celostátní radiobiologická konference a,, řonference ědecká zúnz up

celostátní radiobiologická konference a , , ědecká onference zúnz up

ř

17.-20.5.1976

S B O R N

i'K

A B S T R A K T

CELOŠTÁTNI' RADIOBIOLOaiCKÉ A

KONFERENCE

VĚDECKÉ KONFERENCE ZUNZ U P

pořádané

Závodním ústavem národního zdraví uranového průmyslu a

českou společností nukleární medicíny a radiační hygieny

NA

POČEST XV. SJEZDU KSČ

Příbram 17. - 2O. května 1976

i

ZAVISLOSÍ METABOLICKÉHO ÚSINKU NELETALNEJ EXPOZÍCIE POTKANOV X - LÚ3OM NA DOBE DŇA.

II. SÉROVÉ A TKANIVOVÉ LIPIDY

Ahlers I o , Ahlersová E., Sedláková A., Praslička M. Katedra všeobecnej biológie PF UPJŠ, Košice

Potkany - samce teeňa Wistar kŕmené ad libitum a chované pri svetelnom režime L:D - 12:12 boli v trojhodinových intervaloch ožiarené jednorazovou celotelovou expozíciou 250 R x - lúčov

a

analyzované 48 hod. po ožiarení. Ožiarené i kontrolné / zdanlivo ožiarené / skupiny zvierat po expozícii

/ zdanlivej expozícii /

hladovali<, Boli vyšetrené koncentrácie triglyceridov v sére a pečeni, celkového cholesterolu v sére, pečeni a nadobličkách, fos folipidov v sére, voľných mastných kyselín v sére, v bielom epi didymálncm a hnedom interskapulárnom tukovoni tkanive. NelPtálna expozícia potkanov r. - lúčom v tomto usporiadaní význanne ovplyvnila diurnálnu krivku voľných mastných kyselín v sére a oboch tukových tkanivách / posun vrcholenia, zmeny amplitúdy oscilácií / a triglyceridov v pečeni, kde na rozdiel od krivky kontrolných zvierat oscilácie sú bezvýznamné, rytmicita je zreteľne neprítomná. Metabolický dopad neletalnej expozície mladých pohlavne dospelých potkanov x - lúčom je závislý na aplikácii v rôznej dobe dňa. Na rozdiel od letálnsj expozície potkanov x - lúčom v rôz-

f

\\

:

nej dobe dňa / Ahlers a spol,, 1975 / neletálna varianta dokáza-

i,

la zrušiť základný denný rytmus oscilácií pečeňových triglyceri-

si?;

dov.

Q

ZÁVISLOSŤ METABOLICKÉHO ÚČINKU NELETALNEJ EXPOZÍCIE POTKANOV X - LÚČOM NA DOBE DNA. I. KRVNÁ' GLUKÓZA A TKANIVOVÍ GLYKOGÉN Ahlersová E., Ahlers I., Paulíková E., Praslička M. Kate ra všeobecnej biológie PF UPJŠ, Košice

Potkany - samce kmeňa Wistar kŕmené ad libitum peletami Larsenovej potravy a chované pri svetelnom režime L:B - 12:12 boli v priebehu dňa ožiarené v trojhodinových odstupoch celotelovou jednorazovou expozíciou 250 R x - lúčov, dekapitované 48 hod. po ožiarení. Ožiarené i zdanlivo ožiarené zvieratá po ožiarení hladovali. V krvi bola vyšetrená koncentrácia glukózy, v pečeni, srdcovom a kostrovom / m. quadriceps femoris / avale, bielom epididymálnom a hnedom Ínterskapularnom tukovom tkanive koncentrácia glykogénu. U ožiarených zvierat v porovnaní s kontrolnými zdanlivo ožiarenými sa zmenila významne denná krivka oscilácií glukózy v krvi a glykogénu v pečeni. Krivka glukózy sa zvýraznila

do

formy, ktorá bola popísaná u sýtych zvierat / Ahlersová a spol., 1974 /, naopak prakticky úplne zmizli rytmické oscilácie dennej krivky glykogénu v pečeni. Z analyzovaných orgánov boli u oboch skupín zachované oscilácie relatívnej váhy srdcového svalu

a

nadobličiek, neoscilujú váhy pečene, týmusu, sleziny a žalúdka. V porovnaní s účinkom letálnej expozície potkanov x-lúfion v rôznej dobe dňa / Ahlersová a spol,,1975 / neletálna expozí -

;

f

F"

cia nemení podstatnejšie denné krivky oscilácií glykogénu v sva-

j

lovom a tukovom tkanive. Na rozčiel od letálnej expozície však

T.

neletélna aplikácia x-lúčov arušila oscilácie glykogénu / a triglyceridov, Ahlers a spol.,1976/ v pečeni.

j.'

VYŠETŘENÍ HLADIN IMUNOGLOBULINÚ ( IgG, A, li), BLASTICKĚ TBANSFORUACE A NUKLEOL& LYMFOCYTŮ PERIFERNÍ KRVE U PACIENTŮ S BRONCHOGEMÍM KARCINOTEMo Andrlíková «7., Pálek V, ZÚITZ uranového průmyslu Příbram. Vyšetření hladin IgG,A,M, blastické transformace lymfocytů ( spontánní a po inkubaci s PHA) a nukleolů lymfocytů bylo provedeno u souboru 101 osob* Z toho bylo 33 pacientů e potvrzenou diagnózou bronchogenního karcinomu, 7 osob s jiným nádorovým onemocněním, 47 pacientů, přijatých k hospitalizaci 8 podezřením na maligní proces a 14 kontrol. Bylo zjištěno: 1. Hladiny IgM se u osob s bronchogenním karcinomem snižují, IgA mají naopak vzrůstající tendenci. Rozdíly byly pouze na hranici statistické významnosti. 2. Spontánní blastická transformace lymfocytů se statisticky významně zvySuje u pacientů s bronchogenním kar'£nomem ve srovnání s kontrolními osobami. Po inkubaci lymfocytů s fytohemaglutininem jsou hodnoty blastické transformace nižSí ve srovnání a hodnotami osob kontrolních,ale i osob s podezřením na maligní proces. 3* Počet aktivních nukleolů se statisticky významně zvyšuje jak proti počtu u osob kontrolních, tak u osob se su spektním bronchogenním karcinomem. Zastoupení prsténčitého typu nukleolů je nižší, nebyla však prokázána statistická významnost. Taká zvýšení nukleolárního koeficientu u nemocných s bronchogenním karcinomem není signifikantní.

OVLIVNĚNÍ NĚKTERÝCH OBLIGÍTNÍCH INFEKCÍ KRYS V POZDNÍCH STADIÍCH PO JEDNORÁZOVÉM RTG OZÁŘENÍ Bayer A. OTÍNZ Prešov Práce je součástí systematického patologicko-anatomického sledování 835 krys Wistar, přežívajících jednorázové rtg ozáření, a 252 koncrolních zvířat stejných věkových skupin. U ozářených krys byly pozorovány výrazné změny ve výskytu spontánní enzootické chronické pneumonie a latentního typu salmonelózy. Měnila se i frekvence charakteristických pstologicko-anatomických projevů těchto onemocnění. Změny frekvence jednotlivých typických patologicko-anatomických lezl, vyjádřené jako podíl procenta jejich výskytu u ozářených a neozářených zvířat u enzootické pneumonie byly: chronický perivaskulární zánět 1,11, chronický peribronchiálni zánět 0,69, bronchiektasie prosté 0,26, infikované 0,52, exulcerované 0,25, absces akutní 1,75,,chronický 0,43. U salmonelózy: chronický vřed céka 0,45, 8 fibrózou 0,31, cystická přeměna ileocekálních uzlin 0,23, drobnoložiskové nekrózy jater se zánStlivou reakcí 1,77. Výskyt zmíněných patologických změn vzhledem ke stáří zvířat byl posunut do mladSího věku, ale tento posun byl u jednotlivých lézí různý: např. při chronické epizootické pneumonii byl časový posun u chronického perivaskulárního zánětu v průměru o 372 dny, infikovaných bronchiektasií jen 6 dnů; při salmonelóze - u drobnoložiskových nekróz jater o 213 dnů, u cystické přeměny ileocekálních uzlin o 51 den. Ozáření měnilo i výskyt jednotlivých lézí podle pohlaví.

DETEKCE RADIAČNÍHO POŠKOZENÍ DNP V JÁDŘE BUŇKY POMOCÍ 3 H-ACTINOMYCINU D Beneá L., Rotreklová E., Velčovský V. Biofyzikálni ústav ČSAV, Brno

Za fysiologických podmínek závisí vazebná kapacita jádra vyšší buňky pro actinomycin D (AMD) na velikosti úseků" DNA, které nejsou kryté proteinem. Experimentálně lze vazebnou ka-

;

pacitu jádra pro AMD zvýšit extrakcí proteinů, se kterými DNA vytváří DNP komplex. Např. částečnou extrakcí histonu se množství

H-AMD vázaného na DNA v jádře buňky zvýšilo až na šesti-

; :

>-

násobek normální hodnoty. ;

Některé, pravděpodobně primární změny DNP v jádře ozářené buňky, jako např. místně omezená donaturace DNA, aerobní procesí labilisace vazby DNA-histon, fosfátem a fosfoproteinem vyvolané změny disociace DNP, vytváří předpoklady pro zvýšení

"

vazebné kapacity DNA v jádře pro AMD a tím předpoklady pro detekci radiačního poškození DNP pomocí AMD. Pokusy bylo zjištěno, že množství

\,

H-AMD vázaného na DNA v jádře ozářené buňky

se zvyšuje s dávkou od 0,5 do 16 krad. Narušení struktury chro-

:

matinu je spojeno s uvolněním vazby DNA-protein. Tím dochází

R

ke zvětšení úseků DNA schopných vázat AMD. Nárůst vazebné ka-

|

pacity DNA při konstantní dávce záření s délkou časového inter-

i

valu po exposici poukazuje na úlohu proteolytických enzymů při

I

rozvoji poškození DNP v ozářené buňce.

1

DLHODOBÁ INTERNÁ KONTAMINÁCIA RÁDIOCÍÍROM: 3 INKORPORÁCIA URIDÍNU- HUdR DO LYMFOCYTOV POTKANOV Beňo M., Kalafut F., Chorvát D. Výskumný ústav hygieny práce a chorôb z povolania, Bratislava

Dospelé potkanie samce boli injikované i.v. dávkou 0,8_yuCi "^CeCl-s/gram telesnej váhy. V období vzniku prvých osteosarkomov - okolo 240 dní po injekcii rádionuklidu - bola sledovaná inkorporácia uridínu -

H do lymfocytov krvi a lymfocytov

peritoneálneho exsudátu. V porovnaní s kontrolnou skupinou zvierat sa zistil u skupiny zvierat kontaminovanej rádiocérom významný pokles počtu lymfocytov v krvi inkorporujúcich ^HUdR, významný pokles počtu eozinofilných leukocytov peritoneálneho exsudátu a významný vzostup poctu lymfocytov v peritoneálnom exsudáte. Proporcia lymfocytov inkorporujúcich uridín bola v peritoneélnom exsudáte zvierat kontaminovaných rádiocérom nezmenená.

íl

KETABOLIĽMUS URACTLU U ZLATÉHO KŘEČKA PO OZÁŘENÍ L. Buřič, A. Grinberg, 1. Mužniek, F. Novák, M. Vitol, Z. Dienstbier Biofyzikálni ústav FVL UK Praha Katedra fyziologie rostlin a mikrobiologie Biologická fakulta Lotyšské státní university Riga

Byl sledován katabolismus uracilu a celková bilance vyloučené radioaktivity u zlatého křečka po perorální aplikaci

G uracilu a

C uracilu spolu s vysokou dáv-

kou neznačeného uracilu. Po 24 hodinách se objevila většina podané radioaktivity ve vydýchaném kysličníku uhličitém. Procento radioaktivity v kysličníku uhličitém nezávisí na množství aplikovaného uracilu. Na druhé straně procento radioaktivity vylučované močí je závislé na množství aplikovaného uracilu. Po aplikaci vysoké dávky uracilu je vylučováno močí až Qx více radioaktivity. Většina exogénne podaného uracilu se odbourává již během prvních pěti hodin. Ozáření zvířat expozicí 900 R podstatněji neovlivňuje rychlost ani dynamiku katabolismu uracilu. Analýzou moči na Sephadexu G 10, DEAE cellulose, pomocí papírové chromátografie a UV spekter bylo zjištěno, že většina podané radioaktivity se vylučuje jako uracil. U ozářených křečků po perorálním podání většího množství uracilu byla identifikována v moči kyselina barbiturova pocházející z uracilu.

ELEKTROFORESA HISTONU Z CHHOMATINU NORMÁLNÍCH A OZÁŘENÝCH TKÁNÍ PO PÔSOBENÍ ALKALICKÝCH ROZTOKU Cejková M., Skalka M., Matyášová J. Biofysikálni ústav ČSAV, 612 65 Brno

Jedním z projevů radiačního poškození chromatinu lymfoidních tkání je zvýšená solubilisace v alkalických roztocích o fysiologické iontové síle. Z chromatinu normálních tkání se uvolňují po působeni alkalických roztoků (0,126 M NaCl-0,02 M borátový ústoj) proteiny a malé množství DNA. Z chromatinu ozářených tkání (600 R, 6 hodin) se uvolňují nejen proteiny, ale také DNA (kolem 15%). Sledovali jsme množství proteinů a zastoupení histonovýeh frakcí, které přecházejí do roztoků o pH 9,9 z chromatinu normálních a ozářených tkání. Zjistili jsme, že u normálních tkání se solubilisuje 12-20%, u ozářených tkání 23-25% proteinů z celkového množství, obsaženého Ve vzorku. Elektrofuresou na polyaloylamidovém gelu jsme určili, které histonové frakce jsou zastoupeny v části, solubilisované alkalickými roztoky. Výsledky se liší pro neozářené a ozářené tkáně. Histony, isolované ze solubilisované části chromatinu kontrolních zvířat, obsahují přednostně frakci Hl; histony z chromatinu ozářených tkání obsahují naproti tomu všechny frakce. Výsledky tedy ukazují, že z ozářených lymfoidních tkání ee v alkalických roztocích pravděpodobně solubilisují celé fragmenty chromatinu, které obsahuji SNA, histony i nehistonové bílkoviny.

ZÁSADY LÉČEBNÉ ODSUNOVÉHO ZABEZPEČENÍ HAVARIJNĚ OZÁŘENÝCH A KONTAMINOVANÝCH OSOB Dostál, M., Bláha, II., Mazák, J., Neruda, O., Špliňo, M., Vaňásek, J., Vondráček, V., Zadák, Z. Vojenský lékařský výzkumný a doákolovací ústav J.E. Purkyně, Hradec Králové Homol a, M. Atomová elektrárna Jaslovské Bohunice, ZÚNZ Vodička, I. Lékařská fakulta KU, Hradec Králové Při nehodách v jaderných zařízeních radiační riziko lze sestavit v tomto sestupném pořadí jeho závažnosti a naléhavosti: zevní ozáření gama, rtg a neutronové, inhalace radioaktivně kontaminovaného vzduchu, povrchová kontaminace nekryté kůže a slizníc, případně poranění a popálení, vnitřní kontaminace radionuklidy jinou než inhalační cestou. 3 první pomocí a s první lékařskou pomocí nutno počítat na závodním zdravotnickém středisku jaderného zařízení. Odtud jsou na chirurgické oddělení spádové nemocnice odsouváni ti, kteří potřebují naléhavou chirurgickou pomoc* Je-li celotělové ozáření menší než 100 rea, je zabezpečován soustavný lékařský dohled dotud, pokud se s konečnou platností nepotvrdí údaje dozimetrické a klinicko-laboratorní* Středisko zabezpečuje všechna dekontaminační opatření jak při povrchové, tak při vnitřní kontaminaci radionttklidy. Do specializovaného lůžkového zařízení jsou ze závodního zdravotnického střediska odsunováni pouze ti, jejichž dávka záření dosáhla anebo překročila 100 rem. Odsouvají se i tehdy, jsou-li současně lehce poraněni nebo popáleni anebo po poskytnutí naléhavé chirurgické pomoci ve spádové nemocnici. Neodsouvajl se ti ozáření, u nichž naléhavost a závažnost prodromální reakce spolu s dozimetrickým odhadem nasvědčují, že půjde o nejtěžší formu akutní nemoci z ozáření, léčenou paliativně na místě.

NÁLEZY U KYŠÍ PO OPAKOVANÝCH APLIKACÍCH

228

Th.

Dvořák V., Juiišová D., Malátová Ir, Svob da V., Onyskowová 2. Lékařská fakulta hygienické UK, Praha IHE, Centrum hygieny zářer.í, Praha

Uyším samicím SPF kmene ICH bylo podáváno intraperitoneálně

Th ve čtyřtýdenních intervalech po dobu 1 a půl

roku, ve 3 -árovních aktivit. Pokus byl součástí širšího experimentálního programu, zaměřeného na časové rozložení C dávky 224 Ra a dceřinných produktů va vztahu k pozdním účin-

kům. Cílem bylo zjistit možný podíl thoria na indukci osteo9 pA

genních sarkomů ve skupirgch se zátěží Ra. Byly fedy po226 dávány taková aktivity Th, jež byly zjištěny ve vzorcích aplikačních roztoků v předchozím pokusu s opakovanou aplikací

224

Sa. 2^8 U skupin myší s

" Th, podanýc v množství, odpovídají-

cím těmto aktivitám, byly nalezeny ostecgenní sarkomy pouze 228 ojediněle. V našex pokusném uspořádání tedy Th jako kontaainant nepřispívalo výrazně k jejich indukci. U skupiny 228 myší se řádově vyšší zátěží Th byly však nálezy osteogenních sarkomů četné. Z obecnějšího hlediska byly tak zís228 kány údaje o relativní toxicitě Th za podmínek dlouhodobě opakované zátěže malými dávkami.

ESHALAČKÍ KONTAMINACE RADIOAEROSOLEM

3<Ĺ

P V NEROZPUSTNÉ

FORMĚ Halík J., Lenger VI. IHE Praha, Centrum hygieny záření

24 krys o váze 170 g bylo exponováno po dobu 60 minut radioaerosolem Ca,/ PO-A o sktivitS 10" C i A a velikosti částic MMAD 1,1 /im, s

= 1,64. Z vypočteného inhalovaného

množství 1100 nCi •* P bylo 775 + 40 nCi nalezeno v organizmu zvířat. Byla sledována retence R/t/, exkrece E/t/, orgánová distribuce, jakož i specifická aktivita orgánů. Rozložení •JO

aktivity

P v systémech vyjádřené v 56 deponovaného množ-

ství v různých časových intervalech bylo následující: Systém 0 hodin 6 hodin 24 hodin 7 dní 50,1 ±4,4

22,8 ±2,3

10,8 +1,1

3,1 ±0,4

GIT

22,2 ±4,0 24,1 ±6,9

9,1 ±1,0

1,3 ±0,2

organizmu

27,7 ±3,7

67,5 ±8,8

51,0 ±4,7

12,6

44,6

Exkrece

O

53,1 ±5,4 O

Tyto výsledky se srovnávají s kinetikou rozpustných inhalovaných částic radioaerosolu NajH experimentů.

PO. z předchozích

PATOLOGICKO HISTOLOGICKÍ ZMENY NA SEMENNÍKOCH A VAJEČNÍKOCH PO SKONČENÍ KONTINUÁIfíEHO OŽAROVANIA Horák J.j Horáková A., Tíechírová E. Katedra všeobecnej biológie PF UPJŠ Košice Úftav histológie a embryológie VŠV Košice

Dospelé samce a samičky sme kontinuálne ožarovali dennou expozíciou 5 R a 10 R /celková expozícia 500 R a 1G00 R/. Po skončení ožarovania sme v pravidelných intervaloch vyšetrovali zmeny na pohlavných žľazách. U semenníkov /celková expozícia 500 R/ sme zistili zúženie kanálikov, malé množstvo spermií, ktoré nevytvárali charakteristické trsy v strede kanálika. Vo väčšine kanálikov/bola znížené mitotická aktivita epermatogónií. V menšom množstve kanálikov sme zistili regresivně zmeny / na stenách hyperchrc— mázia, karyopyknoza a karyolýza/. Často sme nachádzali nepravidelne zhrubnutu bazálnu membránu seraenotvorného kanálika. Za 60. oní po skončení ožarovania už dochádza k čiastočnej regenerácii nemenotvomých buniek. V semenníkoch /celková expozícia 1000 3/ sme pozorovali zmenšenie kanálikov, nepravidelne zhrubnutu a poškodenú bazálnu membránu. Vo vnútri kanálikov sme nezistili skoro žiadne normálne bunky semenotvorného epitelu. V mnohých kanáliko c h je ^trukWrn úplne zotretá a z pôvodných buniek tu ostali len okrajové štruktúry. V niektorých kanálikoch sú viditeľné pyknoticky zmenené hlavičky spermií. K čiastočnej reparácii, semenotvorných buniek došlo za 100 dní po skončení kontinuálneho ožarovania. V chronicky ozařovaných vaječníkoch dochádza pomalšie k zmenám v jednotlivých vývojových etapách.Avšak zmeny,ktorá vznikli sú ireverzibilné.

VPLYV KONTINUÁLNEHO OŽAROVANIA NA PLODNOSÍ SAIJCOV A SALTIČIEK POTKANA KAMEŇA tfISIAR Horák J., Horáková A., Mechírová. E. K a tedrn všeobecnej biológie PF UPJŠ Košice Ústav histológie a embryológie VŠV l.ošice Sledovali sme zmeny na pohlavných žľazéch potkanov v rôznom časovom odstupe po skončení celotelového kontinuálneho ožarovanie samíc a ssmcov potkana kmeňa Wístar. Samice a samci boli kontinuálne ožarovaní dennou expozíciou 5 R a 10 R /celková expozícia 500 R a 1000 P/. Po skončení ožarovania sme ožiarené ti neožiarené samice pravidelne pripúšťali každých 14 dní k neožiareným a ožiareným samčom. Ožiarené samičky, pripustené k ožiareným samčom /celková expozícia 1000 R/ boli prvýraz oplodnené až na 157. deň po skončení ožarovania. Jedna samička mala dva plody s veľkými deformáciami. Dve zo šiestich ožiarených samičiek, pripustených k neožiarenym samčom otehotneli na 24. deň po skončení ožarovania. Pri makroskopickom vyšetrení na 19. deň vývoja, boli u plodov zistené deformácie,hlavne na hlave. Z potkanov kontinuálne ozařovaných dennou expozíciou 5 R /celková expozícia 500 R/, prvé zárodky zo skupiny neožiarených samičiek a ožiarených samcov sme získali na 25. ôeň po skončení ožarovania. U zárodkov boli viditeľné veľké deformácie. Rovnako, na 25. deň po skončení ožarovania, sme získali aj prvé zárodky zo skupiny ožiarených samičiek, oplod-

odumrelo viac zárodkov. U neodumretých plodov sme zistili väčšie deformácie /k oplodneniu došlo na 6. deň po skončení ožarovania.

CHLADOVÁ ZÁTĚŽ JAKO TEoT PRAVDĚPODOBNÉ BADIOSENSITIVITY U MYŠÍ Hošek B., Novák L., Mišustové J. Biofysikální ústav ČSAV, Brno

Byla sledována reakce spotřeby kyslíku v průběhu přechodových stavů po vložení a sejmutí chladové zátěže 4° C. Měření bylo provedeno individuálně na myších, samcích kmene H, ve věku 10-11 týdnů (n = 93). Následující den byla zvířata ozářena dávkou rovnou přibližně LD 50/30 (610 E) a hynutí sledováno do 30. dne. Přechodové stavy byly hodnoceny u každého zvířete pomocí dvou charakteristických parametrů s využitím diskriminační funkce. Výsledky ukázaly, že sledování reakce na chladovou zátěž představuje metodický přístup, který významně rozliSuje skupinu hynoucích a přežívajících zvířat již před ozářením. Průběh spotřeby kyslíku během sledovaných přechodových stavů je při tom možno považovat za efektivnější pro udržení tepelné homeostasy u přežívajících zvířat než u hynoucích jedinců.

V-

ZMENY NIEKTORÝCH SÉROVÝCH PROTEÍNOV U KONTINUÁLNE OZAŘOVANÝCH POTKANOV Chlebovské K., Chlebovský O., Prasličke M., Palágyi S. Katedra všeobecnej biológie PF UPJŠ, Košice

V predošlom referáte sme vyhodnotili pomocou kvantitatívnej dvojrozmernej imunoelektroforézy navrhnutej Laurellom 196^ zmeny sérového albumínu, haptoglobínu, hemopexínu a imunoglobulínu G u kontinuálne ozařovaných potkanov. V tejto časti práce za rovnakých metodických podmienok sme stanovili zmeny dalších sérových proteínov; prealbumínu, A,M, bližšie neidentifikovaného glykoproteínu s elektroforetickou pohyblivosťou v <£-, oblasti, transferínu a zložiek komplementu u kontinuálne ozařovaných potkanov po troch denných príkonoch 100R, 200 R a 400 R. Zvieratá sme ožarovali až do sumárnej expozície 4400 R, po ktorej všetky zvieratá uhynuli. Po denných príkonoch 200 R a 400 R sme zaznamenali u všetkých spomínaných proteínov pokles hladín, naopak po dennom príkone 100 R bola tendencia stúpnutia hladiny hlavne u A,M a komplementu.

DVA NSSPKÁVNŽ POSUZOVANÍ PŘÍPADY POŠKOZENÍ IONIZUJÍCÍM ZÍŘ3NÍM Chvojka, Z. Radiologická klinika FN KÚNZ, Hradec Králové

Prvý případ byl řešen až po čtyřletém sporu mezi údajně poškozenou pracovnicí a závodem, ve kterém pracovala jako pomocná dělnice u defektoskopického rentgenového přístroje. Podrobným rozborem se ukázalo, že se nelze spoléhat na odhady dávek, vyšetření krevního obrazu a konstatování celkového stavu. Teprve rekonstrukcí jednorázového ozáření na pracovišti, spojenou s dozimetrickým rozborem a porovnáním 3 anamnestickými údaji obtíží nemocné a kontrolou klinického stavu se ukázalo, že nemocná nebyle vystavena větší dávce, než jakou používá ortovoltážní nenádorová rtg terapie. Zásadní chybou při posuzování tohoto případu bylo, že nebyla stanovena ani kvalita rtg záření ani velikost pole užitečného svazku záření. Druhý případ byl pokusem spoluzeměstnankyn* prvé pracovnice o přechod do invalidního důchodu. Protože již bylo podle prvého případu známo, jakým dávkám mohla být údajně poškozená vystavena, soustředili jsme pozornost na rozsáhlé kožní onemocnění, jehož vznik spojovala pracovnice s údajným jednorázovýD ozářením. Zde však spor rozhodl dermatolog, jehož diagnosa zcela vylučovala poškození zářením.

REPARACE INAKTIVACNÍCH POŠKOZENÍ, VYVOLÁNÍCH UV ZÁŘENÍM VE FÁGOVÍ DNK Janovská E., Vízdalová M., Žestjanikov V.D., Tomilin N.V. Biofysikálni ústav CSA.V, Brno Institut citologii Alí SSSR, Leningrad

Fágy B. subtilis jsou vhodným modelovým objektem pro studium účinku záření a radiomimetik. Je z nich totiž možno isolovat biologicky aktivní DNK, u níž pak lze vyvolané poškození detekovat metodou transferee v kompetentních hostitelských buňkách. Této metody jsme užili v našich pokusech, v nichž jsme sledovali rozsah poškození vyvolaného u fága B. subtilis SPP1 a jeho transfekční DNK ozářením ultrafialovým světlem. Fág i jeho DNK byl po ozáření replikován na bakteriích lišících se stavem her systému. UV inaktivovaná transfekční DNK byla buňkou hostitele reparována méně efektivně než celý fág. Pokud byla jako hostitel použita neozářená exponenciálně rostoucí kultura B. subtilis, byla reparována větSÍ frakce fagové DNK, avšak rozsah reparace UV indukovaných poškození fága byl přibližně týž jako na buňkách kompetentních. Přídavek inhibitorů, které brzdí enzymatické procesy temnotní reparace, do kultivační půdy po ozářeni značně ovlivnil rozsah reparace UV vyvolaných poškození. Nejúčinnějšími inhibitory se ukázaly být akriflavin a ethidium bromid, které v koncentraci 0,4 mg/ml a 1,5 mg/ml reparaci hostitelskou buňkou zcela potlačily a přežití fága se pak na kmenech hcr + a her" vůbec nelišilo.

®

VPLYV ČASOVÉHO A DA'VKOVÉ'HO FAKTORA IONIZUJÚCEHO ŽIARENIA

NA KMEŇOVÉ BUNKY KRVOTVORBY

Kalina I o , Praslička M., Kolesárová E. Katedra všeobecnej biológie PF UPJŠ, Košice

Pri použití exokolonizačného testu Tilla a McCullocha / 1961 / v práci ame sledovali vplyv rôznych akumulovaných dávok podaných rôznymi expozičnými príkonmi akútneho a kontinuálneho ožarovania / I - 1OOO R / deň

/

na kmeňové

bunky krvotvorby v kostnej dřeni. Zistili sme, že pri rovnakých akumulovaných dávkach ionizujúceho žiarenia v určitých rozmedziach rozhoduje o veľkosti poškodenia viac expozičný príkon ako celková akumulovaná dávka.

MORFOMETRICK? PB0KAZ OCHRANNÉHO EFEKTU CYSTAMTNC A MEXAMINU V OBLASTI KRYSÍCH VARLAT Kaaarád, V., Dostál, M* Katedra histologie a embryológie IF DP, Oloaouc a VLVDÚ JEP, Hradec Králové Poaocí kvantitativní morfometrické aetody jsme provedli vyhodnocení ochranného efektu cystaainn a aexaainu, které jsae podáyali krysím saacáa před jednorázovým a opakovaným celotělovým gama ozářenía. Koabinac* cystaainu podaného s.c. v dárce 30 ag/kg a aexaainu podaného i.a. v lávce 20 ag/kg před ozářenia 600 R nebo 700 R. U krys ozářených 600 R kombinace statisticky zvyšuje procento objeau speraatégenetickýeh kanálků o 5-8% a zaenáuje podíl asperaatogenetických kanálků o polovinu. Zaěny v objeau intersticia jsou nevýznamné* Podáni stejné koabinace před ozářeni*, dávkou 700 R nevykazuje již statisticky významný ochranný sfokt. Po ozářeni dávkou 1000 R vykazuje nejvýraznější ochranný efekt intraperitoneálni podáni koabinace cystaainu v dávce 30 ng/k£ a aexaminu v dávce 10 mg/kg. Objea speraatogenetických kanálků se u chránené skupiny zvétáil lOx, objea asperaatogene-> tických kanálků klesl 3x. K výraznému sníženi objeau o 10* došlo také u intersticia. Statisticky významný ochranný efekt jsme prokázali také při podkožním a nitrosvalovéa podání téže koabinace. Také i.p. a i.a. podáni samotného aexaainu v dávce 8 a 10 mg/ /kg aá ochranný účinek. Ochranu radiosenzitivnich struktur varlete před ozářenia 1000 R jsme neprokázali po podání cystaainu i.a. v dávce 24 ag/kg. Varlata chráněná cystaminem měla statisticky významně aenil objea kanálků speraatogenetických /o 4,4 %) a větší objea kanálků aspermatogenetickýcn (o 6,6 % ) .

I

NĚKTEŘÍ HEMOKOAGCLACNÍ ZMĚNY PO OZÁŘENÍ ZVÍŘAT NÍZKŽML EXPOZICEMI A U FRAKCIONOVANS OZÁŘENÍCH ZVÍSAT Klír Po, Pospíšil J., Skala E., Dienstbier Z. Biofyzikálni dsiav FVL UK, Praha Ústřední vojensko nemocnice, Prahe

Na frakcionovaně ozařovaných králičích (5x80, 8x80, 10x80 R) byly studovány postiradiační změny v aktivovaném parciálním tromboplostinovém čase, protrombinovém čase podle Suicka, počtu krevních destiček P- destičková adhesivité. Z tesť! se ve zvolených časových intervalech ukázal z diagnostického hlediska nejvýznamnější test destičkové adhesivity a zjišícvání počtu krevních destiček. U celotělově ozářených krys nízkými expozicemi (25, 50, 100 R) byls sjišíována antiheparinová aktivita bezdestičkové plasmy v 10 a 60 minutovém intervalu po ozáření. V 10 minutovém intervalu rostlo množství neutralizovaného heparinu se zvyšující se expozicí a antiheparinová aktivita přetrvávala v krvi ježte za 60 minut po expozici. U pokusných skupin se objevila nespecifická trombocytoza, které vymizela do 60 minut po ozáření.

LÉČEBNÉ POUŽITÍ KKYPTÁTU PŘI EXPERIMENTÁLNÍ KONTAMINACI U KRYS Knaj.fl, J«, Vondráček, V. ř Neruda, O c Vojenský lékařský výzkumný a doškolovací ústav J,L. Purkyně, Hradec Králové Šmíd, Ao ZÚNZ uranového průmyslu, Příbram V práci je sledováno urychlení eliminace radiostroncia a dalších radionuklidů pomocí 4, 7, 13? 16, 21, 24 - hexaoxa - 1, 10 - diazabicyklo (8,8,8) - hexakosanu, "kryptát", u krys. V pokusech na krysách dávka 10 mg kryptátu i«p<> významně snižuje rítenci radiostroncia, aplikovaného nitrožilně při podání v intervalu od 90 minut před kontaminací do 1 hodiny po kontaminaci. Pozdělením dávky se účinek kryptátu významně neovlivní. Podání kryptátu s glukonanem vápenatým zvyšuje účinnost. Při podání per os 2 mg kryptátu významně sníží resorpci Sr od 90 minut před perorální kontaminací radiostronciřm, při současném podání je významně snížena i resorpce barya, olova a radia ze zažívacího traktu. Byla stanovena akutní toxicita kryptátu. Při podání letálnich dávek kryptátu nitrožilně krysám dochází k útlumu dechu, následuje prudký pokles krevního tlaku a zpomalení srdeční frekvence. Rychlost nástupu a stupeň pozorovaných ztiěn svědčí o účinku na centrální regulační mechanismy o Kryptát je nejúčinnějším z dosud použitých prostředků k urychlení eliminace radiostroncia z organismu. Přesto je jeho účinnost omezena na relativné krátké období před a po kontaminaci.

NĚKTERÉ BIOCHEMICKÉ MOŽNOSTI ČASNÉ DIAGNOSTIKY BRONCHOGENNÍHO KARCINOMU Kopecký P., Procházka J., Deyl Z., Svojtková E., Šmíd A., Burian I. ZÓNZ uranového průmyslu Příbram, fyziologický ústav ČSAV Prah©. Vzhledem k dosud nevysvětlené etiopatogenese karcinomu plic a vzhledem k nejasnostem, jež jsou spojeny s biochemickými ději provázejícími tento proces, je racionální volba biochemických vyšetřovacích metod nad jiné obtížná. Z klinického M e diska je však včasná diagnostika tohoto onemocnění neobyčejně důležitá, protože úspěch základní terapie, t. j. chirurgické léčby bronchogenního karcinomu závisí na časné diagnóze. Při biochemiekém vyšetřování 33 pacientů s bronchogenním karcinomem, 7 osob s jiným nádorovým onemocněním a 14 kontrolních osob na esterolytickou aktivitu eére, exkreci androeteronu a pyrrol2-karboxylové kyseliny močí a stanovení hladiny sérových mukoidů bylo prokázáno, že použité biochemické metody jsou na vysoké hladině pravděpodobnosti vhodné pro detekci rozvinutého karcinomu plic. V případě stanovení androeteronu a pyrrol-2-karboxylové kyseliny interferuje chronické bronchitida. Pro časné stádium choroby jeví se nejvhodnější metodou stanovení esterolytické aktivity séra a stanovení androsteronu v moči.

MOŽÍTCST OVLIVNĚNÍ POSTRAEIAČJÍÍHO GASTPOINTESTTNÍLKÍHO SYNDROMU NEVOZENOU UREÁSOVOU IMUNITOU Kozák

I., Hlevptý

V.

Biofysikální ústav fakulty všeobecného lékrřs^ví, ľrphe

Počátkem šedesátých let se vyskytlo několik prpcí Visekovy skupiny ze Seatlu /USA/, referujících o zlepšeném přežívání ozářených zvířet s aktivně nebo pasivně navozenou ureásovou imunitou. Prověřování jejich výsledků našimi pracovníky /Dienstbier, Hisvatý/podelo však nesignifikpntní a rozporné výsledL-y. 7eměřili jsme se proto na biochemické sledování interakce ureésových protilátek s ureasou produkovanou střevní mikroflórou. Při srovnávání inhibice ureásové aktivity rostlinného e mikrobiálního původu jsme nalezli u rostlinné ureasy positivní závislost ne množství přidaného entisére, kdežto ureolytická schopnost bakteriální suspense alterována nebyle. To odpovídá poznatkům, že urease je intracelulární enzym a že není tudíž pravděpodobné, že by protilátky s velkou molekulovou vphou pronikaly ve své aktivní formě přes bakterielní membránu. V našich pokusech jsme neprokázali snížení hladiny amoniaku v GIT po -aktivní nebo pasivní imuniseci, ani signifikantní vliv těchto zásahů n8 přežití. Inhibitor ureasy, acetohydroxamová kyselina, sice silně snižuje hladinu amoniaku v GIT blokádou bakteriální ureasy, nezlepšuje však přežití po ozáření. 7 hlediska těchto výsledků se zdá býti teorie o cytotoxickém účinku amoniaku na ozářenou střevní sliznici pochybnou.

f

PROJEV B4OCENSTVÍ "lto PŘI SLEDOVÁNÍ JEHO VAZBY NA SLOŽKY LIDSKÉHO A KRYSÍHO SERA Keelíková U., Bíbr B., Lener J. Ostav hematologie a krevní transfuze, Izotopové laboratoř ústavů ČSAV, Institut hygieny a epidemiologie, Praha.

Při sledovaní cest stopového prvku Mo v organismu se 99 pojžívó Mo ve formě molybdenanu. Přídavek neaktivního m o 99 lybdenanu k

Mo vSak vykazuje při sledovaní interakce se sé-

rovými bílkovinami nepředpokládané anomálie. Toto chování bylo vysvětleno papírovou chromatografií roztoků

TioO.", pří

které byla prokázána přítomnost pentavalentního Mo. Použití pětimocného radioaktivního Uo stabilizovaného kyselinou askorbovou a následující elektroforeza lidských a krysích ser ukázala signifikantní zvýšení příjmu llo do šeroproteinu, a to s klesající intenzitou v pořadí těchto frakcí: alfa-2,beta-l, gama-globuliny a albumin. Po promytí zředěnou kyselinou octovou zůstal Mo vázán pouze na frakci alfa-2 globulinů. Výsledek byl potvrzen neaktivními pokusy, kdy se nepodařilo prokázat interakci Mo

se sérovými bílkovinami, zatímco

vazba pětimocného Mo byla prokázána ve všech případech odpovídajících aktivním pokusům.

FOKUS O OVLIVNĚNÍ TOXICKÝCH A RADIOPROTEKTIVNÍCH Ú CYSTAMINU U MYŠÍ Kuna, P., Dostál, M., Petýrek, P„ Vojenský lékařský výzkumný a doškolovací ústav J.E. Purkyně, Hradec Králové Atropin, podaný myším v dávce 5 mg/kg i.p. 10 a 20 min před cystaminem nevýznamně snižuje jeho akutní toxicitu. Ochranná účinnost cystaminu byla hodnocena pomocí ukazatelů střevního poškození 3. den po ozářeni myší 800-1100 R« K tomuto účelu sloužilo stanovení relativní suché váhy a buněčnosti tenkého střeva* Stupeň poškození krvetvorby byl posuzován metodou endogenních slezinných kolonií a inkorporace radioželeza do sleziny myäí 8. den po celotě lovem gama ozáření expozicí 800 R. Cystaminová ochrana (150 ag baze/kg i«Po) příznivě ovlivnila všechny uvedené testy postradiačního poškození radioscvizitivních systémů. Premedikace atropinem cystaminový ochranný účinek v oblasti hemopoesy buď neovlivnila nebo zhoršila. Zvlášt výrazný nepříznivý vliv atropinu na ochrannou účinnost cystaminu byl pozorován v postradiačním poškození tenkého střeva. Výsledky tuk prokazují dílčí význam parasympaticke aktivizace v radioprotektivnim účinku cystaminu u myší.

VLIV NEMOCI Z OZÁftENÍ NA CENTRÁLNÍ ÚČINKY NITRAZEPAMU U MYŠÍ A U KRYS Květina J., Květinová II., Herink J., Michlová J., Polidar J. Katedra farmakologie farmaceutické fakulty University Karlovy, Hradec Králové Metodou, umožňující registraci ovlivnění reflexní agresivity a metodou, stanovující modifikace v koordinační schopnosti pokusných zvírat (rotarod test).byla sledována účinnost i.p. podaného nitrazepamu po celotělovén ozáření organismu LOgQ záření. Při nepárovém uspořádání pokusu je po ozářeni patrno signifikantní zkráceni nitrazepamového efektu u myši. jak po dávce 2 mg/kg, tak 5 mg/kg, u krys především po dávce 5 mg/kg. Opakované podání nitrazepaqu (při párovém uspořádání souborů) vede k výraznému zkráceni účinku této látky, které je prakticky stejné u krys neozářených jako v různých fázích nemoci z ozářeni* Nitrazapamove ovlivněni reflexní agresivity u krys je rovnéž v průběhu akutní nemoci z ozáření zněněno, nejvýrazněji 3.den po iradiaci, méně výrazné i když statisticky významně 6. a 9.den po ozářeni.

VLIV KOMBINOVANÉ APLIKACE RTG ZUŘENÍ A CHEMICKÉHO MUTAGENU NA GENETICKÉ POŠKOZENÍ SOMATICKÝCH A GAMETICKÍCH BUNĚK MÍSÍ Kypěnová H., Šrám R. Institut hygieny a epidemiologie - Centrum hygieny záření a Centrum hygieny obecné a komunální, Praha Kombinovaný účinek ionizujícího záření a chemického mutagenu byl studován na myších metodou cytogenetické analýzy chromozómových aberací v kostní dřeni a testem na stanovení dominantních letálních mutací: jako modelové mutageny byly užity rtg záření a polyfunkční alkylační látka TEPA /tris (1-aziridiny) fosfin oxid/. Kombinovaný účinek byl analyzován po současné aplikaci obou mutagenit a intervalu 4, 12 a 42 hod. mezi aplikacemi. Dále byl sledován vliv pořadí aplikace mutagenů na stupeň studovaného poškození. Při analýze chromozómových aberací v kostní dřeni i dominatních letálních mutací odpovídaly změny zjištované při kombinované aplikaci více charakteru spektra poškozeni indukovaného alkylační látkou. V obou případech byla také více vyjádřena potenciace účinkem, jestliže TEPA byla aplikována před rtg zářením. Oběma metodami bylo zjištěno maximum změn v oasovém intervalu typickém pro poškození chemickými mutageny ze skupiny alkylaôních látek, tj. za 24 hod. u dřeňových buněk a 2. týden ve stadiu pozdních spermatidů.

POSTIRADIAČNÍ ZMĚNY PLASMATICKÉ VAZEBNOSTI DIAZEPAMU O KRYS A MYŠÍ Lázníček M,, Květina J., Komárkova J. Katedra farmakologie farmaceutické fakulty University Karlovy, Hradec Králové V návaznosti na farmakokinetiku diazepamu "in situ" byla srovnána vazebnost diazepamu na plasmu krys a myáí 3., 6. a 9.den po ozáření celotělovou exposicí 750 R s vazebností na plasmu kontrolních zvířat v "in vitro" podmínkách. U krys dochází ve všech sledovaných intervalech po ozářeni ke zvýšení vazebnosti s maximem 3,den po ozáření, kdy rozdíl oproti kontrolám je statisticky významný. Naopak u myší dochází po ozáření ke snížení vazebnosti s největší zněnou opět 3„den po ozáření. Tyto nálezy jsou diskutovány z hlediska distribuce diazepamu v krvi a z hlediska ostatních farmakokinetických parametri v prňběhu nemoci z ozáření.

f

REPARAČNÉ PROCESY U KONTINUÁLNE OZAŘOVANÝCH MYŠÍ EXPOZIČNÝMI PRÍKONMI 50 R, 100 R A 500 R DO AKUMULOVANEJ DÁVKY 1000 R Macková N., Praslička M. Katedra všeobecnej biológie PF UPJŠ, Košice

Zvieratá boli ozařované na otvorenom experimentálnom gamma poli Co

expozičnými príkonmi 50 R, 100 R a 500 E J o

akumulovanej dávky 1000 R. Vyšetrené boli na 0., 8., 15., 28. a 60. deň po skončení ožarovania. Celularite kostnej drene a sleziny bola reparovaná na 60. deň po skončení ožarovania u všetkých vyšetrovaných skupín. Granulocyty dosahovali hodnôt príslušných kontrol už na 28. deň a na tejto úrovni pretrvávali do konca experimentu. Agranulocyty pri expozičnom príkone 50 R a 100 R sa čiastočne reparovali až na 60. deň, ovšem pri expozičnom príkone 500 R/ deň boli hodnoty ešte signifikantně znížené /P^0,01/. Troiibocyty sa reparovali už v prvej etape po skončení ožarovania a od 8. - 15. dňa boli hodnoty vyššie v porovnaní s neožiarenou kontrolou. Na tejto úrovni pretrvávali až do konca experimentu.

VPLYV CELOTELOVÉHO OŽIARENIA X-LUČMI DÄ'VKOU 250 R A 48 HOD. HLADOVANIA NA DIURNA'LNY RYTMUS PIÁZllATICKÉHO A ADRENALNEHO KORTIKOSTERONU U POTKANA Malátová Ž,, Ahlers I. Katedra všeobecnej biológie PF UPJŠ, Košice

Trojmesačné potkany - samce kmeňa Wistar adaptované na svetelný režim L:D - 12:12 boli v trojhodinových intervaloch v priebehu dňa zdanlivo ožiarené a ožiarené expozíciou 250 R x — lúčov. Zvieratám po ožiarení, resp. zdanlivom ožiarení bola odobratá potrava a po 48 hod. od ožiarenia boli dekapitované. V plazme

a

nadobličkách bol stanovený kortikosterón. Ožiarenie dávkou 250 R nemení v podstate charakter diurnálnej krivky adrenálneho kortikosterónu. U ožiarených podobne

ako

u kontrol dosahuje krivka maximum medzi 11.00 - 17.00 hod. Minimum u ožiarených je posunuté o jeden interval z 20.00 na 23.00 hod. Charakter diurnálnej krivky plazmatického kortikosterónu po ožiarení 250 R je narušený

- od 8.00 do 23.00 hod. sú oaci -

lácie oploštené. Diurnálny rytnus 48 hod. hladujúcich zvierat sa podstatne líši od diurnálneho rytmu sýtych intaktných zvierat; má takmer inverzný charakter. Maximum u sýtj'ch zvierat je medzi 17.00

—

20.00 hod., u hladujúcich medzi 11.00 - 14.00 hod., minimum u sýtych medzi 5.00 - 11.00 hod., u hladujúcich medzi 20.00 23.OC hod.

RADIAČNÍ POŠKOZENÍ CHROMATINU - UVOliíOV&f SUBJEDNOTHC DNP Matyášová J., Skalka II., Šejkové II. Biofysikální ústav ČSAV, 612 65 Brno Po ozáření in vivo dochází k řadě změn v chromatinu tkání, obsahujících lymfoidní buňky. Již v krátkém intervalu po ozáření lze určit v thymu, slezině a kostní dřeni myší, krys a jiných živočichů frakci chromatinu, rozpustnou v 0,14 M NaCl, která byla dříve označována jako polydeoxyribonukleotidy. Zbývající cbromatin vykazuje zvýšenou citlivost k polyaniontům, deoxycholátu a alkalickým roztokům. Současně lze pozorovat i jiné biochemické a cytologické změny. Mechanismus poškození chromatinu po ozáření in vivo není dosud dostatečně objasněn. Je však nanejvýš pravděpodobné, že významnou roli hraje degradace enzymy. Při studiu struktury chromatinu v elektronovém mikroskopu bylo pozorováno, že chromatin se skládá z částic, které byly nazvány subjednotky nebo nukleosomy. Toto zjištění bylo potvrzeno také v pokusech, kde byla jádra podrobena digesci endonukleézami. Podle stupně natrávení byly takto získány výšemolekulérní polynukleosomy a přes oligosomy(8-2) až monosomy. V našich pokusech jsme isolovali DNA jednak z frakce chromatinu, rozpustné v 0,14 M NaCl, jednak z lyžovaných jader myších tkání za 2-6 hodin po ozáření in vivo. Fragmenty DNA jsme dělili na 3,5% PAAG. Z rozdělení DNA na gélu je patrné, že v ozářených tkáních dochází in vivo k rozpadu chromatinu na subjednotky, obsahující fragmenty DNA určitých velikostí, které jsou násobky nejmenší z nich. Tyto nálezy potvrzují úlohu enzymů při rozvoji radiačního poškození chromatinu a především představují prvý průkaz rozpadu chromatinu na subjednotky in vivo za patologických podmínek.

u. 1

rRÍSPEVCK K ZMENÁM MI, K/P A CHROMOZÓMOVÝCH ABERÁCIÍ V PEČENI ZÁRODKOV POTKANA, V ROŽNOM 03D0DÍ PO SKONČENÍ KONTINUAUÍEHO OŽAROVANIA Mechírová E., Horák J., Horáková A. Katedra všeobecnej biologie PF UPJŠ Kosice Ústav histologie a embryológie VŠV Košice Sledovali sme zmeny Jíl, 1//P a chromozómových aberácií v anafáze v pečeni zárodkov potkana u kmeňa Wistar v rôznom období po skončení kontinuálneho ožarovania. Na gama poli sme ozařovali samice a samcov potkana dennou expozíciou 5 R a 10 R. /Celková expozícia 500 R a 1000 R/. Po dovezení z gama poľa sme pripúšťali neožiarené samce k ožiareným samičkám /denná expozícia 5 R a 10 R/, ožiarené samce k neožiareným samičkám /denná expozícia 5 R a 10 W

a ožiarené

samce k ožiareným samičkám /denná expozícia 5 R a 10 R/. Ak došlo v Jednotlivých skupinách k oplodneniu ožiarených, alebo neožiarených samičiek, tieto sme na 19. deň gravidity zabíjali, vypreparovali sme zárodky a zo zárodkov sme vybrali pečeň, kde po bežnom metodickom spracovaní sme hodnotili Kí, ľí/P a % chromozómových aberácií v anafáze. MI u kontrol bol 25,58, I.I/P=1,8 a % aberácií 3,5. Na 25.deň po skončení ožarovania,denná expozícia 5 R a celková expozícia 500 R, u ožiarených samcov a neožiarených samičiek boli hodnoty ;.TI=23,9, K/P=l,8 a % aberácií =27,5. Na 25. deň po skončení ožarovania,denná expozícia 5 R a celková expozícia 500 R,u ožiarených samičiek a neožiarených samcov boli hodnoty MI=23,68, K/F=l,9 a % aberácií 19,0. Na 74. deň po skončení ožarovaniatdenná expozícia 5 R a celková expozícia 500 R,u ožiarených samičiek a ožiarených

samcov boli hodnoty 511=23,32, M/P=2,01, % aberácií 35,4. Na 21. deň po skončení ožarovaniR ,denná expozícia 10 R a celková expozícia 1000 R,u ožiarených samičiek a neožiarených samcov boli hodnoty MI=20,2, M/P=2,l a % nberácií 35,6. Hodnoty MI a M/P u prvých dvoch skupín sú štatisticky nevýznamné, v tretej skupine sú hodnoty Iíl a M/P štatisticky významné P < 0 , 0 5 . U skupiny, kde celková expozícia bola 1000 R došlo k oplodneniu len v jednom prípade /ožiarené samičky a neožiarení samci/ na 21. deň po skončení ožarovania. Váetky ostatné pravidelné pripúšťania až do konce februáre 1976 / 169 dní po skončení ožarovania/ boli neúspešné, nedošlo k oplodneniu, alebo zárodky uhynuli v prvých dňoch gravidity a pri zabíjaní gravidných samičiek boli zárodky mumifikované, alebo úplne vstrebané.

RADIOPBOTEKTIVNf A HYPOTERMNÍ uClNKY ADETURONU U MYŠÍ Mišustová J«, Novák L., Kautská J. Biofysikální ústav 5sAV, Brno

Byla sledována ochranná účinnost, toxicita a délka ochranného působeni Adeturonu a jeho vliv na průběh respirační výměny. Pckus byl proyeden na myších kmene H, samcích, ve stáří 9-12 týdnů. Adeturon byl podáván intraperitoneálně v dávkách 300, 400 a 500 mg/kg váhy, jako optimální z hlediska ochranné účinnosti se ukázala dávka 400 mg/kg. Tato dávka poskytuje vysokou krátkodobou ochranu (LD 50/30 při aplikaci 10 min. před začátkem ozařování 1050 R) a chrání dlouhodobě při nižších exposicích záření (700 a 800 R ) . Stejně jako u jiných ochranných látek, také u Adeturonu je stav zvýšené radioresistence provázen změnami ve spotřebě kyslíku, charakter těchto změn zejména pokud jde o délku inhibice spotřeby kyslíku, odpovídá časovéau průběhu ochranného působení preparátu.

ŕ

REGENERAČNÍ

SCHOPNOST

STŘEVNÍ SLIZNICE

PO

SUPRAĽETA'LNÍCH

EXPOZICÍCH Moravek F., Vodička I., Maidel L. LFUK, Hradec Králové a Gnotobiol. lab. MBtí ČSAV, Kovy Hrádek

V předkládané práci jsme se zaměřili na ověření regenerační schopnosti střevní sliznice konvenčních zvířat. Využili jsme metody, která umožňuje na základě počtu viditelných uzlíků slizničního epitelu ve vhodném intervalu po expozici odečítat počet přeživších germinativních / kmenových / buněk v oblasti Lieberkuhnovych krypt a kvantitativně posoudit stitpeň poškození střeva, resp. jeho regenerační schopnosti* Na modelovém pokusu chirurgicky anteponované a lokálně ozářené 3třevní kličky jsme studovali dynamiku destruktivních a regeneračních procesů ve střevní sliznici po rozličných expozicích / 800, 1000, 1100, 1200, 1300 a 1400 B / v časových intervalech 2, 6, 12 a 24 hod. a dále od 3. do 14. dne po expozici. V předkládané práci referujeme o dynamice regeneračních procesů a uvádíme výsledky makroskopického i mikroskopického vyšetření.

DECOKPAN - PKOSTŘHDEK K LÉČBĚ VNITŘNÍ KONTAMINACE RADIOCESIEM Neruda, O., Knajfl, J., Vondráček, V. Vojenský lékařský výzkumný a doškolovací ústav J.E„ Purkyně, Hradec Králové Dvořák, P. Výzkumný ústav živočišné výroby, Uhříněves Grossmann, V o Ústav experimentální medicíny ČSAV, Praha Nejúčinnějšími prostředky ke zvýšení cli... inace radiocesia jsou hexakyanoželeznatany některých těžkých kovů. Perorální podání těchto látek těsně po kontaminaci význaaně snižuje primalní resorpci radiocesia z GIT a při pozdějších opakovaných podáních dochází ke zvýšení eliminace radiocesia prostřednictvím přerušení enterálního cyklu. Náš přípravek zvaný DECORPAN (hexakyauoželeznatan železitý) byl podroben vštm zkouškám, které jsou nutné k tomu, aby bylo povoleno jeho užívání jako léčiva, tzn. přrdklinickým zkouškám (čistota preparátu, stabilita, farrcakokinetika, farmakodynainika, akutní a chronická toxicita), klinickým zkouškám tolerance i účinnosti. Výsledky prokázaly, že podávání DFCORPANu není spojeno s žádnými vedlejšími účinky a může být proto užíván lidmi. Z výsledků klinických zkoušek účinnosti uvádíme. Množství 131 1 g DECOHPANu podaného bezprostředně po kontaminaci

Cs nalačno,

snižuje resorpci o 86 %, za 10 minut po kontaminaci o 54 %; 2 g bezprostředně po

Cs nalačno a 5x denně 1 g po 3 hodinách

redukuje resorpci o 92 %; 1 g pozřený s kontaminovanou snídani snižuje o 48 % a 2 g podané v průběhu celého dne vždy s kontaminovaným jídlem snižují resorpci o 80 %. V 2 osob byla pomocí celotěLového detektoru sledována ziuěna biologického poločasu retenční křivky v průběhu několikadenního podávání 0,25 až 0,5 g DECORPANu 4 až 7 x denně. Poločas byl snížen 2,2 až 2,5 krát.

HLAVNÍ ČLÁNEK ÚČINKU MALÝCH MNOŽSTVÍ URANYLU NA ZŘETĚZENÍ ENZYMATICKÉ REAKCE BUNĚK Nosek J. OÚNZ Praha 4 V červených krvinkách žilné krve horníků hlubinných uranových dolů nalezli jsme průměrně více uranu než v krvinkách osob kontrolních. Toto množství uranu se zvyšuje úměrně se zvyšujícím se počtem let nepřerušené práce horníka v zaměstnání. Je však vždy tak malé, že je stanovitelné jenom metodou neutronové aktivační analýzy. Na modelech suspenzí č.k. in vitro sledovali jsme účinky tak malých množství uranylu. Nalezli jsme, že: 1. uranyl ee váže na stroma č.k. 3o nasycení stromatu; 2. uranyl umožňuje stromatu č.k. oxydovati NADH i KADPH přímo molekulárním kyslíkem. To je hlavní článek jeho účinku; 3. uranyl zvyšuje fosfatázovou aktivitu dehydro genázy glyceraldehycífosfátu a snižuje jeho dehydrogenázovou aktivitu. Podporuje vznik glyeerolfosfátů; 4. uranyl se slučuje s bílkovinami membrány a izění odolnost č.k. k různým způsobům hemolýzy; 5. uranyl zvyšuje silně citlivost č.k. vůči iontům olovnatým. Všechny tyto účinky závisejí na koncentraci uranylu. Mají svůj definovaný počátek a svůj bod obratu v opak. Uranylové soli jsou silnými příaými jedy enzymů. Jejich působení je nezvratné. Nalezli jsme, že stroma č.k. horníků přímo oxyduje NADH i NADPH molekulárním kyslíkem. Nalezli jsme, že hemolyzáty č.k. horníků mají větší aktivitu Aid., GAPDH, menší aktivitu G6FDH, nižší stationární hladinu ATP, ale dobrou utilizaci glukoay. Velmi malá množství uranylu zvyšují tedy glykolýzu i v přítomnosti kyslíku a současně odpoutávají oxydování NADH od procesů oxydativních fosforylací. Snižují tak výtěžek ATP. Tím vším se ale vyznačují také buňky rakoviny. Nedomníváme se, že námi v buňkách nalezená malá množství uranu dostačují k tomu, aby přivedla buňky až k tomuto bonu nezvratné přeměny typu výměny a přeměny látek. Vychylují však rovnováhy tím směrem. Organismus horníka je vždy profesionálně vystaven i jiným rizikům práce / např. i.z. /. Obáváme se, že uranylové soli potencují toto riziko, v určitých svých koncentracích. Specifikem u našich horníků je zajisté ona okolnost, že i.z. zde působí na organismus lehce kontaminovaný uranem.

VLIV APLIKACE ANTIBIOTIK NA ENDOGENNÍ A EXOGÉNNI KMENOVÉ BUŇKY KKVETVORBY A JEJICH MIGRAČNÍ AKTIVITU Petýrek, P. Vojenský lékařský výzkumný a doškolovací ústav J.E. Půrkyně, Hradec Králové Sledování postradiačních změn krvetvorby bývá u pokusných zvířat znesnadňováno vznikajícími infekčními komplikacemi. Cílem našich pokusů bylo vybrat vhodné antibiotikum, které by zabránilo vzniku infekcí a přitom neovlivňovalo vlastní i transplantované kmenové buňky krvetvorby* V pokusech byly použity myši samice a samci (CBA/JxC57Bl/ fífl lOScSnjFj-hybridi ozářené gama zářením Co. Byl sledován vliv aplikace antibiotik ne\ ukazatele krvetvorby (endogenní a exogenní slezinné kolonie? vlhká váha sleziny a % inkorporace 59

F e do buněk sleziny) po ozáření, subletální (500 R) a letál-

ní (800 R) expozicí, dále pak na transplantované syngenní buňky sleziny u příjemců ozářených expozicí 850 R. Vliv na migrační aktivitu kmenových buněk byl sledován u myší ozářených expozicí 800 R, jejichž stíněná zadní končetina byla ozářena expozicí 200 R? Zvířatům byl po 5 dnů po ozáření i.p. aplikován ampicilin, chlorainphenicol, streptomycín* tetracyklín a neomycín v dávce 1/10 L D 5 0 » Z výsledků je patrno, že po subletální, letální a letální expozicí s následnou transplantací buněk sleziny aplikace antibiotik významně neovlivňuje hodnoty ukazatelů krvetvorby* Ho aplikaci ampicilinu, tetracyklínu a neonycinu jsou průměrné hodnoty ukazatelů vyšší, po aplikaci streptomycínu a chloramphenicolu nižší. Migrační aktivita kmenových buněk krvetvorby je nejnižší po aplikaci chloramphenicolu, kdy % inkorporace go Ke je statisticky významně nižší při srovnání s neléčenou kontrolní skupinou.

VLIV PREIRADIAČNÉ PODANÉHO THYHEOIDINU NA PŘEŽÍVÁNÍ KRYS Pospíšilová J., Pospíšil E. lístav lékařské fyziky LF UP, Olomouc

Byl sledován vliv thyreoidinu /15OO mg, 750 mg, 300 mg na 800 g diety/ podávaného 21 dní v Larsenově dietě před ozářením u krys samostatně chovaných v klecích. Ze zbytků potravy stanovena skutečná Bpotřeba thyreoidinu na jedince. Po jednorázovém celotělovém ozáření RIG paprsky expozicí v oblasti LD 50/30 sledováno přežívání a reparace spotřeby potravy. Při stanovení LD 5O/3O bylo ověřeno, že přežívání zvířat závisí také na počtu jedinců chovaných v kleci.

ZMĚNY ESTEROLYTICKÉ AKTIVITY KBEVNÍHO SÉRA CELOTĚLOVĚ OZÁŘENÝCH KRYS A MORČAT Poučková P., Pospíšil J. Biofyzikálni ústav PVL UK, Praha

U krys a morčat oelotělově ozářených dávkou /krysy 800 R, morčata 250 R/ byla sledována v krevním séru do 24 hodin po expozici esterolytická aktivita štěpící substrát benzoyl-arginin-ethyl ester. U krys bylo nalezeno statisticky významné snížení esterolytické aktivity nativního séra 10 a 30 minut po expozici a statisticky významné zvýšení za 6 hodin po expozici, a to jak séra nativního, tak aktivovaného kaolinem.

ZMÉNY KONJUGACE BIOTRANSFORMAČNÍCH PRODUKTU CHLORPROMAZINU U KRYS V RÔZNYCH INTERVALECH PO IONIZUJÍCÍH ZÄŔENÍ Půlpánová J., Kŕížala J., Ledvina U. Katedra lékařské chemie Lékařské fakulty KU T Hradci Králové

Byl sledován vliv ionizujícího ozáření na exkreci konjugovaných a nekonjugovaných biotransformačních produktů chlorpromazinu (CPZ), který byl pokusným zvířatům podáván 1., 3., 6. a 9. den po expozici. Pokusy byly konány na krysích samcích (Wistar, 230 g, 3 měs.), kteří byli ozářeni kobaltovou bombou (500 R celotělově). CPZ byl jednorázově p. o. podán kontrolním neozářeným krysám a krysám 1., 3., 6. a 9. den po ozáření v dávce 60 mg/kg. > Metodika isolace, separace a kvantitativního hodnocení metabolitů CPZ byla stejná jako v předcházející práci. Rozdíl byl pou-

;;

ze v procentuálním přepočtu. 100% představoval v této práci součet planimetrické hodnoty plochy nekonjugovaných a konjugovaných metabolitů u neozářených nebo neozářených zvířat během sledovaného dne.

:

U ozářených krys se ve srovnání s kontrolní skupinou objevuje zvýšená exkrece nekonjugovaných metabolitů 1., 3. a 6. den po expozici. Vylučování konjugovaných metabolitů se ve stejných intervalech po ozáření naopak snižuje. Dále jsme se pokusili na základě R f hodnot získaných tenko-

": i n í " r

vrstevnou chromatografií v několika soustavách identifikovat jed-

i'

notlivé hlavní metabolity (především sulfoxidy chlorpromazinu a

f '•

h y d r o x y c h l o r p r o m a z i n o v é d e r i v á t y ) . I d e n t i f i k a c i jsme p r o v á d ě l i

f?;

na základě srovnání n á m i z í s k a n ý c h hodnot R f s o b d o b n ě z í s k a n ý m i

f.'

R- h o d n o t a m i

uvedenými v literatuře. I ve vylučování vybraných

j

m e t a b o l i t ů jsme shledali p o s t i r a d i a č n í změny, k t e r é v š a k nemají

i

vždy stejnou ú r o v e ň jako je v e h r o m a d n é m v y l u č o v á n í m e t a b o l i t ů .

'••

EXKRECE METABOLICKÝCH PRODUKTU CHLORPROUAZINU U OZÁŘENÝCH

KRYS

Půlpánová J., Ualaník V., Ledvina li. Katedra lékařské chemie Lékařské fakulty KU v Hradci Králové

Byla sledována exkrece biotransformačnich produktů chlorpromazinu (CPZ) u kontrolních a ozářených krys se zaměřením na vylučováni hydroxylováných derivátů, které se konjugujl hlavně s kyselinou glukuronovou. Pokusy byly konány na krysích šancích (Wistar, 230 g, 3 měs.). Byly ozařovány kobaltovou bombou (500 R celotěl.). Prvni den po ozáření byl zvířatům p.o. podán CPZ (60 mg/kg) a sledována exkrece jeho metabolických produktů do 9. dne po podání preparátu. Metabolické produkty z moči byly isolovány námi vypracovanou metodou užívající extrakce chloroformem. Glukuronidy byly hydrolyticky štěpeny^7-glukuronidasou. Metabolity byly separovány tenkovrstevnou chromátografií v několika soustavách a kvantitativně hodnoceny denzitometricky. Denzitometrický záznam metabolitů byl planimetrován a planimetrická hodnota plochy metabolitů byla přepočtena na procenta. Celkový součet planímetrických hodnot ploch nekonjugovaných a konjugovaných metaboiitů ve sledovaných intervalech (1., 3., 6. a 9. den po aplikaci CPZ) u kontrolních neb.o ozářených krys představoval 100%. Výsledky ukázaly, že zastoupení nekonjugovaných i konjugovaných metabolitů v moči ozářených krys se oproti kontrolám 1. a 3. den po podání CPZ snižuje. U konjugovaných metabolitů je toto snížení výraznější. Naopal: v následujících časových intervalech, především 9. den po podání CPZ, se množství nekonjugovaných i konjugovaných metabolitů v moči ozářených krys ve srovnáni s kontrolami zvyšuje. Na základě těchto nálezů se domníváme, že v ozářeném organismu přetrvává CPZ a jeho metabolity delší dobu.

f

RADIAČNÉ CHEMICKÁ REPARACE ZÁŘENÍM POŠKOZENÝCH BASÍ NUKLEOVÝCH KYSELIN Rýznar L., Drášil V. Bioíysikální ústav ČSAV, Brno Některé z radioproduktů basí nukleových kyselin, vznikajících při jejich ozáření ve vodných roztocích ionizujícím zářením, mohou za vhodných podmínek revertovat zpět na výchozí látku-baai. Největší pozornost je obecně věnována radioproduktům thyminu, ježto jsou relativně stálé. Dosud bylo popsáno několik, reakcí, při nichž z radioproduktů thyminu vzniká ozářením thymin. V předkládaném sdělení shrnujeme dosavadní výsledky pokusů, v nichž se pokoušíme podat ucelenější obraz o reversních reakcích radioproduktů thyminu. Zaměřili jsme pozornost na radioprodukty thyminu, ozářeného ve vodném roztoku v nepřítomnosti kyslíku, spadající do chromatografické oblasti o Rp = 0,1 v rozpouštědle n-butanol - voda (86:14)• Eluát této oblasti byl pomocí metod dvourozměrné tenkovrstvé chromatografie rechromatografován a jednotlivé radioprodukty byly ozářeny ve vodném roztoku gama paprsky. Výraznou reversi na thymin vykázaly nejméně dva radioprodukty thyminu. Ježto do zmíněné oblasti o E p = 0,1 spadají dimery thyminu, připravili jsme UV-rotolysou zmrzlých roztoků thyminu a thymidinu referentní dimery thyminu a provedli jsme srovnání revertujících radioproduktů thyminu s připravenými thyminovými fotoprodukty. A priori nelze vyloučit ani reversi 5-hydroxylethy uracilu na thymin; dosavadní naše výsledky tento předpoklad podporují. V předkládaném sdělení diskutujeme jednak předpokládané mechanismy průběhu reversních reakcí, jednak jejich význam při reparaci poškození basí při ozáření buňky.

VYUŽIÍÍ GOMPERTZOVY TRANSFORMACE K ANALYSE DAT O ťÍHYNECH MISÍ KONTROLNÍCH A KONTAMINOVÁNÍCH

226

Ra

NEBO

224

Ra.

Sedlák A., Klener V., Thomas J., Kofránek V., Dvořák V., Onyskowová Z. IHE Centrum hygieny záření, Praha. Křivky přežití u kontrolních myší a u myší s inkorporovaným

Ra nebo

jako Gompertzova

Ra ) byly analysovány metodou označovanou transformace. Zavedeme-li křivku přežití ja-

ko frakci P(t) přežívajících organismů v čase t (postupně klesající z 1 do O), lze pomocí funkce P(t) nalézt tzv. rychlost mortality

o (t), která vyjadřuje pravděpodobnost úhynu v čase t

na jednotlivý interval t :

o (mt ) --—!__

?

-"TTtT

•

dP(t) .-

"SE

d In P(t)

3Í

Gompertzova transformace rychlosti mortality se definuje vztahem G( i ) =

lnf(i) + C,

kde C je libovolná aditivní konstanta. Zajímavou vlastností hodnot G( i )(tzv. gompertziánů)je, že mají ČR3to lineární průběh.U subletálně ozařovaných populací se výrazně projevuje vliv záření na gompertzián a lze jej v mnohých případech vystihnout i kvantitativně. Obě tyto vlastnosti byly taká podnětem k analyse naäich křivek přežití touto metodou. Ukázalo se, že gompertzián pro kontrolní myši skutečně roste vpodstatě lineárně s časem a že změna směrnice této přímky je u kontaminovaných myší přímo úměrná střednímu skeletnímu dávkovému příkonu. *)

Podstata experimentu je naznačena v souhrnu "Aplikace Blairova modelu..." v tomto Sborníku a detailně je popsána ve zprávách 2/12, 2/13 a 2/18 úkolu PO9 - 335. ( U 7 5 ) .

APLIKACE BLAIROVA MC3DBLU NA ÚDAJE Z EXPERIMENTU S 2 2 6 R a A

224

Ha

U MYŠI . Sedlák A., Thomas J., Klener V., Dvořák V., Kofránek V. IHE - Centrum hygieny zářeni, Praha. Myším kmene ICE ve věku 10 týdnů bylo během 1 týdne aplikováno 2 2 T?a v Jednotlivých skupinách celkem 326, 910 a 2610 kBq na

1 kg váhy a v paralelní větvi bylo v jednotlivých skupinách

aplikováno frakcionovaně

2

*Ra tak,aby narůstáni střední skelet-

ní dávky a časem mělo podobný průběh jako časový nárůst této dávky z

Ra. Data o zářením vyvolané indukci osteosarkomů

byla

2

pro obě větve hodnocena Blairovou metodou ). Nalezené výsledky jsou ve shodě s Blairovým předpokladem o dualitě procesu indukce; tzv. přímý proces osteosaxkomogenese má vhodné podmínky ve skupině myší s nejvyšší úrovní aplikované aktivity

«a, v os-

tatních případech přichází v úvahu tzv. zpožděný proces s latentní periodou. Prahové iniciační dávka pro zpožděný proces je u 226 experimentu s Ra asi dvakrát vyšSÍ než u paralelního pokusu 00 A.

s u

Ra. Rozdíl je patrně způsoben větší frakcí

"wasted

dose"

Tla, které se postupně zabudovává do kostního minerálu a mé-

ně ohrožuje endosteální bunky než

Tla, jehož přísun byl

kovanými aplikacemi stále obnovován.

') Blair H.A. : Health Phys. 21 t 759 (1972).

opa-

VPLYV

JEDNORAZOVÉHO

TKANIVOVEJ

CELOT£LOVÉHO

LIPOPHOTEÍNOVEJ

LIPÄZY

X-OŽIARENIA U

NA AKTIVITU

POTKANA

Sedláková A., Ahlers Io, Praslička M. Katedra všeobecnej biológie PF UPJŠ Košice

Sledovali sme aktivitu lipoproteínovej lipázy v epididymálnom

tukovom tkanive a srdcovom svale potkanov - aamcov

kmeňa Wistar 60 min., 24 a 48 hodín po jednorazovom celotelovom ožiarení expozíciou 1500R X-lúčov. Porovnávali sme aktivitu tkanivovej lipoproteínovej lipázy u zvierat, ožiarených v sýtom stave a po nočnom hladovaní s aktivitou lipoproteínovej lipázy u zdanlivo ožiarených /kontrolných/ zvierat s rovnakým východzím nutričným stavom. Aktivita lipoproteínovej lipázy v epididymálnom tukovom tkanive ožiarených potkanov bola vyššia vo všetkých sledovaných intervaloch, významne bola zvýšená 48 hodín po ožiarení. Aktivita lipoproteínovej lipázy v srdcovom svale u ožiarených zvierat bola v podstate nižšia, výsledky kolísali v závislosti od východzieho nutriSného stavu a od sledovaného časového odstupu po ožiarení.

MECHANISMUS ÚČINKU CITHANU ZIRKONIČITÉHO PŘI OVLIVNĚNÍ EETENCE RADIONTJKLIDD Severs, J.f Hradil, J. Vojenský lékařský výzkumný a doškolovaní ústav J»E. Purkynô, Hradec Králové Na základě orgánové distribuce a exkrece eitrana zirkoničitého (CI) značeného **Zr - °^Nb, resp*

C a srovnáním

s orgánovou distribuci a exkzecí saaotuého radionuklidu **Zr - °hn> a ezkrecí kyseliny citrónové značené *C (1, 5) je uvažováno o pravděpodobném mechanizmu účinku CZ. Kinetiká látek byla hodnocena programem COMAJISI. Pokusy byly provedeny na bílých krysích samcích kmene Wistar váhy 190 - 200 g« Z výsledků vyplýval že hlavním mechanismem účinku CZ je vznik komplexních forem s ionty radionuklidu* Ke vzniku těchto forem může dojít jen v místech kontaktu CZ s ionty radionuklidu (krevní řečiitS, játra, ledviny, slezina apodo) a to jen do té doby, než z iontových forem radionuklidu nevzniknou hydrolýzou koloidy* Veóle toho, avšak v menií míře, mohou hydrolýzou uvolněného °^Zr - '^Nb z komplexního CZ vzniknout hydratovaný kysličník, ev* fosforečnan zirkoničitý, které pak adsorpcí a částečně iontovou výměnou mohou vázat na svém povrchu různé formy radionuklidu*

RADIOHYGIENICKÍ PROBLEMATIKA zfsKÍVÁMÍ URANU CHEMICKÝM LOUŽKHÍM V PODZEMÍ Skalický J. ZÚNZ UP - Uatav hygieny práce v uranovém průmyslu, Příbram

Pro uranová ložiska, je charakteristická značná složitost a různorodost geologických podmínek. Tyto ovlivňují proces dobývání a výběr dobývací metody. Jednou z nových dobývacích metod je získávání uranu chemickým louženim v podzemí, která je ekonomicky výhodná při dobývání chudých ložisek. Byla sledována technologie loužení kyselého i alkalického a jejich hygienická problematika. Z hygienického hlediska je kladem této dobývací metody snížení podílu fyzické práce v podzemí a možnost sníženi radiačního rizika na stejný objem prací proti klasické dobývací metodě - např. mÍBto 9 horníků denně po dobu dvou let bude na stejném bloku pracovat 9 horníků po dobu max. 6 měsíců & dále pouze 3 pracovníci v jedné směně po dobu 2 - 3 let v průběhu ohemického procesu, kdy jsou na pracovišti stabilní a se strany radiačního rizika přijatelné podmínky. Přitom odpadnou i další faktory způsobující profesionální onemocnění horníků : hluk, otřesy, prašnost, poodpalovó zplodiny. Při této dobývací metodě se také snižuje negativní vliv závodů ČSUP na okolí. Dobývání uranové rudy louženim v podzemí přináší významné výhody proti klasíokým dobývacím metodám zejména při radiologické oohraně pracujících v uranových dolech.

r

-,^_" -"- _•

VLIV NEUNIFOfiMNÍHO ZEVNÍHO OZÁŔENÍ

60

C o NA ZMĚNU PROBĚHU

AKUTNÍ NEMOCI Z OZÁŘENÍ U KRYS Svoboda, V., Dostál, U., Neruda, O, Vojenský lékařský výzkumný a doškolovací ústav J,E. Purkyně, Hradec Králové V práci je sledován vliv expozic neuniíormního zevního ozáření z kobaltového zdroje, které převyšují stoprocentní letální expozice celotělového ozáření. Bylo použito plynule stoupajících expozic od 600 do 2000 R po 200 R. Stupen stínění chráněných oblastí byl předem stanoven proměřením pomocí lithium fluoridových dozimetrů na fantomech za shodných ozařovacích podmínek. 95% ochranná účinnost vrstvy olova byla použita pro oblast hlavy a hrudníku (po procesus xiphoides) a pro pánev a dolní končetiny. Pro oblast dutiny břišní bylo použito 50% ochranné účinnosti vrstvy olova. V práci je analyzován vztah rozsahu stínění kostní dřeně a některých radiosensitivních systémů v ozařované a chráněné oblasti a jejich podíl na úhynu ozářených jedinců. Nálezy jsou ve shodě s literárními výsledky o příznivém účinku parciálního stínění pro přežití. Na konci sledování byly ke 30. dni stanoveny u přežívajících krys v oblasti expozic 600-1200 R hodnoty periferního krevního obrazu doplněné o vyšetření inkorporace

Fe.

BUNĚČNOST MYŠÍHO THYMU PO ZEVNÍM OZÁŘENÍ A PŘI RETENCI

239

Pu

Svoboda V., Kofránek V., KotaSková Z. Institut hygieny a epidemiologie, Centrum hygieny záření, Praha

Sdělení se týká pokusu, který byl proveden na myších a jeho záměrem bylo přispět k poznatkům o citlivostí a distribuci populací buněk, určujících vývoj celularity thymu po radiační zátěži. Bylo použito následujících způsobu zevního ozařování: 1/ celotělové ozáření, 2 / ozáření pouhé oblasti brzlíku, 3/ celotělové ozáření se stíněním brzlíku. Ve všech případech bylo užito expozic 160 R /190 kV, ohnisková vzdálenost 50 cm, PV 1 mm Cu, 60 R/min /. V jedné pokusné skupině bylo injikováno i.v. 81,4 nCi

Pu/myš, ve formě vysoce monomerního citrátu plutonia.

Buněčnost thymu byla zjištována v období tří týdnů po zevním" ozáření ve čtyřech intervalech. Nejnižší hodnoty byly získány po celotžlovém ozáření, vyšší bunščnost byla zaznamenána při pouhém ozáření thymu. Byl-li orgán stíněn, počet buněk se blížil počtům získaným v kontrolní skupině. Čtyři týdny po i.v. injekci

J

Pu poklesla buněčnost brzlíku na 72,5 % fyziologic-

kých hodnot. Déle zajímal autory mitotický index thymocytů, buněčnost sleziny a periferní krevní obraz. Z interpretace a diskuse výsledků lze dojít k předběžnému závěru, že v případě thyiru bgží o velmi senzitivní buněčný systém, jehož celulérní zdroje se z určité íásti nacházejí mimo studovaný orgán.

VÝSKYT KOLAGENU TYPU II V PLICÍCH POSTIŽENÍCH NÁDOREM Svojtková E., Deyl Z., Adam U. a Šmíd A. ZÚNZ uranového průmyslu, Příbram, Fyziologický ústav ČSAV, Praha, Výzkumný ústav chorob revmatických, Praha.

V poslední době bylo prokázáno, že kolagenní bílkoviny představují kategorii chemicky ar. velmi blízkých bílkovin. Zatímco kolagen typu I a III se vyskytuje v kůži a šlachách, kolagen typu II je součásti chrupavek a kolagen typu IV představuje základní bílkovinnou komponentu bazálních membrán* Posuzování různých orgánů z hlediska kolagenních struktur bude nutně odrážet jejich anatomickou stavbu. Prakticky byla tato skutečnost prokázána nedávno při analyze plieni tkáně. Vaskulární stroma obsahuje kolagen typu I a III, v alveolech je přítomen typ IV a tracheobronchiální systém je tvořen kolagenem typu II. V této práci jsme studovali změny, k nimž dochází v proporcích jednotlivých typů kolagenu při bronchogenním karcinomu. Při použití techniky bromkyanového štěpení a separace homol ogních peptidů {cL^ (I) CB3 a / j (II) CB3), která byla provedena chromátografii na CM celuloee, Ultrogelu AcA 54 a polyskrylamidovou elektroforézou, se nám podařilo prokázat, že v tkáni, napadené neoplastickým dějem vzrůstá výrazně podíl kolagenu II, který je charakteristický pro chrupavčité struktury.

KINETUCA DISTRIBÚCIE

131

J U MYŠÍ PO OŽIAEENÍ

Stollárová N., Mráz £. Katedra všeobecnej biologie PF UPJS, Košice

V predkladanej práci sme sledovali kinetiku distribúcie intraperitoneálne podaného

J u myší po ožiarení.

Lugolované myši boli ožiarené dávkou 0,21 a 0,39 C/kg váhy. Sledovali sme obsah

•* J vo väčšine orgánov myší a ua-

lej v obsahu tráviaceho traktu, močového mechúra, v podstielke a celkovom zbytku. Zo sledovania kinetiky distribúcie u myší vyplýva, že zmeny v distribúcii zodpovedajú patofyziologickým zmenám v jednotlivých orgánoch a celkovej reakcii organizmu v závislosti na dávke a časovom odstupe sledovania rádiojódu po aplikácii. Všeobecne možno charakterizoval zmeny v distribúcii nízkou hladinou rádiojódu v krvi, ktorá už krátko po aplikácii je zapríčinená rýchlym vstrebaním a nasledujúcim rýchlym vylučovaním z organizmu. V orgánoch, v ktorých metabolická aktivita a prekrvenie sa reakciou na ožiarenie zvyšuje, nastáva relatívne zvýšenie kumulácie, v orgánoch, kde dochádza k deštrukčným zmenám, sa rádiojód kumuluje po ožiarení menej.

ČASOVĚ" ROZLOŽENÍ RADIAČNÍ EXPOZICS A KANCEROGENNÍ ÚČINKY Ševc J., Kunz E., Plaček V. Institut hygieny a epidemiologie, Centrum hygieny záření, Praha Závodní ústav národního zdraví - Ústav hygieny práce v uranovém průmyslu, Příbram Známé údaje o vztahu dávky a pozdních účinků ionizujícího záření u lidí vycházejí především z výsledků epidemiologických studií po jednorázovém nebo krátkodobém ozáření. Předkládané sdělení se zabývá radiační indukcí maligních tumorů při protrahované expozici záření. Publikované údaje z laboratorních experimentu jsou porovnány s výsledky vlastních pozorování v souborech osob exponovaných dceřiným produktům radonu při různé délce expozice a s různým časovým průběhem kumulace expozice, ale při stejné celkové kumulované expozici. Poukázáno na relativně vyšší indukci tumorů při více protrahované expozici a na vyšší riziko rakoviny plic G různým průběhem vztahu expozice a účinku při nerovnoměrné kumulaci expozice. Výsledky jsou diskutovány z hlediska současných představ o kompetici kancerogenního a inhibičního účinku záření. Výsledky pozorování jsou v souhlase s předpokladem, že v oblasti nízké radiační expozice, která je především předmětem zájmu radiační ochrany, vztah dávky a účinku je lineární a výše rizika není významně ovlivněna různým časovým rozložením expozice.

VLIV PODÁNÍ ANTILYSINU A TRASYLOLU HA POSTIRADIAČNÍ ZMĚNY U KRYS A MYŠÍ Šimša, J*> Vondráček, V., Svoboda, V., Petýrek, P. Vojenský lékařský výzkumný a doškolovací ústav J,E, Purkyně, Hradec Králové Moravek, F. Lékařská fakulta KU, Hradec Králové Při histologickém vyšetřeni tenkého střeva celotělově ozářených krys jsme v dřívějších pokusech pozorovali příznivý vliv podání inhibitorů proteáz Trasylolu. V daláich pokusech byl srovnáván efekt tohoto preparátu s tuzemským přípravkem Antilyeinem Spofa, Pro posouzení terapeutické, reap, protektivní účinnosti zmíněných látek u ozářených krys a myši, byla kromě histologického vyšetření v jednotlivých pokusech sledována řada dtlších ukazatelů. Jednalo se o exkreci radiochroau stolicí, bunňčnost střeva, sušinu střeva, inkorporaci radioželeza, počet endogenních kolonií (u myší), hladina železa v séru, obsah hlavních bílkovinných frakcí a počet leukocytu. V závěru jsou diskutovány možnosti použití uvedených preparátů v rámci komplexní terapie nemoci z ozáření, případně jejich profylaktického použití při terapeutickém ozařování v oblasti gastrointestinálního traktu.

POSTIRADIACNÉ KLINICKÉ A HEMATOLOGICKÉ SľUPTÓMľ U DLHODOBÉ OZAŘOVÁNÍCH KURĎIAT Škardová I., Fried K. Katedra klinickej diagnostiky, vnútorných chorôb I a farmakologie VSV, Košice

Cieľom práce bolo doplniť naše poznatky o pôsobení kontinuálneho gama žiarenia na organizmus hydiny. Výskumné práce v tejto oblasti u vtákov sú sporadické a dosiahnuté výsledky môžu mať širšie uplatnenie z hľadiska diagnózy a prognózy radiačného ochorenia a tiež aj ako podklad pre rôzne rádiobiologické Štúdie. 58-dňové kurčatá boli ozařované gama lúčami z Co

zdroja

pri prílive 60 R/deň po dobu 30 dní a vyšetrené v priebehu ožarovania na 10., 13.«, 17., 25. a 30. deň. Významná leukopénia pozorované od 780 B až do kí nca experimentálneho obdobia bola sprevádzaná lymfopéniou, resp. heterofíliou pri 600 R a 780 R a trombocytopéniou od 780 R do 1800 R. Zaznamenali sme tri fázy účinku gama žiarenia na mitotickú aktivitu kostnej drene. Nami používané dávky nevyvolali výraznejšie poškodenie organizmu, pri ktorom by dochádzalo k nápadným klinickým symptómom, prípadne k hromadnému hynutiu. Nemôžeme však vylúčiť, či v organizme nenastali zmeny takého charakteru, ktoré by mohli mať neskoršie následky.

SROVNÁNÍ POSTIRADIAČNÍ KINETIKY DIAZEPAMU U MYŽÍ A KRYS. Šrámek B., Květina J., Lázní<:ek H., Hradil J. Katedra farmakologie farmaceutické fakulty University Karlovy, Hradec Králové

Jako příspěvek k celkové farraakokinetice diazepamu byla sledována distribuce

CH„-N-diazepamu H in situ" po

i.v.podání 5 mg/kg mycím nebo krysím dospělým samcům v průběhu akutní nemoci z ozáření, navozené celotělovou exposici 750 H. Ve zvolených časových intervalech byl diazepam radiometricky stanovován ve vzorcích krve, mozku a jaterní tkáně. Výsledky byly zpracovány statisticky a staly se podkladem pro kompartmentovou analýzu. Nalezené postirádiačni změny koncentrací diazepamu v jednotlivých kompartmentech byly diskusně zváženy ve vztahu k postiradiačním změnám farmakologické účinnosti této látky u obou species.

VNITŘNÍ KONTAMINACE RADIONUKLIDY P R A C O V N Í K B ODDŽLENÍ NUKĽEÄHKÍ MEDICÍNY A N Ž K T E H É JEJÍ PňíČIKY Truelle II.A., Brož J., Matzner J. Odd. hygieny záření KH3 a odd.nukleární medicíny KNsP české Budějovice Vnitřní kontaminace radionuklidy pracovníků oddělení nukleární medicíny byla prokázána měřením aktivity moči přímo - bez separace radionuklidů a potvrzena měřením aktivity štítné žlázy. Kontaminováni byli v různé míře téměř všichni pracovníci oddělení. Na základě výsledků těchto ařření byla sledována i kontaminace pracovního prostředí /stery, prašný spad, ovzduší/. Stery s nábytku a dveří vykazovaly zvýSené hodnoty ojediněle. Rozdíly aktivity prašného spadu v jednotlivých místnostech nebylo možno kvantitativně vyhodnotit. Proto byla kvantitativně měřena aktivita ovzduší, které bylo prosáto přes granulované uhlí. Nejvyšší aktivita byla zjištěna v přípravně radiofarmak, kde se však pracovníci zdržují max. 1 hod. dennS A 5 » 5 pCi/1 /. U těchto pracovníků lze v každém případě - i oři dodržování platných bezpečnostních předpisů - určitou kontaminaci předpokládat. Při aplikaci radiofarmak a diagnostice by k vnitřní kontaminaci pracovníků za předpokladu dodržování platných bezpečnostních předpisů docházet nemělo. Z provedených šetření vyplývá, S;e hlavním zdrojem kontaminace radionuklidy pracovníků odděleni nukleární medicíny je kontaminované ovzduší provozních místností oddělení. Příčina kontaminace ovzduší je předmětem dalších šetření.

VLIV LOKÍLNÍ HYPOXIE NA ZMĚNY INKORPORACE

59

F e V KRVETVOR-

NÍCH ORGÁNECH PO JEDNORÁZOVÉM A OPAKOVANÉM OZÁŘENÍ. Vachatová V.,Vodička I. Radiobiologické oddělení LFUK, Hradec Králové

Bylo provedeno pozorování změn v šestihodinové inkorporaci

Fe do kostní dřeně tibií u krysích samic, přičemž

v jedné končetině byla vyvolána během ozařování lokální ischémie přiložením turniketu nad kolenním kloubem.Byl sledován časový rozvoj inkorporace ^°Fe po jednorázovém ozáření 500 R s cílem prověřit na tomto ukazateli ochranný efekt lokální hypoxie.Dále byla sledována závislost dévka-efekt 3.den po ozáření v rozmezí 100-1300 R u chráněné a nechráněné tibie.V poslední části pokusů byly zjišťovány změny 59 v inkorporaci

Fe v závislosti na časovém odstupu dvou to-

tožných dávek,které podány jednorázově snižují inkorporaci " F e do chráněné a nechráněné tibie na 25% normy. Bylo zjištěno,že maximální ochranný efekt se objeví 3.-4.den po jednorázovém ozáření.V závislosti dávka-efekt je maximální rozdíl v inkorporaci

Fe do tibií T rozmezí

dávek 400-700 R,což je právě oblast dřeňového syndromu.Dosažený DRP pro pokles inkorporace na 25% normy byl 1,79.Rozdělení jednorázových ekviefektivních expozic na dvě poloviny .aplikované v různých časových odstupech,vedlo v obou srovnávaných skupinách k projevům úpravy radiačního poškození, přičemž tato úprava byla podstatně výraznější u chráněné kostní dřeně.

VLI7 PROFILAKTICKÉ A LŽČEBNÉ APLIKACE THIUOSINU NA NEMOC Z OZÄfiEKÍ U MYŠÍ Vávrová, J., Petýrek, P. Vojenský lékařský výzkumný a doškolovací ústav J.E. Purkyně, Hradec Králové

7 práci byl sledován vliv thyaoeinu na přežívání a některé ukazatele regenerace krvetvorných a lyafoidních tkáni celotělově ozářených myší. Thyaoain 5 (thyaový nemorální faktor isolovaný z telecího thjmu) byl aplikován v dávce 1 ag/wj* a den, první injekce tři dny před ozářenía a dalSí každých 24 hodin, celkea sedakrát* L D ^ Q / ^ O stanovená u neléSené skupiny na 687 R se u skupiny léčené thyaosineB zvýšila na 771 R. U ayií ozářených exposicí 500 B sírni thyaosin váhový pokles thyau a lymfatických uzlin a bibea celého sledovaného intervalu (21.dní) je váha thyau a uzlin vyšil než u neléSené skupiny* Význaaný vzestup vlhké váhy sleziny vyvolaný aplikací thyaosinu byl pozorován devátý den po ozáření. Také počat jaderných buněk v kostní dřeni feauru myši ozářených exposicí 500 R je po celé sledované období (21 dní) významně vyšší ve skupině léčené thyaosineaw Te stej59 néa časovém období byla sledována inkorporace F e do Teauru* Výsledky svědčí o rychlejší regeneraci erytropoesy v kostní dřeni léčených myií.

VAZEBNÁ KAPACITA DNA V JÁDfiE NEOZAfiENÍCH A OZÁfiENÝCH 3 LS/BL BUNĚK PRO H-AMD Velčovský V., Beneš L., Botreklová E. Biofyzikálni ústav ČSAV, Brno

Actinomycin D se specificky váže na sakvence DNA, obsahující deoxyguanosin, který je vlastním místem vazebné interakce. Za fysiologických podmínek je v interfázovém jádře vyšších buněk většina DNA přítomna v DNP komplexu a AMD se může vázat pouze na ta místa, která nejsou kryta proteinem. Podle množství AMD vázaného v jádře živých buněk můžeme tedy odhadnout velikost nereprimované části genomu. Ze závislosti vazebné kapacity DNA pro AMD na jednotlivých fázích buněčného cyklu lze usuzovat i na změny ve struktuře chromatinu. V pokusech byly použity buňky myšího lymfosarkomu LS/BL kultivované in vitro. V první etapě byla stanovena sytná kapacita DNA v jádře neozářených a ozářených buněk v asynchronní populaci. Průměrné množství AMD vázané na jádro (stanoveno 3

podle H aktivity vázané na AMD) je 1,56 . 1O"

14

mlíol AMD

u neozářených buněk a vzrůstá při ozáření dávkou 500 R na 1,841 . 1O~

14

mMol AMD.

Ve druhé etapě byly u synchronisované buněčné populace sledovány změny vazebné kapacity jádra v závislosti na fázích buněčného cyklu. Vazebná kapacita je nejvyšší v pozdní G, fázi, klesne v S a minimální hodnoty dosahuje v mitose.

PARAMETRI EXPOZICE A NĚKTERÉ VLASTNOSTI ERYTBOCYTÔ HORNÍKS URANOVÝCH DOLfl Vích Z., Procházka J., Brychtová V., Šafandové M. ZtÍNZ uranového průmyslu, Příbram

,

Jedním z výsledků studie byl opětný průkaz statisticky významně zvýšené aktivity glukózo-6-fosfát dehydrogenázy a glutathion-reduktázy v erytrocytech horníků uranových dolů ve srovnání se skupinou kontrolních mužů. Tento nález odpovídá dřívějším poznatkům o zvýšené aktivitě pentózového cyklu v erytrocytech horníků uranových dolů a přímém vztahu mezi aktivitou cyklu a aktivitou reduktázy. Porovnání výsledků s parametry expozice vykázalo těsnější vztahy mezi aktivitou enzymů a expozicí vyjádřenou pomoci WLM než délkou expozice v letech. Protože jednotky WLM, odvozené z fyzikálních měření potenciální alfa energie ve vzduchu důlních pracovišt, jsou přesnějším vyjádřením kumulované expozice, pokládáme výsledky za další doklad, že změny funkčního stavu erytrocytu horníků uranových dolů mají vztah k expozici radioaktivnímu prostředí uranových dolů. V hemolyzátech erytrocytu horníků uranových dolů bylo zjištěno významné zvýšení obsahu ornithinu a obsah kyseliny glutamové, asparagové, threoninu, ornithinu a glycinu jevil tendenci ke zvyšování v souvislosti s e^rpozicí. Tyto změny, jejichž mechanismus není dosud objasněn, dále doplňují celkový obraz změněných vlastností erytrocytu horníků uranových dolů.

REPARACE PRELETALNÍCH POŠKOZENÍ VYVOLANÝCH V TRANSFEKČNÍ DNK IONISUJÍCÍM Z&ENÍM A ALKYLAČNÍMI ČINIDLY Vízdalová M., Janovská E., Žestjanikov V.D. Biofysikální ústav ČSAV, Brno Institut citologii AN SSSR, Leningrad

Na modelu transfekční nukleové kyseliny fága B. subtilis SPP1 bylo sledováno poškození vyvolané v DNK fága ionisujícím zářením a alkylačními činidly typu dusíkatého yperitu. Rozsah poškozeni vyvolaných v DNK byl detekován metodou transfekce v kompetentních hostitelských buňkách kmenů 3. subtilis lišících se kapacitou reparace. Bylo užito kmenů defektních v excisním a rekombinačním reparačním mechanismu. Rozsah letálního poškozeni, transfekční DNK vyvolaný ionisujícím zářením byl do určité míry závislý na intaktnosti rec lokusů, zatím co produkt genu uvr + se na reparaci tohoto poškození nepodílel. Při působení alkylačních činidel byl rozsah letálního poškození transfekční DNK závislý na chemické struktuře užitého alkylačního činidla a na stavu enzymatického reparačního systému hostitelské buňky. Produkt genu uvr

se podílel na reparaci

jen nepatrně, což svědčí o tom, že reparace lesí vyvolaných alkylačními činidly probíhá bez účasti těch enzymů vyžtěpen:'., které jsou nezbytné pro reparaci lesí vyvolaných UV zářením.

f

NĚKTERÉ NAŠE ZKUŠENOSTI S VYUŽITÍM ADAPTIVNÍHO LINEÁRNÍHO NEURONU V DIAGNOSTICE AKUTNÍ NEMOCI Z OZÁŘENÍ U KRYS Vodička I., Hradil J., Neruda O., Šmíd A. Padiobiologické oddělení LFKU, Hradec Králové VLVDÚ JEP, Hradec Králové ZÚNZ uranového průmyslu, Příbram

Byla studována využitelnost adaptivního lineárního neuronu (ADALINE) v individuální diagnostice akutní nemoci z ozáření u krys. Práce shrnuje výsledky dosažené v oblasti prognostického a biologicko-dosimetrického využití tohoto systému. 60 samic, chovaných v metabolických klecích, bylo postupně celotělově ozařováno exposicemi 100 - 1400 R gama záření z

Co-zdroje. K 3* dni po ozáření byly vyhodnocovány následu-

jící ukazatele: iSleková reakce, průjem, projevy krvácivosti, tělesná váha, spotřeba potravy, leukocyty, retikulocyty, poměr segmentů a lymfocytu, hematokrit a % hemoglobinu. Po dobu 30 dnů bylo zaznamenáváno hynutí. Ve fázi učení systému bylo použito 20 zvířat, trénovaných tak, aby získané váhové koeficienty pro jednotlivé příznaky odpovídaly spolehlivému zařazení jedinců do tříd "hynutí - přežití" resp. zvolených dosiaetrických tříd šířky 200 - 300 R v souladu se skutečností. Takto natrénovaný neuron je pak schopen prakticky u všech dalších zvířat předpovědět na základě vyhodnocení uvedených příznaků k 3. dni po ozáření správně osud každé jednotlivé krysy resp. zařadit ji do odpovídající dosimetrjcké* třídy. Skutečné exposice, jíž bylo ozářeno, přitom nemusí být známa..

ÚPRAVA RADIAČNÍHO POŠKOZENÍ NĚKTERÝCH SUBSYSTEM^ CELOTĚLOVÉ OZÁŘENÉHO ORGANISMU Vodička I., Vachatová V., Vávrová E. Radiobiologickó oddělení LFKU, Hradec Králové U krysích samic byl studován průběh úpravy radiačního poškození metodou dvojího ozáření, aplikovaného v různých intervalech od 0 do 15 dnů* V tomto smyslu byla srovnávána 30denní letalita jako indikátor nejkomplexnější, déle pak změny buněčnosti KD, váha sleziny a váha podčelistnl slinné žlázy jako indikátory dílčí. Experimenty byly provedeny celkem na 390 zvířatech váhy kolem 200 g. Byla ozařována celotělově gama zářením z

Co-zdroje. V pokuse, v němž jako in-

dikátor bylo registrováno hynutí k 30. dni po ozáření, byla zvířata ozářena nejprve 277 R, a pak v intervalech 24, 72, 168 a 360 hod* ťozařována stoupajícími exposicemi, z nichž stanoveny LD5o/?0» P ou *ité P alc k výpočtu residuálnl dávky. V pokusech, v nichž byly sledovány změny buněčnosti KD, váha sleziny a váha slinné žlázy, bylo ozařováno exposicemi 564 a 390 R, aplikovanými v intervalech 2, 5, 12, 24, 72, 168 a 360 hod. Výsledky ukazuji, že zatímco úprava celkového poškození, vyjádřeného v letalitě ozářených zvířat probíhá přibližně po exponenciále, je pro úpravu sledovaných subsystémů charakteristický periodický průběh, odliSný u každého z nich. Tato pozorování naznačuji, že frakcionace dávky a působení časového faktoru záření se u komplexních organismů projevují nejen v prosté kvantitativní redukci poSkozenl, ale vedou k disociaci ve stupni poškození jednotlivých subsystémů organismu, a tedy k poSkození i kvalitativně odlišnému.

ZMĚNY ORGÁNOVÉHO PRŮTOKU KRVE U KRYS ZA RÔZNYCH PODMÍNEK RTG OZÁŘENÍ Volenec K., Chmelař V., Vodička I. Radiobiologické oddělení LFKU v Hrabci Králové

Metodou tkáňové kaptace

Rb byly sledovány u krysích

samic "změny místní cirkulace u některých orgánů se zřetelem na gastrointestinální trakt. Použitá metodika umožnila současně vyhodnotit srdeční minutový objem a další oběhové parametry. Ozařování krys bylo provedeno na rtg přístroji THX 250 při 250 kV, 15 mA, filtrem Cu 0,5 mm exposicemi 900 R nebo 1500 R. K pokusům byly použity skupiny přibližně 10 krys 3. den po celotělovém ozáření 900 R, po lokálním ozáření břicha 900 R a anteponované střevní kličky 900 R a 1500 R. Mezi celotělovym rtg ozářením a lokálním ozáření břicha není u žádného sledovaného orgánu signifikantní rozdíl v průtoku krve. U obou způsobů ozařování je však patrný značný pokles srdečního minutového objemu /4O-5O %/ a tím i pokles orgánového průtoku prakticky ve všech sledovaných orgánech. Dochází ale k signifikantní redistribuci ve prospěch jater až o 90 %, sníženému krevnímu zásobení sleziny a tibie a zajímavému snížení v nadledvinách ve srovnání s kontrolami. Při ozáření střevní kličky 900 R je naznačen vzestup přítoku krve u jejunální části střeva a vypreparované střevní kličky, který je signifikantní pro exposici I5OC R.

I

ZMĚNY BUNĚČNOSTI CAEKA KRYS PO ZEVNÍM A VNITŘNÍM OZÁŘENÍ Vondráček, V. Vojenský lékařský výzkumný a doškolovací ústav J.E. Purkyně, Hradec Králové Jsou srovnávány změny buněčnosti caeka po zevním ozáření expozicí 200 R ( C o ) , po vnitrním ozáření z podaného ~Y v množství 400 ,uCi a po kombinaci obou výše uvedených způsobech ozáření. Počty elementů v homogenátu slepého střeva byiy určeny metodou stanovení celkové buněčnosti v segmentech střeva podle autorů ředotova a Poždéstvenskij (1970). Počet elen.entů byl stanoven vždy za 48 hodin po ozáření a podání radi onuklidu. Použitá expozice 200 R zevního ozáření a současné podání 91 uCi Y vyvolá v caeku největší pokles buněčnosti. Získané výslc-dky svědčí pro sumační účinek zevního a vnitřního ozáření.

400

Je prokázán významný podíl vnitřního ozáření z podaného radioytria na depleci elementů slepého střeva při současném zevním a vnitřním ozáření. Sledování buněčnosti homogenátu střevních úseků se ukázalo vhodným a poměrně citlivým ukazatelem časného radiačního poškození střeva i po vnitřním ozáření.

AKTIVITA KYSELÉ FOSFATJÍZY A /3-GLUKUR0NIDÄZY V ISOLOVÁNÍCH" KREVNÍCH

DESTISKXCH

CELOTfiLOVĚ OzXfiSNÍCH KRYS

Vranovská J., Pospíšil
Z krve krys celotělově jednorázově ozářených 800 R byly isolovány krevní destičky a sledována aktivita kyselé fosfetázy a ^J -glukuronidázy. V časných intervalech po ozáření (do 24 hod) se aktivita sledovaných enzymů výrazně neměnila. Od 3.dne po celotělovém jednorázovém ozáření výrazně klesal počet krevních destiček. Aktivita kyselé foefatázy a ^9-glukuronidázy v isolovaných krevních destičkách naopak statisticky vzrostala od 5. až do 11. dne po ozáření.

HODNOTY PLICNÍMU

NĚKTERÝCH

IMUNOLOGICKÝCH

UKAZETEĽ0 O

NEMOCNÝCH

NÁDORY

Wagner V.,Macholda F., Wagnerová It., Hlasivcová J. Imunologické odd. KHS - SKNVj Klinika chorob plienich FVLKU, Praha U skupiny 67 nemocných, nádory plic /51 běžné ca bronch*, 11 ca bronch.horníků uranových dolů a 5 pacientů po reaekci ca bronch./ provedeny transformace

lymfocytů

/ TRLY / apon-

ténní a po PHA, tuberkulinové reakce, stanoveny hladiny IgG , IgA, IgM. U nádorových nemocných zjištěny zvýšené spontánní TRLY, snížené TRLY po stimulaci PHA, zvýšené hladiny IgG a IgA. Bez významných změn byly tuberkulinové raakce a hladiny IgM» Snížené hodnoty TRLY a Ig se prokázaly u osob s plicními nenádorovými nemocemi. Hodnoty jak TRLY tak i Ig jsou korelovány a histologií nádoru .

HODNOTY

IMUNOGLOBtJLIN8 , ĽYSOZYlflJ , TRANSFERINU V

KREVNÍM

SÉRU, A LYSOZYMU, IG A VE SLINÁCH OSOB VYSTAVENÝCH VE ZDRAVOTNICTVÍ ÚČINU ZÁŘENÍ • Wagnerová M., Skokanová K., Wagner V., Zikmundová L. Imunologické odd. a odd. radiační hygieny KHS-SKNV, Praha. Vyšetřeno 99 zdravotníků exponovaných v diagnostických nebo terapeutických zařízeních ionizujícímu záření

/ E /•

Výsledky srovnány s kontrolními, zdravými osobami / K /. Průměrné hladiny IgG a IgA u E skupiny ae s postupujícím věkem mění zcela jinak než u K skupiny ; rozdíl je významný ve středním věku. Hladiny transferinu / TRF/ s věkem poklesají u E skup. výrazněji než u K. Hladiny lysozymu poklesají u E skup. s věkem a celkově jeví nižší hladiny než u K skup. Významněji než průměry vychází rozdíly v distribuci hodnot ; nejnápadnější je snížení hodnot lysozymu ve slinách. Též IgM a TRF ukazují rozdíly v distribuci, z velké části v závislosti na pohlaví. Krom věkových rozdílů vsak ovlivňuje výsledek i délka zaměstnání, zato jsou výsledky málo korelovány s kumulovanou expozicí ionizačnímu zářeni, kde ovšem zejména u déle zaměstnaných jsou dřívější záznamy málo spolehlivé •

K OTÁZCE UTOCHEMICKÉ DIAGNOSTIKY AKUTNÍ NEMOCI Z OZÁŘENÍ lí SKOTi: Zícha B., Švantnerova V., Otoupal ľ. Vojensky veterinárni ústav Praha

Byla vypracována metodika kvantitativního stanovení deoxycytidinpvých látek (CdR-iátky) v moči jako časný test postirartiačníhn poškození u skotu. CdH-látKV se izolují z moče ionexovou chromátografii a stanovi přímo v eluátu testem s kyselinou thiobarbiturovou. Interferující látky jsou izolačním postupem kvantitativně odděleny. Po celotělovém ozáření ( Co) se zvyšuje exkrece CdRlátek již za 3 hod. po expozici s maximem mezi 6. až 12. hodinou. Vylučování je v přímé závislosti s dávkou záření. U těžké formy nemoci z ozáření (doba latence 9 dnrt, LD 100) činí exkrece 300% výchozích hodnot neozářenvch kontrol. U středně těžké formy (doba latence 15 dnů, !.D 60) 600% a u lehké formy, klinicky nevýrazné 300%.

ZMĚNY FOSFOLIPIDÔ V KREVNÍ PLASMĚ KRYS PO CELOTĚLOVÉM OZÁŘENÍ Zitko M., Pospíšil J. Biofyzikálni ústav FVL UK, Praha

V krevní plasmě krys byly po předchozí extrakci separovány jednotlivé třídy fosfolipidů v různých intervalech po celotělovém ozáření expozicí 800 R. Byl zjištěn výrazný vzrůst hladiny celkových fosfolipidů s maximem 2. den po ozáření s následujícím poklesem až do 12. dne. Současně byly zjištěny některé změny v obsahu některých fosfolipidů v jednotlivých intervalech.

ZÁVISLOST LYMFOEENIE A HYPERSEGMENTACE NBUTROPILÚ NA TERAPEUTICKÉ EXPOZICI. Žák M., Režný Z., Uhlířová A. Biofyzikálni ústav FVL UK Praha. Po předběžném experimentální* ověření postiradiafinl lymfopenie a změn v počtech hypersegmentovaných neutrofilů obvodové krve v závislosti na expozici a době po ní byly poznatky interpretovány na člověka* Byly proto zjišťovány posuny počtů lymfocytů a hypersegmentovaných u terapeuticky ozařovaných žen po ablacích mammy. Parametry byly vyšetřovány po lokálních souhrnných expozicích 500 -600,600-7100 a 11450 -15400 R. Bylo zjištěno, že se s rostoucí expozicí prohlubovala lymfopenie a zvyšoval se počet hypersegmentovanýeh neutrofilů* Změny byly simultánně zpracovány pomocí statistické rozhodovací metody do nomogramu ve smyslu, do jaké míry mohou zobrazovat velikost poškození organismu zářením. Při konfrontaci spolehlivosti této metody, kdy byly odečítány z vyšetřovaných parametrů neznámé expozic*, bylo zjiStěno, že bylo správně zařazeno v uvedených rozmezích expozic celkem 62% ze všech vyšetření.

SDÍLENÍ,

JEJICHŽ

ABSTRAKTA

NEBYLA

DODÁNA

Drášil V., Jurášková V. Biofyzikálni ústav ČSAV, Brno VLIV NÍZKÝCH TEPLOT NA SEPARACI JEDNODUCHÍCH ZLOMU DNA PO OZÁŘENÍ

Fendrich Z., Květina J., Procházková J. Farmaceutická fakulta UK, Hradec Králové INTESTINÁLNÍ TRANSPORT U KRYS PRI MALABSORPCNÍIÍ SYNDROMU NAVOZENÉM RADIAČNÍ NOXOU A METOTREXATEM

Foltýnová V., Větrovcová E., Dienstbier Z., Zámečník J., Režný Z. Biofyzikálni ústav FVL UK, Praha LYMFOCYTÁRNÍ NUKLEOLÁRNÍ TEST U NEMOCNÝCH S HODGKINOVOU CHOROBOU V PRŮBĚHU AKTINOTERAPIE

Grossmann V., Kusák V. Ústav experimentální medicíny ČSAV, Praha K PROBLÉMU ZMĚN CITLIVOSTI OZÁŘENÝCH ORGANISMU NA KURAROVÉ LÁTKY

Hlavatý V. Biofyzikálni ústav FVL UK, Praha IÍLOHA NESPECIFICKÉ IMUNITY V PRŮBĚHU RADIAČNÍHO POŠKOZENÍ ORGANISMU

Knechtsberger P., Vladár M. Výskumný ústav hygieny práce a chorôb z povolania, Bratislava NIEKTORÉ SKÚSENOSTI PRACE ZDRAVOTNÉHO STREDISKA V JASLOVSKÍCH BOHUNICIACH

Pradáč J., Žitko M., Pradáčová J., Jarý J. Biofyzikálni ústav FVL UK, Praha Vysoká Škola chemicko-technologická, Praha ELEKTROCHEMICKÉ VLASTNOSTI KYSELINY FLAVELAGOVÉ

Vacek A., Bartoníôková A., Rotkovská D. Biofyzikálni ústav ČSAV, Brno OCHRANNÝ EFEKT AET A MEXAMINU NA KMENOVÉ BUliXY KRVETVORBY U MYŠÍ

Vranovská J., Pospíšil J., Dienstbier Z. Biofyzikálni ústav FVL UK, Praha ZMĚNY AKTIVITY HYDROLÁZY ŠTĚPÍCÍ ATEE V KREVNÍM SÉRU CELOTĚLOVĚ OZÁŘENÝCH KRYS