PRAVODAJ Moravských Bránic Cena 2,- Kč IV. ROČNÍK - ZÁŘÍ 1998 ======================================================
Milí čtenáři,
já, Zpravodaj z Moravských Bránic, Vám dávám na vědomí, že mám 1. září narozeniny. Jsou mi už tři roky. Jak jsem přišel na svět? Je to prosté. Můj redaktor viděl o prázdninách 1995 na stole v obecním úřadě podobný časopis z jiné obce a řekl si, když mohou jiní, proč ne i my? Následovala krátká diskuse s představiteli obce, obecního úřadu o organizační a technické stránce zamýšlené akce. Redaktor navrhl moje jméno, nakreslil hlavičku a 1. září 1995 vytiskla děvčata na úřadě moje první číslo. Od té doby se můj kabát několikrát vylepšil především po technické stránce, díky místostarostovi Mirkovi. Hned v prvním čísle Vám starosta napsal, abyste mě přijali s porozuměním. Musím Vám poděkovat za to, že se tak stalo. S porozuměním jsem se setkal i v místních prodejnách, které mě ochotně Vám nabízejí. Z plének jsem se dostal brzy. I chodit jsem se záhy naučil. Bylo to třeba, protože jsem zvědavý a snažím se být všude, kde se něco šustne. Ruku v ruce s tím jsem se naučil i mluvit a naslouchat. Podařila se mi řada rozhovorů s místními občany i s několika lékaři. Vyčítám svému redaktorovi, že nechodí do hospody, kde by se leccos 1
dověděl a moje stránky oživil. Ale on namítá, že by se to nedalo publikovat. Uvědomil jsem si, že nestačí být zvědavý. Je třeba být také poučený. Proto je můj redaktor obklopen všelijakými knihami, encyklopediemi, naučnými slovníky a pravidly pravopisu, aby byly moje stránky bez chyby v obsahu i v pravopisu. Sahá i do kronik v Okresním archivu, aby Vám zprostředkoval spojení s historií obce i školy. Jeho úsilí je vyváženo ochotou širokého zázemí pomáhat, aby se každé moje číslo líbilo a přineslo Vám něco nového. Nepodaří se to vždycky tak, jak by si všichni, kteří mě mají v péči, přáli. Rád bych o svých narozeninách pozdravil a poděkoval všem, kteří mně posílají příspěvky, ať jsou to paní učitelky v mateřské i základní škole, funkcionáři organizací i další veřejní pracovníci. Rád bych poděkoval těm, kteří se podílejí na tom, abych vypadal pěkně a nedělal obci hanbu. Vždyť, kdo ví, komu se dostanu do ruky. Avšak není všechno k pochválení. Znáte přece přísloví, že pod svícnem bývá tma. A tak je tomu i se mnou. Musím žalovat na představitele obce, kteří jsou mými vydavateli, že se dají moc prosit, aby napsali o tom, co se v obci děje. A není toho přece málo, vždyť to vidíme na vlastní oči. Za vším se skrývají starosti a práce. A jsem přesvědčen, že poctiví čtenáři by se o tom dění rádi dověděli, rádi by se podělili se svými zastupiteli o problémy i radosti. Nadarmo se neříká, že sdělená starost poloviční starost a sdělená radost - dvojnásobná radost. Konečně, jmenuji se Zpravodaj, abych podával zprávy, a to především. I já, Váš Zpravodaj, mám zájem na tom, aby se nám u nás v Bránicích dobře žilo, aby naše obec rostla do krásy. Snažím se přiložit ruku k dílu svými prostředky, řekněme „novinářskými“. Váš Zpravodaj
Hořké září V září si připomeneme, že tomu bude 60 let, co se octla republika ve smrtelném nebezpečí. V únoru 1938 oznámil Hitler, že vyřeší otázku sudetských Němců připojením jejich území k říši. Šlo o Němce, kteří osídlovali pohraničí. 2
Poté, když bylo v březnu 1938 připojeno Rakousko k Německu, svíral se kruh kolem ČSR velmi nebezpečně . Pohraniční opevnění nebyla na úseku rakouské hranice dokončena. Plán byl do roku 1942. Němci se v pohraničí politicky koncentrovali v Sudetoněmecké straně (Sudetendeutsche Partei - SdP). Vedeni Konradem Henleinem představovali největší politickou stranu v republice, nebezpečnou opozici. Organizovali provokace, záškodnické akce i vražedné útoky proti Čechům žijícím v pohraničí. Československá vláda čelila těmto nepokojům částečnou mobilizací 21. května 1938. Její průběh byl rychlý a vysoce organizovaný. Nadšení povolaných záložáků bránit vlast neznalo mezí. To vzbudilo mezinárodní ohlas do té míry, že odradilo Německo od jakékoliv akce. Cizí mocnosti, Francie a Velká Británie, se obávaly válečného konfliktu a činily nátlak na prezidenta Beneše, aby řešil sudetoněmeckou otázku. V tom směru se smutně proslavil britský lord Runciman, který byl britskou vládou vyslán za tím účelem do Prahy. Beneš připravil čtyři návrhy na urovnání krize, ale SdP posílena stupňujícími se hitlerovskými požadavky je nepřijala. Ba naopak, po sjezdu Nacionálně socialistické strany (NSDAP) v Norimberku 12. září 1938 se pokusila o převrat v pohraničí. Ten však byl vládou rezolutně potlačen. Vůdcové utekli do Německa, kde organizovali ozbrojené dobrovolné oddíly. Vláda nakonec činnost SdP zakázala. Runciman po návratu do Londýna zpečetil svou jidášskou misi tím, že podal britské vládě zprávu, z níž vyplynulo, že další spolužití Čechů a Němců v jednom státě není možné. To byla voda na Chamberlainův mlýn. Tento předseda britské vlády byl pro vyhovění Hitlerovým požadavkům o připojení pohraničí ČSR k Německu. Události nabraly rychlý spád. 13. září 1938 se sešel Hitler s Chamberlainem v Berchtesgadenu. 18. září 1938 se schází Chamberlain s Daladierem, předsedou francouzské vlády. Poté britská a francouzská vláda vypracovaly plán na odstoupení pohraničí Němcům tam, kde je více než 50 % německého obyvatelstva. 19. září 1938 československá vláda toto ultimátum odmítla. 21. září 1938 po dalším tvrdém nátlaku z britské a francouzské strany na prezidenta Beneše vyslovila vláda v 6 hodin ráno po celoročním zasedání souhlas s odstoupení území. Následují mohutné demonstrace po celé republice, které trvají namnoze celou noc. 22. září 1938 odstoupila Hodžova vláda. Prezident Beneš jmenoval novou vládu v čele s generálem Syrovým. To vzbudilo u obyvatelstva 3
naději, že se budeme bránit, protože generál Syrový se proslavil jako legionář v bojích za I. světové války na Sibiři. 22. září 1938 se schází Hitler s Chamberlainem podruhé v Bad Godesbergu. Hitlera neuspokojila zpráva o přijetí jeho požadavků. Stupňoval je a žádal, aby byly splněny také územní nároky Polska a Maďarska. Věděl, kam míří. Pro Syrového vládu byly tyto ultimativní požadavky nepřijatelné a vláda vyhlásila všeobecnou mobilizaci. 26. září 1938 odpověděl Hitler stejně tvrdě. Vyhlásil německou mobilizaci a požádal o přijetí jeho nových podmínek do 28. září 14 hodin, jinak zahájí proti ČSR válku. Na popud Mussoliniho, italského vládce, se sešla 29. září 1938 v Mnichovu konference čtyř mocností (Německo, Itálie, Velká Británie a Francie). Jejich vedoucí, Hitler, Mussolini, Chamberlain a Daladier podepsali po půlnoci na 30. září 1938 dohodu, která zcela akceptovala Hitlerovy požadavky. Zástupci Československa nebyli k jednání přizváni. Jednalo se o nás bez nás. Ve dnech 1. až 10. října 1938 odstoupila Československá republika svoje pohraničí Německu bez boje. Přiživilo se i Polsko, které požádalo ultimativně o úpravu hranic ve svůj prospěch. 2. listopadu bylo Vídeňskou arbitráží postoupeno území jižního Slovenska a Podkarpatská Rus Maďarsku. Pohár hořkosti však ještě nebyl dopit. 14. března 1939 se odtrhli Slováci a vyhlásili samostatný Slovenský štát. Kdo by se na umírajícím nepřiživil? 15. března 1939 vtáhl Hitler do Prahy a obsadil zbylé torzo kdysi kvetoucího demokratického státu ve střední Evropě - Československé republiky. Jako Protektorát Čechy a Morava jsme se dostali do područí Německa. 1. září 1939 napadl Hitler Polsko, vypukla druhá světová válka. Britové a Francouzi si přičítali zásluhu na tom, že zabránili válečnému konfliktu, když nás obětovali. Jak to bylo pošetilé, ukázala blízká budoucnost. Jejich krátkozraká politika jim přinesla nejen zklamání, ale i trpké plody. Daň, kterou splatili sami ve válce, byla krutá. Na své patolízalství Německu doplatili i Poláci a Maďaři. Naše generace, která v těch krizových letech dospívala, i starší lidé těžce nesli likvidaci československého státu. Prožívali jsme dobu ponížení a hanby, že jsme se neubránili, když jsme byli spojenci zrazeni a když nám byla uloupena naše půda, naše vlast. Poučení z Mnichova, jehož 60. výročí si připomínáme, významně ovlivnilo poválečnou politiku a poměry v celé Evropě ve smyslu 4
uspořádání kolektivní bezpečnosti a konzolidace. Tím, že se naše Česká republika hlásí do NATO a do Evropské unie, prokazuje, že je dostatečně poučena Mnichovem. Mnichov bude vždy mementem, varováním i budoucím generacím. Jan Kouřil
Vzpomínky na Mnichov 1938 Po záboru pohraničí v říjnu 1938 se posunula jižní hranice naší okradené republiky s Německem do bezprostřední blízkosti naší obce. Sahala až k železničnímu mostu. Réna za řekou patřila do Reichu stejně jako Pravlov za Kounicemi. Na našem nádraží byla celnice. Třikrát denně odtud jezdily přímé vlaky do Vídně. Do vnitrozemí se přistěhovali Češi, kteří nemínili zůstat v Reichu. K nám do Bránic přišlo také několik rodin. Mezi nimi byla i rodina Králova. Jaroslav Král, bývalý ředitel zdejší školy, vzpomíná: Můj tatínek byl celním úředníkem. Po I. světové válce byl ustanoven na celnici do Hrušovan nad Jevišovkou. V tomto zcela německém území žila naše rodina až do roku 1938. Těch 19 let byla těžká doba, zejména ze začátku po přistěhování. Osídlování pohraničí českými občany se dělo postupně. Osídlenci se sdružovali do spolků, jako byla Národní jednota, Sokol. To je posilovalo ve snaze vytrvat. Nenávist Němců k nám, přistěhovalcům, si těžko kdo může představit. Až později, když se Češi dostali i do správy obce, se zdálo, že dojde ke smíru zejména se staršími německými občany. Přišel však rok 1933, kdy vstoupil na scénu Hitler. Jeho expanzivní politika s cílem ovládnout Velkoněmeckou říši zapustila kořeny i mezi Němci v našem pohraničí. Ti dělali všechno pro to, aby se naplnilo jejich přání a heslo „Heim ins Reich“ (Domů do říše). Jejich předák Konrad Henlein je posílil svou návštěvou ve Znojmě i v Hrušovanech. Všechno se změnilo. Začalo nové nepřátelství, štvaní, provokace. Do Znojma, kam jsem jezdil na učitelský ústav, skončilo cestování v novém školním roce zakrátko, protože 29. září přišel Mnichov. Ale už před tím jsme z bezpečnostních důvodů museli opustit vlastní dům. Spolu s ostatními českými zaměstnanci jsme se ubytovali v jubilejní menšinové škole, kterou obsadilo naše vojsko jako kasárna. Mnichovskou dohodou bylo nařízeno postoupit pohraničí Němcům. Kdo nechtěl zůstat v Reichu, musel se vystěhovat. To nebylo snadné. Nebyly poruce vhodné dopravní prostředky. Dráha sloužila pouze armádě, koně byli zabaveni rovněž pro armádu. 5
Vzpomínám si, že přišel dopoledne otec nečekaně domů se zprávou, že se musíme rychle připravit k odjezdu, protože poslední nákladní vlak z Hrušovan pojede ve 14 hodin. Do nákladního vagónu jsme mohli uložit jen to, co bylo nejnutnější a nejpotřebnější. Všechen majetek zůstal v Hrušovanech. S prostory nákladního vagónu se s námi dělila ještě rodina Rosákova, která dosud žije v povědomí našich občanů. Vlak nás dovezl do Moravských Bránic. Odtud jsme se rozprchli po svých rodinách, kde nás přechodně ubytovali. Teprve poté, co byl otec přeložen na celnici do Moravských Bránic, jsme našli zde společný byt. V té době se do Bránic přistěhovali i další rodiny. Pokud si vzpomínám, byli to Hönlingerovi, Valigurovi, Rosákovi a Matějů. Učitelský ústav jsem dostudoval posledním rokem v Brně, kde se sešli spolužáci nejen z pohraničí, ale i ze Slovenska, z Podkarpatské Rusi a z Opavska. Podobně jako v Hrušovanech byli jsme i teď v Bránicích přistěhovalci. Snad nám byl tento úděl přisouzen. Je však třeba říci, že nás většina obyvatel obce přijala vlídně a s pochopením našeho neštěstí. I když občas bylo slyšet slovo „přivandrovalci“, to všechno už zavál čas. Vždyť je tomu letos 60 let. Čas všechno zhojí, i časy. Jaroslav Král
6
Česká republika po Mnichovu Blahopřání našim občanům Němcová Stehlík
Marie Jan
6.9.1913 28.9.1915
85 r. 83 r.
č.p. 38 č.p.256
Moudrá myšlenka - Buďte rádi, že žijete, protože život vám dává příležitost milovat a pracovat a hrát si a hledět na hvězdnou oblohu. Henry Van Dyke
Pozvánka na výstavu S perem, štětcem, barvou, voskem, křídou a kamerou procházejí krajinou vzpomínek a snů Růžena Krčmařová Zdena Kristová Moarch Eveno František Synek v klášteře Rosa Coeli v Dolních Kounicích od 26. do 27. září 1998 (10.00 - 12.00 ; 13.00 - 17.00) Vernisáž v pátek 25.9.1998 v 17.00 hod. Slovem uvede Dr. Jiří Jílek a lidovými písněmi Cimbálová muzika Slováckého krúžku Brno.
Fotbalové zpravodajství k 20.8.1998 Muži
IV. B třída - 14 družstev 8.8. Čučice - Mor. Bránice 3 : 5 (Šlapanský 2, Pislcajt 3) 7
15.8. Mor. Bránice - Drásov 2 : 0 (Šlaoanský, Hron) Umístění: 3. místo 6 bodů
Oddíl kopané TJ Sokol pořádá na potoku ve dnech 20. a 21. září 1998 hody. Hraje Doubravěnka. Kino Réna Ivančice září 1998, začátek ve 20.00 hod. Středa 2.9.1998 Big Hill
Neděle 13. 9.1998 Lhář, lhář
Pátek 26.9.1998 Mercury
Pátek 4.9.1998 Střelci na útěku
Středa 16.9.1998 Sběratel polibků
Neděle 27.9.1998 Labutí princezna
Neděle 6.9.1998 Země policajtů
Pátek 18.9.1998 Nebezpečné hry
Středa 30.9.1998 Zaříkávač koní
Středa 9.9.1998 Proč kočka není pes l
Neděle 20.9.1998 Mortal Kombat 2
Pátek 11.9.1998 Mimic
Středa 23.9.1998 Velké naděje
Pro dlouhou chvíli Doplňte chybějící čísla. Nebude-li jejich součet 330, pak hledejte chybu.
8
(Řešení z minulého čísla) Kalendář - Silvestra bylo ve čtvrtek. Námořní bitva - Redakce Vás pozdravuje. Ilustrace Růžena Krčmařová Vydává OZ Moravské Bránice, vedoucí redaktor Jan Kouřil
9
Ze školní kroniky (6) (Zapsal Václav Götz, nadučitel, 20. července 1899) V Evropě používají národové blahonosného míru ku zvýšení činnosti na poli věd a umění. Zdá se, že lidumilný návrh ruského panovníka na odzbrojování zapustí hluboké kořeny v národech pokojemilovných, třeba porady v Haagu belgickém nepřinesly výsledku touženého. V rakouské říši velice trpí kulturní i hospodářský vývoj mařením prací v parlamentě. Národ český s velikým úsilím domáhá se práv. V nejbližší době bude zřízena česká technika v Brně. Národ oslavoval veliké muže své Palackého a Čelakovského za spoluúčasti celého slovanského světa. Dne 20. prosince 1898 slavili národové říši obývající 50 tileté nastolení J.V. císaře na trůn Habsburský. Slavnost byla zkalena strašnou událostí, an ve Švýcarech zavražděna byla vznešená paní, císařovna Eliška. Společenský život v obci jevil se hlavně účatí při slavnostech v sousedních městech, pak sehrán divadelní kus. Sokol Kounický pořádal v r. 1898 veřejné cvičení na prostranství u podjezdu. Úroda na ovoci není veliká, utrpěla jarní nepohodou. Obilí je pěkné. Následkem velikých dešťů vystoupila po dvakráte voda Jihlavky a zaplavila poříčí, čímž pole velice utrpělo. Karel Badín postavil nákladem více jak 500 zl. nádherný mramorový kříž před školou, obec přejala závazek jej dále v dobrém stavu udržovati. Vysvědcení jeho vykonal důstojný p. farář Josef Švaříček na den nejsvětější Trojice u přítomnosti velikého počtu obecenstva z místa i okolí.
10
11
