chebské farnosti léto 2011

chebské farnosti

ročník 15

léto 2011

číslo 7, 8

ZPRAVODAJ CHEBSKÉ FARNOSTI

Č. 7, 8 – LÉTO 2011

EDITORIAL Sice dnes v době uzávěrky venku zrovna nic příliš nepřipomíná blíţící se léto, nicméně prošli jsme letní rovnodenností a také uţ dětem ve škole naposledy zazvonilo do prázdnin. My, dospělí, si sice uţ ten luxus dvou měsíčního volna dopřát nemůţeme, ale alespoň se můţeme těšit na dovolené. Tím chci vlastně poněkud mnohomluvně říci, ţe Zpravodaj, který drţíte v ruce, platí pro oba nadcházející letní měsíce. Protoţe jsme byli pozváni k hlubšímu studiu bible, Ludmila Křivancová nám všem známá hloubavá přispěvatelka z farnosti v Karlových Varech, se nabídla, ţe se bude s námi dělit o svá studia. S radostí jsme nabídku přijali a její úvahu o tom, jakou rozkoš můţe přinášet studium Bible, najdete v Cestách víry. Ve Fóru zase naše redaktorky zdařile popsaly a reflektovaly Noc kostelů a po uzávěrce se nám sem podařilo přidat i postřehy některých účastníků Poutního maratonu a do rubriky Cesty víry svědectví jedné čerstvé biřmovankyně. Čtivý je i Dobrej den popisující odměnu, kterou v podobě výletu dostali naši mladí koledníci. V neposlední řadě pokračujeme opět s líčením „obyčejně neobyčejných“ ţivotních osudů našich farníků. Jedna z nich, paní Dagmar Zunová, oslavila v nedávných dnech v plné svěţesti 90. narozeniny. Protoţe je léta aktivní členkou spolku Maria Loreto, dočtete se o jejím příběhu v této rubrice. Srdečně gratulujeme a myslíme si, ţe i za naše všechny farníky. Léto budiţ pochváleno. rym

SLOVO FARÁŘE do Marienweiher, hvězdicovou poutí na Kappl a diecézní poutí do Teplé a vrcholící samotnou třídenní pěší či autobusovou jednodenní poutí do Marienweiher byla pro vás dostatečně inspirující pro vaše vlastní ţivotní putování – ve vašich rodinách, přátelstvích, láskách, dobrodruţství, osamělosti, či jásotu ţivota. K putování také patří změna, ke které se rozhodl po širokých konzultacích i pan biskup František. Proto se s vámi chci rozloučit jakoţto ředitel Farní charity Cheb a od 30. 4. 2011 přijmout od pana biskupa jmenování farářem Římskokatolické farnosti Cheb. Zároveň s radostí také mohu oznámit, ţe pan biskup k 1. 7. 2011 novou ředitelkou Farní charity Cheb jmenoval Ing. Evu Kolafovou. Prosím vás všechny o modlitbu za dobré naplnění obou rolí. Petr

CHVÁLA PUTOVÁNÍ Moji milí, putování je něčím, co vyjadřuje hlubokou podstatu kaţdého člověka. Jdeme-li krajinou, jsme na jedné straně jakoby „uzemněni“ (jsme „prach země“, praví první kniha Bible), na straně druhé se naše hlava vzpíná k oblakům v touţebné otevřenosti po Boţím Duchu (v láskyplném polibku nám Bůh neustále vdechuje skrze svého Ducha „dech ţivota“, jak praví tatáţ biblická kniha). A pokud se navíc rozběhneme, v kratičkých okamţicích zakoušíme i něco z toho obrovsky svobodného vzletu, ke kterému jsme také všichni povoláni. Moc nám proto všem přeji, aby nabídka letního putování navazující na Poutní maraton, pokračující dětským Letním dováděním přes přípravná setkání Chebské pouti 2

Č. 1 – LEDEN 2011


DIECÉZE ČTE BIBLI zákonu, coţ se má projevovat i ve vztahu k člověku, k bliţnímu. Otázka: Kde v knize najdeme druhé největší přikázání, které cituje Jeţíš v evangeliu? (Jeţíš odpověděl: „První je toto: ‚Slyš, Izraeli, Hospodin, Bůh náš, jest jediný pán; miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své mysli a z celé své síly!' Druhé pak je toto:‘…‘“) *Skutky apoštolŧ: Ve Skutcích je autor Lukáš naším průvodcem na „intenzivním poznávacím zájezdu“ – procházíme s ním prvními třemi desetiletími církevních dějin. Hlavním Lukášovým záměrem je objasnit, jak se Boţí plán, jenţ se naplnil v Kristu, dále rozvíjel v dějinách prvotní církve (z Jeruzaléma přes Samaří aţ na „konec“ světa – do Říma). Výrazným přínosem Skutků je Pavlovo prohlášení, ţe nevěřící Izrael se zatvrdil a spasení je nyní nabídnuto pohanům (28,25-29). Otázka: Jaký státní svátek Maltské republiky je spojen se svatým Pavlem ? *Numeri (4. Mojţíšova): Kniha obsahuje různé řády a ustanovení, sčítání bojovníků a lévijců (kap. 1 – 10), zachycuje další putování Boţího lidu k Zaslíbené zemi (10 – 20) a události u jejích hranic (20 – 36). Otázka: Kde v Novém zákoně najdeme odkaz na bronzového hada (kap. 21)? *List Galatským: Autorem dopisu je sv. Pavel. Tato stručná epištola křesťanům říká, jak by měli rozumět Bibli. Vedle důrazu na ospravedlnění skrze víru v Krista, nacházíme v této epištole i důraz na křesťanskou svobodu. Ţádný dopis neukazuje tak jasně, jak je důleţité, aby spasení skrze kříţ určovalo náš kaţdodenní ţivot. Otázka: V jaké souvislosti se objevuje v listě zmínka o Abrahámovi? *Deuteronomium (1-19): Kniha Deuteronomium (z řečtiny „Opakování zákona“

ČETBA NA ČERVENEC A SRPEN Pro ty, kteří se pustili do dvouletého čtení Bible, ke kterému nás minulý měsíc pozval pan biskup František, opět přinášíme několik podnětů, které tuto četbu mohou oživit. Rozpisy čtení na celé dva roky byly přiloženy do červnového čísla farního i diecézního Zpravodaje a jsou spolu s dalšími materiály k dispozici na webových stránkách biskupství www.bip.cz/dieceze-cte-bibli. Odpovědi na červnové otázky: 1. Mojţíšova: Abrahamovi hosté (Gn 18) Marek: 60. a 70. léta po Kristu v Římě V červenci a srpnu čteme: * Exodus (2. Mojţíšova) 12-40: Kniha Exodus (Vyjití) zachycuje záchranu Izraele z Egypta, jeho putování pouští, předání smlouvy na Sinaji a další směrnice a předpisy. Ústřední postavou je Mojţíš (Vytaţený Vytahující), který je zde především prostředníkem smlouvy mezi Bohem a lidem. Otázka: Jak začíná oficiální verze Desatera, schválená Českou biskupskou konferencí? Jak začíná Desatero v Bibli? *List Ţidŧm: Celý je psán velmi vytříbeným stylem, proto se usuzuje, ţe autorem byl velmi vzdělaný Ţid. Poskytuje svébytný pohled na nesnadný přechod od chápání Izraele jako Boţího lidu k chápání církve jako Boţího lidu. Ústředním tématem spisu je neomezená svrchovanost Boţího syna. Zdrojem listu je Starý zákon a jiné ţidovské texty. Otázka: Díky Kristu jsme i my všichni věřící královským kněţstvem. Z jaké svátosti tato skutečnost pramení? *Levitikus (3. Mojţíšova): Kniha je téměř celá věnovaná kultickým a rituálním předpisům, jejichţ dodrţováním má být Izrael „lidem zvláštním, lidem svatým Hospodinu“. Celý ţivot má být podřízen Boţímu 3


Č. 7, 8 – LÉTO 2011

nebo téţ „Druhý zákon“) je pojata jako Mojţíšova předsmrtná řeč k Izraeli na hranicích Kanaánu, pochází zřejmě z tradice severního (izraelského) království. Obsahuje opakování zákona a výzvy k jeho dodrţování, opakování bohosluţebných řádů, závěrečné Mojţíšovi řeči před jeho smrtí a jeho poţehnání izraelským kmenům. Otázka: Jak se liší zdůvodnění 3. přikázání Desatera v Exodu (Ex 20) a v Deuteronomiu? Citát na měsíc: „Kdyţ čteme Boţí slovo, rosteme tím ve víře a stáváme se i schopni dávat toto slovo dál dalším lidem, zvláště v našich rodinách. Tím přispíváme k evangelizaci Evropy.“ (biskup Wilhelm Egger)

Proč se někdo nespokojí s tím, ţe umí jeden jazyk a začne se učit další? Proč někdo cestuje a jiný byl nejdál v Praze na školním výletě? Ano, určitě tady hraje roli inteligence a prostředí, v jakém jsme vyrůstali, ale… Jednou jsem napsala úvahu O plnokrevných lidech. Miluju lidi, kteří pro něco hoří. Úplně největším poţárem je asi hořet pro Krista a pro bratry a sestry. Ale i takový zápal pro literaturu či sport není špatný. Měli jsme v knihovně besedu o čaji a ten pán - čajový znalec byl tak „zaţraný“ do svého oboru, ţe to člověka pohltilo. Rozkoš z poznávání, radost dozvídat se nové věci, přicházet jim na kloub. Někde ve filosofii se pouţívá výraz VHLED – to je ono. Některé věci člověk slyšel třeba stokrát a nic to s ním neudělalo a pak najednou blik – rozsvítí se mu, pochopí. Studovala jsem teologickou fakultu, ale to uţ bude dvacet let. Teď jsem se pustila do samostudia biblistiky – moţná je to moc vznešeně řečeno. Čtu Bibli a k tomu různé Úvody do biblických knih a výklady. A je to tady: blik, blik, světýlko. Aha, tak tohle biblické jméno znamená toto a tohle se dělo protoţe. Čtu to jako dobrodruţný román. Úplně mě to pohlcuje a vydrţím sedět, číst a vypisovat. Oči mi září, uši hoří a z hlavy se kouří. Neuklízím, vařím málo, ale ta duchovní strava – ta je hutná. A vůbec se po ní netloustne.  lk Pozn. redakce: Lída se o plody svého biblického studia velmi ráda dělí s druhými, ale do našeho se všechny její postřehy nevejdou. Jsou vám však k dispozici na Lidy blogu na internetové adrese www.signaly.cz/krasnazena.

O ROZKOŠI Z POZNÁVÁNÍ Tak jsem to po dlouhé době zase zaţila – rozkoš z poznávání, ze studování. U nás v Karlových Varech – Rybářích sedává na lavičce v parku jeden bezdomovec. Sedí buď u zastávky autobusu, nebo v parku před kostelem: v podstatě jenom střídá lavičky. A pořád jen tak sedí a kouká… Neštítím se bezdomovců a chráním se z toho dělat nějaké předčasné soudy. Co ale opravdu nechápu je to, jak můţe někdo celé dny jen sedět a koukat. Jedině, kdyţ je někdo tak váţně nemocný, ţe prostě uţ jen leţí. Ale člověk fyzicky zdatný??? Proč se tenhle Marek nezvedne a nepřiloţí někde ruku k dílu. Nikde ho nechtějí? Nebo uţ nechce on? Přemýšlí ještě nad tím, zda má jeho ţivot nějaký smysl? Nebo lidi typu jednoho našeho kamaráda: ţije ţivot „zvířátkovský“ – v podstatě jenom jí (a to hodně) a spí. Je uţ v důchodu, tak co by se namáhal. A pak si přečtu ţivotopis takového Jana Hellera nebo třeba Olgy Havlové či Jana Pavla II. Ale nemusí to být známé osobnosti – stačí třeba moje maminka. Lidé, kteří se celý ţivot snaţili ţít pro druhé, studovali, četli, cestovali. 4

Č. 7, 8 – LÉTO 2011


CESTY VÍRY Já na to přišla uţ před biřmováním a ještě chvíli před tím, neţ jsem se k biřmování rozhodla. A jak? Na počátku bylo trápení, smutek, únava, vyprahlost, hlad po společenství a praktikující víře… a tak jsem vše odevzdávala do časté modlitby a čtení Písma… A jak řekl Jeţíš někde v Novém Zákoně: „Tlučte a bude vám otevřeno“. Uţ tehdy mi Bůh ozdravil mé vnímání, abych poznala, ţe ke mně posílá apoštolku a Matku všech křesťanů Pannu Marii. Dávala mi o své přítomnosti různá znamení, a právě v té době se mi v hlavě zrodilo slovo „biřmování“… Připadala jsem si chvílemi jako ti malí pasáčci nebo malé děti, kterým se nejčastěji zjevovala právě pro jejich nevědomost a nevinnost, aby si ostatní lidé při jejich svědčení nemysleli, ţe si vymýšlí. Kaţdopádně uţ od skutečného rozhodnutí k přijetí svátosti biřmování se v mém ţivotě stalo mnoho zázraků, které se týkají mého osobního, rodinného a všedního ţivota. Dokonce skrze Ducha svatého jsem našla i svoji biřmovací kmotru, po které jsem zpočátku usilovně, avšak marně pátrala a nakonec vše odevzdala Pánu. Je úţasné, jak se člověk můţe nechat Duchem svatým vést a naopak se nemusí bát „odloţit“ své vlastní úsilí – prostě si odpočinout.  Zázrak vyvrcholil při biřmovací mši, kterou jsem proţila velmi intenzivně a věřím, ţe to nebylo nízkým tlakem, ale Duchem svatým. Proto bych ráda k tomuto článku připojila děkovnou modlitbu: Drahý Bože, děkuji Ti za zkušenost, kterou jsem skrze svátost biřmování ve svém životě směla prožít, … za Ducha, kterým jsi mě obdaroval, … za citelnou sílu, kterou jsi mi v den biřmování naplnil, … za vnímavost a energii… Děkuji Ti za Tvoji skuteč-

PASÁČEK A MARIA

…jednoho dne mě prostě „jenom“ napadlo, ţe bych ráda byla biřmovaná. Neměla jsem ani páru o tom, co to vlastně znamená a k čemu mi to vůbec bude, ale nějak jsem po tom prostě touţila – ani nevím proč (teda spíš tehdy jsem to nevěděla ). A poněvadţ potřebuji všechno nejdřív pochopit, začala jsem si vyhledávat informace…a najednou zjistila, ţe právě biřmování je to ONO, co potřebuji a po čem z celého srdce touţím. 26. 6. 2011 jsem byla od pana biskupa Františka Radkovského biřmována spolu s dalšími 6 lidičkami a 4 další jiţ dříve biřmovaní slavili obnovu svých biřmovacích slibů. Mše byla nejen delší neţ běţná mše, ale byla nádherná, honosná, bohatá, prostě plná Ducha svatého… Článek by právě zde mohl skončit, ale neskončí. Začnu pěkně od začátku . Dříve jsem naprosto nechápala význam pojmu Duch svatý a představovala si ho nejčastěji jako bílou holubici, jak je často ztvárňován. Dnes uţ ale vím, ţe je to jinak. Kníţky a informace mi sice velmi pomohly v tom, abych se zorientovala, ale tuto situaci musí kaţdý zaţít sám. Kdyţ je totiţ člověk Duchem svatým obdarován, tak to prostě pozná. 5


Č. 7, 8 – LÉTO 2011

nou přítomnost v našem životě. Děkuji Ti za poselství od svaté Panny Marie a za ozdravení mých smyslů, abych poznala její přítomnost. Děkuji Ti za všechna Tvá obdarování, a též za všechny zázraky a uzdravení, které se už staly, a zároveň i za ty, které se teprve uskuteční. Děkuji ti, že jsi uzdravil mé vnímání, abych poznala, že cesta k Tobě je ta správná a že „biřmování“ je Dar, který jsi mi chtěl předat. S láskou a úctou, Tvá dcera Jana Maria. Amen.

chám se dámou v černém kostýmku, se zlatými kruhy velikosti preclíku v uších, zastavit. Ţe bych si tedy cédéčko vzal, doma prohlédl a pak se rozhodl. „Jistě, to určitě udělejte, jen s vámi tady sepíšu takovou smlouvičku, ţe jsme vám dali informace na CD a tím uţ taky poţádáte o tu kartu. A nebojte, kdyţ kaţdý měsíc uděláte jeden nákup aspoň za 50 Kč, tak je karta první rok zdarma“. To, ţe pokud do určené lhůty tento úvěr nesplatím, tak platím úrok, jen tak letmo zmíní. To sepisování mne, pravda, zarazilo a mručím nespokojeně, ţe tedy ne. Ale to uţ dámě přibíhá na pomoc kolega, černé kalhoty, černá košile a zlatý řetěz na soláriem osmahlém krku. Mluví rychle, snad ještě rychleji neţ ona a uţ mi maluje modré z nebe: značkové oblečení, dobré restaurace, zábavní podniky, tam všude vás s naší kartou nadšeně uvítají a ještě ušetříte. Přesně věci, které mne ani trochu nelákají. „Ale tak třeba manţelka, by takové slevy ráda vyuţila“, zkouší to černý seladon obchvatem. Asi ano, to je pravda přemýšlím nahlas a uţ jsem ztracen a uloven a uţ mne sunou ke stolečku a formuláře a zlaté propisky se jen míhají. Je to takový zvláštní stav, vidím se jakoby zvenku, jak dámě diktuji telefon a uţ má v ruce mou občanku a formulář se rychle plní mým nacionále. V duchu si říkám, vţdyť tohle přece vůbec nechci. A kolikrát jsem se uţ v takových situacích octl a bez problémů podobné prodejce odmítl. Teď ale jako bych jel po skluzavce někam do nepříjemného neznáma, a sám uţ tu nechtěnou jízdu nemohl zastavit. Hlavou mi bleskne: „Boţe, já uţ se z toho sám nedostanu“. A hle účinek je okamţitý! Po otázce kde pracujete, následuje otázka, kolik berete měsíčně. „Těch X- tisíc jistě máte, ţe?“ ptá se černá dáma. „No to nemám“ odpovídám a uţ cítím, jak se můj sešup po skluzavce zpomaluje. „No ale tak (X - Y)=Z tisíc to přece ano!“ „Ani to,

PŘÍBĚH JARNÍHO ODPOLEDNE Povím vám příběh, který zaţil člověk, kterého osobně velice dobře znám. A povím vám ho docela tak, jak mi ho předal on: Představ si, jak jsem sám zaţil, ţe Bůh chrání ty, kteří jsou v tísni a prosí o pomoc. Jdu supermarketem (raději nejmenuji, abychom někomu nedělali reklamu, nebo moţná antireklamu, to uvaţte sami) k pokladně. A vidím, nějakou novou, trochu jinou neţ ty původní. Pán z ochranky mne zve, jen abych šel sem a začal si markovat zboţí sám. Dost udivený to udělám, pak vloţím do příslušného otvoru peníze. Stroj je spolkne, vrátí mi a vytiskne účet. Beru nákup a ještě za pokladnou na něj trochu nevěřícně koukám a přemítám, ţe uţ je tedy asi blízko doba, kdy se ani v obchodě nepotkám s ţivým člověkem. Jdu chodbou k východu a stále ještě plnou hlavu myšlenek, jak se ţivot odlidšťuje, nedávám příliš pozor, co se děje kolem mne. A najedou je kolem mne ţivo aţ aţ. Cestu mi zastoupí dáma, která mi rychle něco vysvětluje a ukazuje kartu a cédéčko. Probírám se a slyším, jak mi nabízí jakousi slevovou a úvěrovou kartu, která mi kaţdým nákupem ušetří nějaká procenta a čím víc koupím tím víc šetřím. Normálně uţ tyhle „lovce lidí“, jak nazývám prodejce věcí, které vůbec nechci, rovnou odmítám. Ale dnes, rozhozen uţ tou samoobsluţnou pokladnou, nějak nejsem ve formě. Ne6

Č. 7, 8 – LÉTO 2011


kdepak“. A s přesčasy a prémiemi, byste se na tu částku taky nedostal?“, ptá se teď uţ trochu zaraţeně. „Prémie, hm. Náš ředitel pravil, ţe letošní rok prémie nebudou vůbec a zatím to důsledně dodrţuje“. „ Tak to tedy ovšem je problém.“ říká teď uţ dost zvadle dáma a mimoděk ťuká zlatým perem do stolu. „Leda bych tam napsala, ţe ten příjem máte. A pak byste musel říct, ţe ano, aţ vám budou volat z naší centrály, při kontrole údajů.“ Cítím, ţe se skluzavka do úvěrové pasti náhle narovnala a já mohu vystoupit. „To ne, to nepište, přece nebudeme lhát“, odpovídám. Hm, hm no tak dobře, tak to ale se musím omluvit. V tom případě naší kartu nemůţete vyuţívat, coţ mne mrzí a opravdu toho lituji“. To Ti věřím stoprocentně, ţe toho lituješ, ty jedna svůdkyně na scestí, myslím si, a nahlas říkám: „To se nedá nic dělat, člověk nemůţe mít všechno.“ A šťasten odcházím. V práci tuhle příhodu říkám vedoucímu (křesťan) a dalšímu kolegovi (hledající, sympatizující pohan). A kolega – pohan povídá: „Tak to vidíte, naše platy jsou tak nízké, ţe s nimi ani takové firmy nepočítají“. Na to vedoucí – křesťan odvětí: „No pod úrovní sice jsou, ale taková příhoda se mi taky stala a přišlo mne to na několik tisíc. Taky jsem se nechal zlákat na tuhle úvěrovou kartu. Vůbec nikdy jsem ji nepouţil. Leţela mi někde v šuplíku a uţ jsem na ní zapomněl. Pak uplynul ten rok, kdy bylo vedení zadarmo, oni ještě nějaký čas počkali a poslali mi upomínku a uţ to bylo přes tisíc korun, chtěl jsem to zrušit, ale to nebylo jen tak, zatím mi stále nabíhalo i penále a platby za další měsíce. Navštívil jsem právníka a odešel od něj taky o nějaký peníz lehčí. A s radou, ţe smlouva je opravdu sepsaná tak, ţe pokud nezaplatím všechny platby a penále, tak bych soud prohrál. Ţe můţu jen podat výpověď a teprve po sjednané lhůtě se té ‚výhodné karty‘ zbavit. A tak to nakonec dopadlo. Dneska kdyţ jen slyším slovo slevová kar-

ta, tak co nejrychleji mizím. Myslím, ţes měl opravdu štěstí a Tvé díky Bohu jsou zcela na místě.“ Tak posuďte sami, byl to zásah shůry, či ne? Platan

SLOVO ŢIVOTA Slovo ţivota na měsíc červenec 2011 zní: "Bděte a modlete se, abyste nepřišli do pokušení. Duch je sice ochotný, ale tělo je slabé" (Mt 26,41). Toto jsou slova, kterými se Jeţíš během své modlitby v Getsemanech obracel k Petrovi, Jakubovi a Janovi, kdyţ viděl, ţe je přemáhá spánek. Vzal s sebou tyto tři apoštoly, svědky svého proměnění na hoře Tábor, aby mu byli v tak těţké chvíli nablízku a modlitbou se spolu s ním připravili na to, co mělo přijít a být strašnou zkouškou i pro ně. Čteme-li tato slova ve světle okolností, za kterých byla pronesena, vidíme, ţe nejsou pouhým doporučením, které Jeţíš dává svým učedníkům. Je třeba je chápat i jako výraz jeho duševního rozpoloţení. Ukazují, jakým způsobem se Jeţíš na tuto zkoušku připravuje. Tváří v tvář blíţícímu se utrpení prosí ze všech sil, bojuje proti strachu a hrůze ze smrti, aby se nakonec vrhl do náruče Otcovy lásky a byl věrný jeho vůli aţ do konce. Proto nabádá apoštoly, aby to udělali také tak. Jeţíš zde vystupuje jako člověk, který má projít těţkou zkouškou. Protoţe je také náš bratr, můţeme počítat s tím, ţe je s námi v kaţdé těţké chvíli. Z Jeţíšových slov je často slyšet vybídnutí k bdělosti. Bdít pro něj znamená nenechat se nikdy přemoci duchovní ospalostí, ale udrţovat se v neustálé připravenosti jít Boţí vůli vstříc, umět v kaţdodenním ţivotě rozpoznávat její znamení a v neposlední řadě chápat své těţkosti a utrpení i ve světle Boţí lásky. Bdělost je nerozlučně spojena s modlitbou, která je k překonání zkouš7


Č. 7, 8 – LÉTO 2011

ky zcela nezbytná. Křehkost vlastní člověku ("slabost těla") je moţné překonat jedině silou, která přichází od Ducha. Jak tedy ţít slovo ţivota tohoto měsíce? I my musíme v ţivotě počítat s malými nebo velkými kaţdodenními zkouškami. Není moţné, aby se křesťan s nějakými zkouškami dříve nebo později ve svém ţivotě nesetkal. První podmínkou k překonání jakékoliv zkoušky, jak nás Jeţíš upozorňuje, je právě bdělost. Jde o to, abychom dokázali rozpoznat, ţe jde o zkoušku, a abychom si uvědomili, ţe zkoušku Bůh nedopouští proto, abychom třeba malomyslněli, ale naopak, abychom duchovně dozrávali

tím, ţe ji překonáme. A při tom je třeba se modlit. Modlitba je nutná, protoţe v takových chvílích jsme nejvíce vystaveni dvěma pokušením. Na jedné straně se opováţlivě můţeme domnívat, "ţe to zvládneme sami". Na druhé straně se naopak můţeme obávat, ţe to nezvládneme, jako by zkouška byla nad naše síly. Jeţíš nás však ujišťuje, ţe nebeský Otec nedopustí, aby nám chyběla síla Ducha Svatého, jestliţe totiţ bdíme a v modlitbě ho prosíme o ni s vírou. (zpracováno podle Chiary Lubichové) iš

POMOC POTŘEBNÝM ní kurz jsme tentokrát absolvovali na terase, protoţe bylo krásné jaro a přálo nám počasí, a tak jsme také často s obdivem a vděčností vzpomínali na patera Petra Bauchnera, který ji tak krásně vybudoval. Na závěr jsme se všichni shodli, ţe nás to bavilo, ţe si to uţíváme, protoţe se uţ dobře známe, a tak budeme hned po prázdninách zase pokračovat. eko

U NÁS NEPROPADL NIKDO! Tak nám skončil kurz Trénování paměti, který jsme v naší farní charitě připravili pro seniory. Zatímco u státních maturit propadla pětina ţáků, u nás prospěli všichni zúčastnění ! Na posledním setkání to bylo fakt jako ve škole před prázdninami včetně sladkých odměn pro ţáky a květiny a bonboniéry pro „paní učitelku“. Celý jar-

8

Č. 7, 8 – LÉTO 2011


úkoly jsme se museli rozdělit: Zdenka šla k ohništi vařit polévku, část výpravy šla loudit do podhradí chybějící suroviny na oběd a zbylí výletníci šli pomoci s úklidem chrastí v okolí hradu. Ačkoli bylo velké horko, měli jsme větve i pálit. Zdíša se mistrně ujala práce s ohněm a jen zásluhou její šikovnosti jsme nezaloţili ve vyprahlé krajině lesní poţár. Výborný oběd nám na venkovním ohništi připravila Zdenka, opečená zepředu od ohně a zezadu od sluníčka. Důkladně jsme se najedli a pak následovala siesta, kterou dospělí vyplnili pitím kávy a nezdolné děti hraním na schovávanou ve všech dostupných prostorách hradu. Pak uţ jsme zabalili, čímţ jsme uvolnili svá místa další výpravě dětí, která uţ dorazila, a opět naloţili svá zavazadla na auto a vydali se na cestu dolů k nádraţí. Cestou jsme se trochu brodili potokem, abychom se osvěţili, trochu se poponášeli, abychom si pomohli, a trochu soutěţili, abychom si rozdělili poslední sladkosti. Cesta vlakem do Chebu utekla ještě rychleji neţ cesta tam. Vůbec to celé rychle uteklo, a tak se těším, ţe se s většinou dětí zase setkám na Farním dovádění.  eko

DOBREJ DEN POPRVÉ OČIMA PANÍ VEDOUCÍ Letošní koledníci Tříkrálové sbírky měli štěstí a byli odměněni hned dvakrát. Poprvé, kdyţ jsme si rozdali plata jogurtů, kterými nám přispěla Noclehárna Betlém, a podruhé, kdyţ jsme uspořádali jiţ tradiční výlet nazvaný Dobrej den. Ten letošní trval dva dny a vyrazili jsme společně na hrad Hauenštejn nedaleko Stráţe nad Ohří. V pátek 3. června jsme se sešli na nádraţí a vydali se vlakem vstříc dobrodruţství. Po dvou hodinkách jízdy jsme vystoupili ve Stráţi, naloţili naše baťohy a jiná zavazadla na připravený auťák hradního pána a vydali se pěšky do kopců. Bylo docela horko, a tak nám těch necelých 5 km trvalo skoro dvě hodiny. Ještě ţe jsme bohatě posvačili ve vlaku.  Na hradě se nás ujala panna klíčnice Eliška, která nás provedla po sklepích i komnatách, po věţích i nádvořích a nakonec nás ubytovala na půdě. K večeři jsme si opekli buřty a ještě neţ se setmělo, vydali jsme se na procházku arboretem k hradní kapli. Bylo to cestou necestou přes plot a zase do kopce, ale to popovídání, které jsme si tam dopřáli, stálo za to. Pak uţ se setmělo a přišla ta správná chvíle na to, na co se všechny děti vţdycky nejvíc těší – na stezku odvahy! Ta vedla do sklepa, ve kterém jsme před tím nebyli a který skrýval děsné věci! Byla jsem moc ráda, ţe uţ nejsem dítě a nemusím tam sama jít.  Jak to proţívaly děti, se dočtete ve článku Kristinky Borošové. Po stezce odvahy jsme kolem jedné hodiny po půlnoci zalezli do spacáků a na útulné a pěkně vyhřáté půdě rychle usnuli. Ráno nám Zdíša udělala na protaţení rozcvičku a Zdenka na nádvoří připravila snídani. Pak jsme se vydali na prohlídku kovárny, kde si kaţdý z nás vyzkoušel bušení kovářským kladivem a pan kovář nám na památku vykoval zvoneček. Na další 9


Č. 7, 8 – LÉTO 2011

DOBREJ DEN PODRUHÉ

přemlouvání se nám podařilo Petra, Evičku a Zdeňku přemluvit. A bylo po našem! Večer, těsně před pochodem dostala kaţdá skupina louč. Při světle loučí jsme si vyslechli příběh o Kainovi a Ábelovi, poté se konečně vydali temnou cestou. Podmínkou však bylo MLČET, mlčet celou cestu aţ ke kostelu. Je pochopitelné, ţe některé děti to nevydrţely, a proto se musely vrátit zpátky a jít znovu. Nahoře u kostela jsme si doposlechli příběh o Kainovi a Ábelovi. Tam jsme také dostali úkol, chvíli být potichu a poslouchat věci kolem nás. Samozřejmě se nejvíc ozýval šramot našich nohou, ale také jsme slyšeli i jiné tajemnější šumy a hlasy, například projíţdějící vlak. Kdyţ jsme se vrátili zpátky na hrad, absolvoval kaţdý z nás ještě bojovku a pak uţ hurá na kutě. Ráno jsme si dali vydatnou snídani, poté jsme dostali úkoly. Jeden ve prospěch hradu a jeden ve prospěch oběda. Pak se šlo na věc. Jedna skupina myla nádobí, ta druhá šla hledat cibuli a zbytek šel pomoct hradu uklízet zámeckou zahradu. Jelikoţ se skupinka s cibulí brzo vrátila, mohli přiloţit ruku k dílu a pomoct při úklidu zámecké zahrady. Mezitím Zdeňka uvařila oběd. Vyhladovělí pomocníci se mohli vrátit a poobědovat. Po dobrém obědě jsme si šli zabalit naše věci a připravit se na zpáteční cestu domů. Cestou na nádraţí jsme si dali malou přestávku na svačinku. Kdyţ uţ opět všichni nabrali síly, vyrazili jsme směrem na nádraţí. Ve vlaku jsme dojedli jídlo, které nám zbylo, a zazpívali jsme si. V Chebu uţ na většinu z nás čekali rodiče, babičky a dědečkové. Kromě mnoha tašek si kaţdý z nás přivezl také hodně krásných a nezapomenutelných záţitků. Kristinka Borošová

OČIMA MLADÝCH ÚČASTNÍKŮ

Naše cesta začíná na chebském nádraţí, kde jsme se všichni sešli. Další „bod“ programu bylo naloţit všechny do vlaku. Tento úkol se nám zdárně podařil, a proto jsme mohli vyrazit na dlouhou, ale zajímavou cestu. Kdyţ jsme vystoupili ve Stráţi nad Ohří, čekalo na nás uţ auto, které nám odvezlo tašky přibliţně 3km nad nás, jelikoţ hrad leţí v kopcích. Zbytek uţ byl na nás. Pomalu, ale jistě jsme se přibliţovali k hradu a cestou sbírali naše totemy pro naše skupiny. Potom co jsme poprvé uviděli hrad, začali nás vítat nejen pracovníci hradu, ale i fenka dobrmana, jeţ uměla dobře aportovat . Hned jsme si odnesli kufry do podkroví, kde byly postele po dvou nebo po třech, ale i po jednom. Poté jsme začali s prohlídkou, v které jsme stihli projít nejen věţ, ale například i hradní hodovnu nebo malou zámeckou zahradu. Pomalu se schylovalo k večeru, a tak jsme zasedli k ohni, který nám připravili. Zde jsme představili naše kmeny a opekli jsme si buřty. Poté to vypadalo beznadějně, ţe půjdeme spát. Všichni jsme přemlouvali a prosili o noční pochod a bojovku. Po našem usilovném

10

Č. 7, 8 – LÉTO 2011


se pod vedením pana Bechyně – mimo jiné potomkem šlechtického rodu ze stejnojmenného českého města - vydala na trasu poutním autobusem (celkem 21). Na „bonusovou trasu“ – výstup do věţí sv. Mikuláše se kromě zaregistrovaných účastníků vydalo dalších asi 60 nezaregistrovaných. Trasa: Část účastníků si zaběhla či zašla jen na Loretu, další aţ do Waldsassenu či na Kappl, avšak poměrně silná skupina běţců (v počtu 9), cyklistů (v počtu 34) a dokonce i pěších (4) nakonec zvládla celých 42 km přes Kappl, Buchbrunnen, Zelenou horu s Bismarckovou rozhlednou a bývalým poutním místem sv. Anna aţ zpět do Chebu. Jeden z těchto pěší si dokonce „zašel“ a tak si neplánovaně trasu natáhl o dalších 8 km, čímţ se stal naším rekordmanem. Na všech těchto místech byli velmi mile přivítáni, pohoštěni a napojeni sluţbu konajícími dobrovolníky, někteří se ještě stihli trochu i seznámit s bohatou, ale i často bolavou historií těchto míst. Zde také poutníci dostávali razítko do svých poutnických pasů. Zároveň po všech těchto místech krouţil jiţ zmíněný poutní autobus, který postupně přibíral další účastníky, aţ do cíle kolem 17. hodiny dorazil zcela zaplněný. Cíl: V cíli na chebské faře (někteří ještě i po absolvování bonusového výstupu na věţ) byli všichni poutníci napojeni a nakrmeni „sponzorskou gulášovou“ a měli moţnost se osprchovat nebo vyuţít sluţeb

POUTNÍ MARATON V ČÍSLECH Druhý ročník Poutního maratonu, který v sobotu 25. 6. pořádala Farní charita Cheb a Běžecká škola Miloše Škorpila ve spolupráci s farnostmi v Chebu a Waldsassenu jako benefiční akci na podporu služby naší farní charity, je za námi. Zde vás seznámíme s jeho průběhem a výsledky.

Účastníci: V sobotu se před kostelem sv. Mikuláše v Chebu sešlo kolem 150 lidí, z nichţ se jich 111 zaregistrovalo jako účastníci Poutního maratonu. Po organizačních pokynech a rozcvičce vedené ředitelem Běţecké školy Milošem Škorpilem byl odstartován symbolický „centimaraton“, kdy účastníci vytvořili hada a společně, drţíce se za ruce oběhli kostel sv. Mikuláše. Také někteří návštěvníci se aspoň tímto způsobem připojili k myšlence Poutního maratonu. Start: Na vlastní maratonskou trasu se pak vydali nejdříve pěšci (24) za nimi po pár minutách vyběhli běţci (celkem 22) a naposledy, pod dozorem městské policie, odrazili těsně před desátou hodinou cyklisté (celkem 45). Všichni, vedouce svá kola či mírně se rozklusávajíce se v několika skupinách přesunuli po pěší zóně k nádraţí, odkud uţ kaţdý nabral rychlost, jaká mu vyhovovala. Někteří z běţců po celou cestu střídali v nesení obrazu „Běh na dlouhou trať“, který se stále ještě draţí na benefiční internetové aukci (přímý odkaz www.aukce.farnostcheb.cz). Část poutníků 11


Č. 7, 8 – LÉTO 2011

"Na Poutní maraton jsem se těšila jako blecha a opět mě nezklamal. Přede mnou je však hozená rukavice na příští rok. Pokud manžel pojede celou trasu na kole, já totéž absolvuji po svých běžmo. Pro mě ta nejcennější výzva. Ještě jednou díky všem." (Danuše) "Poutní maraton byl první akcí, kterou jsem si ve své krátké běžecké praxi zopakoval. Minulý rok jsem s potížemi doběhl půlku a letos jsem dal celý maraton. Právě loňský Poutní maraton mne uchvátil zejména atmosférou a vlastně mne vtáhl do běžecké komunity. Letos jsem si na trati několikrát uvědomil jednak nesmírnou obětavost ale i perfektnost organizátorů. Patří jim jistě nejen ode mne dík a uznání. Protože jsem místní, pro příští ročník slibuji nejen účast jako běžec, ale i pomoc při přípravě dle jejich potřeb." (Vladimír) Zdá se tedy, ţe můţeme uţ nyní avizovat další, 3. ročník Poutního maratonu, který se bude konat v sobotu 23. června 2012. Podle různých zvěstí kolujících běţeckou komunitou se navíc zdá, ţe mu od 19. 6. bude předcházet „Poutní ultramaraton“ kopírující 300 km dlouhou VIA PORTA z Volkenroda do Waldsassenu. Zdeňka Hulínská

masérky. Do večera pak ještě někteří vytrvalci setrvávali v druţném rozhovoru a promítání fotek z cesty. Také si zde nechali potvrdit svůj „poutnický pas“, podle kterého celou trasu zvládli, a jako suvenýr obdrţeli sešitek s běţeckými aforismy z připravované knihy Pavla Kosorina „Lekce z joggingu aneb Chvála soustavného pohybu“ a placku s logem Poutního maratonu. Výtěţek: Na dobrovolném startovném přispěli účastníci Poutního maratonu na sluţbu farní charity přes 20 tis. Kč, na tentýţ účel vyhlášená nedělní sbírka pak dalších 7,7 tis. Kč, v době uzávěrky slibovala benefiční aukce obrazu „Běh na dlouhou trať“ výnos jiţ vyšší neţ 7 tis., několik tisíc přišlo převodem na účet a další jsou přislíbené, město Cheb přispělo grantem 5 tis. a svůj příspěvek slíbili i někteří podnikatelé. Zdá se tedy, ţe i kdyţ účastníků bylo letos o něco méně, neţ vloni, letošní výtěţek za oním loňským sedmdesátitisícovým zas aţ o tolik nezaostane.  Děkujeme všem, kdo se i na tomto „ovoci“ jakkoli podíleli. Reakce: Po skončení akce jsme různými cestami obdrţeli mnohé milé ústní i písemné reakce, z nichţ některé vybíráme: "Nejdřív jsem byl naštvaný, že letos nemohu běžet (kvůli tříslu). Pak jsem byl ale rád, že můžu aspoň trochu pomoci s organizací (díky tříslu). A o tom to je – nahlédnout na věci i z druhé strany." (Milan)

MARATONSKÉ DĚKOVÁNÍ Počasí bylo ten týden před maratonem dost nevypočitatelné, ale naše přípravy bez ohledu na to finišovaly. Věřili jsme, ţe to dobře dopadne a v sobotu ráno nebude pršet a dorazí dostatečný počet účastníků, aby si uţili Poutní maraton tak, jak jsme ho pro ně připravili. Do příprav bylo zapojeno celkem 30 dobrovolníků, které bylo zapotřebí, aby se obsadila všechna stanoviště na trase, občerstvení na faře, moto a cyklospojky pro účastníky, průvodce do poutního autobusu, masérka a další. Naštěstí se nám počasí téměř ideálně vydařilo. Poutníků bylo kolem 120, coţ je sice méně neţ vloni, ale i tak je to pěkné 12

Č. 7, 8 – LÉTO 2011


číslo. Na pochod i běh nám střídavě svítilo sluníčko a bylo tak akorát. Myslím, ţe jsme si to všichni pěkně uţili, a tak chci moc poděkovat všem, kteří se na přípravách podíleli. Všechno klapalo na jedničku, vládla pohoda. Příjemná atmosféra působila i na poutníky, kteří dorazili z jiných far-

ností, i na sportovce, kteří se právě kvůli ní této naší akce účastní. Děkujeme i Vám, kteří jste dodali nějaké to občerstvení, i Vám, kteří jste na nás mysleli ve svých přímluvách. Vţdyť na 120 účastníků byly jen tři úrazy . eko

950 TVÁŘÍ A OSUDŮ působila na 11. mateřské škole. V roce 1962 se provdala za Stanislava Kunu. Pan Stanislav pocházel také z Rumunska, kde se v obci Zlatica 28. 23. 1938 narodil. Také jeho rodina přišla po válce do Chebu. Stanislav se vyučil opravářem zemědělských strojů, léta jezdíval o ţních s kombajnem vypomáhat aţ na Slovensko. V roce 1962 se stal profesionálním hasičem (tenkrát se nazývali poţárníci) a následujících 36 let pracoval u chebského hasičského sboru. Oba, Stanislav i Marie, si přivezli z Rumunska víru, které se nevzdali ani v letech, kdy se na věřící hledělo nejen jako na tmáře, ale přímo jako nepřátele socialistického budování. Zůstali věrní, dokonce oba vstoupili do Československé strany lidové, Stanislav se dokonce jako kandidát za tuto stranu stal poslancem a zastupoval Cheb v tehdejší České národní radě. Paní Marie byla rovněţ poslankyní, na úrovni města a později okresu. Společně vychovali tři děti. V křesťanských zásadách, v lásce k Bohu i k lidem, v poctivosti a pravdomluvnosti. V dětech měla velkou oporu, zejména poté, kdy jí navţdy opustil její manţel Stanislav. Teď docela nedávno odešel i syn Tomáš. Bolest nad tak velkou ztrátou jí pomáhá překonávat víra. „Stále se ještě scházíme, my, bývalí rumunští reemigranti. V Hájích se navštěvujeme například s paní Glázerovou,

MARIE KUNOVÁ STANISLAV KUNA Paní Marie se narodila v české rodině v ve sv. Heleně, v Banátu v Rumunsku 3. srpna 1939. Po skončení války její rodiče vyslyšeli výzvu k návratu českých krajanů a v roce 1948 se rodina, kde spolu s Marií byli ještě dva další sourozenci, přistěhovala na Kraslicko, do Šindelové, odkud se pak zhruba po roce stěhovali do Chebu, do Hájů. V Hájích ţije dosud. „Se sestrou jsme začaly chodit v Chebu do školy, ale to uţ jsem měla za sebou základy v rumunské škole, takţe jsem hodně dlouho válčila s českým pravopisem a dá se říci, ţe jsem se s ním nikdy úplně nesrovnala. S rodiči jsme i doma mluvili trochu jinak, neţli se mluvilo ve škole, a také nám přibyla řada povinností – v roce 1950 se narodil bratr Pepa a za další dva roky po něm přišla na svět dvojčata. Naši k tomu ještě měli malé hospodářstvíčko a tak rodiče měli starostí nad hlavu a my starší museli samozřejmě pomáhat. Tak šla škola zkrátka trochu stranou.“ Paní Marie, jakmile vyšla školu, nastoupila do továrny, do “Sailerky“, pozdějších Přádelen česané příze, jako přadlena, kterou se vyučila. V továrně pracovala 17 let, na tři směny. Později pracovala jako školnice na 7. mateřské škole, před důchodem pak nějakou dobu

13


Č. 7, 8 – LÉTO 2011

která má 94 let nebo paní Růţičkovou, které je 90 let.Vzpomínáme na dětství, na mládí, ale doma jsme samozřejmě tady. Proţila jsem tady svá nejlepší léta, tady jsem se zamilovala, tady měla svatbu v kostele sv. Mikuláše – oddával nás P.

Engelmann, dobrý, srdečný, spravedlivý kněz, který křtil i naše děti. V Chebu jsem doma.“ rym

ZPRÁVY Z LORETY ko do srdce a krásně jsme si náš velký den uţili. Velký dík patří ovšem také paní Tumidalské za nádhernou květinovou výzdobu, farnímu sboru za překrásný hudební doprovod, paní Divíškové s kamarádkou za ochotu a trpělivost při zdobení Lorety a panu Beranovi za to, ţe rozezvučel zvony. Výčet těmito jmény samozřejmě nekončí, děkujeme všem, kteří nám přímo či nepřímo pomohli. Pán Bůh Vám to zaplať. Marie a Martin Vrátníkovi

SVATBY NA LORETĚ Loreta se stává vyhledávaným místem snoubenců k přijetí svátosti manţelství. Letos se na Loretě slavily jiţ tři svatby. Je-li alespoň jeden ze snoubenců katolík, můţe se svatební obřad konat v kostele sv. Ducha nebo v kapli Panny Marie. Pan farář můţe dát také povolení snoubencům z jiné křesťanské církve. I snoubenci bez vyznání mohou ke svatebnímu obřadu vyuţít Loretu, avšak církevní předpisy pak neumoţňují vyuţít kostel, ale pouze altán na Meditační zahradě. Tenhle problém se před rokem probíral také v Radě Lorety a pan Gerhard Mark z německé strany navrhl lapidární řešení: „Ať se dají pokřtít a mohou jít do kostela.“ ako

NOVÁ ÚPRAVA HŘBITOVA Hřbitov u Lorety býval místem posledního odpočinku farníků ze Starého i Nového Hroznatova, Všeboře, Dolní a Horní Lipové, Kozlů a Doubravy. Jak vypadal původně, je vidět na fotografii na informační tabuli v ambitu. V době komunistického reţimu, kdy Loreta postupně propadala zkáze, byl zničen i hřbitov. Náhrobní kameny byly vyvráceny a ty vzácnější odcizeny. Po pádu komunismu při znovuzrození Lorety byl hřbitov upraven na meditační zahradu, kam byly umístěny i zachráněné náhrobky. V loňském roce došlo ke konečné úpravě. Farnost na svoji ţádost dostala povolení ke zřízení hřbitova. Část prostoru proti vratům byla vyčleněna a upravena na hřbitov, kam byly náhrobky přemístěny. Uprostřed čelní strany je kříţ a po obvodu byly vysázeny keříky, ze kterých během několika let vyroste ţivý plot. Na tomto hřbitově je moţné nyní i pohřbívat. ako

PODĚKOVÁNÍ SVATEBNÍ Váţený pane faráři, milý Petře, chtěli bychom Ti s Mariánkou a našimi rodiči srdečně poděkovat za skvělý svatební obřad a dobu, kterou jsi nás na tento ţivotní krok připravoval. Vryl se nám hlubo-

14

Č. 7, 8 – LÉTO 2011


FÓRUM sotva stojíc na nohou, poţádala o vystřídání. Ale šťastná, ţe jsem se mohla alespoň na chvilku vrátit do dětství. Jiří, DÍKY! A dodávám, manko nebylo. UF! jak

NOC KOSTELŦ JAK JSEM JI PROŢÍVALA Máme tady zase Noc kostelů. Dobrovolníci, pomocníci, přihlaste se prosím. Coţ o to, přihlásila bych se, letos ale jaksi nejsem taková čiperka jako v loňském roce, kdy pro mě nebylo problémem vítat, provázet, informovat, vodit na kůr, usmívat se a snaţit se být dobrou hostitelkou v kostele sv. Mikuláše. Tak třeba něco na faře, nabídla jsem svoje sluţby. Ale aţ do půlnoci ne, omezila jsem svoje dobrovolnictví. A dostalo se mi nabídky pro mě nevídané… V dětství jsem si často a ráda hrála na prodavačku. Bavilo mě balit kornouty, listy či kousky papíru byly peníze, a kdyţ mi maminka sehnala opravdovou odměrku na prodej mléka, moje prodavačské srdce se jen, jen tetelilo. Kdyţ mi Jirka Kolafa nabídl, abych na faře prodávala knihy, připadala jsem si jako tehdy. Budu prodavačkou! A ţe šlo nakonec o dţemy, šťávy, likéry, vína, kříţe, kříţky, růţence a různé přívěšky, mi vůbec nevadilo. Ale po prvním nadšení přišly pochyby. Budeš to všechno umět nabízet tak, abys něco utrţila? A co kdyţ davy kupujících nezvládneš a uděláš MANKO! Kdyţ přišel ten očekávaný čas, sama jsem se nepoznávala. Jako bych stála za pultem, tady před pultem, vţdycky. Je pravda, ţe po desáté hodině jsem umluvená, s hlavou jako „škopek,“

NÁZORY CHEBSKÉ VEŘEJNOSTI Na letošní Noc kostelů přišlo velké mnoţství Chebanů. Někteří s loňskou zkušeností, jiní poprvé a tedy se zvědavostí. Co uvidí, uslyší, jak to na ně bude působit. A ţe je otevřená fara? Jak to asi na takové faře vypadá? A tak jsem našla odvahu a před Billou se zeptala několika ţen, které na Noci kostelů byly nebo mají zprostředkované informace, jak na ně tato akce působila, co jim případně dala, co o ní slyšely. Zde jsou názory a ohlasy, které zaznamenala naše redaktorka Jana (jak): Paní Radka přišla aţ později a tak nestihla vše, co by chtěla. Mrzí ji, ţe se nedostala do věţí kostela. Velice se jí líbilo na faře a povaţuje za dobrý nápad faru otevřít a i tím přiblíţit ţivot věřících. „Koupila jsem si mešní víno a schovám si ho jako vzácnou památku“, říká. Paní Růžena při Noci kostelů nebyla v Chebu, kamarádka jí ale vyprávěla, jak se jí všechno líbilo a ţe odcházela domů moc spokojená. Paní Marie byla letos poprvé. Je ráda, ţe si mohla prohlédnout kostely, které ji oslovily svou atmosférou, a také fara se jí moc líbila. Prý si všechno náleţitě „vychutnala.“ Bude ráda, kdyţ Noc kostelů bude i v příštím roce. Anonymní paní: Letos na Noci kostelů nebyla, musela odjet. Má ale zkušenost z loňského roku, kdy uvítala myšlenku otevřít nádherné prostory kostelů, přinést tam hudbu, zpěv a slovo a nechat na lidi působit to všechno dohromady. Od přátel a známých ví, jaké to bylo letos. Všichni byli 15


Č. 7, 8 – LÉTO 2011

moc spokojeni a uţívali si tu neopakovatelnou atmosféru. Paní Alena Vokáčová (sama si přála zveřejnit celé jméno) byla na Noci kostelů uţ v loňském roce, a tak si tu letošní nemohla nechat ujít. Stejně jako v loni prý bylo všechno úţasné. Kostely, koncerty ve sv. Mikuláši, v Kláře, ve Vinici. Byla ráda, ţe se otevřela fara, která je nádherná. Moc se jí líbila terasa s malou skalkou. Líbily se jí akce na faře, zvlášť byla nadšená z výuky ţidovských tanců. Řekla také, jak je tato akce důleţitá pro děti, které přišly s rodiči. Moţná ani neví, co je to kostel a k čemu je. A tak při malování a hraní na ně můţe atmosféra kostela zapůsobit. Paní Alena má syna, praktikujícího katolíka, který ţije v Praze. Kdykoli přijede do Chebu, jde na mši. Řekl jí, ţe nám závidí (v dobrém) našeho kněze, patera Hrušku. Kéţ by prý měli také takového. Další názory zachytila naše redaktorka Martina (bodi). Zajímalo jí, jak tuto akci vnímá veřejnost, a to jak ta, která není běžně v kostelních lavicích k vidění, tak ta, pro niž je naopak návštěva kostela potřebou. Pro veřejnost, která se nezúčastňuje bohosluţeb, jsme připravili tyto otázky: 1. Byli jste se podívat na Noci kostelů? 2. Jak se vám akce líbila? 3. Byla pro vás přínosem? Odpověděla pouze jedna, Ladislava: 1. Byla jsem se podívat. 2. Moc se mi líbila. 3. Dostali jsme se do prostor, kam se běţně nedostaneme. V evangelickém kostele byla výstava prací dětí z Útočiště, která byla moc hezká. Nevěřila jsem, ţe to dělaly děti.

A teď odpovědi: Tomáš: 1. Je dobře, ţe to je. 2. Určitě. Jitka: 1. V pořádku. 2. Určitě. Stanislava: 1. Alespoň se přijdou lidi podívat, jak to v kostele vypadá. 2. Pro někoho je to atrakce. Někdo vidí, jak kostel vypadá. Nemůţu jednoznačně odpovědět. Brigita: 1. Je to určitě úţasné. Mně se to líbilo. 2. Je to velkým přínosem. Člověk se v kostele staví, protoţe tam jde jeho známý a pozve ho. Někteří mají pocit, ţe do kostela nepatří a tak přijdou alespoň na Noc kostelů. Alena: 1. Velmi pozitivně. 2. Velký přínos. Lidé v dnešní době ţijí v jiných představách neţ je skutečnost současné církve.

V KOSTELE SV. VÁCLAVA V pátek 27. května po mši svaté jsem se dala do sluţby. Bylo potřeba vše přichystat, srovnat, utřídit si myšlenky, zorientovat se v bočních oltářích… Proč jsem měla takový shon, protoţe od 19. hodiny byla v Chebu naplánována Noc kostelů a jedním z těch, které měly být otevřené, byl kostel sv.

REAKCE FARNÍKŮ Veřejnosti, která se bohosluţeb zúčastňuje víceméně pravidelně, jsme se ptali: 1. Jak vnímáte, ţe jsou kostely po celé republice otevřené široké veřejnosti? 2. Myslíte si, ţe je tato akce přínosem i pro „nekřesťany“? 16

Č. 7, 8 – LÉTO 2011


Václava. Byla jsem tu jednou z hlídačů. Návštěvníci sledovali se zájmem doprovodný program, nemohli se vynadívat na interiér kostela a Jakub, který byl v sakristii, povídal a povídal o nástěnných malbách a vlastně o všem, o čem se dalo povídat. Neměl čas si ani vypít čaj a sníst koláč… Velký zájem návštěvníků vzbudila prohlídka varhan. Několikrát jsme museli odpovídat na různé otázky, které se týkaly tohoto hudebního nástroje. Líbila se mi spoluhlídačka Maruška, která apoštolovala s plným nasazením, dokonce i příslušníky policie, kteří se přišli podívat do kostela, jestli je vše v pořádku. Myslím si, ţe to byla vydařená akce, ve které nechyběly sympatie pro hlídače a zájem návštěvníků. bodi

POUTNÍ MARATON MAMMERSREUTHSKÉ OBČERSTVENÍ Bylo příjemné počasí, řekla bych, také akorát na běh a kolo. Se svým spoluţákem jsme na poradě, která byla určená k Poutnímu maratonu, vytvořili pracovní duo. Byli jsme v Mammersreuthu.

My dva jsme si maraton uţili a myslím si, ţe i účastníci, kteří se k nám přišli občerstvit. Vyprávěli nám své záţitky a pocity. Fascinoval mě jeden z kolařů, který měl mapy zvládnuté úplně skvěle. Ukazoval mi navigaci na kolo, mapu v mobilu, a kdyby selhala technika, tak měl kromě itineráře i klasickou papírovou mapu. Myslím si, ţe je to úţasná akce, která lidí sdruţuje, upevňuje vztahy a vytváří i nové. Myslím si, ţe část trasy by se moţná příště dala zvládnout i na koloběţce nebo na kolečkových bruslích… Martina

DALŠÍ Z TOULEK Z KYNŢVARTU DO MARIÁNSKÝCH LÁZNÍ

MŮJ PRVNÍ MARATON Článek byl převzat z www.bezeckaskola.cz. Tak jsem v sobotu 25. 6.2011 uběhla poprvé v ţivotě maratonskou trasu, coţ je cca 42,2 km. Kdyţ mě kolegové nabádali, ţe mám o tom něco napsat, říkala jsem si, ţe není o čem psát. Bylo to více méně v pohodě, ţádné krize ani obávané „maratonské zdi“ nepřišly, tak co mám říkat. Ale kdyţ jsem se nad tím víc zamyslela, uvědomila jsem si, ţe právě to, je to důleţité! Ţe jsem byla dobře připravená já i ta cesta a ţe je za co děkovat. Takţe jako správná křesťanka a ještě ke všemu Eva začnu od Adama: 

Naši přátelé Liduška a Jenda Křivancovi opět nelenili a připravili další nádhernou trasu z Kynţvartu přes Kladskou a rezervaci Smraďoch do Mariánských Lázní. Tentokrát však bohuţel zřejmě termín 11. června vyhovoval jen málokomu, a tak se to odrazilo v účasti. Pater Bauchner (Beruška) měl v ten den také jiné povinnosti, a tak tedy jeho sokolovské „ovečky“ nechtěly pravděpodobně jít bez svého pastýře a zůstaly raději doma. Přesto výlet stál za to, a účastníky představujeme alespoň na fotografii. rym 17


Č. 7, 8 – LÉTO 2011

Na počátku bylo slovo. Tedy hodně slov a byla napsaná v knize od Miloše Škorpila Jak uběhnout maraton za 100 dní, kterou jsem dostala někdy začátkem letošního března. Od dětství miluji jídlo a knihy (a nejvíc čtení při jídle ), tak jsem měla radost a hned se do ní, jak mám ve zvyku od zadu začetla. Ovšem poţadavky na trénující osoby byly tak hrozné, ţe jsem se ráda rychle vrátila na začátek. Zařadila jsem se podle uvedené výkonnostní tabulky do kategorie „víkenďák“ a začala podle vedených plánů trénovat. Asi za dva týdny jsem dostala ještě jednu knihu větší a silnější - Zrozeni k běhu od Christophera McDougalla. Tu jsem si taky s chutí přečetla, pro mě důleţité motivační pasáţe si zapamatovala a jimi se při běhu řídila. Tak a tady ti, kteří mají málo času, protoţe venku je hezky, a oni jdou běhat, mohou skončit. Ti, kteří mají času dost, protoţe běhat začnou aţ zítra, v pondělí nebo od nového roku, si mohou číst dál. Knihy jsem různě nenápadně nechávala leţet po bytě, aby to zaujalo i jiné vášnivé čtenáře z naší rodiny, ale jediného, čeho jsem se dočkala, bylo: „Mami, ty uţ to přeháníš!“ nebo „Ty si myslíš, ţe kdyţ budeš čím dál tím rychleji běhat, ţe budeš čím dál tím mladší, ale to není pravda.“ Tak jsem chodila běhat dál pravidelně téměř ob den, ale úplně nenápadně v době, kdy mě rodina nejméně postrádala. V knize od Miloše jsem stále pro inspiraci listovala a jako správná česká ţena typu spíše barokního jsem milovala věty jako například: „…jako kaţdý běţec máte asi podváhu …“ nebo kdyţ máte v sobotu jako ţena doma nejvíc práce: „V sobotu vyjeďte na nějaký delší závod ve vašem okolí. “ nebo jako zarytý odpůrce technického pokroku: „Měření tepové frekvence můţe tréninku dodat téměř ‚vědeckou‘ kvalitu“ nebo „Snaţte se nemyslet pořád na to, ţe

vás čeká maraton.“, kdyţ jsem byla člen realizačního týmu. Ale jako celek mě kniha vybavila teoretickými informacemi pro všechny moţné situace, které mohou v průběhu běhání nastat. Druhá kniha byla spíš o lásce k tomu základnímu pohybu, který udrţoval při ţivotě naše předky, k běhu. Byla o „šílencích“ kteří během ţijí, kteří ho studují a milují. Byly tam myšlenky o tom, jak vytrvalostní běh mění lidi k lepšímu, pomáhá k vytváření vztahů. Obě se pěkně doplnily, abych byla dobře připravená. Druhá okolnost byla perfektně připravená a označená trať, občerstvovací stanice na kaţdých pěti kilometrech a vůbec dobré zázemí. To ovšem jako člen týmu nebudu chválit nijak přehnaně, všichni víme, co se o samochvále říká. Tady jen chci moc poděkovat všem spolupracovníkům a dobrovolníkům, kteří se do akce zapojili. No a pak uţ jen zbývalo to krásné červnové ráno se postavit na start, vyběhnout a sklízet plody příprav. Eva

PS: Eva ve své skromnosti zamlčela, že Poutní maraton zvládla za na poprvé obdivuhodných 5:10 hrubého času (tj. včetně všech zastávek na poutních místech). Tedy nepočítám-li její závěrečné čekání na mikulášské věži na nás opozdilce (viz foto), abychom se pak do cíle mohli z nebeských výšin snést všichni společně za 5:27.  18

Č. 7, 8 – LÉTO 2011


Děkuji tedy všem, kteří se o mě po zmíněné nepříjemnosti s ochotou a vstřícností postarali. Děkuji především „neznámé“, ale o to milejší paní, která mě sbírala ze silnice, ochotně volala pomoc a postarala se o mě aţ do chvíle, neţ jsem seděl v autě připraven na transport směřující k nemocnici. Další dík pak patří Františkovi Švarcovi, Vlastně Černochové a její řidičce, kteří mě bezpečně a pohotově převezli do nemocnice. Díky i Vám všem ostatním za povzbudivá slova a podporu v cíli. Věřte mi, ţe i z akce, z které si odváţíte zlomeninu a dosti nabourané plány na začínající prázdniny, můţe člověk odjíţdět naplněn radostí a se vztyčenou hlavou. A to byl, právě díky Vám, můj sobotní případ. Uţ teď se těším na další ročník marathonu, při kterém se pokusím absolvovat trať celou a snad i ve zdraví. A budu se těšit, ţe i za rok bude Poutní marathon minimálně stejně povedený jako ten letošní. A to především díky lidem, kteří ho připraví, ale i díky Vám všem ostatním, kteří ho povedeným svou přítomností jistě uděláte. Kuba J.

HLAVNĚ, ŢE SE NIC NESTALO!

„Hlavně, ţe se nikomu nic nestalo!“ Tak tuhle větu jsem si, bohuţel, nemohl poslechnout po sobotním Poutním maratonu. Svou malou kolizi na kole, přibliţně v polovině maratonské trati, jsem odnesl zlomenou klíční kostí. I přes svůj úraz a palčivou bolest jsem se však v Chebu s mnohými z Vás loučil s úsměvem a příjemným pocitem z povedené akce. Nezapomenutelná atmosféra, která byla cítit uţ na samotném startu, nepřestala působit ani v průběhu celého dne. A to zejména a především díky lidem (známým i neznámým), které jsem měl moţnost v sobotu potkat.

SPOLKY A SPOLEČENSTVÍ gymnáziu. Chtěla studovat farmacii, ale vysoké školy byly ve válce zavřené. V r. 1941 se provdala a hned po válce v r. 1945 se přestěhovali s první dcerkou do Chebu, kde její manţel přijal místo ředitele Ústřední sociální pojišťovny, (později OÚNZ). V r. 1946 se narodila druhá dcerka, a kdyţ děti povyrostly, nastoupila v r. 1950 jako zdravotní laborantka do městské nemocnice, kde pracovala ještě i s řádovými sestrami. Postupně si doplnila vzdělání studiem v Plzni, Brně a v Praze a získala atestaci z biochemie a z hematologie. Pro svou svědomitost

SPOLEK MARIA LORETO DEVADESÁTINY DAGMAR ZUNOVÉ Nikdo tomu nechce věřit, ale je to tak. Jedna z prvních členek Spolku Maria Loreto a velice pilná, svědomitá a obětavá členka dobrovolnické skupiny LORETA Dagmar Zunová oslavila 1. července v plné duševní i tělesné svěţesti své devadesáté narozeniny. Narodila se v Bratislavě, kde byl její otec ředitelem banky. Kdyţ jí bylo 15 let, zemřela jí maminka a tatínek se s ní přestěhoval do Prahy, kde dokončila studia na 19


Č. 7, 8 – LÉTO 2011

Ale není tam, ţe Dagmar Zunová loni promovala na Universitě třetího věku při ZČU v Chebu. Ţe na Loretě zastane práci za dva, kdyţ její spolupracovnice onemocní a nemůţe do sluţby. Ţe je výborná kuchařka a vyrábí znamenité moučníky. Milá Dášenko, kéţ Tě Bůh provází v dalších letech Tvého ţivota, Panna Maria odmění za to, jak se obětavě staráš o její poutní místo, a Tvůj anděl stráţný vede Tvé kroky jen po dobrých cestách. ako

KLUB KŘESŤANSKÝCH ŢEN

dosáhla v laboratoři vedoucího postavení, také přednášela v abiturientském kursu zdravotních laborantů. Byla vědeckým sekretářem České lékařské společnosti J. E. Purkyně a spolu s MUDr. Zelenkou zaloţila v Chebu její pobočku. Práce ve zdravotnictví ji těšila. I po odchodu do důchodu v r. 1977 pracovala ještě dalších 9 let na zkrácený úvazek v laboratoři a pak se jiţ věnovala jen rodině. Zajímá se o kulturu, vţdy chodila ráda do divadla, do kina, na výstavy a na koncerty. Řadu let také cvičila v Sokole, dobře lyţovala. Má ráda přírodu a dodnes chodí na dlouhé vycházky do okolních lesů, odkud se vrací s koši hub, borůvek nebo brusinek. V kostele sv. Mikuláše nebo v Infocentru si můţeme přečíst její ţivotní příběh v cyklu „950 tváří a osudů z města Chebu“.

Dne 23. května jsme se sešly v chebském muzeu a 13. června jsme si vyposlechly přednášku na téma Chebsko ve 20. století, česko-německé vztahy. Obě setkání nám umoţnila paní mgr. M. Plevná - Šalátová, pracovnice chebského muzea. Jako čtenářka farního Zpravodaje reagovala na náš příspěvek ve Zpravodaji a nabídla nám spolupráci tj. přednášky o historii Chebu. Návštěva v muzejní knihovně a přednáška 13. 6. byly nejen profesionální, vycházející z dokumentace i fotografické, ale uvedené milým, přirozeným podáním. Moc děkujeme! Jsme na prahu léta, dovolených, prázdnin. Přejeme všem čtenářům a farníkům pohodové proţití těchto dnů a šťastné návraty domů. vá

Z KANCELÁŘE EKONOMIKA FARNOSTI

12. 6. 4.131 Kč 15. 6. 499 Kč Maria Loreto 19. 6. 3.531 Kč Dolní Ţandov - květen 1.291 Kč  Pravidelné příspěvky převodem: květen 6.400 Kč 26. 6. sbírka na farní charitu 6.737 Kč

 Sbírky liturgické: 18. 5. 322 Kč Maria Loreto 29. 5. 1.000 Kč viet. komunita 1. 6. 483 Kč Maria Loreto 5. 6. 3.675 Kč 8. 6. 2.078 Kč Maria Loreto 20

Č. 7, 8 – LÉTO 2011


 Svatba: 11. 6.: Martin Vrátník & Marie Altmanová v kostele sv. Ducha na Loretě uzavřeli svátostné manţelství.  Pohřby: 4. 6. Tomáš Kuna nar. 8. 12. 1974 15. 6. Ladislav Kotlár nar. 4. 10. 1953

Z FARNÍ MATRIKY  Křty: 30. 4. Milan Gašpar 15. 5. Elena Kříţová 19. 6. Natálie Anna Marie 19. 6. Viktor Jakub  Biřmování: 26. 6.: Haklová Jana, Jiráska Jakub, Labajová Anna, Danyiová Dominika, Svatková Růţena, Fajmonová Jana, Novotný Václav  Obnova biřmování: 26. 6.: Svatek Martin, Kolafová Eva, Karasová Jana, Otípková Alena, Haklová Jaroslava  První přijímání: 26. 6.: Tumidalská Eliška, Kučerová Kristýna, Svatková Terezie, Nováková Anna, Svoboda Jaroslav, Kolafa Martin, Tiralová Aneta, Labajová Anna, Danyiová Dominika, Svatková Růţena, Fajmonová Jana, Pokorná Petra

PODĚKOVÁNÍ  všem dobrovolníkům a kuchařkám, kteří zajišťovali pohostinnost našich kostelů a fary při Noci kostelů  organizačnímu týmu, všem dobrovolníkům a hospodyňkám, díky kterým se mohl uskutečnit Poutní maraton  všem, kteří jakýmkoli způsobem pomohli zajistit krásnou slavnost biřmování a prvního přijímání s biskupem Františkem  všem, kteří se po celý rok věrně věnují dobrovolnické sluţbě na Loretě a v kostele sv. Mikuláše

NENECHTE SI UJÍT pondělní, ani středeční ranní biblické, ani páteční klasické večerní). Nabízí se moţnost účasti na mších svatých ve Františkových Lázních, a to v pondělí, středu, čtvrtek, pátek a sobotu vţdy od 19:00.  V období letních prázdnin (červenec a srpen) nebudou slaveny rodinné mše svaté od 11:00.  K Letnímu dovádění jsou letos školní děti a jejich starší kamarádi zváni opět na faru do Krásna, a to ve dnech 4. – 8. července 2011. Info na tel. 731 619 729.  Chebské varhanní léto pokračuje svým druhým koncertem nazvaným Chebské židovské město (M. Kolářová – varhany, P. Kšicová – zpěv, V. Eichler – klarinet, tarogáto, A. Svatošová - průvodní texty) konaným ve středu 6. 7. od 19:30 v kostele U Františkánů. Na programu hudební památky lidové a umělé ţidovské hudby. CHVL

 V období 4. 7. aţ 6. 8. má farář dovolenou a bude se ve farnosti vyskytovat jen nepravidelně a na nedělních mších od 9:30 u sv. Mikuláše. V případě nutnosti se v této době obracejte na faráře sousedních farností (Mariánské Lázně, tel. 354622434; Františkovy Lázně, tel. 354542481).  V období 10. – 31. 7. budou nedělní mše svaté v naší farnosti slaveny pouze od 9:30 v kostele sv. Mikuláše (tj. nebudou ani ţandovské „ranní“, ani rodinné „jedenácté“, ani katechetické „večerní“. V případě potřeby můţete vyuţít moţnost účasti na nedělní mši svaté od 11:30 v Lomanech nebo na sobotní mši svaté s nedělní platností od 19:00 ve Františkových Lázních.  V období 4. 7. aţ 6. 8. budou v naší farnosti slaveny všednodenní mše svaté pouze 13. 7. od 15:00 na Loretě a 27. 7. od 15:00 na Loretě (tj. nebudou ani seniorské 21


Č. 7, 8 – LÉTO 2011

bude pokračovat koncerty 20. 7. a 3. 8. (sv. Mikuláš), 17. 8. a 7. 9. (sv. Václav).  Na Farní dovolenou v Hejnicích zmizíme v době od 31. 7. do 6. 8.  K Hvězdicové pouti na Kappl u příleţitosti 300 let posvěcení této kaple Nejsvětější Trojice jsme zváni v pátek 12. 8., kdy se na Kapplu ke společnému programu s ostatními farnostmi z okolí sejdeme v 19:00 a od 20:00 zde bude slavena pontifikální mše svatá s cisterciáckým opatem Dr. Thomasem Denterem, OCist. Zájemci u putování hlaste se do konce července fa-

ráři Petrovi (tel. 608656557), abychom se domluvili na způsobech přesunu (dle zájmu např. pěšky, kolo, auta, bus…). Tento pátek nebude večerní mše u sv. Václava.  Valdštejnská poboţnost v rámci Valdštejnských slavností se bude konat v kostele sv. Mikuláše v sobotu 27. 8. od 10:00.  K tradiční Diecézní pouti do Teplé nás biskup František zve v sobotu 3. 9. Čas odjezdu autobusu bude upřesněn.  Mše na zahájení školního roku, kterou opět začnou rodinné „jedenácté“, bude v neděli 4. 9. od 11:00 ve farním sále.

CHEBSKÁ POUŤ DO MARIENWEIHER Vyvrcholení tradiční chebské poutě do Marienweiher (viz článek Alenky Kovaříkové v rubrice Spolky a společenství v červnovém Zpravodaji) se blíţí. V letních měsících nás na této společné cestě chebskou i duchovní historií čeká pár důleţitých zastávek:  neděle 10. 7. 2011 od 16:30 koncert se smíšeným sborem hudebního sdruţení Stadtsteinach Akustika v kostele sv. Mikuláše v Chebu  neděle 21. 8. 2011 od 16:30 koncert varhaníků z baziliky v Marienweiher Stefana a Thorstena Rascherových z Limmersdorfu v kostele sv. Mikuláše v Chebu  pátek 9. 9. 2011 od 9:30 česko-německá mše svatá v kostele sv. Mikuláše v Chebu na zahájení třídenní pěší pouti do Marienweiher  9. – 11. 9. 2011 třídenní pěší pouť do Marienweiher (65 km) s noclehem v Hohenbergu n. O. a ve Weissenstadtu – odchod poutníků po mši kolem 10:30 od kostela sv. Mikuláše – zájemci se hlaste do poloviny srpna faráři Petrovi (608656557)  neděle 11. 9. 2011 ráno autobusová pouť do Marienweiher na hlavní poutní mši svatou Chebské pouti (čas odjezdu bude upřesněn, před Marienweiher moţnost krátkého pěšího úseku) – zájemci se hlaste do poloviny srpna Aleně Kovaříkové (725879446)

Rozpisy jízd „farních taxikářŧ“ na měsíc červenec a srpen 2011 Případné změny jsou samozřejmě vyhrazeny. V letních měsících se také zřejmě mohou operativně měnit podle moţností řidičů (dovolené). 3. července: Kopečný 7. srpna: Svatek 10. července: Rymešová 14. srpna: Kopečný 17. července: Svatek 21. srpna: Rymešová 24. července: Kopečný 28. srpna: Svatek 31. července: Rymešová 4. září: Kopečný Připomínáme znovu kontakty na farní taxikáře. Lze poslat také zprávu na mobil: 604 131 721 (Rymešová), 721 500 176 (Svatek) nebo 731 053 937 (Kopečný). 22

Č. 7, 8 – LÉTO 2011


LETNÍ KALENDÁŘ !!Pravidelné bohoslužby a setkání naleznete na poslední straně v „PRAVIDELNOSTECH“!! 10.7. neděle 13.7. středa 17.7. neděle 20.7. středa 24.7. neděle 27.7. středa 31.7. neděle 31. 7. – 6. 8. 3.8. středa 7.8. neděle 8.8. pondělí 10.8. středa 10.8. středa 12.8. pátek 14.8. neděle 15.8. pondělí 17.8. středa 17.8. středa 19.8. pátek 21.8. neděle 21.8. neděle 22.8. pondělí 24.8. středa 24.8. středa 26.8. pátek 27.8. sobota 28.8. neděle 29.8. pondělí 2.9. pátek 2.9. pátek 2.9. pátek 3.9. sobota 4.9. neděle 5.9. 7.9. 7.9. 9.9. 11.9. 11.9.

pondělí středa středa pátek neděle neděle

15. NEDĚLE V MEZIDOBÍ jen 9:30 Mikuláš 16:30 Chebská pouť: koncert souboru Akustika kostel sv. Mikuláše 15:00 slavení eucharistie (poutnická) Maria Loreto 16. NEDĚLE V MEZIDOBÍ jen 9:30 Mikuláš 19:30 Chebské varhanní léto housle a varhany kostel sv. Mikuláše 17. NEDĚLE V MEZIDOBÍ jen 9:30 Mikuláš 15:00 slavení eucharistie (poutnická) Maria Loreto 18. NEDĚLE V MEZIDOBÍ jen 9:30 Mikuláš Farní dovolená v Hejnicích v Jizerských horách 19:30 Chebské varhanní léto varhanní recitál kostel sv. Mikuláše 19. NEDĚLE V MEZIDOBÍ 7:45 D. Ţandov + 9:30 + 18:00 15:00 slavení eucharistie (seniorská) DPS Skalka 8:00 slavení eucharistie (biblická) farní sál Cheb 15:00 slavení eucharistie (poutnická) Maria Loreto 19:00 hvězdicová pouť Kappl 300 let posvícení domluva s farářem 20. NEDĚLE V MEZIDOBÍ 7:45 D. Ţandov + 9:30 + 18:00 14:00 SLAVNOST NANEBEVZETÍ P. MARIE DPS Spáleniště 8:00 slavení eucharistie (biblická) farní sál Cheb 19:30 Chebské varhanní léto Musica da Chiesa kostel sv. Václava 18:00 slavení eucharistie (klasická) kostel sv. Václava 21. NEDĚLE V MEZIDOBÍ 7:45 D. Ţandov + 9:30 + 18:00 16:30 Chebská pouť: varhanní koncert kostel sv. Mikuláše 15:00 slavení eucharistie (seniorská) DPS Dragounská 8:00 slavení eucharistie (biblická) farní sál Cheb 15:00 slavení eucharistie (poutnická) Maria Loreto 18:00 slavení eucharistie (klasická) kostel sv. Václava 10:00 Valdštejnská poboţnost kostel sv. Mikuláše 22. NEDĚLE V MEZIDOBÍ 7:45 D. Ţandov + 9:30 + 18:00 14:00 slavení eucharistie (seniorská) LDN Amica 14:00 prvopáteční adorace a zpovídání kostel sv. Václava 15:00 slavení eucharistie (klasická) kostel sv. Václava 16:00 pouť do Teplé (pěšky, běh, kolo) od sv. Mikuláše Diecézní pouť do kláštera Teplá odj. autob. Komenského ul. 23. NEDĚLE V MEZIDOBÍ 7:45 D. Ţ. + 9:30 + 11:00 + 18:00 11:00 mše na zahájení školního roku farní sál Cheb 15:00 slavení eucharistie + KKŢ (Kamenná) DPS Skalka 8:00 slavení eucharistie (biblická) farní sál Cheb 19:30 Chebské varhanní léto sbor sv. Víta Praha kostel sv. Václava 9:30 Chebská pouť: mše a start pěší pouti kostel sv. Mikuláše Chebská pouť: autobus do Marienweiher odj. Komenského u. 24. NEDĚLE V MEZIDOBÍ jen 9:30 Mikuláš 23

PRAVIDELNOSTI Řk farnost Cheb (Cheb, D. Žandov, Milíkov, Pomezí, Tuřany, Odrava, Okrouhlá, Lipová, Nebanice) FARNÍ DŮM: KOSTELNÍ NÁM. 15, 350 02 CHEB; tel.: 354422458; IČ: 477 22 347 [email protected]; http://www.farnostcheb.cz; č. účtu: 781 704 309 / 0800 Duchovní správce farnosti: Petr Hruška, 608 656 557; [email protected] Pastorační rada: společný e-mail na všechny členy rady je [email protected] Farní kancelář: Zdeňka Skubeničová, administrativa, 608 656 558, [email protected] Služba nemocným: Petr Hruška, 608 656 557; [email protected] Pastorační asistent: Petr Klokočka, 777 141 305, [email protected] Farní charita Cheb: Eva Kolafová, ředitelka, 731 619 729; [email protected] Dobrovolnické centrum: Eva Kolafová, vedoucí, 731 619 729; [email protected] Kontaktní místo Charity: Zdeňka Hulínská, 731 619 762, [email protected] Farní knihovna: Karel Dvořák, vedoucí, 774 826 007; [email protected] Maria Loreto: Alena Kovaříková, koordinátorka, 725 879 446; [email protected] Kostelníci: Brigita Loosová, 608 656 559; Eliška Tumidalská, 606 884 426; Z. Kyznar, 354 693 502 Farní taxi a Zpravodaj: Jaroslava Rymešová, [email protected]; 604 131 721 Stavební technik a údržbář: Richard Preibisch, 731 619 769, [email protected] Farní penzion: Jaromír Jiráska, správce penzionu, 608 656 555; [email protected]

BOHOSLUŢBY DNE PÁNĚ 7:45 slavení eucharistie (10. – 31. 7. NENÍ) kostel sv. Michaela D. Ţandov 9:30 slavení eucharistie (farní) kostel sv. Mikuláše Cheb rodinná mše svatá ČERVENEC A SRPEN NENÍ 18:00 večerní mše svatá (10. – 31. 7. NENÍ) farní sál – fara Cheb OSTATNÍ BOHOSLUŢBY A SETKÁNÍ 14 / 15 slavení eucharistie (seniorská) viz Farní kalendář Po 19:30 slavení eucharistie (vietnamská) farní sál – fara Cheb Po 8:00 slavení eucharistie (4. 7. – 6. 8. NENÍ) farní sál – fara Cheb St 15:00 slavení eucharistie (jednou za 14 dní) Maria Loreto (Farní kalendář) St 18:00 slavení eucharistie (4. 7. – 6. 8. a 12. 8. NENÍ) kostel sv. Václava Pá Svátost smíření (zpověď): před či po kaţdé mší svaté, případně i jindy, na základě předchozí telefonické domluvy s farářem (telefon viz výše) Pastýřská sluţba rozhovorem a modlitbou (duchovní či ţivotní poradenství): podle osobní či telefonické domluvy s farářem (telefon viz výše) Kontaktní hodiny farnosti: dle domluvy se Z. Skubeničovou (telefon viz výše) Kontaktní místo Charity a Dobrovolnické centrum: kancelář v 1. patře farního domu, v červenci a srpnu jen po osobní domluvě (telefon viz výše) Farní knihovna (farní dům – půjčování a prodej literatury, internet): v červenci a srpnu jen po osobní domluvě (telefon viz výše) Noclehárna Betlém, Denní centrum svaté Alţběty a charitní šatník: pondělí – pátek provozuje Diecézní charita Plzeň (vhodný osobní kontakt předem na tel. 731 433 149) Ne Ne Ne Ne

ZPRAVODAJ CHEBSKÉ FARNOSTI pro svoji vnitřní potřebu vydává Řk farnost Cheb. Redakční tým: J. Rymešová (vedoucí), V. Kučera, J. Karasová, M. Belasová, D. Kučerová, J. Klíchová. Za obsah zodpovídá: Petr Hruška. Redakce si vyhrazuje právo na redakční úpravu zaslaných příspěvků. Celkový náklad 300 výtisků. Vychází zpravidla 1. neděli v měsíci kromě srpna. Toto číslo vyšlo 3. 7., příští vyjde 4. 9. Příspěvky moţno odevzdávat v kanceláři, redakčnímu týmu či zaslat na [email protected] do uzávěrky čísla 21. 8. Doporučený příspěvek na tisk 5 Kč, sponzorský 15 Kč

chebské farnosti léto 2011

Recommend Documents