Charakteristiky lesních geobiocenóz Národní přírodní rezervace Mazák v Moravskoslezských Beskydech (Beskydský bioregion, Česká Republika)

Práce a Stud. Muz. Beskyd (Přír. Vědy), 13: 55-82, 2003 ISBN 80-86166-13-9

Charakteristiky lesních geobiocenóz Národní přírodní rezervace Mazák v Moravskoslezských Beskydech (Beskydský bioregion, Česká Republika) Characteristics of forest geobiocenoses in the National Nature Reserve Mazák in the Moravskoslezské Beskydy Mts. (Beskydský biogeographical region, Czech Republic) Otakar HOLUŠA1)* & Jaroslav HOLUŠA, st.2) 1)

Ústav lesnické botaniky, dendrologie a typologie, LDF, Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, Zemědělská 3, CZ-613 00 Brno, e-mail: [email protected] 2) Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem, pobočka Frýdek-Místek, Nádražní 2811, CZ-738 01 Frýdek-Místek

Keywords: characteristics of forest geobiocenoses, altitudinal vegetation zones, National Nature Reserve Mazák, Beskydský biogeographical region, Czech Republic Abstract. National Nature Reserve Mazák is situated in the west-carpathian biogeographical subprovincy. Territory of reserve lies in the 4 altitudinal vegetation zones: 5th (Abieto-Fageta s. lat. = Fir-beech) (in altitude 700-910 m a.s.l.), 6th (Piceeto-Fageta s. lat. = Spruce-beech) (in altitude 880-1120 m a.s.l.), 7th (FagetoPiceeta s. lat. = Beech-spruce) (in altitude 940-1280 m a.s.l.) and 8th (Piceeta s. lat. = Spruce) (in altitude 1250-1320 a.s.l.) (according to system of forest typology Plíva (1971, 1991)). There are 17 forest types (= type of geobiocenose). Detailed characteristics of forest geobiocenoses are presented. Some places have state near-natural with typical tree species composition and with original ecotypes of trees.

ÚVOD Karpatská soustava díky své typické geomorfologické stavbě (příkré svahy, velká převýšení) oplývá více nepřístupnými územími, která nebyla v historické době pod lidským vlivem jako ostatní části krajiny České republiky. V těchto nepřístupných územích se do dnešních dnů zachovaly geobiocenózy přibližně ve stavu, v jakém by se nacházely bez jakéhokoliv vlivu člověka. Jedno z těchto míst je západní svah nejvyššího vrcholu Moravskoslezských Beskyd - Lysé hory. Z důvodu zachování lesních geobiocenóz na západním úbočí byla vyhlášena rezervace (dnes Národní přírodní rezervace) Mazák. Ochrana přirozených lesů je důležitá především pro zachování genofondu původních geobiocenóz, tzn. zachování původních ekotypů lesních dřevin jako determinant těchto geobiocenóz. První geobiocenologické průzkumy na masívu Lysé hory prováděl v letech 1949-1951 L. David. Rozsáhlejší průzkum uskutečnili v letech 1952-1955 prof. Zlatník a prof. Pelíšek z lesnické fakulty v Brně. Mapování prováděli posluchači lesnické fakulty a lesničtí typologové Lesprojektu Brandýs nad Labem. V roce 1964 revidovali geobiocenologické mapování pracovníci Lesprojektu - J. Tichý, J. Togner a M. Satora. V letech 1973-1974 prováděl revizi mapování M. Satora a B. Raynoch. V roce 1993 provedli revizi mapování autoři příspěvku. Na území NPR byly během mapování *

korespondenční adresa: Bruzovská 420, CZ-738 01 Frýdek-Místek

55

v letech 1952-1955 založeny geobiocenologické plochy s půdními sondami - č. 203 (LT 6F1), č. 205 (LT 7S1), č. 210 (LT 6F1). Během mapování v roce 1964 byly založeny další typologické plochy s půdními sondami – č. 81 (LT 6A3), č. 83 (LT 8Z2). Z půdních sond byly při následných revizích odebírány půdní vzorky. Údaje z geobiocenologických ploch z Mazáku byly také podkladem pro charakteristiky lesních typů pro přírodní lesní oblast 40 - Moravskoslezské Beskydy (Holuša 2000). Změny v druhovém složení fytocenóz na typologických plochách na území NPR Mazák (lokalita je zde uvedena pod názvem SPR Pod Lysou (horou)) vyhodnotil Viewegh (1994). Cílem příspěvku je charakterizovat NPR Mazák z pohledu lesnické typologie a geobiocenologie a předložit tak charakteristiky společenstev vyskytující se v daném území. METODIKA Lesnicko-typologické mapování autoři provedli v letech 1993, 1999-2000 a 2002. V roce 1993 byly na území NPR provedeny fytocenologické zápisy na geobiocenologických plochách s odběrem půdních vzorků, v letech 1999 a 2000 byly na některých plochách provedeny jen fytocenologické zápisy a založeny další geobiocenologické plochy. Poslední revize lesnicko-typologického mapování s odběrem půdních vzorků a zákresem porostních struktur na transektech byla provedena v roce 2002. Na území byly vylišeny lesní typy podle systematiky lesnické typologie (Plíva 1971, 1991), která se používá v lesním hospodářství. Latinské ekvivalenty názvů SoLT byly použity podle Mikesky & Kusbacha (2000). Jednotlivé lesní typy byly také zařazeny do systematiky STG (Buček & Lacina 1999), která je použita při vylišování Územního systému ekologické stability. Půdy byly klasifikovány podle Nemečka et al. (2001). Nomenklatura rostlin je použita podle Dostála (1989). Synuzie porostu byla vyhodnocena vzhledem k ekologickým nárokům jednotlivých druhů podle ekologických skupin rostlin (Průša 1967). Pro jednotlivé LT byly vypočteny procentuální podíly jednotlivých ESR. Současné dřevinné skladby byly srovnány s přirozenými skladbami uváděnými Plívou (1984). V jednotlivých vegetačních stupních byly vybrány vzorníky (pouze SM), na kterých byl zjišťován věk stromů: v 6.VS 4 ks, v 7.VS 5 ks a v 8.VS 4 ks. Historické údaje o lesnicko-typologických průzkumech byly použity z lesního hospodářského plánu Lesního závodu Ostravice LHC Staré Hamry (Kolektiv 1967), vývoj vlastnictví byl použit z Historie lesů LHC Ostravice (Žaloudík 1983).

POUŽITÉ ZKRATKY AVB - absolutní výšková bonita ESR - ekologická skupina rostlin CHKO - chráněná krajinná oblast LT - lesní typ VS - vegetační stupeň

NPR - národní přírodní rezervace PUPFL - pozemky určené k plnění funkcí lesa SoLT - soubor lesních typů STG - skupina typů geobiocénů LHC - lesní hospodářský celek

zkratky dřevin: BK - buk lesní (Fagus sylvatica) BO - borovice lesní (Pinus sylvestris) BR - bříza bělokorá (Betula pendula) DB - dub sp. (Quercus sp.) HB - habr obecný (Carpinus betulus) JD - jedle bělokorá (Abies alba) JLH - jilm horský (Ulmus scabra) JR - jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia) JS - jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) JV - javor mléč (Acer platanoides) KL - javor klen (Acer pseudoplatanus) KOS - kleč horská (Pinus mugo)

LMB - limba horská (Pinus cembra) LP - lípa sp. (Tilia sp.) LPM - lípa malolistá (Tilia cordata) LPV - lípa velkolistá (Tilia platyphyllos) MD - modřín opadavý (Larix decidua) OL - olše sp. (Alnus sp.) SM - smrk obecný (Picea abies) TR - třešeň ptačí (Cerasus avium) TS - tis červený (Taxus bacchata) VR - vrby sp. (Salix sp.) zkratky dřevin dle Vyhlášky MZe č. 84/1996 Sb. LIS - líska obecná (Corylus avellana)

56

půdní typy: FLy - fluvizem psefitická GLk - glej kambický GLm - glej modální KAm - kambizem modální

KAs - kambizem rankerová KAq - kambizem glejová KPs - kryptopodzol rankerový KPm - kryptopodzol modální

LIm - litozem modální PZs - podzol rankerový RNm - ranker modální RNz - ranker podzolový

půdní druhy: p - písčitá hp - hlinitopísčitá ph - písčitohlinitá h - hlinitá

jh - jílovitohlinitá st - štěrkovitá kam - kamenitá bal - balvanitá

substrát: Pkř - křídové pískovce Bkř - křídové břidlice Al - aluviální náplavy Dh - deluviální hlíny

ESR: 1. Lathyrus pannonicus - vápnomilné 2. Vincetoxicum hirundinaria - suché, bohaté 3. Pyrethrum corymbosum - vysýchavé, bohaté 4. Melica nutans - mírně vlhké, bohaté 5. Galium odoratum - čerstvé, bohaté 6. Geranium robertianum - nitrofilní 7. Leucobryum glaucum - velmi chudé 8. Festuca ovina - suché, chudé 9. Luzula luzuloides - mírně vlhké, chudé

10. Oxalis acetosella - čerstvé, středně bohaté 11. Potentilla erecta - střídavě vlhké 12. Deschampsia cespitosa - vlhké, středně bohaté 13. Stachys sylvatica - vlhké, bohaté 14. Vignea remota - mokré, proudící voda 15. Solanum dulcamara - mokré, stagnující voda 16. Sphagnum - rašelinné 17. Homogyne alpina - subalpínské

POPIS ÚZEMÍ NPR Mazák leží na západním svahu masívu Lysé hory, která je svou nadmořskou výškou 1323 m nejvyšší horou Moravskoslezských Beskyd. Území NPR sahá od 700 m n.m. do 1320 m n.m. a zaujímá svahy s SZ-Z-JZ expozicí. Nejmenší sklon mají mírné svahy na temenech hřebenů, které vybíhají SZ-směrem (hřbet zvaný Velké větry) a J-směrem (hřbet zvaný U tabule). NPR se nachází na katastrálním území obce Staré Hamry II. v bývalém okrese Frýdek-Místek (mapovací pole 6476). Území NPR spadá pod správu Lesů České republiky, Lesní správu Ostravice, revír Malenovice. Rezervace Mazák byla zřízena výnosem Ministerstva zemědělství ze dne 23.IV.1926 č.j.27692XV/2-26 a vyhlášená výnosem Ministerstva školství a národní osvěty ze dne 31.XII.1933 č.143.547/33-V. Výnosem Ministerstva kultury č. 18.986/55 ze dne 4.VII.1956 byla výměra Státní přírodní rezervace Mazák stanovena na 61,57 ha PUPFL. Vyhlaškou Ministerstva životního prostředí č. 85/2000 ze dne 4.IV.2000 byla rezervace rozšířena směrem na vrchol Lysé hory na celkovou výměru 93,08 ha PUPFL. Geomorfologicky spadá NPR do provincie Západní Karpaty, soustavy Vnější Západní Karpaty, podsoustavy Západní Beskydy, celku Moravskoslezské Beskydy, podcelku Lysohorská hornatina a okrsku Lysohorská rozsocha. Lysohorská rozsocha představuje členitou hornatinu, převážně k J a JV mírně se sklánějící. Je to zvrásněné souvrství godulských vrstev při denudačním okraji godulské digitace slezského příkrovu. Reliéf je zřetelně izoklinální erozně denudační se sečnými plošinami, tvrdoši, strukturními terasami, mrazovými sruby, balvanovými proudy a sesuvy (Demek 1987). Lokalita patří do klimatické oblasti chladné CH 4 (Quitt 1975), podrobné klimatické charakteristiky udává tab. 1.

Tab. 1. Klimatické charakteristiky chladné oblasti CH 4 (Quitt 1975) Tab. 1. Climatic characteristics of climatic cold area CH 4 (Quitt 1975) Klimatické charakteristiky

Oblast CH 4

Počet letních dnů Počet dnů nad 10ºC

0-20 80-120

Počet mrazových dnů

160-180

Počet ledových dnů ø teplota v lednu (ºC) ø teplota v červenci (ºC) ø teplota v dubnu (ºC)

60-70 -6- -7 12-14 2-4

Klimatické charakteristiky ø teplota v říjnu (ºC) Počet dnů srážek nad 1 mm Úhrn srážek ve vegetační době (mm) Úhrn srážek v zimě (mm) Počet dnů se sněhem Počet dnů zamračených Počet dnů jasných

Oblast CH 4 4-5 140-160 600-700 400-500 140-160 150-160 30-40

57

Klimatické podmínky vrcholu Lysé hory: průměrná roční teplota 2,3°C, průměrné roční srážky 1377 mm, vegetační doba 95 dnů, Langův dešťový faktor 599 (oblast perhumidní). Území patří do fytogeografické oblasti: oreofytikum (Oreophyticum), fytogeografického obvodu: Karpatské oreofytikum (Oreophyticum carpaticum), okresu Moravskoslezské Beskydy a podokresu Radhošťské Beskydy (Skalický 1987). NPR leží v přírodní lesní oblasti 40 - Moravskoslezské Beskydy (Plíva & Žlábek 1986). Podle biogeografického členění se lokalita nachází v západokarpatské biogeografické podprovincii v jádru Beskydského bioregionu (Culek 1996). Severní polovina území NPR leží v rozsáhlé genové základně lesních dřevin pod názvem Lysá hora č. 195/3 pro dřeviny BK, JD v 6.-8.VS a pro „horský“ SM v 6.-8.VS (Holuša 2000). Území NPR je bylo vylišeno jako funkční regionální biocentrum pod názvem Mazák, podél východní hranice NPR probíhá nadregionální biokoridor ÚSES.

HISTORICKÝ VÝVOJ LOKALITY Při zpracování charakteristik lesních geobiocenóz přírodní rezervace Smrk (Holuša & Holuša 2001) byla podrobně sestavena rekonstrukce vývoje lesních geobiocenóz na masívu hory Smrk. Vzhledem k blízkosti Lysé hory a Smrku vývoj lesních geobiocenóz od poslední doby ledové byl zcela stejný. Následující údaje vycházejí z práce Holuši & Holuši (2001) s upravením některých dat pro masív Lysé hory. Po skončení doby ledové nastaly na našem území podstatné změny v charakteru vegetace. Dřeviny, které jsou v současnosti edifikátory vegetačních stupňů, přečkaly toto období většinou v refugiích v jižní Evropě. Avšak i v severněji položených oblastech od těchto refugií, přesněji v širokém pruhu od jihovýchodního okraje Alp až na vnitřní stranu karpatského oblouku (včetně území jižní Moravy), zůstaly izolované ostrůvky malých populací těchto dřevin (např. Opravil 1976, 1978). Podrobné osídlování jednotlivými vegetačními pásy je dobře popsáno v některých pramenech (Zlatník 1976, Randuška et al. 1986), avšak osídlování jednotlivými vegetačními pásy nebylo jednotné ve všech oblastech našeho území - především v severovýchodní části Moravy a Slezska v západokarpatské podprovincii (a tedy i v oblasti Moravskoslezských Beskyd), která byla podstatně blíž k místům, kde přežívaly zbytkové populace některých dřevin. V období poslední doby ledové ve Würmu ledovec nezasahoval na naše území, lze tedy předpokládat, že některé dřeviny „neopustily“ toto území a že se zde vyskytovaly i ve vrcholných obdobích glaciálu. Na území ČR se vyskytovaly porosty charakteru lesotundry, které byly tvořeny řídkými zakrslými porosty „méně náročných“ dřevin - BR, BO, VR, OL, MD, LMB a KOS. Opravil (1982) nevyloučil, že by se na našem území na nejpříznivějších lokalitách (např. v Moravském krasu) nemohly vyskytovat populace i „náročnějších“ druhů dřevin např. HB. Podobně lze vyslovit hypotézu o zachování populací SM na příhodných lokalitách jižních svahů Karpat (snad i na území ČR v oblasti Hostýnsko-vsetínských vrchů). Na základě palynologických rozborů humolitů některých rašelinišť v Oravských Beskydech, Moravskoslezských Beskydech (dále jen Beskydy) a Hrubém Jeseníku (Opravil 1959, 1974, 1975, 1976, 1978, 1980, 1982, 1983; Puchmajerová 1942, 1944; Salaschek 1936) lze rekonstruovat postupné osídlování dřevin v oblasti Beskyd (pyl některých dřevin se v rašelinách vyskytuje velmi sporadicky nebo se nedochoval vůbec - např. JV, KL, proto v další rekonstrukci není o těchto dřevinách zmínka). Pro rekonstrukci vývoje složení lesních geobiocenóz NPR Mazák jsou nejcennější údaje z rašelinišť v Moravskoslezských Beskydech, která vznikla na přelomu boreálu a atlantiku. Některá tato rašeliniště leží (příp. ležela) v těsné blízkosti Lysé hory - PR V 58

Podolánkách 10 km JJZ, dnes neexistující rašeliniště Hutě pod Smrkem leželo cca 4 km JJZ. NPR Mazák patří vzhledem ke své nadmořské výšce k vyšším (horským) polohám. Koncem glaciálu se v oblasti severovýchodní Moravy a Slezska vyskytovaly řídké porosty ve složení - BR, VR, OL, které sahaly od nejnižších poloh až do horských poloh. Lze předpokládat, že se zde vyskytovaly v nižších polohách velmi řídké až solitérní stromy BO, KOS, MD a LMB. V preboreálu v nižších polohách své zastoupení zvýšila BO, hojně byly zastoupeny BR a VR. Již v tomto období se ve středních a vyšších polohách objevuje SM. V období boreálu přetrvávají porosty BO, ustupuje BR a VR. SM se rozšířil do vyšších i nižších poloh, zastoupení SM kulminuje ve starším boreálu. Počátkem období se v nižších polohách objevuje LIS a v zápětí DB, LP, HB a JLH. V mladším boreálu dosahuje DB maxima a SM ustupuje do vyšších poloh a ve středních polohách se objevuje BK. HB zůstává jen v nejnižších polohách. Během boreálu se rozšířila LIS a DB-les skoro až po vrcholy. Na vrcholech zůstávají zbytky SM, BR, VR a KOS. Jednotlivě přimíšen v nižších i vyšších polohách zůstává MD, ve vyšších polohách i LMB. Koncem boreálu výrazně ustoupila BO, BR mizí úplně, místy se již objevila JD. V atlantiku dominance LIS postupně končí, nadále je na ústupu BO. DB-porosty dosáhly svého maxima, kdy mohly zasahovat až do 1000 m n. m., jednotlivé stromy snad až do 1200 m n. m. Ve starším atlantiku se výrazně zvýšilo zastoupení SM, jednotlivě přimíšen od nižších až po horské polohy přežíval MD. V nejstarším atlantiku byla v horských polohách zastoupena i LMB, která však během tohoto období z oblasti Beskyd vymizí. Nejvyšší polohy byly obsazeny KOS. V tomto období začíná ve středních polohách dominovat BK, směrem do nejvyšších poloh „vytlačuje“ SM. Rozšiřuje se i JD, která obsadila převážně střední polohy, ale vyskytovala se i ve vyšších polohách až do 1100 m. Hlavní rozmach JD nastává v mladším atlantiku, kdy se dostává i do nejnižších poloh. Podobně i BK zvyšuje své zastoupení. Tímto byly DBHB porosty vytlačeny do nejnižších poloh. I přesto se LP vyskytuje poměrně hojně i ve vyšších polohách. JLH se vyskytuje sice v malém množství, ale zůstává jako příměs od nižších poloh až po hřebenové partie. Místy se ve středních a vyšších polohách objevuje TS. V epiatlantiku dosahuje maximálního rozšíření BK, své zastoupení dále zvyšuje JD, proniká více do nižších poloh. SM se ve středních a nižších polohách vyskytuje jen vzácně. Hranice DB-HB porostů se snižuje na dnešní úroveň, horní hranice jejich výskytu je cca v 600 m n. m. V nejvyšších polohách udržuje své zastoupení SM s KOS. Z Beskyd pravděpodobně mizí MD. Podobně i výskyt BO zůstal omezen jen na extrémní stanoviště. LIS se stala jen příměsí DB-HB porostů. V subboreálu zůstává dominantní BK, kdy byl zastoupen vysoko do horských poloh. JD dosáhla svého maximálního rozšíření. KOS zcela vymizela z oblasti Moravskoslezských Beskyd a tedy i z vrcholu Lysé hory. SM zůstává v nejvyšších polohách. V subatlantiku dominuje BK, teprve v mladším subatlantiku dochází k většímu ústupu BK a rozšíření SM do nižších poloh. LP a JLH se vyskytovaly jednotlivě až do 1200 m n. m. JD si nadále udržovala své maximální rozšíření. V subrecentu došlo k ústupu JD z nižších poloh a především pak k výraznému ovlivnění lesů člověkem - odlesnění v nejnižších polohách, snížení horní hranice lesa, a posléze výrazná změna dřevinné skladby. Na vrcholu Lysé hory došlo k odlesnění podél mírného jižního hřbetu. 59

Celkové dotváření dnešních vegetačních stupňů tedy proběhlo v období subboreálu (tj. 1250 až 750 př. n. l.), jednotlivé VS byly pouze „posunuty“ výše. V následujícím období došlo ke snížení výskytu VS na současnou úroveň rozšíření. Území s NPR Mazák patřilo od roku 1653 až do roku 1918 vládnoucímu rodu Habsburků (poslední majitel arcivévoda Friedrich von Habsburg-Lothringen). V roce 1918 byl velkostatek Frýdek konfiskován ve prospěch Československého státu. Již v průběhu lesnického hospodaření na velkostatku Frýdek docházelo k přeměně původních pralesů na hospodářské porosty smrku obecného (převážně alpský původ SM). V některých místech, především v těch těžce přístupných (což představuje jádro NPR) doposud zůstávaly lesní porosty v podstatě nedotčeny. Koncem 19. století se uvádí, že zachovalé staré porosty s původní skladbou vynikají zvláště v tratích na Mazáku, Velkém Kobylíku a Jatném. Tyto porosty byly značnou měrou normálně zapojeny a jejich zápoj neklesal pod 0,6. Jejich zvláštním znakem byl skupinovitý výskyt původního SM. Podle historických údajů: „….exempláře těchto smrků vynikají krásným vzrůstem, vysokou odolností proti abiotickým vlivům podporovanou habitusem povislých větví prvního i druhého řádu a hlubokým zakořeněním. Světlejší partie těchto porostů jsou hojně prostoupeny soušemi prastarých zlomů, jedinců zaniklých ještě věkem. Tyto partie vykazují četný nálet BK, zato téměř žádný nálet JD, která tu ovšem velmi trpí okusem jelení a srnčí zvěře.“ (Žaloudík 1983). Koncem 19. století byly na některých místech vrcholové partie Lysé hory provedeny pokusy s vysazováním LMB. K poslednímu výraznějšímu „poškození“ lesních porostů na masívu Lysé hory došlo po dramatickém klimatickém zlomu v roce 1979, kdy v noci z 31.XII.1978 na 1.I.1979 poklesla teplota vzduchu o 28,3 ºC (stanice ČHMÚ Lysá hora). V pásmu 700900 m n. m. byly rozsáhle poškozeny SM a BK porosty. Vážné oslabení zdravotního stavu porostů z přelomu roku 1978-1979 mělo za následek prosýchání některých lesních porostů (kmenovin) SM nebo s převahou SM. Nejvíce byly dotčeny porosty vyšších poloh v horizontu 850-1100 m n.m. V současnosti však lze nalézt v severním i jižním jádru NPR v podstatě nedotčené porosty s původním „beskydským horským“ SM ve věku 180-260 let, v nižších partiích pak původní porosty BK, JD a KL. VÝSLEDKY Území NPR Mazák leží od 5. jedlo-bukového VS až do 8. smrkového VS. Následně jsou uvedeny determinační znaky jednotlivých vegetačních stupňů s poznámkami týkajícími se území NPR. 5.VS - JEDLO-BUKOVÝ (Abieto-Fageta s. lat.) V 5.VS dominuje BK, který tvoří hlavní úroveň a výplňovou podúroveň (stromy mohou dosahovat výšky 47-48 m). Významným edifikátorem je JD, která má zde své optimum a má zastoupení v živných i kyselých edafických kategoriích až 40 %. Výškově je v nadúrovni, kde dosahuje až 60 m. Jednotlivě je přimíšen již SM (se zastoupením do 10 %), který může v 5.VS dosahovat výšky až 60 m. Z přimíšených dřevin se vyskytují KL a JLH, kteří výjimečně sahají do úrovně, většinou se vyskytují v podúrovni. Své zastoupení zvyšují na suťových půdách. Jednotlivě (již v podúrovni) bývá přimíšena LPM, LPV, JV a TR. Z keřů jsou zastoupeny bez černý (Sambucus nigra), bez červený (Sambucus racemosa), místy se objevuje zimolez černý (Lonicera nigra), lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), rybíz alpský (Ribes alpinum), ojediněle do 5.VS vystupují hloh obecný (Crataegus laevigata), hloh podhorský (Crataegus 60

premonticola). Jednotlivě se již objevuje vrba slezská (Salix silesiaca). Buček & Lacina (1999) uvádějí v keřovém patru ještě růži alpskou (Rosa pendulina). V NPR Mazák zaujímá 5.VS polohy od 705 do 910 m n.m. Nejvýše sahá podél rokle v jižní části rezervace. Dřevinná skladba tohoto VS byla částečně pozměněna - JD má snížené zastoupení, z vtroušených dřevin se vyskytuje pouze KL. Nejzachovalejší porosty s pralesovitým charakterem se nacházejí v jižní části (Kamenný stůl) (SoLT 5S, 5F, obr. 1, 9, 10), bohužel i zde však dochází pouze k jednotlivému zmlazování JD. Ta je zastoupena v nadúrovni a úrovni porostu (současně největší jedinci JD dosahují 51 m, obr. 10). V nadúrovni se jednotlivě vyskytuje i původní SM (max. výška SM 54 m). V keřovém patru lze najít jednotlivé keře bezu červeného, rybízu alpského a zimolezu černého. V rozvolněných místech dochází ke zmlazování BK, jednotlivě KL. V NPR jsou v 5.VS zastoupeny SoLT: 5S, 5F, 5A, 5V. Obr. 1. Porostní struktura geobiocenózy v 5.VS na území SoLT 5S (Abieto-Fagetum mesotrophicum) Fig. 1. Forest stand structure of geobiocenose in the 5th altitudinal vegetation zone in the territory of forest type complex 5S (Abieto-Fagetum mesotrophicum)

61

6.VS - SMRKO-BUKOVÝ (Piceeto-Fageta s. lat.) V dřevinné skladbě dominuje BK, který tvoří úroveň, kde dosahuje výšky max. 32-33 m a tvoří i podúrovňovou výplň. Výrazně se na dřevinném složení podílí JD a SM. Výškově sahá JD do úrovně až nadúrovně s výškou do 40 m, v přírodních geobiocenózách se zastoupením až 30 %. Do nadúrovně a tedy nejvyšších výšek dosahuje SM (max. 60 m), který má v tomto VS své optimum. SM je zastoupen na živných stanovištích do 30 %, na kyselých až 40 % (Plíva 1991). Z přimíšených dřevin se vyskytuje KL dosahující pouze podúrovně. V podúrovni se jednotlivě vyskytuje TS a může se zde vyskytovat i JR. V keřovém patru se vyskytuje bez červený, zimolez černý, rybíz alpský, vrba slezská, podle Bučka & Laciny (1999) i růže alpská. Obr. 2. Porostní struktura geobiocenózy v 6.VS na území SoLT 6A (Aceri-Piceeto-Fagetum lapidosum), 6S (Piceeto-Fagetum mesotrophicum) a SoLT 6F (Piceeto-Fagetum fastigiosum-lapidosum mesotrophicum) Fig. 2. Forest stand structure of geobiocenose in the 6th altitudinal vegetation zone in the territory of forest type complex 6A (Aceri-Piceeto-Fagetum lapidosum), 6S (Piceeto-Fagetum mesotrophicum) and 6F (Piceeto-Fagetum fastigiosum-lapidosum mesotrophicum)

V NPR Mazák zaujímá 6.VS polohy od 880 do 1140 m n.m. Nejvýše sahá na východní hranici NPR - hřbet U tabule. Na území NPR byla dřevinná skladba 6.VS různou měrou pozměněna - JD má výrazně snížené zastoupení, v současnosti se vyskytuje pouze jednotlivě, chybí JLH a TS. Nejzachovalejší, dosti rozvolněné porosty s vertikálním zápojem se vyskytují v jižní části Kobylonka (SoLT 6F), v severní polovině - nad žlebem v místě Pod Lysou (SoLT 6A, 6S, 6F, obr. 2) a u Gabrielky (SoLT 6F, 6S, obr. 11). Na území 6.VS lze nalézt velice hojně KL (obr. 12), který vytváří KL-BK porosty s příměsí JD. V jiných částech KL chybí a vyskytují se zde SM62

BK porosty s příměsí JD a JR. V keřovém patru lze nalézt keře bezu červeného, zimolezu černého a rybízu alpského (obr. 8). V rozvolněných místech dochází ke zmlazování SM, BK, KL místy i JD. Autoři zjistili, že nejstarší stromy SM mají věk 140-200 let. V okrajových částech a v centrální části (SoLT 6S) jsou zcela změněny porosty nepůvodního SM. V NPR jsou v 6.VS zastoupeny SoLT: 6N, 6S, 6F, 6A, 6V. 7.VS - BUKO-SMRKOVÝ (Fageto-Piceeta s. lat.) Dominantní dřevinou je SM, který tvoří úroveň a nadúroveň, kde dosahuje max. výšky až 40 m. SM jako hlavní edifikátor geobiocenóz dosahuje podílu 70 %. BK je již subdominantní a tvoří podúroveň, kde dosahuje výšky max. 25 m, dosahuje podílu 20 %. BK již nemá schopnost konkurovat SM. Porosty jsou výrazně dvouetážové. JD se vyskytuje v úrovni a podúrovni se zastoupením do 10 %. Podobně i KL tvoří jednotlivou příměs vyskytující se jen v podúrovni s max. výškou 20 m. Ve vyspělých geobiocenózách se v podúrovni mohou vyskytovat jedinci JR. Druhy keřového patra jsou stejné jako u 6.VS - bez červený, zimolez černý, růže alpská, rybíz alpský, vrba slezská, navíc se již objevuje jednotlivě rybíz skalní (Ribes petraeum). Obr. 3. Porostní struktura geobiocenózy v 7.VS na území SoLT 7F (Fageto-Piceetum fastigiosum - lapidosum mesotrophicum) Fig. 3. Forest stand structure of geobiocenose in 7th altitudinal vegetation zone in the territory of forest type complex 7F (Fageto-Piceetum fastigiosum - lapidosum mesotrophicum)

63

Na území NPR leží 7.VS od 1095 do 1280 m n. m. V dřevinné skladbě tohoto VS chybí JD, na exponovaných edafických kategoriích (SoLT 7Z) se nevyskytuje BR, JR je zastoupen jen pomístně v mladších skupinách. BK se vyskytuje jen pomístně (obr. 3). V keřovém patru se vyskytují bez červený a zimolez černý. Nejvíce změněnou dřevinnou skladbu má území LT 7Z4 a 7S1 v okrajových částech - SM-monokultury (nepůvodní SM) stáří 81-100 let. Území LT 7Z4 v severní části na hřebenu Velké větry a část území LT 7S1 podél JV-hranice jsou v současnosti odlesněna. Nejzachovalejší porosty (rozvolněné s vertikálním zápojem) se nacházejí v místě Pod Lysou (SoLT 7F). V rozvolněných místech se hojně zmlazuje SM. V posledních letech dochází i na těchto plochách k odumírání (z důvodu napadení kůrovcovitými brouky) a také k vyvrácení jednotlivých stromů. Stromy původního SM mají věk až 225 let. V NPR jsou v 7.VS zastoupeny SoLT: 7Z, 7N, 7S, 7F. 8.VS - SMRKOVÝ (Piceeta s. lat.) Dominantní dřevinou je SM, který dosahuje výšky max. 25 m. BK se vyskytuje jen jednotlivě většinou křovitého vzrůstu, výjimečně dosahuje výšky 3-4 m. Ojediněle se může vyskytovat i zakrslý KL. V 8.VS JD již chybí. Porosty v tomto VS jsou přirozeně rozvolněné. V rozvolněných částech se vyskytuje JR (v některých případech sahající až do úrovně porostu), vrba slezská a vrba jíva. V keřovém patru se jednotlivě objevují zimolez černý a rybíz skalní. Na vrcholech, které nedosahují vysoké nadmořské výšky, jsou lesní geobiocenózy pod vlivem tzv. vrcholového fenoménu a tudíž i stromové patro má zakrslý vzrůst dosahující výšky cca 10-16 m. Směrem k vrcholu se pak výška stromů prudce snižuje až na cca 6 m. V keřovém patru se objevuje zimolez černý a rybíz skalní. V NPR Mazák zaujímá jen nejvyšší vrcholové partie hřebene v nadmořské výšce od 1250 do 1320 m. Porosty jsou tvořeny výhradně SM (v některých místech původním ekotypem) s příměsí JR, jehož nejstarší exempláře sahají do úrovně. Hojné je zmlazení JR (obr. 4). Ve vrcholové partii se vyskytuje mladší exemplář keřovitého BK (obr. 14) a mladší exemplář KL. Věk u nejstarších exemplářů SM byl zjištěn 240-245 let (obr. 13). V NPR je 8.VS reprezentován SoLT: 8Z. Na území NPR jsou ještě zastoupena azonální společenstva úžlabin potoků - 5J a (5)U. Vlastní koryto potoka představuje vodou ovlivněné stanoviště (5)U1 (Vlhká jasanová javořina úžlabní) a přilehlé svahy rokle jsou řazeny k LT 5J9 (Roklinová javořina vyššího stupně). Nejedná se o zonální společenstva ve VS, protože zasahují do více VS (v případě NPR Mazák do 5. a 6.VS). Na území NPR Mazák se nachází 17 LT v 17 SoLT (tab. 2). Podrobné charakteristiky udává tab. 4, zastoupení ESR v jednotlivých LT udává obr. 6. Nejrozšířenějším společenstvem na území NPR Mazák je společenstvo Svahové smrkové bučiny (6F) (Piceeto-Fagetum fastigiosum lapidosum mesotrophicum) a Svahové bukové smrčiny (7F) (Fageto-Piceetum fastigiosum-lapidosum mesotrophicum) (obr. 7). Rozšíření jednotlivých LT udává obr. 5. Podle systému skupin typů geobiocénů (Buček & Lacina 1999) se zde vyskytuje 15 STG, převažují typické smrkové jedlové bučiny (Abieti-fageta piceae typica) a smrkové jedlové bučiny (Abietifageta piceae). Zařazení jednotlivých LT do STG udává tab. 3.

64

Obr. 4. Porostní struktura geobiocenózy v 8.VS na území SoLT 8Z (Sorbeto-Piceetum) Fig. 4. Forest stand structure of geobiocenose in 8th altitudinal vegetation zone in the territory of forest type complex 8Z (Sorbeto-Piceetum)

65

Tab. 2. Přehled souborů lesních typů a lesních typů Tab. 2. Survey of the forest type complexes and forest types Soubor lesních typů 5N - Kamenitá jedlová bučina (Abieto-Fagetum lapidosum acidophilum) 5S - Svěží jedlová bučina (Abieto-Fagetum mesotrophicum) 5F - Svahová jedlová bučina (Abieto-Fagetum fastigiosum-lapidosum mesotrophicum) 5A - Klenová bučina (Acereto-Fagetum lapidosum) 5J - Roklinová javořina (Ulmi-Fraxineto-Aceretum saxatile) 5V - Vlhká jedlová bučina (Abieto-Fagetum humidum (fraxinosum)) 6N - Kamenitá smrková bučina (Piceeto-Fagetum lapidosum acidophilum) 6S - Svěží smrková bučina (Piceeto-Fagetum mesotrophicum) 6F - Svahová smrková bučina (Piceeto-Fagetum fastigiosum lapidosum mesotrophicum) 6A - Klenová smrková bučina (Aceri-Piceeto-Fagetum lapidosum) 6V - Vlhká smrková bučina (Piceeto-Fagetum humidum (fraxinosum)) 7Z - Zakrslá buková smrčina (Fageto-Piceetum humile) 7N - Kamenitá buková smrčina (Fageto-Piceetum lapidosum acidophilum) 7S - Svěží buková smrčina (Fageto-Piceetum mesotrophicum) 7F - Svahová buková smrčina (Fageto-Piceetum fastigiosum-lapidosum mesotrophicum) 8Z - Jeřábová smrčina (Sorbeto-Piceetum) (5)U - Vlhká jasanová javořina (Fraxineto-Aceretum vallidosum)

66

Lesní typ 5N2 - Kamenitá jedlová bučina se třtinou rákosovitou 5S9 - Svěží jedlová bučina na příkrých svazích 5F1 - Svahová jedlová bučina kapradinová 5A3 - Klenová bučina kapradinová 5J9 - Roklinová javořina vyššího stupně 5V3 - Vlhká jedlová bučina devětsilová 6N1 - Kamenitá smrková bučina s kapradinou osténkatou 6S1 - Svěží smrková bučina šťavelová 6F1 - Svahová smrková bučina kapradinová s bikou lesní 6A3 - Klenová smrková bučina kapradinová 6V2 - Vlhká smrková bučina devětsilová 7Z4 - Zakrslá buková smrčina s papratkou alpínskou 7N2 - Kamenitá buková smrčina se třtinou rákosovitou 7S1 - Svěží buková smrčina šťavelová 7F1 - Svahová buková smrčina kapradinová 8Z2 - Jeřábová smrčina borůvková vrcholová (5)U1 - Vlhká jasanová javořina úžlabní

Výměra (ha) 0,21 0,89 4,75 0,37 1,84 0,07 0,80 7,83 37,76 6,36 0,43 1,36 2,05 6,54 18,77 2,01 1,02

Tab. 3. Zařazení lesních typů do skupin typu geobiocénů Tab. 3. Classification of forest types into groups of type of geobiocenes Lesní typ 5N2 5S9 5F1 5A3 5J9 5V3 6N1, 6S1 6F1 6A3 6V2 7Z4 7N2 7S1, 7F1 8Z2 (5)U1

Skupina typů geobiocénů 5A3 - Smrkojedlové bučiny (Fageta piceoso-abietina) - Fpa 5AB3 - Jedlové bučiny (Abieti-fageta) - AF 5B3 - Typické jedlové bučiny (Abieti-fageta typica) - AFt 5BC3 - Javorové jedlové bučiny nižšího stupně (Abieti-fageta aceris inferiora) - AFac inf 5C3 - Bukové javořiny nižšího stupně (Fagi-acereta inferiora) - FAc inf 5BC-C4(5) - Javorové bučiny s jasanem nižšího stupně (Aceri-fageta fraxuni inferiora) - AcFfr inf 6AB3 - Smrkové jedlové bučiny (Abieti-fageta piceae) - AFp 6B3 - Typické smrkové jedlové bučiny (Abieti-fageta piceae typica) - AFpt 6BC3 - Javorové jedlové bučiny vyššího stupně (Abieti-fageta aceris superiora) - AFac sup 6BC-C4(5) - Javorové bučiny s jasanem vyššího stupně (Aceri-fageta fraxini superiora) - AcFfr sup. 6A-AB2v - Zakrslé smrkové jedlové bučiny (Abieti-fageta piceae humilia) - AFph 6A3 - Jedlosmrkové bučiny (Fageta abietino-piceosa) - Fap 6AB3 - Smrkové jedlové bučiny (Abieti-fageta piceae) - AFp 7(8)A-AB2v - Zakrslé jeřábové smrčiny (Sorbi-piceeta humilia) - SoPh 6BC-C4(5) - Javorové bučiny s jasanem nižšího stupně (Aceri-fageta fraxini inferiora) - AcFfr inf

DISKUSE V současnosti je NPR Mazák řazena do čtyř VS (5. - 8.VS), úžlabiny potoků jsou řazeny do azonálních společenstev (5)U vlhkých jasanových javořin. Dominantními společenstvy jsou svahové smrkové bučiny (6F - Piceeto-Fagetum fastigiosum lapidosum mesotrophicum) a svahové bukové smrčiny (7F - Fageto-Piceetum fastigiosum-lapidosum mesotrophicum). NPR byla předmětem zkoumání i z hlediska jiných systémů klasifikace vegetace. Hájková (1990) uvádí výsledky terénních prací z roku 1985. Byly provedeny fytocenologické snímky podle curyšsko-montpellierské školy, které však nejsou lokalizovány, proto nelze jednoznačně srovnat zařazení podle této školy a podle lesnicko-typologického systému (Plíva 1991). Dále přejímá podle tehdejšího Lesního hospodářského plánu (Kolektiv 1976) i lesnicko-typologické mapování. Jako plošně nejrozšířenější jednotku v severní, střední a jihozápadní části udává podsvaz EuFagenion (současně přibližně území SoLT 6F a 6A). Poměrně rozsáhlou část v severovýchodním území NPR zaujímá svaz Luzulo-Fagion (současně přibližně území 67

SoLT 6F, 6S, 7F), menší rozlohy v jihozápadní části zaujímá podsvaz Acerenion (současně území SoLT 5F, 6F, 6V) a menší ostrovy v severní části a rokle v okrajové části jihozápadního výběžku území zařadila do svazu Tilio-Acerion (současně území SoLT 5A, 6A). Změněné kulturní porosty SM řadí jen slovně do „čisté smrčiny vysázené“. V mapě potenciální přirozené vegetace spadá celé území NPR Mazák do mapovací jednotky 43. - třtinová smrčina (Calamagrostio villosae-Piceetum) (Neuhäuslová 1998). Na většině území došlo ke změně dřevinné skladby. Přístupné polohy byly přeměněny na SM-monokultury. Ze srovnání současných skladeb a potenciálních přirozených stavů geobiocenóz (Plíva 1984) je patrné nižší zastoupení JD v 6.VS, v 7.VS chybí. V 5.VS udržuje JD ještě své zastoupení, ale oproti potenciálnímu stavu nižší. Ještě ve 30-tých letech 20. století se na území SoLT 5S a 6F vyskytovala JD velice hojně a zastoupení odpovídalo přirozenému stavu, což dokládají dobové fotografie jižní části rezervace (Janda 1943). BK své zastoupení udržuje v 5. - 6.VS, kde se porosty hojně zmlazují, avšak v 7.VS má výrazně nižší zastoupení, zde se vyskytují jen jednotlivé exempláře nebo skupinky. O to cennější je výskyt jedince BK v 8.VS. Původní populace SM lze nalézt od 5. až po 8.VS. Jako nezachovalejší porosty lze hodnotit území 5F, 6F. Velice cenné jsou porosty ve společenstvu SoLT 8Z (s původními populacemi SM), jelikož toto společenstvo se v ostatních částech Moravskoslezských Beskyd vyskytuje pouze na vrcholu hory Smrk (Holuša & Holuša 2001). Viewegh (1994), který se zabýval změnou druhového složení fytocenóz, vyhodnotil změny na třech typologických plochách na území NPR (pod názvem SPR Pod Lysou (horou)) - 5J3 (dnes LT 6A3), 6F1, 6N1 (dnes LT 6F1), 7Z3 (dnes LT 7S1). Udává, že významným faktorem, který se v letech 1964-1993 na zkoumaných plochách projevil, je „prosvětlení“. K tomuto prosvětlení došlo od nadmořské výšky 900 m výše. Na ploše 5J3 (tj. 6A3) charakterizuje snížení druhové bohatosti podrostu z počtu 41 na 27. K výrazné změně došlo pouze u faktoru „prosvětlení“. Ve stromovém patru došlo ke snížení pokryvnosti BK a k nárůstu Rubus idaeus, Rubus hirtus, Calamagrostis arundinacea. Na ploše 6F1 došlo ke snížení druhové početnosti ze 46 na 29. Ve stromovém patře ustoupil SM, dochází ke zmlazování KL a BK. Udává významný pokles acidity pravděpodobně v důsledku melioračního působení bylinné odumřelé biomasy. Na plochách 6N1 (tedy 6F1) a 7Z3 (tedy 7S1) došlo k rozvolnění porostu. Udává, že tyto plochy jsou pod vlivem vrcholového fenoménu a došlo zde k současnému působení imisí. U obou ploch (6N1 a 7Z3) došlo ke snížení počtu druhů, na ploše 6N1 později. Obě plochy dokumentují nárůst světlomilné vegetace, především Calamagrostis arundinacea. Podle ordinace změn je patrný trend na ploše 5J3, 6N1 a 7Z3 směrem k extrémním podmínkám, na ploše 6F1 je trend opačný. Výrazným faktorem, který může ohrozit existenci lesních geobiocenóz v NPR jsou kalamitní druhy kůrovcovitých brouků - Ips typographus (Linné, 1758) a Pityogenes chalcographus (Linné, 1758). Výrazné působení těchto druhů bylo zaznamenáno po přísušcích v letech 1982-1983 (Telecký 2000). V severní části NPR v letech 2001-2002 došlo ke skupinovitému odumírání SM z důvodu žíru kůrovců. Přemnožení kůrovců však může způsobit urychlení rozpadu kmenovin a tak místní ohniska jsou trvalým nebezpečím pro okolní porosty.

68

SOUHRN A ZÁVĚR NPR Mazák s rozlohou 93,08 ha představuje zbytky zachovalých přirozených a přírodě blízkých porostů 5. jedlo-bukového, 6. smrko-bukového, 7. buko-smrkového a 8. smrkového VS Moravskoslezských Beskyd. Na území se nacházejí i přirozené porosty v azonálních společenstvech roklinových javořin (5J) a vlhkých jasanových javořin ((5)U). Geologickým podložím jsou křídové pískovce a břidlice. Půdy jsou středně hluboké až hluboké kambizemě, kryptopodzoly, rankry, místy i gleje a fluvizemě, lokálně se vyskytují litozemě. Celkem se v NPR nachází 17 LT v 8 edafických kategoriích. Převažují společenstva svahové smrkové bučiny (6F - Piceeto-Fagetum fastigiosum lapidosum mesotrophicum) a svahové bukové smrčiny (7F - Fageto-Piceetum fastigiosumlapidosum mesotrophicum). Jádra rezervace - na území SoLT 5S, 5F, 6F v jižní a na území SoLT 6A, 6F, 7F v severní části - lze hodnotit jako nejzachovalejší. Velice cenné jsou porosty v SoLT 8Z. V těchto rozvolněnějších vertikálních porostech se vyskytují původní ekotypy BK, KL, JD a především SM. Porosty při JV-hranici NPR byly přeměněny na monokultury SM neznámého původu. Podobně i na SV-hranici NPR došlo k rozpadu lesního porostu. V současnosti existenci porostů (především „původního“ SM) ohrožuje výskyt a potenciální přemnožení kůrovcovitých brouků. Poznámka. Zpracováno v rámci řešení dílčího projektu „Hodnocení stavu a vývoje lesních geobiocenóz“ výzkumného záměru LDF MZLU „Trvale udržitelné obhospodařování lesů a krajiny“ (CEZ: J08/98:434100005).

LITERATURA BUČEK A. & LACINA J. 1999: Geobiocenologie II. Scriptum MZLU LDF, 240 pp. CULEK M. (ed.) 1996: Biogeografické členění České republiky. Enigma, Praha, 347 pp. DEMEK J. (ed.) 1987: Zeměpisný lexikon ČSR, Hory a nížiny. Praha, Academia, 584 pp. DOSTÁL J. 1989: Nová květena ČSSR. Praha, Academia, 2 sv., 1548 pp. HÁJKOVÁ A. 1990: Vegetace státní přírodní rezervace Mazák v komplexu Lysé hory. Práce a studie (Okresní vlastivědné muzeum Frýdek-Místek), 7: 23-32. HOLUŠA J., st. (ed.) 2000: Oblastní plán rozvoje lesů. Přírodní lesní oblast 40 - Moravskoslezské Beskydy (platnost 2001-2020). Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem, pobočka Frýdek-Místek, 229 pp. HOLUŠA O. & HOLUŠA J., st. 2001: Charakteristiky lesních geobiocenóz přírodní rezervace Smrk (Beskydský bioregion, Česká Republika). Práce a Stud. Muz. Beskyd, 11: 1-22. JANDA R. 1943: Prales v Beskydách. Česká grafická unie a.s., Praha, 233 pp. KOLEKTIV 1967: Všeobecná část lesního hospodářského plánu pro období od 1.1.1967 do 31.12.1976, LZ Ostravice - LHC Staré Hamry. Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Zvolen, pobočka Frýdek-Místek, 331 pp. KOLEKTIV 1976: Všeobecná část lesního hospodářského plánu pro období od 1.1.1976 do 31.12.1985, LZ Ostravice - LHC Ostravice. Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem, pobočka Frýdek-Místek, 423 pp. MIKESKA M. & KUSBACH A. 2000: Latinské a anglické ekvivalenty souborů lesních typů „Typologického systému ÚHÚL“. Sborník příspěvků ze semináře „Problematika lesnické typologie II“, Kostelec nad Černými lesy, 11. a 12. I. 2001: 10-16. NĚMEČEK J., MACKŮ J., VOKOUN J., VAVŘIČEK D. & NOVÁK P. 2001: Taxonomický klasifikační systém půd České republiky. ČZU, Praha, 79 pp. NEUHÄUSLOVÁ Z. (ed.) 1998: Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky. Academia, Praha, 341 pp. + 1 mapa.

69

OPRAVIL E. 1959: Výsledky pylové analýzy rašelinišť v oblasti Keprník - Vozka v Hrubém Jeseníku. Přírodov. Čas. Slez., 20: 301-320. OPRAVIL E. 1974: Rod Pinus L. v československém kvartéru. 1. Čas. Slez. Muz. (C), 23: 67-81. OPRAVIL E. 1975: Rod Pinus L. v československém kvartéru. 2. Čas. Slez. Muz. (C), 24: 1-15. OPRAVIL E. 1976: Jedle bělokorá (Abies alba Mill.) v československém kvartéru. Čas. Slez. Muz. Opava (C), 25: 45-67. OPRAVIL E. 1978: Smrk (Picea Dietr.) v československém kvartéru. Čas. Slez. Muz. Opava (C), 27: 97-123. OPRAVIL E. 1980: Modřín (Larix Mill.) v československém kvartéru. Čas. Slez. Muz. Opava (A), 29: 25-36. OPRAVIL E. 1982: Habr obecný (Carpinus betulus L.) v československém kvartéru. Čas. Slez. Muz. Opava (A), 31: 277-282. OPRAVIL E. 1983: Habr obecný (Carpinus betulus L.) v československém kvartéru. Čas. Slez. Muz. Opava (A), 32: 67-82. PLÍVA K. & ŽLÁBEK I. 1986: Přírodní lesní oblasti. SZN, Praha, 306 pp. PLÍVA K. 1971: Typologický systém ÚHÚL. Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem, 90 pp. PLÍVA K. 1984: Typologická klasifikace lesů ČSR. Lesprojekt Brandýs nad Labem, 118 pp. PLÍVA K. 1991: Funkčně integrované lesní hospodářství. 1 - Přírodní podmínky v lesním plánování. Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem, 263 pp. PRŮŠA E. 1967: Ekologické skupiny rostlin. Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem, 20 pp. PUCHMAJEROVÁ M. 1942: Oravské rašeliny. Stud. Bot. Čechica, 5: 80-120. PUCHMAJEROVÁ M. 1944: Rašeliniště moravsko-slezských Bezkyd. Rozpravy II. třídy České akademie, 54 (18): 2-29. QUITT E. 1975: Klimatické oblasti ČSR 1:500 000. Geografický ústav ČSAV Brno, 1 mapa. RANDUŠKA D., VOREL J. & PLÍVA K. 1986: Fytocenológia a lesnícka typológia. Príroda, Bratislava, 339 pp. SALASCHEK H. 1936: Paläofloristische Untersuchungen mährisch-schlesicher Moore. Beihefte Bot. Centralbaltt. (Dresden), 54, Abt. B: 1-58. SKALICKÝ V. (ed.) 1987: Regionálně fytogeografické členění ČSR. Academia, Praha, 1 mapa. TELECKÝ M. 2000: Ochrana lesa. pp. 117-150. In: HOLUŠA J., st. (ed.): Oblastní plán rozvoje lesů. Přírodní lesní oblast 40 - Moravskoslezské Beskydy. Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem, pobočka Frýdek-Místek, 229 pp. VIEWEGH J. 1994: Změny ve vegetaci některých přírodních rezervací Moravskoslezských Beskyd. Lesnictví, 40: 523-536. ZLATNÍK A. 1976: Lesnická fytocenologie. SZN, Praha, 495 pp. ŽALOUDÍK V. 1983: Historie lesů - II. a III. cyklus, 1966-1967 a 1976. LHC Ostravice a Staré Hamry - LZ Ostravice. Lesprojekt, Ústav inženýrské činnosti Brandýs nad Labem, pobočka Frýdek-Místek, 118 pp. Sbírka zákonů České republiky. Vyhláška Ministerstva zemědělství o lesním plánování č. 84/1996 Sb.

70

Tab. 4. Charakteristiky lesních typů NPR Mazák (Beskydský bioregion - č. 3.10) Tab. 4. Characteristics of forest types of the National Nature Reserve Mazák (Beskydský biogeographical region - No. 3.10)

Sklon Nadmoř. Přirozená Hloubka půdy, vlhkost, konzistence, (º) výška druhová forma humusu (m) skladba fytocenóza typ druh expoz. poznámky k lesnímu typu 5. JEDLO-BUKOVÝ vegetační stupeň - montánní /vegetační doba 120-140dní, průměrná teplota 4,7-6,3°C, roční srážky 1000-1350 mm, Langův dešťový faktor 158-287/ 5-40° RNz SM 26-34 hp, p, KAMENITÁ JEDLOVÁ různá, velmi hluboká, mírně vlhká, kyprá, KAs JD 24-30 860-880 BK5 JD4 SM1 st, kam, Pkř (Bkř) svahy BUČINA 5N2 převáž. mor-moder; PZs BK 26-32 bal se třtinou rákosovitou slunná pokryvnost + 90%: ESR 7/9 - Vaccinium myrtillus, ESR 9 - Luzula nemorosa, Calamagrostis arundinacea, Avenella flexuosa, ESR 10 - Dryopteris carthusiana, Viola reichenbachiana Lesní typ

5S9

5F1

5A3

Název lesního typu

AVB (bonita)

Půdní

Substrát

Reliéf

hluboká, mírně vlhká (vysýchavá), kyprá, dospodu ulehlá, moder; ph, hp, p, svahy, +25°-40° při prosvětlení se objevuje Vaccinium KAm Pkř, Bkř 700-905 BK5 JD5 KL SM st různá části roklí myrtillus, Senecio ovatus, pasečné stádium s Rubus idaeus, nebezpečí eroze pokryvnost 25-60%: ESR 9 - Avenella flexuosa, Hieracium silvaticum, ESR 10 - Veronica officinalis, Mycelis muralis, Viola reichenbachiana, Oxalis acetosella, Galium scabrum, ESR 4 Fragaria vesca, Carex digitata, Brachytecium velutinum, ESR 8 - Hypnum cupressiforme, ESR 8/9 - Entodon schreberi, ESR 7/9 - Vaccinium myrtillus, Dicranum scoparium +25°-30° velmi hluboká, čerstvě vlhká až vlhká, SM 30-36 SVAHOVÁ JEDLOVÁ různá ph, hp, p, prudké kyprá, dospodu ulehlá, moder BK6 JD4 KL JD 28-34 KAm Pkř, Bkř 750-910 BUČINA (přev. st svahy morový moder; JLH BK 28-34 kapradinová stinná) pasečné stádium Rubus idaeus; pokryvnost +50-90%, výrazná dominance kapradin: ESR 5/6 - Athyrium filix-femina, Dryopteris filix-mas, Dentaria enneaphyllos, Lamium galeobdolon, Mercurialis perennis, ESR 5 Galium odoratum, Dentaria bulbifera, Actea spicata, ESR 10 - Oxalis acetosella, Dryopteris carthusiana, Rubus idaeus, Rubus hirtus, ESR 6/13 - Impatiens noli-tangere, ESR 10/5 Senecio ovatusi hluboká, mírně až čerstvě vlhká, kyprá, dospodu ulehlá, moder SM 28-34 morový moder; hp, hřbety, +5°-35° BK5 JD3 KL2 KLENOVÁ BUČINA JD 28-32 KAs Pkř (Bkř) 850-890 světlostní stádiums kapradinami, kam různá svahy JLH (JS) kapradinová BK 26-32 nebezpečí eroze na větších holosečích dobře se zmlazuje BK, KL; pokryvnost +40%: ESR 10 - Oxalis acetosella, Dryopteris carthusiana, Rubus hirtus, Rubus idaeus, ESR 5/6 - Dryopteris filix-mas, Athyrium filix-femina, Polystichum lobatum, Galeobdolon luteum, ESR 5 - Dentaria bulbifera, Galium odoratum, Actea spicata, ESR 6 - Urtica dioica, ESR 13/6 - Impatiens noli-tangere SVĚŽÍ JEDLOVÁ BUČINA na příkrých svazích

JD 26-30 BK 24-30 SM 28-34

Tab. 4. Pokračování Tab. 4. Continuation

Hloubka půdy, vlhkost, konzistence, forma humusu fytocenóza typ druh poznámky k lesnímu typu hluboká až velmi hluboká, čerstvě SM 32-36 rokle, KAm BK4 JD3 KL2 35+40° vlhká až vlhká, kyprá, mullový moder ROKLINOVÁ JAVOŘINA 710-1000 ph, st Pkř, Bkř JD 30-34 prudké 5J9 vyššího stupně LIm - moder; JLH1 JS SM SZ-JZ BK 30-34 svahy silně ohroženo erozí; pokryvnost +65-70%, převaha bylin: ESR 6/5 - Aruncus vulgaris, Polystichum lobatum, ESR 5/6 - Athyrium filix-femina, Dryopteris filix-mas, Dentaria enneaphyllos, Lamium galeobdolon, ESR 10 - Oxalis acetosella, Rubus idaeus, Rubus hirtus, ESR 13/6 - impatiens noli-tangere, ESR 5 - Galium odoratum, Actea spicata, Dentaria bulbifera, ESR 6 - Geranium robertianum, ESR 13/17 - Petasites albus, ESR 10/5 - Senecio ovatusi, ESR 14 - Mysotis sylvatica velmi hluboká, kyprá, dospodu ulehlá, KAq VLHKÁ JEDLOVÁ SM 32-38 h, hp, ph, poklesliny 3-20° vlhká až mokrá, mull; GLm Pkř, Bkř 850-890 BK5 JD4 KL1 JS 5V3 BUČINA JD 30-36 Z st svahů s prosvětlením silně zabuřeňuje GLk devětsilová (Petasites albus) a zbahňuje; pokryvnost 100-110%: ESR 13/17 - Petasites albus, ESR 10 - Oxalis acetosella, Rubus idaeus, Rubus hirtus, ESR 5/6 - Salvia glutinosa, Lamium galeobdolon, Athyrium filix-femina, Dryopteris filix-mas, ESR 5 - Galium odoratum, Dentaria bulbifera, ESR 14 - Chaerophyllum hirsutum, Chrysosplenium alternifolium, Cardamine amara, ESR 5/13 - Sanicula europaea, ESR 6/13 - Impatiens noli-tangere, ESR 13 - Circaea lutetiana, Stelaria nemorum, Mnium undulatum, Stachys sylvatica 6. SMRKO-BUKOVÝ vegetační stupeň - montánní /vegetační doba 110-125 dní, průměrná teplota 4,0-4,8°C, roční srážky 1300-1450 mm, Langův dešťový faktor 271-362/ KAMENITÁ SMRKOVÁ RNm hp, p, svahy 0-30° SM4 JD2 BK4 hluboká, mírně vlhká, kyprá, surový SM 24-28 Pkř 1025-1110 6N1 BUČINA RNz kam hřbety SZ-Z KL mor; s kapradinou osténkatou pokryvnost 60-80%: ESR 7/9 - Dicranum scoparium, ESR 9 - Avenella flexuosa, Calamagrostis arundinacea, Polytrichum attenuatum, Luzula luzuloides, ESR 10 - Dryopteris carthusiana, Oxalis acetosella, ESR 17 - Luzula sylvatica hluboká, čerstvě vlhká až vlhká, kyprá dospodu ulehlá, moder-mor; hřbety, světlostní a pasečné stádium SVĚŽÍ SMRKOVÁ 5-20° SM 26-30 hp, ph, 1030-1120 BK4 SM3 JD3 KAm Pkř, Bkř Vaccinium myrtillus, Calamagrostis mírné 6S1 BUČINA Z-J BK 24-28 kam, bal arrundinacea, silně se zmlazuje SM, svahy šťavelová BK, pod SM se objevuje Vaccinium myrtillus; pokryvnost 70%: ESR 10 - Oxalis acetosella, Rubus idaeus, Rubus hirtus, Dryopteris carthusiana, ESR 9 - Maianthemum bifolium, Calamagrostis arundinacea, ESR 10/17 - Festuca altissima, Prenathes purpurea, ESR 17 - Luzula sylvatica, ESR 7/9 - Vaccinium myrtillus Lesní typ

Název lesního typu

AVB (bonita)

Půdní

Substrát

Reliéf

Sklon (º) expoz.

Nadmoř. výška (m)

Přirozená druhová skladba

Tab. 4. Pokračování Tab. 4. Continuation

Sklon Nadmoř. Přirozená Hloubka půdy, vlhkost, konzistence, (º) výška druhová forma humusu (m) skladba fytocenóza typ druh expoz. poznámky k lesnímu typu velmi hluboká, čerstvě vlhká, kyprá, +25°-30° SVAHOVÁ SMRKOVÁ BK5 JD3 SM2 SM 26-30 KAm moder; SZ-Z-JZ 880-1120 hp, ph, st Pkř, Bkř svahy 6F1 BUČINA světlostní stádium s Calamagrostis KL BK 24-28 (přev-. KPm kapradinová s bikou lesní arundinacea stinná) pokryvnost proměnlivá: výrazná dominance kapradin: ESR 5/6 - Athyrium filix-femina, Dryopteris filix-mas, ESR 6/5 - Polystichum aculeatum, Galeobdolon luteum, ESR 5 - Asarum europaeum, Phegopteris connectilis, ESR 10/5 - Gymnocarpinum dryopteris, ESR 5/13 - Sanicula europaea, ESR 17 - Athyrium distentifolium, Pneumonanthe asclepiadea, Luzula sylvatica, ESR 9 - Calamagrostis arundinacea, ESR 10 - Oxalis acetosella, Dryopteris carthusiana, Rubus idaeus, ESR 10/17 - Festuca altissima, Prenanthes purpurea, ESR 12 Lysimachia numularia středně hluboká až hluboká, kyprá, KLENOVÁ SMRKOVÁ čerstvě vlhká, mull-moder; BK5 JD3 SM1 hřbety, 0-20° KAs hp, p, st, 900-1140 Pkř SM 24-28 6A3 BUČINA světlostní stádium Calamagrostis KL1 JLH TS SZ-Z-JZ svahy KPs kam, bal kapradinová arundinacea; pokryvnost +70%: ESR 5 - Galium odoratum, Milium effusum, Paris quadrifolia, Dentaria bulbifera, ESR 5/6 - Athyrium filix-femina, Dryopteris filix-mas, ESR 6/5 - Polystichum aculeatum, Galeobdolon luteum, ESR 6 - Geranium robertianum, ESR 10 - Oxalis acetosella, ESR 12/10 - Veronica montana, ESR 9 - Calamagrostis arundinacea, ESR 10/17 - Prenanthes purpurea, ESR 17/10 - Poa chaixii, ESR 17 - Pneumonanthe asclepiadea hluboká až velmi hluboká, vlhká až VLHKÁ SMRKOVÁ prohnutá ph, jh, Dh mokrá, kyprá dospodu ulehlá, do 15° JD4 SM3 BK3 úpatí, SM 28-32 GLm 950-1060 6V2 BUČINA štěrk Bkř Z-JZ KL JS rašelinný mull - moder; prameniště devětsilová světlostní stádium s Petasites albus; pokryvnost 100%: ESR 17/13 - Petasites albus, ESR 10 - Oxalis acetosella, Rubus hirtus, Rubus idaeus, Dryopteris carthusiana, Mnium affine, ESR 5/13 - Carex silvatica, ESR 15 - Crepis paludosa, ESR 5/6 - Mercurialis perennis, Salvia glutinosa, ESR 6/5 - Polystichum aculeatum, Galeobdolon luteum, ESR 12 - Deschampsia caespitosa, ESR 10/5 - Senecio ovatusi 7. BUKOSMRKOVÝ vegetační stupeň - montánní /vegetační doba 90-115 dní, průměrná teplota 3,5-4,3°C, roční srážky 1400-1480 mm, Langův dešťový faktor 326-423/ středně hluboká až hluboká, kyprá, ZAKRSLÁ BUKOVÁ hp, silně svahy, 0-20° SM7 BK2 JD BR SM 10-18 KPm Pkř 1120-1270 čerstvě vlhká až vlhká, mělový surový 7Z4 SMRČINA st SZ-Z hřbety JR humus; s papratkou alpinskou pokryvnost 30-80%: ESR 17 - Athyrium distentifolium, Luzula sylvatica, ESR 17/11 - Trientalis europaea, ESR 17/10 - Poa chaixii, ESR 17/13 - Streptopus amplexifolium, ESR 9 Calamagrostis arundinacea, Vaccinium myrtillus, Avenella flexuosa, ESR 10 - Dryopteris carthusiana KAMENITÁ BUKOVÁ RNm p, kam, svahy, 10-35° SM7 BK2 JD1 středně hluboká, kamenitá, balvanitá, SM 20-24 Pkř 1095-1150 7N2 SMRČINA KPs Z-J bal sutě JR čerstvě vlhká, mor typický; se třtinou rákosovitou pokryvnost 60-80%: ESR 9 - Calamagrostis arundinacea, ESR 7/9 - Vaccinium myrtillus, ESR 10 - Oxalis acetosella, Dryopteris carthusiana, ESR 17 - Luzula sylvatica, ESR 17/11 Calamagrostis villosa Lesní typ

Název lesního typu

AVB (bonita)

Půdní

Substrát

Reliéf

Tab. 4. Pokračování Tab. 4. Continuation

Lesní typ

Název lesního typu

AVB (bonita)

Půdní

Substrát

Reliéf

Sklon (º) expoz.

Nadmoř. výška (m)

Přirozená druhová skladba

Hloubka půdy, vlhkost, konzistence, forma humusu poznámky k lesnímu typu velmi hluboká, kyprá, čerstvě vlhká, moder - mor;

fytocenóza typ druh mírné SVĚŽÍ BUKOVÁ SM7 BK2 JD1 5-20° KPm 1095-1280 SM 20-26 hp, st Pkř hřbety až 7S1 SMRČINA KL JZ-J KAm svahy šťavelová pokryvnost 70-100%: ESR 10 - Oxalis acetosella, Dryopteris carthusiana, Rubus idaeus, ESR 10/5 - Senecio ovatusi, ESR 10/17 - Prenanthes purpurea, ESR 17 - Luzula sylvatica, Homogyne alpina, ESR 17/11 - Calamagrostis villosa, ESR 7/9 - Vaccinium myrtillus, ESR 9 - Avenella flexuosa, Maianthemum bifolium, Polytrichum attenuatum 25°+ SVAHOVÁ BUKOVÁ KPm SM7 BK2 JD1 hluboké až velmi hluboké, kypré, prudké SM 20-26 1060-1270 hp, st Pkř SZ-Z-JZ 7F1 SMRČINA KL čerstvě vlhké, moder; svahy KAm stinná kapradinová pokryvnost 80-100%: ESR 17 - Athyrium distentifolium, Luzula sylvatica, ESR 10 - Oxalis acetosella, Dryopteris carthusiana, Rubus idaeus, ESR 10/17 - Prenanthes purpurea, ESR 7/9 Vaccinium myrtillus, ESR 9 - Avenella flexuosa, Maianthemum bifolium, Polytrichum attenuatum 8. SMRKOVÝ vegetační stupeň - montánní /vegetační doba +90 dní, průměrná teplota 3,5°C, roční srážky +1500 mm, Langův dešťový faktor 425-599/ středně hluboká - hluboká, čerstvě prudké vlhká, kyprá, mělový mor; KPm hp, p, st, 0-30° SM8 JR2 BK JEŘÁBOVÁ SMRČINA SM 8-14 Pkř svahy pod 1255-1320 světlostní stádium Calamagrostis 8Z2 borůvková vrcholová KPs kam, balv SZ-Z-JZ (KL) vrcholem arundinacea, výrazné působení vrcholového fenoménu; pokryvnost 80-100%: výrazná dominance ESR 17/11 - Calamagrostis villosa, Trientalis europaea, ESR 17 - Athyrium distentifolium, Luzula sylvatica, ESR 9 - Polytrichum attenuatum, Calamagrostis arundinacea, ESR 10 - Oxalis acetosela, Dryopteris carthusiana, ESR 7/9 - Vaccinium myrtillus Azonální společenstva /vegetační doba 120-140 dní, průměrná teplota 4,7-6,3°C, roční srážky 1000-1350 mm, Langův dešťový faktor 158-287/ velmi hluboká, vlhká, dospod mokrá, kyprá, mull; JD 28-32 úzká VLHKÁ JASANOVÁ 12-20° hp, st, BK4 JD2 JS2 vegetace nebývá příliš pestrá, někdy BK 26-32 FLy 700-1050 Al, Pkř, Bkř aluvia u JAVOŘINA (5)U1 Z kam, balv KL2 JLH SM vylučná dominance jednoho druhu, JS 28-32 potůčků úžlabní (Deschampsia cespitosa); aluvia v pohybu pokryvnost 80-100%, zpravidla převažují byliny: ESR 13 - Aegopodium podagraria, Stellaria nemorum, Festuca gigantea, ESR 6/13 - Impatiens noli-tangere, ESR 6 - Urtica dioica, ESR 14 - Chaerophyllum hirsutum, ESR 15 - Lycopus europeus, ESR 15/14 - Caltha palustris, ESR 12 - Deschampsia cespitosa, ESR 17/13 - Petasites albus, ESR 10 - Oxalis acetosella, ESR 5/6 - Athyrium filix-femina, 12/14 - Equisetum sylvaticum

Obr. 5. Lesnicko-typologická mapa NPR Mazák (orig. O. Holuša) Fig. 5. Forest-typological map of the National Nature Reserve Mazák (orig. O. Holuša)

75

Obr. 6. Zastoupení ekologických skupin rostlin (ESR) ve fytocenózách lesních typů NPR Mazák Fig. 6. Composition of ecological groups of plants (ESR) in the fytocenoses of forest types of the National Nature Reserve Mazák

100%

ESR 17/13 ESR 17/11 ESR 17/10 ESR 17 ESR 15/14 ESR 15 ESR 14 ESR 13/17 ESR 13/6 ESR 13 ESR 12/14 ESR 12/10 ESR 12 ESR 10/17 ESR 10/5 ESR 10 ESR 9 ESR 8/9 ESR 8 ESR 7/9 ESR 6/13 ESR 6/5 ESR 6 ESR 5/13 ESR 5/6 ESR 5 ESR 4

90%

80%

70%

60%

50%

40%

30%

20%

10%

5U1

7F1

7N2

6V2

6F1

6N1

5J9

5F1

5N2

0% lesní typ

76

Obr. 7. Zastoupení lesních typů (LT) v NPR Mazák Fig. 7. Composition of forest types in the National Nature Reserve Mazák 6S1 8,41%

6N1 0,86%

6F1 40,57%

6V2 0,46%

7F1 20,17% 6A3 6,83%

7N2 2,20%

5V3 0,08%

5N2 0,23%

7S1 7,03%

5S9 0,96% 5J9 1,98%

5F1 5,10%

5A3 0,40%

5U1 1,10%

8Z2 2,16%

7Z4 1,46%

Obr. 8. Detail podrostu lesní geobiocenózy 6.VS na území Souboru lesních typů 6F (Svahová smrková bučina - Piceeto-Fagetum fastigiosum-lapidosum mesotrophicum), NPR Mazák keř Ribes alpinum (foto O. Holuša) Fig. 8. Detail of undergrowth of forest geobiocenose of the 6th altitudinal vegetation zone in the area of forest types complex 6F (Piceeto-Fagetum fastigiosum-lapidosum mesotrophicum), National Nature Reserve Mazák - individual shrub of Ribes alpinum (photo O. Holuša)

77

Obr. 9., 10. Lesní geobicenóza 5.VS na území Souboru lesních typů 5S (Svěží jedlová bučina Abieto-Fagetum mesotrophicum) v nejzachovalejší části NPR Mazák (foto O. Holuša) Fig. 9., 10. Forest geobiocenose of the 5th altitudinal vegetation zone in the area of forest types complex 5S (Abieto-Fagetum mesotrophicum) in the fairest part of the National Nature Reserve Mazák (photo O. Holuša)

78

Obr. 11. Lesní geobiocenóza 6.VS na území Souboru lesních typů 6F (Svahová smrková bučina - Piceeto-Fagetum fastigiosum-lapidosum mesotrophicum), NPR Mazák- původní ekotyp Fagus sylvatica (foto O. Holuša) Fig. 11. Forest geobiocenose of the 6th altitudinal vegetation zone in the area of forest types complex 6F (Piceeto-Fagetum fastigiosum-lapidosum mesotrophicum), National Nature Reserve Mazák original ecotype of Fagus sylvatica (photo O. Holuša)

79

Obr. 12. Lesní geobiocenóza 6.VS na území Souboru lesních typů 6F (Svahová smrková bučina - Piceeto-Fagetum fastigiosum-lapidosum mesotrophicum), NPR Mazák původní ekotyp Acer pseudoplatanus (foto O. Holuša) Fig. 12. Forest geobiocenose of the 6th altitudinal vegetation zone in the area of forest types complex 6F (Piceeto-Fagetum fastigiosumlapidosum mesotrophicum), National Nature Reserve Mazák original ecotype of Acer pseudoplatanus (photo O. Holuša)

80

Obr. 13. Lesní geobiocenóza 8.VS na území Souboru lesních typů 8Z (Jeřábová smrčina - Sorbeto-Piceetum), NPR Mazák - původní ekotyp Picea abies (foto O. Holuša) Fig. 13. Forest geobiocenose of the 8th altitudinal vegetation zone in the area of forest types complex 8Z (Sorbeto-Piceetum), National Nature Reserve Mazák - original ecotype of Picea abies (photo O. Holuša)

81

Obr. 14. Vrcholová partie NPR Mazák- lesní geobiocenóza 8.VS, soubor lesních typů 8Z (Jeřábová smrčina - Sorbeto-Piceetum) - keřovitý jedinec Fagus sylvatica (foto O. Holuša) Fig. 14. Peak part of National Nature Reserve Mazák - forest geobiocenose of the 8th altitudinal vegetation zone in the area of forest types complex 8Z (Sorbeto-Piceetum) - individual of shrubb Fagus sylvatica (photo O. Holuša)

82