Vysoká škola ekonomická v Praze Národohospodářská fakulta
"Být někdy nemocen je zdravé. Zjistíme, že zdraví je k nezaplacení." Komparace dostupnosti zdravotní péče v letech 1918-1938 a 1993-2003 (P R ÁC E ST U DE NT Ů M AG I STER S KÉ H O ST UD I A )
Martin STIBOR
OBSAH ÚVOD ..................................................................................................................................1 1. TEORIE A EMPIRICKÝ VÝZKUM ...................................................................................2 PROBLÉMY KOMPARACE HISTORIOGRAFICKÝCH MATERIÁLŮ ..................................................... 2 KOMPARATIVNÍ METODA .................................................................................................................. 3 KULTURNÍ HISTORIE .......................................................................................................................... 4
2. STATISTICKÁ DATA .....................................................................................................5 3. VÝZKUM ......................................................................................................................7 ZÁVĚR .................................................................................................................................9 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ ............................................................................................... i
ABSTRAKT
Čeští pacienti se domnívají, že státem poskytovaná péče je méně dostupná než dřív. Práce zkoumá a porovnává dostupnost zdravotní péče v Československé republice (1928 až 1938) a v České republice (1993 až 2003) na území Čech, Moravy a Slezska. Počet lékařů výrazně ovlivňuje dostupnost zdravotní péče. Studie stojí na předpokladu, že s lepší dostupností se zlepšuje zdravotní stav obyvatelstva a klesá mortalita. Analýza komparuje historická statistická data. Vypovídací hodnota dat byla diskutována v kontextu kulturní historie a postmoderny. Výzkum potvrdil pokles úmrtnosti při vyšší dostupnosti sofistikované moderní péče. Dílčí zjištění popsané v práci poukazuje na vzrůstající dostupnost zdravotní péče. Autor pokládá za kritickou část analýzy selekci vstupních dat. Vyřazení nevhodných údajů zpřesňuje výsledky a je odpovědností každého badatele.
KLÍČOVÁ SLOVA: zdravotnictví ČSR 1928 – 1938, zdravotnictví ČR 1993 – 2003, historiografie zdravotnictví, mortalita, kulturní historie.
JEL: H400, I180, P460.
ABSTRACT Continuous decreasing Health Care System availability is a big problem in the Czech Republic. This paper compares availability of Health Care in 19281938 and 1993-2003 in Bohemia, Moravia and Silesia. Mortality has been influenced by number of doctors. A decreasing mortality in Bohemia, Moravia and Silesia illustrated higher availability of health care providers and health care. Validity of the date used in the study was discussed in cultural history and postmodern approach context. Lower mortality level verified the hypothesis about increasing availability of Health Care in the Czechoslovak and Czech Republic. Success of the whole study was based on the input data selection. Elimination unsuitable entries was crucial part of the analyse.
KEYWORDS: Czechoslovak Republic health care system 1928 – 1938, Czech Republic health care system 1993 – 2003, health care historiography, mortality, cultural history.
JEL: H400, I180, P460.
ÚVOD Práce se zaměřuje na problematiku dostupnosti zdravotní péče a vlivu na mortalitu v ČSRna území Čech, Moravy a Slezska mezi roky 1928 – 1938 a v ČR v letech 1993 – 2003. Základním stavebním kamenem bylo vytvoření kompaktního datového souboru, který bylo možno zpracovat pomocí statistických programů. Teoretický a empirický základ vychází z potřeby obsáhnout publikace na samotné hranici současného vědeckého poznání, ale zároveň pochopit principy a souvislosti v době zaznamenání statistických dat. Vývoj tématu péče o zdraví je spjat především s moderní společností, kdy se lékařství začíná formovat na vědeckých základech. S rozvojem společnosti došlo k vytvoření systému zdravotního pojištění, které zcela změnilo přístup ke zdravotní péči. Rakousko-uherská
monarchie,
předchůdce
Československé
republiky,
vytvořila zdravotní programy a legislativu, které položily základ pro veřejné československé zdravotnictví. Direktivní nařízení zdravotní stav obyvatel sama o sobě nezlepšila, ale vytvářela podmínky pro lékaře a zdravotnická zařízení. Po první světové válce se ČSR musela vypořádat s péčí o postižené válkou a s nedostatkem finančních prostředků, a to nejenom ve zdravotnictví. Nově vzniklé úřady a nařízení měly předcházet šíření infekčních nemocí a zlepšovat podmínky ve zdravotnických zařízeních. Dle analyzovaných dat se kvalita zdravotní péče zlepšovala až do roku 1938. Druhé období začíná v roce 1993, kdy došlo k významným změnám ve zdravotnictví i v celé společnosti. Privatizace a komercializace zdravotnictví nastolila zcela nové pojetí péče o zdraví. Vznikla nová zdravotnická zařízení vlastněná nebo provozovaná soukromými subjekty, zvyšoval se počet lékařů, ale i pacientů, participujících na českém zdravotnictví. ČR se zařadila po bok ostatních států OECD, kde bylo zdraví vnímáno jako luxusní statek. Tržní mechanismy a stav veřejných i soukromých rozpočtů vedl k hodnocení efektivity vynaložených prostředků na zdravotní péči.
1
Data plánujihodnotit pomocí komparativní metody z pohledu kulturní historie a postmoderny. Oba dva přístupy upozorňují na respektování okolností, kdy, proč a kým, byla data a historické události zaznamenány. A jejich vliv na interpretaci historie. Analýza příčin a důsledků historických událostí je nejčastěji postavena na interdisciplinaritě a porovnávání jednotlivých výkladů „faktů“.Dnes je historie ve všech podobách analyzována na základě kulturního aspektu, což umožňuje vytvářet nová hodnotová schémata. Závěr práce rekapituluje a upozorňuje na zjištění, že dostupnost zdravotní péče se zvyšovala. Toto tvrzení je opřeno o pokles mortality a vzrůstající počet ošetřených pacientů. Celá práce vybízí k používání kritického myšlení při práci s historickými daty a jejich následnou interpretací, které odpovídá poměrům v daném čase a prostředí.
1. TEORIE A EMPIRICKÝ VÝZKUM PROBLÉMYKOMPARACE HISTORIOGRAFICKÝCH MATERIÁLŮ Německý historik a filozof Chris Lorenz ve svém článku Comparative Historiography: Problems and Perspectives z roku 1999 popisuje nejčastější pochybení, kterých se vědci dopouštějí při práci s historiografickými materiály. Historie a historiografie jsou nejčastějizaznamenánygraficky. A to jak v podobě psaného textu, tak i obrazového materiálu jako jsou fotografie a obrazy. Samotné zaznamenání určité dějinné události nezaručuje její nestrannost a objektivnost. Vlastní zachycení události je selektivním výběrem a je nutno pátrat po příčině, proč právě to či ono bylo zaznamenáno. Okolnosti, které motivovaly autora k vytvoření odkazu na konkrétní historickou Komparativní
událost,
přinášejí
metodaumožňuje
bližší
a
zkoumat
přesnější souvislosti,
poznání
historie.
které
historiky
posouvají dál v jejich poznání. Posun není možný bez teoretické přípravy, kteráje spojena s filozofováním naddaným tématem. Badatel je následně schopen pátrat po konkrétních empirických poznatcích, jež následně 2
podrobuje výzkumu.1 Z jeho výsledků vyvozuje závěry. Komparativní metoda se nejčastěji používá při výzkumu historických, politických, sociologických a kulturníchotázek. Závěrem připomíná, že všechny společenské vědy by měly být kritické a je odpovědností každého vědce, aby se snažil co nejvíce „číst mezi řádky“.
KOMPARATIVNÍ METODA Německý historik Jürgen Kocka ve svém článku Comparison and Beyond z roku 2003 analyzuje význam komparativní metody pro zkoumání historie a historiografie. Pozitivní přínos komparace umožnil odpovídat na otázky, které byly do té doby bez odpovědi. Díky této metodě získali historici nástroj, který
jim
umožnil
„rozmotávat“
historii.
2
Hlavní
výhoda
spočívá
v porovnávání a diskutování alespoň dvou dějinných jevů, které spolu zdánlivě nesouvisejí, a hledáníshodnýchznaků. Proto je často využíván interdisciplinární
přístup.
Autor
upozorňuje
na
obsahovou
rozdílnostheuristiky, popisu, analýzy a paradigmatu. V takto uvedeném sledu by měl probíhat výzkum historických materiálů při použití komparativní metody. Heuristika jako nepostradatelný nástroj před zahájením samotného porovnávání umožňuje badateli připravit se na výskyt problémů a nesrovnalostí, které se v analýze objeví. Deskriptiva napomáhá čtenáři vytvořit představu, v jakém prostředí a za jakých okolností se daná historická událost odehrála. 3 Vlastní analýza „pouze“ vyhodnocuje prostudované materiály a skutečnosti. Jejím výsledkem je potvrzení, nebo vyvrácení hypotézy.
Uvažování o historiografie je možné mnoha různými způsoby. Lorenz (1999) doporučuje tvořit „mapu prozkoumaných míst“. Tento způsob badateli napomáhá koordinovaně lokalizovat již prozkoumané oblasti, z nich je možno vydávat se dále do neznáma. Str. 30, (Lorenz 1999) – klasický postup při výzkumu, kdy si badatel zaznamenává, alespoň ve své paměti nové objevy a poznatky. 2Je nutno podotknout, že ani tento přístup nemůže zaručit, že historici budou docházet ke stejným závěrům a podaří se jim nalézt „tu jedinou pravdivou“ historii, která bude vždy a kýmkoliv dalším interpretována stejně. Právě naopak, komparativní přístup umožňuje kombinovat různé úhly pohledu, a to vše s neomezenou variací různých vědních disciplín. Str. 41, (Kocka 2003). Komparace není vždy použitelná, proto se domnívám, že její použití při porovnání (ne)porovnatelného vede k ještě většímu „zamotání“ historie. 3Nejčastěji se uvádí hospodářsko-politická situace, klimatické a geografické podmínky. 1
3
KULTURNÍ HISTORIE V publikaci Petera Burkeho4, Co je kulturní historie? je možné seznámit se s nejvýznamnějšími milníky vědeckého proudu označovaného jako kulturní historie. Započátky jejího vzestupu jsou označována 70. léta 20. století, kdy došlo ke sjednocení fragmentovaných přístupů ke zkoumání historie. Ve skutečnosti došlo k bi-polarizaci kulturní historie na externí a interní přístup. 5 Stoupenci externího přístupu chápali kulturní historii jako imperiální vědu. Díky kultuře je možné vyprávět příběh nebo deskriptivně popisovat historickou událost s větším či menším zapojením ostatních vědních oborů. Interní proud přišel s obsahovou analýzou pramenů, která se zaměřovala na opakování slovních spojení, jež vyjadřovala autorův postoj nebo genius loci celé společnosti. Kritici obsahové analýzy upozorňovali na omezené možnosti jejího využití při zkoumání deskriptivních pramenů.6 „Karl Popper 7 prohlásil, že nelze pozorovat přírodu bez hypotézy, kterou chceme ověřit, bez určitého principu výběru, který umožní pozorovateli vidět vzorce namísto zmatku.“8 Nová kulturní historie přinesla jiná myšlenková schémata, která umožnila testovat teorie do té doby označované jako neverifikovatelné.9 „Faucault10 vyslovil tezi, že náležitým předmětem studia jsou spíše kolektivní diskurzy než jednotliví spisovatelé, což některé čtenáře šokovalo a jiné lákalo.“11 Burke k tomu uvádí: „Problém pro Faucaltovy následovníky spočívá v tom, že ústřední pojem „diskurz“ podobně jako Kuhnův12 pojem „paradigma“ či Marxův13 pojem
4Profesor
na universitě Cambridge, věnující se kulturní historii, (* 1937), dle (Emmanuel College 2013). 5Str. 9 až 14, (Burke 2011). 6Deskriptivní prameny by měly striktně dodržovat strohý formalistický styl, který umožňuje opakování sousloví a neměl by se v něm vyjadřovat autorův subjektivní postoj. Naproti tomu postmoderní přístup relativizuje význam objektivní s tím, že nic není objektivní, protože autor již samotným záznamem nebo popisem vyjadřuje svůj subjektivní zájem nebo postoj. Dále také str. 32 až 36, tamtéž. 7Britský filozof, (*1902, † 1994), (Krejčí 2002). 8Str. 21, (Burke 2011). 9Str. 60 až 65, tamtéž. 10 Michael Faucault, (*1926, † 1984), francouzský historik, strukturalista a poststrukturalista. (Standford Encyclopedia of Philosophy 2008). 11Str. 76, (Burke 2011). 12Thomas Samuel Kuhn, (*1922, † 1996), historik a teoretik dějin. (Standford Encyclopedia of Phylosophy 2011).
4
„třída“ je jednoznačný.“ Ale sám pokládá řečnickou otázku – existuje pouze jediná pravda?14Současný stav poznání kulturní historie spočinul u vzniku konstruktivismu respektive dekonstrukce. Ke kulturní konstrukci: „John Dewey15 například vyjádřil názor, že jsme to my, kdo vytváří realitu, a že každý jednotlivec si buduje svůj vlastní svět prostřednictvím setkávání jeho já s prostředím.“16 Stoupenci dekonstrukce tvrdí, že historická konstrukce je zásadně ovlivněna sociálními determinanty. Příkladem uvádí dělení Jižní Ameriky španělskými dobyvateli. Konstruktivisté pracují s tím, že tehdejší rozdělení by vzniklo i v případě dělení Jižní Ameriky dnes. Naproti tomu dekonstruktivisté tvrdí, že určující faktorem byli samotní dobyvatelé v daném čase a prostoru a záleželo pouze na nich, kolik územních celků vznikne. Kdyby došlo k dělení dnes, tak by vznikly zcela jiné státy, protože okolnosti jsou jiné.17
2. STATISTICKÁ DATA Analyzovaná data jsou převzata z Ročenek zdravotnických československých a archiválií Národního archivu České republiky. Ročenky zdravotnické československé jsem měl k dispozici na Ministerstvu zdravotnictví České republiky, které má ve svých fondech ročníky 1929, 1930, 1931, 1933, 1934, 1935, 1936, 1937 a 1938. Ročník 1932 nebyl publikován. V následujících ročnících nebylo uvedeno žádné vysvětlení, proč došlo k přerušení. Proto je možné předpokládat, že to bylo způsobeno snižováním výdajů na Ministerstvu veřejného zdraví a tělovýchovy v důsledku hospodářské krize. Statistické příručky Republiky československé z roku 1932, 1934, 1935, 1936, 1937 a 1938, vydávané Státním úřadem statistickým, byly k dispozici ve studovně Českého statistického úřadu v Praze.Dále byla použita souhrnná
13Karl
Marx, (*1818, † 1883), filozof a historik, který ovlivnil dvacáté století. (Standford Encyclopedia of Philosophy 2010). 14Str. 76, (Burke 2011). 15John Dewey, (*1859, † 1952), americký filozof a člen školy Amerických pragmatiků. (Standford Encyclopedia of Philosophy 2005). 16Str. 100, (Burke 2011). 17Str. 102 až 114, tamtéž. S tímto tvrzením se řídí stoupenci alternativní historie, kteří si dle svých představ modelují historie podle hesla „coby, kdyby“.
5
data z Historické statistické ročenky ČSSR, z roku 1985, vydané Federálním statistickým úřadem. Při sestavování datového souboru bylo nezbytné vypořádat se s nejednotností publikovaných dat.18 Ač všechny „zdravotnické“ ročenky nesou shodný název a byly sestavenyJiřím Říhou19, tak z dnešního pohledu nesplňují základní parametry statistického materiálu. Především jsou strukturálně a obsahověnekonsistentní. Povaha ročenek se přibližuje výročním zprávám, které v současnosti vydávají statistické instituce. Přehledové tabulky publikované v ročenkách Státního statického úřadu měly obdobné nedostatky jako Ročenky zdravotnické československé. Pro dokreslení charakteristiky materiálu bych uvedl například popis trendů v tehdejším lékařském vybavení obsažený v druhém ročníku z roku 1929. V ročence z následujícího roku se sestavitelŘíha zaměřuje na výstavbu vodovodní sítě v Československu. Absence
kontinuálních
kompaktních
statistických
dat
mě
přinutila
publikovaná data zobecnit a agregovat. V důsledku zobecnění bude možné odhadnout jednotlivé trendy i v letech, kdy nejsou data k dispozici. Naopak v ročenkách Státního statistického úřadu byla data natolik agregována, že nevyhovovala použití pro účely mé práce a bylo nezbytné je dopočítávat z dílčích statistik. Pro získání všech ukazatelů nebyla dostupná kompletní data, jako tomu bylo pro celou ČSR. Údaje byly rozděleny do dvou period. První statistická perioda samostatné Československé republiky byla mezi lety 1918 – 1930. Do značné míry kopíruje členění na správní celky a politické úřady zavedené ještě za rakousko-uherské monarchie. První perioda je takto ostře ohraničena z důvodu vzniku samostatné republiky a všelidovým sčítáním v roce 1930.
Neúplnost datového souboru je běžným problémem vyskytujícím se při práci s empirickými a statistickými daty. Analýzy používající souhrnná statistická data, se velmi často potýkají s mylnými závěry. Tyto nedostatky jsou zapříčiněné neúplnosti datového souboru. S neúplností dat je možno se vypořádat pomocí vhodné selekce, jako je použití kratších časových intervalů a použití diskrétního času. Takové zásahy umožní vypustit neúplné části souboru a pokud je operace učiněna správně, neměla by být patrná ani zkušenému kolegovi. Str. 329, (Bang a Tsiatis 2000). Před neuváženými zásahy také varuje článek Data Mining for health executive decision support: an imperative with a daunting future! (Glover, a další 2010). 19Vedoucí úseku statistiky na Ministerstvu veřejného zdraví a tělesné výchovy, položil základy statistiky českého zdravotnictví. 18
6
Druhá perioda byla 1931 – 1938. Moje práce se zaměřuje pouze na zkoumání dostupnosti lékařské péče na území Čech, Moravy a Slezska. Druhé období zkoumané v této práci se zaměřuje na roky 1993 až 2003 v České republice. Byla použita data ze statistik Ministerstva zdravotnictví ČR, konkrétně Ústavu zdravotnických informací a statistiky a Českého statistického úřadu.
3. VÝZKUM Práce má za cíl porovnat úroveň dostupnosti zdravotní péče v období tzv. první republiky a České republiky mezi lety 1993 až 2003. Komparace je postavena na počtu ošetřujících lékařů a vývoji mortality. Získaná data nebylo možné testovat pomocí ekonometrického modelování, protože jejich struktura a metodika zpracování se zásadně rozcházela, a tudíž by případné výsledky byly zkreslené a neměly by relevantní vypovídací hodnotu. Komparace tak není náchylná na zkreslení výsledků a čtenář je případně schopen odhalit, resp. očekávat důsledky jednotlivých úprav a zohlednit je v dalším výzkumu. Data popisující roky 1928 – 1938 byla logicky členěna dle politickogeografického hlediska. Na danémúzemí bylo evidováno 9.378.229 obyvatel a 11.685 lékařů vykonávajících veřejnou lékařskou službu. Všechna výše popsaná data nezahrnují hlavní město Praha. Praha měla ve statistikách vyčleněnou vlastní sekci, která strukturou neodpovídala záznamům pro zbytek republiky. Vesničtí lékaři měli na starost rozlehlejší spádové oblasti, ale pokud bylo potřeba vyhledat lékařskou péči, byla vždy v dojezdové vzdálenosti do 10 kilometrů. S rostoucím počtem populace se zvyšoval i počet lékařů s vlastní praxí. Rozdíly mezi Českem, Moravou a Slezskem byly významné, a lišily se přibližně o 25 %, co do počtu lékařů na 100.000 obyvatel. Další rozdíly jsou zaznamenány mezi podhorskými a horskými oblastmi a městy. Tyto rozdíly nebylo možné generalizovat, protože do příhraničíbyly zahrnuty oblasti s vyšším počtem lékařů než v některých městech zbytku republiky.
7
Lékaři provozující praxi Čechy Rok 1930 1933 1935 1936
Lékaři provozující praxi 5082 5061 5289 6604
na 100.000 obyvatel 71,48 70,43 73,18 91,22
Morava a Slezsko na 100km2 9,76 9,72 10,16 12,68
Lékaři provozující praxi 2011 2291 2064 2557
na 100.000 obyvatel 56,41 63,54 56,90 70,36
na 100km2 7,52 8,55 7,70 9,54
Tabulka 2– Lékaři provozující praxi, Zdroj: Vlastní úprava. Statistické příručky Republiky československé z roku 1932, 1934, 1935, 1936, 1937 a 1938, Praha.
České zdravotnictví od roku 1993 neustále zvyšuje vybavenost lidským kapitálem, kdy dochází ke stabilnímu snižování počtu obyvatel na jednoho lékaře i stomatologa. V roce 1993 připadalo 333 obyvatel na jedno lékaře a v roce 2004 to již bylo 274 obyvatel. Ve stejném období bylo 1711 a 1493 obyvatel na jednoho zubního lékaře. Hodnoty uvedené v Tabulce 3 ukazují vzrůstající efektivitu zdravotnictví a růst kvality služeb a dostupnosti lékařské péče. Zdravotní stav v České republice Rok lékaři stát. i nestát. zař. (přepočt. na PPÚ) počet obyvatel na 1 lékaře (bez zubních ) počet obyvatel na 1 zubního lékaře
1993
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
2003
. 333 1 711
34 928 328 1 687
35 715 321 1 630
36 360 322 1 624
36 677 309 1 573
36 686 318 1 591
36 855 314 1 582
38 330 287 1 527
39 127 280 1 509
39 784 275 1 505
40 037 274 1 493
Tabulka 3 – Souhrnné informace o zdravotnictví ČR, Zdroj: ČSÚ, Zdravotnictví v České republice – vybrané ukazatele, Praha, [www.czso.cz/cz/cr_1989_ts/1301.pdf].Vlastní zpracování.
Mortalita v ČSR i v ČR klesala. V prvním sledovaném období byl rozdíl mezi nejvyšší a nejnižší hodnotou 15 %. Nejvyšší úmrtnost byla ve společnosti v roce 1929. Nejnižší mortalita byla v letech 1934 a 1936. Oba extrémy je možné spojit s hospodářskou krizí, konkrétně s jejím začátkem a následným hospodářským oživením. Dětská úmrtnost kopírovala trend, který se projevil v celé populaci. Mortalita dětí do jednoho roku života byla v Československu vyšší než okolních státech. Mezi lety 1928 až 1937 se mortalita snížila o 19 %. Procentuální snižování úmrtnosti v obou pozorovaných skupinách mělo výrazně rozdílnou dynamiku. Mortalita v celé populaci mezi roky 1993 až 2003 poklesla o 9 %. Výrazné zvýšení efektivity zdravotní péče mělo pozitivní vliv na snižování úmrtnosti dětí do 1 roku života a to o 53 %.
8
Zemřelí na 1000 obyvatel Rok
v celé populaci
celkem do 1 roku
Rok
v celé populaci
celkem do 1 roku
1928
14,9
143,6
1993
11,4
8,5
1929
15,3
139,8
1994
11,4
7,9
1930
13,9
134,5
1995
11,4
7,7
1931
14,1
130,2
1996
10,9
6,0
1932
13,9
131,1
1997
10,9
5,9
1933
13,5
122,4
1998
10,6
5,2
1934
13,0
122,9
1999
10,7
4,6
1935
13,3
117,6
2000
10,6
4,1
1936
13,0
116,8
2001
10,5
4,0
1937
13,1
117,4
2002
10,6
4,1
2003 10,9 3,9 Tabulka 4– Zemřelí na 1000 obyvatel, Zdroj: Vlastní úprava. Historická statistická ročenka ČSSR 1985, Praha. Zdravotnické ročenka České republiky 1993, 1994, 1995, 1996, 1997, 1998, 1999, 2000, 2001, 2002 a 2003, Praha.
Čtenář si v této části již logicky pokládá otázku: Byla zdravotní péče dostupnější a tudíž nižší mortalita v Čechách, na Moravě a ve Slezsku v prvním sledovaném období 1928 – 1938, nebo v druhém období 1993 – 2003? Jednoznačnou odpověď není možno dát, protože by došlo k hrubému nerespektování okolností, které dostupnost péče v daných obdobích ovlivňovaly.
ZÁVĚR Získaná data naznačují jednoznačný trend ve snižování mortality. Otázkou zůstává, zda by se obdobných nebo lepších hodnot nedalo docílit i s nižšími výdaji a menším počtem zdravotnického personálu. Analýza obsažená v této práci je pouze dílčím hodnotícím kritériem, ale může být základem pro další statistickézpracování. Některé parametry je nevhodné testovat pomocí exaktních postupů, a proto dostávají prostor kulturně sociální metody. Kvalita zdravotní péče je laickou veřejností velmi často hodnocena pouze na základě dojezdových vzdáleností, kapacity zdravotnických zařízení a čekací lhůty. Postmoderní přístup k evaluaci všech informací nabízí velmi důležité kritérium při čtení a analyzování jakýchkoliv pramenů. Tím je kritický 9
přístup za použití vlastního rozumu. Publikováno bylo již nespočet článků a prohlášení o stavu českého zdravotnictví, jejichž závěry se daly s téměř 100% jistotou očekávat poté, co čtenář zjistil autorovu příslušnost ke konkrétní zájmové skupině. Právě proto by mělo vznikat mnohem více studií poukazujících na tendenčnost publikovaných PR článků tvářících se jako seriózní zprávy nebo dokonce analytické výstupy. Závěrem, na základě zjištění uvedených v této práci, musím konstatovat, že v letech 1993 až 2003, přes všechna nesčetná negativa zdravotního systému,došlo ke snižování úmrtnosti ve společnosti.
10
SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ Vydané prameny institucionální provenience: Federální statistický úřad. Historická statistická ročenka ČSSR. Editor Josef Holý a Jaromír Žák. Praha: SNTL-Nakladatelství technické literatury, 1985. ŘÍHA, Jiří. Zdravotnická ročenka československá II. ročník. Ročenka. Ministerstvo veřejného zdraví a tělesné výchovy. Praha: Piras akc. spol., 1929. ŘÍHA, Jiří. Zdravotnická ročenka československá III. ročník. Ročenka. Ministerstvo veřejného zdraví a tělesné výchovy. Praha: Piras akc. spol., 1930. ŘÍHA, Jiří. Zdravotnická ročenka československá IV. ročník. Ročenka. Ministerstvo veřejného zdraví a tělesné výchovy. Praha: Piras akc. spol., 1931. ŘÍHA, Jiří. Zdravotnická ročenka československá 1933. ročník. Ročenka. Ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy. Praha: Piras akc. spol., 1934. ŘÍHA, Jiří. Zdravotnická ročenka československá 1934. ročník. Ročenka. Ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy. Praha: Piras akc. spol., 1935. ŘÍHA, Jiří. Zdravotnická ročenka československá 1935. ročník. Ročenka. Ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy. Praha: Piras akc. spol., 1936. ŘÍHA, Jiří. Zdravotnická ročenka československá 1936. ročník. Ročenka. Ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy. Praha: Piras akc. spol., 1937. ŘÍHA, Jiří. Zdravotnická ročenka československá 1937. ročník. Ročenka. Ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy. Praha: Piras akc. spol., 1938. Státní úřad statistický. Statistická příručka Republiky československé. Praha: Státní úřad statistický v komisi knihkupectví Bursík a Kohout, 1932. Státní úřad statistický. Statistická ročenka Republiky československé. Praha: Státní statistický úřad ve spolupráci s nakladatelstvím Orbis, 1934. Státní úřad statistický. Statistická ročenka Republiky československé. Praha: Státní úřad statistický, ve spolupráci s nakladatelstvím Orbis, 1935. Státní úřad statistický. Statistická ročenka Republiky československé. Praha: Státní úřad statistický ve spolupráci s nakladatelstvím Orbis, 1936. Státní úřad statistický. Statistická ročenka Republiky československé. Praha: Státní úřad statistický ve spolupráci s nakladatelstvím Orbis, 1937. Státní úřad statistický. Statistická ročenka Republiky československé. Praha: Státní úřad statistický ve spolupráci s nakladatelstvím Orbis, 1938. Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky. Vývoj zdravotnictví České republiky po roce 1989, Vydáno k 50. výročí ÚZIS ČR. Praha: ÚZIS ČR, 2010. i
Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky. Zdravotnická ročenka České republiky 1993. Praha: ÚZIS, 1994. Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky. Zdravotnická ročenka České republiky 1994. Praha: ÚZIS, 1995. Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky. Zdravotnická ročenka České republiky 1995. Praha: ÚZIS, 1996. Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky. Zdravotnická ročenka České republiky 1996. Praha: ÚZIS, 1997. Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky. Zdravotnická ročenka České republiky 1997. Praha: ÚZIS, 1998. Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky. Zdravotnická ročenka České republiky 1998. Praha: ÚZIS, 1999. Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky. Zdravotnická ročenka České republiky 1999. Praha: ÚZIS, 2000. Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky. Zdravotnická ročenka České republiky 2000. Praha: ÚZIS, 2001. Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky. Zdravotnická ročenka České republiky 2001. Praha: ÚZIS, 2002. Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky. Zdravotnická ročenka České republiky 2002. Praha: ÚZIS, 2003. Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky. Zdravotnická ročenka České republiky 2003. Praha: ÚZIS, 2004. Cizojazyčná odborná literatura a časopisecká studie: BANG, Heejung a Anastasios A. TSIATIS. „Estimating medical costs with censored data.“ Biometrika 87.2 (2000): 329-343. BURKE, Peter. Co je kulturní historie? Překl. Stanislav Pavlíček. 1. vydání v českém jazyce. Praha: Dokořán, 2011. DAKIN, Helen a Sarah WORDSWORTH. „Cost-minimisation analysis versus cost-effecticeness analysis, revisited.“ Health Economics 22 (2011): 22-34. DRUMMOND, Michael F., a další. Methods for the Economic Evaluation of Health Care Programmes. 2. Oxford: Oxford University Press, 1997. Emmanuel College. Teaching & Research, Professor Peter Burke. 2013. Emmanuel College. 6. 4 2013
. GLOVER, Saundra, a další. „Data mining for health exekutice decision support: an imperative with a daunting future!“ Health Services Management Research 23.1 (2010): 42-56. KOCKA, Jürgen. „Comparison and Beyond.“ History and Theory 42.1 (2003): 39-44. LORENZ, Chris. „Comparative Historiography: Problems and Perspectives.“ History and Theory 38.1 (1999): 25-39.
ii
Česká odborná literatura a časopisecká studie: KREJČÍ, Rudolf. „Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity.“ 2002. 6. 4 2013 . Internetové zdroje: Standford Encyclopedia of Philosophy. Dewey's Political Philosophy. 9. 2 2005. Matthew Festenstein. 6. 4 2013 . Standford Encyclopedia of Philosophy. Karl Marx. 14. 6 2010. Jonathan Wolff. 4. 6 2013 . Standford Encyclopedia of Philosophy. Michael Faucault. 17. 9 2008. Gary Gutting. 6. 4 2013 . Standford Encyclopedia of Phylosophy. Thomas Kuhn. 11. 8 2011. Alexander Bird. 4. 5 2013 .
iii
