CESTA DO LESA FILMOVÝ SCÉNÁŘ. Autoři: Tomáš VOREL, Bára SCHLESINGER

1

CESTA DO LESA

FILMOVÝ SCÉNÁŘ

Autoři: Tomáš VOREL, Bára SCHLESINGER

Copyright: VorelFilm 2010 Registration: Dilia 2010

2

O:1 LES - DEN Kamera let mezi stromy, klouže po pasekách a spolu s větrem hladí mladé borovicové porosty. Vznáší se nad horskou říčkou, pluje vzhůru do břidličných svahů, podél divokého potoka, prolétá se statnými smrky a modříny, některé jsou popadané a rozpadlé v kapradí. Je už to jakýsi prales, žijící svým původním životem, protože technika sem nedosáhla, svah je příliš strmý a divoký. Vše tady bují rostlinstvem původním, barvami archetypálními. Svahem vzhůru běží Anyna, mladistvá dívka, vlasy ryšavé, oči tyrkysové a šaty rozevláté. O:2 SVAH PRALESA - DEN Kamera se prodírá falově zeleným kapradí a sleduje dívku, která běží a hned tančí. Tanec bez rytmu a přesných fgur, spíše je to výbuch energie, radosti ze života. Anyna poskakuje, padá na zem, leze po čtyřech, funí jako zvíře, směje se a mručí. Pak vyčerpaná padne na zem do chladivého mechu, vydechuje prudce. Zavírá oči, srdce jí buší. Tělem obejme kmen padlého modřínu a přitiskne se k němu, jakoby to byl milenec. Bílé bosé nohy drhnou kůru, rukama se drží větví, zakousne se do kmenu. Tu se za její hlavou ozve zvířecí zafunění. Anyna sebou cukne, stydlivě se posadí na kmen, stáhne sukni, ani nedutá. Temné funění se opakuje. Dívka se pomalu otočí a vidí. Stojí tam obrovský jelen a zírá na ní, koruna paroží se nad ním vznáší jako svatozář(VFX). Anyna si upraví šaty a pokusí se o úsměv. Anyna: Ahoj jelene …dobrý? Jelen stále jak socha, opět zafuní, pak se otočí a důstojně odkráčí. O:3 SMRKOVÝ LES - DEN Se svázaným šátkem plným hub poskakuje Anyna úhledným smrkovým lesem. Jeden strom jako druhý, vyrostly tu podle promyšleného plánu, pryč je divokost pralesa. Anyna kličkuje mezi smrky, občas jí nějaká houba vylítne ze šátku, ale dívce to je jedno, točí se jako čamrda. Ani si nevšímá adjunkta Ludvy a revírníka Cvrka. Pes Bart za dívkou vystartuje, ale píšťalka z paroží ho přivede zpět. Ludva: Barde k noze! Daun! Ludva je statný mladík, ostře řezaných rysů, bere svou práci vážně a odpovědně. Revírní Cvrk je věkem blízko důchodu, oči pronikavě zelené, plnovous nazrzlý. Oba v pracovním lesáckém a zírají za poskakující dívkou. Cvrk: To je ta vod Maráků, ne? Ludva: Anyna se jmenuje. Divný jméno, co…?

3

Cvrk: No ten její fotr je taky divnej. A její matinka, vo tý radši ani nemluvím... Náplavy z města… Ludva za dívkou pohrdavě, však zálibně hledí. Její dětská energie, její ryšavé vlasy jsou spalující. Cvrk se podívá zpět do bloku, kde si zapisuje údaje. Pak se podívá na strom, ve kterém je vyhlodaná veliká díra a na zemi hromada třísek. Cvrk: A co tenhle…? Ludva se dotkne stromu a komentuje jeho stav. Ludva: Datel ho vykloval hluboko, takže je plnej brouků takže má málo vody a brzo uschne, takže bych ho vzal… Cvrk je spokojen a zapisuje do desek. Cvrk: Přesně tak… Ludva vytáhne z kapsy sprej a svítivě oranžovou barvou udělá na strom tečku. Cvrk se posune k dalšímu stromu. Cvrk: Tenhle označ taky... Ludva si prohlíží kůru z blízka. Ludva: Drtinky od kůrovce... Cvrk: Taky to poznáš podle povadlé koruny... Ludva zvedne zrak ke koruně a označí kmen oranžovou tečkou. O:4 CESTA S AUTEM – DEN Revírní Cvrk a adjunkt Ludva pomalu kráčí a sbírají odpadky do igelitové tašky. Cvrk: Po víkendu je tu smeťák...

4

Ludva souhlasně kývne, šlápne na prázdnou petku, zmačká hodí do igelitky. V lese na mechu sedí červené osobní auto. Cvrk se zastaví a rozzlobeně rozhlíží. Cvrk: Vidiš to? Voni zajedou autem až sem...! Ludva: Ňáký houbaři asi... Cvrk: Je tam zákaz vjezdu! Je tam závora! A je to prd platný...! Zavoláme odtahovku... Cvrk bere mobil a navolí číslo. Ludva: Pane Cvrk, než sem přijede odtahovka, tak budou houbaři pryč a my to zaplatme... Cvrk: Máš recht. Vypustme mu gumy. Si bude pamatovat, že do lesa se nejezdí... Cvrk klekne, odšroubuje čepičku ventilku a vypoušt pneumatiku. Ludva vypoušt zadní kola. Vzduch syčí, auto klesá do mechu a kamera stoupá podél stromů až nad les. A do obrazu se prolínají úvodní titulky.

Cesta do lesa LÉTO O:5 RYBNÍK V LESE – VEČER = REÁL VEČER Anyna, její bratr Sayen a jejich matka Markéta v plavkách stojí v rybníku a tančí taichi. Sayena to ale nebaví, tak cáká a vříská. Sayen: Uháááá… héééérrrrrrr…..uhýýýýý… Markéta: Sayene buď potichu, les jde taky spát... Sayen: Les přeci nespí...

5

Markéta se ponoří do vody a začne se vlnit, jakoby tančila. Markéta: Co je živý, tak v noci spí, tak jako my... Anyna: Nebo naopak, sovy a vejři ve dne spí a v noci loví... Anyna se potopí vedle mámy a tančí spolu pod vodou. Sayen: Ale já taky lovim! Lovim ryby... huááááá.... O:12 NÁVES – VEČER = REÁL VEČER Bába Brunátová je svraštělá do uzlíčku, obličej jak rozpadlý pařez, ale čilá je převelice. Tahá za provaz zvoničky, která trčí na dolním kraji návsi hned u žabince. Zvon: Dink Cink, Dink Cink… Markéta, Anyna, Sayen pomalu prochází kolem zvoničky. Markéta jízlivě prohodí. Markéta: Paní Brunátová, to do toho musíte furt tak mlátit? Brunátová odpovídá nesrozumitelnou řečí, jsou to spíše skřeky, než lidský hlas. O:13 DVOREK MARÁKŮ – VEČER = REÁL VEČER Markéta otevírá plechová vrata plotu, kdysi zeleně natřená. Za plotem je dvůr, dvě stavení, mezi nimi se ve svahu krčí sklípek. Nad sklípkem se zvedají záhony až k plaňkovému plotu. A za plotem pole a za polem les. Na záhonech se chvějí různé byliny, jimž vévodí obří lodyhy marihuany. Pes Dino a množství koček a koťat se kupí kolem Markéty a dět. Cirkulárka se dotočila a ztichla. Honza teď štpe špalky vedví. Ušlechtilý obličej intelektuála, který už rezignoval na vymoženosti velkoměsta a na sklonku života chce užít poklidný vesnický život. Markéta: Ta Brunátová je tm časem úplně posedlá... Honza: Aspoň víme kolik je hodin… Markéta: Ale já nechci vědět kolik je hodin...

6

Sayen: Já chci vědět kolik je hodin... Honza zasekne sekeru do špalku. Markéta, Anyna a Sayen vchází do stavení. O:15 SEDNICE MARÁKŮ – VEČER = NOC Místnost je prostorná, asi bývalá stáj, přestavená jako velká kuchyně. Hnědé záclonky na oknech, velká rohová lavice a bytelný stůl bez ubrusu. Uprostřed místnosti stojí krbová kamna. Honza přiloží mohutné poleno. Honza: Já tady asi vyrobím podavač na dřevo. Když špalek dohoří a klesne teplota, tak se sepne čidlo a uvolní vzadu dvířka a spadne tam další špalek... Mezitm Markéta vyndá z trouby pečené kuře na houbách a nese v pekáči na stůl. Markéta: Ke stolůůůů..! Celá rodina usedne na lavice, před jídlem se chyt za ruce a zpívají. Všichni: Matko země, tvá síla je ve mně všechno je z tebe a za to náš dík... Pust se a Honza utrhne kuře z pekáče a hladově se zakousne. Honza: Ňam ňam, to je dobrota... A mrkne na svoji dceru. Ta si natře bramboru tvarohem a máslem. Anyna: Tati, máš to marný, maso nejím a jíst nebudu... Honza: Dyk nejez, aspoň neubude... Markéta: Lásko a kdy spravíš tu střechu? Brzy začnou deště... Honza: Jó, spravím střechu, natřu vokap, 7

zazimuju včely, sklidím jabka, porazím soušky, přivezu dřevo, opravím oplocenky, zavezu cesty, usuším seno.... Všechno stihnu... Markéta si utrhne také stehno. Markéta: No, že tu střechu děláš už pět let... Honza: Jo? A vod kdy to počítáš...? Markéta: Vod tý doby, co jsme se sem nastěhovali… Honza je udiven, přestane žvýkat. Honza: Lásko, jsme tu maximálně tři roky... Markéta: Jóóó....? Anyna: Já mám pocit, že jsem tu od jakživa... Sayen: Já jsem tady taky odjakživa... O:16 LOŽNICE MARÁKŮ – VEČER = REÁL VEČER Anyna a Sayen sedí na posteli a povídají si. Sayen: Nýno, proč my nemáme televizi... Anyna: Protože máme oheň. A ten má víc programů než televize… Sayen: Voheň me nebaví... Všichni tady maj televizi… Anyna: Taky z toho všichni blbnou… 8

Anyna kouká oknem do lesa a poslouchá. Doléhá sem podivný hlas sýce rousného. Po okenním rámu leze lišaj smrtihlav a důstojně rozprostře černožlutá křídla. Anyna dá prst vedle něho a přástevník jí tam vyleze. Chlupatá hříva se vlní, bílá tykadla hmatají vzduchem, oči vyvalené a šílené. Anyna: Lišaj smrtihlav... Sayen si prohlíží zblízka nočního motýla. Sayen: Ten je ale hnusně chlupatej… Anyna: Taky budeš jednou chlupatej... Detail Smrtihlava na prstu Anyny. O:17 MÝTINA – DEN Kamera klesá a vidíme čtyři ženy, jak se prodírají mladými borovičkami a vyžínají buřeň. Maliník, ostružiník, kopřiva, třtina, vše, co stromky dusí v růstu. Ženy žnou srpy a kosami, jako za starých dob, tady se technologie nezměnila. Práce je to úmorná, zejména když je vedro a těla se pot a všude mouchy, komáři a ovádi. Ludva prochází požatou strání, sklání se k zemi. Ludva: Hele, tady je to špatně.... Stará žena se zvedne. Stará žena: No co je…? Ludva: Tady to vezměte znova a u země. To je na prd tahle práce… Stará žena protočí oči a sune se kopcem dolů, šklebí se prokouřenými zuby. Stará žena: Se z toho poser... Další z žen se jmenuje Vlasta a přes svůj věk si drží postavu pěknou a fazónu svůdnou. Otře si čelo a křikne na Ludvu. 9

Vlasta: Nechals doma řízky... Ludva váhá, ale pak se odhodlá, musí už být jednou sám sebou. Přistoupí k matce a šeptá. Ludva: Mami, já nechci řízky. Vlasta: Ale prosím tě, a co budeš jíst? Ludva: No třeba brambory a k tomu maso, který třeba střelím. Vlasta sáhne do batohu a podává mu zabalený balíček. Vlasta: Třeba střelíš... Vem si ty řízky a nekecej… Ludva balíček odmítá a zašeptá. Ludva: Mami, jsem už dospělej, jestli sis nevšimla... Ludvovi je stydno řešit rodinné problémy, tady na pracovišti, když ženský mezi sebou pomrkávají a chichotají se na jeho účet. Jak pak může mít v lese autoritu? Vlastičce ale stydno není, mluví schválně nahlas. Vlasta: Pán nechce řízeček, tak já ho sním sama.... Tlustá žena ji prašt do zad. Tlustá žena: Jen papej! Dyk se hubená jako lunt. Stará žena: Dyk ty bys mohla dělat v televizi tu manekýnu! Ženy se začnou smát. Ludva raději odchází.

10

O:18 LES S HARVESTOREM – DEN Krutá čelist se zahryzne do kmenu, tam kde je červená tečka, vyjede řetězová pila, třísky z ní prýšt. Obří ocelový pavouk jménem Harvestor se strašidelně pohybuje, cvaká a skřípá. Drapákem uchopí strom, přeřízne, odklest, položí a nařeže. To vše za necelou minutu, jakoby to byla špejle. A už se natahuje pro další strom. A celé to řídí jeden řidič k kabině. Ludva na něho v chůzi mávne. O:19 CESTA S KLÁDAMA – DEN Ludva pokračuje v chůzi, u silnice míjí další nakládací soupravu. Ocelová ruka by měla nakládat, ale nenakládá. Na narovnaných kládách sedí tři postavičky a chichotají se. Řidič soupravy se vykloní z okénka. Řidič soupravy: Šéfe, nemůžu dělat… Ludva: Co zase…? Řidič soupravy: Sedí tam ta mládež... Na vrcholu narovnaných klád sedí Anyna, Sayen a kamarádka Tereza. Ludva: Padejte dolů! Proč nejste ve škole…? Tereza si bouchá významně na čelo. Tereza: Jseš padlej? Dyk sou prázdniny… Sayen: Seš padlej... Ludva se zarazí, koukne na hodinky, kdy on měl naposledy prázdniny? Ludva: Tak a dolů! Tohle se bude odvážet… Anyna na něho vyštěkne. Anyna: To se nebude odvážet, to je náš les... Ludva se to snaží pochopit.

11

Ludva: Jak váš? To je snad státní les...? Sayen: To je náš les...! Ludva se otočí nechápavě na řidiče, který vystoupil z auta a zapálil si cigaretu. Ludva: Slezte dolů, nebo si pro vás vylezu… Tereza: Ten je fakt hrozně důležitej. Chodí v zeleným, jakože je ředitel lesa... Anyna protočí tyrkysové oči a má jasný názor. Anyna: Myslivci jsou úchylové… Střílej do zvířat, protože jim nestojí péro... Holky se smějí na celý les. Ludvovi je stydno šplhat před krásnými děvčaty. Otočí se autoritativně na řidiče. Ludva: Sakra, tak za nima vylez! Řidič soupravy: Já? To nemám v popisu práce… Řidič spokojeně kouří, je rád, že nemusí nic dělat. Ludva: Tak dolu, nebo se zabijete! Ludva šplhá na klády, dostane se rychle nahoru, děti utkají, jenom Anyna stále sedí. Ludva se postaví vedle ní. Ludva: Neslyšelas...!!! Anyna se položí na kmeny a hladí je rukou, čichá ke kůře. Anyna: Takový nádherný stromy... Dyk jsou to živý bytosti... A vy jste je všechny zabily... To tě z toho srdce nebolí...? 12

Ludva: Hele, máte doma nábytek, že jo? Topíte dřevem, že jo? Píšeš na papír, že jo? Les je prostě zdroj surovin... Anyna: Já můžu sedět na zemi... A píšu na počítači... A koupíme si solární panely... Takže to dřevo nemusíte vůbec kácet... Ludva jí chytne a táhne dolů. Anyna pišt. Ludva: Tak a dolu...! Řidič sedne za stroj a spust nakládací rameno. Řidič: Ta by potřebovala vopíchat... O:44 POSED – NOC Kamera se zvedá k posedu, kde sedí Ludva s triedrem na očích. Flinta zaklesnutá ve větvi. O:45 MÝTINA S JELENEM – NOC Statný jelen šestnácterák zatroubí. VFX. O:46 POSED – NOC Ludva s triedrem na očích tiše sleduje. Tmou zazní dívčí smích. Ludva se otočí a dalekohled znovu přiloží na oči. O:49 RYBNÍK V LESE – NOC Anyna a Tereza, nahé lesní víly, koupou se v temném oku lesa. Jejich hlásky let hladinou, čiré a svůdné. O:50 POSED - NOC Ludva ostří optiku, oči vyvalené, šeptá pro sebe. Ludva: Ty vole.... 13

O:51 RYBNÍK V LESE – NOC Bílá těla dívek se proplétají hladinou rybníka, jako nymfy, třou se o sebe. Sprosté i cudné, rozjívené i bázlivé. O:52 POSED - NOC Ludva se vyklání z posedu, dalekohledem na očích, když odněkud z lesa zahřmí výstřel. O:53 RYBNÍK V LESE - NOC Dívky vyběhnou z vody, seberou šaty a noc je pohlt, jakoby tu nikdy nebyly. Jen vlnky třpyt hladinu rybníka. O:54 POSED - NOC Ludva otočí dalekohled směrem jelenovi, ale ten je pryč. Ludva: Ach jo... O:20 PASTVINA - DEN Tlama krávy ukousne trávu, kamera se zvedá vzhůru, vidíme celé stádo, pasou se za ohradou na strmé louce. Za ohradou je další louka a za loukou les. Z lesa už se blíží Anyna a Tereza a Sayen. Anyna: Tady třeba všude rostou… ale teď je ještě moc brzo, až tak v říjnu… Anyna se shýbne k zemi a hladí trs trávy.

Anyna: Takhle v tom trsu rostou... Ale pak jsou ještě jiný druhy, lesní…

Tereza: Až porostou, vezmeme si je spolu…? Anyna: To můžeme kdykoliv, mám doma sušený… Tereza: A jaks to tu našla…? Anyna: Mamka mi to ukázala… Léčí tm ty magory z města... 14

Tereza: Magory…? Anyna: Takový ty hodně vystresovaný intelektuály... Tereza: To já bych do města nešla, tam by mě cvoklo... Anyna: Tam všem jednou cvokne... Holky přestanou flozofovat, lehnou si na louku a koukají do oblohy. Skřivánek spolu s kamerou je pozoruje, třepotá se na místě. Krávy bučí, zvonce zvoní. Zasněné dívky vyruší rachot traktoru, který táhne sekačku, požatá tráva z ní vyletuje. Sayen hlásí nebezpečí. Sayen: Bacha, bacha, traktor! Holky se postaví na nohy, traktor se sekačkou se zlověstně blíží. Anyna: Když to posekaj, tak tu houby neporostou… Za volantem sedlák Papoš. Propocené tričko, ušmudlané džíny, slamák na hlavě. Tvář neholená, vrásčitá a starostlivá, ale oči stále modré a vesele ironické. Mává na holky, aby utekly. Tereza a Sayen utká. Anyna stojí. Traktor se blíží, Papoš rudne. Anyna stojí téměř před traktorem a je jasné, že se nehne. Papoš vyvalí oči, prudce stočí volant a mine Anynu o pár centimetrů, sekačka se zvedne na kolo a málem se převrát. Papoš zastaví a vyběhne brunátný. Papoš: To seš vadná, nebo jak? Anyna: A proč to jako sekáte…?! Papoš: Co je ti do toho? To je moje louka! Anyna zaběhne za hrazení ke krávám a šeptá Tereze. Anyna: Určitě to seká kvůli houbám, abysme je tady nesbíraly…

15

Papoš běží k ohradě, ale u lesa to vzdá, silou už nepřekypuje. Bere mobil a kouká do displaye. Papoš: Počkej, fotr tě zmaluje. To nevidím, kde mám brejle? Papoš hledá po kapsách, ale nenachází. Cvaká v mobilu, ale prsty má příliš velké a oči slabé, aby nalezl to správné číslo. Papoš: Jaký má tvůj fotr číslo? Anyna rozhodí ruce a je upřímná. Anyna: Já si ho nepamatuju.... Papoš: Krám jeden, zase mi to nic neukazuje. A mrskne starobylou Nokií o zem. Pak ji omluvně zvedne a očist od hlíny. Odchází zpět k traktoru. Papoš: Ještě mi jednou vlezeš na pozemek, tak tě přejedu, Maráková!!! O:21 KANCELÁŘ HÁJOVNY – VEČER = AMERICKÁ NOC Větve dubů se dotýkají otevřeného okna s hájovny, hladí popraskanou omítku, tiše šust. Kamera nahlédne do kanceláře. Dřevotřískové stoly, na stropě žárovka, na zdi vycpané ptactvo a paroží a kalendář s divočáky. Na stole počítač a monitor a stočené mapy. Na skříni plechovky barevných sprejů. Ludva s Cvrkem sedí nad skládací mapou revíru, jednotlivé porosty jsou barevně vyznačeny. Cvrk: Zítra by to ženský měli dodělat a přesunout se tady do sto padesát Aá jedna Bé, do toho smrkovýho náletu… Ludva: Co ta probírka v porostu sto padesátt tři, bé čtyři Aá...? Cvrk: To má ještě čas… Ty zkontroluj lapače na kozích hřbetech, myslím, že tam bude silný nálet, loni jsme tam vytěžili čtyřicet kubíků kůrovcovýho dříví.... 16

O:22 PŘED HÁJOVNOU – VEČER = AMERICKÁ NOC Hájovna je neudržované, polorozpadlé stavení na kraji lesa. Obytné křídlo má střechu z břidličných plátů, zdivo je zašedle s popraskanou omítkou. Stodola s harampádím a nasekaným dřevem. Bouda s Bartem. Asfaltová silnice tady končí, dál vede jen prašná cesta, mizící v lese. Cvrk vychází z hlavních dveří, Ludva za ním, zalomená puška v ruce. Cvrk: Dobrý místo na bydlení, ne? Kdyby se to tady dalo trochu dohromady... Kamna ti fungujou? Není potřeba vyčistit komín? Ludva: Né, v pohodě... Ludva kontroluje pušku, sáhne do kapsy prohlíží náboje. Cvrk: No, takhle to kdysi bejvávalo: hajnej bydlel na hájovně, aby měl blízko do lesa. Ale to by chtělo taky ňákou babu k tomu, co...? Ludva: Na škole nám říkali, že nejtěžší úkol lesníka, je dostat ženskou na hájovnu... CVRK: Nojo, taková se už dneska nenajde. Tady vydržej, dokud je to romantický. A jak začne vítr a déšť, frnk do pohodlíčka… Ludva lešt pušku. Ludva: Pane Cvrk, já jsem tady rád sám.... Cvrk si ho měří zkoumavým pohledem. Cvrk: Deš na šoulaču...? Ludva: Máme tady šestnácteráka, víte o tom...? 17

Cvrk: Takovej kaštanovej... samotář... Ten je mazanej, toho jen tak nedostaneš… Cvrk vstane a nastupuje do bílé Nivy. Vedle stojí Ludvova zelená Felicie. Cvrk: Tak zejtra v sedm… Ludva: Dobrou noc… Ludva také odchází, Bart se rozeběhne do lesa. Ludva ho zastaví a dá mu povel. Ludva: Barte, pomalu...! O:23 PASEKA S LANĚMI – VEČER = AMERICKÁ NOC Anyna jde lesem, měsíc se blíží do úplňku a kolem roztodivné zvuky. Anyna se pohupuje v rytmu chůze si brouká hlavní melodii flmu. Zvedne hlavu, mraky plují přes měsíc. Najednou temný stn, vzduchem prolet výr, rozpět křídel snad dva mety, zlé šarlatové oči, vypadá jako čert. Anyna se lekne, sehne k zemi a zírá za ním. Na paseku přicházejí laně, ostražitě se rozhlíží a větří. Anyna se zastaví, laně se k ní beze strachu blíží, jakoby ji vůbec necítily. Ve tmě padne výstřel a nejstarší laň se sune k zemi. (uspávací injekce) (VFX) Ostatní se rozprchnou. Anyna vyskočí ze země. Ludva přichází ke střelené lani s Bardem. Anyna zírá na zhaslou laň, neschopna hlesu. Ludva sebou trhne, už spatřil Anynu, z rozčilení vykřikne. Ludva: Co tu děláš? Chceš dostat kulí?! Klekne ke zvěři, loveckým nožem rozpáře. Ludva: Co je? Nevidělas nikdy maso…? Anyna začne náhle ječet. Ludva: Nech toho a utkej domu... 18

Ludva zvěř vyruší, přidělá plombu na zadní běh a táhne z paseky. Anyna padne do trávy, rukama se drží země a přemáhá pláč. O:24 PŘED HÁJOVNOU – NOC = REÁL VEČER Před hájenkou je postavené ohniště z břidličných plátů. Ludva na pánvi smaží čerstvá játra s cibulí. Napije se červeného vína přímo z láhve. Bart zatm trhá maso od kosti. Ludva zhluboka nadechne voňavou letní noc. Pochytat nosem všechny ty pachy, do uší zachytit všechny zvuky a očima se vpít do bezedné oblohy s pískem hvězd. Je jich víc, než si kdo může přát. O: 25 BOROVÝ LES – DEN Veverka přebíhá po hlavě Markéty, pak přeskočí na Anynu a nakonec na Sayena. Sayen utrhne ryzcovou houbu a ukazuje matce. Sayen: A tenhle...? Markéta: To je ryzec kravský, strašně hořkej... Vrať ho na zem... Markéta utrhne z trávy zralou muchomůrku červenou a dá jí do košíku k ostatním. Markéta: Tohle je muchomůrka červená, tu berem... O:26 U SMRKU – DEN Anyna odděluje klobouky muchomůrek od nožiček. Markéta pokládá klobouky na větve smrku, aby se na slunci usušily. Anyna: Všude píšou, že muchomůrka je smrtelně jedovatá… Markéta: Když ji sníš čerstvou, tak ti bude blbě... Takže vždycky dobře usušit, vypražit... Anyna: A k čemu je dobrá...? Markéta: Staré dobré lesní antibiotikum... 19

O:27 LESNÍ STRÁŇ - DEN Vlasta spolu s ostatními ženami jsou opět v práci a kosí srpy. Vlasta: Ahoj Markétko… Markéta: Ahoj Vlastičko… Vlasta: Na houbách…? Markéta: Nojo, rostou jako po dešti A přitom ani nepršelo, že jo...? Vlasta se protáhne, srp v ruce, vypadá jako komunistická údernice. Vlasta: Mně z toho žnut asi praskne kostra… Markéta jí prohmatá páteř rukama. Markéta: Ukaž já tě narovnám. Chyť se mě... Markéta se do Vlasty zaklesne rukama a obrát ji na svá záda. Vlasta: Áááááuuuuííííííí…. Přichází revírník Cvrk a už z dálky se snaží být rozšafný. Cvrk: Áááá, tady je nějaká spartakiáda, že? Ženy se srpy, že…? Markéta pust Vlastu, ta se sotva postaví. Vlasta: Josefe, i ty Japonci dělaj v práci přestávky a cvičej, že jo…? Ženy se pobaveně chechtají.

20

Stará žena: Kdybysme to postříkali chemií, tak je to dávno hotový! Cvrk: Chemie - do lesa nepatří! Chemie - jen přes mojí mrtvolu! Tlustá žena procedí pro sebe, ale aby to všichni slyšeli. Stará žena: Ty z nás uděláš mrtvoly... Markéta bere košík a raději odchází. Markéta: Vlasti, měla bys přijít, nechat si ty záda zmasírovat... Cvrk zahlédne sušené muchomůrky, s pohrdáním se otočí na Markétu. Cvrk: Vy sbíráte muchomůrky? Ženský, no pote se podívat! No to jsem ještě nežral... O:28 LES U LAPAČE – DEN Makro detail divného brouka, jak svišt vzduchem. Leskle černý krunýř se zrzavými chloupky, tykadly se v letu orientuje, čichá, kde mu to voní, kde by se zasekl a nažral. Náhle se před ním zatmí a ozve děsivá rána. Brouk narazil a řít se dolů do temné hlubiny, let štěrbinou na hromadu svých kolegů, lýkožroutů smrkových(VFX). Plastová schránka lapače se otevírá, Ludva vysype obsah do odměrné skleničky, prohlíží si ji proti světlu. A do notesu zapíše údaj. Na schránku lapače napíše číslo. Mluví sám pro sebe. Ludva: Dvěstěpadesát, to je stejně jak minule, šestset, tady je to trochu vyšší, ale pořád to jde... Takže už je po rojení... Ludva dojde k mraveništi a trochu brouků tam vysype. Ludva: Nažerte se, kluci... V hustém porostu přeběhne zrzavý stn, vlasy Anyny. Ludva sebou trhne.

21

O:29 HORSKÁ ŘÍČKA - DEN Ptáček ledňáček let nad peřejnatou hladinou. Podobá se tyrkysové střele, oslnivě krásný a nebezpečně rychlý. A kdo má špatný zrak, tak si ho nikdy nevšimne. Ledňáček se v letu ladně vyhne Anyně, která vstoupila do proudu(VFX). Anyna: Ahoj, Ledňáčku… Ledňáček to zalomí pod hladinu a vylétne s rybkou v zobáku. Ludva se skrývá za lopuchy, pak se rozeběhne a přehopsá v botách na druhou stranu. O:30 SVAH PRALESA – DEN Anyna šplhá prudkou lesní strání, pomáhá si rukama, přelézá rozpadlé pařezy. Na chvíli se zastaví, jako by něco slyšela. Ludva jde v dostatečné vzdálenosti, schovává se za strom. Horský potok končí v zemi jako studánka, Anyna se napije. Anyna se posadí do kapradí, soustředěně pozoruje říčku v údolí. Ludva je schován za stromem, tají dech, neví, zda-li odejít, nebo se ukázat. Anyna: Vylez, myslíš že o tobě nevím…? Ludva sebou cukne, vylézá ze stromu. Anyna si lehne na zem. Anyna: Plížíš se za mnou půl hodiny a děláš kravál jako slon. Ty si fakt myslivec... Ludva se k ní blíží a sám nechápe, proč za ní šplhal a proč se s ní vůbec baví a je z toho očividně nervózní. Ludva: Co tu jako... děláš? Anyna: Chodím se sem třeba napít, jestli tě to zajímá... Anyna nabere vodu a stříkne po Ludvovi.

22

Anyna: Ale ty znáš asi jen pivo a kořalku, co? Abys měl kuráž mordovat zvířata... V Ludvovi to vře, ale trpělivě vysvětluje. Přistoupí ke malému smrčku s ohlodaným kmenem. Ludva: Hele, tenhle ohlodanej strome... Ten se už nevzpamatuje. Zvířata prostě škodí... Anyna: A když ještě nebyli myslivci, tak tady zvířata v klidu žily, že jo…? Ludva: Nežily v klidu! Měly predátory! Víš co to je predátor?! Anyna se nedá zahnat slovy. Anyna: Aha a proč ty predátoři už jako nejsou? Ludva: Protože vyhynuli… Anyna: Protože je myslivci vyhubili, že jo? Ludva: A ty bys chtěla aby tě sežral vlk, nebo medvěd...? Anyna: Vy myslivci škodíte... Ty škodíš... Ludva se za ní rozeběhne, ale ona je rychlejší a jako laňka utká vzhůru. O:32 CESTA U POLE – DEN Felicie vyplula cestou z lesa, houpe se zvířeným prachem, klesá do vesnice kolem lesklých strnišť. Na obzoru rachot zelený kombajn, sune se lánem obilí, obklopen aurou zlatavého prachu, chrlí za sebou nadrcenou slámu. Za volantem Papoš ve slamáčku, soustředěně sleduje přední lištu, jak nabírá klasy pšenice. Papoš spatří na cestě Felicii a mávne na pozdrav. Vlasta soucitně manžela pozoruje z okénka.

23

O:33 SILO – DEN Z valníku se sype obilí, které je spodním potrubím transportováno do obřího sila. Papoš kouří cigaretu Mars, jako uhranutý pozoruje šumivý proud pšenice. O:34 STATEK PAPOŠE - DEN Dvůr je plný techniky: dva traktory, valníky, postřikovač, pluh, brány. Obytná část statku je malebně upravena truhlíky s pestrými květinami. Po dvoře se hemží slepice a kočky a dva psi. Holuby sedají do holubníku, který se tyčí jako maják vysoko nad dvorem. Na šňůrách se suší prádlo. Ludva vynáší ze stavení plato vajec a opatrně pokládá na zadní sedadla Felicie. Ludva: Tak díky mami... Vlasta bere kýbl, otevře velkou bednu, nabere zrní a sype slepicím a holubům. Vlasta: Pojď dáme kafe… Ludva: Já mám ještě práci... Vlasta: Přece nemůžeš bejt v tom lese pořád sám... Ludva: Mami, já tam nejsem sám. To vy jste tu sami... Přijíždí kombajn, zaparkuje na dvoře. Vystoupí Papoš, v ruce věnec spletený z obilí. Papoš: Á mladej pán nás navštvil? Jaká čest! Papoš míjí Vlastu a pověsí jí věnec pšenice na krk. Žena se rozzáří. Vlasta: Takže máme dožínky? Papoš: Něco takovýho… Papoš se prochází kolem Felicie.

Papoš: Co je v lese novýho...? 24

Ludva pokrčí rameny. Ludva: Nic...normálně... těžíme... Papoš se nestačí divit. Papoš: Těžíme... Prasata jsou přemnožený! Střílíš je vůbec..? Ludva nastoupí do auta a nastartuje. Ludva: Prasata mě nebavěj.... Papoš se postaví proti okénku Felicie. Papoš: Jo nebavěj? A mě maj jako bavit? Pšenici sežerou, řepku sežerou, kukuřici sežerou... A co ty budeš žrát, až všechno sežerou...? Ludva: Já jedu. Mějte se tu... Ludva zařadí zpátečku a vycouvá ze dvora. Papoš mávne rukou na znamení marnosti a odchází pryč ze statku. Papoš: Prej ho prasata nebavej... Vlasta pověsí věnec na skobu. Vlasta: A kam ty deš? Do hospody, že jo? Papoš: Jaks to poznala…? Vlasta: Nemůžeš zůstat aspoň jeden večer doma? Ludva bezbranně rozpřáhne ruce. Papoš: Vlasti, dyk doma jsem pořád… 25

Vlasta ho prašt. Vlasta: V hospodě si pořád! Pojď, budeme koukat na televizi… Vlasta ho chyt za ruku, Ludva se vysmekne. Papoš: To můžu v hospodě taky... Vlasta: Tak di do prdele... Papoš: Ty di taky do prdele... Ani to Ludvu nepřesvědčilo a už je pryč. Vlastička tedy bere konvičku a zalévá pestré květiny rozmístěné na oknech stavení. O:35 HOSPODA – NOC = TOČENO PŘES DEN V hospodě je poloprázdno. Výčepní točí piva. U centrálního stolu sedí Papoš, Honza, Cvrk, Předseda myslivců a řidič nakládací soupravy. U rohového stolu sedí parta tří čundráků v maskáčích a ladí kytaru. Na stěnách vycpaná sojka, výr, káně, paroží srnců a daňků. Půllitry křísnou, pěna vyšplouchne, chlapy si chlapsky připijí. Papoš: Na to se dycky těšim! Když je horkej den, všude prach a sucho a studený pivo, jak ve mně zasyčí… Papoš vypije pivo do půlky.

Honza: Točený je točený...

Předseda se otočí na Papoše. Předseda: Papoš, už máš obilí pod střechou? Papoš: Ani mi nemluv. Já tu pšenici asi budu pálit v kotli, místo dřeva! To mě vyjde levnějc... 26

Řidič: To tě nevyjde, Papoš, to tě nevyjde... Předseda: Dyk dostáváš dotace z Unine, tak nebreč, že nemáš… Papoš: Dostávám dotace, dostávám! Ale to je prohra! To je pro sedláka prohra! Proč to dřív šlo bez dotací a dneska to nejde? Honza: No je to jinak nastavený ta ekonomika… Papoš: Ceny zboží jdou furt nahoru a nahoru. Jenom cena obilí jde furt dolu a dolu! Co je to za zkurvenou machinaci, špekulaci, delalvaci…! Cvrk: Hele tomu my nerozumíme, to je vysoká politika… Papoš: To je vysoká debilita…! Honza mávne rukou, že se o tom nebude bavit. Otevře peněženku a listuje tisícikorunami. Honza: Pane Cvrk, já jsem vám taky dlužen za to dřevo. Cvrk vytáhne kalkulačku a počítá. Cvrk: To bylo sedm kubíků, co? Takže to je sedmkrát stosedmdesát to je tisícstodevadesát, plus dvacent procent DPH, dvestětřicetosm, takže celkem tisícčtyřistadvacetosm... Cvrk vyplňuje výdajový doklad, Honza dává peníze. Honza: Doklad nemusíte… Cvrk nechápe Honzovo uvažování.

27

Cvrk: Ale musím... To je státní dřevo! Ty peníze jdou zpátky do lesa. Honza: Pane Cvrk, tak já vám objednám aspoň panáčka, co…? Cvrk: Jo panáčka si dám, ferneta bych dal… O:36 PŘED HOSPODOU – NOC = REÁLNÝ VEČER Honza, Papoš a Cvrk se potácejí před hospodou drží se kamarádsky za ramena a melou jeden přes druhého. Trampové s petkou piva jsou také na šrot. Cvrk si jich ihned všimne a dává jim rady. Cvrk: Kuci, bacha, všechno je jako troud! Nedělejte voheň na jehličí! A ráno dobře prolejte vodou... První čundrák: Šéfe, nejsme v lese poprvé… Druhý čundrák: To je hovado, fašistický… Třet čundrák: Já bych mu, vole, ten les zapálil. Ať vidíme, jak maj vycvičený hasiče, he he he… Honza močí za hospodou. Cvrk a Papoš se přidají. Honza: Pane revírní, vy jste stále ve střehu… Cvrk To musíš, jinak je z lesa holubník… Papoš: Tomu ty říkáš les? Tomu smetišti? Si tam každej dělá co chce! A proč? Protože to nikomu nepatří! Základ všeho je soukromý vlastnictví... Cvrk: Di furt do prdele s tm vlastnictvím... 28

Papoš: No, to je jako ženská! Když není v tvým vlastnictví, tak si dělá co chce... Honza: Vole, to si dělá i tak... O:37 TŘÍDA PŘÍRODOPISU – DEN Nacházíme se ve třídě základní školy. Na tabuli barevné obrázky motýlů. Učitelka je mladistvého vzhledu, asi nedávná absolventka vysoké školy, energická a rádoby autoritativní, ale koutku úst se jí občas objeví křečovité škubnut. Učitelka: Takže kolik druhů motýlů známe v naší zemi? Chlapci a děvčata sedí v lavicích, někdo znuděně poslouchá výklad a zapisuje si do sešitu, někdo se baví, někdo poslouchá hudbu ze sluchátek, někdo si kreslí, někdo spí. Občas prolet třídou petová láhev s limonádou, nebo propisovačka, nebo penál. Anyna sedí vedle kamarádky Terezy a zírá z okna. Na obloze plují mraky roztodivných tvarů. Učitelka: Kdo to ví...? Terezo...? Tereza: Motýlů...? Učitelka: Známe na stopadesát druhů motýlů... Ale za poslední stolet jich vyhynulo kolik procent...? Žák se hlásí. Učitelka: Petře... Žák: Jedenáct procent... Učitelka: Výborně, jedenáct procent vyhynulo! A polovina zbývajících druhů je ohrožena… Jaký je hlavní důvod tohoto ohrožení...? Uhrovitý žák se projeví bez přihlášení. 29

Uhrovitý žák: Homosexualita motýlů... Učitelka: Milane! Hlavním důvodem je ničení stanovišť a úplný zánik některých typů lidského hospodaření, jako například pastva v lesích, a především příliš intenzivní zemědělství... Učitelka prochází lavicemi a je zneklidněna, že skoro nikdo její starost neprožívá. Zastaví se u Anyny. Učitelka: Maráková? Tebe to nezajímá? Anyna: Zajímá, paňučitelko. Učitelka: A proč si to nezapisuješ? Anyna: Já nemám sešit. Učitelka: A proč, můžeš nám říci…? Anyna: Protože šetřím naše lesy. Celá třída se začne smát. Učitelka kouká do lavice a pod lavici a nikde nic nenachází. Učitelka: Aha, tak ty chceš zase propadnout...? Anyna: Nechci zase propadnout... Učitelka: Ty nemáš ani učebnice? Anyna: Víte, kolik zemře stromů kvůli našim učebnicím? Učitelka jen zírá neschopna slova.

30

Anyna: Učebnice pro naši třídu, to je tak jeden strom. Celá naše škola, to je tak sto kubíků lesa. A celý školství, to je celý les…. Opět salva smíchu a potlesk. Učitelka se snaží něco říci, ale raději se chyt křížku na prsou. O:38 PŘED ŠKOLOU – DEN Děti se rozchází do všech stran, někdo čeká na autobus, někoho odváží rodič autem, jiného traktorem, někdo odjíždí na kole. Uhrovitý žák atakuje Anynu a Terezu. O:39 V AUTOBUSE - ALEJ JEŘABIN - DEN Anyna s Terezou sedí na sedadlech a koukají z jedoucího autobusu. Anyna: Hele, jeřabiny uzrály... Tereza: Já pudu po škole na gympl. Pudeš taky na gympl? Anyna: Já nevim, asi na zemědělku... Tereza: Na hnojárnu, jo...? Anyna: Dneska bude teplá noc.. To bysme mohli vzít... Tereza: Joooo.... Anyna mrkne na Terezu. O: 41 PŘED CHALUPOU MARÁKŮ – DEN Honza brousí okap drátěným kartáčem. Sayen leze za tátou po žebříku. Sayen: Tati, já ti du pomoct... Honza: Sayene a dolu....

31

O:42 SEDNICE MARÁKŮ – DEN V krbových kamnech praská oheň. Na dlážděné podlaze leží matrace a na matraci Vlasta, přikrytá jen na choulostivých místech ručníkem. Markéta ji masíruje nazelenalou mast. Markéta: Vlastičko měla bys dělat nějakou jinou práci, kde nebudeš tolik předkloněná. Jinak budeš mít brzo hrb... Vlasta mluví, aniž by otevřela oči, mastné dotyky jsou jí příjemné. Vlasta: Prosim tě, kde seženu jinou práci? Jako prodavačka jsem tady zkrachovala, všichni si dneska jezděj nakupovat coopu. A do fabriky dělat nechci, to by mně úplně hráblo. To tak hezky voní, co to je…? Markéta: Mast z konopí... Markéta přirazí Vlastu na matraci a masíruje krční partie. Vlasta: Můžu se tě něco zeptat? Vlasta kouká ven z okna. Na dvoře Honza se Sayenem na žebříku. Markéta: Copak…? Vlasta: No mě je to blbý… Markéta: Blbý je, se nezeptat… Vlasta: No, jestli s Honzou, spolu ještě, jako spíte…? Markéta: No, už to není, co dřív, ale pořád to funguje…

32

Vlasta: S Papošem už nic není… Buď je na poli, nebo v hospodě, nebo na větvi… Markéta: Jak na větvi…? Vlasta: Jako v lese na čekaný. Dokonce se teď přestěhoval do jinýho pokoje. Už mě nemá vůbec rád… Markéta: Tak se měj ráda sama. A dopřej si všechno, na cos neměla nikdy čas. Otevřou se dveře, přichází Anyna a Tereza na hlavě věnečky z jeřabin. Anyna: Ahoj… Dobrý den… Tereza: Dobrý den… Vlastička se vysmrká. Vlasta: Ahoj děvčata… Anyna jde k lednici, otevře mrazák, a igelitového pytle si nasype něčeho hrst. Anyna: Mamko, beru si něco hub a skleničku medu, takže dneska mě nečekej na večeři… Markéta je zneklidněna, ale nedává na sobě nic znát. Markéta: Houbičky? Tak teple voblíct...! Dívky se mihnou za oknem. Honza sleze se žebříku a mávne jim na pozdrav. Vlasta se obléká a usmívá se na Markétu. Vlasta: Tak co jsem dlužna… Vlasta sáhne do peněženky, Markéta jí peněženku zavře. 33

Markéta: Dej mi slepici a ňáký vajíčka… Vlasta: Tak jo… a kdy mám zase přijít… Markéta: Aspoň jednou týdně bys měla… A tuhle mastičku si vem. Mazat si s ním můžeš úplně všechno.... O:43 ROZCESTÍ U KAŠTANU – VEČER = AMERICKÁ NOC + REÁL VEČER Kamera klesá na Anynu a Terezu. Na hlavách korunky jeřabin, vypadají jako princezny. Namáčejí sušené houbičky v medu a polykají. Sedí na rozcest pod obřím kaštanem a zrezivělým křížkem, na kterém trpí umučený Spasitel. Slunce zapadá nad lesem, louka se noří do modrého oparu. Tereza: A co jako bude…? Markéta noří prsty do medu a olizuje se. Anyna: Nejdřív bude peklo… A když to vydržíš…. tak příde ráj… Ráj na zemi… Vítr zahýbe větví, ale zní to tak silně, jako by praskla. Tereza se bázlivě podívá vzhůru. Tereza: A když to nevydržím… Tereza jí chyt za ruku.

Anyna: Neboj se nic. Se zase vrátme zpátky…

Tráva je náhle zelenější a nebe modřejší, odlesky slunce v korunách borovic září nachově. Z kaštanu spadne zelený ježek a pukne, to je rána. Vylétne kaštan, který je nezvykle lesklý, oslnivě mahagonový, září jako drahokam, Anyna si ho prohlíží. Anyna: Padají na nás drahokamy… Anyna si prohlíží svoje ruce, hýbe prsty a celou rukou a je tm uhranuta. Ruka září a pulzuje a mění se v ornamenty. Celá Anyna se mění v ornamenty. Tereza se zvedne na všechny čtyři, leze po zemi a zírá sama na sebe. 34

Tereza: Já sem nějkej brouk…? Je to možný…? Anyna: Všechno je teď možný... Kaštany se mění v oči a jejich ježaté slupky v pulzující pancíře. Vše se do sebe proplétá, svazuje a spojuje. Barvy jsou křiklavě nestoudné, opojné, hrůzné. Kam se podíváš, celá krajina budí úžas a respekt. Anyna šplhá vzhůru k ukřižovanému spasiteli. Anyna: Ježíšku na křížku přišpendlený... Proč tě zabili...? Tvar Krista se roztéká a bort, kříž se taví a ohýbá k zemi, padá s Anynou. Dívky leží na zemi a vzájemně se do sebe proplétají, tráva se do nich proplétá, až všechno dohromady vytvoří podivný obrazec. (VFX) O:55 LOŽNICE MARÁKŮ – SVÍTÁNÍ = DEN Honza jde v noční košile vedle prázdné postele Anyny. Za okny šero a ticho, až jeden ptáček nesměle pípne. Honza lehne vedle spící Markéty. Sayen na palandě ještě spí. Honza: Markéto, přišla Anyna večer domu…? Markéta se také probere. Markéta: Co...? O:56 CESTA U KRMELCE – DEN Honza řídí terénní vůz. Vedle sedí Markéta se Sayenem na klíně. Na zadním sedadle Tereza. Každou chvíli se někdo z nich vykloní z okénka a volá. Honza: Nýno! Nýno! Sayen: Nýno!

35

Honza kouká do mobilu, jestli mu nepřišla nějaká zpráva, přitom mluví s Markétou. Honza: To je ta tvoje volná výchova… Markéta je také neklidná, ale nechce to na sobě nechat znát. Markéta: A jaká je ta tvoje...? Pevná? Honza prochází čísla na mobilu a přitom sleduje cestu. Honza: Žádný vočkování, žádný doktoři... Když nechcete do školy, tak nechodtě… Když nemáte hlad, tak nejezte… A pak si taky dělaj, co chtěj…! Markéta: To by si dělali stejně... Honza: Nedělali, kdyby měli strach z autority... Markéta se otočí na Terezu. Markéta: Terezko, kam jste šli z toho rybníka... Tereza: Doprovodila mě domů a tak jsem myslela, že jde taky... Všichni čtyři jsou lesem. Sayen má z pátrací akce upřímnou radost. Sayen: Třeba jí sežral medvěd… Markéta: Sajénku, tady medvědi nežijou… Sayen: Tak divoký prase... Honza kouká do mobilu, ztrácí trpělivost, začíná být hysterický.

36

Honza: Lítáme tady nějak dlouho a žádnej výsledek! Volám na policii… Honza zmáčkne číslo a dá mobil k uchu. Markéta ho chyt za ruku. Markéta: Neslyšíte nic? Všichni tři ztichnou. Z dálky se ozývá slabé volání. Hlásek Anyny: Haló, tady Nýna, Nýněnka… Anyna vystrčí hlavu ze sena, celá je naložená v krmelci, oči ji září. Anyna: Tedy mami, zážitek na celý život... Honza, Markéta, Sayen a Tereza se ale vůbec nesmějí. Honza: To ti nestojíme za to, abys nám řekla, že nepřídeš domu! Anyna se bezbranně usměje. Anyna: Já nevěděla, že nepřídu... Anyna vylézá z krmelce, objímá rodiče celá šťastná, že se shledali. Objímá se s Terezou. Anyna: Ahój, Terko... Honza podává Anyně mobil.

Honza: A když jsem ti koupil ten mobil, tak ho nos laskavě sebou a zapnutej...

Anyna bere provinile mobil a kouká na display. Anyna: Páni, to je hovorů… Markéta: Řeklas, že přídeš, tak drž slovo, jasný...

37

O:57 OPLOCENKA – DEN Přívěs s terénním vozem je naložen a plaňkami. Honza bere kůly, sekeru a hřebíky a stoupá vzhůru k padlé oplocence. Cestou z lesa už přichází revírník Cvrk s adjunktem Ludvou. Cvrk: Nazdar Marák, tak se holka našla...? Honza: Ale prosim vás, spala celou noc v lese! V krmelci! Cvrk: Ha ha, v krmelci? Tak to jsem ještě nežral… Cvrk se otočí na Ludvu, ale ten začne měřit narovnanou skládku dřeva u cesty. Cvrk: No jo, s holkama jsou jen starosti, já mám dvě, tak to znám. No teď už jsou velký, ale užil jsem si s nima, to je pravda. Ta starší je ředitelka coopu, dobře se vdala, už má tři děti, její manžel má benzínku na Karlovarský. No a ta mladší je učitelka, taky už holka na vdávání... Honza zvedá padlý plot ze země, ale nemá dost sil. Honza: Chlapy, pojďte mi pomoct to narovnat... Všichni tři zvednou plot, Honza ho přibíjí ke kůlu. Cvrk: Nemáš delší hřebíky? Aby to taky chvíli vydrželo... Honza: To vydrží, za to ručim... Ludva pokračuje v měření skládky dřeva. Cvrk z lesnické kabely vyjme desky a zapisuje. Cvrk: Tak napiš: Číslo skládky stodvacetosm, smrková vláknina, dva metry... Ludva napíše do čela skládky sprejem do kroužku 128, SM VL, 2m. U čela skládky stříkne souvislou 38

linii napříč přes všechny kmeny. Honza: Pane Cvrk, nebyly by někde volný soušky? Cvrk zapisuje do sešitu a když zapíše, otočí se na Honzu. Cvrk: Čoveče, ty máš spotřebu jako výtopna... Honza: No, máme dvoje kamna a nechci topit uhlím. Víte, jak to pak ve vsi smrdí… O:59 KUKUŘIČNÉ POLE – VEČER = REÁL VEČER Měsíc svít na pole, lehký vítr vane. Dvoumetrové kukuřičné lodyhy se lehce dotýkají a šust jakoby se domlouvaly. Papoš se synem Ludvou, oba v mysliveckém, kulovnice přes rameno, postupují důstojně okrajem pole. Tiše vystoupají na vrchol kopce k remízku. Papoš se zastaví a ztěžka vydechuje, shlíží do údolí. Papoš: Hele, tenhle pohled! Ten mám nejradši… Ludva: Hmm, super… Papoš: Tady z toho kopce, když vořu a koukám dolu do vsi a káně mi lítá nad hlavou, tak, tak… Papošovi se lesknou oči. Utře si pohled a otočí se bezbranně na syna. Papoš: tak tady bych chtěl bejt pochovanej… Ludva se povzbudivě usměje. Ludva: Na smrt máš ještě dost času… Papoš: Jenom tady někdy trochu fučí… 39

Ludva: No jo, to jo... Papoš šťouchne loktem do syna. Papoš: Takže si koukej najít ženskou při těle, aby ti ji vítr nevodfouk... I s tou tvojí hájenkou...he he… Ludva šťouchne loktem do táty. Ludva: Hele, to nech na mě... O:59A – PŘED KAZATELNOU - VEČER = REÁL VEČER Papoš s Ludvou se zastaví v údolí, kde stojí kazatelna. (dřevěná bouda v pětimetrové výšce na pozorování a odstřel zvěře) Papoš škrtne sirkou, aby zjistil, jak jde vítr. Kouř pomalu let od pole k lesu. Papoš: Máme dobrej vítr… měsíc jde do úplňku, to bysme mohli ňáký prasátko střelit... Ludva šplhá žebříkem vzhůru. Papoš si nadhodí fintu a začne šplhat za ním. Snaží se jako mladík, ale leze jako stařec, noha mu občas sklouzne. Papoš se vší silou souká do kazatelny, Ludva ho táhne za ruce dovnitř. O:60 V KAZATELNĚ – VEČER = AMERICKÁ NOC Oba sedí na lavici, pušky na klíně, dalekohledy na očích, Papoš šeptá. Papoš: Jsou v kukuřici... celej rudl… za chvíli vylezou... Kukuřičné pole se vlní. Papoš pročesává dalekohledem vzdálená údolí. O:61 PŮMYSLOVÁ ZÓNA – VEČER - DLOUHÉ SKLO V dáli, přes tetelící se vzduch vidíme spleť trubek, drátů, komínů, a fosforeskujících světel. Vše jakoby se vznášelo v oparu modrého údolí. 40

O:62 SÍDLIŠTĚ – VEČER - DLOUHÉ SKLO Nekonečná sídliště mihotají žlutavými okénky. O:63 TEMELÍN – VEČER - DLOUHÉ SKLO Tradiční pohled na kouřící věže Temelína. O:64 NÁKUPNÍ CENTRUM – VEČER - DLOUHÉ SKLO Postupně se rozžínají světla křiklavě jásavého nákupního centra. Hlas Papoše: Ze všech stran nás obkličujou… …až nás jednoho dne spolknou... Všechny města se jednou spojej... a naše vesnice zmizí... Hlas Ludvy: To je holt ten reálnej kapitalismus… O:65 V KAZATELNĚ – NOC Ludva pročesává dalekohledem okolí a poslouchá. Papoš zatm usnul a trochu chrápe. Ludva se musí usmát. V kukuřici něco zašust, Ludva nastraží uši, praskání je stále silnější. Ludva prstem strčí do táty. Papoš: Co je…? Ludva už nemluví jenom tiše gestikuluje mysliveckou rukomluvou. Papoš rozumí a odpovídá také rukama. Oba vezmou dalekohled a zaostřují. Pak berou fintu a zalící do kukuřice. Praskání a funění je stále silnější. Z kukuřice vyšel černý stn. Papoš se zarazí, ale Ludva už zmáčkl spoušť. Padne rána a lidský výkřik. Bába s nůší kukuřice padla na zem, ale hned se zvedla a s rykem utká z pole. Ludva zírá na tátu. Ludva: Brunátová… Papoš se otočí na syna.

41

Papoš: Čoveče, tys bábu málem vobrátil... To nemůžeš střílet, když nevobeznáš...! Ludva se celý pot a rudne.

Ludva: Sem byl nějak... vynervenej...

Papoš sáhne do kapsy vyndá placatici a napije se. Papoš: Ty vole, to by byl kriminál... PODZIM O:66 LES U BUKU – DEN Ludva s Bartem, s paní učitelkou a její devátou třídou kráčí lesní cestou. Nad nimi něco pronikavě zapíská. Ludva se zastaví a zvedne prst. Ludva: Slyšíte to pískání... Učitelka se zastaví a pohlédne na svou netečnou třídu. Anyna si dřepne na bobek, prstem píchá do kaluže vody a dělá, že jí to nezajímá. Papoš: Poznáte někdo, co to je...? Učitelka: Kdo to ví...? Tak nehlaste se všichni... Uhrovitý žák se projeví. Uhrovitý žák: Poštěvák lesní... Třída se směje a učitelka křikne. Učitelka: Milane! Ty se zase předvádíš, co...? Učitelka se omluvně usměje na Ludvu, ale ten to chápe, také byl kdysi v pubertě. Anyna: Datel černý...

42

Ludva je s odpovědí spokojen.

Ludva: Ano! Datel černý... Takhle píská, když ho někdo vyruší...

Ludva se opět rozejde, ze země sebere igelitový pytlík a hodí do igelitové tašky. Pak zastaví třídu, přiloží prst na pusu, aby byli všichni zticha, sebere klacek a poklepe na mohutný buk. Z otvoru stromu vylet holub doupňák. Ludva: Holub Doupňák. Silně ohrožený druh. A proč se jmenuje doupňák? Učitelka to nevydrží a hlásí odpověď. Učitelka: Protože hnízdí v dutině stromu... Ludva: Výborně paní učitelko, máte jedničku... Třída se chechtá a tleská, učitelka se trochu stydí. Ludva pokračuje v cestě, sebere ze země pikslu od oleje. Učitelka: A to vy sbíráte i odpadky? To přece není práce revírníka, pane Papoš... Ludva: Není to sice naše práce, ale kdo se má ten ten bordel dívat, že jo...? Učitelka se na Ludvu koketně usměje. Učitelka: My vám pomůžeme, jestli máte nějaké pytle... Ludva: Pytlů máme na hájence dost. Až je naplníte, tak je nechte stát u silnice a my to odvezem na skládku.. Tereza kráčí vedle Anyny a spiklenecky na ní mrkne. Tereza: Sleduješ, ta ho vyloženě balí....? 43

Anyna se jízlivě zašklebí. Anyna: Se nediv, dcera myslivce... Přes cestu přeběhne zajíc, Bart za ním vystartuje, Ludva píská na píšťalku z paroží. Ludva: Barte, zpátky, k noze…! Ale pes na píšťalku nereaguje, teď ho zajímá jen zajíc. O:67 CESTA S ODPADKY – DEN Učitelka sama se svou třídou postupuje lesem. Každý si nese igelitový pytel a sbírá odpadky. Barevné obaly, pet lahve, konzervy, láhve od piva, vína a kořalek. Většina žáků je dobrovolnou brigádou očividně zhnusena. Ti, co jdou na konci průvodu, nic nesbírají a ostentativně kouří. Anyna sebere z mechu rozpadlou autobaterii a vleče ji v náručí. Učitelka sebere zpuchřelou pneumatiku, hodí si ji na rameno, celá se zakymácí. O:68 ROZCESTÍ U KAŠTANU – DEN Třída naložená pneumatikami, zrezivělým šrotem a plastovými pytli přichází na rozcest u velkého kaštanu. Kristus na kříži leží na zemi zasypán listm. Uhrovitý žák ho zvedne. Uhrovitý žák: Mám to hodit taky do pytle, paňučitelko? Učitelka: Ježiši Kriste! To je vandalismus! To musíme odnést panu faráři… Učitelka bere kříž pod rameno a celá rozechvělá postupuje strání. A celá tlupa rozjívenců se vleče za ní. Uhrovitý žák cestou nakope muchomůrku červenou. Anyna ihned nakopne uhrovitého žáka. Anyna: Co ti ta houba udělala, že do ní kopeš…!? Žák kopne do Anyny. Uhrovitý žák: Je jedovatá ne…! Anyna kopne do kluka. Anyna: Sám si jedovatej, ty debile…! 44

Žák do ní prašt plným pytlem odpadků. Uhrovitý žák: Ty krávo ekologická…? Učitelka se je snaží roztrhnout, pneumatika jí spadne z těla a koulí se k řece. Učitelka: Tak od sebe, od sebe…co se děje…? Děti se smějí a křičí a tleskají. V lese je větší legrace, než ve škole. O:68A SAD MARÁKŮ – DEN Papoš jede traktorem podél plotu. Honza sklízí jablka do lísek, Sayen mu pomáhá. Honza vidí traktor, mává. 0:68B TRAKTOR ZA PLOTEM – DEN – DLOUHÉ SKLO Papoš řídí traktor a také mávne na pozdrav. Jede dál podél plotu a zase mávne. Ale ihned zpozorní. O:69 DVOREK MARÁKŮ - DEN Markéta mává směrem k plotu, kde projíždí traktor. Pak se dál věnuje svému záhonu, kde právě zaštipuje lodyhu marihuany. U branky se objeví paní Učitelka s křížem v náručí. Učitelka: Haló jste tu někdo?! Paní Maráková? Haló! Markéta sestupuje na dvorek, pes štěká jako pominutý. Markéta: Saly, ticho! Dobrý den paní učitelko... Pes přestane štěkat a zaleze do boudy. Paní učitelka vchází brankou, celá propocená a ustaraná, kříž v náručí. Učitelka: Ta vaše dcera je už naprosto nezvladatelná! V lese napadla spolužáka... 45

Markéta: Pojďte dál? A ten kříž mi se nenoste, paní učitelko... Učitelka nechá poslušně kříž před brankou a vstoupí na dvorek. Markéta jí nabídne židli a sama se také posadí za stůl. Na stole jsou rozmíchané různé mastě a tekutiny a sušené muchomůrky červené. Učitelka: Já už nevím, co s ní? Jestli jí řádně nedomluvíte, tak já nenesu zodpovědnost za to, že ve škole opět propadne... Markéta vstává od stolu a pohladí učitelku po hlavě. Markéta: Nó, uvolněte se, nechcete masáž hlavy? Máte ji úplně přetženou.... Markéta narovná učitelce hlavu a masíruje jí temeno. Učitelka: Ale já nechci masáž! Učitelka se chvíli brání, ale pak se podvolí příjemným dotykům. Markéta: To víte, je v pubertě, tak to s ní mlát... Markéta masíruje oranžovou mast čelo a spánky. Učitelka: Měla by jít na psychologické vyšetření, a možná užívat ten Ritalin... Markéta: To je amfetamin... To je návyková droga... Učitelka se uvolňuje stále víc a víc. Učitelka: Ritalin u těhle dět spolehlivě zabírá... Jsou pak klidné a prospívají... 46

Markéta: Prospívají.... prospívají... prospívají... Učitelka: To je příjemné, ta mastička, taková veselá... Markéta: veselá... veselá... muchomůrka červená... Učitelka: ….muchomůrka červená... Honza se Sayenem nesou do sklepa lísku natrhaných jablek. Honza: Dobrý den, pančitelko. Na masáži? Na masáži? Učitelka se probere do reality. Učitelka: Já jsem se tu jenom zapovídala... ...když vy, jaksi, nepřijdete do školy... Honza se naoko zastydí, že je jako špatný rodič a zmizí se Sayenem ve sklepě. Učitelka se zmateně loučí s Markétou. Učitelka: Tak děkuji, paní Maráková, Skutečně, jsem teď taková lehká, vzdušná... Markéta: Příšt týden tady děláme takovou léčebnou seanci, houbovou... Učitelce se zalesknou oči z neznáma. Učitelka: Houbovou seanci…? O:69A SKLÍPEK MARÁKŮ - DEN Honza se Sayenem dávají lísky do sklepa. Honza: Máme poklady, co...? 47

O:70 PŘED HÁJOVNOU – DEN Cvrk stojí na žebříku a spravuje břidličnou střechu, Ludva mu podává pláty břidlice. Cvrk přibíjí hřebíkem břidlu a je spokojen. Cvrk: No, ještě vyměnit ty zpuchřelý okna, co? Ludva: To bude ranec? To podnik asi nepřispěje? Cvrk leze ze žebříku dolů. Cvrk: Já bych koupil rovnou plastový Jsou sice hnusný, ale vydržej navěky, já je mám doma už dvacet let... Ludva: Já myslím, že nemáme ani na plastový ani na dřevěný… Cvrk: To nějak vymyslíme! Jestli tady chceš jako opravdu bydlet. Ludva pumpuje vodu ze studny, Cvrk si myje ruce. Pak se svlékne do půl pasu a vleze si celý pod pumpu. Cvrk: Taky by to chtělo čerpadlo a zavíst vodu do baráku... Ludva: To bych byl už moc zhejčkanej... Cvrk: Nech bejt, až příde zima a vítr, budeš mluvit jinak... Ludva se také svlékne do pasu a strčí hlavu pod pumpu. Ludva: Zapumpujte mi taky, pane Cvrk... Cvrk na něho pumpuje vodu a směje se chlapsky. 48

O:71 STRÁŇ PRALESA – VEČER = AMERICKÁ NOC Kamera se zvedá z hladiny tůně, kde poletuje netopýr. U břidličného lomu plného starých stromů hoří oheň a sedí Anyna. Přidávají se další netopýři, svišt v lámaných kruzích vysoko nad plameny, loví komáry(VFX). Anyna, vlasy rozpuštěné, mezi nohami bubínek, tiše bubnuje. Praskání ohně se spojuje s nočními zvuky a jejím tenkým hlasem do harmonické melodie. Anyna zpozorní a sleduje netopýry. Anyna: Ahoj prasátka... Z údolí stoupají tři čundráci v amerických maskáčích. Rozjařeně se hlásí k Anyně, jako by se dávno znali. První čundrák: Ahoj, Indiánko! Kde se tu bereš? Můžem přisednout? Nečekají na odpověď a všichni tři dosednou na kmen, ten nejopilejší upadne. Anyna zpozorní a snaží si to všechno srovnat v hlavě. Anyna: A nemůžete jít někam jinam...? První čundrák: Jak jinam? Tohle je naše místo...! Druhý čundrák jí podává rozpitou láhev ferneta. Druhý čundrák: Na, dej si drsoně! Anyna prudce vstane, ale první čundrák ji drapne za ruku a stáhne zpět. První čundrák: Kam bys chodila, indiánko. Zahraj ještě na ten bubínek... Oba čundráci se na sebe zubí. Třet čundrák už vstal ze země, našel kytaru a začal hrát a zpívat. Třet čundrák: Budem vo něco se prát, až tu nezůstane stát na kameni kámen…!!! První čundrák: A vodkud seš? Taková zrzavá, he he he… 49

Anyna cít, že je zle, ale čundrák ji pevně drží. Jeho ruka je silnější a hnusně chlupatá. Druhý čundrák: Hele, jak se cuká, indiánka he he…. Druhý čundrák Anynu obejme z druhé strany. Druhý čundrák: A máš jí taky zrzavou, co? Anyna se celá třese. První čundrák: Ty nám to neřekneš? Tak se podíváme, že jo… Jeho chlupaté pařáty se začnou sápat a stahovat dívce kalhoty. První čundrák: Doufám, že si ji neholíš, co? Holíš si ji? Opilý chtč je posedl a bez milosti Anynu svlékají, ta jen kope a křičí. První čundrák jí rukou uzamkne tvář. Druhý čundrák: No jo, ty vole, má ji fakt zrzavou… Druhý čundrák si už stahuje kalhoty. Třet čundrák si kamarádů nevšímá, hraje na kytaru a prožívá slova své písně. Třet čundrák: A jestli není žádnej Bůh, tak nás vezme voda vzduch A potom áááámen… Anyna je v sevření, jen se zmítá a hučí, v očích šílenství. Nocí vyšlehne oheň a prolet rána hromová. Čundráci ztuhnou. I ten, co hrál na kytaru, kouká vzhůru do tmy. Přichází sem myslivec Ludva s fintou v ruce. Ludva: Vypadněte...! První čundrák si vytahuje kalhoty a dělá jakoby nic. První čundrák: Co je, šéfe, klídek, dyk se nic neděje….

50

Ludva: Ještě krok a roztřílim ti haksny… Ludva namíří brokovnicí do ohně a vystřelí, plamen se divoce rozskočí. Druhý čundrák leknutm padá ze stráně. Třet čundrák zapomněl na svou kytaru, zakopne a zřít se do tůně. A první čundrák mizí za nimi a nadává. První čundrák: Ty vole, to je hovado fašistický… Anyna si drží šaty na těle a pláče. Ludva stydlivě stojí před ní a neví, co by řekl. Pak sebere kytaru a mršt s ní do tmy. Z údolí se nesou hlasy trampů, jak se vzájemně hledají, až zmizí v šumění řeky. Ludva: Tak tohle byli třeba predátoři... Anyna zmateně kouká, Ludva přešlapuje na místě a pokusí se o úsměv. Ludva: Tak se obleč, ne? Anyna na něho provinile zírá. Ludva: Jak se setmí, tak nelez do lesa... Anyna se neobléká a jen civí na Ludvu. Ludva: Chceš doprovodit domu? Anyna se postaví, ještě se třese, ale obejme ručkama Ludvu. Ten neví, co s tm, tak ji také obejme. Anyna se mu náhle zakousne do ucha. Pak se otočí, sebere šaty a uteče do tmy. Ludva stojí u doutnajícího ohniště a krout hlavou. O:72 CESTA S VÝMOLY - DEN Traktor jede lesem. Papoš veze Vlastičku, která se jednou rukou drží madla, v druhé ruce svírá veliké nůžky. Cesta se vlní a houpe, oba nadskakují, takže občas do sebe nechtěně narazí. Dlouho mlčí, než Papoš promluví.

51

Papoš: K těm Marákům nepudeš! Co to je za blbost, žrát jedovatý houby! Vlasta: A tys je jed, že si tak chytrej…? Papoš: Tě pak nepovezu do nemocnice s votravou… Vlasta: Ty bys mě tak někam asi vez. Dyk ty bys byl nejradši, abych se otrávila… Papoš: Nikam nepudeš... Ludva zastaví, Vlasta otevírá dveře. Vlasta: Ty můžeš každej den chlastat, co? Tak já můžu jednou na houby…. O:73 ZAROSTLÁ PASEKA – DEN Ženy s velkými nůžkami vyštipují tenké břízky a jeřabiny, které brání růstu malých smrčků. Ludva kontroluje jejich práci, když na cestě zastaví traktor. Vlasta sestupuje ze schůdků, Ludva se svižně blíží k Vlastě a šeptá. Ludva: Mami, to vypadá, že když seš moje máma, že můžeš chodit pozdě.... Papoš protáhne obličej, zaklapne dveře a traktorem odrachot. Vlastička hází na zem batoh, bere nůžky a všem se nahlas omlouvá. Vlasta: Já se vám dámy všem omlouvám, že jsem se opozdila, ale náš pes se začal dávit a kočka má kašel a holuby maj horečku a slepice sračku a krávy blinkaj... Vlasta začne stříhat, jakoby se pomátla, postupuje rychle dopředu. Vlasta: Ale teď všechny vás doženu, všechny vás předeženu... 52

Ženy se smějí od srdce. Ten smích je nakažlivý, ten smích je drží při životě. O:74 DVOREK MARÁKŮ – DEN Pod záhony sedí Markéta s fétnou, hraje tenkou podmanivou melodii. Kolem polehávají a posedávají na dekách roztodivní lidé. Někteří také bubnují, jiní meditují a vydávají tiché „óóóómmmm“. Vedle Markéty sedí Vlastička ve svátečních šatech a je z toho celá nesvá. Anyna hosty vykuřuje, Sayen ji doprovází. Paní učitelka Cvrková v teplákové soupravě se plíží pole podél plotu. Chvíli skrčená pozoruje dění na zahradě, pak si dodá odvahy a přeleze plot. Přitočí se k ní Anyna a vykuřuje jí. Anyna: Já vás očistm pani učitelko... O:74 A CELEK VESNICE- STMÍVÁNÍ Nad vesnicí se stmívá. Oblaka let do noci. Světla vesnice se rozsvěcí i kostel. O:75 POLE S PRASATY – NOC Z lesa se ozývá praskot a dupot a už se objevila bachna. A za ní selata a lončáci. Celý rudl nastupuje na sklizené pole a rovnou ke hromadě kukuřice. S chrochtáním a mlaskáním se poušt do nastražené pochoutky. O:76 V KAZATELNĚ - NOC Papoš sedí v kazatelně sám, dalekohled na očích, mluví si pro sebe. Papoš Ten vpravo, co se voddělil, to je von... Pomalu uchopí fintu, tiše vysune z okénka a chystá se zamířit. Papoš: Tak, poď, teď tě vobrátim… O:77 POLE S PRASATY - NOC Bachna zvedne hlavu a větří. O:78 V KAZATELNĚ – NOC Papoš míří, prst se přibližuje ke spoušti, ale ještě než zmáčkne, padne rána a ozvěnou se vrací.

53

O:79 POLE S PRASATY– NOC Lončák se zřít k zemi a zhasne. (uspávací injekce) A za ním stojící sele klesne také na kolena. Ostatní prasata se shluknou, chvíli stojí, ale hned se rozutečou. O:80 V KAZATELNĚ – NOC Papoš zírá na pušku a nechápe ten zázrak. O:81 POLE S PRASATY – NOC Ve tmě se objevil revírník Cvrk v mysliveckém a jeho jezevčík Barča. Cvrk: Ty vole, viděls to? Já skolil jednou ranou dvě... No to jsem ještě nežral... Cvrk klekne, rozlomí větvičku jehličí, jednu dá za klobouk, druhou zvířeti do morny jako poslední hryz. Z druhé strany přichází k mrtvým prasatům Papoš. Papoš: To nemůžeš říct, že deš střílet na moje pole… Cvrk přicvakne zvířeti plombu. Cvrk: Tak si jednoho vem! Kerýho chceš? Papoš se napije z placatice. Papoš: Se tě vo to neprosim… Cvrk: Já myslel, že už nestřílíš… Papoš Já myslel, že ty už nestřílíš… Toho nalevo... O:82 KRAJ LESA - NOC Papoš se Cvrkem nesou divočáka za běhy a hodí do kufru bílé Nivy. Papoš a Cvrk se vrací zpět, předávají si placatici a popíjejí. 54

Cvrk: Papoš, musím ti říct, že už jsem tu měl hodně adjunktů. Ale nikdo z nich neuměl číst les, jako ten tvůj kluk. Papoš: No a co jako…? Cvrk: Já vim, že bys ho nejradši viděl na poli. Ale von se pro ten les narodil... Papoš na Cvrka pronikavě mrkne. Papoš: Hele, a čí je ten les? To je státní les, ne? Děláte voba na cizím! Cvrk rozpřáhne bezbranně ruce. Cvrk: Jak na cizím? To jsou přece lesy nás všech. To je naše národní bohatství... Papoš se šibalsky zasměje. Papoš: Až ti to “národní bohatství” pravice zprivatizuje, to budeš čumět... Cvrk: To spíš socani znárodněj to ”tvoje pole“... Papoš se rázně zastaví a pohlédne do nebe.

Papoš: Tak ať to znárodněj! Mám v bance něco nasušíno, nemysli! Vezmu starou a vodjedu na Bahamy…

Oba muži stojí na remízku a hledí do údolí vesnice. Cvrk: Taky bych měl pro Ludvu jednu ženskou... Papoš: Neříkej...? 55

Cvrk: Mladší dceru Lídu! Vysokoškolačku!! Papoš promne šedivý plnovous. Papoš: No proč ne? Když přinese dobrý věno... Tichou atmosféru protne divoké bubnování a pronikavý pískot fétny. Papoš a Cvrk na sebe s otázkou pohlédnou. O:84 ZAHRADA MARÁKŮ – NOC Ve svahu nad záhonem hoří velký oheň, kolem z kamenů vytyčený kruh. Markéta hraje na fétnu. Bubeník Piňos bubnuje v transu na obří buben. Anyna doprovází svým bubínkem, pot jí stéká za tričko, oči ji září soustředěným jasem, rytmus je strhující. Kolem ohně víří ženy a muži. Někdo tančí, někdo prudce vydechuje, někdo se svíjí po zemi, někdo zpívá, někdo mává do ohně, někdo leze po čtyřech, někdo jen tak leží a zírá do hvězd. Honza poskakuje a chřest chřestidlem do rytmu. Nejvíce energie je v ženách, rozhýbali svá těla do extáze. A ze všech nejbláznivěji se vlní Vlastička, sváteční sukni má potrhanou a vůbec jí to nevadí. A paní učitelka se točí do kolečka po špičkách jako víla. O:85 KRAJ LESA – NOC Papoš a Cvrk zvedají dalekohledy k očím. Cvrk: Zase blázinec u Maráků... Papoš a Cvrk stojí v trávě, dalekohledy na očích. Papoš: To sou šašci! Prej léčebná séance! Cvrk sebou trhne. Cvrk: Tvoje stará je tam taky! A jak se, holka, krout... Papoš: Ta tvoje učitelka je tam taky... Cvrk: Ne!? Teda, já ji zmaluju...!

56

O:87 DVOREK MARÁKŮ - NOC Temnou náves prostřelují křiklavé paprsky majáku. Tři policejní auta, jedno osobní a dva tranzity, zaparkovaly před chalupou Maráků. Policisté vyvádějí ze dvora Markétu v poutech. Honza se staví policistům do cesta. Policista budí intelektuála na trávě ve spacáku. Další policista osloví sedícího muže ponořeného v meditaci. Policista: Co vy tady děláte...? Muž otevře oči a v klidu se otočí na policistu. Muž: Nalézáme tu boha... Policista: Co, boha? Tady ho určitě nenaleznete... Muž: Na to váš horizont nestačí, to pochopit, pane příslušníku... Policista: Tak si pojďte taky nastoupit... Paní učitelka nepozorovaně přelezla plot a utká přes pole do lesa. Honza: To je asi nějaký vtip, nějaká skrytá kamera… Policista: Vy jste pan Marák? Máme příkaz k domovní prohlídce... Vlasta v potrhaných šatech vybíhá ze dvora a zvedá ruce na obranu. Vlasta: Dyk tu mají děti...! Vlasta: Na to nemáte žádné právo... Policista: Vy jste se také zúčastnila té séance, že? 57

Policista strčí Vlastičku do tranzitu a zabouchne za ní dveře. Nevyspalí hosté vychází ze stavení a zabaleni v dekách nechápou, co se děje. O:88 PŮDA MARÁKŮ – NOC Dva policisté prochází podkrovím. Na šňůrách a sítech se suší byliny a houby. První policista přičichne ke kytce a neví. Druhý policista otevře pytel a přikáže. Policista 1: A kurva.... Policista 2: Chlapy, vezmeme to všechno na analýzu... O:91 VYŠETŘOVACÍ MÍSTNOST - DEN V chodbě na lavici sedí účastníci seance. K mřížím je připoután jeden z nich. Na další lavici sedí zkroušený Honza, vedle něho Pýžl s manželkou. Anyna je připoutána k topení a začne zase ječet. V řídící místnosti sedí policistka a něco hlásí do mikrofonu. Chodbou prochází policista se spisem a okřikne Anynu. Policista: Maráková, jestli tady budete pořád pištět, tak vás odvezeme na záchytku... Anyna: Aááááááááá... Policista jí nevěnuje pozornost a vchází do vyšetřovací místnosti. Spis podá na stůl vyšetřovatelce. Markéta sedí v bílé místnosti za stolem. Naproti Markétě sedí vyšetřovatelka ve strohém obleku a účesu. Tváří se slušně a korektně a vstřícně. Vyšetřovatelka: Kde jste ty psychotropní drogy kupovala? Markéta se pobaveně usměje. Markéta: Myslíte ty léčivé houby? Jsem si je sama nasbírala...

58

Vyšetřovatelka vyndá na stůl zavařovací sklenici s hnědým obsahem. Vyšetřovatelka: Co je tohle? Markéta: To vypadá, jako moje léčivé houby v mojí sklenici... Vyšetřovatelka: Jak jste drogy aplikovali...? Zaváděla jste ten psilocinín lidem do žíly...? Markéta: Léčivé houby nejsou heroin, nebo pervitin... Vyšetřovatelka: Tak zaváděla, nebo nezaváděla...? Markéta: Odmítám vypovídat... Vyšetřovatelka: Podávala jste drogy i nezletilým osobám...? Markéta: Odmítám vypovídat... Vyšetřovatelka: Kam jste skryla peníze z prodeje drog... Markéta: Žádné peníz z prodeje drog nemám... Otevřou se dveře a přichází policista v uniformě. Položí před vyšetřovatelku papíry na stůl a zase zmizí za dveřmi. Vyšetřovatelka listuje v papírech na stole. Poté se opět nadechne a pohledem probodne Markétu. Vyšetřovatelka: Paní Maráková, my vás už dlouho sledujeme... A víme, co se skrývá za léčebnými seancemi... Markéta: Odmítám vypovídat...

59

O:93 ZASTÁVKA AUTOBUSU – DEN Anyna s Terezou došli na zastávku mezi ostatní žáky. Všichni po Anyně zvědavě pokukují, zase středem je pozornosti. U zastávky zastaví zelená Felicie, Ludva stočí okénko a vykoukne. Ludva: Čau holky. Chcete vodvízt...? Anyna bez váhání nastoupí na zadní sedadlo a Tereza za ní. Ostatní dívky jim se pošklebují, ale očividně závidí. O:94 SILNICE MEZI POLI – DEN Obloha zatažená jako beton, jediným pohybem jsou lesklá křídla káněte. Let nad polem spolu s kamerou. Hnědá oranice se vlní, úzkou silnicí se sune zelená Felicie. Ludva kouká do zpětného zrcátka na školačky, jedna je hezčí než druhá. Ludva: Přece nepřijedou policajti v noci, jen tak. To vás musel někdo udat... Anyna mávne rukou. Anyna: To mohl bejt kdokoliv. Třeba tvůj fotr... Ludva se prudce otočí. Ludva: No dovol! Anyna: Koukej dopředu, nebo jsme v poli... Tereza mávne rukou. Tereza: To byla jasně Brunátová, to je taková drbna... Anyna: Prosim tě, dyk tý nikdo nerozumí, když mluví... Ludva pozoruje plachtcí káně. 60

Ludva: To musí tedy bejt síla, ty houby... O:95 NÁVES – DEN Felicie zastavila na návsi, Anyna a Tereza vystoupí. Anyna se přitočí k okénku řidiče a políbí ho. Anyna: Tak děkujem, myslivečku… Ludva poněkud zarudne. Ludva: Kdybys něco potřebovala, tak víš kde mě najdeš... Anyna: Hm v lese.... Anyna se usměje a dá mu pusu na tvář. Tereza mávne nedbale rukou. Tereza: Tak ahoj, já musím domu... Anyna: Přídeš večer...? Tereza náhle zvážní. Tereza: Nýno, promiň, ale máma mi zakázala se s tebou kamarádit... Anyna nechápavě kouká. Tereza: No, že prej máš na mě špatnej vliv... Tak promiň, ahoj... Tereza mávne na pozdrav a smutně odchází návsí. O:97 ROZORANÉ POLE – VEČER = AMERICKÁ NOC + REÁL VEČER Refektory traktoru svít, táhne za sebou oboustranný pluh. Za volantem Papoš ve slamáku. U souvratě otočí traktor do protisměru a pluh obrát. 61

U škarpy zaparkuje Felicie, Ludva vystoupí. Sebere z pole kus hlíny a mne si ho v dlaních. Papoš pozoruje syna, po chvíli zastaví traktor a otevře dveře. Ludva: Ahoj, samej šutr, co? Papoš kývne na souhlas. Papoš: Ahoj, co je...? Ludva: Říkám samej šutr co...? Papoš: Mám z ostří zas jen půlku... Každej rok abych kupoval nový... Ludva se zamyslí a hledí do oranice. Ludva: No jo, vrchovina. Tady nejsou dobrý pole... Papoš: To ti jako řekli ve škole? Ludva: Né, to poznám… Papoš leze ven z traktoru a má svůj názor. Papoš: Tady jsou dost dobrý pole! Ale museli bysme udělat brigádu a ty šutráky sebrat! Papoš se skloní a tahá ze země velký balvan. Ludva mu jde na pomoc, společně vlečou kámen a hodí ho do škarpy. Ludva: Tati, nevíš něco o těch Marákovejch, jak je vybrali ti policajti? Papoš: Co jako mám vědět? Ludva si čist ruce od hlíny. 62

Ludva: No jestli nevíš, kdo je prásknul…? Papoš zatuhne a pohlédne synovi do tváře. Papoš: Co tm jako myslíš, co? Že jsem je jako udal já? Ludva: Klid, tati, jen se ptám… Papoš: Tos mě teda nasral, chlapče… Papoš vztekle sedne do traktoru. Ludvovi se podívá na pole. Z rozorané půdy vybíhají hraboši a hledají úkryt. Ale tlama kance všechny sežere. O:96 SEDNICE MARÁKŮ – DEN Honza hodí poleno do krbových kamen, oheň zapraská. Anyna přisune na stůl mísu s horkým bramborákem. Všichni: Matko země, tvá síla je ve mně všechno je z tebe a za to náš dík... Všichni sedí za stolem a drží se za ruce, pak se pust do jídla. Honza otevře lahvové pivo, na pije se a chyt bramborák do ruky, přehazuje si ho a pak se zakousne. Honza: Áááá... horký.... ale dobrý… Markéta: Jak to může bejt dobrý, když tam není majoránka. Tu nám taky sebrali... Honza: Majoránka? To ani není poznat... Anyna si sedne ke stolu a bašt bramboráky. 63

Anyna: Mami, zase všechno natrháme, nasušíme... Honza: Pokud nám naši milou maminku nezavřou... Sayen: Maminku nezavřou...!!! Markéta: Kdyby mě chtěli zavřít, tak už to udělaj... Honza: V každém případě najmeme právníka, aby tě obhajoval... Markéta: Prosim tě, kde na něho vezmeme? Naše konto nám zablokovali... Honza: Zablokovali...? No ještě že na tom kontě nic nemáme... Chachacha... Sayen: Chachacha... O:98 KUCHYNĚ PAPOŠE – NOC V kuchyni bliká televize. Papoš sedí u stolu, Vlasta sklízí dojedené talíře. Vlasta: Chutnalo ti to? Papoš: Jó bylo to dobrý, Vlasti, děkuju... Vlasta: A máš dost? Nechceš ještě...? Papoš: Díky, už nemůžu... Vlasta nese nádobí do dřezu.

64

Vlasta: Ty dneska nejdeš do hospody…? Papoš: Nemusim přece pořád do hospody… Vlasta nevěřícně kouká, utře si ruce do utěrky. Papoš: Hele, cos jim tam říkala? Na tom výslechu...? Vlasta se vrací ke stolu. Vlasta: No nic... Papoš: Jak nic...? Vlasta: Vůbec jsem jim na nic neodpověděla, jenom jsem tam mlčela... Papoš: Mlčela? Tomu nevěřím... Vlasta: No, voni se furt ptali a já jsem furt mlčela... Papoš ji prašt přes zadek. Papoš: Ty seš ale liška mazaná... Vlasta: No tak, nech toho... Papoš jí chytne za ruku. Papoš: A jak si to tam tancovala? U toho vohně? Vlasta: Jak tancovala…? Papoš: No takový pohyby si měla… 65

Vlasta se stydlivě usměje. Vlasta Už nevim, to se mnou tancovaly ty houby… Papoš: A jak tancovaly ty houby, ukaž! Vlasta do Ludvy koketně strčí. Vlasta: Tak si je vem a uvidíš... Papoš: Ukaž to ty, no ukáž, hýbej se... Vlasta vstane a začne tancovat. Papoš se také pohupuje do rytmu. Papoš: No to je vono, takhle to bylo… Vlastička se dává do tance, Papoš se přidává. Oba tančí bez hudby, jen na blikající televizní obrazovku. Papoš: Tak hýbej! Hýbej! Vlasta: Ty Papoš... já tě nepoznávám... Papoš chytne ženu za zadek a něžně ji povalí na zem. O:99 ROZCESTÍ U KAŠTANU – DEN Bílá Niva stojí u rozcest s kaštanem a božími muky. Z kamenného podstavce trčí zrezivělé železo. Ludva do něho vrtá otvory. Cvrk přináší naleštěný kříž s ukřižovaným Spasitelem. Společně ho zvednou a přišroubují k podstavci, klíčem utahují šrouby. Ludva: Ale tohle není práce revírníka, že jo...? Cvrk: Není. Ale kdo to spraví? Církev je chudá, tak pomůžou lesáci... Cvrk dotáhne šroub a zacloumá s křížem. 66

Cvrk: Tak, teď už ho nikdo nezlomí... Cvrk poklekne na koleno a pokřižuje se. Ludva ho úkosem sleduje, odnáší nářadí. Cvrk: A ty už se nemodlíš k bohu? Jako malej si chodil do kostela, co se pamatuju... Ludva: Já se modlím jinak... Cvrk: Nojo, všechno jinak, že jo?! Snad taky nežereš ty jejich houby...? O:100 CESTA S CYKLISTY – DEN V lese se mihla postava báby Brunátové. Krade ze skládky nejtenčí kulatinu. Bílá Niva jede výmoly, Cvrk řídí, Ludva kouká z okénka. Ludva: Hele, Brunátová nám zobe dřevo. Nezastavíme...? Cvrk: Prosim tě, co si na ní vezmeme...? Jedou mlčky dál, Cvrk se rozhlíží po lese. Ludva se usměje, ale hned zvážní. Ludva: Pane Cvrk, víte, jak byli ty policajti u Maráků? To je tam někdo musel zavolat, že jo? Cvrk chvíli mlčí a pak se prudce otočí na Ludvu. Cvrk: Ludvo, řeknu ti jen jedno: Dobře, že ty policajti přijeli! Jinak to tady ty Marákovi všechno rozvrátěj... Ze svahu se řít parta na horských kolech, Cvrk brzdí, aby někoho nepřejel. V helmách a elastických oblecích, jako hejno lesních vos let přes cestu. Jeden z nich už to ale nevybere a skočí kolem na 67

kapotu auta a z kapoty do lesa a jede dál. Cvrk: Viděls ho, neřáda? Tak tohle jsem ještě nežral… O:101 CESTA KE KOSTELU – DEN Vítr žene spadané list, Ludva s Anynou stoupají cestou ke kostelu. Z jedné strany se zdvihá les, z druhé strany klesá stráň do údolí, maliníkem porostlá. Anyna každou chvíli nakoukne do porostu. Anyna: Tady jich dycky bylo plno, a teď nic... Asi je moc sucho... Ludva: Tady jako rostou? Cestou ke kostelu? Anyna celá září a ráda Ludvu poučí. Anyna: No právě! Kde rostly houby, tam se dělali rituály. A církev na těch místech pak postavila kostely a rituály zakázala... Ludva: Hmmm... Anyna: Tyhle houby jíme od pravěků, jenom se o tom nikde v učebnicích nepíše... Víš vůbec, jak vznikly lidi? Ludva: Ze zvířat, že jo? Postupným vývojem, Darwinova teorie... Anyna: No, když opice začali jíst tyhle houby, tak se z nich vyvinuli lidi... Z kostela vychází několik vesničanů v nedělních oblecích. Většinou ženy a většinou starší ročníky, mezi nimi i Vlasta. Prudký vítr ji rozcuchá upravené vlasy a škube svátečními šaty. Vlasta: Kampak vy dva dete? V tomhle vichru? Anyna slušně zdraví. 68

Anyna: Dobrý den... Ludva se tváří jakoby nic.

Ludva: Jen tak na procházku, je neděle...

Farář zamyká kostel a sestupuje ze schodů, bába Brunátová s ním. Farář: Větrnost, že…? Vlasta: Chystá se sem nějaká strašná vichřice... Farář: Jakoby se konec světa blížil... Vlasta: Ludvo, teď nikam nechoďte, je to nebezpečný... Ludva: Mami, neboj, znám les... O:104 NAD KOSTELEM - DEN Vichřice sílí. Anyna a Ludvou pročesávají tlející porostu u cesty, ale nic nenachází. Anyna: To byl určitě ten farář, co nás udal... Máma lidem prodávala Boha... A to smí jenom církev... Zvon kostela právě odbíjí celou. Vše je tak hlasité, tak ostré, tak barevné. Prudký nápor větru, před Ludvu a Anynu dopadne větev borovice. Ludva: No, je to všechno k neuvěření. Ten vítr, ten hřbitov, tvoje vlasy... Ozve varovné skřípění. Anyna zvedne oči vzhůru. Anyna: Ludvo...! 69

Nejvyšší smrk se řít, s hrozivým rachotem padne do trávy. Ludva zírá, jen pár kroků chybělo a mohl ležet pod stromem. Ludva: Ty vole, borovice... Ludva se chyt Anyny, zírá na její krásu zcela omámen. Ludva: Tys zavolala ten vítr, viď... Já tě znám, ty jsi víla větru.... Anyna se bláznivě zachechtá a jakoby to vyprovokovalo další nápor vichřice. Zrzavé vlasy Anyny šlehají Ludvovi do tváře. Bílá bříza se zlomila v koruně a dopadla vedle nich. List a větve a jehličí a krmelec let z lesa do údolí až ke kostelu. Ludva obejme Anynu a povalí ji na zem a líbá ji. List a větve zasypává jejich těla. Milují se mezi bílými houbičkami. O:105 KALAMITNÍ LES – DEN Mlha proniká prostorem, ptáci nezpívají. Tam kde byl les, je nyní spoušť. Stromy poházené přes sebe, oplocenky a krmelce rozštpané, kořeny s hlínou jako obří koláče trčí přes cestu. Revírník Cvrk s adjunktem Ludvou, obličeje chmurné, pomalu prochází kalamitou. Ludva: Tak deset tisíc kubíků padlo, vodhaduju… Cvrk mávne ledabyle rukou. Cvrk: Prosim tě, sotva šest tisíc. Já zažil v nulasedmým Kirilla a to byla jiná spoušť... Ludva: Neměli bysme svolat harvestory z jinejch revírů..? Cvrk: Tady dole by to mohli vytěžit, ale nahoru, kam se nedostane vyvážečka musíme zavolat těžaře s traktorem... Tenhle les nemusel vůbec padnout... Je to kvůli tomu kůrovcovýmu kolu, co jsme měli loni nahoře...

70

Hlas Honzy: Čest práci… Přichází Honza Marák jako úderník s motorovou pilou na rameni. Honza: Prej vám tady něco popadalo. Tak se hlásím do práce… Cvrk nemá náladu na žerty, zejména ne od Maráka. Cvrk: Marák, tady to je práce pro profesionály… Honza: Dyk mě znáte, že s pilou umím dobře. Cvrk je rozhodnut se Maráka defnitivně zbavit. Cvrk: Ne ne ne, nemáte helmu a ještě si uříznete hlavu... Ludva se postaví na stranu Honzy. Ludva: Pane Cvrk, já mám helmu na hájence… O:111 KALAMITNÍ LES – DEN Harvestor zpracovává vyvrácené kmeny. Kam nemůže Harvestor, tam vrčí motorové pily dřevorubců. Honza s pilou a helmou odvětvuje padlé stromy. Vyvážecí traktor vytahuje odvětvené kmeny v celých délkách z lesa. Papoš vystoupí z traktoru a navleče řetěz na kládu. Honza sundá helmu a zapálí si cigaretu Sparta. Honza: Ty vole, nějak se mi z toho třesou ruce. Jako tak nějak celej brním... Papoš zahákne očko řetězu. 71

Papoš: Není to v lese sranda, co? Smrad, kravál, mráz, mokro, úrazy, zničený klouby... A v padesáti máš vazoneurozu a deš do důchodu... Honza labužnicky kouří. Honza: A placený mizerně... Papoš se rozhlíží po lese. Papoš: Co to vaše vyšetřování? Něco novýho...? Honza: Příšt týden jedeme na policii... „seznámit se spisem“... Papoš nikdy nic podobného nezažil, tak ho to zajímá. Papoš: Hele, Honzo, a tys ty houby někdy měl...? Ludva s lesnickou kabelou a notesem prochází kolem, mávne tátovi na pozdrav. Ludva: Ahoj, tak, jak to de...? Honza: No, jde to, jde, ale pomalu.... Ludva metrem proměří skládky, zapíše do notesu a odchází. Ludva: Ale do konce měsíce to doděláme... Honza: To jóooo..... Ludva: Pane Marák a v lese se nekouří... Honza tpne cigaretu o holínku. Papoš se ušklíbne na Honzu.

72

Papoš: Vlastní děti nás budou buzerovat... Honza nasadí helmu a nahodí motorovku. 0:113 PASEKA S OHNI – DEN Osm žen čist stráň větví. Hoří tu dva ohně. V dálce pracují tři dřevorubci. Tlustá žena, Stará žena, Mladá žena a Vlasta hází větve do ohně, jiskry létají jako rachejtle, dým se valí. Na kopci hoří další oheň a pracují tady další ženy z vesnice. Přichází revírník Cvrk. Cvrk: Celá vesnice v lese...! Tak takhle dycky bejvávalo... Cvrk podá ženám fašku griotky a spokojeně se rozhlíží. Cvrk: Ženský tady máte něco na zahřát... Vlasta otevře griotku a napije se. Cvrk: A na jaře tady zasázíme nový stromky. Borovice s dubem! Ty držej vítr... Tlustá žena napíchne špekáček na klacek. Tlustá žena: Pane Cvrk, nechte toho zasranýho sázení... Vlasta: A sedni si chvíli... A dej si s náma buřta... Cvrk: No jo buřtka, to si dám... Ženy a Cvrk si opékají na ohni buřty a popíjejí griotku z láhve. O:114 VYŠETŘOVACÍ MÍSTNOST - DEN Honza s Markétou a obhájcem sedí u stolu naproti vyšetřovatelce. 73

Obhájce je přepracovaný týpek, listuje několikastránkovým spisem, kde je textová a fotografcká dokumentace celého případu Maráková. Obhájce: Výpovědi svědků, analýza zadrženého materiálů, fotodokumentace... Protokol o zahájení trestního sthání... v pořádku... Obhájcovi zvoní mobil, bere ho na ucho a mluví. Obhájce: Ahoj.... mám teď jednání...mluv rychle... Kolik vytuneloval...? Patnáct miliónů? Já ti zavolám za chvíli... Dá dvěstě tisíc zálohu...? Tomu pomůžeme, to je slušný člověk.... Markéta si prohlíží dokumentaci svého případu. Markéta: A když to nepodepíšu...? Vyšetřovatelka je v klidu, usměvavá a korektní. Vyšetřovatelka: Nemusíte podepisovat... Stačí, že jste s tm srozuměna... Pokud máte k tomu výhrady tak to tam napište... Markéta: A co bude jako dál...? Vyšetřovatelka: Protokol teď pošleme státnímu zástupci, který vypracuje obžalobu... Obhájce položí vypne mobil a usměje se na Markétu. Obhájce: Z mého hlediska, paní Maráková, vám nemohu doporučit nic jiného, než tento protokol, jak je paní vyšetřovatelkou připravený, podepsat...

74

O:114A ULICE MĚSTA – DEN Honza řídí svůj terénní vůz a je z okolního dopravního ruchu poněkud vyplašen. V předním skle se míhají stožáry, trolejová vedení, barevné semafory, prosklené areály frem a obchodních center, reklamní plochy na zboží rozličné. Markéta sedí vedle Honzy a nervózně těká očima na všechny strany. Houkání sanitky. Markéta: Už abychom byli v naší chaloupce, lásko... Jak tady ty lidi můžou žít...? Honza: Taky jsme tady žili... Když nenajmeme svýho právníka, tak se z toho nedostaneš... Markéta: A když ho najmeme, tak se z toho dostanu...? Jenom vyhodíme peníze do luftu... Honza: Já ti říkal pořád, aby sis ty houby nechala pro sebe a nedávala je druhejm.... Markéta: Ty houby mi sami říkaj, co mám dělat... Honza bouchá do volantu. Honza: No, tak ať ti ty houby teď řeknou, co máme teď dělat...?! Markéta mlčí a kouká z okna do šedivého města. O:115 DVOREK MARÁKŮ – ODPOLEDNE AŽ VEČER = ODPOLEDNE-REÁLNÝ VEČER Za plotem, nad zoraným polem se černá les. Nad lesem temně falová obloha. Líný vítr honí list jabloní, nebyl čas je shrabat. Sayen sedí na dvorku, právě vydlabal dýni a dává dovnitř svíčku. Anyna s Ludvou vykládají z přívěsu třímetrové klády dřeva. Sayen zapaluje svíčky ve všech vydlabaných dýních. Ludva se vrací k prázdnému přívěsu. Anyna jde s ním.

75

Anyna: Co co jsme dlužni, myslivečku... Ludva zasune Anyně smrkovou větvičku do vlasů. Ludva: Hmm, to bude fakt drahý.... Anyna se přitulí k Ludvovi a dá mu pusu. Líbají se, ale zvuk motoru je vyruší. Na návsi zastaví terénní vůz, vystupuje Honza a Markétou. Ludva se rychle oddělí od Anyny, aby je neviděli. Ludva: Já mizím... ahoj houbičko... Anyna: Ahoj... Ludva sedá do Felicie a vyjíždí s přívěsem ze dvora. Sayen běží k Markétě, která ho chyt do náruče. Sayen: Mamí.... Markéta: Sajénku... Sayen: Udělali jsme strašidla, koukni... Markéta: No krásný.... to se budeme v noci bát... Honza se chlapsky nakloní k Ludvovi. Honza: Díky za dřevo... Co jsme dlužni...? Ludva se zadívá upřeně na temnou oblohu. Ludva: Zaplatte panu Cvrkovi... Honza: Ale tobě něco za dovoz... 76

Honza sahá do peněženky pro bankovky. Ludva: To nechte pane Marák... Ludva stále zírá před sebe nahoru, zaostřuje pohled. Pak se otočí na Honzu. Ludva: Co to je v tý zvoničce? Vidíte...? Honza se otočí k návsi a zaostří na zvoničku. Nasadí si brýle mžourá pohledem. Ludva: Něco je tam namontovanýho, že jo...? Honza: Já nic nevidím... Ludva: Mají tu vaši chalupu jako na dlani... Ludva ledabyle mávne na pozdrav a odjíždí s Felicií lesní cestou. Honza zastrčí bankovky nenápadně do peněženky a jakoby nic odchází. O:116 PŘED HÁJOVNOU – VEČER = REÁLNÝ VEČER Ludva s Felicií a prázdným přívěsem zastaví před hájenkou. Za oknem kanceláře se svít. Před stodolou je zaparkována bílá Niva revírníka. Před hájenkou paní učitelka Lída v dlouhém kabátě a zametá dvorek od list. Ludva: Zdravím, paní Cvrková... Učitelka je trochu rozpačitá, zrychlí pohyby koštěte. Učitelka: Jen tady tak trochu zametám... Ludva stoupá po břidličných schodech do hájovny. Ludva: To nemusíte, to stejně hned zafouká... Učitelka žertovně strčí koštětem do Ludvy.

77

Učitelka: A bysme si mohli tykat ne? Dyk já jsem snad jen o rok starší.... Ludva: No jo, já jsem Ludva... Učitelka: Já jsem Lída... Učitelka mu podá ruku a on ji stiskne. Ludva: To já vím, přece... Učitelka: To já vím, že to víš.... Ze dveří vychází Cvrk, finta přes rameno, dělá, že je překvapen. Cvrk: Pardon, že ruším. No holka se chtěla podívat, jak jsme to tady dali dohromady... Učitelka: No, jo to je hotový sídlo... Cvrk se spokojeně prohlíží zvelebenou hájovnu. Cvrk: Tady teď může bydlet celá rodina... Cvrk chlapsky obejme Ludvu a Učitelku kolem ramen. Učitelka se svátečně se usmívá. Ludva je zmaten. Cvrk: Jdu šoulat, abych se pocvičil na ten hon. Dceru ti tady chvíli nechám. Ale né, abys toho nějak využíval... Cvrk Ludvu spiklenecky prašt a zmizí v šeru lesa. Učitelka sedne na lavici. Z nebe začnou padat tiché vločky(VFX). Učitelka: Hele, začíná sněžit... 78

Ludva se poplašeně rozhlíží, chyt vločku do ruky a hned ji zase odhodí. Ludva: No jo, sněží, já musím ještě něco na počítači... Ludva zmizí v kanceláři hájenky. Učitelka se nejistě rozhlíží a neví, zda-li má za ním vstoupit dovnitř, nebo se to nesluší? Nahlíží zvědavě do okna. O:118 POSLEDNÍ LEČ – DEN Lesem se ozývá troubení trubky borlice. Honci s refexní barvou na čepicích postupují lesem. Mlát klacíky, točí řehtačkami, tleskají, hulákají, psi štěkají. Z dáli se už ozývá střelba. Mezi honci jde také Ludva s brokovnicí a pokřikuje. Ludva: Hó, hop! Hore hore hore!! Hušáá! Lončáci vyběhnou z mlází. Zvěř vybíhá z lesa na cestu, kde čeká řada myslivců s puškami. Míří a střílí. Někdo trefí, někdo ne. Cvrk střelil koloucha(VFX). Předseda střelí lišku(VFX). Hospodář střelí kunu(VFX). Papoš střílí na sele, ale mine. Naštvaně se rozhlíží a stěžuje si sám sobě. Papoš: Ta finta nějak zanáší... Cvrk: Papoš jde po tobě...! Papoš znovu nabije kulovnici. Ze křoví se vyřít silný lončák a rovnou na Papoše, jakoby byl rozhodnut ho nabrat. Papoš: A kurva... Nohy se mu roztřesou, ustupuje a klopýtá, zvedá fintu, lončák supí jako rozjetý vlak a rovnou na něho. Papoš zakopne o kořen, padá na stranu a díky tomu ho zvíře mine. Papoš zařve a během pádu vystřelí. Lončák nečekaně padne a zhasne(VFX).

79

Přibíhá Ludva a Cvrk a další myslivci. Cvrk: Ty vole, Papoš, tys ho skolil v letu.... Ludva klekne k tátovi. Ludva: Tati, v pohodě...? Papoš leží v jehličí a nic nechápe. Papoš: Vole, von mě málem vobrátil... Cvrk pomáhá Papošovi na nohy a směje se. Cvrk: Tak to jsem ještě nežral... O:120 ZA HOSPODOU – VEČER = TOČENO ODPOLEDNE AŽ REÁL VEČER Dva trubači troubí na borlici a lesnici „Halali“. V naleštěné mosazi se odráží nebe a celá večerní krajina. Ze smrkových větví je na zemi připraven zelený rám. Uvnitř je vyrovnána střelená zvěř, leží na pravém boku s dvěma smrkovými větvičkami, jedna vsunutá v tlamě, druhá položená na boku. V jedné řadě leží zvěř vysoká, tedy laně a kolouši, v druhé řadě zvěř černá, tedy selata a lončáci, v poslední řadě leží zvěř škodící myslivosti, tedy lišky a kuna. Ze zvěře se kouří. V rozích obdélníku jsou zapíchnuté velké louče s hořícím ohněm. U hlav zvěře stojí myslivci, honci a psi se zlomenými fintami přes rameno a mlčky se loučí se střelenou zvěří. Vše působí mohutným slavnostním dojmem. Naproti trubačům u hřbetů zvěře stoji Předseda a Hospodář. Když trubači dotroubí, Předseda se ujme slova. Předseda: Jménem české myslivosti, jménem našeho mysliveckého sdružení, kamarádi myslivci... Dnešní hon, jak sami vidíte, se více než vydařil... Nedokončí proslov, protože do výřadu skočí Anyna a drze se prochází mezi vyloženou zvěří. Anyna: No, to se vám povedlo, gratuluju! Co vám jako ty zvířata udělaly, že je masakrujete?! Vy jste opravdu hrdinové s těma fintičkama! Proč je nestřílíte rovnou kulometem nebo tankem?

80

Myslivci se zmateně otáčí a mručí, někdo se zachechtá. Cvrk pohledem zpraží Ludvu, ten hned vyskočí po Anyně a táhne ji z výřadu. Ludva: Nýno, di pryč, prosím tě, jdi pryč.... Ale dívka se nedá a křičí ještě hlasitěji. Anyna: A teď je asi všechny sežerete, co? Nó, sežerte je všechny! Ať vám narostou taky rypáky... Ludva Anynu neubrání. Paže myslivců, včele s Hospodářem ji čapnou a nesou vzduchem jako pírko. O:121 HORSKÁ ŘÍČKA – VEČER = REÁL VEČER Čtyři myslivci včele s Hospodářem rozhoupou Anynu nad říčkou. Myslivci: Raz, dva, tři... Anyna let do vody. Všeobecný smích a veselí, myslivci se vrací do vesnice. Anyna se chvíli plácá na mělčině, pak se postaví a leze z řeky. Ludva ji podává ruku a táhne na souš. Ludva: Nýno, s tebou je fakt sranda.... Anyna nic neříká, protože drkotá zuby. Anyna: Drrrrrrrrr..... Ludva sundá svůj myslivecký hubertus, přehodí přes dívku, na hlavu ji nasadí beranici a tlačí jí do svahu. Ludva: Hele, už to není vtipný, ty tvoje kecy vo zabíjení zvířat... Anyna: Já myslím, že to je vtipný stále víc... Ludva: Chlapy jsou lovci, to je prostě jejich pud! To se nedá jen tak zrušit...

81

Anyna: To se dá jen tak zrušit... Ludva: Vy ženský sbíráte od pravěku houby, že jo? A my lovíme zvířata, no... Anyna v mysliveckém vypadá jak chlap, jenom ryšavě mokré vlasy ji trčí z beranice. Anyna: Houby se ti sami ukážou, abys je utrhl. Ale zvířata před tebou utkaj, abys je nezabil! V tom je ten rozdíl... Ludva otevře pusu a ukáže si na zuby. Ludva: Hele, vidíš tyhle špičáky. Na co je asi máme...? Na trhání masa! Proto nám narostly... Anyna otevře svoji pusu a ukazuje svoje maličké špičáčky. Anyna: Hele, vidíš tyhle špičáky? Už mi odrůstaj, že jo... O:122 DVOREK MARÁKŮ – VEČER = REÁL VEČER Zvonička zvoní večer. Ludva nese Anynu na zádech a před brankou ji sesadí. Anyna mu vrací hubertus a beranici. Anyna: Tak dík za donášku... Ludva: Docela ti to v tom huberťáku sekne... Přídeš na tancovačku... Anyna: To víš, že jo.... mezi ty uchyláky... Anyna se otočí a běží do chalupy. Cestou potká Honzu, který nese v náručí hromadu naštpaných polen. Honza: Co se stalo...? 82

Anyna: Jsme se byli koupat... Honza koukne na Ludvu, ten si hodí hubertus přes rameno a raději odchází. O:122A SEDNICE MARÁKÁKŮ – VEČER = REÁLNÝ VEČER Honza hodí poleno do ohně. Honza: Přišla úplně mokrá... Markéta s Vlastou sedí za stolem a splétají adventní věnce. Už jich je na stole několik. Sayen napichuje do věnců tlusté svíce. Markéta zvedne hlavu a volá na chodbu. Markéta: Nýno, co se stalo...!? Je ticho, žádná odpověď. Markéta se usměje na Vlastičku a plete dál. Honza sedne ke stolu a prohlíží barevný věnec. Honza: No hezký... skoro jako z obchoďáku... Markéta: Kolik mám chtt tak za jeden..? Vlasta si prohlíží věnec. Vlasta: Já bych řekla... tak dvěstě korun... Sayen: Já bych řekl třista korun...! Vlasta se zasměje. Vlasta: No jasně, třista korun, proč né...?! Markéta: To sem to fakt dopracovala... Prodávat dementní katolický venečky... 83

Vlasta: Buď ráda, že je ještě co prodávat... Honza: Hlavně na každej věneček podepiš daňový doklad, plus dépehá... Vlasta: A jak pokračuje to vaše vyšetřování.... Markéta: Čekáme na soud, jak to dopadne... Vlasta se na Vlastu soucitně podívá. Za okny se zjeví svraštělá tvář Brunátové, pozoruje dění v sednici a něco si mrmlá. O:123 SÁL HOSPODY – NOC = TOČENO PŘES DEN Hospoda je plná myslivců a jejich žen, jedí a pijí a radují se. Harmonikář na pódiu hraje „Já jsem ten zajíček nešťastný. Honza s Markétou a Vlastou sedí u jednoho stolu blízko výčepu. Servírka přináší čerstvá piva. Servírka: Ještě pivo...? Honza: Jo... Honza si ťukne svým pivem s limonádou Markéty až to vyšplouchne. Honza: Lásko, pudeme tančit...? Markéta: Jo, ale už nechlastej to pivo... Honza: Dyk mám teprve třet.... Honza zvedne půllitr a ťukne si s pivem Vlasty.

84

Honza: Vlasti... ahoj! Ke stolu dosedne Papoš s přívěškem a gratulačním listem, Vlasta si to prohlíží. Vlasta: Hmm, hezký. A co si za to jako koupíme...? Papoš jí vytrhne vyznamenání z rukou. Papoš: Sim tě, dej to sééém.... Honza zvedne půllitr a ťukne si s Papošem. Honza: Tak gratulíren, Ludvas. Sem ani nevěděl, že umíš střílet.... Papoš: Král honu, vole! Král honu! Honza se naklání k Papošovi. Honza: Hele, vomlouvám se za holku. To víš tříská s ní puberta... Papoš: Tys ji málo třískal, teď už je pozdě.... Vlasta strčí do Papoše. Vlasta: Ty někomu raď! Naši Anču si řezal a k čemu to bylo? Papoš se na ženu nechápavě podívá. Papoš: Jak k čemu? Chceš abych tě taky seřezal? Já tě tady klidně seřežu... Vlasta: A vztyk! Jdeme tancovat! Vlasta táhne přiopilého Papoše na parket a už roztáčejí kola. 85

Cvrk táhne Ludvu, Předsedu a Hospodáře k výčepu. Cvrk: Jdeme ke krmelci! Jdeme ke krmelci...! Cvrk rozkáže výčepnímu.

Cvrk: Pro všechny ferneta...!

Hostinský nalévá malé panáčky ferneta. K výčepu se přitočí i Honza a tváří se úlisně. Honza: Zdar chlapi, heleďte, já se za tu svoji holku skutečně fakt moc vomlouvám... Myslivci ztichnou, Ludva přiopile obejme Honzu kolem ramen. Ludva: To je v pohodě, pane Marák... Dejte si taky panáka... Ludva podává ferneta z výčepu Honzovi. Předseda: Aspoň byla nějaká sranda... Hospodář: Příště ti jí hodíme do kaliště, he he he... Chlapy se chechtají, přiťuknou si levou rukou, Honza pravou. Předseda ho opraví. Předseda: Připíjí se levou rukou, vole... Honza rychle přehodí panáka do levé ruky. A už se kolem rojí rozjařené ženy a vyzývají myslivce k tanci. Také učitelka Lída tu trčí a oči jí září. Učitelka: Smím prosit... Ludva kouká kam by unikl, hledá výmluvu, ale Cvrk do něho chlapsky vrazí. Cvrk: Tak se nestyď, chlape...

86

Lída Ludvu táhne na parket. Cvrk se směje na Předsedu a Hospodáře, kteří řičí smíchy a kopou do sebe panáky. Harmonikář tahá harmoniku a zpívá, bubeník tvrdí rytmus: „Do lesíčka na čekanou“ (playback i živě). Harmonikář: Do lesíčka na čekanou šel mladý myslivec, měla ho ráda dívenka, která šla za ním do lesa tmavýho, měsíček svítil na cestu, když za ním kráčela... Ludva s Učitelkou v kostrbatých otáčkách vráží do lidí, ale nikomu to nevadí, protože zábava se zvrhla v kolektivní extázi. Papoš s Vlastou divoce víří. Celý sál zpívá spolu s harmonikářem. Všichni: Když měsíček za mrak zašel, za hustý černý les, do trávy rosa padala, milenka jemu šeptala:”miláčku”. Spolu pak hájem chodili do rána bílého... Honza tančí s Markétou, šlape jí na nohy a klopýtá, protože je opit zcela. Markéta ho nakonec odstrčí a odchází z parketu. Honza se jí snaží zachytit, ale upadne na zem, tanečníci ho překračují. Honza se zvedá ze země ke stolu, kde jsou na chvojí vyrovnány věci do tomboly: Mixér, stará radlice, sada hrnců, lopata, zajíc, bažant, kanec, maso v celofánu, čokolády, košíky s ovocem a vínem, láhve kořalek, zavařeniny, kompoty, kýbl brambor, zahradní trpaslík, běžky a další veselosti, čekající na své majitele. O:124 ZA HOSPODOU – NOC Ze sálu se míhají postavy a zní píseň „Do lesíčka na čekanou. Za hospodou se motá Ludva s Lídou, sotva se drží na nohou, Lída přebírá aktivitu, opře Ludvu od zeď, začnou se vášnivě líbat. Ludvovi se náhle odrazí od zdi. Ludva: Promiň, mě je nějak blbě... Potácí se po dvorku, přitom upadne, zvrací. Kolem klopýtá zlitý Honza a táhne na zádech mrtvého kance.

87

Ludva: Prasátko... Honza: Sem vyhrál v tombole, vole... Honza si nadhodí kance potácí se cestou. Učitelka se přisaje na Ludvu. Učitelka: Ludvíčku nechceš vodvízt domů....? Ludva mávne rukou. Ludva: To je v pohodě, to dojdu sám přes les... Ludva vrazí do dřevěného plotu a převrát ho. Ozývá se blízká střelba z kulovnic. O:125 NAD NÁVSÍ – NOC Stožár elektrického vedení se tyčí ve svahu vysoko nad návsí. Ozve se výstřel a jeden porcelánový isolátor se rozprskne. Další výstřel a drát zajiskří(VFX). Dole na stráni stojí Papoš Cvrk a Předseda. Jsou stále v mysliveckém, ale také už pod obraz, nabíjejí finty kulemi a znovu míří na elektrické vedení. Další isolátor se rozpadne. Cvrk: Mám další... Papošovi se na krku houpá vyznamenání a snaží se zalícit. Papoš: To nevidim.... Kde mám brejle...? Předseda: A další, he he... Papoš konečně také rozstřelí isolátor.

Papoš: Já taky, vole...! 88

O:125A CELEK VESNICE – NOC Světla ve vesnici zhasnou a je úplná tma. Hlas Cvrka: Tak to sem ještě nežral, ha ha ha... ZIMA O:126 ZASNĚŽENÝ LES – DEN Ludva v lesnické ušance, Anyna v oranžovém kulichu, oba na běžkách, sunou se zasněženým lesem. Bart přeskakuje závěje a větří, co by kde vyslídil. Ludva sundá běžky. Průměrkuje, měří dálkoměrem, veškoměrem a červeným sprejem označuje stromy tečkou. Zelenou bundu má už celou špinavou od barvy. Anyna krouží kolem a pozoruje ho. Anyna: Ty jo. To už nepust... Ludva: Ale pust, se to vypere... Ludva přijede k dalšímu stromu a udělá znamení, oranžový poprašek let vzduchem, Anyna nasaje nosem. Anyna: To celej den jako dejcháš...? Ludva: No, měl bych správně nosit roušku... Ludva jede k dalšímu stromu a syčí sprejem. Ludva: Si každej myslí, jak práce v lese je zdravá, jak se tady jen tak procházíme s fintou... Ludva chodí od stromu ke stromu a sprejuje. Bart už našel ve sněhu stopu a mizí v borovicovém porostu. Anyna si nadhodí batoh a pozoruje slunce, jak líně vychází mezi stromy. Anyna: Tak já mastm do školy... 89

Ludva: A co, jak prospíváš...? Anyna: No vod tý doby, co jsme vyšetřovaný, tak mi všechny učitelky fanděj.... Možná letos ani nepropadnu, he he he... Anyna mu dá pusu na pusu, Ludva se k ní přivine, líbají se. Anyna: Přídu pozdě... Ludva: No, to přídeš... Ludva ji opře o strom, a svléká. Kamera zezadu u stromu. O:127 SMRČKOVÝ POROST – DEN Honza ruční pilou řeže malé stromky. Za Honzou postupují ženy, vynáší stromky na cestu, kde je třídí dle dřevin a velikosti. Sayen se tváří, že jim pomáhá. Tlustá žena zvedne nohu a prohmatá mokrou botu. Tlustá žena: Už mám zas mokrý haksny... Z toho bude chřipka... Vlasta: Nech toho furt! Kdy jsme měli naposledy na vánoce na sněhu? Tlustá žena: Já bych rači vánoce na pláži... Přijíždí traktor s valníkem, na kterém sedí revírník Cvrk. Traktor zastaví, Cvrk mladistvě seskakuje a nakládá stromky na valník. Cvrk: Ženský, ještě mi řízněte dva pěkný smrky do kostela A každá si vyberte taky jeden stromeček! Přichází propocený Honza.

Honza: Můžu taky jednu stromek pane Cvrk...? 90

Cvrk se servilně usměje. Cvrk: No jasně, řízni si jakej chceš... Sayen ukazuje na malou borovičku ve sněhu. Sayen: Tady ten, tat.... Honza: Tak děkuji velice... Honza řeže borovičku, Cvrk ho pozoruje a zhluboka se nadechne. Cvrk: Ale tm tady končíte, Marák... Honzovi klesne pila k zemi. Honza: Jak končíte...? Cvrk nakládá stromky na valník. Cvrk: No ty stromky tady, to byla poslední práce, co tu máme... Bohužel... Honza tomu nerozumí.

Honza: Takže jako...?

Cvrk rozpřáhne energicky ruce. Cvrk: No, jako, hledejte si práci jinde, prostě, tady u nás v lese už nic není. Zkuste to v jiným revíru... Honza sedá na pařez, zapálí si Spartu. Vlasta ho soucitně pozoruje. Vlasta: Neboj, se něco najde... někde..

91

O:128 NÁVES – DEN Markéta se Sayenem vychází z branky zasněženého stavení, vzduchem poletují vločky. Markéta pozdraví směrem ke zvoničce. Markéta: Dobrý den... Jdu prodávat adventní věnečky, abychom neumřely hladem... Sayene pozdrav pány policajty... Sayen pozdraví zvoničku. Sayen: Dobrý den.... Detail zasněžené zvoničky s kamerkou. Markéta a Sayen se brodí zasněženou návsí. Táhnou za sebou saně, na kterých jsou naložené adventní věnce. Marékta: Adventní věnce... Adventní věnečky... Kupte věneček... Sayen: Kupte věneček... kupte věneček... Kolem Markéty projde Hospodář s fintou a směje se. Markéta mu ukazuje věnec. Markéta: Krásný adventní věneček, vydrží hořet celý den... za pouhých třista korun českých... Hospodář si prohlíží věnec. Hospodář: Náký drogy co ...? Hehehehe.... Hospodář odchází cestou do lesa.

92

Markéta už je u jiného domu a ťuká na okno. Markéta: Adventní věnečky Adventní věnečky... Přivítejte Ježíška... Za oknem se mihne Tlustá žena a hned zatáhne závěsy. O:132 OBÝVÁK PAPOŠE - DEN Na zdi fotografe ve zlatém rámečku: Mladý Ludva s Aničkou. Za svátečním stolem sedí Papoš, Vlasta, Ludva, jeho sestra Anička a její vietnamský manžel Hoang. Všichni pijí čaj, jedí vánočku a zobou cukroví. Ludva: Mami, ty pracny jsou super, jako dycky... Anička se na bratra starostlivě otočí. Anička: Ludvíku, a máš dost...? No, vezmi si ještě! Ludva se pobaveně usměje. Ludva: Ančo, tohle přece dycky říká máma... Všichni se smějí, nejvíce Vietnamec Hoang. Vlasta: No, dělejte si srandu ze starý mámy... Ludva: Mami, to je v dobrým... Ludva políbí matku, ale hned se zvedá k odchodu. Ludva: Tak díky, dárky jsem vám nechal pod stromečkem... Vlasta se zarazí a nerozumí tomu. Vlasta: Počkej, ty nebudeš na kapra...? 93

Ludva: Já už něco večer mám... Papoš pohlédne významně na Vlastu a stále ostentativně mlčí. Vlasta: A na půlnoční přídeš...!? Ludva pokrčí rameny a míří do předsíně. Ludva: Možná, nevim, ještě uvidim... Anička se napruží.

Anča: Tak mi ti dáme dárky... Hoang: Já je přinesu...

Hoang poslušně vyskočí a běží z pokoje. Matka se otočí starostlivě na Aničku. Vlasta: A vy, Ančo, vy taky nezůstanete...? Anča: Mami, ještě musíme k Hoangovým rodičům... Vlasta se napije čaje a smutně pohlédne na manžela. Vlasta: Tak bude poprvé, Papoš, co budeme na štědrej den bez dět... Ludva se napije piva a neodpust si poznámku. Papoš: Já tomu, Vlasti, nerozumím. Dceruška má za manžele Číňana... A synáček bydlí sám v lese... Ludva: Ale já tam nejsem sám... To vy jste tady sami... 94

Anča: Tati a Hoang není Číňan, ale Vietnamec. Papoš udělá nechápavý obličej. Papoš: A to je jako rozdíl? Proč se pořád tak blbě směje? Vlasta do manžela strčí. Vlasta: Nech už toho! Ty seš rasista.... Papoš: Já nejsem rasista, říkám jen, že se blbě směje... Vlasta: Papoš, chceš zkazit vánoce...? O:133 STATEK PAPOŠE – DEN Hoang s Aničkou vychází ze stavení, za nimi Ludva, smějí se vesele, procházejí zasněženým dvorem a koulují se. Ze dveří jim mává Vlasta, smutně za nimi kouká. Papoš se objeví vedle ní. Vlasta: Ale povedli se nám děti, viď Papoš... Papoš se majetnicky nadme, jako že je to samozřejmost. Papoš: Hmm... Vlasta se do Papoše zavěsí a pozoruje, jak se sníh snáší na holubník. Vlasta: Hele, nemohli bysme nějak pomoct těm Marákům.. Nemaj tady teď žádnou práci... Dvě děti na krku... Papoš se majetnicky otočí na Vlastu.

Papoš: Vlasti, každý je svého osudu strůjcem... 95

O:134 ZASNĚŽENÝ SMRČEK – VEČER = REÁL VEČER Zasněžený smrček je ozdoben dvěma svíčkami. Ludva v beranici je zapálí. Anyna v oranžovém kulichu pokládá na smrček sušené klobouky muchomůrky červené. Ludva: Vidím tam jeden dárek... tak to bude asi pro tebe... Anyna rozbalí balíček, velkou těžkou knihu s názvem „Myslivost a dějiny lovu“ Anyna: Hmmm, hezký, to mám jako přečíst...? Ludva se omluvně usměje. Ludva: No, možná to je trapný, ale třeba se tam něco dozvíš... Anyna: No tak děkuji... Já mám pro tebe taky dárek... Anyna vytáhne z kapsy křišťálovou skleničku s hnědým obsahem. Ludva si prohlíží skleničku proti světlu. Anyna: Sušený houbičky... O:135 DVOREK MARÁKŮ – VEČER = REÁL VEČER Anyna s Ludvou se zastaví se u branky. Ludva: Tak hodně štěst, Nýněnko... Anyna: Tobě taky, myslivečku. Budeš na hájence? Ludva: Hmm... zkusím ty houby. Dnešní noc je k tomu jako stvořená... Anyna se zarazí.

96

Anyna: A nechceš s tm počkat na mě...? Na houbách ti musí být teplo... Ludva: Já sám... Ludva odchází. Anča kouká do okna. V sednici smrček ozdobený svíčkami a muchomůrkami. Sayen mlát do bubnua Markéta hraje na fétnu jako pometlo a Honza přikládá do krbu. O:136 V KOSTELE – NOC Kamera se zvedá s podmanivou varhanní melodii. V kostele je docela plno. Lidé z okolních vesnic se přišli podívat na půlnoční mši. I místní mládež a několik chatařů z města. Před oltářem dva vysoké ozdobené smrčky. Před oltářem se vytvořila řada věřících: Vlastička, Cvrk, Učitelka a dalších pět věřících. Každý poklekne, Farář vsune do úst hostii. Farář: Tělo Kristovo, tělo Kristovo... O:137 NAD KOSTELEM – NOC Ludva pije ze skleničky med s houbami. A zajídá sušenou muchomůrkou červenou. Stojí rozkročen na vrcholu zasněženého kopce. Pod nohama září kostel. Barevné světlo mihotá gotickou vitráží. Zní vánoční píseň „Narodil se Kristus Pán“ (playback i živě) O:138 V KOSTELE – NOC Všichni přítomní stojí a v doprovodu varhan zpívají (natočeno živě v kostele jako playback). Zpěv vesničanů: Narodil se Kristus pán, veselme se... Z růže kvítek vykvet nám, radujme se... Z života čistého, Z rodu královského, nám, nám narodil se.... Vlasta se drží Papoše za ruku a culí se na sebe. Zpívá i Cvrk s dcerou Lídou. O:139 NAD KOSTELEM – NOC Ludvovi se rozšiřují oči, šilhá po obzoru. Krákání havrana zní jako průstřel do noci. A melodie z kostela barevně vystřeluje, stéká po zdech do sněhu, plíží se vzhůru do kopce až k Ludvovým nohám (VFX). 97

Zpěv vesničanů: Jenž prorokován jest, veselme se, ten na svět poslán jest, radujme se. Z života čistého, z rodu královského, nám, nám narodil se.... Ludva zvedne hlavu k nebi. Vločky padají a nezvykle září a při dopadu na sníh se rozsvěcují. Hvězdy jakoby vysílaly sít zlatavých paprsků, nejprve přísně rovných, ale když Ludva zašilhá očima, jakoby se otáčely a prohýbaly do kruhů, jako obří pavučina, ve které je Ludva chycen. Zatřese sebou, vysvobodí se z pavučiny, začne se hýbat a vydá se do lesa. Zpěv vesničanů: Člověčenství naše, veselme se, ráčil vzíti na se, radujme se. Z života čistého, z rodu královského, nám, nám narodil se... O:140 LES S JELENEM – NOC Ludva jde lesem, nohy se boří po kolena do sněhu, je to spíše krystalická záře, než sníh. Ludva hýbe rukama, aby se zahřál. Už svít i jehličí a větve a kůra stromů. A jakoby se to vše pohupovalo do rytmu chůze. Ludva se rychle zastaví a zírá na stromy, ale ty pokračují v neklidném pohybu a jakoby se mu pošklebovali(VFX). U zasněženého smrčku jelen šestnácterák a chroustá sušené muchomůrky. Ludva se snaží zhluboka dýchat a zastavit třes těla. Jelen se otočí, už spatřil Ludvu, ale kupodivu neutká. Chvíli žvýká, celá hlava se divně protahuje. Paroží jakoby ze zlata, vystřeluje do prostoru impulzy světla, spojují se s hvězdami, jako antény s vysílačem. Ludva vytáhne z opasku tesák, ale nic už tady nepoznává, ani les, ani sebe. Chtěl by se vrátit, ale nohy mu ztuhly, celé tělo ztuhlo, nemůže se ani otočit. Jelen zatroubí. Je to tak hrůzný ryk, že Ludva padne na kolena, až pod ním zasyčí sníh a pára z něho stoupá, tesák z ruky vypadne. Jelen se zvedne na zadní a stojí jako někdo, kdo není ani zvíře, ani člověk. Jakési mimozemské monstrum, které tu bylo před člověkem a bude i po něm. Budí respekt a úžas. Ludva kouká na třesoucí se ruce, stávají se bílé, zamrzlé, už je vidět jen kosti, puška vypadla na zem. I obličej zamrzá, i šaty, celé tělo je zamrzlá kostra. Ludva vzedme poslední sílu a zatřese sebou. Led na něm praská a odpadává. Ale tvoří se další a další, Ludva padá do sněhu, všechno křupe a prašt a vrčí a syčí. Hlas Anyny: Ludvo, zvedni se, no tak... 98

Anyna stojí nad Ludvou a tahá ho ze sněhu, pes Bart pomáhá. O:141A U ŘEKY – NOC Anyna táhne Ludvu podél zamrzlé řeky, Bart za nimi. Mrtvá kachna je zamrzlá v ledu. O:141 PŘED HÁJOVNOU – NOC Anyna táhne Ludvu k hájence, Bart za nimi. U dveří v dlouhém kabátě přešlapuje učitelka Lída, v náručí drží velikou krabici ve vánočním papíře s mašlí. Ludva ji zpozoroval a snaží se rozpomenout, kdo to je. Anyna slušně pozdraví. Anyna: Dobrý večer, paňučitelko... Učitelka: Dobrý večer Nýno... Co se tu děje...? Anyna: To je dobrý, sme byli na procházce... Ludva učitelku poznává a začne se podivně usmívat. Ludva: Tebe... odněkud... znám...hihihi... Anyna Ludvu postrčí dovnitř, do do tepla. Učitelka chvíli zmateně kouká, pak sebou nepřítomně cukne. Dárek hodí do sněhu, slzy v očích a odchází pryč. O:142 LOŽNICE HÁJOVNY – NOC Hoří oheň v kamnech, dvířka otevřená, svíčka na stole. Bart sedí u kamen. Anyna přelévá čaj z bylinek. Ludva zabalený do deky dřepí těsně u kamen a třese se zimou. Ludva: Vidělas to? To nebyl jelen... Anyna: To byl tvůj ochránce... Toho už teď nemůžeš zabít...

99

Ludva: Nechápu... nic nechápu... Jak si mě našla...? Anyna: Bart mě vedl... Ludva: ...tos mi měla říct... že je to takhle divoký... Anyna podává Ludvovi hrnek kouřícího čaje. Anyna: Ale už je dobře ne...? Ludva: Už je to... už je to... je to jen záře... jen záře... Ludva schová Anynu k sobě do deky. A v kamnech to praská. Bart kouká do ohně. JARO O:143 MÝTINA SE SAZENICEMI – DEN Vše zvučí, zurčí, cvrčí a bzučí. Babočka osiková, falově žlutá krasavice, třepotá se pasekou a kamera s ní. Lesem dýchne proud jarního tepla. Revírník Cvrk s inspektorem, oba v lesáckém, přicházejí k pasece. Cvrk: Tady jsme měli loni tu kalamitu... A už tu sázíme první smrčky... A pochopitelně meliorační a zpevňující dřevinu buk... Nazdar ženský.... Inspektor vytáhne ocelové pásmo, měří výšku a krček sazenic. Dvěma prsty zkusí povytáhnout, jestli dobře drží v zemi. Inspektor: V pořádku... Oba postupují dolů ze svahu, ve kterém sází čtyři ženy. Inspektor: Tady do tý rokle bych dal javor... Cvrk: No vidíte, já ho tam dal... 100

Inspektor: Jste muž na svém místě.... Revírník s inspektorem prochází kolem žen, které pomocí malých rýčků, takzvaných sazečů, hloubí do země díry, usazují sazenice a nohou dusají hlínu. Ženy zdraví, Inspektor se ukloní. Vlasta: Je to tu samej šutrák, máme ruce uplně zničený.... Inspektor odloží desky a bere sazeč, aby všem ukázal, že to také kdysi dělal. Inspektor: Ukažte... Inspektor šlápne na sazeč, noha mu sjede, rýček cinkne po kameni a s inspektorem to málem šlehne o zem. Tlustá žena se chechtá, sedne si na pařez, rozbalí svačinu. Inspektor: Hmm, máte recht, tvrdej terén. Ale snažte se, musí to být zalesněný... Cvrk se zhrozí, když spatří sazenice volně ležet na zemi. Cvrk: Co ty sazenice tady takhle na slunci?! To je můžeme rovnou zahodit...! Tlustá žena se cpe řízkem. Tlustá žena: To se nemůžu ani nažrat...? Cvrk: Klidně se najezte, ale nenechávejte kořeny bez hlíny... Cvrk raději odvádí inspektora pryč a spiklenecky šeptá. Cvrk: To víte, ženský. Pracujeme s tm, co máme... Inspektor má pochopení.

101

Inspektor: Na jednom revíru jsem viděl sázet Ukrajince. A nebudete věřit, voni strkali stromky korunou do země... Cvrk: Haha, tak to jsem ještě nežral... O:144 MÝTINA S LAPAČI - DEN Ludva kalačem zatlouká kůly, přibíjí rám a na to zavěsí černou plastovou skříňku lapače. Z dáli přichází Cvrk s inspektorem, nahlížejí do barevné mapy revíru. Cvrk: Tady jsme v porostu třistačtrnác, cé, deset. Loni tu byl kůrovec, tak to tady letos posílíme na tři lapače a pět lapáků... Inspektor si zapíše do desek a blíží se k Ludvovi. Ludva: Dobrý den... Cvrk: To je Ludva Papoš, můj adjunkt. Až pudu do důchodu, tak můj revír převezme... Inspektor napřáhne ruku na pozdrav a hned znalecky gestikuluje terénem. Inspektor: Dobrý den. Ten lapač bych dal blíž ke stěně, za měsíc tady bude taková buřeň, že ho zastní... Ludva souhlasně kývá hlavou. Ludva: Nojo, to mě nenapadlo... Inspektor pokračuje v cestě a zastaví se u skládky metrových klád. Červená linka spreje je přerušená. Inspektor: A tady vám někdo zobe dřevo...! Cvrk zmaten a zahanben. Udělá přes klády sprejem novou červenou čáru. O:145 ALEJ MEZI POLI – DEN Ludva s Anynou a Sayenem a Bartem si vykračují alejí podél polí, kde už raší zelené výhonky obilí. 102

Po poli se sune traktor s postřikovačem. Anyna: Pořád je takový mokro a zima, viď? Ludva: To je dobře. Les má vodu na celej rok. Možná se ani nevyrojí kůrovec... Sayen: Co je kůrovec...? Ludva: Lýkožrout smrkový. Takovej hnusnej brouk, kterej může sežrat klidně celý les... Anyna se zahledí do bachratých oblaků. Anyna: Ty mraky podívej... To je všechno takový zázrak... Ludva kouká do mraků. Ludva: Hmmm... Mlčky spolu jdou. Náhle Anyna zašeptá Ludvovi do ucha. Ludva se zastaví a nevěřícně na dívku hledí. Ludva: Fakt, jo...? Anyna kývne hlavou a bezbranně se usměje. Ludva si ji celou prohlíží a nevěří. Anyna: Je to blbý...? Ludva chvíli přemýšlí, pak se usměje. Ludva: Proč blbý? Dobrý je to... Chyt za ruku Anynu a jdou spolu dál polní cestou. Z pojízdné cisterny proudí voda do nádrže postřikovače. Papoš přelévá z kanystru bílou hmotu do 103

odměrky a vylije do nádrže postřikovače. Spatří přicházející trojici. Papoš: A mládež mi jde napomoc... Anyna: Dyk je neděle, pane Papoš... Papoš: Vidíš a my rolníci pracujeme i v neděli... Anyna čuchá ke kanystru s bílou hmotou. Papoš nalije další odměrku, vypne cisternu, odstaví hadici a leze do traktoru. Sayen přibíhá na pole. Sayen: Pane Papošný, já bych chtěl ject s váma...! Papoš je zmaten dětskou radost a leze po schůdkách do traktoru. Papoš: A tys ještě nejel v traktoru? Sayen: Néééé... Anyna: Já taky ne... Papoš usedne za volant jako vládce.

Papoš: Tak pojďte...

Ludva pobaveně sleduje, jak Anyna se Sayenem šplhají strmými schůdky do Zetoru. Ludva lehne na remízek, vsune stéblo do úst a dává si to v hlavě všechno dohromady. Bart pobíhá kolem něho. O:146 V TRAKTORU – DEN Papoš ve slamáčku točí volantem, na klíne drží Sayena, na vedlejší sedačce dřepí Anyna. Traktor se třese a kolébá, postřikovač stříká. Papoš: No, chyť si volant, chlape! Takhle jsem vozil svýho Ludvajze, než se naučil sám řídit... Papoš se otočí na Anynu, aby jí poučil.

104

Papoš: Dřív to byla kráva, co držela hospodářství. Dnes je to traktor... Sayen řídí a má z toho velkolepý zážitek. Traktor s postřikovačem otáčí. Vyruší stádo pasoucích se srnek, bílé zadečky kmitají zeleným polem a mizí v lese. Sayen: Jé, srnky... Ludva: Správně, srnky! A kdybysme tady měli kulomet, tak je takhle postřílíme, trrrrrrrrr.... Sayen se směje střílí rukou jako Papoš. Sayen: Trrrrrrrrrr...... Anyna protáhne obličej. Anyna: No to snad ne? Ludva: To snad jo! Sežerou mi za rok 100 tisíc korun! Víš co to je? Asi nevíš! Anyna: Dyk táta přišel v lese vo práci... Papoš se významně podívá na Anynu. Papoš: Ten život tady... není žádná sranda, co...? Anyna tiše sleduje, jak bílá hmota prýšt z trysek do země. Anyna: A to tam jako musíte stříkat? Tu chemikálii...? Papoš si povzdychne.

Papoš: Musím, děvče, musím... Tuhle řepku třeba stříkám osmkrát do roka... Já osobně bych z řepky nikdy nic nežral, abych se nevotrávil... 105

Anyna se upřímně zhrozí. Anyna: Tak vy víte, že je to jedovatý a klidně to tam stříkáte...?! Papoš bezradně pokrčí rameny. Papoš: Bez chemie tu vyroste jen plevel... Anyna: A jak to dělaj, když pěstujou ekologický obilí...? Papoš: Já ti řeknu, holka, jak. Stříkaj to v noci, aby je nikdo neviděl... O:147 HROMADA KLÁD– NOC Honza zastaví terénní vůz u hromady klád a naloží si jich několik na přívěs. Sedne za volant a jede dál. O:148 CESTA S KAZATELNOU – NOC Auto s přívěsem plným klád se kolébá polní cestou, světla zhasnutá. V kazatelně sedí Cvrk, finta zavěšená na větvi, triedr na očích. Už zaostřil vůz s řidičem Honzou. Cvrk: Tak ho máme Maráka.... Cvrk bere mobil a navolí číslo. Cvrk: Zdravím, tady Cvrk, revírník... O:149 NÁVES – NOC Honza jede pomalu zšeřelou návsí. Za ním se spust modrý majáček a siréna. Policejní auto ho předjíždí, červená stopka bliká. Vyskakují strážníci a Honzovi nezbývá než zastavit. Strážník: Dobrý den pane řidiči... Vaše doklady, prosím... Honza si hraje na slušného. 106

Honza: Ano, jistě, tady. A copak se stalo...? Jel jsem asi nepovolenou rychlost přes obec, že? Strážník: Ukažte mi doklad, kde jste koupil to dřevo... Honza: Hmm, nemám doklad... Strážník se důležitě zakývá.

Strážník: Takže krádež...

O:150 SEDNICE MARÁKŮ – NOC Honza hodí špalek do krbových kamen a zavře dvířka. Honza: Dřevo máme tak na čtrnáct dní a konec... A ještě teď mám nálepku, že jsem zloděj... Markéta z formy vyklopí bábovku. Anyna zalévá vodou čaj v konvici. Markéta: Lásko, všichni tu máme nějakou nálepku... Já jsem narkoman, Nýna je psychopat, no a ty si zloděj... Honza se napije z lahváče. Honza: Tuhle chalupu prodáme! A pronajmem si byt ve městě! Kde nás nikdo nezná! Kde nám nikdo nebude celej den čumět do kuchyně...! Zasraná vesnice..!!! Honza mršt lahváčem o dlažbu. Anyna bere smeták a zametá střepy. Anyna: Hmm, ale já tady zůstanu...

107

Honza: Pudeš do města a budeš studovat! Anyna vysype lopatku do koše. Anyna: Budu se tady vdávat... Honza přechází po místnosti a gestikuluje jako blázen. Honza: Ludva Papoš! Lesní manekýn!!! Tak tomu rozumím!!!! Dveře se otevřou, do sednice nahlédne rozespalý Sayen v pyžamu. Anyna: Pojď Sajénku, jdeme spinkat. Tatnek se potřebuje vyřvat... Anyna obejme Sayena a odvádí ho pryč, na schodech se otočí na otce. Anyna: Jo a vzkazuje ti pan Papoš, že má pro tebe práci. Že mu můžeš přikrmovat krávy, jestli teda chceš... O:152 PŘED ŠKOLOU – DEN Děti vycházejí ze školy. Učitelka Cvrková s batohem na zádech mezi nimi. Uhrovitý žák ji nakopne zezadu do batohu. Učitelka se otáčí, děti dělají že nic a slušně zdraví. Cvrk otevírá dveře Nivy. Učitelka nastupuje. O: 153 MEZI POLI – DEN Pole se zelenají rašícím obilím. Bílá Niva se sune asfaltem. Učitelka kouká na čápa. Učitelka: Čápi už jsou tady... Cvrk se otočí na dceru. Cvrk: Co ve škole novýho...? Už ti zvedli plat...? 108

Učitelka protáhne pobaveně obličej. Učitelka: No, to víš, že jo... Cvrk: Promluvím s ředitelkou... Už tady učíš dost dlouho... Učitelka se zhrozí. Učitelka: Prosim tě, tati, nic jí neříkej, je to trapný... Cvrk: Trapnej je akorát ten tvůj plat... Učitelka: Já na tý škole stejně končím... Cvrk: Co končíš...? Učitelka: Nemám na to... To je práce fakt na nervy.... Cvrk zabočí autem na lesní cestu. Cvrk: Liduško, víš jak bylo těžký, to místo tady pro tebe sehnat...? Učitelka se dál nehodlá dohadovat. Učitelka: A zastav tady! Na hájovnu s tebou nejedu... Ludva na mě není zvědavej... Mám se mu jako furt vnucovat...? Ksakru...! Cvrk ztiší hlas, ale mluví důrazně. Cvrk: Já ti řikám, že se mnou pojedeš! A že se budeš vnucovat! Učitelka se otočí na otce a sundá brýle. 109

Učitelka: Tati, stěhuju se odsud... Cvrk zastaví auto uprostřed polí. Otočí se na dceru. Cvrk: Jak stěhuju..? Učitelka: Jedu do Peru... za indiánama... Tady mě nikdo nepotřebuje... Cvrk: Jaký do Peru, jaký za indiánama...? Cvrk kouká, pak dá učitelce facku, že vezme druhou o sklo. Učitelka vystoupí z auta a odchází do pole. Cvrk ihned vystoupí za ní. Cvrk: A hned se vrať...! Ale učitelka neposlouchá a vzdaluje se po poli. Cvrk: Hned se vrať...! Cvrk se za ní rozeběhne, ale učitelka umí běžet rychleji, takže to Cvrk za chvíli vzdá. A čáp chodí po poli a hledá potravu. O:155 DVOREK MARÁKŮ – DEN Na návsi stojí škodovka v barvách české pošty. Pošťačka ve stejnokroji předává Markétě úřední dopis s červeným pruhem. Pošťačka: Tady mi to ještě podepište, paní Maráková... Markéta: Jo jo... Markéta se podepíše a roztrhne úřední dopis. Pošťačka: Nashledanou... 110

Markéta: Nashledanou... Markéta rozevře obálku a čte. O:156 STODOLA – DEN Pod stodolou hromada sena, Sayen v ní skáče a dělá přemety. Ze stráně sestupují krávy, bučí a zvoní, tlačí se u hrazení. Honza jim vidlemi hází seno. Honza: Sayene, říkal jsem ti, že když krmím, tak buď stranou, nebo tě naberu vidlema.... A odhodí Sayena stranou. Ve dveřích stodoly stojí Markéta s dopisem od soudu a čte nahlas. Markéta: Tím spáchala zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle paragrafu dvě stě osmdesát tři, odstavec jedna trestního zákoníku a za to se odsuzuje k peněžitému trestu ve výši 300.000,-Kč... Honza zapíchne vidle a jde k Markétě. Honza: Třista tisíc? To jsou svině.... Markéta pokračuje v textu. Markéta: V případě nevykonání trestu ve stanovené lhůtě bude podle paragrafu šedesátdevět odstavec jedna trestního zákoníku stanoven náhradní trest odnět svobody v trvání 12 měsíců nepodmíněně.... tedy natvrdo... Markéta pohlédne na Honzu, ten jí sebere trestní příkaz a pročítá si ho. Honza: No, vidiš... Já ti říkal, že si máme zaplatit svýho obhájce...

111

Markéta Podám odvolání, budu se s nimi soudit... Honza: Jo ty se s nimi budeš soudit...? Ty jsou na tebe tak zvědavý... Markéta: To si přece nenecháme líbit... Honza: To si necháme líbit, lásko... Chceš se s nima další rok handrkovat...? Zaplatme jim to a bude už konečně klid...! Sayen dělá v seně salta. Sayen: Mami hele, umím kotrmelec... O:158 DVOREK MARÁKŮ – VEČER = REÁL VEČER Markéta a Anyna stojí nad záhony a každá ve svém rytmu tančí svůj tanec. Bez hudby, jen na svůj dech. Jarní vítr jim cuchá rozpuštěné ryšavé vlasy. Ženy spolu tiše, jakoby mimoděk hovoří. Markéta: Ludva je tvůj první kluk, né...? Anyna: První a poslední... Markéta: A ty seš v jinym stavu, co...? Anyna se v tanci zastaví a mlčí. Markéta se roztočí mezi záhony. Markéta: Tys myslela, že to přede mnou utajíš...? Anyna si hraje rukama s větrem.

Anyna: Hmm... bála jsem se...

Markéta: S miminkem ti pomůžu, neměj strach... Ale táta z toho už zešílí... 112

Anyna mlčí a tančí dál. Markéta zdraví zapadající slunce. Markéta: Musíme to tu prodat... Zaplatit ty naše dluhy... A jedem do města... O:154 KOUPELNA HÁJOVNY – DEN Cvrk a Ludva klečí na zemi, sekají majzlíkem do zdi, oba od prachu. Bart pobíhá před okny. Ludva přestane sekat a zkoumavě sleduje ubíhající spáru. Ludva: Tady bych to umyvadlo dal níž, kdybych měl třeba jednou děti... Cvrk začne zase bušit do zdi a je pobaven. Cvrk: Ještě nemáš ženskou a chceš děti... Ludva ťukne naprázdno do majzlíku, postaví se a kouká z okna. Ludva: Ženskou mám, zrovna si támhle veze peřinu... Anyna přijíždí s vozíčkem, na kterém je svázaná peřina a další kufry věcí. Ludva na ní zamává majzlíkem. Cvrk se ihned objeví v okně a vidí, co nikdy vidět nechtěl. Anyna slušně pozdraví. Bart ji vítá štěkotem. Anyna: Dobrý den... Cvrk: Nazdar... Cvrk se otočí na Ludvu a tváří se, jakoby byl zrazen.

113

Cvrk: Ludvo, tedy, já ti do toho nemůžu mluvit, nejsem tvůj táta, že jo? Cvrk se nakloní a šeptá mu do ucha. Cvrk: Moje Lída dala výpověď ze školy! Kvůli týhletý...! Cvrk ukáže roztřeseným prstem na Anynu. Cvrk: Tahle holka je nemocná! Jako její matinka...! Jako její tatnek...! Jsou to zloději, narkomani, psychopati...! A čeká je soud a trest...! Ludva: Pane Cvrk, sám dobře víte, že tady, uprostřed lesa, nemůžou bydlet normální lidi. Ale jen šílenci... nebo čerti... Ludva pokrčí rameny a ťukne zase do majzlíku. Ludva: No zkrátka, zkrátka... Zvu vás na svatbu... Na Cvrka je toho trochu moc. Cvrk: Co? Jakou svatbu...? Ludva: No, budem se... s Anynou brát... Ale když nepřídete... tak to pochopím... Cvrk chvíli stojí a v hlavě mu to víří. Po chvíli polkne a důstojně přistoupí k Ludvovi tváří v tvář. Cvrk: Jít na svatbu svého adjunkta, to je pro mne povinnost! A čest! S tm žádný ženský nemaj co dělat! A kde to bude? V kostele?

114

O:159 STŘELNICE – DEN Deset myslivců stojí na střelnici, která je zapuštěna do svahu lesa. Střílí se na pohyblivý terč zajíce a divočáka. Mezi střelci je také Cvrk, Papoš, Ludva a Hospodář a Bart. Papoš stoupne na štont, vypálí z kulovnice pět ran a kouká triedrem na výsledek. Papoš: Z pěti bodů jen jeden... Ludva se spokojeně usmívá. Ludva: Já mám z pěti čtyři... Papoš nevrle vyštěkne. Papoš: No jo, ty ještě dobře vidíš...! Cvrk nabíjí fintu. Cvrk: Tak dáme další kolo...?

O:160 ŘEPKOVÉ POLE – VEČER Papoš a Ludva, finty přes rameno klesají cestou mezi rozkvetlým řepkovým polem, Bart je doprovází. Ludva: No hezky ti to kvete... Papoš: Upřímně řečeno, já tu řepku nemám rád. Cítš to, jak smrdí? Ludva se zhluboka nadechne a pohladí žluté květy. Ludva: Já myslím, že voní... Papoš: No voní tak moc, že už smrdí. To víš, že bych tady měl radši pšenici, nebo ječmen. Ale dneska je řepka „ekonomická plodina“

115

Papoš se náhle zastaví a otočí na syna. Papoš: Hele, ty se prej budeš jako ženit...? Ludva: No jo, tati...je to tak... Papoš: Vona je v jinym stavu, co...? Ludva mlčí sklopí oči. Papoš si povzdychne a nadhodí fintu. Papoš: A jaký ti, holka, přinese věno...? Bídu s nouzí..! Chlapče, chlapče... Papoš se otočí a pokračuje pomalým krokem do vesnice. Ludva: No, i tak tě zvu na svatbu... Ludva za tátou smutně kouká. O:160A LOŽNICE HÁJENKY – VEČER Anyna a Ludva leží v posteli pod peřinou. Za okny se šeří a prší jarní déšť. Ludva: No, už jsem neteče... Dobře to Cvrk spravil... Anyna: Dodělám školu a pudu někam dělat... Než se nám narodí... Ludva: To tě tu jako Vaši jako se mnou nechaj...? Anyna: Prostě tu zůstanu a hotovo... Můžu třeba s ženskejma sázet stromky..!

116

Ludva: No, to musí rozhodnout Cvrk... A ten tě v lásce moc nemá... Anyna: Hmmm... Ludva: Ale já tě v lásce mám... Ludva se zamotá pod peřinu k Anyně. O:160B PŘED HÁJENKOU – VEČER Na hájenku prší. Bart je ve své boudě a má depresi. O : 160C LOŽNICE MARÁKŮ – VEČER – DÉŠT Honza, Markéta leží v posteli a poslouchají déšť za okny. Sayen mezi nimi spí. Honza: Nýna pude na potrat, o tom nebudeme diskutovat... Dyk je ještě dítě... Markéta: Já ji na potrat posílat nebudu... Honza: Není plnoletá, takže zodpovědnost za ní máme my...! A když né ty, tak já ano...! Ten její manekýn se ní za chvíli vykašle a kam pude? S dítětem? Zůstane v lese? V krmelci...? Markéta: Lásko, to ustojíme... Dej tomu čas, všechno se zpraví... Honza: Markétko, tohle se už nespraví... Nikdo nás tu nemá rád... A nikdo nás tu nikdy rád mít nebude... Takže se stěhujeme pryč... O:161 SAD MARÁKŮ – DEN Včeličky bzučí a létají z úlů na bílé květy jabloní. Sayen je pozoruje. Svít sluníčko, vzduch se ohřívá. Markéta masíruje Vlastičku, která leží na matraci pod rozkvetlými jabloněmi. 117

Markéta: Sajenku pojď od těch úlů. Včeličky teď mají práci... Markéta se věnuje Vlastičce. Markéta: Ty záda máš zase zatuhlý, cvičíš ty cviky co jsem ti poradila... Vlasta: Na cvičení teď nemám čas ani sílu... Pořád dřeme v lese... Markéta: Tak choď aspoň plavat, nebo tancuj, zpívej... Tohle je moje poslední masáž... Vlasta sebou cukne a napřímí se. Vlasta: Jak poslední...? Na návsi před vraty zaparkovalo auto a vystupují pán s paní, pěkně oblečení. Markéta: Prodáváme to tady... Stěhujeme se zpátky do města... Vlasta: Jak do města....? To tu Anynu necháte samotnou...? Dyk čekají dítě...! Markéta: Anyna pojede s náma... Samotnou ji tu nenecháme... Promiň Vlasti, támhle zrovna přijeli kupci... Vlasta: Jaký kupci...? U vrat stojí pán s paní a hledají zvonek na vratech, nemůžou ho najít. Markéta si utře ruce od masti a běží záhonem dolů na dvůr a volá.

118

Markéta: Dobrý den...pane Pýžl... Pojďte dál..! Vlasta nevěřícně kouká a dává si to v hlavě všechno dohromady. Markéta je z toho celá zmatená, představuje stavení manželům Pýžlovým. Markéta: No je to tu suchý, podsklepený.... no dyk to tu znáte... Akorát jedno věcné břemeno... Pýžl: Jaké břemeno...? Markéta: Támhle ta policejní kamera ve zvoničce... Manželé Pýžlovi zaměří zrak. Ve zvoničce se leskne malá policejní kamerka. Pana Pýžla to nerozhodí. Pýžl: S tm už se nějak vypořádáme... O:161A STODOLA - DEN Honza nabírá seno vidlemi a nosí k ohradě. Před stodolou zastaví traktor. Vystoupí Papoš a jde dovnitř k Honzovi. Papoš: Jak to jde, Marák...? Honza: Čau Ludvajz... Ale, docela mě to začalo i bavit, Takže se mi bude kravách i tejskat... Papoš sáhne do kapsy a vytáhne obálku. Papoš: Nesu ti vejplatu za tenhle měsíc... Honza zabodne vidle a lačně sáhne po obálce.

119

Honza: Dík, sme zase úplně vyschlý... Honza rozevře obálku ve které je tučný svazek bankovek. Papoš si prohlíží krávy a drbe jim kudrnaté hlavy. Honza: Co to je, jako...? Papoš: To je, jako, třista tisíc... Stačí to...? Honza zvedne hlavu a nechápe. Honza: To mi jako půjčuješ...? No to nemůžu vzít... Honza vrací peníze Papošovi.

Papoš: Vole, to ti nepůjčuju...

Honza kouká, Papoš se usmívá. Papoš: Ber to třeba jako svatební dar... A hlavně se nikam nestěhuj, vole... O:162 DUBOVÝ VRCH – DEN Datel se zasekl drápky do smrku. Napřáhl hlavu a zobákem udeřil do stromu, ale právě takovou silou, aby se zobák odrazil zpět a rozkmital jako pružina, čímž vzniká drnčiví zvuk. A z dálky se ozve podobný. Datel se znovu napruží a rozdrnčí. Cestou přichází průvod svatebčanů. Ludva ve vyžehleném lesáckém obleku, za kloboučkem sojčí pírko. Anyna v oranžových šatech, ve vlasech sušené muchomůrky, oranžová vlečka se za ní táhne, Sayen ji nadnáší. Za nimi kráčí Honza a Markéta, vedle nich Vlastička a Papoš a dcera Anička a její vietnamský manžel Hoang. Potom jde pan revírník Cvrk a bába Brunátová. A také Ludvovi bývalí spolužáci z vysoké školy, dnes už adjunkti a revírníci. A pes Bart. Papoš v černé obleku těžce stoupá, kopec je plný obrovitých černých balvanů a starých dubů. Papoš: Já už nemůžu... Ještě, že to není na Sněžce.... 120

Vlasta postrčí manžela dopředu. Papoš: A voni se chtěj jako brát bez kněze a bez úřadu? To přeci nemá žádnou platnost...! Vlasta: Papoš, ztichni, nechtěj to zkazit...! Na dubovém vrchu stojí špalír myslivců. Bílé košile, zelené vázanky a kloboučky s větvičkou na levé straně. Ve zvednutých pažích drží brokovnice dvojky a tak vytvářející slavobránu. Trubači troubí „Svatební pochod“ Ludva a Anyna projdou slavobránou a zastaví se před nejsilnějším dubem a pokleknou před ním. Anyna položí ruku na kmen stromu a otočí se na Ludvu. Ludva položí ruku na kmen stromu a otočí se na Anynu. Anyna a Ludva se políbí se navzájem. Ludva dá Anyně na krk náhrdelník ze šišek. Dřevěné prstýnky. Všichni přítomní tleskají a hrnou se ke svatebčanům, aby jim potřásli a zlíbali je. Myslivci střílejí salvu z brokovnic. Holky hází luční kvít. O:163 PŘED HÁJOVNOU – VEČER Vchod do hájenky je vyzdoben chvojím. Na roštu se peče marinovaná zvěřina. Naražený sud piva. Hosté si sami čepují a nosí pěnivé půllitry na slavnostně vyzdobený stůl. Bart okusuje kosti. Ludva stojí v obklopení spolužáků a revírníka Cvrka, zvedají levou rukou sklenky čiré kořalky. Cvrk: Tak Ludvo, na to tvoje manželství... Na tu naši hájenku! A na ten náš les...! Cvrk bouchne Ludvu chlapsky po rameni, až kořalka vyšplouchne. Adjunkti zpívají: Lovu zdar, lesu zdar, lovu lesu lovu zdar, zdar zdar!! Papoš sedí u stolu mezi Vlastičkou, Markétou a Honzou. Hodí do sebe kořalku. Papoš: Hele, a je Anyna vůbec plnoletá...? 121

Honza usrkne panáčka. Honza: No, šestnáct ji bylo, že jo lásko? Markéta přičichne ke kořalce a s odporem ji vylije za hlavu. Markéta: Kdo si to má pořád pamatovat? Každej rok se to mění... Papoš vztyčí dlouhý ukazovák a výhružně s ním zavlní. Papoš: Aby mi kluka náhodou taky nezavřeli... Vlasta prašt do Papoše. Vlasta:. A když mě bylo třináct, tak ses mě taky neptal, jestli jsem plnoletá... Papoš: Třináct... to přeháníš... Honza: Tak tebe by měli Papoš zavřít, he he... Ludva do sebe kopne dalšího panáka a krout hlavou. Papoš: A to si ten náš kluk nemoh vybrat někoho jinýho...? Honza také dopije kořalku.

Honza: Počkej, moje dcera se ti jako nezdá dost dobrá...? Vlasta: Nechte toho už....!!! Honza: To mě se zase nezdá dost dobrej ten tvůj kluk...

Papoš: Co můj kluk? Co můj kluk? Řekni to ještě jednou...!

122

Chlapi už jsou podnapilý a strkají do sebe. Papoš na Honzu vystartuje a srazí ho k zemi. Válejí se po sobě a perou se. Vlasta se je snaží roztrhnout. Vlasta: A vod sebe! Jako malí kluci... Markéta tančí do rytmu jejich rvačky a odtančí až k revírníku Cvrkovi, který už je také značně podnapilý a mává na Markétu a podává ji ruku. Cvrk: Maráková, tak gratuluju ku svatbě... Markéta stále tancuje a usmívá se líbezně. Markéta: Děkuju, pane revírní... A kdy na nás zase pošlete policajty...? Cvrk ztrat úsměv a zatuhne.

Cvrk: Takový jako ty by měli hořet na hranici... Markéta: Z lásky k bližnímu svému...?

Cvrk se pokřižuje a odchází do lesa. Ludva si mezitm točí pivo a jak klesá pěna, pozoruje Anynu v oranžových šatech, jak si utrhla pečené maso. Ludva: Nýno, dyk to je maso...! Ludva ji konsternovaně sleduje. Ludva: Ty máš támhle brambory... Anyna: Já mám teď pořád takovou chuť na maso... Ludva: No, teď už jseš napůl vegetarián, napůl masožravec... Ludva obejme Anynu kolem pasu a dlaní ji uchopí za břicho.

123

Dým ohniště stoupá podél mohutné lípy, ze které raší zelenkavé lístečky. Kamera stoupá spolu s dýmem nad stromy, nad les. Obloha je prozářena srpkem měsíce. A všude kolem zní tolik roztodivných zvuků a hlasů nočních zvířat. ZÁVĚREČNÉ TITULKY píseň MATKO ZEMĚ SAYEN: Matko Země, Tvá síla je ve mně, ohněm pálíš a za to náš dík! ANYNA: Matko Země, Tvá síla je ve mně, vodou zurčíš a za to náš dík! HONZA: Matko Země, Tvá síla je ve mně, větrem fučíš a za to náš dík! MARKÉTA: Matko Země, Tvá síla je ve mně, všechno nás učíš a za to náš dík! VŠICHNI: Matko Země, Tvá síla je ve mně, všechno je z Tebe a za to náš dík! Matko Země, Tvá síla je ve mně, všechno nás učíš a za to náš dík!!!

124

píseň CESTA DO LESA HONZA: Vyhasnul oheň popel zbyl po něm je chlad Není už dřevo, v chalupě šero a strach Za okny v list, vítr se čist, mám splín Tak pilu beru, do lesa jedu a vím... LESNÍ VÍLY: Já ti dříví dám... Láskou profoukám... Trávou kapradím... Já tě pohladím... HONZA: Vedra zas parná, studna je kalná a smrad Tělo se plouží, dech mi neslouží, květ zvad Slunce jen pálí, mou zahradu spálí, můj stn Tak petky beru, do lesa jedu a vím... LESNÍ VÍLY: Já ti pramen dám... Láskou profoukám... Trávou kapradím... Já tě pohladím... HONZA: Všude se střílí, pole nesklízí, je hlad Měna zas klesla, žárovka zhasla, bůh pad Všichni se perou, válčí se sebou, co s tm? Tak fintu beru, do lesa jedu a vím... LESNÍ VÍLY: Já ti srnčí dám.... Láskou profoukám.... Trávou kapradím... Já tě pohladím... Já ti srnčí dám.... Láskou profoukám.... Trávou kapradím... Já tě pohladím... KONEC Copyright: VorelFilm 2010 Registration: Dilia 2010

125