C H IM E NTO CA M I CI A ROK U 149 2 V T OV A ČO V Ě , 1 493 V P R AZ E A K U TN É H O ŘE ?
Ivo Hl ob il – Ústa v dě ji n um ění AV ČR , v. v. i ., Pra ha Fl or ia n Za p le ta l ( 1 8 84 – 19 6 9) , za pr v ní s vět o vé vá l ky d ů s to j ní k č es k ýc h le gií , no v iná ř a př íle ţit os tn ý st ud e n t d ě j i n umě ní v Petr o hra dě , s e vel mi za b ý va l h ist or ií umě le c ký c h pa má t e k n a M ora vě . 1 Z vlá št ní p oz or no st vě n o va l re la ti v ně ne ob y če j ně ča s né re ce p ci ita l s ké h o q ua t tr oc e n ta na zá m k u v T o va čo vě , t eh d y rezi de n ci pa na Ctib or a To va č o vs ké ho z C imb ur ka ( † 1 4 94 ), mora v s ké ho zem s ké ho he jt ma na z a če sk éh o k rá le V la d is la va J a ge l lo n s ké ho i ná s led u jí cí d oča s né v lá d y u her s ké ho k rá le Ma t yá še K or ví na ( 1 47 9 – † 1 4 90 ) . 2 Fl or ia n Za p le ta l s e za b ý va l re ne sa nc í v T o va č ov ě opa ko va ně o d k on ce dr uh éh o de s e ti le tí 20 . sto le tí a ţ d o sv é smrt i . 3 Za há ji l je jí p ost u pn é ob je v o vá ní a umě le c ko hi st ori c ké z h od no ce n í . V r o ce 1 9 2 8 do spě l k zá věr u , 4 ţe re ne sa n č ní p ortá l to va čo vs ké h o zá m k u z ro k u 1 4 9 2 v yt vo řil „ it als ký kame ní k, kter ý p řiše l do
Tovačo va, p ravděp od o bně ces to u pře s Uhr y, kam vli ve m z ejmé na kr ále Mat yáš e pro nika la re nesa nce a je jí no site lé, ita lš tí um ělci, velm i záhy a v mí ře ho jné “. V zh lede m k a bs e n c i p í se m n ýc h pr a me n ů t o b yl s it ua c i od po ví da jí cí zá vě r, o v šem zna č ně ob e c n ý . P os to u pit dá le z na m ena lo p ře jít ke spe k ula c ím. Poté se be z oh le d u n a ne so u hla s op on en tů p ost u pn ě r oz ví je l y r ů zn é f a b ula ce . V ro ce 19 4 4 p ubl i ko va l E mi l E d ga r ( 1 88 4 – 1 9 6 3) , 5 če sk ý a r c hite kt a p ub li ci sta , tvr ze ní , ţ e „král Vlad is lav d o vol il s vém u mi lé mu Cti bo r u Tovačo vs kému z Ci mb ur ka ,
aby s i z e s ta vb y let ní ho l o ve cké ho zám k u v Nyé ku od ved l na krá tko (d o T ova č o va ) , ne jvýše na jed nu sta vební sez o nu, ne jlep ší s íl u “. Kri ti c ky s mý šl ej í cí h ist or ik umě ní La d is la v K ol le r v di pl o mo vé prá ci z ro k u 1 9 5 0 6 to va čo v s ký p ortá l o v šem u ve dl po u ze str u č ně , j a k o „ ukáz ku či sté ho re ne sa nční ho s lo h u fl ore nt s ké ho p ůvod u“ , pro ve de no u V la c h y , k t e ří s na d na M ora v u př i šli př es Uh r y. J a k o pr v ní r ozp oz na l , ţe st ylem s o u vi sí s um ě n í m F ra n ce s ca di Gi org i a ve s tře dn í I tá l i i (Pa la zzo de gli A nz ia ti a Pa la zz o D uca le v Gu bbi u , Pa la zz o deg li A n zia ni v A n co ně ) . 7 Ne po dl oţe né t vrze n í E m ila E dg a ra (1 9 5 3) př est o ná s led o va la h is to ri čka umě n í E va Ša m á n k o vá . 8 Přip ome n ul a , ţe sta v bu zá m eč k u Ma t yá še K or ví na v Ny ék u u ko n či l u he r s ký a če s k ý kr á l V la d isl a v I I. Ja g ell on s k ý za úča st i vla š sk ý c h mis tr ů a dop l nila – p o c ho pite l n ě be z cita ce z dro je –, ţe „ je d ním z nich b yl i mi str z námé ho
to va čo vs ké ho po rtál u, o něm ţ ví me, ţe s i ho na do bu le tní sez o ny vyţá dal nejvyšší he jtma n m ora vs ký, C ti bor To va čovs ký z C imb ur ka …“ . Fa bu la ce E dga ra a Ša m á n k o vé kr iti zo va l a A le na J ůz o v á ( 19 5 6) : „P od le E mila Edga ra si vypůjči l C ti bor To va čovs ký
od V lad is lava I I. vla šs ké ho umě lce, které mu svěři l p r á ci v To va čově. Te nt o zá věr je hyp otet ický, neb oť , i kdyţ l ze li sti nným mate riále m dol oţ it Cti bo r ův po b yt v B udí ně , 1
zůstá vá do mněnko u a je tře ba je j t aké ja ko hyp otéz u for m ul ova t. V autor o vě po dá ní si v ša k d ělá ná ro k na věd ecký ná zo r a ja ko t akový jej s kute čně pře jí má E va Šamá nko vá , do pl ňují cí Edga ro vu hyp oté z u je ště od vá ţněji, t vr dí c, ţe Vla di sla v zaměs t nával na s vých sta vbá ch i tal s ké m is tr y a ţe jed ní m z ni ch b yl i mi str zná mé ho to va čovs ké ho po rtál u…“ 9 Př est o zá vě r y E vy Š a má n ko vé b yl y obe c ně po va ţ o vá ny za pla tn é , a ut or ka je poz dě ji z o pa k o va la 10 a cit o va l o je i re n om ov a n é za h ra ni čn í bá dá ní . 11 Mezi tím uv e de né f a b ul a ce dá l e r oz ví je l Fl or ia n Za pleta l. V ro ce 1 9 5 3 v so u kr omé m do pis e 12 popr vé jme n ova l dva p ř edp ok lá da né t v ůr ce to va čo v s ké ren esa n ce : „Ct ib or se dal r o ku 1492 d o pře st avb y zám ku ve s lo hu r ané re ne sance .
Tyt o p rá ce říd il bez po chyb y d vor ní ar chit ekt uhe rs ké ho krá le Mat yáše Kor vína a je ho nást upce krá le V l adi s la va II ., které ho si vyp ůjči l p ři s vé ná všt ěvě u tam ního krá lo vského d vo ra v úno r u r o ku 1492. Na ro d il se ve Flo re ncii a jm e no va l se Chime nti d i Le ona rd i C ami cia . … Zdá se , ţe vzpo me nut ý i tals ký ar chit ekt p ra co va l pro Ct ib ora aţ do je ho sm r ti v čer vnu r o ku 1494. J e ná pa d né, ţe C ami cia se vráti l do Flor encie po čtr ná ctilet ém po b yt u v Uhrá ch ro ku 1494, ted y v r o ce Cti bo ro vy smrt i… “ V r o ce 1 9 57 n a tot o té ma d ok o n čil o dbo r no u sta ť , po d ně co vá n k tom u V á cla ve m Me nc le m , 13 v ý zna mn ý m hi sto ri ke m č es ké got i ck é a r c hi te kt u r y . P ředa l ji d o reda k ce pra ţ s ké ho ča s opi s u Zp rá vy pa mát ko vé pé če . 14 Kd yţ v ša k ma rně če ka l na je jí u ve ře j ně ní , vza l si r uk op is n a zp ět ( 1 1 . p ros i nc e 1 9 59 ). Ulpě l v něm hoř k ý p oc it zh rze né h o a ut ora , v yst up ň ov a n ý p o p ře čte ní k ni h y E v y Ša má n k o vé Archite kt ura
če ské r enesa nce z r o k u 1 9 61 . A uto r ka z de b ez od ka z u na n eot iš tě no u prá c i Fl ori a na Za p leta la , s n íţ se pra vdě po do b ně sez ná m ila , na p sa la : „ Za cho vala se l is ti na, z námá
z ma ďar s kých pra me nů, v ní ţ krá l Vla di sla v po vo l uje C tib or o vi , a b y si ze sta vby lo ve cké ho zám ečku v Nyé ku vybr al na jed no lét o ne jl epš í síl u. Pra cí to hot o m ist ra je bez esp or u re pre se ntační p ortá l ji na k go ti cké ho hrad u: sl o ho vě lz e m u p ak p řip sat i p ortá l … v pr ůjez du dom u čp. 8 … “ 15 St ěţ ov a l s i, ţe E va Ša má n ko v á z ciz ila j eh o poz na t k y a vi dě l v t om př íč in u , pr oč neb yl je ho p řís pě ve k oti ště n . 16 V r uk op is u s vé sta t i n e u ve ř ej ně né ti s kem F l oria n Za pl eta l u ve dl , ţ e v la š tí mist ři b yl i na prá ci d o T ov a č o va s jed ná ni Ct i bo r em za je ho p ob yt u v Bu dí ně 1 1 . – 21 . ú no ra 1 4 92 . „Jmé na tě chto uměl ců se neza chovala . P od l e ně kte r ých ná znaků mo ţ no
so ud it, ţe d o To vačo va př iše l z B ud í na a rchi tekt C hi me nti di Leo na rdo Ca mi cia …“ V e sta vbě v ěţe s p ortá le m z ro k u 1 4 9 2 m ěli p o Cti bo ro vě s mrt i p o kra čo va t pá n i z Pe rn šte j na , no v í ma j ite lé To va č ov a , „a to vcel ku po dle p ůvo d ní ho ná vr h u-m ode lu,
kte rý z hoto vil bez po chyb y C him enti Cami cia …“ . Dá l e: „ Na p oz vá ní Ctib ora z C imb ur ka a se s v o le ní m krá le pra co va li C ami cia a s o chař Ba ccio Cel li ni v To va čo vě v le te ch 1492 –1494 na sta vb ě z ámku a pa nina d om u ( tj . d om u Ctib or o v y ma n ţe l k y E li šk y z Me l i c ). “
2
Fl or ia n Za p le ta l ne na p sa l , co h o i ns pir o va l o k t v rze ní o př ít om no sti C hime nt a Ca mi ci i a Ba c cia Ce l li n ih o v T o va čo vě . Te nt o zd ro j lze v ša k s na d no na lézt – js o u jí m u ni ká t ní zp rá v y o o bo u tě ch to f lo re nts k ý c h u měl cí c h v pr v ním vy dá ní Ţi vo top is ů Gi or gi a V a sa ri ho z ro k u 1 5 50 . 17 Za ple ta l s n im i m us el b ýt s ez ná me n z ně kter éh o v ydá ní V a s a ri h o spi s ů ne b o z dr uh é r u k y od ma ďa r s k ýc h ba d a tel ů . T i se po c ho pite l ně vţ d y ve l mi z a j íma li o po zna t ky o ţi v otě a d íle C him e nta , 18 ved o u cí ho vla šs ké h o a rc h ite kta v e sl u ţbá c h u her s ké ho krá le Ma t yá še K or v ína . O C ime nt o vi se ví , ţe p o c há ze l z r od in y t o ská n s ký c h „le g na u oli “ (tr u hlá ři) , na ro dil se k olem r o ku 1 43 1 . J eh o um ě le c ká drá ha z a p oča la v dr u h é p ol ov i ně pa de sá t ý ch let v Ř í mě, kd yţ mu b yl o p ři bli ţ ně dva c e t pě t l e t. V Bu dí ně z ů stá va l pr o ka za t el ně je ště v ro ce 1 49 1 , 1 50 5 je r egi st ro vá n ve F lo re nc ii . Zem řel ko le m r ok u 15 1 0 . K de pů s obi l m ezi le ty 1 49 2 – 1 5 04 ne ní do lo ţ e n o. Odt u d ji stě F lo ria n a Za plet a la na pa d lo , ţe C h ime nt o pra co va l v m e zi do bí , k dy o n ě m c h yb í z prá v y , v T o va č o vě . Zá vě r Fl oria na Za pl e ta la o t om , ţe C hi me nt o Ca mi cia a Ba cc io Ce lli ni pra co va li v T o va čo vě , ne l ze pr o ká za t a m ů ţe b ýt po klá dá n za či ro u sp ek u la c i ( a ut or to hot o sdě le ní z té t o p ozi ce F lo ria na Z a pl eta l a op a k o va ně kr iti zo va l ). 19 N ic mé ně dí ky de d uk c i V a sa r ih o in f o rma c í nel ze pře dp o kla d o p ů so be ní C hima nt o Ca mi ci i v T o va čo vě a n i úp l ně v y vrá t it. A k up od i vu je j dn es po dp or u jí da l ší nep řím é i n di cie , o ni c hţ F lo ria n Za ple t a l ne m oh l vě dět . O b je v mra m or ov éh o q ua tt ro c ente s k ní ho meda i lo n u E li š ky z Me l ic , m a n ţe l k y pa na C tib ora T o va čo v sk é ho z Ci mb ur ka , kter ý by l us k ute č ně n v To va čo vě v r o ce 1 9 7 1, s vě dč í o z de jš í p řít om n ost i kv a lit n íh o ita l sk éh o so c ha ře . V zá pě tí v y šl o na je vo , ţe n eje n k rá l ov s k ý p a lá c M a tyá še , a l e ta ké věţ Ct ib or o va t o va č o v sk é h o zá m k u z do bi la r ene sa nč n í m ra m or ov á ok na ( v Bu dí ně se do c ho va ly je ji c h fra gme nt y , v T ova č o vě e xi st uj í i n s it u), z h oto v ená po dle o ke n Pa la z zo V e ne z ia v Ř ím ě . 20 Dř í ve se pře dp ok lá d a lo , ţ e za im po rte m d a né ho t yp u o ke n v Bu dí ně stá l Ma t yá š ů v dv or n í s o c ha ř G io va n ni Da lma ta . R ec en tn ě Péte r Fa r ba k y 21 vz hl ede m k pob y tu Ca mic i i v Ř í mě u so ud il , ţ e to b yl s pí še o n, k do odp o ví da l za řím sk ý st y l b u dí ns ké h o k rá l ov s ké ho pa lá ce. A to ne ní v še . C h ime nt o v Bu dí ně p ůs ob il ne j en ja k o ve do u cí v la š s k ý ch ka me n ík ů a so c ha ř ů , a le s o u hla sn ě se s vo u p ů vo dn í pr of es í ji stě i j a k o umě le ck ý tru h lá ř . 22 Odt ud je tř e ba př ip ome no ut , ţe sí ň p rv ní h o pa tra H rá d k u v Kut né H oře zdo bí od r o ku 14 9 3 re ne sa n č ní d ře vě ný s tro p s n a ma l o va n ý mi „m o no gra my Kr is ta,
krá le V lad isl ava , s ro z etami a so lár ním i t er či , i mit ují cí p last i cké ka set ová ní“ . Ma ďa rs ké i če s ké bá dá ní u ţ dlo u h o p řed po k lá dá , ţe v zn i kl po dle b u dí ns ké h o vz or u . 23 Nep ra co va l C h i me n to Ca m ic ia k rom ě T ov a č o va ta k é v K ut né H oře , krá lo v sk ém h or ní m m ě stě , d ík y tě ţ bě st říb ra zdr o ji ve l ký c h př íj mů do k rá l ov s ké po kla dn y ? V kr iti c ké m me zi do bí le t mo h l b ýt do ko n ce č i nn ý i v Pra z e a b ýt tí m dop os u d z ce la a n o ny m ní m vla šs k ým k a me ní k em, k ter ý ro k u 1 4 9 3 n a vr hl a čá ste č ně i vy tv oř il pr v ní re ne sa n čn í o kna z r ok u 1 4 9 3 (po dle o ke n na zá m k u Fre der ic a da 3
Mo lte Fe ltr o v U rb in u) 24 na v ý c ho dn í stra ně se ver n íh o pr ů čel í V l a di sl a vs ké h o pa lá ce na Pra ţ s kém z h ra dě . 25 Kd yb y Fl or ia n Za p leta l vě děl o p oz na t cí c h , kt eré při ne sl o da lš í bá dá ní , ji stě b y u va ţ o va l – ta k ja ko m y dn es – o sa mo zře jm ě p ou ze h yp otet ic ké m pů so be ní C hime nt a Ca mi ci i et a l. 26 ne je n na M ora vě , a l e i v Če c há ch .
Poznámky 1
František Hýbl (ed.), Florian Zapletal ţivot a dílo. Sborník příspěvků z konference Muzea Komenského v Přerově, 18.–19. října
2005, Přerov 2006. 2
O počátcích renesance v Tovačově souhrnně: Ivo Hlobil – Eduard Petrů, Humanism and Early Renaissance in Moravia, Olomouc 1999, s. 137–162, zvl. s. 146–152, 246–249. Naposledy: Jan Chlíbec, Medallion with the Portrait of Eliška z Melic, in: Matthias Corvinus, the King. Tradition and Renewal in the Hungarian Royal Court 1458–1490 (Budapest History Museum, 19 March 2008 – 30 June 2008), Budapest 2008, s. 463–464, kat. č. 11.9. – Pavel Kalina, Benedikt Ried a počátky záalpské renesance, Praha 2009, s. 204, 223. pozn. 5 (kupodivu pouze povrchní poznámky). – Jiří Kroupa, „Rinascimento oscuro“ a vznešený detail, in: Historická Olomouc XVII. Úsvit renesance na Moravě za vlády Matyáše Korvína a Vladislava Jagellonského (1479–1516) v širších souvislostech, Olomouc 2009, s. 25–38, zvl. s. 32–34, 35–36 (filosofická reflexe časného výskytu italské renesance v Tovačově). – Gyöngyi Török, Die Vermittlerrole Ungars in der mitteleuropäischen Renaissance, in: ibidem, s. 87– 103, zvl. s. 87. – Ivo Hlobil, Chimento Camicia 1492 v Tovačově? Nevyřešená otázka quattrocenta na Moravě, in: ibidem, s. 215–220. – Jiří Roháček, Humanistická nápisová písma v Čechách a na Moravě v evropském kontextu, in: ibidem, s. 221–236, zvl. s. 229, 231 (nápis na portále tovačovského zámku). – František Chupík, Moravské záblesky renesance, in: ibidem, s. 323– 331, zvl. s. 324–328 (tovačovské rondelové opevnění). 3 Florian Zapletal, Tovačovský zámek, Český svět VII, č. 5, říjen 1919, s. 8–9. 4 Idem, Z prvých projevů renesance na Moravě, Časopis Vlasteneckého spolku musejního v Olomouci, 1928, s. 146–147. 5 Emil Edgar, Budín a letohrádek Belveder na Hradě praţském, Časopis turistů LVI, 1944, č. 4, s. 50–51. 6 Ladislav Koller, Vývoj portálové architektury a renesanční portály 16. století (diplomová práce), Masarykova univerzita, Brno 1950, zvl. s. 47–48. 7 Toto téma nedávno zevrubně analyzovala Lenka Hradilová, Slohové východisko renesančního portálu tovačovského zámku v díle italského architekta Francesca di Giorgio Martiniho, in: Historická Olomouc XVII (pozn. 2), s. 237–250. 8 Eva Šamánková, Rejtův Frankenstein, Zprávy památkové péče XIII, 1953, s. 126–128, zvl. s. 126. 9 Alena Jůzová, Počátky italské renesance na Moravě (diplomová práce), FF UP v Olomouci 1956, s. 12. 10 Eva Šamánková, Architektura české renesance, Praha 1961, s. 11. 11 Jan Białostocki, The Art of the Renaissance in Eastern Europa, Hungary - Bohemia - Poland, London 1976, s. 64: „It is
recorded that for a whole summer season he was allowed tu use the best master from those working at the Nyék castle in Hungary to build his own castle in Tovačov.“ (v pozn. 22 odkaz na Evu Šamánkovou). – Erich Hubala, Die Baukunst der mährischen Renaissance, in: Ferdinad Seibt (ed.), Renaissance in Böhmen, München 1985, s. 145 (chybný odkaz na práci: Joseph Neuwirth, Geschichte der deutschen Kunst und des deutschen Kunstgewerbes in den Sudetenländern, Augsburg 1926,
s. 45). 12 Florian Zapletal, dopis „panu řídícímu“, tj. Karlu Stégerovi, z 13. března 1953 (Okresní archiv Přerov, pobočka Tovačov – zámek, karton č. 124, sloţka č. 226, „Páni z Cimburka“. K tomuto dopisu viz František Hýbl, Korespondence Floriana Zapletala s Josefem Dostálem a Karlem Stégerem, in: Hýbl (pozn. 1), s. 111–115, zvl. s. 115. 13 Kristina Glacová, Florian Zapletal historik umění (?), in: Hýbl, ibidem, s. 157–161, zvl. s. 160. Podle zápisu v Zapletalově deníku tehdy Mencl Zapletalovi řekl: „Šamánková chtěla psát o Tovačově. Nedejte se a napište dvě strany do Zpráv památkové péče.“ 14 Ibidem. 15 Šamánková (pozn. 10), s. 11. 16 V dopise Františku Gajdicovi z 12. května 1964 – viz Glacová (pozn. 13). 17 Carlo l. Ragghianti (ed.), Giorgio Vasari, Le vite dei piu eccellenti pittori, scultori e architetti I, Milano – Roma 1942, s. 746– 747: „Chimenti Camicia, del quale non si sa altro, quanto all´origine sua, se non che fu fiorentino; stando al servigio del re
d´Ungheria gli fece palazzi, giardini, fontane, tempii, fortezze, ed altre molte muraglie d´importanza, con ornamenti, intagli, palchi lavorati, ed altre simili cose che furono con molta diligenza condotti da Baccio Cellini. Dopo le quali opere Chimenti, come amorevole della patria, se ne tornò a Firenze; ed a Baccio, che lá si rimase, mandò perché le desse al re, alcune pitture di mano di Berto linaiuolo, le quali furono in Ungheria tenute bellissime e da quel re molto lodate. Il qual Berto (non tarcerò anco questo di lui) dopo aver molti quadri con bella maniera lavorati che sono nelle case di molti cittadini, si morí appunto in sul fiorire, troncando la buona speranza che si aveva di lui. Ma tornando a Chimenti, egli, stato non molto tempo in Firenze, se ne tornò in Ungheria, dove, continuando nel servizio del re, prese, andando su per il Danubio a dar disegni di mulina, per la stracchezza un´infermitá che in pochi giorni lo condusse all´altra vita. L´opere di questi maestri furono nel 1470 in circa.“ 18
Naposledy: Péter Farbaky, Chimenti Camicia, the Florentine Woodworker - Architect of Matthias an his Role in the Royal Building Works in Buda, in: Matthias Corvinus (pozn. 2), s. 313–315. 19 Mimo jiné: Ivo Hlobil – Eduard Petrů, Humanism and Early Renaissance (pozn. 2), s. 247–248, pozn. 14. 20 Ivo Hlobil, The arts in Moravia and Silesia from the gothic to the renaissance, 1400–1550, in: The last flowers of the middle ages. From the gothic to the renaissance in Moravia and Silesia, Olomouc 2000 (kat. výst., Rome, Palazzo di Venezia, 23 November 2000 – 7 January 2001), s. 37–58, zvl. s. 51, obr. s. 53. – András Végh, Renaissance Red Marble Carvings in Royal
4
Palace of Buda, in: Farbaky (pozn. 2), s. 317–319, na s. 316 je vyobrazeno částečně rekonstruované okno z královského paláce v Budíně, Budapesti Törtöneti Museum, s. 317, vyjmenovány jsou lokality výskytu sledovaného typu mramorových oken v Uhrách na dalších stavbách za Matyáše Korvína, včetně chronologicky posledního příkladu v Tovačově za Vladislava Jagellonského. 21 Farbaky (pozn. 18). 22 Obdobně asi byl truhlář Andreas Morgenstern vedoucím sochařů, kteří vytvořili Světelský oltář / Zwettler Altar, 1516–1525, od poloviny 19. století v Adamově u Brna [viz Ivo Hlobil, Hypoteticky o autorství Světelského oltáře, in: Bohdana Fabiánová – Zdeněk Vácha (edd.), Světelský oltář v kontextu pozdně gotického umění střední Evropy. Sborník příspěvků přednesených na mezinárodním sympoziu konaném na zámku v Mikulově 20. – 21. června 2007, Brno – Mikulov 2008, s. 55 – 66.] 23 Péter Farbaky, Chimenti Camicio, a Florentin woodworker-architect, and the early Renaissance reconstruction of the royal palace in Buda during the reign of Matthias Corvinus (ca 1470–1490), Mitteilungen der Kunsthistorischen Institutes in Florenz L, 2006, s. 215–256, zvl. s. 224. – Jiří Kropáček, On the Penetration of the Renaissance into Central Europe in 1490–1510 (with special emphasis on the position of Prague), in: Actes du XXIIe Congrès international d´Historie de l´Art, Budapest 1972, T. 1– 2, zvl T. 1, s. 639–644, zvl. s. 640; Josef Krása, Nástěnná malba, in: Jaromír Homolka – Josef Krása – Václav Mencl – Josef Petráň, Pozdně gotické umění v Čechách (1471–1526), Praha 1978, s. 255–314, zvl. 275, obr. s. 274. 24 Jan Koutský, Il Palazzo Ducale di Urbino e il primo Rinascimento a Praga, in: Maria Luisa Polichetti, ed. Il Palazzo di Federico da Moltefeltro. Restauri a ricerche, Urbino 1985, s. 91–104. 25 Viz o tom: Jan Muk, Poznámky k charakteru rané renesance na Praţském hradě, in: Historická Olomouc III, Olomouc 1980, s. 175–182, zvl. s. 179–181. – Petr Chotěbor, K jagellonské přestavbě Starého královského paláce na Praţském hradě, in: Historická Olomouc XVII (pozn. 2), s. 283–294, zvl. s. 288–294. – Kalina (pozn. 2), s. 203, opakoval překonaný názor o vytvoření oken Vladislavského sálu bez přítomnosti a tvůrčího podílu italských kameníků. 26 Á. Mikó, Cellini, Baccio, in: Saur Allgemeines Künstler Lexikon XVII, Leipzig 1997, s. 495, nepředpokládá, ţe by tento florentský mistr, strýc Benvenutta Celliniho, byl aktivním kameníkem.
5
