Cena ropy ve vztahu k hospodaření USA a Číny a k vybraným komoditám

Bankovní institut vysoká škola Praha

Cena ropy ve vztahu k hospodaření USA a Číny a k vybraným komoditám Diplomová práce

Bc. Petr Jurča

Červen 2011

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra Bankovnictví a pojišťovnictví

Cena ropy ve vztahu k hospodaření USA a Číny a k vybraným komoditám Diplomová práce

Autor:

Bc. Petr Jurča Finance, Finanční obchody

Vedoucí práce:

Praha

RNDr. Jaroslav Krabec, Ph.D.

Červen 2011

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

…………………… V Praze dne 28.06.2011

Bc. Petr Jurča

Poděkování: Touto cestou bych velmi rád poděkoval panu RNDr. Jaroslavu Krabcovi, Ph.D., který se ochotně zhostil role vedoucího práce, ačkoliv jsem si téma navrhl sám. Za jeho rady a informace ke zpracování tématu ještě jednou děkuji.

Anotace: Téma diplomové práce, které jsem si osobně zvolil, je zaměřeno na popsání a měření vztahu mezi cenou ropy a hospodařením dvou největších spotřebitelů této komodity, jejich měn a vybraných komodit. Celé téma je rozděleno do šesti kapitol, které na sebe navazují tak, aby jejich sled postupně řešil dílčí části problému. Celý výzkum začíná velkým pohledem na celkový trh s komoditou, kde jsou jasně vymezena fakta o současném stavu. Druhá části je zaměřena na predikci trhu s ropu. Analýza hospodářských důsledků obou ekonomik

ovlivněných

komoditou

je

nastíněna

porovnáním

jejich

klíčových

makroekonomických veličin k ceně suroviny v kapitolách 3 a 4. Nejsou opomenuty možné vazby na domácí měny, analyzované v 5. kapitole. V závěrečné kapitole je definován vztah ceny ropy k dalším zdrojům energie – řepka, kukuřice, plyn. Každá kapitola je v závěru krátce hodnocena. Díky velkému počtu zpracovaných dat a číselných informací je práce pro zpřesnění popisovaných jevů a faktů doplněna četnými grafy, tabulkami a přílohami. Při realizaci byly zpracovány aktuální data a podklady předních mezinárodních a národních energetických agentur, a to prostřednictvím jejich výročních zpráv či webových stránek. Závěr práce hodnotí výsledky zkoumaných vztahů.

Annotation : Thesis, which I have personally chosen aims to describe and measure the relationship between oil prices and the economy of the two largest consumers of commodities, their currencies and selected commodities. The whole topic is divided into six chapters which follow each other so that their sequence is gradually solved the partial problem. All research starts with a great view of the overall market for commodities, which are clearly set out the facts about the current state. The second part focuses on the prediction market for oil. Analysis of the economic consequences of both economies affected by commodity is outlined by comparing their key macroeconomic variables to the price of raw materials in Chapters 3 and 4. They are not left out possible links to the domestic currency, the analysis in Chapter 5. In the final chapter defines the relationship of oil prices to more sources of energy - canola, corn, gas. Each chapter is concluded shortly evaluated. Due to the large number of processed data and digital information to refine the work described phenomena and facts accompanied by numerous graphs, tables and appendices. The current implementation of the processed data and documentation leading international and national energy agencies, through their annual reports and web sites. The conclusion evaluates the results of the investigated relationship.

Obsah ÚVOD___________________________________________________________ 7 1.

TRH S ROPOU V ČÍSLECH ____________________________________ 8

1.1 Tržní rezervy ______________________________________________________________________ 8 1.2 Tržní nabídka ____________________________________________________________________ 13 1.3 Tržní poptávka ___________________________________________________________________ 18 1.4 Tržní cena________________________________________________________________________ 23

2. PREDIKCE TRHU S ROPOU K ROKU 2030 _________________________ 26 2.1 Očekávaná poptávka _______________________________________________________________ 26 2.2 Očekávaná nabídka ________________________________________________________________ 31 3.1 Nabídka a spotřeba ropy v USA ______________________________________________________ 35 3.2 Budoucnost trhu s ropou v USA ______________________________________________________ 37 3.3 Vztah makro veličin USA a ceny ropy _________________________________________________ 3.3.1 Cena ropy versus HDP___________________________________________________________ 3.3.2 Cena ropy versus saldo běžného účtu _______________________________________________ 3.3.3 Cena ropy versus inflace _________________________________________________________ 3.3.4 Cena ropy versus nezaměstnanost __________________________________________________

41 42 43 45 47

4. VZTAH CENY ROPY K HOSPODAŘENÍ ČÍNY _______________________ 49 4.1 Nabídka a spotřeba ropy v Číně ______________________________________________________ 49 4.2 Budoucnost trhu s ropou v Číně______________________________________________________ 55 4.3 Vztah makro veličin Číny a ceny ropy _________________________________________________ 4.3.1 Cena ropy versus HDP___________________________________________________________ 4.3.2 Cena ropy versus saldo běžného účtu _______________________________________________ 4.3.3 Cena ropy versus inflace _________________________________________________________ 4.4.4 Cena ropy versus nezaměstnanost __________________________________________________

57 58 59 60 62

5. KORELACE CENY ROPY KE KURZU USD A JUANU __________________ 64 5.1 Korelace ceny ropy ke kurzu USD ____________________________________________________ 64 5.2 Korelace ceny ropy ke kurzu Juanu __________________________________________________ 68

6. KORELACE CENY ROPY K VYBRANÝM KOMODITÁM ________________ 70 6.1 Cena ropy versus cena řepky ________________________________________________________ 71 6.2 Cena ropy versus cena kukuřice _____________________________________________________ 73

ZÁVĚR _________________________________________________________ 78 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ___________________________________ 83 INTERNETOVÉ ADRESY __________________________________________ 84 SEZNAM OBRÁZKŮ A GRAFŮ _____________________________________ 86 SEZNAM TABULEK ______________________________________________ 88 PŘÍLOHY _______________________________________________________ 89

Úvod Oblast trhů s komoditami je mi osobně velmi blízká díky pracovnímu zaměření, kterému se již 10 let věnuji. Již ve své bakalářské práci z roku 2009 jsem analyzoval trh s ropou. Zaměřil jsem se na výčet faktů z historie, geologie, chemie, mikroekonomie, makroekonomie, finančních trhů a politiky, abych popsal stav trhu s ohledem na všechny možné souvislosti nastíněné výčtem oblastí, ze kterých jsem vycházel. Tato diplomová práce si dovoluje vycházet z tohoto rozsahu nabytých znalostí a praxe z posledních dvou let a téma dál rozvíjí. Zpracování nového úhlu pohledu na problematiku se jen vzdáleně opírá o předešlé poznatky a postupy, ovšem bez přímých citací, odvolávání se na původní text či dokonce kopírování. Ve své diplomové práci chci pátrat dále za hranice již poznaného a podívat se hlouběji a podrobněji na klíčové hráče tohoto trhu. Právě odstup času ukázal, kde jsou nové příležitosti pátrat, a co by nás na trhu s ropou mělo zajímat. Tím zásadním je střídání spotřebitelských velmocí na pomyslném žebříčku spotřebitelů a dopad takovýchto změn na jejich hospodaření. Hovořím tady o výměně pozicí mezi USA a Čínou, které jsou naprosto největšími spotřebiteli ropy a síle působení rapidního nárůstu cen ropy na HDP, čistý export, inflaci a nezaměstnanost. Uvědomuji si, že právě porovnáním těchto vztahů můžeme dostat odpovědi na otázky typu: Ovlivňuje cena ropy růst HDP? Jak cena tlačí na platební bilanci země? Kolik suroviny máme k dispozici? apod.. Získané odpovědi tak nabídnou mnohem větší obrázek o realitě a poskytnou prostor pro úvahy nad příčinami důsledky takovýchto vztahů a změn. Pomohou nastínit možnou budoucnost a dát tak základ, pro další podrobnější zkoumání nových témat. Nejenom aktuální situace na trhu s ropou a makroukazatele budou v zorném poli tohoto zkoumání. Bude nutné prozkoumat také vztahy ceny k národním měnám obou mocností a pokusit se vyvrátit domněnky o silném propojení ceny suroviny s USD, či nastínit problematiku fixního směnného kurzu juanu k dolaru. Stranou nezůstane ani pohled na budoucnost ropného trhu projektována, proti původnímu záměru, až do roku 2035. Dojde k vymezení hlavních proudů možné budoucnosti i s dopady na obě strany trhu a oba hlavní aktéry. V závěrečném tématu budou nastíněny vazby suroviny na komodity, které jsou z pohledu posledních let i budoucího vývoje propojeny s trhem. Bude nezbytné si říct, kde jsou možnosti řešení nedostatku suroviny, a jak si s nimi mohou aktéři poradit. Tato práce si klade za cíl, vysvětlit všechny tyto vztahy na praktických faktech, prostřednictvím odborného textu, zajímavých zdrojů informací a mých osobních úvah nad problematikou.

7

1. Trh s ropou v číslech O ropě toho dnes víme relativně dost a informací na stránkách novin a webových portálů je mnoho. Informace bývají často kusé a strohé, jindy analyticky myšlené, avšak bez hlubšího pohledu na faktickou stránku trhu. Pro dosažení cíle této práce bude nezbytně nutné učinit podrobnější pohled do problematiky dění na samotném trhu s ropou a analyzovat aktuální stav nabídky a poptávky po surovině. Nesmíme opomenout ani cenový vývoj. Tyto informace nám pak v následujících kapitolách pomohou lépe analyzovat a pochopit vztahy mezi aktéry a hodnotami, které si tato práce vzala za cíl.

1.1 Tržní rezervy Tržními rezervami rozumějme souhrnné rezervy (zásoby) všech světových producentů. Produkce ropy je významným průmyslovým odvětvím, prakticky na všech světových kontinentech. Jak nám ukazuje Obrázek 1, přírodní zdroje této suroviny jsou po celém globu. Obrázek 1: Světové ropné zdroje podle oblastí těžby

Zdroj: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/7/74/USGS_world_oil_endowment.png Legenda 3.

k obrázku:

Pacifická

Asie,

1.

Bývalý

4.

Evropa,

Sovětský 5.

svaz,

Severní

2.

Amerika,

7. Sub-Saharská Afrika a Antarktida, 8. Jižní Asie; 6. 04. 2011

8

Střední 6.

Východ

a

Severní

Centrální

a

Jižní

Afrika, Amerika,

Surovina je na trhu produkována již přes 200 let a za tu dobu prošla těžba významným technologickým pokrokem a to zejména ve 20. století. Do výčtu tržních rezerv budeme zahrnovat konvenční i alternativní (nekonvenční) zdroje jednotlivých producentských zemí na každém z kontinentů. Právě rozdělení na konvenční a alternativní zdroje souvisí s technologickým pokrokem v oblasti těžby a se souhrnnou tržní produkcí. Od poloviny 20. století, kdy se z těžby ropy stal miliardový průmysl (vyjádřeno v USD), postupně dochází k vyčerpání nejvýznamnějších těžebních polí, označovaných jako klasické konvenční zdroje, ze kterých surovina vytékala prakticky bez větších technologických nároků. Počet objevů a objem těžby v průběhu 20. století ilustruje Graf 1. V současné době je však situace podstatně jiná. Na řadu přicházejí alternativní zdroje, které již nejsou schopny doplňovat skomírající ropná naleziště z přelomu první a druhé poloviny 20. století. Za alternativní zdroje jsou považována taková naleziště, která se oproti konvenčním zásadně liší ve způsobu těžby. U alternativ je technologicky náročnější dostat surovinu z místa uložení, kterým jsou nejčastěji ropné písky a břidlice, či hlubokomořské vrty. Graf 1: Počet a objem objevů těžby v průběhu 20. a na přelomu 21. století

Zdroj: http://en.wikipedia.org/wiki/File:Oil_Discoveries_and_Volume_Per_Decade.png ; 06. 04. 11

Úbytek počtu a objemu nových nalezišť a přechod k alternativním zdrojům je zároveň doprovázen přechodem mezi jednotlivými fázemi těžby u konvenčních zdrojů. V raných dobách těžebního průmyslu bylo obvyklé těžit surovinu tam, kde samovolně vytékala ze země, hnána tlakem v ropné sloji. Takto těžená ropa z ropných polí je dnes pomalu, ale 9

jistě nedostatkovým zbožím. Jsme v období, kdy tato nejjednodušší fáze těžby je dávno nahrazována přechodem k těžbě nákladnější, spočívající ve vytlačování suroviny pomocí vstřikovaní vody či plynu do vrtu. Dokonce i tato fáze u mnoha letitých vrtů dosáhla svých možností a těžaři musí zbylou surovinu doslova „vysát“ z nitra země pomocí technologicky velmi náročných postupů. Zbylý sediment ropného extraktu, jež je podobný asfaltu, je napařován horkou parou a pod vzniklým tlakem a změnou viskozity je čerpán na povrch. Tento způsob těžby patří mezi nejnákladnější technologické postupy. Obrázek 2: Prověřené světové rezervy ropy podle regionů

Zdroj:BP Statistical Review of Word Energy,Jul210; http://www.bp.com/productlanding.do?categoryId=6929&contentId=7044622 , 06.04.2011

Podle údajů z posledního statistického přehledu o stavu světových energiích, který byl vydán ropnou společností British Petroleum (dále jen BP) v červnu 2010 (data za období roku 2009) je evidentní, že nejvýznamnějším producentem potvrzených rezerv je oblast Středního Východu. Tato oblast má 754,2 miliardy barelů. Největší rezervy v této oblasti má Saudská Arábie, s celkovým podílem 19,8%, na světových rezervách, což činí 264,6 miliard barelů. Druhým největším kontinentem v držbě ropných rezerv je Jižní a Střední Amerika, která vlastní 198,9 miliard barelů, což představuje 12,9% z celkových světových

10

rezerv. Zajímavostí je, že celých 86,62% z tohoto objemu připadá na Venezuelu, která tak vlastí rezervy o objemu 172,3 miliard barelů a stává se tak druhým největším státem s nejrozsáhlejšími rezervami na světě. Pro úplnost pořadí oblastí s největšími rezervami zmíníme již pouze Afriku, která je na třetí příčce. Zde má největší africké rezervy Libye, a to 44,3 miliardami barelů ropy (tzn. 3,3% z celkových světových rezerv). Na Obrázku 2 je možné vidět stav rezerv v dalších částech světa a v Příloze 1 lze vidět celkový přehled producentských zemí a jejich rezerv. Výše uvedené pořadí prvních dvou zemí (států) s největšími světovými rezervami doplňuje Irán se 137,6 miliardami barelů a s podílem 10,3% na světových zásobách. Celkové světové zásoby činí 1333,1 miliard barelů a za posledních 20 let se zvedly o 32,46%. Zároveň je provází zajímavá skutečnost, kterou je jejich poměr rozdělen mezi země OECD, EU, OPEC, Non-OPEC a země bývalého Sovětského svazu. Největší podíl (77,2%) připadá na OPEC, kde není ani jeden členský stát členem některého z důležitých světových obchodně – politických seskupení, jako je Evropská Unie či OECD. Je tedy paradoxní, že nejvyspělejší část světa je energetickým rukojmím méně vyspělých zemí. Tyto země jsou mnohdy sužovány autoritářskými režimy nebo náboženskými fanatiky u moci. Rovněž vývoj distribuce z prověřených rezerv, za posledních 20 let, ukazuje zajímavé souvislosti (viz Graf 2). Jednoznačně největší podíl rezerv na distribuci drží opět Střední Východ, jenže jeho pozice se postupně oslabuje a důkazem toho je pokles podílu o 9,10% mezi roky 1989 až 2099. Důsledkem poklesu je postupné vysychání bohatých ložisek z období objevů v první polovině 20. století. Na druhou stranu se zvedá podíl států s rezervami v Jižní a Střední Americe, kde drtivou váhu ovládá Venezuela, jejíž poměr rezerv na distribuci za sledované období vzrost o 8%. Tabulka 1: Porovnání vývoje ropných rezerv USA a Číny

Zdroj: BP Statistical Review of Word Energy, Jul 210; vlastní zpracování

Naopak negativně se vyvíjí rezervy v Severní Americe, kde jsou celkové zásoby zastoupeny USA, Kanadou a Mexikem. Zejména námi sledované USA, zažívá pokles rezerv za sledované období v řádu 17,20% (viz Příloha 1). Rovněž v Mexiku poklesly

11

rezervy o markantních 77,5%. Situaci v Severní Americe, bohužel, nezachraňuje ani kanadský růst rezerv o 286,20%, kdy do výčtu rezerv této komoditní velmoci jsou započítány také ropné písky, jako součást alternativních zdrojů. Celková situace severoamerického kontinentu není příznivá, protože celkový stav rezerv poklesl 25,12%. Souhrnný podíl rezerv v USA na celosvětovém objemu je 2,1% a tím se řadí na 11 příčku na světě. Rovněž Čína nemá příznivou situaci. Její rezervy činí pouhých 1,1%, což je mnohem horší situace než v US. Umístění čínských rezerv v celosvětovém pořadí je na 14. místě. Také celkový úbytek čínských rezerv za poslední dvě dekády se pohybuje v množství 7,5%. Tabulka 1 porovnává tyto skutečnosti. Graf 2 : Distribuce z prověřených rezerv v posledních 20 letech

Zdroj: BP Statistical Review of Word Energy, Jul 210; http://www.bp.com/productlanding.do?categoryId=6929&contentId=7044622 , 06.04.2011

Zrekapitulujeme-li krátce obsah první subkapitoly, dostaneme obrázek nepříliš příznivé situace. Ve světě již nedochází k novým objevům ropných nalezišť významnějšího charakteru a aktuální zdroje procházejí změnami v technologii těžby směrem k náročnějším a dražším způsobům a zároveň alternativní zdroje ropy jsou nedostačujícím a velmi drahým těžebním substitutem. Největší rezervy ropy jsou drženy státy v oblasti Středního Východu, většinou sdružované ropným kartelem OPEC a zároveň mimo významná ekonomická společenství. Oproti tomu USA a Čína nejsou na tom s rezervami příliš dobře.

12

1.2 Tržní nabídka Od rezerv se dostáváme k celkové nabídce. Na jejím konci tahají za pomyslný provaz trhu producenti z jednotlivých regionů, obvykle shodných s lokací největších rezerv. Nabídka je dána počtem barelů, které je producent při dané ceně ochoten na trh denně dodat. Podobně jako u rezerv, i zde se budeme držet barelového vyjádření produkce a to kvůli jednotnosti k ostatním sledovaným veličinám a hlavně pro shodu měrné jednotky s kotací ceny ropy, podle referenčního kontraktu americké lehké ropy WTI, od které se bude dále odvíjet výzkum a výklad. Samotná nabídka je, jak už to v ekonomice bývá zvykem, dána poptávkou a produkčními kapacitami, které jsou ovlivněny technologickými možnostmi a mnohdy i vůlí producentů. Ti jsou schopni klást odběratelům nepředvídatelné překážky, kterým jsme byli v historii svědky. Zejména producenti z islámských zemí Středního východu, ale také autoritářští vůdcové z Jižní a Střední Ameriky, nás nejednou překvapily odstávkou produkce a to zejména z politických či náboženských důvodů. Případy ropných šoků, které v období 70tých a 90tých let vypukly, díky válečným konfliktům na Středním Východě, se staly základem pro další četná budoucí omezení nabídky, se kterými je dnes na trhu již standardně počítáno. Příkladem toho je i situace ze současného období v Libyi. Za tímto účelem se země těchto části světa, ale i Afriky dohodly a v roce 1960 založili mezinárodní organizaci OPEC, která má za cíl společně „diktovat“ těžební limity produkce a obecně hájit zájmy producentských zemí. Ze zkušenosti víme, že dohody OPEC neplatí příliš dlouho a vždy se najde egoistický diktátor, který závazky kartelu poruší a obvykle těží více, než bylo dohodnuto. Neméně podstatnou skutečností je, že většina producentů z těchto oblastí neudává pravdivé informace o svých rezervách, proto údajům z OPECu není možné klást příliš velkou váhu. Není jednoduché stanovit hodnotu rezerv v zemích, kde je probíhá občanská válka nebo represe v důsledku náboženské nenávisti. Rezervy producentů bývají také součástí taktiky vyjednávání se Západem a rovněž předmětem státního tajemství. Produkci z jednotlivých regionů (viz Graf 3) opět přibližují data BP. Z celkového pohledu na produkci je jasný dlouhodobý rostoucí směr. Je dán několika faktory. Tím prvním je poptávka – spotřeba (viz subkapitola 1.3) a dalším je cena (více informací viz subkapitola 1.4). S cenou souvisí technologie a pokrok, který umožňuje efektivnější těžbu ropy. Také politické rozložení sil je důležitým faktorem. Partnery producentských zemí, jako je Kuvajt či Saudská Arábie, jsou mocnosti západu – USA,

13

Velká Británie, kterým záleží na dobrých vztazích s hlavními odběrateli těžebních technologií v regionu. Proto je politicky i technologicky podporují dodávkami těžebních zařízení a celkovou spoluprací v oblasti těžby. V případě Kuvajtu a Saudské Arábie produkce v posledních deseti letech roste, jak je možné vidět v Příloze 2. Graf 3: Produkce regionů, 1984 - 2009

Zdroj: Zdroj: BP Statistical Review of Word Energy, Jul 210; http://www.bp.com/productlanding.do?categoryId=6929&contentId=7044622 , 06.04.2011

Z Grafu 3 je zřejmé, že největším producentem podle regionu je oblast Středního Východu, která díky obrovským rezervám disponuje i produkčními kapacitami, jež jsou rychle použitelné. Z tohoto regionu je vyprodukováno 30,3% celkové světové produkce, což představuje množství 24 357 tisící barelů denně. Z tohoto množství zaujímá bere 12ti % podíl samotná Saudská Arábie o nominálním vyjádření 9 713 tisíc barelů denně. Druhým nejvýznamnějším regionem těžby je oblast Evropy a Eurasie, ze které pochází 17 702 tisíc barelů denně, tedy 22,4% z celku. V regionu sídlí největší producentský stát, kterým je Rusko dodávající denně 10 032 tisíc barelů ropy. Ruská produkce stoupla za posledních 10 let o rekordních 38,24%. V porovnání se Saudskou Arábií, kde produkce v posledních letech vzrostla pouze o 8,85%, jde skutečně o významný nárůst. Zvyšování ruské produkce přišlo po období stagnace v dobách po rozdělení bývalého Sovětského svazu. Nové 14

politické rozdělení pak vedlo k nastartování privatizačních procesů v 90tých letech, které vedly k rychlému růstu produkce ropy i plynu. Noví majitelé ruského nerostného bohatství si uvědomovali světový hlad po komoditách a začali ropu rozprodávat na všechny světové stany. Jedním z jejich největších odběratelů jsou země EU a Čína. Zapomněli však na důležitou věc - na investice do obnovy infrastruktury, spojené s těžebními technologiemi. Díky tomu dnes ruský těžební průmysl naráží na technologická omezení, související s promptním navyšováním dodávek v případě vyšší spotřeby. Rusko je přesto dnes energetická mocnost a o její síle jsme se nejednou přesvědčili např. při odstávkách plynu pro Ukrajinu, což se v konečném důsledku dotklo celého středoevropského regionu. Třetím výrazným regionem je Severní Amerika. Z této oblasti pochází 16,5% z celkové světové produkce. Překvapující je, že největší podíl zde zaujímá nabídka z USA o síle 53,74% se 7 196 tisíci barelů denně a podílem 8,5% z celkové nabídky světa. I přes paradox snižujících se rezerv si USA udržují poměrně konstantní produkci v posledních 10ti letech. Tyto hodnoty řadí USA nadále mezi přední producentské země a to na 3. místo ve světové produkci. Nicméně, USA svůj těžební boom mají už za sebou a dávno již nepatří k producentské špičce. S ohledem na předmět zkoumání však zaměřme náš pohled na produkční data z regionu Pacifické Asie, kde leží druhý sledovaný objekt - Čína. V celkové produkci patří tato oblast k nejslabším. Lépe si vede jen Afrika, naopak hůře oblast Střední a Jižní Ameriky, která uzavírá pomyslné pořadí produkce. Čína má však největší producentské možnosti ze všech států tohoto trojlístku. Denně se v Číně vyprodukuje 3 790 tisíc barelů. V poměru ke světové produkci to činí 4,9%, v poměru k regionu pak 47,16%. Pro lepší představu je to více než v Iráku, Kuvajtu nebo v Kanadě. Čínská produkce je 5. největší na světě. Přesto Čína vyprodukuje o 47,33% méně ropy, než USA. Tabulka 2 porovnává produkční možností USA a Číny. Tabulka 2: Porovnání produkce ropy USA a Číny v letech 2005 – 2009


15

Celkem se ve světě dnes vyprodukuje okolo 79 948 tisíce barelů denně. Je pochopitelné, že je tato hodnota přibližná a mění se podle ekonomického cyklu, který dopadá na stranu poptávky. Z uvedeného denního objemu připadá opět zásadní podíl na země mimo OECD a EU. Překvapující je, že první příčku nezaplňují země kartelu OPEC, ale Non-OPEC (bez zahrnutí bývalého Sovětského svazu, který tvoří samostatnou hodnotu). Důvodem tohoto faktu je, že mnoho producentských zemí jsou menšími dodavateli pocházející z Evropy, Afriky, Asie či zemí Střední a Jižní Ameriky, kteří buď nejsou vůbec členy OECD1, EU2 či bývalého země Sovětského svazu

3

ani OPEC nebo jen

některého z nich. Tabulka 3 vysvětluje původ produkce ropy podle vztahu k některé z mezinárodních organizací. Tabulka 3:Původ produkce podle mezinárodních společenství za období 2005 – 2009


Dalším významným pohledem na nabídku suroviny je její poměřování ve vztahu k tématu předchozí subkapitoly, tedy k rezervám. Z textu i z logiky věci vyplývá, že provázanost tohoto vztahu je důležitá. Při analýze jakýchkoliv komodit jde o poměr hodný pozornosti zvláštního významu. Tempo změny poměru mezi rezervami a nabídkou nám indikuje rychlost, s jakou trh využívá celkově nabízené množství a zároveň ovlivňuje výši rezerv. To umožňuje hodnotit dopady zrychlování či zpomalování spotřeby, která je částečně zodpovědná za budoucí nabídku suroviny a konečný dopad na cenu. S poklesem poměru mezi rezervami a nabídkou bude docházet k úbytku rezerv a vyšší produkci, což potlačí cenu vzhůru a naopak. Jak tento poměr vypadá na trhu s ropou ilustruje Graf 4.

1

http://www.oecd.org/document/25/0,3746,en_36734052_36761800_36999961_1_1_1_1,00.html ; 09. 04. 2011 2 http://www.euroskop.cz/701/sekce/tabulka-c-1/ ; 09. 04. 2011 3 http://www.russianlondon.com/list ; 09. 04. 2011

16

Graf 4: poměr rezerv k produkci, R/P ratios


Je nutné podotknout, že míra produkce meziročně nabrala sestupný trend. Data za období 2008 – 2009 hovoří o výrazném poklesu produkce. Trh se přizpůsoboval oslabující poptávce způsobené hospodářskou krizí, které předcházela krize finanční (více viz následující subkapitola o poptávce). Naopak díky nižší produkci narostly zásoby a zvedlo se R/P ratios (dále jen R/P). Mezi kontinenty s nejvyšším poměrem R/P jsou regiony se silnou převahou v rezervách (Venezuela, Saudská Arábie) a částečně i v produkci (Saudská Arábie). Za povšimnutí stojí oblast Afriky, kde je třetí nejvyšší R/P, které je dáno především

nízkou

produkcí.

Je

možné

očekávat,

že

s demokratizací

a technologickým dospíváním regionu nastane v budoucnu prudká změna v R/P Afrického kontinentu a budeme svědky efektu podobného v Rusku. I z druhé subkapitoly učiníme krátké shrnutí. Bylo zde zmíněno, které regiony jsou největším producentem ropy – Střední Východ a státem s největší produkci je Rusko. Dále bylo uvedeno,

jak jsou na tom USA a Čína jako jednotlivci. Rovněž byly uvedeny

skutečnosti související s rozložením sil na poli producentů, z pohledu jejich začlenění do světových obchodních struktur.

17

1.3 Tržní poptávka Poptávku po ropě představují spotřebitelé, kteří tahají za druhý konec pomyslného provazu trhu. Spotřebitelé se poptávají po takovém množství suroviny, které odpovídá jejich požadavkům na uspokojení své potřeby. Tržní poptávkou rozumíme celkovou spotřebu suroviny podle regionů. Poptávku si rozčleníme podle zemí začleněných do jednotlivých hospodářských struktur, dále podle spotřeby na osobu a rovněž podle druhu zpracování v odvětví průmyslu, ve kterém má surovina podstatný význam. Vše bude opět vyjádřeno v tisících barelů denně. Graf 5: Spotřeba podle regionů


Celková spotřeba světa je na 84 077 tisících barelech denně. Spotřebu regionů nám opět znázorňuje graf na Graf 5 a širší doplňující informace poskytuje Příloha 3. Regionem s

bezkonkurenčně

největší

spotřebou

je

Pacifická

Asie

s podílem

na

celku

31,1% a barelovém nominále 25 998 tisíc barelů denně. Druhým největším spotřebitelem ropy je Čínu s 10,4% na celosvětové spotřebě a 33,17% na podílu regionu. Zatím co

18

v USA je spotřeba více méně konstantní, Čína svou poptávku zásadně zvýšila a to o 92,65 % za posledních 10 let (viz Příloha 3). Dnes spotřebovává okolo 8 625 tisíců barelů denně. Druhým v pořadí regionů je Severní Amerika s podílem na celku 26,4%, kde se denně spotřebuje 22 826 tisíc barelů. Zde také najdeme největšího světového spotřebitele USA, který si své prvenství udržuje prakticky po celou ropnou éru 20. století. K tomu a k porovnání všech dalších dílčích údajů USA (rezervy, produkce, spotřeba, import a export, využití v hospodářství) se podobně jako i v případě Číny dostaneme v příslušných kapitolách, věnovaných přímo rozboru ropy ve vztahu k těmto zemím. Pro doplnění: USA má na celoamerickém podílu spotřeby podíl 81,86% a zároveň 21,7% na celkové světové spotřebě. EU a zbytek Evropy jsou na třetím místě s 19 372 tisíci barelů denně a 23,5% z celku. Tabulka 4: Porovnání spotřeby ropy USA a Číny v letech 2005 – 2009


Pohledem na data v Tabulce 4 můžeme dojít k závěru souvisejícím s dopadem hospodářské stagnace v USA a minimálně negativního vlivu krize na rozvoj v Číně. Zatímco USA snížily svou spotřebu o 4,90%, Čína spotřebu navýšila o 6,70%. Celkový rozdíl činí velký 11,60%. Sníženou spotřebou způsobenou hospodářskou stagnací však trpěl i region Evropy. I na tom je možné sledovat závislost ekonomik Evropy a USA, a zároveň vidět rezervy v globalizaci, které vedly k opačnému chování na východě. Tento fakt potvrzuje pohled na spotřebu, podle jednotlivých mezinárodních hospodářských „společenství“. I zde jsou vidět rozdíly ve spotřebě, která v uplynulých letech rostla zejména na rozvíjeních se trzích (zde označených jako EME). V těchto zemích se spotřeba zvedla v posledních 10ti letech o 42,18%, v období 2008 - 2009 pak o 2,8%. Všechna ostatní „společenství“ svou spotřebu snížily okolo 4,00 až 4,80% v období 2008 - 2009. Obecně zůstává spotřeba u OECD i EU konstantní. V OECD se spotřebuje pořád nejvíce suroviny, z celkového podílu je to 53,40% se 45 327 tisíci barely denně. Další v pořadí jsou však země EME a až za nimi země EU a země bývalého Sovětského svazu. Více v Tabulce 5. 19

Tabulka 5: Původ spotřeby podle mezinárodních společenství za období 2005 – 2009


S celkovou spotřebou souvisí i spotřeba osobní, což nebývá standardně používáno v souvislosti s ropnou spotřebou. Údaje o takové spotřebě jsou však důležitým ukazatelem náročnosti životní úrovně obyvatel jednotlivých regionů. Přirozeně taková spotřeba (a následně i celková) roste s narůstající populací. Trh s ropou není výjimkou. Největší spotřebu na osobu má Saudská Arábie a to zejména díky nízkému počtu obyvatel a solidní zpracovatelské infrastruktuře ropy. Na osobu zde průměrně padne více než 3 tuny ropy za rok. Díky obecně největší spotřebě, kterou má USA, je rovněž dalším významným spotřebitelem ropy na osobu. Důvodem jsou značné spotřebitelské nároky Američanů v souvislosti s leteckou a automobilovou přepravou. Občané USA cestují autem a letadlem nejvíce na světě, také díky velkým vzdálenostem mezi jednotlivými státy federace a také kvůli rozvoji obchodu. Na druhou stranu, zde hraje důležitou roli také historická skutečnost,

související s ropným průmyslem v USA, který byl do 70. let

největší na světě a hlavně položil již na svém počátku významné podněty pro rozvoj automobilového průmyslu. V USA je na 100 obyvatel okolo 83 aut, což v porovnání s Čínou se 3 auty na stejný počet obyvatel je výrazný nepoměr. Ke všemu spotřeba amerických silných aut poháněných obecně levnými pohonnými hmotami nenutí americké motoristy k úsporným opatřením. V oblasti spotřeby pohonných hmot USA se situace pozvolna mění, zatím však jen v teoretické rovině. V souvislosti s úsporami pohonných hmot již hovořil bývalý president George Bush, který vyzval Američany k omezení spotřeby. Na jeho podněty navázal i Barack Obama a vyzval americké automobilky k přechodu výroby na úspornější motory. Čísla za osobní spotřebu ostatních regionů uvádí Obrázek 3.

20

Obrázek 3: Spotřeba ropy v roce 2009 na osobu


Posledním pohledem

na

stranu

spotřeby je

využití

ropy

podle

jednotlivých

zpracovatelských užití a to podle tříd hlavních ropných produktů. V mezinárodním měřítku se používají tři skupiny4: Light distillates

- Liquified petroleum gas (LPG), gasoline – motorová nafta,

naphtha – velmi podobná motorové naftě, využití v petrochemickém průmyslu Middle distillates – kerosen, diesel Fuel oil – topný olej, mazací oleje, asfalt V Příloze 4 jsou jednotlivé hodnoty objemů použité surové ropy k produkci tří hlavních skupin produktů. Čísla za celkovou spotřebu se shodují s údaji za spotřebu regionů popsanou výše, což potvrzuje spotřebitelskou náročnost a průmyslové zpracování v jednotlivých regionech, resp. státech. Největším výrobcem pohonných hmot je oblast Pacifické Asie. Zde největší díl petrochemického zpracování patří také Číně, kde se vyrobí 8 625 tisíc barelů pohonných hmot a ostatních derivátů denně a tím se řadí na druhé místo 4

http://en.wikipedia.org/wiki/Oil_refinery ; 09. 04. 2011

21

výrobců, resp. zpracovatelů na světě. První místo mezi státy zaujímají USA 18 686 tisíc barelů a Severoamerický kontinent obsazuje místo druhé. Porovnání hodnot spotřeby ropy dle druhu zpracovatelského použití je uvedeno v Tabulce 6. Tabulka 6: Porovnání spotřeby ropy USA a Číny ve vztahu k druhu zpracování


V rámci obligátní rekapitulace lze shrnout následující: největším spotřebitelským regionem je Pacifická Asie, největší spotřebu ze států má USA. Na hlavu spotřebuje nejvíce Saudská Arábie, mezi mezinárodními organizacemi táhne spotřebu OECD a největší podíl spotřeby mají produkty třídy pohonných hmot, tedy druhově Light a Middle distillates. Je zřejmé, že hlavní využití suroviny je v oblasti přepravy. Tento fakt i porovnání s ostatními obory průmyslu doplňuje přehled IEA v Grafu 6.

22

Graf 6: Spotřeba ropy podle oboru průmyslu

Zdroj: IEA; Key World Energy Statistics 2010, 9.4.2011 http://www.iea.org/publications/free_new_desc.asp?pubs_ID=1199

Údaj v Grafu 6 je uváděn měrnou jednotkou Mtoe, což značí – Milion Tonnes of Oil Equivalent, což je mezinárodní jednotka energie. Z porovnání je patrný dlouhodobý růst světové poptávky ropy o 55,64% za posledních 35 let. Největší podíl si dlouhodobě drží přeprava, která má 61,4% na světové spotřebě. Toto číslo bezesporu zakolísalo v období hospodářské stagnace roku 2009 - 2010. Ropa tak sehrává klíčovou roli pro oba subjekty našeho zájmu. Jak USA, tak Čína při svých energetických nárocích, klesajících rezervách, rostoucí spotřebě a míře využití v přepravě budou muset vynaložit větší finanční prostředky, aby pro svou potřebu získaly surovinu jinde ve světě. O ceně více v poslední subkapitole.

1.4 Tržní cena Po postupné analýze všech důležitých aspektů trhu s ropou se dostáváme k poslední klíčové části. Cena ropy je určována stálými vztahy mezi nabídkou a poptávkou, a také tržním očekáváním. Cena suroviny pak díky tomu prochází volatilními výkyvy. Prakticky od počátku druhé poloviny 20. století do 70. let se cena pohybovala v trading range 10 – 20 USD/b. Pak přišel první ropný šok, spojený s Iránskou revolucí, následoval další spojený s válkou o Sinajský poloostrov (Egypt – Izrael) a cena poprvé v novodobé historii 23

vyšplhala k hodnotě 40 USD/b. V průběhu 80tých let cena klesala zpět k hodnotě 20 USD/b, kde po dobu 90tých let oscilovala, až do období asijské krize a navazující hospodářské

krize,

související

s internetovou

bublinou

(v

letech

1997 - 2000), kdy opět překročila pásmo 20 USD/b. Svůj největší růst pak cena ropy zahájila na počátku druhé války v Iráku v roce 2003, od kterého nepřetržitě rostla až do roku 2008 (viz Graf 7). Graf 7: Cena ropy WTI za období 1976 – 2009, v USD/barel

Zdroj: data BP, vlastní zpracování

Za růstem ceny ropy není pouze válčení a revoluce. Již z předešlého víme, že poptávka roste v souvislosti s průmyslovou spotřebou a na trhu se představují stále noví spotřebitelé, kteří potřebují čím dál více suroviny. Doposud jsme se úmyslně nevěnovali grafu vývoje celosvětové spotřeby za delší období. Zmínka byla jen o posledním desetiletí (1999 – 2009), jak uvádí Příloha 3. Z této přílohy je vidno, že spotřeba rostla rychleji zejména v rozvojových zemích a v zemích EME. Obecně byli vymezeni největší spotřebitelé USA, Čína jejich srovnání. Růst celosvětové spotřeby jsme si definovali, stejně jako cenový vývoj a to od roku 1976 po rok 2009 v Grafu 8. Oba grafy mají vzestupnou tendenci. Cenový graf je podstatně ostřejší oproti grafu spotřebnímu, který je plošší. Data použitá k tvorbě grafu byly zpracovány v programu Excel s funkcí CORREL, pracující s korelačním koeficientem (viz Příloha 5). Dle definice korelace, která měří sílu vztahu dvou proměnných a dle intervalu, ve kterém je měřena - tzn. <- 1; + 1>, záporná hodnota uvádí negativní závislost a kladná 24

závislost pozitivní (při hodnotě blížící se 0 je závislost neutrální). Výsledná hodnota +0,64 (z Přílohy 5) indikuje silnou pozitivní závislost mezi cenou a spotřebou, která potvrzuje mikroekonomický model rostoucí ceny při rostoucí spotřebě. Toto výsledné zjištění není jen

vyvrácením

domněnek

řady

„pseudoodborníků“,

že

komodity

se

chovají

nevypočitatelně, ale i důkazem mikroekonomických teorií zkoumajících vztah mezi poptávkou a cenou. Cena ropy totiž reaguje, tak jako každé jiné zboží, na stranu nabídky a poptávky. A pokud je spotřeba neuspokojitelná, pak spotřebiteli rostou náklady. Navíc je zde riziko nedostatečných rezerv, omezování nabídky či změny ekonomického cyklu, riziko směnného kurzu USD a jiné externality (inflace) ovlivňující cenu o výrazné výkyvy, které nelze svým významem vždy přesně vymezit. Cena ropy se za období 1976 – 2010 změnila z cca 20 USD na cca 100 USD (pro zjednodušení). Graf 8: Růst celosvětové spotřeby, hlavní determinant růstu ceny

Zdroj: data BP, vlastní zpracování

25

2. Predikce trhu s ropou k roku 2030 V úvodní kapitole byla představena aktuální situaci na trhu s ropou. Průběžně byly sledovány důležité výchozí hodnoty, potřebné pro pozdější zacílení na vztahy ceny ropy k hospodářství USA a Číny. Aby bylo možné v těchto kapitolách nastínit také potenciální vývoj, je nutné již nyní začít s predikcí celkového trhu s ropou. Podobně jako v tématu předchozím i nyní bude predikce rozdělena na část očekávané poptávky a část očekávané nabídky, ale v opačném pořadí než v předchozí kapitole. Predikce vývoje rezerv a vývoje cen bude zmíněna jen okrajově.

2.1 Očekávaná poptávka Díky rostoucí spotřebě dochází k navyšování škodlivých emisí v ovzduší a to v důsledku spalování fosilních paliv, zejména v přepravě. To vedlo členské země OSN k zásadním krokům nasměrovaných k omezení škodlivých plynů v ovzduší. Pod obecně známým označením Kjótský protokol5 vstoupil tento dokument jako nedílná součást rámcové úmluvy OSN o klimatických změnách do podvědomí celého světa jako základní odrazový můstek boje s emisemi. Svůj název získal od místa dojednání v japonském Kyotu v roce 1997. V něm se členské státy OSN zavázaly ke snížení emisí. Dokument vstoupit v platnost v roce 2004 poté, co jej ratifikovalo stanovené množství zemí, které byly ke snížení emisí zavázány. Paradoxní je, že protokol neratifikovaly USA, které jsou státem s největší spotřebou ropy, výrobou pohonných hmot a druhým největším znečišťovatelem zároveň. Ačkoliv je dnes Čína největším producentem emisí, tak nebyla součástí seznamu zodpovědných zemí v době, kdy se tento dokument sepisoval. Na serveru Wikipedie k tématu dále uvádějí: „Kyotský protokol bude expirovat v roce 2012. Do té doby by měla být přijata nová mezinárodní smlouva o snižování emisí skleníkových plynů. Původně se počítalo, že bude podepsána v prosinci 2009 na COP15 v Kodani. Tato konference však selhala a bylo tam podepsáno jen nezávazné memorandum (Copenhagen Accord)“6. Na základě světových snah o snižování emisí začala International Energy Agency (dále jen

5

http://unfccc.int/kyoto_protocol/items/2830.php ; 10. 9. 2011

6

http://cs.wikipedia.org/wiki/Kj%C3%B3tsk%C3%BD_protokol

26

IEA7), pracovat s možnými scénáři budoucího vývoje trhu. Zejména fosilní paliva, resp. ropa jsou spojovány s objemem emisí v ovzduší, a proto jsou evidentní tlaky na snižování její spotřeby, tedy závislosti na ropě. Není náhodou, že právě v těchto dnech (6.4.2011) vydala IEA svůj první report vztahující se k „válce“ s emisemi, tzv. Clean Energy Progress Report. Vzniklo tak zajímavé rozložení pohledu na budoucnost trhu do tří scénářů, začínající rokem 2009 a orientovaných k roku 2035: 1. New Policies Scenario – vychází z postupného a kontrolovaného nahrazování ropy alternativními palivy tak, aby cena nepřesáhla úroveň 135 USD/b v dolarovém kurzu roku 2009. 2. Current Scenario – počítá s pokračováním současného trendu spotřeby, až do vyčerpání zásob, resp. cenového nárůstu ropy v míře nutící přejít k alternativním palivům, cena ropy by měla být nad 135 USD/b. 3. 450 Scenario – kalkuluje s radikálními politickými kroky, které povedou k razantnímu poklesu využití ropy, ceny v takovém scénáři klesnou velmi nízko a poptávka dosáhne vrcholu. Tabulka 7: Očekávaná spotřeba ropy podle scénářů IEA v miliardách barelů denně (mb/d)

Zdroj: IEA Outlook 2010, str. 103

Tabulka 7 uvádí uvažovanou spotřebu k roku 2035 podle jednotlivých scénářů, kdy New Scenario počítá se světovou spotřebou ropy na 99 mb/d, což za současným scénářem se 107,4 mb/d zaostává o 8,48 %. Scénář 450 je proti tomu svou povahou nejdramatičtější a skutečně představuje pokles spotřeby už před rokem 2020. Na úrovni 81 mb/d bude v roce 2035 spotřeba srovnatelná s roky 2003 – 2004 (viz Příloha 3) a znamenala by 7

http://www.iea.org/

27

skutečně výrazný pokrok na omezování ropné závislosti. Předchozí dva scénáře tak vlastně dávají jen slabou brzdu ve spotřebě, která je svým objemem srovnatelná s poklesem spotřeby během dlouhodobější hospodářské krize. Jestliže se naplnění scénáře „New“ či „Current“, pak mohou být riziky slabší reakce na klimatické změny, větším rizikem bude nedostatek ropy a vyšší ekonomické náklady pro spotřebitelské krajiny. Právě přehled Tabulky 7 zároveň doplňuje souvislosti s rozdělením budoucí světové spotřeby podle začlenění mezi země OECD či mimo ně. Položka Bunkers zahrnuje ropu uloženou v gigantických přístavních tankerech, jedná se tedy o jakousi „ropu na cestě“. Ať už bude naplněn kterýkoliv ze scénářů je patrné, že růst spotřeby přijde ze zemí mimo OECD. Poptávka zemí OECD podle všech scénářů klesne. Příloha 6 podrobně rozebírá spotřebu pro jednotlivé země v rámci scénáře „New“, u kterého je vysoká pravděpodobnost naplnění. Podle něj by mohla spotřeba ropy poklesnout v OECD o 0,6% a naopak u zemí mimo toto seskupení narůst o 1,6%. Tyto změny ve spotřebě bezesporu souvisí s možným ekonomickým vývojem měřeným průměrnou roční změnou HDP v letech 2010 – 2030 (viz Tabulka 8). Tabulka 8: Průměrná roční změna HDP (% p.a.)8

Zdroj: OPEC Outlook 2010, str. 39, odhady Světové banky

8

Tabulka 8 pracuje s daty OPEC Outlook 2010 kde je New Scenario, se kterým pracuje IEA označováno, jako Reference Case.

28

I s ohledem na vývoj posledních let výhled OPEC (resp. Světové banky) ohledně průměrného

ročního

růstu

HDP

není

přehnaný.

Země

OECD

se

s očekávaný ekonomickým růstem o průměru 2% nestanou tahouny ekonomického růstu a naopak

rozvíjející se krajiny s průměrem 5% patrně naplní očekávání publika.

V orientaci na předmět zkoumání této práce lze jen doplnit, že to samé, co platí pro OECD a EME, tak platí také pro dva největší spotřebitelské státy - USA a Čínu. USA může čekat největší ekonomický růst ze zemí OECD na hodnotě 2,4%, zatímco Čína bude pokračovat ve své „spanilé jízdě“ s očekávanými 6,9% průměrného růstu HDP. Budoucí spotřeba bude nyní vyjádřena opět daty IEA, ve vztahu k regionům a průmyslovému užití ropy, jak znázorňuje Graf 9. Již v kapitole o soudobých trendech ve spotřebě ropy bylo řečeno, že nejdominantněji se ropa používá v oblasti přepravy a s tím souvisejícím podílem ropy ve zpracování na paliva. Graf níže tuto skutečnost predikuje pro další období a to i s dopadem na Čínu, která aspiruje na převzetí prvenství zpracovatele suroviny pro oblast transportu a může předběhnout USA. Graf 9: Změna poptávky v sektorech a regionech podle NEW Scenario 2009 - 2035


Změna spotřeby v oblasti transportu indikuje trend pro celé společenství zemí (mimo OECD), kde bude obrovský nárůst, což povede k boomu v oblasti rafinerského průmyslu i v průmyslu automobilovém, kde již dnes vidíme změnu chování spotřebitelů související se zvyšováním životního standardu. Naopak u zemí OECD bude vliv společného zájmu na snižování emisních limitů vést k omezování emisí podle scénáře, pochopitelně s většími či menšími úspěchy. U ostatních odvětví bude hrát pro země mimo OECD hlavní úlohu

29

ekonomický rozvoj, související se samotným průměrným růstem HDP a u zemí OECD to bude přesně naopak. Toto jsou důležité argumenty, které budou ovlivňovat budoucí poptávku – emise a ekonomický růst zejména mimo OECD. Nezbytným faktorem ve spotřebě energií je obecně i růst populace. Pohled do budoucnosti poptávky bude zakončen očekávaným vývojem růstu počtu obyvatel planety (více viz Příloha 7 a Graf 10). Graf 10: Nárůst populace v letech 2009 - 2030

Zdroj: : OPEC Outlook 2010, data United Nations, str. 36

Současná populace čítá téměř 6,84 miliard obyvatel. Budoucí poptávka může počítat s udržením tohoto trendu i do budoucna, protože pro rok 2030 OPEC (resp. United Nations) počítá s nárůstem na 8,332 miliardy, to by znamenalo růst o 1,492 miliardy. Zajímavé je rovněž rozložení přírůstku obyvatelstva. V zemích OECD by se měla populace za měřené období zvýšit o 8,11%, nominálně o 97 milionů, ze současných 1,207 miliardy na 1,305 v roce 2035. V rozvíjejících se krajinách (mimo OECD) je toto číslo tak velké, už proto, že tato oblast představuje většinu obyvatel planety. Každopádně jde o tempo rychlejší oproti hodnotám OECD. Růst populace zde dosáhne 1,412 miliard a dojde tak ke změně o celých 26,66%. Největší podíl sehrává oblast Středního východu a Afriky, společně s jižní Asií, dohromady 907 milionů obyvatel. V případě vyspělých zemí jsou očekávané hodnoty nárůstu obyvatel na spodní ch hodnotách grafu. Z pohledu spotřeby ropy je toto jistě pozitivní, co do snižovaní její spotřeby, ale zároveň to může mít negativní dopad na vývoj řešení důchodové krize v důsledku zastaralé mezigenerační redistribuce.

30

Rekapitulace: celkový výhled trhu je velmi citlivý na politiku omezování poptávky v boji s produkcí emisí, obzvláště v rozvíjejících se zemích. Očekávaná ekonomická obnova potáhne poptávku po ropě. Poptávka se naplno přesune ze zemí OECD do zbytku světa, zejména Asie. Sektorově dál potáhne spotřebu přeprava. S nárůstem populace bude spotřeba dostávat další stimul. To vše s dopadem na samotnou spotřebu a potenciálu rostoucí ceny ropy.

2.2 Očekávaná nabídka V souladu se současnou situací prověřených rezerv z první kapitoly o hodnotě 1 333,1 miliard barelů lze přejít k budoucnosti nabídky. Opět budou do očekávaného dění promlouvat scénáře nastíněné v předchozí subkapitole, zejména scénář „New“, který se nejpravděpodobněji naplnění, už kvůli vzniku a rozvoji nových průmyslových směrů, které jsou spojené s energetikou planety a environmentálním přístupem k její ochraně. Bude zde zobrazen nový pohled na rezervy a to z hlediska, jak dlouho tyto ropné zásoby vystačí, což zobrazuje Graf 11. Graf 11: Prověřené rezervy největších producentů z údajů o konečném stavu k roku 2009


Situace na grafu potvrzuje zjištění z předchozí kapitoly, že největší zásoby má oblast Středního Východu, ale zároveň ukazuje, jak kritická je situace z pohledu největších spotřebitelů USA a Číny, kterým vlastní rezervy nepostačí ani na 15 let. Z celkového 31

pohledu, který je k dispozici v Příloze 8 a 9 budou použita data za celkovou produkci zemí OPEC a mimo OPEC, jejichž součet udává očekávanou produkci 96 mb/d pro období 2009 – 2035 predikované scénářem „New“. Tato hodnota je o 3 mb/d menší, oproti očekávané spotřebě. Je to logické ve vztahu k elasticitě s jakou se bude nabídka přizpůsobovat poptávce i se záporným spreadem na straně nabídky, který si producenti vždy ponechají jako prostor pro vyjednávání s cenami. V historii nebyli nikdy producenti ochotni okamžitě stoprocentně pokrývat spotřebu na straně poptávky. Vždy si zachovali ono mikroekonomické tažení poptávkou, při kterém spotřebitel platí více. Ve všech scénářích hraje dodavatelský prim OPEC, už kvůli rezervám, ale i tomu, že pro mnohé země kartelu je export ropy hlavním zdrojem příjmů do státního rozpočtu. Z výčtu ostatních scénářů lze vidět kolísavost produkce dle míry zátěže omezení užívání ropy ve vztahu k mezinárodním environmentálním dohodám a jejich plnění. Scénář „New“ počítá s navýšením celosvětové produkce o 15 mb/d , to je 18,5%. Produkce zemí OPEC vzroste o 16,4 mb/d a jejich podíl na celku bude 49,4%. Produkce mimo země OPEC půjde pomalu dolů, tak jak se jim budou krátit rezervy, ve snaze dnes dodat na trh maximum, protože je ropa jejich hlavním exportním artiklem. V první kapitole, se hovoří o tom, že jsou dnes paradoxně největšími dodavateli země mimo OPEC, tedy Rusko a státy Afriky, které se snaží dodávat maximum, navzdory nízkým rezervám v porovnání s některými členy kartelu, jako např. Saudská Arábie či Venezuela. Graf 12: Zásoby, obnovitelné zdroje a produkce konvenčních zdrojů (2009-2035)

Zdroj:IEA Outlook 2010, str. 118

32

Při zohlednění očekávání nastíněných v Grafech 11 a 12 a v Přílohách 8 a 9 dostáváme celkové rozložení produkčních možností budoucnosti. Celkově má svět možnost kumulativně vyprodukovat přes 3 500 bilionu barelů s mírně převažujícím podílem zemí mimo OPEC. Z regionů, které budou mít ještě dlouho co nabídnout je Střední východ, ale což vyplynulo jak s velikosti rezerv, tak z produkčních kapacit. Zůstává otázkou, zda v souvislosti s obnovenými zdroji či nekonvenčními zásobami existuje naděje, že se rezervy navýší. Odpověď lze nalézt v oblasti připravovaných těžebních projektů a investic do těžební infrastruktury (seznam plánovaných megaprojektů v oblasti těžby ropy a plynu lze nalézt na webových stránkách Wikipedia.org9). Každoročně bývají také zveřejňovány průběžné zprávy o nových objevech, započatých těžbách či plánech na nové projekty. Údaje pak mění výhledy jednotlivých agentur a dále upravují možné predikce. Gigantické objevy již v současné době však nelze očekávat. V této práci budou použita data viz Příloha 10, která vychází z dat IEA, kde jsou zahrnuty investice předních petrolejářských firem. Data jsou rozdělaná na část Upstream10 a Total, která zahrnuje oblast investic spadajících do Midstream a Downstream. Hlavní součástí investic Upstream jsou prospektorské práce po celé planetě označované jako „Exploration and Production sektor“ tzv. E&P sector. Za rok 2009 a 2010 se jak Upstream i Total investice zvedly. I přes hospodářskou krizi je vidět, že firmy v oblasti energetiky i komodit právem patří mezi nejbohatší a nejziskovější firmy ale zejména stabilní. Meziroční změna investic v tomto sektoru byla 9%. Následující Graf 13 ukazuje vývoj celkových investic za posledních 10 let. Ve znázornění jsou zahrnuty také investice do plynu, který bude výraznou alternativou ropy. Trend firem je zřejmý a důvody také. Poptávka po ropě v poslední dekádě stoupla a stoupat bude i nadále, společně s ní poroste také cena. Firmy v oboru jsou motivované jak potenciálem zisku, tak zabezpečením své nejisté budoucnosti. Celkový pohled na investic do oblast Upstream a de facto do nových megaprojektů bude uzavřen pomocí Přílohy 11. 9

http://en.wikipedia.org/wiki/Oil_megaprojects ; 12.4.2011

10

http://www.blurtit.com/q514189.html The oil industry is divided into three major sectors. The sectors are defined to categorize the operations within each. The sectors are: (1) Upstream, (2) Midstream and (3) Downstream. However, the trend is to include the midstream operations within the downstream category.The upstream sector includes the operations involved in searching for underground or underwater oil and gas fields and drilling exploratory wells and at the same time, operating the wells that recover to re-direct the crude oil or raw natural gas to the surface. This sector is also referred to as the 'Exploration and Production or E&P sector'. The midstream sector processes and stores, markets and transports crude oil, natural gas and the various natural gas liquids like ethane, butane and propane. The downstream sector includes all oils refineries and petrochemical plants, petroleum product distribution via the affiliated retail outlets and natural gas distribution companies, within the operations.

33

Graf 13: Útraty kapitálu v Upstream investicích do ropy a plynu.


Podle dostupných pramenů se dají očekávat investice až v objemu 8,053 trilionu USD v kurzu USD z roku 2009. Průměrně 310 bilionů USD ročně. Největšími investory budou země mimo OECD, které pustí do oběhu 74,51 % světových investic. Souhrn: Scénářům IEA se přibližuje i pohled na stanu produkce. Se snižující se poptávkou bude klesat nabídka. Množstvím ropy, se kterým bude naše energetická závislost do budoucna pracovat se odvíjí od rezerv Středního východu. O produkci se postarají hlavně země mimo kartel OPEC, ovšem ani OPEC nezůstane pozadu. Úroveň investic v tomto oboru bude nadále navazovat na svoji bohatou historii, bude tedy stále mít vzestupný trend, jelikož projektů, do kterých je možné investovat, je stále spousta.

34

3. Vztah ceny ropy k hospodaření USA V předchozím textu byla vymezena aktuální celosvětová situace na trhu s ropou, včetně nástinu možné perspektivy. V předchozích kapitolách již byla zmiňována situace v USA. Nyní bude konkretizována pohledem do budoucnosti a pokusem zanalyzovat vztah amerického hospodářství k ceně ropy. Bude hledána souvislost mezi čtyřmi hlavními makroekonomickými veličinami, kterými se standardně hodnotí ekonomika země – HDP, saldo běžného účtu, inflace a míra nezaměstnanosti. Pomocí této analýzy bude vyvozena síla vztahu (závislosti) americké ekonomiky na ropě.

3.1 Nabídka a spotřeba ropy v USA Spojené státy jsou od počátku své novodobé historie zemí olejářů a naftařů. V USA došlo k nejvýraznějšímu rozvoji tohoto průmyslu na přelomu 19. a 20. století. Díky rychlému technologickému pokroku v zemi se stal z ropy první soukromý miliardový průmysl. Američané byli jedničkou jak v prověřených rezervách, tak v produkci. To trvalo od prvních objevů ropy, až do okamžiku označovaného jako „The Hubbert Peak11“, nebo-li Peak Oil v americké produkci. S teorií o vrcholu americké produkce ropy přišel geolog M. King Hubbert (1903 – 1989) už v roce 1956. Predikoval tehdy vrchol produkce k období let 1965 – 1970. Pochopitelně mu nikdo nevěřil a časem se potvrdilo prověřené přísloví, že „doma není nikdo prorokem“.

Model vycházel z odhadu očekávaného

vyčerpání velkých ropných ložisek jak v USA, tak i ve světě. Nikdo si nedokázal připustit možnost takové situace. Mezitím se ve USA dál rozjížděl petrolejářský průmysl i automobilové odvětví se svou silnou lobby. Bohužel, nejsou dostupná podrobná data k výši produkce za jednotlivé roky tohoto období, jen grafický náhled, který postačí na vykreslení daného faktu (viz Graf 14). Od počátku století produkce USA jen rostla, až přišel zlom produkce v 70tých letech, kdy se potvrdil Hubbertův model. Následoval narůst importu suroviny do země. V období 1990 – 2000 došlo k překřížení křivek produkce a importu, z USA se stal čistý dovozce suroviny. Se svým třetím místem v produkci patří USA pořád k největším producentům, jak již bylo zmíněno v kapitole o nabídce.

11

http://www.hubbertpeak.com/hubbert/wwf1976/

35

Graf 14: Americká produkce ropy a její import

Zdroj: http://en.wikipedia.org/wiki/File:US_Oil_Production_and_Imports_1920_to_2005.png by EIA.gov, 13.4.2011

Na Hubbertově vrcholu se situace značně změnila i v oblasti rezerv, které teď ve světovém srovnání patří na 11.místo na světě. Celý problém s produkcí a rezervami končí u spotřeby. Z kapitoly o spotřebě vyplývá, že USA jsou státem s největší spotřebou ropy na světě. Proto nás bude zajímat, v jakém objemu importu ropy situaci řeší. Dovozem suroviny si Amerika zajišťuje pokrytí své energetické závislosti zejména v oblasti výroby a spotřeby paliv. Z Grafu 14 vidíme, že objem importu dosáhl v roce 2005 přes 10 milionů barelů denně. V období hospodářské stagnace, v roce 2009, importy mírně poklesly k hodnotě 8,893 milionů barelů denně. Celková aktuální situaci USA na trhu s ropou bude uzavřena pohledem na Tabulku 9, která shrnuje fakta o ropné situaci USA. Součtem produkce s importy se nelze dopočítat shody s celkovou spotřebou. Rozdíl je dán ropou zbývající v zásobách, či „na cestě“ v přepravních kapacitách. Tabulka 9: Ropná situace USA

Zdroj: BP Statistical Review of Word Energy, Jul 210

36

3.2 Budoucnost trhu s ropou v USA Budoucnost ropné, resp. celkové energetické závislosti USA je podobně, jako celosvětová projekce, postavena na budoucích možných scénářích počítajících s postupným přechodem od ropy k dalším energetickým zdrojům. Podle informací vládní agentury U. S Energy Information Administration (dále jen EIA) je podobně jako u agentur IEA či OPEC počítáno s „New Scenario“ resp. tzv. „Reference case“. V takovém případě budou USA snižovat svou energetickou závislost i z důvodů snižování produkce CO2. Ačkoliv stále neratifikovaly Kjótský protokol, zahájily alespoň malé interní kroky na cestě k nápravě. Domnívám se, že s ratifikací protokolu je možné do budoucna počítat. USA však nechce tento krok uspíšit, protože není připravena vládní administrativa takové změny učinit. Chybí totiž ucelená vládní politika s přesně naplánovanými kroky. Navíc je zde stále velká ropná lobby. Zájmy politiků a průmyslníků jsou spojené nádoby. Navíc, dokud byla u moci republikánská politická garnitura, která je silně propojená s ropnou lobby Texasu, nebylo možné pomýšlet na nějaké razantnější kroky. S obecným přístupem Američanů k řešení problémů lze se změnami vládní politiky počítat, zejména v případě vyplývajícího ekonomického prospěchu. Obvykle pak mají všechny kroky velmi dobře naplánované a jsou schopni jednat. Už nyní počítá budoucí spotřeba USA s novými rezervami ropy v podobě ropných břidlic, které by jim v budoucnu mohly pomoci zvýšit vlastní rezervy a domácí produkci. Americká vládní administrativa se chystá zvýšit tlak na domácí firmy i obyvatelstvo, směrem k efektivnějšímu využívání ropy (jak již bylo zmíněno v kapitole 1.3 o potřebě výroby nové třídy automobilů s nízkou spotřebou). V případě kapalných energií se budou snažit snížit importy ropy do země o 10% na hodnotu 42%. Rovněž by mohlo dojít k omezení domácí spotřeby a o 3% na 31%. Tyto dvě redukované položky budou kompenzovány zvýšením podílu kapalného plynu na hodnotu 13%, 12% importem biopaliv a zavedením 2% uhlí na celkovém energetickém mixu. USA se v posledních letech začaly prokazovat jedněmi z největších rezerv plynu ve světě, se značným podílem tzv. gas shale (tj. plynná břidlice). Za deset let využívání gas shale zvedli Američané produkci o 23% z celkové produkce plynu. Vliv na tuto skutečnost měli velmi nízké ceny plynu a snižující se závislost na importu plynu. Na celkové produkci plynu by se měly plynné břidlice v roce 2035 podílet až 46% z celkové produkce plynu, což je 100%

37

nárůst12. Celkové rezervy plynu v USA jsou 40% z celosvětově prověřených rezerv. Jak se bude vyvíjet energetická spotřeba USA, je vidět na následujícím Grafu 15. Graf 15: Scénář očekávané spotřeby kapalných paliv v USA a vliv importu

Zdroj: EIA, Annual Energy Outlook 2011, str. 31

Budoucnost bude jistě nasměrována k většímu podílu využití plynu. Při takových rezervách to lze očekávat. Odhady ropných rezerv USA (viz kapitola o budoucí nabídce a Graf 11) vystačí maximálně na 15 let, při současné spotřebě. S ohledem na očekávání snižování tohoto podílu by mohly vystačit i o něco déle. USA se však chystají omezit import ropy i ropných produktů a dát větší prostor domácí produkci. Celková spotřeba kapalných paliv by měla narůst až k 22 milionům barelů denně. To by znamenalo nárůst o 17,73% ze současných hodnot 18 milionů barelů denně. Přes všechna očekávání budou USA na výhledu budoucích 20 let pořád závislí na dovozu, i když se budou snažit o opak a podporovat domácí trh, přecházet k dalším druhům paliv či snižovat spotřebu v osobní přepravě. V následujícím období dojde vlastně jen k pokusu přibrzdit importy, které do země proudily posledních 40 let. To se rozhodně nedá udělat ze dne na den. Kromě plánovaného většího využití plynu by mohlo dojít i k dalšímu rozvoji na poli biopaliv. Američané dnes patří k hlavním tahounům výroby této kategorie pohonných hmot. V uplynulých letech, kdy cena ropy dosahovala až 150 USD se nasměřovala pozornost amerických firem a farmářů na produkci kukuřice a řepky, ze kterých se rozjela masivní výroba etanolu a aditiv do motorové nafty. 12

I s tímto rostoucím podílem na budoucí

http://www.eia.doe.gov/todayinenergy/detail.cfm?id=811, 15.4.2011

38

spotřebě USA počítá, jak je vidět na Grafu 16. Podíl této složky spotřeby by se měl zvednout o více než 100% a dostat se téměř ke 2,5 milionům barelů denně. Všechny uvedené očekávané změny budou mít pochopitelně vliv na průmysl, resp. hospodářství Američanů. Dojde k postupnému snižování rafinerských kapacit, začne se více uplatňovat používání biopaliv, k efektivnějšímu používání pohonných hmot povede zejména změna výrobního trendu v automobilovém průmyslu. Graf 16: Množství spotřebovaných kapalných paliv podle kategorií

Zdroj: EIA, Annual Energy Outlook 2011, str. 32

Není možné šetřit s automobily, které spalují 10 a více litrů benzínu či nafty na 100 km. Podle Obamova návrhu z roku 2009 by se měly dostat americká auta se spotřebou 6,5 litru na 100 km už do roku 2016. Toto všechno však stále naráží na nejdůležitější aspekt, kterým jsou spotřebitelské návyky na straně kupujících. Především sami Američané musí změnit svůj osobní postoj k energiím. Je konec neomezeného množství ropy na domácím území, které vedlo k tomu, že pohonné hmoty stály v USA minimum. Podle informací Energetického úřadu Spojených států13 byla průměrná cena benzínu v roce 2010 2,83 USD za galon (galon = 3,785 litru). To by v korunovém vyjádření a při kurzu z loňského roku (15. 4. 2010)14 znamenalo 52,40 CZK za téměř 4 litry benzínu. V předpovědi agentur EIA pro letošní rok se počítá s nárůstem průměrné ceny až na 3,86 USD to je o 36%! Z dat EIA 13

EIA, 2011 Summer Transportation Fuels Outlook, Apríl 2011

14

http://www.cnb.cz/cs/financni_trhy/devizovy_trh/kurzy_devizoveho_trhu/denni_kurz.jsp

39

je dostupná také průměrná cena pohonných hmot od roku 1993 - 2010. Američané si museli

za

posledních

27

let

razantně

připlatit.

V roce

1993

stál

galon

1,071 USD. Největší cenový nárůst přišel po roce 2003, kdy byla průměrná cena 1,603 USD za galon a k datům za rok 2010 narostla o 76,85%. Celkové ceny pohonných hmot v USA přibližuje Graf 17. Budoucnost cen pohonných hmot je nekompromisně svázána s cenou suroviny. Jak jsme si již uvedli odhady IEA z kapitoly o predikci trhu, hovoří se o cenách okolo 135 USD/b. Jaké však mohou být vize u cen pohonných hmot? Budou velmi podobné a dá se říci, že onen nastolený trend v růstu cen bude pokračovat. Podle informace z televizního vyjádření bývalého ředitele společnosti Shell pana Johna Hofmeistera, kterou uveřejnil server Hybrid.cz15, se mohou američtí spotřebitelé těšit na ocenění galonu benzínu na 5 USD už v roce 2012. To by při udržení tempa zdražení z aktuálního období (viz výše) byla absolutní pravda. Graf 17: Vývoj cen pohonných hmot v USA v letech 1993 - 2010

Zdroj: EIA, 2011 Summer Transportation Fuels Outlook, Apríl 2011

Závěrem subkapitoly lze dodat: USA potřebují omezit závislost na ropě, měly by zároveň pracovat na omezení škodlivin. Stále patří k největším znečišťovatelům. K tomu budou potřebovat vládou dobře připravený program na snižování emisí. Automobilový průmysl musí jít cestou úsporných motorů, což může nahrávat novému trendu ve výrobě úsporných automobilů a taková situace by řešila úroveň zaměstnanosti v regionech, kde automobilky zaměstnávaly většinu obyvatel. Změna v uvažování o energiích, může přinést Američanům

15

http://www.hybrid.cz/novinky/byvaly-sef-shellu-cena-benzinu-v-usa-brzy-prekroci-5-dolaru

40

příležitosti i v dalších oblastech a není nemožné, že by se pak samotné USA staly hnacím motorem efektivního a šetrného energetického přístupu. Už zmiňované využití plynu a jeho budoucí potenciál včetně biopaliv, který byl výše nastíněn, to může dokázat. Začít by měli i samotní obyvatelé. Ti se musí naučit lépe hospodařit s energiemi. Ceny suroviny a její nedostatek pociťují i spotřebitelé v nárůstu hodnoty galonu pohonných hmot. Změny v USA by také měly být o šetření domácností a změně spotřebitelských návyků. Budoucnost trhu s ropou v USA nastiňuje projekce v Tabulce 10 podle scénáře „New“. Tabulka 10: Projekce trhu s ropou v USA

Zdroj: data IEA, vlastní zpracování

Čísla v tabulce ve svém výhledu pracují s nastavením scénáře „New“, což by vedlo ke snižování spotřeby, nicméně v ne příliš silné formě. Na straně produkce rovněž nemůžeme čekat pokles, protože jak už bylo řečeno výše, USA bude kompenzovat omezující importy domácí produkcí, do které budou zahrnuty i další druhy energií především plynu a biopaliv.

3.3 Vztah makro veličin USA a ceny ropy Hlavní veličiny podle, kterých se hodnotí ekonomika, byly již vyjmenovány v úvodu této kapitoly. V této subkapitole bude zkoumán vztah makro veličin k ceně ropy. Byl zjištěn relativně silný vztah mezi cenou a spotřebou o korelaci s hodnotou +0,64 (vice viz subkapitola 1.4). Potvrdil se tak mikroekonomický fakt, že s rostoucí poptávkou roste cena. Jaké závěry je však možné vyvodit ze vztahu makro veličin a ceny ropy? Především tento vztah bude zobrazen graficky a propočten z dat za jednotlivé roky prostřednictvím programu Excel a statistické funkce CORREL, pro výpočet síly vztahu mezi hodnotami 41

tzv. korelace (síla závislosti obou proměnných). Veličiny jsou poměřovány daty za shodné období let 1976 – 2010. Období 34 let by mělo postačovat k přesnějším výsledkům. Je obvyklé, že při takovém poměřování se vychází z dlouhodobých dat.

3.3.1 Cena ropy versus HDP První veličinou, u které budeme měřit sílu vztahu s cenou ropy je HDP, resp. GDP16, neboli gross domestic product. Než si řekneme více o samotném vývoji GDP, bude dobré nahlédnout do Přílohy 12. Domácí produkt za rok 2010 posílil o 2,9 %, oproti krizovému roku 2009, ve kterém ztrácel – 2,6% jde o velmi významný výsledek. Výsledek je dán pozitivním přispěním soukromých investic o 17,1%, exportu 11,7%, osobní spotřeba 1,7%, fixní investice ze zahraničí 5,7% a vládní výdaje 1,0%. Oproti předchozímu roku došlo ke zlepšení ve všech hlavních sledovaných položkách. Zajímavá je i struktura účtu, která reflektuje nosné pilíře ekonomiky USA. Z pohledu ropné spotřeby by člověk neznalý faktů očekával, že je domácí produkt tažený výrobou a zpracováním s velkým podílem domácí spotřeby i výraznými čísly na straně exportu. HDP táhne hlavně oblast služeb, a to 47%, produkce zboží je s 23,36% druhá, s 20,46% jsou vládní výdaje, jako třetí hlavní položkou. I přes největší spotřebu ropy jsou tahouny ekonomiky oblasti, ve kterých nemá spotřeba ropy zásadní vliv na tvorbu HDP. To ovšem potvrzuje, že spotřeba ropy je dána čistou konečnou spotřebou a nikoli meziprodukcí vedoucí k zásadnějšímu příspěvku do tvorby HDP přes export. Jak z předchozího vyplývá, jde o ropnou závislost postavenou na rozmařilé spotřebě ropy v přepravě. Právě z pohledu čistého exportu můžeme vidět, jak si USA stojí, - 516, 4 bilionů dolarů činí hodnota čistého exportu. Jak bylo již v předchozí kapitole o nabídce a spotřebě uvedeno, musí USA denně importovat 8 893 tisíc barelů ropy. To by mohlo vysvětlovat stav záporného čistého exportu. Tato část však bude dále vysvětlena v příslušné subkapitole. K analýze vztahu budou použita nominální data obou veličin v anualizované podobě, bez vlivu inflace či ohledu na hodnotu USD (viz Příloha 13 a zpracování v Grafu 18). Vliv inflace a kurzu USD bude rozvíjen jednotlivě v příslušných subkapitolách a kapitolách dále. Obě sledované veličiny se graficky prokazují shodně, což samo o sobě indikuje jistou souvislost. Cena ropy je však podstatně volatilnější a směrodatná odchylka je 26,9 %, to indikuje potenciál změny ceny od průměrné ve velmi 16

http://www.bea.gov/newsreleases/national/gdp/2011/pdf/gdp4q10_3rd.pdf Real gross domestic product, the output of goods and services produced by labor and property located in the United States

42

vysoké míře. Naproti tomu volatilita HDP 2,98% je mnohem stabilnější a z průměru se příliš nevychyluje. Průměrná roční změna ceny je 9,56% u HDP pak 6,36%. Samotná síla závislosti, kterou výpočet určil na hodnotu 0,72, již značí silnou pozitivní korelaci. Graf 18a) a 18b): Cena ropy versus HDP

Zdroj: data BP a Bloomberg, vlastní zpracování

Síla závislosti je dána faktem celkového společného směřování, určeného celkovým historickým růstem HDP, i růstem ceny suroviny, jež bylo prokázáno v kapitole o spotřebě. Ze zkoumaného lze dojít k závěru, že s vývojem růstu HDP se zvedala životní úroveň obyvatel v takové míře, která vedla k posunu spotřeby ropy, a tím k tažení ceny směrem vzhůru. Z toho vyplývá, že americká ekonomika nestojí na produkci a exportu rafinérských výrobků, ale na službách a spotřebě, bez které se růst HDP neobejde.

3.3.2 Cena ropy versus saldo běžného účtu Saldo běžného účtu je součástí celkové platební bilance země. Z makroekonomické teorie je známo, že platební bilance patří k nástrojům měření ekonomické rovnováhy země. Jde o účetní výkaz, jenž zachycuje transakce mezi devizovými tuzemci a devizovými cizozemci. Struktura je dána metodikou Mezinárodního měnového fondu. Platební bilance se skládá i z dalších položek jako jsou kapitálový účet, finanční účet, změny rezerv a chyby a opomenutí.17 17

Soukup, Jindřich; Pošta Vít; Neset, Pavel; Pavelka, Tomáš; Dobrylovský, Jiří; Makroekonomie – Moderní přístup. 1 vyd. Praha: Management press, s.r.o., 2009, str.36

43

V předešlé kapitole jsme se již dotkli hodnoty běžného účtu za poslední rok a bylo zjištěno záporné saldo ve výši – 516,4 miliardy USD. Jde o údaj revidovaný, který se u samotných dat BEA.bov liší týden co týdne, dle aktualizace. V Příloze 14 je možné vidět podrobnou skladbu běžného účtu USA za rok 2010. Největšího rozdílu je dosahováno právě u zboží, kam spadá i ropa. Graf 19 ukazuje podíl jednotlivých importérů, kteří mají bezesporu vliv na stav běžného účtu. Graf 19: Největší importéři paliv do USA v roce 2010

Zdroj: http://www.eia.doe.gov/todayinenergy/detail.cfm?id=970# ; 15. 4. 2011

Bližší údaje o národních obchodních partnerech může poskytnout opět BEA.gov18. Ze statistik vyplývá, že jsou USA dlouhodobě importní zemí. Největším obchodním partnerem USA je Čína. Ze zemí, které do USA importují ropu, je velký obchodní deficit ve vztahu s Kanadou a Mexikem, ale taky se Saudskou Arábií i Nigérií, se kterými importy v posledních deseti letech jen vzkvétají. Celkový vývoj běžného účtu a obligátní srovnání s cenou ropy nastíní další grafy provázené výpočty. Pro lepší ilustraci a komparaci obou veličin byly záporné hodnoty Net exportu převráceny na kladné hodnoty importu. Opět i v tomto srovnání vykazuje grafické znázornění podobný průběh. V Příloze 15 jsou data k výpočtu korelace a v Grafech 20 je zpracování trendu. I zde se ukázalo, že propojení ceny ropy a importu je velmi silné, korelační koeficient se vykázal hodnotou 0,72. Zajímavějším zjištěním je, že hodnota

18

http://www.bea.gov/international/bp_web/simple.cfm?anon=71&table_id=20&area_id=3, 15.4.2011

44

korelace je naprosto shodná se sílou závislosti u předchozího měření Ceny versus HDP. Import se tedy prokázal jako silně závislý na ceně. Na druhou stranu i zde se projevuje mikroekonomie chování ceny a spotřeby. Importy na straně nákupů, které rok od roku sílí se spotřebou tlačí cenu nahoru. Korelace HDP a importu je velmi silná, činí 0,91. Americká spotřeba ropy byla s rostoucími příjmy kolosální. Graf 20a) a 20b): Cena ropy versus import


3.3.3 Cena ropy versus inflace Změna úrovně spotřebitelských cen je obvykle měřena prostřednictvím cenových indexů např. CPI – Customer Price Index19, PPI – Producer Price Index20, index spotřebních cen je další z veličin měřících výkonost a stabilitu ekonomiky, se kterými je porovnávána cena ropy WTI. Index CPI je tvořen položkami pomyslných nákupních vozíků s obsahem běžně pořizovaného zboží domácností, firem či průmyslového zboží v případě PPI, což bývá stanoveno statistickými úřady. Tento pomyslný koš mění svou hodnotu v čase. Hodnota změny je označena změnou hodnoty indexu počítaného, jako vážený průměr jednotlivých položek „košů“ a cen za každou v ně umístěnou položku. I v případě analýzy této práce

19

http://www.investopedia.com/terms/c/consumerpriceindex.asp

20

http://www.investopedia.com/terms/p/ppi.asp

45

budou posouzeny souvislosti CPI s cenou ropy. K porovnání vztahu ceny suroviny a meziroční změny cen použijeme indexu CPI, které oproti PPI indexu věrněji odráží změnu cen na daném trhu. Důvodem je fakt, že producenti resp. výrobci zboží a služeb zahrnují do cen zboží a služeb své náklady, které nakonec platí zákazník. Díky tomu poskytuje CPI lepší základnu ke sledování cenové hladiny. Ke změně cen dochází neustále a to v důsledku větší kupní síly obyvatelstva, rostoucích nákladů firem apod. Samotné tempo cenové změny pak ještě lépe specifikuje inflace, která v procentech uvádí relativní míru změny cenové hladiny. Na grafu 21 b) vidíme, jak se měnila cenová hladina v USA. Z tabulky k výpočtům, která je součástí Přílohy 16 můžeme vyčíst, jaké bylo tempo změny cen meziročně v USA. Průměrná míra inflace činila 4,02%. Pro připomenutí uvádím, že změna ceny ropy byla meziročně průměrně 9,56%. Je ekonomicky přirozené, že ceny se v čase mění a je tomu tak po stovky let. Z tohoto důvodu rostoucí míra inflace a ceny ropy již nikoho nepřekvapuje. Faktickou realitou je výsledek síly závislosti mezi oběma proměnnými s hodnotou 0,64. Relativně silná korelace se tedy projevuje i zde, ale jak bylo uvedeno výše nejedná se o nic překvapujícího. Jedna zajímavá věc tady ovšem je. V kapitole o ceně ropy a celkové spotřebě vyšel korelační koeficient rovněž 0,64 (viz strana 24). Namístě by bylo komparovat cenu ropy k celosvětové míře inflace, protože i ostatní země spotřebovávají a nakupují surovinu, proto se dá jen dohadovat, jakou měrou se na tomto vztahu podílí samotné USA. S přihlédnutím k údajům o spotřebě, kde hraje USA prim je odpověď jasnější. Důležitou roli zde sehrává také kurz USD (více v následujícím textu). Graf 21a) a b): Ceny ropy versus CPI

46


3.3.4 Cena ropy versus nezaměstnanost Analýza makro veličin s cenou ropy bude zakončena posledním ukazatelem, kterým je míra zaměstnanosti, resp. míra nezaměstnanosti. Tento ukazatel je počítán jako podíl nezaměstnaných na pracovní síle. Práce je výrobním faktorem s důležitým významem v ekonomice a praktické hospodářské politice. Jakou měrou se bude vykazovat míra nezaměstnanosti ve vztahu k ceně ropy bude opět ukázáno graficky a doplněno údaji s výpočty v Příloze 17. Průměrná míra nezaměstnanosti se v USA nepřehoupla přes 10%. V období hospodářské krize sice překročila krátce tuto hranici21, ale výrazněji přes tuto hodnotu nešla. Její průměrná historická hodnota je 6,33%. Z Grafů 22 je vidno, že obě veličiny „žijí vlastním životem“. Z logiky věci je jasné, že cena (jako vyjádření absolutní tržní hodnoty zboží) představuje zcela odlišnou skutečnost, než míra nezaměstnanosti, která je relativním měřítkem. Graf 22a) a b): Cena versus nezaměstnanost


Pochopitelně lze namítnou, že v konečném důsledku by vysoká míra nezaměstnanosti mohla výrazně omezit i poptávku po ropě z důvodu úspory obyvatelstva na spotřebě suroviny. Z grafu lze vyvodit, že nezaměstnanost od 80tých let klesala a rostla cena 21

http://ekonomika.ihned.cz/c1-38973240-po-26-letech-mira-nezamestnanosti-v-usa-prekrocila-10-procent

47

komodity, což potvrzuje výše uvedené v zrcadlově obráceném pohledu – s rostoucím počtem zaměstnaných roste spotřeba a cena. Teorie však výrazně utrpěla okolo roku 2006. Vysvětlením by mohla být rychlost změny ceny ropy v porovnáním s „pomalostí“ změn na pracovním trhu, který je i teoreticky brán jako málo elastický. Jednoduše řečeno, volatilita trhu s ropou je taková, že předbíhá chování pracovního trhu. Dalším argumentem by mohlo být vysvětlení o původu HDP ve vztahu k nezaměstnanosti a ceně. Americká ekonomika je tažena službami a nikoliv prodejem zboží. To by mohlo podporovat teorii o spotřebě, která by nahrávala rostoucí „konzumaci“ ropných produktů s klesající mírou nezaměstnanosti. Což lze vysvětlit zvýšenou měrou výdajů v případě, že spotřebitelé mají zajištěné pravidelné příjmy a nejsou nuceni šetřit. Potom si mohou dovolit nákup luxusních statků jako např. cestování apod. Z pohledu našich výpočtů je nutné konstatovat, že síla závislosti obou veličin je 0,14. Hodnota závislosti poukazuje více na neutrální vztah mezi oběma veličinami a nemůže být tedy řeč o významnější statisticky prokazatelné závislosti. Závěrem kapitoly lze konstatovat, že následující americké hospodářství je bezesporu silně svázáno s trhem ropy. Prokazatelně lze hovořit o spotřebě, silných importech, růstu HDP, kde bylo vše doloženo graficky i statisticky. U míry inflace jsou shody výrazně propojené s obecným zvyšováním cenové hladiny, ale bez spotřeby se rovněž nejde obejít. S hodnotami nezaměstnanosti vztah ceny ropy hodně ztrácí, vysvětlením mohou být vztahy zaměstnaných ke spotřebě a rozdíl v elasticitě obou trhů, tedy trhu s ropou a trhu s prací.

48

4. Vztah ceny ropy k hospodaření Číny Podobně jako v kapitole rozebírající ropný trh USA, i zde bude popsán vztah ceny ropy versus ekonomické indikátory hodnocení ekonomiky, aby byl pohled na oba hlavní aktéry hodnocen stejným postupem. V případě Číny bude situace komplikovanější, kvůli špatné dostupnosti informací přímo z vládních či na vládu napojených zdrojů, protože trh informací zde rozhodně nefunguje stejně jako v USA. Rovněž data pro ekonomické srovnání jsou časově omezená a časové řady tak nevystačují na objektivní srovnání s USA. již nyní lze předeslat, že komparace těchto dvou velmocí bude zajímavá.

4.1 Nabídka a spotřeba ropy v Číně Čína je nejlidnatější zemí planety a druhým největším spotřebitelem energie za Spojenými státy. Čínská poptávka po energiích byla velká přibližně jako polovina spotřeby USA. Současné předběžné údaje však již ukazují, že Čína se posouvá na první příčku. Tato změna přichází dokonce dva roky poté, co Čína předběhla USA v produkcí emisí CO2. Rostoucí poptávka po ropě a její import udělaly z Číny významný faktor na světovém trhu s ropou. Na začátku 90tých let 20.století byla Čína čistý exportér ropy, ale už v roce 2006 byla třetím největším importérem za USA a Japonskem. Od roku 2009 je Čína druhým největším spotřebitelem ropy za Spojenými státy a zároveň čistý importér. Čínská spotřeba ropy představovala růst zhruba o třetinu celkové světové spotřeby ropy v roce 2009. Na tomto místě nemůžeme nezmínit i ostatní formy energií využívaných v Číně, jelikož tato informace bude doplňovat tuto kapitolu. Využití zemního plynu se v posledních letech rovněž zrychlilo, což vedlo ke zvýšení podílu Číny na importu zemního plynu prostřednictvím potrubí a také LNG22. Hodně zajímavou skutečností je prvenství Číny v produkci a spotřebě uhlí, které tak dále zůstává důležitým faktorem na světovém trhu s

energiemi.

Jak

ilustruje

Graf

23,

uhlí

v Číně

poskytuje

drtivou

většinu

z celkové spotřeby energie (tj. 71%). Ropa je druhým největším zdrojem, což představuje

22

LNG; http://www.lngfacts.org/About-LNG/Overview.asp ; 15.4.2011 LNG je zemní plynu v kapalné formě. Zemní plyn je přeměněn na LNG ochlazením na -260 ° Fahrenheita, a tím se stane tekutinou. Tento proces snižuje jeho objem o faktor více než 600 x - podobně se snížil objem volejbalového míč na objem pingpongového míčku. To umožňuje efektivní transport po moři. LNG je bez zápachu, netoxická a nekorozní kapalina. LNG rychle vypařuje a rozptyluje, nezanechává žádné zbytky, je ekologicky.

49

19% celkové spotřeby energie země. Čína se snaží diverzifikovat své dodávky energií o další zdroje, jako jsou vodní zdroje 65%, zemní plyn 3%, jaderná energie 1% a další obnovitelné zdroje 0,2 % (např. vítr, biopaliva apod.), které představují relativně malé množství energie v čínském spotřebním mixu. Americká vládní agentura EIA předpokládá23, že spotřeba uhlí se svým podílem na celkové spotřebě energie v Číně bude klesat na 62 % do roku 2035. Čína také nedávno oznámila plány24 na snížení své úrovně energetické náročnosti (spotřeby energie na jednotku HDP) o 31% (2010 – 2020) a zvýšení spotřeby nefosilních paliv na 15% energetického mixu ve stejném časovém období. Míra spotřeby uhlí v Číně připomíná energetickou náročnost průmyslu na přelomu 19. a 20. století v Evropě a Spojených státech, kdy se naplno rozjela průmyslová a vědecká revoluce, která se stala nedílnou základnou tržního hospodářství vyspělých částí obou kontinentů. Graf 23: Energetická spotřeba v Číně podle druhu zdroje za rok 2008

Zdroj: EIA, International Energy Statistics 2008

Již v subkapitole o světové spotřebě ropy jsme uváděli, že se v Číně spotřebovalo 8 625 tisíc barelů ropy denně. O rok předtím to bylo o cca 500 tisíc barelů méně. Naproti tomu USA se drží na hodnotách o 180 686 tisíc barelů denně. Na straně produkce Čína nabídla 3 790 tisíc barelů denně. Zbytek, podobně jako v případě USA, pokrývají importy, které za rok 2009 tvořily v Číně cca 4 000 tisíc barelů denně. USA importy jsou přibližně 23 24

EIA Outlook 2010, str. 64 http://www.futurepundit.com/archives/007669.html ; 15.4.2011

50

10 000 tisíc barelů denně. Obě země tak importují okolo jedné poloviny své vlastní spotřeby (zobrazení viz Graf 24). Graf 24: Čínská produkce a spotřeba ropy v poslední dekádě


Na celkovou spotřebu energií včetně ropy má obrovský vliv působení centrálně řízeného hospodářství. Čínská vládní energetická politika silně dominuje v zemi s rostoucí energetickou

závislostí.

Musíme

si

uvědomit,

že

Čína

je

pořád

komunistickou – socialistickou státní strukturou. V posledních 10ti – 15ti letech prodělává Čína přechod ve státní zřízení, která historie nepamatuje. Povedlo se zde totiž vytvořit politicko-ekonomický hybrid, složený s doposud těžko kombinovatelných společenských a ekonomických směrů. Takové zřízení lze označit jako „komunokapitalismus“, které by mohlo vystihovat čínskou snahu o propojení centrálně plánovaného ekonomického systému, kterým se vždy vyznačovala socialistická společenství a tržního kapitalismu, proti kterému vždy tvrdě vystupovali a odsuzovali ho. Primárním politickým a regulačním orgánem v odvětví energetiky je The National Development and Reform Commission (dále jen NDRC25), které je orgánem Státní rady Číny, což je nejvyšší orgán výkonné moci v zemi. Energetika je dále kontrolována dalšími čtyřmi ministerstvy dohlížejícími nad ropnou politikou v regionech. NDRC dále podléhá několik dalších institucí, z nichž pro

25

http://en.ndrc.gov.cn/ ; 15. 4. 2011

51

energetiku nejdůležitější je NEA26. Ta je přímo zodpovědná za správu, formulování a provádění plánů rozvoje energetiky a průmyslové politiky, podporu institucionální reformy v odvětví a mnoho dalšího. Společně s NDRC jsou zodpovědní za schvalování nových energetických projektů v Číně, které souvisí s Upstream, Middlestream i Downstream části odvětví, a dále za nastavení domácí velkoobchodní ceny energií. Vláda už v roce 2007 navrhla komplexní zákon o energiích, který se měl snažit o sjednocení energetických politik napříč všemi vládními institucemi pod agendou Státní rady, doposud však nebyl schválen. Jak je z výčtu úřadů vidět, centrálně plánovaný kolos, který tato soustava představuje je složitým aparátem, jež ve státních zřízeních podobného typu není ničím neobvyklým. Paradoxní na tom však je, že například dostupnost údajů o energetice a ropě při všech těchto státních orgánech je skoro nereálná. V této práci jsou využívány zejména údaje mezinárodních agentur a americké EIA, protože z Číny nelze zpracovat téměř žádná data. Naproti tomu například EU nebo USA se obecně vykazují obrovskou transparentností informací. Nicméně s vlivem centrální vlády v Číně se o ropný trh v zemi, a to včetně importu, starají státem zřízené a řízené společnosti, které čínská vláda reorganizovala v letech 1994 – 1998. Z reorganizace vzešly dvě doslova mamutí firmy China National Petroleum Corporation (dále jen CNPC27) a

Sinopec28 China

Petrochemical Corporation. CNPC je zodpovědná za Upstream a Sinopec za Downstream v oboru. Oba konglomeráty operují po celé Číně prostřednictvím poboček. V porovnání obou má podstatně větší vliv CNPC, která navíc založila svou dveřovou společnost PetroChina29, ve které vlastní 60%, a která drží v rukou 80% celého ropného a plynového produktu. S akciemi PetroChina se obchoduje na NYSE, Stock Exchange of Hong Kong a Shanghai Stock Exchange. Je tady ovšem další státem vlastněná společnost China National Offshore Oil Corporation (dále jen CNOOC). Tento další státní gigant si vzal na starost moře a oceány a má pod kontrolou pobřežní a hlubokomořskou těžbu suroviny, výzkum a stal se významným konkurentem CNPC, tedy pokud jde vlastně hovořit o konkurenci, jako takové v prostředí státních firem.

26

http://en.ndrc.gov.cn/mfod/t20081218_252224.htm ; 15. 4. 2011

27

http://www.cnpc.com.cn/en/ ; 15. 4. 2011

28

http://english.sinopec.com/ ; 15. 4. 2011

29

http://www.petrochina.com.cn/ptr/ ; 15.4.2011

52

Rovněž na poli cenotvorby má čínská vláda svůj vliv. V roce 2008 uvalila palivovou daň a systémem navazujících reforem usiloval o kontrolu nad cenami s cílem zatlačit maloobchodní ceny ropných produktů pod ceny na mezinárodních trzích tak, aby zatraktivnila investice do rafinérií a celkové infrastruktury napojené na Downstream. V roce 2008 ceny vyletěly nad 100 USD a pro malé rafinérie to byla cesta do záhuby. Zejména Sinopec utrpěl značné ztráty. Během první poloviny roku 2009 pak vláda zavedla slevy na daň z přidané hodnoty z importu a dotace k zastavení ztrát státních rafinérií. Čína využila ekonomické recese ve světě a cenový systém liberalizovala a to opět svérázným způsobem, v případě, že by cena ropy změnila svou hodnotu o 4% v období 22ti po sobě následujících dní, pak má vláda právo upravit ceny rafinérských výrobků. Na straně rezerv je na tom Čína podobně jako USA, jak bylo zmíněno v příslušné kapitole. I v Číně velká ropná pole mají svůj vrchol za sebou. Sinopec a CNPC se proto zajímají o těžbu v oblastech při pobřeží a v západních provinciích. V současné době se na pevnině nachází 85% čínských kapacit a zbylých 15% je v pobřežních vodách. Zatímco vnitrozemí jde s ropou „ke dnu“, tak na pobřeží se chystají investice v řádu 40 miliard USD. Podle údajů CNOOC bylo v oblasti pobřeží uskutečněno 8 velkých objevů s prokazatelným objemem rezerv až 1,6 miliardy barelů. Samotná CNOOC hodlá v oblasti zdvojnásobit těžbu, proto vstoupila do partnerství s kanadskou Husky Energy of Canada. V regionu pobřeží začaly prostřednictvím dohod s vládními úřady pracovat i další světové firmy: Shell, Chevron, BP atd. Hlavním důvodem čínské strany je sdílení nákladů a zejména technické znalosti. Jmenované firmy mají desetileté zkušenosti s těžbou ropy v offshore územích. Zájmem o pobřežní těžbu ovšem nekončí celková angažovanost Číny na dodávkách ropy. Země se začala velmi silně angažovat v mezinárodním vyjednávání a dá se říci, že je úspěšná, zejména díky ohromné síle svých devizových rezerv odhadovaných na 2,4 biliony USD30. Svými snahami chce země diverzifikovat zdroje své ropné spotřeby a to zejména pro budoucnost. V letech 2008 - 2009 investovaly výše jmenované státní firmy do akvizice zahraničních ropných subjektů 17 miliard USD, mimo přímé investice Čína poskytla 70 miliard úvěrů zemím, se kterými uzavřela dohody o obchodech s ropou. Úvěrové obchody navázané na spolupráci v dodávkách ropy proběhly s Ruskem, Brazílií, Venezuelou a Ekvádorem. Jsou tady však i půjčky navázané na dodávky plynu s Turkmenistánem ve výši 3 miliard USD.

Ve hře o ropné úvěry jsou i další země

například Kazachstán a díky úspěšné spolupráci s výše uvedenými úvěrovo-ropnými 30

http://www.chinability.com/Reserves.htm

53

partnery se uvažuje o navýšení úvěrové podpory téměř pro všechny jmenované dodavatele. Investice se Číně vyplácí již nyní. V roce 2000 odebírala Čína touto formou cca 140 000 barelů denně. V roce 2008 to bylo již 900 000 barelů denně, což představovalo 23% celkové čínské produkce. Jak bylo již výše uvedeno spotřeba Číny je jednou tak větší než její vlastní produkce, proto stejně jako USA musí ropu importovat. Jejich největší importní partneři jsou země, které nám nejlépe představí Graf 25. Graf 25: Čínské zdroje importní ropy


Region blízkého východu je nejsilnějším dodavatelem, to znamená, že Čína je v dobrých vztazích se zemí s největšími ropnými rezervami – Saudskou Arábií. Dalším silným exportérem do Číny je Angola. Oba dodavatelé dovážejí do Číny více než 1/3 celkového importu země. Importy ropy meziročně posilují a naposledy tak bylo loni o cca 30% z hodnoty 4 miliony barelů denně na 4,7. Kromě ropy Čína dováží i ropné produkty jako LPG, benzin, naftu, tryskové palivo, topný olej a maziva.

EIA odhaduje ve svém

International Energy Outlooku 2010, že současný import suroviny představující cca 50% spotřeby vzroste do roku 2035 o 22%. Celkový pohled na vývoj čínského importu nabízí další Graf 26.

54

Graf 26: Importy ropy do Číny

Zdroj: EIA.gov

Z grafu lze vyčíst, že zejména druhá polovina 90tých let byla silně nastartována ke spotřebě. Důsledky takové změny připravily ekonomické reformy vlády nasměrované k rozvoji tržního hospodářství. Souhrnem této subkapitoly je možno dojít k závěru, že nejlidnatější země planety nastartovala závod o energie, které bezprostředně potřebuje ke svému ekonomickému růstu. Čína je největší energetický konzument, druhý největší spotřebitel ropy a podle všeho jí první příčka nemine, protože již nyní se odborníci pomalu vsázejí, že svou spotřebou ropy USA již dávno předehnala. Definitivní potvrzení však bude zřejmé, jakmile vyjdou finální statistiky za rok 2010. Přesto všechno se Čína snaží svými centralizovanými „chapadly“ a obrovskými devizovými rezervami „vytěžit“ maximum z celého ropného trhu. Spolupráce s producenty na všech stranách je toho důkazem.

4.2 Budoucnost trhu s ropou v Číně Projekci budoucí spotřeby ropy a dalších energetických zdrojů, na kterých je Čína závislá, bude tato subkapitola sledovat jeden scénář ze tří možných, v závislosti na míře mezinárodního boje proti snižování emisí CO2 a snižování celkové energetické závislosti na fosilních energetických zdrojích, tak jak je nastínila IEA. Ostatní světové agentury zabývající se ropou (EIA a OPEC) vycházejí při svých projekcích budoucnosti z referenčního scénáře resp. scénáře „New“, jak jej označuje IEA. Čínská spotřeba energií na obyvatele je však pořád jen 35% průměru spotřeby zemí OECD. Podle odhadů by se do 55

roku 2035 mohla čínská spotřeba energie zvednout o 75%, což bude činit 36% celkového globálního růstu energetické poptávky. Jen pro informaci, hned dalším v pořadí bude Indie s 18% na celku (viz Graf 27). Graf 27: Projekce spotřeby energií k roku 2035


Za čínskou poptávkou bude růst výstupu ekonomiky, který je podle odhadů OPEC31 odhadovaný v této dekádě na průměrných 8% a v dekádě následující na 5,6%. S růstem HDP je spojený i růst střední třídy obyvatelstva, jehož úsilí hnané touhou po moderním a komfortním životním stylu bude zvyšovat poptávku po motorových vozidlech. V tomto ohledu se situace, kterou již zažily USA, ale i Evropa může opakovat na druhé straně polokoule. Ruku v ruce se spotřebou poroste i čínský podíl na emisích CO2. Podle odhadů by právě Čína mohla být zodpovědná za 58% celosvětových emisí a jen Čína sama by měla svou „produkci“ emisí zvednout o 54%. U spotřeby ropy se odhaduje celkový nárůst celosvětové spotřeby na 99 milionů barelů denně a bude tažený hlavně zeměmi mimo OECD. Jen pro doplnění současná celosvětová spotřeba je 84 milionů. Z celkového očekávaného nárůstu by právě Čína měla spotřebovat okolo 57%, a to zejména díky očekávané spotřebě pohonných hmot. Již ze současného vývoje je zřejmý ústup uhlí, které bude vytlačováno podílem ropy. Její spotřeba poroste, a protože čínské rezervy nejsou významné, bude růst dál podíl importu, který si Čína musí a hlavně může dovolit. Jakým způsobem se projeví budoucí čínská spotřeba, produkce a importy nastíní Tabulka 11.

31

OPEC Outlook 2010, str. 39

56

Tabulka 11: Projekce trhu s ropou v Číně

Zdroj: data IEA, vlastní zpracování

Spotřeba ropy bude provázena ekonomickým růstem, který je dle očekávaných průměrů odhadovaný

pro

tuto

dekádu

na

8%.

Zajímavý

okamžik

nastává

v období

2025 – 2030, kdy podle odhadů by se měla ekonomika zpomalovat. Nicméně odhady spotřeby ropy dál rostou. Lze se domnívat, že již nebude spotřeba tažená jen průmyslem, ale podobně jako v 70. – 80. letech v USA dojde na takové zvýšení životní úrovně, že převahu spotřeby potáhne osobní přeprava, tedy zvedne se podíl motorizovaných Číňanů. Již v předešlé části hodnocené importy dosahují v budoucí projekci významných hodnot. Čína může být zodpovědná až za 84% celosvětových importů a sama tak může zvýšit svou importní závislost o 31%. Je velmi přirozené, že se čínská vláda snaží využít dolarové rezervy a zajistit „dolarovo - ropné“ přátelství s producenty. Vzhledem k číslům, které mluví jak za současnost, tak za budoucnost bude potřebovat Čína maximum suroviny.

4.3 Vztah makro veličin Číny a ceny ropy V této části se podíváme, podobně jak tomu bylo v případě USA (viz Kapitola 3), na sílu vztahu makro veličin čínského hospodářství s cenou ropy. Budou opět hledány společné vazby, které budou porovnávány grafickou stránku jednotlivých ukazatelů a vyjádřeny korelací mezi proměnnými, stejně jako v Kapitole 3. Je třeba podotknout, že zde bude značná bariéra v přístupu informací ze strany Číny. Zejména časové řady k výpočtům , pořízené ze systému Bloomberg, jsou krátké a nenabízí tak bohatý datový zdroj, jaký byl v případě USA. Výchozí data tak budou o 4 roky kratší a budou začínat rokem 1981.

57

V případě indexu CPI budeme muset data úplně zkrátit až na rok 1989, od kterého začíná souvislý datový sled.

4.3.1 Cena ropy versus HDP Čína se v 70tých letech začala přeorientovávat z centrálně plánované ekonomiky na tržně více orientovanou. O excelentním ekonomickém růstu Číny dnes ví už celý svět. Jen v prvním čtvrtletí tohoto roku vzrostl o 9,7% oproti 1. čtvrtletí 2010. Od roku 1989 do loňska rostlo HDP průměrným tempem 9,3 %. Rekordních hodnot dosáhla v roce 1992 se 14,2%, naopak nejnižší v roce 1990 s 3,8%. Čínská ekonomika je druhá největší po USA. Složení domácího produktu je zejména dílem průmyslu 46,8%, služeb 43,6% a zemědělství 9,6%. Paradoxně největší počet pracovních sil funguje v zemědělství 39,5%, následují služby 33,2% a průmysl se 27,2%. Průmysl rostl v roce 2010 tempem 11%, což je 12. místo ve světovém pořadí. Dnes je země druhým největším exportérem na planetě po EU. Čína je lídrem v těžbě a zpracování rudy, jako jsou železo, ocel, hliník. Graf 28 a) a b) Cena ropy versus HDP


Údaje pro výpočet dolarového nominálního HDP byl odvozen výpočtem z juanového nominále a kurzu USD/juan na konci každého roku. Tím bylo dosaženo co nejbližšího vyjádření obou hodnot, které tak byly převedeny na téměř stejnou vypovídací hodnotu. Přesnějšího výstupu by bylo možné dosáhnout započtením inflace do ceny ropy a reálným výstupem HDP (více viz Příloha 18). Graf deklaruje silný vztah obou veličin. HDP se

58

začalo zrychlovat až v 90tých letech, kde nabralo raketový růst. Jestliže křivka HDP v USA od 70tých let má úhel 45˚, pak křivka čínského HDP se téměř ohýbá do pravého úhlu. Sílu závislosti HDP vůči ropě v Číně vyjadřuje hodnota korelace 0,9, což ukazuje na mnohem silnější vztah, než v případě USA. Nicméně je potřeba připomenout, že kvůli nedostupnosti dat ze strany Číny jsou datové řady mnohem kratší než v USA, což částečně zkresluje výsledek korelace. Rozhodující je, že není pochyb o silném propojení, protože zásadní zlom v chování ceny i HDP je v podobném období let 1995 – 2000. S ohledem na predikce v budoucích cenách i HDP Číny se dá počítat s pokračováním tohoto jevu.

4.3.2 Cena ropy versus saldo běžného účtu V subkapitole o HDP bylo řečeno, že Čína je druhým největším exportérem zboží a zároveň druhým největším importérem ropy. To se zásadně podepisuje na stavu běžného účtu země. V mezinárodním srovnání stavu běžného účtu patří Číně první místo mezi zeměmi - před Japonskem a Německem, jak uvádí agentura CIA ve svém každoročním The World Factbook32, který zveřejňuje na svých webových stránkách. Země má za rok 2010 kladné saldo ve výši 272,5 miliardy USD a pohoršila si proti předchozímu roku o -8,2%. Číny vyvezla zboží za 1,5 bilionů USD a importovala za 1,3 bilionů a z toho 20,3% do USA. Z čísel je evidentní, jak ohromným způsobem je jeden jediný stát exponovaný a závislý na mezinárodním obchodě. Množství importované ropy bylo znázorněno již v kapitole 4.1. Pohledem zpět na tuto kapitolu lze stručně doplnit, že růst importu ropy v porovnání s cenou a celkovým růstem HDP vykazují velmi podobné zrychlení, které se událo v období 1995 – 2000, aby na přelomu tisíciletí vyrazilo vzhůru. Již teď se dá odhadnout, že závislost obou sledovaných proměnných bude hodně vysoká. Po provedení výpočtu v Příloze 19 a grafickém znázornění v Grafu 29, se potvrdilo očekávané. Období druhé poloviny 90tých let a přelomu tisíciletí se i v tomto případě stávají zlomovým odrazovým můstkem. V hospodářství, postaveném na průmyslové výrobě a na něj navazujícím růstu HDP roste hlad po surovině, jak již bylo ukázáno v Grafu čínských importů ropy v subkapitole 4.1 a z rozboru vztahu ceny a HDP. Čínský boom po průmyslové výrobě tlačí na produkci zboží a zároveň spotřebu surovin obecně. V silně orientované zemi na export pak posouvá čísla za běžný účet výš.

32

https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/index.html

59

Graf 29 a) a b): Cena versus saldo běžného účtu


Oproti spotřebě v USA, která je dána zejména spalováním v osobní přepravě symbolizující životní styl Američanů, dochází v Číně k využití suroviny s velkým podílem na průmyslovém boomu, který je provázen silnou spotřebou energií. Koeficient síly závislosti se vykázal hodnotou 0,91. Velmi vysokou a téměř shodnou s korelací mezi cenou vs HDP, která vyšla 0,90. Hodnoty HDP a celkových dovozů v USA vyšly téměř podobně 0,72. Shody v obou parametrech jsou pozoruhodné a dostávají další rozměr s přihlédnutím k této souhře okolností. Dvě naprosto rozdílné země, jedna importní s převahou tvorby HDP na službách, druhá exportní se silným průmyslovým aparátem, obě se silnou vazbou na trh s ropou, ovšem mající jiný motiv a rozdílný důvod k užití ropy. A přitom u obou zemí dochází k silné závislosti na ropě. U Číny s rostoucí střední třídou lze do budoucna počítat i s rostoucím konzumem, který závislost na ropě ještě prohloubí.

4.3.3 Cena ropy versus inflace Změna cen doprovází tržní prostředí od nepaměti a nevyhne se ani čínskému komunokapitalismu. Kde je denně v kontaktu nabídka s poptávkou a všude přítomná spotřeba, tam se ceny neohřejí na svých úrovních příliš dlouho a mění svou úroveň. V případě Číny se s fenoménem inflace lze setkat až od roku 1989, od kdy jsou k dispozici souvislá data. Datová řada, se kterou je pracováno v této práci sice začíná už v roce 1978 na hodnotě 100, ale to byl zřejmě jen rok, ke kterému bylo rozhodnuto, že se bude s ukazatelem zabývat. Do té doby se ukazatel neměřil, protože k tomu nebyl důvod. 60

Centrálně nařízené ceny jsou neustále stejné, aby všichni měli všechno a pokud možno za stejnou cenu, jak je známo tako z historie naší země. Od nastolení tržně orientované centrálně plánované ekonomiky se o změnu spotřebitelských cen začal zprvu zajímat svět za hranicemi Číny. Z teorie i z výše uvedeného příkladu s inflací v USA víme, že ceny se v čase mění. Je však zajímavé sledovat, jak ceny mezinárodně obchodované komodity a domácí inflace jdou společným směrem. Do růstu cen Číny se bezesporu promítá zdražování ceny ropy v důsledku markantní poptávky, což následně zprostředkovaně spadá do cenotvorby na domácím trhu. Vyšší nákupní ceny suroviny tlačí nahoru spotřebitelské ceny přes náklady výrobců, zpracovatelů. Míra síly korelace je na 0,65 a lze ji označit za středně silnou. Není to pochopitelně jenom ropa, co ovlivňuje hladinu cen. Hovoříme tady o jejím vlivu v rámci podílu, který ji přísluší, stejně jako i jiným spotřebovávaným surovinám v Číně. Vztah těchto dvou veličin v USA dopadl obdobně s hodnotou koeficientu 0,64. Chování jednotlivých křivek se vymyká podobnostem z předchozích srovnání. Linie CPI není pozvolná s klidným průběhem v určitém pásmu a náhlým prudkým vzrůstem jako hodnoty HDP či salda, ale roste postupně. Razantnější změna nastala mezi léty 1992 – 1997, kdy v řádu 5ti let narostly ceny až o 100%. Naproti tomu CPI v USA je stabilnější a roste konstantně, což může být známkou dobré práce rezervní banky v oblasti monetární politiky. Graf 30 a) a b): Ceny ropy versus CPI


61

4.4.4 Cena ropy versus nezaměstnanost V této části práce se nejzřetelněji promítne kritický stav informací z Číny. Údaje za stav zaměstnanosti v Číně nejvíce pokulhávají realitě. Jednak jsou monitorovány velmi krátkou dobu a pak je otázkou, jakou mají vypovídací hodnotu. Čína nemá sociální služby pro občany, kvůli kterým se obvykle data o nezaměstnanosti sbírají na úrovni vyspělých zemí. Nezaměstnanost je standardně sledována jako klíčový ukazatel, podle kterého můžeme přibližně určit potenciální výstup země. Dalším důvodem je právě povinnost státu pomoci zabezpečit občany bez práce. Dále je zde také hospodářská politika státu, která je ovlivněna počtem pracovní síly a jejím využitím. Investiční stimuly jsou ve vyspělých zemích obvykle nabízeny úplatou za tvorbu pracovních míst. Víme však, jaká je „péče“ o pracující lid v Číně – minimální mzda, otřesné pracovní podmínky, práce dětí, životu nebezpečné prostředí i tam, kde by to člověk nečekal a spousta dalšího. Podpora v nezaměstnanosti, invalidní důchody, penze a další sociální výpomoci organizované státem v západních kulturách, bude pro čínské obyvatelstvo ještě dlouho nedosažitelné. Důvodem jsou zejména společenské a kulturní zvyklosti, ale také forma státního zřízení. V zemi, kde byly ještě v druhé polovině 20. století hladomory apod., nelze očekávat přesnější data o společnosti. Lidská práva v Číně, dá se říci, že téměř neexistují. Proto ani data z této země nelze považovat za relevantní. Jen pro zajímavost za posledních 30 let byla průměrná nezaměstnanost údajně 3,11%. Je pouhou otázkou, do jaké míry je tento údaj pravdivý. Proto z tohoto důvodu bude vynechána korelace vtahu ropa vs. nezaměstnanost. Pouhým odhadem by se údaj jevil stejný jako v USA, tady s nejmenší vazbou na cenu ropy, blížící se 0. Ovšem lze se zamyslet nad úrovní zaměstnanosti s ohledem na skladbu HDP. Velký podíl HDP táhne průmysl - tzn., že v posledních letech vzrostl počet lidí zaměstnaných v továrnách a v gigantických průmyslových zónách. Na druhou stranu je stále většina lidí zaměstnána v zemědělství. Na venkově pořád převládá rukodělná výroba pro vlastní spotřebu. Lepší a přesnější data o zaměstnanosti budou záviset od ochoty vlády je organizovaně sbírat a poskytovat. Takovou situaci může přinést jen změna přístupu k lidským právům a ta je spojená s celkovou změnou jak společnosti, tak politického systému. Z tohoto ohledu se dnes zdá nereálné na něco podobného pomyslet.

62

Závěrem kapitoly lze konstatovat, že Čína je skutečným tygrem jdoucím po všem, co má něco společného s energetickými surovinami. V posledních deseti letech se dokázala dostat na první místo hned v několika důležitých makroekonomických ukazatelích - největší exportér, největší devizové rezervy a největší věřitel USA. V mikroekonomické úrovni – největší spotřebitel energií, největší spotřebitel uhlí, druhý největší spotřebitel ropy. Na úrovni environmentálním je největším znečišťovatelem ovzduší a producentem CO2. S budoucností Číny je spojená i budoucnost vyspělých zemí a to právě díky rostoucí spotřebě energií. Lze konstatovat, že čínská spotřeba energií bude výrazně ovlivňovat světové ceny energií a tím tedy zasahovat v mnohem větší míře do hospodářství vyspělých států.

63

5. Korelace ceny ropy ke kurzu USD a Juanu Nejenom makroekonomické veličiny jsou více či méně ovlivňovány pohybem ceny ropy. Kurzy domácích měn obou států jsou rovněž vystaveny propojení s trhem suroviny a podléhají změnám a výkyvům podle poptávky či nabídky. Zvlášť u trhu s ropou, který je pro obě země důležitý, se dá očekávat jistý tlak na kurzy. Jsou tady však i další propojení, jako vzájemná obchodní výměna obou zemí, věřitelská pozice Číny vůči USA nebo rozdílné měnové systémy. Tato kapitola nebude zaměřena na všechny tyto dílčí aspekty, které do vztahu mezi měnami vstupují. Bude zmíněn pouze vztah mezi ropou a národními měnami (USD a Juan). Nicméně okrajově budou zmíněny i výše uvedené aspekty.

5.1 Korelace ceny ropy ke kurzu USD Ropa a USD jsou pevně spojeny. Surovina je na většině trhů kótována v USD jednak z historických zvyklostí, dále také z dlouhodobého vůdčího postavení USA v produkci, která je opustila na přelomu 70. a 80. let, dalším důvodem je současný import a pak také kvůli mezinárodnímu obchodu, kde USD hraje po druhé světové válce prim a to v důsledku Brettonwoodského měnového systému. Cenový benchmark ropy WTI, který byl pro tuto práci vybrán, se rovněž obchoduje v USD a to na trhu New York Mercantile Exchange. Tento kurz je pečlivě sledován finančníky celého světa a s jakýmkoliv příznivým či nepříznivým pohybem USD je okamžitě terčem obchodníků. Díky obrovské ropné závislosti v USA i ve světě a obchodování ropy v USD si mnoho investorů uvědomuje klíčové propojení obou aktiv. Nejenom světové finanční trhy, ale i domácí ekonomika je v důsledku potřeby USD k nákupu suroviny vystavena tlakům, které sebou přináší zejména inflace. Opět nelze opomenout, že USA nedováží jen ropu, ale je celkově vysoce importní zemí, která spotřebu USD má stejně vysokou jako tu energetickou. To vše vede k tomu, že Američané pouštěli do světa ohromné množství USD a to zejména směrem, kde leží jejich největší obchodní partner, tedy Čína. Zároveň není možné opomenout pumpování dolarů do oběhu, které má pod patronátem federální rezervní systém USA33, který v souvislosti s finanční krizí rozjel obrovskou záchrannou akci 33

http://www.federalreserve.gov/ ; 15. 4. 2011

64

amerického hospodářství postavené na odkupování vlastních státních dluhopisů a to hned ve dvou tzv. quantitative easing34, kterými na trh poslal miliardy USD. Je zajímavé, s jakou kreací se dá vytvořit nový monetární nástroj. Díky dolarovému uvolňování a záchraně vybraných bankovních subjektů se stal z ryze tržního měnového systému jakýsi „socialistický nepovedenec“, který si hraje s kurzem národní měny dle vlastní libosti. V souvislosti s přívalem značného množství dolarů na světové trhy se může zdát samozřejmé také zvyšování cen denominovaných v dolarech. Přeci každý obchodník, který si uvědomuje příval peněz do hospodářství, začne zvedat ceny. Tento fakt lze pozorovat rovněž ve spojení s hospodářskou obnovou v USA, kde jsou již nyní patrné příznaky inflace. FED zatím čeká se zvyšováním úrokových sazeb, ale tento okamžik se nezadržitelně blíží. Na trzích je přetlak dolarů a díky tomu se v posledních dvou letech začaly prudce zvedat ceny komodit, zejména cenných a průmyslových kovů, ale i potravin. O něco méně se tento příval vyhnul energiím, ale stačí jiskra ekonomické obnovy a trochu větší spotřeba a volné dolary na trhu začnou proudit a s nimi odstartuje cena k novým výšinám. Právě spotřeba ropy závislá na ekonomické obnově západu bude tím motivem, který ceny potáhne a přijde čas i na spekulativní nákupy. Na silném a argumenty podloženém motivu byl postavený také růst cenných kovů. Graf 31: Složení U. S. Dollar Index

Zdroj: https://www.theice.com/homepage.jhtml ; 15. 4. 2011

34

http://www.investopedia.com/terms/q/quantitative-easing.asp ; 15.4.2011

65

Jaký vztah si ropa vytvořila k USD si bude demonstrováno prostřednictvím grafického porovnání (viz Graf 32) a výpočtu korelačního koeficientu mezi U.S. Dollar Indexem a cenou suroviny za období 1976 - 2010. K tomuto srovnání je záměrně vybrán dolarový index, protože vývoj dolaru je potřebné vyjádřit ke konkrétní hodnotě na jeho protilehlé straně. Tím nemůže být dnešní kurz vůči Euru, protože je jeho datová řada příliš krátká. Navíc cena dolaru byla před Eurem vyjádřena k německé marce a dávno před tím ke zlatu. Nicméně je tady ještě jeden fakt, a to, že s ropou neobchodují jen USA, ale i ostatní krajiny světa, které musí na devizovém trhu směňovat domácí měnu za dolary, aby měly čím platit a touto směnou již samotný kurz USD ovlivňují. Jako jediným schůdným řešením se ukázal právě dollar index, který je komponován z několika zahraničních měn, které se podílejí významně na mezinárodní směně, a díky tomu poskytuje vyváženou protihodnotu. Proto je index přirovnáván k barometru amerického dolaru. V tomto indexu je zahrnuto 6 zahraničních měn (viz Graf 31). Index je váženým průměrem těchto měn, a každá má v indexu své váhové zastoupení. Největší váhu v indexu má Euro díky obrovské obchodní výměně, pro EU je USA největším obchodním partnerem. Je zajímavé, že není součástí indexu čínský juan, i když je Čína největším obchodním partnerem USA. Důvod je zřejmý - juan je měnou fixovanou a takový kurz nemůže být součástí indexu, kde jsou kurzy plovoucí. Graf 32 a) a b) : Cena ropy versus U.S. Dollar Index


Jak víme, cena ropy se vyvíjí v důsledku rostoucí spotřeby a omezených zdrojů. Cenový výsledek je finále mezi nabídkou a poptávkou determinovanou jen těmito stranami. 66

Naproti tomu ceny měn svým chováním připomínají spojené nádoby, které se střídají ve své změně poměru podle mnohem složitějších zákonitostí, než jen tržním mechanismem. Kromě tržní cenotvorby přichází na měnovém trhu také vliv zásahů centrálních bank v podobě monetární politiky, která má za úkol měnu podporovat či brzdit a to prostřednictvím nástrojů jako jsou devízové intervence nebo změna úrokových sazeb. Tyto nástroje mají největší dopad na tvorbu kurzu. V kurzech měn jsou následně tyto zákroky citelné v podobě prudkého přílivu nebo odlivu kapitálu. To vede ke kontrolovanému chování měn, kterým se centrální banky snaží udržet cenovou stabilitu a pomáhat řídit obchodní směnu domácí země se zahraničím. Tímto efektem pak dochází k pohybu kurzu mezi určitými cenovými bariérami, které jsou čas od času atakovány oslabením nebo posílením na nové historické hodnoty. Měny se pak pohybují v určitém obchodním pásmu, ze kterého jen občas vyrazí směrem, kterým jim předurčí hospodářská situace země. Poměry dvou měn navzájem představují důvěru či nedůvěru dané ekonomiky v poměru k ekonomice druhé. Každý by chtěl mít peníze země, která má vysoký domácí produkt, inflaci pod kontrolou, vysoké úrokové sazby a stabilní vládu. Jenže tyto aspekty se mění více než cyklicky, protože do nich zasahuje podle potřeby centrální banka, která má za úkol držet cenovou stabilitu a stabilní kurz. Vyvstávají zde otázky: Kdo zastaví růst ceny ropy? Kdo dohlédne na to, aby ropa nestála např. 200 USD za barel? Kdo srazí cenu dolů, když bude „přehřátá“? O to se stará vždy trh samotný bez vnějšího zásahu. Při pohledu na Graf 32, kde je zobrazena křivka vývoje indexu, můžeme vidět silný support jeho hodnoty na úrovni okolo 80 bodů. V tomto místě již trh nechce dolary prodávat pod nižší hodnotu. Naopak vrcholy indexu se pomalu, ale jistě blíží k hodnotě supportu a hodnota indexu se pohybuje v užším pásmu. Může se zdát, že cena USD našla své dno, pod které již nechtějí obchodníci jít. Hodnota dolaru od roku 2000 znatelně oslabila. V důsledku zpomalující se ekonomiky, Dot.Com bubliny až po finanční a hospodářskou krizi. Společně s klesajícím dolarem se v tomto období vydala na svou spanilou jízdu i cena ropy. Není to však jediný ani zásadní důvod. Nesmíme však zapomínat, že zásadní vliv má spotřeba ropy, která se ve stejném čase začala prudce zvedat. Shodou okolnosti se tyto dvě změny potkaly ve stejném období a také odborná veřejnost dávala růst ceny ropy za následek oslabujícímu dolaru. Nedá se zpochybnit ani vyvrátit, že by USD neměl na ropu vliv. Je zřejmé, že pokud např. ropný producent dostává za svoji ropu dolar, který má snižující se kupní sílu, že musí začít zvedat ceny. Vše je jasně vysvětleno rozborem úrovně kurzů v jednotlivých letech v Grafu 32. Od roku 2000, kde ropa stála cca 30 USD, posílila na dnešních 112 USD, to je nárůst o více jak 270%. Oproti tomu USD svou hodnotu tak dramaticky neztratil. 67

Například vůči dnes kótovanému Euru za období 2000 – 2011 (0,96720 – 1,45550) to činí něco málo přes 50%. Další důkaz o omezené pozitivní závislosti mezi pohybem ceny ropy a USD přináší korelační koeficient se svojí zápornou hodnotou -0,31. Tato záporná hodnota poukazuje na negativní závislost, hovoří ve prospěch teorie o rostoucí ceně ropy a klesající hodnotě dolaru. Tato teorie by však mohla 100% platit jen za předpokladu, že by se za dolary prodávala pouze ropa samotná. Za tohoto předpokladu by záporná hodnota koeficientu dosahovala nejvyšší možné záporné hodnoty. Při hodnotě -0,31 lze považovat negativní korelaci za velmi nízkou.

5.2 Korelace ceny ropy ke kurzu Juanu Za čínské platidlo se ve světě obyčejně považuje „Yuan“, který je jednotkou tzv. Renminbi35, což v čínštině znamená „lidová měna“. V zemi odpovídá za měnovou politiku People’s Bank of China PBOC36. Čínský měnový systém je postavený na fixní směně juanu vůči ostatním světovým měnám. Fixní systém drží měnu na vládou stanovené ceně ve stanoveném pásmu. Ta je stanovena centrální bankou na takové výši, o které si centrální banka myslí, že je dlouhodobě udržitelná z pohledu platební bilance země. V případě překročení horního pásma, tedy znehodnocování juanu, centrální banka investuje na měnovém trhu, kde nakupuje za devizové rezervy juany. V opačném případě, kdy juan posiluje, což je současný případ, centrální banka prodává juany, za které získá devizy, nejčastěji dolary, které pak putují do rezerv. Od roku 1994 dodržuje čínská vláda politiku těchto intervencí na měnovém trhu s cílem omezit či zastavit zhodnocování juanu proti USD i ostatním měnám. Díky tomuto podhodnocování měny je čínský export do USA levnější a naopak americké vývozy do Číny mnohem dražší. Podle kritiků by se v systému volných směnných kurzů toto nemohlo výrazně projevit. Současný stav je údajně hlavním viníkem schodku obchodní bilance USA a zároveň činitelem ztrát na pracovních místech v americkém průmyslu. V letech 2005 až 2008 udělala PBOC změnu nastavení kurzu a postupně povolila posílení juanu proti USD o 21%. Toto posilování juanu však zastavila ekonomická krize, se kterou Čína přibrzdila zhodnocování měny ve snaze omezit ztráty pracovních míst v odvětvích závislých na obchodu. Od roku 2008 do roku 2010 držela RMB na 6,83 juanů za dolar. V červnu 2010 čínská vláda uvedla, že se na 35 36

http://www.chinatoday.com/fin/mon/ ; 15. 4. 2011 http://www.pbc.gov.cn/publish/english/963/index.html ; 15. 4. 2011

68

základě ekonomické situace rozhodla v pokračování v reformě juanu směrem k flexibilitě kurzu. Ve zbytku roku však kurz RMB k dolaru posílil jen o 2,9%. Obecně je kritizován přístup Pekingu k měnové politice země, protože nutí k intervencím na měnovém trhu i ostatní země, aby si alespoň částečně zajistili konkurenceschopnost. Pokud by však došlo k prudkému zhodnocení juanu, pomohlo by to vyvážit globální ekonomiky za předpokladu nižších úspor a vyšší spotřeby v Číně, se kterou se dá počítat. Takovéto okamžité zhodnocení měny by mělo i své stinné stránky. Mohlo by dojít k narušení čínského vývozu s dopadem na hospodářský růst přes snížení poptávky po čínských dovozech. Tomu by se dalo do jisté míry zabránit opatřeními na podporu domácí spotřeby a přemístěním pracovníků exportu do jiných neexportních odvětví. Taková opatření by mohla pomoci udržet zdravý hospodářský růst a posílit čínskou poptávku po dovozech. Zhodnocení vůči dolaru by mohlo zvýšit americké vývozy do Číny. Graf 33 a) a b): Cena ropy versus Juan


Již ze samotného popisu současné měnové situace Číny v neprospěch USD se dá odvodit, jaký dopad bude mít porovnání ceny ropy a juanu. Zde je důsledek intervencí centrální banky ještě markantnější než v případě USD. Zejména období 1930 - 2005 je cena tvrdě zafixovaná a drží pevně svou hodnotu okolo 8 juanů za USD. Až od roku 2005 dochází k uvolnění kurzu, jak bylo popsáno výše. Co se korelace týče, je závislost kurzu k ceně ropy téměř neutrální s hodnotu 0,14. Již z předešlé subkapitoly je zřejmé, že jistá závislost mezi cenou zboží a měnou být může, nicméně vždy bude limitována a částečně předmětem náhody. V případě čínské měny a ceny ropy není o minimální korelaci pochyb a potvrzuje se ověřené.

69

6. Korelace ceny ropy k vybraným komoditám Závěrečná kapitola se bude věnovat komoditám, které měly, mají a patrně budou mít co do činění s trhem ropy, resp. poptávkou po ropě. V uplynulých letech se projevil obrovský cenový nárůst ropy, který začal spotřebitele nutit přemýšlet nad alternativními zdroji energie. Objevily se dohady a spekulace o možných nástupcích fosilních paliv. A dodnes se vedou debaty o energetických zdrojích budoucnosti. Již z výčtu obsahu této práce se jasně ukázalo, že budoucnost je orientovaná k přechodu od ropy k jiným zdrojům. Se změnou počítají jak mezinárodní organizace, tak agentury zabývající se energetikou či životním prostředím. Mezi komodity, které v nejbližší budoucnosti budou pomáhat čelit energetickým nárokům planety patří plyn, kukuřice a řepka, jejichž pěstování pro energetické účely zabírá mnoho zemědělské plochy, což je společně s využitím těchto plodin jako zdroje energie, důsledkem zdražování potravin a předmětem kritiky. V EU i v USA je podporován přechod na nové energetické zdroje. O přechodu USA k alternativám již řeč byla. Naproti tomu členské země EU přijaly strategický plán do roku 2020 nahradit 20 % klasických pohonných hmot (benzín, nafta) alternativními palivy. Právě tyto tři komodity by měly sehrát důležitou roli. Již několik let je i v ČR podporovaná produkce biopaliv, i když se značnými obtížemi. Platí však jedno, jmenované komodity mají svůj potenciál a dá se s nimi situace řešit, ovšem nikoliv vyřešit, alespoň co se potravinářských komodit týká. Biopaliva však mají i svou odvrácenou tvář. Graf 34: Vývoj cen řepky, kukuřice a plynu

Zdroj: data Bloomberg, vlastní zpracování

70

Výroba biopaliv z olejnin je podrobena i přísné kritice, studie dokazují, že biopaliva vyráběná z kukuřice, řepky nebo pšenice nepřispívají výrazněji ke snižování emisí skleníkových plynů. Studie vědců z Británie, Německa a USA zjistila, že paliva z řepky a kukuřice mohou produkovat až o 70 % více skleníkových plynů než ropná paliva, což je způsobeno využíváním dusíkatých hnojiv při jejich pěstování.

6.1 Cena ropy versus cena řepky Řepka olejná je komoditou ze sektoru olejnin. To ji předurčilo k využití k výrobě bionafty, kterou dnes používají zejména zemědělské stroje, další využití má i k výrobě maziv. Její cena šla za posledních 20 let téměř o 203% nahoru. A jen od roku 2006 posílila o 155%. Důvodem tohoto prudkého růstu není spotřeba v potravinářském průmyslu, ale právě na výrobu paliv. Největšími producenty jsou právě EU, Austrálie a Kanada. Největšími importéry jsou EU s Čínou a dovážejí právě z Kanady, která je zároveň největší exportér a dodává 66% světového exportu. Z výčtu producentů je právě EU největším zpracovatelem pro výronu bionafty. To jsou také příčiny cenového růstu. Do budoucna svou spotřebu bude EU i Čína zvedat, u ostatních zemí zejména z USA se dá očekávat silná poptávka po kanadské řepce. Graf 35: produkce řepky nejvýznamnější světových producentů

Zdroj: http://www.bunge.com/

71

Čína by měla v následujících letech uspokojit prostřednictvím biopaliv přibližně 15% svých palivových potřeb. Indie plánuje v budoucnu 20% z celkové spotřeby nafty v zemi uspokojit prostřednictvím bionafty. Vyšší cena ropy podporuje cenu alternativních pohonných hmot a vede k vyšší poptávce po olejninách, z nichž se vyrábí. IEA odhaduje, že se biopaliva budou v budoucnu stávat stále důležitějším zdrojem energie, přičemž v roce 2030 by měla produkce dosáhnout 5,9 milionu barelů denně. Spotřeba biopaliv se ve světě zvyšuje, což je dobrá zpráva i pro ostatní olejniny, ze kterých se vyrábí bionafta, jako palmový a sójový olej. Vůči ceně ropy není řepka s korelačním koeficientem 0,42 nikterak extrémně silně spojena, ale zase to není málo, aby to nestálo za povšimnutí. I při pohledu na Graf 34 lze vidět, jak cena od roku 2005 prudce posilovala, a s příchodem recese růst přešel v korekci. Ta rozhodně nebyla způsobena tím, že by spotřebitelé přestali používat surovinu v domácnostech, ale spíš zpomalením spotřeby energií, protože když se objevily náznaky oživení růstu, znovu započal. Nebyl však hnán jen spotřebou, ale i nedostatkem suroviny na trhu a taky spoustou volných dolarů v oběhu. Vztah obou komodit může mít do budoucna silnější formu, která však bude závislá od přechodu k jiným alternativám energie. Graf 36: Efektivita výroby bionafty

Zdroj: Colosseum

Na trhu biopaliv z olejnin tzv. první generace, ke kterým patří právě řepka se objevují i zajímavé alternativy v podobě exotických olejnin s mnohem vyšší efektivitou označované, jako olejniny tzv. druhé generace. Jedním z nich je například jatropha 72

(Dávivec černý), což je přibližně metr vysoký keřík, který v sobě skrývá enormní potenciál. Na rozdíl od klasických plodin pro výrobu alternativních paliv jako je kukuřice, sója, řepka, pšenice nebo palma, roste jatropha prakticky kdekoli. Nevadí jí suchá ani kamenitá půda, vydrží zimu, až tři roky sucha a problémy nemá ani se škůdci. Především ale nekonkuruje potravinářským plodinám a nese plody s velkým množstvím semen obsahujících přes 30% oleje. Náklady na pořízení jsou navíc minimální. Keříky jsou produktivní 30 - 40 let. Z jednoho hektaru se přibližně vyprodukuje 7 tun semen, přičemž na výrobu jednoho litru bionafty stačí 4 kg. Výše zmíněná fakta hovoří zcela jasně a začínají si to uvědomovat již i významné světové olejářské koncerny, které do pěstování investují nemalé prostředky. O podpoře ekologů ani nemluvě. V Grafu 36 vidíme srovnání efektivity výroby bionafty z jednotlivých plodin. V porovnání s řepkou je efektivita až neuvěřitelná. Problémem je přesvědčit politiky a následně zemědělce o ekonomickém přínosu v přechodu mezi zaběhnutými zdroji energie z první generace olejnin a těmi z druhé.

6.2 Cena ropy versus cena kukuřice V případě kukuřice můžeme vidět podobný tah na branku, jako u řepky. Produkce této suroviny našla své novodobé využití k výrobě lihu pro svůj bohatý zdroj jednoduchých cukrů. S výrobou etanolu touto cestou přišli Američané díky inspiraci, kterou nalezli v Brazílii, která je přední výrobce cukru a právě na čistý etanol jezdí v Brazílii automobily. Brazílie je největším spalovačem etanolu v přepravě a má vybudovanou i infrastrukturu čerpacích stanic. Zpět ke kukuřici. Kukuřice se stala příměsí do pohonných hmot. Při pohledu na Graf 37 níže je zřejmé, že se produkce i spotřeba kukuřice v posledních deseti letech neustále zvyšuje. O tom svědčí i cenový nárůst 274% za 20 let. Od roku 2006 to dělá 161%. Poptávka v poslední dekádě rostla průměrným tempem 3,2%. Nabídka se zvyšovala tempem 3,3%. V sezóně 2010/11 odhaduje americké ministerstvo zemědělství (USDA), že by spotřeba měla překonat produkci. Situace na trhu s kukuřicí je aktuálně napjatá a jakékoliv výraznější šoky, které by způsobily výpadky na straně produkce, by ještě více zhoršily aktuální nedostatek. To by se samozřejmě pozitivně projevilo i na ceně. V prvních 10 měsících roku 2010 bylo ve Spojených státech vyprodukováno 10870 milionů galonů etanolu. Oproti stejnému období roku 2009 se jedná o nárůst o 24,4%. Produkce by se měla zvyšovat i v průběhu tohoto roku, což je příznivá zpráva pro

73

kukuřici. Výrobu podporuje i zvyšující se cena ropy na světových trzích. Na počátku roku 2010 se cena ropy WTI/Brent pohybovala na 81,5/80,12 USD za barel. Graf 37: Celosvětová nabídka a poptávka po kukuřici

Zdroj: Colosseum

V polovině ledna 2011 již byla cena o 12,3/21,6 procenta výše. Síla korelace je tady 0,78. Cenu kukuřice však nezvedá jen etanolová produkce. Nejlidnatější země světa je v současnosti druhým největším producentem a spotřebitelem kukuřice na světě. Ročně vyprodukuje přibližně 168 milionů tun. Ani to jí však nestačí. Spotřeba se v zemi rok od roku zvyšuje. V průběhu posledních 20 let roste průměrným tempem 3,6%. Produkce nestačí držet tempo a zvyšuje se pouze o 3,3%. Několik let v řadě byla Čína čistým vývozcem žluté zrniny, přičemž na trh dodávala miliony tun. Situace se ovšem v posledních letech mění a z Číny se stává čistý importér. USDA odhaduje, že obdobná situace by měla nastat i v období 2010/11. Podle informací Yigu Information Consulting by navíc měla začít Čína v těchto dnech doplňovat strategické rezervy, které se v minulosti prudce snížily. Situace na trhu s kukuřicí je komplikovaná i díky kritickému stavu zásob, které jsou v sezóně 2010/2011 nejnižší od sezóny 2006/2007. I v případě kukuřice může budoucí vztah k ropě změnit svou sílu pod tlakem produkce alternativních zdrojů. Do té doby bude cena kukuřice i ropy růst a to v důsledku spotřeby na všech stranách zpracování.

74

6.3 Cena ropy versus cena plynu Plynem jsme se částečně již v této práci zabývali. Surovina má obrovský energetický potenciál. Zemní plyn se v USA používá především na výrobu elektrické energie, vytápění domácností a komerčních budov a rovněž v průmyslu při výrobě plastů a jiných produktů. Surovina má minimální užití ve spotřebě přepravního paliva, jak jsme zvyklí v Evropě. Graf 38 a) a b): Spotřeba a produkce plynu v USA, 2007 - 2035

Zdroj: EIA, Annual Energy Outlook 2011

USA svou poptávku pokrývají částečně z domácích výroby. Nejdůležitějšími oblastmi extrakce jsou Luisiana, Nové Mexico, Oklahama, Texas a Wyoming. Ještě do roku 2006 musely USA krýt část své spotřeby importérem. Do té doby cena rostla, domácí produkce klesala a importy byly vyšší a vyšší. Jak jsme již zmínili v kapitole o rezervách došlo v USA k významným objevům břidlicových ložisek plynu, se které dodaly vítr do plachet energetické budoucnosti země. Břidlicové rezervy nabízejí řešení energetické závislosti na ropě. S objevem ložisek se začal zpomalovat import a naopak začala růst domácí produkce. Zvedl se počet otevřených věží a nabídka začala válcovat poptávku. Doslova brzdu na plyn však sešlápla finanční a hospodářská krize, se kterou přišlo prudké shlazení průmyslu, což vedlo ještě k hlubšímu propadu cen a uzávěrce těžebních věží. Jak ilustruje Graf 38 s budoucí rostoucí spotřebou i produkcí plynu se počítá i ve výhledu EIA. Vztah ceny plynu k ceně ropy je jen o málo silnější než v případě řepky, jelikož korelační koeficient je 0,54. Cena sice má vrůstající tendenci, ale díky výše uvedenému, kdy narostla nabídky se její chování přizpůsobuje situaci. Spotřeba samotná obě ceny potáhne vzhůru díky budoucí narůstající spotřebě. Rozhodně se nedá počítat s tím, že by vyšší spotřeba plynu vytlačovala tu ropnou a tak tlačila na cenu. Dalším velkým hráčem na trhu s plynem je

75

Rusko, které dodává jak Evropě, tak Číně. O fungování Ruského energetického průmyslu již řeč byla. Kreml se snažil po rozpadu Sovětského svazu upevnit svou pozici v Evropě přes energie. Plyn mu k tomu velmi dobře posloužil. Gazprom přední producent plynu v zemi má takřka monopol. Za uplynulé roky došlo v Rusku k 6,5% poklesu výnosnosti tří superobřích polí, které se na celkovém výnosu podíleli 75%. To není příznivá zpráva pro rostoucí poptávku z Evropy a Číny, která je výsostným odběratelem plynu z Ruska a řeší tak svou spotřebu. Rostoucí spotřeba zvedá ceny i v našem regionu. Za měsíc duben ohlásili i čeští dodavatelé plynu chystané zdražení v řádu 10%. Na Grafu 39 vidíme projekci spotřeby a produkce ropy v Číně. Graf 39 a) a b) Spotřeba a produkce plynu v Číně, 2007 - 2035

Zdroj: EIA, Annual Energy Outlook 2011

Ceny vybraných komodit jsou více či méně svázány s trhem ropy společným energetickým využitím. Podle míry substituce či alternace se do jejich cen promítá závislost na ceně ropy. Spotřeba i budoucí produkce bude dál záležet na politicko-hospodářských rozhodnutích. Olejniny si patrně ještě nějakou dobu udrží svou svázanost s ropou, kterou však budou posilovat jen do míry přeměny spotřebitelského chování a celkové přeměny přístupu k alternativním palivům. Pokud svět přejde k olejninám druhé generace, které mají efektivnější využití, pak si ceny olejnin půjdou svou vlastní cestou, protože budou ovlivňovány pouze potravinovým využitím, nikoliv energetickým. V případě plynu bude bezesporu zajímavé sledovat jeho další začleňování do hospodářského využití. Určitě není vyloučené, že by mohla posílit jeho role v přepravě. Jisté je, že si udrží své využití v průmyslu a pozici v domácnostech, které se bez plynu neobejdou. S výhledem ekonomického boomu Číny můžeme počítat s širší plynofikací čínských domácností, které

76

si rády zvednou životní standard. S růstem celosvětové populace a ekonomickým růstem zemí mimo OECD pak plyn bude mít čím dál větší využití. Obě ceny si však nadále zachovají růst.

77

Závěr Trh s ropou – současnost a budoucnost Světový trh s ropou se za posledních 50 let vyvinul ve velmi sledované odvětví, které prošlo mnoha údobími. Jde o obrovský business, ve kterém se točí spousta peněz. Za celou ropnou éru 20. století došla spotřeba a produkce do rekordních čísel. Světové rezervy činí k roku 2009 objem 1 333,1 miliard barelů a vzrostly o 32,46% za posledních 20 let. Největší světové rezervy drží Saudská Arábie 264,4 miliard barelů a je zároveň největším distributorem ze svých rezerv. Největším producentem je Rusko 10032 tisíc barelů denně. Mezi mezinárodními politicko – obchodními společenstvími je největší producent skupina označována jako Non-OPEC (země mimo OECD, OPEC, EU), která na světové trhy dodává cca 42% suroviny. Celkově je na trh dodáváno okolo 79 948 tisíc barelů denně. Meziročně 2008 – 2009 došlo k poklesu o 2,6% v důsledku hospodářské recese. Největším spotřebitelem mezi státy je USA s 18686 tisíci barely denně a svou pozici patrně dlouho neuhájí před Čínou, která je druhá. Obě země jsou největšími spotřebiteli pohonných hmot. Největším spotřebitelem ropy na hlavu je Saudská Arábie. Přeprava je největším odvětvovým spotřebitelem s poměrem 61,4% k celku. Mezi mezinárodními společenstvími má největší spotřebu skupina OECD, která činí 53,40% z celku. V roce 2009 dosáhla celková spotřeba ropy 84 077 tisíc barelů denně. Meziročně poklesla o 1,7% díky hospodářské krizi. Za posledních 35 let vzrostla spotřeba o více než 55 %. Ještě na začátku století se cena pohybovala okolo 30 USD za barel. K dnešnímu dni se pohybuje okol 112 USD za tuto dobu posílila o 270%. Korelace mezi cenou a spotřebou činí 0,64, můžeme označit za silnou závislost potvrzující mikroekonomický efekt rostoucí ceny s rostoucí spotřebou. V důsledku boje proti produkci emisí CO2 se v budoucím scénáři vývoje trhu počítá s politickými a spotřebními omezeními, které by měly vést ke snížení energetické závislosti na ropě. Podle predikce však nedojde k úplnému či výraznému omezení, ale jen mírnému dobrzdění spotřeby u zemí OECD. Spotřebu naopak potáhnou země mimo OECD, zejména Čína, Indie a oblast Středního východu, které budou zažívat silný ekonomický růst. Spotřebu dále ovlivní růst populace, která se zvýší o 1,5 miliardy na 8,4 miliardy obyvatel. K roku 2035 by mohly být spotřeba na 99 miliónech barelů denně. Očekávaná produkce k roku 2035 by mohla dosáhnout 96 miliónů barelů denně. Produkci s podílem na celku 49,9% dál potáhnou země OPEC díky rezervám. Země mimo OPEC budou produkci snižovat. Investice do odvětví by k roku 2035 mohly dosáhnout až 8 trilionů USD. 78

Vztah ceny ropy k hospodaření USA a ke kurzu USD USA přešly od období Oil Peak v 70tých letech k importům, které mají největší na světě. Ztenčily se jim rezervy, ale dál patří k předním producentským zemím. Budoucí vývoj spotřeby se bude ubírat k omezení importů, posílení domácí produkce, k postupnému přechodu směrem k většímu podílu plynu a biopaliv. K roku 2035 by měla spotřeba činit 14,9 milionů barelů denně, to je pokles o 0,7% v případě importu dojde patrně k poklesu o 7% 10,4 na 7,8 mb/d. Silné propojení HDP USA a ceny ropy bylo prokázáno korelací na hodnotě 0,72 a grafickým zobrazením stejného trendu. Prokázala se závislost mezi růstem domácího produktu a spotřebou ropy prokazující vyšší spotřebu přes nárůst důchodu. Silný vztah k ceně naměřen i v případě salda běžného účtu na hodnotě 0,72. Zároveň se tím se potvrdila závislost ceny a spotřeby přes import suroviny. USA jsou obecně silně importní zemí. Hospodářství stojí na službách. Největším exportérem ropy do USA je Kanada s 25% z celkového importu ropy. Největší obchodní partner USA mezi státy je Čína. Relativně silná závislost byla naměřena u změny cenové hladiny (CPI) na hodnotě 0,64, potvrzuje se makroekonomický fakt, kdy s růstem spotřeby roste cenová hladina. Americká inflace vykazuje konstantní růst bez větších výkyvů, to mluví ve prospěch činnosti FEDu, který v tomto dobře plní úlohu ochránce senové hladiny. Výrazný vztah nebyl potvrzen se zaměstnaností. Obě sledované veličiny jsou měřeny v rozdílných hodnotách, resp. cena, jako absolutní a nezaměstnanost, jako relativní. Korelace je mezi nimi na 0,14, tedy velmi slabá. Vztah mezi veličinami může být velmi silný v případech hlubšího či dlouhodobějšího negativního období. Například během finanční a hospodářské krize klesala nezaměstnanost i cena. Vysvětlení nabízí zvětšování úspor domácností v důsledku absence pracovních příležitostí a celkově snížená produkce v zemi. Ve vztahu suroviny k USD byla zjištěna záporná korelace - 0,31%. Měření bylo prováděno prostřednictvím U. S. Dollar Indexu zahrnujícího koš měn vůči dolaru (barometr USD), protože je ropa nakupována i ostatními spotřebitelskými zeměmi. Nepotvrzuje se tak, domněnka finančních trhů, že je silná negativní závislost mezi cenou a ropou. Důvodem je cenotvorba, do které je u domácí měny (USD) zasahováno monetární politikou FEDu. Díky tomu se měna drží v jistém pásmu a osciluje kolem své průměrné hodnoty, kterou řídí FED. Částečně je vztah USD a ceny řízen. FED ovšem nemá přeshraniční působnost a nemůže zasahovat do kurzů měn jiných států, jejichž měna je obsažena v U. S. Dollar Indexu. Díky tomu, že je cena výsledkem celosvětové nabídky a poptávky a silnému růstu spotřeby, který ji táhne, má vztah dolaru k ceně omezenou působnost, protože do 79

cenotvorby vstupují i další měny zemí poptávajících surovinu a ty naopak na trhu USD nakupují, aby měli čím platit. Nedá se však popřít fakt, že v období 2000 - 2011 nedošlo k výraznému oslabení USD a zároveň silnému růstu ropy. Podle hodnocení celkové situace se zde sešly tyto jevy náhodně, jako důsledek hospodaření USA na straně jedné a růstem celosvětové ropy na straně druhé, která má podstatně větší sílu, měřeno v procentech, ve změně ceny ropy za sledované období o 270% a znehodnocení USD proti Euru o cca 50%. Vztah ceny ropy k hospodaření Číny a ke kurzu juanu Situace v Číně připomíná počátek průmyslové a vědecko-technické revoluce v Evropě a USA na přelomu 19. A 20. století. Čína je největší spotřebitel energií na světě a největší znečišťovatel ovzduší, čerpá 71% své energie z uhlí a je její největší konzument, zároveň je druhým největším spotřebitelem ropy na světě (o prvenství před USA se v tomto období rozhoduje), ze které bere 19%. Ještě v roce 1991 spotřebovávala okol 2 000 tisíc barelů denně, za rok 2009 to bylo 8 625 tisíc. Produkce Číny je na necelých 4 000 tisících barelů denně. Země je stejně jako USA odkázána na importy, které tvoří cca 50 % její ropné spotřeby a za posledních 20 let šli importy z 0 (Čína byla exportér) na hodnotu okol 4´000 tisíc b/d. Čínský ropný průmysl je výsledkem centrálně plánovaného kapitalismu (komunokapitalismus), který drží pevně v rukou „čínský lid“. Přes síť státních úřadů a firem, jako CNPC, PetrChina, Sinopec a CNOOC je pod kontrolou produkce na pevnině i na pobřeží a mořích, zpracovatelský průmysl a importy ropy i plynu, které si vláda zajišťuje díky bohatým devizovým rezervám o 2,4 bilionech USD všude na světě. Největší importéři jsou Saudové, Angola a Rusko (dodává i plyn). Tato spolupráce je zajištěna buď přímým nákupem podílů v těžařských společnostech, nebo navázaná na úvěrovo-ropné obchody, kdy za poskytnuté úvěry Čína získává smlouvy na dodávky suroviny. Do roku 2035 může vzrůst spotřeba o 2,5% a importy o 31% (díky klesající domácí produkci). Spotřeba bude závislá na dalším ekonomickém růstu a podepíše se pod ní i růst populace, které bude v regionu pacifické Asie nejsilnější. Vztah čínského HDP k ceně je velmi silný 0,9. Čínská ekonomika je hnána průmyslovou výrobou, která rostla o 11% za rok 2010. Grafické znázornění vykazuje téměř totožný sklon, to dokazuje, že s růstem čínského hospodářství začala výrazně narůstat cena ropy díky spotřebě, kterou deklaruje i další ukazatel. Ve vztahu k čistému exportu je situace obdobná se sílou 0,91. Opět se potvrdil vztah rostoucí ceny přes čínské dovozy ropy s dopadem na spotřebu ženoucí vzhůru HDP. Ve vztahu k inflaci je vztah 0,65 a potvrzuje se již výše popsané v případě USA kde je 80

koeficient téměř shodný. Ve vztahu k nezaměstnanosti nebyl koeficient definován pro nedostatek dat a zkreslenost informací. Ve vztahu ceny ropy a juanu (RMB)

byla

naměřena 0,14 hodnotová korelace. Jednat se potvrzuje absence výrazného propojení cen měn s cenou suroviny, ale také se naráží na problematiku čínského měnového systému, který řídí PBOC. Podhodnocený juan zafixovaný na pevný kurz s oscilačním pásmem, dělá starosti zejména USA, pro které je Čína největší obchodní partner na straně importu. Kurz 6,83 juanů za USD je neustále pod skutečnou hodnotou a představy Američanů jsou mnohem bližší k paritě. Čína sice v posledních letech pomalu ustupuje tlaku na posilňování měny, ale drží tak v šachu zbytek světa a užívá si silných exportů, ostatní jen tak tak bojují s konkurence schopností, kterou se vlády ostatních zemí snaží řešit intervencemi. Světové ekonomice by pomohlo férovější ocenění juanu. Korelace ceny ropy k vybraným komoditám Situace na trhu s ropu i poptávka obou největších spotřebitelů není příznivá. To směřuje spotřebitele, vlády i firmy k zájmům o jiné zdroje energie. V posledních letech došlo k rozvoji v oblasti výroby biopaliv, která je i podporována na státní či mezinárodní úrovni. I přes kritiku stran ekologů a ochránců hladovějících, však spotřeba řepky či kukuřice k výrobě bionafty a etanolu (příměs benzínu v USA) roste. Ceny obou komodit díky tomu zažili ohromný cenový růst, řepka 203 % a kukuřice 274% za posledních 20 let. Hlavními příčinami je jednak nárůst populace a spotřeby v potravinářském průmyslu, za posledních 10 let však ceny rostla hlavně a zejména díky spotřebě energetické. Dovozy olejnin a obilnin stoupají a jejich cenová závislost není zanedbatelná, u řepky 0,42, kukuřice dokonce 0,78. Budoucnost energetické spotřeby však nemůže být zachráněna z těchto zdrojů. Nejsou totiž dostatečně efektivní, proto jsou tady alternativy, které by měli mít mnohem větší šanci. Tou první je Dávivec černý – Jatropha, olejnina druhé generace s 9 x větší efektivitou než řepka a s 50% lepší efektivitou víc než palmový olej. Druhou „alternativou“ je plyn. Surovina doposud ne příliš užívaná na spotřebu v přepravě. Významně by mohl odlehčit zejména Spojeným státům, které se mohu těšit bohatým břidlicovým ložiskům. Čína i ostatní země budou tento zdroj využívat mnohem efektivněji a ve větším objemu. Závěrem je nutno doplnit, že nás na trhu energií čekají velké věci a velké změny. Každého se to dotkne na jeho úsporách i životním standardu. S růstem Asie roste hlad i po ostatních komoditách, proto nelze než doporučit zabývat se investováním do

81

cenných zdrojů energie, do kovů i potravin, protože někde budeme muset na budoucí vysoké ceny vydělat.

82

Seznam použité literatury 1.

BP, Statistical Review of World Energy

2.

CIA, World Factbook 2010

3.

data British Petroleum

4.

EIA, Outlook 2010

5.

EIA, 2011 Summer Transportation Fuels Outlook

6.

EIA, Annual Energy Outlook 2011

7.

EIA, International Energy Statistics 2008

8.

EIA, International Energy Statistics 2010

9.

IEA, Outlook 2010

10.

IEA; Key World Energy Statistics 2010

11.

IMF, Word Economic Outlook 2011

12.

Makroekonomie – Moderní přístup, Soukup, Jindřich; Pošta Vít; Neset, Pavel; Pavelka, Tomáš; Dobrylovský, Jiří;Praha 2009, Management Press, s.r.o. ISBN 978-80-7261-174-4

13.

OPEC, Word Oil Outlook 2010

14.

The Super – Cycle Report by Standard Chartered Bank (15 November 2010)

83

Internetové adresy cs.wikipedia.org/wiki/Kj%C3%B3tsk%C3%BD_protokol ekonomika.ihned.cz/c1-38973240-po-26-letech-mira-nezamestnanosti-v-usa-prekrocila-10procent en.ndrc.gov.cn/ en.wikipedia.org/wiki/File:Oil_Discoveries_and_Volume_Per_Decade.png english.sinopec.com/ ; 15. 4. 2011 unfccc.int/kyoto_protocol/items/2830.php ; 10. 9. 2011 upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/7/74/USGS_world_oil_endowment.png www.bea.gov/newsreleases/national/gdp/2011/pdf/gdp4q10_3rd.pdf www.blurtit.com/q514189.html www.bp.com/productlanding.do?categoryId=6929&contentId=7044622 www.bunge.com/ www.colosseum.cz www.cia.gov www.eia.doe.gov/todayinenergy/detail.cfm?id=811 www.EIA.gov www.euroskop.cz/701/sekce/tabulka-c-1/ ; 09. 04. 2011 www.federalreserve.gov/ www.futurepundit.com/archives/007669.html www.hubbertpeak.com/hubbert/wwf1976/ www.chinability.com/Reserves.htm www.iea.org/ www.iea.org/publications/free_new_desc.asp?pubs_ID=1199 www.investopedia.com/terms/p/ppi.asp

84

www.lngfacts.org/About-LNG/Overview.asp www.opec.org/opec_web/en/about_us/25.htm ; 09. 04. 2011 www.pbc.gov.cn/publish/english/963/index.html www.petrochina.com.cn/ptr/ ; 15.4.2011 www.russianlondon.com/list ; 09. 04. 2011 www.theice.com/homepage.jhtml

85

Seznam obrázků a grafů

Obrázek 1: Světové ropné zdroje podle oblastí těžby

8

Obrázek 2: Prověřené světové rezervy ropy podle regionů

10

Obrázek 3: Spotřeba ropy v roce 2009 na osobu

21

Graf 1: Počet a objem objevů těžby v průběhu 20. a na přelomu 21. století

9

Graf 2 : Distribuce z prověřených rezerv v posledních 20 letech

12

Graf 3: Produkce regionů, 1984 – 2009

14

Graf 4: poměr rezerv k produkci, R/P ratios

17

Graf 5: Spotřeba podle regionů

18

Graf 6: Spotřeba ropy podle oboru průmyslu

23

Graf 7: Cena ropy WTI za období 1976 – 2009, v USD/barel

24

Graf 8: Růst celosvětové spotřeby, hlavní determinant růstu ceny

25

Graf 9: Změna poptávky v sektorech a regionech podle NEW Scenario 2009 – 2035

29

Graf 10: Nárůst populace v letech 2009 – 2030

30

Graf 11: Prověřené rezervy největších producentů z údajů o konečném stavu k roku 2009 31 Graf 12: Zásoby, obnovitelné zdroje a produkce konvenčních zdrojů (2009-2035)

32

Graf 13: Útraty kapitálu v Upstream investicích do ropy a plynu.

34

Graf 14: Americká produkce ropy a její import

36

Graf 15: Scénář očekávané spotřeby kapalných paliv v USA a vliv importu

38

Graf 16: Množství spotřebovaných kapalných paliv podle kategorií

39

Graf 17: Vývoj cen pohonných hmot v USA v letech 1993 - 2010

40

Graf 18a) a 18b): Cena ropy versus HDP

43

Graf 19: Největší importéři paliv do USA v roce 2010

44

Graf 20a) a 20b): Cena ropy versus import

45

Graf 21a) a b): Ceny ropy versus CPI

46

Graf 22a) a b): Cena versus nezaměstnanost

47

Graf 23: Energetická spotřeba v Číně podle druhu zdroje za rok 2008

50

Graf 24: Čínská produkce a spotřeba ropy v poslední dekádě

51

86

Graf 25: Čínské zdroje importní ropy

54

Graf 26: Importy ropy do Číny

55

Graf 27: Projekce spotřeby energií k roku 2035

56

Graf 28 a) a b) Cena ropy versus HDP

58

Graf 29 a) a b): Cena versus saldo běžného účtu

60

Graf 30 a) a b): Ceny ropy versus CPI

61

Graf 31: Složení U. S. Dollar Index

65

Graf 32 a) a b) : Cena ropy versus U.S. Dollar Index

66

Graf 33 a) a b): Cena ropy versus Juan

69

Graf 34: Vývoj cen řepky, kukuřice a plynu

70

Graf 35: produkce řepky nejvýznamnější světových producentů

71

Graf 36: Efektivita výroby bionafty

72

Graf 37: Celosvětová nabídka a poptávka po kukuřici

74

Graf 38 a) a b): Spotřeba a produkce plynu v USA, 2007 – 2035

75

Graf 39 a) a b) Spotřeba a produkce plynu v Číně, 2007 – 2035

76

87

Seznam tabulek Tabulka 1: Porovnání vývoje ropných rezerv USA a Číny

11

Tabulka 2: Porovnání produkce ropy USA a Číny v letech 2005 – 2009

15

Tabulka 3:Původ produkce podle mezinárodních společenství za období 2005 – 2009

16

Tabulka 4: Porovnání spotřeby ropy USA a Číny v letech 2005 – 2009

19

Tabulka 5: Původ spotřeby podle mezinárodních společenství za období 2005 – 2009

20

Tabulka 6: Porovnání spotřeby ropy USA a Číny ve vztahu k druhu zpracování

22

Tabulka 7: Očekávaná spotřeba ropy podle scénářů IEA v miliardách barelů denně (mb/d) 27 Tabulka 8: Průměrná roční změna HDP (% p.a.)

28

Tabulka 9: Ropná situace USA

36

Tabulka 10: Projekce trhu s ropou v USA

41

Tabulka 11: Projekce trhu s ropou v Číně

57

88

Přílohy Příloha 1 Prověřené rezervy, vývoj za 20 let


89

Příloha 2 Produkce ropy podle regionu v letech 1999 – 2009


90

Příloha 3 Spotřeba ropy podle regionu v letech 1999 – 2009


91

Příloha 4 Regionální spotřeba podle druhů produktů


92

Příloha 5 Data k výpočtu korelace ceny a spotřeby v letech 1976 – 2009


93

Příloha 6 Očekávaná spotřeba ropy podle scénáře NEW_IEA


94

Příloha 7 Očekávaná úroveň světové populace a očekávaný růst

Zdroj: OPEC Outlook 2010, str. 35

95

Příloha 8 Očekávaná produkce ropy zemí mimo OPEC

Zdroj: IEA Outlook 2010, str.128

96

Příloha 9 Očekávaná produkce ropy zemí OPEC


97

Příloha 10 Investice do ropy a plynu v letech 2009 – 2010


98

Příloha 11 Očekávané kumulativní investice do infrastruktury ropné nabídky v regionech a podle zaměření podle NEW Scenario, 2010 – 2035


99

Příloha 12 Gross Domestic Product (GDP) skladba, USA

Zdroj: http://www.bea.gov/newsreleases/national/gdp/2011/pdf/gdp4q10_3rd.pdf , 15.4.2011

100

Příloha 13 Data k výpočtu statistických veličin Cena ropy versus GDP USA

Zdroj: Data BP a Bloomberg, vlastní zpracování

101

Příloha 14 USA Current account by Export and Import USA

Zdroj: http://www.bea.gov/international/index.htm#bop ; 15.4.2011

102

Příloha 15 Data k výpočtu statistických veličin Cena ropy versus Import USA


103

Příloha 16 Data k výpočtům statistických veličin Cena versus CPI (Inflace) USA


104

Příloha 17 Data k výpočtům Ceny versus Nezaměstnanost USA


105

Příloha 18 Data k výpočtu korelace Cena ropy versus GDP Číny


106

Příloha 19 Data k výpočtu statistických veličin Cena ropy versus saldo běžného účtu Číny


107

Příloha 20 Data k výpočtům statistických veličin Cena versus CPI (Inflace) Číny


108

Cena ropy ve vztahu k hospodaření USA a Číny a k vybraným komoditám

Recommend Documents