Byznys a bezpečnost: kdo co zaplatí? Mezinárodní konference. Praha, října Zpráva o konferenci

By z n y s a b e z p e č n o s t : k d o c o z a p l a t í ? Me z i n á r o d n í k o n f e r e n c e . Pr a h a , 1 0 . – 1 2 . ř í j n a 2 0 0 5 Z p r á v a o k o n f e re n c i

Zpráva o konferenci

Byznys a bezpečnost: Kdo co zaplatí? Zpráva o konferenci Vydání první Prague Security Studies Institute Pohořelec 6, 118 00 Praha 1, Czech Republic www.pssi.cz [email protected] © PSSI 2006 All rights reserved Editoři: Jiří Schneider, Oldřich Černý, Jan Havránek, Marek Dvořák Design: Diverzity Sazba: Subrational Industries Tisk: Tercie Praha ISBN: 80-903792-0-6

OBSAH

5

Obsah

Úvod Jiří Schneider, Roger Robinson . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 Program konference . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9 Poselství účastníkům konference Václav Havel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15 Uvítací projevy Přemysl Sobotka . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 17 William Cabaniss . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19 Zpráva o průběhu konference . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21 Správa a řízení společností z hlediska mezinárodní bezpečnosti: co vše je v sázce? (Policy Paper) Roger Robinson, C. Richard D’Amato. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 35 Zásady správy a řízení společností z hlediska mezinárodní bezpečnosti . . . . . 39 Terorismus a jeho možné důsledky na pojišťovnictví (Policy Paper) Pavel Kohout. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 41 Seznam účastníků . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 59 Poděkování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65 Organizátoři . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 67

ÚVOD

7

Úvod

Jiří Schneider koordinátor, Program of Atlantic Security Studies

Roger Robinson generální ředitel a předseda představenstva, Conflict Securities Advisory Group; spoluzakladatel PSSI

V dnešní době jsme svědky rostoucí globalizace obchodu. Soukromé společnosti čelí stejným bezpečnostním rizikům a hrozbám jako jednotlivci či vlády. Před manažery stojí celá řada bezpečnostních rizik. Mezinárodní obchod je pravidelně narušován bezpečnostními faktory, např. kontrolami vývozu, porušováním sankcí nebo nepříznivým geopolitickým vývojem v klíčových regionech světového obchodu. Vzájemné vztahy mezi bezpečnostní komunitou a světem byznysu se tradičně omezovaly na obchod se zbraněmi, zakázky pro armádu a kontroly vývozu. V 70. letech 20. století se však objevil nový problém, který znepokojil státy, stejně jako energetické společnosti a firmy zabývající se kritickou infrastrukturou po celém světě: zajištění dodávek energie a jejich bezpečnost. Z těchto důvodů jsme se v loňském roce rozhodli věnovat se dynamice a provázanosti vztahů mezi celosvětovou bezpečností a řízením společností působících na globálním trhu. Konference s příznačným názvem „Byznys a bezpečnost: kdo co zaplatí?“ navázala na předchozí úspěšné mezinárodní konference „NATO a širší Střední východ“ (2003) a „Energie a bezpečnost“ (2004). Agenda konference se soustředila především na přínosy a negativa ekonomických sankcí jako nástrojů zahraniční politiky a na zásadní geopolitické hrozby, které se přímo dotýkají obchodních zájmů a mezinárodního kapitálového trhu. Jednání se též zabývala možným vývojem a vzájemnou závislostí byznysu a bezpečnosti. Tyto otázky získaly velký vý-

8

BYZNYS A BEZPEČNOST

znam zvláště po událostech z 11. září roku 2001. Čím dál tím častěji je skloňován termín „globální bezpečnostní riziko“ (Global Security Risk), zahrnující faktory ohrožující hodnotu a reputaci soukromých společností plynoucí z aktivit s negativním dopadem na mezinárodní bezpečnost. Při snížení tohoto rizika může sehrát zásadní roli právě partnerství byznysu a vládních struktur. S ohledem na znepokojivý vývoj v oblasti energetické bezpečnosti jsme do programu zařadili i speciální panel, který se věnoval závěrům předchozí výroční konference. Nedávný vývoj cen ropy, stejně jako ruská „energetická diplomacie“, ještě více potvrdily platnost „Pražských principů energetické bezpečnosti“ (Prague Principles of Energy and Security) z roku 2004. Účastníci konference diskutovali limity efektivity hospodářských sankcí a ostatních nástrojů mezinárodní politiky. U alternativních opatření, jako v případě cíleného embarga či sankcí, jde o dosažení rovnováhy mezi izolací problematických států na jedné straně a konfrontací s nimi na straně druhé. Společnosti, a zejména ty, v nichž stát vlastní určitý podíl, se stále častěji potýkají s problémy při obchodu se zařízeními a technologiemi dvojího užití, které podléhají mezinárodním sankcím a právním regulacím daného státu. Stejně často se tyto společnosti setkávají s riziky plynoucími z obchodu ve státech podporujících terorismus. Terorismus a proliferace zbraní hromadného ničení představují stále významnější hrozbu globální ekonomice a obchodu. Klíčovým odvětvím nesoucím hlavní zátěž bezpečnostních rizik se zejména po útocích z 11. září 2001 stalo mezinárodní pojišťovnictví. Účastníci konference z řad předních pojišťovacích ústavů se proto snažili vymezit vládní odpovědnost a povinnosti soukromého sektoru při zvládání globálních bezpečnostních rizik. Řečníci shodně apelovali na intenzivnější spolupráci soukromých společností s příslušnými vládami při ochraně před bezpečnostními hrozbami. Zvláštní pozornosti se dostalo rovněž potenciální roli NATO a dalších mezinárodních institucí při další spolupráci byznysu s bezpečnostními složkami států. Rádi bychom touto cestou poděkovali všem účastníkům za jejich příspěvěk, stejně jako autorům studií vydaných u příležitosti pořádání konference. Jsme přesvědčeni, že předkládané závěry a navržená doporučení přispějí k vyváženým, čitelným a oboustraně přínosným vztahům mezi státními a soukromými subjekty ve světle jejich bezpečnostních a obchodních zájmů. Doufáme také, že napomohou k vytvoření Security-Minded Corporate Governance, tj. systému efektivního řízení společností beroucího v potaz bezpečnostní rizika. V Praze, 20. března 2006

PROGRAM KONFERENCE

Program konference

Pondělí, 10. října 2005 Rezidence primátora hl. města Prahy, Mariánské nám. 1, Praha 1

20:00

Recepce Přivítání: Jiří Schneider, koordinátor PASS Pavel Bém, primátor hl. města Prahy Úvodní projev: Daniel Daianu, býv. ministr financí Rumunska

Úterý, 11. října 2005 Senát PČR, Valdštejnské nám. 4, Praha 1

9:00

Uvítací projevy: Jiří Schneider, koordinátor PASS

9

10


Poselství Václava Havla Přemysl Sobotka, předseda Senátu PČR William Cabaniss, velvyslanec Spojených států amerických v ČR Panel A: „Hodnocení globálních hrozeb z hlediska byznysu: rozumíme si navzájem?“ Jaký dopad v reálném čase má vývoj v krizových oblastech na globální obchod, kapitálové, komoditní a finanční trhy? Jaké jsou makroekonomické důsledky možných konfliktů (Irán, Severní Korea, Tchajwan)? Hodnotí představitelé soukromého sektoru bezpečnostní hrozby a míru rizika jinak než představitelé vládních bezpečnostních institucí? Moderátor: Martin Walker, šéfredaktor, United Press International Panelisté: Uzi Arad, ředitel, Institute of Policy and Strategy Frank Gaffney, prezident, The Center For Security Policy Dominique Moïsi, politolog, French Institute for International Relations (IFRI) 11:00

Panel B: „Principy řízení společností s ohledem na bezpečnost: nutná sebekázeň?“ Mají standardy řízení společností (corporate governance) zohledňovat postupy v citlivých případech prodeje zboží a technologií „dvojího užití“, sankčních režimů nebo embarga, podezření z podpory nebo financování terorismu? Jsou omezující bezpečnostní opatření (sankce, kontrola exportu) ospravedlnitelná z hlediska podnikatelských zájmů? Reaguje soukromý sektor na krátkodobé a dlouhodobé hrozby odlišně než stát?

PROGRAM KONFERENCE

11

Moderátor: Robert Millar, člen představenstva, Canadian Defense and Foreign Affairs Institute Panelisté: David Claridge, generální ředitel, Janusian Security Risk Management Ltd. Stephen Elliot, poradce náměstka ministra zahraničních věcí USA, Verification and Compliance, Department of State Petr Koblic, generální ředitel a předseda představenstva, Burza cenných papírů Praha, a.s. Roger Robinson, generální ředitel a předseda představenstva, Conflict Securities Advisory Group, spoluzakladatel PSSI 12:30

Oběd Úvodní proslov: Alexandr Vondra, člen výboru, PASS, býv. velvyslanec ČR v USA Hlavní projev: „Odpovědnost společností vůči globálním bezpečnostním výzvám“ Mike Moore, býv. generální ředitel, Světová obchodní organizace

14:15

Panel C: „Stabilita a bezpečnost: usiluje EU o propojení ekonomiky a bezpečnosti?“ Za jakých okolností přispívá samotný rozvoj ekonomických vztahů k bezpečnosti? Může prosazování bezpečnostních zájmů ohrožovat bezpečnost a stabilitu? Je Evropská unie schopna najít optimální rovnováhu bezpečnostních rizik a nákladů z hlediska izolace či zapojení svého sousedství – stabilizace Balkánu a post-sovětského prostoru?

12


Moderátor: Michael Žantovský, velvyslanec ČR v Izraeli, člen výboru, PASS Panelists: Fraser Cameron, poradce, The European Policy Centre Daniel Daianu, býv. ministr financí Rumunska Bogdan Klich, poslanec Evropského parlamentu Oleksandr Sushko, ředitel, Center for Peace, Conversion and Foreign Policy 16:30

Panel D: „Mezinárodní pojišťovnictví – obavy a výzvy“ Pojišťovnictví se po útocích 11. září 2001 stalo klíčovou oblastí, v níž se promítly náklady bezpečnostních opatření. Úroveň pojištění jako indikátor rizik v různých regionech světa spolehlivě usměrňuje chování podniků. Státy se podílejí na vytváření podmínek pro ekonomické vztahy. Je možno přesně vymezit odpovědnost a závazky státu a soukromého sektoru? Existuje spravedlivý (equitable) model zvládání bezpečnostních hrozeb a dělby příslušných nákladů? Kdo co zaplatí? Moderátor: Jiří Schneider, koordinátor PASS Panelisté: Stephen Ashwell, pojišťovatel, War, Terrorism and Political Violence, Hiscox Syndicates LTD. Theo Butt, specialista na pojištění proti terorismu, MARSH Alejandro Chafuen, generální ředitel a předseda představenstva, Atlas Economic Research Foundation Pavel Kohout, analytik PPF, a.s.

19:30

Slavnostní večeře v Museu Kampa Museum Kampa – Nadace Jana a Medy Mládkových, U Sovových mlýnu 2, Praha 1

Úvodní proslov: Karel Kühnl, ministr obrany ČR

PROGRAM KONFERENCE

13

Hlavní projev: „Role byznysu v zajišťování globální bezpečnosti a stability“ Gen. James L. Jones, SACEUR

Středa, 12. října 2005 Senát PČR, Valdštejnské nám. 4, Praha 1

9:00

Úvodní proslov: William Martin, býv. náměstek ministra energetiky USA Prezentace: „Světový energetický výhled 2005“ Fatih Birol, hlavní ekonom, Mezinárodní agentura pro energii

9:30

Panel E: Energie a bezpečnost: „Jakou cenu jsme ochotni zaplatit?“ Na závěr loňské konference PASS „Energie a bezpečnost“ byl přijat dokument „Pražské principy energetické bezpečnosti“. Dal vývoj těmto principům za pravdu anebo je třeba loňské závěry modifikovat? Rostoucí poptávka Číny po zdrojích a vysoká závislost Evropy na ruském plynu ukazují, že energetika zůstává důležitým průsečíkem bezpečnosti a ekonomiky. Moderátor: Kevin Rosner, ředitel, NATO Forum on Energy Security Technology Panelists: Zeyno Baran, ředitelka, International Security & Energy Programs, The Nixon Center Ichiro Maeda, zástupce generálního ředitele, Washington Office, Tokyo Electric Power Company Ion Sturza, viceprezident pro Rusko a státy SNS, Rompetrol; býv. premiér Moldavska

14

11:30


Panel F: „Role mezinárodních organizací – NATO a Světová banka“ Jakou úlohu hrají mají soukromé společnosti v globálním úsilí o zajistění bezpečnosti? Daří se mezinárodním organizacím spojovat a koordinovat soukromé a státní aktivity? Jaká je role NATO a jaké je místo globálních institucí jako například Světové banky? Moderátor: Curt Gasteyger, ředitel, Programme for Strategic and International Security Studies, APESI Panelisté: Istvan Gyarmati, politický poradce, Geneva Center for the Democratic Control of Armed Forces Patrick Hardouin, ředitel pro ekonomické záležitosti, NATO Economics Directorate, NATO HQ

12:45

Závěrečný oběd Hlavní projev: Milen Velčev, býv. ministr financí Bulharska Závěrečný proslov: Jiří Schneider, koordinátor, Program of Atlantic Security Studies Roger Robinson, generální ředitel a předseda představenstva, Conflict Securities Advisory Group, spoluzakladatel PSSI

Poselství účastníkům konference

15

Poselství účastníkům konference

Václav Havel

Vážení přítomní, srdečně zdravím Vaši konferenci a přeji jí úspěch. Její téma, bezpečnost a byznys, považuji za nesmírně důležité, velmi komplexní a za jedno ze zásadních témat dnešního světa. Na jedné straně můžeme pozorovat, jak vznikají závratné hodnoty a vše se propojuje se vším. Na druhé straně existují velké části světa, které dál a dál chudnou a jsou do značné míry vykořisťovány světem bohatým. Ten využívá jejich pracovní síly, aniž jim otvírá možnost vlastní kreativity, své trhy před jejich produkcí uzavírá, zatímco naopak chce, aby jeho výrobky měly dveře všude otevřeny. Problémy soudobé globalizace jsou nesmírně složité a bylo o nich napsáno mnoho knih. Domnívám se, že dvojsmyslnost obchodu, která na jedné straně lidi sbližuje, ale na druhé straně je může velmi odcizovat, budit až odpor a nenávist chudých vůči bohatým, může být velkým bezpečnostním rizikem. Považuji za nesmírně špatné, pokud kvůli výdělku hotelů v Havaně západní demokracie přihmuřují oči nad stavem lidských práv a politckými poměry na Kubě. To je příklad situace, kdy obchod nemusí sbližovat, ale naopak rozdělovat.

16


Změní-li se poměry na Kubě, lze očekávat, že ti, kteří přijdou k moci, si budou pamatovat, kdo se jich zastal a kdo ne, a vyvodí z toho důsledky. Vážení přátelé, znovu přeji Vaším jednáním úspěch. Přepis mluveného slova.

UVÍTACÍ PROJEV

17

Uvítací projev

Přemysl Sobotka předseda Senátu PČR

Vážené dámy, vážení pánové, dovolte mi, abych Vás přivítal jménem svým i jménem Senátu Parlamentu České republiky. Jsem potěšen, že mohu podpořit tuto konferenci, kterou organizuje Program atlantických bezpečnostních studií. A jsem tomu zvláště rád protože, vedle legislativní činnosti patří mezinárodní vztahy do hlavní náplně činnosti Senátu. A to nejen z hlediska bezpečnosti jako takové, ale i bezpečnosti hospodářské a investiční stability. Myšlenka vzájemného propojení obchodního a bezpečnostního pohledu vychází z posledního mezinárodního vývoje i ze zkušeností, které Česká republika a střední Evropa získaly z transformačních procesů posledních let. Úkolem politiků tak je otevřít dveře takovému hospodářskému propojení a zajistit bezpečnosti investic. Dva základní cíle zahraniční politiky České republiky – vstup do NATO a přistoupení k EU – byly v nedávné době dosaženy. Jejich motivace se jednoznačně vztahuje k tématu této konference: zajistit vlastní bezpečnost a rozvoj podnikání prostřednictvím integrace se zónou demokracie a volného obchodu. Naše zkušenosti dokazují, že NATO i EU jsou schopny zajistit stabilitu a bezpečnost pomocí rozšíření. Nyní je hlavním úkolem tuto stabilitu a bezpečnost dále rozšiřovat. Na příkladu některých zemí se ukazuje, že pokud jde o stabilitu, nezmohou toho vlády moc bez spolupráce se soukromými podnikateli, obchodníky

18


a investory. Přesah mezi podnikáním a bezpečností jde daleko za tradičně uznávané oblasti, jako je zbrojní průmysl nebo energetika. Jsem potěšen, že se budete zabývat i dalšími důležitými tématy, které se týkají terorismu a šíření zbraní, např. dodržováním bezpečnostních pravidel jednání při řízení podniků, sankcemi, embargy, dopadem na pojišťovnictví, atd. Jsem rád, že se tato konference – podobně jako loňská – bude věnovat i otázce energetiky. Vztah vzájemné dodavatelsko-spotřebitelské závislosti mezi Ruskem a Evropou je zvláště citlivým tématem ve střední Evropě, jakkoli z globálního hlediska je mnohem závažnější růst poptávky po energiích ze strany Číny. Účastníci z více než 20 zemí včetně Japonska, Nového Zélandu a USA, mezi kterými tu je i řada bývalých vrcholných politiků, zde bezpochyby nabídnou globální i regionální pohledy, které považuji za velmi významné. Často i právě bývalý politik či diplomat se svou mnohaletou hlubokou znalostí prostředí a problémů zásadně přispěje k řešení řady národních i mezinárodních otázek. Přeji vám proto úspěšnou a plodnou diskusi a všem zahraničním hostům příjemný pobyt v hlavním městě České republiky. Zdroj: http://www.premyslsobotka.cz/mezinarodni-konference-passpodnikani-a-bezpenost-business-and-security.html

UVÍTACÍ PROJEV

19

Uvítací projev

William Cabaniss velvyslanec USA v České republice

Dobrý den. Jsem velmi rád, že se mohu spolu s předsedou Senátu Přemyslem Sobotkou a bývalým prezidentem Václavem Havlem zúčastnit zahájení této důležité konference, která zkoumá, jaké jsou důsledky bezpečnostních problémů pro obchodní podnikatelské zájmy. Na dnešním globálním trhu je zásadně důležité chápat souvislost mezi problémy a událostmi na celém světě a dramatickou odezvou, jakou mohou mít v normálně fungujícím podnikatelském prostředí. Názorným příkladem této spojitosti byl nedávný dopad hurikánu Katrina, který kromě toho, že zdevastoval rozsáhlé a hospodářsky důležité oblasti amerického jihovýchodu, ovlivnil také globální předpovědi v ropném průmyslu, fungování mezinárodního pojišťovnictví a pravidelné dodávky důležitého zboží a služeb přes státní, federální a mezinárodní hranice. Musím ovšem dodat, že přestože Katrina a Rita znamenaly katastrofu, pokud jde o rozsah lidského utrpení a ztrátu domovů, reakce na ně také dokládá schopnost americké ekonomiky rychle se vzpamatovat a odolat takovým šokům. Jedno staré americké přísloví říká: „Jediné dvě věci, které jsou jisté, jsou smrt a daně.“ Tato zásada platí i v dnešním podnikatelském světě, který musí fungovat ve stále nejistějším prostředí. Společnosti, které hledají nové trhy, se v současnosti musí vyrovnat s problémy jaderných záruk, praní špinavých peněz, mezinárodních sankcí, terorismu a financování teroristických operací. Současně musejí být

20


společnosti smělé při plnění očekávání svých akcionářů, při hledání nových obchodních příležitostí na trzích, kde třeba momentální ekonomické nebo politické prostředí není zdaleka ideální. Existuje však hodnotná odměna za zaměření se na takové nové trhy – spočívá v povzbuzení zahraničních investic do zemí, v nichž mohou znamenat zásadní přínos při obnově zničené infrastruktury, mohou poskytnout potřebné zaměstnání tisícům lidí a dát nový život společnostem poškozeným léty totalitních a prohnilých režimů. Zároveň však podnikání v takovém prostředí vyžaduje, aby byla zvláštní pozornost věnována vedení společností, due diligence, zveřejňování informací a v neposlední řadě spolupráci mezi veřejným a soukromým sektorem. Jsem rád, že vidím, jak dnešní podniky přijímají tyto výzvy a s nimi spojené povinnosti. Pouhých šest dní poté, co jsem já sám přijel do Prahy jako nový velvyslanec USA v České republice, jsem měl to štěstí, že jsem mohl doprovázet ministra zahraničí Svobodu na cestě do Bagdádu při první politicko-obchodní misi koaličního spojence. Této cesty se zúčastnilo 14 českých společností, které měly zájem podnikat v Iráku. S radostí pozoruji, že mnohé tyto společnosti udržují své angažmá v Iráku navzdory problémům s pokračujícími aktivitami vzbouřenců a že toto angažmá na druhé straně dodalo odvahu mnoha odhodlaným Iráčanům, kteří usilují o vytvoření stabilního demokratického systému a hospodářství volného trhu ve své zemi. Chtěl bych poděkovat Jiřímu Schneiderovi a jeho týmu v Programu atlantických bezpečnostních studií za to, že zorganizovali tuto důležitou konferenci o geopolitických otázkách a úkolech, jež stojí před podniky na celém světě. Na tomto fóru proběhnou významné diskuse o tom, jak může spolupráce mezi korporacemi a vládami pomoci řešit bezpečnostní problémy ovlivňující obchodní podnikání a zároveň při tom vyvažovat povinnosti a závazky všech těch mnohých partnerů na našem celosvětovém trhu. Děkuji vám za pozornost. Zdroj: http://czech.prague.usembassy.gov/sp051011.html

ZPRÁVA O PRŮBĚHU KONFERENCE

21

Zpráva o průběhu konference

Konferenci zahájil svým příspěvkem Daniel Daianu, bývalý ministr financí Rumunska, u příležitosti recepce v rezidenci primátora hlavního města Prahy, Pavla Béma. Na základě svých bohatých praktických zkušeností z Rumunska se ve svém projevu zaměřil na základní téma konference, vztah mezi byznysem a bezpečností. Na úvod konferenčních jednání v budově českého Senátu pozdravil účastníky bývalý prezident Václav Havel, který je dlouholetým členem mezinárodního poradního výboru Programu atlantických bezpečnostních studií (PASS). Vztah byznysu a bezpečnosti postavil do kontextu globalizace politických a ekonomických vztahů. Sledování zisku na úkor dodržování lidských práv ve světě rozšiřuje podle Václava Havla propast mezi chudými a bohatými a vede k odcizování mezi lidmi. To zároveň může ve svých důsledcích ohrozit i světovou bezpečnost. Předseda Senátu Přemysl Sobotka, který nad konferencí převzal záštitu, poukázal ve svém projevu na nutnost spolupráce vlád a státních úřadů se soukromými podnikateli a investory při šíření bezpečnosti a stability ve světě. V souvislosti s tématikou energetické bezpečnosti zmínil vzájemnou „dodavatelsko-spotřebitelskou“ závislost Ruska a Evropy, která je nanejvýš citlivá právě ze středoevrospké perspektivy. Americký velvyslanec v České republice William Cabaniss zdůraznil potřebu spolupráce mezi soukromou a státní sférou při zajišťování bezpečnosti podnikání,

22


zvláště v některých rizikových regionech. Na straně jedné vyvolávají možnosti nových trhů silný zájem u investorů, jejichž následný vstup má pozitivní dopad při obnově infrastruktury a růstu ekonomiky. Na druhé straně však podnikání v krizových oblastech s sebou přináší rizika spojená s možným financováním terorismu či praním špinavých peněz. V tomto kontextu zmínil velvyslanec Cabaniss českou podnikatelskou misi do Iráku, jíž se osobně účastnil. Na tomto příkladu je možné doložit, že zajištění bezpečnosti není výhradní povinností státu, ale také soukromé společnosti musí v této věci s vládami aktivně komunikovat a spolupracovat.

Panel A Hodnocení globálních hrozeb z pohledu byznysu: rozumíme si navzájem? Moderátor – Martin Walker Panelisté – Uzi Arad, Frank Gaffney, Dominique Moïsi Martin Walker, předsedající prvního panelu, v kostce shrnul současné globální bezpečnostní hrozby, které vyplývají zejména z posledního vývoje v Asii a z demografické a politické slabosti Evropy. Walker své vystoupení uzavřel perspektivou světa, ve kterém figurují zkrachovalí či slabí političtí vůdci (v narážce na nejvyšší představitele vlád zemí G8, kteří brzy opustí své funkce.) Uzi Arad analyzoval postup západních vlád při zvládání bezpečnostních rizik na Blízkém východě. Dosavadní neúspěch Západu čelit těmto rizikům nevyplývá ze závažnosti regionálních problémů, ale je spíše selháním západní politiky. Podle Arada jde o selhání dvojího druhu: prvním je „nedostatek představivosti“ či obecná neochota otevřeně si připustit skutečný charakter islámu, který v daném kontextu vede k eskalaci násilí. Za podobných socioekonomických podmínek, ale za odlišných kulturních či civilizačních předpokladů by k této eskalaci, podle Arada, nedošlo. Kvůli politické korektnosti se západní svět bojí pojmenovat tuto extrémistickou a ničivou ideologii a místo toho mylně spoléhá na umírněnou podobu islámu. Druhým selháním je „ztráta odvahy“ či politický appeasement, který se skrývá za horlivou angažovaností. Podle Uzi Arada byla Bushova zahraničněpolitická doktrína správně založena na preventivním, v případě potřeby unilaterálním, přístupu. Mezinárodní instituce jsou slabé, nejsou schopny hrozbám čelit, problémům se spíše vyhýbají namísto jejich řešení. To je úkol pro aktivní státy a jejich koalice. Nobelova cena za


23

mír neměla být udělena Mezinárodní agentuře pro atomovou energii (MAAE), která v Iráku, Severní Koreji a v dalších státech zásadně selhala, ale spíše ad hoc koalici, tzv. EU3, která například ve vztahu k Íránu dosáhla výrazně lepších výsledků, než se očekávalo. Podle Arada se bezpečnostní rizika v posledních pěti letech nezměnila, jen politické reakce jsou nedostatečné. Bushova doktrína byla původně nastavena správně, Arad jí však vyčítá, že byla předčasně zmírněna. Politická nerozhodnost a slabost amerického prezidenta nakonec oslabila pozici celého západního světa. Frank Gaffney se věnoval metodám, jakými islamističtí teroristé získávají finanční prostředky pro své operace. Gaffney charakterizoval pojem „islamofašismus“, který není náboženstvím, ale totalitní ideologií s politickými cíli usilující například o vytvoření globálního chalifátu. Státní podpora od Saudské Arábie, Íránu a dalších zemí učinila z této ideologie světový problém. Státy podporující terorismus profitují nejen z vysokých cen ropy, ale i z přímých zahraničních investic. Tyto finanční prostředky jsou užívány k vývoji zbraní hromadného ničení a výcviku islamofašistických bojovníků po celém světě. Podle zprávy Center for Security Policy je přes 73 miliard z celkové výše 188 miliard USD investic amerických penzijních fondů v těchto zemích použito na podporu nedůvěryhodných projektů. Důvodem je nedostatečná správa a řízení těchto společností. Propojení mezi soukromými společnostmi a státy podporující islamofašismus by měla být v centru pozornosti v rámci tažení proti terorismu, doporučil v závěru Gaffney. Dominique Moïsi nabídl účastníkům konference odlišný pohled na světovou bezpečnost, ve kterém zdůraznil nutnost spolupráce USA a Evropy. Značnou část svého vystoupení se Moïsi věnoval oblasti Blízkého východu. Narozdíl od Uzi Arada vysoce ocenil Šaronovu „odvážnou“ politiku a izraelské rozhodnutí o jednostranném stažení z Gazy. Beznadějné životní podmínky v Gaze jsou podle Moïsiho jedním z kořenů terorismu. Je proto třeba se jimi zabývat, nejen „hubit komáry“, ale „vysoušet bažinu“, v níž se komáři množí. V globalizovaném světě nestačí pouze „měkká síla“(soft power), ani pouhá síla vojenská. V diskusi o Blízkém východě bychom se podle Moïsiho měli vyvarovat pouze ideologickému přístupu, aniž bychom brali v potaz větší celek a regionální důsledky. V duchu tohoto Moïsiho názoru tak například americká intervence v Iráku podpořila nukleární ambice Íránu. Svou pozornost bychom neměli omezovat jen na Blízký východ, důležitý je globální pohled, jak například dokládá dosud opomíjený vzestup Asie. V závěru Dominique Moïsi vyzdvihl „geografii hodnot“ mezi Spojenými státy a Evropou a vybídl k udržování a ochraně západních hodnot, jež spojují oba břehy Atlantiku.

24


Panel B Principy řízení společností s ohledem na bezpečnost: nutná sebekázeň? Moderátor – Robert Millar Panelisté – David Claridge, Stephen Elliot, Petr Koblic, Roger Robinson Roger Robinson jako úvodní řečník druhého panelu definoval „globální bezpečnostní riziko“ (Global Security Risk) jako faktor ohrožující tržní hodnotu společností či poškozující jejich renomé. Zdůraznil, že tento nový fenomén vyplývá z aktivit společností působících ve státech podporujících terorismus nebo podílejících se na šíření zbraní hromadného ničení (ZHN). Robinson navrhl, aby při správě a řízení společností (corporate governance) byly dodržovány konkrétní bezpečnostní principy (viz analýza na straně 31). Zdůraznil, že tento přístup si získává v poslední době podporu jak na federální úrovni Spojených států, tak v některých státech USA. Podle Robinsona je především nutné zlepšit tzv. due diligence při správě a řízení společností, které podnikají v zemích se zvýšeným bezpečnostním rizikem (jen v USA se jedná přibližně o více než 500 obchodních společností). Americkým firmám navíc hrozí sankce, pokud obchodují se státy podporujícími terorismus. Roger Robinson přednesl návrh, aby se bezpečnostní principy pří správě a řízení společností týkaly také ostatních západních či japonských společností a prostřednictvím kapitálových trhů také například čínských státních firem podnikajících v Íránu nebo Súdánu. Vyjádřil naději, že se tomuto návrhu dostane větší pozornosti i v dalších zemích, zejména pokud jde o přísnější hodnocení investiční politiky a provádění due diligence ze strany soukromých společností. „Snad se to podaří dříve, než dojde s podporou některých států k další vlně teroristických útoků,“ prohlásil Robinson. Stephen Elliot se soustředil na otázku z podtitulu konference: kdo co zaplatí? Obchodují-li soukromé společnosti se státy, které podporují terorismus nebo usilují o získání jaderných zbraní, musejí převzít svůj díl odpovědnosti. Zvláště to platí v případě, kde existuje důvodné podezření, že se technologie stanou součástí programů výroby ZHN nebo jejich nosičů. Bezprostředním důsledkem mezinárodního terorismu a šíření ZHN je nestabilita, která má negativní dopady na celkový objem obchodu i na aktivity pojišťoven, ohrožuje zájmy akcionářů i spotřebitelů. Podle Elliota nebudou sankce, které se vůči takto postupujícím společnostem uplatňují v USA (na základě celkem 23 zákonů), nikdy dostatečné. Samotné společnosti by měly přebírat odpovědnost v rizikových oblastech, dopl-


25

nil Stephen Elliot. Přesto mohou sankce přinášet i pozitivní výsledky: jejich letité působení nakonec vedlo Libyi k tomu, že se zřekla úsilí o získání ZHN. S tímto názorem nesouhlasil David Claridge. Úzké vymezení globálních bezpečnostních rizik a sankční politika tlumí podnikání a investice. Sankce jsou v rozporu s vnímáním rizik ze strany samotných podnikatelských subjektů; namísto politiky „biče“ navrhl Claridge použít metodu „cukru“. Ve svém příspěvku vybídl soukromé společnosti, aby si samy určily druh své korporátní odpovědnosti a mravního kodexu, jimiž by se řídily jejich obchodní aktivity. Firmy by si měly uvědomit existenci dlouhodobých bezpečnostních rizik spojených s terorismem a kriminalitou, a počítat s nimi při prosazování svých obchodních cílů. David Claridge varoval před spojováním bezpečnostních rizik pouze se zahraničními aktivitami firem, mnohá rizika se totiž dotýkají základní tuzemské infrastruktury, ať už se jedná o telekomunikace, dopravu nebo informační technologie. Podle jeho názoru nemusí být působení v rizikových zemích nutně bezpečnostním rizikem, ale naopak jde mnohdy o prospěšné šíření západní kultury a technologií. V této souvislosti zmínil Írán, kde by demokratizace bez informačních technologií a propojení s okolním světem nebyla vůbec myslitelná. Také Petr Koblic se k účinnosti sankcí či jinému typu regulace vyjádřil skepticky. Vládní politika, která by omezovala z bezpečnostních důvodů obchod a investice a zároveň by byla rovná a spravedlivá vůči všem společnostem, není podle Koblice myslitelná. Určit jaká investice je problematická či do jaké země by neměly investice směřovat, je podle něj velmi obtížné. Koblic také upozornil, že sankční opatření Spojených států týkající se investic nebudou mít velký dopad, protože americké penzijní fondy nejsou v globálním měřítku jediným zdrojem financovaní. Místo politiky omezování investic Petr Koblic doporučil užití cílených embarg proti konkrétním zemím (např. Libye). Jako příklad této politiky uvedl možné embargo na dodávky dopravních letadel s ohledem na omezený počet jejich výrobců. K takovému rozhodnutí je však zapotřebí politická vůle.

Panel B – Diskuse Roger Robinson v diskusi upřesnil, že příslušná legislativa ve skutečnosti rozlišuje mezi obchodem a investicemi ve státech sponzorujících terorismus a humanitární pomocí směřující do těchto států. Bezpečnostní opatření při správě a řízení společností neznamenají regulaci ani kontrolu kapitálových toků. Jde o dobrovolné rozšíření due diligence, které reaguje na nová rizika trhu.

26


Podle Petra Koblice však nejde o dobrovolná opatření. Rozsáhlá publicita může vytvořit neoficiální tlak vedoucí via facti k regulaci. Podle Rogera Robinsona je nutné vytvářet politický tlak s cílem odradit třetí strany od obchodu s vysoce rizikovými režimy. V případě šíření ZHN je v sázce mnoho a i soukromé firmy by měly dobrovolně posílit kontrolní mechanismy a due diligence při správě a řízení společnosti.

Panel C Stabilita a bezpečnost: usiluje Evropská unie o propojení ekonomiky a bezpečnosti? Moderátor – Michael Žantovský Panelisté – Fraser Cameron, Daniel Daianu, Bogdan Klich, Oleksandr Suško Michael Žantovský v úvodu připomněl, že diskutovaná bezpečnostní opatření (sankce) by zejména v oblasti šíření technologií dvojího užití měla být lépe dodržována a vymáhána. Propojení byznysu a bezpečnosti má ovšem také svou pozitivní stránku, působí jako ekonomický stimul k rozvoji a zlepšení způsobu řízení a hlavně významně snižuje bezpečnostní rizika. Podle Frasera Camerona by Evropská unie měla být chápána jako „pojišťovací společnost“, která zaručuje bezpečnost prostřednictvím podpory podnikání a vytvářením bezpečného prostředí s významnými rysy sdílené suverenity. Strategií EU je export bezpečnosti do blízkého sousedství (např. Dohoda o partnerství a spolupráci, Evropská politika sousedství, apod.). Cílem této strategie EU je podporovat v sousedních zemích vývoj směřující k zajištění prosperity, stability a bezpečnosti. Fraser Cameron zdůraznil také energetický aspekt evropské bezpečnosti, kdy 60 % energetických zdrojů EU pochází z nestabilních zemí. Pokud jde o vnitřní bezpečnost, většina potřebných pravomocí byla po 11. září 2001 soustředěna na evropské úrovni. Hrozba terorismu byla tak hlavním hnacím motorem integrace v posledních letech. Daniel Daianu vyzval k novému pohledu na bezpečnostní politiku, jejíž dějiště nemá být uvnitř současné Evropské unie. Unie by se měla především podílet na stabilizaci budoucích kandidátských zemí, zejména v oblasti Balkánu (Kosovo). Dokud nebude EU jako celek sociálně i ekonomicky dostatečně silná, zůstanou hlavním garantem evropské bezpečnosti národní vlády. EU dnes nemá jednotnou zahraniční politiku, určují ji „primadony“ evropské politiky. Bogdan Klich představil Evropský program bezpečnostního výzkumu (ESRP – European Security Research Program), který bude součástí 7. rámcového


27

programu vědy a výzkumu EU. Cílem ESRP je soustředit evropské, národní i soukromé prostředky na bezpečnostní výzkum v civilní i vojenské oblasti, v souladu s Evropskou bezpečnostní strategií (ochrana a bezpečnost, ochrana osob a majetku, zvládání krizí, atd.). Podle Klicha je v této oblasti potřeba zmírnit zaostávání EU za Spojenými státy. Oleksandr Suško ilustroval vztah stability a bezpečnosti narážkou na bývalého ukrajinského prezidenta Leonida Kučmu, který se neustále zaklínal stabilitou. Podle Suška nejde o stabilitu jako zachování statu quo, ale o stabilitu demokratických institucí a vlády zákona. Slabé instituce (např. soudnictví) představují vážnou bezpečnostní hrozbu demokratickému systému. Oleksandr Suško zdůraznil, že rozsáhlé propojení šedé ekonomiky, oligarchů a politiků vytváří pokřivené tržní prostředí. Samotný způsob podnikání v postsovětském prostoru je příčinou nestability a nebezpečnosti. Na rozdíl od transformace ve střední Evropě, která proběhla ve znamení přechodu od socialistické ke kapitalistické ekonomice, postsovětská transformace probíhá již zcela v postkomunistickém prostředí. Suško kriticky konstatoval, že západní soukromé společnosti se rychle přizpůsobují a přebírají postkomunistické praktiky. V oblasti energetiky zapochyboval, zda německo-ruská dohoda o baltském plynovodu odpovídá evropským bezpečnostním zájmům.

Panel C – Diskuse Diskuse se týkala zejména dynamiky vztahů byznysu a politiky v postsovětském podnikatelském prostředí, jak ji popsal Oleksandr Suško. Ion Sturza namítl, že západní společnosti přicházejí s čistě podnikatelskou strategií, propojení byznysu a vlády je součástí „pravidel hry“. Hüseyin Bagci upozornil, že další vývoj Ukrajiny, především zda a do jaké míry si budou sami Ukrajinci schopni určit další směr vývoje společnosti a ekonomiky, napoví mnohé o tom, zda „evropské garance“ mohou platit také v postsovětském prostoru. Velvyslanec Jørgen Bøjer upozornil, že v boji s korupcí, která je vážnou bezpečnostní hrozbou, musí soukromý sektor hrát důležitou roli. Podle Daniela Daianu je mezi soukromým a veřejným sektorem velmi tenká hranice, nicméně i čistě soukromé společnosti by měly pečovat o svou reputaci, např. prostřednictvím vlastních kodexů chování. Fraser Cameron zdůraznil, že bezpečnost je primární odpovědností národních vlád, ale je žádoucí budovat širší bezpečnostní partnerství mezi EU, vládami členských zemí a byznysem. Obrovské rozdíly v příjmech mezi starými členskými státy EU, novými členy a sousedy EU komplikují efektivní boj s úplatky a obecně brání prosazování étosu ve veřejném sektoru.

28


Panel D Mezinárodní pojišťovnictví – obavy a výzvy Moderátor – Jiří Schneider Panelisté – Stephen Ashwell, Theo Butt, Alejandro Chafuen, Pavel Kohout Předsedající Jiří Schneider označil oblast pojišťovnictví jako ústřední průsečík ve vztazích mezi bezpečností a podnikáním. Stephen Ashwell tuto skutečnost demonstroval na postupech uplatňovaných při pojišťování rizik spojených s terorismem a prezentoval různé metody zvládání rizik. Přimlouval se za větší roli vlád v oblasti hrazení nákladů, které nemohou krýt pojišťovny (periferní a agregované škody, obecně náklady zajišťovacích společností). Theo Butt se podrobně zabýval pracovními definicemi teroristického útoku a problematikou odpovědnosti vůči třetím osobám. Podrobně referoval o zkušenostech z lividace škod způsobených útoky na londýnské metro v červenci 2005. Zvláštní pozornost věnoval důsledkům terorismu v oblastech, které přímo nesouvisejí s teroristickými útoky, především zdražením úroků u půjček na finančních trzích. Alejandro Chafuen definoval pojišťovnictví jako ekonomický nástroj, který za přijatelné náklady poskytuje přijatelnou míru bezpečnostních záruk (stoprocentní bezpečnost má ovšem nekonečné náklady). Vlády ovlivňují podnikatelské náklady tím, jak úspěšně čelí kriminalitě či terorismu. Legislativně mohou navíc zatížit soukromý sektor dodatečnými náklady na krytí bezpečnostních rizik (např. TRIA – Terrorism Risk Insurance Act). Pokud není odpovědnost vlády přesně vymezena, mohou soukromé subjekty požadovat kompenzaci za škody způsobené globálními bezpečnostními riziky. Závěrem uvedl Chafuen konkrétní příklad nových technologických řešení, která mohou sehrát významnou roli při zajištění bezpečnosti (např. screening dopravních kontejnerů). Pavel Kohout prezentoval hlavní myšlenky své studie (viz str. 37). Na důsledky teroristických útoků se tradičně pohlíží z hlediska schopnosti plnění pojistných závazků. Kohout doporučil zaměřit se spíše na aktiva pojišťoven, především na dluhopisy s fixním příjmem, které představují 80 % jejich finančních rezerv. Některé pojišťovny po 11. září 2001 zbankrotovaly nikoliv pod tíží pojistných závazků, ale kvůli nepřímým důsledkům útoků na pokles hodnoty cenných papírů. Nízké úrokové míry, k nimž se uchýlily centrální banky v reakci na teroristické útoky, vedly k poklesu výnosů dluhopisů, to mělo zničující vliv na udržitelnost výnosů, zejména u portfolií životních pojistek.


29

Panel D – Diskuse Daniel Daianu v diskusi zpochybnil Kohoutův předpoklad, že úrokové sazby budou nadále klesat v případě dlouhodobého tažení proti terorismu bez ohledu na výsledky hospodářského cyklu. Podle Pavla Kohouta vedou k nízkým úrokům kromě terorismu další dva faktory: globální soutěž a pomalý ekonomický růst v EU. V diskusi byly kromě terorismu zmíněny také další hrozby jako epidemie a problematika zajištění bezpečnosti při masových sportovních akcích (olympijské hry, fotbalové mistrovství světa). Theo Butt vysvětlil, že z hlediska zvládání nepředvídaných situací mohou předběžné konzultace ohledně bezpečnostních rizik udržet výdaje na bezpečnost na přiměřené výši, a připomněl odpovědnost zaměstnavatelů za bezpečnost svých zaměstnanců. David Claridge zmínil obecný trend, kdy klesá frekvence teroristických útoků, ale roste jejich ničivá síla, způsobené škody se tak sdružují a násobí.

Slavnostní večeře – Muzeum Kampa Hostem slavnostní večeře v Muzeu Kampa byl vrchní velitel sil NATO v Evropě (SACEUR), gen. James Jones, kterého přivítal ministr obrany ČR Karel Kühnl. Generál Jones v úvodu svého vystoupení charakterizoval základní proměny bezpečnostního prostředí v 21. století: armády ztratily své výhradní postavení a v multipolárním světě převládly obtížně zvládnutelné asymetrické hrozby. Nepřátelé v uniformách s jasnou územní či národní příslušností jsou minulostí. V boji proti terorismu, pašování drog, kriminalitě či migraci je klíčovým aktérem soukromý sektor. NATO disponuje politickou, vojenskou, průmyslovou, vědeckou a kulturní infrastrukturou, která může čelit asymetrickým hrozbám. Systém proaktivních, operativně použitelných a rozmístitelných expedičních jednotek je schopen v zárodku řešit bezpečnostní problémy. Probíhající operace Active Endeavour1/ názorně ukazuje, že preventivní operace jsou daleko efektivnější než operace reaktivní. Transformace NATO, zahájená na Pražském summitu, dokazuje, že v Alianci existuje společná vůle k nezbytným změnám. V poslední době se spojenci dokázali například velmi rychle dohodnout na humanitární operaci po hurikánu Katrina

30


nebo po zemětřesení v Pákistánu. NATO ovšem nemá pouze úkoly v humanitární oblasti. Íránský jaderný program je společnou hrozbou pro všechny spojence. Aliance by také měla hrát aktivní roli v oblasti energetické bezpečnosti Evropy a Severní Ameriky, ať už při zajišťování bezpečnosti nákladní dopravy a volné mořeplavby či ochrany základní infrastruktury (přístavy, ropovody). Ve všech těchto oblastech má NATO svůj význam a disponuje potřebnými nástroji. Téma konference – vztah podnikání a bezpečnosti – se podle generála Jonese přímo vztahuje k rekonstrukci Balkánu a Afghánistánu. Problémem Afghánistánu již není Al-Káida či Taliban, ale vysoká produkce narkotik (50% podíl na HNP), z nichž 90 % exportu směřuje do evropských zemí. Z výnosů obchodu s drogami jsou financována radikální džihádistická hnutí, především se jedná o nábor a výcvik nových členů. Základním úkolem afghánské vlády je potlačit korupci a vytvořit potřebnou infrastrukturu pro podnikání, bydlení, dopravu (zemědělci např. nemohou dopravovat úrodu na trhy). Úspěšná intervence vyžaduje integrální plánování, které přesahuje rámec konfliktu a zahrnuje i širší otázky průmyslového zázemí. K úspěchu je nutná nejen vůle k míru, ale také schopnost zbavit ekonomiku jednostranné závislosti na produkci narkotik. Teprve rozvoj podnikání v Afghánistánu povede ke zvýšení bezpečnosti a pomůže předejít vnitřním třenicím, které by mohly přivodit občanskou válku.

Panel E Energie a bezpečnost: jakou cenu jsme ochotni zaplatit? Moderátor – Kevin Rosner Panelisté – Fatih Birol, Zeyno Baran, Ichiro Maeda, Ion Sturza Fatih Birol představil energetický výhled Mezinárodní agentury pro energii (IEA) do r. 2030, v němž vyzval vlády k radikální změně jejich dosavadní energetické politiky. V časovém horizontu pětadvaceti let stojíme před třemi

1/

Operace Active Endeavour je námořním příspěvkem Severoatlantické aliance do boje proti mezinárodnímu terorismu. Mise zahrnuje monitoring námořních operací a lodí v dané oblasti. Od roku 2003 se v rámci operace provádí například eskorty nevojenských plavidel proplouvajících Gibraltarským průlivem k zajištění jejich bezpečnosti. Zdroj: www.natoaktual.cz. Viz také: http://www.nato.int/issues/active_endeavour/index.html


31

strategickými výzvami: Zaprvé jde o zajištění bezpečných dodávek energie. Snížení rizika vyplývajícího z možného ohrožení či přerušení dopravních tras si vyžádá rozsáhlé investice. Navíc lze předpokládat, že 80 % dodávek surovin bude pocházet ze sedmi zemí s nestabilní politickou a ekonomickou situací (Saudská Arábie, Írán, Irák, Katar, Kuvajt, Spojené arabské emiráty a Rusko). Zadruhé se odhaduje, že emise CO2 vzrostou o 60 % převážně díky rostoucí poptávce v rozvojových zemích a prozatímní nenahraditelnosti ropy v dopravě. Navzdory technologickému vývoji i rostoucímu podílu energie z obnovitelných zdrojů porostou emise rychleji než poptávka po primární energii. Mimo jiné také proto, že podíl jaderné energetiky bude nadále klesat. Zatřetí, v roce 2030 bude navzdory ekonomickému růstu a pokračující globalizaci stále 1,4 miliardy lidí bez přístupu k elektřině (ve srovnání se současnými 1,6 miliardami). Vlády by se těmito globálními výzvami měly zabývat a vytvořit nezbytný rámec k jejich řešení. Fatih Birol podpořil alternativní strategie výzkumu nových technologií, zvýšení efektivity při využití energie a zvýšení podílu obnovitelných zdrojů, jaderné energie a „čisté“ technologie spalování uhlí. Zeyno Baran se věnovala politické strategii Ruska a jejím důsledkům pro Západ. Rusko využívá dodávek ropy a plynu jako zahraničněpolitického nástroje. Společnost Gazprom kontroluje infrastrukturu (plynovody) a více než 90 % těžby zemního plynu. USA by měly hrát větší roli v energetické politice Evropy. Zvýšení závislosti Evropy na ruských dodávkách neznamená zvýšení energetické bezpečnosti. Je třeba Rusy společně přimět k tomu, aby energetiku otevřeli konkurenci a zisky reinvestovali do nových technologií. Je žádoucí, aby Evropa odebírala plyn ze Střední Asie bez použití ruské infrastruktury. Snížila by se tak závislost jak tohoto regionu tak i Evropy na Rusku, které si jako tranzitní monopol diktuje nízké výkupní a vysoké prodejní ceny. Alternativní dodávky plynu z Íránu nebo kaspického regionu by přinutily Gazprom přehodnotit existující smlouvy o dodávkách plynu. Závěrem Zeyno Baran zdůraznila, že cílem rusko-čínské energetické spolupráce a vojenské spolupráce tzv. „šanghajské skupiny“ je omezit vliv Evropy a USA ve Střední Asii. Ion Sturza se ve svém vystoupení zabýval vysokými cenami ropy a jejich důsledky. Nebýt spekulací, zůstala by podle jeho mínění cena v rozmezí mezi 35–40 USD za barel. Podle jeho odhadu se cena bude stabilizovat v rozmezí 45–55 USD. Trvale vysoké ceny mohou mít pozitivní dopad na životní prostředí. Donutí nás připravit se na období bez ropy (post-oil era). Závěrem se vyjádřil k problematice výstavby alternativních plynovodů ze Střední Asie a Kavkazu. Jejich význam je sporný, cenu plynu významně neovlivní a ani nesníží závislost Evropy na Rusku a Blízkém východě.

32


Ichiro Maeda charakterizoval energetickou situaci Japonska: nemá dostatek přírodních zdrojů a je extrémně zranitelné vzhledem k možnosti přerušení jejich dodávek. Pro Japonsko je energetická bezpečnost velmi tíživá, 82 % dovozu ropy prochází Hormuzským průlivem. Od 70. let Japonsko hledá alternativní zdroje s důrazem na bezpečné využití jaderné energie, plyn a obnovitelné zdroje, aby tak snížilo závislost na dovozu ropy. Díky diverzifikaci zdrojů a racionalizaci výroby se současné zvýšení ceny ropy Japonska bezprostředně nedotklo. V roce 2002 japonská vláda zahájila program energetických úspor založený na rozvoji jaderné energetiky a využití plynu. Diverzifikace zdrojů a úspory jsou základními pilíři japonské energetické politiky. Ichiro Maeda se vyslovil pro spolupráci vyspělých ekonomik při prosazování bezpečné jaderné energetiky a šíření úsporných technologií.

Panel E – Diskuse V diskusi Fatih Birol vysvětlil, že bez účasti Ruska, Číny a Indie nemůže Kjótský protokol vyřešit globální problémy. V rozvojových zemích lze dosáhnout snížení emisí 4–5krát levněji. Bylo by proto výrazně efektivnější se zaměřit na tyto země. Rusko je třeba přesvědčit, že otevření jeho současného monopolního trhu pro ně bude ekonomicky výhodné. V reakci na to Ion Sturza podotkl, že pro západní firmy je pohodlnější mít v Rusku jediného, monopolního partnera.

Panel F Role NATO a dalších mezinárodních organizací Moderátor – Curt Gasteyger Panelisté – Istvan Gyarmati, Patrick Hardouin Curt Gasteyger formuloval hlavní otázky tohoto panelu: která instituce by mohla být fórem pro dialog mezi soukromým a bezpečnostním sektorem? Není NATO přetíženo? Nemohla by se tohoto úkolu chopit Světová banka? Jakou roli by mohly sehrát rozličné zájmové či profesionální sítě (soudy, policie, banky, atd.)? Podle Istvana Gyarmatiho se bezpečnostní prostředí vyznačuje značným množstvím nestátních aktérů, kteří disponují rozsáhlými arsenály. Staré


33

strategie odstrašení (deterrence) a odvety (retaliation) jsou již neúčinné, mezinárodněprávní rámec je zpochybněn. Nové preventivní strategie zatím nefungují. Staré instituce jako NATO, OSN či OBSE prožívají krizi. EU se zdá z hlediska nových hrozeb nejvhodnějším nástrojem, má potřebné pravomoci, je však geograficky omezena. V rámci existujících institucí bezpečnostní dialog mezi vládami a podnikateli nefunguje. Patrik Hardouin zmínil, že existující partnerství soukromého sektoru a vlád funguje v oblasti kontroly financování terorismu. NATO není jedinou patformou pro boj s terorismem, přesto nabízí vhodné politické, vojenské, diplomatické i ekonomické nástroje – například mechanismus sdílení informací mezi zpravodajskými službami, vyšetřovacími orgány a zvlášními útvary bank v oblasti financování terorismu a praní špinavých peněz. Alianci ale chybí mandát zabývat se v širším měřítku vztahem bezpečnostního a soukromého sektoru. Je nepochybné, že soukromý sektor nemůže být „černým pasažérem“ bezpečnosti, musí zaplatit svůj podíl nákladů na ochranu zranitelné infrastruktury a životně důležitých sítí.

Panel F – Diskuse Podle Rogera Robinsona jde o to najít vhodnou mezinárodní instituci, která by přiměla soukromý sektor k větší citlivosti k bezpečnostním problémům. Nejde jen o financování terorismu, ale také o vyzbrojování teroristů zbraněmi hromadného ničení. Mohlo by se NATO stát vzdělávacím fórem v oblasti bezpečnostních rizik byznysu? Istvan Gyarmati na to reagoval odměřeně: NATO nemá potřebné kapacity, EU není globální institucí a nemá důvěru USA, od OSN to nikdo neočekává. G8 by mohlo vytvořit novou instituci. Prozatím je klíčová neformální komunikace (jako tato konference) mezi bezpečnostní a podnikatelskou komunitou. Podle Patrika Hardouina by takovou institucí mohlo být NATO: Severoatlantická aliance prokázala životaschopnost (přes kontroverzi ohledně války v Iráku), má reálné schopnosti (vojenské plánování) a zahrnuje Evropu i USA. Alianci ale chybí univerzální rozměr a není silná v nevojenské oblasti. Hrozbám terorismu může patrně čelit jen síť více organizací. Závěrečným řečníkem konference byl bývalý bulharský ministr financí Milen Velčev, který ve středovýchodní Evropě představuje novou generaci politiků se silným zázemím v soukromém sektoru. Ve svém projevu se zabýval otázkami

34


financování obranné reformy. Roger Robinson shrnul jednání konference a doporučil, aby bezpečnostní principy řízení společností (viz str. 39) byly přijaty jako praktický výstup konference. Na závěr Jiří Schneider poděkoval účastníkům, partnerům i organizátorům.

SPRÁVA A ŘÍZENÍ SPOLEČNOSTÍ V KONTEXTU BEZPEČNOSTI: CO VŠE JE V SÁZCE?

35

Správa a řízení společností z hlediska mezinárodní bezpečnosti: co vše je v sázce? Roger Robinson generální ředitel a předseda představenstva, Conflict Securities Advisory Group; spoluzakladatel PSSI

C. Richard D’Amato člen Výkonného výboru PSSI, býv. předseda U.S.-China Economic and Security Review Comission

Úvod Pomyslné osy mezinárodního obchodu a bezpečnostních zájmů se stále častěji protínají a dostávají se tak mnohdy do střetů. Význam vztahu globálního byznysu a národní bezpečnosti přeshauje tradiční vnímání spojené především s kontrolami exportu či praním špinavých peněz: podíl společností na šíření zbraní hromadného ničení (ZHN) a jejich nosičů (balistických raketových technologií), financování terorismu a podpora budování jeho infrastruktury nebo podnikání ve státech podporujících terorismus. Tyto nové problémy vyžadují odlišný přístup při vyhodnocování rizik v rámci due dilligence, jakož i nové principy správy a řízení společností (corporate governance), které by odpovídaly na „globální bezpečnostní riziko“ (Global Security Risk), fenomén definováný americkou komisí pro cenné papíry SEC (U.S. Securities and Exchange Commission).1/

1/

„Globální bezpečnostní riziko“ (Global Security Risk) je definováno jako souhrn faktorů ohrožujících tržní hodnotu společnosti a její reputaci, vyplývajících z obchodních aktivit společnosti ve státech označených americkým ministerstvem zahraniční za státy podporující terorismus nebo mající napojení na proliferaci zbraní hromadného ničení a balistických raket.

36


Poptávka po novém přístupu k této otázce dala vzniknout Úřadu pro globální bezpečnostní riziko (Office of Global Security Risk). Úřad dohlíží na zveřejňování údajů o společnostech usilujících o obchodování na burzách Spojených států, které zprostředkovávají byznys v zemích, vůči nimž USA uplatňují sankce (např. státy podporující terorismus). Rizika ztráty hodnoty akcií společnosti vyplývají z porušování sankční politiky USA, dalšího rozšiřování a zpřísňování sankcí, negativního vnímání společnosti v očích veřejnosti, soudních řízení či „akcionářského aktivismu“ (kampaně za omezení investic, rezoluce akcionářů, apod.). Rostoucí obavy z šíření ZHN a jejich nosičů vedly v posledních letech ke zvýšené pozornosti v oblasti vývozu technologií dvojího užití (tj. pro civilní i vojenské využití) do vysoce rizikových zemí.

Omezování investic Bezpečnostní hrozby vyplývající z bezuzdného porušování lidských práv, tolik příznačného pro vysoce rizikové země, si mohou vyžádat nemalou cenu na tamních investorech. Nejznámějším příkladem z poslední doby je působení veřejně obchodovaných společností v Súdánu. Celonárodní kampaň v USA za deinvestice – podobná té z 80. let proti společnostem investujícím v Jihoafrické republice – stlačila cenu akcií některých společností. Například společnost Canada’s Talisman Energy Inc. byla nakonec kvůli trvalému poklesu ceny akcií o 20–30 % donucena opustit svůj 25 % podíl v súdánské Greater Nile Petroleum Operating Company. Čínský ropný gigant PetroChina (součást China National Petroleum Company) se stal v poslední době předmětem snah o omezení investic ze strany Harvardu a dalších univerzit v USA, zatím však bez viditelného důsledku pro pokles cen akcií. Do sporu, jehož terčem jsou společnosti s obchodními zájmy v Súdánu, vstoupila také zákonodárná shromáždění jednotlivých států USA. V poslední době přijaly legislativní deinvestiční opatření týkající se Súdánu státy New Jersey a Illinois. Další státy se chystají připojit k této politice v reakci na genocidu. Prodej velkého množství akcií společností působících na súdánském trhu ilustruje, že tento typ rizika se může dotknout investic a akcionářů.

Správa a řízení společností Přestože státy jako Barma, Pákistán, Jemen a Saudská Arábie nejsou na seznamu států podporujících terorismus vydávaném americkým ministerstvem zahraničí, jsou bedlivě sledovány ze strany USA a dalšími investory právě s ohledem na zmíněná bezpečnostní rizika. Vyšším bezpečnostním standardům jsou podrobeny i aktivity Číny. Čínské státní podniky působící na amerických trzích s dluhopisy a kapitálových trzích čelí

SPRÁVA A ŘÍZENÍ SPOLEČNOSTÍ V KONTEXTU BEZPEČNOSTI: CO VŠE JE V SÁZCE?

37

důkladnému zkoumání možných vazeb na proliferační aktivity, obranný průmysl, krádeže technologií, pašování zbraní a další činnosti v zemích jako Súdán a Írán. V této souvislosti je zajímavý záměr čínské vlády uvést na americké a mezinárodní trhy dvě významné státní banky: Bank of China a China Construction Bank. Potenciální investoři se kromě různých korupčních případů a špatných úvěrů mohou ve svých hodnoceních zaměřit i na klientelu těchto bank: jaké podniky čerpají úvěry z těchto bank? Mají nějaké bezpečnostní vazby, které by mohly způsobit problémy investorům nebo negativně ovlivnit hodnotu akcií?

Pojišťovnictví „Globální bezpečnostní riziko“ na světových trzích a jiné střety mezi bezpečnostními a podnikatelskými subjekty vyžaduje více než důkladnou due diligence či nová bezpečnostní opatření ze strany investorů. Pojišťovny například budou pravděpodobně požadovat od společností s obchodními vazbami na státy podporující terorismus, aby minimalizovaly tuto zvláštní kategorii rizik, tj. zneužití výnosů, vybavení nebo technologií pro bezpečnostně citlivé účely, apod. Soukromé společnosti by v důsledku takovýchto požadavků ze strany pojišťoven mohly zvýšit pozornost směrem k těmto rizikům a přispět tak k citlivějším ohledům na bezpečnostní zájmy.

Zadávání veřejných zakázek Pro obchodování s institucemi, které jsou součástí globální bezpečnostní komunity, by měly být nastaveny bezpečnostní „filtry“. V případě amerického ministerstva obrany jde o 15 000 zahraničních dodavatelů, kteří by měli být prověřeni ještě předtím, než se budou moci vůbec ucházet o státní zakázky. S ohledem na útoky 11. září 2001 by měl být podobný screening standardem i pro některé mezinárodní organizace.

Energetika Energetika je odvětví s prokazatelně největší provázaností bezpečnostních a obchodních zájmů. V reakci na vysoké ceny ropy, které jsou částečně způsobeny bezpečnostní situací, se ropné společnosti v Číně, Japonsku a v Evropě rozhodly zajistit dodávky v rizikových zemích jako je Súdán, Írán či Barma. Americký kongres, ochránci lidských práv či bezpečnostní analytici poukazují na nedodržování lidských práv v těchto zemích a také na možné využití výnosů z prodeje ropy na vývoj a výrobu ZHN. Těmto otázkám se věnovala konference PASS v říjnu 2004 pod názvem „Energie a bezpečnost: globální výzvy a regionální perspektivy“.

38


Co je v sázce? V polovině 80. let čelila společnost Toshiba hrozbě tříletého zákazu vstupu na americký trh v důsledku porušení vývozních pravidel své pobočky Toshiba Machine Tools dodávkou v hodnotě 15 milionů USD do Sovětského svazu, která zahrnovala devítiosé frézy důležité pro výrobu sovětských ponorek. Společnost Toshiba stálo údajně stovky miliónů dolarů, aby prostřednictvím lobbyistických a právních firem ve Washingtonu dosáhla omezení sankcí pouze na dotyčnou pobočku. Obdobný případ se stal v roce 2004, kdy dostala Union Bank of Switzerland pokutu 100 milionů USD od Úřadu pro zahraniční aktiva amerického ministerstva financí za to, že poskytla americké dolary zemím, na něž se vztahovaly americké sankce (Kuba, Írán, Libye). Avšak vysoké pokuty či jiné náklady spojené s ochranou obchodních zájmů jsou jen mírným trestem ve srovnání se zničujícími dopady způsobenými hromadnými žalobami nebo poškozením renomé. Představme si například situaci, kdy je prodán výkonný elektrický spínač nebo jiná elektronická součástka dvojího užití do státu sponzorujícím terorismus (jako např. Írán) a je posléze nalezena v troskách po výbuchu ZHN v Evropě či v USA. Jistě by v takovém případě bylo možné očekávat hromadnou žalobu pozůstalých proti společnosti, která bude identifikována jako „dodavatel“ zařízení, které mohlo být takto použito. Mezinárodní terorismus a šíření ZHN a jejich nosičů patří mezi nejnaléhavější globální bezpečnostní hrozby. Jakákoliv spojitost mezi obchodní společností a těmito hrozbami může reputaci společnosti a hodnotu jejích akcií trvale ohrozit.

Konference PASS – Byznys a bezpečnost Cílem konference je popsat dynamiku vztahů mezi globálními obchodními a bezpečnostními zájmy a zkoumat jakou odpovědnost nesou podnikatelé při zajišťování bezpečnosti. Bezpečnostní výzvy 21. století nelze řešit bez zvýšené ohleduplnosti k těmto problémům a bez aktivních dobrovolných opatření ze strany soukromých společností – především těch veřejně obchodovaných – zaměřených na ochranu zájmů akcionářů a dobrého jména společnosti. Lze doufat, že úsilí o dobrou správu společností a zajištění mezinárodní bezpečnosti se nemusí rozcházet, ale spíše se navzájem doplňovat a posilovat. Smyslem předložených návrhů je vhodně zapojit bezpečnostní ohledy do principů správy a řízení společností.

ZÁSADY SPRÁVY A ŘÍZENÍ SPOLEČNOSTÍ V KONTEXTU BEZPEČNOSTI

39

Zásady správy a řízení společností v kontextu bezpečnosti

• Provádět hloubkové bezpečnostní analýzy se zvláštním důrazem na transakce a aktivity v rizikových oblastech světa; • sledovat a vyhodnocovat potenciální šíření technologií dvojího užití a vojenského materiálu do rizikových zemí a států podporujících terorismus; • provádět inspekce na zařízeních v rizikových zemích s cílem zamezit zneužití vyspělých technologií a vybavení pro zbraně hromadného ničení (ZHN) a jiné vojenské účely; • monitorovat činnost obchodních partnerů, zejména státních podniků, v rizikových oblastech s cílem zabránit kontaktům s teroristy či riziku proliferace; • zajistit v co největší možné míře, aby výnosy z investic v rizikových zemích nemohly být zneužity k financování činnosti ohrožující bezpečnost; • kontrolovat finanční převody do rizikových zemí prostřednictvím přísného projektového financování a jiných zavedených způsobů s cílem zamezit svévolnému a nezodpovědnému použití těchto prostředků příslušnými vládami.

TERORISMUS A JEHO MOŽNÉ DŮSLEDKY NA POJIŠŤOVNICTVÍ

41

Terorismus a jeho možné důsledky na pojišťovnictví

Pavel Kohout analytik PPF a.s.

Úvod Katastrofa 11. září 2001 obrátila pozornost finančního světa na pojišťovnictví. Vyskytly se úvahy, zda terorismus může ohrozit stabilitu tohoto finančního odvětví. Problematika ekonomických důsledků terorismu se však obvykle příliš zužuje na téma přímých škod způsobených bombovými či jinými útoky. Ve skutečnosti jsou tyto přímé škody prakticky zanedbatelné. Hodnota veškerých pojistných plnění způsobených teroristickými útoky za posledních sto let je vzhledem k celkovému objemu všech plnění tak malá, že ani nestojí za zmínku. Žádnou pojišťovnu na světě ještě terorismus nepřivedl k bankrotu. Skutečný problém představují nepřímé důsledky terorismu. Tyto nepřímé důsledky mohou být z pohledu ekonomického laika velmi nečekané. Proto je jim věnována tato studie.

Vliv terorismu na ekonomiku Může terorismus způsobit Západu závažné makroekonomické škody? Ano, může. Naplní-li se nejhorší scénáře, mohou škody zanedlouho dosahovat až stovek miliard eur ročně.

42


Západní Evropu zatím terorismus vážně ekonomicky nepostihl. Materiální škody byly zanedbatelné, ztráty na životech rovněž. Finanční trhy a burzy doposud reagovaly na zprávy o atentátech nanejvýše drobným zakolísáním v trvání nanejvýše desítek minut. Zatím nic nenasvědčuje, že by teroristé mohli vykolejit vlak hospodářského růstu. Teroristé tuto moc bohužel mají. Bylo by pošetilé podceňovat nepřítele a jeho taktiku. Plánovači atentátů vědí, že bezprostřední škody jsou zanedbatelné ve srovnání se škodami na psychice společnosti. Růst každé ekonomiky je dán kromě jiného i očekáváním veřejnosti ohledně budoucnosti. Komu se podaří veřejnosti vštípit očekávání strachu a nejistoty, dosáhne tím oslabení spotřebitelské poptávky a investic. Strach z terorismu může mít ničivější ekonomické důsledky než otevřená válka. Že to není jen teorie, ukazují ekonomové Zvi Eckstein a Daniel Tsiddon ve výzkumné publikaci Makroekonomické důsledky teroru: Teorie a izraelská praxe. (Eckstein, Zvi & Tsiddon, Daniel, 2004. „Macroeconomic Consequences of Terror: Theory and the Case of Israel,“ CEPR Discussion Papers 4427) „Teror má velký dopad na ekonomiku. Trvalý teror, který si vyžádá počet obětí srovnatelný s počtem obětí dopravních nehod, může snížit úroveň spotřeby zhruba o pět procent. Kdyby Izrael netrpěl v posledních třech letech teroristickými útoky, mohl by podle našich odhadů mít nejméně o 10 % vyšší ekonomickou výkonnost,“ uvádějí autoři práce publikované v roce 2004 – v roce, kdy bezpečnostní bariéra terorismus na izraelském území najednou téměř odstranila. V roce 2000 dosahovala izraelská ekonomika zhruba 55 % výkonnosti americké ekonomiky v přepočtu na obyvatele. V roce 2003 její relativní výkonnost poklesla na 45 % úrovně USA. Následky palestinského terorismu byly pro ekonomiku ničivější než náklady na války v letech 1967 a 1973. Podílely se na nich také velmi vysoké náklady na bezpečnost, které z makroekonomického hlediska patří mezi nejméně produktivní výdaje vůbec. Teror ale přinesl neštěstí i normálním Palestincům: jejich životní úroveň teroristickou kampaní silně utrpěla. Kdyby západní Evropa byla vystavena vlně terorismu svojí délkou a intenzitou srovnatelné s palestinskou „intifádou“, mohly by nepřímé škody dosahovat až stovek miliard eur ročně. Obdobná řádová čísla v dolarech lze uvést i pro Severní Ameriku.

Vliv války proti terorismu na ekonomiku Válka proti terorismu není jen propagandistický slogan. Jde o skutečný ozbrojený konflikt, který si již vyžádal dvě invaze a probíhající vojenskou okupaci Iráku.


43

Nechme stranou politické, morální a strategické aspekty války proti terorismu, jimž je obvykle věnována největší pozornost. Soustřeďme se výlučně na její ekonomické důsledky. Během 20. století jsme mohli pozorovat v zásadě tři možné scénáře vlivu války na vyspělou ekonomiku za předpokladu, že se hlavní část konfliktu odehrává mimo území dané ekonomiky. Lze hovořit o (a) scénáři druhé světové války; (b) scénáři vietnamské války; (c) scénáři první války v Perském zálivu. Zároveň lze ukázat, že ani jeden z těchto scénářů plně neodpovídá současným reáliím. Nejprve však proveďme historickou rekapitulaci. Scénář „Druhá světová válka“ Největší válečný konflikt 20. století měl velmi pozoruhodné ekonomické souvislosti a velmi významné následky pro investory vlastnící akcie a dluhopisy. Vývoj byl zhruba následující: • Úrokové míry byly během 2. světové války velmi nízké. Federální rezervní systém sledoval velmi uvolněnou měnovou politiku – když se bojuje, jdou inflační cíle i jiné bohulibé úmysly centrálních bank stranou. Hlavní věc je mobilizovat všechny prostředky. Kdyby nepřítel vyhrál, nebyla by jakkoli skvělá měnová politika nic platná. • Fiskální politika byla ve 40. letech rovněž uvolněná. Nemá cenu sledovat disciplínu státního rozpočtu, když se jedná o existenci samotného státu. („Bankéři váží zlato na gramy, my ho vážíme na tuny,“ řekl jeden z vědců pracujících na vývoji atomové bomby v Los Alamos.) • Akcie bezprostředně po napadení přístavu Pearl Harbor oslabily, během necelého roku se však jejich kursy opět vzchopily. Zisky společností totiž rostly v důsledku válečných zakázek rostly a s nimi i kursy akcií. • Ceny dluhopisů zůstávaly v průběhu 40. let na velmi stabilní úrovni, protože byly investory chápány jako „bezpečný přístav“ – investice s nízkou volatilitou a s jistou návratností. • Ceny komodit byly regulované státem a strategické materiály byly z velké části na příděl. Kombinace všech těchto faktorů je samozřejmě silně proinflační. Inflace se nemusejí tolik obávat akcionáři, protože zisky podniků rostou společně s inflací. Majitelé dluhopisů se inflace rovněž příliš neobávali, protože se domnívali, že po 2. světové válce se stane totéž, k čemu docházelo po skončení válek dříve v historii: vláda sníží objem peněz v ekonomice, tím poklesnou ceny a reálná hodnota dluhopisů zůstane zachována.

44


Tato politika ovšem nevyhnutelně vede k hospodářskému poklesu a k růstu nezaměstnanosti. Poválečnou depresi zažila i Československá republika v letech 1919–21, kdy se ministr financí Alois Rašín pokusil (zčásti úspěšně) zpětně revalvovat měnu. Hospodářská deprese však vedla k nezaměstnanosti a jeden nezaměstnaný anarchista nakonec na Rašína spáchal atentát. Tehdejší britský ministr financí, Winston Churchill, který praktikoval stejnou politiku tvrdé měny jako Rašín, odnesl poválečnou depresi pouze značným poklesem popularity. Americká vláda v roce 1945 dobře věděla o nepopulárních důsledcích klasické měnové politiky a rozhodla se obětovat měnovou stabilitu pokračování hospodářské prosperity. Pro akcionáře to byl skvělý „deal“; majitelé dluhopisů mohli plakat nebo nostalgicky vzpomínat. Má dnešní situace nějaké podobné rysy s ekonomickou politikou během 2. světové války? Ano: • Federální rezervní systém okamžitě po atentátu na WTC začal praktikovat extrémně volnou měnovou politiku a masivně intervenoval na podporu kursů dluhopisů. Tato uvolněná měnová politika trvala až do roku 2005, kdy „Fed“ začal sazby postupně zvyšovat. I na podzim 2005 se však úrokové sazby držely na úrovních hluboce pod hladinou dlouhodobého normálu. • Prezident, vláda i Kongres zavrhli úvahy o vyrovnaném rozpočtu a začali praktikovat velmi expanzivní rozpočtovou politiku.

•

•

Patrné jsou ovšem i rozdíly: Na rozdíl od 2. světové války neexistuje přídělový systém ani cenové regulace; tyto kroky jsou v současné situaci jednak zbytečné, jednak politicky zcela neprosaditelné. Inflace se nezdá být hrozbou. Druhá světová válka vedla k uzavření hranic a k omezení mezinárodní konkurence, což je faktor vedoucí k růstu cen. V současnosti nedošlo k žádnému omezení mezinárodního obchodu. Naopak, globální ekonomická integrace pokračuje a udržuje ceny většiny spotřebního zboží a potravin na nízké úrovni.

Scénář „Vietnamská válka“ Vzpomínky na období vietnamské války jsou dodnes noční můrou pro majitele dluhopisů i akcií. Vysoká inflace kombinovaná s hospodářskou stagnací a poklesem cen akcií měla ničivý efekt na portfolia cenných papírů na celém světě. Může se tento vývoj opakovat? A proč byl vietnamský konflikt vlastně tak investičně nepříznivý?


•

• •

•

45

Na rozdíl od 2. světové války neměli investoři hned od počátku žádné iluze o dopadu konfliktu na ceny dluhopisů. Jejich ceny postupně klesaly a tím rostla cena dlouhodobého investičního kapitálu pro podniky. Růst nákladů na kapitál se postupně promítal do zisků podniků, což mělo negativní vliv na ceny akcií. Strategické chyby amerických politiků a generálů způsobily neúnosné prodloužení války, což mělo velmi negativní psychologický dopad na veřejnost, včetně investorů. V první polovině 70. let došlo k nahromadění řady nepříznivých jevů: trvající inflace způsobila zánik posledních zbytků zlatého standardu; konflikty na Středním východě způsobily společně s politikou Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) rapidní nárůst cen ropy, který přispěl k další inflační explozi.

Vinou vietnamské války byla 70. léta pro americké investory snad nejhorším obdobím 20. století. Za velké krize během 30. let byly bezpečným přístavem vládní dluhopisy, během 40. a 50. let zase akcie. V 70. letech však nebylo před poklesem úniku. Může se tento scénář opakovat? Navzdory pesimistickým názorům na vývoj v Iráku neexistuje objektivní evidence ve prospěch názoru, že se vietnamský scénář opakuje – po vojenské stránce. Po ekonomické stránce lze již hovořit o tom, že náklady na Irák se řádově blíží nákladům na vietnamskou válku. Pokud jde o schodek federálního rozpočtu, lze prohlásit totéž. Hlavním rozdílem mezi první polovinou 70. let a současností je inflace: tehdy byl zahraniční obchod mnohem méně svobodný než v současnosti. Expanzivní monetární politika se proto rychle promítla do prudkého nárůstu spotřebitelských cen. Jde o stejný rozdíl jako v případě srovnání s obdobím druhé světové války. Scénář „Perský záliv“ Během 90. let se americká vojenská strategie změnila. Důraz je kladen na rychlost, přesnost a minimalizaci ztrát na lidských životech. Tento přístup je nejšetrnější i pro portfolia investorů. Za hlavní znaky této strategie lze považovat následující: • Začátek konfliktu je poznamenán nervozitou a poklesem akciových kursů. • Akcie se vzpamatují již před koncem konfliktu, kdy je jasné, že jeho výsledek bude příznivý. • Měnová politika je krátkodobě expanzivní, podobně jako za 2. světové války. Vzhledem ke krátké době trvání konfliktu lze však nadbytečnou měnovou zásobu rychle stáhnout a předejít tak růstu inflace.

46

•


Díky tomu je na dluhopisy opět pohlíženo jako na bezpečné cenné papíry.

Je zřejmé, že všechny „příznivé“ vlastnosti konfliktů typu „Perský záliv“ jsou dány v první řadě jejich krátkou dobou trvání. Nyní je již zřejmé, že o krátké době trvání nelze v případě války proti terorismu vůbec hovořit. Co lze tedy realisticky očekávat? Scénář „Válka proti terorismu“ • Úrokové míry byly na počátku (tj. po 11. 9. 2001) nastaveny na extrémně nízkou hladinu. Účelem tohoto opatření bylo poskytnout ekonomice růstový impuls, aby byly překonány účinky psychologického šoku na spotřebu domácností a investiční aktivitu firem – krátce řečeno, aby Amerika neupadla do hospodářské krize. • Vzhledem k nedostatku inflačních tlaků (důvod: již dříve v textu zmíněná konkurence na globálních trzích) a k hrozbě nezaměstnanosti neměl Federální rezervní systém potřebu zvyšovat sazby až do roku 2005. • Mezitím si však trhy již zvykly na prostředí velmi nízkých úrokových sazeb. Historicky rekordně nízké sazby převládly ve většině zemí světa, včetně České republiky a Slovenska. Důsledky terorismu tak překvapivě zasáhly i země, které nikdy nebyly ani předmětem útoku ani základnami teroristů – a tyto důsledky měly paradoxně příznivý dopad na ekonomiky těchto zemí. Svědčí o tom například boom stavební výroby umožněný masovým rozvojem levných hypotéčních úvěrů. Stavebnictví a růst cen nemovitostí pomohly Spojeným státům dostat se z recese, která hrozila po 11. září 2001. Nízká sazby však mimoděk pomohly k růstu i ekonomikám střední Evropy. • Návyk na „nízkoúročné“ ekonomické prostředí trvá doposud, ačkoli „Fed“ již začal zvyšovat základní úrokové sazby. Výnosy dlouhodobých státních dluhopisů však nerostou, stejně jako dlouhodobé hypoteční sazby zůstává velmi nízké. (Hovoříme o USA, ale stejně dobře bychom mohli mluvit o většině evropských zemí, včetně Česka a Slovenska.) • Je možné, že sazby dlouhodobých úroků zůstanou nízké až do příštího cyklu snižování základních (tj. krátkodobých) sazeb. To by mohlo znamenat víceméně permanentní nastolení prostředí nízkých úrokových sazeb a nízkých výnosů pevně úročených cenných papírů. • Válka proti terorismu – na rozdíl od většiny válek v minulosti – neklade překážky zahraničnímu obchodu. To se promítá nejen do nízké inflace spotřebitelských cen, ale také do užších obchodních marží a tedy do nižších podnikových zisků. Podobně jak klesají výnosy pevně úročených cenných papírů, klesají i očekávané výnosy akciových investic.


47

Vliv války proti terorismu na pojišťovnictví Jelikož válka proti terorismu má charakter konfliktu nízké intenzity, škody způsobené na majetku i lidské ztráty jsou poměrně malé. Odtud nepramení žádné nebezpečí pro stabilitu pojišťovnictví jakožto odvětví. Největší riziko plyne ze strany, kterou by většina laiků nečekala. Tímto rizikem jsou nízké výnosy cenných papírů – tedy nízké výnosy pojistně technických rezerv životních pojišťoven. Většina životních pojišťoven poskytuje klientům dlouhodobé garance minimálních výnosů. U kapitálového životního pojištění hovoříme o technické úrokové míře (TÚM), kterou ve většině zemí určuje ministerstvo financí. U anuit (doživotně vyplácených rent z naspořeného kapitálu) se používá termín Guaranteed Anuity Rate (GAR; český ekvivalent není rozšířen, protože na rozdíl od anglosaského světa jsou zde anuity velmi neobvyklým pojišťovacím produktem). Sazby TÚM a GAR nelze snížit pro kontrakty již v minulosti uzavřené. V současnosti stále například v Británii existuje velké množství kontraktů uzavřených v období vysoké inflace 80. let, které svým držitelům garantují i vyšší než 10 % roční výnosy. Pro pojištěnce jsou velmi výhodné, ale ohrožují stabilitu pojišťovnictví jako celku. Nejstarší životní pojišťovna (ŽP) na světě – britská Equitable Life (EL) – se stala obětí nízkých úrokových sazeb. EL přežila i dlouhé období nízkých úrokových sazeb a nízkých marží v 19. století. Ještě počátkem roku 2000 stála Equitable Life na vrcholu britského pojišťovnictví díky své tradici a nadprůměrně dobrému kmenu pojištěnců. Koncem roku 2000 byla EL nucena oznámit, že přestává přijímat nové klienty a že stávající klienti se musejí smířit s nižšími výnosy. V britském pojišťovnictví však funguje zákon, který zaručuje pojištěncům jistou minimální míru výnosů, což vedlo v parlamentu k diskusím, zda má vláda poskytnout finanční kompenzaci klientům, kterých se snížení výnosů týká. Případ se nyní řeší na půdě finančního výboru. Kořeny problémů EL leží ve zhruba 90 tisících pojistných smluv, které byly uzavřeny v období vysoké inflace 70. a raných 80. let. Tyto smlouvy obsahují časovanou bombu v podobě vysokých zaručených výnosů z anuit. V době úpisu těchto smluv ležely tyto garantované anuitní sazby (Guaranteed Annuity Rates – GAR) hluboce pod hladinou běžných tržních sazeb. Po dezinflaci a poklesu úrokových sazeb v 90. letech se však GAR dostaly o čtvrtinu nad úroveň tržních úrokových sazeb. (Nešlo tedy o TÚM, ale mechanismus byl naprosto stejný: také v tomto případě šlo o šok z dezinflace). EL se již od roku 1994 snažila právními prostředky minimalizovat potenciální náklady spojené s GAR. Nakonec se případ dostal až do Sněmovny lordů, kde pětice tzv. law lords (ekvivalent Ústavního soudu) jednohlasně rozhodla, že

48


EL musí plně dodržet své závazky. EL byla nucena tento problém řešit na úkor smluv bez GAR, čímž získala asi 1,5 mld. GBP. To však nestačilo. Dalších zhruba 750 mil. GBP bylo kryto zajišťovacími smlouvami, avšak ani to nestačilo a zhruba stejně velká suma zůstala nekrytá. Snaha spojit se s kapitálově silnějším partnerem selhala. EL poté přestala přijímat nové klienty a oznámila stávajícím, že mohou počítat s výnosy až o procentní bod horšími v důsledku nucené změny investiční strategie, kterou pojišťovna musela přizpůsobit novým podmínkám. (Šlo o změnu struktury portfolia ve prospěch bezpečných, avšak méně výnosných vládních obligací.) Průběh celého případu a skutečnost, že k takovéto situaci vůbec mohlo na přísně regulovaném britském finančním trhu dojít, je nyní předmětem mnoha diskusí. Případ pravděpodobně skončí prodejem větší části EL a přijatelným kompromisem pro klienty. Důvěra v britské pojišťovnictví je však narušena.

Historická paralela: úrokové sazby v 19. století Lze ukázat, že současná „nízkoúročná ekonomika“ není v historii ojedinělá. Nejbližší obdobu poskytuje Velká Británie a USA během mírových období 19. století. Po skončení napoleonských válek došlo k uvolnění mezinárodního obchodu. V roce 1817 David Ricardo publikoval Principy politické ekonomie & zdanění, čímž poskytl teoretický základ další liberalizaci obchodu. Postupně byly rušeny ochranářské zákony a monopolní obchodní společnosti (například britská East India Company) ztrácely svůj význam. Technický pokrok měl za následek všeobecný pokles cen. Během 19. století klesal britský cenový index v průměru o 0,47 % ročně. Nynější termín „globalizace“ dokonale odpovídá rozvoji objemu zahraničního obchodu a mezinárodních investic v 19. století. Jak se globalizace obchodu promítá do inflace? Stručně řečeno, liberalizace trhů společně s technickým pokrokem způsobuje zvýšení intenzity konkurence, což má dezinflační či dokonce deflační tlaky. Samotná svoboda obchodu a kapitálových toků by však nemohla způsobit trvale nízké úrokové míry. Další nutnou komponentou je nízkoinflační měnová politika. Během 19. století byla zabezpečována klasickým zlatým standardem, v současné době tuto roli převzala politika inflačního cílení provozovaná nezávislými centrálními bankami. O tom, že dnešní centrální banky jsou méně politicky závislé než kdykoli předtím, není sporu. Když před několika lety naléhali evropští politikové Evropskou centrální banku ohledně uvolnění monetární politiky, Wim Duisenberg odpověděl legendární větou „slyším vás, ale neposlouchám“. Britská centrální banka získala v roce 1997 pravomoc samostatně stanovovat cíle monetární politiky,


49

přičemž desítky let předtím šlo o doménu ministerstva financí – však také britská inflace v průběhu 50. až 80. let patřila k nejvyšším v Evropě. Vysoká míra nezávislosti České národní banky je rovněž mimo diskusi. Kromě změny legislativy v oblasti centrálního bankovnictví přispěl k aplikaci nízkoinflačních politik také pokrok v oblasti teorie měnové politiky. V roce 1993 publikoval John B. Taylor průkopnický článek o pravidlech měnové politiky (Discretion versus policy rules in practice), který se v následujících letech stal základnou pro praxi inflačního cílení. Tento typ monetární politiky se v nedávných letech stal dominantním přístupem. Vraťme se na chvíli zpět do historie. Průměrná americká inflace v letech 1871–1901 činila díky kombinaci uvedených faktorů -1,55 % ročně. Z uvedených grafů (č. 1 a 2 v příloze) vyplývá, že výnosy státních cenných papírů s dlouhou durací se mohou pohybovat i několik desítek let na úrovni kolem 3 % p.a. nebo i níže. Rovněž se ukazuje, že je velmi problematické určit jakýsi dlouhodobý normál, kolem něhož sazby kolísají. Například výnosy amerických vládních i podnikových dluhopisů klesaly v průběhu čtyř desítek let (1860–1900) prakticky monotónně, bez jakýchkoli známek kolísání kolem „normálu“. Úrokové sazby v nedávné a vzdálenější historii Podíváme-li se na historii dluhopisových trhů komplexně, zjistíme, že „normální“ výnos dluhopisů se v každém období výrazně lišil. Závisel přitom na nejrůznějších ekonomických faktorech, z nichž podstatný vliv měla inflace. Pro ilustraci můžeme použít výnosy britských konzol, což jsou státní dluhopisy s nekonečnou dobou splatnosti s kupónem 2,5 %. Tento cenný papír se na londýnské burze obchoduje již několik století a představuje proto ideální studijní materiál pro komparaci dlouhodobých trendů na finančních trzích. Již letmý pohled na historii výnosů konzol prozradí, že definovat „dlouhodobý normál“ je obtížná úloha. Vezmeme-li aritmetický průměr výnosů za dvě století (1800–2001), obdržíme číslo 4,71 %. To však nic neznamená, protože průměr za novější období (1970–2001) byl více než dvojnásobný: 9,74 %. Pokud bychom počítali celé poválečné období, dobrali bychom se k číslu 7,68 %. Na druhé straně průměr za období 1998–2003 – tedy za dobu, během které Bank of England aplikovala nezávislé inflační cílení – činil pouze 4,8 %. To je číslo pozoruhodně blízké průměru za dvě století. Průměr za viktoriánské období (1837–1901) představoval pouhých 3,09 %. Toto období je pro nás zajímavé z toho důvodu, že šlo o éru globalizace a neinflačního hospodářského růstu díky masivnímu zavádění nových technologií – viktoriánská doba tedy měla v zásadě stejné charakteristiky, jaké vykazuje současnost.

50


Podle volby období, které považujeme za reprezentativní, můžeme považovat za „normální“ výnosy dlouhodobých státních dluhopisů jakékoli číslo z intervalu á3,09; 9,74ń procenta. Vzhledem k charakteristikám současného prostředí je zřejmě rozumnější počítat s dlouhodobým průměrem spíše u spodní hranice uvedeného intervalu. Zmíněný průměr z let 1998–2003 v hodnotě 4,8 % může být jedním z vhodných čísel. Firma Global Financial Data nedávno zpřístupnila i jiné časové řady. Patří mezi ně i benchmarkové francouzské státní dluhopisy s dobou splatnosti 10 let a kompozitní index německých státních dluhopisů. Ty jsou pro nás zajímavé z toho důvodu, že za několik let se ČR patrně stane členskou zemí eurozóny společně s Francií a Německem – výnosy českých dluhopisů naváží na dlouhodobou historii (viz graf č. 6). Je zřejmé, že během 90. let došlo k podstatnému snížení výnosů v souvislosti s uváděním Maastrichtských kritérií do praxe. Tento trend pokračoval i po roce 2000 a po 11. 9. 2001 se ještě více zrychlil. V současnosti se výnosy eurových státních dluhopisů pohybují v hodnotách, jaké byly obvyklé během nízkoinflačního 19. století, případně ještě v průběhu první poloviny 20. století. Průměrný výnos desetiletého francouzského státního dluhopisu v rozmezí let 1820 až 1969 činil 4,3 % (během let 1830–1913 činil průměr 3,9 %). V průběhu vysokoinflačního období 1970–1990 činil průměrný výnos 10,8 %, zatímco průměr za období 2002–červenec 2004 byl rovněž 4,3 %. Stejné zjištění platí i pro Německo. Průměrný výnos německých vládních dluhopisů (index je bez specifikace doby splatnosti) během období 1830–1913 dosahoval výše 3,9 %. Stejné hodnoty dosahoval index výnosů německých eurových dluhopisů také během období 2002–červenec 2004. Relativně nízké výnosy dluhopisů během posledních několika let tedy nejsou ničím mimořádným – v delším historickém srovnání jsou tyto hodnoty naprosto běžné. Přesto se občas setkáváme s tím, že za typické hodnoty výnosů pevně úročených cenných papírů jsou považovány výsledky statistik z let 1960–2002, 1926–2001 a podobně. Tyto hodnoty ovšem mohou být hrubě zavádějící. Reakce životních pojišťoven na nízké sazby V souvislosti s nízkými výnosy během 19. století se samozřejmě naskýtá otázka, jak se s nimi vyrovnaly tehdejší životní pojišťovny. Reakce byla v zásadě trojího typu: •

Vlna bankrotů Jak ukazuje graf č. 7, deflace v průběhu let 1868–1878 dokázala zredukovat počet amerických pojišťoven na méně než polovinu. Během tohoto


51

období bylo uzavřeno 98 pojišťoven, z čehož ve 32 případech šlo o bankroty typu „tvrdého přistání“ s velmi negativními důsledky pro majetek pojištěnců. (Celkové ztráty činily 35 miliónů tehdejších dolarů, což by v přepočtu na podíl HDP činilo 40 miliard dolarů z roku 2002.) Období 1868–1888 bylo érou dlouhodobé stagnace, kdy celkový objem životního pojištění v USA stagnoval bez ohledu na růst peněžní zásoby, počet obyvatel a celkového HDP. Dynamický rozvoj životního pojišťovnictví nastal teprve po roce 1900, kdy v důsledku objevu zlatých ložisek na Aljašce a došlo k růstu objemu peněz v ekonomice (ekvivalent expanzivní monetární politiky), která měla za následek růst inflace, úrokových sazeb a ziskových marží pro životní pojišťovny. •

Produktové inovace Nízké výnosy vedly v druhé polovině 19. století k řadě inovací, jejichž cílem bylo nabídnout klientům atraktivní produkt bez nutnosti garancí výnosů ze strany pojišťovny. Velkou oblibu si získaly produkty na bázi odložených dividend (deferred-dividends products). Z nich byly zvláště rozšířené skupinové pojistky, tzv. tontiny (podle neapolského bankéře L. Tontiho) zavedené pojišťovnou Equitable Life Assurance Society. Tontina byla životní pojistka na dobu určitou (obvykle 10, 15 nebo 20 let). Každý účastník tontiny platil pravidelně pojistnou prémii do společného fondu. Pokud některý z účastníků zemřel, oprávněné osoby obdržely odbytné ve výši nominální částky, kterou klient zaplatil, tj. bez jakéhokoli zhodnocení. V prostředí dlouhodobé deflace to nebyla nepřijatelná podmínka. Jinou produktovou inovací byla pojistná bratrstva (assurance fraternities). Šlo v zásadě o družstva, jejichž členové se zavazovali vyplatit pozůstalým konkrétní částku v případě úmrtí některého člena. Bratrstva se tak vyhýbala problému shromažďování pojistných rezerv a jejich zhodnocování. Jejich problémem byla uzavřená členská základna a problémy s náborem mladších členů v průběhu stárnutí kmene. Bratrstva postupně částečně zbankrotovala, částečně se přeměnila na regulérní pojišťovny na družstevním principu (mutuals). Některá bratrstva však existují a poskytují pojistné služby dodnes, jako například Czechoslovak Fraternal Life (zal. 1854 v St. Louis, Missouri) nebo Knights of Columbus (katolické bratrstvo, zal. 1882). V současnosti však již bratrstva poskytují standardní pojistné produkty. Na rozdíl od pojišťoven fungují na neziskovém principu. Všechny produkty, které byly populární v 19. století, měly společnou vlastnost: vyhýbaly se pravidelnému připisování výnosů – neřkuli garantování výnosů – tak, jak to činí v současnosti nejoblíbenější český pojistný produkt, kapitálové životní pojištění. Pojišťovny v 19. století, které se snažily garantovat výnosy, z velké většiny zkrachovaly.

52


•

Rozšíření investiční strategie Pojišťovny investovaly zpočátku velmi konzervativně, zejména do vládních dluhopisů a hypotéčních zástavních listů. Později, s postupujícím poklesem výnosů těchto nástrojů, začaly poskytovat půjčky podnikatelským subjektům, zejména z odvětví stavebnictví, železnic a zahraničního obchodu. Byly též využívány municipální dluhopisy, jejichž výnosy byly o něco vyšší než výnosy vládních papírů. Kvantitativní údaje nejsou k dispozici, avšak R. Pearson z University of Hull uvádí, že pojišťovny, které diverzifikovaly do širšího spektra těchto nástrojů, dosahovaly vyšších výnosů při nižším riziku. Menší pojišťovny, které nebyly schopny dostatečně diverzifikovat – uvádí Pearson – udržovaly z větší části své rezervy v málo výnosných vládních dluhopisech. Pojišťovny tehdy téměř vůbec neinvestovaly do akcií, pokud ano, šlo o zanedbatelné částky. V současném vyspělém světě došlo k obdobnému pádu úrokových sazeb a výnosů obligací jako v 19. století. Rozdíl je pouze ten, že zatímco k poklesu výnosů státních dluhopisů z 6,5 % na 3,5 % potřebovala tehdy Amerika 20 let (1861–81), v nedávné minulosti poklesly průměrné výnosy státních dluhopisů skupiny G7 z 8,5 % na úroveň pod 3,5 % během doby podstatně kratší (1995–03). Rekordně nízké hodnoty pod 4 % byly sice již v průběhu roku 2004 překonány, avšak návrat do hodnot typických ještě pro začátek 90. let není v dohledné době reálný. Prozatím je příliš brzy odhadovat vliv tohoto vývoje sazeb na dlouhodobou prosperitu ŽP. Vliv poklesu výnosů byl totiž prozatím kompenzován růstem tržní hodnoty dluhopisů, což se příznivě odrazilo na prosperitě amerických ŽP, které do dluhopisů investují drtivou většinu aktiv. Tento příznivý vliv poklesu sazeb má ovšem jen časově omezenou platnost – jakmile se pokles sazeb zastaví, jsou kapitálové výnosy z dluhopisů u konce.

Závěry •

•

• •

Největším nebezpečím plynoucím z globálního terorismu pro pojišťovnictví nejsou přímé materiální a lidské škody, nýbrž nepřímá hrozba: pokles výnosů z finančního umístění pojistně-technických rezerv. Nízké výnosy cenných papírů (převážně pevně úročených) jsou způsobeny politikou centrálních bank (především amerického Federálního rezervního systému), které se takto snažily překonat nepříznivé ekonomické důsledky terorismu. Pokud budou teroristické úroky formátu Madridu či Londýna pokračovat, může být nastoleno dlouhodobé prostředí nízkých sazeb. K tomu přispívá i jinak příznivá skutečnost, že světový obchod má vysokou míru svobody a konkurence. Ta pomáhá udržovat nízké ceny, což umožňuje centrál-


• •

•

53

ním bankám nezvedat úrokové sazby více, než je absolutně nezbytně nutné. Současná světová ekonomika tak v mnohém připomíná 19. století: zejména pokud jde o nízkou inflaci a nízké úrokové sazby. Pojišťovny (zejména životní) musí vážně počítat s alternativou, že výnos z vládních cenných papírů se bude dlouhodobě pohybovat kolem 4 % p.a., výnos z korporátních dluhopisů investičního stupně kolem 5 % p.a. a inflace v rozmezí 1–3 % p.a. Toto prostředí nemusí být na překážku hospodářskému růstu a může proto převládat i během následujících několika desetiletí. Vzhledem k tomu, že stabilita pojišťoven není makroekonomicky tak klíčová jako stabilita bankovního sektoru, nemůže tento sektor seriózně počítat s jakoukoli pomocí ze strany státu ve formě sanací či dotací.

Zdroje • •

• •

Monson, Guy: „The Wisdom of Mrs. Bennet“. Sarasin Investment Comment, April 2003 Murphy, Sharon Ann. „Life Insurance in the United States through World War I.“ EH.Net Encyclopedia, edited by Robert Whaples, August 15 2002 http://www.eh.net/encyclopedia/contents/murphy.life.insurance.us.php Dr. Robin Pearson, University of Hull (osobní korespondence) Homer, Sidney, and Sylla, Richard: „A History of Interest Rates“. Rutgers Univesity Press, 3rd Edition, New Brunswick, NJ, 1996 www.globalfindata.com

Grafy Grafy na následujících stránkách vychází z níže uvedených zdrojů. Jejich znázornění je pouze ilustrační. • • •

Grafy 1-6: Homer, S., Sylla, R., Global Financial Data. Graf 7: Murphy, S.A., Life Insurance in the United States through World War I. Graf 8: Yardeni, E., http://www.yardeni.com/

konzoly

8%

krátkodobé komerční papíry 7%

6%

5%

4%

3%

2% 1820

1830

1840

1850

1860

1870

1880

1890

1900

1895

1900

Graf 1: Výnosy britských cenných papírů

7%

6%

5%

4%

3%

2% 1860

1865

1870

1875

1880

1885

1890

Graf 2: YTM, americké státní dluhopisy 1860–1900

14 % 13 % 12 % 11 % 10 % 9% 8% 7% 6% 1871

1874

1877

1880

1883

1886

1889

1892

1895

1898

1901

1897

1902

Graf 3: Index spotřebitelských cen, USA 1871–1901

12 % 11 % 10 % 9% 8% 7% 6% 5% 4% 3% 1857

1862

1867

1872

1877

1882

1887

1892

Graf 4: YTM amerických podnikových dluhopisů 1857–1902

18 % 16 % 14 % 12 % 10 % 8% 6% 4% 2% 0% 1800

1820

1840

1860

1880

1900

1920

1940

1960

1980

2000

Graf 5: Míry výnosu britských konzol

18 %

Francie 10Y benchmark Německo kompozitní index

16 % 14 % 12 % 10 % 8% 6% 4% 2% 0% 1820

1840

1860

1880

1900

1920

1940

1960

1980

Graf 6: Výnosy francouzských a německých státních dluhopisů

2000

350

celkem nových

300 250 200 150 100 50 0 1810

1820 1830 1840 1850 1860 1870 1880 1890 1900 1910

1920

Graf 7: Životní pojišťovny v USA 1810–1920 (zdroj: S. A. Murphy)

7,5 %

6,5 %

5,5 %

4,5 %

3,5 %

2,5 % 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004

Graf 8: Vývoj výnosů dluhopisů v zemích G7

SEZNAM ÚČASTNÍKŮ

Seznam účastníků

Uzi Arad Institute of Policy and Strategy (IPS) Herzliya

Jana Bednářová ČEZ, a.s. Praha

Stephen Ashwell Hiscox Syndicates LTD. Londýn

Pavel Bém primátor hl. města Prahy Praha

Hüseyin Bagci Middle East Technical University Ankara

Antonín Berdych** Asociace pro mezinárodní otázky Praha

Zeyno Baran The Nixon Center Washington, DC

Jaroslav Besperát ČPP a.s. Praha

Josef Beck Velvyslanectví SRN v Praze Praha

Václav Binar PROS & CONS EUROPE, s.r.o. Praha

59

60


Fatih Birol Mezinárodní agentura pro energii Paříž

David Claridge Janusian Security Risk Management Ltd. Londýn

Jørgen Bøjer velvyslanec Dánska v ČR Praha

Daniel Daianu býv. ministr financí Rumunska Bukurešť

Zdeněk Borkovec Ministerstvo obrany ČR Praha

Barbara Day The Prague Society for International Cooperation Praha

Klaus Brill Süddeutsche Zeitung Praha Jan Bubeník Bubenik Partners Praha Theo Butt MARSH Londýn William J. Cabaniss velvyslanec USA v České republice Praha Fraser Cameron The European Policy Centre Brusel Oldřich Černý** Prague Security Studies Institute Praha Alejandro Chafuen Atlas Economic Reserach Foundation Arlington, VA Jim Chang FOXCONN CZ Praha

Michael Dodman Velvyslanectví USA v Praze Praha Petr Dudek Česká redakce BBC Praha Martin Ehl Hospodářské noviny Praha Gabriel Eichler* Benson Oak Praha Marc S. Ellenbogen The Prague Society for International Cooperation Praha Stephen A. Elliot U.S. Department of State Washington, DC David B. Funk U.S. Department of State Washington, DC Frank J. Gaffney Jr. The Center For Security Policy Washington, DC


Curt Gasteyger Programme for Strategic and International Security Studies Geneva Stefan Gehrold Konrad-Adenauer-Stiftung Praha Istvan Gyarmati Geneva Center for the Democratic Control of Armed Forces (DCAF) Geneva Ahmet K. Han Turkish Exporters Assembly Istanbul Patrick Hardouin NATO HQ Brusel Radek Havliš T-Mobile Czech Republic a.s. Praha Aleš Janků T-Mobile Czech Republic a.s. Praha Tomáš Jelínek Donath Burson Marsteller, s.r.o. Praha Petr Ježek BXL Consulting s.r.o. Praha Gen. James L. Jones SACEUR SHAPE Takahashi Karasaki Tokyo Electric Power Company Londýn

Stanislav Kázecký Svaz průmyslu a dopravy ČR Praha Bogdan Klich poslanec Evropského parlamentu Brusel Julian Knapp Aspen Institute Berlin Berlin Petr Koblic Burza cenných papírů Praha, a.s. Praha Edvard Kožušník Senát Parlamentu ČR Praha Adriana Krnáčová Transparency International Praha Veronika Kuchyňová Šmigolová MZV ČR Praha Karel Kühnl ministry obrany ČR Praha Daniel Kumermann MZV ČR Praha Martin Kupka ČSOB Private Banking a.s. Praha Christian Lequesne CEFRES Praha

61

62


Jiří Liška místopředseda Senátu PČR Praha Vratislav Ludvík Pražská plynárenská, a. s. Praha Ichiro Maeda Tokyo Electric Power Company Washington, DC Tamás Magyarics Teleki László Institute Budapest Charles Malinas Velvyslanectví Francie v Praze Praha Jeffrey Manners MARSH Brusel Petr Mareš** býv. místopředseda vlády ČR Praha William F. Martin Washington Policy & Analysis, Inc. Washington, DC Pavel Máša Lidové noviny Praha Graham Meikle Maritime Trade & Transport, Informa Company Londýn Michal Mejstřík EEIP, a.s. Praha

Robert S. Millar Canadian Defence & Foreign Affairs Institute Calgary Dominique Moïsi* French Institute for International Relations (IFRI) Paříž Mike Moore býv. generální ředitel Světové obchodní organizace Ženeva Marek Mroczkowski Unipetrol, a.s. Praha Cameron Munter Velvyslanectví USA v Praze Praha Liviu Muresan EURISC Foundation Bukurešť Edvard Outrata místopředseda Senátu PČR Praha Radka Pavlačíková DHL Express, ČR Ostrava Joseph C. Perkowski U.S. Department of Energy Idaho Falls, ID Jaroslav Plíšek MZV ČR Praha


63

Vladimír Prokop Mezinárodní obchodní komora Praha

Tomáš Sedláček Ministerstvo financí ČR Praha

Martin Říman člen Poslanecké sněmovny PČR Praha

Miroslav Singer Česká národní banka Praha

Roger W. Robinson, Jr.* Prague Security Studies Institute Praha

Přemysl Sobotka předseda Senátu PČR Praha

Kevin Rosner NATO Energy and Security Forum Brusel

Radek Špicar Úřad vlády ČR Praha

Jacques Rupnik* National Foundation for Political Sciences Paříž

Pavel Štalmach Ministerstvo obrany ČR Praha

Michal Růžička Česká redakce BBC Praha

Dominik Štros MARSH, s.r.o. Praha

Michal Ryšavý MZV ČR Praha

Ion Sturza Rompetrol Bukurešť

Gabriel Sanchez-Zinny Atlas Economic Research Foundation Arlington, VA

Jiří Šuchman T-Mobile Czech Republic a.s.. Praha

Konrad M. Scharinger Velvyslanectví Německa v ČR Praha

František Šulc Lidové noviny Praha

Vladimír Schmalz ČEZ, a.s. Praha

Eamon Surry Stockholm International Peace Research Institute (SIPRI) Stockholm

Jiří Schneider** Program of Atlantic Security Studies Praha

Oleksandr Suško Center for Peace, Conversion and Foreign Policy of Ukraine Kyjev

64


Pavel Švarc ČEPRO, a.s. Praha

Milen Velčev býv. ministr financí Bulharska Sofia

István Szabó velvyslanec Maďarska v ČR Praha

Luboš Veselý** Asociace pro mezinárodní otázky Praha

Karel Tlustý Česká exportní banka Praha

Alexandr Vondra** Dutko Global Advisors Praha

Michal Tošovský eStat Praha

Martin Walker United Press International Washington, DC

Petr Vančura Sdružení Zvon Praha

Vlastimil Walter GiTy, a.s. Brno

Ida L. van Veldhuizen-Rothenbücher velvyslankyně Nizozemského království v ČR Praha

Michael Žantovský** velvyslanec ČR v Izraeli Tel Aviv Jan Žižka Euro Praha

* členové poradního výboru PASS ** členové výboru PASS

PODĚKOVÁNÍ

65

Poděkování

Prague Security Studies Institute děkuje všem osobnostem a partnerům, kteří konferenci zaštítili a podpořili. PAVEL BÉM primátor hl. města Prahy WILLIAM J. CABANISS velvyslanec Spojených států amerických v ČR MEDA MLÁDKOVÁ předsedkyně správní rady, Museum Kampa – Nadace Jana a Medy Mládkových PŘEMYSL SOBOTKA předseda Senátu PČR

Partneři • • • • • • •

T-Mobile Czech Republic a.s. Czech Coal a.s. Unipetrol, a. s. MARSH, s. r. o. U.S. Embassy in Prague ČSA, a. s., oficiální přepravce NATO Public Diplomacy Division • Canadian Defence & Foreign Affairs Institute • Musem Kampa - Nadace Jana a Medy Mládkových • Hotel Savoy, Praha

ORGANIZÁTOŘI

67

Organizátoři

Předsednictvo konference: Jiří Schneider Roger W. Robinson, Jr. Programový výbor PASS: Antonín Berdych, Oldřich Černý, Petr Mareš, Jiří Schneider, Luboš Veselý, Alexandr Vondra, Michael Žantovský Výkonný tajemník: Jan Havránek Programový asistent: Marek Dvořák

Tiskový mluvčí: Jan Marian Organizační koordinátor: Vlastislav Vilímek Koordinátor příjezdů: Jan Černý Řidiči: Jaroslav Bican, Roman Brandejský, Luděk Kočvara Personál konference: Jana Drlíková, Tomáš Hájek, Anna Kacerovská, Robert Klán,

68


Kateřina Křížová, Eva Krátká, Jakub Kulhánek, Romana Lantorová, Daniel Lošťák, Jan Lipavský, Alice Savovová, Adel Semlali, Petra Strejčková, Radoslav Srp, Vojtěch Trávníček, Michaela Zápotocká

Kancelář Senátu PČR: Eva Baránková Kancelář primátora hl. města Prahy: Jana Tejkalová

Byznys a bezpečnost: kdo co zaplatí? Mezinárodní konference. Praha, října Zpráva o konferenci

Recommend Documents