TÝNECKÉ LISTY Měsíčník obce Velký Týnec - 26. ročník - číslo 4/2016 - cena 10,- Kč
Michal Sýkora a jeho Detektivové od Nejsvětější Trojice
2
Úvodník, kronika
BŘEZNOVÉ KALENDÁRIUM
ÚVODNÍK Milé čtenářky a čtenáři, když úkol napsat úvodník připadne mně, dlouhé dny přemýšlím, o čem psát. Dle zásad žánru by úvodník měl být lehčí formou glosované (mistři oboru to zvládnou podat i zábavně) aktuální dění či téma, pokud možno i s mírně osobní notou. Před napsáním mého prvního úvodníku jsem se snažila najít postřehy a rady zkušených profíků. Ukázalo se, že stejně jako všechny obory, si i novináři své know how docela chrání. Opravdu užitečných rad, které by naprostému novinářskému laikovy pomohly, je jako šafránu. Prvně jsem se dozvěděla, že napsat úvodník, je vlastně docela umění, že je to prý „královská disciplína“. A sakryš. Děkuji pěkně. Další rada: „První věta rozhoduje“! To jednomu taky moc nepomůže. A další: „Úvodník má být stručný“. No, tak to už se někam dostáváme. „Nepodceňujte přípravu“. První užitečná rada. Osvědčila se. „Diskutujte s okolím, co by si rádo ve vašem úvodníku přečetlo“. Na základě této rady dva týdny před uzávěrkou terorizuji své nejbližší různými dotazy. „Relaxujte - když se vám úvodník nedaří, pusťte si televizi, okoukněte nové info na internetu…“. Tak v relaxaci jsem přeborník. Poslední rada: „Improvizujte – těsně před uzávěrkou požádejte některého z kolegů, aby úvodník napsal za vás“. Lákavé. Velmi. Ale uznejte. To se kolegům nedělá. Téma mého dubnového úvodníku? Zcela neoriginální, přinejmenším, ale aktuální – duben! Jak Karel Čapek moudře napsal, ať jdou k šípku všichni s velebením máje; v máji květiny a stromy jen kvetou, ale v dubnu vyrážejí. To klíčení a rašení, pupence a klíčky jsou největším divem přírody. To věděli již od pradávna naši předkové, pro které byl duben zásadní a přelomový měsíc. Jejich životy byly úzce spjaty s přírodou a jejím koloběhem a duben byl dobou, kdy končila zima, a začínalo jaro. Obdobím nového života, růstu… naděje… A to bylo třeba řádně oslavit, pojistit si zdar pěstování a plození a také ochránit to vše od všeho zlého. Z těchto rituálů nám v dubnu zbyly dvě zajímavé tradice – apríl a pálení čarodějnic, které zdá se, spolu nemají nic společného, ale opak je pravdou. Původ aprílu je zahalen tajemstvím. Někde v dobách středověku vznikl jako oslava konce smutné zimy a začátku veselého jara. Jak také jinak oslavit veselé jaro, než žertíky všeho druhu. Já osobně dávám přednost jemným a laskavým, takovým, jaké je jaro. Drsné kanadské žertíky se jaksi k něžným krásám jara nehodí, nemyslíte? Pálení čarodějnic je ještě mnohem starší a velmi pohanská oslava příchodu jara, dnes zredukovaná na zapalování ochranných ohňů proti čarodějnicím. Pálíte čarodějnice? Jestli ano, tak se připojujete k předlouhé tradici, protože tento den uctívali již Slované, Germáni i Keltové. Pro ně to byl svátek plodnosti a jara, obřad, který měl zajistit blahobyt po celý rok a ochranu proti nečistým silám. Byl to konec času strádání, dobytek se začal vyhánět na pastvu a očistný oheň spaloval všechny temné síly a zaháněl je do uzavřených koutů. Keltové, pravda, to brali ještě více z gruntu a oslavy plodnosti chápali méně abstraktně. Tuto noc mohli milenecké páry mizet v houští a hájích, aniž by po nich kdokoliv pátral nebo jim to zakazoval. Tuto noc neplatily žádné závazky. Nic pro puritány. V každém případě nám příroda i naši předkové říkají - duben je obdobím nového života… radosti… naděje… pořádně a pečlivě oslavujme, ať nám to žádné zlé mocnosti nemohou zkazit. Krásný, veselý, optimistický a nadějeplný duben! Vendula Vránová
6. března Vítání dětí do svazku obce - Obec Velký Týnec - obřadní síň obecního úřadu - 13.00 hodin 8. a 13. března Slavnostní mše na počest 150 let od narození týneckého rodáka arcibiskupa Leopolda Prečana - kostel Nanebevzetí Panny Marie - 17.30 a 10.00 hodin 12. března Velikonoční dílnička v Čechovicích - restaurace U Hrudníků - 14.00 hodin 13. března Vynášení Moreny v Čechovicích 19. března Den Země - vypnutí veřejného osvětlení ve Velkém Týnci od 21.00 do 22.00 hodin 24. března 15. zasedání mikroregionu Království - Citov - 9.00 hodin 26. března X. ročník Vinného koštu - KŠKS ZO Velký Týnec - společenský dům - 15.00 hodin
DALŠÍ UDÁLOSTI Dne 9. března jednalo vedení obce s ing. Krejčíříkem z Olomouckého kraje o rozdělení finančních nákladů na akci Rekonstrukce komunikací a chodníků v Čechovicích – 1. etapa. Pokud se nestane nic mimořádného, akce by měla být zahájena v červenci letošního roku. Dne 16. března proběhlo ve Zlíně jednání výběrové komise, v jejímž rámci byly otevírány obálky na akci Svoz komunálního a tříděného odpadu v obcích mikroregionu Království. Dne 21. března jednal starosta obce s ing. Čížkem z Povodí Moravy o stavu koryta Týnečky v ulicích Zápotočí a Na Výstavišti. Bylo dohodnuto vyčištění částí zaneseného toku. Představitel firmy spravující dotyčnou vodoteč konstatoval, že v žádném
případě nebude provedeno umělé rozšíření koryta.
Foto: E. Peňašková Týnečka na Výstavišti
POČASÍ Březen za kamna vlezem - tak tato pranostika se letos naplnila téměř na sto procent. Kromě posledního březnového týdne, kdy se oteplilo, vládla doznívající zima, která zalézala za nehty. První dekáda. Noc: 0, 0, 2, 2, 0, 2, 2, 2, 2, -3. Den: 2, 5, 0, 1, 10, 10, 2, 2, 6, 9.
Druhá dekáda. Noc: 5, 0, 0, 0, 0, 0, 1, -1, -2, 0. Den: 1, 0, 0, 7, 2, 7, 10, 12, 3, 1. Třetí dekáda. Noc: 0, 3, 0, -1, 0, 1, 3, 3, 4, 4. Den: 4, 4, 3, 3, 3, 7, 10, 10, 9, 14. Zaznamenal Petr Hanuška
TÝNECKÉ LISTY Periodický tisk územního samosprávného celku - měsíčník Obce Velký Týnec. Vydává Obec Velký Týnec, Zámecká 35, 783 72 Vel. Týnec 1, IČO 00299669. Ev. číslo MK ČR: E 12522. Ročník XXVI., č. 4 vyšlo v dubnu 2016. Cena výtisku 10,- Kč. Adresa redakce: Zámecká 35, 783 72, Velký Týnec, e-mail:
[email protected]. Šéfredaktorka: Mgr. Vendula Vránová. Redakční rada: PhDr. Petr Hanuška Ph.D., e-mail: starosta@velky tynec.cz, Mgr. Stanislav Denk e-mail: mistostarosta@velky tynec.cz. Grafická úprava: Pavel Peňaška, e-mail: penaska.pavel@ centrum.cz. Tisk: EPAVA, Chválkovická 5, 779 00 Olomouc. Poznámka redakce: Uveřejněné dopisy nemusí být totožné se stanoviskem redakce.
Vendula Vránová šéfredaktorka
Petr Hanuška redaktor
Stanislav Denk redaktor
Kamila Grmolenská redaktorka
Vojtěch Hrudník dopisovatel
Andrea Thunová redaktorka
Pavel Peňaška grafik
Eliška Tomečková redaktorka
OBECNÍ SERVIS V působnosti Obecního úřadu ve Velkém Týnci bude v našich obcích proveden poslední
MOBILNÍ SBĚR NEBEZPEČNÝCH A VELKOOBJEMOVÝCH ODPADŮ Z DOMÁCNOSTÍ Proběhne v sobotu 9. dubna 2016 na těchto místech: Vsisko - u kaple 7:30 - 8:30 hod. Čechovice - hostinec 8:45 - 9:45hod. Velký Týnec - hasička 10:30 - 12:30 hod. Nebezpečné odpady: · Desinfekční prostředky, kosmetické přípravky, obaly od sprejů · Absorpční činidla, filtry nasycené olejem, mastné hadry (od oleje) · Oleje, mazací tuky · Staré nátěrové hmoty, ředidla, mořidla, rozpouštědla, klížidla a lepidla · Kyseliny a hydroxidy · Detergenty, odmašťovací přípravky · Staré léky · Postřiky (pesticidy, fungicidy, herbicidy, insekticidy na hubení škůdců) Ostatní odpady: · Pneumatiky (jen na osobní vozy do velikosti 18”) · Objemný odpad (např. matrace, koberce, linolea, křesla, gauče, kočárky, nábytek, kufry, sedačky z automobilů, apod.) ZPĚTNÝ ODBĚR – zdarma · Olověné akumulátory · Baterie, monočlánky · Železný odpad (šrot) · Zářivky, výbojky · Zařízení s obsahem chlorofluorouhlovodíků (ledničky*) · Elektrotechnický odpad (např. TV, monitory, PC, pračky, rádia, vysavače, fény apod.) · Jedlý oleje – novinka (přinést v PET lahvi) *Elektrotechnický odpad, který nebude kompletní (posoudí mistr OH), nemůže být odebrán ve zpětném odběru, tedy zdarma. Stavební odpad jako (cihly, omítky, beton) může být odebrán jen v omezeném množství do 100 kg POZOR: odpad obsahující azbest (ETERNIT) nebude odebírán!
3
Sběrný dvůr pro občany Velkého Týnce, Čechovic a Vsiska Místo: Tovární 505, Velký Týnec (u čističky odpadních vod) Provozní doba: středa 16 - 18 hod sobota 10 - 12hod Na sběrném dvoře je shromažďován odpad z domácností občanů. Není možno zde odkládat odpad z podnikání. Komodity shromažďované na sběrném dvoře: · Objemný odpad (např. matrace, koberce, linolea, křesla, gauče, kočárky, nábytek, kufry, apod.) · Železný odpad určený k recyklaci · Pneumatiky (jen na osobní vozy do velikosti 18”) · Vysloužilé elektrospotřebiče od všech výrobců · Použité jedlé oleje – (přinést v PET lahvi) (v pracovní dny 7,00 – 14.00 hod. možno předat pracovníkům údržby obce) · Stavební odpad jako (cihly, omítky, beton) může být odebrán jen v omezeném množství do 1m3 jednorázově · Nebezpečný odpad - nutno osobně předat obsluze
Svozové dny bioodpadu z domácností - hnědé popelnice
4
OBECNÍ SERVIS
Ukliďme svět a Ukliďme Česko se spojily. Společně vytvoří rekord! Tisková zpráva Českého svazu ochránců přírody - Ukliďme svět, ukliďme Česko je nová kampaň, jejímž cílem je zapojit do likvidace pohozených odpadků i nelegálních skládek alespoň 100.000 dobrovolníků. Dvě dříve samostatné „uklízecí“ kampaně Ukliďme svět (21.298 dobrovolníků v roce 2015) a Ukliďme Česko (30.544 dobrovolníků) nyní spojily síly. Dnem D, kdy se v nové kampani Ukliďme svět, ukliďme Česko bude uklízet opravdu v celé republice, je sobota 16. dubna. Uklízet nepořádek v přírodě však bude možné i v jiných termínech. Důležité je, se co nejdříve přihlásit na www. uklidmesvet.cz. Vyjdete si do přírody, okolo potoka, proběhnete se v parku po trávníku, ale pozor, všude jsou střepy, obaly od všeho možného i nemožného, pneumatiky... Pláži plné petek a igelitových sáčků se vyhnete obloukem. Černé skládky a pohozené odpadky hyzdí okolí a představují nebezpečí nejen pro člověka ale i pro okolní přírodu. Když už někdo černou skládku zaregistruje, její řešení skončí na hádání, kdo je za to zodpovědný a kdo to uklidí. Některé hromady odpadu tak v přírodě čekají na své uklizení i mnoho let nebo zarostou zelení a tím je problém „vyřešen“. Jedním z prvních, kdo se rozhodl tento stav systematicky měnit, byl před 24 lety Český svaz ochránců přírody (ČSOP). Program Ukliďme svět! tehdy vznikl s mezinárodní iniciativou Clean up the world!, která motivuje miliony dobrovolníků po celém světě k pravidelným úklidům
svého okolí. Díky metodickému vedení, centrální koordinaci, poradenství i materiální podpoře se tak pod patronací ČSOP konaly stovky úklidových akcí ročně. V Brně pak před třemi lety spolek Ekosmák vytvořil podobnou akci Ukliďme Česko inspirovanou novou mezinárodní kampaní Let´s do it! Moderním přístupem a novou energií se organizátorům z Brna podařilo jen v roce 2015 pomoci organizovat a zajistit 1100 úklidů! Spojení sil obou organizátorů a vznik Ukliďme svět, ukliďme Česko bylo tedy nasnadě. „Někdy stačí dobrovolníky jen popostrčit zasláním pár pytlů a rukavic, jejich nadšení pak leckdy velmi překvapí. Nebojí se přispět třeba upečenou bábovkou pro dobrovolníky nebo doprovodným programem pro děti“, říká koordinátorka programu za Český svaz ochránců přírody Kateřina Landová a dodává: „Jsme pouhými prostředníky. Snažíme se v lidech podpořit energii udělat něco užitečného pro zdraví svého okolí, zapojit vlastní ruce, ukázat, že to jde a nakonec se společně těšit z čistého a bezpečného prostředí. Rádi bychom, kdyby se lidé zároveň zamysleli i nad tím, zda obal sebraný teď kdesi v přírodě vůbec musel vzniknout.“ Cílem kampaně Ukliďme svět, ukliďme Česko není uklidit všechny černé skládky, ale především motivovat dobrým duchem akce širokou veřejnost a myšlenku nevytváření skládek nových. Kontakt: Kateřina Landová, Český svaz ochránců přírody, tel.: 773 198 015
Kuchyňský bioodpad Třídíte odpad? Jistě, že odpovíte ano, alespoň něco třídíte. Třídíte odpad z kuchyně? Tady už je to slabší. Po opakovaných rozborech směsných odpadů jsme zjistili velké rezervy v třídění kuchyňského odpadu. Do černých popelnic se vyhazuje přes 50% biologických zbytků z kuchyně, které mají skončit buď v kompostu nebo v hnědé bionádobě. Začněte třídit i bioodpad z kuchyně!!! Nejtěžší je začít. Sežeňte si menší nádobku cca do 3 l, např. misku nebo kyblík, do kterých budete průběžně dávat slupky od zeleniny či ovoce. Odpad nezapáchá ani po týdnu, jelikož v kuchyni nemá optimální podmínky k rozkladu. Nahodile se mohou vyskytnout malé mušky. Poté můžete obsah misky vyhodit na kompost nebo do bionádoby. Pokud bionádobu nemáte, můžete si ji zakoupit a na obecním úřadě obdržíte příslušnou známku pro vývoz. Co patří na kompost: slupky z ovoce, zeleniny, sáčky od čaje, kávová sedlina, skořápky od vajec či
ořechů, zbytky jídla (brambory, rýže, těstoviny, knedlíky, pečivo), zvadlé květy. Co nepatří na kompost, ale do směsného odpadu: maso, kosti, prošlé mléčné výrobky (jogurt, tvaroh, mléko, sýr atp.), omáčky. Průměrně vyprodukujete kolem 200 kg směsného odpadu na osobu za rok. Pokud budete správně třídit i kuchyňský odpad, obec ušetří až 50% nákladů za likvidaci zbytkových odpadů, což se projeví ve výši poplatku za odpad, který platíte. Začněte třídit bioodpad z kuchyně již dnes! Radim Plachý
Zvažujete výměnu plynového kotle? Nevíte si rady například s výměnou plynového kotle nebo bojleru?
V případě zájmu poskytneme zdarma komplexní odbornou konzultaci. Na základě vašeho požadavku vás v co nejkratším čase zkontaktujeme, následně k vám přijedeme na místo a posoudíme aktuální stav vašich plynových zařízení. Provedeme veškerá zaměření, na jejichž základě připravíme zdarma cenovou nabídku. Vypočítáme rozdíl (roční úsporu) spotřeby plynu mezi novým a stávajícím plynovým spotřebičem. Výměnu plynového spotřebiče a její kompletní zajištění provádíme tak zvaně na klíč. Možnost sjednání výhodného úvěru na montáž i nákup spotřebiče.
Servis, montáže, opravy a revize plynových zařízení. Ladislav Švéda, Boční 439, Velký Týnec, tel. 775 072 911
Chcete mít
INZERCI
v Týneckých listech? Tak pište na
[email protected] nebo volejte 585 151 111
OBECNÍ SERVIS
KINO Velký Týnec 1. dubna 2016 10:00 hodin
PÁSMO DĚTSKÝCH FILMŮ Představení pro MŠ Produkce ČR Vstupné Kč 10,-
1. DUBNA 2016 18:00 hodin
5
DUBNOVÁ JUBILEA V měsíci dubnu blahopřejeme k životním výročím těmto spoluobčanům 70 let 94 let Žádník Václav, V. Týnec Chalupa Jan, V. Týnec Stejskalová Božena, V. Týnec 91 let 65 let Calábek Vlastimil, Čechovice Obšnajdrová Věra, Čechovice Nakládalová Marta, V. Týnec Koutná Blažena, V. Týnec Koutný Jaroslav, Čechovice 84 let Holý Vladimír, V. Týnec Zavadil František, V. Týnec 81 let Abeska František, V. Týnec Křížková Jiřina, V. Týnec 75 let Merta Jiří, V. Týnec Rozsypal Jaroslav, V. Týnec
60 let Dosoudilová Eva, V. Týnec Šnajdrová Marie, V. Týnec Koutná Zdenka, Čechovice Staroštík Miloslav, V. Týnec Prečanová Jindřiška, V. Týnec
THE PROGRAM: PÁD LEGENDY Vzrušující příběh cyklistické legendy Lance Armstronga Produkce USA, 101 minut Vstupné Kč 50,Přístupno od 12 let
Týnecké informatorium » duben 2016 « 2. dubna
Dětský bazárek - RC Čmelda 6. dubna 8. dubna 2016 19:30 hodin
OTCOVÉ A DCERY
Svoz bioodpadu 9. dubna
Sběr velkoobjemového a nebezpečného odpadu
Příběh dítěte a rodiče, kteří k sobě i přes křivdy a rány života dokáží najít cestu. Drama.
20. dubna
Svoz bioodpadu
Produkce USA, It, 116 minut Vstupné Kč 50,Přístupno od 12 let
23.dubna
Zájezd do Polska (ČČK Čechovice) 15. dubna 2016 19:30 hodin
23.dubna
Zlatá liga stolního tenisu 2016 – 2. kolo
GANGSTER KA: AFRIČAN Z polosvěta není cesta zpátky. Krimithriller. Závěrečná část temného příběhu. Produkce ČR, 98 minut Vstupné 50,- Kč Přístupno od 12 let
22. dubna 2016 19:30 hodin
(Sportovní hala) 30.dubna
Skautské pálení čarodějnic na Hradisku 30.dubna
Pálení Čarodějnic ve Vsisku
Obecní úřad Velký Týnec Zámecká 35, 783 72, Velký Týnec 1
VOJTĚCH Veselý příběh smutného muže. Městská komedie „ztraceného” čtyřicátníka. Produkce SVK, 90 minut Vstupné 50,- Kč
29. dubna 2016 19:30 hodin
ZTRACENI V MNICHOVĚ Film Petra Zelenky. Komedie, drama, psychologický. Produkce ČR, 105 minut Vstupné 50,- Kč
Úřední hodiny pro veřejnost: pondělí a středa 7:30 – 12:00 a 13:00 – 17:30 Telefonické kontakty: Starosta obce - PhDr. Petr Hanuška Ph.D. ........ 585 585 fax: 585 Místostarosta - Mgr. Stanislav Denk .................. 585 Místostarosta - Jaroslav Chytil ......................... 585 Sekretariát - Radka Tomečková ........................ 585 Matrika, sociální věci - Oldřiška Kellerová ......... 585 Stav. úřad - Ing. Bc. Karla Šimarová Brzobohatá .... 585 Stavební záležitosti - Eva Krkošková ................. 585 Účetní obce - Radana Procházková ................... 585 Správce obecního majetku - Petr Drápal ........... 585 Obecní policie Velký Týnec ............................... 725 Elektronické adresy:
[email protected],
[email protected]
391 151 391 151 151 151 151 151 151 151 151 544
495 113 506 110 119 111 115 118 114 116 112 540
6
OBECNÍ SERVIS
NOVÉ KNIHY
Čtenářský deník
Nové knihy v Místní knihovně Velký Týnec
aneb poslední přírůstky v týnecké knihovně
Caspari, Sofia: Píseň vodopádu Ciprová, Oldřiška: Láska a majestát Gardnerová, Lisa: Neboj se Guilano,Mireille: Francouzky zrají jako víno Hooper, Kay: Slepá důvěra Lamb, Wally: Jako voda Nesbo, Jo: Syn
Östlundh, Hakan: Krvavá lázeň Patterson, James: Smečka Sem-Sandberg, Steve: Vyvolení Šitinová, Lucie: Kacířka Valko, Tanya: Arabská dcera Vincenzi, Penny: Dokonalé dědictví Připravila Marta Ivančíková
Knihovny ve Velkém Týnci, v Čechovicích i ve Vsisku jsou každý měsíc zásobovány novými přírůstky, jejichž seznamy vycházejí pravidelně na stránkách Týneckých listů.
nějšími knížkami či jako četba k jarní očistě).
Z českých novinek vybíráme: Evžen Boček – Poslední aristokratka
Nové knihy v Místní knihovně Čechovice Vávra, David: Tři cesty za architekturou Ruiz, Miguel: Čtyři dohody Hayová, Louise L: Miluj svůj život, osobní příručka Vosoba Pavel: Dokonalý život Pospíšilová, Zuzana: Jak se stal kozel zahradníkem Pospíšilová, Zuzana: O lakomém křečkovi
Pospíšilová, Zuzana: Detektivové a podivné krádeže London, Jack: Volání divočiny Melville, Herman: Moby Dick Bílá velryba Feldhaus: Fakt hustý Rožnovská, Lenka: Autíčko Karlík Rožnovská, Lenka: Bílý tygr Připravila Zuzana Denková
Nové knihy v Místní knihovně Vsisko Viewegh, Michal: Zpátky ve hře Whitehouse, Lucie: Než jsme se poznali Kellerman, Jonathan: Motiv Jeffries, Sabina: Po čem touží vévoda Söderberg, Alexander: Druhý syn Towle, Samantha: Bouřlivák
Sheridan, Mia: Archerův hlas Kallentoft, Mons: Vodní andělé Jackson, Lisa: Strach zemřít Adler-Olsen, Jussi: Nesmírný Parks, Adele: Nevěsty bez ženichů Hlavatá, Dana: Nic nemusím
Brno, Druhé město 2013, 118 stran.
Připravila Eliška Navrátilová
Otevírací doba knihoven Velký Týnec pondělí a středa 15:00 - 18:00 hod Čechovice úterý 19 - 18 hod Vsisko pondělí a Středa 17 - 18 hod Telefon: pevná linka: 585 391 570 E-mail:
[email protected]
OBRAZY PŘÁTEL Zámecká galerie pro jeden obraz Přišlo jaro a tak jsem se rozhodl otevřít okna do širého světa. Naše galerie zahajuje nový výstavní cyklus současného výtvarného umění. Tematicky ani technicky není nijak omezen. Jsme připraveni uspořádat výstavu jednoho obrazu kterémukoliv tvůrci. Recenze vystaveného obrazu Mystika 22 autor Miroslav Šnajdr Jr. Bílá plocha obrazu je rozdělena pásem temné oblohy, na kterém září podivné hvězdné úkazy. Zubatý měsíc proniká do růžové kopretiny, výstražné hvězdy blikají reflexními barvami. Oranžové díry slibují průchod do jiného světa a nebo záhubu. Divoká řeka nebeských znaků. Obličej muže v zelených konturách je touto řekou částečně překryt. Jeho oko strnule hledí z temnoty. Vstříc světlu. za oponou, které vyzařuje z vlnky modré tváře. Anonymous. Snad je tam svoboda i odpověď na roztrženou chrámovou oponu. Všechny zájemce o umění srdečně zve Stanislav Denk
František Antonín hrabě Kostka z Kostky je potomek šlechtického rodu žijící v New Yorku. Po pádu komunistického režimu se s americkou manželkou Vivien a dcerou Marií (III.) vrací do Čech, aby převzal rodové sídlo. Kromě zámku „zdědí“ hraběcí rodina i personál: zpátečnického kastelána, který nenávidí lidi, hypochondrického zahradníka a kuchařku, která ponejvíce kleje a pije ořechovku. Chudobný navrátilec, emigrantství, místní zemitost, zámek jako konkurenceschopná atrakce, kníže Schwarzenberg, zpěvačky Cher a Helenka Vondráčková, to jsou motivy, z nichž autor, profesí kastelán, upředl sérii panoptikálně komických situací. V deníku Marie III., posledního potomka rodu, nenajdete násilí, erotiku, vraždy ani hluboké myšlenky. Má jedinou ambici: pobavit čtenáře. Kniha se stala nejúspěšnější humoristickou knížkou roku 2012 oceněnou Cenou Miloslava Švandrlíka. Brno, Druhé město 2012, 244 stran. Evžen Boček - Aristokratka ve varu Jedná se o pokračování knihy Poslední aristokratka. Aristokraté jsou v ohrožení, ale situace Marie Kostkové z Kostky je o to těžší, že denně potkává členy své bláznivé rodiny a k tomu několik výstředních zaměstnanců „nejchudšího zámku v Čechách“. Otec je skrblík, americká maminka se chce podobat princezně Dianě a největší událostí na zámku Kostka za posledních tři sta let byla svatba Helenky Vondráčkové. Rozdělení knihy je pouze marketingovým tahem, nemá žádné jiné opodstatnění. Celý příběh není nijak ukončen, ale jako oddechové čtení postačí (např. mezi dvěma nároč-
Jan Lipšanský - Deník Václava II. Hledání lásky, která mladému králi zoufale chybí, je hlavním tématem knihy psané formou deníku dospívajícího panovníka. V životě šestého českého krále z dynastie Přemyslovců Václava II. (1271-1305) nachází autor základní rozpor – v budoucnu moudrý král hodně přemýšlí o sobě a o světě kolem sebe, zároveň je stále ještě dítětem hledajícím lásku kdekoliv, i u lidí, kteří ho mohou zradit. Václav II. se totiž stal českým králem již jako sedmiletý, když jeho otec Přemysl Otakar II. padl na Moravském poli. Podle Přemyslovy vůle se ujal poručnictví a správy země Václavův strýc, markrabě Ota Braniborský, který nechal mladého Přemyslovce uvěznit. Sám autor říká, že spíše než historický román je to psychologicky pojatá studie inteligentního dítěte vystaveného extrémním podmínkám a jeho pokus zařadit se mezi dospělé a svět dospělých pochopit. Osobně na knize oceňuji zvolené téma, způsob zpracování, vykreslení psychologie hlavní postavy i jazykový styl.
Třebíč, Akcent 2009, 150 stran. Kamila Grmolenská
OBECNÍ SERVIS
7
OBECNÍ POLICIE INFORMUJE Připomenutí obecně závazných vyhlášek obce Velký Týnec Jako každým rokem jsou s příchodem teplejšího počasí spojeny zahradnické, stavební a jiné práce, při kterých jsou používány různé zařízení a přístroje způsobující hluk. Proto bych Vám rád touto cestou připomněl platné znění Obecně závazné vyhlášky obce Velký Týnec. (úplné znění všech OZV a nařízení obce Velký Týnec naleznete na webových stránkách obce - http://www.velkytynec.cz/vyhlasky-a-narizeni)
Nové dopravní značení na ul. Sokolská Parkování vozidel u zdravotního střediska a u kina bude nově regulováno dopravním značením. Bohužel opakovaně se stávaly případy, kdy řidiči nechávali zaparkovaná vozidla na těchto parkovištích i několik dnů v kuse (někdy i několik týdnů), čímž znemožňovali jiným krátkodobým návštěvníkům centra obce, využívat veřejné parkoviště. Nově budou tedy parkoviště označena dopravní značkou IP11a (Parkoviště) s dodatkovou tabulkou E13, kde bude uvedeno: parkování “na dobu max. 8 hod.“
Existuje možnost udělení výjimky z výše uvedené vyhlášky, o které rozhoduje obecní úřad vydáním správního rozhodnutí o udělení výjimky, a to na základě písemné žádosti žadatele.
Určitě není úmyslem okamžitě sankcionovat řidiče vozidel, kteří stanovenou dobu mírně překročí; popř. víkendové návštěvníky, kteří přijeli za rodinou. Každý jednotlivý přestupek bude vyhodnocen individuálně, a bude řešen v závislosti na konkrétních okolnostech. Víceméně se opravdu jedná o preventivní krok, který by měl zabránit zneužívání parkoviště pro dlouhodobé odstavování pojízdných nebo nepojízdných vozidel. Filip Raclavský
Druhou vyhláškou, která se týká především letních měsíců je Obecně závazná vyhláška obce Velký Týnec č. 2/2007, stanovující podmínky spalování suchých rostlinných materiálů v obci.
Mgr. Filip Raclavský strážník obecní policie Velký Týnec 725 544 540
[email protected] Úřední hodiny: pondělí 10:00 - 17:30 úterý 9:00 - 12:00 středa 9:00 - 12:00
K této vyhlášce si dovolím ještě poznámku. Je na zodpovědnosti každého, kdo se chystá v povoleném období spalovat rostlinné materiály, aby tyto materiály nebyly páleny úplně mokré nebo provlhlé. Kouř z mokrých rostlinných materiálů je agresivní, a také zplodiny, které vznikají při hoření vlhkých materiálů, jsou více škodlivé vůči lidskému zdraví, protože reakcí s vodní párou, vznikají další nežádoucí sloučeniny. Jako dobrý nápad se jeví i postup, kdy před plánovaným pálením informujete své sousedy o svém úmyslu a o termínu pálení. Může to být jednoduchá informace na lístečku vhozená do poštovní schránky s tím, že se sousedé mohou dopředu připravit; zavřít si všechna okna anebo např. nesušit vyprané prádlo na zahradě. Je to jenom o komunikaci a ohleduplnosti ke svému okolí.
Podrobnější informace o činnosti a dostupnosti obecní policie Velký Týnec naleznete na www.velkytynec.cz
Poděkování za pomoc při odstraňování havárie na vodovodním řadu
Rád bych všechny touto cestou požádal o dodržování Obecně závazných vyhlášek obce Velký Týnec. Respektováním ustanovení Obecně závazných vyhlášek obce vyjadřujeme ohleduplnost ke svému okolí a především ke svým nejbližším sousedům. Pokud nastane situace, kde budete konfrontováni s nedodržením některé Obecně závazné vyhlášky obce, můžete se obrátit jak na obecní policii Velký Týnec, tak i přímo na Policii České republiky. Samozřejmě, pokud nechcete ihned zhoršovat své sousedské vztahy přivoláním policejní hlídky, je možné oznámit porušování vyhlášek danou osobou i zpětně po události. Strážník obecní policie následně navštíví občana, který se měl dopouštět protiprávního jednání a v klidu mu vysvětlí danou problematiku, s ohledem na konkrétní situaci v místě události. Pokud by se měla situace v budoucnu opakovat, může mu být udělena bloková pokuta nebo bude tento občan oznámen správnímu orgánu Magistrátu města Olomouce. Mezilidské vztahy nebývají jednoduché, a proto vždy nabádám k ohleduplnosti a toleranci.
Ilustrační fotografie Dne 29. února došlo k poruše vodovodního řadu v Zámecké ulici ve Velkém Týnci. Na odstranění poruchy okamžitě nastoupila firma pana Václava Žádníka. Vodovodní řad se v místě poruchy nachází v hloubce 210 cm. Terén byl značně podmáčený únikem vody z vodovodního řadu a od 7:00 hodin, kdy oprava začala, až do ukončení opravy v 19:00 hodin byla komplikována trvalým deštěm. Během opravy se zemina neustále sesouvala do hlubokého
výkopu, ve kterém se udržovala voda z nasáklé zeminy. V těchto podmínkách pracovali pracovníci dvanáct hodin. Bylo jedno, zda pracovali v rukavicích nebo holýma rukama, neboť všechno měli na sobě zcela promáčené. Na této opravě pracovali Michal Skácel, Lukáš Houdek, Petr Ničman, Jaroslav Prečan, Václav a Jakub Žádníkovi. Velkou zásluhu na opravě prasklého potrubí měl pan Michal Skácel. V jeho případě šlo nejen o mimořádně vysoké pracovní nasazení, ale především o zachování zdraví. Neustále se pohyboval v mokrém oděvu ve studené vodě a blátě. Díky nasazení pracovníků byla ve večerních hodinách obnovena dodávka pitné vody do domácností. Upřímně řečeno - takovou zakázku na opravu vodovodního potrubí bych nepřál ani největšímu nepříteli. Všem patří velký dík! Jaroslav Chytil, místostarosta obce pro stavební záležitosti
8
OBECNÍ SERVIS
REDAKČNÍ DOTAZNÍK
Představujeme členy redakce Týneckých listů - Kamila Grmolenská, redaktorka
Jak se přihodilo, že obyvatelka Grygova se stala externí redaktorkou Týneckých listů? Plna dojmů z koncertu Dana Bárty jsem napsala poděkování starostovi Velkého Týnce za zprostředkování nevšedního zážitku. Požádala jsem ho o více informací pro článek do novin. Ten nakonec nevyšel v Grygovských novinách, ale v Týneckých listech. Grygovské noviny vycházejí maximálně 4x za rok (vloni 2x). Mě psát baví a „přespolní forma“ Týneckých listů mě doslova uchvátila. Pocházím z východních Čech, zažila jsem rivalitu Pardubic a Hradce Králové. Doufám, že nejen já nemám potřebu případnou rivalitu mezi Grygovem a Týncem řešit :-) Co, kdy a kde jsi vystudovala? Jaká je tvoje současná profese? Po Gymnáziu Dr. Emila Holuba v Holicích jsem vystudovala Filozofickou fakultu Univerzity Palackého obor česká - anglická filologie. Po studiu jsem byla v roce 2005 na stáži v Norsku, kde jsem učila angličtinu, francouzštinu a italštinu. Prohloubila jsem si tam znalost norštiny a dokázala se zorientovat ve švédštině a dánštině. Zní to ohromně, ale kdo zná jazyky, ví, že pokud se jim stále intenzivně nevěnujete, znalost je pryč. Bohužel. Jinak jsem zaměstnaná na Gymnáziu Jana Blahoslava Přerov a střední pedagogické škole, před nástupem na mateřskou jsem učila češtinu a angličtinu. V současné době jsi maminkou na plný úvazek. Kolik máš dětí a v jakém jsou věku? Děti máme tři. Igiskovi bylo v únoru pět, Dájovi byly teď tři roky a Amálce je rok a půl. Nenudíme se :-) V Grygově nás znají, ale třeba v Olomouci mě oslovila cizí paní se slovy, že jsem světice, že každá žena se třemi tak malými dětmi je světice :-) Jsi spíše konzervativněji založenou mámou s přísnějším výchovným režimem, nebo upřednostňuješ dnes tak preferovaný volnější výchovný postup? A proč? Určitě kombinace obojího, ale v prvé řadě se snažím stále si zachovávat nadhled, s úsměvem jde všechno líp. A když je v pohodě maminka, jsou v pohodě i děti. Pokouším se co nejvíce následovat rad doktorky Pekařové, protože fungují. Například nedělám nic, co už umí děti samy. A důležité je být důsledný, protože pokud děti udělají to, co mají udělat, zůstane spousta času na zábavu :-) Jsi členkou grygovského rodinného centra. Jakým aktivitám se grygovské maminky během roku věnují?
S mladšími dětmi mohou maminky navštěvovat kreativní dílnu s hernou a cvičení s dětmi. Samy za sebe se mohou věnovat józe, kterou nově naše centrum nabízí. Jinak aktivní maminky mají spoustu práce s plánováním našich hlavních aktivit, k nimž patří uspávání a probouzení broučků, koloběžkiáda, čarodejnice, besídky, jarmarky atd. Najdeš si při plném mateřském úvazku a aktivitách na obci čas i na četbu knih, které máš ráda? A pokud ano, který literární žánr upřednostňuješ? Najít čas sama pro sebe je teď těžké. Psát články i číst mohu až pozdě večer, v noci. Navíc Amálka se stále budí na kojení, takže ani tu noc nemám sama pro sebe :-) Ale čtení mě nesmírně naplňuje a dodává mi energii zvládnout běžný provoz. Týdně přečtu dvě až tři knihy. Zatímco na vysoké škole jsem se věnovala českému humanismu a alžbětinskému divadlu v angličtině, nyní vyhledávám spíše nenáročnou četbu, zejména historické romány. Nadšená jsem i z kreativních rukodělných knížek a poslední dobou tíhnu ke knihám s tématikou fengšuej, ájurvedy či jógy.
mi vadí, když si někdo vytváří domněnky, aniž by se zeptal na skutečný stav věci. Komunikace je základ. Žiješ na obci. Jak jsi s tímto životním stylem spokojená? Co považuješ za pozitivní stránky, co ti tady naopak schází? Vždy jsem tvrdila, že se nevdám a že nebudu žít v domku na vesnici. A jak jsem spokojená! Možná je to i tím, že životu v Grygově předcházel podnájem v olomouckém paneláku v jedenáctém patře ze třinácti. Pode mnou pes, nade mnou alkoholik. Velice si užívám toho, že i když vás v práci, venku něco nepříjemně zaskočí, zavřete za sebou dveře a máte
Jak bys sama sebe charakterizovala? Jsi kliďas, nebo máš spíše prudší povahu? Tvé přednosti, slabiny? Jsem typický Beran. Ohnivá, spontánní žena, kterou naštěstí ovlivnil manžel Panna. :-) Díky Honzovi už nejsem tak zbrklá, více přemýšlím, ačkoli se stále řídím Bocacciovými slovy: Lépe litovat toho, že jsme něco udělali, než litovat toho, že jsme neudělali nic. Ale tato moje spontánnost mi vynesla spolupráci s Týneckými listy... Hodně mě také zklidnily děti, čím víc jich máme, tím trpělivější jsem. Slabinou u mě (jako u spousty Beranů) je naivní důvěra v lidi. Věříme, že všichni lidé jsou dobří, a tak často narazíme. A sotva překonáme zklamání, už zase bezmezně věříme. Čeho si nejvíce ceníš na svém partnerovi, resp. blízkých lidech? Co ti naopak na lidech kolem tebe nejvíce vadí? Na Honzu se mohu ve všem naprosto spolehnout, což je při tolika dětech nesmírně důležité. Konec konců byl oprávněně zvolen Tátou roku 2015. Oceňuji jeho toleranci a postoj k dětem. Vnímá, že to nejsou moje děti, ale naše děti, a tak mohu bez výčitek odpoledne učit angličtinu či jít na jógu. Krásný vztah ale není zadarmo, musí se na něm pořád pracovat. Ostatní se snažím nesoudit, ale asi
Foto: archiv K. Grmolenské
klid. V Grygově se žije krásně. Upravená veřejná místa, dětská hřiště, kulturní život, sportovní vyžití. Les i lom nedaleko, nákupní centrum za kopcem a Olomouc vzdálená pět minut vlakem. Tvé hlavní přání pro šestnáctkový rok? V únoru jsem přečetla knihu Hvězdy nám nepřály (o mladém páru umírajícím na rakovinu) - a krátce poté byla hospitalizována naše dcera v nemocnici po stavu bezvědomí. Takže význam „zdraví“ se poněkud prohloubil... Ptal se Petr Hanuška
Z ANÁLŮ PAMĚTI
9
Dubnová výročí středomoravského regionu Před 160 lety – dne 3. dubna 1856 se v Kutné Hoře narodil Richard NAVRÁTIL, chemik, asistent a později ředitel cukrovaru ve Velké Bystřici. Otec Anny Navrátilové (1886-1969), spisovatelky a překladatelky, která užívala literární pseudonym Eva Jurčinová. Zemřel 31. 3. 1911 ve Velké Bystřici. (Lexikon české literatury.2/I. Praha Academia 1993. * Plachá, Z.: Eva Jurčinová. Velkobystřické noviny, 1995, č.12, s.3-4.)
Před 115 lety – dne 11. dubna 1901 se v Doloplazích u Olomouce narodil JUDr. Josef STÝSKAL, právník a pedagog. Studoval Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži, kde i maturoval (1921). Pak tři roky studoval teologickou fakultu v Olomouci, ale v r. 1925 odešel do Brna na právnickou fakultu, kde i v r. 1929 promoval. Zprvu pracoval u soudu v Brně a na zemském úřadu a v r. 1931 nastoupil na olomoucký magistrát. Po okupaci v r. 1939 byl předčasně penzionován a od r. 1940 působil v advokátní kanceláři. Krátce učil na Obchodní škole Pöttingeum hospodářskoprávní předměty a němčinu. Koncem války byl totálně nasazen. V r. 1946 se vrátil na olomouckou radnici, kde působil až do odchodu do důchodu (1961). Po osvobození byl členem ROTARY klubu, Klubu přátel výtvarného umění a jiných kulturních uskupení. Koncem 60. l. spolupracoval s Univerzitou Palackého na přípravě Academia filmu. Publikoval v odborném a celostátním tisku k odborným otázkám. Zemřel 1. 2. 1977 v Olomouci. (Ševčíková, H.: Dubnová výročí středomoravského regionu. In: Týnecké listy 2006, č. 4.)
Před 70 lety – dne 13. dubna 1946 zemřel v Olomouci akademický malíř František HOPLÍČEK, organizátor výtvarného života na Moravě a významný atlet. Pocházel z hanáckého selského rodu. Narodil se 23. 4. 1890 ve Zvoli u Zábře-ha. Výtvarné nadání u něj rozpoznal už na obecné škole učitel Jakub Lolek (1845-1917). První lekce z kreslení získal od prof. O. Lochmanna na reálce v Litovli, kde maturoval v r. 1907. Poté odešel do Prahy na Akademii výtvarného umění, kde studoval především figurální malbu. Malba Fr. Hoplíčka Po studiích trvale žil a tvořil v Olomouci. První soubornou výstavu měl už v r. 1910 v Litovli. Delší studijní pobyty měl ve Vídni a v Antverpách. Od r. 1914 byl členem Sdružení výtvarných umělců moravských v Hodoníně, jehož členové se snažili navazovat na tradice národopisné se smyslem pro lyrickou bezprostřednost. Několik let vedl i jeho časopis Umělecké listy. V Olomouci se podílel na založení Klubu přátel umění. Maloval portréty, krajiny a žánrové výjevy se smyslem pro hanácký folklór. Vedle obrazů a grafiky se sociálními náměty z prostředí venkova se věnoval i práci člověka v krajině na Hané, v podhůří Jeseníků i Drahanské vrchoviny. Obecné uznání se mu dostalo jako portrétistovi. Zajímal se též o malby nástěnné, sgrafita i návrhy na exlibris, sportovní diplomy, plakáty, pohlednice a řady různých námětů v oblasti užitého umění. Inspiroval se také sportem. Od mládí aktivně hrál hokej, zajímal se o atletiku. Od r. 1909 působil v SK Slavia jako všestranný vrhač. V r. 1917 byl Mistrem zemí Koruny české a v l. 1919-20 Mistrem ČSR v hodu diskem. Jako jeden z prvních českých umělců se věnoval sportovní tématice. Jeho obraz Běžci u cíle (s anglickým názvem Finish) byl odměněn medailí v umělecké části olympiády v Los Angeles v r. 1932. Závodil do r. 1939. (Filipová, M.: K malířskému dílu Františka Hoplíčka. In: Severní Morava, 40,1980, S. 76-77. * Stratil, V.: Výtvarní pedagogové a talentovaní žáci. In: 80 let gymnázia v Litovli. Litovel 1981, s. 128-129.)
Před 100 lety - dne 14. dubna 1916 se narodil v Heršpicích u Slavkova František BŘÍZA, ředitel Městské knihovny ve Šternberku. Na toto místo přišel v říjnu 1945. Zprvu pracoval jako úředník okresního soudu. Do knihovny nastoupil 1. 7. 1960 a ve funkci ředitele pracoval až do odchodu do důchodu (1976). O činnosti knihovny psal do knihovnického tisku v regionu. Poté pracoval v Okresním pedagogickém středisku v Olomouci, kde do r. 1982 zpracovával knižní fond. Ve Šternberku založil Sbor pro občanské záležitosti, kde byl dlouhodobým členem. Ve volném čase se plně věnoval zahrádce a byl aktivně činný ve svazu zahrádkářů. Pěstoval ovoce a sbíral a upravoval samorosty. Zemřel 31. 10. 2004 ve Šternberku. (Hlůzová, Vlasta: Prošli Šternberkem. Šternberk 2010, s. 13. * Šternberské listy 2006, č. 7, s. 11.)
Před 25 lety – dne 15. dubna 1991 zemřel v Olom o u c i R S D r. Z d e n ě k MIČKA, kulturní a politický pracovník. Narodil se 21. 7. 1927 v Kopřivnici. Studoval gymnázium ve Valašském Meziříčí, za války byl totálně nasazen na letišti v Prostějově a po osvobození žil s rodiči v Mořkově. Když se v r. 1953 oženil, pracoval ve státní správě v Novém Jičíně, Ostravě, Frenštátě a Olomouci. V průběhu let dálkově vystudoval vysokou školu v Praze. V r. 1969 byl vyloučen ze strany a zbaven všech funkcí. V l. 1970-90 pracoval v olomoucké okresní knihovně. Od r. 1974 byl pověřen výstavbou a estetizací knihoven v okrese. Úzce spolupracoval s Ing. Arch. Jiřím Procházkou (1913-89), významným scénografem Divadla Oldřicha Stibora a architektem kulturních institucí. Nesměl publikovat v celostátním tisku, ale jeho články najdeme v odborných časopisech: Čtenář, Čitatel, Z knihovnické praxe a Naše knihovna. V červenci 1990 byl plně rehabilitován, ale pracovní poměr mu byl ukončen již koncem téhož roku. O víkendech jezdil do milovaného Mořkova, kde byl i pohřben. (Hanzelka, Vratislav: Mořkov. Podhorská vesnice. 2000. Kdo byl kdo je kdo na východní Moravě. Ju-Na. 2010.)
Před 25 lety – dne 16. dubna 1991 zemřel v Olomouci Rudolf POGODA, kulturní a osvětový pracovník, kritik, novinář, dramaturg a zakladatel Divadla hudby a poezie v Olomouci. Pocházel z Kroměříže, kde se narodil 10. 3. 1922. Do Olomouce se přistěhoval s rodiči v pol. 30. l. Studoval Českou reálku, kde i maturoval (1941). Poté byl totálně nasazen. Po osvobození v r. 1945 vstoupil jako mladý nadšený redaktor do KSČ. Působil v redakci Stráže lidu, kam psal recenze představení hraných v Divadle Oldřicha Stibora v Olomouci a koncertů Moravské filharmonie Olomouc. Psal také úvodníky a za několik let byl jako mladý perspektivní kádr dosazen do funkce zástupce šéfredaktora. V r. 1955 byl náhle odvolán z funkce a vyloučen ze strany. Poté pracoval jako řadový dělník v n. p. Prefa a po čtyřech letech byl opět do strany přijat. Ve volném čase se věnoval zakládání divadelních, loutkových a recitačních uskupení na střední Moravě a v oblasti bývalých Sudet. Stál též u zrodu legendární Štafety, kdy se scházeli mladí recitátoři. V březnu 1956 je metodicky vedl a taky dramaturgicky řídil. Ve dnech 30. - 31. 3. 1957 stál u zrodu festivalu Wolkerův Prostějov. Recitátoři ze Štafety získávali ocenění v celonárodních přehlídkách a byli úspěšní i na Krajském festivalu poezie ve Valašském Meziříčí. Rudolf Pogoda zasedal ve festivalové porotě v l. 1965-72 a 1977-84, předsedou byl v l. 1967-69. Desetiletá existence Štafety neunikla pozornosti tehdejších médií a čas od času se objevovaly v tisku malé zprávy o činnosti. Občas taky vyjížděli členové Štafety se svými programem i do jiných měst. Předchůdcem divadla hudby ve smyslu programové skladby lze považovat Klubovnu hudby a poezie, která sídlila na olomouckém Kollárově náměstí a v r. 1966 se přestěhovala do Domu armády. Jejím zřizovatelem byla Lidová konzervatoř Okresního domu osvěty Olomouc, kde od r. 1966 pracoval jako vedoucí programového oddělení. Pozitivní výsledky tohoto uskupení vedly k rozhodnutí zřídit v Olomouci stálé Divadlo hudby a poezie. Byl to právě Rudolf Pogoda, kterému se podařilo získat prostor v objektu Denisova 47. Ve spolupráci s architektem Jiřím Procházkou se podařilo vytvořit nádhernou komorní scénu, v níž byla zahájena 24. října 1968 činnost. O rok později byl pan Pogoda vyškrtnut z KSČ a zbytek své kariéry až do odchodu do důchodu v r. 1982 dožil skryt v jedné kanceláři na Okresním kulturním středisku Olomouc. Nadále se staral o výchovu mladých, organizoval filmový klub, redigoval filmový bulletin, vybudoval knihovnu a dokumentační archiv. Byl též členem organizačního štábu Academia filmu Olomouc.
Před 145 lety – dne 21. dubna 1871 se v Dubu na Moravě narodil Vojtěch ŘÍHOVSKÝ, známý pod jménem V. Ř. DUBSKÝ, hudební skladatel a učitel. Jeho rodina z otcovy i matčiny strany byla hudebně založená. Otec i děd byli učitelé a ředitelé kůru v poutním chrámu Panny Marie v Dubu. Studoval německou reálku ve Šternberku a v Olomouci a poté odešel do Prahy na techniku, ale jeho zájem o hudbu byl silnější. V l. 1887-89 absolvoval var-
10
Z ANÁLŮ PAMĚTI
hanní školu, poté dva roky operní a pěveckou školu. V r. 1892 se vrátil do rodiště a pomáhal otci na kůru. O deset let později odešel do Chrudimi, kde se stal ředitelem kůru. Současně zde byl i učitelem hudby na soukromém ústavu učitelském. Aktivně se věnoval hudbě, hrál na klavír, housle, violu a působil zde i jako sbormistr. V r. 1914 odešel do Prahy, kde se stal ředitelem kůru v kostele sv. Ludmily na Vinohradech, do r. 1930 sbormistrem arcibiskupského semináře a za války pianistou 2. pěšího pluku. Jako hudební skladatel debutoval v r. 1887, kdy složil první skladbu. Napsal na třicet latinských a deset českých mší, přes sto skladeb katolické chrámové hudby. Upravoval lidové zpěvy z Moravy, skládal písně pro mužské sbory. Jeho skladby vycházely v Olomouci v nakladatelství Romualda Prombergera. Velký ohlas měla jeho sbírka hanáckých písní, která vyšla pod názvem Vzpomínky na rodný kraj. Zemřel 15. 9. 1950 v Praze. (Československý hudební slovník II. Praha 1965, S. 460-461. * Ševčíková, H.: Zářijová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2005, č. 9.* Hlůzová, Vlasta: Prošli Šternberskem. Šternberk 2010, S. 108-109.)
dagogicky působil na gymnáziu v Lipníku nad Bečvou. Poté krátce učil v Přerově, ale záhy byl propuštěn a poslán na nucené práce. Po osvobození v r. 1945 působil v Čs. rozhlasu Brno. V r. 1951 odešel do Olomouce, kde se stal ředitelem Krajského vlastivědného muzea a poté též ředitelem rozhlasového studia v Olomouci. V r. 1953 získal doktorát z pedagogiky. Po reorganizaci muzea odešel učit na ZŠ do Velké Bystřice a v l. 1958-70 do odchodu do důchodu učil na gymnáziu v Olomouci – Hejčíně. Další činnost dr. Kanyzy byla obsáhlá. Aktivně vystupoval v pěveckých souborech. Byl znalcem národopisu, zejména Záhoří. Psal povídky, básně, životopisy kulturních pracovníků, romány. Devět pověstí o hradě Helfštýně a jeho okolí vyšlo v knize Helfštýnské pověsti, ilustrované Jeronýmem Grmelou v r. 1959. V r. 1961 vydal román V městě kardinálově, v němž líčí pobělohorskou dobu v rodném Lipníku, byl spoluautorem Knihy o Lipníku n. Bečvou, kde napsal úvodní báseň Rodnému městu. O lipenském rodáku a mecenáši Janu Neffovi napsal studii Báseň a pravda. Své práce, v nichž zachycoval především minulost rodného kraje, uveřejňoval v nejrůznějších časopisech a sbornících. Věnoval se historickému místopisu, stál u zrodu ediční činnosti olomouckého muzea. V r. 1972 se autorsky podílel na vydání knihy 700 let obce Štěpánova. Publikoval v regionálním tisku, někdy pod značkou - jkz. Jeho články z historie Lipenska najdeme na stránkách Záhorské kroniky (1937 1938), Lipenského kulturního kalendáře (1973, 1979), Kdy, kde, co v Olomouci aj. Zemřel 12. 6. 1982 ve Šternberku. Pohřben byl v rodišti. (Doupalová, E.: Slovník sběratelů, vydavatelů a zpracovatelů moravských lidových pověstí. Praha, SPN 1987. * Ševčíková, H.: Haná v dětské literatuře. Olomouc 1993.)
Před 60 lety – dne 22. dubna 1956 zemřel v Praze v nemocnici na Bulovce pod cizím jménem Msgre Prof. PhDr.h.c Jan ŠRÁMEK, katolický kněz a politik, který byl tajně za asistence StB pochován do Před 50 lety – dne 27. dubna 1966 se v Olomouci hrobu své matky ve Vel- narodil Richard PACHMAN, hudební skladatel, zpěvák, kém Týnci. spisovatel a malíř.
Narodil se v Grygově v malozemědělské rodině 11. 8. 1870. Protože mu v útlém věku zemřel otec, postarali se o jeho vzdělání kněží. V r. 1888 maturoval na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži a poté absolvoval teologickou fakultu v Olomouci, kde byl vysvěcen na kněze (1892). Zprvu kaplanoval v Novém Jičíně, pak byl administrátorem v Životicích u Opavy a kaplanem ve Všechovicích u Kroměříže. V r. 1902 odešel do Brna, aby se věnoval politicko-organizační práci. V lednu 1919 sjednotil křesťanské proudy v Československou stranu lidovou. Organizoval křesťansko-sociální hnutí na Moravě. V l. 1921-39 vykonával ministerské funkce ve všech vládách. Souběžně byl v l. 1919-38 a 1945-48 předsedou strany. Po mnichovské zradě emigroval zprvu do Francie, poté do Velké Británie. Po uznání Československé exilové vlády se stal jejím předsedou, funkci vykonával až do dubna 1945. V l. 1945-48 byl náměstkem předsedy vlády, 20. 2. 1948 podal demisi. V březnu 1948 byl zadržen při pokusu o odchod do zahraničí a až do své smrti komunisty internován. Po třiceti pěti letech od Šrámkovy smrti byly jeho tělesné pozůstatky v září 1991 exhumovány a dne 12. 10. 1991 uloženy se všemi poctami do hrobu na Velehradě. (Biografický slovník Slezska a severní Moravy 1. Opava, Optys 1993. * sjl: Jan Šrámek na Velehradě. Kdy-kde-co v Olomouci, 1991, č. 11, S. 4. * Ševčíková, H.: Srpnová výročí středomoravského regionu. Týnecké listy 2005, č. 8.)
Před 110 lety – dne 25. dubna 1906 se v Lipníku nad Bečvou narodil PhDr. Jaroslav KANYZA, pedagog, prozaik a sběratel lidových pověstí. Dětství prožil v Týně nad Bečvou, kam se jeho rodiče z Lipníku přestěhovali. Reálné gymnázium studoval v rodišti a rok před maturitou odešel na klasické gymnázium do Kroměříže, aby se zdokonalil v latině. Po studiích francouzštiny a češtiny v Brně pokračoval ve studiu na filozofické fakultě. Poté krátký čas působil v brněnské univerzitní knihovně a od září 1933 do r. 1941 pe-
Od šesti let se vzdělával v hudbě a malování v LŠU. Maturoval na Slovanském gymnáziu v Olomouci (1984). Poté studoval obchodní fakultu VŠE v Praze a v l. 1989–94 Konzervatoř Jaroslava Ježka v Praze u Stanislava Jelínka, obory skladba a zpěv. Mezi jeho prvotiny lze počítat píseň Pro Mozarta (1991). V r. 1993 uskutečnil koncertní turné po USA, jehož součástí byla účast na hudebním kongresu ve Springfieldu (stát Massachusetts) a spolupráce s orchestry a sbory v USA. V následujících letech koncertoval v pražském Klementinu, na Křižíkově fontáně v Praze, po celé České republice i v zahraničí. Natočil řadu hudebních nahrávek, napsal hudbu k divadelní hře Nesmrtelný příběh (v r. 1995 hráno v Karlových Varech), muzikálu Babička (2000), filmu Začátek světa (2000), je autorem hudby a textů k muzikálu Baron Prášil (2002). Vystavuje své obrazy v ČR, Slovensku, Holandsku a Belgii, koncer-tuje s vlastní skupinou PRoject. Napsal skladby pro Newtown Symphonic Orchestra (New York, USA), pro MMC Choire (New Jersey, USA), Evu Pilarovou i jiné. Jeho CD Scarabeus bylo v r. 1996 použito jako oficiální dar Českého olympijského výboru na Olympijských hrách v Atlantě. Podobně v následu-jícím roce bylo jeho CD Universe oficiálním darem delegace prezidenta Václava Havla v Izraeli. V r. 2004 napsal autobiografickou knihu Jak chutná bolest (vydavatelství Formát). A o pět let později Jak chutná život (2009). Oratorium Mistr Jan Hus (premiéra v r. 2005, v r. 2006 za něj na Meziná-rodním festivalu Zlatá Praha obdržel Cenu Nadace Vize 97). V r. 2010 obdržel Cenu olomouckého kraje za význačný počin v oblasti soudobé hudby za projekt Missa Olomoucensis. Oblíbený autor historických románů Útes (2011) a Notre Dame (2012), bezmála třiceti autorských CD a stovek olejomaleb. V r. 2013 vyšla kniha Kdokoliv, ve které na příběhu populárního hudebníka Michaela Mana poukazuje na alarmující rysy současné společnosti, resp. na to, jak může být nezdravá láska nebezpečná a do jaké míry jsou v době počítačů a mobilních telefonů hranice našeho soukromí křehké a lehce prolomitelné. Poslední kniha s názvem Tylda je románem dle skutečného příběhu z období 2. sv. války rodiny Pachmanových. Jubilantovi přejeme hodně zdraví,pohody, a plno tvůrčí energie!
Staré týnecké pohlednice
Z archivu Vítězslava Kollmanna
Připravila Hana Ševčíková
Z ANÁLŮ PAMĚTI
11
Týnecký rychtář František Marek (1737-1804) a jeho rodina 4. část
Pudmistr Pudmistr (označovaný též purkmistr nebo purgmistr) s obecní radou, tj. 5 konšely, zastupovali zájmy obce. Tvořili obecní samosprávu, která však měla velmi omezené pravomoci. V čele vesnické (samo)správy byl totiž vrchností jmenovaný rych1 tář . Ten sice stál v čele obce, ale zastupoval primárně vrchnost. Zástupce pudmistra byl tzv. „mladší pudmistr“, který byl jedním z pěti konšelů. Při úředních jednáních, na smlouvách apod. se obyčejně uvádějí za obec jen tři osoby: rychtář, pudmistr a mladší pudmistr. František Marek byl pudmistrem jmenován minimálně v letech 1768 - 1770. Pudmistr byl zástupcem poddaných. Jeho pravomoc v soudnictví nebyla příliš velká, s obecní radou mohl řešit jen problémy vzájemných vztahů mezi obyvateli Velkého Týnce2. Pudmistr však měl významnou úlohu ve správě obecní pokladny, což mělo za důsledek, že v úřadu pudmistra se
poddaní střídali častěji než v úřadu rychtáře3. Pokud se však některý poddaný v úřadu osvědčil, byl pudmistrem jmenován i několik let za sebou, např. Jan Hrabal (9 let), Tomáš Sýkora (4 roky), Tomáš Vanýsek (6 let) a další. V důsledku absence souboru pramenů o obecních účtech se o finanční situaci obce dovídáme jen velmi strohé informace. Jednou z těchto informací je prohlášení týnecké obce z roku 1791 o splacení dluhu ve výši 300 zlatých, který měla týnecká obec od roku 1753 u týneckého záduší4. Finanční situace obce se tak začala pravděpodobně na konci 18. století zlepšovat. Současné působení rychtáře a pudmistra se v moravských vesnicích začalo šířit až začátkem 18. století5. Ve Velkém Týnci však působil vedle rychtáře pudmistr nejpozději roku 16896. Pudmistr byl volen obcí (sedláky a chalupníky), resp. navrhován obcí vrchnosti a každoročně ustano-
Obr. č. 1: Prostor bývalého panského dvora ve Velkém Týnci na indikační skice z roku 1833. Pro orientaci, dům č. p. 122 je dnešní dům č. p. 178 (Hadašovi).
Obr. č. 2: Označení nemovitostí, které získal během raabizace rychtář František Marek pro sebe a své dva syny.
vován vrchností při tzv. „obnovení úřadu“, kdy následně rychtář, pudmistr a konšelé skládali přísahu7. V praxi se správní (rychtář) a samosprávní (pudmistr a konšelé) moc v mnohém neodlišovala, spíše se prolínala a doplňovala. To dokazuje personální obsazení obou jejich hlavních představitelů, rychtáře a pudmistra. Oba pocházeli z obce, ze skupiny sousedů, která měla sama zájem na bezproblémovém fungování vesnického společenství8. Blízkost obou pozic v obci demonstruje jejich obsazení stejnými lidmi, např. Jakub Zacpal, pudmistr v 60. letech 18. století, se stal rychtářem v roce 1777, Matěj Novotný, který byl pudmistrem ve stejném roce, se stal rychtářem v letech 1783 - 1785. Stejně jako lze sledovat posun od pudmistra k rychtáři, lze sledovat posun z funkce mladšího pudmistra k pudmistrovi. Tento jev lze doložit např. u Josefa Vanýska, Jana Novotného, Karla Urbánka a také Františka Marka, který byl mladším pudmistrem roku 1765. Mezi týneckými poddanými najdeme i případy, kdy jeden poddaný prošel všemi třemi zmíněnými funkcemi. Jedním z těchto poddaných byl František Marek. Na ose funkcí: mladší pudmistr pudmistr - rychtář lze sledovat pouze posun ve směru mladší pudmistr rychtář, opačný postup z dochovaných pramenů nelze doložit. Lze tak pro týneckou správu a samosprávu vytvořit ideální model, jímž je kariéra Františka Marka. Zatímco na místě mladšího pudmistra nacházíme i mladé poddané (František Marek se stal mladším pudmistrem v 28 letech, pouhé 3 roky poté, co se ujal gruntu), ve funkci rychtáře jsou to většinou poddaní v pokročilém věku. Tento ideální model lze však sledovat pouze do 80. let 18. století. František Marek je posledním sedlákem ve Velkém Týnci, který ve svém životě zastával jak funkci pudmistra, tak funkci rychtáře. Od Jana Temlíka (pudmistrem v roce 1783) se žádný pudmistr minimálně do roku 1815
rychtářem nestal, a lze tak sledovat tendenci oddělit moc správní a samosprávní. Dalším důkazem tohoto jevu je zvolení Jana Hrabala císařským rychtářem týneckou obcí roku 17909. Týnecká obec si za císařského rychtáře nezvolila rychtáře Františka Marka, který byl primárně zástupcem vrchnosti, ale pudmistra Jana Hrabala. Zástupcům obce (rychtář, pudmistr a konšelé) měli vesničané prokazovat uctivost10. V rámci venkovské společnosti měl pudmistr své jedinečné postavení. O váženosti pudmistra a úctě k němu, resp. jeho funkci, nám podávají doklad např. svatební smlouvy. V analýze svatebních smluv najdeme pudmistra mezi svědky svatebních smluv v 75 % případů, lze zde tedy sledovat snahu poddaných mít mezi svědky i pudmistra11. Zdroje použité v textu: 1 - Vojáček, L. ‒ Schelle, K. ‒ Knoll, V.: České právní dějiny, s. 208. 2Tichák, M.: Paměti obce Velkého Týnce, s. 19. 3 -Srov. Chocholáč, Bronislav: Stalo se Léta Páně za rychtářství… Příspěvek k dějinám správy městečka Dolní Bobrová a k majetkovým poměrům jeho představitelů v 2. polovině 16. a v. 17. století. Časopis matice moravské 116, 1997, s. 127. 4 - ZAOpO, fond MCO, sign. g52/1, folio 38. 5 - Doušek, R.: Sebranice a jejich rychtář Ondřej Kanýz (1694‒1761), s. 66. 6 - Na listině zaručující rukojemství jsou podepsáni rychtář Jan Albrecht a purgmistr Jan Drozda. Viz ZAOpO, fond MCO, sign. g52/1, folio 18. 7 - Příkladem takové přísahy: Kalousek, Josef (ed.): Archiv český čili staré písemné památky české i moravské, sebrané z archivů domácích i cizích. Díl XXIV. Řády selské a instrukce hospodářské 1698 1780. Praha, 1908, s. 11‒12, 149. 8 - Doušek, R.: Sebranice a jejich rychtář Ondřej Kanýz (1694‒1761), s. 66‒67. 9 - ZAOpO, fond SPKO, sign. 16127, folio 109‒111. 10 - Doušek, R.: Sebranice a jejich rychtář Ondřej Kanýz (1694‒1761), s. 66‒67. 11 - Slavíčková, Pavla: Právní ochrana dětí v období prvních kodifikací. Praha, 2012, s. 105. Martin Drozda
Ilustr. obrázek: Stejné místo dnes...
12
ČLÁNKY
10x se zastupiteli Rádi bychom vám přiblížili Zastupitelstvo obce Velký Týnec ustanovené dne 5. listopadu 2014. Do konce volebního období vám představíme prostřednictvím ankety postupně všechny zvolené zastupitele. Jako prvního jsme si dovolili oslovit Mgr. Stanislava Denka, místostarostu obce. Jak dlouho bydlíte ve Velkém Týnci? 16 let Odkud pocházíte? Ze Slavkova u Brna. Do Olomouce jsem přišel studovat a potom jsme se zde s ženou na čas usadili. Ale nejsme měšťané, tak jsme hledali pro sebe a naše kluky nějaký přístav blízký našemu srdci. Ten jsme nalezli v malebné vesničce Čechovice. Co se Vám ve Velkém Týnci nejvíce líbí? Vesnický rozměr života. Co byste chtěli zlepšit? Když se řekne zlepšit, tak to trochu evokuje představu, jako by něco bylo špatné. Myslím, že naši předchůdci budovali svoji vesnici s tím nejlepším vědomím, že chtějí žít v pěkné a fungující obci. Na to bychom měli navázat. Mám takovou vnitřní vizi, jak by měla naše obec vypadat a kam by se mněl její vývoj ubírat. Dovolím si to uvést jen v jednoduchých odkazech. V oblasti služeb - vybudovat byty pro seniory. Doprava - bezpečná cyklostezka do Čechovic, opravy místních komunikací a chodníků. Infrastruktura - rekonstrukce starého kanalizačního řádu. Vzhled - opravy a rekonstrukce obecních budov. Krajina výsadba nových stromů. Co Vás v poslední době nejvíce pobavilo? To je velice těžká otázka. Já se hledím radovat ze života pořád a k tomu úsměv patří. Vzpomínám na nějakou zábavnou historku, o kterou bych se podělil. Ne všechny jsou publikova-
Foto: archiv S. Denka telné. Tak třeba tahle. Stříhal jsem v sadě stromy a v dálce se začal ozývat zuřivý štěkot. Najednou to zaharašilo v křoví a z meze k plotu se skutálel mladý kanec. Hned byl na nohou a za nazlobeného pochrochtávání odcupital do blízkého remízku. Vypadal u toho velmi směšně, jak kroutil hlavou, odfrkával a podupával. Co Vás v poslední době nejvíce naštvalo? Pán Pan Ki-mun generální tajemník OSN. Kde a jak trávíte pracovní čas? V tomto volebním období jsem uvolněným místostarostou pro finanční a legislativní záležitosti obce. Většinou tedy v kanceláři nad papíry, fakturami a u počítače. Občas v terénu
při koordinaci stavebních a udržovacích prací. Jak trávíte volný čas? Toho není mnoho a trochu se tak proplétá s tím pracovním. V naší obci se žije bohatým kulturním a spolkovým životem, takže se s panem starostou střídáme, abychom zajistili účast obce na všech těchto akcích. Čas, který netrávím pracovními radostmi a povinnostmi, tudíž ten „čas volný“ trávím většinou pracovně. Od jara do podzimu v sadě a při údržbě rodinného domu. V zimě v lese a přípravou palivového dřeva. Po večerech vlastní literární tvorbou a čtením. Máte nějakou oblíbenou knihu? Já miluju literaturu. To je, jako když máte ráda les. Rozhodnout se na-
jednou pro jeden strom je skoro nemožné. Takže bych spíše vyjmenoval oblíbené autory. Česká beletrie: Karel Václav Rais, Karel Klosterman, Jan Čep. Světová beletrie: Mika Waltari, Jack Kerouac, James Joyce. Česká poezie: František Gellner, Vladimír Holan, Bohuslav Reynek. Světová poezie: Robinson Jeffers, Allen Ginsberg, Paul Celan. Máte nějaký oblíbený sport (pasivně či aktivně)? Sport čtenářský, dlouhé obracení stránek a pokud se k tomu přidá oheň v krbu a sklenička červeného vína, tak bych se klidně účastnil i světové olympiády. Připravila Kamila Grmolenská
Reportáž z vinného koštu Práce v redakci našich listů je někdy skutečně vyčerpávající a skoro na hraně sebezničení. Jeden z takových úkolů tentokráte připadl i na mne. Napsat výše pojmenovanou reportáž. No dokážete si představit, jak si během takového vinného odpoledne mezi několika stovkami kvalitního vinného moku děláte poznámky do svého novinářského zápisníčku? Já jsem si to představil a už jsem viděl tu popsanou stránku. Nadpis vyvedený pevnými tahy a dokonce dvakrát podtržený. Pak se písmo začíná pozvolna roztékat, až se rozteče zcela a stává se nečitelným. A úplně dole kostrbatými tiskacími písmeny napsáno SKVĚLÁ AKCE. Tak jsem začal v myšlenkách rozvíjet druhou strategii. K té mne inspirovala báseň od Artura Rimbauda Opilý koráb. Dovolil bych si pro ilustraci přepsat alespoň jednu sloku.
…já, koráb z mlhovin, já, fantastické zvíře, já, jenž jsem prorážel kouř nebes jako zeď, kde roste převzácná pochoutka pro malíře – sluneční lišejník, zašlý jak stará měď… Rimbaud tuto báseň napsal pár dní před skutečnou cestou lodí. Samotná plavba pak dopadla, jak předpověděl. Dostal mořskou nemoc a bylo mu hodně špatně. Pohrával jsem si s myšlenkou napsat reportáž před samotným vinným koštem. V hlavě jsem měl dokonce už dobrou půlstranu zesumírovanou. Ale kde se vzalo, tu se vzalo, objevilo se mi na ní slovo ALUZE. Významově by se dalo ozřejmit jako narážka, nepřímý odkaz k historickému nebo literárnímu kontextu. Jenže ve mně toto slovo zarezonovalo jako HALUZE. No a s ním spo-
jené rčení „dostal se k tomu po haluzi“, to znamená nějak oklikou. No a lézt na vinný košt po haluzi mi nepřipadalo zrovna nejdůstojnější. Narazil jsem si tedy klobouk. Nasedl na svůj velocipéd a vyrazil vstříc dobrodružství.
http://usacek61.rajce.idnes.cz Vyjel jsem půl hodinky před začátkem, jelikož jsem si chtěl vše v klidu prohlédnout. Porozprávět s organizátory a pozdravit se se šikem vinných reprezentantů, kteří dorazili
na tento jubilejní desátý ročník. Pro tuto příležitost jsem si doma vyrobil neumělý slovníček přípitků. Chtěl jsem zahraniční reprezentanty oslovit například španělsky „Salud“, německy „Zum Wohl“, francouzsky „Santé“, rusky „Za zdarovje“, italsky „Alla salute“, maďarsky „Egészégére“, chorvatsky „Na zdravlje“. Žádný takový vinný vzorek, který by ocenil moji snahu, tam však nebyl. Pár vzorků od JUDr. Blanky Ďurinové mělo sice původ v Maďarsku nebo v Makedonii, ale po důkladném, mnohdy i několikaletém školení v moravských sudech už bezpečně rozuměli po našem. Většinou tam byli chlapci a děvčata z jižní Moravy, i když některá jména zní trochu německy, jako např. známý Müller a Thurgau, Rýnský ryzlink či Dornfelder. Nebo francouzsky - Sauvignon, Chardonnay. Kořeny je však pevně spojují s naší zemí mnohdy už celá staletí.
ČLÁNKY Na nějaké dlouhé rozhlížení však nabyl čas. Přišel jsem sice o půl hodiny dřív, ale v sále už vládl čilý ruch. Bylo to jako nastoupit do rozjíždějícího se vlaku. Nechal jsem si nalít první vzo-
ně jsem se cítil, když jsem se tak pozvolna seznamoval s ryzlinky a přemýšlel o tom, že sice na chuť jsou trochu tvrdší, ale povahou veselí kumpáni. Náhle vpadl do sálu jako
http://usacek61.rajce.idnes.cz
http://usacek61.rajce.idnes.cz
rek a začal jsem se s ním prohlížet, očuchávat, kroužit a zvolna usrkávat, a už tu byla první zastávka. Mužský pěvecký sbor Rovina z Velké Bystřice. Při jejich pevném rázném zpěvu se člověk tak nějak narovná a zvedne hlavu. Někdy i drobné zamrazení přeběhne po páteři. Podob-
velká voda lidový vypravěč a zpěvák Franta Uher z Lanžhota. Během té úsměvem a někdy i smíchem naplněné hodinky jsem se pomalu dostával k červeným vzorkům a začal v duchu filozofovat o tom, že v dnešním politicky korektním jazyce už jako by na humor nebylo
Vzpomínat je opravdu důležité Z mých dětských let vybavují se mi události, o kterých se tehdy hodně mluvilo doma, při práci v poli a také mezi pantáty, když se v neděli vraceli z ranní mše Výstavištěm. Byla to skupina okolo patnácti hospodářů komárovských, čechovských a hostkovských. S bratrem jsme velmi pozorně poslouchali, co se kde děje. Nikdo nás neodháněl. Slyšeli jsme o vysokých dodávkách obilí, mléka, masa, vajec, o vysokých daních. Nebo jak MNV dostávaly z okresu finance podle toho, kolik při volbách bylo bílých lístků. Nebo že v Hostkovicích při mlácení obilí u dvou největších sedláků kontrolovali milicionáři, kolik metráků obilí se namlátilo. Slyšeli jsme také, že MNV nechce povolit druhou zabíjačku ani těm rodinám, kde je více dětí. I dodávky tam byly vysoké, nic se nezohledňovalo. Dětské přídavky soukromníci nedostávali. Změna byla až v roce 1968. Také jsme slyšeli o poměrech ve fabrice, kde v národním podniku vznikla početná jednotka milicionářů jakožto ochránkyně pokroku. Chránili pracující, zakročovali proti zpátečníkům a nepřátelům lidově demokratického zřízení. Začal otevřený boj proti církvi, organizovali se nedělní brigády. Do Pionýra, ČSM vstoupila většina dětí a dorostu. V Týnci svazácká skupina často pořádala pěvecká vystoupení, zpívali se nadšeně sovětské častušky, také ve škole. Nadšený sbormistr svazáckého pěveckého sboru přetáhl i několik zpěvaček kostelního sboru k boji proti zpátečnictví. A nadšení tohoto soudruha vyvrcholilo v říjnu 1953 zatčením a odsouzením týneckého faráře P. Františka Šoupala a tvrdého třídního boje si také užil týnecký varhaník a kapelník dechovky Antonín Tomek starší. Od chlapu za homnama sme taky slešele o krčmaňských krabičkách, atentáto na Šrámka, o pozaviráni orlu, co bele na půti na Hostýně, odmitle jednotnů tělovýchovo a zdraveni „česť práce“ místo „zdař Bůh“. Taky sme se doveděle, proč se jednemo sůdruhovi z Komárova začalo řikat robátko. Padle taky ména sú-
druhu, keři svoje udavačstvo ve válko v Týnco a na Záchlomi zametle pod prah partizánštěnim a od května 1945 členstvim v KSČ. Nejtvrdší třídní boj se po roce 1955 soustředil na zemědělce, odpůrce vstupu do JZD. Tehdy v Týnci také bylo založeno JZD nadšenými komunisty, většinou úpadkovými hospodáři a bezzemky. V dědině se zabrali velké grunty, hospodářské budovy i bydlení, také všechny stroje a traktory. Nejprve do STS potom vše bylo převedeno do JZD. Nábor do JZD v letech 1956-1959 si užila naše rodina vrchovatě. O žních v r. 1956 nepřetržitě 11 dní po 8. hodině večer vtrhlo do domu 8 soudruhů, kteří přemlouvali rodiče až do půlnoci. Končilo to jedenáctým dnem, kdy soudruzi odvezli otce k intenzivnímu přesvědčování mimo dům - na tři dny, co se tam dělo, neřekl ani mamince ani nám. Jen třemi větami ohodnotil tento rudý teror slovy: „To se nedělo ani za Hittlera.“ V návaznosti na to podotýkám, že jako stařec po sedmdesáti letech života tady doma na dědině v Týnci mohu konstatovat, že diktatura proletariátu ve jménu třídního boje ve vlastním národě mezi spoluobčany a sousedy byla zákeřnější než diktatura cizích. Mýma zpomínkama na 40 let vláde zla chco jenom ledi probodiť ke správnymo mešleni. Je potřeba mloviť z očí do očí, meze dětima, rodičama, staříčkama, sůsedama. Dá nám to vic, než jenom mačkáni knoflíčku v počítačich. Fakta o minulosti neberte jako výčitke a zatracováni kehokolev, ale jenom jako přepomínko, jaky tade belo zlo. Berte to jako výzvo k opatrnosti pře našem jednáni ve svobodě dnes. Odpuštěni má ceno zlata, zapomináni je zrádny, muže znova poslůžeť zlo. A já věřím, že generace našich dětí a vnuků znovu začne respektovat DESATERO jako základní zákon. A bude se žít dobře všem.
místa. Franta Uher je genderově nevyvážený sexista, který chrlí vtipy s rasovým podtextem, ale je hluboce lidský, kamarádský a přátelský. Dělá si legraci z lidských slabostí a odlišností. Ne proto, aby někoho ponížil či zesměšnil, ale proto, aby ho přijal. Po vystoupení v Týnci odjížděl do Hodonína na romský bál. Myslím, že i tam mu zatleskají za vtip: „Dežo, našels už nějakou práci? Našel. Ale já su poctivé. Tak jsem ju hned vrátil.“ Z filosofického zadumání mě na zem vrátila cimbálová muzika Stanislava Gabriela z Babic. Jak začne hrát cimbál, tak si člověk hned uvědomí, že má nohy. Začnou si tak samy podupávat a pozvedávat se. Cifrovat se tomu také říká. A to je už člověku lehko a starosti jsou pryč! Závidím těm klukům v krojích to nadšení pro muziku a nefalšovanou radost z jejího provozování. Dobrou muziku však lze dělat i bez krojů, a tak se cimbál střídal s count-
13
ry kapelou Kalíšci ve vyvážené symbióze. Košt se dostává do finále a tím je vyhlášení Šampióna týneckého koštu. V bílých vínech za něj návštěvníci zvolili Zámeckého bobuláče – výběr z bobulí 2013 z produkce JUDr. Blanky Ďurinové z Bzence. Za červená vína stanulo na piedestalu Svatovavřinecké - pozdní sběr 2015 Šlajferčík z Bzence. Pořadatelé tentokrát vyhlásili i laickou degustační soutěž, aby si návštěvníci mohli vyzkoušet své chuťové rozlišovací schopnosti s počtem sedmi správně určených vzorků z celkových osmi. Vyhrála paní, jíž jsem zvládl pogratulovat i podržet její ruku ve své, ale jméno jsem už neudržel. Po tomto ceremoniálním zakončení 10. Týneckého koštu se rozjela volná zábava. Já jsem se pln dojmů rozjel na svém bicyklu domů broukaje si: „Ta jižní Morava je jistě krásná zem, osázená je vinohradem.“ Stanislav Denk
Vynášíme Smrtku, vítáme jaro Již tradičně se v březnu v Čechovicích konalo vynášení zimy. Mám pocit, že tato tradice již zaniká, protože se skoro každý třetí dům ptal, co to je za akci. Tak chci, aby se v tomto článku lidé dozvěděli, proč se tento zvyk stal tradicí a proč se slaví.
První ze zmínek o vynášení zimy je z roku 1366, kdy synoda v Praze popisuje zvyk vynášet na jaře z obce postavu představující smrt. Hlavním znakem tohoto obyčeje je slaměná figura oblečená v ženských šatech,
Vojtěch Hrudník Foto: 2x archiv autorky
také různě zdobená například stuhami nebo kraslicemi. Z barev se používá především bíla a černá. Poté byla figura nastrčena na tyč či se prostě vzala do rukou. Jinde byla dělána z tyčí obalených slámou. Je známá pod četnými jmény jako například Morana, Morena, Mařena, Smrt, Smrtka. Rituál se zpravidla koná na Smrtnou neděli. Děti obchází domy v obci a vykoledují si sladkosti a drobné peníze krátkou písničkou. Smrt je vynášena za zpěvu, kdy je poté za velkého křiku zapálena a vhozena do vody. Lidé se jí vysmívají, že už jim škodit nemůže. Je to západoslovanský lidový zvyk pocházející z předkřesťanské éry. Jako jedni z mála okolních obcí jsme si tuto pěknou tradici zachovali a dodržujeme ji dodnes. A já doufám, že v tom budeme pokračovat, dokud to bude možné. Marie Mráčková
14
ČLÁNKY
Jaro Skončila nám astronomická zima a začalo jaro, a to přesně 20. března t. r. Nastává tzv. rovnodennost. Je to moment, kdy slunce přechází přes rovník. V tento okamžik je den stejně dlouhý jako noc. Rovnodennost nastává dvakrát v roce a to právě na jaře a také na podzim. Opět se budeme těšit na dny plné sluníčka, kterých jsme si přes zimu moc neužili. Je dobré ale nosit stále při sobě i deštník, protože počasí bývá hodně proměnlivé. Příroda se na jaře probouzí ze zimního spánku. Lidé si na zahrádkách kolem domů provádějí tzv. „jarní úklid“. Začínají růst opět první jarní kytičky a také stromy. Zvířátka v přírodě budou rodit mláďátka a vše zase pěkně ožije. Letní čas začal v neděli 27. března, kdy se
posunul o hodinu dopředu ve dvě hodiny ráno. Zároveň jsme v tuto dobu oslavili i svátky Velikonoc. Křesťané slaví vzkříšení Ježíše Krista. Velikonoční neděle je den Zmrtvýchvstání Páně (Boží hod velikonoční). Slavnost Zmrtvýchvstání Páně patří mezi největší slavnosti křesťanského církevního roku. Letos jsme i poprvé slavili Velký pátek jako státem uznaný svátek. Pracující si tedy mohli užít dohromady čtyři dny volna a žáci i studenti opět celých pět dní. Lidé si v tuto dobu také přivykli pěkně zdobit domy, byty a zahrádky různými velikonočními a jarními dekoracemi. Zkrátka jaro je tu zas, oslavme ten krásný čas…
Jen tam, kde létá včelička, na stromech rostou jablíčka Do školky přiletěly včeličky a s nimi úžasné vyprávění o jejich životě. O tom, jak se vyvíjejí, jak jsou prospěšné pro člověka, jak vzniká med. Děti si zahrály na včelky. Nejprve si uklidily úl, nakrmily včelí miminka, postavily si z pláství včelí domeček a sbíraly do něj pyl. Vyzkoušely si včelařské kukly i s kuřákem. Na závěr si každý vyrobil vlastní svíčku z vosku a vybarvil omalovánku s včelí tématikou. Oddělení Sluníček a Koťátek
Michaela Kinclová, 9. třída
Sférické kino ve školce Každý pátek v měsíci navštěvujeme s dětmi z mateřské školy pohádkové představení v našem místním kině. Nejinak tomu bylo i tento měsíc, ale na děti čekalo ještě jedno představení, které mělo úplně neznámý název „Sférické kino“. Ani paní učitelky nevěděly, co mají přesně očekávat.
Vše vypuklo 23. března dopoledne v oddělení Berušek a děti už nějakou dobu přemýšlely, jak se to vlastně udělá, že se celé kino vejde do naší školky? Po příchodu do připravené třídy na nás čekala obrovská nafouklá koule. „ Jé, to je ale stan!“ „Tam bude čaroděj!“ ozývalo se od dětí.
Dovnitř jsme společně vstupovali s malými obavami a velkým napětím, co je asi uvnitř?! Pan „promítač“ nás vlídně pozval dál a my si posedali a polehali na podložky. Film se promítal do prostoru nad námi ve 3D provedení. Ocitli jsme se pod hladinou moře! Dojem byl úžasně reál-
ný. Děti z oddělení Kuřátek a Berušek zhlédly film „Podmořské dobrodružství“ a Koťátka, Sluníčka a Vrabci film „Život stromů“. Děti byly naprosto unešené a velice spokojené. Byl to báječný zážitek pro všechny! Eva Stoličková, učitelka z Kuřátek
Corazon – centrum aktivit v přírodě Vzdělávací centrum Corazon ležící mezi Velkým Týncem a Čechovicemi vás se začínajícím jarem srdečně zve do svého areálu s koňmi, poníky a dalšími zvířátky.
Od začátku dubna pro vás chystáme: Kroužek Pony klubu a Baby klubu. Přijímáme nové členy, děti se zájmem o zvířata a pobyt venku v přírodě. S námi se naučíte jak na koni jezdit, tak o ně i pečovat. Potkávat se budeme v úterý, pátek a sobotu. Můžete si vybrat, který den nebo dny chcete klub navštěvovat.
Jízda pro ženy. Cesta seberozvoje a relaxace pro ženy od 18 let. Probíhat bude v pátky a soboty. „Jízda na koni je jako tanec.“ Kroužek Malý farmář. Nabízí pro děti od 6 do 12 let možnost trávit volný čas u nás každé čtvrteční odpoledne. Dozvíme se něco o zvířa-
tech, rostlinách, nástrojích farmářů či o počasí a pranostikách. Začínáme od 14. dubna.
Pro rodiny s malými dětmi u nás máme otevřeno Rodinné centrum Koníček. Od dubna vám nabízíme hlídání dětí. Dopoledne pro děti od 4 let, jejichž rodiče si potřebují vyřídit to nejnutnější. Pohlídat děti vám můžeme v pondělky a ve středy. Kroužek Farmaříček. Brouček Farmaříček rád tráví volný čas s dětmi a jejich maminkami. Baví ho starat se o zvířátka, hrát si s nimi a moc rád něco hezkého tvoří pro sebe a své rodiče. Potkávat se budeme každou středu od 13. dubna. Víkend pro rodiny. Společně strávený čas s rodinou v našem areálu je tu pro vás, pokud nevíte kam s dětmi na výlet. Můžete si u nás udělat piknik, po domluvě se svézt na poníkovi a využít naše přírodní hřiště. Přestože nám teprve začalo jaro, my už přemýšlíme nad programem na léto. Připravili jsme nejen pro vaše děti Příměstské letní tábory, ke kterým neodmyslitelně patří i naše koně. Pojďte trávit léto s Corazonem! Více informací naleznete na www. corazon-os.cz nebo na tel.: 731 724 766 (Mgr. Markéta Skácelová). Markéta Skácelová
ČLÁNKY, DUCHOVNÍ SLOVO
15
Zmrtvýchvstání Páně Tato noc je od nejstarších dob zasvěcena našemu Pánu, který v ní vstal z mrtvých. Máme být jako lidé, kteří si vzali k srdci slova evangelia a s hořícími lampami v rukou očekávají Pána, aby je při svém příchodu nalezl bdící. Velikonocemi se ve světě zdánlivé nic nezměnilo: ve skutečnosti se však změnilo vše a svět se stal „novým stvořením“. A jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých Otcovou slávou, tak i my teď máme žít novým životem. Proto v této noci obnovujeme své křestní vyznání. V této noci si i my, podobně jako svaté ženy, máme vzpomenout na to, co řekl sám Ježíš, když ještě putoval Palestinou: „Syn člověka musí být vydán do rukou hříšným lidem, být ukřižován a třetího dne vstát.“ Tímto a ještě jinými výroky Ježíš výslovně předpověděl, že bude
mnoho trpět, bude vydán na smrt, ale potom vstane z mrtvých. Po sobotě, na úsvitu prvního dne v týdnu, řekl anděl ženám: „Nebojte se! Vím, že hledáte Ježíše ukřižovaného. Není tady. Byl vzkříšen, jak řekl. Pojďte a podívejte se na to místo, kam byl položen.“ Svaté ženy stanuly před hrobem a užasly nad tím, že je prázdný. Beránek byl zabit, a přece vstal! Zvítězil lev z Judova kmene, Davidův potomek. Událost, na kterou se odedávna čekalo, událost, která všechno vysvětluje, je tady! Kristovo vzkříšení je definitivní, Ježíš Kristus žije navěky, už nikdy nezemře! Jeho hrob je prázdný, definitivně prázdný. Pravda o vzkříšení Ježíše Krista byla pro život a víru první křesťanské obce pravdou ústřední. A jako takovou ji Tradice předává i nám. Vzkříšení je potvrzením všeho, co Ježíš
konal a učil. Stvrzuje též jeho božství. Syn Boží nás svou smrtí vysvobodil ze hříchu a svým vzkříšením nám otevřel brány věčného života. Ve víře žité jsme už vítězi, ve víře už zakoušíme něco z věčného života. Zde na zemi nemáme jenom ve víru ve vítězství: ve víře už máme vítězství. Apoštol Jan přece řekl: „Toto je vítězství, které přemohlo svět, naše víra.“ Jestliže nemáme živou víru ve zmrtvýchvstání, a tím i ve svoje osobní vzkříšení, pak je „marná naše zbožnost“. Dejme si na to pozor! Až ve vzkříšení opravdu uvěříme, pak budeme novými lidmi, velikonočními lidmi. Jak se připravit na tuto milost obnovy? Nic neodkládejme! Naše víra, to je vítězství, které přemáhá svět! Odložme lhostejnost, vlažnost a strach. Svaté ženy si cestou k hrobu říkaly: „Kdo nám odvalí kámen?“
Znepokojovaly se zbytečně, protože když přišly, kámen byl už odvalen. I naše srdce je často zavaleno kamenem, který nám brání plně žít svou víru a vkládat všecku svou naději v to, že vzkříšený Ježíš je skutečně přítomen mezi námi. Odvalme s pomocí Zmrtvýchvstalého hrobový kámen svých starostí, obav i zklamání a všude radostné hlásejme: Ježíš žije! A v jeho síle budeme žít i my! Ano, Pán Ježíš ukřižovaný opravdu vstal - a my jsme toho šťastnými svědky. Nechejme Ducha Svatého, aby se v nás modlil a obnovil v nás křestní milost. Vždyť když jsme spojeni s Ježíšem Kristem, jsme mrtví hříchu a živí Bohu. Zpracoval Páter Václav Haltmar, farář Církve římskokatolické
Zemřel Miroslav Spáčil, farář Církve československé husitské v. v. Přišlo to jako úder blesku z čista jasna nebe: bílá obálka obsahující parte: ThMgr. Miroslav Spáčil, farář Církve československé husitské na odpočinku. Zemřel po krátké nemoci v sobotu 12. března 2016 ve věku 86 let. Za pozůstalé Dagmar Spáčilová manželka a děti Pavel a Marta, bratr Vladimír.
Miroslav Spáčil s manželkou Dagmar
Pohřeb se konal 18. března v Husově sboru v Olomouci. Tím se uzavřela pozoruhodná životní kapitola života, který nebyl ani snadný, ani lehký, ale vždy plný optimismu a železné vůle. Týnečáci se na Spáčila pamatují jako faráře z let 1991 až 2001 a zároveň pilného a kultivovaného dopisovatele Týneckých listů. Poohlédněme se tedy po jeho životní pouti, neb málokterý osud obráží všechny peripetie doby jako léta Miroslava Spáčila. Miroslav Spáčil se narodil v roce 1929 v Brodku u Přerova v rodině železničního zřízence. V těžkých válečných letech studoval na gymnáziu v Přerově, kde v roce 1948 maturoval, aby odešel na studia na
Husitské teologické fakultě, kde se seznámil se svou pozdější manželkou. Po absolvování na podzim roku 1952 nastupuje místo ve Vsetíně, aby byl vzápětí povolán na vojnu. Po vojenské službě v roce 1954 se oženil a nastoupil na faru v Pěnčíně. Po-zději též v Konici. V roce 1957 přechází do Bohuňovic. Za stálých konfliktů s funkcionáři zde vydržel do dubna 1961, kdy byl z rozhodnutí státních orgánů zbaven duchovenské služby s tím, že musí nastoupit do výroby! Nastupuje tedy do kovodistribuce v podniku Ferona do Velké Bystřice jako skladník železných profilů. V roce 1967 mu bylo umožněno vrátit se ke kněžskému povolání a byl určen do Přerova, Brodku a Lipníku nad Bečvou. Ale již v roce 1973 my byl opět sebrán státní souhlas a on se musel vrátit mezi železo do Ferony. Zde setrval, jsa značně oblíben mezi dělníky, až do konce roku 1989. Ve Feroně vedl mj. i vzornou závodní knihovnu. Po změně poměrů nastoupil opět duchovenskou službu v Přerově, pak do září 1995 v Husově sboru v Olomouci. Od 1. října 1995 je už na faře ve Velkém Týnci, odkud odchází na odpočinek v srpnu 2001. Jako všude ve svých působištích se Spáčil zapojil do společenského života. Články v Týneckých listech ať již nábožensky zaměřené či vůbec kulturně patří do zlatého fondu měsíčníku, stejně jako vzpomínají pamětníci na brilantní kázání a skvělý zpěv o bohoslužbách v Husově sboru. Jsou v životě lidé, kteří pro nás znamenají víc nežli ostatní - o to horší je pak smířit se s jejich odchodem: do věčnosti a žít dále bez nich. Miroslav Spáčil byl mým přítelem a bude mi chybět jeho pohled na mé články, jeho rady a vůbec přátelství. Jaroslav Chytil
Foto: www.husuvsborolomouc.cz
16
ČLÁNKY
Rady zahrádkářům zdravé sadby, nepěstování jahodníku na jednom místě déle než tři roky, pěstování na stejném místě nejdříve po pěti letech, vyrovnaná výživa a pokosení porostu po sklizni.
Jaro je již tady. Všechno začíná rašit, zelenat se a kvést. Je to však i období nejintenzivnějšího výskytu chorob a škůdců na většině zahradních rostlin. Protože ale není nemožné v pár řádcích se zmínit o všech těchto problémech, tak proto jen něco o těch občas přehlížených.
Jádra ořechů po napadení bakteriální spálou
Foto: 6x J. Rod Jahody napadené šedou hnilobou Je jen velmi málo zahrádek, kde se nepěstují jahody. Jejich nejobávanější a všeobecně známou chorobou je šedá hniloba (plíseň šedá), kterou způsobuje houba Botryotinia fuckeliana (anam. Botrytis cinerea). Příznaky není třeba popisovat, protože jsou dostatečně známé. Základem ochrany je pěstováním odolnějších odrůd (velmi náchylná je především Senga Sengana, jako odolnější se uvádějí odrůdy Emily, Honeoye, Karmen, Pegasus, Prima, Redgauntlet a někdy i další). Dále je důležitý výběr vhodných lokalit, optimální hustota rostlin, včasná obměna porostů, nepřehnojování dusíkem, mulčování a podkládaní plodů. Na začátku kvetení jahodníků je možné provést ošetření přípravky Rovral Aquaflo, Signum, Switch, Teldor 500 SC nebo Thiram Granulo. V posledních letech se však vyskytuje na jahodách i antraknóza jahodníku (Glomerella acutata), která je se šedou hnilobou často
v případech, že se jedná o antraknózu, protože v případě bakteriální spály původce nepřezimuje na listech, ale v pupenech. Choroby částečně omezuje ošetření přípravky na bázi mědi, které by se měly aplikovat před květem a v případně ještě 2 až 3krát po odkvětu v inter-
Antraknóza jahodníku zaměňována. Proti této chorobě je možné použít přípravek Ortiva nebo Zato 50 WP. Ochranná lhůta je u těchto fungicidů pouze 3 dny. Přípravky Ortiva, Zato 50 WP, ale i přípravek Dithane DG Neotec a přípravky na bázi mědi (Champion 50 WP, Korzar, Kuprikol 50) je možné použít i proti velmi běžně se vyskytující bílé skvrnitosti listů (Mycosphaerella fragariae) i proti méně časté fialové skvrnitosti (Diplocarpon earliana). Základem ochrany proti těmto chorobám je používání
Bílá skvrnitost listů jahodníku
Příznaky bakteriální spály na povrchu ořechu U ořešáku královského (vlašského) se v posledních letech stále častěji vyskytují dvě choroby s velmi podobnými příznaky. Jedná se o antraknózu ořešáku, kterou způsobuje houba Ophiognomonia leptostyla (syn. Gnomonia leptostyla) a o bakteriální spálu ořešáku, kterou způsobuje bakterie Xanthomonas arboricola pv. juglandis. V obou případech se choroby projevují hnědými skvrnami na listech i plodech. Nákaza při časné infekci plodu často proniká mladou skořápkou až do jádra, které následně černá. Při silném napadení se skvrny spojují, napadené listy se deformují, zasychají a již koncem léta předčasně opadávají. Nejvíce jsou napadány ořešáky rostoucí v uzavřených a vlhkých lokalitách. Likvidace spadlých napadených listů má význam jen
Příznaky antraknózy ořešáku na listu valu 7 až 14 dnů. I když na svých zahradách máme většinou ořešáky, na jejichž ošetření bychom potřebovali helikoptéru, je třeba si uvědomit, že nejvíce jsou napadány listy a plody ve spodních patrech částech stromů, kde jsou pro obě choroby vhodnější podmínky a kde je možném ošetření provést s delší nebo teleskopickou tyčí. Jaroslav Rod
Kletba Roundupu a její alternativy Roundup je registrovaná ochranná známka pro skupinu totálních herbicidů vyráběných americkou firmou Monsato. Je to dnes celosvětově nejpoužívanější herbicid, přestože o jeho bezpečnosti vedou spory i experti. Zatímco mnozí sledují s obavami možné následky rozšíření Roundupu, jiní shledávají jeho riziko pro životní prostředí pouze minimálním. Hlavní účinnou látkou Roundupu je glyfosát, který se v rostlinách ukládá a není možné se jej zbavit ani omytím plodů. Podle některých studií se proto zbytky Roundupu běžně nacházejí v našem životním prostředí i v našich tělech. Firma Monsato dlouho tvrdila, že Roundup je pro člověka neškodný, protože šikimátová cesta (reakce, při které vznikají antioxidanty), jejíž narušení zabíjí plevel, neexistuje u vyšších živočichů a lidí. Ukázalo se ale, že narušení šikimátové cesty znamená narušení funkcí a života mikrobů, kteří žijí v našem organismu, čímž i celý lidský organismus poškozuje. Firma Monsato byla v roce 2009 usvědčena z klamavé reklamy. Roundup může vést k systémové
toxicitě a může být jedním z důležitých rizikových faktorů vývoje mnoha chronických onemocnění. Lékaři tvrdí, že glyfosát v nižších dávkách je toxický pro lidské buněčné kultury včetně embryonálních a placentálních buněk. Rovněž je genotoxický, zvyšuje pravděpodobnost genetických mutací a rizika rakoviny. Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny (IARC), specializovaná agentura Světové zdravotnické organizace (WHO), zařadila glyfosát v březnu 2015 mezi „pravděpodobné karcinogeny“. Glyfosát je dále dáván do souvislosti s onemocněními žaludku a střev, s autismem, neplodností, depresemi, nemocemi srdce či Alzheimerovou nemocí. Glyfosát škodí také naší krajině, protože snižuje její biologickou rozmanitost. Všichni vnímáme, jak mizí květiny kolem polí a s nimi také hmyz a ptáci. Z půdy se vyplavuje do vodních toků i podzemních vod a kontaminuje pitnou vodu. Zároveň negativně ovlivňuje složení orné půdy. I když se názory odborníků různí, já osobně se nemohu zbavit pocitu, že Roundup pro nás není vůbec bez-
pečný a pro naše zahrady ani potřebný, proto se zamýšlím nad jeho alternativami. Roundup se hojně používá k hubení plevelů v chodnících. Ráda bych vám nabídla jinou variantu. Moje babička vždy slévala vodu z brambor právě na plevel v chodníku. Dělám to podle ní. Pokaždé když v létě vařím brambory, slívám vodu na plevel ve spárách. Velmi to pomáhá. Občas nějaký sice vyraší, ale ten už snadno vytrhnu rukou. Není to v žádném případě zdlouhavé a pracné vytrhávání škaredě zarostlého chodníku. V zeleninových a květinových záhonech dnes mnoho lidí používá proti plevelům polyethylenové fólie či netkané textilie. Myslím si, že i toto je pro nás a přírodu mnohem přijatelnější varianta nežli Roundup. Ekologicky smýšlející lidé používají také třeba papírové krabice. Možná najdete i jiné přírodní a neškodné varianty. Na tyto materiály nebo i bez nich dále vrstvíme přírodní mulče, např. štěpky z odřezaných větví, které po nasypání na záhony dokonce nádherně voní. Mulčovat můžete samozřejmě i mulčovací kůrou, pilinami, listím (pod stromy a keře), posekanou trávou, slámou, štěrkem
nebo oblázky. Oblíbený a pěkně vypadající je také živý mulč. Jsou to velmi nízké rostliny v podrostu pod keři a stromy (např. barvínek, vrbina penízková, rozchodníky, břečťan). Mulčování lze využít také podél plotů namísto postřiku Roundupem. Mulč zabraňuje nejen růstu plevelů, ale udržuje rovněž vlhkost v půdě. Nemusíme tedy tolik zalévat. Bonusem mulčování je také to, že pokud na jaře shrabané listí a posekané větve použijete jako mulč (nebo přidáte do kompostu), nemusíte je pálit a kouřem obtěžovat sousedy. A pokud na nás plevel přece jen vyzraje, můžeme ho většinou dobře zužitkovat v kuchyni. Divoké bylinky zkuste přidat do salátů, polévek, zapékaných jídel nebo třeba do jarních koktejlů (green smoothies). Z kopřivy a bršlice kozí nohy lze udělat v dubnu špenát, z kopřivy také čaj. Popenec břečťanovitý použijte místo majoránky, z pampeliškových květů si vyrobte med proti zimnímu pokašlávání a sedmikráskami si pokrmy krásně ozdobíte. Zdroj: Internet https://cs.wikipedia. org/wiki/Roundup a http://www. margit.cz/roundup-ohrozuje/ Jana Piechová
SKAUTSKÉ OKÉNKO Velký jarní úklid je za dveřmi, přidáte se?
Jak se může každý přesvědčit při procházce po okolí, stále jsou mezi námi spoluobčané, kteří jsou schopni bez jakéhokoliv studu odhodit odpad kdekoliv do trávy nebo jsou dokonce schopni vyvézt větší množství odpadu kamkoliv za vesnici. Zejména na jaře je pak vidět, že se odpad hromadí, příkopy okolo cest jsou doslova posety lahvemi, plechovkami a různými jinými odpadky. Je jisté, že drtivá většina z nás se takto necho-
vá a nenecháváme odpadky tam, kde nám odpadnou od rukou. Přičiněním několika jedinců se však stav stále zhoršuje. Pokud my ostatní budeme jen přihlížet a odpad nadále přehlížet, bude situace stále horší. Aby se něco začalo měnit k lepšímu, je potřeba aby se našli lidé, kteří budou protipólem. Lidé, kterým to není jedno. Lidé, kteří půjdou, a budou ochotni nepořádek v přírodě uklízet. V tento moment je potřeba zdůraznit dvě věci. V první řadě je zcela jisté, že se nikdy nepodaří dosáhnout zcela čistého okolí. Těch pár lidí, kteří se najdou a jsou ochotni udělat něco pro životní prostředí, nejsou všemocní a odpadky se ze dne na den nepřestanou v přírodě objevovat. Zadruhé by však bylo alibistické a utopické čekat, že odpad v přírodě uklidí jeho původce nebo majitel pozemku, což je v mnoha případech obec, správa silnic, lesy ČR atd. Důvodem pro sbírání odpadu není snaha zázračně vyčistit svět nebo dělat práci za někoho jiného. Důvody proč by se měla i veřejnost zapojovat do úklidových akcí jsou zejména tři. Ve
většině případů jde o veřejný prostor, který užíváme my všichni (ulice, cestičky, silnice, veřejná prostranství, zelené plochy…) a není tedy od věci podílet se na jejich zvelebování. Dalším důvodem je výchovný aspekt. Zejména mladá generace by měla mít pozitivní vzory a měla by mít možnost se aktivně zapojovat do řešení problémů, se kterými se potýkáme. Jen pokud přijmou za přirozený fakt, že normální je starat se o čistotu a ne znečišťovat, jedině tehdy je v budoucnu možné dosáhnout lepšího stavu čistoty našeho okolí. V neposlední řadě můžeme mít dobrý pocit z toho, že nám není lhosejné místo, kde žijeme a umíme udělat také něco pro ostatní a pro okolí, nejen pro sebe. Vloni se náš čechovický skautský oddíl zapojil do celorepublikové akce Ukliďme Česko. Uklidili jsme ulice obce a pár míst v okolí. Letos se akce jako lavina rozšířila i do ostatních oddílů našeho střediska a úklid tentokrát organizují všechny naše oddíly. V sobotu 16. dubna se tak bude uklízet ve Velkém Týnci, Čechovi-
cích, Vacanovicích, Doloplazích, Velkém Újezdu i ve Velké Bystřici. Skauti si rozhodně nechtějí příležitost pro dobrý skutek nechat jen pro sebe. Udělat správnou věc může kdokoliv. Připojte se tedy k nám a pojďme společně věnovat pár hodin našemu okolí. Projdeme ulice obcí, veřejná prostranství a vytipovaná místa v okolí. Každý si bude moci vybrat, k jakému typu úklidu se bude chtít připojit. Je možné vyrazit na procházku po okolí a jednoduše sbírat odpadky, na které se narazí (vhodné pro rodiče s dětmi). Je možné se připojit k odhodlanější akční skupině a vyrazit zlikvidovat místo s větším množstvím odpadu. Pytle na odpad a rukavice jsou přichystány. Dárek pro každého účastníka také. Úklidové akce se konají za podpory obce Velký Týnec a pod záštitou pana Mgr. Stanislava Denka, místostarosty obce. Sraz 16. dubna v 9.00 u zdravotního střediska ve Velkém Týnci a u obecní úřadovny (skautské klubovny) v Čechovicích. Těšíme se na vaši účast. Jiří Dvořák
Panteří přespávačka Ve čtvrtek 24. března jsme se sešli v 19:00 hodin u naší klubovny. Dali jsme si dovnitř věci na spaní a poté jsme se vydali před novou školu a zahráli si pár her. První hra se jmenovala Na rybáře.
se přesunuli dovnitř do klubovny. Tam jsme hráli hru, která se jmenovala Kimovka. Vzali jsme dvacet předmětů, které jsme položili na koberec. Poté jsme měli tři minuty na to, abychom si jich co nejvíce
A je třikrát, B je dvakrát. Následující hra byla podobná curlingu, akorát jsme hráli s míčem a smetákem. Nakreslili jsme dva body od sebe vzdálené asi čtyři metry, jeden odpalovací a druhý terč. Postupně jsme každý měli za pomocí smetáku dostat míč k terči jedním dotekem. Ten, kdo byl nejblíže svým odpalem, vyhrál. Při další hře jsme se rozdělili na dvě skupiny. Ve skupině jsme měli jeden mobilní telefon a měli jsme za úkol udělat co nejlepší selfie s danou věcí. Například s košem, stolem a podobně. Pokračovali jsme Vsázenou. Na papír se napsala čísla 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10, 11, 12. Vzali jsme dvě kostky a každý dostal na začátek čtyři bonbony. Házelo se kostkami, když vám padla 3, 4, 5, 6, 8, 9, 10, 11, tak jste si z políčka vzali bonbon, nebo ho tam dali, když tam nebyl. Pokud vám padla 7, tak jste automaticky bonbon dávali, ale pokud vám padla 2 nebo 12, tak jste brali
Foto: M. Malík Spočívala v tom, že jeden z nás byl rybář a ostatní rybičky. Rybář měl pochytat všechny rybičky na jeden nádech a přitom říkat hutututu. Navíc se mohl nadechnout jenom na jednom určeném místě. Hra byla super, jako obvykle. Potom jsme se přesunuli do temných koutů před školou a zahráli si hru s názvem Dobývání pevnosti. Udělali jsme kruh z lana a rozdělili se na dvě skupiny. Jedna skupina byli útočníci a druhá obránci. Obránci měli za pomocí hadrových koulí ochránit pevnost před útočníky. Jelikož nám začala být zima, tak jsme
zapamatovali. Po časovém limitu Víťa překryl věci plachtou a my jsme měli za úkol jich, co nejvíce zapsat do našich deníků. Po této mozek vyčerpávající hře jsme hráli hru, kterou si nachystal Vlk. Bylo to něco jako aktivity, ikdyž né tak docela. Byli jsme totiž ve dvojicích a taky jsme si karty netahali sami, ale vždy je nám vytáhla nějaká jiná dvojice. Další hra byla s morseovkou, opět jsme byli ve dvojicích. Chodili jsme po klubovně a hledali papírky s písmenkem z morseovky. Až jsme jich našli co nejvíce, měli jsme je vyluštit a říct Víťovi výsledek. Např.
Foto: M. Malík
všechny bonbony ze 7. Poslední hrou této přespávačky byla hra Lodě. Rozdělili jsme si papír A4 na šest dílků. Opět se házelo kostkou. V každém políčku jsme pomocí hodů kreslili části našich lodí. Až jsme měli své plavidlo hotové a hodili jsme číslo, na kterém jsme měli kompletní loď, mohli jsme střílet na jednoho ze svých sousedů. Úkolem, bylo v tomto případě ještě jednou hodit číslo s kompletní lodí a poté číslo, které vám padlo tak tu loď jste sousedovi potopili. Po tomhle zběsilém hraní Víťa donesl svíčky a zhasl světlo. Načež nám začal číst první zápisy z kroniky naší družiny. Po tomto výletu do minulosti již nezbývalo nic jiného než si zapnout film a poté jít spát. Ráno jsme po náročném vylézání ze spacáků uklidili klubovnu a rozešli jsme se domů. Michal Malík
18
SPORT
Mariášový a kulečníkový turnaj v „Důlní“ XIII. ročník prestižního mariášového turnaje „O Týneckého krále v mariáši“ proběhl 5. března. Letos se turnaje zúčastnilo 27 hráčů. Kromě místních byli pozváni hráči z Olomouce, Suchonic, Blatce, Bolelouce a Drahlova. Ve 14. hodin proběhlo losování a mariáš začal. Hrálo se 7 kol po 30 minutách u 9 karetních stolů. Jednotlivé výhry a prohry se průběžně zapisovaly do počítače. Mariáš hrajeme dvacetníkový. Do posledního kola vůbec nebylo jisté, kdo vyhraje. Nakonec o výhře rozhodl pouhý dvacetník a vítězem se stal Honza Koutný, který jako jediný vyhrál turnaj po třetí. Výhra byla 48,60. Na druhém a třetím místě s výhrou 48,40 skončil host pan Vysloužil a Míša Krbeček. Mezi nimi rozhodla výhra v kole, ve kterém se potkali. Pro zajímavost na posledním místě skončil Leo Novosad s prohrou - 53,20.
Turnaj běží tradičně od Vánoc a kluci spolu soupeří od základních skupin, dalších skupin, čtvrtfinále a semifinále. Hraje se na čas a zápasů je moc - proto je turnaj tak dlouhý. Navíc hrajeme i o cenu útěchy, která je také velmi atraktivní. Letos ji vyhrál Alošek Prečan. Turnaj je snímán kamerou a hosté se mohou dívat i u televize. Vedle televize je i počítadlo, takže všichni víme i skóre. O třetí místo se popral Jirka Berka, který podlehl Romanu Havlíčkovi. Do finále se letos poprvé dostal Peťa Šindler, který velice potrápil nejlepšího hráče - obhájce Laďu Švestku. Prohrál o pouhých 40 bodů.
Během obou turnajů bylo skvělé občerstvení a každý hráč si odnesl věcnou cenu. Raritou na kulečníku letos byli 3 kohúti pro finalisty, kteří nakonec létali po předání cen po hospodě.
Hned za týden 12. března proběhlo finále XV. ročníku kulečníkového turnaje „O Týneckého kohúta“.
Tenisová sezóna je zahájena
Tímto bych chtěl poděkovat Obecnímu úřadu Velký Týnec a všem sponzorům, kteří jsou po celý rok vyvěšeni v Důlní hospůdce. Vlastislav Ján
Foto: J. Kalfa
Fotbalové jaro začalo V Přáslavicích za tři body
Ahoj tenistky a tenisti, ve čtvrtek 24. března 2016 přijela na naše tenisové kurty odborná firma, která nám jako každý rok provedla přípravu kurtů na sezónu. Nyní je třeba kurty válet a kropit, ať můžeme co nejdříve hrát. Domluvte se, prosím, s paní Gubovou, 776 639 799, nebo s panem Králem, 732 224 342. Jak už jistě víte, tento rok se nevybírají členské příspěvky, ale bude se platit za odehrané hodiny. Sazba je 100,- Kč a při využití umělého osvětlení 150,- Kč za hodinu. Hrací doba při umělém osvětlení je do 21:45 hod. Děti a mládež do 18-ti let můžou hrát zdarma mimo lukrativní dobu (denně do 16:00 hodin). Rozpis na sezónu 2016 dává dohromady Jirka Hořava, 602 784 624. V případě zájmu se u něj hlaste!!! Předem děkuji za pomoc! Od pondělí 4. dubna 2015 jsou v provozu naše tenisové kurty, takže je budeme moci využívat dle rozpisu. Zvláště teď na začátku sezóny, kdy kurty jsou ještě měkčí, je potřeba se o ně více starat. Při „vyšlápnutí” kusu antuky během hry je potřeba toto opravit ihned po
ukončení výměny - botou díru zahrnu a zašlápnu. Pokud to začnete po sobě spravovat až po gamu nebo setu, už to bude větší oraniště. Více nerovností = více práce na spravení, a ještě budete naštvaní, že vám to na tom špatně odskočilo. Dále je potřeba klást důraz na úpravu povrchu po ukončení hry. Po ukončení hry a zahrnutí děr je nutno kurt srovnat dřevěným hrablem. Uprostřed kurtu lze rovnat všemi směry, ale v prostoru u lajny jezdit částí hrabla po lajně, ne přes lajnu, aby lajna nevystupovala. Posledním úkonem je urovnání kurtu sítí. Prosím správce o odemykání všech postranních branek, protože i nám to při naší „mistrovské” hře sem tam uletí. Připomínám obuvi!
nutnost
tenisové
Díky, že jste chodili kropit a válet. Srdečně zveme k využití tenisových kurtů i všechny neorganizované zájemce!!! Michal Židák
Zimní pauza už je minulostí a opět se rozjela fotbalová sezóna. Muži zajížděli v jarní premiéře do Přáslavic. Ti, co přišli na utkání trošku později, s největší pravděpodobností neviděli první dvě branky. Nejprve zakončil pěknou kombinaci ve druhé minutě Standa Hrudník 0:1! Domácí za dvě minuty vyrovnali po zavahání u rohového praporku a následném nepokrytí ve vápně 1:1! Zbytek poločasu byl vyrovnaný se šancemi na obou stranách a bez gólového efektu! Uhodilo až dvě minuty před odchodem do kabin. Opět pěkná fotbalová akce a přesné zakončení Lukáše Majera 1:2. Vstup do druhé půle byl opět v režii Lukáše, který po dvou
minutách využil zmatku v domácí obraně a střelou na zadní tyč zvyšoval na 1:3. Ve zbytku utkání jsme měli ještě několik možností domácí definitivně srazit do kolen, ale místo toho přišlo v závěru snížení. Nakonec se našim podařilo vítězství uhájit a připsat si důležité tři body! Přáslavice - V. Týnec 2 : 3 (1 : 2) Br: 43. a 47. Majer Lukáš, 2. Hrudník Stanislav Sestava: Janák - Dosoudil, Švéda, Grofek, Coufal M. - Kovařík, Koliba (75. Fabisz), Hrudník, Majer (85. Mádr) - Glier (33. Ehnenberger), Pospíšil
Penalty rozhodly První jarní domácí utkání nedopadlo dle našich představ. Bylo to 90 minut trápení s několika 100% šancemi, které zůstaly nevyužity. Po bezbrankovém stavu přišly na řadu pokutové kopy, které jsme zvládli a připsali si bod navíc! Včera dorostenci podali výborný výkon a proti favorizované Mohelnici uhráli remízu 4:4! Herní a brankový koncert předvedl Standa Tabulka muži
Hrudník, který si připsal hattrick, jednou skóroval David Charvot. V. Týnec - Příkazy 1 : 0 np (0 : 0) Sestava: Janák - Dosoudil, Švéda, Grofek, Coufal M. - Koliba (85. Mádr), König (78. Glier), Hrudník, Majer Kovařík, Pospíšil
Foto: Petr Hanuška Zlatá svatba manželů Dvořákových z Majetína, která se konala v naší obřadní síni 6. února
Foto: Petr Hanuška
Foto: Petr Hanuška Foto: Petr Hanuška
Velikonoční bohoslužba na Zelený Čtvrtek
Slavnostní mše celebrovaná olomouckým metropolitou Janem Graubnerem u příležitosti 150 let od narození týneckého rodáka arcibiskupa Leopolda Prečana
Stoleček zamilovaných u firmy Lola Nováček
Foto: Junák Čechovice
Foto: Petr Hanuška
Velký pátek - Boží hrob
Čechovičtí hrkači
3x velikonoční dílnička v Čechovicích (12. března)
Foto: 3x V. Vránová
Foto: archiv rodiny Dvořákových
Přišla zima do vsi - tedy jen na skok
Foto: František Kraváček
Zleva: Eliana Černá, Nikola Vavřinec, Vojtěch Nakládal, Jiří Pazdera, Dominika Jedličková, Dominika Rozehnalová, Emma Drexlerová, Monika Hadačová
TIP NA VÝLET On ten titulek dubnového tipu na výlet není až tak pravdivý. Po většinu času budeme dnes kroužit po západním okraji hlavního města, ale nebojte, i na tu Prahu nakonec dojde. Všechny tipy na výlet, které pro Týnecké tipy píšu, jsou osobně vyzkoušené. A tento máme spolu s rodinou a kamarády ještě v živé paměti. Na letošní velikonoční víkend jsme si naplánovali výlet za poznáním míst v Praze a jejím okolí. V plánu jsme měli exkurzi na Letišti Václava Havla v Ruzyni. Dále jsme si chtěli potvrdit si, že na Okoř je cesta opravdu vroubená stromama, podívat se do Lidic a Národního divadla. Jako výchozí bod našeho pražského dobrodružství jsme si vybrali penzion Pivovarský dvůr v Chýni, vesnici autem nedaleko pražské čtvrti Zličín, odkud se dá metrem pohodlně dostat do centra. Prvním bodem našeho nabytého programu byla exkurze na ruzyňském letišti.
Na víkend do Prahy...
Zájemce o prohlídku odkážu na internetové stránky www.prg.aero/ cs/, kde si mohou vybrat z celé škály prohlídek šitých na míru ať už dětem nebo vášnivým fotografům.
V neděli na nás čeká trocha kultury. Jak píše pan starosta na jiném místě Týneckých listů, že by každý Čech měl vystoupat na horu Říp, já k tomu přidám i to, že by měl navštívit Národní divadlo.
I tady si užíváme klidu, který sem ale jaksi patří.
Z široké nabídky prohlídkových tras jsme si vybrali tu pro nás nejvhodnější. Na začátek jsme prošli letištním terminálem č. 3, který pamatuje například slavný návrat hokejistů z Nagana nebo čerstvě čínského prezidenta.
Po nezbytné bezpečnostní prohlídce na nás čekal na ploše fungl nový pohodlný autobus, který nás celým areálem dopravoval. Dozvěděli jsme se spoustu zajímavých věcí, namátkou třeba tu, že letištní hasiči musí být do 45 sekund od zazvonění „červeného” telefonu na ploše a do tří minut už musí hasit, přičemž délka nejdelší ranveje je cca 4 kilometry a oni se pohybují v kolosu vážícím až 70 tun. Přivítali jsme cestující z Paříže, Milána a spousty dalších měst z celé Evropy. Viděli na centimetry přesné navádění letadel na stojánky a spousty startujících a přistávajících letadel.
Věděli jste, že pražské letiště může ve špičce odbavit až 46 letů za hodinu? Tak teď už to víte.
Z pražského letiště to není daleko k legandárnímu hradu Okoř. Na Okoř je cesta, jako každá jiná, rozbitá, plná výmolů a sama zatáčka... Ruiny hradu se tyčí nad vesničkou skrytou níže v údolí. Přijíždíme jeden den před rytířskými slavnosti a jsme rádi. Dle zpráv spřízněných duší se nedá v době konání různých akcí skoro nikde zaparkovat, všude je plno stánků, tisíce lidí... My si však užíváme klidu a prvního jarního sluníčka po zakaboněném dopoledni.
Prohlídka hradu bez průvodce s instrukce do rukou začíná každých patnáct až třicet minut. Za těžkými dřevěnými vraty na nás čeká, dá se říct, klasická hradní zřícenina, ale i tady se dají najít krásná zákoutí. Mně se nejvíce líbí zbytky hradní kaple. Na nádvoří sníme své dnešní první tatranky a čekáme, až nám pokladní znovu otevře a my se vystřídáme s dalšími turisty. Dalším bodem našeho programu jsou Lidice. Ano, ty vypálené. Ale ještě, než k nim dojedeme, se vydáváme strmou uličkou v Kovárech do prudkého kopce, abychom se podívali na nejstarší dosud stojící stavbu v České republice - Rotundu sv. Petra a Pavla, která zde stojí už od roku 895. Stejnou cestou, ale tentokrát z kopce dolů, to bereme zpět. Lidice 11 km, hlásí dopravní značky. Taktéž v Lidicích začíná ta pravá turistická sezóna až den po našem odjezdu.
Celý areál památníku je krásně udržovaný. Jeho středobodem je muzeum. Z něj pak sestupujeme do údolí k Lidickému potoku. Prý i tomu Němci změnili tok, aby to tady nebylo k poznání. Cestou míjíme několik památníků, základů několika budov, statek, bývalý kostel, školu... Pěkné, leč smutné místo. Zkoušíme naše puberťáky z dějepisu... umějí.
Tak jako na letišti, i tady si objednáváme exkurzi. Možností, jak to udělat je spousta. Přes internetové slevo servery, až ke stránkám www.narodni-divadlo.cz/cs/prohlidky. Exkurzi začínáme od sklepa, kde jsou umístěny základní kameny. Poté pokračujeme přes vstupní foyer do hlediště. Nestačíme ani počítat všechny busty umístěné na chodbách. Hlavu si kroutíme za obrazovou výzdobou a v hledišti zasedáme na ta nejlepší místa. Nedávno jsem se dostal na VIP soukromou prohlídku Karlínského divadla, které se mi moc líbilo, ale v porovnání s Národním je to chudý příbuzný. Po točivém schodišti kolem nejvyšších balkonů pokračujeme až na vyhlídkovou terasu pod sochami Trig na střeše. Nezapomenutelný výhled na sluncem zalitou Vltavu, Pražský hrad a ulice plné lidí.
Den končíme v Pivovarské hospodě v Chýni nad výborným místním polotmavým. K jídlu přikusujeme topinky s nejpálivějším česnekem, jaký jsem kdy jedl. Puberťáci ho pojmenovali svi... (název pro samici prasete) jedna zákeřná...
Tak plné, až nás to přestává v Praze bavit, a balíme kufry. Jedeme domů. Ale čas máme natolik dobrý, že si mírně zajíždíme na první letošní zmrzlinu na Konopiště. A když už je tu i ten zámek... Jarní počasí nás protáhlo letos poprvé otevřenou Růžovou zahradou, kterou asi všichni znáte z filmu Jáchyme hoď ho do stroje. Nezapomenutelné jsou scény s výstavou miniatur nebo Chocholouškovým střílením po zřízencích blázince... Foto na stránce: P. Peňaška
Pavel Peňaška
PRO ŽENY
Z domácí kuchyně Na tomto místě se zaměříme na rady a tipy související s vařením. Inspirací nám bude webová stránka Domácí Kuchyně.cz. Dnes přinášíme dva aktuální tipy, jak jednoduše zpracovat medvědí česnek. Obyvatelé mikroregionu Království jistě velmi dobře medvědí česnek znají. Je chuťově velmi podobný klasickému česneku, jen při tepelné úpravě nehořkne, což je jeho výhodou. Některé pokrmy vypadají mnohem lépe, jsou-li v nich zelené listy medvědího česneku spíše než kousky česneku klasického. My jsme si pro vás připravili dva způsoby, jak tuto bylinku zpracovat. Česneková pasta Ingredience: 200 g medvědího česneku, 6 - 8 lžic olivového oleje, 20 g soli (1 polévková lžíce) Postup: Medvědí česnek důkladně opláchneme pod tekoucí vodou a necháme okapat. Vložíme do mixéru, přidáme 6-8 lžic olivového oleje a polévkovou lžíci soli. Vše rozmixujeme na jemnou kaši. Plníme do zavařovacích skleniček, navrch nalijeme ještě 1cm oleje, aby listy nehnědly. Pastu z medvědího česneku uchováváme v chladu, vydrží tak až 6 měsíců. Takto připravenou pastu můžeme využít na dochucování omáček, polévek, pomazánek, skvěle se hodí i na zdo-
Móda a životní styl
bení pokrmů teplé a studené kuchyně. Pasta ani časem neztrácí aroma a chuť medvědího česneku.
V této rubrice se zaměříme na malé drobné radosti každodenního života. Módu i životní styl. Rady, tipy i triky.
Bylinkový špenát Ingredience: 300g listového špenátu, 100g kopřiv, 75g medvědího česneku, 1 hrst ostatních bylinek (bazalka, oregano, rukola, pažitka), 50g másla, 1 cibulka, 1 vejce, 75ml smetany ke šlehání, sůl, pepř Postup: Na másle zpěníme najemno nakrájenou cibulku. Přidáme nahrubo nasekané bylinky, necháme 1 - 2 minuty orestovat a zalijeme 200 ml vody nebo zeleninového výva-ru. Špenát a bylinky povaříme 5 minut a podle chuti osolíme a opepříme. Do misky si rozmícháme smetanu s vejcem, vlijeme do směsi a mícháme. Ve chvíli, kdy se vejce zatáhne a smetana zhoustne (maximálně 5 minut), máme hotovo. Takto připravený bylinkový špenát se skvěle hodí k pečeným masům jako alternativa klasického špenátu. Bylinky dodají této příloze nový rozměr chuti.
Trocha energie Cítíte se po Velikonocích unavená? Jaro je sice tady, ale vy nemáte dost energie? Zkuste si udělat zeleninový koktejl! Každý den stačí vypít 200ml. Nemáte-li pevnou vůli, vydržte alespoň tři dny po sobě. Rozmixujte nejméně pět druhů zeleniny, například brokolici, celer, červenou čepu, mrkev, papriku, rajče, kedlubnu, okurku, dále stroužek česneku, přidat můžete kousek cibule a zázvoru. Přesné složení záleží jen na vašich preferencích. Tato jarní očista nastartuje váš organismu a dodá vám potřebné vitamíny a minerály v boji s jarní únavou.
Více na: http://www.domacikuchyne.cz/rece pty/2-tipy-jak-jednoduse-zpracovatmedvedi-cesnek.html Kamila Grmolenská
Your Cup of English Tea
21
Jemné jaro V oblasti módy začneme trendem, který se drží v popředí návrhů na jaro/léto 2016. Květinové vzory. Neustále se vracejí mezi oblíbené motivy a k slunnému počasí prostě patří. Jsou staronovým hitem a i letos je uvidíte v kolekcích světoznámých návrhářů i řetězcích běžných obchodů. Jejich největší výhodou je, že dokáží zjemnit každou ženu a přitom zvýraznit ryzí ženskost. Jste-li štíhlé, můžete zvolit potisk s velkými výraznými květy pestrých barev. Jediné úskalí pestrobarevného oblečení představují doplňky.
Ty by měly v tomto případě být jemné, decentně volené, nejlépe v odstínu, který se objevuje v barevném základu svršků. Máte-li nějaká kila navíc, doporučujeme drobná kvítka. Ideální volbou bude tmavý podklad nejlépe jednobarevný. U takového outfitu budou žádoucí výrazné doplňky. Ty totiž strhnou pozornost na sebe a odvedou ji od problematických partií. Je-li vaše postava nesouměrná, máte možnost si s oblečením pohrát. Zvolte jednobarevný podklad s květy umístěnými do jednoho místa. Na tyto shluky je soustředěna pozornost, tudíž vám můžou pomoci zamaskovat širší boky, ne zrovna útlý pas či opticky změnit postavu. Výrazný květinový motiv proto neoblékejte na partie, které je potřeba potlačit. Obecně však platí, že ve vámi zvoleném outfitu se musíte cítit pohodlně. Nemá smysl slepě následovat módní trendy, raději následujte svou intuici. Nemáte-li ráda pestré barvy či výrazné květinové motivy, můžete zvolit šaty, halenku či sukni v černo-bílé, i tato kombinace nabízí vkusně vytvořené floralové prvky. Obléknete-li pastelový základ, dotvořit ho může velmi snadno motiv květin na náušnicích, pásku, brýlích, čelence či botách, kabelce nebo šátku. Kamila Grmolenská
bed all day. (to be continued) (Tech Talk Pre-intermediate, Review and Remember 2, p. 31)
Váš šálek anglického čaje je další novou rubrikou, ve které bychom vám chtěli každý měsíc zprostředkovat možnost krátkého procvičení anglické slovní zásoby a gramatiky. Náročnost je odstupňována dle úrovní od začátečníků až po pokročilé, správná řešení jsou uvedena na konci rubriky. Elementary Match the opposites (přiřaďte k sobě protiklady) : 1 expensive a) right 2 left b) old 3 ugly c) small 4 upset d) cheap 5 new e) pretty 6 big f) calm Pre-intermediate Complete the story, use past simple of these verbs (doplňte příběh těmito slovesy v minulém prostém čase, každé můžete použít pouze jednou): be, stay, want, decide, have, wake up Four university students in Sydney, Australia ..... (1) to go to a party. There ..... (2) just one problem. The party was in Canberra on a Saturday night and they had a Chemistry examination the following Monday. The students ..... (3) to go to the party and they all ..... (4) a great time. But on the Sunday morning they ..... (5) with headaches and ..... (6) in
Intermediate Form new words from old – add one noun to all four words to form new single-word nouns or two-word nouns, the noun can be added before or after the word (vytvořte nová slova přidáním jednoho podstatného jména ke všem čtyřem slovům - buď jako před nebo za daná slova) (example: BAG - handbag, kitbag, bagpipes, sleeping bag) 1 band, chair, fire, pit 2 end, guide, mark, scrap 3 board, Christmas, credit, score 4 hanger, over, rain, waist 5 back, dark, shoe, rocking (Penguin Books Ltd 1993, p. 139) (Solution (řešení): Elementary: 1d expensive – cheap, 2a left – right, 3e ugly – pretty, 4f upset – calm, 5b new- old, 6c big – small Pre-intermediate: 1 wanted, 2 was, 3 decided, 4 had, 5 woke up, 6 stayed Intermediate: 1 arm: armband, armchair, firearm, armpit, 2 book: bookend, guidebook, bookmark, scrapbook, 3 card: cardboard, Christmas card, credit card, scorecard, 4 coat: coat hanger, overcoat, raincoat, waistcoat 5 horse: horseback, dark horse, horseshoe, rocking horse) Připravila K. Grmolenská
Pro dobrou náladu S přicházejícím jarem si můžete zkusit vyrobit kytičky, které zpestří a ozdobí váš byt. Postup je velice jednoduchý. A pokud můžete, zapojte i děti, určitě si rády zvolí veselé jarní kombinace barev. Materiál: rulička od toaletního papíru, nůžky, lepidlo Herkules nebo tavná pistole, kolíčky, temperové či vodové barvy, širší štětec, knoflík. Postup zhotovení: Ruličku dlaní úplně zploštěte, poté ji rozstříhejte na zhruba 1cm široké proužky. Sestavte kytičky z pěti proužků. Na jeden konec z jedné strany naneste lepidlo, k potřenému místu přiložte druhý proužek a chvíli držte u sebe či zafixujte kolíčkem. Takto slepte dohromady všech pět proužků do vý-
sledného tvaru kytičky. Kdo má, může použít tavnou pistoli. Práci s ní ale nedoporučuji malým dětem, roztavené lepidlo má vysokou teplotu a mohlo by děti popálit. Slepenou kytičku natřete jakoukoli barvou, na tyto 1cm široké proužky je lepší použít širší štětec, práce půjde rychleji. Po zaschnutí barvy nalepíme doprostřed papírové kytičky knoflík, lepit můžeme opět lepidlem či tavnou pistolí. Barevné variace záleží jen na vaší fantazii. Pokud si takto vyrobíte více kytiček, můžete je navázat do závěsu a pověsit kdekoli v bytě, do okna či na dveře. Kamila Grmolenská
22
KŘÍŽOVKA Zn. automo- Sloven. 2. část bilových přirov- tajenky nání svíček
Auto-
Cestovní mat. 3. část kancelář nastav. tajenky Osahání (zkr.) TV stanic
Trnité křoví
Loupež (zastar.)
Capání K něčemu
Psí jméno
Hmotná částice Svažující se terén
Kadeř vlasů
Jihoevropan Sloven. jaký
Býti živý Člen Táborník skautské organiz.
Plavidla (obráceně)
Část koňského postroje
Sloven. číslovka
KŘÍŽOVKA
Česká
Kancelář, úřad
Snížiti cenu
Sady
Spolek Tímto způsobem Muž. jm.
Pražská informační služba
Angl. předložka
Přespání Ekzém Jitřenka Skoba
Angl. ukončit
Sev. am. zubr
Lesklý nátěr
Zbytečnost
Součást výroby chleba Vyrob. z ovsa
Tým
Pokladna
Ohlášení se v telefonu
Úskok Kat. am. studií Amnesty international
Pohád. bytost Otázka 3. pádu Druhy nápojů
Jaké množství
Shakesp. král Místa v práci
Styly Běda
Ofouknout
Plynný prvek (Ne)
Silné provazy
Zloděj
Opracov. kmen Psovité šelmy
Rádce Mohameda
Dom. Ignác
Zemní plyn
Cizí žen. jméno
Římsky 2
Ranní vláha
Honit zvěř
Někdejší zn. čepelek
Omámené alkoholem
Spodek skříňového nábytku
Útok
Tahle
Úspěšnou řešitelkou křížovky z minulého čísla a výherkyní knihy je paní Marie Škrabalová z Velkého Týnce. Výherkyni blahopřejeme. Tajenka: Mít rád lidi a milovat lidi, to je snad ten jediný recept na štěstí. Správné znění tajenky zašlete poštou, e-mailem nebo ho zatelefonujte na Obecní úřad Velký Týnec, Zámecká 35, 783 72, telefon: 585 151 111, e-mail
[email protected], a to do konce aktuálního měsíce.
V pravou chvíli
Ženské jméno (24. 10.)
Panna Marie s dítětem
Hrob
Tajenkou dubnové křížovky je citát Johna Winstona Ono Lennona (1940 - 1980). Byl členem hudební skupiny The Beatles. Prosadil se také jako malíř, herec a spisovatel
obchodní Dědiny inspekce Armia krajowa (zkr.)
Tvrdý
Chuchvalec
Obloha
Karetní hra Hřbet chodidla Angl. vidět
1. část tajenky
Sloní zuby
Symetrála
Inu (nářeč.)
Plést někoho
Součást svíčky
Ozn. čes.
Inic. zpěv.
letadel
Hůlky
Megavolt
Zkr. TV zpravodajství
Kolos
Cukrářský výrobek
Budovy s mlecím zařízením
Hlas osla
Angl. klíč
Loky
Osobní zájmeno
Pomůcka: Pajt, Akar, Pal, Ats, Rover, Avot, Finish, Lear, Anas
ZA PL TEM Z Kroměřížského zámku na dubskou radnici - takovou cestu urazil současný starosta Dubu nad Moravou Ivo Čečman Kolegu starostu z Městyse Dub nad Moravou Ivo Čečmana znám celkem dlouhou dobu. Zpočátku jsme se potkávali na mších v místním poutním chrámě Očišťování Panny Marie, později i na akcích mikroregionu Království (zvláště na expedicích byl výraznou postavou). Několik let vykonával funkci místostarosty obce a „kryl“ záda zkušenému předchůdci, skvělému zpěvákovi a řečníkovi Vítězslavu Křesinovi. Před rokem a půl přišel čas, kdy po něm převzal starostenské otěže. Přes své mládí je na funkci dobře připraven, neboť se jednak měl vedle koho učit, resp. jako dlouholetý člen KDU-ČSL si vyzkoušel práci s lidmi i přes praktickou práci regionálního politika. Ivoš je mi sympatický svým zaujetím pro vše, co dělá. Chová se jako rovný chlap - je na něj spolehnutí, dovede uznat, že se v ledasčem mýlil. Mám ho rád pro jeho věčný optimismus, úsměv a dobrou náladu, kterou kolem sebe šíří. A bez zajímavosti není ani jeho startovací profesní pozice, z níž zamířil na dubský městský úřad…
Foto: archiv I. Čečmana Z kroměřížského zámku na dubskou radnici - tak lze nazvat zatím tvůj nezásadnější přesun v profesním životě. Než se budeme věnovat společně sdíleným starostem, prozraď, Ivo, našim čtenářům, jak se stalo, že jsi několik let působil na jednom z našich nejkrásnějších zámků? V jaké roli? Památkář, průvodce či jiný post? Od dětství je mým koníčkem turistika a poznávání krás Čech, Moravy a Slezska, ale i země našich sousedů na Slovensku. Mimochodem, po celou dobu mé základní školní docházky, to byl náš společný stát. Proto,
slím, že jsem zde o deset let později pracoval a měl tak možnost srovnání církevní a státní péče o kulturní památku. Pak jsem až do zmíněné kroměřížské životní etapy pracoval jako projektant sklářských pecí v Olomouci a mimo jiné též navštívil většinu tehdejších sklářských hutí v republice a navíc i několik v zahraničí. I na tuto životní etapu vzpomínám moc rád, zvláště na výborný kolektiv v olomoucké projekci.
Foto: archiv I. Čečmana když mi zavolal můj švagr Ing. Martin Krčma, kastelán kroměřížského zámku, že se bude obsazovat místo vedoucího správy a údržby, což byla současně pozice jeho zástupce, bylo to velké téma k přemýšlení. V té době jsem dlel již druhý měsíc na montáži velkého sklářského komplexu v Kyjově jako projekční dozor a při nočních směnách jsem nemohl myšlenku na případnou změnu v profesním životě dostat z hlavy. Přece jen by to byl ze zajištěné a v oboru vystudované pozice velký skok do neznáma. Ale nakonec, jak je již v otázce předesláno, jsem na nabídku kývl a začal denně dojíždět do hanáckých Athén. První půlrok jsem se nemohl zbavit pocitu, že jedu na dovolenou či na výlet. Představte si, že od vlaku každý den procházíte tajuplnou Podzámeckou zahradou vstříc nádherné budově letního sídla kroměřížských biskupů. V samotné Kroměříži je skoro hmatatelně cítit klima města, které bylo určeno k odpočinku, relaxaci a reprezentaci. Po dobu více jak čtyř let mého působení na zámku došlo k zásadní proměně celého zámeckého areálu a zahrad za poslední století. Z pomocí fondů Evropské unie v celkové výši 330 milionů korun byla provedena komplexní památková rekonstrukce Květné zahrady, nově vybudováno zahradnictví v Podzámecké zahradě a v samotném zámku bylo zbudováno nové návštěvnické centrum a další drobnější úpravy. Jsem opravdu rád, že jsem mohl u této veliké akce být a snad i trošku pomoci k jejímu zdárnému konci. Co všechno taková práce obnášela? Jaké zkušenosti sis z této několikaleté praxe odnesl? A ko-
neckonců staral se stát dobře o hojně navštěvovanou moravskou památku? Na zámku jsem měl na starosti správu majetku, zajištění oprav a restaurování všeho druhu, nájmy, energie, revize, výběrová řízení a spoustu dalších každodenních úkolů. Práce nebyla nikdy stereotypní. A i když jí bylo někdy až nad hlavu, tak to, že se denně pohybujete v tak nádherném prostředí, vás nabíjí potřebnou energií. A také kolektiv spolupracovníků byl na zámku a v zahradách vynikající. A to nás tam celkem pracovalo přes padesát a v létě v sezóně ještě víc! Ptáš se na zkušenosti z této profesní etapy? Do této doby jsem neměl větší zkušenost s vedením pracovního kolektivu, což se tímto změnilo. Absolvoval jsem při práci studium památkového kurzu v Praze a na závěr úspěšně složil zkoušky v oboru památkové péče. A měl jsem možnost poznat, že není památkář jako památkář. Vraťme se ještě o několik let zpátky, do předkroměřížského období. Co jsi vystudoval za školu? Jakými profesemi jsi do té doby prošel? Po již zmiňované Základní škole v Dubě nad Moravou jsem nastoupil na strojní průmyslovku do Olomouce a po jejím ukončení jsem pokračoval ve studiu na VUT v Brně na fakultě strojního inženýrství. V roce 1999 jsem promoval v oboru konstruktér dopravní a manipulační techniky. Poté měla následovat vojna, ale rozhodl jsem se pro civilní službu, kterou jsem absolvoval na olomouckém arcibiskupství. Mimo jiné jsme se starali i o arcibiskupský palác. Zajímavá zkušenost, když pomy-
Tys vyrůstal a dospíval v přátelském svazku s Jindřichem Peřinou, který si nakonec zvolil životní poslání faráře. Jaké máš na něj vzpomínky? Jak se mu daří? Pokud se týká dětství v Dubě a mého kamaráda Jindřicha… Velkou část volna jsme s Jindrou, ale i s dalšími kamarády trávili v areálu poutního kostela v Dubě. Dubský farář Páter Cyril Vrbík byl známý svým srdečným vztahem k lidem. Rádi jsme lezli do věží dubského chrámu, s trochou tajemna scházeli do kostelní krypty a není asi místo v kostele, které bychom neměli prozkoumané. Na farské zahradě bylo kroketové a fotbalové hřiště a v zimě tam byl největší kopec pro sáňkování v dědině. Je samozřejmostí, že jsme i ministrovali a pomáhali v rámci svých tehdejších možností s chodem farnosti. Jindřich Peřina si nakonec zvolil dráhu kněze a dnes působí jako farář ve valašských Vizovicích a k tomu má ještě na starost další dvě farnosti v Bratřejově a Jasenné. Takže práce má víc jak dost, ale spokojenost a elán z něj vyzařuje a farníci jsou prý poslušní. To poslední ale ber jako mírnou nadsázku...
Foto: archiv I. Čečmana S tvým raným mládím je spojeno i tvé rozhodnutí vstoupit do politického života. Proč právě KDUČSL? Rozhodovala rodinná tradice nebo snad jiné důvody? Myslím si, že každý se v určitém věku rozhoduje, zda se bude či nebude veřejně angažovat. Já jsem byl před volbami v roce 1990 požádán, zda bych mohl pomoci rozvěšovat volební plakáty pro tehdejší místní Česko-
24
ZA PLOTEM
slovenskou stranu lidovou. A když už člověk něco dělá, tak by to měl dělat pořádně, a tak jsme to tenkrát vzali zodpovědně. Obec byla oblepená opravdu všude. Po mých osmnácti narozeninách jsem poprvé zasedal ve volební komisi a pak přišla nabídka vstupu do strany od tehdejšího dubského starosty Jaroslava Skopalíka. Je pravdou, že jsem o vstupu již nějakou dobu uvažoval, protože si myslím, že členství v naší straně je přihlášením se k určitým ideálům a hodnotám. A navíc politika mě vždy bavila! Rodiče byli také od sedmdesátých let v lidové straně a v rodině jsme odebírali Lidovou demokracii. Toto a také jistě další okolnosti jako společenství lidí - straníků v Dubě mělo na můj vstup vliv. Ani dnes nelituji, že jsem lidovec, i když byly chvíle, kdy se člověk musel za některé naše představitele stydět.
Foto: archiv I. Čečmana Příležitostně se potkáváme u vás v chrámu na bohoslužbách. Pocházíš z věřící rodiny? Jak vypadala tvá cesta k víře? Co pro tebe znamená? Jak jsem již odpověděl výše, pocházím z věřící rodiny. K praktikujícímu křesťanství se snažíme spolu s manželkou vést i své tři děti. Má cesta k víře nebyla nijak krkolomná. Měl jsem vždy štěstí na lidi kolem sebe, ať to byli rodiče, kamarádi, již zmiňovaný Páter Cyril Vrbík, věřící kamarádi na střední škole a poté i v Brně na fakultě. Je samozřejmé, že se člověk nepohybuje v akváriu a mám určitě spoustu známých a kamarádů, kteří nejsou věřící, ale to nic nemění na tom, že víra je samozřejmou součástí mého běžného ži-
vota. Je jasné, že víra se nedá měřit, a proto jakékoliv posuzování v této věci je mi nepříjemné a myslím, že by se lidé neměli hodnotit podle toho, jak jsou věřící, ale podle svého každodenního jednání. Občané spojují lidoveckou stranu s vírou. Jak vnímáš tuto symbiózu ty? Nakolik to straně prospívá, nakolik si myslíš, že to ovlivňuje rozhodování nevěřícího voliče, když uvažuje o tom, komu dá svůj volební hlas? Ptáš se na symbiózu víry a praktické politiky. Jak to poměřovat? Politika by měla být o službě a o programu, jak tu službu naplňovat. A naše strana se jí snaží dělat na křesťanských základech. To ale neznamená, že jsme stranou jen pro věřící nebo pro katolíky. I když nás tak média kolikrát vykreslují. Takže je jen na nás, jak je dokážeme přesvědčit o opaku. Jak se stalo, že se ze zastupitele, resp. místostarosty obce stal jeden z nejmladších - možná že dokonce nejmladší starosta Dubu nad Moravou? Popravdě řečeno ještě na podzim roku 2014 by mě nenapadlo, že bych mohl zastávat funkci starosty našeho městyse! Je pravdou, že jsem v té době zastával post místostarosty, který se uvolnil v polovině minulého volebního období po nečekaném úmrtí místostarosty Ing. Františka Dohnálka. Už to byla změna v životě, se kterou jsem vůbec nepočítal. Skloubit místostarostování s prací v Kroměříži nebylo nijak snadné. Po posledních volbách, kde jsem kandidoval jako dvojka na lidovecké kandidátce, jsem byl zvolen do čela obce. Bývalý pan starosta Vítězslav Křesina se rozhodl již neucházet o funkci starosty a naše strana ve volbách zvítězila, tak se to jevilo jako logický krok. Ale rozhodování, zda se o funkci ucházet či ne, bylo snad ještě těžší. Z Kroměříže se mi odcházet nechtělo. Navázal jsi na silnou starostenskou generaci, z které si pamatuji Jindřicha Bartoška či Vítězslava Křesinu. Čeho sis na
Jarní pozvánka na Galavečer v Dubu nad Moravou 2016 Vážení přátelé, dovoluji si vás pozvat již na
5. ročník Benefičního galavečera v Dubu nad Moravou 2016, který proběhne dne 14. května 2016 v kostele Očištění Panny Marie v Dubu nad Moravou. Po loňském mimořádně úspěšném koncertu přijala mé pozvání pro letošní rok legenda naší jazzové, swingové a populární hudby paní
Eva Pilarová.
nich vážil? Jakými zásadami se řídíš při výkonu starostenské funkce ty? Práce starosty je velice rozmanitá a na rozdíl od velké politiky je člověk v bezprostředním kontaktu s lidmi. Měl by umět naslouchat potřebám spoluobčanů a mít svou obec rád. No a co má člověk rád, o to se také rád stará. Toto si myslím, že vyznávali i oba tebou zmiňovaní předchůdci v starostovské funkci v Dubě. Každý byl trochu jiný, ale za oběma je vidět kus dobře odvedené práce pro městys. Doteď, pokud se potkáme, tak rád vyslechnu jejich názory či připomínky. Škoda jen, že čím dál víc času zabírá papírování, a chvílí, kdy je čas něco v klidu probrat, je jako šafránu. Jaké bezprostřední i „vizionářské" úkoly před tebou stojí? A co v budoucnu chystáme, pokud pominu běžné záležitosti jako chodníky, místní komunikace, čistírnu odpadních vod a další? Mělo by jít o zásadní revitalizaci širšího centra městyse, včetně zbudování důstojného vstupu do budovy víceúčelové hasičské zbrojnice, kde sídlí i úřad městyse, obchod s potravinami a pohostinství. Toto bude velké sousto, ale pokud se nám podaří, tak Dub nad Moravou získá novou reprezentativní tvář. Nejen svou profesí žije člověk. O jak početnou rodinu se staráš? Věnuješ jí svůj veškerý volný čas, nebo najdeš prostor i pro své koníčky? A jaké to případně jsou?
Již čtrnáct let žiji s manželkou Lenkou, která pochází z nedaleké Krčmaně. Vychováváme spolu naše tři děti - Josefa, Vojtěcha a Elišku. Ač by se mohlo zdát, že když budu pracovat v místě, zůstane více času na
Foto: archiv I. Čečmana rodinu a koníčky, musím bohužel konstatovat, že tomu tak vždy není. Ve svém volném čase se rádi věnujeme výletům po naší české a moravské vlasti, což je naší společnou rodinnou zálibou. Sbíráme turistické známky a nálepky. Dále rádi vyrazíme na kole. Pokud je jen trochu času, tak ho rád věnuji četbě, většinou o historii či českých reálií. Kdybys měl velké přání pro tento rok, jak by znělo? Hlavně zdraví a klidné vztahy v rodině, spokojené spoluobčany v městysi a klid a mír ve světě. Ptal se Petr Hanuška
PŘESAHY STUDIE K vývoji detektivního žánru
ROZHOVOR s autorem Modrých stínů Michalem Sýkorou
TEXTY Michala Sýkory a Tomáše Gabriela
HISTORIE Nejstarší jeskynní malby na světě
RECENZE Divadelní Emma a Rodinný film
KOMIKS a ĎaS BŘEZNOVÝ KAPSÁŘ ZPRÁVY Pozvánky na výstavu a do divadla
26
STUDIE
Základní vývojové etapy detektivního žánru Historické kořeny detektivního žánru jsou dnes již důkladně prozkoumány; teoretici žánru vysledovali existenci příběhů o zločinu už ve Starém zákonu a starých řeckých bájích. Základní elementy detektivního žánru naplňuje Sofoklův Král Oidipus, který je stavbou příběhu jednou z prvních „detektivek“, i když současně klasická detektivní pravidla porušuje (detektiv je zároveň i vrah). Strukturní rysy detektivky nese i Hamlet. John Scaggs klade vznik crime fiction do doby vzniku policie a profesionálních bojovníků se zločinem v první polovině 19. století. Kořeny spatřuje v dobové sociální situaci, zejména v prudkém nárůstu zločinnosti v třicátých letech 19. století. Jako důsledek široké nezaměstnanosti městského obyvatelstva se vytvořila nová společenská třída profesionálních zločinců, která existovala nezávisle na obvyklém sociálním řádu a zapříčinila vznik profesionálních policistů.1 Zrod detektivky má tedy svůj společenský základ v existenci instituce policejního vyšetřování. V britské literatuře detektivka vzešla z tradice románů o zločinu s postavou zločince viděnou jako hrdina nebo oběť sociální nespravedlnosti. Detektivka se vůči těmto románům vymezila důrazem na element tajemství a vytvořením nového typu hrdiny, mimořádně intelektově vybaveného, chápaného jako ochránce společnosti a společenského řádu.2 Odtud povstala postava Sherlocka Holmese, jenž metodicky potírá zločin ryze vědeckými prostředky. Arthur Conan Doyle kodifikoval postavu Velkého Detektiva a vytvořil základní pravidla žánru. Zlatá éra Zlatou érou se rozumí období mezi dvěma světovými válkami, ačkoliv mnozí autoři zlaté éry tvořili v zavedeném módu ještě v šedesátých i sedmdesátých letech dvacátého století. Detektivky zlaté éry, pro svůj důraz na záhadu a její řešení často označované též mystery fiction, představují kánon postupů a pravidel a jsou též nejčastěji předmětem teoretické debaty. Narativní koncept zlaté éry už jsme definovali slovy Tzvetana Todorova. Autoři zlatého věku vycházejí ze základních postupů, jimiž žánr utvořili E. A. Poe a A. Conan Doyle: vyprávění stojí na řádu a kauzalitě logických kroků vedoucích ke konečnému rozluštění problému. Řešení musí být ryze logické a takové, aby i čtenáři umožňovalo jej odhalit. Proto jedním z klíčových poznávacích rysů románů zlaté éry je důraz na fair play vůči čtenáři. Právě kvůli tomu vzniklo v zlaté éře přesvědčení, že detektivka stojí na dodržování pravidel, které lze striktně formulovat.3 Jakkoliv jsou jistá pravidla pro detektivku nezbytná, extrémní důraz na dodržování pravidel ve zlaté éře měl pro žánr neblahé důsledky: detektivka se stala určitým typem literární hry se čtenářem, román se tím redukoval na abstraktní hru, pouhou skládačku, srovnatelnou s puzzle nebo se šachy.4 Důraz se tak přesunul na konstrukci velmi složité záhady, postavy se staly jen velmi plochými figurkami, jimiž autor hýbe po románové šachovnici.
formou, je whodunit, v němž základní otázkou je identita pachatele a howdunit a whydunit jsou vedlejší. Všechny tři typy detektivky spolu úzce souvisejí a prolínají se: whodunit se bez whydunit neobejde; u subžánru záhada zamčeného pokoje zase do popředí vystupuje howdunit. Definujeme-li detektivku jako pátrání po neznámém pachateli, může se zdát, že howdunit a whydunit nemohou být v rámci pravidel žánru primárními otázkami. Přesto však existuje v rámci žánru známá a populární výjimka, kdy příběh lze označit za detektivku a přitom otázka whodunit není z hlediska recepce relevantní: jedná se o americkou sérii Columbo, jež splňuje všechny znaky detektivky jen s tou výjimkou, že pachatele od začátku známe. V mnoha epizodách pátrání stojí na howdunit a whydunit. I když pachatele známe a jako diváci jsme svědky jeho zločinu, přesto Columbo není kriminálním příběhem, ale detektivkou, neboť hlavní hrdina naplňuje všechny znaky Velkého Detektiva a případy řeší ryze detekční metodou.
Základním rysem je to, co Carl D. Malmgren označuje jako centralizovanost - ve zlaté éře se ocitáme ve světě, který má svůj pevný střed (např. klasické britské venkovské panství), pevné základy, jasně uspořádané vztahy mezi přehledně defi5 novanými sociálními skupinami. Centralizovanost světa zlaté éry je světem tradičního třídního systému, izolovaným světem existujícím mimo vnější svět změn, statickým světem, v němž sociální řád ani lidská povaha neprocházejí radikálními změnami. Sociální nepokoje či hospodářská krize zde nemají místo. V takovém světě musí i detektiv být náležitě třídně na výši, popř. musí být třídně akceptovatelný (jako třeba Poirot). Proto nejslavnější detektivové zlaté éry jsou amatéři; plebejská policie nemá šanci uspět. Vyřešení záhady tak znamená opětovné nastolení stabilního řádu, uvedení věcí a postav do harmonického řádu. Tomu odpovídá i skutečnost, že v mnoha románech zlaté éry je řešení zločinu spojeno s vedlejší romantickou zápletkou; romány končí nejen odhalením pachatelem, ale také nastolením harmonického partnerského vztahu. Detektiv může vystupovat jako někdo, kdo stojí na straně milenců a pomáhá jim překonat nástrahy světa. Sám obvykle romanticky zainteresován není - jeho status je striktně neutrální a nezúčastněný. Srozumitelnost a čitelnost světa odpovídá i povaze řešené záhady. Ocitáme se v racionálním světě postaveném na zákonech příčiny a následku: postavy se zde chovají určitým způsobem, aby dosáhly určitých cílů. Zločiny jsou tak vždy průzračně a jasně motivovány. Otázka motivu je zásadní; právě proto jsou vraždy v detektivkách zlaté éry
skoro vždy plánované a promyšlené. Kdyby nebyly, detektiv by nedokázal rozkódovat stopy vedoucí k pachateli zločinu. Ve zlaté éře vždy existuje vztah mezi obětí a pachatelem. I v příbězích, které se z počátku zdají toto pravidlo porušovat (např. Vraždy podle abecedy od A. Christie), nakonec dojde k jeho potvrzení. Jen takový vztah totiž umožňuje dedukovat jednu věc z jiné. Postava vraždícího psychopata se v detektivkách zlaté éry obvykle nevyskytuje, protože to z vraždy odstraňuje motiv a vražda pak není záhadou. Carl D. Malgrem k tomu podotýká, že se nacházíme v „předsaussuriánské době“, kde vztah mezi označovatelem a označovaným není nahodilý, není předmětem hry. Autoři detektivek zlaté éry vycházejí z předpokladu, že lidé vytvářejí znaky, které lze následně dešifrovat, že vztah mezi označovatelem a označovaným je přirozený, jen detektiv musí znát kód k přečtení důkazů. Vyšetřovatel nastoluje sémantický řád tím, že znovuobjeví motivaci znaků (jejich nenáhodnost) tím, že demonstruje, jak poskládaná skupina označovatelů (důkazů) vždy vede k označovanému. V takovém světě pak potěšení z četby plyne mj. i z toho, že vidíme, jak jasný a smysluplný řád stojí v pozadí na první pohled náhodných a chaotických událostí. Celý tento jasný a čitelný systém znaků je možný a funkční pouze ve stabilním světě, kde jsou řád, pravidla a zákony jasně formulovány a nepodléhají změnám. Čtenářský záměr je směřován na hermeneutický kód - na otázky spjaté se skupinou hádanek, nesených otázkami: Kdo? Jak? Proč? Tyto tři otázky pak implikují tři základní typy detektivních příběhů - whodunit, howdunit a whydunit. Nejrozšířenějším typem, v podstatě kanonickou
Police procedural Žánr police procedural vznikl spojením prvků klasické detektivky zlaté éry a americké drsné školy. Teoretici žánru nahlížejí vznik police procedural různě, přičemž jednotlivá stanoviska se navzájem nevylučují, nýbrž doplňují. Police procedural tak vznikl jako reakce na rigidnost tradičních murder mysteries a jako projev snahy vnést do žánru větší míru realističnosti a autentičnosti. Z hlediska marxistických teoretiků žánru police procedural vystoupil do popředí, aby zdůraznil úlohu dominantního západního symbolu sociální kontroly, jímž je policista. Existence žánru má potvrzovat, že buržoazní společnost stojí na různých formách vynucované disciplíny a dodržování pravidel, mezi něž vedle skryté ruky trhu, železné podnikové disciplíny, despotismu nukleární rodiny, autoritativních školních zařízení a represivní sexuální výchovy samozřejmě patří policejní a soudní aparát. Žánr police procedural tak jakožto součást masové únikové literatury posiluje ideologický statut represivního a kontrolního aparátu.6 Police procedural nastoupil do literatury v padesátých letech jako první pokus obecně detektivního žánru zaměřit se na skutečný proces policejní detekce. V literární podobě kanonickou formu žánru představuje série Eda McBaina s postavou Steva Carelly a policistů z 87. revíru. Doménou police procedural se však záhy stala televize, kde žánr v různých proměnách a variacích přetrvává dodnes.7 Žánr charakterizují čtyři základní elementy: 1. Pozornost je věnována skutečné policejní práci a jejím procedurám. Je třeba, aby byl zobrazen „svět policie“, včetně všech pravidel a regulací. Proto je třeba odlišovat police procedural a detektivky, v nichž je hlavním hrdinou policista, jenž však figuruje jako Velký Detektiv a nikoliv jako součást „světa policie“ (typickým příkladem jsou romány Colina
STUDIE Dextera). Policejní postupy by měl být zobrazeny s důrazem na autentičnost. 2. Důraz na týmovou práci - hrdinové police procedural se rekrutují z řad policistů, z nichž každý je vybaven individuálním příběhem. 3. Syžet sestává z několika paralelních případů, které se v závěru mohou, ale nemusí protnout. 4. Důraz je položen na realistické a psychologicky pravděpodobné zobrazení postavy policisty, jeho pocitů, úspěchů a frustrací. Primární pro police procedural se stala snaha o realističnost: v zobrazování zločinu, pravděpodobnosti jeho motivací (zejména sex, peníze a moc), ve snaze zalidnit romány věrohodnými postavami a nikoliv karikaturami či plochými hrdiny (jako v románech zlaté éry). Robert A. Rushing upozorňuje, že v police procedural nemusí být identita zločince neznámá. Je to proto, že žánr záměrně opomíjí způsoby pátrání vlastní Velkým Detektivům brilantní dedukci, štěstí a inspiraci a nahrazuje je banální rutinou a zmechanizovanými procedurami. Paradox čtenářského zájmu spočívá v tom, že čtenáře baví romány zdůrazňující nudu, depresi a úmornost, přičemž iritovaný hrdina za své úsilí nedostane žádnou odměnu.8 Z hlediska historického evoluce detektivního žánru představuje police procedural důležitý vývojový krok. Přesto však dnes žije především zásluhou televizních sérií a - až na výjimku Eda McBaina - jsou románové podoby tohoto žánru vesměs zapomenuty. V mnoha ohledech police procedural opustil pole fikční literatury a přešel do oblasti literatury faktu. Proč tomu tak je, vysvětluje ve svém jasnozřivém eseji z roku 1963 „Ohrožuje realismus detektivku“ Josef Škvorecký. 9 Autor se zde staví odmítavě k románům „o skutečných metodách naší bezpečnosti“, k příběhům „bez fantastických detektivů, ale zato působící mírou autenticity,“10 tedy proti žánru police procedural obecně. Škvorecký odmítá vnímat police procedural jako vyšší formu detektivky, naopak považuje „strohý realismus - ve smyslu přísného zrcadlení skutečnosti, jak pokud jde o metody zločinu, tak pokud jde o metody kriminalistické práce za nedorozumění, ne-li dokonce za krok nazpátek až někam k prehistorickému typu čtení o zločinech a jejich odhalení a ztrestání…“11 Škvorecký vnímal detektivku jako formu hry, a tudíž police procedural v jeho očích klesl někam na úroveň odrůdy románů „z pracovního prostředí“. Vývoj mu dal za pravdu: ukázalo se, že pro spisovatele jsou snahy být současně maximálně realistický a autentický při zobrazování metod policejní práce a zároveň poskytovat čtenářům zábavu a vzrušení neslučitelné. V šedesátých letech evoluce žánru postoupila dál, směrem k žánrovým románům, jež se pro svou literární kvalitu staly plnohodnotným předmětem akademické debaty. Britská škola detektivky od šedesátých let Police procedural je žánr, v němž jsou skutečné metody a procedury policejní práce klíčové pro strukturu,
téma a akci. George N. Dove definuje police procedural na základě dvou kritérií: 1. Román musí obsahovat záhadu („mystery“ – tedy případ k řešení, což je samozřejmě základní rys všech textů detektivního žánru, bez případu k řešení by nešlo o police procedural, i kdyby se příběh odehrával v rámci policejního sboru). 2. Tuto záhadu musí řešit policisté za použití obvyklé policejní rutiny.12 Sama tato definice odhaluje dvojlomnost a ambivalentnost proklamované realističnosti v zobrazení policejní práce. Většina recipientů totiž o obvyklé policejní rutině má jen zprostředkované povědomí; ve fikčním díle má „obvyklost“ povahu paradigmatu. Zejména v televizních police procedural nemusí „obvyklost“ odpovídat skutečnosti, nýbrž diváckému očekávání. Priestman a Scaggs navrhují považovat generaci žánrových autorů nastoupivších ve Velké Británii v šedesátých a sedmdesátých letech dvacátého století za specifickou podobu police procedural, pro kterou navrhují označení British procedural.13 Autoři této generace, v jejichž čele stojí zvučná čtveřice P. D. Jamesová (s postavou Adama Dalglieshe), Ruth Rendellová (s postavou inspektora Wexforda), Reginald Hill (Dalziel a Pascoe) a Colin Dexter (Morse), vycházeli z police procedural ve snaze vytvořit realistický moderní detektivní příběh s postavou policejního důstojníka, jenž je oproti románům zlaté éry - brán jako seriózní hrdina. Z police procedural nová generace čerpala především důraz na realisticky vykreslené prostředí, reflexi každodenní sociální zkušenosti a aktuálních společenských problémů. Z venkovských panských sídel se tyto romány stěhují do moderních velkoměst a jejich středostavovských předměstí s důrazem na sociální specifičnost genia loci. Detektivky už nejsou únikovou četbou před problémy současnosti, naopak reflektují aktuální společenské a ekonomické problémy a lidská dramata z nich vyplývající. Z příběhů zlaté éry se zase vrací postava individualizovaného detektiva (mnohdy velmi svérázného, jako v případě Dexterova Morse), v němž byvší důraz zlaté éry na třídní původ substituuje kulturním elitářstvím a vzdělaností (Morse je milovník a znalec Wagnera, Dalgliesh je publikující básník). Případy nepokrytě konstruované jako složité a rafinované záhady tito detektivové řeší sice za pomoci policejního aparátu, ale přesto především dedukcí a ryze logicky. Priestman argumentuje ve prospěch žánrovému zařazení jako police procedural tím, že v těchto románech hraje důležitou roli prostředí, velmi přesná lokalizace s důrazem na její realistické vystižení.14 Proti této obecné charakteristice stojí konkrétní romány konkrétních autorů: Colina Dextera jen stěží lze považovat za autora police procedural, neboť Mor-se metody policejní práce nezajímají (policejní aparát je zde irelevantní, detektiv se ve forenzních metodách neorientuje, maximálně se omezí na konzultace s policejním patologem). Morse, byť člen policejního sboru, je zobrazen jako detektiv individualista. Obdobně v románech P. D. Jamesové – ta je sice obeznámena s metodami
policejní práce (forenzní postupy, rutina policejních výslechů), ale současně stále zpochybňuje jejich efektivnost, zvláště v románech, kde její nejslavnější hrdina vystupuje jako soukromá postava, a nikoliv coby člen policejního sboru. Takové soukromé pátrání Adam Dalgliesh podniká v románech Plány a touhy, Černá věž a Z příčin nikoliv přirozených; v románu Plány a touhy je práce policejního aparátu při pátrání po sériovém vrahovi bezvýsledná. Dva romány s Cordélii Greyovou také nelze označit za police procedural. Ze zlaté éry těží nová generace také v častém využívání populárních detektivních subžánrů a jejich oživování v moderním prostředí a novém kontextu. Narativně tyto romány většinou odpovídají Todorovově charakteristice románu s napětím. Přejímají záhadu a dvojí příběh, avšak příběh vyšetřování se neomezuje na pouhé zjišťování pravdy a vystupuje tudíž do popředí. Romány této generace z police procedural přebírají roli prostředí a skutečnost, že hlavní hrdina je profesionální policista, z klasické mystery fiction pak důraz na záhadu a její řešení. To, co Priestman a Scaggs nazývají British procedural, tak při aplikaci Todorovových tezí můžeme identifikovat jako kombinaci tří typů detektivky: dědictví zlaté éry, neboli klasické mystery fiction (Todorovovův román s tajemstvím), určité rysy drsné školy (román s napětím) tj. narativ a postavu zranitelného detektiva začleněného do světa ostatních postav, a police procedural – důraz na prostředí, realističnost a narativ - vyprávění v třetí osobě, postavu policisty. Spíše než o pouhém typu police procedural, či britské variaci tohoto žánru, bychom proto měli hovořit o dalším vývojovém typu detektivky - specifické britské škole whodunit. Tento vývojový stupeň sám je silně diverzifikován, po první generaci nastupuje v druhé polovině osmdesátých let generace druhá, reprezentovaná autory jako Ian Rankin (detektivky situované do Edinburghu s postavou Johna Rebuse), Micheal Dibdin (situováno do Itálie s postavou komisaře Zena) a Elizabeth Georgeová (Američanka, jež své romány situuje do Anglie s postavou inspektora Thomase Lynleyho, detektiva se šlechtickým titulem, a plebejskou seržantkou Haversovou). Ti přinášejí nová témata, nové situace a nové zločiny. Objevuje se sexuálně motivované násilí, jež odráží dobovou genderovou diskusi: oběť sexuálně motivovaného zločinu dřív byla jaksi považována za spoluviníka, nyní je viník pouze vrah a oběť je nevinná. Tématem se stává domácí násilí a domácí zneužívání dětí. Do pátrání vstupuje politika a organizovaný zločin, problematika národnostních menšin, terorismus a ekologická témata. Motiv sériového vraha přináší nový typ narativu: detektiv se nejen snaží zjistit, co se stalo, ale také zabránit, aby se nestalo něco dalšího. Pátrání již není ryze intelektové, detektiv vstupuje do osobní konfrontace s vrahem. V románech se odrážejí dobové ideologické debaty, zejména feministické: u sexuálních zločinů je vina přenesena na pachatele muže, násilníka, obvykle otce či jinou mužskou autoritu, která reprezentuje patriarchální mocenskou
27
strukturu tradiční rodiny. Taktéž se objevuje nový subžánr, v němž je detektivem psycholog, nebo kde policista úzce s psychoanalytikem spolupracuje, aby tak rozkryl sexuální motivace či hluboce skrytá rodinná tajemství a frustrace. Policejní profiler jako nový typ detektiva má vlastně stejně zázračné schopnosti jako Sherlock Holmes: dokáže číst skryté detaily, které jsou ostatním nepřístupné, což mu dodává až jakýsi mystický ráz. Detektivní žánr se tedy v rámci žánru crime fiction vymezuje čtyřmi dominantními znaky. 1. Specifické téma: odkrývání záhady ve formě řešení zločinu (klasický whodunit vyžaduje vraždu), spáchaného neznámým pachatelem. 2. Specifická postava: detektiv, vyšetřovatel, profesionální policista, obecně postava, která pátrá, aby získala řešení záhady a odhalila identitu pachatele. Pokud je postava detektiva či policisty natolik individualizovaná a charakterizovaná specifickými povahovými rysy (zvláštnostmi a výstřednostmi) a vysokou inteligencí, hovoříme o tzv. Velkém Detektivovi. 3. Specifická organizace narativu: syžet se zaměřuje na pátrání / řešení záhady a obvykle se řídí schématem: začátek - zločin → konec - odhalení pachatele. Syžet je postaven na zaplňování bílých míst ve vyprávění; na jeho konci dojde k rekonstrukci fabule. 4. Specifická čtenářská (divácká) emoce: ta je dvojí - jednak zvědavost na řešení záhady, jednak aktivní zapojení recipienta: přijme pravidla hry a spolu s detektivem se také snaží záhadu vyřešit. Kapitola z knihy Britské detektivky: od románu k televizní sérii. Olomouc, UP 2012, S. 16-24. Poznámky: 1 Chronologický přehled - viz Scaggs, cit. d., s. 7-32. 2 V kapitole o proměnách britské detektivky ve své knize Moderní britský román shrnuje společenské souvislosti vzniku žánru Martin Hilský: „…klasická detektivka i postava velkého detektiva byla podmíněna existencí silné čtenářské obce sestávající především z lidí ze středních vrstev. Když byla v první polovině devatenáctého století v Anglii zřízena policie, bylo to právě středními vrstvami obyvatelstva přijato s povděkem, protože policie skýtala ochranu majetku. Zločinec postupně přestal být […] romantickým hrdinou […] a byl v této funkci nahrazen postavou velkého detektiva, jehož posláním bylo chránit společnost a především majetek – není náhodné, že převládajícím motivem vražd v klasické detektivce jsou peníze.“ Hilský, Martin: Moderní britský román. Jinočany: H&H 1991, s. 266. 3 Pravidla zevrubně rekapituluje Josef Škvorecký ve své knize Nápady čtenáře detektivek. Praha: Ivo Železný 1998, s. 64–81. 4 Scaggs, cit. d., s. 37. 5 Malmgren, Carl D.: Anatomy of Murder: Mystery, Detective and Crime Fiction. Bowling Green: Bowling Green University Popular Press 2001, s. 13. 6 Scaggs, cit. d., s. 85–86. 7 Populární série CSI Las Vegas, Miama, New York jsou v podstatě moderními variacemi na klasický police procedural, s důrazem na metody forenzní práce. 8 Rushing, Robert A.: Resisting Arrest. Detective Fiction and Popular Culture. New York: Other Press 2007, s. 5. 9 Škvorecký, Josef: „Ohrožuje realismus detektivku“. In Nápady čtenáře detektivek, cit. d., s. 7–13. 10 Škvorecký, Nápady čtenáře detektivek, cit. d., s. 13. 11 Škvorecký, Nápady čtenáře detektivek, cit. d., s. 7. 12 Citováno podle Scaggse, cit. d., s. 91. 13 Scaggs, cit. d., s. 91. Priestman, Martin: Crime Fiction: From Poe to Present. Plymouth: Northcote House 1998, s. 26. 14 Priestman, Crime Fiction: From Poe to Present, cit. d., s. 26. Další použitá literatura: Priestman, Martin, ed: Cambridge Companion to Crime fiction. Cambridge: Cambridge University Press 2003. Scaggs, John: Crime Fiction. New York: Routledge 2005. Škvorecký, Josef: Nápady čtenáře detektivek a jiné eseje. Praha: Ivo Železný 1998.
28
ROZHOVOR
Mé romány jsou inspirovány městskými detektivkami typu Taggart, říká Michal Sýkora Čtyři nedělní večery od konce února a po většinu března věnovala Česká televize druhému cyklu detektivních příběhů vyšetřovatelů od Nejsvětější Trojice tentokrát nazvanému Modré stíny. Autorem literární předlohy stejně jako v první sérii Případ pro exorcistu (2015) - je Michal Sýkora (1971). Pedagog, literární teoretik a spisovatel, který působí jako odborný asistent na Katedře divadelních, filmových a mediálních studií Univerzity Palackého v Olomouci. Knižně debutoval odbornými pracemi o prozaickém díle rusko-amerického prozaika Vladimíra Nabokova (Vladimír Nabokov – Od Mášeňky k Daru, Vladimír Nabokov – „Americká“ témata, 2002, 2004). Nebál se však nabídnout ani populárně laděnou práci nazvanou Dostojevského buldok. O zvířatech a/v literatuře (2006). Kniha Vize řádu a světa v moderní próze. Román a „světový názor“ (2008) odráží jeho zájem o tradiční vyprávěcí žánr úhlem pohledu avizovaným v podtitulu. Nové desetiletí zahájil výzkumným programem a editováním sborníků o teorii britské detektivky (Britské detektivky: od románu k televizní sérii – 2 díly, 2012, 2013). Navázal na ně i úspěšnými praktickými pokusy o vlastní detektivní romány. Oba se staly – jak bylo výše řečeno podklady pro televizní zpracování.
jsem věděl, že se jedná o žijícího člověka, stal se Durrell skutečným hrdinou mého dětství. Přes něj jsem se dostal ke knihám manželů Adamsonových, hltal jsem slavné Obklíčeni slony Iana Hamiltona, Zlaté s t í n y, p á d í c í k o p y t a G e o rg e Schallera a celou řadu obdobných titulů. Fascinovalo mě prostředí přírodních rezervací Východní Afriky a strašně jsem toužil stát se přírodovědcem. Z tohoto mého snu mě záhy vyléčil jiný přírodovědec. Jako žák základní školy jsem se přihlásil do jakési biologické soutěže a vypracoval jsem práci na téma „Pozorování ptáků na krmítku“. Tuším, že jsem za to dostal diplom a knihu o Sovětském Svazu. Ale také jsem obdržel pozvání od jakéhosi zoologa z Vlastivědného muzea v Olomouci, ať ho navštívím. Celý rozdychtěný jsem se tam vydal. Ten člověk mi ovšem celou mou práci, na které jsem si dal tolik záležet a dokonce ji i vlastnoručně ilustroval, naprosto sepsul a pak se mi vysmál, když jsem mu řekl, že bych chtěl být zoolog. Bylo mi třináct a byl jsem z toho v naprostém šoku. Ten pán mi tehdy připadal strašně naštvaný na celý svět a hlavně jej očividně nebavila jeho práce v muzeu. Nicméně můj zájem o Geralda Durrella na mě měl skutečně zásadní vliv. Záhy mi totiž došlo, že to, co se mi na jeho knihách tak líbí, vlastně ani není příroda a dobrodružství, ale způsob, jakým o tom vypráví. Tedy Durrellův styl. Prostě jsem zjistil, že se mi vlastně Durrell líbí především jako spisovatel. Tak se můj zájem plynule přesunul k literatuře… Působíš na Katedře divadelních a filmových studiích FF UP v Olomouci. Čemu všemu se přesně věnuješ? Vedu několik a seminářů a přednášek věnovaných jednak dějinám evropské literatury, protože se u nás na katedře domníváme, že by se znalci divadla a filmu měli také rámcově orientovat v literatuře. A k tomu se zabývám také odborně detektivkami, kterýmžto zájmem se mi podařilo nakazit i několik studentů, s nimiž jsem vydal dvoudílnou publikaci věnovanou britským detektivkám.
Michale, hlavně mi neříkej, že jsi četl detektivky již jako dítě, nebo snad ano? Čím započala tvá čtenářská kariéra? Ale ano, četl jsem detektivky. Vzpomínám si, jak jsem jednou, to mi snad bylo tak dvanáct let, byl nemocný a šmejdil jsem doma po knihovně a pátral, čím si ukrátím čas, a narazil na Smrt na Nilu. Protože jsem předtím viděl slavnou filmovou adaptaci s Peterem Ustinovem, román jsem si přečetl a strašně mě to bavilo. Jinak můj juvenilní čtenářský vkus byl asi poněkud výstřední. Kromě krátkého, asi tak dvouletého období, kdy jsem propadl mayovkám (ty mě přestaly bavit asi tak ve čtrnácti, když mi došlo, že je to pořád na jedno brdo), jsem ze všeho nejraději četl knihy Geralda Durrella. Protože
Přejděme k tvým odborným knihám. Dvě jsi věnoval rusko-americkému spisovateli Vladimíru Nabokovovi. Širší čtenářské a filmové veřejnosti je znám jako autor toho poněkud lechtivého románu Lolita. Kým je pro tebe? Nakolik razantně promluvil či ovlivnil podobu románu 20. století? Vladimir Nabokov má dnes statut klasika hned dvou literatur, té ruské i té americké. Jeho vliv je srovnatelný s vlivem Samuela Becketta nebo Jorge Luise Borgese. Nabokov zásadně ovlivnil zejména postmodernistické spisovatele, přímo se k němu hlásí – či hlásili – autoři jako John Fowles, Martin Amis, ovlivnil i slavného Thomase Pynchona, který dokonce docházel na jeho před-
Foto: Milena Valušková nášky v dobách, kdy se Nabokov v Americe živil jako univerzitní učitel. Velmi stručně a zjednodušeně lze říci, že tihle autoři si na Nabokovovi cenili jeho schopnosti vytvářet metafikční hry a spojit čtenářsky atraktivní příběh s hlubokým myšlenkovým obsahem a přesahem a vyprávět ho brilantním stylem a opravdu krásným, bohatým a barevným jazykem.
ale také jako určitý druh intelektuálního cvičení - podaří se mi správně vyhodnotit stopy a indicie a přijdu na to, kdo je vrah dřív než detektiv? Postupně jsem se začal zajímat o to, jak detektivka funguje, jak působí na čtenáře, jaké jsou principy její výstavby, zajímal jsem se o dějiny žánru a jednotlivé vývojové etapy. Takže od záliby jsem se postupně dostal k profesnímu zájmu.
Dostojevského buldok. O zvířatech a/v literatuře je knihou velmi sympatickou, psanou přístupnou populárně-naučnou formou. O kom, o čem a jak v ní vyprávíš? Dostojevského buldok je pokusem o to napsat populárněvědnou knihu z oblasti literární vědy. Jak už napovídá podtitul, zabýval jsem se tím, jak jsou v klasické literatuře zobrazována zvířata a přírodovědci. Vlastně jsem zde tak trochu chtěl zúročit svou dětskou zálibu v knihách o přírodě. Na autorech jako Dostojevskij, Hugo, Turgeněv či Flaubert jsem se snažil ukázat jak způsob, jakým spisovatelé popisovali své zvířecí hrdiny a jejich chování, vypovídá o dobové atmosféře a postavení přírodních věd ve společnosti. Psát tuhle knížku mě nesmírně bavilo, nicméně objektivně musím uznat, že se jedná o jeden z mých největších neúspěchů a za Buldoka jakožto zcela neseriózní knihu jsem od kolegů literárních vědců sklidil spoustu kritiky.
Ve výzkumu ses zaměřil na britskou detektivní literaturu. Proč zrovna na ni, když v posledních letech u nás „září“ především severská detektivka? Mimochodem čím se tyto školy navzájem liší? Britská detektivka mi byla blízká z několika důvodů. Primárně dávám přednost detektivkám, kde se záhada řeší intelektem, kde jde o ten proces postupného rozkrývání zločinu a nikoliv o akci a násilí. Dále ty nejlepší britské detektivky (jako např. ty, jejichž autorkou je nepřekonatelná P. D. Jamesová) mají vždy jistou přidanou hodnotu, tedy čtenář se z nich dozví něco o společnosti a jejích problémech. A za třetí, vzhledem k svému povolání, jsem měl vždy slabost pro detektivky z univerzitního prostředí. A i to je britská specialita. Na poli kriminálního žánru dlouhá léta dominovala především americká produkce. Tzv. „severská krimi“ začala zářit po úspěchu Stiega Larssona, autora trilogie Milénium. Najednou tady byl někdo, kdo do v podstatě konvenční a banální žánrové literatury dokázal vnést něco nového, svěžího, originálního. „Severská krimi“ primárně čerpá ze své exotičnosti, a to jednak na rovině prostředí, tak příběhu i postav. Říká se, že specifikem těch severských
A jsme u tvého zájmu o detektivní žánr… Jak jsem řekl, detektivky jsem měl rád od dětství, příležitostně jsem je četl a pravidelně sledoval v televizi. Zejména ty britské, které jsem vnímal nejen jako odpočinek a zábavu,
ROZHOVOR, TEXTY detektivek je jejich ostré společenskokritické zaměření. Ale to není pravda. Takhle se detektivky psaly už v 70. a 80. letech, dokonce v tom už tehdy vynikali Skandinávci (nejprve i u nás dobře známá autorská dvojice Wahlöö – Sjöwallová, v 90. letech Henning Mankell), ale i Britové (P. D. Jamesová, Ian Rankin a další). Domnívám se, že primárním zdrojem popularity „severské krimi“ je jejich jinakost a exotičnost, zejména ve srovnání s v podstatě konfekční produkcí amerických thrillerů. Sami Skandinávci jsou tím ovšem překvapení a tu celosvětovou popularitu svých detektivek možná ani nechápou. Kdesi jsem četl názor, že ty příběhy vnímají jako přitažené za vlasy, protože u nich se zdaleka tak nevraždí, čímž je míněna jednak kvantita, jednak komplikovanost a rafinovanost zločinů zobrazovaných v „severských krimi“. Udělal jsi jeden velmi nevyzpytatelný krok - od zkoumání teorie žánru jsi přešel k psaní samotných detektivních románů. Proč říkám „nevyzpytatelný“, asi víš. Ne každý kvalitní literární teoretik či kritik se automaticky stane stejně dobrým básníkem či prozaikem. Nebál ses trošku? V podstatě se trochu bojím dodnes. Nebo spíš jsem nervózní - třeba i před uvedením každé epizody některé z adaptací mých textů v televizi. Právě vychází můj třetí román a já jsem samozřejmě zvědavý a „rozechvělý“, jak jej čtenáři přijmou. Ale s Případem pro exorcistu to bylo jiné. Psal jsem ho sám sobě pro zábavu, jen jsem si chtěl zkusit napsat detektivku a zprvu jsem na jeho
vydání vůbec nepomyslel. A myslím, že na tom románu je to poznat nedávno jsem si po dost dlouhé době tu knížku procházel a samotného mě překvapilo, co jsem to vlastně vytvořil. V Exorcistovi je spousta poněkud potrhlých odboček, různé žertíky… Je na tom zkrátka poznat, že jsem ten román psal primárně pro zábavu. Je to takové uvolněné a bezstarostné. Modré stíny jsou naopak mnohem sevřenější a ukázněnější, tam už jsem počítal s vydáním. A to samé platí i pro nový román. Případ pro exorcistu i Modré stíny se odehrávají v Olomouci, resp. v prvním případě i v blízkém Štěpánově. Neměl jsi obavu, že hanácké reálie nebudou dostatečně exkluzivním prostředím pro čtenářské konzumenty žánru, nebo jsi naopak cítil dosud neobjevený potencionál města, jež patří k utajeným evropským architektonickým klenotům? Jak už jsem řekl, zprvu jsem vůbec nepočítal s vydáním, takže jsem to, do jaké míry bude pro čtenáře hanácké prostředí atraktivní či ne, vůbec neřešil. Potřeboval jsem hanáckou vesnici, a protože jsem nejlépe znal Štěpánov, umístil jsem příběh tam. Až následně se ukázalo, že hanácké prostředí je pro řadu čtenářů originální, mj. i zejména díky tomu, že v románu vesnické postavy mluví hanácky. Co si budeme nalhávat, pro některé čtenáře z Čech je Haná něco jako Dálný Východ. Velkou radost mi ovšem udělalo, když jsem se od několika čtenářů dozvěděl, že si po přečtení románu udělali do Štěpánova výlet, protože si chtěli prohlédnout, kde se román odehrává. A že
zjistili, že jsem vesnici popsal přesně a výstižně. Hlásí se tvé detektivky rodem, postupy či strukturou vyprávění k britské vypravěčské tradici spojené s tímto žánrem? Nebo jsi na tuto vazbu vůbec při psaní nemyslel? Ano. Ale to není úplně vhodná otázka pro autora. Já se o to snažím, otázkou je, jak se mi to daří. To musí posoudit jiní. Např. jeden recenzent kdysi správně odhalil, že mé romány jsou inspirovány městskými detektivkami typu Taggart, jiný recenzent ovšem tvrdil, že píšu detektivky ryze a typicky české. Tematicky se v Modrých stínech odvážně pohybuješ na tenkém ledě soudobých politických komplotů a ekonomických machinací. Jaké zaznamenáváš reakce ať už od běžných čtenářů, nebo třeba i z prostředí tvého zaměstnavatele, které není zvláště ve druhém případě popsáno zrovna v růžových barvách? Na tuto otázku je odpověď poněkud komplikovanější: V prvé řadě jde o to, jak čtenáři vůbec přijímají ten typ detektivky, jakou představují Modré stíny. V moderní západní produkci je běžné, že detektivka se pohybuje na pomezí společenského románu, že na půdorysu žánrového příběhu nabízí ostrou společenskou kritiku a nebojí se pojmenovávat aktuální problémy současnosti. A taky že hrdinové mají komplikovanější a propracovanější psychologii a osobní život, jenž se prolíná s jejich životem pracovním. Takové jsem chtěl mít Modré stíny. Ovšem řada
29
čtenářů tento typ detektivky nemá ráda, pro ně je detektivka primárně odpočinková četba a společenský kontext a vůbec všechno, co nesouvisí s řešením záhady, berou jako zdržování. Z druhé strany mě na mnoha reakcích překvapuje, jak málo jsou někteří čtenáři schopni odlišovat mezi realitou a fikcí. Nejde jen o tu tolik diskutovanou politickou rovinu Modrých stínů, ale prostě o to, že se mnozí čtenáři domnívají, že pokud se příběh odehrává v reálném městě a v reálných institucích, musí zákonitě zobrazovat skutečné lidi. To, že někteří čtenáři tráví čas pátráním a přemítáním, která postava představuje kterého reálného člověka, je pro mě zcela nepochopitelné. Jako autor jsem obviňován ze senzačnosti, popřípadě hanobení kdečeho a kdekoho, ale podle mě tento typ reakce spíš něco vypovídá o čtenářích, kteří se baví tím, že takové významy v textu hledají. Nakladatelství HOST připravuje tvůj třetí román, z něhož přinášíme ukázku. O čem bude vyprávět? To se u detektivek přece neříká! Jmenuje se Ještě není konec. Snažím se, aby každý můj román byl žánrově odlišný od těch předchozích, takže Ještě není konec bude úplně jiný než Případ pro exorcistu i Modré stíny. Marie Výrová v něm bude vyšetřovat 25 let starou vraždu a velká část děje se bude odehrávat v minulosti. Víc ale neprozradím. Ptal se Petr Hanuška
Ještě není konec
Úryvek z nové knihy Michala Sýkory /…/ Babička Třebovická s kýmsi krátce promluvila přes plot sousedního činžáku a pak se konečně vypravila s Magdou a Zuzanou na nákup. Vrba filtrovala sluneční světlo, okna zase zvuk. Z toho velkého sousedního domu šel podobný strach jako z řeky. Po kusech z něj opadávala omítka a z nezasklených sklepních okýnek se i za největšího parna linul chlad a vlhká zatuchlina. Jednou s holkama podnikly na půdu toho
domu výpravu. Samozřejmě je vedla Magda; Hance a Zuzaně se stahovaly půlky z představy, že je někdo chytí, ale Magda se tetelila nadšením a vzrušením; pokaždé vedla všechny jejich výpravy a babička jen kroutila hlavou, když jí ošetřovala rozbitá kolena. „Magdi, ty ses měla narodit jako kluk,“ říkávala a namáčela vatu do peroxidu, který pak na ráně syčel a bublal a Magda krabatila malý nos, ale nikdy nezabrečela. Půdu ve velkých čtvercích ozařovaly vikýře, ve slunečních paprscích se vznášel prach, ale jinak obyvatelé domu prostor udržovali čistý. Plochu půdy rozdělovaly krovní trámy a mezi nimi si nájemníci vystavěli laťkové kóje; slunná a suchá půda nahrazovala sklep, v němž se kvůli vlhkosti vzlínající tam z řeky nedalo nic skladovat. Holky si prohlížely staré lyže, sáňky, police se zavařeninami, krabice, svázané balíky novin. Magda s sebou přinesla křídu a za tichého hihňání psala majitelům kójí na laťky vzkazy… SM — RD — Í — TI — NO — HYZuzana se třásla smíchem, až kolem sebe rozvířila jemný prach. KR — AD — EŠ — ! „A tady bydlí popelišnej dědek!“ ukázala Magda na kóji plnou dřeva. „Kdo?“ zeptala se Zuzana. „No ten Ládík, jak babičce a dědovi pokácel ořech na zahradě…“ „A on je dědek?“ Zuzana je vážně trochu natvrdlá, napadlo Hanku. „Sem ho viděla hrabat se v popel-
nicích, to dělaj jen dědci, ne?“ opáčila logicky Magda. „Byl tam jenom v trenýrkách, představte si to…“ Hanka se otřásla. Chlapi v trenýrkách se jí nikdy nelíbili. Jednou po obědě seděl Petr na gauči v pokoji jen v trenýrkách a hihňající se Magda si všimla, že mu z nohavičky trenýrek vykukuje špička jeho přirození, a pak to společně probíraly a Magda se šklíbila a říkala, že mu lezlo péro. Magda vůbec dokázala postřehnout věci, kterých by si ani ona, ani Zuzana nikdy nevšimly, jenže Zuzana byla fakt trdlo, u ní to nikoho nepřekvapilo. A ty nápady! Jednou večer třeba Magda z dědečkovy knihovny vyhrabala cestopisné knihy Hanzelky a Zikmunda z šedesátých let a na sépiových fotkách jim ukazovala nahaté černošky, mladé krasavice s obrovskými jehlanovitými bradavkami, zasněné matky s děcky u nalitých prsou, staré ženy s dlouhými vypitými ňadry. „Ty jóó, fůj,“ žasla Zuzana jako vždy. „Má babička taky takový?“ zeptala se. „Néé, to maj jenom černošky,“ listovala Magda dál knihou. „Když už nekojí děcka, tak ty cecky používaj jako plácačku na moskyty…“ „Co tam napíšeš?“ zeptala se Hana Magdy přemýšlející před kójí popelišného dědka. „Napiš, ať si opere trenky,“ navrhla Zuzana. „Bože, ty seš děcko,“ vzdychla Magda. „Musí to být krátký.“ „Tak mu tam napiš, že je popelišňák.“
„Ani neví, co to je.“ Pak se zasmála vlastnímu nápadu a na laťky soustředěně vykroužila: NE — ŽE — R — HO — V — NA Hanka se na verandě znovu začetla. Přišel večer. — Muž zelený chodí venku po dvoře; dvéře klínem zastrčeny, matka s dcerou v komoře. „„Neboj se, má drahá duše! nic ti neuškodí v suše, vrah jezerní nemá k tobě žádné moci nahoře.““ Do reality ji vrátil táhlý skřípavý zvuk, několik úderů a pak zase skřípot. Hanu okamžitě napadlo, že to nejspíš probudí Lukáška, Draha se bude zlobit a babička určitě poběží k sousedům. Jenže babička tady vlastně není… Dívka vyhlédla z okna verandy a uviděla, jak po chodníku k brance utíká Draha, ani si nevzala tepláky, měla na sobě jen dlouhé triko, levé chodidlo se vysmeklo z pantofle, nechala ho být a vyběhla na ulici s jednou nohou bosou. Vtom Lukášek spustil, Draha zmizela Haně ze zorného pole, a pak bylo ticho, jen plačící mimino. Draha utíkala zpátky a sklonila se ke kočárku, strčila hlavu za husté větvoví vrby a na Hanku vykoukly její šedavé seprané gaťky. Kdyby to viděla Magda, napadlo Hanku, jistě by k tomu řekla něco legračního a týden by se pak neoblíbené tetě posmívala. Ale pak se stal zázrak - Draha se vysoukala zpod vr-
30
TEXTY
by viditelně udivená - Lukášek byl asi natolik zmožený horkem a nočním bděním, že znovu utichl. Draha stála pod okny verandy, Hana na ni z výšky hleděla a musela dát Magdě za pravdu, Draha byla vážně ošklivá, rozcuchané zpocené vlasy, čelo samý beďar, okousané nehty. Draha se poškrábala pod levým prsem, pak si stáhla triko dolů k silným vápenatým stehnům a odbelhala se pro ztracený pantofel. Pak ještě jednou nakoukla mezi větve, aby se ujistila, že ji nešálí žádný ze smyslů a její dítě doopravdy - fakt - skutečně - nepláče. Hana odložila knihu a sledovala, co se bude dít. Draha se vrátila do domu. A Luky místo toho, aby rozpoutal další kolo akustického teroru, prostě spal. Hana slyšela, jak v přízemí cvakly vchodové dveře, pak klapot pantoflů na schodech. Babička by se už měla vrátit. Hana netrpělivě hleděla na branku. Ulice byla pustá a za ní se olejovitě plahočila Morava. Nikde ani živáčka, snad až na rorýsy šikující se před odletem na jih. Jak říká dědeček Třebovický, rorýsci odlétají úplně první, protože je čeká dlouhá cesta, a když zmizí, nebe začne být smutné a konec prázdnin se neodvratně blíží. Spodní větve vrby se pohnuly, ale ne větrem, spíš jako by… Hanka zatajila dech: pokrytý vrbovím, jakoby zahalený do listí, se na vteřinu dvě mezi větvemi stoletého stromu objevila postava z jejích nočních můr, těch, které ji trápily, trápí a budou děsit až do smrti, zelená figura, zelená odshora až dolů, vykoukl, jako by
v tom stromě bydlel, ne, na branku se celou dobu dívala, on skutečně vyšel ze stromu, rozhlédl se - a pak pomalu zvedl hlavu - Hanku přepadla smrtelná úzkost… jestli ji uvidí, přijde si pro ni - vodník… vodník, kterému tenkrát v rybníce unikla, před kterým včera zachránila Lukyho - teď ho přivolala - přivolaly ho s holkama, jak si o něm pořád četly, jak četly nahlas, šeptaly si, musela tam být nějaká přivolávací formule, a teď je tady. Hanka se zatajeným dechem zalehla na lavici, snad ji nezahlédl, snad ji nenašel, babičko, prosím tě, vrať se, zašeptala, ale místo odpovědi se rozplakal Lukášek, pak hned utichl, Hanka ani nedýchala, byla to jen vteřina, pak znovu dětský pláč, cosi zabzučelo, jakoby motor nebo něco takového, ale všechny zvuky tlumila okna verandy. Pak se ozvalo kraťounké vzdálené hvízdnutí, uslyšela, jak pod ní Draha zaklapla dveře od velkého pokoje, zaslechla pantofle na schodišti, pak Lukášek zase utichl, dole bouchly dveře a znovu ticho. Hanka opatrně vykoukla nad spodní hranu okna, ale dolů neviděla, musela se mnohem víc nadzvednout. Kočárek stál na svém místě, ten podivný přízrak byl pryč. Ne, jistě, žádní vodníci nejsou, to celé byla jen nějaká fantazie, to má z toho, že pořád čte toho Erbena, už tu knížku nevezme do ruky, už toho strašení bylo dost. Lukášek jen tak zakňoural, už byl zticha, asi zase spal, Draha k němu ani nešla. A co je hlavní, babička se vrací domů, konečně ji zahlédla, jak pomalu, s dvěma taška-
mi, jde podél sousedního plotu, zdála se jí ale nějaká smutná, aha, jde bez Magdy, jasně, ta to vzala přes bývalou zahradu, kde se chystá stavba rodinného domku, prolezla dírou v plotě, a buď se dole baví s Drahou, nebo - a to je víc pravděpodobné - se plíží domem, aby na Hanku bafla. Rozčilená Hana ze všeho nejvíc potřebovala společnost, ze všeho toho strašení už nesnesla dál být sama, vyskočila, dobelhala se na chodbu, a opírajíc se o zábradlí, skákala po jedné noze po schodech dolů. Když se dostala do přízemí, zaslechla křik, řev, jaký nikdy dřív neslyšela, ale i tak rozeznala Zuzanin tenký hlásek. Hance zbývalo posledních pět schodů na dolní podestu, pak ještě tři čtyři metry k domovním dveřím, po jedné doskákala na dvůr… Babička… něco se stalo babičce, ležela na boku na dlažbě, lapala po dechu, pravačkou se držela kdesi pod levým ramenem, jako by ji tam někdo uhodil, tvář zkřivenou bolestí, jenže Zuzana si jí nevšímala, jen pořád křičela, ale dívala se na druhou stranu. U díry v provizorním plotě, který všem domácím setrvale připomínal, že zahrada už k domu nepatří, Hana uviděla Magdu, ve tváři šok a překvapení, až to Hanu zaskočilo, že je Magda takových emocí schopná, a i ona hleděla stejným směrem jako Zuzana. Hana se otočila a na prahu kůlny, kde se skladovalo harampádí a kde nebavilo šmejdit ani Magdu, seděla na zemi Draha, bosá, pantofle se válely po dvoře a značily cestu, kudy šla, celé triko polité čímsi tma-
vým a v náručí k sobě tiskla Lukáška, ale jaksi divně, chlapec zase neplakal, ale nohy měl šikmo vytočené bokem, Draha se tupě dívala před sebe, bílé chlupaté nohy natažené do dvo-ra, skvrna na triku se stále zvětšo-vala. Hanku napadlo, proč vlastně Lukášek nepláče, když ho k sobě Draha tak divně tiskne, když vtom matka povolila sevření, Lukášek jí klesl do klína, cosi sjelo na dlažbu dvora a Hanka to konečně uviděla, konečně uviděla, proč Zuzana křičí, proč dítě nepláče a proč si nikdo nevšímá babičky, a došlo jí, že před-tím se jí to nezdálo, že to nebyl žádný přelud, že on tady doopravdy byl, že ony toho vodníka doopravdy přivolaly, protože si pro ně přišel, a když se k nim nedostal, tak aspoň Lukáškovi udělal to, co vodníci miminům dělávají, protože o tom, co teď Hana viděla, si už přes týden četly a Magda se tomu smála… Hana viděla Lukáškovy nožky v matčině klíně, plínu, tělíčko v košilce, která ztmavla úplně stejně jako matčino triko, viděla bezvládné ručky, a pak už nic, protože to, co mělo následovat, leželo na dvoře vedle stehna Drahy Třebovické, a Hance naskočilo, co si společně přes týden četly a co ona už uměla nazpaměť: Dvě věci tu v krvi leží mráz po těle hrůzou běží: dětská hlava bez tělíčka a tělíčko bez hlavy.
Tomáš Gabriel Tomáš Gabriel (nar. 1983) je básník a esejista. Studoval na Fakultě Humanitních studií UK, pracuje jako softwarový analytik. Jeho básnická prvotina Tak černý kůň tak pozdě v noci (2012) byla nominována na Cenu Jiřího Ortena. Své básně a kritiky publikuje v literárním tisku a na svém blogu pozdevnoci.blogspot.cz. Věnuje se překladům poezie Johna Ashberyho. V roce 2015 byl editorem antologie Nejlepší české básně.
vážné, hranice mezi veselostí a šílenou „vážností“ je nejasná. Odlehčené pasáže kontrastují s přesycenými, patos sousedí s ironií. Zároveň tento svůj přístup nenabízí jako jedinou možnost tvorby a rozumění. Znova a znova usazuje svůj styl, zahušťuje svoji výpověď, zintenzivňuje práci s obrazem, jako by se bál tolik zrádné snadnosti a rozmáchlosti lyrického psaní. Je to svérázná, svého druhu „don quijotovská“ reakce na neduhy současné poezie.
Ukázka z výše jmenované sbírky Udělají tu Za chvíli budu sedět, ale možná jsem raději již seděl před rodným domem, který jsme odprodali. Udělají tu jatka v klučičím pokojíčku, ten bude prasečí modlitebnou v kuchyni, ta bude místností s háky na chodbě, kde se převlékaly návštěvy - z nás to padalo po pokojích tam bude prázdno s kanálkem na krev. Když už tam nesmím jít (řeknou mi zedníci) vylezu alespoň na vrata: ruce na mříž špičku na květinu, nohu na vyviklanou kliku zuby na závoru a rozkrok vyšvihnout nad zdobné kování!
Nová sbírka mladého autora Tomáše Gabriela Obvyklé hrdinství rozrušuje stereotypy současné poezie Už název sbírky zachycuje protiklad. Pokud hrdinství nazveme “obvyklým”, zařazujeme ho do času, zbavujeme jej kouzla, navíc z něj děláme něco rutinního. Ale neměli bychom být „hrdiny“ zcela samozřejmě? Je to jen jiné vyjádření protikladu romantiky a realismu. Gabriel ve své sbírce zprvu napodobuje dynamiku mluveného slova. Humorný tón žene jeho hru (situace a příběhy) kupředu, ale co se lehce říká, může být i docela
Chodit tam častěji Jožkovi
Mám já to štěstí: Phil Collins přijde pojízdná prodejna z rozhlasu zpívá.
Na chvíli tvůj, svěží vzduch trvá lesu věčnost. Vždy podle rady: obejmi strom, vyber si takový který neobejmeš. Vesnice z paměti mizí, není ji přes stromy vidět. Ani tvůj strom není vidět z takové blízkosti. Vyplaší tě až srnka nebyl to kanec, sci-fi: srdce ti přestane tlouci až někdy někde v budoucnosti +++ Opouštíme kraj, který jsme pomilovali čarokrásné kopce, připomínající prsíčka našich dívek brzy jim o tom povíme. Je zcela zásadní rozdíl mezi stanicí a zastávkou. Zastávka je stanicí bez výpravy je tam jen cedule a pak už nic. Zámostí nad Vltavou? Jak to, co je za mostem může být zároveň nad Vltavou?
Stačila chvíle poslechu a myšlenky, které mi nedělaly dobře pohltila má duše. Bylo to anglo-americky příjemné jakoby všechna ta smrt byla jenom mou blízkou ale již vzdalující se budoucností. Připravil Stanislav Denk
RECENZE
31
Emma jako odraz stavu Moravského divadla
Olomoucká činohra se v loňském roce rozhodla jako vůbec první v republice převést světoznámý román Emma od Jane Austenové do divadelní podoby. Vycházela přitom z dramatizace textu Markéty Machačíkové, režie se ujal (dle svých slov anglofil) Šimon Dominik. Scéna, kterou vytvořil Karel Čapek, diváka ohromí svou jednoduchostí a přitom univerzálností. Jedná se totiž o různé obrazce poskládané do svahu a potažené květinovým vzorem. Bloky tak mohou substituovat živý plot, rozkvetlou zahradu či jídelní stůl. První dojem tedy vskutku dobrý. Znalci knižní předlohy i filmových nebo seri-
álových zpracování však již z prvních vět pronesených Emmou v podání Lenky Kočišové zapochybují, zda je tato hra skutečně adaptací Emmy Jane Austenové. Emma na pódiu totiž hned v úvodu představuje ostatní členy společnosti způsobem hodným rubriky bulvárních novin. Vypichuje záporné vlastnosti a vysmívá se těm kladným. Bohužel tento rys klepny provází Emmu po celou dobu, rozmělňuje se až v závěrečných kajícných minutách, ve kterých se hlavní ženská postava zaměřuje na vlastní chyby. Zde shledávám, dle mého, zásadní rozpor mezi dramatizací a předlohou. Románová Emma je jistě poněkud sebestředná, místy naivní. Je jí zatěžko být srovnávána s vrstevnicí, dokonalou Jane Fairfaxovou, ale málokdy je pomlouvačná, natož zlá. Jedinou výjimkou je klíčový moment, ve kterém zesměšní slabomyslnou paní Batesovou, aby byla posléze pokárána panem Knightleyem, věrným přítelem a tajným obdivovatelem, na jehož názoru jí opravdu záleží, a díky němu byla dovedena k potřebné sebereflexi. Rovněž afektovaná Kočišová s místy nejistou výslovností v sebekritickém závěru trochu „ubere“, ale vzhledem k přehrávání role je to stále málo. Od distingované dámy 19. století tuto Emmu dělí více než 200 let. Její věrohodnosti nepřidávají ani kostýmy, jejichž volba je pro znalce Austenové rovněž záhadou. Dobové kostýmy nosí pouze herci bez mluveného textu. Všechny šaty Emmy připomínají barvami hýřící povlečení z postýlek Husákových dětí. V cirkusové maringotce by je člověk očekával, v romantické komedii nikoli. Nelze nezmínit rovněž výběr scén vybraných pro dramatizaci románu. Zejména v první polovině předsta-
vení má divák pocit, že sleduje nijak spolu nesouvisející scénky, ve kterých protagonisté tvoří jakési panoptikum. Do druhé půle inscenace byl zařazen ples, kde se herci v předváděných tancích nejvíce přiblížili době, jakou má hra představovat (zřejmě zásluhou tanečních lekcí od společnosti Jane Austen Brno). Nicméně místo, aby tanec Emmy a pana Knightleyho umně posunul jejich rozvíjející se vztah o úroveň výše, vyvolávalo poskakování herců u diváků spíše smích, a co je horší – i u herců samotných. Ironie a satira typická pro Jane Austenovou se vytrácí pod silou parodie a frašky. K té přispívá i (dle slov režiséra) situační humor v podobě oživlých zvířat farmáře Martina. Po scéně tak pobíhá veverka honěná psem, dva psi, liška honěná psem, skákající králíci, jejichž úkolem údajně bylo odlehčit text. Zpětně se tedy vracím k úvodní myšlence, že z předlohy Jane Austenové mnoho nezbylo. Hra se nemůže opřít o kvalitní dramatizaci a ani herecké výkony jí na přitažlivosti nedodají. Frank Churchill Jana Ťoupalíka by se směle uplatnil v nějakém varieté. Z původního podlézavého, vypočítavého a ambiciózního faráře Eltona se stal v podání Romana Vencla spíše úlisný hňup, navíc opět nad nutný rámec hry obohacený o psa Jidáše. Vladimíra Včelná a její paní Westonová nedostala téměř žádný prostor ke hraní, musela se v pozadí spokojit s předstíranými diskuzemi s manželem. Takřka kabaretní verzi Emmy alespoň ukotvuje vynikající přirozený Petr Kubes coby elegantní pan Knightley. Rovněž u Ivany Plíhalové platí, že přirozené herecké nadání nezastíní ani režisérské manévry. Její paní Batesová je skutečně uvěřitelnou postavou. Dle ro-
mánových kritérií by obstála i Věra Veselská coby výstřední, hubatá, domýšlivá paní Eltonová. Otázkou tedy zůstává, komu je tato romantická komedie, která je na scéně Moravského divadla spíše lehkým zábavným kusem, určena. Studentům, kteří jsou lákáni na výhodné předplatné, vinou odlehčeného textu asi ne. Znalce díla Jane Austenové pak spíše urazí. Senioři na uvedení hry 6. března částečně spali, částečně opouštěli sál předčasně a částečně vlažně tleskali necelé dvě děkovačky. Odpověď zřejmě nenašlo ani vedení divadla, neboť inscenace bude v květnu po roce od uvedení stažena. V širším kontextu vnímám inscenaci Emma jako celkový odraz současného stavu Moravského divadla. Na první pohled nádherná budova (divadlo), zajímavě řešená scéna (Emma) a luxus (toalety). Na pohled druhý snaha zavděčit se širokému publiku nenáročným zpracováním bez větších ambicí, pevných cílů a selského rozumu. Článek byl zpracován s přihlédnutím k textu o koncepci Moravského divadla otištěnému v Divadelních novinách 15. listopadu 2015 autora Petra Dvořáka s názvem Hlavně nevyčnívat! (http://www.divadelninoviny.cz/hlavne-nevycnivat) Dovolím si nad rámec recenze podotknout, že můj rozpačitý dojem z návštěvy divadelní budovy umocňuje poněkud úsměvná, leč nepovedená rekonstrukce dámských toalet, které jsou kompletně vyrobené z mléčného skla, a návštěvnice tak obohacují o zážitek na pomezí nevkusu a vulgarity. Kamila Grmolenská
Trabantem do posledního dechu
Znáte je určitě všichni. Jsou bakelitoví, jsou žlutí a nezničitelní. Jejich tempo je vražedně pomalé, ale už objeli skoro celý svět. Před čtrnácti dny nás rodiče vzali do kina na premiéru filmu Dana Přibáně Trabantem do posledního dechu. S těmito východoněmeckými auty už projeli Afriku, Jižní Ameriku, byli na konci světa a teď nám chtěli představit svou cestu z Austrálie do Bangkoku tou delší, ale za to horší cestou. Je to příběh o několika lidech, dvou trabantech, maluchovi a dvou motorkách. Cesta to nebyla vůbec lehká, ale nakonec se do
Bangkoku i přes všechny problémy a spoustu pádů všichni ve zdraví dostali. Tedy až na trabanty. Proč? Na tuto otázku dostanete odpověď, když se na film sami vypravíte do nějakého kina nebo si na něj počkáte do televize. Pro nás to bylo zajímavé, viděli jsme kus světa, který se nám líbil, stejně jako v ostatních trabantích dílech. Pro některé účastníky trabantí expedice je však nejkrásnějším místem na světě Banská Bystrica. Eliška a Lukáš Peňaškovi
32
RECENZE, HISTORIE
Rodinný film Název druhého filmu slovinského režiséra a scénáristy Olma Omerzua (debutoval v roce 2012 snímkem Příliš mladá noc) v sobě skrývá jistou dávku ironie. Jeho Rodinný film není úplně tím, co bychom od žánru rodinného filmu očekávali. Tedy něco oddechového, u čeho můžeme vypnout a vzít na něj i své malé děti. Zápletka filmu je jednoduchá. Rodiče Irena (Vanda Hybnerová) a Igor (Karel Roden) se vydávají společně se svým psem na dobrodružnou plavbu jachtou po oceánu a nechají doma své dvě dospívající děti. Starší dcera Anna (Jenovéfa Boková) si domů nastěhuje kamarádku Kristýnu (Eliška Křenková) a patnáctiletý Erik (Daniel Kadlec) zase svého kamaráda. Životem znuděná Kristýna zaměří svou zvrácenou pozornost na Erika, na němž za nevědomého přihlížení sestry páchá citové i sexuální násilí. Hipísáckou „idylku“ teenagerům překazí Annin a Erikův strýc (Martin Pechlát) poté, co vyjde najevo, že Erik nechodí do školy. Jím nastolený klid záhy vystřídá skutečná (rodiče se přestanou ozývat) a následně i vztahová bouře. Trailer filmu Omerzu koncipuje jako několik malých filmů v jednom, kdy každá z postav prožívá svůj příběh, svůj malý zlomový film. Igor s Irenou se souhrou tragických nehod dozvídají pravdu o svém vztahu, Anna poprvé ve svém životě zažívá pocit zodpovědnosti za druhé, Erik pak hořké prozření z nešťastné lásky. Svým bolestným příběhem pak prochází i pes Otto, který coby trosečník bojuje o svůj život na neznámém ostrově. Atmosféru filmu Omerzu buduje dlouhými scénami, jež přerušuje
v okamžiku, kdy očekáváme nějakou kolizi či další rozehrání situace. Ve filmu je tak mnoho nedořečeného a je na divákovi, jak si konkrétní motiv pro sebe definuje a jaký postoj k němu zaujme. Z takto nastavené koncepce bohužel vybočuje předvídatelnost jedné z klíčových zápletek. Své postavy Omerzu nesoudí, nahlíží na ně prizmatem rodinného psychoterapeuta, který problémy rozkrývá, ale jejich pojmenování a řešení nechává na klientech. Režisér vede herce k extrémně střízlivému projevu bez známek větších emočních hnutí. Tragické kotrmelce hrdinové přijímají s pragmatickou odevzdaností. Úspornost v hereckém projevu podtržená chladnou krásou středostavovského bytu Kubínových kontrastuje s fatální závažností prožívaných událostí. Kamera snímá dění v tlumených barvách a dlouze koncipovaných záběrech. Pražské stojaté vody v poslední třetině filmu střídá tropická bouře, s níž se potýká psí hrdina. „Herecký“ výkon všech jeho představitelů bezesporu vyžadoval velkou dávku trpělivosti a režijního umu. Přesto mně divácky vděčný střet domácího mazlíčka s přírodním živlem zaváněl zdlouhavou ilustrativností cestopisných seriálů. Navzdory tvůrcem záměrně budované nejednoznačnosti v charakterech i ději, jež může některé diváky dráždit, se mu věrně povedlo zachytit rodinnou nefunkčnost, kterou vinou zaběhnutých vztahových stereotypů nejsme schopni či ochotni vnímat. Andrea Thunová
ARCHEOLOGICKÁ ZAJÍMAVOST Nejstarší jeskynní malby na světě
Jeskyně ve Španělsku a v Indonésii ukrývají doposud nejstarší objevené jeskynní malby na světě. Nástěnné malby v jeskyni El Castillo v severním Španělsku a v jeskyni na ostrově Sulawesi v Indonésii jsou známé již delší dobu. Teprve nedávno však bylo díky nové datovací metodě překvapivě zjištěno, že jsou o mnoho tisíc let starší, než doposud vědci předpokládali. Nová metoda umožňuje datovat tenké minerální vrstvičky (cca 10 mm) pokrývající malby. Minerální vrstvičky obsahují stopy izotopu uranu, jehož
změřením je možné stanovit dobu, kdy sem voda tyto usazeniny přinesla. Ve španělské jeskyni mezi nejstarší, 40 800 let staré malby patří červený kruh a obrys lidské ruky. V Indonésii ze stejného období pochází vyobrazení dvou zvířat a také otisky lidské ruky. Jejich tvůrci na ně použili hematit. Jejich stáří bylo stanoveno na 39.900 let. Zajímavé je nejen obdobné datování maleb, ale i jejich značná podobnost i barevnost. Tento objev je převratný také v jiném směru. Doposud se mělo za to, že lidský druh se začal věnovat umění, až opustil Afriku a přišel do Evropy. Ovšem malby z Indonésie přináší důkaz, že lidé tvořili v Asii ve stejné době a podobné motivy jako jejich evropští příbuzní. Podobnost maleb tak hovoří pro to, že lidé si umělecké postupy vyvinuli patrně ještě v Africe před 70 tisíci lety a přinesli si je pak sebou na evropský a asijský kontinent. Vendula Vránová Španělská jeskyně El Casillo - pravěké nástěnné mlaby.
BŘEZNOVÝ KAPSÁŘ
V Muzeu Severního Brabantska, které leží v nizozemském ,s-Hertogenboschi, probíhá „výstava století“ mistra středověké malby Hieronyma Bosche (přibl. 14501516). Vystaveno je kolem padesáti obrazů a kreseb z pětadvaceti sbírek z deseti zemí světa. Jde o nejucelenější sbírku z jeho díla. Vizuálně fascinující, ale bez odborných kunsthistorických komentářů těžko rozklíčovatelná tvorba. Hlavní město Rakouska Vídeň posedmé získalo označení nejpříjemnější město světa. Znám u nás hezčí místa k životu…
Vídeň V sobotu 12. března zemřel pan Miroslav Spáčil, farář Církve československé husitské, který působil v týneckém sboru a psal do našich listů hluboká zamyšlení nad texty Písma. Ačkoliv plul na jiné lodi, směřoval a doplul tento nesmírně vzdělaný a moudrý muž do stejného přístavu. V neděli 13. března celebroval arcibiskup Jan Graubner v chrámu Nanebevzetí Panny Marie ve Velkém Týnci slavnostní mši, v jejímž rámci proběhla vzpomínka na 150 let od narození týneckého rodáka a olomouckého arcibiskupa Leopolda Prečana (8. 3. 1866 – 2. 3. 1947). V souvislosti s výkladem textů Písma čtených o páté neděli postní otec arcibiskup inspirativně hovořil hlavně o milosti (umění, schopnosti, daru) odpuštění. Lze s ním souhlasit, že je to jeden z nejobtížnějších úkonů v mezilidských vztazích! Fotbalisté Sigmy Olomouc v tentýž den prohráli s pražskou Spartou 0:2. I přes dobrý výkon, resp. částečně vinou neodpískané „božské“ ruky soupeřova záložníka Váchy na vlastní brankové čáře opět nezískali ani bod. Druhá liga nás zřejmě nemine. Kromě trápení s beznadějným postavením našeho mužstva jsem se styděl za lidskou ubohost a buranství hostujících „fanoušků“. Nadávka Jude Slavia! patřila k těm „slušnějším“. Bože, do koho jsi to duši také vložil! Snaž se dosáhnout co nejvyššího stupně dokonalosti, protože tak, jak umřeš, zůstaneš po celou věčnost. /sv. Maxmilián Maria Kolbe – citát 11. týdne v Katolickém kalendáři/
věříme, že se v jejím voze někdy ve svém životě projedeme…
Studio Trnka mě v krátkém emailu informovalo, že opět naskladnilo Karafiátovy a Trnkovy knižní Broučky. No konečně mohu v klidu spát! Myslím to upřímně. Miluji je! Ve čtvrtek 24. března přepisovali fotbalisté Sparty Praha své dějiny, neboť porazili Lazio Řím na jeho půdě 3:0! Nic nového však nenapsali jejich fanoušci. Někteří z nich byli policií obviněni z narušení veřejného pořádku, neboť počůrali žebračku na jedné římské ulici. V pátečním EGU, příloze Hospodářských novin, vede vtipný a otevřený rozhovor novinářka Irena Jirků s třiadevadesátiletým francouzským šansoniérem arménského původu Charlesem Aznavourem, který 6. dubna poprvé vystoupí v Praze. Díky několika SMS jsme s Irenou zavzpomínali na časy, kdy jsme padali únavou z traktorové vlečky na chmelové brigádě v nedalekých Suchonicích, a domluvili se, že nám slavná novinářka občas přispěje do našich listů.
Olomoučtí hokejisté večer dohráli poslední zápas letošní sezóny. Ve čtvrtfinále play off nestačili na Plzeň a sérii ukončili v poměru 1:4. Ale i tak je to fascinující úspěch, když si uvědomíme, že byli na začátku sezóny pasováni na nejslabší tým soutěže. V den, kdy naši reprezentační fotbalisté opět nezvládli přátelský zápas a prohráli se Skotskem 0:1, zemřel nejlepší holandský fotbalista historie Johann Cruyff (25. 4. 1947 – 24. 3. 2016). Vidím to jako dnes, když na mistrovství světa v Německu v roce 1974 Oranjes svým totálním fotbalem zbourali všechno, co jim stálo v cestě. Tedy kromě domácích buldoků, s nimiž prohráli ve finále rozdílovou brankou Gerda Müllera 1:2.
Johan Cruyff
Charles Aznavour V ruském Rostově na Donu havarovalo letadlo společnosti FlyDubai vracející se z Dubaje. Tentokrát za tragédii nemohou teroristé, ale špatné klimatické podmínky. Ve věku 79 let zemřel filmový režisér Jan Němec, souputník Nové vlny české filmové kinematografie 60. let minulého století. Z jeho nejslavnějších filmů jmenujme Démanty noci, O slavnosti a hostech, Mučedníci lásky. Nedávno vrátil Miloši Zemanovi na protest státní vyznamenání, které mu svého času udělil Václav Havel. Důvodem jsou někteří pro něj nepřijatelní jedinci, které současný prezident oceňuje stejným metálem. Začali jsme s údržbou zámecké budovy. Vyměníme starý kabát za nový, samozřejmě ve stejných barvách. A krok po kroku budeme zámecké zdivo odvlhčovat. Některé spoluobčany trápí otázka: Proč to děláte, když o ten barák přijdete?! Opravdu? On si ho někdo odveze???
Z jarního slunečného pondělí čtrnáctého března jsme se k ránu na patnáctého probouzeli zpět do bílé zimy. Při pohledu na historické fotografie z našich národních dějin se mi zdá, že ten den to má snad nadobro zakódován ve svých genech. Slavná automobilka Rolls-Royce oslavila ve stejný den 110. narozeniny! Gratulujeme a chabě
risté z tzv. Islámského státu na letiště a metro v Bruselu. Zabili 37 lidí, 120 jich zranili. Belgie vyhlásila mimořádný stav, u nás byla zvýšena ostraha veřejných dopravních uzlů. S lítostí vzpomínám na smrt bezbranných lidí… Bože, přijmi je do své náruče!
Zámek Velký Týnec V úterý 22. března zaútočili tero-
Letošní Velikonoce byly, pokud se týká počasí, zlomové. Zatímco únor se v „nadnormálních“ teplotách překonával, březen nám zalézal svou sirovinou za nehty. O Zeleném čtvrtku se teploty šplhaly nad desítku, na Vzkříšení bylo až 14 stupňů. Na velikonoční pondělí od dva až tři stupně více. K nejprodávanějším cédéčkům měsíce patří reedice elpíček Jiřího Schellingera a Františka Ringo Čecha hrrr na ně… nám se líbí…, která vyšla jako zázrakem uprostřed normalizace. Někde kolem osmdesátého roku jsem jako čerstvý gymnazista navštívil jejich improvizovaný koncert na tehdejším Spartakiádním stadiónu v Olomouci. Coby chlapec vychovaný krotkou televizní zábavou včele s Kájou (Mistře, promiňte!) jsem byl poněkud šokován divočinou, kterou hoši vskutku nešetřili. Co to bylo ale v porovnání s hudebním životem za oceánem, k němuž se vrací aktuálně vysílaný seriál Vinyl Martina Scorseseho, Micka Jaggera a Terence Wintera?! Z 26. na 27. března jsme opět posunuli hodinky o jednu hodinu dopředu na tzv. letní čas. Prvním, koho to napadlo, byl novozélandský entomolog a astronom George Hudson (1867-1946). V projevu předneseném ve Wellingtonské filosofické společnosti v roce 1895 navrhoval posun dokonce o dvě hodiny. Důvodem bylo mj. také to, že v civilu vykonával povolání poštovního úředníka a potřeboval vyšetřit nějaký ten čas na chytání brouků. Neuspěl. Skutečným otcem letního času se tak
stal britský stavitel William Willet (1856-1915). V roce 1907 vydal pamflet nazvaný The Waste of Daylight (Plýtvání denním časem). Zavedením letního času by podle jeho názoru každý Brit ušetřil ročně šilink a devět pencí, Británie by si tak přišla na 2 546 834 liber za rok, což bylo tenkrát safra hodně peněz. Jeho návrh neprošel, a tak poprvé zavedli letní čas až Němci od 30. dubna 2016. Úsporná válečná praxe se vrátila i ve druhém světovém konfliktu, resp. zůstala i v poválečných mírových podmínkách. Který z politiků dostane rozum a získá mandát na zrušení tohoto nesmyslu?!
Během Velikonoc jsem uskutečnil inspekční cestu po místech, kam letos v září zamíří se svou expedicí mikroregion Království. Výstup na horu Říp byl fyzicky náročný. Románskou rotundu svatého Jiří by měl ale vidět každý Čech. Výhled nulový, rotunda podrápaná ze všech stran desítkami nápisů, chatka s občerstvením typicky socialistická a suché záchodky nepoužitelné. Prostě národní ostuda!
Rotunda sv. Jiří na Řípu Liblický i mělnický zámek, hrad Kokořín, Městské lázně Mšeno naopak úžasně krásné! Vesnice a komunikace Středočeského kraje však převážně zanedbané, nevzhledné, resp. plné děr. Opravdu se nemáme v naší vesničce střediskové vůbec zač stydět!!!
Labe pod Mělníkem
Vstup do hradu Kokořín O velikonočním pondělí přiletěl poprvé do Prahy čínský prezident. Ten náš si přeje, abychom byli pro Čínu branou do Evropské unie. Inu, ekonomika vždy převálcuje vše ostatní. Lidská práva sem, jejich porušování tam, pod vidinou investic nám je to všechno jedno! Upřímně, chovají se Němci, Francouzi či Britové jinak? 31. března přesně před 115 lety měla v Národním divadle v Praze premiéru opera Antonína Dvořáka Rusalka. Petr Hanuška
34
KOMIKS, DĚJINY A SOUČASNOST, ZPRÁVY
KOMIKS
Zlá ovce
DĚJINY A SOUČASNOST Dubnové číslo Dějin a současností...
Tip na výstavu Olomoucká obrazárna IV - pohled na malířské umění 19. století trochu jinak V olomouckém Arcidiecézním muzeu v současnosti probíhá výstava, která má velký potenciál zaujmout každého příznivce umění. Většina výstav je soustředěna na ty nejvýznačnější kusy namalované malíři zvučných jmen. Tato výstava je trochu jiná. Zvučná jména zde najdete také, např. Vojtěch Hynais, Václav Brožík či Josef Čapek, ale jinak výstava nabízí zajímavý průřez malířstvím 19. století s širokým výběrem témat a námětů i druhů malby. Můžete si zde udělat obraz o velké různorodosti malířství, což odborníky jistě nepřekvapí, ale pro mě to bylo zajímavé zjištění a výstava mě velmi zaujala. Výstava představuje reprezentativní výběr ze zajímavé kolekce děl českých i evropských malířů z olomouckých sbírek Arcidiecézního muzea, Muzea umění a velké soukromé sbírky deponované v tomtéž muzeu. Ve čtyřech decentně nasvícených místnostech jsou k vidění krajiny, zátiší, alegorické obrazy či náboženská témata. Díky této rozmanitosti si mezi
vystavovanými obrazy může každý najít své favority. Mě na výstavě upoutalo několik obrazů. Například dramatický obraz od Václava Brožíka - Smrt sv. Irie, letní atmosférou a expresivní barevností prosluněný obraz Antonína Slavíčka V zahradě či Portrét dívky a Portrét chlapce od Vojtěcha Hynaise, u kterých jsem nevěděla, zda sleduji já je nebo oni mě, tak živě zobrazený chlapec i dívka působí. Líbila se mi také nejstarší známá malba mého oblíbeného Josefa Čapka - Břízy, má ještě secesní nádech a je tak na hony vzdálena jeho nejznámějším dílům z 20. a 30. let 20. století. Josef Čapek tento obraz vytvořil jako sedmnáctiletý během prázdninového pobytu v Hranicích. Olomoucká obrazárna IV: 25. února 25. září 2016. Arcidiecézní muzeum Olomouc. Otevírací doba: denně kromě pondělí, 10 - 18 hodin. Vstupné do celého objektu: 70,- Kč, v neděli vstup volný. Vendula Vránová
Antonín Slavíček - V zahradě
„Karel IV. považoval sám sebe za vyvoleného ke vládě a uměl o tom přesvědčit i ostatní. Byl mistrem sebeprezentace a svou výjimečnost dokázal zdůraznit mnoha způsoby, ať texty, architekturou, rituály, ikonografií nebo prezentací ostatků svatých, které s velkým zaujetím shromažďoval. Karlovo charisma vládce vyvýšeného nad ostatní smrtelníky a předurčeného ke vládě podtrhávala vylíčení vidění a zázraků, kterých měl být aktivním účastníkem. Skutečnost, že byl vyvolen od Boha k velkým činům, ilustrovala i díla sepsaná na Karlově dvoře. Jan Marignola, jehož Kronika Čechů odhaluje mnohé z rétoriky a ospravedlňování legitimity Karlovy moci, vylíčil například zázrak s prstem svatého Mikuláše, jehož byl císař přímým účastníkem. Jak kronikář píše, císař Karel, přitahován zbožnou úctou k sv. Mikuláši přišel s velkou skupinou do kláštera svatého Františka a v přítomnosti početného davu vlastním nožíkem odřízl maso prstu hned však z prstu vytryskla krvavá tekutina a na obou stra-
nách nožíku zůstala červeň od krve. Kronikář vypráví, že poté následoval zázrak, kdy pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic přiložil oba články k sobě a tyto ihned srostly. Dále Marignola dodal, že Karel dal vymalovat celou scénu na stěnu paláce karlštejnského hradu k věčnému připomenutí zázraku. Další částečkou do obrazu Karlovy vyvolenosti byla jeho vidění a vnuknutí, mnohdy mu dávající nahlédnout i složitých teologických konceptů. Karel s myšlenkou vlastní předurčenosti pracoval ve svém životopise Vita Caroli, kde velkou roli hrály právě sny a zázračné zásahy světců: svaté Kateřiny, svatého Augustina a Panny Marie….“ Tak píše historička Pavlína Cermanová ve svém článku „Proroctví, sny a zázraky. Reprezentace Karlovy vyvolenosti ke vládě“ v tematickém bloku dubnového ĎaSu o Karlu IV., v němž se i ostatní články na osobnost tohoto panovníka zaměřují. Dubnové číslo očekávejte 18. dubna. Iveta Coufalová
Historický kalendář 1. dubna 1441 – zemřela Blanka Navarrská, sicilská a navarrská královna (* 1385) 2. dubna 1981 – v Praze na Pankráci otevřen Palác kultury, dnešní Kongresové centrum Praha 3. dubna 1876 – narodil se Tomáš Baťa, český podnikatel († 12. července 1932) 4. dubna 1991 – zemřel Max Frisch, švýcarský spisovatel (* 15. května 1911) 5. dubna 1881 – narodil se Noe Ramišvili, gruzínský politik a první premiér Gruzie († 7. prosince 1930) 6. dubna 1971 – zemřel Igor Fjodorovič Stravinskij, ruský hudební skladatel (* 17. června 1882) 7. dubna 1651 – zemřel Lennart Torstenson, švédský vojevůdce (* 17. srpna 1603) 8. dubna 1861 – v Rakousko-Uhersku vydán protestantský patent: zrovnoprávnění protestantů v habsburské monarchii 9. dubna 1241 – slezští a malopolští rytíři se utkali s mongolským vojskem v bitvě u Lehnice 10. dubna 1741 – Marie Terezie po porážce rakouských vojsk v bitvě u Molvic na Odře ztratila větší část Slezska 11. dubna 1611 – narodil se Karel Eusebius z Lichtenštejna, hlava rodu Lichtenštejnů v letech 1627–1684 († 5. dubna 1684) 12. dubna 1961 – Jurij Alexejevič Gagarin jako první obletěl zeměkouli (let trval 108 minut) 13. dubna 1906 – narodil se Samuel Beckett, irský dramatik († 22. prosince 1989) 14. dubna 1556 – zahájení činnosti jezuitů v českých zemích 15. dubna 1861 – začala americká občanská válka (válka Severu proti Jihu) 16. dubna 1896 – narodil se Tristan Tzara, francouzský básník, zakladatel dadaismu († 27. prosince 1963) 17. dubna 1826 – narodil se Vojtěch Náprstek, vlastenec, národopisec a mecenáš († 2. září 1894) 18. dubna 1966 – československý film Obchod na korze získal Oskara jako nejlepší neanglicky mluvený film roku 1965 19. dubna 1881 – zemřel Benjamin Disraeli, britský státník, premiér a spisovatel (* 21. prosince 1804) 20. dubna 1871 – narodil se Josef Jerie, český gynekolog († 1. dubna 1951) 21. dubna 1816 – narodila se Charlotte Brontë, anglická spisovatelka († 31. března 1855) 22. dubna 1881 – narodil se Alexandr Fjodorovič Kerenskij, ruský politik († 11. června 1970) 23. dubna 1836 – vyšel Máchův Máj nákladem 600 výtisků 24. dubna 1961 – na hladinu vyzvednuta švédská válečná loď Vasa, která se potopila v roce 1628 25. dubna 1566 – zemřela Diana de Poitiers, francouzská šlechtična a favoritka krále Jindřicha II. (* 1499) 26. dubna 1986 – došlo k havárii v sovětské jaderné elektrárně Černobyl 27. dubna 1881 – zemřel Ludwig von Benedek, rakousko-uherský generál (* 14. červenec 1804) 28. dubna 1716 – zemřel svatý Ludvík z Montfortu, francouzský kněz, teolog a spisovatel (* 31. ledna 1673) 29. dubna 1921 – zemřel Jakub Hron Metánovský, učitel, fyzik a vynálezce (* 4. června 1840) 30. dubna 1931 – zemřel Osvald Polívka, český architekt (* 24. května 1859)
PŘESAHY - inzerce
35
