Cesta za dílem architekta J. M. Hoffmanna v kontextu s Wiener Werkstätte
CESTA ZA DÍLEM ARCHITEKTA J. M. HOFFMANNA V KONTEXTU S WIENER WERKSTÄTTE Bakalářská práce
KAMILA RŮŽIČKOVÁ
Vysoká škola polytechnická Jihlava, Tolstého 22, 586 01 Jihlava Katedra cestovního ruchu
Vedoucí práce: Mgr. Miroslav Marada
Stupeň odborné kvalifikace: bakalář
Jihlava 2009
© 2009 Kamila Růžičková
Abstrakt RŮŽIČKOVÁ, Kamila: Cesta za dílem architekta J. M. Hoffmanna v kontextu s Wiener Werkstätte. Bakálářská práce. Vysoká škola polytechnická Jihlava, Tolstého 22, 586 01 Jihlava. Katedra cestovního ruchu. Vedoucí práce: Mgr. Miroslav Marada. Stupeň odborné kvalifikace: bakalář. Jihlava 2009. 71 stran.
Cílem práce je v první řadě dokázat vliv osobnosti architekta Josefa Hoffmanna na rozvoj turismu v jeho rodné Brtnici. V prní části se věnuji jeho osobnosti od narození a studia až po jeho rozsáhlou práci, spojenou se založením dílen ve Wiener Werstätte ve Vídni. Vytvořila jsem jednodenní zájezd do Vídně s „Hoffmanovskou tématikou“, který podrobně popisuji v části druhé. Ve třetí kapitole se pokouším vysvětlit přínos Josefa Hoffmanna v rozvoji turistické infrastruktury. V závěru shrnuji význam slavného rodáka na rozvoj cestovního ruchu a dávám podklady k dalšímu možnému využití.
Klíčová slova: Josef Hoffmann. Wiener Wekstätte. Brtnice. Vídeň. Zájezd. Vlivy na rozvoj cestovního ruchu.
The main point of this work is in the first place demonstrating influence of an architect Josef Hoffmann in development of tourism in his native town Brtnice. In the first part I attend to his personality from his birth and education to his large work integrated with establishment of manufactury Wiener Werkstätte in Vienna. I managed the one - day tour to Vienna of hoffmann’s theme which I closely describe in the second part. In the third part I try to explain profitability of Josef Hoffmann in development of tourist infrastructure. At the end I summarize the meaning of the famous native for an expansion of tourism and I give bases to another possible useage.
Key words: Josef Hoffmann. Wiener Werkstätte. Brtnice. Vienna. Influences in developement of tourism
5
Předmluva Vážení čtenáři, dovolte mi představit okolnosti vzniku této bakalářské práce. V roce 2007 jsem nastoupila na místo pracovnice Turistického informačního centra v Brtnici (dále jen TIC). V té době se TIC ještě nacházelo v prostorech Hoffmannova domu a já měla společné pracoviště s kolegyněmi, které prováděly muzeem Rodný dům J. Hoffmanna. Během tříměsíčního působení v tomto domě (poté došlo k přestěhování TIC do nových prostor v Domě Valdštejnů) jsem získala cenné informace a zkušenosti. Překvapilo mě, kolik lidí má o muzeum zájem a jak vysoká je jeho návštěvnost, a to především zahraniční. Když to bylo v sezóně nezbytné, i já jsem muzeem prováděla a sledovala fascinované výrazy ve tvářích návštěvníků. Vznikl proto nápad, aby obyvatelé naší republiky vycestovali za památkami našeho významného rodáka do Vídně. Při sestavování zájezdu jsem pracovala především s internetovými zdroji – pro cestovní ruch je to dnes neocenitelná pomůcka. Také dopravu jsem zajišťovala v podstatě pomocí e – mailů. Zájezd je tématicky zaměřen na práci dílen Wiener Werkstätte, ukázku tvorby Josefa Hoffmanna a Vídeň, jako jeho dlouholeté působiště. Program zájezdu byl navrhnut tak, aby zaujal především žáky, studenty středních a umělecky zaměřených škol nebo zájemce o historii a design na amatérské úrovni.
Ráda bych vyjádřila poděkování vedoucímu práce panu Mgr. Miroslavovi Maradovi za cenné rady a podněty a také pracovníkům Moravské galerie, kteří mi pomohli se sběrem informací, pochopením souvislostí a umožnili mi nahlédnout do statistiky návštěvnosti muzea Rodný dům J. Hoffmanna.
6
Obsah Abstrakt ............................................................................................................................ 5 Předmluva......................................................................................................................... 6 Obsah ................................................................................................................................ 7 Seznam obrázků a tabulek ................................................................................................ 9 Seznam použitých zkratek .............................................................................................. 10 0 ÚVOD......................................................................................................................... 11 1 JOSEF MARIA HOFFMANN ................................................................................... 12 1.1 Generace předků Josefa Hoffmanna v Brtnici............................................. 13 1.2 Návrat slavného rodáka do povědomí Brtnice, vznik muzea Rodný dům JH ............................................................................................................................... 13 2 BRTNICE – RODIŠTĚ JOSEFA HOFFMANNA..................................................... 17 2.1 Brtnice................................................................................................................ 17 2.2 Historické památky v Brtnici ........................................................................... 18 3 CO JE VLASTNĚ SECESE....................................................................................... 22 4 UŽITÉ UMĚNÍ .......................................................................................................... 24 5 PRÁCE JOSEFA HOFFMANNA V ZAHRANIČÍ - ZALOŽENÍ DÍLEN WIENER WERKSTÄTTE ............................................................................................................. 25 5.1 Situace užitého umění na počátku 20. století a vznik Wiener Werkstätte .................................................................................................................................... 25 5.1.1 Návrháři Wiener Werkstätte.......................................................................... 26 5.1.2 Organizace dílen ........................................................................................... 26 5.1.3 Geometrické období ..................................................................................... 27 5.1.4 Hledání jiných cest ....................................................................................... 28 5.1.5 Předjímání a rozvoj Art Déca ....................................................................... 29 5.1.6 Uzavření dílen............................................................................................... 30 6 JEDNODENNÍ ZÁJEZD DO VÍDNĚ ....................................................................... 32 6.1 Program zájezdu ............................................................................................... 32 6.1.1 Leopoldmuseum ............................................................................................ 32 6.1.2 Hofburg – prohlídka areálu, procházka zahradou Volksgarten.................... 37 6.1.3 Volksgarten................................................................................................... 39 6.1.4 Budova parlamentu – prohlídka areálu a vstupní haly ................................. 39 6.1.5 Radnice – prohlídka...................................................................................... 40 6.1.6 Vánoční trhy před budovou radnice ............................................................. 40 6.2 Příprava zájezdu .............................................................................................. 41 6.2.1 Seznam účastníků zájezdu ............................................................................ 41 6.2.2 Doklady o pojištění....................................................................................... 42 6.3 Zpracování informačního minima .................................................................. 43 6.4 Topografická příprava ..................................................................................... 47 6.5 Chronologická příprava .................................................................................... 53 6.6 Psychologická příprava ................................................................................... 54 6.7 Slovní projev průvodce.................................................................................... 55 6.8 Itinerář zájezdu ................................................................................................. 57 6.9 Objednávka autokaru ...................................................................................... 59 6.10 Kalkulace ceny zájezdu ................................................................................ 60 6.10.1 Náklady na dopravu.................................................................................... 60 6.10.2 Cestovní pojištění ....................................................................................... 60 6.10.3 Předpokládaná cena zájezdu....................................................................... 60
7
6.11 Nabídka zájezdu ZŠ Brtnice.......................................................................... 61 6.12 Zhodnocení jednodenního zájezdu do Vídně............................................. 62 6.12.1 Skutečný harmonogram zájezdu................................................................. 62 6.12.2 Zhodnocení programu................................................................................. 63 6.12.3 Skutečně vynaložené náklady..................................................................... 64 7 VLIV OSOBNOSTI J. M. HOFFMANNA NA ROZVOJ CESTOVNÍHO RUCHU NA ÚZEMÍ BRTNICE................................................................................................... 65 8 ZÁVĚR....................................................................................................................... 69 Seznam použitých citací ................................................................................................. 70 Seznam použitých zdrojů................................................................................................ 71
8
Seznam obrázků a tabulek Obrázek č. 1 – židle podle návrhu J. Hoffmanna………………………………………16 Obrázek č. 2 – židle podle návrhu J. Hoffmanna………………………………………16 Obrázek č. 3 – křeslo podle návrhu J. Hoffmanna…………………………..…………16 Obrázek č. 4 – porcelén podle návrhu J. Hoffmanna………………………..…………16 Obrázek č. 5 – pohled na Hoffmannův dům………………….………………………..18 Obrázek č. 6 – pohled na zámek ze židovského mostu …………………………..……19 Obrázek č. 7 – značka dílen Wiener Wekstätte ………………………………………..26 Obrázek č. 8 – plánek k Lepold museu ………………………..………………………33 Obrázek č. 9 – trasa zájezdu……………………………………………………………53
Tabulka č. 1 – topografická příprava…………………………………………………...51 Tabulka č. 2 – chronologická příprava…………………………………………………57 Tabulka č. 3 – itinerář zájezdu………………………………………………………….62 Tabulka č. 4 – náklady na dopravu……………………………………………………..64 Tabulka č. 5 – skutečný harmonogram zájezdu………………………………………..66 Tabulka č. 6 – skutečně vynaložené náklady…………………………………………..68 Tabulka č. 7 – vyúčtování………………………………………………………………68 Tabulka č. 8 – návštěvnost v muzeu J. Hoffmanna v Brtnici…………………………..70 Tabulka č. 9 – zahraniční návštěvnost muzea J. Hoffmanna za rok 2008…………...…71
9
Seznam použitých zkratek TIC – turistické informační centrum MAK – museum für angewandte Kunst JH – Josef Hoffmann SJH – Společnost Josefa Hoffmanna EU – Evropská unie KSČ – komunistická strana československá VZP – všeobecná zdravotní pojišťovna Km – kilometr OPEC – organizace zemí vyvážející ropu OBSE – Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě DPH – daň z přidané hodnoty USA – Spojené státy americké ZŠ – základní škola
10
0 ÚVOD Josef Hoffmann - architekt a designér. Narodil se koncem 19. století v malém městečku Brtnice na Vysočině a přesto se o jeho jméně doslechnete především ve spojení s rakouskou metropolí Vídní. Není tomu tak dávno, kdy ani mnozí občané z jeho rodného města netušili, jaký velikán vídeňské secese se pod tímto jménem skrývá. Až po listopadu 1989 začaly vést první krůčky k znovunavrácení slavného rodáka do povědomí Brtnice. Od těch dob se mnohé změnilo - v Brtnici bylo otevřeno muzeum věnující se Hoffmannově osobnosti. Jeho provozu se ujala Moravská galerie Brno a muzeum užitého umění MAK Wien. Díky spolupráci těchto institucí s městem Brtnice vznikla propracovaná koncepce, která má za úkol propagovat Josefa Hoffmanna také na území našeho státu. Postupem času se začal viditelně zvyšovat zájem o poznání Hoffmannovy osobnosti a vzrostla také potřeba rozvoje cestovního ruchu s „Hoffmannovskou tématikou“. Jedná se o zájezdy incomingové – především z řad členů klubu MAK Wien, kteří cestují za poznáním domoviny J. Hoffmanna, outgoingové – z řad občanů Brtnice, studentů a zájemců o umění a historii, kteří cestují za dílem J. Hoffmanna do Vídně, Bruselu, Purkesdorfu apod., a v neposlední řadě o zájezdy domácí, protože J. Hoffmann působil také v Čechách a na Severní Moravě – V Kladně, Bruntále, Vrbně pod Pradědem a v Koutech nad Desnou. V tomto duchu se zrodil můj nápad vytvořit zájezd do Vídně, jako dlouholetého působiště J. Hoffmanna, který účastníkům představí nejen jeho práci jako takovou, ale také město, ve kterém Hoffmann mnoho let žil. Při přípravě jsem vycházela z množství informací, které musí mít průvodce v povědomí. Je také vhodné si uvědomit, že ačkoliv je tedy nutné mít při výkladu detailní informace k danému tématu, průvodce by měl odhadnout povahu a zájmy skupiny a podle toho svůj výklad přizpůsobit. Podstatou mé práce je dokázat vliv osobnosti Josefa Hoffmanna na rozvoj cestovního ruchu v zahraničí i České republice, a především v jeho rodné Brtnici.
11
1 JOSEF MARIA HOFFMANN Josef František Maria Hoffmann se narodil v Brtnici 15. 12. 1870. Po studiu jihlavského gymnázia (které nedokončil), Vyšší státní průmyslové školy v Brně a roční stavební praxi byl přijat na Vídeňskou akademii, kde studoval architekturu u Karla von Hasenauera a Otty Wagnera. Studium zakončil v roce 1896 roční stipendijní cestou do Itálie jako laureát prestižní Římské ceny Akademie. V roce 1897 se podílel s Gustavem Klimtem a dalšími umělci na založení vídeňského sdružení Secession a stal se autorem prostorového řešení jeho proslulých výstav. Tento úkol mu byl později svěřen včetně návrhů výstavních pavilonů ještě mnohokrát při reprezentačních výstavách v Rakousku i zahraničí a přinesl mu věhlas a řadu prestižních vyznamenání. Stěžejním bodem Hoffmannovy kariéry bylo založení uměleckořemeslných dílen Wiener Werkstätte (1903-1932), na němž se podílel spolu s malířem a designérem Kolomanem Moserem a průmyslníkem Fritzem Wärndorferem. Pro dílny vytvořil Hoffmann nepřeberné množství návrhů uměleckořemeslných výrobků – od stolního náčiní přes doplňky, až po rozměrný nábytek. Výrobky pak často uplatňoval ve svých architektonických realizacích. První velkou zakázkou se stala stavba sanatoria v Purkersdorfu u Vídně (1904), které navrhl včetně zařízení interiéru. Tento komplexní přístup k řešení nazýváme Gesamtkunstwerk. Vrcholnou realizací v jeho duchu se stal palác Stoclet v Bruselu (1905-1911). Ze slavných realizací je nutné připomenout vilu Skywa-Primavesi (19131915) nebo dům Sonji Knips (1924) ve Vídni. Hoffmann se často vracel i na naše území. Již v roce 1903 postavil hostinský dům hutí Poldi v Kladně, v Koutech nad Desnou realizoval pohádkové venkovské sídlo pro rodinu Primavesi (1914), pro Sigmunda Berla navrhl dům v Bruntále (1919) a ve Vrbně pod Pradědem postavil dům pro Franze Grohmanna (1920). Po smrti rodičů upravil také svůj rodný dům v Brtnici (1907-1911). Navrhl nové kusy nábytku, pestrou výmalbu stěn jednotlivých pokojů, která byla odhalena při nedávné rekonstrukci budovy a návštěvník muzea ji může obdivovat spolu s vystavenými exponáty. Hoffmann svou prací zásadním způsobem ovlivnil dekorativní tvorbu na počátku 20. století v monarchii, ale i za jejími hranicemi. Zasáhl téměř do všech oborů uměleckého
12
řemesla - navrhoval sklo, porcelán, kovy, šperky, nábytek, vzoroval kolekce textilií atd. Vedle jednoduchých, geometrických řešení, ke kterým inklinoval na počátku století, dokázal posléze mistrovsky vytvářet bohatě ornamentální, často až fantazijní návrhy. Řada těchto návrhů je stále živá díky firmám jako je Augarten, Backhausen, Lobmeyr či Wittmann, které je dodnes vyrábějí. Zemřel ve Vídni 7. 5. 1956. Umělecké názory Josefa Hoffmanna ovlivnily ve střední Evropě a především ve Vídni celou generaci a jako zásadní inspirace působí dodnes.
1.1 Generace předků Josefa Hoffmanna v Brtnici Prapředek Josefa Hoffmanna Karel Weltz byl ve službách hraběte Tomáše Vinciguerry z Colallto a pak jeho syna Jana Nepomuka. Nejdříve sloužil jako komorník, hudební skladatel a později také jako maestro kapely na brtnickém zámku. V roce 1754 se stal hofmistrem hrabat z Colallto ve Vídni. Jeho bratr Ignác Weltz působil v Brtnici jako purkmistr. V roce 1758 získal dům na náměstí od svého tchána a po požáru v roce 1760 ho přestavěl v barokním stylu. S jeho dcerou Alžbětou se v roce 1790 oženil František Hoffmann, pradědeček architekta Hoffmanna. Ten se v roce 1800 stal podílníkem a ředitelem nově založené bavlnářské manufaktury v Brtnici, která zanikla v roce 1818. Také on byl brtnickým purkmistrem. Františkův syn, dědeček architekta Hoffmanna, v purkmistrovské tradici pokračoval. Zemřel roku 1845. Otec Josefa Hoffmanna, Josef František Karel Hoffmann, vedl Brtnici jako starosta plných 35 let. Roku 1866 se oženil v Přízřenicích s Leopoldinou Tuppy a měli spolu šest dětí. Dvě zemřely v útlém věku, přežily tři dcery a syn Josef, budoucí proslulý architekt a designér.
1.2 Návrat slavného rodáka do povědomí Brtnice, vznik muzea Rodný dům JH Josef Hoffmann (dále JH) navštívil Brtnici a rodný dům naposledy za druhé světové války. Dům byl po konfiskaci v roce 1945 převeden do majetku místní organizace KSČ, později přešel do majetku státu. V průběhu doby některé místnosti sloužily jako
13
kanceláře, v přízemí byla prodejna ovoce a zeleniny. Od roku 1970 byla do poschodí umístěna veřejná knihovna. Na Hoffmanna se mělo zapomenout. Přesto si v Brtnici i v té době význam Hoffmannovy osobnosti uvědomovali. Jeho propagátorem se stal především učitel František Lichka a MVDr. Rudolf Hlávka. Z jejich popudu se v roce 1968 na krátkou dobu na domě objevila tabulka s informací o slavném rodákovi. S „normalizací“ bylo připomínání Hoffmanna opět potlačeno. Po listopadu 1989 natočil v Brtnici publicista Ing. Jan Tabor film o hledání stop slavného architekta do pořadu Spuren, Spuren, Spuren pro rakouskou televizi. Při té příležitosti projevili brtničtí přání, jestli by neobstaral ve Vídni nějaké fotografie, aby bylo možné v domě instalovat informační nástěnku. Ing. Tabor se obrátil na ředitele Rakouského muzea užitých umění (Österreichisches Museum für angewandte Kunst, MAK) pana Petera Noevera a ten rozhodl uspořádat v Hoffmannově domě reprezentativní výstavu. Ve spolupráci obce Brtnice a muzea MAK se výstava konala pod názvem Der barocke Hoffmann – Barokní Hoffmann v srpnu a září 1992. (Název evokoval „barokní“ všestrannost a šíři díla JH, i připomínku inspirace barokní atmosférou jeho rodiště). Jednotlivci navštěvovali Hoffmannův dům již před pádem komunismu (např. studenti architektury z Vídně). Tento počin renomovaného muzea upozornil na Brtnici širší veřejnost. Při přípravě výstavy identifikovali odborníci z muzea MAK mezi inventářem na zámku předměty, které původně patřily do Hoffmannova domu a uplatnili je na výstavě. Při té příležitosti našli také sbírku lidových textilií, především výšivek (celkem 93 kusů), kterou JH shromažďoval jako inspiraci pro svou tvorbu. Několik exponátů z tohoto jedinečného objevu v muzeu ve Vídni zrestaurovali. Po zahájení výstavy založil MVDr. Hlávka v Brtnici Společnost Josefa Hoffmanna (dále jen SJH) pro propagaci osobnosti a díla tohoto architekta a byl jejím předsedou až do svého skonu v r. 1997. Poté ji vedla tehdejší knihovnice Eliška Nosálová. S Arnoldem Rubešem, jednatelem SJH, začali ze zbylých materiálů z výstavy muzea MAK a předmětů nalezených na zámku budovat amatérskou expozici, která poskytovala návštěvníkům alespoň základní informace. SJH udržovala kontakty s odborníky a příznivci Hoffmannova díla, navázané při výstavě Barokní Hoffmann a získávala další. Při zájezdech pořádaných pro členy SJH na prohlídky sbírek Hoffmannova díla v muzeu MAK, jeho staveb ve Vídni a do dílen firem, které Hoffmannova návrhy dodnes vyrábějí, si účastníci ověřili mimořádný světový význam brtnického rodáka a úctu, která je v zahraničí jeho dílu prokazována.
14
Díky exkurzím byla prozatímní expozice v Hoffmannově domě doplňována novými exponáty a dokumentací. Obci byl dům po roce 1989 převeden do vlastnictví a začala příprava restaurování Hoffmannova domu podle projektu ing. arch. Petra Pelčáka (Architekti Pelčák & Hrůša & Podzimek, Ateliér Brno). Několikaletá snaha Brtnice získat grantové prostředky byla v roce 1992 úspěšná a v roce 1993 provedla obec celkovou revitalizaci domu s 85% finančním příspěvkem fondů EU, program Sapard. Pro restaurované výstavní prostory vytvořila PhDr. Dagmar Koudelková, kurátorka výstav Design centra ČR v Brně, ve spolupráci s Eliškou Nosálovou návrh scénáře nové expozice a ing. arch. Petr Pelčák návrh architektonického řešení. Vzhledem k zájmu odborné veřejnosti v ČR a v zahraničí, zejména v Rakousku, bylo od počátku jasné, že není možné do jedinečných prostor s výmalbami, jejichž vzory navrhl před 100 lety Josef Hoffmann, vrátit amatérskou prozatímní expozici, ale že je třeba Hoffmannův dům znovu otevřít veřejnosti způsobem adekvátním nádheře interiérů a významu Hoffmannovy osobnosti. Nová expozice na současné úrovni však vyžaduje finanční prostředky, které obec Brtnice, zatížená úvěrem na uhrazení podílu nákladů na restaurování domu, nemá k dispozici. Proto byla výstava v Hoffmannově domě otevřena veřejnosti s pomocí zahraničních firem a příznivců. Vernisáž výstavy Josef Hoffmann: Nadčasový design se konala 5. června 2004. Záměrem bylo představit předměty dodnes vyráběné předními rakouskými firmami a upozornit na jejich nadčasovost. Luxusní nábytek, bytový textil, nápojové a dekorativní sklo, porcelán a lampy jsou i v současnosti svými krásnými tvary a funkčností dokonale moderní. Výstava Nadčasový design byla prodloužena i na rok 2005. Na tuto sezónu byla v Hoffmannově domě otevřena také nová výstava Josef Hoffmann: Nekončící proces. Originály ze svých sbírek tu vystavilo muzeum MAK z Vídně. Usnesením zastupitelstva Města Brtnice ze dne 8. října 2003 úředně vzniklo „Muzeum Rodný dům Josefa Hoffmanna - sbírka muzejní povahy provozovaná městským úřadem v Brtnici“. Navazuje na amatérskou prozatímní expozici Společnosti Josefa Hoffmanna a využívá jejích kontaktů. Nyní toto muzeum zaštítila Moravská galerie v Brně, která má odpovídající možnosti zabezpečení chodu muzea. Hoffmannův dům má podmínky pro pořádání seminářů, besed, setkávání studentů architektury a designu atd. . . Nabízí se široké pole působnosti, na kterém se může
15
Společnost Josefa Hoffmanna dobře uplatnit a dál pomáhat vracet slavného architekta jeho rodišti. [1]
Obrázek č. 1
Obrázek č. 3
Obrázek č. 2
Obrázek č. 4
16
2 BRTNICE – RODIŠTĚ JOSEFA HOFFMANNA
2.1 Brtnice Město Brtnice leží v údolí říčky Brtnice, na komunikaci Jihlava – Třebíč. Název je odvozen od míst, kde stávaly včelíny = brtě. Až do třicetileté války byla Brtnice jedním z nejbohatších městeček na Jihlavsku, kvetoucím obchodem a řemesly. V písemných pramenech je Brtnice poprvé zmiňována v roce 1234, kdy král Václav I. daroval trhovou obec cisterciáckému klášteru v Předklášteří u Tišnova. O šest let později ji však výměnou získal zpět. Od roku 1410 se Brtnice stává majetkem významného rodu pánů Brtnických z Valdštejna. Pod jejich zlatomodrým znakem se lvy městečko vzkvétalo plná dvě století. Nad Brtnicí byl vybudován mohutný opevněný hrad, který při pozdějších přestavbách zcela zanikl. Poprvé hrad přestavěl Hynek Brtnický z Valdštejna ve druhé polovině 16. století, který byl hejtmanem moravského markrabství. Autorem přestavby se stal italský architekt Baltazar Maggi de Ronio. Tehdy zámku vtiskl přibližně dnešní rysy. Kolem roku 1588 vyrostl v sousedství zámeckého areálu kostel sv. Matouše. Po roce 1623 byla česká šlechta vystřídána italským rodem z Collalto et San Salvatore. Collaltové drželi brtnické panství až do roku 1945. Také noví majitelé se starali o architektonické povznesení svého sídla. Přestavbou pověřili významného architekta Giovanni Batista Pieroniho, který mj. vedl stavbu paláce v Praze jako poradce Albrechta z Valdštejna. Pieroni přetvořil interiér kostela a vybudoval přilehlý klášter. Ve čtyřicátých letech, za hraběte Claudia, probíhaly stavební úpravy i na zámku. Z collaltovského období pochází atmosféra městečka, které si dodnes zachovalo původní rozložení. Kolem náměstí se dochovala řada renesančních a barokních domů, na nichž lze vysledovat vývoj stavitelství a jeho zdobných prvků o počátku 17. století až do nástupu empíru. Nejvýraznější průčelí má radnice, postavená koncem 16. století. Brtnice má s místními částmi 3722 obyvatel.
17
2.2 Historické památky v Brtnici
Muzeum Rodný dům Josefa Hoffmanna Nárožní dům východní fronty hlavního náměstí je jedním z dokladů středověkého vývoje městské zástavby. Z renesančního období se zachovaly hřebínkové klenby. Jeho podobu určilo několik barokních přestaveb. Dům patřil více než dvě stě let patricijské rodině Hoffmannů, majitelů továrny na kartouny a místních starostů. Je rodným domem architekta Josefa Hoffmanna. V budově je expozice "Josef Hoffmann".
Obrázek č.5
Renesanční radnice Stavba má středověký původ. Její dnešní podoba vznikla rozsáhlou a důkladnou přestavbou v renesanci ve 2. pol. 16. století. Z té doby se zachovalo průčelí s atikovým štítem a cimbuřím, okna s renesančním ostěním, portálky v průjezdu, několik prostorů s hřebínkovými klenbami. Zvonek ve věžičce radnice dostal jméno "Robotníček". [2]
Brtnický zámek Zámek je v osobním vlastnictví a bohužel není možné si ho prohlédnout zevnitř. Návštěvníci ale mohou uvítat procházku veřejně přístupným parkem zámeckého areálu, při které si lze zámek velmi dobře prohlédnout alespoň zvenku. 18
Původní gotický hrad vznikl v 30. letech 15. století. Koncem 16. století za Hynka Brtnického z Valdštejna přestavěl italský architekt Baltazar Maggi de Ronio hrad na prostorné renesanční sídlo. Východní palácové křídlo bylo přistavěno do výšky gotického paláce a k němu na západní straně připojeno severní křídlo s patrovou lodžií, fasády pokryla sgrafitová rustika. Z barokní etapy zámku pochází kašna z roku 1670, která byla přenesena z aleje na třetí nádvoří roku 1935. Poslední stavební úpravy daly zámku dnešní podobu na konci 18. stol. V l. patře paláce se nachází sál s bohatou štukovou výzdobou (tzv. „sál vjezdů“). Jeho stěny pokryl v letech 1723 až 1724 malíř K. F. Tepper rozměrnými plátny, která zachycují návštěvy habsburských císařů v Brtnici. [3]
Obrázek č.6
Paulánský klášter Aby své protestantské poddané obrátil ke katolické víře, povolal hrabě Collalto do Brtnice roku 1624 mnichy řádu sv. Františka z Pauly. Klášter byl postaven v letech 1636 - 1644. Je to jednoduchá barokní budova postavená kolem čtvercového nádvoří s arkádami. Pavlánský klášter byl zrušen roku 1784. V roce 1861 v něm byla zřízena textilní manufaktura. Pro tento účel byl stavebně upraven, arkády byly zazděny. Dnes slouží jako obytný dům. [4]
Farní kostel sv. Jakuba Většího Dnešní vzhled jednoduché barokní stavby pochází z let 1776 - 1784. Kostel byl založen ve středověku. Uchovává významná umělecká díla. Pozdně gotická dřevěná skupina "Kladení do hrobu" pochází z 1. třetiny 16. stol. Renesanční kovovou lampu
19
věčného světla, pozlacenou křtitelnici a další předměty věnovali Hynek Brtnický z Valdštejna a Kateřina Zajímačka z Kunštátu v letech 1573 až 1596. Významné jsou také kostelní obrazy a sochy, zejména Pieta z roku 1718 a Anděl Strážce z roku 1715, řezbářské práce brtnického sochaře Davida Liparta. Farní kostel uchovává ostatky neznámého prvokřesťanského mučedníka, nazývaného sv. Fidelius. Do Brtnice byly přeneseny z Říma roku 1732. [5]
Zámecký kostel Stavebníkem původní evangelické modlitebny zasvěcené sv. Matoušovi byl v roce 1588 Hynek Brtnický z Valdštejna. Kostel se stavěl v renesančních formách, ve kterých se ještě uplatňovaly gotické prvky (systém opěráků, kružby oken). Roku 1629 započali Collaltové s přestavbou podle plánů tehdy významného vídeňského architekta G. B. Pieroniho. Ten připojil boční kaple a věž. Rekatolizační akt zdůraznil novým zasvěcením kostela Nanebevzetí Panny Marie roku 1641. Současně se zrušením kláštera se zrušil také kostel. Byl však opět obnoven v roce 1831 a zasvěcen blahoslavené Juliáně z rodu Collalto. V době před první světovou válkou byl odstraněn barokní hlavní oltář a nahrazen secesním. [6]
Most u radnice Ve scenérii Brtnice se nevšedně uplatňuje říčka Brtnička. Protéká náměstím a širokým obloukem sleduje zámecký ostroh. Sochy na jejich mostech tvoří jedinečnou galerii. O vzniku a autorství soch na mostě u radnice se nezachovaly žádné doklady. Znázorňují sv. Jana Nepomuckého, sv. Rocha, sv. Františka z Pauly, sv. Jana Křtitele, sv. Floriána a sv. Jana Sarkandra. [7]
Most pod zámkem Sochy na druhém "židovském" mostě, který se zámkem v pozadí tvoří "brtnické Hradčany", jsou naopak datovány a autorsky určeny jednoznačně. V letech 1715 - 1718 je vytvořil brtnický sochař David Lipart. Oblouk mostu nese blahoslavenou Juliánu, Pietu, sv. Antonína Paduánského, sv. Judu Tadeáše, sv. Šebestiána a sv. Jana Nepomuckého. Autorem je brtnický sochař David Lipart, žijící v Brtnici v letech 1715 1718. [8]
20
Votivní sloupy Šest raně barokních sloupů s postavami světců dodává tichým zákoutím Brtnice jedinečný ráz. Před někdejší Mariánskou kaplí nese sloup sochu sv. Josefa, druhý na Horním Městě sv. Antonína Paduánského. Třetí, se sv. Rochem, stojí při silnici na Třebíč. Dva další sloupy se nacházejí v areálu zámku: před vchodem z aleje sv. Tomáš Akvinský a na prvním zámeckém nádvoří sloup s Madonou (pol. 17. stol.) Poslední, lidově zvaný "sv. Václav" při silnici do Jihlavy, je sv. Leopold. Autorství votivních sloupů není doloženo. [9]
Kaple Na vrcholu vyvýšeniny proti zámku se v panoramatu Brtnice výrazně uplatňuje drobná barokní stavba. Kostelík byl dokončen roku 1680 a zasvěcen Panně Marii Pomocné. Nároží a boční fasády člení toskánské pilastry. Kostelík byl v roce 1784 odsvěcen, sloužil jako špitál, nyní je interiér přestavěn na byty. [10]
Židovský hřbitov Nejstarší židovský hřbitov se měl nalézat na severní stráni za kaplí Panny Marie Pomocné, na příkaz vrchnosti byl však před roku 1600 zrušen. Bezprostředně byl proto založen druhý hřbitov - na severovýchodním okraji městečka. Pohřebiště obdélného tvaru je situované ve stráni mezi lesem a silnicí na ploše 2050 m2. Náhrobky staršího typu v počtu asi 250 kusů jsou provedeny hlavně v místní žule, jejich členění a výzdoba je střídmě barokní, odpovídající 17. - 18. století. Jako symboly zde nalezneme motiv koruny, jelena, květu a vinného hroznu. Nejstarší dochovaný náhrobek pochází z roku 1672. [11]
21
3 CO JE VLASTNĚ SECESE Secese je posledním z univerzálních mezinárodních výtvarných slohů, jemuž se podařilo vtisknout svůj umělecký řád všem projevům a věcem moderního života. Vytvořila módu a životní styl na konci 19. a začátku 20. století, ať již vystupovala pod různými jmény v různých zemích. Těžiště secese neleží ve vysokém umění, v malbě a sochařství, ale v dekoraci a užitém umění. Tento umělecký styl se objevil v Evropě a ve Spojených státech po polovině 19. století a plně se rozvinul kolem roku 1900. Ve Francii se nazývá Art nouveau, v Německu Jugendstil. Název „Secese“ (něm. Sezession = odštěpení) pochází od uměleckých spolků, které se v Berlíně (1891), v Mnichově (1892) a zejména ve Vídni (Wiener Sezession, 1896) oddělily od konservativních akademií. Secese vznikala v době, kdy průmyslový brak začal pronikat do všech oblastí života a jako reakce proti průmyslové civilizaci, která se dovolávala návratu k řemeslné výrobě. Za hlavní znaky secesního slohu se považuje ornamentálnost, plošnost a záliba v neobyčejných barvách a estetickém využití rozličných materiálů. Vláčný secesní ornament vyjadřuje zvláštní kvalitu secesního cítění, jež se vyhýbá citovým výkyvům i silnému vypětí vůle a tíhne k vyrovnané náladovosti. Secesní linie je plynulá vlnící se křivka, jež vyvolává v divákovi dojem nenásilného pohybu v ploše, jejíž jednotvárnost se vyrovnává barevností. Secese vyhledává neobvyklé barevné odstíny a váže je podle principu harmonie a kontrastu. Ústředním znakem je stylizace, secese se snaží překonat gravidní tematiku historických slohů a obrací se přímo k přírodním tvarům (listy, květy, lidské a zvířecí tělo). Secese se projevovala v architektuře, výtvarném umění, v užitém umění (bytové zařízení, vitráže) a v literatuře. V literatuře se nositeli secesního slohu staly proudy označované jako symbolismus a dekadence. Hlavními představiteli v Česku jsou Otokar Březina a Jiří Karásek ze Lvovic. Představiteli architektury jsou Belgičan Victor Horta (Dům Tasselových v Bruselu), Francouz Hector Guimard (vstupy do pařížského metra), Češi Antonín Balšánek a Osvald Polívka (Obecní dům v Praze). Ve výtvarném umění prosluli Čech Alfons Mucha (plakáty, cyklus obrazů Slovanská epopej, návrhy šperků a nábytku), Rakušan Gustav Klimt (dekorativní malby, plakáty) a český sochař František Bílek. Představiteli užitého umění jsou Francouz Émile Gallé (skleněné vázy), Angličan Charles Rennie Mackintosh (bytové zařízení) a mnozí další.
22
Secese výrazně ovlivnila životní způsob konce 19. a začátku 20. století, neopakovatelně se zapsala i do tváře mnoha evropských měst jako Praha, Paříž, Vídeň, Mnichov nebo Berlín. V této době bylo vytvořeno nespočetně děl s vysokou uměleckou hodnotou, ale i předmětů denní potřeby. Secese se jednoduše stala neodmyslitelnou součástí nejen evropské kultury. [12]
23
4 UŽITÉ UMĚNÍ Aplikované či užité umění je termín používaný pro umělecké prvky obsažené ve věcech každodenní potřeby, průmyslových a strojních výrobcích, které je tak člověku činí příjemnější při jejich použití a rozvíjejí jeho fantazii. Výtvory užitého umění lidé užívají v každodenním životě. Patří k nim např. ozdobná lavička v parku, malovaný talíř, lampa či design časopisu. Od 19. století jsou zakládány muzea a školy, které se tématikou aplikovaného umění zabývají. [13]
24
5 PRÁCE JOSEFA HOFFMANNA V ZAHRANIČÍ ZALOŽENÍ DÍLEN WIENER WERKSTÄTTE 5.1 Situace užitého umění na počátku 20. století a vznik Wiener Werkstätte Přelom 19. a 20. století můžeme považovat za dobu velkých změn na poli kulturního vývoje. Možnosti výtvarného vyjádření prostřednictvím pohledu do historie, jako byla neogotika, neorenesance či neobaroko, už byly vyčerpané. Tvůrci hledali nové cesty v obratu k přírodě, vědě, k cizím krajům. Vůdčí roli sehrávalo anglické hnutí Arts & Crafts, jehož příslušníci jako první již v průběhu druhé poloviny 19. století usilovali o obnovu užitého umění. Řada proudů, které se objevovaly v různé intenzitě na různých místech světa se podařilo syntetizovat a vytvořit z nich konkrétní principy, na kterých bylo možné postavit fungující systémy. Na světě se v této době utvořilo několik center, jedním z nich byla i Vídeň. Zdejší prostředí prosycené historismy nejprve hledalo inspiraci ve francouzské či belgické secesi. Již před rokem 1900 se začali silně zajímat i o britskou tvorbu. Na podzim roku 1900 byla ve Vídni otevřená výstava představující ostrovní užité umění, která vzbudila velkou pozornost. Čistota, jasné řešení tvarů a důraz na kvalitu použitých materiálů působily na zdejší umělce naprosto ohromujícím dojmem. Mezi největší obdivovatele se zařadili architekt Josef Hoffmann, malíř Koloman Moser a textilní průmyslník Fritz Waerndorfer. Británii několikrát navštívili, navázali velmi úzké přátelství s představiteli glasgowské školy, především pak s Charlesem Rennie Mackintoshem. V duchu ruskinovských a morrisovských ideálů, prosazovaných hnutím Arts & Crafts, založili roku 1903 uměleckořemeslné dílny ve Vídni. Wiener Werkstätte fungovaly na principu tradičních řemeslných dílen. V procesu vzniku užitého umění se kladl důraz na originalitu autorského návrhu a na vysokou kvalitu řemeslného provedení. Důležitá byla i otázka funkčnosti a účelnosti vyrobeného předmětu. Nákladné projekty by nebyly možné bez finanční podpory, kterou z počátku zajišťoval průmyslník Fritz Waerndorfer. Po jeho abdikaci převzal roku 1915 obchodní vedení dílen bankéř Otto Primavesi a po něm jeho manželka Mäda.
25
5.1.1 Návrháři Wiener Werkstätte Bezmála
třicetileté
trvání
Wiener
Werkstätte by nebylo představitelné bez osobnosti
Josefa
Hoffmanna,
architekta,
designéra a pedagoga. Po celou dobu udával tvorbě dílen směr, a to jak prostřednictvím svých
vlastních
spolupracovníků.
návrhů, Na
tak
počátku
i
výběrem
stál
spolu
s Hoffmannem v čele také Koloman Moser. Moser měl malířské vzdělání a snad právě díky tomu dosahovaly jeho návrhy v oblasti designu vysoké výtvarné působivosti. Na podobu užitého umění měl jasně vyhraněný názor,
Obrázek č. 7 a proto, když se Hoffmann začal odvracet od prvotních principů, opustil Moser roku 1906 Wiener Werkstätte. Několik exkluzivních návrhů vytvořil Hoffmannův a Moserův kolega na Kunstgewerbeschule Carl Otto Czeschka. Pro značku WW pracovali
i architekti Otto Prutscher, Karl Witzmann. Pro chod dílen byly důležité i jejich architektonické zakázky, které řešívali včetně vnitřního vybavení, kde uplatňovali výrobky Wiener Werkstätte. Výrazný vliv na podobu tvorby Wiener Werkstätte měl Dagobert Peche, Hoffmannův antipod ve vztahu k fantaskně laděné ornamentice užitého umění, který byl členem návrhářského týmu v letech 1915-1923. Valná většina tvůrců se rekrutovala z řad Hoffmannových a Moserových studentů na vídeňské Kunstgewerbeschulle, kolem roku 1910 se začaly v řadách návrhářů silně prosazovat i ženy.
5.1.2 Organizace dílen Wiener Werkstätte měly na počátku pouze dílnu na zpracování kovů, knihvazačskou dílnu a vyráběly i nábytek. Další materiály zajišťovaly specializované firmy. Už v případě nábytku vedle vlastních dílen spolupracovaly Wiener Werkstätte i s dalšími firmami, jako byli J.&J. Kohn, zaměření na výrobu nábytku z ohýbaného bukového dřeva nebo Prag Rudniker Kor-bwarenfabrikation, specializované na vyplétaný nábytek. Keramické návrhy byly realizovány ve Wiener Keramik Werkstätte založené roku 1906 Michaelem Powolnym a Bertoldem Löf-flerem. Vlastní keramický ateliér byl ve
26
Wiener Werkstätte založen až na přelomu let 1916/1917. Návrhy textilních výrobků byly také realizovány mimo Wiener Werkstätte, zpočátku se jednalo především o bytový textil, jehož výrobu zajišťovala firma Joh. Backhausen & Söhne. Módní ateliér byl založen roku 1910. Stejně jako v případě keramických dílen na tom měly hlavní podíl ženy. Výroba skla byla zajišťovaná především v Čechách firmami Johann Loetz´Witwe, Moser, ve Vídni pak firmou Lobmeyer a Bakalowits Söhne. Hlavními zákazníky byli na počátku především přátelé a známí z okruhu bohatých průmyslníků a i nadále byly výrobky Wiener Werkstätte zakupovány především v kruzích vyšších vrstev. Exkluzivita výroby nedovolovala masové rozšíření tak, jak si ho ve svém manifestu z roku 1905 přáli Hoffmann s Moserem, kteří se snažili vzbudit zájem o moderní užité umění u měšťáků a dokonce i dělnictva. Produkce Wiener Werkstätte byla především úzce provázaná s architektonickými zakázkami.
5.1.3 Geometrické období Při návštěvě v Británii zapůsobila na Hoffmanna a Mosera zejména tvorba glasgowských tvůrců, založená na práci s geometrickými tvary. Dále ji rozvíjeli, zabývali se především tématem čtverce. Hoffmann dokonce pro svoje návrhy používal zásadně čtverečkový papír, čímž si vysloužil přezdívku Quadrat-Hoffmann. Omezili barevnou škálu na černou a bílou, která dodala strohým tvarům ještě razantnější výraz. Vytvořili tak specifickou formu umění vetknutého do pravých úhlů, pro kterou se vžilo označení geometrická secese. První významnou realizací se stala stavba sanatoria v Purkersdorfu (1904-1906). Architektonický návrh Josefa Hoffmanna v sobě ještě spojuje tradiční snahy o dodržení osové souměrnosti fasády i půdorysu a zcela moderní výtvarné pojetí: hladká fasáda, dominance základních geometrických tvarů, černobílá barevnost. Těmto principům jsou podřízeny i interiéry. Hoffmann s Moserem rozvinuli především hru se čtvercem. Z doby práce pro Purkersdorf pocházejí kolekce košíků, svícnů, váz, stojanů na květiny a odpadkových košů vytvořených ze čtverečkovaného plechu z drahých nebo obecných kovů, které byly většinou bíle lakované. Tyto objekty v sobě ukrývají poetiku náročných konstrukcí zámořských mrakodrapů. Překvapující je zařízení jednotlivých ubytovacích pokojů, které byly vybaveny minimalistickým nábytkem hladkých bíle lakovaných ploch bez jakéhokoli dekoru.
27
Geometrický purismus charakterizuje i nábytek. Podle návrhů Kolo Mosera byla ve firmě Prag Rudniker vyrobena křesla tvaru krychle opláštěné ze tří stran svislými příčkami, s šachovnicově vyplétaným sedákem. Josef Hoffmann navrhl pro jídelnu sanatoria židle s převýšeným opěrákem a lichoběžníkovým sedákem. Židle vyráběla firma J.&J. Kohn, pro niž Hoffmann vytvořil řadu dalších návrhů. Významnou zakázkou Wiener Werkstätte bylo zařízení kabaretu Fledermaus (1907) iniciované přímo Fritzem Waerndorferem. Skládal se ze dvou kontrastních prostorů: elegantní černobílý jevištní sál a pestrobarevný bar. Pro oba prostory navrhl Josef Hoffmann sedací nábytek z ohýbaného bukového dřeva, vyráběný stejně jako v případě židlí sanatoria Purkersdorf firmou J.&J. Kohn.
5.1.4 Hledání jiných cest Radikální přístup tvůrců Wiener Werkstätte se setkával s obdivem na stránkách soudobých uměleckých časopisů a mezi erudovanými příznivci, nicméně nejširší veřejnost nebyla na takovou změnu připravena a nechápala ji. Navíc se objevovala řada názorů, pokládajících geometrismus za vyčerpaný (například Leopold Bauer, který s kritikou geometrismu vystoupil už v roce 1905). Podobně to pociťoval i Hoffmann, v jehož tvorbě se objevovaly stále více dekorativní prvky. To však vyvolalo prudký rozkol s Kolo Moserem, který roku 1906 Wiener Werkstätte opustil. Doznívání geometrismu a nastolení nové cesty vedené především po linii exkluzivity najdeme v realizaci paláce rodiny bankéře Adolfa Stocleta v Bruselu (19051911). Josef Hoffmann vytvořil základní architektonický koncept. Stěny pokrývají bohaté mozaiky, fresky, tapety. Vedle sebe se dostávají dva přístupy. První, řekněme loosovský (podle architekta a designéra Adolfa Loose), rozvíjí hru s ornamentikou danou přirozenými vlastnostmi použitého materiálu jako je kresba dřeva, kamene, bublinkové sklo, krakelovaná galzura porcelánu. Druhý upřednostňuje povrchovou tradici dekoru. Přičemž si nekonkurují, ale doplňují. Tak se například ve vestibulu Stockletova paláce setkáme se stěnami obkládanými drahým kamenem se složitou strukturou a křesly čalouněnými látkou s pestrými vegetabilními motivy. Obdobně jsou řešené i další interiéry. Stěny jídelny jsou pokryty portovenerským mramorem a mozaikami navrženými Gustavem Klimtem, které jsou příkladem dokonalé stylizace a hry s ornamentem předjímající v určitých momentech principy abstraktního umění. Jungnickel v té době právě začal úzce spolupracovat s Wiener Werkstätte, pro které
28
navrhl sadu pohlednic a také soubor skla dekorovaného ornamenty a stylizovanými zvířecími figurami. Dekorativní byl i Carl Otto Czeschka, Hoffmannův a Moserův kolega na Kunstgewerbeschule. Czeschka se podílel na výtvarné podobě některých nábytkových kusů navrhovaných Hoffmannem. Především však byl autorem návrhu slavnostní kazety věnované císaři Františku Josefu I. plzeňskou Škodovkou (1905). Neobyčejně nákladná stříbrná kazeta se zlacením, osázená drahými kameny a slonovinou, zdobená volutovými obrazci a reliéfy předznamenávala směr dalšího vývoje.
5.1.5 Předjímání a rozvoj Art Déca Kolem roku 1910 se již produkce Wiener Werkstätte výrazně odlišovala od prvotních modelů, i když některé starší návrhy byly stále ve výrobě. Nová díla se méně vztahují k britským vzorům, tvůrci hledají inspiraci v kraji, který znají, na stránkách soudobých časopisů se hovoří o "heimatstilu". Především zaujala účelnost a funkčnost středoevropského biedermeieru. Přízni se těšil i důstojný klasicismus. Řada tvůrců se inspirovala lidovou tvorbou, která nabízela širokou škálu motivů daných růzností krajů monarchie. Jedinečnou syntézu transformovanou podle obrazu soudobé společnosti přinášel Josef Hoffmann. Po odchodu Kolo Mosera se stal hegemonem Wiener Werkstätte. Jeho návrhy tvořily zhruba 70% celkového množství a to napříč všemi obory. Vedle Hoffmanna se příležitostně objevovala další jména: Eduard Josef Wimmer-Wisgrill, Otto Prutscher, Karl Witzmann. Jejich návrhy se vyznačují propojením tvarové jednoduchosti a pestré dekorace povrchu, použití velmi drahých a exkluzivních materiálů. Užitá tvorba Wiener Werkstätte zaujala veřejnost v zahraničí. Důležitou roli v tom sehrálo otevření prodejny Wiener Werkstätte v Karlových Varech roku 1909. Tak se mohli seznámit s produkcí značky WW klienti lázní, kteří sem přijížděli z celého světa. Přibližně od roku 1910 pak pozorujeme zvýšenou pozornost o tvorbu Wiener Werkstätte ve Francii, která se následně promítá i do podoby francouzského užitého umění. Předválečná tvorba Wiener Werkstätte patří k jedněm z pilířů Art Déca. Radikální nástup dekorativních tendencí v tvorbě Wiener Werkstätte můžeme pozorovat s příchodem Dagoberta Pecheho roku 1915. Podobně jako Hoffmann se věnoval všem materiálům. Na rozdíl od Hoffmanna více pracoval s realistickými motivy. Potřeby denního užití pokrýval stylizovanými květinami, rostlinami, zvířaty,
29
kterým dával rokokově křehkou, často až bizarní formu. Křehké tvary doplňují pastelové barvy. Plochy nábytku, vzory textilu, glazury porcelánu, malby na skle jsou provedeny růžovými, žlutými a zelenými barvami. Motivy užitého umění, které Peche používal, nacházely v poválečné společnosti velkou odezvu, byly jako pohádkový sen. Už za svého života byl nazván géniem ornamentu. Je otázkou, jakým způsobem by se vyvíjela podoba užitého umění, kdyby Dagobert Peche roku 1923 nezemřel. Opratě vedení Wiener Werkstätte spočinuly opět plně v rukou Josefa Hoffmanna, který svým dílem ovlivňoval své spolupracovníky směrem ke klasicistním formám, které sám uplatňoval v návrzích užitého umění i v architektonických projektech. Často varioval i starší návrhy, jako byly například kanelované poháry, či nádoby s konvexními pásy, vícekrát se vracel i návrhu barokně pompézního čajového servisu. Odlišnou tvář měla produkce keramického oddělení, spíše než k designu nápojových servisů měla blíž k volné tvorbě, představované dekorativními vázami a mísami a zejména rozsáhlou kolekcí keramických sošek a portrétů. Byly dílem žen, které především pracovaly v keramickém ateliéru: Gudrun Baudisch, Vally Wieselthier, Lotte Calm a další. Jejich tvorba byla již v době svého vzniku přijímána s rozpaky, tvorba Wiener Werkstätte byla označována za Puppenwirtschaft. Od Hoffmanna i Primavesiů však měly pro svou práci stálou podporu. Obdobné tendence existovaly i jinde v Evropě, u nás je prezentuje například tvorba Heleny Johnové.
5.1.6 Uzavření dílen Existence Wiener Werkstätte byla velmi úzce vázaná na bohatou klientelu, která si mohla dovolit náročně vyráběné předměty. Po krachu na burze v New Yorku došlo k zmenšení okruhu těchto zákazníků. Dekorativní směr byl postupně vytlačovaný funkcionalismem, který měl po boku výhodu průmyslové výroby. Do popředí se dostal německý Bauhaus, v řadách jeho představitelů se mimochodem objevila i jména tvůrců, kteří v dříve pracovali pro Wiener Werkstätte, ale nesouzněli s jeho dekorativním směřováním. Podobně jako řada dalších podobných firem, jako byl pražský Artěl nebo brněnské Umělecko-řemeslné dílny, se i Wiener Werkstätte potýkaly s vážnými finančními problémy. Již v průběhu roku 1931 došlo k propuštění většiny zaměstnanců, v následujícím roce byly Wiener Werkstätte definitivně uzavřeny. Tvorba Wiener Werkstätte představuje jeden z vrcholů ve vývoji uměleckého řemesla na území Rakouska, které přesahuje jeho dnešní hranice a svým významem
30
přesahuje i hranice někdejší Rakousko - Uherské monarchie. Dlouhou dobu však stály zcela na okraji pozornosti odborné veřejnosti. V šedesátých letech 20. století byla rehabilitovaná francouzská florální secese, ve střední Evropě však stále přetrvával zájem o funkcionalismus a tvorba Wiener Werkstätte byla chápaná jako příklad dekadentní pokleslosti. Obrat přicházel pozvolně až v osmdesátých letech, kdy byly vydávány monografie mapující tvorbu jednotlivých umělců. V letech devadesátých vyšlo několik publikací, které se věnovaly přímo produkci Wiener Werkstätte. Průkopnickou práci v tomto směru odvedla Waltraud Neuwirth, která se v knize Wiener Werkstätte Avantgarde, Art Déco, industrial Design (Wien 1984) jako první komplexně zabývala problematikou Wiener Werkstätte, jejím popsáním, zhodnocením a zařazením do souvislostí. Využívala bohaté pramenné základny, kterou jí poskytla knihovna vídeňského MAKu, kam byl převeden archiv Wiener Werkstätte. Dále se tvorbou dílen zabývali podrobně Gabriele Fahr-Becker, Werner Schweiger a řada dalších autorů formou dílčích studií. U příležitosti výročí uplynutí 100. let od založení Wiener Werkstätte byla v MAKu uspořádaná výstava, která si předsevzala jako první komplexně představit produkci dílen, a to včetně vydání odborného katalogu. Kolektiv autorů vycházel především ze sbírek uchovávaných v MAKu, kde vedle zmiňovaných archiválií najdeme i více jak šest stovek předmětů, které se do sbírek dostaly již za existence Wiener Werkstätte, z odkazů jejích pracovníků či příznivců a v neposlední řadě i současnými nákupy. Stovky dalších vystavených předmětů byly zapůjčeny z různých muzejních institucí a od soukromníků. Velká kolekce pochází z Vídeňského muzea; pozorný divák najde mezi zapůjčiteli Severočeské muzeum v
Liberci,
či
Moravskou
galerii
v
Brně,
jejíž
předchůdce
Moravské
uměleckoprůmyslové muzeum bylo první muzeální institucí, která již roku 1904 do svých sbírek zakoupila i předměty vyráběné Wiener Werkstätte. Autoři výstavy také předvedli brilantní spolupráci se soukromými majiteli a sběrateli děl Wiener Werkstätte, kteří nemusí být veřejnému vystavení svého majetku nakloněni. Celkové číslo vystavených předmětů přesahovalo čtrnáct stovek.
31
6 JEDNODENNÍ ZÁJEZD DO VÍDNĚ 6.1 Program zájezdu
6.1.1 Leopoldmuseum
Obrázek č.8
Leopoldovo muzeum představuje od června 2008 umění přelomu století ve Vídni v naprosto novém pohledu. Vedoucí projektu Diethard Leopold a Peter Weinhäupl vytvořili společně s Rudolfem a Elisabeth Leopoldovými novou výstavu klíčových děl Leopoldovy sbírky pod titulem „Vídeň 1900. Leopoldova sbírka“ v nekonvenční a překvapivé podobě. Vídeňská secese se snažila s ideou souborného uměleckého díla výtvarně obsáhnout všechny oblasti života. Gustav Klimt, Koloman Moser a Josef Hoffmann jako hlavní představitelé tohoto uměleckého směru jsou synonymem pro umění Vídeňské secese kolem roku 1900. Nová prezentace díla patřícímu Leopoldovu muzeu, doplněna o významnou výpůjčku, ukazuje díla vídeňské secese, ale také obrazy a grafické práce doby expresionismu až po konec 1. světové války (Egona Schiele, Oskar Kokoschka, Anton Kolig, Herbert Boeckl atd.) a stejně tak příklady designu Wiener Werkstätte.
32
Nábytek, stříbro, sklo a šperky spolu s ukázkou obrazů a grafiky prezentují a ukazují zřejmě mezinárodně nejznámější epochu umění ve Vídni. Výstava se rozpíná přes celé jedno patro budovy a nabízí tak pestrý okruh, který znalcům nabízí jak netypický soubor děl, tak napínavou atmosféru a umožní celistvý přehled o daném tématu a epoše. Kurátor Dr. Diethard Leopold zdůrazňuje jeho jedinečný blízký vztah s dílem Leopoldova muzea: „S touto sbírkou jsem vyrostl, znám její podstatu lépe než ostatní.“ Ředitel Mgr. Peter Weinhäupl zdůrazňuje přání nabídnout návštěvníkům více informací, vytvořit atraktivní výstavu a podle možností ji spojit s novými médii. „Jak umělecký požitek z výstavy, tak i samotná návštěva muzea má poskytnout jedinečnou zkušenost,“ říká Weinhäupl. Umělecké objekty byly částečně sdruženy formou instalace, velké světelné rampy je proměnily v živou plochu a zahrnuly je tím do výstavní budovy. Rozdílné úrovně, rampy, příčky atd. umožňují nový prostorový zážitek. Výstavní místo čtvrté úrovně je nejvýše položeným poschodím muzea. Tato poloha skýtá báječný vizuální styčný bod pro výstavu „Vídeň 1900“. Výhled z okna vytváří spojnici s okružní třídou, od uměleckohistorického muzea až po císařský hrad. Díky obnově města v poslední třetině 19. století byl položen základ pro výstavbu slavných budov vídeňské secese. O tom informuje Petrem Weinhaplem koncipovaný centrální prostor výstavy, nový výstavní salón, skýtající jedinečný přehled o stavitelství na konci 19. století a o nové stavbě muzea. V tomto výstavním prostoru jsou předloženy architektonické kresby, plány města, historické fotografie a filmové snímky, dokládající zlom architektonické práce ve Vídni kolem roku 1900 od Otty Wagnera po Adolfa Loose.
„Vídeň na přelomu století“ je představena téměř jako „program pro sto let“. Úspěchy umění kolem roku 1900 stále ovlivňují tvůrčí uměleckou činnost. Výstava objasňuje začínající „evoluci vkusu“. Vysvětluje základ expresionismu (Egon Schiele, Oskar Kokoschka, Richard Gerstrl), stejně jako vliv psychoanalýzy na „šíři země a ducha“ a výzkum „Sexu a charakteru“ (stejnojmenné dílo filozofa Otty Weiningera). Vzácný mobiliář dává podnět k zamyšlení nad dřívějšími dovednostmi, společenskými proudy a posledními lety monarchie.
Konec 1. světové války tvoří závěrečnou část této
výstavy.
33
Procházku výstavními prostory, které přirozeně vycházejí z časové posloupnosti „evoluce vkusu“, doplňují nejdůležitější umělecké nálezy z oné doby, jenž se stala zřejmě dosud nejplodnější epochou rakouských dějin umění.
Sál „secese“ Výchozím bodem expozice je generace umělců před secesionisty. K nim patří „kníže“ malířství historismu Hans Makart (1840 – 1884) nebo také hlavní představitel myšlenek inspresionismu a otec Femme Fatale Almy Mahler Emil Jakob Schindler (1842 – 1892), Theodor von Hörmann (1840 – 1895), Tina Blau (1845 – 1916), Olga Wisinger-Florianová (1844 – 1926) a zakladatel secese Carl Moll (1861 – 1945). „Topolová alej u Plankenburg“ z roku 1890 od Schindlera vznikla v souvislosti s letními pobyty Schindlera a jeho žáků na zámku Plankenburg v Dolním Rakousku. Také Carl Moll byl žákem Emila Jakoba Schindlera. Působivý dojem obrazu „Zima na Hohe Warte“ (1912/14) vychází z malby v plenéru. Geometrický formát obrazu, volba vyobrazení a kuriózní tah štětcem činí z obrazu typický příklad vídeňské malby začátku 20. století. Od uměleckého kritika Ludwiga Hevesi pochází další heslo secese „Čas umění. Umění volnosti“, které kontrastuje se starým německým nábytkem z 19. století – štíhlý, elegantní stůl z produkce Wiener Werkstätte – zakladatelem byl Josef Hoffmann (1970 – 1956), tvořící centrum prostoru. Na něm se nachází plastika Mochaela Powolneho (1871 – 1954), zakladatele Wiener Keramik. Historicky - sociální informace, stejně jako příklady z literatury z přelomu století, vedly ke střetnutí s úrodnou duchovní půdou té doby. Projednává se zde zrod citové kultury z důvodu politické slabosti. Úžasným příkladem umělecké stylizace v sakrálním oboru je návrh na Andělské okno kostela Am Steinhof od Kolo Mosera (1868 – 1918). Plakáty secesních výstav nebo císařského výročního slavnostního průvodu z roku 1908 od Ferdinanda Ludwiga Grafa (1868 – 1932) jsou velkolepým výtvorem grafického tisku z přelomu století.
Sál „Kolo Moser“ Secesní umělecký časopis Ver Sacrum (časopis sdružení rakouských výtvarných umělců, vydávaný 1898 – 1903), plakáty, malby a nábytek nám poukazuje na všestranného umělce Kolomana Mosera (1868 – 1918).
34
Sál „Gustva Klimt“ Umění Gustava Klimta (1862 – 1918) platí za vzor vídeňské secese. Hlavní obraz, kterému je věnován prostor, je malba „Smrt a život (Smrt a láska)“, vytvořený 1910 1915. Klimt byl už tehdy všestranně uznávaný umělec. Skrze něj vznikla pře, která se rozpoutala kolem jím zhotovených „Fakultativních obrazů“ (Filozofie, Právo, Medicína), jež vznikly v letech 1900 až 1903. Klimt obrazy odkoupil nakonec zpět a odmítl řadu dalších státních objednávek. Dva obrazy spálené v roce 1945 na zámku Immendort jsou nyní k vidění ve velkých reprodukcích.
Sál „Psychoanalýza“ Uváděné příklady z děl Gustava Klimta, Alfreda Kubina (1877 – 1959), Egona Schiele (1890 – 1918), Hanse Böhlera (1884 – 1961), Ludwiga Heinricha Jungnickela (1881 – 1965) a Leopolda Blauensteiner (1880 – 1947) se odvolávají na téma sexuality, snu, nevědomí a introspekce. Psychoanalýza Sigmunda Freuda (1861 – 1951) stojí se svým historickým vývojem ducha na pozadí tohoto společného uměleckého přehledu. Schielův „sebe zalíbený“ autoportrét, „Milenci“ od Kolo Mosera a erotické kresby dalších umělců (Klimt, Blauensteiner) přinášejí do celé země ducha a vkus. Ve středu prostoru výstavy se nachází figura od Georga Minna (1866 – 1941), coby projev psychologické ambivalence. Kresby Alfreda Kubina líčí působivé noční hrůzy, které byly použity v knize „Výkladu snů“ od Sigmunda Freuda roku 1899 (Freud ji ale datoval až rokem 1900, aby to byla první kniha nového století). Jedna z vitrín ukazuje knihy oné doby, mezi nimi je i jedno vydání Freudova „Výkladu snů“. Radikální plakáty Kokoschky, jako např. „Pieta“ objasňují podstatu lidské duše.
Sál „Město a architektura“ Tento prostor chápe „Vídeň 1900“ jako urbanistický fenomén. Samostatně vytvořený salonek, který využívá okno prostoru jako panorama, slouží coby informace o době, stejně jako o Vídni, jejím vývoji, architektuře a sociálním životě. Krátký film ukazuje např. nové stavby na Ringstrasse a prominentní příklady vídeňské secesní architektury. Razantní nárůst obyvatelstva byl stejně tak tématický jako sociální problémy a zvláštnosti, které s rozšířením města vznikaly.
35
Sál „Wiener Werkstätte“ Rozmanitá produkce dílen Wiener Werkstätte návštěvníka provází tímto výstavním sálem. Ornamentálnost byla v dobách
jejich založení upřednostňována před
jednoduchostí a praktičností. Adolf Loos a Karl Kraus Wiener Werkstätte silně kritizovali. Je zde k vidění nábytek, dekorativní obrazy, nejrůznější výrobky Wiener Werkstätte, jako vázy, stříbrné šperky a sklo, stejně jako nábytek - např. „Sitzmaschine“ od Josefa Hoffmanna vzniklá kolem roku 1905, nebo křeslo ze salonu Emilie Flöge, rovněž navržené Josefem Hoffmannem.
Sál „Richard Gerstl, Mathilde a Arnold Schönberg“ Zde byl poprvé popsán v otevřené a důrazné formě tragický milostný příběh mezi Richardem Gerstlem (1883 – 1908) a Mathildou Schönbergovou, ale také představeno přátelství mezi hudebním skladatelem Arnoldem Schönbergem (1874 – 1951) a Gerstlem. Z nešťastné lásky a společenské osamocenosti si dne 4. listopadu 1908 ve věku 25 let vzal život. V posluchárně si zde může člověk poslechnout 3. a 4. větu kvarteta ve fis-mol od Arnolda Schönberga. V něm Schönberg na rozdíl od ostatních kompozic zpracoval dramatické události roku 1908. V centru místnosti se nachází šestinohý stůl, navržený Adolfem Loosem (1870 – 1933).
Sál „Expresionismus – Kokoschka a Schiele“ Tato místnost ukazuje
rozdílnosti estetické a symbolické tendence Wiener
Werkstätte a čistou přirozenost lidské bytosti – akvarely Egona Schiele, kresby Hanse Böhlera a Ludwiga Heinricha Jungnickela – a stejně tak na dramatické zápletky milenců – litografie Oskara Kokoschky. Je zde proti sobě postavena nejkrásnější krajina poslední doby, „Tři kříže“ z dolomitu stejně jako Schielova nedokončená malba „Milenci“. Citáty z Kokoschkova spisu v překladu Roberta Musila dotváří duchovní pozadí expozice.
Sál „První světová válka – konec jedné epochy“ Poslední místnost přivádí návštěvníka muzea do 1. světové války, která naznačuje konec jedné epochy. Jímavé protiválečné obrazy od Albina Eggera – Lienze (1868 – 1926), dílo Antona Koliga (1886 – 1950) a Herberta Boeckla (1894 – 1966), jako je
36
radikální „Portrét Josefa z Wertheimsteinu“ (1921), ukazují na meziválečné umění, fotografie a informace k jednotlivým uměleckým biografiím. Rok 1918 je rokem smrti Otto Wagnera (1841 – 1918), Egona Schieleho a Kolo Mosera. Je to rok konce i nového začátku. Vynucený nový směr otevřel cestu novým uměleckým proudům. Díla od Koliga, Boeckla a Kubina tvoří most k umění doby meziválečné. Spojení od lyričnosti k filozofii bylo konkretizováno v spisu Ludwiga Wittgensteina (1889 – 1951) z roku 1914. Jak vyplývá ze záznamu a Wittgensteinovy biografie (od Raye Monka), chtěl se tento filozof setkat s básníkem Georgem Traklem (1887 – 1914). Jenže ten zemřel právě v té době za nevyjasněných okolností, pravděpodobně sebevraždou způsobenou požitím drog. Setkání se tedy nemohlo nikdy uskutečnit. Apokalyptický „Poslední den lidstva“ od Karla Krause (1874 – 1936) je prezentován díky volbě Helmuta Qualtingera. Pohřeb císaře Františka Josefa I. v roce 1916 a scény z 1. světové války můžete vidět ve filmovém dokumentu. Fotografie z I. světové války ze sbírky Fritze Simaka doplňují představu oné doby, jejíž kulturní rozkvět skončil zánikem jedné éry, aby jí pak byla uvolněna nová cesta.
6.1.2 Hofburg – prohlídka areálu, procházka zahradou Volksgarten Hofburg byl od Albrechta I. (1283 – 1308) až do roku 1918 sídlem Habsburků, a tím i centrem jejich evropské říše. Dnes je Hofburg úředním sídlem hlavy rakouského spolkového státu. Spolkový prezident úřaduje a reprezentuje v místnostech Marie Terezie a Josefa II. Historie této stavby sahá od gotiky až po historizující sloh budov na Ringu. Hofburg sestává z 18 traktů, 19 dvorů a má přes 2 500 místností. Od roku 1275 téměř všichni rakouští panovníci prováděli přístavby nebo přestavby hradu. A tak jsou v Hofburgu části z období gotiky, renesance, baroka, rokoka, klasicismu a počátku průmyslové revoluce. Komplex Hofburgu s náměstími a zahradami zabírá 240 000 metrů čtverečních plochy. Na náměstí sv. Michala stojí kostel sv. Michala, který sloužil jako dvorní farní kostel rakouského císařského domu. Zakladatelem kostela byl nejspíš křižácký vévoda Leopold VI. nebo Přemysl Otakar II. Dnešní podobu dostala stavba ve 14. a 15. století. Jižní a západní stranu náměstí sv. Michala zaujímá Michalský trakt zámku Hofburg. Michalský trakt začal budovat Joseph Emanuel Fischer von Erlach kolem roku 1735. Hlavním vchodem je brána sv. Michala ozdobená sousošími s Herkulem a dvěma monumentálními kašnami. Tou se přijde na nádvoří In der Burg s pomníkem Františka
37
I. Na podstavci památníku císaře Františka I. je věta z jeho testamentu: „Moje láska mým národům”. Nádvoří má po stranách čtyři trakty: na jihu Schweizerhof, na východě Trakt Říšského kancléřství, na západě Leopoldův trakt a na severu Amalienhof. Amalienburg nechal postavit císař Maxmilián II. pro svého syna Rudolfa. Místnosti, které používala císařovna Alžběta a car Alexandr I., jsou zařízeny jako výstavní prostory. V Leopoldově traktu pobývala Marie Terezie se svým manželem Františkem Štěpánem Lotrinským. Jejich apartmány i protější místnosti, které obýval Josef II., jsou dnes součástí prezidentské kanceláře. Prezident úřaduje v bývalé pracovně Josefa II. Z nádvoří In der Burg se jde průchodem na další náměstí - Heldenplatz – téměř náhodně vzniklá krásná parková plocha s pomníky arcivévody Karla a prince Evžena. Na jižní straně náměstí je Neue Hofburg, dílo Sempera a Hasenauera. Vnější hradní brána je klasicistní stavba u vstupu na Heldenplatz. Je jedinou dochovanou městskou branou Vídně. Byla postavena v roce 1824 Peterem von Nobilem. Jádrem stavby a také její nejstarší částí je Švýcarský dvůr z roku 1278. V 15. a 16. století následovaly další přístavby. Tehdy vznikla i mohutná Švýcarská brána. František I. nechal v roce 1804 k nejstarší části hradu přistavět Ceremoniální sál v klasicistním stylu. Sál má rozlohu 1 000 metrů čtverečních. Je to bývalý trůnní a plesový sál. V něm se Habsburkové slavnostně vzdávali trůnu, když uzavírali nerovná manželství. Každý rok na Silvestra se v jeho reprezentačním prostředí koná Císařský ples. Světská a církevní klenotnice byly znovu otevřeny v roce 1987 po čtyřleté restauraci. Ve 21 místnostech se uchovávají říšské klenoty a relikvie Svaté říše římské národa německého, korunovační a řádové insignie, výsostné znaky, světské a sakrální cennosti, šperky a památné předměty z vlastnictví Habsburků. Josefsplatz je náměstí 200 let staré, jednotně přestavěné v pozdně barokním slohu. Náměstí lemují budovy Rakouské národní knihovny, Zimní jezdecké školy, Pálffyovského paláce a Paláce Pallavicini. Památník v centru náměstí představuje syna Marie Terezie, císaře Josefa II. Velký reformátor žehná svému lidu v oblečení římského imperátora. Reliéfy památníku oslavují Josefovy zásluhy o rozvoj rakouského obchodu. Stallburg nechal v roce 1558 postavit císař Ferdinand I. svému synovi Maxmiliánovi. Když se Maxmilián ujal vlády a přestěhoval se do Hofburgu, původní palác sloužil jako stáje. V přízemí jsou od dob Karla VI. stáje lipicánů (Španělská jezdecká škola). Ve druhém patře dnes sídlí Neue Galerie. Jižním směrem navazuje na vstupní bránu trakt jízdárny. Postavil ji Joseph Emanuel Fischer von Erlach v letech 1729 – 1735 pro Španělskou jízdárnu. Z Josefského náměstí se vstupuje do Národní knihovny, která
38
obsahuje 1,5 miliónu knih. Stavbu navrhl Johann Bernhard a Joseph Emanuel Fisher von Erlach. Její přepychový sál je největší evropskou barokní knihovnou. V jižní části Hofburgu stojí Augustiniánský kostel, který založil v roce 1327 vévoda Fridrich Krásný jako dvorní farní kostel a byl dokončen v roce 1393. Kostel byl v minulosti místem velkých svateb: v roce 1810 zde byli oddáni arcivévodkyně Marie Louisa a Napoleon I., který se pro časovou tíseň nechal při obřadu zastupovat; v roce 1854 císař František Josef a Alžběta Bavorská; v roce 1881 legendárně nešťastný korunní princ Rudolf a Stefanie Belgická. V kostele stojí slavný mramorový náhrobek velkovévodkyně Marie Kristýny von Sachsen-Teschen, oblíbené dcery Marie Terezie z roku 1805. V gotické kapli sv. Jiří postavené kolem roku 1337 je pohřben vítěz bitvy u Kolína, říšský hrabě Daun i dvorní lékař Marie Terezie Gerard van Swieten. V hrobce Herzgruft jsou ve stříbrných urnách uložena srdce habsburských panovníků od Matyáše po Marii Terezii. Jižně od Augustiniánského kostela stojí Albertina z roku 1781, kde je umístěna světoznámá grafická sbírka, kterou založil vévoda Albert von Sachsen-Teschen. Tato nejvýznamnější grafická sbírka na světě obsahuje 1,5 miliónu tištěných grafických listů z pěti století, 45 000 kreseb a akvarelů a 35 000 knih.
6.1.3 Volksgarten Volksgarten je jednou ze dvou rozsáhlých zahrad náležících k Hofburgu. Určitě se vyplatí tuto zahradu navštívit, obzvláště pak koncem jara, kdy už jsou všechny stromy obalené listím a záhony hrají všemi barvami různých druhů růží a tulipánů. Uprostřed této zahrady se nachází Theseův chrám z první poloviny 19. století. Návštěvníkům stojí trochu skryt v nejvzdálenějším rohu od vchodů do zahrady pomník císařovny Sisi doplněný jezírky a květinovými záhony. Vstup do zahrady je zdarma.
6.1.4 Budova parlamentu – prohlídka areálu a vstupní haly Rakouský Parlament je reprezentativní budova stojící nedaleko vídeňské radnice a Hofburgu na okružním výstavním bulváru Ringstrasse ve středu města. Budovu navrhl a její stavbu zrealizoval na konci 19. století architekt Theophil von Hansen s odkazem na starověké řecké stavitelství, což pozná i laik na první pohled. Před vstupem nelze přehlédnout fontánu a sousoší se sochou znázorňující Pallas-Athénu, bohyni moudrosti.
39
Interiér Parlamentu je přístupný nejen rakouské veřejnosti a tak může každý směle nahlédnout přímo pod pokličku pokročilé formy evropské demokracie. Hned za vstupním portálem se nachází Sloupová hala, kde si člověk díky mramorovým korintským sloupům lemujícím její obvod na chvilku připadá jako v Athénách. Z těchto prostor jsou často vysílány do televize výstupy a proslovy představitelů rakouské republiky. Hlavními místnostmi jsou Dolní komora, kde zasedá Národní rada rakouska a Horní komora, kde se schází Spolková rada alpské země.
6.1.5 Radnice – prohlídka Radnice ve Vídni se nachází na ulici Ringstrasse vedle stanice metra Rathaus na lince U2. Je to neobyčejně poutavá stavba často vyzdobená květinami a vlajkami a v noci osvícená. Budova byla postavena v letech 1872 až 1883 architektem Friedrichem von Schmidtem (postavil například také katedrálu v Kolíně nad Rýnem), který odvedl opravdu precizní práci. Rathaus je postaven v novogotickém stylu s akcentem na detail - příkladem je ozdobná soška tzv. Rathausmanna - zbrojnoše s vlajkou, který shlíží na město z prostřední nejvyšší věže radnice. Protože Vídeň je nejen městem ale i rakouským spolkovým státem, tak je zdejší radnice sídlem orgánů jak městské, tak i státní správy. Dohromady zde pracuje asi dva tisíce úředníků. Kromě toho zde sídlí i knihovny a historické archivy. Interiérem radnice je možné se kochat díky prohlídce s průvodcem a je tu k vidění kromě řady úřednických a zasedacích místností například výstavní sál Festsaal, kde se odehrávají plesy rakouské smetánky. Největší akce, která se zde každoročně koná, je ples Life Ball - největší evropská benefice na podporu boje proti AIDS.
6.1.6 Vánoční trhy před budovou radnice Před Rathausem je prostranství, kde je po většinu roku živo. V zimě se zde koná známý a oblíbený vánoční trh Christkindlmarkt nebo veřejné bruslení na umělé ledové ploše pod širým nebem. V teplejších ročních obdobích pak různé koncerty a festivaly. Kolem se rozprostírá příjemný parčík Rathauspark. Hned proti budově radnice stojí budova divadla Burgtheater. [14]
40
6.2 Příprava zájezdu 6.2.1 Seznam účastníků zájezdu Kamila Růžičková Eva Hamerníková Petra Kalendová Romana Šilhavá Petra Pejcalová Lenka Motejlová Jaroslava Hlávková Olga Landtová Hana Šarounová Lucie Tomková Jana Porazilová Marie Mištová Pavel Diviš Petra Dulanská František Nikodem Helena Vrzalová Helena Šeráková Miloslav Vrzal Mercela Panská Barbora Plachá
Vzhledem k poměrně nízkému počtu účastníků zájezdu jsem nevytvářela pro cestující zasedací pořádek, poněvadž jsem se se všemi předem dohodla, že se usadí sami dle vlastního uvážení.
41
6.2.2 Doklady o pojištění Cestovní pojištění (Travel insurance contract) jsem uzavřela pro celou skupinu s Všeobecnou zdravotní pojišťovnou. Pojistná smlouva č. 7675500383 mezi Pojišťovnou VZP, a. s., Českou podnikatelskou pojišťovnou, a. s., Vienna Insurance Group jako pojistiteli a mnou – Kamilou Růžičkovou v zastoupení za ZŠ Brtnice jako pojistníkem, byla sepsána 3. 12. 2008 na 13. 12. 2008 od 00.00 do 24.00 hod. s územní platností pro oblast E: státy Evropy, evropská část Ruska, Tunis, Maroko, Turecko, Izrael, Egypt a Kypr.
42
6.3 Zpracování informačního minima
Rakousko Rakousko (oficiální název zní Republika Rakousko, německy Republik Österreich) je vnitrozemská federativní republika ležící ve střední Evropě a skládá se z 9 spolkových zemí. Hraničí s Lichtenštejnskem (délka hranice 35 km) a Švýcarskem (164 km) na západě, s Itálií (430 km) a Slovinskem (330 km) na jihu, s Maďarskem (366 km) a Slovenskem (91 km) na východě a s Českem (466,1 km) a Německem (784 km) na severu. Rakousko je členskou zemí Evropské unie. Největší města jsou Vídeň, Štýrský Hradec, Linec, Salzburg a Innsbruck. Oblíbenými turistickými cíli jsou Vídeň, Salzburg a Innsbruck, také Zell am See, Grossglocknerská vysokohorská silnice a Kitzbühel.
Název země Österreich znamená v češtině „východní říše“. Pochází ze staroněmeckého Ostarrichi (doloženo v listině císaře Oty III. z roku 996), což bylo označení pro tzv. Východní marku (Marchia orientalis), která byla v tehdejší době nejvýchodnějším územím s německým obyvatelstvem. Latinizovaná podoba Austria nemá nic společného s Austrálií (terra australis incognita = neznámá jižní země). České pojmenování Rakousko (historicky Rakúsy, později Rakousy) pochází od pohraničního hradu Ratgoz (dnes Raabs na soutoku Moravské a Německé Dyje), jehož název čeští obchodníci zkomolili na Rakús (nebo Rakuš). Podle něj pak pojmenovali okolní území a později celou zemi.
Geografie Přibližně 60 % země je hornaté povahy. Velké nížiny leží na východě podél Dunaje. Za nejvýše položené místo je považován vrchol Grossglockner (3798 m n.m.). Největší jezero Rakouska je Neziderské jezero.
Politická geografie Rakousko je rozděleno do 9 spolkových zemí, které jsou zase rozděleny do 84 okresů a 15 statutárních měst. Okresy se dále dělí na jednotlivé obce, města či městysy.
43
Podnebí Rakouské klima je označováno za smíšení oceánského a kontinentálního klimatu. Díky zvláštnostem těchto podnebí je východní Rakousko známé mrazivými zimami a horkými léty s celoročně nízkými srážkami. Západ země podléhá zpravidla méně silným podnebním podmínkám, a tak jsou zimy většinou mírnější a léta spíše teplá. Leží zde také oblasti bohaté na srážky. Z geografických podmínek vychází další klimatická zóna, a to alpínské klima, které způsobuje v horách silnější zimu než na hlouběji položeném východě. V posledních letech bylo Rakousko, stejně jako sousední země, častou obětí poruch počasí, které byly mnoha experty označovány jako důsledky globálního oteplování (průměrné teploty se trvale zvedají). Kvůli silným dešťům byly již několikrát ničivé záplavy a sesuvy půdy, které si vyžádaly i oběti na životech. Náhodně dochází i k bouřím síly orkánu a ohromným vánicím, které vedou k tomu, že mnoho obcí je zcela odříznuto od světa a množí se také pády lavin. Zemi v posledních letech sužovala ale i častá sucha.
Jazyky Němčina je úřední a mateřský jazyk přibližně 98 % rakouských občanů. Ačkoli neexistuje žádná „rakouská spisovná němčina“, rakouské varianty standardní němčiny vykazují určité odchylky od ostatních německy hovořících zemí. Ty jsou zachyceny v Rakouském slovníku. V Rakousku se vyskytují především dva základní dialekty hornoněmeckých jazyků: Alamanni a Bavorština . Vedle toho mluví také některé původní menšiny slovanskými a jinými jazyky, například burgenlandskou chorvatštinou, slovinštinou a maďarštinou.
Historie Nejstarší prameny dokládající přítomnost obyvatelstva na území Rakouska spadají do středního paleolitu, doby neandrtálců. Po postupném osídlení území Rakouska v mladší době kamenné přichází první známky objevování nalezišť mědi a tedy doby měděné. Z této doby pochází také nález známé zmrzlé mumie Ötziho na hranicích s Itálií. První zmínky o Rakousku (Ostarrichi) se datují do 10. století. Roku 1156 získali Babenberkové, kteří Rakousy drželi, od císaře Fridricha I. Barbarossy tzv. privilegium
44
minus, jímž byla východní marka povýšena na vévodství. Po krátké české vládě (Přemysl Otakar II.) udělil římský král Rudolf I. Habsburský Rakousy roku 1280 v léno svým synům. V majetku Habsburků zůstaly až do roku 1918. Po první světové válce, kterou Rakousko-Uhersko prohrálo, byli Habsburkové sesazeni a jejich říše zanikla. Na jejím území vznikla řada tzv. nástupnických států (Rakousko, Československo, Maďarsko, Polsko a Jugoslávie). Meziválečné Rakousko pro svou nejasnou identitu bylo pravděpodobně nejnestabilnějším z nich. V roce 1938 bylo Rakousko anektováno nacistickým Německem a po roce 1945 obsazeno vítěznými spojenci. Státní smlouva z roku 1955 ukončila období okupace, uznala nezávislost Rakouska a zakázala unifikaci s Německem. Ústavní zákon v témže roce vyhlásil „věčnou neutralitu“ Rakouska, což bylo podmínkou ke stažení sovětských vojsk. Rakousko se v roce 1995 stalo členskou zemí Evropské unie.
Hudba K nejznámějším skladatelům, kteří tvořili ve Vídni se mimo jiné řadí Wolfgang Amadeus Mozart, Franz Schubert, Anton Bruckner, Johann Strauss starší, který vytvořil Vídeňský valčík, a Johann Strauss mladší - „král valčíku“ a Gustav Mahler.
Výtvarné umění Zřejmě nejslavnější období rakouského malířství zažila Vídeň okolo roku 1900, kdy byla Vídeň centrem secese; tehdy zde působili mj. malíři Gustav Klimt, Oskar Kokoschka a Egon Schiele.
Opernball Ples v opeře je asi nejvýznamnější rakouskou společenskou událostí.
Donauinselfest Donauinselfest je poměrně monstrózní akcí, která se koná každý rok na konci června na ostrově Donauinsel. Celý Donauinsel se na tři dny pokryje hudebními pódii, různými atrakcemi, občerstveními a bary a statisíci návštěvníky.
45
Musikfilmfestival Festival komornějšího charakteru spojující hudbu s filmem – první prázdninový letní víkend.
Viennale Viennale je nejvýznamnějším a největším rakouským festivalem mezinárodního filmu.
Vánoční trhy Každý rok koncem listopadu vznikne hned na několika místech ve Vídni několik vánočních tržišť. Vídeň v tomto období získává kouzelnou, takřka pohádkovou atmosféru a vánoční trhy jsou v tomto období častým cílem výletů do Vídně. Projít se zimní Vídní, načerpat předvánoční náladu, nakoupit dárky a dát si horký punč nebo pečené kaštany sem přijíždí nejen obyvatelé Rakouska, ale i lidé z okolních zemí. Nejznámějším a největším vánočním trhem je trh před vídeňskou radnicí. Další vánoční trhy se konají před zámkem Schönbrunn, v zahradách zámku Belvedere, před kostelem Karlskirche nebo v areálu univerzity na dvoře bývalé všeobecné nemocnice na Alserstraße.
Velvyslanectví České republiky ve Vídni Penzingstraße 11 – 13, 1140 Wien Tel: + 431 899 581 11 Fax: + 431 894 12 00
Důležitá telefonní čísla: Policie……………………………………………………………………..133 První pomoc………………………….………………………...………….144
46
6.4 Topografická příprava
Topografickou přípravu jsem začala studiem zájezdu a vynesením jeho trasy na mapu. V rámci přípravy jsem si vypsala i čísla silnic a dálnic, které použijeme. Součástí přípravy je také výpočet ujetých kilometrů.
den km 1.
průb. Km místo
0 0,9 5,1 3,3 73,7 46,7 0 24,3 17
0 0,9 6 9,3 83 129,7 129,7 154 171
0 17 24,3 46,7 0 73,7 3,3 5,1 0,9 0
171 188 212,3 259 259 332,7 336 341,1 342 342
Brtnice
Stonařov Hatě Hatě Stockerau Wien
Wien Stockerau Hatě Hatě Stonařov
Brtnice Brtnice
Tabulka č. 1
47
Obrázek č. 9 48
Při topografické přípravě jsem také zpracovala tzv. excerpční lístky. Na tyto lístky jsem zapsala potřebné údaje o zajímavostech, zejména ve městech, kterými budeme na naší cestě projíždět:
Želetava První písemně doložená zpráva o Želetavě je z roku 1303. Hovoří se v ní o založení kostela sv. Michaela. Název Želetavy je psán jako Seletau, později Zeletahau a Zeletaw. Prvním majitelem Želetavy byl pan Oldřich ze Želetavy z větve mocného rodu na hradě Bílkov u Dačic. Roku 1370 byla Želetava povýšena na městečko s právem používat vlastní pečeť a s trhovými právy. Želetava se dostala až do roku 1812 do majetku poboční větve Rožnberků. Městečko Želetava dostává postupně další privilegia – právo pořádat čtyři výroční trhy, trhy dobytčí, privilegium odúmrti, vinného šenku, prodeje soli a cestovní artikule. Nemalý význam pro rozvoj městečka měla vojenská a obchodní cesta „Via regia” - královská cesta. Za vlády Marie Terezie byla tato cesta rozšířená a používala se jako císařská silnice do Vídně (která mimochodem vedla i přes Brtnici). Roku 1812 kupuje panství Želetava Karel Fridrich Kammel, šlechtic z Hardegu. To bylo již celé panství rozdrobeno na jednotlivé dvory. Sňatky přechází majetek na Františka Kurze a poté na posledního majitele - Františka Staňka, poslance říšského sněmu a poslance a ministra za první republiky.
Moravské Budějovice Mezi nejzajímavější památky Moravských Budějovic bezpochyby patří barokně klasicistní zámek z 2. poloviny 17. století, který nechal vystavět hrabě Rudolf Jindřich Schaumburk z radnice a čtyři měšťanské domy. Interiéry a dispozice zámku jsou převážně renesančního a barokního původu. Muzeum Vysočiny v Třebíči zde vybudovalo expozici zachycující historii města, zaniklá a zanikající městská řemesla. V zámeckých konírnách jsou pořádány nejrůznější výstavy a koncerty. Dále zde můžete také navštívit kapli sv. Michaela, původně románskou rotundu stojící na jihovýchodní straně kostela. Stavba válcovitého tvaru pochází zřejmě ze 13. století. Jeho spodní část sloužila jako kostnice. Dominantou vytvářející charakteristické panorama města, je farní kostel sv. Jiljí, trojlodní chrám s presbytářem. Původně románský kostel z 1. poloviny 13. století.
49
Západně od kostela stojí na terase městského opevnění rozsáhlá budova fary. Součástí farního areálu jsou i zbytky městského oprávnění, které tvoří části hradeb, okrouhlá bašta a městská brána „pod farou“. Pararulová vrása je vzácný geologický útvar, který je vidět na skalním ostrohu, na němž se vypíná budova fary. Vznikla za tzv. kodomské horotvorné činnosti, která probíhala před 600 – 800 milióny lety. Útvar se řadí mezi geologické rarity, v celé České republice není podobná k vidění. Masné krámy původně stály na tzv. Dolním rynku, dnes náměstí Míru a první zmínka o nich pochází z roku 1522. V roce 1837 byly tyto masné krámy zrušeny a namísto nich bylo v roce 1839 postaveno nových 12 krámů ve tvaru podkovy na zahradě a části školního dvora v dnešní Purcnerově ulici. V Moravských Budějovicích se také nachází kaple sv. Anny a kaple sv. Jana Nepomuckého.
Znojmo Znojmo je bývalé královské město a hraniční pevnost na staré císařské silnici z Prahy do Vídně. Je to město s bohatou historií, s velkou koncentrací chrámů a klášterů a s nejucelenější kolekcí renesančních měšťanských domů v rámci celé České republiky. Znojmo se hlavně proslavilo výrobou nakládaných okurek a pěstováním vinné révy a ovoce. Dnes Znojmo představuje jako město plné historie a město vína atraktivní destinaci v rámci nabídek cestovního ruchu, je vstupní branou do Národního parku Podyjí, jenž se táhne podél romantického říčního údolí na západ od města až k Vranovu nad Dyjí, proslulému letovisku u stejnojmenného přehradního jezera. Znojmo je také městem kultury: každoročně se zde pořádá několik festivalů jako například červencový Znojemský hudební festival či zářijové Znojemské historické vinobraní; v celoročním provozu je také Městské divadlo a Jihomoravské muzeum.
Vídeň Vídeň (něm. Wien) je hlavní město Rakouska, současně také statutární město a zároveň od 1. ledna 1922 jedna z jeho spolkových zemí, zcela obklopená územím spolkové země Dolní Rakousko. Leží na řece Dunaj a se svými 1,6 miliony obyvatel je největším rakouským městem a současně nejvýznamnějším kulturním, politickým
50
a hospodářským centrem země. Historické centrum Vídně bylo v roce 2001 zapsáno na Seznam světového dědictví UNESCO. Počátky historie města spadají již do doby Římanů, kteří zde založili v 1. století vojenský tábor pod jménem Vindobona. Kolem roku 1150 byl založen nejstarší vídeňský kostel. Poloha na kraji uherských plání byla z pohledu obrany poněkud nešťastná, proto byla také častým terčem vojenských útoků. Ty sice na čas přerušilo vítězství nad Turky v roce 1683, nicméně historie zaznamenala jak Napoleonovu okupaci, tak i okupaci sovětskými vojsky. Na její pozůstatky najdeme ve Vídni památky dodnes. K největšímu rozmachu města došlo za největší slávy Rakousko-Uherska, z tehdy malého města se stala dvoumilionová metropole s císařským zámkem a úřady pro celou říši. V té době žila ve Vídni početná česká komunita, ta však od roku 1918 neustále slábne. Do roku 1921 byla Vídeň součástí země Dolní Rakousko, poté z ní byla vyčleněna jako samostatná spolková země. Jednou z největších turistických atrakcí je císařský letní palác Schönbrunn, centru města vévodí majestátní katedrála Stephansdom, kde najdeme hned několik stavebních stylů. Další dominantou starého města je sídelní hrad Habsburků Hofburg. Mezi další zajímavé památky patří Karlskirche – architektonický skvost, který postavil rakouský stavitel Bernard Fischer z Erlachu na přání císaře Karla VI. jako poděkování za překonanou morovou epidemii. Milovníci soudobé architektury si jistě nenechají ujít slavný Hundertwasserhaus obytný komplex domů bořící všechny konvence. Tovaryšský sloup je strom, do kterého tovaryši, kteří dorazili ze zemí českých do srdce Habsburské monarchie, zatloukli hřebík. Časem se strom zaplnil hřebíky. Dnes je z něj atrakce. Vídeň se člení na 23 samosprávných městských částí tradičně označovaných jako Vídeňské městské okresy (německy Wiener Stadtbezirke). První byly vytvořeny roku 1850 při prvním rozšíření Vídně. Od té doby se zvětšil nejen jejich počet, ale i rozloha. Vídeň má bohatou hudební minulost. I po staletích jsou Straußovy valčíky populární. Wolfgang Amadeus Mozart, Franz Schubert, Ludwig van Beethoven, Joseph Haydn či Franz Liszt a mnozí další skladatelé jsou pomalu denně na programu státní opery, Volksoper a různých koncertních síních ve Vídni. Ale toto město má také výtvarného ducha - mezi nejznámější sektor výtvarného umění Vídně patří určitě secese. Její představitelé Gustav Klimt nebo Egon Schiele mají
51
své stálé výstavy v umělecky-historickém muzeu na Ringstraße a v Museumsqartieru na Mariahilfer Straße. Mezi nejznámější vídeňské architekty patří Otto Wagner, Josef Hoffmann či Adolf Loos.
Ve Vídni je sídlo mnoha mezinárodních organizací. Mezi jinými je to např. •
OPEC – organizace zemí vyvážející ropu
•
OBSE – organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě
52
6.5 Chronologická příprava
Při zpracování chronologie zájezdu jsem vycházela z topografické přípravy. Nejprve jsem zaznamenala ujeté km a přestávky. Potom jsem pro chronologický výpočet použila následující průměrné hodinové kilometrové rychlosti: dálnice 85 km/hod silnice 1. třídy 65 km/hod silnice 2. třídy 55 km/hod silnice 3. třídy a místní komunikace 45 km/hod
Výsledky jsem poté zanesla do tabulky itineráře zájezdu.
průb. Km
km 0 0,9 5,1 3,3 73,7 46,7 24,3 17
0 0,9 6 9,3 83 129,7 154
místo
č.komunikace čas
Brtnice
405 405 II. Třída 403 II - 402 I - 38 I - 303 dálnice A22
0 2 min 6 min 4 min 68 min 44 min 18 min
B221
23 min
Stonařov Hatě Stockerau
Wien - trasa vede 171 městem
Celkem 0 17 24,3 46,7 73,7 3,3 5,1 0,9
Celkem
2 hod 45 min nástup do 171 autobusu 188 212,3 259 332,7 336 341,1 342
Wien - trasa vede městem Stockerau Hatě Stonařov
Brtnice
B221 dálnice A22 I - 303 I - 38 II - 402 II. Třída 403 405
23 min 18 min 44 min 68 min 4 min 6 min 2 min
2 hod 45 min
Tabulka č.2
53
6.6 Psychologická příprava
Do psychologické přípravy jsem zahrnula znalosti o složení skupiny z hlediska párů, rodiny s dětmi, navzájem známých a neznámých účastníků. Pár byl ve skupině jeden – Marie Mištová a Pavel Diviš, rodina byla také jen jedna – Miloslav a Helena Vrzalovi a dcera Helena Vrzalová. Účastníci se navzájem všichni znali.
54
6.7 Slovní projev průvodce
Připravila jsem si pro skupinu na přivítanou krátký úvod, který jsem si několikrát přečetla a přednesla ho do mikrofonu bez čtení:
„Dobrý den, Jmenuji se Kamila Růžičková a ráda bych vás přivítala na dnešním zájezdu do Vídně. Chtěla bych vám také představit našeho řidiče pana Tomáše Uchytila z Rudíkova, který je spolumajitelem rodinné firmy „Autobusová doprava Jaroslav Uchytil“, díky které dnes cestujeme. Abyste věděli, co všechno nás dnes čeká, připravila jsem si pro vás stručný přehled programu. Pojedeme přes Moravské Budějovice a Znojmo na hraniční přechod Hatě, kde si dáme malou přestávku na toalety a občerstvení. Potom se vydáme přes Hollabrunn a Stockerau přímo do hlavního města Rakouska – Vídně. Tam navštívíme náš hlavní cíl zájezdu Leopold museum, kde strávíme přibližně 1,5 hodiny. Potom se procházkou vypravíme prohlédnout vnější areál zámku Hofburg a projdeme si taktéž jeho přilehlou zahradu Volksgarten. Při cestě na vídeňskou radnici se zastavíme v budově Parlamentu, kde si také něco málo povíme a prohlédneme si vstupní halu. Na Radnici pak strávíme něco kolem půlhodinky a pak si dáme rozchod na vánočních trzích. Předpokládaný odjezd je kolem 16:30 až 17:00 hodin. Prosím všechny účastníky, aby
dbali na dodržování domluvených časů při
rozchodech. A ještě pár informací k cestovnímu pojištění. Při vstupu do autobusu jste každý dostal kartičku od VZP s vaším jménem, kterou budete potřebovat v případě zdravotních potíží, při kterých by bylo nutné vyhledat lékařskou pomoc. Prosím nezapomeňte, že toto pojištění vám zaručuje ošetření za stejných podmínek, jako byste byli občané Rakouska. Neznamená to tedy automaticky, že veškeré ošetření by bylo bezplatné. V Rakousku jsou totiž zavedeny určité poplatky za lékařské úkony stejně jako u nás. Nicméně upřímně doufám, že nikdo z vás péči lékaře nebude potřebovat. Při jakýchkoliv potížích se na mě můžete kdykoliv obrátit a bude-li to v mých silách, ráda vám pomůžu. Věřím, že si dnešní den v pohodě a v klidu užijeme bez nepříjemností a přeji vám příjemnou cestu!“
55
Po cestě do Vídně jsem ještě několikrát použila excerpční lístky (viz. příprava topografického minima), na kterých jsem měla zapsané informace o zajímavých městech, kterými jsme projížděli (Želetava, Moravské Budějovice a Znojmo) a při vjezdu do Vídně také informace o tomto městě.
56
6.8 Itinerář zájezdu
57
průb. Km
den km 1.
0 0,9 5,1 3,3 73,7 46,7 0 24,3 17
0 17 24,3 46,7 0 73,7 3,3 5,1 0,9 0
0 0,9 6 9,3 83 129,7 129,7 154 171
171 188 212,3 259 259 332,7 336 341,1 342 342
místo
č. komunikace
Brtnice
405 405 II. Třída 403 II - 402 I - 38 I - 303
Stonařov Hatě Hatě Stockerau Wien
Wien Stockerau Hatě Hatě Stonařov
Brtnice Brtnice
dálnice A22 B221
B221 dálnice A22 I - 303 I - 38 II - 402 II. Třída 403 405
poznámky 7:00 7:02 7:06 7:10 8:18 9:02 9:32 9:50 * 10:40 10:40 13:30 14:00 14:40 15:20 16:20 16:45 17:08 17:26 18:10 18:30 19:38 19:42 19:48 * 20:10
7:00 odjezd autobusu z parkoviště školy 7:02 7:06 7:10 8:18 9:02 9:32 Přestávka 30 minut na WC, občerstvení 9:50 10:13 Trasa Donauufer - Burgring výstup z autobusu - řidič jede zaparkovat na neplacené parkoviště 13:30 prohlídka Leopold musea 14:00 prohlídka areálu Hofburg a Volksgarten 14:40 prohlídka haly vídeňského parlamentu 15:20 prohlídka Radnice 16:20 trhy 16:45 přesun na parkoviště, nástup do autobusu 17:08 17:26 18:10 18:30 Přestávka 20 minut na WC, občerstvení 19:38 19:42 19:48 19:50 Příjezd do Brtnice na parkoviště školy
* Poznámka - čas příjezdu se od výpočtu liší z důvodu ponechání časové rezervy při případných objížďkách či jiných nepředvídaných událostech
Tabulka č.3 58
6.9 Objednávka autokaru Autobusová doprava Jaroslav Uchytil Rudíkov 172, 675 05 Rudíkov IČO: 634 30 339, DIČ: CZ 430320427
Kamila Růžičková Víska 30, 675 29 Kněžice Tel. 604 424 909,
[email protected] b. ú. 1755882093/0800
OBJENÁVKA AUTOBUSOVÉ DOPRAVY Na základě telefonické domluvy u vás závazně objednávám autobusovou dopravu: Místo přistavení: Školní 725, Brtnice – parkoviště základní školy. Datum a čas přistavení: 13. 12. 2008 v 6:45 hod. Odjezd: 7:00 hod. Trasa a cíl cesty: Brtnice – Želetava – Moravské Budějovice – Znojmo – Hollabrunn – Stockerau – Wien (cílové místo). Předpokládaný odjezd z Vídně: 16:30 – 17:00 hod. Počet účastníků: 19 + průvodce. Typ autobusu: IVECO STRATOS - 19+1+1 místo - EURO 3 - Klimatizace - Lednička - Mikrofon - Dvd přehrávač - úložný prostor nad hlavami cestujících - pohodlí na úrovni velkého autobusu
Děkuji, Kamila Růžičková 59
6.10 Kalkulace ceny zájezdu Cenu zájezdu budou tvořit pouze náklady na dopravu a cestovní pojištění.
6.10.1 Náklady na dopravu Zde je nutné zahrnout náklady na ujeté km, přístavné, čekání, diety řidiče a rakouské mýtné. Cena za
Celkem
366 km (včetně 7 km na cestu
Celkem
DPH Kč
jednotku Ujeto km
%
16,00 Kč
5 856,00 0%
5 856,00
na parkoviště a zpět a 5% rezervy pro případné objížďky) Přístavné
58 km
16,00
928,00
0%
928,00
Čekání
6 hod
110,00
660,00
0%
660,00
Diety
23 Eur
26,00
598,00
0%
598,00
Mýto
10 eur
26,00
260,00
0%
260,00
*0%
8 302,-
Rakousko
Celkem
* Pozn.: Protože se jedná o zájezd za hranice jiného státu, neplatí se DPH. Tabulka č. 4
Zájezdu se bude účastnit celkem 19 platících lidí: 8 302,- Kč / 19 lidí = 437,- na osobu
6.10.2 Cestovní pojištění 20,- dospělý 14,- dítě do 15 – ti let
6.10.3 Předpokládaná cena zájezdu 457,- dospělý 451,- dítě do 15 – ti let
60
6.11 Nabídka zájezdu ZŠ Brtnice
Chceš se dozvědět něco o našem slavném rodákovi Josefu Hoffmannovi a zároveň nasát jedinečnou atmosféru předvánoční Vídně? Tak přihlas sebe, své sourozence, kamarády nebo rodiče na
ZÁJEZD DO VÍDNĚ!
Společně navštívíme Leopold museum, kde se dozvíme mnohé o J. Hoffmannovi a dílnách Wiener Werstätte, uvidíme zámek Hofburg a přilehlé zahrady, prohlédneme si vídeňský parlament a Radnici a v neposlední řadě také slavné vánoční trhy.
Kdy: 13. 12. 2008 Odjezd: 7:00 hod. od parkoviště ZŠ Brtnice Cena: 451,- dítě 457,- dospělý
(Cena je včetně cestovního pojištění)
Hlásit se můžete v ředitelně u paní ředitelky Evy Šlejtrové nebo v brtnickém infocentru v Domě Valdštejnů (č. p. 74). S sebou si nezapomeňte vzít vaše rodné číslo (slouží k cestovnímu pojištění)! 61
6.12 Zhodnocení jednodenního zájezdu do Vídně
6.12.1 Skutečný harmonogram zájezdu Až na drobné odchylky se podařilo uskutečnit zájezd v naplánovaném harmonogramu:
den místo 1.
Brtnice
Stonařov Hatě Hatě Stockerau Wien
Wien Stockerau Hatě Hatě Stonařov
Brtnice Brtnice Tabulka č. 5
č. komunikace 405 405 II. Třída 403 II - 402 I - 38 I - 303
poznámky -
8:25
7:05 odjezd autobusu z parkoviště školy
8:25 8:45 Přestávka 30 minut na WC, občerstvení
dálnice A22 B221 10:45 10:45 13:30 14:00 14:25 15:00 16:00 B221 16:15 dálnice A22 I - 303 17:50 I - 38 II - 402 II. Třída 403 405 19:30
Trasa Donauufer - Burgring
13:30 14:00 14:25 15:00 16:00 16:15
výstup z autobusu - řidič jede zaparkovat na neplacené parkoviště prohlídka Leopold musea prohlídka areálu Hofburg a Volksgarten prohlídka haly vídeňského parlamentu prohlídka Radnice trhy přesun na parkoviště, nástup do autobusu
17:50 18:05 Přestávka 20 minut na WC, občerstvení
Příjezd do Brtnice na parkoviště školy
62
6.12.2 Zhodnocení programu Celý zájezd proběhl bez komplikací, účastníci se všichni dostavovali včas na předem určená stanoviště. Výklady k jednotlivým bodům programu jsem čerpala z informací, které jsem uvedla v předchozích kapitolách (Josef Hoffmann, Wiener Werkstätte, Hofburg, Parlament, Radnice apod.). Rozsah výkladu jsem vždy přizpůsobovala jejich pozornosti – pakliže jsem viděla, že o danou věc projevují zájem, mluvila jsem déle a podrobněji (např. v Leopold museu se dokonce rozpoutala diskuze na téma Josef Hoffmann). U některých památek bylo zřejmé, že bude stačit stručný přehled informací o daném místě (např. Parlament, zahrady Volksgarten). Ovšem vždy se účastníci o výklad zajímali, takže vcelku nebyl problém jejich pozornost udržet.
63
6.12.3 Skutečně vynaložené náklady
Cena za
Celkem
jednotku
%
Celkem Kč
DPH
Ujeto km
349
16,00 Kč
5 584,00 0%
5 584,00
Přístavné
58 km
16,00 – 70% sleva
278,40
0%
278,40
Čekání
5,75 hod 110,00
632,50
0%
632,50
Diety
22,5 Eur 26,00
585,00
0%
585,00
244,66
0%
244,66
*0%
7 325,-
Mýto Rakousko 9,41 eur
Celkem
26,00
* Pozn.: Protože se jedná o zájezd za hranice jiného státu, neplatí se DPH. Tabulka č. 6
Vybrané peníze Faktura Rozdíl Vrátit na osobu Tabulka č. 7
8 302,7 325,977,51,-
64
7 VLIV OSOBNOSTI J. M. HOFFMANNA NA ROZVOJ CESTOVNÍHO RUCHU NA ÚZEMÍ BRTNICE
Mít slavného rodáka – to je přání snad každého města i malé vesničky. Pakliže tedy někde takového rodáka mají, občané se k němu hrdě hlásí, staví mu pomníky, snaží se ho propagovat spolu s názvem města (Jihlava – rodné město skladatele Gustava Mahlera, Třešť – město F. Kafky, Prostějov – rodné město J. Wolkera nebo Ivančice – rodné město Alfonse Muchy). Takové jednání má pro cestovní ruch své důležité opodstatnění – s propagací osobnosti jde totiž ruku v ruce i propagace města či vesnice jako takové. Může jít také o případ, že je osobnost uznávaná především za hranicemi našeho státu. Přesně tak je tomu také v Brtnici na Jihlavsku.
Architekt a designér Josef Hoffmann je jméno především evropského významu. Je spojován nejvíce s Vídní, kde svou práci dovedl k vrcholu. Jeho osobnosti se věnuje nejenom Leopold museum, ale také galerie MAK Wien (muzeum užitého umění), která velmi úzce spolupracuje s Moravskou galerií v Brně. Tyto instituce se věnují výstavám, přednáškám a dalším akcím které souvisí s J. Hoffmannem nejen v Rakousku a Čechách, ale také po celé Evropě. Expozice jsou často spojovány s jinou osobností architektury či designu, ať už z Hoffmannových současníků, či jeho nástupců. Kurátoři tak chtějí návštěvníkům umožnit srovnání podobných či naprosto odlišných myšlenek umělců stejného odvětví. Díky těmto aktivitám vstupuje náš brtnický rodák do povědomí široké veřejnosti odborné i laické. Návštěvníci výstav a jiných akcí jsou často turisté, zajímající se o umění, místní kulturu a historii. Moravská galerie je v současné době největší propagátor J. Hoffmanna na území naší republiky. Od roku 2006 je správcem a provozovatelem muzea „Rodný dům architekta Josefa Hoffmanna“ v Brtnici. Muzeum je otevřeno celoročně: Duben, květen, červen: Út – Ne 10.00 – 17.00 Červenec, srpen: Po – Ne 10.00 – 17.00 Září, říjen: Út – Ne 10.00 – 17.00 Listopad, prosinec, leden, únor, březen: So, Ne 10.00 – 17.00
65
V zimních měsících je také možná prohlídka muzea jakýkoliv den po telefonické domluvě na čísle: 724 543 722.
Do muzea přijíždí každoročně stovky návštěvníků z celého světa. Prohlédnout si mohou dům, ve kterém J. Hoffmann vyrůstal a v dospělosti ho zrekonstruoval na letní odpočinkové sídlo pro sebe, své sestry a jejich rodiny. Rekonstrukce domu se nese v duchu Hoffmannovského pojetí secese a je nádhernou ukázkou jeho tvořivé nápaditosti. Výstava také představuje výrobky (nábytek, lampy, sklo, porcelán, bytový textil) podle návrhů Josefa Hoffmanna z produkce významných firem, které podle nich vyrábí dodnes. Jedná se o firmy Backhausen Exquisite Wohntextilien, J. & L. Lobmeyr, Sklářský ateliér Petr Rath – Kamenický Šenov, Österreichische Werkstätten,
Wiener Porzellanmanufaktur Augarten, Wittmann
Möbelwerkstätten, Woka lamps Vienna a Glashütte Zalto.
Díky statistice návštěvníků vedenou v muzeu lze snadno dokázat význam osobnosti J. Hofmanna na rozvoj cestovního ruchu na území brtnicka. Do této statistiky se nezapočítává návštěvnost jiných akcí, které v souvislosti s muzeem vznikají. Přesto se tyto aktivity řadí v Brnici k nejúspěšnějším a nejvýznamějším událostem. Návštěvníky, turisty a zájemce o umění láká muzeum různými přednáškami, které se konají každý měsíc v hlavní sezóně. Každý rok zde také Moravská galerie pořádá vernisáž při zahájení sezóny, které se účastní stovky lidí. Stejně tak velký úpěch zaznamenávájí pravidelné Muzejní noci, dernisáže a dny otevřených dveří při významných událostech města –festivalech, trzích, městských slavnostech, pouti apod.
Návštěvnost v Muzeu Josefa Hoffmanna v Brtnici rok počet návštěvníků celkem 2004 2005 2006 2007 2008 2009 CELKEM Tabulka č. 8
2293 2391 1951 2246 2087 zatím 420 11388
66
Zahraniční návštěvnost Muzea J. Hoffmanna v roce 2008 Rakousko Polsko, Nový +Německo Slovensko Ukrajina Zéland 2 2
Cizinci leden únor březen 9 duben 2 květen 70 červen 77 červenec 8 srpen 45 září 15 říjen 45 listopad 45 prosinec 318 CELKEM Tabulka č. 9
2
4 2
1
2 8
5
Holandsko USA, Kanada Celkem 4 1 1 9 4 70 77 3 12 7 34 2 2 52 2 17 45 47 0 3 15 11 360
Význam osobnosti našeho rodáka se tedy bezpochyby zapsal do nejdůležitějších prvků rozvoje turismu v Brtnici. Město Brtnice si je jako vlastník této budovy vědomé významného spojení s provozovatelem muzea Moravskou galerií a plně podporuje veškeré její aktivity spojené s propagací muzea a aktivit, které se v něm konají. Na základě těchto dobrých vztahů se vytváří příznivé podmínky pro celkovou propagaci města.
Infrastruktura památek a turistických zajímavostí v Brtnici se ovšem neomezuje pouze na muzeum Rodný dům J. Hoffmanna, ale také na další pamětihodnosti, jak bylo již uvedeno v kapitole „Brtnice – rodiště Josefa Hoffmanna“ (Renesanční radnice, Brtnický zámek, Paulánský klášter, kostely, mosty, votivní sloupy, kaple a židovské hřbitovy). Bohužel žádná z památek není veřejnosti běžně přístupná (kromě mostů, sloupů a radnice). Přesto se v sezóně v Brtnici vyskytuje velké množství turistů. Vede přes ni nebo jejím okolím čtyři značené turistické stezky a dvě cyklotrasy:
Modrá stezka vede z Číchova údolím řeky Jihlavy přes Radonín do Brtnice. Odtud pokračuje velmi zajímavým přírodovědně vzácným údolím říčky Brtnice, které opuští
67
za zříceninou hradu Rokštejna a pokračuje do Dolního Smrčného a dále. Asi dvě třetiny údolí mezi Brtnicí a Rokštejnem jsou přírodní rezervací. Žlutá stezka vede přes Sokolíčko u Stonařova, Brtnický vrch, Brtnici, kolem vrchu Malín lesem do Bransouz. Zelená stezka vede do Nové Brtnice přes Černé lesy, kolem vrchu Malín do Panské Lhoty, přes Rokštejn a pak údolím říčky Brtnice téměř až k jejímu soutoku s řekou Jihlavou a končí v Přímělkově. Červená stezka se oblasti jen dotýká. Vede údolím řeky Jihlavy z Jihlavy do Třebíče.
Cyklotrasa číslo 162 z Jihlavy do Třebíče jako součást dálkové trasy Jihlava – Český Těšín (na mapě značená též jako “Jantarová”). Vede z Luk nad Jihlavou přes Svatoslav a přes Střížov. Na rovince před Přímělkovem odbočuje vpravo a přetíná údolí říčky Brtnice. Pak vstupuje do Panské Lhoty a vede přes Dolní Smrčné do Bransouz a dále až do Třebíče. Cyklotrasa číslo 5111 v Číchově v údolí řeky Jihlavy odbočuje z trasy č. 162 (Jantarová) a velkým obloukem se na ni v Přibyslavicích zase vrací. Přibližně polovina trasy vede po polních a lesních cestách. Celkem je dlouhá 25 km. Z Číchova vede přes Radonín, Černé lesy, Brtnici, Brtnický vrch, Jestřebí, lesní zámeček Aleje, Opatov, Heraltice a Okříšky do již zmíněných Přibyslavic. Uvnitř této okružní cyklotrasy se nachází Lesní naučná stezka začínající a končící u střediska ekologické výchovy Chaloupky u Nové Brtnice (přístup ze silnice ze Zašovic do Kněžic). Naučná stezka je 7 km dlouhá a má šest zastavení s naučnými panely.[15]
Z těchto důvodů je proto nutné podporovat provoz muzea, které se v současné době stalo jedinou veřejně přístupnou památkou v Brtnici.
68
8 ZÁVĚR Architekt a designér Josef Maria Hoffmann se stal nedílnou součástí cestovního ruchu na Vysočině. Upoutávky na jeho osobnost a brtnické muzeum, které se jím zabývá, můžete dnes nalézt v každém přehledu turistických atraktivit našeho kraje.
Díky znovunalezení a propagace této významné osobnosti se naskýtá spousta výborných příležitostí ve vytváření turistických produktů, ať už se jedná o turistické suvenýry a materiály, ubytování a stravování účastníků cestovního ruchu, tak i tvorby zájezdů jako takových, a to zejména v Brtnici.
O zájezd do Vídně jako působiště J. Hoffmanna byl velký zájem. Podobné zahraniční zájezdy by se tedy mohly uskutečnit i do jiných evropských měst, ve kterých Hoffmann zanechal svoje stopy. Zájezdy by mohly být také užitečné pro studenty uměleckých oborů, jako je například textilní škola v Heleníně (studenti této školy vytvořily dokonce v roce 2007 na přehlídku v rámci Muzejní noci v Brtnici módní kolekci s prvky designu typického pro J. Hoffmanna), střední grafická škola v Jihlavě a umělecké obory zabývající se estetikou Masarykovy univerzity v Brně.
V povědomí široké veřejnosti by se měla osobnost Josefa Hoffmanna udržovat v rámci veškerých dostupných prostředků i nadále, aby tak zůstával odkaz na osobnost světového významu pro příští generace.
69
Seznam použitých citací
[1] dostupné z: www.spjh.net [ze dne 13. 11. 2008] [2] dostupné z: http://www.brtnice.cz/vismo/dokumenty2.asp?u=1295&id_org=1295&id=87565&p1= &p2=&p3= [ze dne 13. 11. 2008] [3 - 11] dostupné z: http://www.brtnice.cz/vismo/dokumenty2.asp?u=1295&id_org=1295&id=87565&p1= &p2=&p3=[ze dne 13. 11. 2008] [12] dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Secese [ze dne 8. 1. 2009] [13] dostupné z: http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/520984-uzite-umeni [ze dne 8. 1. 2009] [14] dostupné z: http://www.mestasveta.cz/viden/pamatky/radnice [ze dne 13. 11. 2008] [15] dostupné z: tp://www.brtnice.cz/vismo/dokumenty2.asp?u=1295&id_org=1295&id=9758&p1=&p2 =&p3= [ze dne 20. 11. 2008]
70
Seznam použitých zdrojů Dostupné z: http://www.moravska-galerie.cz/cs/vystavni-akce/josef-hoffmann-nadcasovy-design/ [ze dne 15. 11. 2008] Dostupné z: http://www.brtnice.cz/ [ze dne 15. 3. 2009]
Dostupné z: http://www.archinet.cz/ [ze dne 15. 11. 2008]
Dostupné z:http://www.altertuemliches.at/kunstantiquitaeten/index.php?sess=&action=details&eid=2629&date=1215640800 [ze dne 15. 11. 2008] z originálu přeložila a upravila Kamila Růžičková Dostupné z: http://www.viden.poznavaci-zajezdy.cz/viden-hofburg.html[ze dne 10. 11. 2008] Dostupné z: http://mesta.orbion.cz/viden/hofburg/#volksgarten[ze dne 10. 11. 2008] Dostupné z: http://www.mestasveta.cz/viden/pamatky/parlament[ze dne 10. 11. 2008] Dostupné z: http://www.mestasveta.cz/viden/pamatky/radnice[ze dne 10. 11. 2008] Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Rakousko[ze dne 10. 11. 2008] Dostupné z: http://www.obeczeletava.cz/ [ze dne 25. 10. 2008]
Dostupné z: http://mbudejovice.cz.obce.cz/ [ze dne 25. 10. 2008]
Dostupné z: http://www.znojmocity.cz.obce.cz/ [ze dne 25. 10. 2008]
Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/V%C3%ADde%C5%88 [ze dne 25. 10. 2008]
71
