Slovácko 2004, r. X L V I
„CELLA S. PETŘI MARTYRIS XVIII" - MALÍŘSKÁ VÝZDOBA KNIHOVNY BÝVALÉHO FRANTIŠKÁNSKÉHO KLÁŠTERA V UHERSKÉM HRADIŠTI Michaela Loudova, Masarykova
univerzita, Brno Knihovna františkánů v Uherském Hradišti patří k nepočetné sku pině barokních knihovních interiérů, které se takřka neporušeny dochovaly do současnosti. Umělecká výzdoba hradišťské knihovny a její mobiliář vznikly ve druhé polovině třicátých let 18. století, malby na klenbě vytvořil roku 1736 Josef Karel Herchenrater. Díky zásahu restaurátorů, kteří v roce 2001 navrátili knihovnímu sálu jeho původní podobu, můžeme nyní rekonstruovat ideový program jeho malířské výzdoby.
Když v roce 2001 opouštěli restaurátoři celu číslo 18 bývalého františkánského kláštera v U h e r s k é m Hradišti, zanechávali za sebou p o z o r u h o d n é dílo: z n o v u o b n o v e n ý b a r o k n í i n teriér klášterní knihovny. Před z á s a h e m r e s t a u r á t o r ů byl nevelký sál s m a l í ř s k o u v ý z d o b o u u m ě l e p ř e p a ž e n několika d ř e v ě n ý m i p ř í č k a m i , malby na stropě byly p o š k o z e n y n e č i s t o t a m i a p ř e m a l b a m i . Ve š p a t n é m stavu se nacházely také dosud z a c h o v a n é k n i h o v n í skříně, navíc z o h a v e n é p ř i d a n ý m i záclonkami. Obnova p ů v o d n í h o vzhledu knihovny započala o d s t r a n ě n í m příček a vyklizením sálu, p o t é se přikročilo k restaurování n á s t r o p n í c h obrazů, které byly očištěny a zbaveny p ř e m a l e b z 19. století. S o u č a s n ě došlo k o b n o v ě mobiliáře; po s k o n č e n í prací na k l e n b ě byly k n i h o v n í skříně nainstalovány na své p ů v o d n í místo. Tak byl z a c h r á n ě n jeden z mála interiérů klášterních knihoven, které se na M o r a v ě z doby baroka zachovaly. 1
Františkánský klášter s kostelem Zvěstování Panny Marie v U h e r s k é m Hradišti byl zalo žen z p o d n ě t u v a r a d í n s k é h o biskupa Jana Filipce roku 1491, v tomto roce se zřejmě začalo také se stavbou kostela a k o n v e n t n í c h budov. Stavební práce postupovaly pomalu a nebyly u k o n č e n y ani v roce 1511, kdy král Vladislav při své cestě z Uher do Slezska navštívil v kláš t e r n í m kostele hrob Jana Filipce. R o k u 1543 byl klášter pro nedostatek členů ř á d u zrušen. Po z n o v u o s a z e n í kláštera a o b n o v e n í klášterního života v roce 1605 bylo roku 1612 p ř i s t o u p e n o i k o b n o v ě k o n v e n t n í c h budov, která byla d o k o n č e n a v roce 1636. Ve d r u h é p o l o v i n ě pade sátých let 17. století byl klášter znovu přestavován a rozšiřován, tyto stavební práce skončily v roce 1658. O d roku 1700 byly k o n v e n t n í budovy opět renovovány, a to za finanční podpory s v o b o d n é h o p á n a A m a n d a Ferdinanda P e t ř v a l d s k é h o (1653-1724), majitele panství Střílky, Roštín a D o l n í M o š t ě n i c e . Petřvaldští přispívali na b u d o v á n í kláštera i v dalších letech, n a p ř í k l a d roku 1718, kdy musely být některé části konventu kvůli p o r u š e n é statice strženy a znovu postaveny. Dobrodinec kláštera A m a n d Ferdinand Petřvaldský, j e h o ž závěť z roku 1724 byla n e p ř í m ý m p o d n ě t e m k v y b u d o v á n í architektonicky a sochařsky c e n n é h o h ř b i tova ve Střílkách, realizovaného v letech 1730-1743, je p ř i p o m e n u t a oslaven ve v ý z d o b ě zřejmě u m ě l e c k o h i s t o r i c k y nejcennějšího prostoru kláštera, v refektáři, d o k o n č e n é m do roku 1708. Bohatá štuková v ý z d o b a refektáře je dílem Baldassara F o n t á n y (1661-1733), pracujícího zde p o d o b n ě jako v k n i h o v n ě p r e m o n s t r á t s k é h o kláštera na Hradisku u O l o mouce ve dvojici s m a l í ř e m n á s t ě n n ý c h a n á s t r o p n í c h o b r a z ů , Innocenzem Christophorem M o n t i m (1653-1710). 2
3
4
Umělecká výzdoba knihovny františkánského kláštera v U h e r s k é m Hradišti vzniká v d o b ě stavebních ú p r a v kostela a klášterních budov v roce 1736 za k v a r d i á n a A n t o n í n a Schwaba, zastávajícího svůj ú ř a d v letech 1735-1737. Pro uložení k n i ž n í h o fondu byl zřejmě již v p r v n í p o l o v i n ě třicátých let upraven prostor v p r v n í m patře v ý c h o d n í h o křídla křížové chodby, který byl získán spojením dvou cel. Nápis nade d v e ř m i v e d o u c í m i do knihovny „Cella S. Petři Martyris XVIII" označuje celu j m é n e m sv. Petra M u č e d n í k a a p o ř a d o v ý m číslem 18. Nevelká 5
6
7
Josef Karel Herchenráter, Jan Duns Scotus (1736).
Josef Karel Herchenráter, Sv. Bonaventura (1736).
Josef Karel Herchenráter, Alexandr Halský (1736).
Josef Karel Herchenráter, Mikuláš z Lyry (1736).
Knihovna bývalého františkánského kláštera v Uherském Hradišti, pohled na klenbu.
Josef Karel Herchenráter, Dvanáctiletý Ježíš v chrámu (1736).
m í s t n o s t čtvercového p ů d o r y s u je zaklenuta valenou klenbou s lunetami, kterou pokrývají k l e n e b n í zrcadla ve štukových r á m e c h , v y p l n ě n á n e n á r o č n ý m i figurálními obrazy. K realizaci programu malířské výzdoby františkánské knihovny povolal kvardián konventu A n t o n í n Schwab, který s největší p r a v d ě p o d o b n o s t í s á m určil t é m a t a obrazů, hradišťského malíře Josefa Karla H e r c h e n r á t e r a (1701-1746). Herchenrater, v pramenech u v á d ě n ý jako „civis Viena", přišel z Vídně n ě k d y ve třicátých letech 18. století a usadil se v H r a d i š t i , kde také z e m ř e l . V H r a d i š t i se m u narodily tři děti, 1. b ř e z n a 1740 František Xaverský, 15. srpna 1742 Marie A n n a a 7. k v ě t n a 1745 František Josef, v š e c h n y však velmi brzy po n a r o z e n í zemřely. Z jeho díla se dochovaly jen práce o b j e d n a n é hradišťskými františkány. S jistotou ho lze označit za autora maleb v k n i h o v n ě , které s á m signoval a datoval rokem 1736. N a základě stylového rozboru m u bylo p ř i p s á n o rovněž 25 olejových o b r a z ů zasazených do d ř e v ě n é h o obložení stěn refektáře kláštera, jež byly objednány zřejmě v souvislosti s v ý z d o b o u knihovny. Další H e r c h e n r á t e r o v a díla z n á m e pouze z p r a m e n ů . Herchenrater m ě l provést m a l í ř s k o u v ý z d o b u kazatelny farního kostela v Hradišti, jak se d o v í d á m e ze zápisu o zasedání městské rady z 9. září 1738, kdy se projednávala otázka, podle k t e r é h o z pěti d o d a n ý c h n á v r h ů m á Herchenrater pracovat. V t o m t é ž roce u něj m ě s t s k á rada objednala v ý z d o b u r a d n í c h stolic. K o n e č n ě roku 1745 se ucházel o účast na malířské v ý z d o b ě piaristického kostela ve Strážnici, v jeho další tvorbě m u však zabránila smrt. 8
9
1 0
Josef Karel Herchenrater se řadí k několika m í s t n í m m a l í ř ů m , jejichž v ý z n a m n e p ř e k r a čuje hranice regionu. Herchenrater byl bezesporu z r u č n ý m ř e m e s l n í k e m , z a m ě s t n á v a n ý m m ě s t s k o u radou i církví, jeho dílo však nedosahuje vyšších u m ě l e c k ý c h kvalit. Charakter dosud z n á m ý c h zakázek n á m dovoluje označit jej za štafírera, malíře zabývajícího se hlavně dekoracemi a povrchovou ú p r a v o u oltářů, kazatelen a mobiliáře r ů z n é h o účelu. Malířskou v ý z d o b u hradišťské knihovny tvoří p ě t n á s t r o p n í c h o b r a z ů ve štukových pro filovaných r á m e c h , které p o k r ý v á n á t ě r imitující b a r e v n ě žíhaný mramor. U p r o s t ř e d klenby je malba s t é m a t e m Dvanáctiletého Ježíše v chrámu, zasazená do r á m u n e p r a v i d e l n é h o tvaru, jehož forma vznikla p ř e m ě n o u p ů v o d n í h o oválného formátu na obdélník. Tato násilná úprava poznamenala kompozici obrazu, v níž tímto z á s a h e m vzniklo několik „hluchých" míst, hlavně po s t r a n á c h a v rozích obrazu. Scéna s d v a n á c t i l e t ý m Ježíšem je situována do s l o u p o v é h o atria c h r á m u . V centru kompozice stojí na m i n i a t u r n í m t r o j s t u p ň o v é m p ó d i u Ježíš o d ě n ý v červené tunice. Pravicí ukazuje k nebi, přes levou r u k u m á p ř e h o z e n ý t m a v o m o d r ý plášť. K o l e m p ó d i a o v á l n é h o p ů d o r y s u , j e h o ž tvar měl zřejmě ladit s p ů v o d n í m o v á l n ý m formá tem obrazu, jsou seskupeni naslouchající učenci. Vpravo je vidět přicházející P. M a r i i a sv. Josefa - na jejich gestech i tvářích je znát úleva, neboť právě našli svého z t r a c e n é h o syna. P ř e d n i m i na schodech p ó d i a sedí dva učenci, p ř e d n í z nich drží r o z v i n u t ý p e r g a m e n o v ý svitek. U jeho nohy o b u t é v lehkých sandálech je na p o s l e d n í m stupni p ó d i a malba signována a datována. Dojem obrazové hloubky, navozený ubíhající sloupovou architekturou v pozadí, m á spoluvytvářet r e p u s o á r o v á figura v č e r v e n é m turbanu a plášti, neorganicky p ř i p o j e n á ke skupince u č e n c ů vlevo v p o p ř e d í . 11
Při p o s u z o v á n í u m ě l e c k é kvality H e r c h e n r á t e r o v y malby je třeba p ř i h l é d n o u t k restau r á t o r s k ý m z á s a h ů m , které p o d o b u obrazu pozměnily. M a l b y v k n i h o v n ě byly p ř e m a l o v á n y roku 1885 bratry Poláškovými, kteří zanechali nade d v e ř m i malbu ř á d o v é h o znaku, dvě zkřížené paže se stigmaty, a letopočet 1885. M i m o t o p o k r y l i také klenbu mezi obrazy ve getabilním ornamentem a malbou, imitující d ř e v ě n é obložení, jež byla v r á m c i n e d á v n ý c h restaurátorských prací o d s t r a n ě n a . Když se k restaurování v roce 2000 přistoupilo, byl zejména obraz Dvanáctiletého Ježíše tak p o š k o z e n , že v zájmu jeho zachování musely být p ř e m a l b y z 19. století z větší části na obraze p o n e c h á n y . D n e š n í vzhled obrazu tedy tvoří p o u h é zbytky b a r o k n í malby p o z n a m e n a n é stylem b r a t r ů Poláškových, k t e r ý se nejvíce projevil v postavě Krista. Těžko rozhodnout, zda p ř e m a l b y zavinily také p l o š n o s t n ě k t e r ý c h drapérií a s c h e m a t i č n o s t obličejů postav. 12
N a c e n t r á l n í obraz d v a n á c t i l e t é h o Ježíše v c h r á m u navazují čtyři oválné medailony s p o r t r é t y nejvýznamnějších u č e n c ů , vzešlých z ř á d u m e n š í c h bratří, od n i c h ž se odpojili
Knihovna bývalého františkánské ho kláštera v Uherském Hradišti, mobiliář.
scotistické školy, v 15. století největší z teologických škol. Jan Duns Scotus je rovněž autorem neobyčejně vlivného u č e n í o N e p o s k v r n ě n é m početí P. Marie, které ovlivnilo dogma ještě v roce 1854. Tehdy bylo p r o h l á š e n o č l á n k e m katolické víry a D u n s i Scotovi byl p ř i z n á n další titul, Doctor Marianus. Jako Doctor Mariamts je zobrazen také na H e r c h e n r á t e r o v ě m a l b ě františkánské knihovny v U h e r s k é m Hradišti. Stojí u č t e n á ř s k é h o pultu, pravici si ldade na prsa, levicí ukazuje na o t e v ř e n o u k n i h u p ř e d sebou. N a d stolkem se m u zjevuje v c h l a d n é žluté záři Immaculata, P. Marie v bílém rouchu a m o d r é m plášti, jež šlape po z e m ě k o u l i ovinuté hadem. Při p r a v é m okraji obrazu splývá červená d r a p é r i e odhalující sloup, symbol stálosti a pevnosti ve víře. N a protější straně nad okny je na dalším medailonu zobrazen „Divus Bonaventura, Doctor seraphicus". Vestoje píše brkem do knihy o p ř e n é o krucifix, z n ě h o ž vychází paprsek světla. Č e r v e n á rocheta, kterou m á světec p ř e h o z e n o u přes františkánský hábit, č e r v e n ý k a r d i n á l ský klobouk a biskupský kříž p ř i d r ž o v a n ý a n d ě l e m představují n a r á ž k u na Bonaventurovu hodnost k a r d i n á l a biskupa v Albanu. V pozadí se pod tmavou drapérií otevírá pohled na police s knihami. Pojetí obrazu sv. Bonaventury vychází z p ř í b ě h u o setkání světce se sv. T o m á š e m A k v i n s k ý m , který přišel za Bonaventurou, aby se ho zeptal, ze kterých k n i h č e r p á svoji hlubokou znalost Boha. Bonaventura m í s t o na knihy ukázal na krucifix se slovy: „Toto je moje k n i h o v n a . " N a obraze u hradišťských františkánů je Bonaventura n a m a l o v á n při práci na n ě k t e r é m ze svých četných děl, s o č i m a o b r á c e n ý m a k nebi a s u k ř i ž o v a n ý m Kristem p ř e d sebou, z a t í m c o anděl s k ř í ž e m v rukou se m u zvědavě dívá přes rameno. Inspirován B o h e m a u t r p e n í m Krista na kříži pracuje snad na životopisu sv. Františka z Assisi, z v a n é h o Serafín, podle n ě h o ž získal svůj titul Doctor seraphicus. 16
17
N a kratší strany ú s t ř e d n í h o obrazu navazují p o r t r é t y Alexandra H a l s k é h o a Mikuláše z Lyry. Alexandr Halský, zde titulován Doctor Doctorutn irrefragabilis, se narodil kolem roku 1185 v a n g l i c k é m H a l e s . Studoval filozofii a teologii na univerzitě v Paříži, kde p o t é působil jako Magister regens. Při výuce jako p r v n í používal Sentence Petra L o m b a r d s k é h o jako učebnici. S jeho vstupem do ř á d u se ř á d m e n š í c h bratří dostal na p ů d u univerzity, kde Alexandr založil tzv. ranou františkánskou školu, která se stala vedle augustinismu a tomismu další specifickou o d n o ž í teologického myšlení ve s t ř e d o v ě k u . Z a svého učitele jej uznával i sv. Bonaventura. A l e x a n d r o v ý m nejvýznamnějším dílem je čtyřsvazková Summa fratris Alexandři, na níž se podíleli i další autoři, ale Alexandr celou p r á c i vedl a do Suminy byly zařazeny jeho práce. Z e m ř e l v Paříži roku 1245, církví a učenci oplakáván jako „theologorum monarcha"?® V k n i h o v n ě františkánů v U h e r s k é m Hradišti je Alexandr zachycen p ř i výldadu věty, která je na obraze z p ř í t o m n ě n a slovy, vycházejícími Alexandrovi z úst: „Non videtur Adam, in hornině isto peccásse" [„Zdá se, že Adam se neprovinil na tomto člověku"]. Citát p o c h á z í p r a v d ě p o d o b n ě z n ě k t e r é h o z jeho četných děl. Alexandr sedí v křesle u stolku, v ý m l u v n ě se dívaje na návštěvníka knihovny. Pravá ruka zaujímá gesto značící objasňování či v ý k l a d , prsty levé r u k y zakládá s t r á n k y v knize v červené vazbě na stolku p ř e d sebou. Interiér knihovny naznačuje ř a d a svazků v pozadí, na nichž leží o t e v ř e n á kniha. 18
19
františkáni-observanti. Stalo se tak roku 1334, k jejich definitivnímu rozdělení na dva sa m o s t a t n é ř á d y však došlo až roku 1517. M u ž i jsou zobrazeni v hábitech h n ě d é barvy, tedy již v hábitech františkánských. Plastické štukové r á m y p o r t r é t ů minoritu doplňují m a l o v a n é dekorace. N a d k a ž d ý m oválem je nápisová páska se j m é n e m učence a jeho přízviskem, kterou završuje m a l o v a n ý rostlinný ornament s kartuší. V k a r t u š í c h jsou n a m a l o v á n a čtyři r ů z n á zátiší sestavená z ovocných p l o d ů a květin, jež mají zřejmě symbolizovat plodnost ducha p o r t r é t o v a n ý c h m u ž ů a bohatost jejich života, n a p l n ě n é h o láskou k B o h u . 13
14
Obraz s Ježíšem v c h r á m u je k o m p o n o v á n nikoliv pro pohled od vstupu do místnosti, ale pro pohled od oken. Při „ s p r á v n é m " pohledu je p r v n í m v ř a d ě p o r t r é t ů obraz Jana Dunse Scota na stěně sousedící s k ř í ž o v o u chodbou. Nejvýznamnější teolog a filozof ř á d u m e n š í c h bratří v latinském středověku získal přízvisko Doctor subtilis a tak je také o z n a č e n v textu nad obrazem. N a r o d i l se kolem roku 1265 p r a v d ě p o d o b n ě ve s k o t s k é m D u n s u . Studoval zřejmě v Paříži a Cambridge, prameny je pro rok 1300 doložen jeho pobyt v O x fordu. V letech 1304-1306 vyučoval na univerzitě v Paříži, roku 1307 působil jako lektor na g e n e r á l n í m studiu minoritu v Kolíně nad R ý n e m , kde roku 1308 zemřel. Jan Duns Scotus patří ke d r u h é generaci teologů, kteří se vyrovnávali s d í l e m Aristotela a jeho a r a b s k ý m i k o m e n t á ř i , p ř i č e m ž kritika aristotelismu j i m u m o ž n i l a z d ů r a z n i t v křesťanských dějinách spásy prvek božské a lidské svobody. Sledované teologické otázky jako otázky svobody, vůle a dějin spásy, nové metody f o r m á l n í h o uvažování a orientace na t r a n s c e n d e n t á l n ě z a m ě ř e n o u metafyziku vedly k s i l n é m u vlivu scotistického učení, který se projevil jednak v radikalizaci některých aristotelských m o t i v ů s t e n d e n c í k nominalismu, jednak ve vzniku 15
21
Poslední ze čtveřice o b r a z ů přestavuje Mikuláše z Lyry, j e n ž je na p ř i p o j e n é m nápisu titulován všemi svými tituly jako Doctor venerandus, planus et utilisp N a r o d i l se v sedm desátých letech 13. století v Lyre u Évreux. Studoval v Paříži, kde také vyučoval, roku 1319 se stal ř á d o v ý m p r o v i n c i á l e m Francie, roku 1324 ř á d o v ý m p r o v i n c i á l e m Burgundska. Jeho n e j v ý z n a m n ě j š í m dílem je Postilla literalis super totam Bibliam (1322-1331), v níž se soustřeďuje na hláskoslovný rozbor slov Bible, aniž by p o p í r a l její d u c h o v n ě - m o r á l n í smysl. Při svých výkladech se opíral o originální text Starého zákona, p ř i č e m ž přistoupil na židovsko-exegetickou tradici, aby dokázal Ž i d ů m , že Starý z á k o n na n ě k t e r ý c h m í s t e c h poukazuje na Krista a církev. Mikulášova Postilla byla velmi rozšířená a d o č k a l a se p ř e k l a d ů do m n o h a jazyků, v letech 1471-1472 byla v Ř í m ě vytištěna jako v ů b e c p r v n í k o m e n t á ř B i b l e . U hradišťských františkánů je Mikuláš z Lyry pojat jako antižidovský apologeta. Sedí u stolku v prosté m í s t n o s t i , s hlavou p o d e p ř e n o u , z a h l o u b á n do hebrejského textu v knize p ř e d sebou, která m á zřejmě představovat Starý z á k o n . 23
24
Při zobrazování tváří řadových u č e n c ů nelze malíři u p ř í t snahu vytvořit rozdílné typy fyziognomií. Nejvýraznější z nich je tvář Alexandra H a l s k é h o , u p ř e n ě se dívajícího na diváka, a Mikuláše z Lyry, který m á podobu v o u s a t é h o starce se s k l o p e n ý m a o č i m a a vrás čitým čelem. Portréty jsou k o m p o n o v á n y jako protějšky. Obrazy Jana Dunse Scota a sv. Bonaventury u m í s t ě n é naproti sobě zachycují oba m u ž e vestoje, s p o d o b n ý m i gesty, jen s t r a n o v ě p ř e v r á c e n ý m i , a obličeji obracejícími se k Bohu. D r u h á dvojice, Alexandr Halský a M i k u l á š z Lyry, zaujímají stejné pozice. Oba sedí u stolu a pravou r u k o u přidržují s t r á n k y knihy. Alexandr Halský se dívá ven z obrazu, Mikuláš z Lyry m á hlavu s k l o n ě n o u nad k n i hou. K n á p a d n é podobnosti obou p o r t r é t ů přispívá i t a k ř k a stejné pozadí, t v o ř e n é strohou m í s t n o s t í s drapérií. Barevnost všech čtyř o b r a z ů se nijak neliší od koloritu ú s t ř e d n í h o obrazu s Ježíšem. Tóny h n ě d é oživuje jen základní červená, m o d r á , žlutá a zelená, které vytvářejí n e k o m p l i k o v a n é b a r e v n é odstíny. M i n i m á l n í plastická modelace tvaru způsobuje celkovou plošnost výjevů. N e d á v n o r e s t a u r o v a n é k n i h o v n í skříně, nainstalované na svém p ů v o d n í m místě, n á m u m o ž ň u j í vytvořit si představu o p ů v o d n í m vzhledu b a r o k n í h o interiéru knihovny. Mobiliář tvoří dvě řady vestavěných skříní po obou stranách m í s t n o s t i a dva volné regály na straně v s t u p n í c h dveří. Skříně ze s m r k o v é h o dřeva i jejich nástavce z lipového dřeva jsou polyc h r o m o v á n y . Skříně jsou n a t ř e n y zelenou barvou s n e p r a v i d e l n ý m m o d r ý m žilkováním, jejich v p a d l é části a t o r d o v a n é sloupky s konzolkami na p a t k á c h mají barvu slonové kosti. Vyřezávané šedé nástavce nesou m o d r o š e d é k a r t u š e s č e r v e n ý m i popisy obsahu skříní. M e z i nástavci jsou na d r o b n ý c h soklech u m í s t ě n y červenobílé koule. Tato p e s t r á barevnost spolu se ž l u t o - o r a n ž o v o - h n ě d ý m ž í h á n í m štukových r á m ů na klenbě měla p a t r n ě vyrovnat t m a v ý kolorit figurálních obrazů. Stejnou funkci měla i zátiší s ovocem a květy, která spojují oválné medailony s u č e n c i s h l a v n í m obrazem Dvanáctiletého Ježíše v chrámu. 25
K n i h o v n a františkánů v U h e r s k é m Hradišti se v souboru b a r o k n í c h knihoven na Moravě 18. století ř a d í k typu j e d n o d u c h é k n i h o v n í m í s t n o s t i bez galerie či ochozu s n e n á r o č n ý m programem v ý z d o b y nižší umělecké kvality. Z dosud zachovaných knihoven patří k tomuto typu n a p ř í k l a d k n i h o v n a františkánského kláštera v Dačicích. Zde jsou knihy u m í s t ě n y v m a l o v a n ý c h vestavěných skříních v j e d n é z větších cel, která je na stropě zdobena pro stými malbami sv. Františka a holubice D u c h a s v a t é h o . Z p r a m e n ů je z n á m a knihovna b r n ě n s k ý c h d o m i n i k á n ů , v y m a l o v a n á Janem Kryštofem Z u b e m roku 1711, nebo knihovna znojemských k a p u c í n ů , kterou vyzdobil m a l í ř Adalbert Radda v roce 1782. Je p ř í z n a č n é , že tyto knihovny, umísťované v celách či jiných m í s t n o s t e c h kláštera a d e k o r o v a n é malbami m í s t n í c h malířů, jsou knihovnami žebravých ř á d ů , j i m ž finanční situace nedovolovala stavět h o n o s n é k n i h o v n í sály, jako tomu bylo v p ř í p a d ě p r e m o n s t r á t ů nebo b e n e d i k t i n ů . Jedinou výjimkou je knihovna b r n ě n s k ý c h k a p u c í n ů (1766-1770), jejíž v y b u d o v á n í v n o v é m křídle konventu u m o ž n i l velkorysý p e n ě ž n í odkaz barona Trencka. Skromnost v ý z d o b y františ k á n s k é k n i h o v n y v U h e r s k é m Hradišti, v y b u d o v a n é z vlastních finančních p r o s t ř e d k ů řádu, vynikne zejména v p o r o v n á n í s t a m n í m refektářem, j e n ž byl vybaven malbami vynikajícího Innocenza Christophora M o n t i h o a š t u k e m n e m é n ě slavného Baldassara F o n t á n y za velko rysé p o d p o r y rodu Petřvaldských. 26
27
28
Tato charakteristika však františkánské k n i h o v n ě v U h e r s k é m Hradišti n e u p í r á důležité p o s t a v e n í v ř a d ě historických k n i h o v n í c h interiérů baroka. Její hodnota totiž nespočívá v jednotlivostech, ale v celku, který byl pečlivě n a v r ž e n na základě d o b o v é teorie dekora, požadující soulad mezi funkcí prostoru a jeho v ý z d o b o u . K n i h o v n í dekorum bylo takřka bez výjimky spojeno s alegorií moudrosti. Personifikace Božské moudrosti či osoba Krista nebo ř á d o v é h o světce, zprostředkovávajícího Boží moudrost dále na zemi, byla ideovým a v ě t š i n o u i f o r m á l n í m centrem n á s t r o p n í h o obrazu. P o z n á n í Boha a věčné pravdy sdělo v a n é s h ů r y přijímali a rozšiřovali evangelisté, z á p a d n í a v ý c h o d n í církevní učitelé nebo jiní představitelé církve a církevních ř á d ů . Součástí zařízení klášterní knihovny byly také často plastické personifikace věd, u m ě n í a ctností. K n i h o v n a b r n ě n s k ý c h minoritu, zařizovaná v roce 1737, se vyznačuje p r ů m ě r n o u u m ě l e c k o u kvalitou p o d o b n ě jako k n i h o v n a fran
tiškánů v U h e r s k é m Hradišti, její dva nevelké sály však překvapí velkolepě k o n c i p o v a n ý m ikonografickým programem, obsahujícím t a k ř k a v š e c h n y složky k n i h o v n í h o dekora, jaké nalezneme ve velkých k n i h o v n í c h sálech rakouských či bavorských k l á š t e r ů . S k r o m n ě , ale n e m é n ě vynalézavě byla zařízena také knihovna františkánského kláštera v M o r a v s k é Třebové, která byla o p a t ř e n a s k ř í n ě m i s m a l o v a n ý m i nástavci a p o z o r u h o d n ý m i malbami e m b l é m ů na d v e ř í c h . V souladu s d o b o v ý m i p o ž a d a v k y na v ý z d o b u k n i h o v n í h o sálu byla vybavena také knihovna hradišťských františkánů. Ideové centrum u m ě l e c k é h o programu představuje obraz dvanáctiletého Ježíše v c h r á m u , který je u m í s t ě n ve vrcholu klenby. Slova Boží pravdy přijímají učenci m i n o r i t s k é h o ř á d u vyobrazení v oválných medailonech, kteří Kristovo učení dále rozšiřují a zprostředkovávají jeho znalost ř á d o v ý m b r a t r ů m i l a i k ů m - všem, kteří vstupují do knihovny, aby zde prohloubili a zdokonalili své vzdělání a přiblížili se tak p o z n á n í Boha. 29
30
Poznámky: 1 Malby restaurovala ak. malířka Miroslava Trizuljaková, inobiliář Jiří Vaněk a Michal Staněk. 2 K dějinám kláštera viz Bohumil F i š e r , Uherské Hradiště I: Topografie. Uherské Hradiště 1921, s. 147-155. - Alena J ů z o v á - Vilém J ů z a, Uherské Hradiště: Monografie o stavebním a umělec kém vývoji města. Gottwaldov 1958 (1. vyd.), s. 40-44, Uherské Hradiště 2003 (2. vyd.), s. 41-44. - Jan O. E1 i á š, Historický a stavební vývoj bývalého františkánského kláštera v Uherském Hradišti. Slovácko X X X I X , 1997, s. 109-122. - Miloš S t e h l í k , Refektářfrantiškánského kláštera v Uherském Hradišti. Brno-Uherské Hradiště 2002, s. 9-10. 3 Alena J ů z o v á - Š k r o b a l o v á , K problematice architektury hřbitova ve Střílkách. SPFFBU, F5, 1961, s. 307-317. - Miloš S t e h l í k , Střílky. Brno 1964. 4 Kartuš se znakem Amanda Ferdinanda Petřvaldského nad lavabem, obraz sv. Amanda na ploše klenebního zrcadla; srov. S t e h l í k 2002, s. 18,27. J a n a Z a p l e t a l o v á , MalířInnocenzo Monti (1653-1710). Diplomová práce, FF UP, Olomouc 2004, s. 38, 66-67. 5 Viz M Z A Brno, E 24, kart. 29, č. 30 - kronika kláštera Consignatio Fundationum et Piorum Legatorum Conventus Hradisstiensis Anno Domini 1672, fol. 144, 147-148. 6 Klášterní kronika uvádí k r. 1733 zprávu o dláždění cely knihovny; srov. E l i á š 1997, s. 114. 7 Srov. Památkový ústav v Brně, restaurátorská zpráva - Státní okresní archiv v Uherském Hradišti: Knihovna: Závěrečná restaurátorská zpráva, č. 728/2. 8 Viz Alena J ů z o v á - Š k r o b a l o v á , O některých neznámých barokních umělcích v Uherském Hradišti. Slovácko: Studie, Materiály, Zprávy, 1961, s. 116. 9 A. J ů z o v á - Š k r o b a l o v á 1961, s. 116. 10 A . J ů z o v á - Š k r o b a l o v á 1961,s. 116. 11 Ke změně došlo asi ještě v 18. století; srov. Státní okresní archiv Uherské Hradiště, restaurátorská zpráva Restaurování nástěnných a nástropních maleb z barokního celku výzdoby knihovny bývalého františkánského kláštera v Uherském Hradišti 2001. 12 Ibidem. 13 K dějinám františkánského řádu viz Martin E1 b e 1, Bohemia Franciscana: Františkánský řád a jeho působení v českých zemích 17. a 18. století. Olomouc 2001. 14 Viz Ernst W i t t e r m a n n , Die Pollinger Bibliothekstiiren: Eine Betrachtung, Murnau 1978, s. 12. 15 K životu a dílu Dunse Scota viz Ludger H o n n e f e l d e r , Duns Scotus. In: Walter Kasper (ed.), Lexikon fůr Theologie und Kirche I-XI, Freiburg-Basel-Rom-Wien 1993-2001 (3. vyd.), III, sl. 403-406. (Dále cit. jako LTK.) - H.-J. W e r n e r , / . Duns Scotus. In: Lexikon des Mittelalters I-IX, Můnchen-Zůrich 1980-1998, V, sl. 571-574. (Dále cit. jako LM.) V obou dílech uvedena další literatura. 16 Viz F. C o u r t h, Duns Scotus. In: Remigius Báumer-Leo Scheffczyk (ed.), Marienlexikon I - V I , St. Ottilien 1988-1994, II, s. 262. 17 Literatura k tématu setkání obou světců viz Michaela L o u d o v a , „Bibliotheca - domus Sapientiae." Ikonografie malířské výzdoby klášterních a zámeckých knihoven na Moravě v 18. století. Doktorská
disertační práce, FF M U , Brno 2003, kap. VI, s. 163-170. 18 E l i z a b e t h G ó s s m a n n , Alexander v. Haks. In: LTK I, sl. 362-364. 19 Werner D e 111 o f f, Franziskanerschule. In: Bernard Krause-Bernard Miller (ed.), Theologische Realenzyklopadie XI, Berlin-New York 1983, s. 397-401. 20 M . M ů c k s h o f f , A v. Haks, in: L M I, 1980, sl. 377. 21 H . R. G i 11 i s (ed.),/o/i/i Bulwer - Chirologia-Chironomi, London 1644, New York 1975, s. 95, obr. A, N . 22 Klaus R e i n h a r d t, Nikolaus v. Lyra. In: LTK VII, sl. 858-859. 23 R. P e p p e r m ii 11 e r, N. v. Lyra. In: L M VI, 1993, sl. 1185. 24 Text připomínající hebrejštinu je pouhým „obrazem" hebrejského písma, který nelze číst; za toto sdělení laskavě děkuji Ing. Zbyňku Ulčákovi. 25 Srov. Památkový ústav v Brně, restaurátorská zpráva Státní okresní archiv v Uherském Hradišti: Knihovna: Závěrečná restaurátorská zpráva, č. 728/2. 26 Viz Vladislav Dokoupil, Dějiny moravských klášterních knihoven ve správě Universitní knihovny v Brně. Brno 1972, s. 275. 27 V i z L o u d o v á 2003, kap. IX, s. 212-213, 219-220. 28 V i z L o u d o v á 2003, kap. VI, s. 162-174, 231-232. 29 V i z L o u d o v á 2003, kap. IV, s. 87-128, 226-229. 30 Viz D o k o u p i l 1972, s. 287. Původ snímků: Photographic Credits - Fotonachweis; Seminář dějin umění FF M U Brno (Tomasz Zwyrtek).
Mgr. Michaela Loudova, a dějiny
umění. Od ukončení
jako odborná
Ph.D. (n. 1975) vystudovala na Filozofické fakultě doktorského
asistentka na Semináři
malby, zaměřuje
studia oboru teorie a dějiny umění
dějin umění FF MU v Brně. V současnosti
se na ikonografii maleb a rekonstrukci ikonografických
"Cella S. Petři Martyris XVIII" Monastery in Uherské Hradiště
Masarykovy univerzity v Brně historii na FF MU v Brně v roce 2003 pracuje se zabývá
výzkumem
barokní
nástěnné
programů.
Painting Decoration in the Library of the Former Franciscan
A b s t r ac t The artistic decoration of the library of former Franciscan monastery in Uherské Hradiště was created in the late 1730s. The decision to set up a book storage space in the first floor of the east wing of cruciform hall was probably taken already in the early 1730s. For this purpose, two cells were united into one. The room is marked with a name of St. Peter the Martyr and a seriál no. 18 above the entrance. A moderately sized hall with a rectangular ground pian is arched with a lunette vault, covered with arch mirrors in stucco frames filled with simple figural paintings. The author of the painted decoration is the Hradiště painter Josef Karel Herchenráter (1701-1746), who signed and dated his work with the year of 1736. The subject matter of the paintings was most probably determined by the convent guardian Antonín Schwab (guardian between 1735-1737). The simple decoration program is built around a centrál painting depicting twelve-year-old Jesus in a temple, accompanied by oval-shapcd medallions with the pictures of the renowned scholars of the order, such as Johannes Duns Scotus, St. Bonaventura, Alexander of Halls and Nicolas of Lyra. The overall modesty of form and content was determined by the restricted financial possibilities of the order. The situation was similar with other libraries of mendicant orders, as we can see on the examples of Franciscan libraries in Dačice and Moravská Třebová or in already disappeared libraries of Grey Monks in Brno or Capuchins in Znojmo. However, even a program this simple was carefully conceived in accordance with the period theory of decorum, demanding in case of libraries an allegory of wisdom. Thanks to the work of restorers, who renewed the paintings along with the originál furnishings of the library, one of the few existing 18 century Baroque libraries in Moravia has been saved and preserved. ,h
Cella S. Petři Martyris XVIII - Malerische Ausschmiickung der Bibliothek des ehemaligen Franziskanerklosters in Uherské Hradiště Zusammenfassung Die kůnstlerische Ausschmůckung der Bibliothek des ehemaligen Franziskanerklosters in Uherské Hradiště entstand in der zweiten Halíte der dreiíšiger Jahre des 18. Jahrhunderts. Zur Aufbewahrung der Biichersammlung wurde vermutlich bereits in der ersten Hálfte der dreiftiger Jahre im Ostflúgel des Kreuzgangs ein Raum im ersten Stock hergerichtet, der aus zvvei Zellen zusammengeschlossen wurde. Uber der Tur des genannten Raums gibt es die Inschrift: der Heilige Peter der Mártyrer und die Ordnungszahl 18. Ein ziemlich kleiner quadratformiger Saal mit Kappfenstern ist mit einem Tonnengewólbe eingewolbt. Die Ge wolbespiegel in Stuckrahmen sind mit belanglosen Figuralbildern ausgemalt. Der Autor der Ausschmůckung ist der Malér Josef Karel Herchenráter (1701-1746) aus Uherské Hradiště, der sein Malerwerk signierte und mit 1736 datierte. Die Themen der Bilder mag hochstwahrscheinlich der damalige Quardian des Konvents Antonín Schwab (1735-1737) bestimmt haben. Zum Zentralbild des einfachen Ausschmůckungsprogramms wurde eine Szene mit dem zwólfjáhrigen Jesus im Tempel, an die ovále Medaillons mit Abbildungen von bedeutendsten Gelehrten des Ordens - Johannes Duns Scotus, HI. Bonaventura, Alexander von Halles und Nikolaus von Lyra - angebunden sind. Die formale und inhaltliche Bescheidenheit des Ausschmůckungsprogramms wurde durch beschrankte finanzielle Móglichkeiten des Ordens gegeben, ahnlich wie das auch bei der Ausschmůckung von Bibliotheken anderer Bettelorden der Fall war: das betraf beispielsweise die Bibliotheken der Franziskaner in Dačice und in Moravská Třebová oder die schon eingegangenen Bibliotheken der Dominikaner in Brůnn und der Kapuziner in Znaim. Aber auch dieses einfache Programm wurde sorgfáltig konzipiert, laut der damaligen Decorumtheorie, die fůr Bibliotheken das Thema „Allegorie der Weisheit" verlangte. Dank dem Eingriff der Restauratoren im Jahre 2001 wurden die Gemálde sowie das urspritngliche Mobiliár der Bibliothek renoviert. Somit wurde einer der wenigen bisher erhaltenen barocken Bibliolheksálen gerettet, der im 18. Jahrhundert in Máhren errichtet wurde.
