STANDARD V OBORU ARBORISTIKA

STANDARD V OBORU ARBORISTIKA 23. - 24. ledna 2012, BRNO

ODBORNÝ SEMINÁŘ


SBORNÍK PŘEDNÁŠEK 1


OBSAH CERTIFIKACE „ EVROPSKÝ ARBORISTA“ .............................................................. 3 STANDARDIZACE V OBORU - LEGISLATIVA .......................................................... 5 TECHNICKÝ DOZOR INVESTORA ......................................................................... 12 „FORENZNÍ EKOTECHNIKA: LES A DŘEVINY, ČÁST BEZPEČNOSTNÍ DIAGNOSTIKA V SOUDNĚ-ZNALECKÉ PRAXI“ .................................................... 16 ARBORISTICKÉ STANDARDY ................................................................................ 28 VÝZNAM ARBORISTICKÝCH STANDARDŮ Z POHLEDU AGENTURY OCHRANY PŘÍRODY A KRAJINY ČESKÉ REPUBLIKY............................................................ 32 BEZPEČNOST PRÁCE ............................................................................................ 38 KVALITA ŠKOLKAŘSKÉHO MATERIÁLU ............................................................... 44 ZÁKONY, VYHLÁŠKY, NORMY NA SLOVENSKU A ICH POUŽITIE V PRAXI ....... 47 VÝZNAM CELOŽIVOTNÉHO VZDELÁVANIA ARBORISTOV NA SLOVENSKU .... 54 PŘÍPRAVA STANOVIŠTĚ PRO VÝSADBU DŘEVIN ANTROPOGENNÍCH PŮDÁCH ............................................................................... 58

2


CERTIFIKACE „ EVROPSKÝ ARBORISTA“ IVO PEŘINA Kdy, kde, kdo, proč a jak… Od roku 2000 začala SZKT v rámci programu EU Leonardo pod záštitou a za spolupráce s EAC (European Arboricultural Council) připravovat jednotnou zkoušku pracovníků provádějících arboristické práce. První certifikace v České republice European Treeworker (Evropský stromolezec) proběhla v květnu 2001 za účasti 14 osob jako zkušební. Od tohoto data se každoročně jednou nebo dvakrát koná přezkoušení. Certifikace probíhají tradičně na zahradnické škole v Mělníce, díky trvalé podpoře školy a v rámci partnerství se SZKT, jako pořádající organizací. V počátečních ročnících na školním statku Neuberk a v posledních letech v areálu školy a přilehlém městském parku. Zkoušky se účastnili na počátku stromolezci s dlouholetou zkušeností, postupně se díky rostoucímu zájmu a potřebě proškolených osob nechávají certifikovat další pracovníci z oboru. Téměř vždy se jedná o stromolezce provádějící uvedené práce. Zkouška je koncipována jako teoretická a praktická část a právě praktickou částí je obtížné projít bez dlouhodobějších pracovních návyků v oboru. Zkoušejícími jsou opět lidé s dlouholetou praxí. Během zkoušky hodnotí adepta nezávisle ve vylosovaných dvojicí tak, aby byla zajištěna objektivita hodnocení. Důvodem pro zavedení této certifikace, je především snaha zajistit kvalitní péči o dřeviny. Garantem a realizátorem zkoušek je nezisková organizace Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, konkrétně pak Sekce péče o dřeviny. Arboristika v sobě zahrnuje jak aspekt odborný – vědomosti o dřevinách a jejich prostředí, tak praktický – pohyb a práce v koruně stromu. Jedná se o činnost vysoce odbornou, často s nevratnými důsledky a silným vlivem na okolí a to jak přímo (zajištění bezpečnosti při práci), tak i nepřímo, ovlivňováním životního prostředí.

3


Dalším důvodem je usnadnit investorům výběr realizačních firem a snaha zajistit profesní a odbornou úroveň certifikovaných osob-dodavatelů prací, tedy opět kvalitní péči o dřeviny. Tato certifikace je díky svému vzniku platná a uznávaná v rámci EU a díky propojení EAC s ISA (International Society of Arboriculture) i v dalších zemích včetně USA a Austrálie. Vstupními předpoklady pro připuštění ke zkoušce jsou: potvrzení o zdravotní způsobilosti, průkaz pro provádění výškových prací, zkouška z první pomoci a jeden rok praxe v oboru. Certifikační zkouška je složena z následujících částí: • Teoretická zkouška z nauky o dřevinách – test a ústní zkouška. • Zkouška z určování a pojmenování dřevin (70 listnatých a 30 jehličnatých dřevin). • Praktické zkoušky: výsadba stromu, vazby korun, rozpoznávání rizik a defektů na dřevinách, řez dřevin, záchrana zraněného z koruny stromu a stromolezecká zkouška. Na průběh zkoušek vždy dohlíží zástupce EAC z jiné členské země EU. Platnost zkoušky je tři roky, poté je možno požádat o její prodloužení po doložení platného průkazu pro výškové práce a dokladů o průběžném vzdělávání v oboru a vykonávání arboristických prací alespoň dva roky za tříleté období. V rámci spolupráce s Lesnickou a dřevařskou fakultou Mendelovy univerzity v Brně, jako garantem partnerského certifikačního programu Český certifikovaný arborista (ČCA), mají všichni certifikovaní stromolezci možnost automaticky získat i osvědčení ČCA – Specialista pro práci stromolezeckou technikou. Aktuálně je v ČR držitelem platného certifikátu 98 osob. Pro více informací si dovoluji doporučit Vaší ctěné pozornosti webové stránky SZKT , Sekce péče o dřeviny www.arboristika.cz.

4


STANDARDIZACE V OBORU - LEGISLATIVA JUDR. JAROSLAV KNOTEK, PH.D. Pod pojmy „standard“ a „standardizace“ si většina z nás dokáže představit jejich náplň (obsah) a jejich účel. Jak je to však s významem těchto pojmů ve smyslu jejich závaznosti, není mnohdy zcela jasné. Jelikož závaznost je velmi úzce spojena s právem a právním řádem, pokusil jsem se dohledat tyto pojmy a jejich náplň v právních slovnících. Výsledkem bylo předpokládané zjištění, že se v nich tyto pojmy nenachází. Při hledání v encyklopediích mi pak jako nejadekvátnější přišlo vymezení pojmu „standard“ v tom nejsnáze přístupném, kde se uvádí, že: „Slovo „standard“ pochází ze starofrancouzského estandard (v současné francouzštině étendard [étandár]), které znamená válečnou korouhev, vlajku na žerdi, zabodnuté do země, kolem níž se shromažďovali bojovníci. Odtud pochází české „standarta“, zástava bojové jednotky. V angličtině od 16. století znamená standard výnosy a normy, označené královským symbolem – standardem. V kontinentálních jazycích se rozlišuje standard, který může být i firemní, od normy, která je veřejná. V angličtině se oba pojmy nerozlišují a pod jejím vlivem se dnes často používají jako synonyma i v češtině.“ (http://cs.wiktionary.org/wiki/Standard).

Pojem „standardizace“ je pak možné vnímat jako proces, při kterém dochází k výběru, sjednocování a ustálení jednotlivých variant postupů, procesů, vstupů a jejich kombinací, ale stejně tak i výstupů, činností a informací (Tomek, Vávrová, 1999).

Vyjdeme-li z výše uvedených definicí, že zřejmé, že jedním ze souborů veřejných norem určujících ve společnosti standardní chování je i právo. Jedna z definic práva uvádí, že se jedná o formálně sdělný společenský normativní a regulativní systém, který je vytvářen státem k dosažení určitých společenských účelů a k prosazení a ochraně určitých obecných zájmů, jehož normy jsou vynutitelné státní mocí (Knapp, 1995). Právo tak jinými slovy představuje soubor právních norem, ve kterých je zakotven obecně závazný model lidského přikázaného, dovoleného či naopak zakázaného chování ve formě státem stanovených, dohodnutých či uznaných pravidel, jejichž dodržování je vynucováno pomocí státního donucení, tedy sankcemi stíhajícími případná porušení. Z výše uvedeného je přitom zřejmé, že pro právní normy platí určité specifické rysy, kterými jsou: 5


► závaznost - tj. uznání státem, ► formální určitost – tj. vyjádření v určité formě neboli vnější podoba práva, ► obecnost – tj. skutečnost, že právní norma upravuje chování druhově určených subjektů (neboli adresátů právních norem) v podobě obecného stanovení jejich oprávnění a povinností, jakož i sankcí, ► vynutitelnost – tj. hrozba sankce v případě nedodržení obecně stanovených povinností, která je zabezpečena prostřednictvím orgánů státní (veřejné) moci (blíže viz Gerloch, 2009 nebo Harvánek, 2008). Právní normy jsou u nás obsaženy především v právních předpisech, které mohou mít různou formu a obsah, včetně vymezení okruhu adresátů na které dopadají. Jedná se např. o ústavní zákony, zákony, nařízení vlády, vyhlášky ministerstev, nařízení a vyhlášky krajů či obcí a i další. Je obecně známé, že v oblasti ochrany dřeviny jsou stěžejními právními předpisy zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o ochraně přírody) a vyhláška č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o ochraně přírody a krajiny. V nich jsou obsaženy základní právní normy regulující tuto oblast ochrany přírody a krajiny. Nicméně vedle nich samozřejmě existuje celá řada dalších právních norem, jež je obsažena v souvisejících právních předpisech, jako např. v zákoně o vodách, zákoně o lesích, občanském zákoníku a mnoha dalších. Pro všechny tyto právní normy pak platí to, co již bylo uvedeno výše, tj. jsou obecně závazné a vynutitelné. Právě díky těmto specifickým rysům se standardy zakotvené v právních normách (resp. právních předpisech) zásadně odlišují od všech ostatních forem standardů, jež jsou uváděny níže. Vedle zmiňovaných právních předpisů lze v oblasti správního práva vymezit i skupinu tzv. interních normativních aktů, která představuje relativně samostatnou formu správní činnosti. Jedná se o vnitřní předpisy, které z povahy věci směřují vůči subjektům ovládaným organizační podřízeností. Jde tedy právnickou terminologií odborně řečeno o abstraktní formy vnitřní činnosti veřejné správy s povahou interních normativních aktů, obvykle označovaných jako interní normativní instrukce, pokyny, směrnice nebo normativní akty řízení (Průcha, 2007). Pro tyto normativní akty je zcela charakteristické jejich interní zaměření a podřízené postavení adresátů těchto právních aktů. Další jejich charakteristikou je pak rovněž obecná nezávaznost (na rozdíl od právních předpisů). Nezavazují totiž osoby a jiné subjekty nepodřízené orgánu, který je vydal. 6


Interním normativním aktem se proto rozumí vnitřní instrukce či předpis, který má sice určité normativní vlastnosti, tzn. je závazný pro určitý okruh subjektů, nicméně jen pro okruh subjektů tvořených podřízenými orgány či organizacemi, příp. přímo podřízenými pracovníky. Jejich vydávání je tedy pouze a jen uskutečňováním oprávnění řídit činnost podřízených a jejich plnění je zachováním právní povinnosti řídit se pokyny nadřízených. K tomuto charakteru interních právních aktů se navíc v několika případech vyjádřil i Ústavní soud.1 Mezi interní právní akty lze zcela jistě zahrnout i nejrůznější „pokyny“ nadřízených orgánů státní správy. Pokyny se přitom zpravidla rozumí bližší a podrobnější vymezení určitých právních ustanovení. Jedná se tedy vlastně o stanovený postup, podrobnější výklad či „návod“ určený podřízeným orgánům či organizacím, příp. jednotlivým pracovníkům. Příkladem takových interních aktů ve vztahu k oblasti arboristiky jsou a i do budoucna mohou být a zřejmě i budou metodické pokyny Ministerstva životního prostředí. Právě k závaznosti metodických pokynů a jejich významu pro praxi a adresáty právních norem již několikrát zaujal stanovisko Nejvyšší správní soud. Ten ve svých rozhodnutích opakovaně konstatoval, že metodický pokyn není právním předpisem, nýbrž vnitřním předpisem a výslovně uvedl, že jeho význam spočívá výhradně ve sjednocení činnosti orgánů veřejné správy.2

1

V jednom z nálezů Ústavního soudu (sp. zn. Pl. ÚS 49/93) se uvádí, že: „určujícím znakem interních instrukcí je to, že se jimi jen konkretizují úkoly a povinnosti podřízených složek a pracovníků. Vydáváním interních instrukcí se realizuje oprávnění řídit činnost podřízených - i když se tak děje za účelem konkretizace úkolů stanovených obecně závaznými právními předpisy - a tomuto oprávnění odpovídající povinnost řídit se vydávanými příkazy, povinnost, jež stejně jako oprávnění vyplývá z právní normy stanovící takový vztah nadřízenosti a podřízenosti. O obecně závazných vyhláškách naproti tomu platí, že sice mohou obsahovat i právní normy zavazující jen určitý okruh, tato závaznost nemá však nic společného s podřízenosti orgánu, který předpis vydal.“ Ve vztahu k závaznosti lze pak uvést i nález Ústavního soudu (sp. zn. IV. ÚS 42/94), ve kterém se uvádí: „Vydávání instrukcí je pouhou realizací oprávnění řídit činnost podřízených a jejich plnění je zachováváním právní povinnosti řídit se ve služební činnosti příkazy nadřízených. Tato oprávnění a povinnosti vyplývají z právní normy, jež stanoví vztah nadřízenosti a podřízenosti. Interními instrukcemi se proto jen konkretizují úkoly a povinnosti podřízených složek a pracovníků.“. 2

„Tento vnitřní předpis ministerstva nemůže upravovat práva a povinnosti soukromých osob, nýbrž může toliko ukládat úkoly osobám podléhajícím řídící pravomoci toho, kdo vnitřní předpis vydává. Je přitom zřejmé, že účelem a smyslem metodického pokynu je sjednotit, reflektovat či zavést jednotnou správní praxi, podle níž mají orgány … postupovat. Pokud tedy Ministerstvo životního prostředí v rámci jemu svěřené pravomoci a v mantinelech zákonné úpravy vydalo metodický pokyn, jímž podrobněji upravilo postup orgánů … včetně hledisek a kritérií, jež mají tyto orgány posuzovat v případě …, bylo by v rozporu se zásadou zákazu libovůle a rovného zacházení, pokud by se orgán … v jednotlivých případech od metodického pokynu odchýlil.“ (NSS č. j. 1 Ao 2/2010 – 185, obdobně i NSS č. j. 8 Ao 1/2011 – 122).

7


Výše uvedené však automaticky neznamená, že by metodické pokyny neměli mít žádný význam pro účastníky řízení. Z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu totiž vyplývá, že z principu předvídatelnosti rozhodování orgánů veřejné správy nutně plyne, že správní orgány musí rozhodovat ve všech skutkově a právních případech obdobným způsobem. Pokud si tedy tyto orgány samy stanoví pravidla, jak mají postupovat (tj. např. formou metodického pokynu), musí je ve své činnosti dodržovat.3 Stejně tak vyplývá (ze zásady zákazu libovůle a neodůvodněně nerovného zacházení) pro správní orgán v případě, kde mu zákon dává prostor pro uvážení a pokud se taková praxe vytvoří, princip vázanosti svou vlastní praxí.4 Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že zakotvení standardů ve formě metodických pokynů má primární význam pro všechny podřízení orgány a organizace resortu Ministerstva životního prostředí. Sekundární efekty však de facto přináší i všem účastníkům vedených správních řízení. Vedle právních norem obsažených v právních předpisech, které patří k normám společenským, tj. říkají co se má / nemá / smí / nesmí, existují a stále častěji se i uplatňují normy technické. V ČR jsou národní technické normy označovány zkratkou ČSN.5 Technické normy se principielně vztahují k relativním hodnotám (tj. nikoliv ke spravedlnosti či správnosti) - definují (popisují) tedy chování, které je nezbytné pro dosažení určitého cíle. Proto o každé technické normě lze říci, že je toliko aplikací přírodních zákonitostí ve vztahu k lidským potřebám (Hungr, Kubů, Osina, 2007).6

3

„… to samozřejmě neznamená, že nemá svůj význam i pro účastníky správního řízení. Z principu předvídatelnosti rozhodování orgánů veřejné správy totiž plyne, že správní orgány musí rozhodovat ve všech skutkově a právních případech obdobným způsobem, takže pokud si tyto orgány samy stanoví pravidla, musí je ve své činnosti dodržovat.“ (NSS č.j. 2 As 77/2008 – 139). 4

„Obecně se odchýlit od určité správní praxe, jež se vytvořila, správní orgán může, ale zásadně pouze pro futuro, z racionálních důvodů a pro všechny případy, kterých se praxí zavedený postup správního orgánu dotýká.“ (NSS č.j. 2 Azs 1 /2005 – 57). 5

Pozn. Právní úprava českých technických norem je obsažena v zákoně č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, ve znění pozdějších předpisů. 6

Pozn. Jak v technických, tak i společenských normách hraje úlohu lidská vůle. Ale i v tom je mezi nimi rozdíl. Ve společenských normách spojení mezi podmínkou a následkem je uskutečňováno zásadně lidskou vůlí. V technických normách spočívá pouze v tom, že soustřeďuje všechny podmínky, jež jsou nutné k dosažení výsledku. Technické norma tedy ukazuje, stanoví, co je třeba učinit, aby bylo dosaženo určitého cíle. Ale nevyslovuje, že tohoto cíle má být dosaženo (Hungr, Kubů, Osina, 2007).

8


Technické normy nelze v žádném případě zařadit mezi právní předpisy, protože obecně dnes není soustava technických norem závazná.7 Výjimkou jsou případy, kdy právní předpis výslovně stanový závaznost určité technické normy.8 Přestože tvorbu a vydávání ČSN garantuje stát, platí, že technické normy nejsou na rozdíl od právních předpisů volně přístupné.9 Zpřístupnění textu technických norem je umožněno až na základě smlouvy s Úřadem pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (UNMZ) a je zpoplatněno. Navíc je značně omezeno jejich rozšiřování a rozmnožování. Volně je možné pouze vyhledávat v seznamu ČSN, sledovat opravy a nahlížet do Věstníku UNMZ. Je ovšem možné a v praxi i časté, sjednat si postup upravený v technické normě (normách) v rámci závazkového vztahu mezi smluvními stranami dobrovolně a učinit jej pro zhotovitele (dodavatele) závazným. V takovém případě je ovšem nezbytné tuto závaznost sjednat přímo ve smlouvě a uvést, které technické normy se budou na dohodnuté plnění vztahovat (pozn. použití odkazu na technické normy může rovněž dobře sloužit ke stanovené vlastností předmětu plnění). Uplatnění konkrétních technických norem může být uvedeno i v projektové dokumentaci, na tu by pak ovšem měla smlouva výslovně odkazovat. Nicméně je pravdou, že úloha ČSN v právních vztazích, včetně odkazů na ně v právních předpisech je otázkou složitější a vyžadující odpovídající pozornost.10 Velký význam samozřejmě mohou mít i ty standardy, které nejsou součástí právních předpisů, interních právních aktů ani technických norem. Zejména pak v těch oblastech, které nejsou výše uvedenými formami doposud dostatečně pokryty. Touto oblastí je dle mého i velmi rychle se vyvíjející obor arboristiky.

7

Viz § 4 odst. 1 zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, ve znění pozdějších předpisů, kde se uvádí: „Česká technická norma je dokument schválený pověřenou právnickou osobou pro opakované nebo stálé použití vytvořený podle tohoto zákona a označený písmenným označením ČSN, jehož vydání bylo oznámeno ve Věstníku Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví. Česká technická norma není obecně závazná.“ 8

Pozn. Tak je tomu např. v zákoně č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, kde se v § 349 uvádí, že: „Právní a ostatní předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci jsou předpisy na ochranu života a zdraví, předpisy hygienické a protiepidemické, technické předpisy, technické dokumenty a technické normy, stavební předpisy, dopravní předpisy, předpisy o požární ochraně a předpisy o zacházení s hořlavinami, výbušninami, zbraněmi, radioaktivními látkami, chemickými látkami a chemickými přípravky a jinými látkami škodlivými zdraví, pokud upravují otázky týkající se ochrany života a zdraví.“. 9

Pozn. Aktuální znění právních předpisů je zdarma dostupné na internetových stránkách Portálu veřejné správy - http://portal.gov.cz/. 10

Blíže viz např. Jareš, J., Novák, M.: Uplatňování českých technických norem, Sborník technické normalizace, Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, Praha, 2008.

9


Cílem standardů v této oblasti by mělo být definování a vysvětlení základních odborných pojmů a postupů z jednotlivých tematických okruhů péče o dřeviny rostoucí mimo les (tj. např. výsadby dřevin, ošetřování, ochrana biotopu, hodnocení stavu stromů, kácení atd.). Využití těchto standardů může být zcela jistě velmi široké a může se týkat, jak vlastní praxe, kdy bude moci být na oficiální znění standardů odkazováno např. v uzavíraných smlouvách se zhotoviteli, tak i při zhotovování nejrůznějších odborných či znaleckých posudků, studií, projektů atd. Významně pak mohou tyto standardy ovlivňovat i činnosti orgánů ochrany přírody, včetně zpracování případných budoucích metodických pokynů či příruček. Potencionální využití lze vidět také v případných certifikacích, které mohou být propojeny s postupy definovanými v těchto oficiálních standardech a i touto cestou tak zvyšovat povědomí o jejich existenci a významu.

SEZNAM POUŽITÝCH PRAMENŮ: Gerloch, A.: Teorie práva, Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 5. upravené vydání, Plzeň, 2009. ISBN: 978-80-7380-233-2 Harvánek, J.: Teorie práva, Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, Plzeň, 2008. ISBN: 978-80-7380-104-5 Hungr, P., Kubů, L., Osina, P.: Teorie práva, Linde, Praha, 2007. ISBN: 978-80-7201637-2 Jareš, J., Novák, M.: Uplatňování českých technických norem, Sborník technické normalizace, Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, Praha, 2008. Knapp, V.: Teorie práva, 1. vydání, C. H. Beck, 1995. ISBN 80-7179-028-1 Nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 49/93 Nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 42/94 Průcha, P.: Správní právo. Obecná část. 7. doplněné a aktualizované vydání, Masarykova univerzita, Brno, 2007. ISBN: 978-80-210-4276-6 Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2005, č.j. 2 Azs 1 /2005 – 57, www.nssoud.cz Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2005, č.j. 2 As 77/2008 – 139, www.nssoud.cz 10


Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2005, č.j. 1 Ao 2/2010 – 185, www.nssoud.cz Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2005, č.j. 8 Ao 1/2011 – 122, www.nssoud.cz Tomek, G., Vávrová, V.: Řízení výroby, Grada Publishing, 1999. ISBN: 80-7169-578-5 Vyhláška č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů http://cs.wiktionary.org/wiki/Standard (20. 1. 2012) Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů

11


TECHNICKÝ DOZOR INVESTORA ING. PETR VELIČKA V současné době se tento nástroj používá automaticky snad na každé veřejné stavbě a mnohdy i soukromí investoři platí za tuto službu osobám vykonávajícím pro ně tuto činnost. Na rozdíl od autorského dozoru (který je dán povinně přímo ze zákona na stavbách veřejných, nebo ve veřejném zájmu v jasně daném standardu vyplívajícím z povinnosti autora projektu poskytovat klientům úplné služby) je technický dozor investora svým rozsahem tvořen „pouze“ mandatorním smluvním vztahem mezi osobou fyzickou či právnickou vykonávající tento dozor a klientem tuto službu vyžadujícím. Nutno podotknout, že v rámci stavební kultury ve většině vyspělých zemí je tato povinnost chápána i soukromými investory jako samozřejmost. V mém příspěvku nechci hledat všechny možné právní vztahy, statuty klienta jeho dozoru a důsledky těchto vztahů, neb nejsem v tomto odborně právnicky kvalifikován a je to spíše výklad pro někoho jiného. Chci se, jako povoláním autorizovaný krajinářský architekt vykonávající projekční činnosti ve výstavbě, zamyslet nad výkonem a rozsahem technického dozoru investora, popřípadě autorského dozoru na stavbách, které náš ateliér tvoří a navrhuje a to včetně dílčích stavebních objektů vegetace. Popřípadě ukázat rozdíl výkonu technického dozoru na projektech jiných autorů, pokud je to v souladu s jejich vůlí a jsme investorem objednáni. Pro tuto úvahu vycházejme z predispozic, že klient je státem, samosprávným orgánem, veřejnou institucí, či správcem prostě zadavatelem veřejné zakázky dle příslušného zákona. Jedná se i o případ a není jich dnes již málo, že jde o soukromého investora, který však využívá finančních zdrojů z dotací EU (ať jsou již přerozdělovány kýmkoliv), nebo jen dostatečně erudovaného investora a tyto dozory jsou automaticky požadovány. Dále mějme na paměti, že vegetace jako dílčí stavební objekt je přirozenou a neoddělitelnou součástí staveb či souborů staveb, která má velmi významný vliv na celek stavby a ostatní dílčí stavební objekty stejně jako na hodnoty a povinnosti k pozemkům, kde se nacházejí. Je celkem jedno, zda současná legislativa není úplně striktní v tomto ohledu, zejména obecně k zakládání vegetace a tedy i ke stromům, na rozdíl od reklamních poutačů, bazénů, kůlniček, přípojek technické infrastruktury, 12


plotů…atd. Podstatnou skutečností je, že právě stromoví ovlivňuje velmi dynamicky veřejný prostor, naši kulturní krajinu, stavby a jejich části mnohem více a časově déle, než tomu může být u staveb z neživých matérií s jejich konečnou hmotou po výstavbě. Velmi významným dílčím stavebním objektem je pak vegetace v rekonstrukcích, reminiscencích či obnovách historických objektů zahradního umění, stavbách krajinářské architektury, v inženýrských dopravních stavbách, či ve vodohospodářských a krajinných zásazích. V extravilánech i intravilánech našich měst a obcí podléhající pod pro mne ne zcela šťastnou, všeobjímající a nic neříkající kategorii zákona č. 114 „zeleň rostoucí mimo les“. Dovolím si poznamenat, že nejsem přívržencem žádné strategie působnosti jednotlivých resortů: ať je to ochrana památek, přírody, zemědělství, dopravy atd. Snažíme se v ateliéru co nejvíce nahlížet na individuální a snad i inteligentní řešení konkrétního místa a potřeb v reálném čase se snahou vidění minulého, současného a pokud možno budoucího, což jde samozřejmě velmi těžko, zdali vůbec. Z těchto důvodů a mnoha dalších, by zodpovědná osoba technického či autorského dozoru hlídající průběh výstavby či realizace v zájmu klienta, měla být osobou odborně způsobilou pro daný druh či typ stavby a to v celé šíři znalostí a hlavně vědomostí potřebných souvztažností celého stavebního a v našem případě i biotechnického procesu. Pokud tato osoba nemůže díky vzdělání a praxi na tuto celistvost sama dosáhnout a to i přes skutečnost, že může tyto služby dle právního řádu ČR, legálně nabízet, měla by si zajistit služby pro jednotlivé dílčí části. Tato povinnost by neměla plynout jen z důvodů technokratického vyžadování dodržovaní zákonů, ale hlavně by měla být samozřejmostí pro slušný, etický a zdravý obchodní vztah mezi dodavatelem těchto dozorů a klientů respektováním smyslu těchto zákonů). Tady vidím velmi dobrý prostor pro poskytování dílčích služeb arboristů, kteří mohou erudovaně vypracovávat podklady pro projekty a technický či autorský dozor na stavbě, je-li toho potřeba tedy v případě pokud osoba vykonávající tuto činnost ve výstavbě nemá celostní vzdělání a autorizaci v uznaném oboru krajinářská architektura, nebo je potřeba pro konkrétní jednotlivý případ hlubších znalostí ve fytopatologii či fyziologii dřevin z řemeslného a technického pohledu. Na www stránkách České stavební standardy se ve zkratce můžeme dočíst základní smysl a vysvětlení pojmu technický a autorský dozor. Technický dozor investora Technický dozor investora je odborná činnost zajišťovaná Objednatelem, která prověřuje a kontroluje realizaci stavby v jejím průběhu, zejména v souladu se stavebním povolením, dokumentací stavby a technickými požadavky na výstavbu. 13


Autorský dozor Autorský dozor je činnost zpracovatele dokumentace (projektanta) ke stavebnímu povolení nebo dokumentace provedení stavby, kterou se ověřuje soulad prováděné stavby s touto dokumentací. Zjištěné nedostatky a návrh na jejich odstranění včetně způsobu a postupu jsou zapisovány do stavebního deníku. Autorský dozor je zajišťován Objednatelem.

K tomu si dovolím poznamenat, že ne vždy je zpracovatel projektové dokumentace autorem stavby a autorský dozor by tak měl probíhat již během zpracovávání potřebné projektové dokumentace a následně pokračovat až do zhmotnění autorových myšlenek do hotové stavby. Technický dozor investora zahrnuje kontrolu prováděné stavby tak, aby stavební v našem případě i realizační firma zahradnická, dodržovala technické podmínky realizace, platné zákony, stavbu či realizaci prováděla řemeslně kvalitně, dodržovala projekt, rozpočet a termíny stavby či realizace. Technický dozor investora též komunikuje na základě plné moci s příslušnými úřady. Zároveň, pokud není současně autorským dozorem, spolupracuje s oprávněným autorem projektu a uvádí v soulad možné vynucené změny mezi projektem a prováděním stavby či realizace v zájmu klienta. Jak již bylo popsáno výše je obsah výkonu technického dozoru definován mandátním zastupováním klienta v rozsahu smluvního vztahu dle obsahu a předmětu mandátní smlouvy. Pro představu si dovoluji vyjmenovat nejčastější možné výkony této služby, bez ambice vyjmenovávat všechny možné činnosti dle typu stavby, realizace, nebo služby technického dozoru vyplývající z jednotlivých podmínek dotačních titulů.

Zajišťování a vyřizování potřebných povolení a rozhodnutí plynoucích z typu projektu. Poskytování podkladů pro administrátory projektů financovaných dotacemi. Kontrola položkového rozpočtu vedení případných bilancí více a méně prací. Účast případně vedení kontrolních dnů. Součinnost a odsouhlasení s autorským dozorem případných změn projektu navrženými dodavatelem stavby v zájmu klienta a autora projektu. Přebírání konstrukcí před navazujícími dalšími konstrukcemi. 14


Provádění kontroly zápisů ve stavebním deníku. Kontrola a odsouhlasení soupisů provedených prací jako podklad pro fakturaci dodavatele. Kontrola dodržování technologických předpisů daných projektem. Přebírání dílčích částí díla i díla jako celku. Kontrola a odsouhlasení závěrečného vyúčtování provedených prací. Kontrola vad a nedodělků z předávacího protokolu díla. Odsouhlasení a přebrání dokumentace skutečného provedení stavby či realizace. Závěrečná archivace listů ze stavebního deníku a dokladů od dodavatele stavby. Na závěr si dovolím poznamenat, že v pomyslném trojúhelníku obchodního vztahu, by měli být klient, autor projektu jako výkon dozoru a dodavatel stavby pod bdělým okem příslušné státní správy, která si neuzurpuje rozsah výkonu povolání autorizovaných fyzických osob pod pláštík povinností dané instituce. Architekt, urbanista, krajinářský architekt, stavební, zemědělský či lesní inženýr, projektant nebo technik v příslušných oborech, by měl nejen své služby dozorů poskytovat jako honorované povolání pro ostatní, nikoliv tedy jako placené podnikání pro sebe. Vím, že je to dosti troufalé a úsměvné tvrzení, ale snad i z těchto důvodů je tato živnost vázaná pro autorizované osoby se všemi jejich povinnostmi i právy. Výsledkem by měla být hospodárnost veřejných i soukromých projektů, což v žádném případě nemá automaticky znamenat nejlevnější řešení. Ostatně čím levněji si klient obstará dozor nad plynoucími financemi ať již do své nebo veřejné stavby, či jakékoliv realizace, tím více si může být jistý, že mandátní čas věnovaný výkonu dozoru je většinou přímo úměrný této ceně a realizační cena stavby se může značně lišit od představ klienta a autora projektu. Tím nechci říct, že čím dražší služba tím kvalitnější. Opět záleží jen na poctivosti a slušnosti celého obchodního vztahu.

15


„FORENZNÍ EKOTECHNIKA: LES A DŘEVINY, ČÁST BEZPEČNOSTNÍ DIAGNOSTIKA V SOUDNĚZNALECKÉ PRAXI“ “FORENSIC ECOTECHNIQUE: FOREST AND TREES, FIELD SAFETY DIAGNOSTICS IN COURT-EXPERT PRACTICE” ING. PAVEL ALEXANDR, CSC. ABSTRAKT: Příčiny vzniku, zařazení a definování interdisciplinární nauky „Forenzní ekotechnika: les a dřeviny“ (FEld) z hlediska systémové metodologie (vymezení, členění a struktura). Obor se zabývá relevantními vztahy a kauzalitami reálných znaleckých objektů soustavy: LES – DŘEVINY – ČLOVĚK, získanými prostřednictvím multidisciplinárního přístupu a mezioborového prolnutí (při respektování kvantitativního i kvalitativního ohodnocení). Obecné výstupy v rámci oboru: typologicky jednotná část znaleckého posudku, typy znaleckých posudků (TZP), soubory typů znaleckých posudků (STZP), vedoucím kritériem je složitost zadání. Bezpečnostní diagnostika v soudně-znalecké praxi. Dochází k odstranění nedostatku většiny řešení, jež se ve znaleckých posudcích zabývají pouze viditelnými nadzemními částmi stromů, tj. kmenem a korunou.

KLÍČOVÁ SLOVA: Soudní inženýrství, speciální metody oboru soudní inženýrství, Forenzní ekotechnika: les a dřeviny (FEld), zvýšení exaktnosti znaleckých posudků, FEld systémová metodologie, typologie znaleckých posudků, bezpečnostní diagnostika.

ABSTRACT: Causes, classification and definition of interdisciplinary science, "Forensic ecotechnique: forest and trees" (Feld) in terms of system methodology (definition, classification and structure). Branch deals with the relevant relationships and causality of real objects of expert systems: FOREST - TREES - ČLOVĚK, obtained through a multidisciplinary approach and cross-disciplinary blend (in respect of quantitative and qualitative evaluation). General outcomes within the field: an integral part of typologically expertise, types of expertise (TZP), files types of expertise (STZP), a leading criterion is the complexity of the assignment. Safety diagnostics in 16


forensic practice. There is a lack of removal of most of the solutions that the expert opinions deal only visible above-ground parts of trees, i.e., trunk and crown.

KEYWORDS: Forensic engineering, special methods of forensic engineering, Forensic ecotechnique: forest and trees, increase the exactness of expertise, FEft system methodology typology of expertise, safety diagnostics 1. PŘÍČINY VZNIKU A DEFINICE OBORU „FORENZNÍ EKOTECHNIKA: LES A DŘEVINY“ Prvotní iniciační příčiny, vedoucí ke vzniku tohoto oboru, se začaly objevovat již koncem první poloviny 90. let. Vycházely z objektivních signálů soudní praxe, služby kriminální policie a vyšetřování (zvláště Policejního prezidia ČR) a také složek státní správy v oblasti životního prostředí o kvalitě forem a obsahu znaleckých posudků v oblasti životního prostředí a jeho důležité složce – patřící k nejvýznamnějšímu ekologickému stabilizačnímu činiteli v krajinných typech – lesnímu ekosystému a dřevinám rostoucích mimo les. Následovalo (11. 8. 2000, Planá nad Lužnicí) založení České unie soudních znalců v lesním hospodářství, jež měla především: - postupně vytvořit podmínky pro dostupnost komplexních informací a laboratoří za účelem integrace biologických a ekotechnických oborů. Cílem bylo zajistit po odborné a vědecké stránce objektivní hodnotu znaleckých posudků; - vypracovat a průběžně revidovat dlouhodobý a kvalitní systém vzdělávání znalců. Autor se ale stále, např. na Poradním sboru Krajského soudu, setkával se skutečnostmi, že ani jedinec s vědecko-pedagogickým titulem nezaručuje vypracování kvalitního znaleckého posudku (zvláště z hlediska formy), a dále že přístup znalců k informacím neznamená jejich zvládnutí (hledisko obsahu, neboť jde o propojení několika znaleckých oborů). Proto se autorovi (praktikujícímu znalci) jevilo potřebné vytvořit z celé problematiky samostatnou disciplínu, sice velmi obsáhlou, ale uchopitelnou, nejprve znaleckými ústavy a postupně i některými znalci. Předmět „Forenzní ekotechnika: les a dřeviny“ byl akreditován – v rámci Ústavu soudního inženýrství VUT Brno – MŠMT v r. 2007. Další příčiny vzniku oboru, ovlivňující již i samotnou podobu a obsah, patří do několika rovin, daných hledisky potenciálních uživatelů a to zvláště: o zájemců o jmenování soudním znalcem, kteří by měli absolvovat příslušnou odbornou přípravu,

17


o stávající znalci, u nichž by mělo jít o systémové, celoživotní vzdělávání znalců,11 o zájemci o problematiku arboristiky na úrovni profesionálních arboristů. Následují ostatní – avšak neméně významné – skupiny potenciálních uživatelů jako jsou vlastníci a správci nemovitostí (pozemků s trvalými porosty, zvláště charakteru okrasných dřevin, resp. zeleně obecně - vyhrazené, veřejné, ochranné, ostatní), dále realitní firmy zabývající se touto komoditou. Pro zájemce i obou předchozích oblastí byl následně vytvořen i výukový předmět, který je přednášen na Ústavu soudního inženýrství Vysokého učení technického v Brně, v rámci akreditovaného magisterského studia „realitní inženýrství“. Nezanedbatelní jsou také pracovníci-specialisté státní správy v oblasti životního prostředí, ochrany přírody a lesního hospodářství a doktorandi doktorského studijního programu na Ústavu soudního inženýrství VUT v Brně (studium prezenční, kombinované), obor Soudní inženýrství – speciální metody „Forenzní ekotechnika: les a dřeviny“. Forenzní ekotechnika: les a soudní inženýrství. Její definice: „FORENZNÍ EKOTECHNIKA: vědeckém, systémovém zjišťování a s důrazem na LES a DŘEVINY, za znalecké“ (ALEXANDR, P., 2007).

dřeviny je součástí speciálních metod oboru

LES a DŘEVINY je interdisciplinární nauka o posuzování stavů a vazeb znaleckého objektu, účelem jejich ohodnocení pro potřeby soudně

Obor se zabývá relevantními vztahy a kauzalitami reálných znaleckých objektů soustavy LES – DŘEVINY – ČLOVĚK, získanými prostřednictvím multidisciplinárního přístupu a mezioborového prolnutí (při respektování kvantitativního i kvalitativního ohodnocení12)), zvláště:

lesnických předmětů a disciplín v holistickém pojetí, matematicky verifikovaných, - biologických (vč. biofyzikálních a biochemických) zákonitostí, - ekonomických kritérií a - morálních a etických zásad, vč. nezávislosti (nestrannosti) znalce, v právním prostředí České republiky. -

11

Materiál „Projekt vzdělávání soudních znalců (Forensic experts education)“, zpracovaný Českou unií soudních znalců v lesním hospodářství v lednu 2003. Teze byly předloženy na Ministerstvo spravedlnosti ČR a projednány na Nejvyšším státním zastupitelství v Brně. 12) Výraz „ohodnocování (ohodnocení)“ je užit ve smyslu společenské hodnoty představující ohodnocení všech společensky užitečných funkcí dřevin (biologické, ekologické, ochranné, estetické, kulturní, historické) v životním prostředí člověka (REŠ, B., 2003; dále ALEXANDR, P. –FÉR, F., 2006; SEJÁK, J – DEJMAL, I., 2007). Výraz tedy postihuje i kvalitativní vlastnosti řešeného znaleckého objektu. 18


2. MATERIÁL A METODY Při vytváření oboru byly využity skutečnosti, podklady a poznatky ze šetření, resp. práce na znaleckých posudcích v období roků 1992-2007. Tyto informační soubory reprezentují přes deset tisíc stránek (včetně např. ohodnocení 2818 ks stromových jedinců rostoucích mimo les). Jde o několik stovek znaleckých posudků, z nichž 77% bylo vyžádáno soudy a policií. V současné době je k dispozici materiál a znalosti vyplývající z 20leté činnosti v této oblasti. „Forenzní ekotechnika: les a dřeviny“ (dále také FEld) zahrnuje stávající obory znalecké činnosti tak, jak jsou obsaženy v současném číselníku Ministerstva spravedlnosti13): lesní hospodářství, odvětví dříví, těžba; myslivost (návrh obor: lesnictví) bezpečnost práce v lesním hospodářství (návrh: bezpečnostní diagnostika) ochrana přírody (nemá uvedeny specializace); návrh specializace: ochrana lesní přírody a krajiny, vč. stromových jedinců ekonomika: odvětví: ceny a odhady; specializace: oceňování lesních pozemků, lesních porostů, dřevin a škod na nich Jde – jak již zmíněno – o předmět multidisciplinární, s předpokladem v předchozí kapitole uvedených předmětů, resp. znalostí a obecné metodiky soudního inženýrství (BRADÁČ, A. a kol. 1999). Účelem není „biflování“ čísel, vzorců a metodik, ale orientace a způsob přístupu k řešenému znaleckému posudku po stránce obsahové, jako k otevřenému systému, s chronologicky určenými kroky po stránce formy. Jde tedy o systémové pojetí komplexního znaleckého posudku (BRADÁČ, A. KLEDUS, M., KREJČÍŘ, P. a kolektiv, 2010), jež se řídí atributy systémového přístupu (JANÍČEK, P. 2007) ve smyslu naplnění množiny podstatných atributů (entit, skutečností, veličin) řešeného systému. K výše uvedenému patří průběžné sledování úrovně poznání v potřebných oborech a celoživotní zájem a snaha o pochopení přírodních procesů i příslušná míra pokory k fenoménu STROM, resp. LES. Pro svoji strukturu, formu i obsah - je pro potřeby předmětu FEld zaveden systémový přístup, jenž je nazván: „FEld systémová metodologie“ Kromě výše zmíněných skutečností je pro ni typické – z hlediska časové osy existence řešených systémů v čase: o reálném (t = tp) o minulém – retrospektivní, a to jak přezkoumat závěry posudku v čase nedávno minulém, tak závěry posudku provedeném před desítkami roků (t < tp) 13)

Směrnice ministerstva spravedlnosti ČSR ze dne 15. února 1973, čj. 10/73, o organizaci, řízení a kontrole znalecké a tlumočnické činnosti.

19


o budoucím – prognózování, např. chování stromového jedince (t > tp) Z hlediska formy patří předmět Forenzní ekotechnika: les a dřeviny do oboru Soudní inženýrství-speciální metodiky, z hlediska obsahu náleží do ekotechnického znalectví. Z hierarchie systémového řazení a vazeb vyplývá, že celková posloupnost přenosu informací a jednotlivé hlavní subsystémy navzájem spolu vytvářejí „Strukturované schéma hlavních subsystémů a posloupnost přenosu informací v předmětu Forenzní ekotechnika: les a dřeviny“. Strukturované schéma, v blokové podobě sestává ze dvou navzájem propojených a zpětnovazebně se ovlivňujících částí: o systémová analýza, o systémová syntéza. Takto strukturované schéma obsahuje 7 hlavních subsystémů, např. ETICKÝ KODEX znalce, TYPOLOGIE POSUDKU – výstavba kapitol (NÁLEZ a POSUDEK), METODA „CFA“ (Contact Flora Assessment), HISTORICKÝ PRŮZKUM, podrobně (ALEXANDR, P. in: ALEXANDR, P. A KOLEKTIV, 2010). Ze zjednodušených blokových schémat je patrná složitost charakteru vstupních informací potřebných alespoň pro úvodní orientaci v řešené problematice a následné vytvoření metodiky – přístupů - pro řešení zadání posudku. Postupně se tak dostáváme již ke konkrétnímu uspořádání a popisu jednotlivých podstatných znaků a vlastností, jež nám prostřednictvím systémové metodologie umožní SYSTÉMOVÉ POSUZOVÁNÍ STAVŮ A VAZEB při řešení zadaných otázek v rámci konkrétního znaleckého objektu. Takto strukturovaný přístup má svůj obsah a formu: Forma = strohý přístup mechanisticko-analytický Obsah = systémový přístup zkoumající funkční propojení

OBR. 1: Rozdělení a prolínání formy a obsahu (ALEXANDR, P. in: ALEXANDR, P. A KOLEKTIV, 2010) 20


FIG. 1:The distribution and blending of form and content Ostré hranice neexistují, resp. může docházet při pohledech (a názorech) z jiných oborů k částečnému překrývání skutečností obou výrazů. Za určitých okolností se může stát část formy obsahem, zatímco určité obsahové prvky mohou tvořit formu. Zde uvažujeme např. prolnutí oboru FEld do oboru soudní inženýrství a současně do znalectví ekotechnického. Případný výskyt částí posudku (analytický charakter kapitol „Nález“ a syntetický charakter kapitol „Posudek“) charakteru formy, ale současně, ve smyslu funkčního propojení náležejících obsahu. Schematicky tyto skutečnosti znázorňuje OBR. 1: Rozdělení a prolínání formy a obsahu. Provedená analýza využila znalecké objekty obsažené v jednotlivých znaleckých posudcích (1992 - 2007) i pro vytvoření typologie znaleckých posudků a její zahrnutí do jednoho ze sedmi hlavních subsystémů. Základní premisy vycházely zvláště ze skutečností: 1. nástrojem typizace variantnosti je možnost zařazení v podstatě nekonečného množství potenciálních otázek zadavatelů v rámci příslušného oboru znalecké činnosti, 2. za „typotvorné“ nebyly považovány skutečnosti související s formou charakteru zpracovatele (řešitele) posudku, např.: základní (pouze znalec) znalecký ústav - institut konzultanta/ů (další znalec, jiný specialista /fyzická, právnická osoba/, autorizované laboratoře) - jeden posudek s více znalci (společné závěry, individuální závěry) - speciální, apod. 3. pojmenování jednotlivých typů znaleckých posudků (TZP) bylo zvoleno i s ohledem na potenciální změnu názvů oboru znalecké činnosti v čase 3. VÝSLEDKY A DISKUSE OBECNĚ V RÁMCI OBORU „FEld“ Vytvoření oboru, resp. dílčího oboru soudního inženýrství umožní systematický způsob poznávání a pochopení skutečností (jejich stavů, vazeb a tedy činnosti) i v dalších oblastech znalecké činnosti. V počátečních pracích při zjišťování možností setřídění vybraných jevů dle podobných znaků byla potvrzena myšlenka, že je reálné zobecnit části znaleckého posudku, jež se nacházejí + v každém posudku relevantních znaleckých oborů, nezávisle na vlastním zadání. Takové skutečnosti jsou z hlediska formy - pro každý posudek jednotné a byly nazvány typologicky jednotná část posudku. Podle jednotlivých charakterů zadání byla tak vytvořena dvě schémata typologicky jednotné části znaleckého posudku, a sice pro charakter zadání: složitá (SL) až středně složitá (SS) a obdobně pro charakter zadání: jednoduchá (JE). Jde tedy o kapitoly a prvky, jež jsou typologicky jednotné (ALEXANDR, P., 2010). Je vymezeno patnáct typů znaleckých posudků (TZP), včetně jejich sloučení do souborů typů znaleckých posudků (STZP), vedoucím kritériem je složitost zadání.

3.1.

21


Základním prostředkem obecně je osobní kontakt, měření na předmětné lokalitě, dále původní metoda kontaktního ohodnocování rostlinstva „CFA“ (Contact Flora Assessment), jejíž použití má charakter aplikovaného výzkumu a v mnoha případech experimentu. Prostřednictvím tohoto přístupu odstraní znalec nedostatek těch znaleckých posudků, jež se zabývají pouze viditelnými nadzemními částmi stromů. Zejména v TZP, charakteru zadání složitých, je zvýšena exaktnost výsledků aplikací metodiky spojující historické podklady (další hlavní subsystém systémové analýzy), klimatické záznamy, bilance živin a přímá měření funkčních biometrických parametrů (listové plochy a absorpčního povrchu kořenů) stromového jedince. 3.2. ČÁST BEZPEČNOSTNÍ DIAGNOSTIKA V SOUDNĚ-ZNALECKÉ PRAXI Bezpečnostní diagnostika (dále též BD) v rámci oboru FEld je proces vymezení (klasifikace), zjištění (rozpoznání) a stanovení kvantitativních a kvalitativních parametrů (úrovně): stromového jedince ve smyslu identifikace a hodnocení rizik jeho selhání pracovních a technologických postupů (chronická rizika) v lesnictví ve smyslu bezpečnosti práce a ochrany zdraví dřeviny, les a ekosystém ve smyslu jejich poškození (havárie), z pohledu ekotechnického. Na základě takto definovaného obsahu byly vytvořeny následující TYPOLOGICKY VÝZNAMNÉ SKUPINY (A-C), vycházející z frekvence, obtížnosti řešení a závažnosti problematiky (úrazy neslučitelné se životem, ekonomické ztráty) otázek zadavatelů znaleckých posudků (zvláště z okruhu jednotlivých součástí Policie ČR) a příslušných typů znaleckých posudků (TZP). Jde o velice složité TZP, ještě více náročné na zodpovědnost, neboť ve většině případů jde o poranění smrtelná, nebo významná poškození životního prostředí. A. Porušení pracovních a technologických postupů, chronická rizika v lesnictví ve smyslu bezpečnosti práce a ochrany zdraví, poranění osob (jak pracovníků, tak návštěvníků lesa),TZP: 3B, 4LB V posledních letech dochází k významnému nárůstu pracovních úrazů při práci v lese a zvýšením krátkodobé automobilové rekreace a cykloturistiky i úrazů návštěvníků lesa. Nejvíce zastoupenou skupinou je bezpečnost práce, převážně v lesnických činnostech, kdy zadavatele posudku (většinou orgány služby kriminální policie a vyšetřování PČR) zajímají zvláště otázky, zda: „bylo postupováno v souladu s pracovními a technologickými postupy, vč. bezpečnosti a ochrany zdraví“. Přičemž případným nedodržením výše uvedených postupů došlo k ohrožení jak pracovníků, tak i návštěvníků lesa: 22


o používání jednomužné motorové (řetězové) pily – v otázkách převažuje problematika ovládání tohoto nástroje z pohledu poranění pracovníka, případně ohrožení okolí prováděných prací. Především jde o pracovní proces těžby a manipulace dříví a to jak v lese, tak na místech příčného přeřezávání a tedy výroby sortimentů surového dříví na lokalitách: Pařez (P), odvozní místo (OM) a rozličné subjekty zpracování dříví (zvláště pily, manipulační sklady atp.), o dále jde o úrazy způsobené mimo pracovní proces lesní těžby a dopravy dříví, v současné době značný nárůst (i smrtelných poranění) při údržbách parků a zahrad, při práci pod produktovody a dalších lokalitách (např. řezání palivového dříví na chatách apod.), o další pracovní operace a činnosti v lese (obsluha mechanizačních prostředků lesnických obecně), např. při kácení harvestorem, či vyklizování surových kmenů, nebo vyvážení již vyrobených sortimentů surového dříví, ale např. i při trhání jmelí (dřevina lípa) o úrazy neslučitelné se životem u (většinou dětských) návštěvníků lesa: již poněkolikáté byly touto lokalitou skládky surových kmenů, nebo výřezů; dále úrazy při jízdě na kole (vč. ulomení stromu na cyklotrase) o Samostatnou skupinu tvoří havárie vozidel na stromech B. Selhání stromových jedinců v nebezpečném (rizikovém) prostoru (identifikace a hodnocení rizik) a poranění osob, případně i poškození majetku, TZP: 6LEB Zvláště v soudně-znalecké činnosti je důležité zahrnout do řešení objektivní vyšetření KOŘENOVÉHO SYSTÉMU. Po prvním přečtení této věty se může někomu zdát divné, proč uvádíme zdánlivě takovou samozřejmost14, jinému třeba ne. K šetření by měl znalec přistupovat s vědomím, že údaje – zvláště ve starších učebnicích – třídící stromové taxony na mělce a hluboce kořenící nejsou relevantní. Mezi významné skutečnosti, jimiž se znalec musí zabývat, patří obsah výrazů např. „KOŘENOVÁ ZÓNA“, „KOŘENOVÝ PROSTOR“. V České republice existuje platná ČSN 83 9061 (idt DIN 18920: vydání 2002/08) Technologie vegetačních úprav v krajině – Ochrana stromů, porostů a vegetačních ploch při stavebních pracích. Přístupy prostřednictvím metody „CFA“ nabízejí instrumentální měření právě také kořenových systémů, které lze provádět transportibilní technikou použitelnou u všech našich druhů dřevin, nejrůznějších rozměrů a za všech terénních, půdních a klimatických podmínek (ALEXANDR P. ČERMÁK J., NADEZHDINA N., 2010). V další fázi znalec hodnotí KMEN, z hlediska jeho stavu a případného poškození. Všímá si: stavu oddenku, hnilobných stadií v místě rozdvojení kmenů; náklonu, průřezu a příp. nepravidelnosti tloušťky kmene, jeho točitosti, negativně 14

„Zamyslete se však, jakým nedestruktivním, ekonomicky a časově přijatelným způsobem provedete vyšetření kořenového systému a rhizosféry?“ 23


geotropního růstu, mechanických poškození a další (B.: Vizuální diagnostika, metoda „CFA“, cca 150 údajů). Fotodokumentace všech zjištěných skutečností (samozřejmě platí pro všechny vady a části stromového jedince – důvodem je přezkoumatelnost znaleckého posudku i po letech). KORUNA STROMU, v rámci metody „CFA“, má šetření tyto součásti: 1) POPIS HLAVNÍ KORUNY: a) abiotická a biotická poškození b) deformace (celková konfigurace) c) defektní vidličnaté větvení d) negativně geotropní růst e) dříve provedená opatření f) předpoklad rozvoje koruny pro další období 2) ROZMĚRY A HABITUS 3) HODNOTY PRO KLASIFIKACI 4) CHARAKTERISTIKA Z HLEDISKA BD 5) PŘEDBĚŽNÉ NÁVRHY ŘEŠENÍ – požaduje-li zadavatel posudku Metoda „CFA“, Subsystém A.: Životní prostředí (stanoviště) stromového jedince (porostu) obsahuje jednak ztotožnění lokality s Katastrem nemovitostí, dále tento subsystém obsahuje celkem 93 základních vstupních informací související s lokalizací místa výskytu, včetně „vztahových“ informací z hlediska strom (porost)okolní prostředí, dále dříve provedená opatření (ošetření) a příp. dřívější poškození. Číselné kódy přidělené jednotlivým informacím slouží pro možnost venkovního sběru dat prostřednictvím PC, resp. jejich následné používání prostřednictvím SW, při sestavení, doplňování a precizaci jednotlivých rovin podstatných skutečností (entit), tj. množiny rovin = RS1 – RS2 - RS3 - RS4 …RS1+n (viz „Strukturovaného schéma hlavních subsystémů a posloupnost přenosu informací“, část systémová syntéza). Součástí šetření je i NEBEZPEČNÝ (RIZIKOVÝ) PROSTOR, a tři důležitá hlediska, na něž zadavatelé posudků zvláště požadují odpovědi: 1) stav a parametry kořenových systémů, z důvodů zvláště: a. selhání jedince b. poškozování základů c. příp. zavádění inženýrských sítí 2) korunní habity dospělých stromových jedinců (vč. půdorysných průmětů korun) a: a. možnosti poškození střechy domovních nemovitosti b. přesahy nad parcelní čísla a nebezpečí úrazu pádem větví 3) celkové ohrožení nemovitostí a lidského činitele (vč. příp. budoucích domovních nemovitostí), jež se vyskytující v menší vzdálenosti než je nebezpečný (rizikový) prostor Všech výše uvedených hledisek (1-3), se v mnoha případech dotýká skutečnost, že původní výsadba předmětných dřevin/y z důvodů plošné 24


proporcionality pozemků, příslušných domovních nemovitostí a pohybu lidského činitele na nich nebyla vhodně do budoucnosti zvolena. Dřevina bude dále intenzivněji tloušťkově a výškově přirůstat a stále více se blížit situaci svého případného selhání a to zejména při přechodu extrémních povětrnostních situací. Z hlediska bezpečnostní diagnostiky rozeznáváme více parametrický „nebezpečný (rizikový) prostor“, zahrnující 7. Kategorií, podrobně viz [4]. Poslední důležitou oblastí jsou POTENCIÁLNÍ RIZIKA SELHÁNÍ ŠETŘENÉHO STROMOVÉHO JEDINCE. Znalec musí konstatovat, že až na výjimky každý stromový jedinec od určitého věku – kterým je obvykle dána jeho výška a tedy i hmotnost jeho celkové biomasy kmene, větví a asimilačních orgánů - začne posléze představovat potenciální nebezpečí pro své okolí. Dříve tato skutečnost nastane u stromů, jež nejsou zahrnuti do průběžné péče. C. Poškození ekosystému (dřevin, lesa), vč. např. havárie, z pohledu ekotechnického, TZP: 9EBO Z hlediska soudně-znalecké praxe jde především o otázky zadavatelů, jež se týkající: Došlo k nelegální těžbě dříví? Došlo ke zcizení dřevní hmoty v k. ú. ….. parc. č. …..? Posouzení stavu lesa ve smyslu zákona č. 289/95 Sb. o lesích, zvláště § 24 Lesní hospodářské plány (2), § 31 Obnova a výchova lesních porostů (1, 2, 5, 6 ), § 33 Těžba dříví, § 40 Lesní hospodářská evidence (ha, m3 dříví). Došlo, nebo může dojít k ohrožení a poškození lesa, resp. životního prostředí? Jaký vliv by mohlo mít, či mělo na životní prostředí, resp. funkce lesa např. odstranění dřevní hmoty z NPR? Dojde ke změnám, v biologické rozmanitosti, struktuře a funkci ekosystémů? Nastalo použitím intenzivních technologií v NPR poškození půdního povrchu, stromů a jejich částí? Mohlo dojít/dojde ke snížení přírůstu, či změně vodního režimu? Zákon č. 40/2009 Sb. ze dne 8. ledna 2009 trestní zákoník, zvláště § 293 Poškození a ohrožení životního prostředí; § 294 Poškození a ohrožení životního prostředí z nedbalosti; § 295 Poškození lesa; § 296 Společné ustanovení). Náhrady případných škod zvěří (ve smyslu zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, §55). Případná poškození stromových jedinců únikem ropných produktů, či chemických látek (např. chloru), resp. úmyslnou aplikací chemické látky v bazální části kmenů. Zvláště revizní posudky v této problematice. Řešení těchto TZP vyžaduje znalce se znaleckým oborem lesní hospodářství (ekotechnické zvládnutí věci) ale současně jde o posouzení funkce a stavu lesního ekosystému (zeleně) - patřící do oboru ochrana přírody a v případě zájmu zadavatele posudku o jakékoliv vyjádření ve smyslu finančním, musí znalec disponovat oprávněním pro obor ekonomika. 25


Zvláštní a velmi složitou problematiku představují OKRASNÉ DŘEVINY. POZOR: rozlišovat mezi dřevinami na PUPFL a okrasnými rostlinami/dřevinami rostoucími mimo pozemky určené k plnění funkcí lesa. Dnes se již PČR zajímá také o to, zda měly pokácené stromy ještě jinou hodnotu než finanční! V ČR se – na rozdíl od jiných evropských států rozlišují pojmy: „škoda“, jako materiální ztráta „ekologická újma“, převážně imateriální ztráta Ve verbální rovině lze hovořit o významu pokácené zeleně z hledisek jejího hodnotového významu v krajině, z důvodů zvláště: o Součásti sítě ÚSES, o klidové oblasti a hnízdní možnosti zejména pro avifaunu o tlumení hlučnosti a prašnosti o mikroklima šetřených lokalit o dotváření celkového krajinného rázu Lze tedy odpovědět, že dřeviny (stromové, keřové) mají ještě i jinou hodnotu než finanční - zveme např. celospolečenskou - mimoprodukční – hodnotou. Znalec ve výpočtech použil metodiky, jež se v současné době nejvíce blíží stanovení skutečné hodnoty dřevin při jejich odstranění (tedy ve smyslu ekologické újmy dle zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí), neboť právní norma zahrnující do výpočtů i „jiné hodnoty než finanční“ nevyšla dosud ve Sbírce zákonů (ani v materiálu charakteru nižšího právního předpisu, např. Věstník apod.). Dne 17. srpna 2008 nabyl účinnosti zákon č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a o její nápravě a o změně některých zákonů (jde o transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/35/ES do právního řádu ČR). 4. ZÁVĚRY a) V příspěvku jsou stručně nastíněna základní obsahová témata a výstupy interdisciplinární nauky „Forenzní ekotechnika: les a dřeviny“ o vědeckém, systémovém zjišťování a posuzování stavů a vazeb znaleckého objektu – s důrazem na les a dřeviny – za účelem jejich ohodnocení pro potřeby soudně-znalecké. b) Část velmi stručně nastiňující problematiku „Bezpečnostní diagnostiky“ v soudněznalecké praxi, je zaměřena – v rámci limitu – pro cílovou skupinu zájemců o arboristiku. c) Tak jako existuje potřeba standardizace technologických postupů (vč. celoživotního vzdělávání) v oboru „Arboristika“ v České republice, tak obor FEld poslouží jako prostředek zvýšení exaktnosti (vč. eliminace subjektivních přístupů) ve znalecké činnosti, vč. postupné standardizace a harmonizace postupů v rámci jednotlivých TZP.

26


LITERATURA: [1] ALEXANDR, P. ČERMÁK J., FÉR F.: Podklady pro objektivizaci soudního znalectví spojením historických dat a funkční diagnostiky na příkladu Národního parku Šumava. In: Proc. „Historie a vývoj lesů v českých zemích“ (Forest history and their development in Czechia) P.Neuhoferová (ed.). Šumava na Srní, Czech Rep., Sept. 1718. 2006, 71-80pp., ISBN 80-213-1536-9, ISBN 978-80/86874-00-5, ČZU & NZM Praha 2006 [2] ALEXANDR, P.: Forenzní ekotechnika: Les a dřeviny, jako prostředek docílení exaktnosti ve znaleckém dokazování. Přednáška Policejní akademie ČR, 2008, 32 stran. [3] ALEXANDR, P. ČERMÁK, J., NADEZHDINA N.: Některé možnosti funkční diagnostiky stromů v soudně-znalecké praxi. Soudní inženýrství, ročník 21, č. 5, s. 254 - 261, 2010, [4] ALEXANDR, P. a KOLEKTIV: Forenzní ekotechnika: les a dřeviny. Akademické nakladatelství CERM s.r.o., 2010, Brno. ISBN 978-80-7204-681-2, 626 stran. [5] ALEXANDR, P.: Typologie znaleckých posudků v rámci interdisciplinární nauky „Forenzní ekotechnika: les a dřeviny“. Sborník XX. mezinárodní vědecké konference soudního inženýrství, pořádá ÚSI VUT v Brně, AZO, o. s., EVU-NS v ČR, o. s., Brno 21-22. 1. 2011, str. 187-194, ISBN 978-80-214-4238-2 [6] ALEXANDR, P. ČERMÁK, J. Využití metody „Kontaktního ohodnocování rostlinstva (Contact Flora Assessment, CFA)“, na příkladech závěrů znaleckých posudků řešených na území NP a CHKO Šumava Sborník XX. mezinárodní vědecké konference soudního inženýrství, pořádá ÚSI VUT v Brně, AZO, o. s., EVU-NS v ČR, o. s., Brno 21-22. 1. 2011, ISBN 978-80-214-4238-2, str. 195-205 [7] BRADÁČ, A. a kol.: Soudní inženýrství, Akademické nakladatelství CERM, 1999, Brno, 725 stran ISBN 80-7204-133-9 [8] BRADÁČ, A. KLEDUS, M., KREJČÍŘ, P. a kolektiv: Soudní znalectví, Akademické nakladatelství CERM, 2010, Brno, 242 strany, ISBN 978-80-7204-704-8 [9] JANÍČEK, P.: Systémové pojetí vybraných oborů pro techniky – hledání souvislostí. 1. a 2. díl. 1. vydání Brno: AKADEMICKÉ NAKLADATELSTVÍ CERM, s. r. o., 2007, Brno, 1234 strany, ISBN 978-80-7204-554-9

27


ARBORISTICKÉ STANDARDY (STANDARDY PÉČE O PŘÍRODU A KRAJINU) ING. JAROSLAV KOLAŘÍK, PH.D. V posledních letech byla učiněna řada významných kroků, které mají společnou snahu o podrobnou definici kvalitních postupů v oboru arboristiky. Jedná se především o zahájení komplexního bakalářského vzdělávacího programu Arboristika, rozvoj certifikačních programů Český certifikovaný arborista a European Treeworker a v neposlední řadě i zahájení vývoje Arboristických standardů. Na těchto krocích spolupracují v podstatě všechny profesní a vzdělávací organizace, které jsou aktivní v České republice. Poslední jmenovanou aktivitou je vývoj oborových standardů, jejichž odborným garantem je Lesnická a dřevařská fakulta Mendelovy univerzity v Brně. Tyto standardy jsou vyvíjeny pro Agenturu ochrany přírody a krajiny ČR na základě smlouvy o oboustranné spolupráci. V řadě těchto oborových standardů dojde postupně ke zpracování širší škály titulů, které nebudou zahrnovat jen oblast péče o stromy. Proto jsou tyto standardy oficiálně nazývané jako „Standardy péče o přírodu a krajinu“ - řada Arboristické standardy z nich tvoří pouze část, zabývající se konkrétně pěstebními postupy na dřevinách a související problematikou. Normy a standardy Při diskusích v odborných kruzích se často naráží na definici a účel norem a standardů. Termín „norma“ a „standard“ označují v podstatě tentýž požadavek na chování nebo vlastnosti věci, člověka, situace apod., který se buď závazně vyžaduje nebo podle něhož se hodnotí jejich přijatelnost nebo obvyklost15. V současné době se můžeme setkávat s následujícími typy norem: 1. Mezinárodní normy (ISO) vydávané International Organization for Standardization (Mezinárodní organizace pro standardizaci) sídlící v Ženevě. Tato organizace má v současnosti 162 členů, zastupujících většinou standardizační institut v dané zemi. Mezinárodní organizace pro standardizaci se zabývá tvorbou

15 BobM : Norma http://cs.wikipedia.org/wiki/Norma.

(online).

Vystaveno

27.12.2011

[cit.

1.1.2012].

Dostupné

z

28


mezinárodních norem ISO a jiných druhů dokumentů ve všech oblastech normalizace kromě elektrotechniky. Jsou to např.: TS – technické specifikace TR – technické zprávy PAS – veřejně dostupné specifikace TTA – dohody o technických trendech IWA – dohody z pracovní konference průmyslu Pokyny ISO V současnosti existuje více než 18 000 norem ISO. 2. Evropské normy (EN) jsou standardy, adoptované jednou ze tří evropských standardizačních institucí: CEN (Comité Européen de Normalisation) CENELEC (European Committee for Electrotechnical Standardization) ETSI (European Telecommunications Standards Institute) 31 národních členů těchto organizací na dobrovolné bázi spolupracuje ve vývoji Evropských standardů a od roku 1991 probíhá snaha o harmonizaci s ISO na základě Vídeňské smlouvy. 3. Národní technické normy, jednotlivých zemí. Jedná se například o:

které

vydávají

normalizační

instituty

ANSI (USA - American National Standards Institute) DIN (Německo - Deutsches Institut für Normung) GOST (Rusko - государственный стандарт) ÖNORM (Rakousko - Österreichische Normen) PN (Polsko – Polska Norma) STN (Slovensko – Slovenská technická norma) UNI (Itálie - Ente Nazionale Italiano di Unificazione) ČSN (Česká republika - Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví) Tyto normy jsou postupně harmonizované s normami mezinárodními. Obecně lze říci, že technické normy jsou nezávazné. Stávají závaznými, pokud je odkaz na ně uveden v zákonech či vyhláškách (viz například stavební zákon, zákon o podnikání v energetice, zákon o odpadech a další). Dalším způsobem, jak lze normu učinit závaznou, je její uvedení ve smlouvě. Dosavadní vývoj Standardů péče o přírodu a krajinu Práce na standardech v oboru arboristika byla zahájena v říjnu 2010. Široká skupina dobrovolníků (většinou zástupců škol, oborových organizací a soukromých firem) zahájila vývoj tří prvních titulů standardů: 29


− Názvosloví − Výsadba dřevin − Řez dřevin V průběhu práce byla tato trojice rozšířena celkově na 4 standardy (pěstební práce realizované na keřích byly vyčleněny do zvláštního titulu 02 003 – Výsadba a řez keřů). V současné době je první standard (SPPK 02 002 – Řez stromů) po odborné oponentuře, připravený pro uvedení do praxe. Další standardy (SPPK 00 001 – Názvosloví a 02 001 – Výsadba stromů) jsou ve fázi rozpracovanosti a alespoň u druhého jmenovaného počítáme s předáním oponentům na začátku roku 2012. Na diskusním fóru semináře „Standard v arboristice“ bude zahájen vývoj dalších standardů. Počítáme se zahájením prací minimálně na dalších třech titulech: 01 001

Hodnocení stavu stromů

01 002

Ochrana stromů při stavební činnosti

02 006

Ochrana stromů před úderem blesku

Texty standardů budou odborné veřejnosti poskytované bezplatně na stránkách Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (www.nature.cz). Pracujeme na zajištění portálu, který umožní zájemcům: − stažení aktuální verze standardů − poskytování informací o novelizovaných textech (po zadání e-mailové adresy) − zasílání podnětů a připomínek ke stávajícím textům.

30


Kompletní seznam plánovaných standardů (SPPK) Řada A – Arboristické standardy 00 00 001 01

Obecné Názvosloví Kontroly, hodnocení, plánování

01 001

Hodnocení stavu stromů

01 002

Ochrana stromů při stavební činnosti

01 003

Konflikt vegetace a staveb

01 004

Ochrana biotopů

02

Technologické postupy

02 001

Výsadba stromů

02 002

Řez stromů

02 003

Výsadba a řez keřů

02 004

Bezpečnostní vazby a podpěry

02 005

Kácení stromů

02 006

Ochrana stromů před úderem blesku

02 007

Úprava stanovištních poměrů stromů a keřů

02 008

Výchova porostů

02 009

Péče o senescentní stromy

02 010

Doprovodná vegetace komunikací

03

Bezpečnost při práci a ochrana zdraví

03 001

Zajištění prostoru při arboristických operacích

03 002

Ochranné prostředky při stromolezení

03 003

Pracovní postupy při stromolezení

03 004

Práce s jednomužnou motorovou pilou

03 005

Práce s hydraulickou plošinou

03 006

Práce s jeřábem 31


VÝZNAM ARBORISTICKÝCH STANDARDŮ Z POHLEDU AGENTURY OCHRANY PŘÍRODY A KRAJINY ČESKÉ REPUBLIKY ING. PAVEL ŠTĚRBA Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky (dále jen AOPK ČR) se s oborem arboristiky setkává ve své praxi zejména při posuzování stromů v terénu jako součást svých odborných stanovisek či znaleckých posudků. Odborná stanoviska zpracovává AOPK ČR pro případy řešené v rámci výkonu státní správy zdarma, znalecké posudky jsou od 1.1.2011 zpoplatněné. U odborných stanovisek se nejčastěji jedná o posouzení stavu stromu pro orgán ochrany přírody na základě žádosti o povolení ke kácení stromu. AOPK ČR také často posuzuje návrhy na vyhlášení, případně na zrušení ochrany památných stromů. Posuzuje se zdravotní stav, vitalita, perspektiva, provozní bezpečnost či další aspekty předmětných dřevin. Ve znaleckých posudcích se často jedná o posouzení míry poškození dřeviny či určení hodnoty dřevin. V žádném případě nemůže AOPK ČR předjímat rozhodnutí orgánu ochrany přírody ani v textu provádět správní úvahu příslušící orgánu ochrany přírody, který ve věci rozhoduje. AOPK ČR považuje myšlenku standardů v oboru arboristiky za smysluplnou a prospěšnou nejen pro arboristiku, ale i navazující obory včetně ochrany přírody. Z těchto důvodů s Lesnickou a dřevařskou fakultou Mendelovy univerzity v Brně, která s tímto nápadem přišla, uzavřela v roce 2011 realizační smlouvu o spolupráci, jejímž předmětem je spolupráce na tvorbě arboristických standardů. Obě strany v ní deklarují vůli spolupracovat na vývoji a aktualizaci standardů pro péči o dřeviny rostoucí mimo les, na procesu schvalování standardů, na praktické aplikaci standardů a na jejich zveřejnění vhodnou formou. Odborný konsensus v této oblasti, resp. v dílčích tématech, na které jsou standardy rozděleny, je dosud chybějícím prvkem, který stěžuje samotný výkon prací, kontrolu i komunikaci mezi specialisty uvnitř oboru samého i oborů navazujících. S plným vědomím odpovědnosti je však nutné říci, že samotný „papír“ není samospasitelný a teprve poznatky z praktické aplikace standardů potvrdí, eventuelně vyvrátí, správnost této myšlenky. Jisté však je, že standardy jsou v současné době, kdy dochází k jen těžce kontrolovatelnému nárůstu prací 32


ošetřování dřevin, potřebným základním nástrojem pro další rozvoj a zkvalitnění prováděných prací při péči o dřeviny rostoucí mimo les. Základním předpokladem pro vzájemnou dohodu napříč obory je nutnost sjednocení názvosloví mezi všemi profesemi, kterých se péče o dřeviny dotýká (arboristé, zahradní a krajinní architekti, pracovníci rezortu životního prostředí, orgány ochrany přírody). Prvním standardem, který by měl být publikován, je standard 02 002 Řez stromů. Jeho zveřejnění se předpokládá prostřednictvím internetových stránek, kde bude pro veřejnost volně ke stažení. K dispozici tímto způsobem jsou již některé metodické příručky AOPK ČR, z nichž dřevin se týká Metodika oceňování dřevin (2009) nebo metodika Památné stromy (2010 - aktualizované elektronické vydání). AOPK ČR tak plní roli metodické podpory orgánům ochrany přírody. AOPK ČR také zpracovává další úkoly přímo zadané Ministerstvem životního prostředí – u dřevin rostoucích mimo les to v minulém roce byl návrh samostatné vyhlášky k ochraně dřevin rostoucích mimo les a povolování jejich kácení a metodická instrukce k aplikaci legislativy upravující ochranu dřevin rostoucích mimo les. Jako interní materiál pro metodické vedení svých regionálních pracovišť používá AOPK ČR tzv. Metodické listy. Pokud jsou metodické listy takového rázu, že jsou užitečné i mimo AOPK (např. pro orgány ochrany přírody), jsou vydávány jako samostatná veřejná metodika. Tak je tomu např. u památných stromů, kde již samostatné metodické listy Památné stromy neexistují a v plné míře je nahradila Metodika, která se používá jak uvnitř AOPK ČR, tak zejména na úřadech pověřených obcí, které mají památné stromy ve většině případů kompetenčně na starosti. Ve vývoji jsou metodické listy k Hodnocení dřevin a vydávání stanovisek k dřevinám rostoucích mimo les. Tyto metodické listy byly na začátku loňského roku rozeslány k připomínkám i mimo AOPK ČR, následně byly však práce na těchto metodických listech pozastaveny s odkazem na nevyjasněnou situaci okolo vyhlášky k ochraně dřevin a metodické instrukci, jejichž návrhy AOPK ČR zpracovala a předložila Ministerstvu životního prostředí. Je zřejmé, že jak metodické materiály AOPK ČR týkající se dřevin, tak arboristické standardy mají své nezastupitelné místo. Nelze je přímo sloučit, ale zároveň není důvod proč, by se oba materiály měly v základních principech a pojmech rozcházet. Z těchto důvodů AOPK ČR vítá, že v letošním roce bude zpracováván standard Hodnocení stavu stromů a je připravena se na vytvoření standardu aktivně podílet a případné nové náměty včlenit do svých metodických materiálů. 33


Při zpracovávání standardů AOPK ČR sleduje průnik dané problematiky s jednotlivými tématy ochrany přírody a krajiny. Ze seznamu připravovaných standardů je tak role AOPK ČR někde více významná, jindy méně či zcela potlačená. Např. za velmi významný z hlediska ochrany přírody považujeme, vedle nyní dokončovaného standardu Řez stromů, zejména budoucí standardy Ochrana biotopů či Péče o senescentní stromy. Naopak standardy tématického okruhu 03 (Bezpečnost při práci a ochrana zdraví) spadají svým zaměřením víceméně mimo záběr AOPK ČR. Standardy považujeme za cenný materiál, i přestože mnohé informace jsou již v různé míře publikovány v odborných publikacích. Normy jako takové sice existují, ale zdaleka nepokrývají celou oblast, kterou mají standardy obsáhnout. Cílem standardů je definování a vysvětlení základních odborných pojmů a postupů jednotlivých tematických okruhů péče o dřeviny rostoucí mimo les. Využití standardů vidíme jak v praktické arboristické praxi - zlepšení kvality konkrétní péče o dřeviny, tak v činnosti orgánů ochrany přírody, v praxi hodnocení a posuzování dřevin, u soudních znalců, v metodické práci. Standard jako pojem nebyl dosud v péči o dřeviny prakticky používán, nabízí řadu významů např.: Standard jako „předpis“ Máme-li danou hierarchii legislativních předpisů zákon – vyhláška – metodická instrukce, pak je zřejmé, že ani do jednoho předpisu se standard jako takový nevejde, nicméně, měl by vycházet z mantinelů vymezených uvedenými předpisy a v přeneseném slova smyslu jej jako předpis chápat lze, byť ne jako předpis právní. V současnosti nejblíže pojmu standard je asi pojem norma. Normy jako takové nejsou však tak široce zaměřené, nepokrývají všechna témata vytýčená standardy a navíc nejsou volně dostupné. Tyto „neduhy“ norem by měly právě standardy odstranit. Dovedu si představit, že v budoucnu (po praktickém ověření a vyhodnocení zpětné vazby) by se naopak standardy mohly stát určitým podkladem pro metodické pokyny MŽP, nebo minimálně jako zdroj, na který lze odkazovat při provádění, přejímání a posuzování arboristických prací i hodnocení stavu dřevin. Standard by tak mohl být předpisem, který budou akceptovat jak arboristé, tak z něj budou vycházet úředníci, znalci při posuzování dřevin i právníci při rozhodování ve vazbě na legislativu.

34


Standard jako dohoda Pokud se podaří standardy dovést do zdárného konce, lze je vnímat jako dohodu, to znamená jako výsledek diskuze. Už nyní na prvních dvou standardech (Výsadba stromů, Řez stromů) se ukazuje, že diskuze je nedílnou součástí vzniku takového komplexního díla. Každá diskuze je obvykle ve výsledku přínosem, hlavně to však musí být diskuze odborná oproštěná od osobních emocí. Jako velmi důležitá se mi jeví skutečnost, že standardy jsou zpracovávány vícečlenným autorským kolektivem za průběžné konzultace a připomínkování širokého spektra odborníků. Vedle odborné shody na zásadních tezích by tak standardy měly odrážet i určitou míru společenské dohody. Neméně významným prvkem v procesu tvorby standardů jsou oponentní posudky, jejichž podněty a připomínky, pokud jsou relevantní, budou jistě ve výsledku do standardů zapracované. Přesto bychom nežili v realitě, pokud bychom si mysleli, že lze dosáhnout shody všech těch, kteří mají či chtějí ke standardům co říci. Standard jako návod Standard je v principu odborným a metodickým návodem jakým způsobem správně pečovat o dřeviny. Protože literatura v tomto tématu již „dávno“ existuje, není standard samozřejmě vůbec jediným natož prvním počinem. Standardy mají za cíl v relativně hutné a stručné podobě pojmout základní témata péče o dřeviny. Do budoucna by měly k jednotlivým standardům přibýt podrobnější metodické příručky, které by měly standardy podrobněji vysvětlovat i představovat na konkrétních příkladech. Nutno však dodat, že oproti současným odborným publikacím budou standardy volně dostupné na internetových stránkách. Jako takové tedy přispějí i ke zvýšení informovanosti nejen odborné veřejnosti. Standardy by měly fungovat jako plnohodnotná literatura, na kterou se bude možné odkazovat v dalších odborných pracích, posudcích apod. Jako každý návod, i standardy vycházejí z dosud známých poznatků. Nelze však předpokládat, že současné znění bude aktuální pro příštích dvacet let. Před dvaceti lety bychom asi jen těžko odhadovali dnešní vývoj v péči o dřeviny, stejně tak tomu může být nyní při pohledu do budoucna. Kdo ví, co bude ne za dalších dvacet, ale možná jen za tři roky, kdy se předpokládá dokončení posledních standardů. Mám za to, že standardy by mohly mít spíše dynamický charakter a do budoucna by se v případě potřeby a nových poznatků mohly vyvíjet formou případných „novelizací“.

35


Standard jako kontrolní nástroj Dalším a pro AOPK ČR důležitou možností jak standard používat je kontrola prací zadávaných v rámci dotačních titulů, a to nejen pro AOPK ČR, ale zadavatele arboristických prací obecně. Ten, kdo administruje dotační tituly, se v podstatě nachází v roli úředníka, který má konstatovat, že práce proběhly odborně správně. A právě standardy by měly napomoci jako podklad pro zadavatele a poskytovatele finančních prostředků. Standardy by mohly být podkladem i pro sankční činnost, tedy pro orgány ochrany přírody i Českou inspekci životního prostředí, a to ve smyslu podpůrného nástroje ve využití přímo kontrolními orgány nebo v praxi soudních znalců. Standard jako ochrana Na závěr jsem si dovolil ponechat zastřešující téma a to je ochrana. Záměrně nepíšu „ochrana dřeviny“, minimálně z pohledu AOPK ČR jde o ochranu v širším slova smyslu, tedy ochranu dřeviny samotné, ale i ochranu dřeviny jako biotopu a organismů na dřeviny vázaných. Zákon č. 114/1992 Sb., v platném znění se v § 50, odst. 1 zabývá ochranou zvláště chráněných živočichů: „Zvláště chránění živočichové jsou chráněni ve všech svých vývojových stádiích. Chráněna jsou jimi užívaná přirozená i umělá sídla a jejich biotop.“ Protože i dřeviny mohou být biotopem zvláště chráněného živočicha, je nutné i toto ustanovení uvedeného zákona brát v potaz při hodnocení dřevin, při jejich ošetřování či žádostech o povolení ke kácení dřevin. Nicméně nelze opomíjet i ochranu života či zdraví a majetku. Např. již zde v prvním standardu (Řez stromů) jsou zakomponovány prvky ochrany biotopu (nemělo dojít ke snížení biodiverzity stromu a jeho stanoviště), i prvky zajištění provozní bezpečnosti (řez bezpečnostní, stabilizační apod.). Standardy by měly brát v potaz všechny výše uvedené aspekty péče o dřeviny. Ne vždy to však bude zcela jednoduché. Současná ochrana přírody již dávno není konzervací stavu dochovaných a cenných částí přírody a krajiny. Tak jako se v chráněných územích navrhují managementové zásahy ve prospěch předmětu ochrany, tak se i u dřevin postupně přistupuje k aktivním zásahům ve prospěch předmětu ochrany. Pokud je předmětem ochrany samotný strom, je situace přehledná, pokud však budeme mluvit o dalších organismech vázaných na stromy, pak může být situace o poznání složitější, protože ochrana stromu a ochrana organismů na ně vázaných jde často i proti sobě, byť se jedná o ochranu přírody jako celek. Zároveň jsou za současného stavu legislativy v ochraně přírody takové zásahy 36


velmi úzce spojeny s rizikem toho, že budou kvalifikovány jako poškození dřeviny a jako takové sankcionovány. Dřeviny žádné standardy nepotřebují. Standardy tvoříme kvůli nám lidem, kteří s dřevinami pracují. Pokud bude sebelepší pravidlo, norma, standard či dokonce právní předpis v rukou osob bez zájmu o dobrou věc, ani tyto dokumenty nezaručí, že bude o dřeviny dobře pečováno.

37


BEZPEČNOST PRÁCE ING. PAVEL NEVRKLA Z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví při práci (BOZP) je vykonávání arboristických prací souborem velmi rizikových činností, při kterých může dojít k vážným škodám na zdraví člověka. Arboristika zatím není z hlediska bezpečnosti práce vnímána jako samostatné odvětví, což přináší ve vztahu k BOZP určitá omezení. Za nejstěžejnější lze považovat: o Absence adresné legislativy BOZP o Absence statistického hodnocení BOZP Při zjišťování statistických údajů Český statistický úřad (ČSŮ) přiřazuje úrazové děje do nejblíže podobných činností (kácení dřevin => těžba dřeva). Těžba a dobývání jsou dle statistik nejrizikovějšími činnostmi vůbec.

Graf: 1. Počet smrtelných úrazů na 1000 zaměstnanců Z hlediska úrazovosti při práci v koruně stromů je možné využít statistické zjišťování příčin smrti ČSÚ.

38


Zemřelí příčinou "pád se stromu" v ČR (2000 až 2009)

14 12 10 8 6 4 2

510 9 -1 15 4 -1 20 9 -2 25 4 -2 30 9 -3 35 4 -3 40 9 -4 45 4 -4 50 9 -5 55 4 -5 60 9 -6 65 4 -6 70 9 -7 75 4 -7 80 9 -8 85 4 -8 90 9 -9 4 95 +

0 14

0

Graf: 2. Součet případů dle věkové hranice za 10 let (celkem, ne pouze pracovní) Z grafu č. 1 je zřejmý vysoký podíl úrazů při těžebních činnostech. Četnost SÚ při těžbě dříví je z hlediska dlouhodobého průměru čtyřnásobná. Z grafu vyplývající vyšší podíly SÚ při těžbě uhlí v letech 2003 – 2004 jsou dány větší koncentrací pracovníků při důlních neštěstích. Z hlediska vzrůstajících smrtelných úrazů při těžbě dřeva byla v prvním pololetí roku 2011 spuštěna Státním úřadem bezpečnosti práce (SUIP) rozsáhlá kontrolní akce se zaměřením na kontrolu BOZP u osob samostatně výdělečně činných (OSVČ). Historický vývoj BOZP a kontrolní činnosti dodržování BOZP V prvorepublikové historii ČR prováděli kontrolu nad dodržováním předpisů BOZP Živnostenské úřady, které měly zákonnou povinnost provádět kontrolu živnostníků. Velkou měrou se zde také na osvětové činnosti v BOZP podílely úrazové pojišťovny, v jejichž zájmu bylo předcházet pracovním úrazům. Po druhé světové válce angažovanost na poli BOZP přebírá zejména Odborové hnutí. Odbory spolupracují s podniky a výzkumnými organizacemi. V otázce bezpečného výstupu do koruny stromu spolupracují s VÚLM stanice Křtiny (dnešní Lesní školní podnik Masarykův les Křtiny). V roce 1968 je založen Český úřad bezpečnosti práce pracující na tvorbě vyhlášek BOZP a jeho inspektoři vykonávají státní dozor u zaměstnavatelů. Český úřad bezpečnosti práce (ČÚBP) se ihned po svém založení začal podílet na přípravě pravidel bezpečnosti a ochrany zdraví při práci pro jednotlivá pracovní odvětví pod záštitou příslušných ministerstev. Pozitivní vliv této činnosti byl i z krátkodobého hlediska výrazný (tab. 1). Pravdou je, že lesní hospodářství bylo v otázkách BOZP středem zájmu. Vždyť v uvedeném období let 39


Četnost pracovníků

Rok

Počet úrazů

1972

5 805

9,36

1973

5 245

8,29

1974

4 939

8,12

1975

4 835

8,16

1976

4 679

7,90

Celkem:

úrazů

na

100

25 503

1972 – 1976 připadalo na lesní hospodářství 34 smrtelných úrazů z celkového počtu 87 v ČR. Tab.: 1. Pokles pracovních úrazů u organizací lesního hospodářství v letech 1972 - 1976

Změny BOZP při přechodu od plánovitého hospodářství k tržnímu Tento pozitivní trend se podařilo udržet i v osmdesátých letech, kdy Česká republika patřila k předním zemím v oblasti dozoru, péče a kvalifikací pracovníků v oblasti BOZP. Tento trend však postupně v devadesátých letech slábl, až stagnoval, aby v počátcích minulého desetiletí nastolil opačný směr. Například při práci s motorovou řetězovou pilou se projevil přechod od plánovitého hospodářství k tržnímu, nárůstem úrazovosti. Dříve „nedotknutelné“ bezpečnostní předpisy vzaly často za své díky proklamaci osobní „svobody“, a tedy i zodpovědnosti pracovníka. Systém bezpečnostních norem a předpisů byl za posledních dvacet let hrubě narušen a zbývající platné předpisy jsou nepostačující jak z hlediska účelného využití, tak z hlediska vymahatelnosti jejich dodržování. Za největší legislativní prohřešek proti bezpečnosti práce lze považovat zrušení příslušných ustanovení, jež nařizovala povinnost pracovníkům absolvovat kvalifikační zkoušku. Například povinnost vlastnit kvalifikační průkaz k obsluze motorové řetězové pily ustanovovala vyhláška č. 42/1985 Sb. Vyhláška č. 42/1985 Sb. byla zrušena vyhláškou č. 38/2003 Sb. dnem 11. února 2003. Důsledek zrušení lze spatřit vyhodnocením četnosti smrtelných pracovních úrazů v LH, jež uvádí Zprávy o stavu lesa a lesního hospodářství České republiky za jednotlivé kalendářní roky. Z tabulky č. 1 je zřejmý prudký nárůst úrazovosti po roce 2003. Je pravdou, že v roce 2007 byl nárůst celkové těžby dříví oproti roku 2003 přes 3 mil. m3 a to zejména v důsledku zpracování kalamity po větrném orkánu Kyril. Navýšení celkové výše těžeb je však pouze 1/5 z celkové výše těžeb v roce 2003. Ovšem nárůst smrtelných úrazů byl 40


v roce 2007 oproti roku 2003 šestinásobný. Lze tedy konstatovat, že poměr mezi objemem těžby a vzrůstem počtu smrtelných úrazů není rovnoměrný.

Česká republika

Smrtelné úrazy celkem

2008

8

2007

12

2006

8

2005

4

2004

4

2003

2

2002

2

2001

1

Tab.: 2. Smrtelné pracovní úrazy v ČR 2001 – 2008 dle „Zelených zpráv“. Management pracovního rizika při stromolezec

Otázky BOZP stromolezeckých prací spadaly také pod lesní hospodářské podniky. Důvodem k výstupu a práci v korunách stromů bylo zejména zajištění kvalitního osiva. Zejména v padesátých letech byly pořádány pracovní semenářské semináře, na kterých se stanovovaly pracovní postupy pro výstup do korun stromů a zásady BOZP. Při prvním pořádaném semináři pro trhače v roce 1950 předváděli klasický způsob výstupu někteří trhači ze Slovenska. Jednalo se o prosté šplhání bez jakýchkoliv pomůcek. Tento způsob byl možný jen u stromů malého průměru (cca 0,3 – 0,4 m), tedy pokud je stačil trhač obejmout pohodlně rukama. Je zřejmé, že se jednalo o poměrně namáhavý a nebezpečný postup. Záhy se začala stanovovat bezpečnostní pravidla pro výstup do koruny stromů pro tři základní skupiny výstupu: o

Prostředky pro výstup po kmeni.

o

Prostředky zavěšené na větev stromu nebo opřené o strom.

o

Prostředky s vlastní nosnou konstrukcí, které nevyužívají pevnosti stromu.

41


Zejména prostředky zavěšené na větev stromu, které se v padesátých letech vyvíjely, byly z provozní praxe staženy zejména právě z důvodů BOZP. První zkoušky podobné dnešní dvoulanové technice prováděl již v roce 1952 Jaroslav Netolický. Používal horolezecké lano (konopné lano o průměru 8 mm) přehozené přes větev stromu. Ač tyto metody přinášely značné zvýšení produktivity, zejména nedokonalost použitých materiálů a technická nevyspělost zapříčinila jejich následný zákaz používání. Ovšem některé tehdy stanovené zásady BOZP lze s úspěchem uplatňovat i dnes. Z hlediska bezpečnosti práce se arboristé potýkají hned s několika problémy. Stav bezpečnostních norem a předpisů pro práci ve výškách není uspokojivý. Při zjišťování stavu odbornosti firem nabízejících kurz či školení práce ve výškách bylo osloveno deset firem. Z deseti oslovených firem uvedlo osm v plánu školení alespoň jednu legislativní normu, jež není v současné době v platnosti. Firma mající výčet předpisů nejobsáhlejší uvedla více než 50 % neplatných norem. O směrnici bezpečnosti práce v arboristice pro práci na stromech se zmiňuje řada autorů různých publikací více než šest let. Zatím však není k dispozici. Problémů při zpracování bezpečnostních standardů může být hned několik. Technologie, které se při práci na stromech v arboristice citují, přejímáme velkou měrou od ISA. Zde je třeba si uvědomit, že legislativa EU je do značné míry odlišná. Stejně tak se i legislativá jednotlivých členských států EU mírně liší. Obecná pravidla např. pro výstup do koruny stromů nelze stanovit, pokud je užíváno více různých postupů. Bude proto zřejmě nutné stanovit jednotlivé technologické postupy, limity jejich použití a k nim přiřadit i zásady BOZP. Mendelova univerzita v Brně se v rámci výměny informací, zejména v oblasti BOZP, zapojila do dvou projektů. Mendelova univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulty zajišťovala ve dnech 16. – 17. března 2011 konferenci, na které byl oficiálně založen European Forestry and Environmental Skills Council (EFESC). Následně pak první týden v červenci 2011 proběhla na Školním lesním podniku ve Křtinách certifikace prvních komisařů Evropské certifikace pro práci s motorovou pilou (ECC). V současné době je Ústav lesnické a dřevařské techniky zapojen do projektu LOREL, který je zaměřen na bezpečnostní ochranné prostředky při práci ve výškách. Projektu se účastní šest partnerů z pěti států Evropské unie. Původní zaměření projektu na posuzování OOPP při práci v arboristice bylo rozšířeno na veškeré OOPP při práci ve výškách. Tento projekt byl zahájen v říjnu 2011. Ukončení projektu je plánované na září 2013. 42


SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY U AUTORA: [email protected]

43


KVALITA ŠKOLKAŘSKÉHO MATERIÁLU ING. STANISLAV FLEK Kvalita školkařského materiálu je popsána v normách ČSN 464902–1, dále se můžeme s popisem kvalitativních ukazatelů setkat v normách ČSN 83 9021 Rostliny a jejich výsadba, pořípadě také ČSN 83 9051 - Rozvojová a udržovací péče o vegetační plochy. Obecně lze říci, že pokud by dodavatelé dodržovali tyto normy, odpadlo by nám 90 % problémů s materiálem v prvních letech po výsadbě a určitě bychom nemuseli řešit dobře polovinu problémů se dřevinami a to zejména se stromy v dospělosti. Účelem tohoto příspěvku není citovat či komentovat jednotlivé položky v normách. Rád bych se ale soustředil na některé zásadní a přitom časté chyby, vady některých skupin školkařského materiálu a zdůraznil některé hlavní technologické zásahy. Keře Nadzemní část Rozvětvení a počet výhonů - velmi častou chybou u pěstovaných keřů bývá nedostatečné rozvětvení. Keře buď nemají investorem, projektantem požadovaný počet výhonů nebo jsou výhony nerovnoměrné. Správně pěstovaný keř by měl mít požadovaný počet výhonů (3 – 5 výhonů). Výhony by měly být stejného stáří a přibližně stejné výšky. Za akceptovatelný rozdíl ve výšce mezi výhony považuji 1/3 délky mezi nejvyšším a nejnižším výhonem. Chyby při řezu ve školce – řada keřů mívá ponechaný po seříznutí zaschlý čípek. Tento zaschlý čípek je potenciální nebezpečí ve vyšším stáří - může docházet k rozlomení kosterních větví keře. Tato technologická chyba je poměrně častá např. u rodu Cornus. Podrůstání podnoží – u očkovaných a roubovaných keřů dochází k podrůstání podnoží na úkor ušlechtilé části. Tato chyba je častá zejména u větších soliterních keřů expedovaných ze školek ve velikostech 1,5 m a více. Tuto chybu nalezneme velmi častou u kultivarů Syringa vulgaris, Corylus maxima apod. 44


Kořenový systém Deformace kořenů – deformace stáčení kořenů rostlin pěstovaných v kontejnerech je nejrozšířenější technologickou chybou pěstitelů. Je pravdou, že u keřů s takto znehodnocenými kořeny asi nebudeme hovořit o rizicích pádu a tím o provozní bezpečnosti. Nicméně takovéto rostliny velmi špatně vegetují na stanovišti a tedy neplní svůj učel. Alejové stromy Produkce alejových stromů představuje v rámci školkařtví a celého zahradnického oboru technologický a pěstitelský vrchol. Málo školkařských a zahradnických produktů je výsledkem tolika různorodých technologických zásahů jako právě alejové stromy. Z povahy jejich použití na stanovišti je třeba se kvalitě výsadbového materiálu maximálně věnovat. Rovný kmen bez poškození. Dobře zapěstovaný kmen je základ alejového stromu. Rovnosti kmene docílí školkař pravidelným vyvazováním již u mladých stromů. Nerovnosti kmene způsobené pozdním nebo žádným vyvázáním (takovýto kmen může připomínat tvarem hák či hokejku popř. je celý kmen esovitě zakřiven). Kmen by se neměl odchylovat v jakémkoliv místě více než 5 cm od pomyslné osy spojující kořenový krček a místo nasazení koruny. Velké rány na kmeni Způsobené mechanickým poškozením při kultivaci či expedici. Zde je důležité posoudit jak je rána velká a hluboká. Pokud jde pouze o povrchové poškození borky a rána nezasahuje až do dřeva, není takovéto poškození závažné a lze jej snadno ošetřit přípravky na hojení ran. Pokud je však rána hluboká a navíc dosahuje většího rozměru než 10 % obvodu zdravého kmene je strom nestandardní. Rány po odstraňování obrostu Pozdě či špatně odstraněný obrost kmene – jedná se o řezné rány po odstranění obrostu kmene. Tyto rány by měly být zcela na kmeni zaceleny anebo by mělo být zřetelné, že se rány zacelují. Důležitá je rovněž i velikost odstraňovaného obrostu. Je-li řezná rána veliká jak polovina obvodu kmene, je to špatně.

45


U kmene je rovněž důležitá jeho výška, která musí u alejového stromu být 2,2 m. Koruna a terminál Stav terminálu v koruně má zásadní vliv na růst a vývoj koruny stromů na konečném stanovišti. Terminál se obvykle nezakracuje, pouze pokud výrazně převyšuje zbytek koruny, je možné ho přiměřeně zkrátit, ale tak, aby si uchoval svoji dominanci. Terminál se v takovém to případě zastřihne na ostro a u vstřícných pupenů (např. javory) je nutné protější pupen vyslepit. U střídavých pupenů (např. lípa) je třeba vyslepit dva pupeny pod budoucím vrcholovým pupenem. Velkou chybou je úplné vystřižení terminálu. Koruna expedovaného stromu musí mít přirozený tvar se zřetelným terminálem a dostatkem kosterních větví (orientačně 5). Výjimku samozřejmě tvoří kulovité, převislé kultivary. Za kosterní větev nelze považovat jednoletý výhon. Kosterní větev musí být dvou a víceletá. Terminál a celá koruna musí být prostá vidlicovitého větvení tj větvení v ostrém úhlu, kromě kultivarů, u nichž je takový růst charakteristickou vlastností. Je to prevence pozdějšímu vylamování silných větví a kmenů v koruně. Kořenový systém Podmínkou úspěšného růstu alejového stromu je dobrý kompaktní kořenový systém. Ten lze nejlépe docílit přesazováním. Kořenový systém u expedovaného stromu by měl být rozvětvený spíše s tenčími kořeny. Prakticky, pokud ze zemního balu ze všech stran vyčnívají uřezané kořeny o průměru 3 a více cm, je třeba se mít na pozoru, kvalita kořenového systému není ideální. Při posuzování kořenového systému je nutné hodnotit podle druhu a kultivaru. Některé druhy (např. Acer campestre) se větví velmi bohatě a mají bohatý kořenový systém. Některé druhy (např. Laburnum či Robinia) nemají rozvětvené kořeny a celkově je kořenový systém chudší. Alejový strom a rostliny vůbec nejsou průmyslovým výrobkem. Proto bývá často obtížné zhodnotit kvalitu konkrétního jedince či partie. Vždy je zde velký prostor pro důvěru mezi pěstitelem, realizátorem a investorem. Realizátorům a investorům mohu jen doporučit, aby byly na své pěstitele přísní a vedli je k tomu, aby si důvěru zasloužili. Jak jinak než kvalitním pěstováním kvalitních výpěstků.

46


ZÁKONY, VYHLÁŠKY, NORMY NA SLOVENSKU A ICH POUŽITIE V PRAXI ING. ŠTEFAN SURŇÁK Uctievanie stromov na úkor ľudí je pomýlený environmentalizmus. Uctievanie ľudí na úkor stromov je pomýlený antienvironmentalizmus. Zneuctenie ľudí aj stromov je skutočný antienvironmentalizmus. Uctievanie ľudí aj stromov, je ten pravý environmentalizmus. (Japonese Environm. Monitor - Friends of the Earth. Japan)

Práva a povinnosti pri výrube a ochrane drevín na Slovensku rieši jedna základná právna norma, ktorou je zákon č. 543/ 2002 Z. z. o ochrane prírody a krajiny a vyhláška Ministerstva životného prostredia Slovenskej republiky č 24/2003 Z. z. ktorou sa vykonáva zákon č 543/2002 Z. z. o ochrane prírody a krajiny. Ochranu drevín popisuje tretia hlava zákona, kde už spomínaná vyhláška presnejšie definuje a rozoberá niektoré pojmy alebo zákon dopĺňa. K lepšiemu pochopeniu týchto právnych noriem prispieva odborno - metodická príručka OBCE A OCHRANA DREVÍN, vydaná Štátnou ochranou prírody Slovenskej republiky. Túto príručku by mala mať každá obec a je voľne dostupná na stránke Štátnej ochrany prírody SR, na adrese www.sopsr.sk, v sekcii Ochrana drevín. Cieľom ochrany drevín je činnosť zameraná na udržanie ich ekologických a estetických funkcií v prírode a krajine a v urbánnom priestore a na predchádzanie ich neodôvodnenému výrubu (Vyhláška 24/2003 §17). Krištof (2003) upresňuje, že ide o nepretržité udržiavanie v dobrom kondičnom a zdravotnom stave tak, aby mohli plniť funkcie podľa svojho umiestnenia vo voľnej krajine, alebo v sídlach podľa zvoleného funkčného typu. Uvedený stav sa dosahuje neustálym udržiavaním drevín alebo ich včasným a odborným ošetrením. Zákon zakazuje poškodzovať a ničiť dreviny. Vlastník pozemku, na ktorom sa nachádza drevina, je povinný sa o ňu starať, najmä ju ošetrovať a udržiavať. Udržiavaním drevín sa zabezpečujú podmienky na ich optimálny rozvoj a to najmä: • kyprením, prihnojovaním, odburiňovaním a zalievaním pôdy, • starostlivosťou o koreňovú misu s cieľom zabezpečiť priepustnosť pôdneho povrchu, • vytváraním vhodného vývojového priestoru pre dreviny, 47


• odborne realizovaným a cieleným rezom dreviny podľa STN 83 7010 • odstraňovaním odumretých častí drevín, ktoré ohrozujú stabilitu stromu a okolie, • vykonávaním nevyhnutných mechanických a biologických opatrení proti škodcom, • včasným ošetrením prípadného poranenia dreviny, • odborným inštalovaním stabilizačných nedeštruktívnych väzieb a viazaní koruny drevín, prednostne z nekovových materiálov. Pri poškodení alebo výskyte nákazy dreviny chorobami, môže orgán ochrany prírody uložiť vlastníkovi pozemku vykonať nevyhnutné opatrenia na jej ozdravenie alebo rozhodnúť o jej vyrúbaní. Ošetrovaním drevín sa zabezpečuje ich udržanie alebo zlepšenie ich zdravotného stavu, alebo odstránenie následkov ich poškodenia. Musí sa ale vykonávať s ohľadom na druhovú ochranu chránených živočíchov, najmä hniezdiacich vtákov. Rez živých konárov listnatých drevín s priemerom viac ako 5 cm sa vykonáva vo vegetačnom období od 1. apríla do 30. septembra, najmä v jeho prvej polovici, s výnimkou obdobia tvorby nových listov. V inom ako vegetačnom období možno taký rez vykonávať len v prípadoch rezov produkčných ovocných drevín alebo v prípadoch bezprostredného ohrozenia zdravia alebo života človeka, alebo značnej škody na majetku. Podľa ustanovenia § 47 ods.3 sa na výrub dreviny vyžaduje súhlas orgánu ochrany prírody, po posúdení jeho ekologických a estetických funkcií, zdravotného stavu, vplyvov na zdravie človeka a so súhlasom vlastníka. Pritom súhlas na výrub drevín podľa vyhlášky §17 sa vydáva len v odôvodnených prípadoch, ktorým je najmä preukázanie: • zlého zdravotného stavu dreviny, z hľadiska ktorého má drevina malú pravdepodobnosť prežitia • nevhodných hygienických podmienok v bytových a nebytových priestoroch alebo • narušenia stability stavby koreňovým systémom dreviny. V súhlase na výrub dreviny je obec povinná uložiť žiadateľovi o výrub povinnosť • aby uskutočnil náhradnú výsadbu drevín na vopred určenom mieste, a to na náklady žiadateľa, po dobu najviac troch rokov od výsadby • ak nemožno uložiť náhradnú výsadbu, uloží finančnú náhradu do výšky spoločenskej hodnoty dreviny. 48


Ustanovenie § 47 ods. 4 uvádza prípady, pri ktorých sa súhlas na výrub nevyžaduje, a to napríklad na stromy s obvodom kmeňa do 40 cm meraným vo výške 130 cm nad zemou a krovité porasty s výmerou do 10 m2 alebo pri bezprostrednom ohrození zdravia alebo života človeka, alebo značnej škody na majetku. Rovnako tak na stromy s obvodom kmeňa do 80 cm, nameraným vo výške 130 cm nad zemou a ak rastú v súkromných záhradách a záhradkárskych osadách a ďalších prípadoch tu neuvádzaných. Obce sú povinné viesť evidenciu pozemkov vhodných na náhradnú výsadbu vo svojom územnom obvode. Zaradenie pozemkov do evidencie prerokujú obce s ich vlastníkmi. Rovnako tak obstaráva a schvaľuje dokument MÚSES a dokument starostlivosti o dreviny, ktorý bližšie rozoberá vyhláška. Ďalšie právne predpisy, ktoré sa dotýkajú starostlivosti alebo výrubu drevín sú tieto: • • • •

Zákon č. 364/2004 Z.z. o vodách (vodný zákon) v znení neskorších predpisov Zákon č. 513/2009 Z.z. o dráhach a o zmene a doplnení niektorých zákonov Zákon č. 656/2004 Z.z. o energetike a o zmene niektorých zákonov Zákon č. 135/1961 Z.z. o pozemných komunikáciách (cestný zákon) v znení neskorších predpisov • Zákon č. 435/2006 Z.z. o podmienkach poskytovania platieb na agroenviromentálne opatrenia

Vedľajšie právne predpisy, ktoré sa dotýkajú nepriamo drevín pri výrube a ošetrení: • Zákon č. 416/2001 Z.z. o prechode niektorých pôsobností z orgánov štátnej správy na obce a na vyššie územné celky • Zákon č. 145/1995 Z.z. o správnych poplatkoch v znení neskorších predpisov Normy a iné predpisy, v ktorých sa spomína výsadba, výrub alebo starostlivosť o dreviny: • STN 83 7010 - Ochrana prírody, Ošetrovanie, udržiavanie a ochrana stromovej vegetácie • STN 73 6110 - Projektovanie miestnych komunikácií Príklad možného využitia zákonov a vyhlášok v prospech či neprospech obcí. Obec Lehota, počet obyvateľov cca 2000 Obec získala finančnú náhradu v plnej výške za výrub stromov pri výstavbe rýchlostnej cesty R-1. Tieto peniaze boli použité na vypracovanie dokumentu starostlivosti o dreviny a na arboristické ošetrenie v centre obce, ktoré sa vykonalo v súlade s dokumentom. V ňom sa nachádzajú aj plochy na novú výsadbu, ktorá sa 49


postupne realizuje. Bez dokumentu by bolo obtiažne vynakladať tieto finančné prostriedky správnym smerom. Rovnako tak občania, sťažujúci sa na stromy na cintoríne, sa po ich ošetrení čiastočne uspokojili a už nemajú toľko podnetov na neopodstatnené výruby. Obec Nitra, počet obyvateľov cca 80 000 Nitra patrí k najzelenším mestám, čo sa týka počtu drevín a zelených plôch na obyvateľa a rozlohu mesta. Pri výstavbe mestských častí v 50. a 70. rokoch minulého storočia, sa na poľnohospodárskych pozemkoch stavali iba bytové domy. To spôsobilo, že ľudia si svojpomocne začali vysádzať dreviny v okolí svojich bytov, a to bez akejkoľvek kompozičnej alebo dendrologickej znalosti. Preto má mesto v súčasnosti na niektorých miestach problém s občanmi, ktorým dreviny prekážajú. Rovnako je pre mesto problematické financovanie zelene a to nielen z hľadiska údržby, ale aj nového plánovania a výsadieb. Pozitívom však je, že mesto Nitra má prepracovanú vyhlášku mesta o zeleni, ktorá je na vysokej úrovni. Tiež zamestnáva niekoľko ľudí priamo z odboru záhradnej architektúry, ktorí sa snažia o čo najlepšiu starostlivosť o zeleň. Na druhej strane je však vidieť, že mesto do zelene a celkovo do úpravy mesta veľa neinvestuje, čo odborníkom na zeleň zväzuje ruky a výsledok potom nie je najlepší. Čo sa týka ošetrovania drevín, mesto má dvoch pracovníkov vyškolených pre prácu s motorovou pílou, ktorí sa postupne naučili ako správne orezať dreviny tak, aby neboli spôsobené väčšie škody na drevinách. O niektoré časti ako je napr. cintorín, kde sú staré stromy, sa stará výhradne arborista.

Obec Vranov nad Topľou, počet obyvateľov cca 23 000 V roku 1994 bol spracovaný generel zelene. Tu sa stále realizuje náhradná výsadba strom za strom. Veľkým problémom je, že tak veľké mesto má len jedného pracovníka, ktorý má zodpovednosť za celé životné prostredie. V náplni jeho práce je zahrnuté aj vybavovanie žiadostí na výrub, návrhy na ošetrenie, posudzovanie a kontrolu stromov. Správu zelene má na starosti podnik pod správou mesta. Orezy stromov sa realizujú výlučne v skorých jarných mesiacoch pred olistením. Mesto pred rokom začalo s realizáciou centra mesta, kde pri prerábaní boli zo strany realizačnej firmy vážne nedostatky pri ochrane drevín. Veľkou nevýhodou na celom Slovensku sú nezaznačené inžinierske siete, ktorými disponujú len podniky, ktorým inžinierske siete patria. Takže sa často stáva, že na plánovanom mieste výsadby sa pri výkope objaví nezaznačená inžinierska sieť.

50


Obec Soľ, počet obyvateľov cca 2 400 Obec mala len pár žiadostí na výrub stromov. Jednalo sa o verejné plochy alebo plochy vo vlastníctve právnických osôb. Obec ukladá len náhradnú výsadbu na vybraných pozemkoch, pričom tie sa podľa vyjadrenia pracovníčky obce už plne vysadené. V minulosti mala obec niekoľko žiadostí na výrub drevín na miestnom cintoríne, preto dal starosta obce rozhodnúť o týchto stromoch petíciou. Výsledkom bolo, že sa stromy orezali. Orez urobili pracovníci obce odstránením najnižšie položených kostrových konárov. Obec dala tiež orezať asi 150 ročný pagaštan v obci, po páde jedného kostrového konára. Pagaštan bol posúdený dendrológom prostredníctvom zaslaného opisu stromu a fotografií po páde konára, pričom dendrológ posúdil tento strom ako nebezpečný. Jastrabie nad Topľou, počet obyvateľov nad 400 Obec má okrem starostu obce len dvoch ľudí, ktorí sa starajú o celý chod obce. O ochranu životného prostredia a drevín sa dbá najmenej. V minulosti sa v obci spravilo niekoľko výrubov najmä listnatých drevín, za ktoré sa vysadilo niekoľko ihličnatých. Obec nevedie ani evidenciu výrubov a náhradných výsadieb a pozemkov vhodných na náhradnú výsadbu. V obci ale aj v ďalších okolitých obciach prevláda názor, že ihličnaté dreviny sú krajšie a neopadáva z nich lístie a plody. Preto sa druhové zloženie drevín v obci za posledných 15 rokov zmenilo. Záver Pre obce je ťažko zvládnuteľný prechod množstva kompetencií zo štátu na obec, pretože je to náročné na odbornosť i ľudí. Veľa vecí, s ktorými sa musí obec vysporiadavať, si vyžaduje postoj a riešenie odborníka v danej oblasti, avšak vo väčšine prípadov pracovník obce musí neerudovane riešiť mnohé problémy, a preto vo väčšine prípadov môže postupovať ako amatér. Taktiež povedomie ľudí nie je nastavené tak, aby sa starali a zaujímali o zeleň. Podľa zákona by mala mať každá obec Dokument starostlivosti o zeleň, no zákon neudáva dokedy by sa tak malo stať. Preto väčšina obcí Dokument starostlivosti o zeleň nemá, čím ušetrí nemalé financie na starostlivosti o dreviny. Týmto rozhodnutím však trpia najmä dreviny a následne občania, ktorým môže neošetrený strom spôsobiť nemalú škodu. Preto ak vezmeme do úvahy oba faktory, môžeme povedať, že dreviny a starostlivosť o ne sa zhoršili, čo naznačuje aj vývoj stavu chránených stromov na Slovensku, kde od roku 1998 do roku 2007 sa stav chránených stromov postupne zhoršuje.

51


Ministerstvo životného prostredia robí raz ročne týždňový kurz, ktorý končí osvedčením pracovníka obce vykonávať starostlivosť o životne prostredie, do ktorého patrí aj starostlivosť o dreviny. Na vzdelávanie pracovníkov obce sa zameriava aj Regionálne vzdelávacie centrum, ktoré usporadúva rôzne jedno aj viac dňové kurzy s rôznym zameraním. Tieto kurzy sú len pre limitovaný počet ľudí a zahŕňajú veľa rozmanitých tém, čo spôsobí len slabú orientáciu v zákonoch. O správnom ošetrovaní a ochrane drevín, sa na týchto kurzoch účastník nič nedozvie. Pracovník obce sa môže v týchto veciach vyznať len pokiaľ má odborné vzdelanie v tomto obore, alebo sa touto problematikou zaoberá a je ochotný sa vzdelávať aj samoštúdiom. Tým, že sa štát zbavil zodpovednosti vo veciach ochrany drevín a preniesol ich na obce, ktoré riešia mnoho vecí z iných oblastí, sa znížila odbornosť, čo má v mnohých prípadoch následky v kvalite životného prostredia a života v obci. Jednou z hrubých chýb zákona o ochrane drevín č. 543/2002 Z. z. je, že pri vydávaní súhlasu na výrub, je obec žiadateľom o výrub a súčasne vlastníkom pozemkov, na ktorých sa má výrub uskutočniť. Obec je tak vlastne účastníkom konania a v konečnom dôsledku aj povoľujúcim orgánom, čím nie je zabezpečená objektivita rozhodovacieho procesu. Preto by mal štát odbremeniť aspoň malé a stredné obce, kde nedokážu zabezpečiť odbornosť v oblasti ochrany životného prostredia a ochrany drevín a preniesť túto kompetenciu na obvodný úrad životného prostredia alebo ustanoviť iný orgán, ktorý by bol schopný zabezpečil odbornosť pri ochrane životného prostredia a drevín.

52


LITERATURA: Zákon č. 543/ 2002 Z. z. o ochrane prírody a krajiny v znení neskorších predpisov Vyhláška č. 24/2003 Z. z. ktorou sa vykonáva zákon č. 543/ 2002 o ochrane prírody a krajiny v znení neskorších predpisov KRIŠTOF, M. 2003. Obce a ochrana drevín. Banská Bystrica : Štátna ochrana prírody Slovenskej republiky, 2003. 40 s. KRIŠTOF, Milan. Obce a ochrana drevín: Odborno-metodická príručka. [online]. 2003. Dostupné z: http://www.sopsr.sk/cinnost/prirucka.pdf MÚČKOVÁ, Beata. Ochrana drevín: Porušiť zákon sa nevyplatí - pokuty sú vysoké. [online]. 2004(2). Dostupné z: http://www.envira.sk/23_internet/8_10_dreviny.pdf MÚČKOVÁ, Beata. Najväčšie prehrešky sú pri výrube drevín. Enviromagazín [online]. 2005, 10(2), 2 Dostupné z: http://www.enviromagazin.sk/enviro2005/enviromc2/16_iopak.pdf Ďakujem za čas a poskytnuté informácie pracovníkom obecných úradov, ktorí sa zaoberajú problematikou starostlivosti o zeleň v obciach Jastrabie nad Topľou, Lehota, Nitra, Soľ, Vranov nad Topľou.

53


VÝZNAM CELOŽIVOTNÉHO VZDELÁVANIA ARBORISTOV NA SLOVENSKU PROF. ING. VIERA PAGANOVA, PH.D. Kvalifikovaná starostlivosť o stromy v urbanizovanom prostredí, je prostriedkom pre udržanie historických väzieb zelene na infraštruktúru sídiel, dlhodobé efektívne využívanie drevín a ich bezpečnú prevádzku. Treba, aby komplexná starostlivosť o dreviny bola zabezpečená odborníkmi, ktorí dokážu zhodnotiť nielen estetické vlastnosti stromov, ale aj ich a životnosť, stabilitu, prevádzkovú bezpečnosť a v prípade potreby vykonať nevyhnutné korekcie a stabilizáciu jedinca. V celosvetovom meradle sa uvedeným špecializovaným činnostiam venujú profesionáli - arboristi, ktorí poskytujú kvalifikovanú starostlivosť a údržbu pre stromy v urbanizovanom prostredí. Kontrolujú štrukturálnu bezpečnosť stromov a dokážu indikovať potenciálne riziká ich existencie a stability pri zmenách v prostredí. Pri poškodení stromu sú schopní zhodnotiť rozsah zmien na príslušnom jedinci a realizovať korekcie, ošetrenie, resp. navrhnúť ďalší manažment. Aj v arboristike (ako v mnohých ďalších odboroch) priniesli aktuálne poznatky vedy a výskumu viacero zásadných zmien v zaužívaných postupoch starostlivosti o dreviny. Napríklad pri technikách rezu (Dujesiefken & Stobbe. 2002, Kempter 2004) pri aplikácii náterov, ale aj pri posudzovaní vplyvu rezu na zvýšenie stability a životnosti drevín (Miller & Sylvester 1981). Dlhoročným výskumom sa pri jednotlivých druhoch drevín zdokumentovali špecifické modely architektúry koruny (Millet & Bouchard 2003), ktoré treba rešpektovať pri reze stromov. Veľká pozornosť sa venuje metódam stabilizácie stromov na stanovišti priamo pri výsadbe, ale aj exaktnému hodnoteniu vplyvu výchovného rezu na stromy. Pri tejto príležitosti spomeniem Urban Tree Arboretum v Horsholm (Dánsko), kde bolo v roku 2001 vysadených 120 taxónov drevín s cieľom vyhodnotiť vplyv rôznych techník rezu na ich ďalší rast a stabilitu (Buhler and Kristoffersen 2009). Veľmi diskutované sú tiež metódy hodnotenia mechanickej a fyziologickej stability drevín, ktoré by mali objektivizovať rozhodovanie o ďalšom manažmente jedinca na konkrétnom stanovišti .

54


Napriek súčasným technickým možnostiam a záujmu odborníkov stále je pomerne veľký okruh úkonov a korekcií na stromoch pri ktorých vplyv na ďalší rast a vitalitu jedinca nie je jednoznačne preskúmaný. Clark & Matheny (2010) spracovali podrobný prehľad publikovaných vedeckých výstupov o technike rezu a jeho impakte na dreviny. Zadefinovali hlavné oblasti doterajšieho výskumu a identifikovali budúce smerovanie výskumu a v tejto oblasti. Podľa ich záverov má nedostatočné vedecky podporené pozadie pre vykonávanie zdravotných (sanitárnych) rezov ako aj presvetľovanie a redukcia koruny. Práve v súvislosti s prísunom nových poznatkov v tomto odbore, ale aj jeho previazanosťou s ďalšími biologickými a technickými odbormi (fyziológiou rastlín, dendrológiou, náukou o dreve, biomechanikou atď.) je veľmi dôležité komplexné vzdelávanie arboristov a pracovníkov, ktorí sa venujú starostlivosti a manažmentu stromov. V zahraničí je vzdelávanie arboristov organizované formou univerzitných vzdelávacích programov v odboroch "Urban Foresty" (Mestské lesy) "Landscape Sciences“ (Vedy o krajine) a Horticulture", (Záhradníctvo). V Českej republike ho zabezpečuje Lesnícka fakulta Mendelovej univerzity v Brne. Na Slovensku zatiaľ nemáme k dispozícii ucelený vzdelávací program pre arboristov, hoci tejto profesii sa v súčasnosti venujú približne dve desiatky firiem a jednotlivcov. Na Fakulte záhradníctva a krajinného inžinierstva v súčasnosti poskytujeme vzdelávanie odborníkom pre projektovanie a manažment zelene v sídlach a krajinnom priestore. Ani jeden zo študijných programov však nie je orientovaný na vzdelávanie odborníkov s komplexnými vedomosťami o fyziológii stromov, rastových procesoch drevín, štrukturálnych vlastnostiach dreva, škodlivých činiteľoch a potenciálnych rizikách, ako aj o prostriedkoch ich ochrany, stabilizácie, konzervácie a ošetrovania. Od roku 2010 pripravujeme na Katedre biotechniky zelene informačné zázemie pre univerzitné vzdelávanie odborníkov v študijnom programe "Arboristika" v odbore krajinná a záhradná architektúra (v súlade s princípmi celoživotného vzdelávania zatiaľ v prvom stupni štúdia). Zamerali sme sa na prípravu vzdelávacích modulov a súbor odborných predmetov určujúcich profiláciu znalostí, odbornej kvalifikácie a zručností absolventa. Máme záujem vytvoriť podmienky pre tzv. „ďalšie vzdelávanie“ profesionálov, ktorí sa venujú starostlivosti a manažmentu stromov v sídlach. Ďalšie odborné vzdelávanie v akreditovanom vzdelávacom programe, by bolo orientované na aktualizáciu poznatkov z odboru a prehĺbenie kvalifikácie nevyhnutnej pre výkon 55


odbornej starostlivosti o stromy. Kontinuálnym vzdelávaním v tematických programoch by si profesionáli mali možnosť rozširovať a dopĺňať znalosti zo súvisiacich (biologických a technických) vedných odborov, ktoré sú dôležitým predpokladom pre výkon ich odbornej činnosti. Súčasťou programov celoživotného vzdelávania je tiež záujmové a občianske vzdelávanie, ktoré u ľudí rôznych vekových kategórií rozvíja ich záujmy a osobnosť, umožňuje im kvalifikovane sa zapojiť do rôznych oblastí života občianskej spoločnosti. V tejto oblasti na Slovensku už niekoľko rokov aktívne pôsobí profesijné a záujmové združenie Medzinárodné združenie arboristov (ISA) Slovensko. Združuje ľudí so záujmom o stromy a sprostredkováva certifikačné programy arboristov. Organizuje pracovné semináre a odborné prednášky. Podľa skúseností zo zahraničia je však univerzitné vzdelávanie arboristov nielen otázkou „prestíže“ ale najmä predpokladom ich kvalitnej a priebežne zvyšovanej kvalifikácie budovanej na troch pilieroch – vedeckom poznaní, odbornosti a manuálnej zručnosti.

56


LITERATÚRA: Bruhler, O. & Kristoffersen, P. 2009. The Urban Arboretum in Horsholm Denmark:A newtook towards an improvement education of arbrists and tree managers. Urban Forestry and Urban Greening 8:55-61 Clark, J.R. & Matheny, N., 2010. The Research Foundation to Tree Pruning: A Review of the Literature Arboriculture & Urban Forestry 2010. 36(3): 110–120 Dujesiefken, D. & Stobbe H., 2002. Hamburg tree prunning system – Aframework for prunning of individual trees. Urban forestry and Urban greening 1:75-82 Kempter, G., 2004. Best management practices:Utility prunning of trees. International Society of Arboriculture. Champaigne IL. Miller,R. & Sylvester,W., 1981. An economic evaluation of the prunning cycle. Journal of Arboriculture 7: 109-112. Millet, J. & Bouchard,A. 2003. Architecture of silver maple and its response to prunning near the power distribution network. Trees – Structure and Function 19:363373. Zákon 568/2009 Z. z. o celoživotnom vzdelávaní a o zmene a doplnení niektorých zákonov

57


PŘÍPRAVA STANOVIŠTĚ PRO VÝSADBU DŘEVIN ANTROPOGENNÍCH PŮDÁCH MAUER OLDŘICH ÚVOD A CÍL PRÁCE Antropogenní půdy nevznikly přirozeným vývojem, ale byly vytvořeny lidskou činností – navážením a vrstvením více či méně vhodných materiálů pro růst vegetace obecně, ale pro růst dřevin obzvláště. Do antropogenních půd lze zařadit i půdy zemědělské, které sice vznikly přirozeným vývojem, ale dlouhodobým a intenzivním obděláváním došlo k zásadním strukturálním i chemickým změnám jejich svrchních půdních horizontů, a to až do hloubky 1 m. Aby rostlina po výsadbě zdárně odrůstala, musí být minimálně splněny tyto podmínky – respektování její ekovalence ve vazbě na makro i mikroklima lokality, správná a pečlivá výsadba a respektování její ekovalence ve vazbě na půdní podmínky. Kritéria vhodné (správné) půdy pro pěstování zemědělských plodin nebo dřevin na pozemcích určených k plnění funkcí lesa jsou již dlouhodobě stanovena. Rovněž je provedena plošná a detailní typologie zemědělských a lesních půd. Při výsadbách ve volné krajině (extravilánech) by měla být tato typologie využita nebo alespoň respektována. Při výsadbách na antropogenních půdách však téměř žádná typologie těchto půd neexistuje. S čím je tedy třeba při výsadbě počítat: • nevhodné fyzikální vlastnosti (i když může jít i o půdy lehké, ve většině případů jde o půdy těžké), • změna hydrických poměrů, • nedostatek organické hmoty, • málo vhodné pH a chemické složení půdy, • absence vhodné mikroflóry a mikrofauny, obzvláště vhodných mikorhizních hub, • možná fytotoxicita, • velké a rychlé změny půdních vlastností jak v horizontálním, tak ve vertikálním směru.

58


Úspěšná výsadba a odrůstání dřevin jsou však možné pouze tehdy, když kořenový systém obnoví svůj růst, podle druhu dřeviny vytvoří přirozenou architektoniku a plní všechny svoje funkce (stabilizační, vodivou, zásobní a vyživovací). K tomu je však zapotřebí půda s těmito vlastnostmi v celé profilu rhizosféry: • odpovídající obsah kyslíku (spodní kritická hranice 5 %, optimum 1520 %), • odpovídající obsah vody (spodní kritická hranice 20 %, optimum 4060 %), • odpovídající množství organické hmoty (min. 3 %, optimum 6-7 %), • vhodné chemické složení (je rozdílné podle druhu dřeviny), • přítomnost vhodných mykorhizních hub (je rozdílná podle druhu dřeviny). Z výše uvedeného jednoznačně vyplývá, že vlastnosti antropogenních půd se mohou zásadně lišit od vhodných podmínek pro růst a plnění funkcí kořenového systému dřevin, proto je třeba jejich vlastnosti i zásadně před výsadbou upravovat. Ať již si to uvědomujeme, nebo neuvědomujeme, většina opatření, která děláme před výsadbou, děláme pro zdárný růst a vývin kořenového systému. Úspěšnost těchto opatření je však obzvláště při účelových výsadbách (výsadba větších stromů s kořenovým balem) hodnocena sporadicky, neboť vysazený strom i několik let po výsadbě nechřadne (má zásobu živin a vody v kořenovém balu, často je i dlouhodobě přihnojován a zavlažován) a analýzy kořenového systému se téměř nedělají, neboť jsou pracné a nákladné. Stromy proto začnou chřadnout mnoho let po výsadbě a v této době se již nehledá příčina ve špatném způsobu jejich výsadby, ale vždy se najde příčina jiná. Cílem příspěvku je dokladovat, jak některé v praxi realizované přípravy stanoviště mohou pozitivně, ale i negativně ovlivňovat růst kořenového systému vysazovaných stromů. Výsledky byly získány při obnově dřevinné vegetace na zemědělských půdách, výsypkách, ale i půdách rostlých. Vzhledem k tomu že budou dokladovány různé způsoby přípravy stanoviště a výsadby, popis jejich založení a vyhodnocení jsou uvedeny přímo u každého ověřování. Vzhledem k rozsahu příspěvku je většina výsledků dokladována na buku lesním (Fagus sylvatica L.), slovní komentář je stručný a příspěvek nehodnotí všechny možnosti přípravy stanoviště půd výsadbou. Rovněž si je třeba uvědomit, že neexistuje ostrá hranice, která odděluje přípravu stanoviště od vlastní biotechniky výsadby.

59


VLIV ORBY NA FYZIKÁLNÍ VLASTNOSTI PŮDY (OBR.1) Častým způsobem přípravy stanoviště je jeho celoplošná orba. Ověřování bylo založeno tak, že byly celoplošně orány půdy s rozdílným obsahem jílnatých částic a po čtyřech letech po orbě byl zjišťován obsah vzduchu v půdě. I když v některých případech může být vliv orby pozitivní (potlačení buřeně, urovnání půdního povrchu, zapravení hnojiv), orba vždy vede k ulehnutí půdy, které se projeví cca 4 roky po její realizaci. Je-li orána půda s obsahem fyzikálního jílů více než 40 %, po čtyřech letech poklesne obsah kyslíku v půdě pod kritických 5 %.

60


VLIV FRÉZOVÁNÍ PŮDY A ZAPRAVENÍ DŘEVNÍ HMOTY NA VLASTNOSTI PŮD A RŮST BUKU LESNÍHO 4 ROKY PO VÝSADBĚ (TAB. 1-4) Rovněž i frézování patří k častým způsobům přípravy stanoviště. Ověřování bylo realizováno na kyselých živných půdách (obsah fyz. jílu 35 %), na kterých rostly listnaté keře a stromy, ve čtyřech variantách: • půda nebyla frézována, těžební zbytky byly odvezeny, • půda nebyla frézována, těžební zbytky byly rovnoměrně rozloženy po ploše, • těžební zbytky byly odvezeny a následně byla půda frézována do hloubky 40 cm, • těžební zbytky byly rozloženy po ploše a následně byly rozfrézovány a zapraveny do hloubky 40 cm. Čtyři měsíce po frézování byl ve všech variantách vysázen prostokořenný buk o délce nadzemní části 70 cm. První a čtvrtý rok po frézování byly vyhodnocovány základní vlastnosti stanoviště a reakce vysázených rostlin – procento dusíku v asimilačním aparátu, biologická aktivita půdy, provzdušněnost půdy a mocnost humusových horizontů. S výjimkou ztrát po výsadbě jsou všechny další parametry v tabulkách výsledků uvedeny v procentech ke kontrole – kontrolou (100 %) je varianta bez zásahu (frézování), těžební zbytky byly odvezeny. Vliv frézování půdy je podstatně horší než vliv orby. Negativně ovlivňuje všechny sledované půdní parametry a následně i růst rostlin. Při zapracování těžebních zbytků do půdy dochází i k imobilizaci dusíku. Frézovány by mohly být pouze půdy s malým množstvím fyzikálního jílů (půdy písčité) a obzvláště na stanovištích s nedostatkem dusíku by neměla být do půdy zapravována dřevní hmota. Na frézování by měly být použity frézy s malou frekvencí otáček.

Tabuľka 1 Celoplošné frézování - % dusíku v asimilačním aparátu

61


Tabuľka 2 Celoplošné frézování – biologická aktivita půdy v %

Tabuľka 3 Celoplošné frézování – provzdušněnost pod humusovými horizonty v %

Tabuľka 4 Celoplošné frézování – mocnost humusových horizontů v %

VLIV PROKYPŘENÍ PODORNIČNÍ VRSTVY NA RŮST BUKU LESNÍHO 12 LET PO VÝSADBĚ (TAB.5) Častým pojezdem mechanizačních prostředků dochází na orných zemědělských půdách k slehnutí podorniční vrstvy, a to až do hloubky 1 m. Tato nepropustná vrstva zabraňuje prorůstání kořenů, ale může vyvolat i povrchové zamokření půdy.

62


Z tab. 5 vyplývá, že nepropustná vrstva (neprokypřená půda) sice nevyvolala ztráty, ale výrazně ovlivnila tvorbu kořenového systému. Kořenový systém prorůstá pouze ke zhutněné vrstvě (je tudíž povrchový) a je téměř poloviční oproti velikosti kořenového systému, který prorostl prokypřenou vrstvou. Obdobný negativní účinek mají i zhutněné vrstvy vytvořené pojezdem mechanizačních prostředků při navážkách půd (hmot), v některých případech se vytvoří nepropustné vrstvy i přirozeně (např. na píscích nebo podzolech).

Tabuľka 5 Vliv prokypření podorniční vrstvy na růst buku lesního 12 let po výsadbě (K výsadbě použity prostokořenné sazenice o délce nadzemní části 60 cm;půda – pH/KCl 6,2, fyz. jíl 34 %; prokypření do hloubky 80 cm.)

VLIV HOMOGENIZACE PŘECHODU NAVÁŽENÝCH VRSTEV NA RŮST BUKU LESNÍHO 22 LET PO VÝSADBĚ (TAB. 6) Na antropogenních půdách se často liší jednotlivé vrstvy svým chemickým složením. Z tab. 6 vyplývá, že rozdílné hodnoty trofnosti jednotlivých vrstev vyvolaly neprorůstání kořenového systému z ornice a tím i podstatně menší velikost kořenového systému. Stejný efekt vyvolalo i prokypření obou vrstev. V případě, že byla část ornice zhomogenizována s vrstvou výsypky, kořenový systém výrazně prorostl do výsypky a byl 2,5 krát větší než kořenový systém prorůstající pouze ornicí. Obdobně bude reagovat kořenový systém i v případě, že se jednotlivé vrstvy budou lišit v hodnotě pH o více než dva stupně.

63


Tabuľka 6 Vliv homogenizace přechodu navážených vrstev na růst buku lesního 22 let po výsadbě. (Na povrch výsypky navezena vrstva ornice o mocnosti 50 cm, A - ornice nebyla nijak homogenizována s podložní vrstvou, B – nejdříve bylo navezeno 20 cm ornice a tato byla promíchána s podložím do hloubky 50 cm, následně bylo navezeno 30 cm ornice, C – ornice byla i s podložní vrstvou prokypřena do hloubky 80 cm. Ornice pH/KCl 5,8, fyz. jíl 35 %, trofnost 1,8 krát větší než trofnost výsypky. Výsypka pH/KCl 6,2, fyz. jíl 32 %, vrstva nebyla zhutněna. K výsadbě použit prostokořenný poloodrostek o délce nadzemní části 100 cm.)

VLIV ROZDÍLNÝCH CHEMICKÝCH VLASTNOSTÍ KOŘENOVÉHO BALU A OKOLNÍ PŮDY NA RŮST BUKU LESNÍHO 8 LET PO VÝSADBĚ (TAB. 7) Je téměř pravidlem , že při nákupu krytokořenného sadebního materiálu pro výsadby se hodnotí jeho morfologické parametry a zdravotní stav, ale velmi málo se berou v úvahu fyzikální a chemické parametry jeho kořenového balu. Z tab. 7 jednoznačně vyplývá , že velké rozdíly v chemickém složení nebo aciditě mezi kořenovým balem a okolní půdou vyvolávají deformace kořenového systému, negativně ovlivňují jeho velikost a časem i ztráty.

Tabuľka 7 Vliv rozdílných chemických vlastností kořenového balu krytokořenného sadebního materiálu a okolní půdy na růst buku lesního 8 let po výsadbě. (K výsadbě použit krytokořenný odrostek o délce nadzemní části 160 cm, výška obalu 20 cm. A – pH/KCl kořenového balu 7,3, trofnost kořenového balu 100 %, pH/KCl půdy 4,8, trofnost půdy 100 %. B

64


– pH/KCl kořenového balu 5,2, trofnost kořenového balu 215 %, pH/KCl půdy 4,8, trofnost půdy 100 %. C – pH/KCl kořenového balu 5,2, trofnost kořenového balu 100 %, pH/KCl půdy 4,8, trofnost půdy 100 %.)

VLIV ROZDÍLNÉHO MATERIÁLU NA ZASYPÁNÍ VÝSADBOVÉ JÁMY PŘI VÝSADBĚ KRYTOKOŘENNÉHO BUKU LESNÍHO 12 LET PO VÝSADBĚ (TAB. 8) Jestliže vývin kořenového systému ovlivňují rozdílné vlastnosti kořenového balu a půdy do níž je strom vysazován, je zřejmé, že vývin kořenového systému bude ovlivňovat i materiál, který je použit na zasypání výsadbové jámy. Tabulka 7 dokladuje, že zasypání jámy v rostlé půdě byť chemicky upravenou rašelinou vyvolává změnu architektoniky kořenového systému – buk vytvářil povrchový kořenový systém, téměř polovina stromů měla i deformovaný kořenový systém. Skutečnost je vyvolána nejen rozdílným chemickým složením mezi rašelinou a kořenovým balem, ale i nevhodným rozkladem zasypávané rašeliny ve spodní části jámy. Ještě hůře dopadly stromy, které byly zasypány půdou podle půdních horizontů, vytvořily pouze povrchový a slabý kořenový systém. Velmi dobře odrůstaly a kořenový systém vytvořily stromy zasypané homogenizovanou půdou ze svrchních horizontů daného stanoviště – půda byla mykorhizní a obsahovala cca 10 % organické hmoty.

Tabuľka 8 Vliv rozdílného materiálu na zasypávání výsadbové jámy při výsadbě krytokořenného buku lesního 12 let po výsadbě. (K výsadbě použit krytokořenný poloodrostek o délce nadzemní části 100 cm, výška obalu 80 cm, šířka obalu 35 cm, pH/KCl 6,5, trofost 100 %, šířka jámy 60 cm, hloubka jámy 100 cm . A – jáma zasypána obohacenou rašelinou pH/KCl 5,4, trofost 60 %, B – jáma zasypána humózní mykorhizní půdou (byla zhomogenizována půda z daného stanoviště do hloubky 35 cm), C – jáma zasypána půdou podle půdních horizontů. Výsadba na kambizemi.)

65


VLIV POSTUPNÉ ZMĚNY VLASTNOSTÍ MATERIÁLU NA ZASYPÁVÁNÍ VÝSADBOVÉ JÁMY NA RŮST KOŘENOVÉHO SYSTÉMU BUKU LESNÍHO 12 LET PO VÝSADBĚ (TAB. 9) Náhlé změny mezi vlastnostmi kořenového balu a okolní půdou, stejně tak jako výsadba prostokořenných rostlin do nevhodného prostředí vyvolávají ztráty a nevhodný vývin kořenového systému (tab. 9). V případě že byla výsadbová jáma zasypána pouze kvalitní půdou z lesního porostu, kořenový systém prokořenil pouze výsadbovou jámu, byl povrchový a po vyčerpání živin došlo k velkým ztrátám. Byla-li výsadbová jáma zasypána substrátem z výsypky a půdou z lesního porostu v poměru 1:1 (var. B) reakce kořenového systému byla pozitivnější než ve var. A – buk vytvořil větší kořenový systém a částečně prorostl z výsadbové jámy. Nejlépe odrůstal buk v případě, že změna vlastností substrátu použitého na zasýpání jam byla postupná (var. C). Byl vytvořen nejen největší kořenový systém ,ale i kořenový systém, který se blížil přirozené architektonice; ztráty byly nejmenší. Byla-li jáma zasypána půdou výsypky (var. D), výsadba byla neúspěšná. Krytokořenný sadební materiál ve všech variantách reagoval hůře než sadební materiál prostokořenný.

VLIV RŮZNÉHO VYLEHČOVÁNÍ PŮDY PRO ZASYPÁNÍ VÝSADBOVÉ JÁMY NA KVALITU KOŘENOVÉHO SYSTÉMU BUKU LESNÍHO 15 LET PO VÝSADBĚ (TAB. 10) Je-li nutná výsadba do těžké půdy, je nezbytné její vylehčení.Tabulka 10 dokladuje, jak odrůstal buk 15 let po výsadbě na těžké rostlé půdě, když výsadbová jáma byla zasypána vylehčenou půdou z daného stanoviště pískem, žulovou drtí, opukovou drtí, cihlovou drtí, rašelinou, čedičovou vatou, perlitem a keramzitem. Vylehčující materiál byl přimíšen ve 20 a 50 objemových poutech. Nevhodnými materiály pro vylehčení byly písek (vyplavil se a vytvořil neprostupnou vrstvu), rašelina (rychle se rozložila), cihlová drť (výrazně zvýšila pH, rozpadla se a zhoršila fyzikální vlastnosti). Nevýhodným materiálem při mísení v poměru 1:1 byla i čedičová vata (rychle mění vlastnosti substrátu). Relativně vhodnými materiály pro vylepšení byly žulová drť, opuková drť, perlit a keramzit. Umožnily vytvoření většího kořenového systému, prokořenění i v hlubších částech výsadbové jámy a vyvolaly nejmenší hniloby kořenů, Opuka jako jediná umožnila i prorůstání kořenů do hlubších vrstev, než byla hloubka výsadbové jámy. Zasypání výsadbové jámy rostlou půdou z daného stanoviště vyvolala stoprocentní ztráty (není v tabulce uvedeno).

66


Tabuľka 9 Vliv postupné změny vlastností materiálu na zasypání výsadbové jámy na růst kořenového systému buku lesního 12 let po výsadbě. (Výsadba byla realizována na výsypku – obsah fyz. jílu 44 %, pH/KCl 7,4, bez fytotoxicity, chudá půda. Úprava realizována promísením s půdou z lesního porostu – obsah fyz. jílu 30 %, pH/KCl 5,1, bohatá půda. A – jáma zasypána do 50 cm od kořenového systému pouze půdou z lesního porostu, B – jáma zasypána 50 cm od kořenového systému promísenou půdou z lesního porostu a z výsypky v poměru 1:1, C – jáma zasypána 30 cm od kořenového systému promísenou půdou z lesního porostu a z výsypky v poměru 1:1, 30 až 50 cm od kořenového systému v poměru 1 díl půdy z lesního porostu a 3 díly půdy z výsypky. D – jáma zasypána půdou z výsypky. K výsadbě byly použity prostokořenné a krytokořenné poloodrostky o délce nadzemní části 100 až 120 cm.)

67


Tabuľka 10 Vliv různého vylehčování půdy k zasypání výsadbové jámy na kvalitu kořenového systému buku lesního 15 let po výsadbě. (Byla vylehčována rostlá půda s obsahem fyz. jílu 45 %. Do rostlé půdy bylo mícháno 20 a 50 objemových procent vylehčujícího materiálu. Velikost frakcí (mimo písek, rašelinu a perlit) cca 1 cm. Hloubka a šířka výsadbové jámy 70 cm. Byl vysazován prostokořenný buk o délce nadzemní části 70 cm a délce kořenového systému 40 cm.)

68


VLIV MYKORHIZACE SADEBNÍHO MATERIÁLU BUKU LESNÍHO NA ÚSPĚŠNOST VÝSADBY NA ANTROPOGENNÍCH PŮDÁCH (TAB. 11) Většina našich dřevin je obligátně mykorhizních a bez mykorhizy nemůže zdárně odrůstat. Na antropogenních půdách je často mykorhiza výrazně narušena. Tabulka 11 dokladuje, jak umělá mykorhizace krytokořenného sadebního materiálu zajišťuje nejen menší ztráty po výsadbě, ale hlavně zdárný vývin kořenového systému vysázených rostlin. Užití kvalitních prostokořenných rostlin není úspěšné.

Tabuľka 11 Ztráty a vývin kořenového systému mykorhizního a nemykorhizního buku lesního 4 roky po výsadbě. (K výsadbě použity mykorhizní jednolité krytokořenné semenáčky – označení fk1 – myk., jednoleté nemykorhizní krytokořenné semenáčky – označení fk1 a dvouleté semenáčky vypěstované v minerální půdě – označení 2+0. Výsadba realizována na orné zemědělské půdě, na požářišti a při rekultivaci haldy. Rostliny fk1 – myk. a fk1 byly pěstovány shodnými postupy.)

VLIV DEFORMACE KOŘENOVÉHO SYSTÉMU NA KVALITU POROSTU 12 LET PO VÝSADBĚ (TAB. 12A, B) Jednou z největších chyb při výsadbě je deformace kořenových systémů vysazovaných rostlin. Deformace může být vyvolána nevhodným pěstováním sadebního materiálu, nevhodnou biotechnikou sadby, na antropogenních půdách deformace vyvolávají i nevhodné půdní podmínky. Tabulky 12a, b dokladují, že deformace kořenového systému v prvních letech po výsadbě sice neovlivňují ztráty nebo délku nadzemní části, ale výrazně ovlivňují hloubku prokořenění a velikost kořenového systému. K retardaci růstu a větší ztrátám dochází v dalším růstu porostů. 69


Tabuľka 12a Vliv deformace kořenového systému do stroboulu na kvalitu porostu 12 let po výsadbě (K výsadbě použit dvouletý krytokořenný smrk ztepilý a jednoletý krytokořenný buk lesní, standardní i nestandardní sadební materiál měl shodnou délku nadzemní části.)

Tabuľka 12b Vliv deformace hlavního kořene sadebního materiálu na kvalitu porostu 12 let po výsadbě (K výsadbě použity dvouleté prostokořenné semenáčky buku lesního a dubu zimního, standardní sadební materiál měl shodnou délku nadzemní části.)

70


ZÁVĚRY Výsadba dřevin do antropogenních půd (a to obzvláště dřevin starších) není přírodě blízký způsob. Aby takovéto výsadby byly úspěšné, bylo by žádoucí respektovat tyto zásady: • respektovat ekovalenci užitých dřevin ve vazbě na klimatické podmínky stanoviště a vlastnosti antropogenní půdy, • v půdních sondách do hloubky 120 cm zjišťovat – pH, obsah přístupných živin, fyzikální vlastnosti, obsah organické hmoty a fytotoxicitu jednotlivých půdních vrstev, • upravit i velké okolí výsadbové jámy tak, aby všechny půdní změny byly postupné, • kvalitu kořenového balu již při pěstování ve školkách upravit tak, aby se co nejvíce blížila kvalitě půdy při výsadbě, • používat pouze rostliny s nedeformovaným kořenovým systémem, • kořenový systém při výsadbě nedeformovat, • tam, kde jsou půdní podmínky extrémní a stromy po výsadbě nelze dlouhodobě hnojit a zavlažovat, raději používat dřeviny s širokou ekovalencí (bříza, olše)

Příspěvek je součástí VZ MSM 621 564 8902.

71


Odborný seminář organizuje Lesnická a dřevařská fakulta, Mendelova univerzita v Brně ve spolupráci s Agenturou ochrany a přírody krajiny ČR:

K pořádání semináře přispěly:

LDF podporuje a úzce spolupracuje s:

72

Standard péče o přírodu a krajinu

02 002

2012

Řez stromů

SPPK 02 002:2012

Řada A Arboristické standardy

Pruning of trees Schnitt der Bäume

Tento standard je určen pro definici technických a technologických postupů při řezu stromů rostoucích mimo les.

Citované zdroje: EAC (2005): European Tree Pruning Guide, European Arboricultural Council, Hamburg FLL (2008): ZTV Baumpflege, Forschungsgesellschaft Landschaftsentwicklung Landschaftsbau e.V., Bonn BSI (2010): British Standard 3998:2010, BSI Standards Publication, London ČSN 83 9001 (1999): Sadovnictví a krajinářství – Terminologie, základní odborné termíny a definice ČSN 83 9051 (2006): Technologie vegetačních úprav v krajině - Rozvojová a udržovací péče o vegetační plochy ČSN 46 4902 – 1 (2001): Výpěstky okrasných rostlin. Všeobecná ustanovení a ukazatelé jakosti ČSN 73 6201 (2008): Projektování mostních objektů Zákon č. 114/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) o ochraně přírody a krajiny Zákon č. 40/1964 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) občanský zákoník Zákon č. 326/2004 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) o rostlinolékařské péči Zákon č. 151/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) o telekomunikacích Zákon č. 458/2000 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) energetický zákon Zákon č. 20/1987 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) o památkové péči Vyhláška č. 395/1992 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) Vyhláška č. 329/2004 Sb. (ve znění pozdějších předpisů)

Zpracování standardu: Lesnická a dřevařská fakulta Mendelovy univerzity v Brně Ing. Jaroslav Kolařík, Ph.D., Doc. Ing. Luboš Úradníček, CSc., RNDr. Irena Vágnerová, Ing. Zdeněk Kovářík, David Hora, DiS., Ladislav Kejha, Ing. Jiří Skotnica, Ing. Petr Růžička.

SPPK 02 002:2012 Řez stromů

Obsah 1. Účel a náplň standardu ......................................................................................................... 3 2. Legislativní rámec ................................................................................................................ 4 3. Technika řezu ....................................................................................................................... 5 3.1 Vedení řezu ................................................................................................................................................... 5 3.2 Velikost rány při řezu ................................................................................................................................... 6 3.3 Ošetření ran.................................................................................................................................................. 7 3.4 Ochrana stromu a jeho stanoviště při provádění řezu ................................................................................. 7

4. Technologické skupiny řezu stromů .................................................................................... 8 4.1 Řezy zakládací .............................................................................................................................................. 8 4.1.1 Zapěstování koruny (RZK) ................................................................................................................... 9 4.1.2 Řez komparativní (srovnávací) (RK) .................................................................................................... 9 4.1.3. Řez výchovný (RV) ............................................................................................................................. 9 4.2 Řezy udržovací............................................................................................................................................ 10 4.2.1 Řez zdravotní (RZ) ............................................................................................................................. 10 4.2.2 Řez bezpečnostní (RB) ....................................................................................................................... 11 4.2.3 Redukční řezy lokální (RL) ................................................................................................................ 11 4.2.4 Odstranění výmladků (OV) ................................................................................................................ 12 4.3 Řezy stabilizační ......................................................................................................................................... 12 4.3.1 Redukce obvodová (RO) .................................................................................................................... 12 4.3.2 Stabilizace sekundární koruny (SSK) ................................................................................................. 13 4.4 Řezy tvarovací ............................................................................................................................................ 14 4.4.1 Řez na hlavu (RT-HL) ........................................................................................................................ 14 4.4.2. Řez na čípek (RT-CP)........................................................................................................................ 14 4.4.3. Řez živých plotů a stěn (RT-ZP) ....................................................................................................... 14

-2-


1. Účel a náplň standardu Standard „Řez stromů“ definuje typ a techniku zásahů, realizovaných převážně na stromech rostoucích mimo les za účelem obnovy, zachování nebo zvyšování plnění jejich estetických a ekologických funkcí a zajištění jejich provozní bezpečnosti. Popisuje rozsah možných zásahů do stromů, aniž by byla naplněna definice poškození dřeviny (vyhláška č. 395/1992 Sb., zákon č. 114/1992 Sb.). Standard je určen k aplikaci na stromy, které plní mimoprodukční funkce, tedy funkce, jejichž hlavním účelem není produkce plodů, dřeva a dalších komodit. Řez stromů a jeho kontrolu provádí kvalifikovaná osoba.

-3– © 2012 Lesnická dřevařská fakulta Mendelovy univerzity v Brně © 2012 Agentura ochrany přírody a krajiny ČR


2. Legislativní rámec Na řez stromů rostoucích mimo les (okrasných) se vztahuje dvojí právní režim: a/ soukromoprávní (zejména zákon 40/1964 Sb., občanský zákoník), b/ veřejnoprávní (zejména zákon 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny). Zhotovitel řezu má právní povinnost počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí. Zhotovitel řezu odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti, pokud neprokáže, že škodu nezavinil. Řez stromů může provádět vlastník či jiná oprávněná osoba bez stanoviska orgánu ochrany přírody v rozsahu a technologií, která nenaplňuje definici „poškození dřeviny“ (viz vyhláška č. 395/1992 Sb.). Výjimku tvoří stromy se zvláštním režimem ochrany dle zákona o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb.: • vyhlášené jako památné, • stromy, které jsou biotopem jiných organismů, chráněných zákonem v kategorii ohrožený druh, silně a kriticky ohrožený druh, popř. evropsky významný druh, • volně rostoucí druhy stromů zvláště chráněné zákonem (tis červený, muk (jeřáb) český, jeřáb krkonošský, jalovec obecný nízký), • stromy s hnízdy obsazenými snůškami a nevzletnými mláďaty volně žijících ptáků, • stromy, které jsou registrované jako významný krajinný prvek (VKP). V takovém případě je pro ošetření stromů nutný souhlas příslušného orgánu ochrany přírody (závazné stanovisko, případně rozhodnutí). Zákonné povinnosti je možné v nezbytném rozsahu porušit jen v naléhavém zájmu ohroženého práva či veřejného zájmu, tj. pokud hrozí nebezpečí z prodlení a stavem stromu je zřejmě a bezprostředně ohroženo zdraví osob nebo hrozí škoda na majetku velkého rozsahu. Zvláštní kategorií je řez realizovaný jako profylaktické opatření v případě výskytu karanténních škodlivých organismů (viz zákon č. 326/2004 Sb.). Ten je možné (stejně jako jakékoli jiné opatření) realizovat pouze po konzultaci s místně příslušným pracovištěm Státní rostlinolékařské správy. Ochranná pásma nadzemních sítí technického vybavení vyplývající ze zákonů č. 151/2000 Sb. a 458/2000 Sb. jsou uvedena v Příloze č. 2. Řez stromů, prováděný v památkově chráněných objektech a zónách, které jsou kulturní památkou nebo v památkových rezervacích, památkových zónách či v ochranném pásmu nemovité kulturní památky, památkové rezervace nebo památkové zóny musí být v souladu se zákonem č. 20/1987 Sb. o památkové péči.



3. Technika řezu 3.1 Vedení řezu 3.1.1

Řez postranní větve na větevní límeček (kroužek). Odříznutí postranní větve na přesném rozhraní dřeva větve a dřeva kmene. Řez je nasazen těsně za korním hřebínkem a kopíruje „límeček“ dřeva kmene či mateřské větve tak, aby ho neporušil (viz Příloha č. 4, Obr. 1). U většiny stromů se řídíme „třetinovým pravidlem“ a řezem větve „na třikrát“.

3.1.2

„Třetinové pravidlo“ je technika odstraňování postranní větve, či zakracování na postranní větev. Průměr postranní větve musí dosahovat maximálně 1/3 průměru kmene či mateřské větve. Při zakracování na postranní větev musí mít naopak ponechaná větev alespoň třetinový průměr větve odřezávané.

3.1.3

Řez větve „na třikrát“ – u větví, které (díky jejich váze) nelze bezpečně unést v jedné ruce, se řez vede nejdříve od spodu do středu (přibližně do 1/4 až 1/3 průměru větve) ve vzdálenosti cca 100-300 mm od větevního límečku. Druhý řez se vede shora dolů za spodním řezem (směrem ven), až větev bez zatržení kůry a lýka odpadne. Zbylý pahýl se odstraňuje řezem na větevní límeček či jinou příslušnou technikou (viz Příloha č. 4, Obr. 2).

3.1.4

Řez na postranní větev je technika řezu používaná při zakracování (redukci) větví silnějších na slabší odbočku tak, aby ponechaná část byla schopna převzít funkci větve odstraňované. Řez je veden za korním hřebínkem z opačné strany než při řezu na větevní límeček. Dodržuje se „třetinové pravidlo“.

3.1.5

Řez kodominantního větvení – odstranění jedné z obdobně dominantních větví šikmým řezem v přímce od korního hřebínku k bázi odstraňované větve (viz Příloha č. 4, Obr. 4). Jedná-li se o tlakové větvení, postupuje se podle 3.1.6.

3.1.6

Řez tlakového větvení – odstranění větve v defektním větvení řezem nasazeným na spodní bázi větve, vedoucím až k rozhraní zarostlé kůry a srůstu s druhou větví. Úhel a hloubka řezu je volena individuálně tak, aby byla větev odstraněna úplně a přitom nedošlo k poranění ponechané části.

3.1.7

Řez na korní můstek – řez dvou vedle sebe rostoucích větví tak, aby nevznikla jedna velká, ale dvě menší samostatné rány, navzájem nepropojené. Ponechaný intaktní korní můstek by měl být alespoň tak velký, jako průměr větší z obou ran. Řez terminálního výhonu – v opodstatněných případech, kdy je nezbytně nutné terminální výhon zakrátit, se zakracuje řezem na pupen nebo na postranní větev či výhon.

3.1.8


SPPK 02 002:2012 Řez stromů 3.1.9

Řez na pupen – technika řezu, při které se odstraňovaná část zakracuje na postranní pupen. Řez začíná nad pupenem a je veden šikmo pod úhlem maximálně 45o tak, aby nedošlo k poškození pupene. Nad pupenem je možné ponechat přibližně 5-10 mm čípek, který chrání pupen před zaschnutím. Délka ponechaného čípku je daná vyzrálostí výhonu a druhem stromu.

3.1.10

Odstranění výmladků – řez vedený paralelně s mateřskou větví či kmenem tak hluboko, aby výmladek byl odstraněn v maximální možné míře. V případě nezdřevnatělých výmladků je vhodné je odstraňovat vylamováním. Pokud to situace vyžaduje (v případě pařezových výmladků), je nezbytné odstranit půdní substrát, kterým je napojení výmladku překryto.

3.1.11

Řez na patku – řez těsně nad bází výhonu tak, aby bazální pupeny byly ponechány a měly možnost vytvořit nové výhony.

3.1.12

Odstranění mrtvých větví – suché větve musí být odstraňovány (řezem nebo vylomením) tak, aby nedošlo k poranění živých pletiv mateřské větve či kmene.

3.1.13

Řez „naslepo“ – technika řezu používaná při hlubokých redukcích větví, které nelze zakrátit na postranní větve ani pupeny. Lze provádět na dřevinách s dobrou korunovou výmladností. Následně po vyrašení sekundárních výhonů je možné provést opravný řez – tedy odstranění odumřelých částí větví.

3.1.14

Vedení řezu typické pro péči o senescentní stromy je řešeno standardem SPPK 02 009.

3.2 Velikost rány při řezu 3.2.1

Velikost ran při řezu je nutné minimalizovat odstraňováním pouze částí koruny nutných pro naplnění účelu řezu. Výhodnější je provádět více menších řezů než málo velkých řezů níže v koruně.

3.2.2

Standardně velikost rány při řezu nepřekračuje průměr 100 mm.

3.2.3

U druhů se špatnou schopností kompartmentalizace (viz Příloha č. 1) by neměla velikost rány standardně překročit průměr 50 mm.

3.2.4

Průměr odstraňované větve by standardně neměl přesáhnout maximální velikost 1/3 průměru větve mateřské (kmene). To se týká především řezu mladých stromů (RZK, RK, RV – viz kapitola 4).

3.2.5

V případě, že řez probíhá na stromech se zanedbanou péčí, příp. u stromů s potřebou sesazovacích řezů (SSK, RS – viz kapitola 4) může velikost ran obecně přesahovat uvedenou velikost.

3.2.6

V případě péče o senescentní stromy je parametr velikosti rány při řezu řešen standardem SPPK 02 009.



3.3 Ošetření ran 3.3.1

Rány po realizovaném řezu se zpravidla nezatírají.

3.3.2

Zatírání ran po řezu má význam například v případech, kdy je třeba zamezit nadměrnému výparu z povrchu ran, eventuálně z důvodů estetických.

3.3.3

Pokud dochází k zatírání ran, použité prostředky musí být zapsané jako „pomocný prostředek na ochranu rostlin“ ve smyslu §54 odst. 1 zák. č. 326/2004 Sb. do úředního registru (vyhláška č. 329/2004 Sb.).

3.3.4

Pro zatírání živých pletiv nesmí být využívané prostředky penetrační, případně prostředky vytvářející neprodyšný (izolační) překryv (s výjimkou přípravků splňujících 3.3.3).

3.3.5

Rány po odstraněných suchých větvích se nezatírají v žádném případě.

3.3.6

Provádění řezu u druhů s intenzivním jarním mízotokem v předjarním období je možné. Příčinná souvislost s vážným poškozením dřeviny nebyla prokázána. Silný výron mízy z ran není chápán jako technologická chyba.

3.4 Ochrana stromu a jeho stanoviště při provádění řezu 3.4.1

Nesmí dojít k poranění ponechaných částí kmene a větví, a to včetně narušení krycích pletiv. Nesmí dojít k poškození stromů v okolí ošetřovaného jedince.

3.4.2

Používání stupaček při řezu stromů je vyloučené.

3.4.3

Při použití montážních (vysokozdvižných) plošin nesmí dojít ke zhutnění půdy v průmětu koruny stromu rostoucího ve volné ploše. V případě růstu stromu ve zpevněné ploše je možný provoz plošiny pouze po zpevněném povrchu.

3.4.4

Řez stromu nesmí způsobit snížení provozní bezpečnosti či destabilizaci ošetřovaného jedince.

3.4.5

Při realizaci řezu by v rámci možností nemělo dojít ke snížení hodnoty biotopu tvořeného stromem a jeho okolím.



4. Technologické skupiny řezu stromů Pro usnadnění zadávání a kontroly arboristických prací jsou jednotlivé řezy dle svého účelu rozděleny do následujících technologických skupin. Uvedeny jsou včetně doporučovaných kódů, které jsou využívané při návrzích arboristických prací a při zpracování plánů péče. Řezy zakládací RZK Řez zapěstování koruny RK Řez komparativní (srovnávací) RV Řez výchovný Řezy udržovací RZ Řez zdravotní RB Řez bezpečnostní RL Skupina redukčních řezů lokálních RL-SP Lokální redukce směrem k překážce RL-LR Lokální redukce z důvodu stabilizace RL-PV Úprava podchodné/podjezdné výšky OV Odstranění výmladků Řezy stabilizační RO Redukce obvodová SSK Stabilizace sekundární koruny RS Řez sesazovací Řezy tvarovací RT-HL Řez na hlavu RT-CP Řez na čípek RT-ZP Řez živých plotů a stěn 4.1 Řezy zakládací Účelem zakládacích řezů je založení a výchova korun mladých stromů, které v dospělosti budou bez zásadních defektů a které budou svým tvarem a velikostí koruny odpovídat danému stanovišti. Proto se realizuje řez stromů takovým způsobem, který korunu formuje do tvaru přirozeného pro daný taxon, případně tvaru vyžadovaného pěstebním záměrem. V rámci zakládacích řezů dochází případně i k zahájení tvarování korun.


SPPK 02 002:2012 Řez stromů 4.1.1 Zapěstování koruny (RZK) Při zakládání koruny u listnatých taxonů je nutné respektovat její architekturu a tvar v dospělosti. Pro založení korunky u špičáků je možné zakrátit terminální výhon technikou řezu 4.1.1.2 na pupen. 4.1.2 Řez komparativní (srovnávací) (RK)

4.1.1.1

4.1.2.1

4.1.2.2 4.1.2.3

4.1.2.4 4.1.2.5

V případě potřeby probíhá komparativní řez jako součást výsadby stromu (viz SPPK 02 001). Rozsah řezu se volí podle taxonu, typu a stavu sazenice, období výsadby, podmínek stanoviště a možnostech následné péče. Cílem RK je vytvořit podmínky pro dosažení funkční rovnováhy kořenového systému a asimilačního aparátu v koruně stromu. Při RK odstraňujeme přednostně větve a výhony poškozené a pokračujeme odstraněním větví z pohledu definice výchovného řezu (viz. 4.1.3.2. až 4.1.3.6). Je-li třeba odstranit více větví, pokračujeme proředěním korunky. Přednostně odstraňujeme celé výhony, zakracujeme je jenom v odůvodněných případech. RK se provádí současně s výsadbou stromu, tedy v termínu pro výsadbu stromů (viz SPPK 02 001).

4.1.3. Řez výchovný (RV) 4.1.3.1

4.1.3.2 4.1.3.3

4.1.3.4 4.1.3.5

4.1.3.6

4.1.3.7

Cílem výchovného řezu je vytvoření charakteristické architektury a tvaru koruny, který je typický pro daný druh či kultivar a dává předpoklad vytvoření zdravé, vitální, funkční a stabilní koruny v období dospělosti stromu. Podporu role terminálního výhonu provádíme odstraňováním, eventuálně zakracováním bočních konkurenčních výhonů. Odstraňované jsou strukturálně nevhodné větve či výhony (například s tlakovým větvením, vyrůstající v přeslenech), větve mechanicky poškozené, rostoucí směrem k překážce. Při zakracování postranních větví či výhonů vedeme řez na pupen nebo na postranní větev. Nasazení koruny postupně zvyšujeme, až dosáhneme potřebného průjezdního či průchozího profilu u stromů, kde je to vzhledem k jejich umístění nutné případně žádoucí (viz Příloha č. 4, Obr. 5). Naopak u stromů rostoucích ve volné krajině, parcích a místech, kde to jejich stanovištní podmínky umožňují, spodní větve zbytečně neodstraňujeme. Při zvyšování nasazení koruny pro dosažení průjezdního či průchozího profilu je třeba udržovat poměr mezi délkou kmene a korunky maximálně 3:2 (viz Příloha č. 4, Obr. 3). U některých kultivarů bez zřetelného terminálního výhonu štěpovaných -9– © 2012 Lesnická dřevařská fakulta Mendelovy univerzity v Brně © 2012 Agentura ochrany přírody a krajiny ČR

SPPK 02 002:2012 Řez stromů v korunce nelze korunku zvýšit pro dosažení průjezdního či průchozího profilu. Je tedy potřeba počítat s výškou roubování. V rámci jednoho zákroku se u listnatých stromů obvykle odstraňuje v období 4.1.3.8 vegetace maximálně 30%, v bezlistém stavu maximálně 50% objemu asimilačního aparátu. Interval jednotlivých zásahů je v případě výchovného řezu maximálně 2-3 roky, 4.1.3.9 v opodstatněných případech až 5 let. 4.2 Řezy udržovací Cílem udržovacích řezů je péče o dospívající a dospělé stromy s důrazem na zajišťování jejich provozní bezpečnosti, pěstebních požadavků, eventuálně změny tvaru a velikosti jejich koruny dle potřeby stanoviště a prodloužení jejich funkční životnosti. Udržovací řezy se průběžně opakují v intervalech daných taxonem, účelem řezu, požadavky stanoviště a vitalitou stromu. 4.2.1 Řez zdravotní (RZ) 4.2.1.1

4.2.1.2

4.2.1.3 4.2.1.4 4.2.1.5 4.2.1.6 4.2.1.7 4.2.1.8

Cílem zdravotního řezu je zabezpečení dlouhodobé funkce a perspektivy stromu s udržením jeho dobrého zdravotního stavu, vitality a provozní bezpečnosti. Snažíme se o zachování architektury koruny žádoucí pro daný taxon. RZ neřeší aktuální statické poměry celého jedince (jako například riziko vývratu, zlomu kmene, rozpadu koruny apod.). Odstraňované případně redukované jsou větve a výhony: • strukturálně nevhodné (kodominantní výhony apod.), • s tlakovými vidlicemi či jinak narušeným větvením, • nevhodně postavené (sekundární výhony vrůstající do koruny, křížící se větve apod.), • mechanicky poškozené, zlomené, se sníženou stabilitou, • napadené chorobami či škůdci, • usychající a suché. Při RZ nedochází k patrnému narušení habitu ošetřovaného stromu. Ponechávání drobných suchých větví v koruně není považováno za chybu při provádění RZ. V opodstatněných případech je možné ponechat na kmeni nebo kosterních větvích stabilní pahýl, jestliže jeho průměr přesahuje 100 mm. Při RZ nesmí dojít k odstranění více než 20% objemu asimilačního aparátu. RZ je optimální provádět v období plné vegetace. Nedodržení optimálního termínu není technologickou chybou. U stromů napadených karanténními chorobami a škůdci je nutné provést řez dle pokynů příslušného orgánu ochrany přírody a Státní rostlinolékařská správy. Provedení řezu se v tomto případě může lišit od výše uvedené definice RZ. - 10 – © 2012 Lesnická dřevařská fakulta Mendelovy univerzity v Brně © 2012 Agentura ochrany přírody a krajiny ČR


4.2.2 Řez bezpečnostní (RB) 4.2.2.1

Jedná se o řez zaměřený pouze na zajištění aktuální provozní bezpečnosti stromu, neřeší však komplexní statické poměry celého jedince, jako například možnost vývratu, zlomu kmene, rozpad koruny apod.

4.2.2.2

Při RB jsou odstraňovány, případně redukovány větve či výhony: • tlusté suché, narušující provozní bezpečnost, • zlomené či nalomené, se sníženou stabilitou, • mechanicky poškozené, • sekundární (přerostlé staticky rizikové výhony pocházející z adventivních či spících pupenů), • s defektním větvením, • volně visící. RB je možné provádět kdykoli během roku.

4.2.2.3

4.2.3 Redukční řezy lokální (RL) Uvedené parametry se týkají následujících typů řezů: RL

Skupina redukčních řezů lokálních RL-SP Lokální redukce směrem k překážce RL-LR Lokální redukce z důvodu stabilizace RL-PV Úprava průjezdního či průchozího profilu

4.2.3.6 4.2.3.7

Cílem RL-SP a RL-PV je úprava průjezdního či průchozího profilu, redukce koruny ve směru překážky, docílení odstupové vzdálenosti definované (zákonem, normou a podobně) či vytvoření průhledu. Cílem RL-LR je lokální redukce za účelem odlehčení nebo symetrizace části koruny z důvodu zvýšení její stability. Rozsah a lokalizace RL-LR musí být v návrhu ošetření jednoznačně definovaný. Po realizaci RL-LR je nutná následná pravidelná péče o strom s kontrolou naplnění cíle řezu vzhledem k provozní bezpečnosti. Interval opakování RL je třeba volit s ohledem na stanoviště, druh stromu, stav stromu a charakter překážky, případně rozsah destabilizace a podobně. Při RL používáme především techniku řezu na postranní větev. Průjezdní či průchozí profil se řídí Přílohou č. 3, pokud není stanoveno jinak.

4.2.3.8

RL lze provádět kdykoli během roku.

4.2.3.1

4.2.3.2 4.2.3.3 4.2.3.4 4.2.3.5

- 11 – © 2012 Lesnická dřevařská fakulta Mendelovy univerzity v Brně © 2012 Agentura ochrany přírody a krajiny ČR


4.2.4 Odstranění výmladků (OV) 4.2.4.1 4.2.4.2 4.2.4.3 4.2.4.4

Jedná se o pravidelné odstraňování kořenových a pařezových výmladků ze spodní části kmene a okolí stromu. Interval opakování se řídí dynamikou vývoje výmladků. Zásah se provádí technikou odstraňování výmladků. OV je možné provádět kdykoli během roku.

4.3 Řezy stabilizační Stabilizačními řezy se redukuje velikost koruny stromu s cílem snížit riziko vývratu, zlomu kmene či rozpadu koruny u stromů s narušenou stabilitou. V případě realizace stabilizačních řezů na zdravých stromech s primární korunou bez odůvodnění dochází k trvalému poškození stromu. Silné redukce (zejména SSK, RS) je třeba provádět během období vegetačního klidu, nejlépe v jeho druhé polovině. V případech, kdy je významně narušená stabilita stromu a hrozí nebezpečí z prodlení, je možné zásah realizovat kdykoliv. Rozsah navrhovaných stabilizačních řezů musí být v plánu péče jednoznačně definovaný. Po realizaci řezů stabilizačních je nutná následná pravidelná péče o strom s kontrolou naplnění efektu řezu. 4.3.1 Redukce obvodová (RO) 4.3.1.1

RO probíhá především ve svrchní třetině koruny stromu za účelem zmenšení náporové plochy koruny stromu a snížení těžiště stromu. Nejvíce se zakracují větve v horní části koruny a směrem dolů se délka zkrácení zmenšuje. (viz Příloha č. 4, Obr. 6)

4.3.1.2

Při jednom zákroku by nemělo být odstraněno více než 30% objemu asimilačního aparátu.

4.3.1.3

Redukci korun rozsáhlejšího rázu je nezbytné provádět postupně, v několika etapách s intervalem 5-10 let, a to podle reakce stromu na předchozí zákroky. Interval opakování je třeba volit s ohledem na stanoviště, druh a vitalitu stromu, jeho reakci na předchozí zásahy a provozní bezpečnost.

4.3.1.4

Při realizaci RO je nutné zohlednit druhové vlastnosti, vitalitu, zastínění okolními jedinci a podobně.

4.3.1.5

Pokud je to možné, řezem neměníme tvar koruny žádoucí a typický pro daný druh či kultivar.

4.3.1.6

RO nelze provádět na mladých a středněvěkých stromech ve fázi dynamického délkového přírůstu, je určena především pro dospělé a senescentní jedince. - 12 – © 2012 Lesnická dřevařská fakulta Mendelovy univerzity v Brně © 2012 Agentura ochrany přírody a krajiny ČR

SPPK 02 002:2012 Řez stromů 4.3.2 Stabilizace sekundární koruny (SSK) 4.3.2.1

Jedná se o nestandardní zásah na přerostlé sekundární koruně stromu, jehož snahou je stabilizace koruny. SSK spočívá v radikální obvodové redukci přerostlých sekundárních výhonů technikou řezu na postranní větev, případně „naslepo“. Může být kombinovaná se selektivním proředěním výhonů. (viz Příloha č. 4, Obr. 7)

4.3.2.2

Provádí se zejména na jedincích, jejichž primární koruna byla v minulosti radikálně redukována (řezem či přírodním živlem) bez adekvátní následné péče.

4.3.2.3

SSK je nezbytné realizovat postupně (v několika etapách) s průběžným monitorováním reakce stromu na předchozí zákroky.

4.3.2.4

Cílem SSK může být buď udržení sekundární koruny ve stabilním stavu, nebo postupné převedení na tvarovací řez.

4.3.3 Sesazovací řez (RS) 4.3.3.1

Sesazovacím řezem je míněno provedení hluboké redukce primární koruny na kosterní větve nebo až na kmen. Zásah je pro strom destruktivní s důsledkem zhoršení jeho zdravotního stavu.

4.3.3.2

RS smí být použit pouze v případech nebezpečí statického selhání stromu, pokud je odůvodněný zájem na jeho ponechání. Lze ho provádět pouze na velkokorunných stromech s výrazně zhoršenými materiálovými vlastnostmi dřeva a rizikem vzniku spontánních selhání (Populus spp., Salix spp.).

4.3.3.3

Stav takto ošetřených stromů musí být pravidelně sledován a koruna nadále odpovídajícím způsobem redukována v intervalech 5 (max. 10) let. Jde o zásah, kterým se dočasně prodlouží či obnoví funkční životnost jedince na stanovišti.

4.3.3.4

RS musí být proveden v období vegetačního klidu. Výjimkou mohou být neodkladná řešení havarijních stavů stromů (například po vichřici).

4.3.3.5

Speciální redukce korun stromů, zaměřené na zvýšení jejich biologické hodnoty, jsou řešené v SPPK 02 009.



4.4 Řezy tvarovací Jedná se o řezy, zakládané v rámci výchovného řezu nebo po dosažení žádané výšky a opakované v krátkém intervalu po celý život stromu. 4.4.1 Řez na hlavu (RT-HL) 4.4.1.1 4.4.1.2

4.4.1.3 4.4.1.4

Jedná se o pravidelně opakovaný řez obvykle jednoletých až tříletých výhonů. Výhony jsou sesazovány na zapěstované zduřeniny - „hlavy“ – obvykle v intervalu jednoho až tří let, v opodstatněných případech i delším. Řez se provádí technikou odstraňování výmladků nebo technikou řez na patku. RT-HL se provádí v bezlistém stavu, nejlépe těsně před rašením listů. Provádí se pouze na stromech s dobrou korunovou a kmenovou výmladností.

4.4.2. Řez na čípek (RT-CP) 4.4.2.1 4.4.2.2

4.4.2.3 4.4.2.4

Řez na čípek je opakovaný tvarovací řez výhonů často zapěstovaných na vodorovná „ramena“ s možností postupného zvyšování místa tvarování. Výhony jsou seřezávány na čípky optimálně se třemi pupeny, vzdálené od sebe přibližně 100-300 mm. Ostatní výhony jsou odstraňovány úplně technikou odstraňování výmladků nebo technikou řez na patku. RT-CP se provádí v bezlistém stavu, nejlépe těsně před rašením listů. Provádí se pouze na stromech s dobrou korunovou a kmenovou výmladností.

4.4.3. Řez živých plotů a stěn (RT-ZP) 4.4.3.1 4.4.3.2 4.4.3.3 4.4.3.4 4.4.3.5

Živé ploty a stěny lze tvarovat z druhů stromů s dobrou korunovou výmladností snášejících tvarování. Tvarování probíhá technikou řezu „naslepo“ v kombinaci s řezem na postranní větev či pupen. Řez se provádí obvykle jednou nebo dvakrát. V opodstatněných případech může být interval opakování řezů delší. Výška a tvar živého plotu či stěny je daný pěstebním záměrem, vzrůstností použitého taxonu a stanovištními podmínkami. Výrazné snižování úrovně tvarování (řez „do starého dřeva“) je možné pouze ve výjimečných případech u stromů s velmi dobrou kmenovou a korunovou výmladností (například Taxus baccata, Carpinus betulus).



Příloha č. 1

Taxony stromů dle schopnosti kompartmentalizace

Zpracováno dle: Armstrong, J.E.; Shigo, A.L.; Funk, D.T.; McGinnes, E.A. Jr.; Smith, D.E., 1981: A macroscopic and microscopic study of compartmentalization and wood closure after mechanical wounding of Black Walnut trees. Wood Fiber 13, 275291. Dujesiefken, D., Liese, W., 2006: Die Wundreaktionen von Bäumen – CODIT heute. In: Dujesiefken, D.; Kockerbeck, P. (Hrsg.): Jahrbuch der Baumpflege 2006. Thalacker Medien, Braunschweig, 61-73. Dujesiefken, D.; Stobbe, H., 2002: The Hamburg Tree Pruning System - A Guideline for proper pruning. Urban Forestry and Urban Greening 1: 75-82. Shigo, A.L., 1984a: Compartmentalization: A conceptual framework for understanding how trees grow and defend themselves. Ann. Rev. Phytopathology. 22, 189-214. Shigo, A.L.; Marx, H., G., 1977: Compartmentalization of decay in trees. U.S. D.A. For. Serv. Agric. Bull. No 405, 74 S. Doplněno o vlastní pozorování.

Taxon

Schopnost kompartmentalizace

Taxon


Abies sp.

dobrá

Fraxinus sp.

dobrá

Acer campestre

dobrá

Ginkgo biloba

dobrá

Acer platanoides

špatná

Gleditsia triacanthos

dobrá

Acer pseudoplatanus

dobrá

Gymnocladus dioicus

špatná

Acer saccharinum

špatná

Chamaecyparis sp.

špatná

Aesculus sp.

špatná

Juglans sp

špatná

Ailanthus altissima

špatná

Juniperus communis

špatná

Alnus sp.

špatná

Koelreuteria paniculata

dobrá

Armeniaca vulgaris (Prunus armeniaca)

špatná

Larix decidua

dobrá

Liquidambar styraciflua

špatná

Betula sp.

špatná

Liriodendron tulipifera

dobrá

Carpinus betulus

dobrá

Magnolia acuminata

dobrá

Carya ovata

dobrá

Magnolia kobus

špatná

Castanea sativa

špatná

Malus sp.

špatná

Catalpa sp.

špatná

Cedrus sp.

dobrá

Metasequoia glyptostroboides

dobrá

Celtis sp.

dobrá

Morus sp.

dobrá

Cerasus sp.

špatná

špatná

Corylus colurna

dobrá

Negundo aceroides (Acer negundo)

Crataegus sp.

dobrá

Padus avium (Prunus padus)

špatná

Cryptomeria japonica

dobrá

Paulownia tomentosa

špatná

×Cupressocyparis leylandii

špatná

Phellodendron amurense

dobrá

Fagus sylvatica

dobrá

Picea sp.

špatná

- 15 © 2012 Lesnická dřevařská fakulta Mendelovy univerzity v Brně © 2012 Agentura ochrany přírody a krajiny ČR

SPPK 02 002:2012 Řez stromů Taxon


Taxon


Pinus sp.

špatná

Quercus pubescens

dobrá

Platanus ×hispanica

dobrá

Quercus robur

dobrá

Platycladus orientalis (Thuja orientalis)

špatná

Quercus rubra

špatná

Robinia pseudoacacia

dobrá

Populus sp.

špatná

Salix sp.

špatná

Prunus sp.

špatná

Sequoiadendron giganteum

dobrá

Persica vulgaris (Prunus persica)

špatná

Sophora japonica

dobrá

Padus serotina (Prunus serotina)

Sorbus sp.

špatná

špatná

Taxodium distichum

dobrá

Pseudotsuga menziesii

dobrá

Taxus sp.

dobrá

Pterocarya fraxinifolia

dobrá

Thuja sp.

špatná

Pyrus sp.

dobrá

Thujopsis dolabrata

špatná

Quercus cerris

dobrá

Tilia sp.

dobrá

Quercus frainetto

dobrá

Tsuga sp.

dobrá

Quercus palustris

dobrá

Ulmus sp.

dobrá

Quercus petraea

dobrá

Zelkova sp.

dobrá



Příloha č. 2 typ zaříze ní zaříze ní zařízení nadzemní elektrizační vedení soustavy

Ochranná pásma nadzemních sítí technického vybavení

spe cifikace u napětí nad 1 kV do 35 kV - vodiče bez izolace - vodiče s izolací základní - závešná kabelová u napětí nad 35 kV do 110 kV včetně u napětí nad 110 kV do 220 kV včetně u napětí nad 220 kV do 400 kV včetně u napětí nad 400 kV u závěsného kabelového vedení 110 kV u zařízení vlastní telekomunikač ní sítě držitele vedení řídící, měřící a zabezpečovací techniky elektrická venkovní stanice stanice s napětím větším než 52 kV v stožárová s převodem napětí z úrovně nad 1 kV a menší než 52 kompaktní a zděná s převodem napětí z úrovně nad 1 kV a menší než 52 vestavěné výrobna elektřiny

typ ome ze ní vzdále nost mě ře no od zákazy výjimky ochranné 7m krajního ponechání souhlas pásmo vodiče růstu provozo(vzniká dnem porostů vatele nabytí právní nad výšku přenosové moci územního 2m 3m nebo rozhodnutí) distribuční 1m soustavy 12 m

15 m

20 m

30 m 2m

1m

1m 20 m 20 m

oplocení nebo obvodového zdiva

7m

2m

1m 20 m

obestavění oplocení nebo obvodového zdiva el.


odkaz § 46 zákona č. 458/2000 Sb.


typ zaříze ní zaříze ní s pe cifikace plynárenská nízkotlaké a střednětlaké zařízení plynovodní přípojky v zastavěném území obce ostatní plynovody a plynvodní přípojky technologické objeky plynovody

zařízení pro výrobu či rozvod teplené energie

telekomunikační zařízení

typ ome ze ní vzdále nos t mě ře no od zákazy ochranné 1m půdorysu pásmo zařízení

odkaz § 68 zákona č. 458/2000

4m

zvláštní ochranné pásmo

ochranné pásmo (vzniká dnem nabytí právní moci územního rozhodnutí o umístění stavby)

ostatní telekomunikační zařízení telekomu- nadzemní nikační vedení

výjimky

ochranné pásmo (vzniká dnem nabytí právní moci územního rozhodnutí o ochranném pásmu)

4m 2m (platí pouze ve volném pruhu pozemů)

2,5 m

osy plynovodu

obvodu (půdorysu) zařízení

podle územního rozhodnutí o ochranném pásmu


souhlas držitele licence odpovědného za provoz zařízení souhlas držitele licence provozujícího zařízení

§ 87 zákona č. 458/2000 Sb.

§ 92 zákona č. 151/2000 Sb.


Příloha č. 3

Výška průjezdného a průchozího profilu

Zpracováno dle: ČSN 736201. Projektování mostních objektů. [s.l.] : Český normalizační institut, 2008. 60 s.

typ vozovky dálnice, rychlostní silnice, silnice I. a II. třídy silnice III. třídy a místních komunikace rychlostní a sběrné místní komunikace obslužné a veřejné účelové komunikace


výška průje zdního profilu 4,8 m 4,5 m 4,2 m

výška průchozího profilu 2.5 m 2.5 m 2.5 m

SPPK 02 002:2012 002:201 Řez stromů

Příloha č. 4

Ilustrace

Korní hřebínek

Korní hřebínek

2.

1.

3. Vedení řezu Vě Větevní límeček 1. První řez ve vzdálenosti 100-300 mm; od 1/4 do 1/3 tloušťky kmene. 2. Druhý řez za řezem prvním. 3. Třetí řez na větevní límeček.

Obr. 1. Řez na větevní límeček ek (3.1.1).

Větevní límeček

Obr. 2. Řez „na třikrát“ řikrát“ (3.1.3).

Vedení řezu

Korní hřebínek

Obr. 3. Poměr kmen:koruna při ři zvyšování korunky na úroveňň průjezdního ůjezdního nebo průchozího chozího profilu. (4.1.3.6)

Obr. 4. Řez ez kodominantního větvení v (3.1.5) - 19 -

© 2012 Lesnická dřevařská d fakulta Mendelovy univerzity v Brně © 2012 Agentura ochrany přírody a krajiny ČR

SPPK 02 002:2012 002:201 Řez stromů

Průjezdní profil

Průchozí profil

Obr. 5. Úprava průjezdního jezdního nebo průchozího prů profilu (4.2.3.7). Obr. 6. Postupné kroky obvodové redukce (4.3.1).

- 20 © 2012 Lesnická dřevařská d fakulta Mendelovy univerzity v Brně © 2012 Agentura ochrany přírody a krajiny ČR

SPPK 02 002:2012 002:201 Řez stromů

Obr. 7. Stabilizace sekundární koruny (4.3.2). - 21 © 2012 Lesnická dřevařská d fakulta Mendelovy univerzity v Brně © 2012 Agentura ochrany přírody a krajiny ČR


Příloha č. 5. Seznam zpracovávaných Standardů péče o přírodu a krajinu (Arboristické standardy)

00 00 001 01 01 001 01 002 01 003 01 004 02 02 001 02 002 02 003 02 004 02 005 02 006 02 007 02 008 02 009 02 010 03 03 001 03 002 03 003 03 004 03 005 03 006

Obecné Názvosloví Kontroly, hodnocení, plánování Hodnocení stavu stromů Ochrana stromů při stavební činnosti Konflikt vegetace a staveb Ochrana biotopů Technologické postupy Výsadba stromů Řez stromů Výsadba a řez keřů Bezpečnostní vazby a podpěry Kácení stromů Ochrana stromů před úderem blesku Úprava stanovištních poměrů stromů a keřů Výchova porostů Péče o senescentní stromy Doprovodná vegetace komunikací Bezpečnost při práci a ochrana zdraví Zajištění prostoru při arboristických operacích Ochranné prostředky při stromolezení Pracovní postupy při stromolezení Práce s jednomužnou motorovou pilou Práce s hydraulickou plošinou Práce s jeřábem


Standard péče o přírodu a krajinu

02 001

2012

Výsadba stromů

SPPK 02 001:2012

Řada A Arboristické standardy Planting of trees Anpflanzung von Bäumen

PT

Tento standard je určen pro definici materiálního a technického vybavení a technologických postupů při výsadbě stromů v mimolesním prostředí. Citované zdroje:

K O

N

CE

ČSN EN 12899–1 – Stálé svislé dopravní značení, 2008 ČSN 83 9001 Sadovnictví a krajinářství – Terminologie – Základní odborné termíny a definice, 1999 ČSN 83 9021 Technologie vegetačních úprav v krajině – Rostliny a jejich výsadba, 2005 (identická DIN 18916:2002) ČSN 464902–1 Výpěstky okrasných dřevin Všeobecná ustanovení a ukazatele jakosti, 2001 (identická FLL Gütebestimmungen für Baumschulpflanzen, 1999) ČSN 73 6101 Projektování silnic a dálnic ČSN 75 7143 Jakost vody pro závlahu FLL Gütebestimmungen für Baumschulpflanzen, 2010 (korektura a redakční úprava 2005) Zákon 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny Zákon 149/2003 Sb. o uvádění do oběhu reprodukčního materiálu lesních dřevin lesnicky významných druhů a umělých kříženců, určeného k obnově lesa a zalesňování Zákon 326/2004 Sb. o rostlinolékařské péči Vyhláška č. 215/2008 Sb., o opatřeních proti zavlékání a rozšiřování škodlivých organismů rostlin a rostlinných produktů Vyhláška č. 329/2004 Sb., o přípravcích a dalších prostředcích na ochranu rostlin Vyhláška č. č. 327/1998 Sb., kterou se stanoví charakteristika bonitovaných půdně ekologických jednotek a postup pro jejich vedení a aktualizace Vyhláška č. 83/1996 Sb., o zpracování oblastních plánů rozvoje lesů a o vymezení hospodářských souborů FLL Empfehlungen für Baumpflanzungen Teil 1: Planung, Pflanzarbeiten, Pflege, 2005 FLL Empfehlungen für Baumpflanzungen Teil 2: Standortvorbereitungen für Neupflanzungen; Pflanzgruben und Wurzelraumerweiterung, Bauweisen und Substrate, 2010

Zpracování normy: Lesnická a dřevařská fakulta Mendelovy univerzity v Brně Ing. Jaroslav Kolařík, Ph.D., prof. Ing. Oldřich Mauer, DrSc., David Hora, DiS., Ing. Martin Vlasák, Ph.D., Ladislav Kejha, Ing. Jaromír Opravil, Bc. David Ladra

Obsah 1. Účel a náplň standardu.........................................................................................................3 2. Legislativní rámec................................................................................................................. 4 3. Plánování (projektová příprava)......................................................................................... 5 3.1. Nároky dřevin na stanoviště .............................................................................................5 3.2. Prostorové poměry............................................................................................................. 6 3.3. Výběr taxonu...................................................................................................................... 7 4. Požadavky na rostliny (ukazatele jakosti).......................................................................... 8 4.1 Školkařské výpěstky........................................................................................................... 8

PT

5. Výsadba.................................................................................................................................. 9 5.1. Transport a péče o výsadbový materiál............................................................................9 5.2. Ošetření kořenů..................................................................................................................9 5.3. Úprava stanoviště............................................................................................................. 10

CE

5.4. Výsadbové jámy............................................................................................................... 10 5.5. Období výsadby................................................................................................................ 11 5.6. Postup výsadby................................................................................................................. 11 5.7 Použití substrátů a látek vylepšujících stanoviště.......................................................... 12

N

5.8. Kotvení.............................................................................................................................. 13 5.9. Speciální opatření.............................................................................................................13

K O

5.10. Mulčování....................................................................................................................... 14 5.11. Ochrana stromu..............................................................................................................15 5.12. Řez při výsadbě (komparativní řez)............................................................................. 15 6. Rozvojová péče po výsadbě................................................................................................ 16 6.1. Výchovný řez.................................................................................................................... 16 6.2. Kontrola a odstranění kotvících a ochranných prvků..................................................16 6.3. Zálivka...............................................................................................................................16 6.4 Hnojení............................................................................................................................... 16 6.5 Převzetí výsadby................................................................................................................17 Příloha č. 1 Ochranná pásma sítí a komunikací................................................................. 19 Příloha č. 2 Seznam taxonů stromů bez možnosti vyzvednutí koruny řezem...................20 Příloha č. 3 Zóny mrazuvzdornosti dřevin.......................................................................... 22 Příloha č. 4 Geograficky nepůvodní dřeviny s invazivním potenciálem...........................23 Příloha č. 5 Dřeviny s atraktivními jedovatými částmi ..................................................... 24 Příloha č. 6 Dřeviny nevhodné pro výsadbu jako prostokořenné......................................25 Příloha č. 7 Minimální vzdálenost výsadby stromů vedle komunikace............................26 Příloha č. 8 Seznam předpisů definujících umístění svodidel............................................ 28

1.

Účel a náplň standardu

K O

N

CE

PT

Standard „Výsadba stromů“ definuje účel a náplň zásahů, realizovaných při výsadbě stromů rostoucích v mimolesním prostředí. Standard je určen k aplikaci při výsadbě stromů, které plní mimoprodukční funkce, tedy jejichž hlavním účelem není produkce plodů, dřeva a dalších komodit.

-3© 2012

Lesnická dřevařská fakulta Mendelovy univerzity v Brně © 2012 Agentura ochrany přírody a krajiny ČR

2.

Legislativní rámec

Zákon 326/2004 Sb. (v aktuálním znění) o rostlinolékařské péči a navazující vyhláška č. 329/2004 Sb. v aktuálním znění upravuje používání přípravků a dalších prostředků na ochranu rostlin. Zákon č. 254/2001 Sb. (v aktuálním znění) o vodách – (§ 14) upřesňuje výsadbu stromů a keřů v záplavových územích v rozsahu ovlivňující odtokové poměry Zákon č. 114/1992 Sb. (v aktuálním znění) o ochraně přírody a krajiny – (§§ 5, 16, 26, 29 a 34) reguluje používání geograficky nepůvodních druhů v krajině a v zvláště chráněných částech přírody (národní parky, chráněné krajinné oblasti, národní přírodní rezervace, přírodní rezervace).

CE

PT

Zákon č. 13/1997 Sb. (v aktuálním znění) o pozemních komunikacích – (§ 33) upravuje podmínky výsadeb stromů a keřů podél komunikací z hlediska rozhledových poměrů a umístění silniční vegetace na silničních pomocných pozemcích a na jiných vhodných pozemcích tvořících součást dálnice, silnice nebo místní komunikace (§ 15).

N

Zákon č. 20/1987 Sb. (v aktuálním znění) o památkové péči (§§ 14 a 17) upravuje m.j. podmínky výsadby dřevin v památkově chráněných objektech a zónách, které jsou kulturní památkou, nebo v památkové rezervaci, v památkové zóně nebo v ochranném pásmu nemovité kulturní památky, nemovité národní kulturní památky, památkové rezervace, nebo památkové zóny.

K O

Zákon č. 458/2000 Sb. (v aktuálním znění) o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon) (§§ 24, 25, 57-60) definuje práva provozovatelů přenosových a distribučních soustav el. energie, výrobců plynu a provozovatelů přenosových a distribučních soustav a zásobníků plynu regulovat porosty, ohrožující provoz těchto soustav, a to i na pozemcích jiných vlastníků. Zákon č. 151/2000 Sb. (v aktuálním znění) o telekomunikacích (§ 92) definuje ochranná pásma telekomunikačních zařízení v nichž je zakázané vysazovat trvalé porosty.

-4© 2012


3.

Plánování (projektová příprava)

3.1. Nároky dřevin na stanoviště Stanoviště pro výsadbu lze charakterizovat například dle systému třídění zemědělských pozemků zpracovaného v rámci bonitovaných půdně-ekologických jednotek (BPEJ – viz vyhláška č. 327/1998 Sb.) nebo pomocí souborů lesních typů (SLT – viz vyhláška č. 83/1996 Sb.).

3.1.2

Výběr dřevin dle teplotních poměrů stanoviště. Základním postupem při výběru rostlin pro konkrétní lokalitu je průzkum stanoviště a zhodnocení stavu dřevin, které zde rostou. Je možné přihlížet k nadmořské výšce stanoviště, ale s přihlédnutím k dalším podmínkám – sluneční, větrná expozice, reliéf krajiny atd.

3.1.3.

Mrazuvzdornost. Limitním faktorem pro výběr dřevin je zejména jejich mrazuvzdornost. Je zpracováno členění zón mrazuvzdornosti (viz Příloha č. 3). Je nutné si ověřit mrazuvzdornost taxonu na daném stanovišti. Naopak dřeviny z chladnějších oblastí mohou trpět přehříváním, suchem a nižší vzdušnou vlhkostí

3.1.4.

Vysoká hladina spodní vody v dané lokalitě ovlivňuje výběr taxonů, ale i technologii výsadby. V místech s příliš vysokou hladinou spodní vody je lepší se výsadbám vyhnout, případně aplikovat speciální technologické postupy (viz obrazová příloha).

3.1.5.

Ve specifických případech (výsadba na svazích, v limitovaném prokořenitelném prostoru apod.) je nutné řešit umělou dodávku vody ke dřevinám technickým opatřením.

3.1.6

Je nutné přihlížet ke kvalitě půdy v lokalitě výsadby v budoucím prokořenitelném prostoru. Hlavní důležitost má svrchní vrstva do hloubky 40 cm. Splněny by měly být následující základní ukazatele: •V půdě musí být 12-18% volného kyslíku •Nejvhodnější hodnoty pH jsou 5-7, pro vápnomilné dřeviny 7-8,5 •Optimální obsah živin je: N 25-50 mg, P 15-20 mg, K 20-35 mg, Mg 1015 mg ve 100g půdy V půdě je nezbytná přítomnost fauny i flóry, včetně mykorhiz. Pokud zemina nesplňuje výše uvedené požadavky, musí být vylepšena. Zpracování půdy se řídí ČSN 83 9011. Stanoviště se zachovaným půdním profilem. Stanoviště se standardními typy půdy, většinou je nacházíme ve volné krajině, parcích a zahradách. Vyžadují nejméně přípravy před výsadbou. Zátěžový (zhutněný) travní drn zhoršuje propustnost půdy.

K O

N

CE

PT

3.1.1.

3.1.7

3.1.8

Pozměněná stanoviště. V urbanizovaném prostředí, zejména při výsadbách ve zpevněných plochách jsou podmínky pro růst stromů často ztížené. Půda mívá změněnou strukturu, vysoké pH, bývá zhutněná, nepropustné povrchy snižují množství kyslíku i vláhy v půdě, často dochází ke kontaminaci (např. zasolení) stanoviště. Antropogenní půdy se obvykle vyznačují nedostatkem živin a humusu a nízkou přítomností (nepřítomností) půdní flóry a fauny.

3.1.9.

Půdní reakce. Při výběru taxonu je třeba respektovat půdní reakci a geologické poměry stanoviště. Úprava pH stanoviště je ekonomicky náročná a obvykle dočasná.

3.1.10

Zhutněný terén je nutné přiměřeně provzdušnit do šíře dvojnásobku šířky vlastní výsadbové jámy. -5© 2012


3.1.11. Při navážkách je nutné uvolnit zhutnění spodních vrstev.

3.2. Prostorové poměry Volbě místa pro umístění stromu předchází průzkum umístění sítí technického vybavení (podzemní kabely, nadzemní vedení, potrubí atd.) v dané lokalitě. Ochranná pásma sítí technického vybavení jsou uvedena v Příloze č. 1.

3.2.2.

Výsadba stromů v ochranných pásmech inženýrských sítí není možná. Výjimku mohou tvořit po dohodě se správcem výsadby dočasného charakteru či výsadby se speciálním technickým řešením zamezujícím vrůstání kořenů směrem k vedení (viz 5.10.3.).

3.2.3.

Pro výsadby stromů v záplavových územích v rozsahu ovlivňujícím odtokové poměry, je nutné povolení dle zákona č. 254/2001 Sb.

3.2.4.

Silniční vegetace na silničních pomocných pozemcích a na jiných vhodných pozemcích tvořících součást dálnice, silnice nebo místní komunikace může být vysazována pouze ve vzdálenosti, kde netvoří pevnou překážku ve smyslu zákona č.13/1997 Sb. a normativních předpisů dle ČSN 73 6101 (viz Příloha č. 7). Dále nesmí ohrožovat bezpečnost užití pozemní komunikace, nebo neúměrně ztěžovat použití těchto pozemků k účelům údržby těchto komunikací a nesmí neúměrně ztěžovat obhospodařování sousedních pozemků.

3.2.5.

V silničním ochranném pásmu na vnitřní straně oblouku silnice a místní komunikace I. nebo II. třídy o poloměru 500 m a menším a v rozhledových trojúhelnících křižovatek těchto komunikací nesmí být vysazované stromy a keře dle zákona č. 13/1997 Sb. Strany rozhledových trojúhelníků jsou 100 m u silnice hlavní a 55 m u silnice vedlejší.

3.2.6.

V případě kulturních památek a nemovitostí, které nejsou kulturní památkou, ale jsou v památkové rezervaci, v památkové zóně nebo v ochranném pásmu nemovité kulturní památky, nemovité národní kulturní památky, památkové rezervace, nebo památkové zóny, je si povinen jejich vlastník k zamýšlené výsadbě dřevin předem vyžádat závazné stanovisko místně příslušného orgánu státní památkové péče.

K O

N

CE

PT

3.2.1.

3.2.7.

Prostor pro nadzemní části stromu. Lokalita pro výsadbu musí umožňovat vývoj koruny ve velikosti dospělého jedince daného taxonu. Výjimkou jsou případy výsadby stromů pro další tvarování. Je třeba zohlednit okolní budovy, městský mobiliář, nadzemní sítě technického vybavení, okolní dřeviny apod. Případný nutný pěstební zásah do korun stávajících stromů, případně odstranění jiné vegetace, je součástí rozpisu technologie výsadby.

3.2.8.

Výsadba stromů do zástinu pod koruny dospělých jedinců je vyloučená.

3.2.9.

Prokořenitelný prostor je nutný prostor využitelný pro růst kořenového systému vysazovaného stromu. Objem musí odpovídat velikosti daného taxonu, a to jak v kvalitativním tak kvantitativním smyslu. Modelově je potřeba 0,75 m 3 prokořenitelného prostoru na 1m2 průmětu koruny dospělého jedince daného taxonu. Minimální požadovaná velikost je 8-16 m 3. Za prokořenitelné se považují půdy, které poskytují podmínky pro růst a rozvoj stromu (viz 3.1.6.)

3.2.10. Je-li prokořenitelný prostor nedostatečný, musí být navržena technická řešení pro jeho zvětšení (např. použití strukturních substrátů jako součást konstrukčních vrstev zpevněných ploch, nebo vytvoření kořenových mostů, vytvoření zelených pásů, -6© 2012


společné výsadbové místo pro více stromů apod.). 3.2.11. Vzdálenost soliterně vysazovaných stromů (spon) musí odpovídat cílové velikosti koruny dospělého jedince daného taxonu. V případě záměrně prováděných výsadeb v hustším sponu (např. při zakládání porostů) je třeba v technické zprávě definovat nutnost následných výchovných zásahů. 3.2.12. Speciální požadavky na volbu taxonu, vyplývající z charakteristik stanoviště, musí být respektované (docílení určité podchodné/podjezdné výšky, maximální výška dospělého stromu apod.). 3.2.13. Ochranná pásma sítí a komunikací jsou uvedena v Příloze č. 1. 3.2.14. Výsadba stromů do vegetačních nádob je vyloučená vyjma dočasných výsadeb.

3.3. Výběr taxonu Výsadby ve volné krajině. Při výběru taxonů pro výsadbu ve volné krajině, je nutné zohlednit charakter přírodních porostů. Přednost mají geograficky původní dřeviny.

3.3.2.

Při výsadbě geograficky nepůvodních dřevin (například při obnově historických komponovaných krajinných areálů, parků a hřbitovů nebo při rekultivaci devastovaných území) nesmí být používané invazivní dřeviny, případně dřeviny s velkým invazivním potenciálem na daném stanovišti (viz Příloha č. 4). Přednost mají dřeviny s listem původu.

3.3.3.

Výsadba geograficky nepůvodních druhů stromů a mezidruhových kříženců do krajiny je možná jen s povolením orgánu ochrany přírody dle zákona č. 114/1992 Sb.

3.3.4.

Ve zvláště chráněných územích podle zákona č. 114/1992 Sb. je vyloučené používání geograficky nepůvodních druhů stromů pro výsadby.

3.3.5.

Výsadba v urbanizovaném prostředí. Je nutné zohledňovat především schopnost taxonu na daném stanovišti přežít při optimálním plnění požadovaných funkcí. Časté je použití geograficky nepůvodních druhů a kultivarů.

K O

N

CE

PT

3.3.1

3.3.6.

Výsadba ve specifických podmínkách. Týká se především areálů škol, mateřských škol, dětských hřišť a podobných ploch s intenzivním pohybem dětí. Na těchto plochách je vhodné omezit výsadbu jedovatých, alergenních a trnitých dřevin. Při jejich použití je třeba zohledňovat atraktivitu jedovatých částí a přístupnost daných rostlin (viz Příloha č. 5).

3.3.7

V oblastech s výskytem karanténních škodlivých organismů je vhodné zvážit výsadbu hostitelských dřevin.

3.3.8

Pro výsadby podél komunikací je vhodné volit taxon s ohledem na technologii a rozsah zimní údržby na komunikaci. Přednost mají taxony lépe snášející vliv aplikace soli.

-7© 2012


4.

Požadavky na rostliny (ukazatele jakosti)

4.1 Školkařské výpěstky Všechny tři hlavní části stromu – koruna, kmen a kořenový systém musí splňovat ukazatele jakosti ČSN 46 4902.

4.1.2

Údaje na jmenovkách a v dodacím listě musí souhlasit s objednávkou (druhy, kultivary, velikost, kvalita, počet kusů v balení, celkový počet).

4.1.3

Stromy musí být zdravé, bez poškození s vyzrálými výhony, prosty chorob a škůdců, musí odpovídat charakteristickým znakům daného taxonu.

4.1.4

Zvýšená pozornost musí být věnována kořenům a kořenovému balu včetně kontroly pozice kořenového krčku. 2% (5-10%) náhodně vybraných balů by mělo být pečlivě prohlédnuto a překontrolováno, zejména co se týká stavu a kvality kořenů a počtu přesazení. Je nutné zkontrolovat stav kořenů - jejich zaschnutí, vyschnutí balu či přeschnutí kontejneru je nutné nahlásit okamžitě pro případnou reklamaci.

4.1.5

Substrát může obsahovat maximálně 50 % objemu rašeliny (neplatí pro vřesovištní). V případě používání substrátů s vyšším obsahem rašeliny je nutné zajistit nadstandardní zálivku.

4.1.6

Zaschnutí kořenů, významná poškození kořenů, poškození kmene, chybějící, nebo poškozený terminál, koruna neodpovídající danému taxonu a velikosti sazenice jsou důvodem k nepřevzetí stromů.

4.1.7

Pokud se kořeny kontejnerovaných sazenic stáčejí o ….... jedná se o materiál nestandardní.

4.1.8

Některé taxony je nevhodné sázet prostokořenné (viz Příloha č. 6).

K O

N

CE

PT

4.1.1

-8© 2012


5.

Výsadba

5.1. Transport a péče o výsadbový materiál Manipulace s výsadbovým materiálem. Veškerá manipulace se stromy s balem se provádí optimálně za kořenový bal. V případě uchycení za kmen (těsně nad kořenovým balem) musí být kmen ochráněn proti mechanickému poškození nebo zhmoždění.

5.1.2.

Při manipulaci nesmí dojít k poškození balu, pletiv kmene, vylámání pupenů ani k prolámání korunky. Zásadní důležitost má zachování terminálního výhonu a u větších stromů (s obvodem kmene nad 20 cm) i prvního patra kosterních větví.

5.1.3.

Transport. Kořenový systém musí být chráněn před vyschnutím, přehřátím a mrazem. Při přepravě dřevin na neuzavřeném návěsu musí být provedeny kroky, které dřevinu ochrání před tímto poškozením.

5.1.4.

Expedice stromů může proběhnout pouze se souhlasem příjemce 1: – mezi 1. říjnem a 15. březnem při teplotách pod -2 o C – mezi 16. březnem a 30. zářím při teplotách pod -1 o C – při nebezpečí vzestupu teplot nad 25 o C Uskladnění výsadbového materiálu. Dřeviny je optimální vysázet bezprostředně po transportu.

CE

5.1.5.

PT

5.1.1.

V případě dočasného uskladnění (do 48 hod) musí být rostlinný materiál po transportu uložen na odpovídajícím místě, chráněný před větrem, sluncem a vysycháním. Prostokořenné sazenice musí být zasypány vlhkým pískem, rašelinou či kompostem.

5.1.7.

Pokud budou rostliny skladovány déle než 48 hodin, musí být založeny do rašeliny, zeminy, písku nebo štěpků a překryty rohožemi.

5.1.8.

Založené či dočasně uskladněné rostliny musí být dostatečně zavlažované a dle lokality chráněné proti okusu zvěří.

K O

N

5.1.6.

5.2. Ošetření kořenů 5.2.1.

Při výsadbě prostokořenných sazenic musí být odstraněny nebo zakráceny všechny poškozené, nebo zaschlé kořeny. Odstraňují se i kořeny stáčející se a škrtící.

5.2.2.

Pokud kořeny prostokořenných sazenic jeví známky zaschnutí, musí být před výsadbou minimálně na hodinu namočeny po dobu nepřesahující 48 hodin.

5.2.3.

Zatření ran po zakrácení kořenů není nutné. Kořeny prostokořenných stromů s obvodem kmínku nad 14 cm musí být ošetřeny kořenovým gelem.

5.2.4.

Při výsadbě balových a kontejnerovaných stromů se upravují či zakracují pouze kořeny vyčnívající z balu.

5.2.5.

U kontejnerovaných stromů je nutné přerušit kořeny stáčející se po obvodu kontejneru minimálně na dvou místech po stranách i na spodní straně. Všechny škrtící kořeny musí být odstraněny. Strom, u kterého by odstranění škrtících kořenů vedlo k velkému poranění na kmeni, nesmí být vysazován.

1 Teploty jsou měřené v 8:00 hod v den odeslání -9© 2012


5.3. Úprava stanoviště 5.3.1.

5.3.2. 5.3.3.

Terén je nutné v oblasti budoucího prokořenitelného prostoru řádně připravit před zahájením výsadby. Příprava se týká především: – odstranění vytrvalých plevelů včetně jejich vegetačních, regenerace schopných částí – odstranění nežádoucích materiálů a případná výměna kontaminované či nevhodné půdy – úprava pláně včetně případné navážky vegetační vrstvy půdy Především při výsadbě poloodrostků a odrostků je nutné plošné odplevelení stanoviště buď mechanicky nebo s využitím herbicidů. V případě zásobního hnojení musí hnojiva odpovídat ČSN 65 4802. Živiny se musí uvolňovat pomalu, zejména v případě dusíku.

PT

5.4. Výsadbové jámy Na nepozměněných, nezhutněných stanovištích je velikost výsadbové jámy dána průměrem balu, kontejneru, nebo ze šířky kořenového systému prostokořenné sazenice. Šíře výsadbové jámy je minimálně 1,5 násobkem výše zmíněného rozměru.

5.4.2.

Tvar výsadbové jámy v nejílovitých půdách není důležitý. V jílovitých, nebo zhutněných půdách je vhodnější hranatý, nebo paprsčitý tvar.

5.4.3.

Stěny jámy by měly být zešikmené ke spodní části balu a musí být rozrušené. Stěny výsadbové jámy nesmí působit jako neprostupná překážka pro kořeny. Dno výsadbové jámy nesmí být hladké a zhutněné, je nutné jej narušit.

5.4.4.

Hloubka výsadbové jámy by neměla přesáhnout výšku balu nebo kořenového systému. V případě hlubších jam musí být prolitím vodou nebo přiměřeným hutněním zabráněno sesednutí zeminy tak aby nedošlo k poklesu kořenového krčku.

K O

N

CE

5.4.1.

5.4.5.

Při kopání jámy by nemělo dojít k promísení vrstev půdy. Svrchní vrstva by měla být oddělena od spodních vrstev.

5.4.6.

Do zeminy pocházející ze spodních vrstev, by neměl být přimísen žádný organický materiál (ani případné zbytky drnu z vrchních vrstev).

5.4.7.

Jako „spodní vrstva půdy“ se označuje u těžších půd vrstva pod 0,3 m, u lehčích půd pod 0,4 m.

5.4.8.

Před výsadbou je nutné zkontrolovat odtokové poměry v jámě. V místech s vyšší hladinou spodní vody nebo na nepropustných stanovištích je nutné přebytečnou vodu odvést drenážemi.

5.4.9.

V případě strojově hloubených jam je nutné narušit utužené stěny jámy.

5.4.10. Při výsadbě živých plotů je možná výsadba do rýh.

- 10 © 2012


5.5. Období výsadby 5.5.1.

Prostokořenné stromy se vysazují v době vegetačního klidu. Nesmí se vysazovat za mrazu a do zamrzlé půdy.

5.5.2.

Kontejnerované stromy lze sázet v průběhu celého roku, pokud není zamrzlá půda. Jsou-li rostliny v plném růstu, není vhodné je vysazovat za vysokých teplot.

5.6. Postup výsadby Kořenový krček stromu musí být usazen v rovině s terénem, nebo lehce nad terén, nesmí být zasypán. Výjimku tvoří topoly a vrby, jejichž kořenový krček je možné umístit lehce pod rovinu terénu a podpořit tak tvorbu adventivních kořenů.

5.6.2.

Kořenový krček stromu vysazovaného ve svahu musí být po výsadbě v úrovni spodní hrany odkopaného terénu (horní hrany níže položené stěny jámy). Stromek vysazený ve svahu musí být chráněn proti vodní erozi.

5.6.3.

Kořeny nebo kořenové baly musí být po výsadbě překryty vrstvou zeminy o tloušťce nejméně 2 cm.

5.6.4.

Kořeny prostokořenných sazenic musí být ručně rovnoměrně rozprostřené.

5.6.5.

Drátěné pletivo balu musí být v horní části uvolněné.

5.6.6.

Musí být zkontrolována skutečná pozice kořenového krčku v balu či kontejneru. Je-li utopen v balu, musí se odstranit zemina z horní části balu a kořenový krček musí být usazen dle 5.6.1.

5.6.7.

Zálivka jako součást výsadby se provádí do otevřené jámy, aby byl minimalizován vznik vzduchových kapes. Zálivka by měla prosytit rovnoměrně půdu v celé výsadbové jámě.

K O

N

CE

PT

5.6.1.

5.6.8.

Závlaha pomocí zavlažovacích sond je účelná pouze v prostorách s omezenou možností vsakování vody. Ve volných nezpevněných plochách není doporučována. Jsou-li zavlažovací sondy nainstalované, musí být opatřené víčkem a naplněné štěrkem.

5.6.9.

Před zasypáním jámy je vhodné umístit do jejího dna kotvení (viz 5.8. – Kotvení).

5.6.10. Při zasypávání hlubších částí jámy se použije zemina ze spodní vrstvy (případně vylepšená minerálním substrátem). Na zasypání vrchních vrstev se použije vrchní zemina (případně vylepšená minerálním, nebo i organickým substrátem). 5.6.11. Při výsadbě prostokořenných sazenic se musí postupovat tak aby mezi kořeny nevznikaly vzduchové kapsy nevyplněné substrátem. 5.6.12. Při výsadbě u stromů vytváříme závlahové mísy pro zlepšené možnosti zalévání stromu. Výjimkou jsou výsadby v místech, kde závlahovou mísu nelze vytvořit (zpevněné plochy apod.) 5.6.13. Jakékoliv zásahy, které by mohly poškodit kořenový systém, jsou po výsadbě nevhodné. Jedná se například o: •Hloubkové kypření výsadbové plochy rytím nebo strojním zpracováním půdy •Nešetrné vysazování jiných rostlin, v místě výsadby stromu •Instalace kůlů nebo kotevních systémů po výsadbě stromu •Instalace opatření k ochraně místa výsadby, jako ochranné bariéry, rošty, kmenové - 11 © 2012


koše apod. Tyto práce by měly být provedeny před výsadbou, nebo při výsadbě.

5.7 Použití substrátů a látek vylepšujících stanoviště Ve vhodných půdních podmínkách není ve výsadbové jámě třeba vyměňovat, ani vylepšovat zeminu.

5.7.2.

Ve zhoršených podmínkách je vhodné zeminu vylepšit. Vhodné je doplnit pouze jednotlivé komponenty a vytvořit si substrát na místě promísením se stávající zeminou.

5.7.3.

Fyzikální vlastnosti stanovišť s těžšími půdami, nebo stanovišť více zatěžovaných (riziko zhutnění půdy), nebo urbanizovaných stanovišť (zpevněné povrchy – zhoršený příjem vody a vzduchu) jsou vylepšovány materiály zlepšujícími propustnost půdy (minerální substráty). V písčitých půdách můžeme naopak přidávat jíly, nebo bentonit, abychom zlepšili schopnosti substrátu vázat vodu.

5.7.4.

Zeminu na stanovišti pouze vylepšujeme, aby nedošlo k zásadní změně struktury a fyzikálních vlastností od okolní půdy.

5.7.5.

Na běžných stanovištích provádíme výměnu půdy maximálně do 50%, na silně degradovaných stanovištích je možné vyměnit zeminu až do 75% objemu.

5.7.6.

Minerální substráty jsou na bázi písku, štěrku, případně jiných nestlačitelných materiálů (liapor, keramzit, cihlový recyklát). Tyto materiály nesmí zásadně měnit pH stanoviště.

5.7.7.

Minerální substráty lze používat ve spodních i vrchních vrstvách výsadbové jámy.

5.7.8.

Strukturní (nosné) substráty se nepoužívají přímo do výsadbové jámy, ale do prokořenitelného prostoru navazujícího na ní. Jsou to substráty, které jsou schopné po zhutnění nést stavební konstrukci, ale zároveň vytváří podmínky vhodné pro růst kořenů. Skládají se z hrubších frakcí štěrku a materiálu vhodného pro růst kořenů.

K O

N

CE

PT

5.7.1.

5.7.9.

Organické substráty. Substráty s převahou organických složek (zejména kompost, kompostovaná kůra, rašelina) lze použít pouze na vylepšení půdy ve vrchní vrstvě 20 – 40 cm. Kompost přidávaný do substrátů musí být dobře rozložený.

5.7.10. Do půdy (substrátu) mohou být přidávány další pomocné složky, například hydroabsorbenty, kořenové stimulátory nebo hnojiva. 5.7.11. Hydroabsorbenty upravují vodní režim, zvyšují sorpci vody živin a podporují mikrobiologickou aktivitu půdy. Zlepšují hospodaření s vodou na stanovišti. Jejich použití je výhodné zejména na písčitých půdách nebo na pozměněných stanovištích, kde je omezený přístup vody 5.7.12. Stimulátory podporují růst kořenů a urychlují tvorbu nového kořenového systému. 5.7.13. Mykorhiza umožňuje kořenům lepší příjem vody i živin, mykorhizní houby poskytují rostlinám některé růstové hormony. Účinnější příjem živin zlepšuje vitalitu stromů. Mykorhizní přípravky je vhodné používat výhradně do výsadbové jámy a to zejména na degradovaných stanovištích, kde je menší pravděpodobnost jejich přirozeného výskytu.

- 12 © 2012


5.8. Kotvení Špičáky a pyramidy od výšky 150 cm a stromy se zapěstovanou korunou je nutné při výsadbě pevně ukotvit pro zamezení trhání kořenů při náporu větru.

5.8.2.

Typ kotvení, velikost a pevnost je dána velikostí rostliny, předpokládanou dobou účinnosti, charakterem a způsobem používání ploch (například požadavky na bezpečnost provozu), stanovištěm a estetikou.

5.8.3.

Kotvení nesmí poškozovat strom.

5.8.4.

Kotvení ponecháváme maximálně dvě vegetační sezóny, výjimkou jsou výsadby velkých stromů nebo větrná či jinak exponovaná stanoviště.

5.8.5.

Nejčastěji se provádí kotvení ke kůlům, lanovými systémy do koruny nebo podzemní kotvení.

5.8.6.

Kůly použité pro kotvení musí být oloupané a musí mít životnost minimálně 2 roky. V případě požadavku na delší trvanlivost je nutná hloubková impregnace kůlů.

5.8.7.

Průměr a počet kůlů ke kotvení je dán velikostí stromů a exponovaností stanoviště (obvykle se kotví na 1-3 kůly).

5.8.8.

Úvazek musí být na kůlu zajištěn proti sklouznutí. Úvazky nesmí poškozovat kůru, ani bránit tloustnutí kmene.

5.8.9.

Kůly instalujeme během výsadby do otevřené výsadbové jámy, aby nedošlo k poškození kořenů. Kůly musí být ukotveny pode dnem výsadbové jámy. Výška kotvení je od 50 cm do nejvýše 10 cm pod nasazením koruny.

CE

PT

5.8.1.

N

5.8.10. Při použití lanového systému kotvení se musí systém pravidelně kontrolovat. Nesmí docházet k zarůstání lan do pletiv kmene nebo kmínku a lana musí být dostatečně napjatá.

K O

5.8.11. Podzemní kotvení je možné použít pouze u stromů dodávaných s balem nebo v kontejneru. Kotvení přes bal lze použít u pevných neporušených balů z jílovitých, nebo jílovitohlinitých půd. Prvky kotvení se nesmí zařezávat do zemního balu balu.

5.9. Speciální opatření 5.9.1

Rošty se instalují do míst, kde je intenzivní pohyb osob a mohlo by dojít k sešlapávání (zhutnění) půdy v kořenovém prostoru.

5.9.2

Velikost roštů se volí podle cílové velikosti vysazovaných stromů. U velkých stromů je vhodně použít dělený rošt jež umožňuje zvětšovat otvor pro kmen při jeho radiálním přírůstu.

5.9.3

Rošty musí být ukotveny tak, aby nedocházelo k přerušení možnosti prorůstání kořenů do okolní půdy. Rošty se ukládají na nosnících ukotvených na patkách.

5.9.4

Rošty musí být propustné pro vodu a vzduch, musí umožňovat kontrolu kořenového prostoru a péči o strom. Měly by být rozebíratelné a zabezpečené proti krádeži. Musí umožnit úklid odpadků, jež se dostanou pod mříž.

5.9.5

Protikořenové bariéry lze použít pro jednostranné zabránění prorůstání kořenového systému (například ve směru k překážce). Instalované musí být v dostatečné vzdálenosti od stromu, umožňující vyvinutí stabilního kořenového systému a do dostatečné hloubky (0,5-1,5 m) dané půdními podmínkami a typem kořenového systému stromu. - 13 © 2012


Protikořenové bariéry se instalují vždy lícovou stranou ke kořenům stromu. Při instalaci a zasypávání nesmí dojít k jejich poškození či protržení.

5.9.7

Na stanovištích, kde není možné počítat s přirozenou disponibilitou dostatečného množství vody pro růst stromu, je možné instalovat umělé zavlažovací systémy. Závlaha musí stimulovat prorůstání kořenů do hlubších půdních vrstev a množství dodávané vody musí odpovídat typu závlahy, velikosti dřeviny, půdním podmínkám a denní a roční době.

5.9.8

Voda používaná pro zálivku nesmí být kontaminovaná ani chlorovaná a musí odpovídat ČSN 75 7143. Její kvalitu je třeba pravidelně kontrolovat.

5.9.9

Umístění svodidel. U svahů a náspů, kde je svodidlo dáno normou, nebo je osazeno na základě jiných požadavků, lze provádět výsadbu stromů, pokud se dodrží dostatečná nezbytná vzdálenost před překážkou a potřebná vzdálenost k deformaci svodidla po nárazu (tzv. deformační zóna). Umístění svodidel se řídí vyhláškou č.104/1997 Sb. a předpisy uvedenými v Příloze 8.

5.9.10

Ochrana proti parkování se používá v prostoru, kde dochází k vjezdu a parkování vozidel v blízkosti stromů.

5.9.11

Jako ochrana kmene stromů proti parkování jsou používány většinou kovové nebo betonové prvky pevně zakotvené v terénu a odolné poškození. Musí být umístěny nejméně 0,7 m od kmene stromu, musí být dostatečně viditelné a nesmí jakýmkoliv způsobem poškozovat strom.

5.9.12

Zábrany proti parkování musí splňovat požadavky ČSN EN 12899–1.

5.9.13

V místech, kde může docházet k postřiku kmene či koruny solankou ze zimního posypu komunikací, je vhodné zvážit instalaci odpovídající ochrany rostlin. Ochrana musí efektivně zabraňovat kontaktu s rozpuštěnou posypovou solí.

5.9.14

Všechny instalované prvky musí být umístěné tak, aby nepoškozovaly strom a umožňovaly jeho tloušťkový přírůst. Musí být dostatečně ukotvené. Ukotvení by mělo být mimo prokořenitelný prostor dřevin.

K O

N

CE

PT

5.9.6

5.10. Mulčování 5.10.1.

Vysazené stromy je vhodné zamulčovat vrstvou 8-10 cm. Mulč nesmí být v přímém kontaktu s kmenem. Pokud počítáme s mulčováním, je výhodné při výsadbě usadit kořenový krček výše, abychom měli rezervu na vrstvu mulče.

5.10.2.

Mulčovací materiály nesmí poškozovat strom a nesmí bránit svými vlastnostmi pronikání vody a vzduchu do půdy. Jako mulč lze použít tyto organické materiály kůru, dřevní štěpku, případně drcená sláma. Tráva a jiné rostlinné zbytky nejsou vhodné, často dochází ke kvašení a mulč je málo propustný pro vodu a vzduch

5.10.3.

Nejvhodnějším anorganickým materiálem je drcené kamenivo (frakce 4-8 mm, až 3264 mm). Mulčovat lze i keramzitem, liaporem a podobnými materiály.

5.10.4.

Na exponovaných místech, kde hrozí sešlap (zhutnění) povrchu je optimální mulčování drceným kamenivem. Na stanovištích s větším pohybem lidí je vhodnější používat kamenivo větších frakcí (např. 32-64 mm).

5.10.5.

Možné je použití mulčovacích textilií z přírodních i umělých vláken nebo jejich směsí a mulčovacích folií.

- 14 © 2012


5.11. Ochrana stromu Při výsadbě špičáků a alejových stromů je třeba instalovat odpovídající ochranu kmene.

5.11.2.

Pro ochranu proti korní spále se používají rákosové, bambusové nebo slaměné rohože. Použití jutových bandáží se nedoporučuje.

5.11.3.

V místech kde, hrozí poškození vysazených dřevin ohryzem, okusem či vytloukáním, je třeba provést vhodnou ochranu sazenice. Vedle mechanických ochran (plastové, papírové či drátěné chráničky) je možné použít i nátěry či postřiky repelenty.

5.11.4.

Ochranné postřiky, nátěry musí být uvedené v Seznamu registrovaných prostředků na ochranu rostlin.

5.11.5.

Kořenový prostor lze chránit proti zatékání kontaminované vody i zvýšením obrubníků, vyvýšením výsadeb, nebo použitím kamenných bariér.

5.11.6.

V zelených plochách je vhodné instalovat plastové chráničky proti poškození kmene sekačkami. Vhodnou ochranou proti poškození kmene při sekání je udržování bezpleveného prostoru okolo kmene (například aplikací mulče).

5.11.7.

Ochrana kmene nesmí poškozovat dřevinu a musí být instalována s dostatečnou rezervou, aby bylo umožněné tloustnutí kmene.

CE

PT

5.11.1.

5.12. Řez při výsadbě (komparativní řez)

Provedení komparativního řezu se řídí standardem SPPK 02 002 - Řez stromů při respektování specifické architektury dané taxonem.

5.12.2.

Řez provádíme při výsadbě, výjimkou je podzimní výsada dřevin choulostivých na namrzání, kdy provádíme řez na jaře.

K O

N

5.12.1.

- 15 © 2012


6.

Rozvojová péče po výsadbě

6.1. Výchovný řez 6.1.1

Výchovný řez se řídí SPPK 02 002 – Řez stromů.

6.1.2.

Interval řezu se volí s ohledem na taxon a stanovištní poměry mezi 1-3 roky, v opodstatněných případech až 5 let.

6.2. Kontrola a odstranění kotvících a ochranných prvků Nadzemní kotvení je nutné kontrolovat minimálně 1x za vegetační sezónu po dobu dvou let. Při kontrole dochází k jeho opravě, případně úpravě tak, aby nedocházelo k poškozování kmene a byla zajištěna optimální funkce. Po dvou letech je kotvení obvykle odstraněné.

6.2.2.

Ochranné prvky kmene je nutné kontrolovat minimálně 1x ročně. Ochranné prvky musí být opravovány a povolovány. Nátěry a postřiky proti okusu musí být každoročně obnovovány.

6.2.3.

Stínící rohože obvykle bývají odstraněny po dvou letech. Ochranu proti okusu, ohryzu a výtluku je nutné udržovat déle (do doby, než si strom vytvoří hrubší borku), zejména u citlivých taxonů jako jsou například jabloně.

N

6.3. Zálivka

CE

PT

6.2.1.

Závlahová mísa je udržovaná minimálně po dobu dvou let.

6.3.2.

Zálivka se provádí maximálně po dobu 2 let od výsadby vyjma extrémních stanovišť. Kvalita používané vody se řídí 5.9.9.

K O

6.3.1.

6.3.3.

Zálivka se musí přizpůsobit aktuálním klimatickým podmínkám, stanovišti, velikosti vysazeného stromu. Vhodný je většinou cyklus 6-8 zálivek během prvního vegetačního období po výsadbě. Četnost zálivek se ve druhém roce snižuje.

6.3.4.

Je nutné kontrolovat vlhkost zeminy před aplikací zálivky.

6.3.5.

Zálivka u stromů musí proniknout do hloubky kořenového prostoru (v závislosti na velikosti stromu) v celém prostoru výsadbové jámy.

6.3.6.

V případě zálivky do závlahových sond je nutné sondy po každé zálivce zavíčkovat.

6.3.7.

Zálivka nesmí probíhat vodou pod tlakem, aby nedocházelo k vymývání půdy.

6.4 Hnojení 6.4.1

Hnojení omezujeme jen na nutnou míru v závislosti na obsahu živin v půdě zjištěném rozborem a projevům vitality rostliny. Upřednostňuje se používání dlouhorozpustných hnojiv.

6.4.2

Hnojení se využívá zejména pokud jsou stromy vystaveny stresu (například poškozením, nepříznivými klimatickými vlivy apod.) pro podporu jejich regenerační schopnosti.

6.4.3

Po 15. srpnu je nevhodné používat hnojiva s obsahem dusíku větším než 5%. - 16 © 2012


6.5 Převzetí výsadby Záruční doba na výsadbové práce se sjednává v rámci smluvního vztahu mezi zadavatelem výsadby a realizátorem, a to na dobu aklimatizace stromu na novém stanovišti. Doba aklimatizace je většinou 3-5 let.

6.5.2

Převzetí výsadby probíhá po odstranění dočasných ochranných prvků. Optimálním obdobím pro převzetí je červen-srpen.

6.5.3

Součástí převzetí je kontrola: • fyziologické vitality a zdravotního stavu stromu, • typu zapěstování koruny, • úpravy prokořenitelného prostoru, • instalovaných trvalých ochranných prvků.

K O

N

CE

PT

6.5.1

- 17 © 2012


Obrázky – výsadba ve svahu - sazenice, kde je zřejmé kotvení na nízké kůly, sešikmené stěny výsadbové jámy, hloubka výsadby, -strukturní substrát -stáčející se kořeny -konstrukce zvětšující prokořenitelný prostor - spojovací kanály mezi jednotlivými výsadbovými jámami, mosty nad kořeny - výsadba s lokální drenáží (díry na dně jámy vyplněné štěrkem)

K O

N

CE

PT

- výsadba do „kopečku“ v případě vysoké hladiny spodní vody

- 18 © 2012


Příloha č. 1

Prostorové uspořádání sítí technického vybavení

K O

N

CE

PT

Pravidla dle ČSN 73 6005

x nejmenší dovolená vodorovná vzdálenost mezi vedeními y nejmenší dovolená vzdálenost silových kabelů od stavebního objektu (ČSN 34 1050)

z nejmenší dovolená vzdálenost plynovodu od stavebního objektu (ČSN 38 6410,ČSN 38 6413) 1)

Prostor pro přípojky

2)

Krytí nízkotlakých a středotlakých plynovodů 0,8 m

3)

Nejmenší krytí v rozmezí 1,0 m až 1,6 m (dle ČSN 75 5401, ČSN 75 5402)

4)

Optimální krytí v rozmezí 0,4 m až 1,2 m (viz ČSN 38 3360)

5)

Nejmenší krytí pro kabely v zemi a povrchové kabely je 0,4 m

6)

Největší doporučené krytí

7)

Možná poloha optického kabelu bezvýkopové technologie MCS-ROAD apod. s jeho uložením do vybroušené drážky cca 10 mm široké a 100 mm hluboké.

- 19 © 2012


Příloha č. 2

Seznam taxonů stromů bez možnosti vyzvednutí koruny řezem

K O

N

CE

PT

Acer campestre ‘Green Weeping’ Acer campestre ‘Nana’ Acer campestre ‘Nanum’ Acer negundo ‘Nanum’ Acer platanoides ´Globosum´ Aesculus hippocastanum ´Pendula´ Aesculus hippocastanum ´Umbraculifera´ Aesculus x carnea ‘Pendula’ Alnus glutinosa ‘Pendula’ Alnus incana ‘Pendula’ Betula pendula ‘Gracilis’ Betula pendula ‘Pendula’ Betula pendula ‘Tristis’ Betula pendula ‘Youngii’ Caragana arborescens ‘Pendula’ Carpinus betulus ‘Horizontalis’ Carpinus betulus ‘Pendula’ Castanea sativa ‘Pendula’ Catalpa bignonioides ‘Nana’ Cedrus atlantica ‘Glauca Pendula’ Cerasus avium ‘Pendula’ Cerasus fruticosa ‘Globosa’ Cerasus fruticosa ‘Pendula’ Cerasus mahaleb ‘Pendula’ Cerasus serrulata ‘Kiku–shidare–sakura’ Cerasus serrulata ‘Subhirtella Pendula’ Cerasus subhirtella ‘Pendula Plena Rosa’ Cerasus subhirtella ‘Pendula Rubra’ Cerasus subhirtella ‘Pendula’ Cercidiphylum japonicum ‘Pendlulum’ Crataegus monogyna ‘Pendula’ Fagus sylvatica ‘Black Swan’ Fagus sylvatica ‘Pendula’ Fagus sylvatica ‘Purple Fontaine’ Fagus sylvatica ‘Purpurea Nana’ Fagus sylvatica ‘Purpurea Pendula’ Fagus sylvatica ‘Purpureopendula’ Fraxinus angustifolia ‘Pendula’ Fraxinus excelsior ‘Aurea Pendula’ Fraxinus excelsior ‘Globosa’ Fraxinus excelsior ‘Heterophylla Pendula’ Fraxinus excelsior ‘Nana’ Fraxinus excelsior ‘Pendula Wentworthii’ Fraxinus excelsior ‘Pendula’ Ginkgo biloba ‘Pendula’ Gleditsia triacanthos ‘Bujoti’ Liquidambar styraciflua ‘Pendula’

- 20 © 2012


K O

N

CE

PT

Morus alba ‘Nana’ Morus alba ‘Pendula’ Padus avium ‘Nana’ Padus serotina ‘Pendula’ Padus virginiana ‘Pendula’ Platanus x hispanica ‘Alphens Globe’ Populus alba ‘Pendula’ Populus simonii ‘Pendula’ Populus tremula ‘Pendula’ Prunus cerasifera ‘Pendula’ Quercus petraea ‘Pendula’ Quercus robur ‘Pendula’ Quercus robur ‘Umbraculifera’ Robinia pseudoacacia ‘Bessoniana’ Robinia pseudoacacia ‘Monophylla Pendula’ Robinia pseudoacacia ‘Umbraculifera’ Salix alba ‘Tristis’ Salix caprea ‘Pendula’ Salix matsudana ‘Pendula’ Salix matsudana ‘Umbraculifera’ Salix x sepulcralis Sophora japonica ‘Pendula’ Sorbus aucuparia ‘Pendula Variegata’ Sorbus aucuparia ‘Pendula’ Tilia tomentosa ‘Silver Globe’ Ulmus glabra ‘Jacqueline Hillier’ Ulmus glabra ‘Nana’ Ulmus glabra ‘Pendula’ Ulmus minor ‘Pendula’ Ulmus minor ‘Umbraculifera’

- 21 © 2012


Zóny mrazuvzdornosti dřevin

N

CE

PT

Příloha č. 3

Teplota ve °C méně než -45,5 -45,5 do -40,1 -40,1 do -34,5 -34,5 do -28,9 -28,8 do -23,4 -23,4 do -17,8 -17,8 do -12,3

Z8

-12,3 do -6,7

Z9

-6,7 do -1,2

Z10

-1,2 do +4,4

Z11

nad +4,4

K O

Zóna Z1 Z2 Z3 Z4 Z5 Z6 Z7

Poznámka

Stálezelené druhy je nutné chránit při holomrazech Stálezelené druhy je nutné chránit při holomrazech Nutná ochrana při mrazu např. zasypáním listím nebo chvojím Nutná intenzivní zimní ochrana, např. pomocí plachetek Nutné přezimování v prostorách, kde nemrzne (5-15 °C – zimní zahrady, skleníky)

Zdroj: Heinze, W., Schreiber, D. (1984): Eine neue Kartierung der Winterhärtezonen für Gehölze in Mitteleuropa. Mitteilungen der Deutschen Dendrologischen Gesellschaft 75, 11-56.

- 22 © 2012


Příloha č. 4

Geograficky nepůvodní dřeviny s invazivním potenciálem

Mezi invazivní dřeviny, lze v podmínkách České republiky zahrnout například 2: pajasan žláznatý* javor jasanolistý* žanovec měchýřník* kustovnice obecná* borovice vejmutovka topol kanadský střemcha pozdní* dub červený* škumpa ocetná* trnovník akát šeřík obecný*

K O

N

CE

PT

Ailanthus altissima Acer negundo Colutea arborescens Lycium barbarum Pinus strobus Populus x canadensis Prunus (Padus) serotina Quercus rubra Rhus typhina Robinia pseudacacia Syringa vulgaris

2 druhy s * jsou invazní místně nebo se u nich invaze očekává - 23 © 2012


Dřeviny s atraktivními jedovatými částmi

PT

lýkovec jedovatých brslen evropský břečťan popínavý cesmína ostrolistá jalovec chvojka štědřenec převislý bobkovišeň lékařská ptačí zob mnoholistý mahónie cesmínolistá řešetlák počistivý krušina olšová bez hroznatý janovec metlatý pámelník obecný tis červený zerav kalina obecná jmelí bílé vistárie čínská

K O

N

Daphne mezereum Euonymus europaeus Hedera helix Ilex aquifolium Juniperus sabina Laburnum anagyroides Laurocerasus officinalis Ligustrum vulgare Mahonia aquifolium Rhamnus cathartica Rhamnus frangula Sambucus racemosa Sarothamnus scoparius Symphoricarpos albus Taxus baccata Thuja sp. Viburnum opulus Viscum album Wistaria sinensis

CE

Příloha č. 5

- 24 © 2012


Příloha č. 6

Dřeviny nevhodné pro výsadbu jako prostokořenné

Betula sp. Quercus sp. Carpinus betulus Fagus sylvatica Castanea sativa

rod bříza rod dub hloh obecný buk lesní kaštanovník jedlý

K O

N

CE

PT

jehličnany

- 25 © 2012


Příloha č. 7

Minimální vzdálenost výsadby stromů vedle komunikace

Následující informace vyplývají z ČSN 73 6101 Projektování silnic a dálnic. Tato norma platí pro projektování silnic, dálnic a veřejně přístupných účelových komunikací ve volné krajině, a to pro přeložky a rekonstrukce spojené s přestavbou zemního tělesa. Neplatí pro polní cesty.

CE

PT

Největší rozhodující vzdálenost pevné překážky bez svodidla:

Za touto vzdáleností lze bez problémů provádět náhradní výsadbu. Příklady schématického znázornění:

K O

N

Silnice v zářezu: Výška paty stromu (báze kmene) je 1m nad vozovkou. Bez použití ocelového svodidla se může strom nacházet v minimální vzdálenosti 3m od hrany zpevněné krajnice.

- 26 © 2012


CE

PT

Silnice na náspu: Pata stromu se nachází 2 m pod vozovkou. Minimální vzdálenost bez použití svodidla je dle grafu 9,5 m k tomuto stromu od hrany zpevněné krajnice.

K O

N

Strom v úrovni vozovky: Nejmenší vzdálenost od zpevněné krajnice ke stromu je 5,0 m bez použití svodidel.

- 27 © 2012


Příloha č. 8

Seznam předpisů definujících umístění svodidel

České státní normy (ČSN) ČSN 73 6101

Projektování silnic a dálnic

ČSN 73 7001

EN 1317-1 Silniční záchytné systémy část 1: Terminologie

ČSN 73 7001

EN 1317-2 Silniční záchytné systémy část 2: Svodidla

Technické podmínky (TP): Svodidla na pozemních komunikacích

TP 128

Ocelové svodidlo NH4 prostorové uspořádání

TP 166

Ocelové svodidlo FRACASSO

TP 167

Ocelové svodidlo NH4

TP 168

Ocelové svodidlo VOEST – ALPINE

TP 185

Ocelové svodidlo ZSSK/H2

TP 190

Ocelové svodidlo ZSODS1/H2

TP 191

Ocelové svodidlo MS4/H2

TP 196

Ocelové svodidlo Vario guard

TP 203

Ocelová svodidla (svodnicového typu)

TP 206

Betonové svodidlo kotvené MSK 2007

TP 227

CE

Betonové svodidlo SSŽ S97 Ocelové svodidlo ZSSAM/H2 Betonové svodidlo DELTA BLOC

K O

TP 228

N

TP 223

PT

TP 114

TP 230

Ocelové svodidlo ZSH 2

- 28 © 2012


STANDARD V OBORU ARBORISTIKA

Recommend Documents