VN06_10.indd
1
8.6.2010, 10:15
VN06_10.indd
2
8.6.2010, 10:15
VN06_10.indd
3
8.6.2010, 10:15
Votické noviny
4 strana
ročník XX, číslo 06
Cestou kříže Votickem Pokud jste bystrými pozorovateli, určitě poznáte, z jakých objektů jsou vyříznuty níže vyobrazené detaily křížků a kapliček. Není to ale úplně jednoduché! Poradíme vám, že všechny objekty se nacházejí ve správním obvodu města Votice. Pokud poznáte alespoň tři, napište nám o jaké drobné sakrální objekty se jedná a kde se nacházejí. Všichni autoři správných odpovědí budou odměněni! Odpovědi můžete zasílat elektronicky na e-mailovou adresu
[email protected], a nebo osobně odevzdat v MKC Votice v budově staré radnice.
A pokud si nejste úplně jistí z jakých objektů vyobrazené výřezy pocházejí, nezoufejte. Správné odpovědi naleznete v připravované publikaci Cestou kříže Votickem – drobné sakrální stavby. Lucka Krubnerová
Máme radost, že máte radost
Děti konečně přišly
Votice (jž) – Letošní plesovou sezónu ve Voticích uzavřel jako obvykle Ples Města Votice, a dovolím si říci, že se vydařil. Soudím tak z reakcí návštěvníků, kterých bylo výjimečně téměř čtyři stovky. Vítaným zpestřením bylo vystoupení taneční skupiny La Quadrilla, která ve dvou vstupech předvedla irské tance. Neméně vřele přijati byli i Abba Revival. Potěšila i celkem bohatá tombola, za kterou můžeme poděkovat sponzorům. Teď již nám nezbývá, než se těšit na příští plesovou sezónu.
Votice (jž) – Dětského představení v sokolovně se zúčastnilo osmdesát pět dětí s rodiči, což je dost slušná návštěva na naše město. Příběhy včelích medvídků, bravurně zahrané divadlem Krapet, pobavily nejen ty nejmenší, ale zaujaly i rodiče. Těm, kteří si je nechali ujít, slibujeme, že podobná divadla a nejen pro děti budou moci vidět během Divadelního léta u Modré kočky. Neváhejte a přijďte, určitě nebudete litovat.
VN06_10.indd
4
8.6.2010, 10:15
VN06_10.indd
5
8.6.2010, 10:15
Votické noviny
6 strana dokončení ze str. 1 Ve Smilkově vandalové poškozují majetek vstříc a vždy pomohou. Snažíme se, snad je to na obci vidět. Z pohledu osobního to pro mě bylo náročné období. Skloubit funkci neuvolněné starostky se zaměstnáním, s péčí o domácnost a rodinu není jednouché, bez podpory rodiny bych to dělat nemohla. Dá se tedy podle vás skloubit vykonávání funkce starostky a zaměstnání na plný úvazek?
Skloubit se to dá, i když obtížně. Na úkor volného času a rodiny. Proto já už do budoucna tyto dvě pozice kloubit nechci. Kandidovat již znovu nebudu. S čím jste se vypořádávala nejobtížněji?
Mnohdy si lidé neuvědomují, jak je administrativní řešení projektů zdlouhavé a náročné. To nás tady asi potrápilo nejvíce. Myslela jsem si, že realizace plánů a úkolů, které jsme si vytyčili, půjde o něco rychleji. V poslední době mě hodně mrzí „zvýšená aktivita“ místních vandalů. Vybudovali jsme na návsi novou čekárnu a už je poškozená - jsou vykopané okrasné mřížky, které už byly jednou opravované, vnitřek je opálený… Podnikáte nějaké kroky k dopadení těchto lidí?
ročník XX, číslo 06
Navázali jsem spolupráci s policií ve Voticích, která bude jezdit na kontroly a pokud se to bude opakovat, podáme trestní oznámení na neznámého pachatele. Zároveň bychom chtěli vyzvat občany, aby - pokud někoho uvidí, jak ničí a poškozuje čekárnu, uvědomili obecní úřad nebo policii. Jaké byly vaše plány na počátku funkčního období a co se vám podařilo zrealizovat?
Dlouhodobě rozpracovaným projektem je čistička odpadních vod, který jsme převzali od minulého zastupitelstva. Dali jsme si za úkol získat dotaci na odbahnění rybníka, kterou jsme získali a v současné době celý projekt dokončujeme. To nám dávalo nejvíc zabrat a jsem ráda, že to máme úspěšně za sebou. Další akce, které jsme realizovali, byly rekonstrukce dětského hřiště, opravili jsem chodník a zábradlí před obecním úřadem, proběhla obnova veřejného osvětlení, nechali jsme vybudovat autobusovou čekárnu ve Smilkově, opravy se dočkala i čekárna na Oldřichovi a v Líštěnci. Podle plánu jsme také zrekonstruovali řekněme sportovní místnost, kam chodí cvičit ženy a děti, muži zde pořádají turnaje v ping-pongu. Nově zřízený je na úřadě Czech point, rozšířili jsme služby občanům – mohou si zde nechat udělat výpis z trestního rejstříku, katastru, ověřit podpis… Chystáme i dlouho plánovanou prořízku aleje, na kterou jsme také získali dotaci. Stále odkládáme opravu
místních komunikací, kterou chceme udělat až po vybudování čističky. Z čeho máte největší radost?
Určitě z úspěšného provedení odbahnění rybníka. Myslíme si, že se to povedlo dotáhnout do konce i po stránce estetické. Máme radost ze všeho co se povede, třešnička na dortu by byla, kdyby se nám podařilo získat dotaci na rekonstrukci obecní budovy. Těší nás velmi dobrá spolupráce místních spolků, hasičů a myslivců, kteří pomohli s údržbou komunikace na Oldřichovec, odbahněním rybníka i při rekonstrukci cvičební místnosti… Za to bychom chtěli všem poděkovat. Chtěli bychom tímto nově opravený sálek nabídnout i zájemcům z okolních vesnic. Pokud si bude chtít někdo přijít zacvičit, není problém, rádi prostor poskytneme. Nedávno jsme zakoupili i nové bedýnky na step-aerobik, jsou zde k dispozici cvičební pomůcky. Byli bychom rádi, kdyby byl sálek plně využíván. Konec volebního období se blíží, co ještě chcete stihnout?
V letošním roce chceme dodělat projekt na čističku odpadních vod, zažádáno máme také o dotaci na kompletní rekonstrukci budovy obecního úřadu. Říkala jste, že už nechcete znovu kandidovat – co byste vzkázala svému nástupci?
Především pevné nervy, trpělivost a odvahu. Jaroslava Drábová
Společnost
Další album rockové kapely KEKS vychází: „Jak děkuje se andělům!“ Další album, tentokrát s poetickým názvem „Jak děkuje se andělům“ vydává právě teď rocková kapela KEKS. Vesměs poetické skladbičky, které vyšly z pera Štěpána Kojana, zaručeně potěší duši všech jeho fanoušků. Dalo by se čekat, že písnička, která dala název albu, je samozřejmě skladbou Štěpána Kojana, ale je tomu trochu jinak. Text k této písničce složila kamarádka a fanynka kapely Zuzana Střelková. Její vlastně úplně první dílko se natolik zalíbilo, že dalo název tomuto albu. Album obsahuje 15 skladeb, 13 z nich jsou dílem Štěpána Kojana, jedním svým dílkem přispěl na desku baskytarista kapely Vašek Šobíšek. Protože kapela má větší část svých příznivců na Benešovsku, je křest desky naplánován na 3. dubna do Sokolovny ve Voticích. Začínáme ve 20.00 hodin, křtu se zúčastní i Zuzana Střelková a jako host Vám zahraje také rocková kapela MATYAS. Kmotrem nového alba se stal Jirka Hrdina, který je majitelem známé Balbínovy poetické hospůdky v Praze, kde na koncertu Štěpána Kojana můžete slyšet nové písničky už v březnu.. A ještě jedna zajímavost: album nebude pokřtěno klasickým šampaňským, ale zcela neklasicky novým benešovským pivem 15. Srdečně vás všechny zveme! Na pivo i na písničku. Nebo opačně?
Kulturní kalendář na www.votice.cz VN06_10.indd
6
8.6.2010, 10:15
Votické noviny
ročník XX, číslo 06
strana 7
KEKS - Štěpán Kojan – o nové desce „Jak děkuje se andělům:“ Štěpáne, nové album, které právě vzniklo, má poetický název. Řekni, Co Tě k tomu vedlo?
Osobně jsem nikdy moc nepřemýšlel, jak by se album mělo jmenovat. Nechávám hodně věcí na náhodě a naučil jsem se netlačit na pilu. Když už bylo album z poloviny natočené, bylo potřeba popřemýšlet o obalu a názvu. Sedli jsme do auta a vyrazili za kamarádkou kytaristkou Veronikou Padila. Ani ve snu jsme netušili, že kromě muziky moc krásně maluje. Při prohlížení obrázků jsme narazili na modrá křídla a písnička Jak děkuje se andělům se přímo nabízela, přestože na albu neměla vůbec být. Téměř vše, až na 2 skladbičky jsi napsal Ty, ale přesto, název alba je daný písničkou, kterou napsala kamarádka kapely Zuzka Střelková. Až taková vstřícnost je u muzikantů nezvyklá. Proč to?
Kolem všeho našeho dění se motají kamarádi a jsme rádi. Všechno je jednodušší a od srdce. Text písně napsala Zuzana k narozeninám pro svou maminku a maminka Zuzany je moje kamarádka a to jsem si přece nemohl dovolit něco odfláknout. Píseň je hodně dobrá, ale jestli to bude šlágr, to ukáže čas. Mně stačí, že text a hudba jsou psané upřímně a od srdce – potom je vše v pořádku. A další Tvoje písničky jsou hlavně pocitová záležitost….
Můj postoj k hudbě se změnil. Od začátku to byla jedna velká bavenice,. Někdy jsem ztrácel kontrolu nad svým jednáním a když bylo nejhůř, tak jsem se vyplakal do písně, vzal dva brufeny a jelo se dál. Nikdy jsem si nemyslel, že si jednou budu střízlivě pohrávat se slovíčky a vychutnávat si život plnými doušky. Ano, album „Jak děkuje se andělům“ jsou zhudebněné básně.
Takže jak to chápu, toto je zase nová učební látka pro vaše fanoušky…
Náš fanklub je něco víc. Myslím, že jsme kamarádi a spojuje nás stejná písnička. Zkrátka bez nich už by to nešlo. Pomohli mi vybrat písně na album a já jsem je poslechl. Vnímají písničku celým tělem. To je to, co mnoho muzikantů neumí, i já mám ten problém, proto si nechám poradit. A rád. Co myslíš, která písnička se bude nejvíce líbit?
Dokážu odpovědět, která je pro mě nejlepší, kterou rád poslouchám a hraju. Připomíná mně něco, co jsem třeba prožil, nebo toužil prožít. Na otázku nejchytlavější píseň odpovídám opravdu nerad, ale když už to musí být, tak asi Zlomený prst. Ivana Babková
Školník
Votická škola v Anglii V termínu od 10. -14. března 2010 se uskutečnil 5-denní poznávací zájezd do Londýna a staré dobré Anglie. Zúčastnilo se ho 35 žáků ZŠ Votice a 3 ze ZŠ Miličín. Cesta autobusem uběhla rychle. Překonat kanál „La Manche“ si děti vyzkoušely oběma způsoby – do Anglie jsme jeli trajektem, což některé stálo hodně sil kvůli velkým vlnám, zpáteční cestu jsme absolvovali Eurotunelem. První den jsme se prošli na úžasně bílých doverských útesech a navštívili jsme zámek Leeds a jeho přilehlé zahrady. Počasí nám přálo – zatímco ve Voticích stále prohrnovali další a další sníh, my jsme si užili kvetoucí jaro. Další 2 dny jsme věnovali Londýnu, navštívili jsme nejznámější památky, jako například pevnost Tover s výstavou královských klenotů, válečnou loď HMS Belfast, přírodovědné muzeum, Londýnské oko. Vyzkoušeli jsme si jízdu nadzemní dráhou, červeným poschoďovým autobusem a na závěr i projížďku výletní lodí po řece Temži. Jedním z největších zážitků bylo ubytování v anglických rodinách, kde si žáci vyzkoušeli přímé užití anglického jazyka v praxi a ochutnali anglické pokrmy. Veronika Sedláčková učitelka ZŠ Votice
VN06_10.indd
7
8.6.2010, 10:15
VN06_10.indd
8
8.6.2010, 10:15
VN06_10.indd
9
8.6.2010, 10:16
Votické noviny
10 strana
ročník XX, číslo 06
Mezinárodní setkání v mateřské škole Na úvod bych chtěla poznamenat, že si dovoluji zveřejnit článek týkající se činnosti Mateřské školy Heřmaničky, ačkoliv již nejsem jejím zaměstnancem. Článek jsem však měla připravený ještě v době, kdy jsem byla ředitelkou zmíněné MŠ a obsah článku vychází z aktivit, jenž jsem realizovala. V loňském školním roce byl v Mateřské škole Heřmaničky ukončen mezinárodní projekt Comenius-Partnerství škol, který trval tři roky. Hlavní náplň projektu, který nesl název „Smyslové poznávání přírody“, bylo získávání poznatků a vědomostí dětí z oblasti živočišné a rostlinné přírody. V tomto směru jsme po celé tři roky spolupracovali s mateřskou školou z Norska, Slovinska, Chorvatska, Litvy a první rok také s mateřskou školou z Velké Británie. Celý projekt zastřešovala Národní agentura pro evropské vzdělávací programy, která nám rovněž na základě schválení projektu na mezinárodní úrovni poskytla finanční prostředky plynoucí z EU na průběh celého projektu. Projekt, který jsem ve spolupráci se zahraničními kolegyněmi vypracovala, byl schválen Národní agenturou a na základě schválení jsme na jeho realizaci obdrželi pro MŠ Heřmaničky 270 000,-Kč. Tyto finanční prostředky byly určeny především na konání partnerských schůzek v zahraničních školkách, kursy angličtiny pro učitelky, nákup učebnic angličtiny, ale také na projektové činnosti dětí. Kromě toho jsme si z ušetřených finančních prostředků z projektu koupili do MŠ kvalitní dražší fotoaparát, radiopřehrávač, malované nástěnky a další. Rovněž jsme ze zmíněných financí realizovali například výlet s dětmi a rodiči do botanické zahrady v Táboře a do zahradnictví v Miličíně. Na každý školní rok jsme plánovali s našimi kolegyněmi ze zahraničních školek environmentální program, který probíhal v každé zemi dle podmínek každé konkrétní mateřské školy, dle jejích specifik, možností, kreativity učitelek i dětí a dalších okolností ovlivňujících průběh projektu. Tím vznikaly různé diferenciace, což dělalo průběh projektu zajímavějším. O průběhu projektu jsme se pravidelně informovali prostřednictvím internetu, děti si vzájemně vyměňovaly výkresy a výrobky z přírodnin, fotografie z projektových činností, apod. Učitelky se kromě pravidelné korespondence prostřednictvím e-mailů setkávaly na partnerských schůzkách, které probíhaly v některé ze zúčastněných mateřských školek. Povinné partnerské schůzky, na které jsme si připravovali
VN06_10.indd
10
prezentace o průběhu projektu, se konaly 1x za půl roku a každá trvala 3 pracovní dny (+víkend), čímž se nikterak vážně nenarušil provoz MŠ. Závěrečná projektová schůzka se uskutečnila v České republice v květnu 2009. V naší školce jsme přivítali celkem 19 kolegyň z mateřské školy z Norska, Litvy, Slovinska a Chorvatska. Schůzka začala již o víkendu, kdy jsme zahraniční učitelky seznámili s českou kulturou a historií návštěvou zámku Konopiště a středověkého hradu Šelmberk, kde si mohly při středověkých slavnostech vyzkoušet staročeská řemesla a ochutnat staročeskou kuchyni. V pondělí jsme v mateřské škole slavnostně zahájili oficiální otevření projektového setkání. Za slunného rána čekali netrpělivě děti i všichni zaměstnanci mateřské školy příjezd hostů. Vzhledem ke krásnému dni proběhlo přivítání na zahradě MŠ, kde děti zároveň předaly každému z hostů malé dárečky, které samy vytvořily. Po úvodním přivítání ředitelky MŠ Miroslavy Strakaté a starosty Obce Heřmaničky pana Josefa Šimáka zahrály děti hostům pohádku „Jak krtek ke kalhotkám přišel“. Tématická pohádka o zvířátkách se dětem velmi pěkně vydařila, za což sklidily zasloužený potlesk. Mgr. Marie Marxtová, členka OMEP (Český výbor světové organizace pro předškolní výchovu) představila kolegyním vzdělávací systém ČR a odpovídala na dotazy týkající se českého vzdělávacího systému. Po bohatém a příjemném občerstvení si hosté za doprovodu ředitelky MŠ prohlédli všechny prostory školky, dověděli se informace ohledně režimu a organizace dne, vzdělávacích metod a cílů, byli seznámeni se Školním vzdělávacím programem. Pro hosty jsme společně s dětmi připravili malé překvapení,
které úzce souviselo s tématem našeho společného projektu o přírodě. Vzhledem k tomu, že počasí nám opravdu přálo, uskutečnilo se v rozlehlé zahradě mateřské školy. Děti byly rozděleny do čtyř skupin a každá skupina měla vlaječku jedné ze zúčastněných zemí. Podle vlajek si hosté z Norska, Litvy, Slovinska Chorvatska našli svou skupinku dětí. Překvapení se objevilo pro zatím nic netušící hosty v podobě polotovarů ptačích budek, šroubků, šroubováků a skobiček. Naše kolegyně (a jeden kolega) opravdu překvapeni byli, ale úkolu se zhostili s velkým nadšením. Každá skupina dětí a učitelek si našla „své“ místo na zahradě, kde se společně pustily do výroby ptačí budky. Bylo fantastické pozorovat práci všech skupin. Vůbec nevadila jazyková bariéra mezi našimi dětmi a zahraničními kolegyněmi, rozuměly si výborně. Vzájemně se domlouvaly, jak k sobě jednotlivé díly patří, prohlížely plánek, na kterém byl znázorněn postup práce, rozléhal se cinkot šroubků a šroubováků při kompletaci budek, zaujaté rozhovory dětí a učitelek doprovázené radostným smíchem. Těžko odhadnout, zda nadšení bylo větší u dětí nebo u našich hostů. Myslím však, že se vzájemně dobře doplňovali ve všech směrech. Všechny skupiny zvládly výrobu ptačí budky na výbornou, na závěr ještě na každou budku dolepily vlaječku příslušné země. Později jsme ptačí budky za pomoci tatínků připevnili na stromy na zahradě mateřské školy. V mateřské škole jsme strávili s našimi hosty téměř celý den, jehož program byl dle rozhovorů s kolegyněmi velmi zajímavý, inspirující i zábavný. Další den jsme navštívili Ochrany fauny České republiky, konkrétně Stanici s handicapovanými živočichy ve Voticích. OFČR byla po celé tři roky asociovaným partnerem v našem projektu. Ve votické stanici nás uvítal pan Pavel Křížek, předseda OFČR a vedoucí stanice. RNDr. Petra Nová, Ph.d., která se velmi aktivně podílela na průběhu zmíněného projektu za asociovaného partnera OFČR, provedla hosty celou stanicí a ujala se odborného výkladu o jejím fungování.
8.6.2010, 10:16
Votické noviny
ročník XX, číslo 06
Zahraničním kolegyním jsme rovněž představili několik dalších mateřských škol, které si prohlédly a shlédly práci učitelek s dětmi. Mezi navštívenými byla MŠ Čtyřlístek Benešov, MŠ Pyšely a MŠ Toulcův dvůr. Na závěr proběhly prezentace průběhu projektu za uplynulé období na každé zahraniční mateřské škole, během kterých jsme se vzájemně seznámili s diferenciacemi projektových činností a zajímavými nápady realizovaných v projektu. Koordinátorka celého mezinárodního projektu Slovinka Janja Šetor shrnula průběh celého projektu a zdůraznila jeho význam. Za Českou republiku se na projektu významně podílela Miroslava Strakatá, ředitelka MŠ Heřmaničky, která koordinovala projekt, ale i další zaměstnanci MŠ a RNDr. Petra Nová, Ph.d., která zastupovala asociovaného partnera v projektu OFČR. Úspěch projektu dokládá fakt, že byl po svém ukončení v roce 2009 celkově hodnocen Národní agenturou jako výborný a rovněž byl vybrán jako příklad dobré praxe na propagační a informační DVD Národní agentury pro evropské vzdělávací programy. Na uvedená ocenění jsme náležitě hrdí, ale zároveň nás neméně těší přínos projektových aktivit pro děti. Během projektu získávaly děti znalosti o životě zvířat, pečovaly o bylinky na záhoncích na zahradě mateřské školy, tvořily herbář, vnímaly, jak se vše v přírodě vyvíjí a zaniká, učily se znát souvislosti v přírodě, pomáhat přírodě, rozumět jí a být ohleduplní. Během projektu děti navštěvovaly Stanici s handicapovanými zvířaty ve Voticích, navštívily veterinární stanici MVDr. Karla Bechyně, botanickou zahradu v Táboře, zahradnictví v Miličně apod. Znalosti o přírodě u dětí také prohloubili členové mysliveckého sdružení „Žďár“ Smilkov, kteří děti pravidelně navštěvují se svým zajímavým programem a seznamují děti s jejich úlohou v přírodě. Tříletý mezinárodní projekt skončil a co říci závěrem? Vidím v něm přínos nejen pro děti, které získávaly rozličnými činnostmi nové poznatky o přírodě a rovněž získaly povědomí o širším pojetí světa a zjistily, že kamarády můžeme mít relativně i hodně daleko. Všechny projektové činnosti dětí byly po tři roky náplní povinného Školního vzdělávacího programu. Shodou okolností
strana 11
mě na podzim 2009 oslovila Česká státní inspekce se žádostí o zaslání Školního vzdělávacího programu MŠ Heřmaničky za uplynulé 3 roky pro posouzení jeho kvality a souladu se školskými předpisy. Po přezkoumání jsem obdržela písemnou zprávu, že ŠVP je plně v souladu s Rámcovým vzdělávacím programem předškolního vzdělávání a jeho náplň odpovídá školským předpisům. Velký přínos měl projekt i pro nás, co by pedagogické pracovnice předškolního vzdělávání (možná mluvím alespoň za sebe). Je rozdíl přečíst si článek o vzdělávání v některé zemi a vidět a zažít to na vlastní kůži. Účast na partnerských schůzkách nebyl jen „výlet“ do zahraničí, jak se možná na první zjednodušený pohled nabízí lidem, kteří nechtějí pochopit bližší význam setkávání se zahraničními kolegyněmi. Tím, že jsme strávili několik dnů v zahraničních školkách, jsme se blíže seznámili s metodami jejich práce, vzdělávacími cíli, režimem dne, organizací školky apod. Je to
způsob vzdělávání v našem oboru a vzdělávání pedagogů je jedna z povinností vyplývajících ze školského zákona. V neposlední řadě spatřuji v projektu přínos i pro obec Heřmaničky. Povinnými prezentacemi, které jsem o průběhu projektu na seminářích NA dělala, jsem dostala MŠ Heřmaničky do širšího povědomí a tím vlastně i obec Heřmaničky. Výše zmíněné propagační DVD používala Národní agentura k prezentacím na seminářích jako příklad kvalitního projektu pro školy v rámci celé ČR. Dle jejich sdělení však ztrácí NA možnost dále projekt MŠ Heřmaničky prezentovat vzhledem ke skutečnosti, že jako koordinátorka uplynulého projektu již nejsem zaměstnancem této školky. Mrzí mě, že tento projekt naráží na nepochopení vedení obce a neslučuje se s představami zastupitelů obce o činnosti mateřské školy. Ale jsme lidé, názory můžeme mít různé. V průběhu února jsem na zasedání Obecního zastupitelstva v Heřmaničkách oznámila, že mám připraven další projekt týkající se opět spolupráce zahraničních mateřských škol, tentokrát s MŠ z Estonska, Litvy, Polska, Turecka, Velké Británie, Slovinska a Chorvatska. Projekt byl vypracován, stačilo ho jen podat a v případě schválení bychom obdrželi tentokrát na 2 roky jeho průběhu 360 000,-Kč. Můj návrh se evidentně opět značně odchýlil od představ zastupitelů. Zklamaná jsem byla nejen já, ale i lidé na Národní agentuře, kteří připravený projekt viděli a dávali mu mnoho šancí na úspěch při jeho schvalování. Ale je to realita a nezbývá, než to přijmout. Jen nějak nemohu pochopit, proč tolik zavrhovaný projekt je uveden na webových stránkách Obce Heřmaničky v tom smyslu, že mateřská škola spolupracuje se zahraničními mateřskými školami. To se nějak neslučuje a nemluvě o tom, že zmíněný projekt skončil v červnu 2009. MŠ Heřmaničky není v současné době zapojena do žádného zahraničního projektu. Na závěr bych chtěla konstatovat, že z MŠ Heřmaničky jsem odešla, a to na vlastní žádost. Mateřské škole, kde jsem pracovala mnoho let, přeji vše dobré. ¨ Miroslava Strakatá
VN06_10.indd
11
8.6.2010, 10:16
Votické noviny
12 strana
ročník XX, číslo 06
Hledání ztraceného času
„ VELIKONOCE - svátky jara “
Velikonoce jsou pohyblivými svátky, které připadají na neděli následující po prvním jarním úplňku. Byly vždy oslavou jarního slunovratu, zániku zimy, vítáním jara, probouzení se přírody, víry v obnovení sil a zdraví člověka. Velikonoce jsou nejvýznamnějším svátkem křesťanské církve, avšak slavily se ještě v době předkřesťanské. V daleké minulosti dali Židé svátku jara nový význam svátkem Pesach, který se stal oslavou na počest vysvobození židovského národa z egyptského otroctví. Křesťané se však svou oslavou Velikonoc od židovského svátku Pesach snažili odlišit. První nikajský (nicejský) koncil svolaný císařem Constantinem I. v roce 325 do maloasijského města Nikaia (jednalo se o první ekumenický koncil – shromáždění biskupů křesťanské církve), určil po delším sporu datum Velikonoc na neděli po prvním jarním úplňku, po jarní rovnodennosti. Shoda církví na způsobu výpočtu data pro slavení Velikonoc je tak oddělila od židovského kalendáře. Vlivem křesťanství byl velikonočním svátkům vtisknut náboženský charakter a byly zasvěceny památce umučení a vzkříšení Ježíše Krista. Předvelikonoční čas předznamenávají postní neděle, které vystřídaly masopustní veselí. První postní neděle byla nazývána Pučálka, Pytlová, někde také Liščí. Význam názvu Pučálka byl odvozen od maškary ustrojené do obleku z hrachoviny, která obcházela stavení a házela do síní zrna hrachu, pro bohatou úrodu. Neděle Pytlová má název podle režného, postního pytlového roucha. Liščí neděle se říkalo podle zvyku, kdy maminky pekly svým dětem postní preclíky a na barevných stužkách je zavěšovaly na ovocné stromy v zahradě. Dětem se říkalo, že jim preclíky nadělila liška. Druhou nedělí byla neděle Černá, Pražná nebo Samometná. Černou nedělí se nazývala podle černého oděvu žen a ženy si jím připomínaly ukřižování Ježíše Krista. Pražná neděle - bylo spojení s pokrmem „pražma“, připravovaným z upražených naklíčených zrn. Samometná neděle byla dnem, kdy se smýčilo, bílilo,uklízelo, aby se připravilo obydlí na uvítání jara čistotou. Třetí neděle tzv. Kýchavá – podle pověry se říkalo, kdo v tuto neděli 3x za sebou kýchne a dostane se mu pozdravení „Pozdrav Pán Bůh“, bude zdráv po celý rok. Čtvrtá neděle – Družebná, Družbadlná, Družbadlnice. V tento den se vystrojily družičky v čele s královnou do bílých šatů zdobených červenými stuhami a společně s družbou v každém domě vítali jaro. Pátá neděle byla nazývána Smrtná. K nejrozšířenějším zvykům patřil obřad, kdy se ze vsi vynášela smrtka a přinášelo se léto. Smrtka – Morana – Mařena jsou slovanské názvy bohyně smrti a zimy. Morana byla zhotovena ze slámy, vlasy z koudele, namalovaný obličej, ustrojena do ženských šatů a upevněna na dřevěný kříž. Za popěvků byla v čele průvodu vynesena ze vsi a podle zvyku vhozena do vody, nebo upálena. Strojení léta znamenalo ozdobení smrčku vyfouklými vejci, stuhami, kokardami i svatými obrázky, na vršek stromku se upevňovala látková panenka. S létem se obcházela stavení a zpívala koleda. Poslední postní neděle Květná, byla vyhrazena ke svěcení kočiček, vrbových prutů, beranů a postních jídel. Svěcené kočičky byly ve světnicích zasunovány za obrázky, aby uchránily stavení před bleskem a přinášely štěstí. Peklo se obřadní pečivo (především ptáčci – holubičky), jako připomínka návratu ptactva z teplých krajin. Po poslední postní neděli následoval pašijový týden, v tomto týdnu si křesťané pojmenovali jednotlivé dny. Modré pondělí a Šedivé úterý mělo pouze své názvy a mimo mše svaté se žádné obřady nekonaly. Na Škaredou středu končily přástky a všechna společenská posedávání. Začínala se malovat vejce, aby byla včas připravena na Velikonoční pondělí. O Zeleném čtvrtku se měly podle zvyku jíst pokrmy zelené barvy (špenát, zelené bylinky, zelná polévka apod.), tak se obnovila síla lidského těla. Pekly se koláče, mazance, beránci a figurální pečivo. Velký pátek byl dnem půstu a vázal se k víře, že v tento den byl ukřižován Ježíš Kristus. Věřící nepojídali žádné maso, zhášeli všechny ohně a nevařilo se. Symbolický význam měla voda, znamenala očistu a zdraví. Vodě nabrané v potoce se v tento den říkalo „proudová“ a hospodyně jí vykrápěly celý dům i chlévy, jako ochranu před požárem. Hlas zvonů, které v tuto dobu nezvonily (říkalo se, že odletěly do Říma), nahrazovaly klepáče, hrkáče a řehtačky. Pověra hovoří o tom, že se na Velký pátek otevírají všechny skály a vydávají své poklady. Bílá sobota „Vzkříšení„, kdy Ježíš Kristus vstává z mrtvých, byla provázena slavnou mší. Po mši se lidé rozcházeli do svých domovů, kde se bavili a pojídali dobré pokrmy. Rozdělávaly se ohně a z ohňů pálených před kostely si hospodyně nosily žhavé uhlíky domů. Nově zažehnutý oheň symbolizoval nový život pro všechny obyvatele domu. Velikonoční neděle „Hod boží„ byl dnem, který se prožíval v rodinném kruhu, bez přátel a známých. U svátečně prostřeného stolu se sešla celá rodina a podávaly se nejlepší pokrmy – pečený beránek, skopové maso, mazance jidáše, svítek aj. Na Hod boží dávala dívka svému vyvolenému uzel, byl to bílý vyšívaný šátek naplněný barevnými vejci, mazancem a obřadním pečivem. Přidávaly se párky - dvě barevná vajíčka spojená barevnou stužkou, kterou si chlapci schovávali na památku. O Velikonočním pondělí (dříve Červené pondělí), brzy za svítání vycházeli chlapci s pomlázkou šlehat děvčata a vyhánět z nich lenost. Pomlázky se pletly od půl až do dvou metrů dlouhé (tzv. obřadní ) ozdobené pletenou rukojetí a barevnými stužkami. Síla mladého proutku má na každého přenést svěžest, plodnost a zdraví. Podle lidové víry přináší pomlázka do domu úrodu, blahobyt a štěstí. Oblévání studenou vodou (zvyk na Moravě a Slovensku), mělo člověka osvěžit a očistit od hříchů. Koleda byla obchůzka, při níž se zpívala, nebo odříkávala říkadla a koledníci byli obdarováni velikonočními vejci, cukrovím, perníčky i drobnými penězi. Jezuita Antonín Koniáš sliboval za chození s pomlázkou pekelná muka. Jak je vidět, zákazy neplatily, mládenci chodili na koledu dál a zvyk se udržel až do dnešních dnů.
Stránku připravila a Veselé Velikonoce Vám přeje J. Válková VN06_10.indd
12
8.6.2010, 10:16
