Charakter krajiny – východisko pro rozvoj území The landscape character as a base for a territorial development Ing. Klára Sokolová
ABSTRACT: This article is focused on sustainable development of territory based on landscape character. As a model area was choosed Fulnek and its surroundings landscape. This town is known mainly as a place of work of Jan Amos Komensky. The Fulnek castle is dominating the whole scenery visible over a wide area. Protection of landscape character is not conservation of the current state or return to the past, nor ban implementation of new features that previously have not appeared in the area. Understanding the landscape specifics leads to finding ways to adapt new elements so as to contribute to value creation instead of raising conflicts and building barriers.It was shown on several different arrangements around Fulnek the landscape character assessment is worth not only for a nature protection, but it is a base for economical, ecological and social development decision making process. ABSTRAKT: Každá krajina má svůj charakter, je něčím specifická a většinou i neopakovatelná. Toto by se mělo zohlednit při plánování územního rozvoje města. Pokud mají být zachovány hodnoty krajinného a urbánního prostředí, je třeba vycházet z charakteru krajiny. Ochrana krajinného rázu neznamená konzervaci současného stavu nebo návrat k minulosti, ani zákaz realizace nových prvků, které se v území doposud neobjevily. Pochopení charakteru krajiny vede k hledání možností, jak nové prvky uzpůsobit tak, aby se podílely na vytváření hodnot místo střetů a bariér. Na návrhu několika různých úprav v okolí Fulneku je dokázáno, že posuzování krajinného rázu má nejen smysl pro ochranu přírody, ale je výchozím podkladem pro rozhodování v území z hlediska jeho ekonomického, ekologického i sociálního rozvoje. 1 Úvod Krajinu lze definovat jako svéráznou část zemského povrchu, kde se stýkají a vzájemně na sebe působí neživé složky, rostliny a živočichové a člověk se svými výtvory a aktivitami. Každá krajina má určitou polohu na povrchu Země, svérázný vzhled a vyznačuje se osobitým vývojem (Demek 1990). K definici svéráznosti a osobitosti krajiny se vžil pojem charakter krajiny (landscape chracter), nebo také krajinný ráz. Ten je legislativně zakotven v zákoně č. 114/1992 Sb. jako „přírodní, kulturní a historická charakteristika určitého místa či oblasti“. Je chráněn před činností snižující jeho estetickou a přírodní hodnotu. V roce 2000 byla členskými státy Rady Evropy včetně ČR (2002) přijata Evropská úmluva o krajině, a její implementace se odráží v současném zákoně o územním plánování a stavebním
150
řádu (zák. 183/2006 Sb.). Tím by se měla ochrana krajinného rázu dostat přímo do dokumentů o rozvoji území od republikového měřítka po lokální úroveň. Základní problém tkví v současném oddělení plánování a ochrany krajiny a územního plánování. Pojem krajinné plánování není legislativně uchopen, takže se většina operací s krajinou realizuje prostřednictvím územního plánování. A protože konkrétní změny v krajině probíhají ve většině případů na lokální úrovni (obce), je potřeba se ptát, jak propojit plánování krajiny s plánovací praxí konkrétních obcí. Hlavními závaznými dokumenty k rozvoji území v měřítku obce jsou územní plán, (regulační plány), které vycházejí z územně plánovacích podkladů. Hlavní „dokumenty“ plánování krajiny tvoří posudek krajinného rázu a krajinná studie. Tu je možno pojmout formou územní studie jako součást územně plánovacích podkladů. Východiskem tedy zůstává implementace územní studie ve formě krajinného plánu do územně plánovacích podkladů a dokumentace. V ideálním případě jsou pak informace z krajinářské studie přejaty přímo územním plánem. Krajináři i urbanisté totiž pracují se stejnou krajinou. Řeší stejné problémy z různého úhlu pohledu. 2 Materiál a metody Krajinná studie byla zpracována pro město Fulnek. Toto nevelké město ležící na severní Moravě je známo jako působiště J. A. Komenského. Historické změny obyvatelstva a náboženské poměry významně ovlivnily charakter území, v jakém se dochoval do dnešních dnů. V okolní krajině je obsažen velký potenciál k dalšímu rozvoji samotného města. Jako podklad pro zpracování studie posloužil rozbor krajinného rázu dle metodiky doc. Salašové (Salašová 2007). Pro sestavení problémové mapy byly použity územně analytické podklady ORP Odry a územní plán města Fulnek. Následně byla hledána řešení na problémy, které z rozborů vyplynuly. Hlavní předpoklad při návrhu možných řešení tvoří myšlenka, že ochrana krajiny neznamená konzervaci, ale rozvoj a realizaci nových záměrů v souladu s jejím charakterem. Získané poznatky na dané okruhy problémů lze zobecnit, zároveň by bylo dobré je v budoucnu ověřit i na jiných modelových územích. 3 Výsledky hodnocení krajinného rázu V každém území je nejprve potřeba hodnotit primární krajinnou strukturu, která tvoří základ dalšímu využití území. Využití území člověkem se v závislosti na čase mění, stejně jako se mění struktura a mozaika jednotlivých funkčních ploch. Změny ve vývoji lze dobře dokumentovat srovnáním dostupných mapových podkladů a také historických vyobrazení krajiny. V případě percepčního hodnocení lze hodnotit vizuální exponovanost, pohledové vazby apod. Výsledkem je tabulka znaků krajinného rázu a jejich hodnoty. V případě Fulneku nejvýznamnější roli hraje geomorfologické uspořádání, které je charakteristické a neopakovatelné. Do mírně zvlněného reliéfu se zařezávají údolí Husího a Gručovského potoka a tento jev je nejvíc podpořen morfologií zámeckého kopce, který jako ostroh vyčnívá do prostoru potoční nivy ve městě.
151
Krajina byla v minulosti velmi intenzivně využívána. Lze ji charakterizovat jako kulturní krajinu s převládající zemědělskou funkcí s drobným liniovým uspořádáním jednotlivých prvků. V krajině byly budovány sakrální stavby s jasným záměrem, což poukazuje na dominantní postavení symbolických a percepčních charakteristik při utváření krajiny. V současnosti se jedná o kulturní krajinu s převládající zemědělskou funkcí a hrubou mozaikou jednotlivých prvků a charakteristickým výskytem historických krajinných struktur. Krajina řešeného území obsahuje několik znaků, které ji činí typickou a nezaměnitelnou. Aby se daly považovat za znaky konkrétní krajiny, musí působit společně na daném místě. Jsou to především: Kulturně – historické dominanty
zámek
kostel v Děrném
kostel v Jerlochovicích
Konfigurace terénu
Struktura uspořádání pozemků
obr. 1 – Fulnek, znaky krajinného rázu: reliéf, historicko kulturní dominanty, historické krajinné struktury
152
4 Návrh řešení problémů v souladu s charakterem krajiny Na základě problémové mapy byly vybrány následující okruhy návrhu: 4.1 Návrh protierozních úprav Protierozní úpravy byly navrženy na orné půdě, podle výpočtu rizika vodní eroze rovnicí podle Wischmeiera-Smithe. Bylo zjištěno, že na mapách 2. vojenského mapování se na nejohroženějších pozemcích nevyskytovala orná půda, nýbrž louky nebo pastviny. Opětovným převedením těchto pozemků z orné půdy na méně intenzivní hospodaření se sníží i riziko vodní eroze. Zároveň tím bude podpořena charakteristická struktura pozemků. Tento princip by bylo vhodné prověřit při projektování komplexních pozemkových úprav.
obr. 2 - Návrh protierozních úprav. Žlutě trvalý travní porost, zeleně protierozní pásy (kresba autorka)
4.2 Návrh začlenění nové silnice do krajiny Úkolem posouzení silnice z hlediska krajinného rázu není její odsouzení a zavrhnutí, přestože území vizuálně naruší, ale vede k návrhu, jak tuto stavbu začlenit do krajiny v souladu s jejím charakterem. K začlenění do krajiny byly použity: Terénní úpravy – u mimoúrovňových křižovatek bylo u vyvýšených částí cesty navrženo nasypání mírného svahu jako pozvolný přechod k původnímu terénu. Šířka terénních modelací využívá prostoru ochranného pásma (50 m od středu silnice na každou stranu). Tento návrh by se promítl do celého procesu zpracování projektu stavby, stejně jako do finanční náročnosti takových úprav. Vegetační úpravy – tvaroslovím čerpají inspiraci z historických krajinných struktur. Tradiční praxe ozeleňování dopravních koridorů vychází z linie průběhu silnice, což má za následek zvýraznění silnice v krajině místo jejího začlenění. V návrhu je zamýšleno použít pásy dřevinné zeleně kolmo k silnici, v souladu s okolní vegetací. historické krajinné struktury
stará silnice
nová silnice na násypu
vysílač
řadové domky
obr. 3 - Příjezd po nové silnici do Fulneku. Zbytky staré silnice a mimoúrovňová křižovatka na vyvýšeném terénu
153
obr. 4 - Navržená terénní modelace kolem mimoúrovňové křižovatky (světle zelená) a vegetační prvky v polích (tmavě zelená) (kresba autorka)
4.3 Návrh chybějících skladebných částí ÚSES ÚSES je v současné době považován za důležitou součást krajiny, která se kromě projektování také skutečně realizuje. O to více by mělo být dbáno na to, aby průběh skladebných částí nebyl v rozporu s krajinným rázem a využíval prvků stávající kostry ekologické stability. V návrhu bylo využito hlavně ekologicky stabilnějších historických krajinných struktur. město Nový Jičín
hrad Starý Jičín
trvalý travní porost s dřevinami
současné nefunkční biocentrum, biokoridor
obr. 5 - Kresba nad panoramatickým snímkem, barevně vyznačeny současné skladebné části nefunkčního ÚSES (kresba autorka)
obr. 6 - Návrh nového ÚSES: světle zeleně biocentrum, žlutě biokoridor (stávající louka), tmavě zeleně dřeviny v biokoridoru (kresba autorka)
LITERATURA: [1] JANČURA, P. a kol., Metodika identifikácie a hodnotenia charakteristického vzhľadu krajiny. SAŽP - Centrum starostlivosti o vidiecke životné prostredie – odbor ochrany a tvorby krajiny, 2010. 55 str. Dosud nepublikováno. [2] SALAŠOVÁ, A. Hodnotenie krajinného rázu. Enviromagazín. 2007. sv. 12, č. 1, s. 10--11. ISSN 1335-1877 [3] TRAPL, M., a kol. Komenského Fulnek. Praha: Pressfoto 1993. 47 s. ISBN 807046-085-7 [4] http://www.fulnek.cz/polozka (on-line 22.05.2010).
154
