Udržuj si Hospodinovu radost

Udržuj si Hospodinovu radost Published on World Challenge (http://sermons.worldchallenge.org)

Udržuj si Hospodinovu radost David Wilkerson July 24, 2000 „Radost Hospodinova budiž síla vaše“ (Nehemiáš 8:10). V dob?, kdy byla tato slova provolána, se Izraelité práv? vrátili ze zajetí v Babylonu. Pod vedením Ezdráše a Nehemiáše lidé znovu vystav?li rozpadlé Jeruzalémské zdi. A nyní up?eli sv?j pohled na znovuz?ízení chrámu a obnovení národa. V tomto okamžiku svolává Nehemiáš speciální shromážd?ní do ulice u m?stské vodné brány v obnovené Jeruzalémské zdi. „I shromáždil se všecken lid jednomysln? do ulice, kteráž jest proti brán? vodné“ (Nehemiáš 8:1). Na tomto shromážd?ní bylo p?ítomno n?jakých 42 360 Izraelit?. Po boku jim stálo 7300 služebník? v?etn? 245 zp?vák?. Dohromady se shromáždilo kolem 50 000 lidí. Nejprve p?išlo kázání Božího slova. Písmo ?íká, že lidé hladov?li po jeho slyšení: „?ekli Ezdrášovi u?iteli, aby p?inesl knihu zákona Mojžíšova… tedy p?inesl Ezdráš kn?z zákon p?ed to shromážd?ní muž? i žen i všech, kte?íž by rozumn? poslouchati mohli“ (8:1–2). Tito lidé nepot?ebovali být popohán?ni Božím slovem. Rozrostl se mezi nimi stejný hlad. A byli zcela p?ipraveni pod?ídit se autorit? Božího slova. P?áli si být jím vedeni, p?izp?sobit své životy Jeho pravd?. Je úžasn?, že Ezdráš kázal tomuto zástupu p?t nebo šest hodin – „od jitra až do poledne“ (8:3). Nikdo ani ?asu nev?noval pozornost. „A uši všeho lidu obráceny byly k knize zákona“ (8:3). Tito lidé byli naprosto upoutáni Božím slovem. Jak neuv??itelná scéna. Takovou událost v žádné dnešní americké církvi prost? neuvidíš. P?esto ti ?íkám, že pravé probuzení se nikdy nestane bez tohoto druhu všestravujícího hladu po Božím slov?. Když je ale Boží lid znud?ný z kázání Jeho slova, za?íná duchovní smrt – a Pánova radost odchází. Možná jste slyšeli frázi „sermon tasters“ (ochutnáva?i kázání). Tento termín je tém?? 200 let starý, pochází z Londýna z poloviny 18. století. Velký kazatel C. H. Spurgeon p?inášel v té dob? svá kázání každou ned?li 5000 lidí v Metropolitan Tabernacle. Na druhé stran? m?sta kázal pomazaná poselství také Joseph Parker. A další ohniví pasto?i kázali po celém Londýn?, p?inášejíce hluboká, zjevení p?inášející, prorocká slova. Stalo se oblíbeným sportem mezi zámožnými Londý?any sko?it do svých voz? a jezdit po m?st? z jedné církve do druhé vybírat vzorky kázání t?chto služebník?. Každé pond?lí pak v Parlamentu na uzav?ených setkáním probírali, který kazatel pronesl nejlepší kázání a kdo p?inesl nejhlubší zjevení. T?mto lidem, kte?í se honili za vzrušením, se p?ezdívalo „sermon tasters“. Vždycky cht?li vznášet požadavky na n?jakou novou duchovní pravdu nebo zjevení. Ale velice málo uplat?ovali v praxi, co slyšeli. U vodné brány v Jeruzalém? však nebylo žádné senza?ní výmluvné kázání. Ezdráš kázal p?ímo z Písma, ?etl hodiny bez p?estání. A jak lid stál a naslouchal Božímu slovu, vzr?stalo jeho nadšení. N?kdy byl Ezdráš tak p?emožen tím, co ?etl, že se zastavil, aby „dobro?e?il Hospodinu, Bohu velikému“ (8:6). Boží sláva mocn? sestoupila a každý pozvedal své ruce v chvále Bohu: „A všechen lid odpovídal: Amen, amen, pozdvihujíce rukou svých“ (8:6). Ve stejné pasáži ?teme: „A sklo?ujíce hlavy, poklonu u?inili Hospodinu tvá?í k zemi“ (8:6). Lidé se poko?ili p?ed Bohem, zlomení a kající. Potom po chvíli se postavili, aby zažili ješt? víc. Prosím, všimn?te si – toto shromážd?ní nezahrnovalo žádné vzrušující vypráv?ní, rozn?cující lidské emoce. Nebyla tam žádná manipulace z kazatelny, žádné dramatické sv?dectví. Až dosud zde dokonce nebyla ani žádná hudba. Tito lidé prost? m?li uši ke slyšení všeho, co jim B?h ?ekl. V??ím, že se Pán chce dnes pohybovat mezi svým lidem stejným zp?sobem. Vidím, že Jeho Duch rozn?cuje církve všude tam, kde je hlad po jeho Slovu. Také jsem byl v církvích, kde lidé neustále vrhají krátké pohledy na své hodinky, než za?ne kázání. Potom, když Page 1 of 5

Udržuj si Hospodinovu radost Published on World Challenge (http://sermons.worldchallenge.org) pastor ?ekne kone?né „Amen“, zahajují tito lidé zb?silý závod na parkovišt?. V takové církvi neexistuje opravdová radost. Tak jak m?žeme o?ekávat, že by se kdy beznad?jní h?íšníci cht?li stát její ?ástí? Druh probuzení, který vidíme v Nehemiáši 8, vyžaduje pastory, kte?í jsou tak vzrušení Písmem, jako byl Ezdráš. Ješt? to také vyžaduje lidi, kte?í práv? tak touží slyšet Boží slovo a podrobit se mu. Ani ten nejohniv?jší kazatel nem?že roznítit samolibé shromážd?ní, jestliže lidé nejsou hladoví slyšet Boží pravdu. Výsledkem tohoto mocného kázání byla vlna zlomenosti mezi poslucha?i P?ldenní kázání nebylo dost pro hladové Izraelce. Cht?li ješt? více Božího slova. Tak vytvo?ili skupinky, které krom? Ezdráše vedlo sedmnáct starších, a vyu?ovali je ve studiu Bible po zbytek dne. „Nebo ?tli v té knize v zákon? Božím srozumiteln?, a vykládajíce smysl, vysv?tlovali to, což ?tli“ (Nehemiáš 8:7). Protože tito lidé porozum?li Božímu zákonu, za?ali na?íkat pro své h?íchy. „Plakal všechen lid, když slyšeli slova zákona“ (8:9). P?edstav si tu scénu: 50 000 lidí rozptýlen? ležících na zemi, jak unisono kvílejí nad svými h?íchy. Boží slovo rozt?íštilo jejich pýchu jako kladivo. A te? se jejich plá? rozléhá p?es hory na míle daleko. Ptám se – je toto tím, ?ím je všude probuzení? Je slovo tak pronikavé, že vede lidi na kolena, že na?íkají a ?iní pokání p?ed Bohem? Sám jsem zažil takové svaté shromážd?ní. Když jsem byl dít?, navšt?vovala naše rodina „táborová shromážd?ní“ v Living Waters Camp Ground v Pensylvánii. Ježíš?v druhý p?íchod byl kázán s takovou mocí a autoritou, že byli všichni p?esv?d?eni, že se Ježíš do hodiny vrátí. Padla tam Boží báze? a vedla lidi na jejich tvá?e. N?kte?í k?i?eli, jako by viseli na niti nad peklem – kvílící, zlomení, litující h?ích?. ?asto bylo Boží slovo kázáno celý den až do noci. Druhý den ?asn? ráno jsi mohl najít lidi stále ješt? ležící tvá?í k zemi v modlitební místnosti, truchlící nad svými h?íchy. N?kte?í museli být dokonce odneseni. Bylo to jedné takové noci, kdy m? Pán povolal, abych kázal, bylo mi osm let. Hodiny jsem byl v Duchu, zlomený a vzlykající, Boží slovo ožívalo v mém srdci. Krist?v brzký návrat ve mn? ho?el jako hrozivá nastávající skute?nost. Nikdy nezapomenu na tuto nádhernou zkušenost. Ale p?estože byly všechny tyto manifestace skv?lé – a? už v Living Waters Camp Ground nebo v Jeruzalém? u vodné brány p?ed staletími – žádná z t?chto v?cí nem?že p?ivést h?íšníky do Božího domu. P?edstav si nespasenou osobu, která se snaží odolávat životním stres?m. Má manželské problémy, je zran?ná a zmatená, bojí se, že její život nemá smysl. Taková osoba je bez radosti, znechucená životem. A nic z toho, co zkouší, nem?že uspokojit její žíznivou duši. Je p?esv?d?ena, že to nem?že vydržet ani den bez kurýrování se alkoholem. Jestliže vezmete takového ?lov?ka na bohoslužbu do církve, kde lidé leží poko?ení na zemi, truchlí nad svými h?íchy, neporozumí, o co jde. Ve skute?nosti je tu riziko, že odejde ve v?tší depresi, než p?išel. Musíme rozum?t – probuzení u vodné brány v Jeruzalém? nebylo pro h?íšníky. Bylo to p?ísn? pro odpadlé Boží d?ti. Rovn?ž Living Waters Camp Ground n?kdy navštívilo n?kolik nespasených lidí. V obou p?ípadech se Pán snažil napravit své d?ti – p?ivést je z porušení, pok?tít je radostí a u?init je silnými. Boží sv?dectví není nikdy o tom, že lidé leží tvá?í na zemi a plá?í ?eky slzí. Ne, sv?dectví, které chce p?inášet ve svém lidu, je radost – pravá, trvající radost. „Radost Hospodinova budiž síla vaše“ (Nehemiáš 8:10). Tato radost – která je výsledkem biblického kázání a pravého pokání – p?ináší opravdovou radost Božímu lidu a p?ivádí h?íšníky do Jeho domu. V?tšina k?es?an? nikdy nespojuje radost s pokáním. Ale pokání je skute?n? matkou veškeré radosti v Ježíši. Bez n?ho nem?že existovat žádná radost. Nicmén? každý v??ící nebo shromážd?ní, které chodí v pokání, bude zaplaveno radostí Pána. Co chybí v mnoha dnešních církví je to, co ztracení nejvíc pot?ebují: pravá radost, která uspokojuje duši ?asto slyším k?es?any ?íkat: „Modlíme se, aby v naší církvi sestoupilo probuzení.“ Ale já ?íkám, že se to nestane pouze skrze modlitbu. Nem?že existovat takové probuzení, pokud jak pastor, tak lidé nebudou vytrvale hladov?t po Božím slov?. A musí se zcela zavázat, že své životy pod?ídí Písmu. Prost? nem?žeme získat nebeskou radost, Page 2 of 5

Udržuj si Hospodinovu radost Published on World Challenge (http://sermons.worldchallenge.org) dokud nás ryzí Slovo neusv?d?í z h?íchu – dokud neprolomí naši pýchu, p?edsudky a falešnou d?stojnost. Když David neuposlechnul, ztratil Hospodinovu radost. A tato radost mohla být obnovena jedin? skrze pravé pokání. Tak se modlil: „Smiluj se nade mnou, Bože, podlé milosrdenství svého, podlé množství slitování svých shla? p?estoupení má. Dokonale obmej mne od nepravosti mé, a od h?íchu mého o?is? mne“ (Žalm 51:3–4). David se také modlil za op?tovné získání toho, co ztratil: „Navra? mi radost spasení mého“ (Žalm 51:14). V??ím, že to vysv?tluje smrtelný p?íkrov, který visí nad mnoha dnešními církvemi. Krátce, v tábo?e je h?ích. A je nemožné udržet si Pánovu radost, jestliže je p?ítomný h?ích. Jak m?že Duch svatý vylít svou radost na lidi, kte?í si stále libují v cizoložství, jsou závislí na materialismu, žijí jako nespasení? Hospodin od?al svou slávu ze Sílo, protože nejvyšší kn?z Eli odmítl jednat s h?íchem v Božím dom?. Eli asi zvykl na snadný život – a když jste závislí na požitcích, nebudete motivováni, abyste odhalili h?ích. Posléze B?h napsal nad dve?e svatyn? slovo „Ichabod“, které znamená „Hospodinova sláva odešla“. Potom u?inil Sílo p?íkladem toho, co se stane církvi, když je ignorován h?ích. Boží sláva – v?etn? veškeré radosti – se rozptýlí, v jedincích a ve sjednoceném t?le. Je-li Boží slovo v úct?, nevyhnutelným výsledkem je vylití pravé „Ježíšovy radosti“ Ezdráš ?ekl zástupu: „Byli jste vzrušeni Božím slovem, hladovíte po n?m, milujete ho, dovolujete, aby jednalo ve vašem srdci. ?iníte pokání, vzlykáte a truchlíte – a Boha to t?ší. Ale te? je ?as se radovat. Vyndejte své kapesníky a ot?ete si slzy. Toto je ?as velké radosti a veselí.“ Hospodinova radost padla na Izrael a lidé strávili následujících sedm dní oslavováním: „Odšel všecken lid, aby jedli a pili, a aby se sdíleli. I veselili se velmi, proto že srozum?li slov?m t?m, kteráž jim v známost uvedli“ (Nehemiáš 8:12). Hebrejské slovo pro „mirth“ (veselí) znamená „neskrývaná radost, veselá oslava, radostnost, blažený pocit št?stí“. Druh veselí nejsou jen dobré pocity – je to vnit?ní radost, hluboké vnit?ní p?ekypování veselostí. Jeho vyjád?ení m?že u každého z nás vypadat r?zn?, protože taková radost se d?je hluboko uvnit? nás. Ale každému kolem nás je jasné, že náš zdroj (pramen) radosti p?ichází z nebe. Kdykoliv se Izrael obrátil k h?íchu a modlá?ství, Hospodin od?al jejich veselí: „A u?iním p?ítrž vší radosti její“ (Ozeáš 2:11). „Také zp?sobím to, aby zahynul jim hlas radosti i hlas veselí… i bude všecka zem? tato pustinou a pouští“ (Jeremiáš 25:10–11). „Zatemn?no bude všeliké veselí, odst?huje se radost ze zem?“ (Izaiáš 24:11). N?kdy se Izrael oblékl do falešné radosti, aby se pokusil zakrýt sv?j h?ích. Vidíme, že se to rovn?ž stává v mnoha dnešních církvích. Jsme sv?dky zpívání, tancování, manifestací, hlasitého chválení – ale ti, kdo milují Boží slovo mohou rozpoznat, zda jde o skute?nou nebo falešnou radost. M?žeme si p?ipomenout jásot Izraelc?, když tan?ili kolem zlatého telete. Když Jozue slyšel lid, ?ekl: „H?mot boje v táboru jest“ (Exodus 32:17). Ale Mojžíš odv?til: „Není to k?ik vít?zících“ (32:18). Mojžíš ?íkal: „Je to pok?ik lidí, kte?í jsou dosud v otroctví. Nezvít?zili nad svým h?íchem.“ Zlato se stalo bohem Izraelc?, a p?ivedlo lidské rty ke k?iku. P?esto to byl jásot falešné radosti – hluk, který signalizoval hroziv? se blížící Boží soud. Jednou jsem kázal ve velké církvi plné hluku tohoto druhu. B?hem uctívání vybi?ovali pastor a varhaník lidi do transu. Shromážd?ní hlasit? zpívalo a tleskalo celou hodinu. Za chvíli jsem se cítil fyzicky unavený. Modlil jsem se: „Pane, je tu n?co špatného. Toto není zvuk lidí, kte?í zvít?zili nad svými h?íchy.“ O rok pozd?ji byli pastor a varhaník odhaleni jako homosexuálové. P?esto tohle lidé nikdy o svých vedoucích nerozpoznali, protože nebyli upevn?ni v Božím slov?. Místo toho následovali rámus, který se jevil radostný, ale vedl je do záhuby. Když jsme v roce 1987 za?ali Times Square Church, rychle jsme si uv?domili, že pastorujeme v Korintu dnešních dn?. A museli jsme kázat silná poselství, která by odhalovala každý h?ích. Naše shromážd?ní navšt?vovalo mnoho k?es?an?, kte?í pracovali v zábavném pr?myslu – v divadle, TV a filmu. Tito lidé k?i?eli hlasité chvály – ale v n?kterých p?ípadech nebyl jejich k?ik zvukem vít?zství. N?kte?í se rozhodli z?stat u své kariéry, která zneuctívala Hospodina, pracovali v hrách nebo show, které se rouhaly Bohu.

Page 3 of 5

Udržuj si Hospodinovu radost Published on World Challenge (http://sermons.worldchallenge.org) ?íkali jsme si, zda m?žeme evangelizovat nespasené lidi, když je naše vlastní shromážd?ní dosud zapleteno do h?íšných aspekt? podnikání (businessu). Nakonec jsme se rozhodli, že nem?žeme dovolit dvojí standard. Tak jsme kázali svaté odd?lení se – a Pán za?al jednat s lidmi. Mnozí se vzdali lukrativní kariéry v zábav? a B?h je nádhern? požehnal. Jeden bývalý herec nyní pastoruje církev v Jeruzalém?, káže Krista na ho?e Karmel. Na naše shromážd?ní p?išli také opa?n? oble?ení lidé, od?ní do šláfroku. Nikdy jsme ne?ekli nic, ?ím bychom je ponižovali, a za ?as s nimi jednal Duch svatý. Mnozí byli spaseni a za?ali m?nit sv?j zevn?jšek. N?kte?í si nechali r?st vousy na znamení pokání. Museli jsme ?elit dalším význa?ným problém?m mezi lidmi. Profesionální gayové cht?li zpívat v našem sboru. Aktivní baroví muzikanti cht?li hrát v orchestru. Museli jsme kázat zákon, aby jednali s h?íchem, ale vždy jsme mírnili naše poselství milosrdenstvím. Také jsme museli jednat s h?íchem mezi našimi vlastními služebníky. Jeden muzikant byl vid?n, jak po našich církevních shromážd?ních navšt?vuje ‚X-rated‘ divadla. A ?len našeho chválícího sboru – b?loch – se chlubil: „Každý ?erný kluk, který se mi pokusí o?istit p?ední sklo auta za peníze, dostane p?stí.“ Tohoto muže jsme okamžit? propustili. Stále jsme kázali svatost, týden po týdnu. A za ?as naše kázání zahnalo mnoho lidí. P?esto si Pán pro sebe uchoval svatý zbytek, lidi, kte?í milovali jeho Slovo. Na každém shromážd?ní sed?li tito lidé jako hladová ptá?ata s ústy široce otev?enými pro potravu. Potom si brali dom? kazety s kázáním, aby je poslouchali znovu a znovu. Vid?li jsme v nich ducha pokání, dychtivost uposlechnout a ochotu pod?ídit se Božímu slovu. Jedna zámožná dvojice zavolala naši kancelá? a ?ekla: „Prosím, pošlete zítra nákla?ák spolu s n?jakými pracovníky. Chceme z našeho bytu odst?hovat náš likérový sekretá? stejn? jako naše televizory.“ Když se lidé pod?ídí moci a vlád? Božího slova, vypukne radost. Brzy naplnila naše shromážd?ní víc než slzy pokání. Náhle se svatyn? ot?ásala jásotem vít?zství, veselí a radosti. Byly to velké radovánky – protože jsme za?ali rozum?t velké pravd? Božího slova. Aby si udrželi radost Pána, volal B?h po ješt? hlubší práci Ducha B?h slyšel plá? Izraelc? a ukázal jim milosrdenství. Obrátil jejich zármutek ve veselí, umožnil jim jásat a radovat se. A te? je volá, aby se shromáždili ješt? k dalšímu setkání. Pokud m?la radost Izraelc? z?stat zachována – pokud nem?la být zase jednou ztracena – musel B?h kopat trochu hloub?ji. Jisté oblasti lidských život? se ješt? nepod?ídily Jeho slovu. P?esto B?h každému umožnil, aby se v p?íhodném ?ase radovat, protože cht?l, aby v?d?li, že jsou v bezpe?í. Te? b?hem tohoto stavu p?ijetí a radosti na nich všech požaduje, aby se zavázali k v?tšímu odd?lení se od sv?ta. B?h ?ekl t?mto radujícím se duším: „Mám z vás radost. Vážíte si mého slova – ?iníte pokání ze svého h?íchu, radujete se v mém milosrdenství a slibujete, že m? budete poslouchat. Te? je ?as, abyste jednali podle mé lásky. Chci, abyste se zcela odd?lili – úpln? se odtrhli od sv?tských vliv?, které se p?iplížily do vašich srdcí a domov?.“ Víš, zatímco byli Izraelci v zajetí, sp?átelili se s pohany, pomalu p?ijali za vlastní jejich jazyk a zp?soby. Izraelští muži se ženili s pohanskými manželkami a Izraelské ženy byly s v?nem dávány pohanským manžel?m. Izraelci také dovolili, aby se nesvaté v?ci staly sou?ástí uctívání v Božím dom?. Milovaný, nem?žeme pokra?ovat do plnosti v Kristu, jestliže se stále víc neodd?lujeme od tohoto sv?ta. Pokud se nestáváme více nebesky myslící, a mén? podobní nespaseným lidem, kte?í nás obklopují, pomalu ztratíme všechnu radost z našeho pokání. Izrael necht?l ztratit svého velkého ducha radování. Proto se op?t shromáždili, aby se v této záležitosti podrobili Bohu: „Odd?lilo se pak bylo sím? Izraelské ode všech cizozemc?, a stojíce, vyznávali h?íchy své“ (Nehemiáš 9:2). „…p?istupovali, prokletím a p?ísahou se zavazujíce: Že budeme choditi v zákon? Božím… také že nebudeme dávati dcer svých národ?m zemí, ani dcer jejich bráti syn?m svým“ (10:29–30). Izraelský zbytek také zanedbával odevzdávání desátk?. Nyní to od nich B?h rovn?ž vyžadoval. Možná se divíš: „Mohl by B?h opravdu odep?ít svou radost a veselí církvi, kdyby lidé neplatili desátky?“ Odkazuji t? na Malachiáše 3:8–10. Page 4 of 5

Udržuj si Hospodinovu radost Published on World Challenge (http://sermons.worldchallenge.org)

„Loupiti-liž má ?lov?k Boha, že vy loupíte mne? A však ?íkáte: V ?em t? loupíme? V desátcích a ob?tech. Naprosto zlo?e?ení jste, proto že mne loupíte, vy pokolení všecko. Sneste všecky desátky do obilnice… a zkuste mne… nezotvírám-li? vám pr?duch? nebeských, a nevyleji-li na vás požehnání, tak že neodoláte.“ B?h ?íkal Izraeli: „Nepokra?ujte v okrádání mne. Když se pod?ídíte mému p?ikázání, vyleji na vás požehnání, že ho nebudete moci zastavit.“ Lid se zavázal: „že p?inášeti budeme prvotiny… a naše ob?ti… a desátky zem? naší Levít?m. A Levítové desátky ty vybírati budou po všech m?stech, v nichž pracovati budeme“ (Nehemiáš 10:37). Boží zaslíbení, že vyleje požehnání z nebe, platí dnes pro nás Když se ve svém srdci rozhodneme poslouchat Boží slovo – dovolíme Jeho Duchu, aby odhaloval a umrtvoval všechen h?ích v našich životech – Pán sám zp?sobí, že se budeme radovat. „B?h obveselil je veselím velikým“ (Nehemiáš 12:43). V??ím, že toto vylití požehnání zahrnuje p?ekypující radost dokonce uprost?ed našich zkoušek. B?h otvírá nebe a k?tí nás „Ježíšovou radostí“ – jásotem, radováním a zpíváním – bez ohledu na naše okolnosti. Nehemiáš p?ipomenul radost Izraele z toho, jak B?h zaopat?oval jejich otce na poušti. Hospodin na n? vylil mnohá slitování. Vyu?oval je svým Duchem a vedl je oblakem a sloupem ohnivým. Nadp?irozen? je zaopat?oval manou a vodou. A zázra?n? nedopustil, aby se jejich šaty ani boty neobnosily (viz Nehemiáš 9:19–21). Jak ti zn?jí tyto zp?soby požehnání? Mnohá slitování, jasný sm?r, Boží Duch t? vyu?uje, všechny tvé fyzické a materiální pot?eby jsou zaopat?ené – to všechno mi zní nádhern?. A tato požehnání platí dnes pro nás. Hospodin ve svém velkém milosrdenství zaslíbil, že to všechno zaopat?í pro sv?j lid. P?esto si ješt? m?žeme vybrat, zda chceme žít na poušti, jako žil Izrael. Nehemiáš poukázal na to, že jejich otcové se vzbou?ili proti Hospodinu, ignorovali jeho zákon: „Když pak popouzejíce t?, zprotivili se tob?, zavrhše zákon tv?j za h?bet sv?j… a však shovíval jsi jim po mnohá léta… neposlouchali“ (Nehemiáš 9:26,30). Dovedeš si p?edstavit strašnou duchovní smrt, kterou na sebe tito lidé uvedli? ?ty?icet let sabat? bez jakékoliv radosti a veselí. ?ty?icet let poh?b?, aniž by vstoupili do zaslíbené zem?. Tito Izraelci byli bohatí v požehnání, rostl jejich majetek, nic nepot?ebovali – ale byli vlažní v duchu. To je obraz Jehovah Jireh – Boha, který v?rn? zaopat?uje sv?j lid, dokonce když se zatvrdili proti Jeho slovu. Izraelci byli znud?ni Božími v?cmi. Provád?li je jen povrchn?. Ve svém milosrdenství Hospodin dál dohlížel na jejich každodenní aféry a staral se o n?. Ale tito lidé nikdy nevstoupili do jeho plnosti. Není divu, že se jejich šaty ani boty neobnosily. Oni prost? nikam nedošli. Toto je také smutný stav mnoha dnešních církví. B?h m?že poskytnout své milosrdenství shromážd?ní – osvobozuje je od dluhu, dává jim instrukce pro dobrou práci, zaopat?uje jim finance pro nové budování. P?esto tato církev z?stává na poušti, nikdy nikam nedojde. Mohou si užívat míry Božího požehnání – dost aby se vyhnuli smrti nebo žízni – ale z?stávají slabí, omrzelí, p?ipraveni um?ít. A to je proto, že se stále zam??ují na v?ci sv?ta. Nemají žádného ducha, žádný život. Jednoduše vyjád?eno, jenom Hospodinova radost nám dodá opravdovou sílu. M?žeme ?íkat co chceme o našem deseti nebo dvacetiletém chození s Kristem. M?žeme p?edvést naše roucho spravedlnosti. Ale když nedovolíme Duchu svatému, aby udržel Hospodinovu radost v našich srdcích – jestliže stále nehladovíme po Jeho slov? – potom ztrácíme sv?j ohe?. A nebudeme p?ipraveni na to, co p?ijde na tento sv?t v t?chto posledních dnech. Jak si udržíme Hospodinovu radost? Stejným zp?sobem jako jsme ji na za?átku získali: Zaprvé milujeme, ctíme a hladovíme po Jeho slovu. Za druhé chodíme stále v pokání. A za t?etí se odd?líme od všech sv?tských vliv?. To je zp?sob, jakým si Duchem svatým napln?ný ?lov?k nebo církev udržuje „Ježíšovu radost“ – vždy se raduje, je plná radosti a veselí.

Download PDF [1] Links [1] http://sermons.worldchallenge.org/printpdf/2642/

Page 5 of 5