Cena 2,- Kč
VI. ročník
1
Březen
2001
V naší knihovně Je březen a chci psát o naší knihovně. Přitom se mi vtírá myšlenka, že se za normalizace připomínal březen jako Měsíc knihy. Smysl této akce jsem dost nechápal. Snad aby se v březnu kupovalo víc knih, nebo víc četlo, opravdu nevím. Vždyť ten, kdo má knihy rád, sleduje jejich vydávání průběžně a kupuje si ten titul, který ho zaujme. Kdo rád čte, sáhne do své knihovny kdykoliv, nebo zajde do knihovny veřejné, aby si knihu vypůjčil. Komu je kniha přítelem, jistě si vzpomíná, jak obtížné bylo sehnat ještě před Listopadem 1989 dobrou knihu. Když oznámil tehdy vydavatel, že se objeví v knihkupectví dlouho očekávaný titul, zejména překlad do té doby už v kulturním světě známého autora, stály ve čtvrtek, kdy knihy vycházely, před knihkupectvími dlouhé fronty lačných čtenářů. Dnes je knižní trh nasycen do té míry, že se v něm i vášnivý čtenář orientuje obtížně. Chci-li koupit knihu, musím bohužel sáhnout hlouběji do kapsy než tomu bylo dřív. A tak přijde vhod služba, kterou poskytuje čtenářům systém veřejných knihoven. Je středa. Do tmavého únorového podvečera svítí dvě okna ve dvorním křídle mateřské školy. Naše veřejná lidová knihovna jimi láká k návštěvě. Vstupuji. Zářivkami dobře osvětlená prostorná místnost vítá příjemným teplem a nevtíravou melodií, která se line odkudsi ze skrytého reproduktoru. Pozdravím paní Helenu Robotkovou, knihovnici, která sedí za pracovním stolem a omlouvám se, že ji vyrušuji v její práci. Rád bych totiž napsal do Zpravodaje o knihovně reportáž. Paní knihovnice má pro moji návštěvu porozumění, takže mám pro svou činnost volné pole. Rozhlížím se po regálech s narovnanými svazky knih, které jsou pro orientaci označeny „Literatura pro mládež“, „Naučná literatura“, „Beletrie“. V každém oddíle jsou pak utříděny podle abecedy autorů. Jsou tu i další informace, např. že se knihy půjčují na 4 týdny, časopisy na 2 týdny. Poplatky jsou spíše z povinnosti, aby se neřeklo, že je služba zcela zdarma. Ke stolku přišel chlapec, o kterém jsem se dověděl, že chodí do 5.třídy. Vrací několik čísel časopisu ABC. Je to jeho nejoblíbenější čtení. Po knize ani příliš nesáhne. Do dveří vchází čtenářka, se kterou se pozdravím a prosím o rozhovor. Na moje otázky ochotně odpovídá. Navštěvuje knihovnu po čtrnácti dnech, kdy si vypůjčuje především historické romány, například Ludmily Vaňkové, ale také cestopisy a beletrii. Když jí zbývá čas, tak přečte průměrně jednu knihu týdně. Z nabízených knih si může vybrat podle libosti. Mezi tím vstoupila do knihovny jiná místní čtenářka. Možná, že to byla náhoda, ale i ona sahá po podobné literatuře jako ta předchozí. Vrací několik svazků. Jsou mezi nimi i tituly od Javořické, oblíbené spisovatelky starší generace. Však je právě dočetla jejich babička. Dověděl jsem se, že půjčuje knihy pro celou rodinu, takže sáhne i po detektivce. Neodmítne ani pohádky. A to je dobře vracet se aspoň touto formou do dětství.I ona je spokojena s možností výběru a službou, kterou knihovna poskytuje. Mezi regály se krčí při zemi studentka gymnázia, která vyhledává někde ve spodní řadě tituly, které potřebuje jako školní četbu. Bude maturovat, a tak na četbu jiné beletrie, třebas dívčího románu, nezbývá moc času. Nakonec jsem vyzpovídal Nikolu Glöcknerovou, žákyni 4.třídy, o které paní knihovnice pověděla, že hodně čte. Bylo to patrné z titulů knih, které vracela: Petiška, 2
Sedmikráska a Němcová, Velká kniha pohádek. Obě knihy objemné. Vypůjčila si neméně tlustou knihu autora Hubáčka, Titanic. Domů si odnesla i oblíbený časopis Čtyřlístek. Ve volné chvíli jsem položil několik otázek i paní knihovnici. Zajímal jsem se o činnost knihovny ve statistických číslech za minulý rok 2000. Protože jsou to čísla zajímavá, předkládám je i čtenářům. V minulém roce bylo registrováno 42 návštěvníků, z nich 27 dětí do 14 let, 6 mladistvých do 19 let a 9 dospělých. Navštívili knihovnu celkem 526 krát. Knihovna půjčila celkem 2950 knih, z toho 1027 titulů beletrie pro dospělé, 470 knih naučné literatury pro dospělé. Děti si půjčily 1006 zábavných knih a 447 svazků naučné literatury. Za pozornost stojí frekvence výpůjček za letošní leden. Dospělí čtenáři si vypůjčili 146 titulů beletrie a 79 naučné literatury, děti 186 beletrie a 90 knih naučných. Vypůjčeno bylo i 206 časopisů. Knihovna si knihy nekupuje, ale půjčuje si nové tituly průběžně ze střediskové knihovny v Dolních Kounicích. Vloni to byly knihy v hodnotě 17.420 Kč. Tyto knihy se podle plánu zase vracejí a putují do další knihovny. Místní knihovna má tedy svůj kmenový inventář a knihy, které nově vycházejí, kolují v knihovnách kolem střediskové knihovny dolnokounické. Provoz knihovny zajišťuje jednak obec, která hradí věcné náklady, jednak okresní knihovna v Židlochovicích, která platí knihovnici odměnu. Po návštěvě knihovny jsem měl příjemný pocit, že i v ústraní může pulsovat život, který nenápadně, ale účinně obohacuje kulturní povědomí třebas nepočetných našich spoluobčanů. Za to patří poděkovat knihovnici paní Heleně Robotkové. Jan Kouřil
Moudrá slova Žádné srdce není tak vyprahlé, aby nemohlo být zúrodněno dobrotou. Humor našich předků Ho nás belo v každym baráku plno děcek, a tak nebelo na ružich ustláno. Polda jich měl doma nepočitanéch. Nedbal na to a vic si hleděl v obecni hospodě kořalke než děcek. Jeho Fanda s nim neměla lehké život. Jednó take vesedával při sklence a mazal karte. Vtom se otevřó dveři a vleti do hospode Fanda: „Poldičko“, začala pěkně, „poď dom, dyť máme doma plno děti.“ „Ale, Fanynko“, von na to taky pěkně, „dyť děti só požehnáni“. A pil dál. -Tenkrát, dyž se stavěla dráha, chlapi vydělali dost peněz. Ale naučili se take pit. A jak bela dráha postavená pili dál a pullán šel za pullánem. Nekeré propil na dluh celé majetek. Vyprávěl Jan Rathouzský st.
3
Ostatky před padesáti lety Konec února přinesl i konec masopustu. Ostatky byly oslaveny bujarým masopustním průvodem a pochováním basy. Povím Vám o ostatcích před padesáti lety. Domluvili jsme se v Sokole, že si připomeneme tradici šibřinek, které se v Sokole pořádaly už od jeho založení jako maškarní merenda s programem. Navrhl jsem ráz „Ve vodníkově říši“. Myšlenka byla přijata s nadšením. Pod vedením cvičitelského sboru se začal nacvičovat ve všech složkách program. Výzdobu navrhla a realizovala Dana MatějůPallová. Vymyslela pomyslnou rybářskou síť rozprostřenou nad sálem a na ni zavěsila blýskavé staniolové rybičky, žáby, raky, škeble. Osvětlovači Jindřich Oulehla st., Mirek Kališ a Albín Fraiberg instalovali reflektory s pohádkovým osvětlením. Kulisáci Staňa Kališ, Fanouš Jedon a Boleslav Krutiš s pomocníky nás překvapili. Přivezli do sokolovny od řeky vykotlanou vrbu, kterou postavili do kouta u jeviště. Jejich nápad jsem domyslil jako Josef Lada, posadit na vrbu hastrmany. Hledal jsem k sobě aspoň dva ochotné kamarády, se kterými bychom zazpívali popěvek o tom, co se v Bránicích děje. Myšlence byli nakloněni kytarista a zpěvák Dalik Matějů a Jarek Král. Vypůjčili jsme si kroje, doplnili je podle svých představ parukami a dalšími náležitostmi. Písnička, vlastně popěvek na známou melodii, měla přes dvacet slok. Nebylo obtížné se ji naučit. Když nastal den D, byl sál nabit až po strop. Při programu, který trval přes půl hodiny, jsme se my, hastrmani, uvelebili tajně na vrbě. Když program skončil, zhaslo světlo a do tmy se ozvalo tříhlasé: „Brekeke, kvak, kvak!“. Vtom nás ozářil reflektor a sál jednohlasně vydechl: „Jééé!“ Kytara dala akord a my, hastrmani, jsme spustili. Diváci se dovtípili, o kom a o čem v Bránicích zpíváme. Když skončil popěvek, začala merenda. Ohlas na první bránické šibřinky byl tak pronikavý, že jsme se rozhodli o ostatcích program opakovat. K té příležitosti jsem považoval za potřebné popěvek aktualizovat. Naši předkové říkávali, že se musí o ostatcích vyskakovat, aby byly velké pytle bramborů. V tom duchu se nesla i poslední dopsaná sloka: „Tancujte až do úmoru, budem mít hodně bramborů“. Dozpíváno, basa pochována. Znovu spokojené publikum. Na druhý den zvoní telefon a zve mě okamžitě do Rosic na OV KSČ (Okresní výbor Komunistické strany Československa). Tam byli už pohotově informováni o tom, že jsem jako učitel o zábavě zesměšnil socialistické zemědělství. Moje obrana, že se jednalo o lidovou pranostiku, neobstála. Po zahanbujícím střetu jsem odjížděl domů s pohrůžkou propuštění ze školní služby. Nerad na ty ostatky vzpomínám. Aby nebyly zapomenuty, připomínám je na paměť ostatním. Jan Kouřil
Jaké bylo vloni počasí Už po několik roků uveřejňujeme ve Zpravodaji informace o tom, jaké počasí bylo v předchozím roce. Z množství údajů, které zapsal i v roce 2000 po měření na Meteorologické stanici B2 MBRA 01 její správce pan Antonín S c h o ř, předkládáme čtenářům pro srovnání jednak názorné grafy o množství srážek v roce 1999 a 2000, jednak grafy o teplotě ve stejném časovém období. Zatímco tepelné grafy mají v roce 2000 takřka stejný průběh jako v roce 1999, u grafů srážkových jsou neuvěřitelné protiklady. 4
Porovnejte následujíc údaje za poslední tři roky: 1998 roční srážky 489 mm srážkové dny 193 sněhová pokrývka 3 větrné dny 242 mlha 32 krát rosa 141 krát bouřky 6 maximální sněhová pokrývka 3.ledna 2000 7 cm nejvíc napršelo o bouřce 7.srpna 2000 29,6 mm
1999 543 mm 186 27 194 32 krát 157 krát 9
2000 465 mm 203 34 194 38 krát 116 krát 10
1998 1999 průměrná celoroční teplota + 6°C +6°C slunečné dny 237 219 tropické dny 22 3 tropické noci 5 2 letní dny 36 47 ledové dny 23 23 mrazové dny 61 53 maximální teplota byla 23.6.2000 + 20,8°C (měřeno v 6°° hodin) minimální teplota byla 26.1.2000 – 12,8°C
2000 7,3°C 208 14 2 42 17 39
Děkujeme panu Schořovi za poskytnuté údaje.
5
Z historie lokálky (4) Koncesní podmínky pro normálně rozchodnou místní dráhu s parním provozem ze stanice Kounice=Ivančice c.k. Státních drah do Oslavan (Konzessions-Bedingnisse für die normalspurige Lokalbahn mit Dampfbetreb von der Station Kanitz=Eibenschitz der k.k. Staatsbahnen nach Oslawan) V depozitáři třebíčského Moravského zemského archivu je uložen tištěný, švabachem psaný německý dokument o sedmi stranách, který stanoví koncesní podmínky, jimiž se má řídit výstavba a provoz na místní dráze ze stanice Kounice=Ivančice do Oslavan. Dokument byl vydán ve Vídni 31.března 1912 a je podepsán c.k. ministrem železnic Forsterem. Koncesní podmínky jsou rozděleny podle těchto oddílů“ I. Stavba a vybavení 1.Všeobecná ustanovení 2. Trasa 3. Napojení na stávající dráhy , vzájemné používání vozů 4. Napojení nových drah a vleček 5. Pozemek 6. Základ stavby 7. Svršek tratě 8. Povrchové stavby 9. Uzavření a oddělení dráhy 10. Stanice 11. Provozní zařízení 12. Provozní prostředky 13. Zřetel na domácí pracující 14. Ochrana a zabezpečení drážního objektu při zakládání, udržování, užívání a rušení rybníků 15. Zacházení s archeologickými a umělecko historickými nálezy 16. Případné napojení místní dráhy na dálkovou trať II. Provoz 1.Osobní a nákladní tarify 2. Nouzové tarify 3. Výkony poštovní služby 4. Výkony telegrafní služby 5. Bezplatná přeprava státních zaměstnanců na služebních cestách 6. Přeprava trestanců 7. Zásilky pro účely státních šlechtitelských hřebčínců 8. Zákonná úprava tarifů a veřejných výkonů. Uvedené oddíly koncesních podmínek nám poslouží k orientaci v dalším textu, kde se zmíníme o těch ustanoveních, která by mohla čtenáře zajímat. Ad I.1. Rozchod kolejnic na jednokolejné místní dráze se stanoví 1,435 m. Světlost profilu tratě určují normy c.k.Státních drah. Nejvyšší povolená rychlost je prozatím 25 km/hod. Ministerstvo železnic si vymiňuje v případě potřeby snížit danou 6
rychlost v části tratě zejména v počátcích provozu, v noční době, vyžadují-li to místní poměry nebo technicko policejní zkoušky. Na druhé straně může koncesionářka (obec Ivančice) požádat o zvýšení rychlosti, budou-li zkušenosti s provozem příznivé. Koncesionářka musí dodržovat při stavbě dráhy i při jejím provozu platné předpisy nejen ministerstva železnic, ale i ostatních státních úřadů, jejichž kompetence zasahuje do stavby a provozu dráhy Musí zajistit dělníkům na trati nemocenské i úrazové pojištění a takové pracovní podmínky, jaké mají dělníci na státních drahách. Koncesionářka je povinna přenést uvedené povinnosti na stavební podnikatele, kteří budou práce na stavbě provádět. Vedoucí stavby, jehož jméno musí být ministerstvu oznámeno , bude po dobu čtyř týdnů sledován a podle výsledků práce může být odvolán. Ad I.2. Místní dráha, která je asi 10 km dlouhá, začíná ve stanici Kounice=Ivančice (Kanitz=Eibenschitz) na trati Státní dráhy Wien-Prag-Bodenbach a používá prozatím svršek v délce 1,3 km určený pro druhou kolej hlavní tratě. Dále vede dráha po vlastním svršku severovýchodním směrem podél řeky Jihlavy k jižnímu okraji města Ivančic a ke stanici stejného jména. Projekt dále počítá s vedením dráhy podél řeky Oslavy a podél silnice z Kounic do Oslavan přibližně až k silničnímu mostu v Oslavanech, kde končí ve stanici stejného jména . Změny v takto projektované trase musí schválit ministerstvo železnic. Poznámka: Nádražní budova Oslavany, která byla projektována až u mostu, byla posunuta zpět směrem k Ivančicím.Důvody pro toto řešení jsou uvedeny ve 2.části seriálu Z historie lokálky. Ad I.3. O podmínkách, za jakých bude provozována společná přeprava místní dráhy na Státní dráze je vypracován podrobný protokol.( Také o tom jsme se už zmínili v 1.části seriálu). Ad I.5 Pozemek pro postavení dráhy byl definitivně získán a zaujímá vedle vlastního drážního tělesa také vedlejší plochy nutné pro provoz .Ochranné pásy po obou stranách tratě se stanoví podle konstrukce drážního tělesa a s ohledem na svažitost v šíři 0,5 až 1,0 m Staniční plochy musí počítat s pozdějším případným rozšířením. Drážním orgánům musí být zabezpečen přístup i tam, kde je to veřejnosti zakázáno.Pozemky, které patří dráze, musí být zaměřeny, zakresleny v pozemkových knihách a v terénu označeny hraničními kameny Ad I.6. Poloměr oblouku tratě nesmí být menší než 200 m. Výjimky schvaluje ministerstvo ve zvlášť odůvodněných případech. ¨Nejvyšší průměrné klesání se stanoví vzhledem na schopnost provozu 14 promile. Vzdálenost mezi kolejnicemi ve stanici nesmí být menší než 4,5 m Základ stavby musí být jak v náspu, tak i v zářezu nejméně 4 m široký. V místech, kde vede trať kolem vodního toku, musí být spodní koruna tratě nejméně 0,6 m nad místním nejvyšším stavem hladiny. Ve Vídni 31.března 1912 C.k. ministr železnic Forster v.r (Prameny: Moravský zemský archiv v Třebíči, svazek H 666 KIOD) Jan Kouři
7
Obecní úřad informuje Kontejnery na odvoz velkoobjemového odpadu budou přistaveny na obvyklých místech (na potoku, u sokolovny a u požární zbrojnice) v sobotu 7.dubna a v neděli 8. dubna 2001. Přílohou Zpravodaje je Vyhláška 111/1981 o čištění komínů. Omlouváme se všem našim čtenářům a především níže jmenovaným, kterým opět přítomný šotek zapříčinil, že jsme jejich telefonní čísla uveřejnili nesprávně. Opravte si v námi vydaném seznamu telefonní čísla uvedených účastníků: Plaček Jan, Ing. 39 422 470 Pokorný Josef, Ing. 130 420 498 Pouchlý František 241 422 809 Veřejné zasedání obecního zastupitelstva bude v neděli 11. března 2001 ve 14.30 hodin v budově hasičské zbrojnice. V noci z 25. března 2001 se mění zimní čas na letní Dětské maškarní šibřinky se konají 18. března 2001 v 15 hodin. Očkování proti tetanu Zkontrolujte si ve vlastním zájmu platnost V pochybnostech se informujte u svého obvodního lékaře.
očkování
proti
tetanu.
Došel Vám plyn…, nepůjčujte od sousedů!Na čerpací stanici TOČ denně k dostání!
TOČ nečekejte na pravidelný rozvoz provozní doba:
po – pá 530 - 2000 so – ne 700 - 2000 telefon:0502/422881
Vydává OZ Moravské Bránice, vedoucí redaktor Jan Kouřil, ilustrace Krčmařová Růžena, sponzorovala benzinová stanice TOČ, barevnou stránku vytiskla firma AGROTEC v Hustopečích
8
9
