Bf 109E-3
eduard
3002
GERMAN WWII FIGHTER 1:32 SCALE PLASTIC KIT Bf 109 intro
Žádný jiný stroj nìmecké Luftwaffe není výraznìji spojen s jejím vzestupem a pádem ve druhé svìtové válce, nìž stíhací Messerschmitt Bf 109. Letoun, který svou koncepcí výraznì pøedbìhl dobu ve které vznikal, se stal tahounem stíhacího letectva od prvních váleèných konfliktù nacistického Nìmecka, až do jeho hoøkého konce. Historie letounu se zaèíná v období let 1934-35, kdy Øíšské ministerstvo letectví formulovalo specifikace zakázky na vývoj jednomotorové jednoplošné stíhaèky. Projektu se zúèastnily firmyArado, Heinkel, Focke-Wulf a Bayerische Flugzeugwerke. V poslední jmenované pùsobil na postu technickéhoøeditele profesor Willy Messerschmitt, jehož popularita se nesla na vlnì úspìchu nedávno dokonèeného kurýrního Bf 108. Jeho cílem bylo vytvoøit letoun s co nejvìtším pomìrem výkonu k celkové hmotnosti, velikosti a aerodynamickým vlastnostem. V prùbìhu následujících mìsícù vzniklo nìkolik prototypù, které sloužily zejména ke zkouškám a dalšímu vývoji. Letoun byl pomìrnì malý, oproti stávajícím zvyklostem relativnì jemný, s revoluèními konstrukèními prvky, jako byla dolnokøídlá koncepce, použití zatahovacího podvozku, køídlo s velmi úzkým profilem, vysouvací sloty, pøistávací klapky, zbranì støílející osou vrtule, atd. Dokonce uzavíratelný pøekryt kabiny, nebo skoøepinová konstrukce, nebyly ètyøi roky pøed zaèátkem 2. svìtové války tak obvyklým jevem, jak by se z dnešního pohledu mohlo zdát. Bf 109 byl již z poèátku svého vývoje, i pøes problémy s pohonnou jednotkou, velmi nadìjným projektem. Problémy s pohonem vyøešila až zástavba motoru DB 601. Ten je spolu s pozdìjším DB 605 neodmyslitelnì spojen s úspìchy Bf 109. Dvouøadý dvanáctiválec v invertním Vpohánìl nìkolik desítek tisíc vyprodukovaných „stodevítek“ ve více než 25 verzích a variantách. K prvnímu bojovému nasazení tøí zkušebních kusù Bf 109 došlo za obèanské války ve Španìlsku, kam byly odeslány v prosinci 1936. Stroje z pøedseriové výroby mìly pøedevším ukázat schopnosti letounu v moderní letecké válce. Následnì se do bojového nasazení u 2./J.88 Legie Condor zaèaly dostávat i seriové stroje varianty Bf 109B-1. Snaze Nìmecka ukazovat svou leteckou sílu potenciálním protivníkùm napomáhala i sportovní klání. Triumf letounù Bf 109 na leteckém mítingu v Zurichu v létì 1937 byl doplnìn o nìkolik mìsícù pozdìji ustanovením rychlostního rekordu 610.95 km/h. Ve velmi krátkých èasových úsecích následovaly verze C, D a E. Pøesto však doplòování nových strojù k bojovým útvarùm nepokraèovalo tempem, který by si velení mohlo pøát. Ještì v srpnu roku 1938 tvoøila výzbroj letouny Bf 109 ménì než polovinu ze 643 stíhaèù první linie. Ovšem bìhem následujících mìsícù roku se tempo dodávek k bojovým útvarùm zrychlilo. V okamžik pøepadení Polska (kterého se však zúèastnilo jen o málo více než dvì sta Bf 109) tak Luftwaffe disponovala zajisté nejlepší stíhaèkou, jaká byla na kontinentální Evropì vyrobena. S technickou i množstevní pøevahou tak stíhací èást Luftwaffe absolvovala polskou kampaò, první obranu Fatherlandu, blitzkrieg proti západu i bitvu o Francii. S jednou nohou vykroèenou pøes Kanál La Manche zahájila Luftwaffe v letních mìsících roku 1940 útoky naAnglii. V tu dobu se mj. projevil jeden vážný nedostatek Bf 109 - nepøipravenost konstrukce stroje na nesení pøídavné nádrže, která by zvýšila dolet letounu pøi doprovodu bombardérù nad Anglii. Tato zdánlivá malièkost byla jedním z faktorù, které zapøíèinily porážku Luftwaffe v Bitvì o Británii. Zkušenosti z bojù v r. 1940 napomohly pøi vývoji verze F, která se zaèala k bojovým útvarùm dostávat bìhem pøedjaøí 1941. Elegance Bf 109 u „Friedricha“ dosáhla vrcholu. Po bojích nad Kanálem a severní Francií, spíše již defenzivního charakteru, se Bf 109F zapojily i do útoèných akcí a to zejména pøi operaci Barbarosa na východì, nebo v severní Africe. Do pozdìjších úkolù Jagdwaffe ve druhé fázi války na východì, i do obrany Øíše v letech 1943 - 1945, se zapojovaly pøedevším Bf 109 verzeGa v posledních mìsících války pak také verze K.Aèkoli na konci války bylo jasné, že koncepce letounu Bf 109 se po deseti letech služby dostala na hranici možností, po celou dobu své bojové èinnosti dokázaly jednotlivé varianty držet krok se svými stíhacími protivníky. Kromì svého prioritního urèení stíhacího letounu se Bf 109 objevily i v rolích stíhací-bombardovací, prùzkumná, noèní stíhací, palubní stíhaè, cvièná, nebo rammjäger. Nebe se pro Bf 109 nezavøelo ani po skonèení války. Nìkolik strojù sloužilo až do roku 1949 ve Švícarsku, mnohé létaly v balkánských zemích, v osvobozeném Èeskoslovensku, a to jak v pùvodní podobì s motory DB 605, tak v pøestavìné variantì s motory Jumo 211. Zejména tyto stroje pozdìji tvoøily základ letectva bránícího svobodu novì budovaného státu Izrael. Finsko zrušilo Bf 109 až v roce 1954 a Španìlso opustilo své HA-1109-1112, pøestavìné Bf 109, dokonce až v roce 1967. Legendární dolnoplošník profesora Messerschmitta tak pøežil i svou vlastní, uznání hodnou, historii. Bf 109E-3 Varianta E-3 byla sesterskou k E-1, a obì byly vyvinuty z prototypu Bf 109V15. „Emil“ byl první verzí, kde byl motor Jumo 210 nahrazeno motorem DB 601. Nejen, že se tak pozmìnila pøíï stroje, letoun také dostal novou tøílistou stavitelnou vrtuli. Standardní výzbroj E-3 sestávala z dvojice kulometù MG 17 nad motorem a dvou 20 mm kanonù MG/FF v køídlech (obì varianty E-1 a E-3 byly vyrábìny zároveò, rozdílnou byla pouze výzbroj). Verze „E“ bylo vyrobeno pøibližnì 6000. Nejèastìjšími protivníky „Emila“ byly D-520, Spitfire a Hurricane, které E-3 pøevyšovala ve stoupavosti, výzbroji, stabilitì a také díky systému pøímého vstøikování. Jeho nejvìtším nedostatkem však byl malý dosah, dovolující pouze nìkolikaminutový boj nad Anglií, než musel pilot otoèit zpìt k vlastnímu letišti. Brzy po bitvì o Británii byly E-3 a E-1 nahrazovány dokonalejšími variantami „E“ a pozdìji verzí „F“.
15a
H65 18
20
21
H11 62
H70 60
37+38 ? 41
H11 62
KOMPLETNÍ KAMUFLÁŽNÍ SCHÉMA NALEZNETE NA www.eduard.com/info/photos/3002
E Uffz. Karl Wolff, 3./JG 52, Pihen/Calais, Francie, srpen 1940 Velmi pùsobivou kamufláž nesl Bf 109E-3 „Bílá 15“, se kterým Uffz. Karl Wolf 30. srpna 1940 pøi pøistání havaroval. Standardní schéma RLM 02/71/65 s pøevažující modrou RLM 65 na bocích trupu. Spodní modrá, která zároveò pøecházela pøes nábìžné hrany køídel, byla pozdìji na bocích ztmavena skvrnami barev použitých na horních plochách. Navíc letoun dostal pùsobivou bílou barvu pøídì, smìrovky, koncù køídel a výškovek, což sloužilo v první øadì k rychlé identifikaci. Emblém na pøídi náležel I. Gruppe JG 52. Mìsíc po tvrdém pøistání s „Bílou 15“ byl Uffz. Wolf sestøelen nad Anglií a padl do zajetí. Jagdgeschwader 52 se stala nejúspìšnìjší stíhací jednotkou Luftwaffe pøedevším díky svému pùsobení na východní frontì. Ovšem svou slávu si zaèala získávat již v dobì bojù o Francii a pozdìji v Bitvì o Británii. Již na konci roku 1940 bylo jejím pilotùm uznáno 177 vítìzství. Ovšem i ztráty byly relativnì vysoké. Jen v období Bitvy o Británii padlo nebo bylo zajato 53 jejích pilotù. JG 52 byla zvláštní také tím, že její bojový letecký park tvoøily po celou válku výhradnì Bf 109. Další zdroje: Classic Colours: Jagdwaffe / Attack in the West and Battle of Britain series by Eric Mombeek
ATTENTION
UPOZORNĚNÍ
INSTRUCTION SIGNS
INSTR. SYMBOLY
BEND OHNOUT PLIER SIL VOUS PLAIT BITTE BIEGEN
OPTIONAL VOLBA FACULTATIF NACH BELIEBEN
PARTS
OPEN HOLE VYVRTAT OTVOR FAIRE UN TROU OFFNEN
ACHTUNG
ATTENTION
INSTRUKTION SINNBILDEN
SYMETRICAL ASSEMBLY SYMETRICKÁ MONTÁŽ MONTAGE SYMÉTRIQUE SYMMETRISCHE AUFBAU
DÍLY
NOTCH ZÁŘEZ L INCISION DER EINSCHNITT
TEILE
SYMBOLES
REMOVE ODŘÍZNOUT RETIRER ENTFERNEN
APPLY EXPRESS MASK AND PAINT POUŽÍT EXPRESS MASK NABARVIT
PIECES
PLASTIC PARTS
A>
B>
E>
D>
F>
G>
eduard
PE - PHOTO ETCHED DETAIL PARTS
J>
COLOURS
BARVY
FARBEN
PEINTURE
GSi Creos (GUNZE)
2
AQUEOUS
Mr.COLOR
H4
C4
YELLOW
H11
C62
FLAT WHITE
C113
YELLOW
RLM 04
H12
C33
FLAT BLACK
C116
BLACK GRAY
RLM 66
H47
C41
RED BROWN
C117
LIGHT BLUE
RLM 76
H64
C17
DARK GREEN
RLM 71
Mr.METAL COLOR
AQUEOUS
Mr.COLOR
H344
RUST
H65
C18
BLACK GREEN
RLM 70
MC213
H70
C60
GRAY
RLM 02
MC214
DARK IRON
H77
C137
MC218
ALUMINIUM
TIRE BLACK
STEEL
F9
F14 H 70 C60
H 70 C60
RLM02 GRAY
PE40
H 70 C60
RLM02 GRAY
F35
F36 F17
RLM02 GRAY
PE9 F3
MC213
PE34
STEEL
H 70 C60 RLM02 GRAY
H 70 C60
A1
RLM02 GRAY
D9 H 70 C60 RLM02 GRAY
F14 H 70 C60 RLM02 GRAY
F1
H 70 C60 RLM02 GRAY
MC214 DARK IRON
F13
F24
H 70 C60
A2
RLM02 GRAY
D4
H 70 C60
PE25
RLM02 GRAY
H 70 C60 RLM02 GRAY
F39 PE33
MC214 DARK IRON
F7 PE33 MC214 DARK IRON
F11
PE32
E11 H 70 C60
H 70 C60
RLM02 GRAY
RLM02 GRAY
H 70 C60 RLM02 GRAY
H 70 C60
A12
RLM02 GRAY
3
PE16
PE12
F37
PE10
PE23
F16
PE20 PE12
F38
PE21
F30
PE18 PE21
PE19 PE31 H 70 C60
PE11
RLM02 GRAY
PE22
D21
PE31
D23
PE26
H 70 C60
H 12 C33 FLAT BLACK
RLM02 GRAY
F25
E16
H 70 C60 RLM02 GRAY
E12 F12
H 12 C33 FLAT BLACK
F32 H 70 C60
H 70 C60
RLM02 GRAY
RLM02 GRAY
F33 PE35
MC213
H 70 C60
STEEL
H 70 C60
RLM02 GRAY
RLM02 GRAY
PE14
F19
PE8 PE5
PE7
PE6
PE4 PE17
E19
F19
PE1
H 70 C60 RLM02 GRAY
E19 F26
C116 RLM66 GRAY
H 12 C33 FLAT BLACK
4
F22
G19
H 77 C137
G34
TYRE BLACK
MC218 ALUMINIUM
G9
G2 G26
H 70 C60
MC214 DARK IRON
RLM02 GRAY
G18
H 70 C60
H 70 C60
RLM02 GRAY
RLM02 GRAY
G10 TO BUILD THE MODEL WITH THE CLOSED ENGINE COWLING AND THE WEAPON COVER, YOU CAN’T INSTAL THE COMPLETE ENGINE AND WEAPON ASSEMBLY. FOR MORE INFO PLEASE REFER www.eduard.com/info/photos/3002 POKUD CHCETE POSTAVIT MODEL SE ZAVŘENÝMI KRYTY MOTORU A TRUPOVÝCH ZBRANÍ, NELZE INSTALOVAT G30 VŠECHNY DETAILY MOTORU A KULOMETŮ. PRO VÍCE INFORMACÍ SE PODÍVEJTE NA MC218 www.eduard.com/info/photos/3002 ALUMINIUM
G29 G27
G1
MC214 DARK IRON
G22
MC214 DARK IRON
G8 G32
G12 5 pcs.
G33
H344 RUST
G15
G23
H344
MC214
RUST
DARK IRON
MC214 DARK IRON
G24 MC218
F4
G16
ALUMINIUM
G17
G12 5 pcs. H344 RUST
G15 H344 RUST
H 12 C33 FLAT BLACK
G3 - FIRST G7 - NEXT
G13
G3 - PRVNÍ G7 - DRUHÝ H 70 C60 RLM02 GRAY
MC218 ALUMINIUM
G31
G7
G3
G14 H 12 C33 FLAT BLACK
G25
H 77 C137 TYRE BLACK
MC218 ALUMINIUM
H 70 C60 RLM02 GRAY
G31 G4
MC218 ALUMINIUM
5
E24 G16
A2 ALTERNATIVE ASSEMBLY FOR CLOSED ENGINE COWLING. ALTERNATIVNÍ SESTAVA PRO ZAVŘENÝ KRYT MOTORU.
F2 H 70 C60 RLM02 GRAY
A1 F2 D23
D5
D20 D8
F40
D2
H 70 C60
D11
RLM02 GRAY
H 70 C60 RLM02 GRAY
H 77 C137
C116
TYRE BLACK
RLM66 GRAY
D3
D17
D19
PE39
E13
E10 6
D18
H 77 C137
H 77 C137
TYRE BLACK
TYRE BLACK
E5
E8
B2 MC218 ALUMINIUM
MC218 ALUMINIUM
B1
D14
B2
D12
MC214 DARK IRON
F31 E20
MC218 ALUMINIUM
B1
E15 MC218 ALUMINIUM
MC214 DARK IRON
F31
B3
MC214 DARK IRON
PE29
PE27
MC214 DARK IRON
PE27 PE28
B3 H 70 C60 RLM02 GRAY
H 70 C60 RLM02 GRAY
7
D22
D7
D6
H 70 C60
G28
MC214 DARK IRON
RLM02 GRAY
D13 G5
G6
H 70 C60 RLM02 GRAY
H 70 C60 RLM02 GRAY
G28
G5 MC214 DARK IRON
G20 H 70
C60 G6 RLM02 GRAY
H 70 C60 RLM02 GRAY
H 70 C60 RLM02 GRAY
G21
F4
PE30 8
F20
F8
H 77 C137
H 77 C137
TYRE BLACK
TYRE BLACK
C116
C116
RLM66 GRAY
RLM66 GRAY
C116 RLM66 GRAY
F8 E7
C116
F27
RLM66 GRAY
F27 MC218 ALUMINIUM
F20
MC218
H 70 C60
ALUMINIUM
RLM02 GRAY
F5 H 70 C60
H 70 C60
F5 E6 H 70 C60
RLM02 GRAY
RLM02 GRAY
F18
F6
F10
RLM02 GRAY
F34 E3
PE37
B3
H 70 C60 RLM02 GRAY
E2 D16
D13
PE37
E3
H 70 C60 RLM02 GRAY
E2
D15
H 70 C60 RLM02 GRAY
H 70 C60 RLM02 GRAY
E18
E18
F6
A1, A2 H 70 C60
RLM02 GRAY
D22
9
ALTERNATIVE ASSEMBLY FOR CLOSED ENGINE COWLING. ALTERNATIVNÍ SESTAVA PRO ZAVŘENÝ KRYT MOTORU.
A1
G12 5 pcs.
OPEN
H344 RUST
A6
CLOSED
G15
E9
H344
PE38
RUST
E21 OPEN E26 CLOSED
MC214 DARK IRON
F29
E14 H344
G12 5 pcs.
RUST
H344
G15
RUST
A11 A5
A4 F4
C116 RLM66 GRAY
F21
J2
G19 PE3
H 47 C41
H 12 C33
RED BROWN
FLAT BLACK
PE2
PE24 C116
E17
RLM66 GRAY
J2 H 12 C33
10
H 47 C41
H 12 C33
RED BROWN
FLAT BLACK
FLAT BLACK
E4 - MARKING
E
PE13
ONLY
H 70 C60 RLM02 GRAY
H 70 C60 RLM02 GRAY
E4 H 70 C60 RLM02 GRAY
PE15 F28
J3
PE15 PE15 - MARKING SM01
PE42
SUPER CHROM
E
OPEN
ONLY
PE41, PE43 MARKING E ONLY
H 47 C41 RED BROWN
J4
H 70 C60 RLM02 GRAY
H 70 C60 RLM02 GRAY
J1
PE42 CLOSED
PE43
F23 H 70 C60
J1 F23
RLM02 GRAY
J1
J3
J4
H 12 C33
PE36 FLAT BLACK
H 65 C18 RLM70 GRAY
MC218 ALUMINIUM
E23 D1 MC218 ALUMINIUM
J3 PE36
J4
E22
11
A
Oblt. Josef Priller, Staffelkapitän 6./JG 51, Francie, podzim 1940
„Žlutá 1“ W.Nr. 5057 velitele 6. Staffel JG 51 Josefa Prillera prošla během svého působení řadou barevných úprav. Podle některých zdrojů sestávala původní kamufláž ze schematu RLM 70/71/65. Potvrdit s jistotou lze její pozdější podobu, kdy byla světle modrá ze spodních ploch rozšířena až na boky trupu a to vcelku vysoko. Poté následovalo opětovné ztmavení trupu nepravidelnými skvrnami barev RLM 02 a 71. Navíc bylo schéma horní plochy křídla, původně tvořené lomenými čárami, rozbito skvrnami a vlnovkami stejných barev jaké byly použity na trupu. To je stav z podzimu 1940, který zobrazuje náš profil. V tu dobu stroj také obdržel žlutou barvu přídě a směrového kormidla. Rozsah žluté na přídi je předmětem spekulací. Některé zdroje uvádějí podobu zobrazenou na titulním obrázku krabice tohoto modelu, podle jiných byla žlutá barva aplikována pouze na motorovém krytu a vrtulovém kuželu, jak ukazuje tento profil. Emblém II./JG 51 „Gott strafe England!“ (Gott punish England!) zobrazený na zadní části trupu je nastříkán bez obvyklého bílého pozadí, pouze s černým lemem okolo postavy havrana s deštníkem, imitujícího ministerského předsedu Chamberlaina. Emblém karty srdcového esa – znak Staffel – se stal později společným rysem následujících prillerových letounů jako jeho osobní emblém. Ten zde ještě nenese známý nápis „Jutta“. Symboly prillerových vítězství na směrovce (sestávající ze svislých čárek s datumy) částečně zakrývají svastiku. Pivovarský sládek Josef Priller v období 1939 – 45 dosáhl 101 vítězství v 1307 operačních letech. Zobrazený letoun po něm zdědil další známý pilot Luftwaffe, Hptm. Herbert Ihlefeld, který se s ním v roce 1941 zúčastnil balkánského tažení. Další zdroje: Classic Colours: Jagdwaffe / Attack in the West and Battle of Britain series by Eric Mombeek H64 17
23
28
H65 18
39+40 ? 42
21
113
31+34
H70 60
27
113 H65 18
H64 17
30
H70 60
30
33
S7
117
32
S7
H11 62 H64 17
39+40 ? 42
21
H65 18
H64 17
28
25
31+35
117
RLM 04 YELLOW RLM 76
12
27
H65 18
H70 60
113
117
RLM 02
H70 60
RLM 71
H65 18
RLM 70
H64 17
eduard
B
3./JG 51, Mannheim-Sandhofen, zima 1939-1940
Zobrazený letoun je příkladem rané varianty kamufláže a výsostného označení objevujících se koncem roku 1939, především v období „Sitzkriegu“ a obrany Německa proti prvním rozpačitým náletům RAF. Letoun je na horních plochách zbarven standardním schématem sestávajícím z barev RLM 70 a 71. Provozním opotřebením a zašpiněním povrchu letounu působí celá kamufláž vrchních ploch velmi jednolitě. Spodní plochy jsou zbarveny světlou modrou RLM 65. Nejzvláštnějším prvkem je velmi velká varianta výsostného označení na nosných plochách, která se v tomto období sporadicky objevuje. Také trupový kříž má neobvykle zeslabenou střední černou plochu. Kresba umrlčí ruky (Totenhand) pod kabinou pilota je znakem 3./JG 51, zatímco emblém s kamzíkem (Kitzbüheler Gams), který I./JG 51 používala od svého začátku, byl připomínkou příchodu rakouských pilotů do jednotky v roce 1938, v době, kdy nesla označení I./JG 233. Další zdroje: Classic Colours: Jagdwaffe / Attack in the West and Battle of Britain series by Eric Mombeek
5
113
9a
16
10
H65 18
H64 17
37+38 ? 41
117 H65 18
3a+3b+3c
113
113
H64 17
H65 18
H64 17
4a+4b+4c
1a+1b
113
S7
117
2a+2b S7
H64 17 H64 17
37+38 ? 41
RLM 04 YELLOW RLM 76
H65 18
H64 17
10
16
9b
5
113
117
RLM 02
H70 60
RLM 71
H65 18
RLM 70
H64 17
eduard 13
C
1./JG 2, Bassenheim, Germany, květen 1940
Zobrazená Bílá 7 létala na jaře 1940 v 1. Staffel JG 2 pod velením veterána občanské války ve Španělsku Oblt. Otto Bertrama. Stroj nese standardní kamufláž té doby sestávající ze schématu RLM 02/71 na horních plochách. Doplňující RLM 65 spodních ploch je protažena na bocích s rozhraním vysoko na hřbetu trupu. Zvláštností zobrazeného stroje je aplikace výsostného označení staršího typu na této novější kamufláži ve velmi brzkém období jejího používání. Svědčí o tom neobvykle menší trupový kříž s velmi slabými okraji a především umístění svastiky na rozhraní pohyblivé části směrovky a jejího stabilizátoru. Emblém JG 2 Richthofen se nacházel z obou stran trupu stroje pod kabinou. Stejně tak byl na obou stranách aplikován znak Staffel – pes Bonzo na vodítku, který pro svou Staffel vytvořil Otto Bertram. Vzorem se mu stala postavička ze známého komixu „Bonzo the Dog“ britského výtvarníka George Studdy, jehož kresbičky se paradoxně objevovaly na letounech obou bojujících stran. Další zdroje: Classic Colours: Jagdwaffe / Attack in the West and Battle of Britain series by Eric Mombeek
H65 18
7
12 ? 14 ? 36
13
11
H70 60
37+38 ? 41
117
117
H65 18
6
H70 60
6
6
S7
H65 H70 18 60
117
S7
H64 17 H64 17
6
37+38 ? 41
H70 60
11
H65 18
13 12 ? 14 ? 36
8
117
RLM 76
14
117
RLM 02
H70 60
RLM 71
H65 18
RLM 70
H64 17
eduard
D
Obstlt. Hans-Hugo Witt, Geschwaderkommodore JG 26, Dortmund, Německo, květen 1940
Pro dané období neobvyklou kamufláž nesl letoun, se kterým v dubnu 1940 létal velitel JG 26, Obstlt. Hans-Hugo Witt. Horní plochy sestávaly z kamuflážních polí barev RLM 02 a 71, spodní nesly standardní RLM 65. Taktické označení Geschwaderkommodora bylo doplněno zjednodušenou variantou „Schlageter“, emblému JG 26. Kresba jezdce na koni byla emblémem Stab/JG 26 a nacházela se pouze z levé strany trupu. Jagdgeschwader 26 se v tomto období účastnila bojů proti Francii. Hans-Hugo Witt ji vedl až do 23. června 1940, kdy jako devětatřicetiletý odešel na různé štábní funkce ve velení Luftwaffe. Witt byl mimo jiné znám také jako jeden z přeživších cestujících osádky havarované vzducholodi Hindenburg 6. května 1937. Další zdroje: Classic Colours: Jagdwaffe / Attack in the West and Battle of Britain series by Eric Mombeek
H65 18
29
26
24
22
H70 60
17
37+38 ? 41
117
H11 62
H65 18
18
H70 60
18
19
S7
117
19
S7
H64 17 H64 17
37+38 ? 41 17
H70 60
22
H65 18
24 29
117
RLM 76
117
RLM 02
H70 60
RLM 71
H65 18
RLM 70
H64 17
eduard 15
E
Uffz. Karl Wolff, 3./JG 52, Pihen/Calais, Francie, srpen 1940
Velmi působivou kamufláž nesl Bf 109E-3 „Bílá 15“, se kterým Uffz. Karl Wolf 30. srpna 1940 při přistání havaroval. Standardní schéma RLM 02/71/65 s převažující modrou RLM 65 na bocích trupu. Spodní modrá, která zároveň přecházela přes náběžné hrany křídel, byla později na bocích ztmavena skvrnami barev použitých na horních plochách. Navíc letoun dostal působivou bílou barvu přídě, směrovky, konců křídel a výškovek, což sloužilo v první řadě k rychlé identifikaci. Emblém na přídi náležel I. Gruppe JG 52. Měsíc po tvrdém přistání s „Bílou 15“ byl Uffz. Wolf sestřelen nad Anglií a padl do zajetí. Jagdgeschwader 52 se stala nejúspěšnější stíhací jednotkou Luftwaffe především díky svému působení na východní frontě. Ovšem svou slávu si začala získávat již v době bojů o Francii a později v Bitvě o Británii. Již na konci roku 1940 bylo jejím pilotům uznáno 177 vítězství. Ovšem i ztráty byly relativně vysoké. Jen v období Bitvy o Británii padlo nebo bylo zajato 53 jejích pilotů. JG 52 byla zvláštní také tím, že její bojový letecký park tvořily po celou válku výhradně Bf 109. Další zroje: Classic Colours: Jagdwaffe / Attack in the West and Battle of Britain series by Eric Mombeek
H65 18
20
21
H70 60
H11 62
37+38 ? 41
15a
H11 62
OUTLINE H11 62
H65 18
18
H70 60
H11 62
18
117
H11 62
19
H11 62
S7
H11 62
117
H11 62
19
S7
H64 17 H64 17
H11 62
37+38 ? 41
H70 60
21
H65 18
20 15b
117
WHITE RLM 76
H11 62
117
RLM 02
H70 60
RLM 71
H65 18
RLM 70
H64 17
eduard
Bf 109E-3 STENCIL DATA S30
S23
S37 S16
S38 ? S43 S45
S29
S34
87
S27
S27
S27
Rotring
S42
S11
S44
S10
S24 ? S32
S28
S20a S39
S40
S16
S14
S22a
S26
S17
S31
S31 S19
S19
S18
S18
S15
S12 S6
S44
S23
S28
S24 ? S32
S22b S35
S20b
S26
S36 S15
eduard
16
© EDUARD M.A. 2009
www.eduard.com
Printed in Czech Republic
