Byl pozdní večer, první máj večerní máj byl lásky čas. Hrdliččin zval ku lásce hlas, kde borový zaváněl háj... Karel Hynek Mácha

Prezentace filmového projektu „MÁJ“

Byl pozdní večer, první máj − večerní máj byl lásky čas. Hrdliččin zval ku lásce hlas, kde borový zaváněl háj...

Karel Hynek Mácha

PREZENTACE FILMOVÉHO PROJEKTU REŽISÉRA F.A.BRABCE

Film je realizován v koprodukci s Českou televizí za podpory Státního fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie a ve spolupráci se společností Panavision Praha a AFM lighting Europe.

Distribuce : BONTONFILM BEL T F IL M Sekaninova 52, 128 00 Praha 2, Česká republika Tel.: +420 224 936 887, 224 936 890, Fax/Zázn.: +420 224 936 860 E-mail: [email protected] www.beltfilm.cz

_________________________________________________________________________________________________________________

1

BELTFILM


1. HLAVNÍ ZÁMĚR PROJEKTU 1.1 Charakteristika zaměření projektu Filmový projekt s názvem „Máj“ režiséra a kameramana F.A.Brabce je koncipován jako celovečerní hraný film pro celou rodinu. Inspirací pro vznik filmového díla se pro nás stalo vrcholné dílo českého romantismu - báseň „Máj“ Karla Hynka Máchy a její text, prověřený víc než stoletím, převedli autoři scénáře do strhujícího příběhu o věčné lásce a vášni. Naší snahou je také vzdát hold nádherné České krajině a to stejně jako Karel Hynek Mácha vyjádřil vztah k rodné zemi

-

matce,

jíž

posílá

pozdrav

po

ubíhajících oblacích: "Tam na své pouti pozdravujte zemi. Ach, zemi krásnou, zemi milovanou.". V mnoha ohledech navazujeme na film „Kytice“, který v době svého uvedení slavil výrazný divácký úspěch a to návštěvností přes 600 000 diváků. Podobně jako Kytice je i námi připravovaný projekt „Máj“ především odvážným autorsko - režisérským nápadem. I když tuto látku zná každý ze školních lavic, dosud nikdo se jí neodvážil zpracovat filmově. Již po přečtení scénáře je jednoznačné, že kameraman a režisér F.A.Brabec toto dílo ztvární okouzlenýma očima třetího tisíciletí a znovu dokáže, že i na klasika se dá masově chodit do kina. Film je realizován v koprodukci s Českou televizí, za podpory Státního fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie a ve spolupráci se společností Panavision Praha a společností AFM lighting Europe.

1.2. Popis projektu 1.2.1 Historie Máj je nesporně vrcholné dílo českého romantismu. Máj je vlastně více

méně-věrným

přepisem

skutečné

události

zasazené

poněkud jinak, než je tomu ve skutečnosti, přesto však do reálně existující krajiny. Mácha si skutečně nemusel postavu otcovraha vymýšlet podle nějakého podřadného loupežnického románu, protože v Podbezdězí před Máchovým příchodem do kraje, kde otcovrah skutečně žil, kde otcovraždě došlo, dokonce šlo o zločin z milostných důvodů, a co je zvláště příznačné, _________________________________________________________________________________________________________________

2

BELTFILM


stalo se tak v měsíci květnu, tedy v máji. Ani pro postavu Viléma nemusel Mácha hledat nějaký literární předobraz. Je v ní spodobněn severočeský loupežník Václav Kumr, s nímž se Mácha mohl, kdyby o to nějak zvlášť stál, setkat i osobně, protože v době Máchových návštěv Doks byl tento „vysloužilý loupežník“ ještě naživu. Otcovrah

se

jmenoval

Hynek

Schiffner a pocházel z Dubé, malého městečka asi 6 km od Doks směrem na Prahu. Jeho matka se jmenovala Marie Alžběta Tietzová a pocházela také z Doks. Za Hynkova otce se provdala roku 1740. Schiffnerové byli poměrně zámožnou rodinou, živili se pěstováním

chmele

a obchodem

s touto komoditou. Jediný přeživší dítě Schiffnerových, Hynek, se narodil 23. listopadu 1753. Když dospěl, zamiloval se do dcerky dubského kováře. Z důvodů, které už není možné zjistit, nepřál otec synovu milostnému vztahu a odpíral svolit k sňatku svého syna s dívkou z kovárny. Co se mezi otcem a synem stalo v prvních májových dnech roku 1774, lze se jen dohadovat. Patrně došlo k vyhrocení již déle doutnajícího konfliktu. V Hynkovi pak uzrál úmysl zbavit se otce třeba násilím. V sobotu dne 7. května 1774 odešel starý Schiffner pracovat na chmelnici, ležící na jich od Dubé v místě zvaném Saugrund (Sviňský důl). Nikdo na statku nevěděl, kam hospodář odešel. Nikdo, kromě Hynka. Syn se dostal nenápadně na chmelnici tak, že ho otec zabraný do práce ani nezpozoroval. Nic netušícího otce napadl Hynek zezadu a ranami odřezkem chmelové tyče srazil k zemi, kde jej pak, když přepadený ještě projevoval známky života, dobil k smrti. Mrtvolu vhodil do skalního úvozu a zakryl ji. Byl si jist, že zločin zůstane neodhalen. Když se hospodář nevrátil ani příštího dne, začali ho sousedé hledat po celém okolí. Po delším prohledávání lesů a pátrání po polích mrtvolu zavražděného objevili. Na chmelnici se našly neklamné stopy zločinu. Na tak malém městě, jakým Dubá byla a je se patrně

vědělo

o rozepřích

mezi

otcem

a synem a proto byl Hynek předvolán před sezení městské rady a členů magistrátního soudu. Byl jimi obviněn z vraždy svého otce, ke které se krátce na to přiznal. Po výslechu byl ihned uvězněn a krajský kriminální soud v Mladé Boleslavi ho poslal do Dubé. Zločinec _________________________________________________________________________________________________________________

3

BELTFILM


byl poté eskortován do Mladé Boleslavi, kde byl přes dva měsíce vězněn ve sklepě pod kulatou věží tehdejšího kriminálního soudu. Tato budova je po menších úpravách zachovalá dodnes, Mácha ji pouze „přenesl“ na břeh jezera. Senát kriminálního soudu odsoudil Hynka k smrti lámáním v kole. Odsouzenec několikrát žádal o milost, ale nikdy nebyl vyslyšen. Veřejná poprava se konala nedaleko Mladé Boleslavi, v místě dodnes zvaném „Na spravedlnosti“ dne 19. července 1774. Poprava prý byla hrůzná a byla poslední svého druhu vykonanou v českých zemích. Mácha se s tímto příběhem mohl seznámit nejen v Dubé, kudy procházel během své krkonošské pouti, ale ještě pravděpodobněji přímo v Doksech. Z Doks pocházela matka otcovraha a v době Máchova pobytu v Doksech zde žili její příbuzní. Bratranec popraveného Hynka byl dokonce v Doksech šenkýřem a je velmi pravděpodobné, že se s Máchou setkal. Je tedy možné, že básník mluvil v Doksech se starými lidmi, kteří rodinu Schiffnerovu pamatovali, dokonce je i možné, že mezi nimi byli ještě i účastníci kruté podívané na mladoboleslavskou popravu. Drsné rodinné a milostné drama jistě zanechalo mohutnou stopu v Máchově rozjitřené duši a tak se začal rodit první náčrt Máje. Vraťme se však ještě k postavě „strašného lesů pána“ z Máje. Byl jím, jak už bylo řečeno severočeský loupežník Václav Kumr. Narodil se 7. září 1767 ve Vísce, malé osadě vzdálené asi půl druhé hodiny cesty jižně od Bezdězu. Byl nemanželským dítětem, proto si po celý život vysloužil hanlivou přezdívku Webrův Vašek (podle svého skutečného otce, jenž byl panským mušketýrem). Brzy se stal násilníkem, rváčem, zlodějem a pytlákem. Na konci 18. století se stál vůdcem obávané loupežnické tlupy. V roce 1792 byl na Václava vydán zatykač

kriminálním

soudem

v Mladé

Boleslavi, ale zatčen byl až v květnu 1798 v Doksech v hospodě „Na šancích“. Poté byl eskortován do Prahy k dalším výslechům a nato 20 let vězněn v Brně na Špilberku. Až poměrně starý se vrací do rodného kraje, kde

se

mezitím

stal

legendou.

Po

neradostném a trudném konci života zemřel dne 6. března 1843 v rodné Vísce na peci ve statku sedláka Šafránka, v domě č. p. 3. Zemřel tedy 7 let po Máchově smrti… Protože se o Kumrově loupežnické činnosti v celém kraji vyprávělo a zdejší lidé bývalého loupežnického hejtmana znali osobně, nemohla ujít rodící se pověst pozornosti dokského praktikanta Eduarda Hindla (Máchova přítele) a tím ani pozornosti Máchově. Dějiště Máje soustředil Mácha v jedno místo, ač tomu tak ve skutečnosti není. Středem krajinného obrazu se stalo dokské jezero se světelnou a barevnou atmosférou červencového či srpnového léta. Tato jezerní kulisa byla doplněna „bílou věží“ budovy mladoboleslavského _________________________________________________________________________________________________________________

4

BELTFILM


kriminálního soudu a „popravním pahorkem“, na jehož menším vrchu stál kůl a popravčí kolo a na druhém vyšším vrchu bílá kaple. Popravní pahorek existuje dodnes, asi 3 km od dnešního Máchova jezera a přestože jeho reliéf byl značně pozměněn terénními úpravami při stavbě železnice, vyšší vrcholek s kaplí zůstal prakticky nedotčen a každý kdo chce na něj může dojít tzv. alejí vzdechů a v místě, kde kdysi stála bílá kaple rozjímat nad osudem Hynka, Viléma a Jarmily.

1.2.2 Karel Hynek Mácha Představitel českého romantického básnictví a jeden z největších českých básníků se narodil 16. listopadu 1810 v Praze na Újezdě. Otec byl mlynářský pomocník, matka pocházela z muzikantské rodiny a syn po ní zdědil hudební vnímavost. Záhy po Hynkově narození se rodina, postižená finančním státním krachem (1811), přestěhovala do chudé čtvrti kolem kostela sv. Petra, kde Mácha prožil dětství a chlapectví. Chodil do

svatopetrské

farní

školy,

v

letech

1824-30

do

novoměstského gymnasia. V té době (1826) si otec otevřel na Dobytčím trhu (Karlovo náměstí) krupařství, k němuž přiléhal nuzný byt. To už měl Mácha za sebou první básnické pokusy v němčině, označené v rukopise jako Versuche des Ignaz Macha - Pokusy Ignace Máchy (1829). Jsou to sentimentálně romantické básně vzniklé při školním studiu literatury. Roku 1832 ukončil Mácha filosofii a pod vlivem Jungmannových přednášek začal psát české verše uveřejňované většinou v časopisech. První otištěná Máchova báseň je Sv. Ivan (Večerní vyražení, 1831). V té době Mácha, podobně jako většina ostatních studentů, neskrýval své sympatie k povstání Poláků proti ruskému carskému útisku i k ostatním revolučním hnutím v tehdejší Evropě. Účastnil se rozvíjejícího se českého společenského života, hrál v ochotnických divadelních představeních ve Stavovském i Kajetánském divadle a patřil do skupiny spolupracovníků J. K. Tyla . Zde se, už jako student práv, seznámil někdy v zimě 1833-34 s Eleonorou Šomkovou (r1891), dívkou z řemeslnické rodiny. Láska mezi Hynkem a Lori probíhala v bouřlivých zvratech, způsobovaných zejména impulsivním temperamentem Máchovým (jak o tom svědčí intimní básníkův Deník z r. 1835). Tento citový vztah se potom prolínal všemi ostatními Máchovými zážitky a názory na svět. V prvních, ještě předromanticky laděných básních (např. Straba 1829, Vorlík 1831, Svatý Vojtěch 1831, Svatý Ivan 1831, Syn mlynářův 1831 aj.), se Máchovy osobní pocity promítají do látek mytických a historických. Mimořádné nadání umožňovalo Máchovi syntetizovat poznatky získané studiem filosofie - zejména Kantovy (1724 až 1804) a Hegelovy (17701831) - i rozsáhlou četbou cizích spisovatelů (Goetha, Shakespeara, Mickiewicze, Scotta, a _________________________________________________________________________________________________________________

5

BELTFILM


zejména Byrona) a začleňovat je do vlastních myšlenkových a uměleckých postojů, které našly svůj výraz především v osobní lyrice pramenící přímo z životních zkušeností. Vedle studia, četby a lásky bylo Máchovi zdrojem bohatých zážitků cestování. Podnikal dlouhé pěší túry, zvláště od r. 1832; lákala ho zejména místa, kde jeho fantazie mohla nespoutaně dokreslovat pestrý

zbytky dávné minulosti

obraz

života

nesoucí

v

barvy

básníkových snů. Zříceniny osamělých hradů, v podmanivém světle rozbřesků nebo krvavých západů slunce či za svitu plné luny, zrcadlení skal a lesů v hladině rybníků

-

jezer,

to

vše

rozněcovalo

Máchovu obrazotvornost a bylo nejen kulisou, neboť scenérie i vylíčený děj byly v souladu se subjektivními prožitky básníka. Máchova tvorba je stylizována jeho životem a život si Mácha stylizoval podle tvorby, takže ostrou hranici mezi nimi lze těžko najít. Roku 1834 podnikl Mácha svou nejdelší cestu: přes Rakousko a Alpy se vydal do Itálie, kde mimo jiné navštívil Benátky a Terst; své zážitky zpracoval v Deníku na cestě do Itálie Také Máchova historická próza Křivoklad (1834), první díl zamýšlené tetralogie Kat (Valdek, Vyšehrad, Karlův Tejn) z doby Václava IV., je v podstatě promítnutím autorova subjektu do historických dějů a postav. Podobný ráz mají i zlomky dramat s historickými náměty (Bratři 1833-34, Král Fridrich 1832-33, Boleslav 183133, Bratrovrah, asi 1833), usilující po vzoru Shakespearově a Schillerově zachytit stále se opakující, věčně živou problematiku základních lidských vztahů. V některých básních a prózách vznikajících v letech 1833-34 se filosofické otázky koncentrují do obrysů základního rozporu snu a skutečnosti, jejž romantikové velmi intenzívně prožívali. Tento rozpor nabývá u Máchy osobité povahy, utvářené jednak

atmosférou

tehdejšího

stadia

národního

obrození,

jednak

intimním

vztahem

Máchovým k Lori a postupným uměleckým zráním básníkova talentu. Svědčí o tom např. básně

Budoucí vlast

Těžkomyslnost

(1833),

(1833), Noc

(1834), próza Pouť krkonošská (1834), a potom prózy zamýšleného cyklu Obrazy ze života mého, z nichž byly realizovány jen dvě, Večer na Bezdězu (1834), s ohlasem cestovních dojmů, a Marinka (1834). Umělá kompozice této prózy se podobá kompozici opery: je tu "ouvertura" (předehra), dvě dějství _________________________________________________________________________________________________________________

6

BELTFILM


oddělená mezihrami (veršovanými intermezzy) a "finále" (rovněž veršované). Pro Máchu typický osobní konflikt mezi subjektivním a objektivním je vyjádřen v jeho výroku z období koncipování Obrazů: "Až se jen z těch démonických živlů vymluvím, které mne nyní ovládají, vrátím se opět k životu lidu." V posledních dvou letech Máchova života jeho tvorba myšlenkově i umělecky dozrává třemi lyrickoepickými skladbami byronského typu. Je to veršovaný Mnich (1833), próza Cikáni (1835) a báseň Máj. Tragický pocit marnosti života, dominující v Mnichu, je detailněji propracován v Cikánech. V utrpení mladého cikána (jehož slovní portrét je někdy považován za autoportrét Máchův; se jako v ohnisku soustřeďuje tragika všech ostatních postav. Objevují se zde také zážitky z cest po vlasti a z italské cesty. Vznik Máje spadá do r. 1834, napsán byl od podzimu 1835 do jara roku 1836. Subjektivnost zde dostoupila svého vrcholu, básník se ztotožňuje s hlavním hrdinou Vilémem. Děj je podle autorova svědectví záležitostí druhořadou, hlavní jsou úvahy o propastnosti mezi individuálním vědomím toužícím po nesmrtelnosti a neodvratnou nutností zániku fyzické existence.

Největší

míry

objektivace dosáhl Mácha v Máji ve verších, v nichž vyjádřil vztah k rodné zemi-matce, jíž posílá pozdrav po ubíhajících oblacích: "tam na své pouti pozdravujte zemi. / Ach, zemi krásnou, zemi milovanou /". Zde je i jeden ze styčných bodů Máchovy poezie s vlasteneckou

poezií

jeho

současníků, zvláště s poezií J. K. Tyla D, jehož verše z téže doby (1834) v básni Kde domov můj dosáhly vrcholu jeho subjektivity, zatímco v ostatní tvorbě se subjektivita ztrácí. Jeho myšlenková protikladnost našla svůj umělecký výraz v protikladnosti kompozice i jazykových prostředků. „Máj představuje jedinečný soulad obsahu a formy, který vysvětluje uměleckou působivost básně. Specifickou rovnomocninou niterně rozechvělého obsahu je také působivá eufonie, která báseň obestírá zvláštním hudebním kouzlem." (V. Štěpánek) Podobně jako Marinka má i Máj podobu hudebně dramatické skladby (čtyři zpěvy, dvě intermezza). Slovní zásoba Máchova jazyka je převzata z výsledků práce Jungmannovy školy, avšak její zvuková organizace a nalezení dosud netušených významových možností znamená vytvoření základů moderního českého básnického jazyka. Máj byl vydán v dubnu 1836 vlastním nákladem autorovým. Mácha dokončuje v té době právnická studia, myslí na uspořádání svého vztahu k Lori. Získává místo advokátního praktikanta v kanceláři justiciára Durase v Litoměřicích. Mělo dojít konečně i ke sňatku, avšak v plánovaný den svatby byl Mácha pohřben. _________________________________________________________________________________________________________________

7

BELTFILM


1.2.3 Koncepce filmového projektu Máchův Máj je podmanivou básní, jíž podlehly generace. Dosud v Čechách pátým pádem voláme: „Hynku, Viléme, Jarmilo!“ V obecném povědomí je Máchovo dílo ohňostrojem básnivých vizí a vzrušující oslavou přírody. Máj je však i příběhem, a to příběhem strhujícím, sugestivně tragickým, nabitým erotikou a napsaným s nevídanou silou, naléhavostí a moderní odvahou. Epický základ krvavé májové tragédie skutečně existuje a filmový Máj pouze tento tušený děj odkrývá. A stejně jako Mácha „nasycen pověstmi místními“ naložil s nimi volně a po svém, tak i film nasycený Máchou nakládá s příběhem volně a po svém…. Chce tak činit ryze filmovými prostředky – univerzální silou obrazu, silou atmosféry, barev a světla, a silou příběhu a lidských emocí, bez konkrétního času, neboť otázky, které tak vyhroceně a otevřeně nastolil romantismus, jsou nadčasové. Máj je výkřikem

světabolu

a

vpravdě

velkým

romantickým

příběhem.

Filmová

„fiktivní

rekonstrukce

otcovraždy“

rýsuje

milostný

trojúhelník: tři vášně, tři viny, tři smrti, to vše na pozadí přírody, démonické a lhostejné síly, která jako všudypřítomná bytost tepe vlastním rytmem, konfrontována s vášněmi lidskými. Mlynář Schiffner. Zralý muž stavějící na jistotách, pro něž lze obětovat i syna, i cit. Touha po jistotách zjednodušuje svět. Jarmila. Dívka plná smyslné touhy a vášně v mladém a krásném těle, jehož hříchem by bylo nehřešit… A přece jako každá žena čeká na lásku…. Vilém. Vůdce loupežníků a zavržený syn, mladík plný citu a znepokojivých otázek, který nejistoty žití přijal jako výzvu. Teprve láska ho s nimi smiřuje. Tolik nadějí vkládá do lásky!… Drama o třech lidech je násobeno dramatem těch, jejichž povoláním je smrt či „to“, co přijde po smrti. Je dramatem kata, který na mladém odsouzenci vlastníma rukama provedl popravu lámáním kolem, poslední popravu toho druhu v Čechách, a nyní se vrací do příběhu, jejž se snaží pochopit a jehož fatalitou je fascinován a osobně poznamenán. Je dramatem faráře, který dává útěchu, ačkoli ví, že víra nás neuchrání ani před smrtí, ani před strachem z ní. Je

_________________________________________________________________________________________________________________

8

BELTFILM


dramatem bohem opuštěných dětíloupežníků a těch, kteří vědí, že je-li bůh, pak není milosrdný… Střet otce se synem je střetem dvou světů,

mezi

nimiž

uvízla

žena.

Setkání Viléma a Jarmily je osudové, příroda

rezonuje

jejich

milostnou

vášní a tragédie se zdá neodvratná. Je láska to, co dává lidskému životu věčnost? Kat nezná jinou věčnost než smrt… Čí je vina? Je lidský trest málo, nebo hodně? Co zůstalo po tragickém příběhu: Lebka na kůlu? Zřícenina loupežného hradu? Skála nad jezerem? Bez konce láska je, zklamánať láska má. Zůstala příroda, zůstaly otázky a zůstal věčný příběh. Dál odtikává čas, dál hrdliččin zve ku lásce hlas... Stejně jako Máchův odsouzenec stojíme sami tváří v tvář nesmírnosti přírody, lásky i smrti. Filmový Máj chce přispět k tomu, aby síla Máje, jež trvá už 170 let, trvala nadále. Chce, aby dnešní generace poznala Máchovu velebáseň v řeči, jíž nejlépe rozumí. Film přebírá štafetový kolík Máchova příběhu jako ryzí obrazové vyprávění... Obrazová báseň v pravém smyslu slova? Ano! Neboť nelze k tomuto filmu přistoupit jinak než fascinující silou obrazu rovnající se fascinující síle slova. Filmový obraz je mocné médium a dokáže zasáhnout neméně než výjimečný text, ač se ten mnohým může zdát do jiných druhů umění nepřevoditelný. Nebudeme recitovat. Nebudeme opisovat slovy, co kamera dokáže

sdělit

obrazem

a

film

příběhem.

Nebudeme opakovat, co je notoricky známé, a přesto i neznalci Máje porozumí, že řeč je o lásce a nezměrné touze. Dobu nechceme definovat přesně – příběh se odehrává kdysi dávno − a proto ani kostýmy, masky či dekorace nebudou přesně zařazeny. Vlastně by nás to při strhujícím obrazovém vyprávění nemuselo nijak zvlášť zajímat.

Jsme

natolik

oslepeni

láskou

a

jarmarkem přírody, že si ani neuvědomujeme, kde a kdy jsme…Jakkoli jsme však v nepříliš konkrétním a nepříliš vzdáleném „dávnu“, naši mladí, možná velmi mladí hrdinové jsou spíše

_________________________________________________________________________________________________________________

9

BELTFILM


současní. Ačkoli o tom výtvarná stránka filmu či hudba na první pohled nevypovídají, o to víc cítíme, že takto jednáme a cítíme i v dnešních časech…Emoce je pohyb, směr, kterým se chceme vydat všemi – především obrazovými – prostředky. Budeme pracovat s barvou, která nám umožní přecházet z reálna do snových vizí. Budeme pracovat

se

světlem,

které

nám

pomůže

nahlédnout do nejtemnějších koutů světa a lidské duše.

Obnažíme

stín.

Budeme

oslepeni

nesnesitelně jasným bílým světlem, v jehož přezáření objevíme netušené. Budeme pracovat s prostorem, který změníme z niterného

detailu

v úchvatný

obrazový

monument. Budeme pracovat s živly, které nám pomohou pochopit hrdiny a jejich svět, protože příroda bude významným hercem v této tragédii Budeme pracovat s atmosférou, komunikující s hrdiny na každém kroku. Budeme pracovat s časem, který je k lidskému údělu tak neúprosný. Uvidíme tedy obrazy snění mého více než obrazy života mého a doufáme, že toto snění je směr, kterým dokážeme text, prověřený víc než stoletím, převést do strhujícího příběhu o věčné lásce a vášni...

1.2.4 Filmová synopse Probouzející se jarní příroda tiká erotikou jako pekelný stroj. (Příroda nechť je ve filmu postavou děje, všudypřítomnou bytostí, jejíž pravidelný tep je konfrontován s vášněmi lidskými.) Dav vesničanů se šplhá skalnatým zalesněným kopcem k vrcholu. Ruce se zachycují stromů, kořenů, muži postrkují ženské zadky, lesem se ozývá výskot a smích, funící farář peskuje rozdováděné ministranty. Na vrcholu je cíl: bílý kostelík, a odměna: výhled do kraje, jejž kazí druhý vrchol téhož kopce - Šibeniční vrch s děsivými popravčími atributy -hřbitovem. Vesničané odpočívají před začátkem poutní mše: v těle panen a mladíků vře májová krev okolní přírody.Mše jako latinsky moderovaná boží show. Pro každého něco: babky v šátcích mečí fanatickými hlasy nábožné písně a předepsané repliky, fantazie nudících se dětí proměňuje sošné světce

v obry bojující s drakem,

pantátové uzavírají výhodné soukromé smlouvy s Bohem, čisté dívky vroucně prosí o milence, padlé prosí o smilování, zralé nacházejí Boha v mužské ruce, která jim zajíždí pod _________________________________________________________________________________________________________________

10

BELTFILM


sukni, jako se to děje mladičké Jarmile. Ruka patří mlynáři, muži v plné síle, zralému, který by možná mohl být jejím otcem. Jarmila lhostejně hledí na sádrovou sošku anděla − svého dvojníka; její tělo však neprotestuje: milenec nemilovaný může být milenec výtečný... mše

přerušena

vpádem

Vtom je Vilémovy

bandy. Strašný lesů pán je mladý, zatrpklý, zoufalý, a tvrdý. Vesničané jsou

příchodem

vyvržence

paralyzováni. Veselá banda, jíž není nic svaté, obírá vesničany o všechno, co má cenu. Nadávky, kletby. Vilém si osobně vychutnává mlynáře. Mezi těmi dvěma je hodně nenávisti: vypuzený syn ctnostného příslušníka vesnické komunity. Loupež je dokonána. Před odchodem Vilém upadne do očí Jarmily. Tvrdá krusta se rozletí. Vilém si bere dívku sebou v podobě sádrové sošky anděla... Jarmila je zmatena z citů; je příliš jednoduchá na to, aby jim rozuměla. Utíká z dosahu svého tělesného milence (aby se k němu ve Vilémových žárlivých vizích znovu vracela). Cítí se volněji na hřbitově než v kostele. Zde se setkává s posledním pohřbeným, jenž drží stráž.... Také Vilém hledá zpět brnění pro své srdce. Příroda je jeho ozvěnou, les tiší jeho vášeň. Projíždí krajem na koni jako šílený. Vesnice je prázdná, všichni jsou na poutní mši, až na pár staříků. Ve mlýně se dotýká předmětů, zkouší ustlanou postel. Stesk po lidském společenství? Po řádném životě? Vztekle rozbíjí šavlí svou minulost, své dětství, otcovu nelásku. Pryč, okovy!... Němý poustevník - mnich (Básník?) pod Šibeničním vrchem je pro Viléma ideálním diskutérem. Mladík totiž klade otázky, na něž není odpovědi. Proč ho otec vyhnal a zavrhl? Protože pytle s moukou mu byly bůhvíproč balvanem Sisyfovým. Protože nechápal, že synové mlynářů nehledají absolutno a volnost. Protože vždycky kladl otázky a odpovědi, na které mlynáři nemají odpovědi. Protože z jakési vnitřní příčiny nesnášel pravidelný klapot mlýnského kola, který nemilosrdně odměřuje lidský čas. V jedinci odlišném od

ostatních jako by se soustředila

bolest celého světa. Čí je to vina? Jarmilina duše odlétá do lesů za Vilémem, mlynář

zatímco oprašuje

jí

z bílých

mouku.

zad

Smyslná

vášeň není proti přírodě, naopak. Jsou ženská těla, jimž je hříchem nehřešit. A jestliže v nich přece bydlí čistý anděl, prahnoucí po lásce, koho to zajímá? Čí je to vina? Stejně tak mlynářův chtíč pravidla obce skrytě připouštějí. Jakápak tedy vina? Vilémova banda bydlí v zříceninách hradu. Projektuje se do slavné minulosti: veselí loupeživí rytíři, udatní lapkové, výprava _________________________________________________________________________________________________________________

11

BELTFILM


křižáků, voj blanických rytířů − anebo bezprizorní, zavržené děti bez domova? Pitka mimoděk končící na hřbitově. Voda jezera zasyčí, když přijímá dvě žhavá těla. Chladí Vilémův žár. Tiší Jarmilinu palčivost. Setkání. Voda se proměňuje v lávu. Hospoda je plná furiantů. Sebejistý mlynář požívá respekt vesnice, nezdárnému synu v lesích navzdory. Má své jistoty, včetně bílého dívčího těla. Opravdu, má je? Ani příroda už nedokáže tišit Vilémovu trýzeň. Už ho nesmiřuje s nejistotami žití. Dva vrcholy jednoho kopce: na jednom Bůh, na druhém smrt. Nyní je fascinován dvěma kopci Jarmiliných ňader, touží po této nové, zosobněné podobě absolutna. Romantická láska nemůže být šťastná. Chce od nebohé Jarmily příliš, tak tedy alespoň ji chce mít absolutně. Strašlivá žárlivost. Jarmila miluje Viléma celou svou jednoduchou duší! Potkává v něm nádhernou bolest lásky, zatímco jistotu, rozkoš a vzrušení smyslů dál dostává dole ve mlýně. Mezi její a mlynářovo tělo nevstupuje nic dalšího, zatímco do vztahu dvou lesních milenců vstupuje celý svět. Jarmila si zahrává s ohněm, neumí ho uhasit. Mimochodem, požár západu slunce. Krajina hoří. Poutník se v děsivé předtuše úpěnlivě modlí. Vilémova banda zdivočele dráždí bohabojnost řádných lidí. Tragédie je nezvratná. Otec a syn znovu stojí proti sobě: Otcovražda. Manon − Julie − Jarmila čeká na milence na skále nad jezerem marně. Soudce lynč. Dav žene otcovraha s mrtvolou otce v náručí

kolem

hřbitovní zdi. Vilém je uvržen do kobky.

Kapky

ze

stěn

mu

odkapávají čas. Jeskyně stínů. Vězňovy vize.Vzpomínky. Života běh, času let. Jezero znehybní: jeho hladina je chladné, pevné zrcadlo. Vilém čeká na smrt. Klade jí otázky, které ani smrt neumí zodpovědět. To už spíš žalářník, nebo němý mnich, nabízející Vilémovi rozhřešení. Jaképak pokání? Strach z nicoty. Ráno popravy. Dav vesničanů šplhá skalnatým zalesněným kopcem, tentokrát k druhému vrcholu. I na Šibeničním vrchu se budou někteří z nich modlit. Ruce se zachycují stromů, kořenů. Jen ty odsouzencovy mají pouta.

Vilémova

banda nabízí svému vůdci vysvobození. Jaképak

vysvobození? Vilém odmítá. Šibeniční vrch bičuje bouře. Dav znejistí: někdo tu snad s něčím nesouhlasí? Něco není v pořádku? Je lidský trest málo, nebo hodně? Poprava. Vilémova lebka na kůlu. Lámání těla na kole. Melou boží mlýny dost spravedlivě? Svoji víru ztrácí i poustevník neznaboh. Vrací zpět nebesům blesk?

_________________________________________________________________________________________________________________

12

BELTFILM


Jarmila na skále nad jezerem. Může letět anděl jejího těla jinam než dolů? Pekelný stroj přírody však kupodivu nevybuchuje. Dál jen odtikává čas: jaro, léto, podzim, zima − jaro: Hrdliččin zve ku lásce hlas. Epilog: Po sedmi letech přichází do míst děje – Kat vypravěč. Hospoda je dál plná furiantů. Co zůstalo po tragickém příběhu: Lebka? Kříž na hřbitově? Skála nad jezerem? Zřícenina loupežného hradu? Zůstala příroda.

1.2.6 Herecké obsazení Vilém - Matěj Stropnický Jarmila - Sandra Lehnertová Schiffner - Juraj Kukura Kat - Jan Tříska Tietzeová - Nina Divíšková Valdemar - Kryštof Hádek Farář – Vladimír Javorský Loupežnice - Iveta Jiríčková Hindl – Bronislav Poloczek Kamp – Jan Přeučil Varhaník – Filip Menzel

_________________________________________________________________________________________________________________

13

BELTFILM


1.2.6 Tvůrci F.A.Brabec – režie, kamera Absolvent

FAMU

kamera.Umělecké

-

filmová

zaměření

-

celovečerní hraný film ( celkem 14 filmů ), reklamy a videoklipy. Jeho práce

snese

ta

umělecká

nejnáročnější měřítka.Jako

kameraman se podílel na deseti celovečerních

filmech

a

získal

několik cen. Režijně debutoval v roce 1996 filmem Král Ubu. Dalšími filmy, na kterých se podílel režijně i kameramansky byla mimořádně úspěšná Kytice , Krysař a Bolero. Celovečerní filmy (kamera) : Čas sluhů (1989) – režie Irena Pavlásková – Kameramanský debut. Česné uznání na MFF v Cannes 1990, Zvláštní cenu poroty na MFF Montrealu 1990 apod. Volná noha (1990) – režie Julius Matula Stavení (1991) – režie Miloš Zábranský Obecná škola (1992) – režie Jan Svěrák Film byl v roce 1992 nominován na Oskara. Cena za kameru na FF Bellinzone v roce 1992. Smacznego, telewizorku! (1993) – Pavel Trzaska (Polsko) Akumulátor 1 (1994) – režie Jan Svěrák Film zvítězil v týdnu kritiky na MFF v Benátkách 1994. Cena literárního fondu za nejlepší kameru roku 1994. Jízda (1994) – režie Jan Svěrák Český lev za nejlepší kameru roku 1994. Film získal Křišťálový globus na MFF v Karlových Varech 1995. Jméno kódu Rubín (1995) – režie Jan Němec Bestiář ( Irena Pavlásková ) Bathory ( Juraj Jakubisko ) Celovečerní filmy (režie a kamera) Král UBU (1996) režijní debut Film získal Cenu Zdeňka Podskalského za nejlepší debut na festivalu Hrnec smíchu v Novém Městě nad Metují. Celkem 7 nominací na Českého lva : kamera, střih, hudba, architekt, kostýmy, hlavní mužská role, vedlejší mužská role.

_________________________________________________________________________________________________________________

14

BELTFILM


Tři české lvy získal : kamera, hudba, architekt. FAMAFEST 99 (Portugalsko) – Grand Prix za nejlepší režii Kytice (2000)- Celkem 8 nominací na Českého lva : film roku, kamera, střih. hudba. zvuk, kostýmy, architekt, plakát. Čtyři České lvy získal : kamera, hudba, zvuk, plakát.

Krysař (2003) - nejrychleji natočený film Bolero (2004) - nominace Český lev-nejlepší kamera

Videoklipy a reklamy : Vytvořil desítky hudebních videoklipů např. K. Gott, L. Bílá, D. Hůlka, Tři sestry, J. Nohavice, I. Csáková, Sexy Dancers, J.A.R., Daniel Landa, P. Muk, I. Bartošová apod. Spolupráce na tvorbě reklam (cca 150 jako kameraman a 50 jako režisér a kameraman.) Např. Bohemia sekt, Expandia banka, American Express, KB, Commercial Union, Vlasta, Tetra, Nella batole, Bariéry I, II, Amstel Beer, Zlatý bažant, Benzina, Orange-Globtel, Emco, Kolonáda, Jupí Drink apod. Ceny : Anděl: nejlepší videoklip roku: Ave Maria – Lucie Bílá, Rock report - ŽEBŘÍK: nejlepší videoklip roku: J.A.R. – Bulháři, Zlatý klinec (Slovensko) – nejlepší reklama roku: Tetra Pack

Miloš Remeň - producent Pochází ze známé filmařské rodiny filmového střihače Maximiliána Remeně, který byl v roce 2003 oceněn prezidentem Slovenské republiky Nejvyšším státním vyznamenáním za rozvoj Slovenské kinematografie. Po ukončení studia na gymnáziu v Bratislavě nastupuje do zaměstnání ve Slovenské filmové tvorbě Bratislava do dobře známého filmařského prostředí a jako asistent produkce a později jako zástupce vedoucího výroby proniká do hloubky filmové produkce. V roce 1989 se stává produkčním na "volné noze" a po realizaci několika projektů ve vznikajících soukromých filmových společnostech na Slovensku odchází do Prahy, kde delší dobu pracuje jako vedoucí výroby na zakázkových zahraničních projektech v různých filmových společnostech. V roce 1995 se vrací k samostatné produkční práci a řídí výrobu českého projektu "Nejasná zpráva o konci světa" režiséra Juraje Jakubiska. V roce 1997 zakládá vlastní producentskou a výrobní firmu Beltfilm, s.r.o., která byla kromě jiných i producentem projektu „Kuře Melancholik“ (9 nominací Český lev a 3 České lvy) nebo také výkonným producentem filmu „Devátý den“ významného německého oskarového režiséra Volkera Schlöndorffa.

_________________________________________________________________________________________________________________

15

BELTFILM


Filmografie: Asistent produkce: Dedinský sen Perinbaba

režie Fero Fenič / celovečerní film / SFT Bratislava-Koliba režie Juraj Jakubisko / filmová pohádka / SFT Bratislava-Koliba v koprodukci s Taurus Film

Skleníková Venuša

režie Martin Ťapák / celovečerní film / SFT Bratislava-Koliba

Galoše šťastia

režie Juraj Herz / filmová pohádka / SFT Bratislava-Koliba

Vlakári

režie Juraj Lihosit / televizní film / SFT Bratislava-Koliba

Mikola a Mikolko

režie Dušan Trančík / filmová pohádka / SFT Bratislava-Koliba v koprodukci s Taurus Film

Zástupce vedoucího výroby: Roky prelomu I.-IV. Šípová Rúženka

režie Andrej Lettrich / televizní seriál / SFT Bratislava-Koliba režie Stanislav Párnický / filmová pohádka / SFT Koliba v koprodukci s Taurus film

Vedoucí natáčení: Keď boli hviezdy červené

režie Dušan Trančík / celovečerní film / SFT Bratislava-Koliba

Rudý cikán

celovečerní film / zakázková výroba Mirofilm pre Raspail Paris

Vítejte v ráji

celovečerní film / zakázková výroba Mirofilm pro Raspail Paris

Jenny Marx

celovečerní film / zakázková výroba Mirofilm pro Raspail Paris

Mozartove mládí

režie Miroslav Sobota / televizní film / BMG Bratislava

Lepšie byť bohatý a zdravý ako chudobný a chorý

režie Juraj Jakubisko / celovečerní film / Mirofilm

Dlouhá cesta Lukáše B.

televizní seriál / zakázková výroba Mirofilm pro BETA Taurus Mnichov

Fantaghiro II.

režie Lamberto Bava / filmová pohádka / zakázková výroba Mirofilm pro Anfri

Fantaghiro III.

režie Lamberto Bava / filmová pohádka / zakázková výroba Mirofilm pro Anfri

Pomocný režisér: Gemini

režie Pavol Gejdoš / celovečerní film / SFT Bratislava-Koliba

Vedoucí produkce: Constanze Radeckého marš Vídeň

hraný dokument / zakázková výroba pro IN Film a ORF režie Axel Corti / mezinárodní televizní koprodukce / zakázková výroba Alfafilm pro Satel Film

_________________________________________________________________________________________________________________

16

BELTFILM


Composers I – Bach

televizní film / koprodukce Mirofilm a Devine Entertainment Corp. Toronto

Composers II. – Bisset Composers III. – Strauss Řád

televizní film / koprodukce Mirofilm a Devine Entertainment Corp. Toronto televizní film / koprodukce Mirofilm a Devine Entertainment Corp. Toronto

režie Petr Hvižď / celovečerní film / KF a.s. Studio Kadlec

Peter Strohm

televizní film / zakázková výroba Mirofilm pro ZDF

Tělo bez duše

režie Wiktor Grodecki / celovečerní dokument / Mirofilm

Nejasná zpráva o konci světa Nejasná plavba na konec světa Píseň Verony

režie Juraj Jakubisko / celovečerní film / J&J Jakubisko Film / ČT režie Matěj Mináč / dokument / J&J Jakubisko Film

propagační TV spot / režie Juraj Jakubisko / J&J Jakubisko Film

Nejasná zpráva o konci světa I.-VI. V srdci Evropy

TV série - 13 dílů / zakázková výroba pro Image Entertainment

Upřímnou soustrast přeje Lola Šťastný smolař Devátý den

režie Juraj Jakubisko / televizní seriál / J&J Jakubisko Film

režie Laura Siváková / krátkometrážní hraný film

kniha / W.I.P. Česká distribuce / Telepool / Bontonfilm / Beltfilm

A desítky reklamních spotů napríklad pro Elektrolux, Mattel, Remmark, Global Expres, Aport, Dermacol, Seat, Seven, Buderus… Producent: Kuře melancholik

režie Jaroslav Brabec / celovečerní film / Beltfilm ( 9 nominací Český lev a 3 České lvy )

Anglická rapsodie

režie Matej Mináč / celovečerní film / W.I.P./ Beltfilm / ČT

Jan Lucemburský 1310 televizní seriál / Beltfilm / / Bayerischer RundFunk Výkonný producent: Casanova

režie Richard Blank / celovečerní film / Provobis / Bayerischer RundFunk

Der Neunte Tag

režie Volker Schlöndorff / celovečerní film / Provobis / Bayerischer RundFunk

_________________________________________________________________________________________________________________

17

BELTFILM


Jindřich Goetz - architekt Absolvent VŠUP – obor užitá architektura, filmový scénograf a architekt s mimořádným talentem pro historická a velká plátna, člen České komory architektů, Evropské filmové akademie,České filmové a televizní akademie V letech 1991-1995 ředitel AB Barrandov ateliéry Hostivař, 1994 generální ředitel AB Barrandov, množství výstav a ocenění, návrhy interiérů prodejen a restaurací V letech 1966 – 2005 scénografie ke 120 celovečerním filmům a televizním seriálům: FILMOGRAFIE :

Údolí včel (1967) – režie František Vláčil Adelheid (1969) - režie František Vláčil Zabil jsem Einsteina, pánové (1969) – režie Oldřich Lipský Farářův konec (1968) – režie Evald Schorm Koncert na konci léta (1979) – režie František Vláčil Božská Ema (1979)- režie Jiří Krejčík Osada Havranů (1977)- režie Jan Schmidt Jáchyme, hoď ho do stroje (1974) – Oldřich Lipský Nahota (1970)- režie Václav Matějka Vrať se do hrobu! (1989)- režie Mlan Šteindler Lev s bílou hřívou (1986) – režie Lev s bílou hřívou Oldřich a Božena (1984) – Otakar Vávra Katapult (1983) – režie Jaromil Jireš Sestřičky (1983) – režie Karel Kachyňa Hadí jed (1981) – režie František Vláčil Amerika (1993) – režie Vladimír Michálek Stalingrad (1992) (SRN)- Joseph Vilsmaier Král Ubu (1996) – režie F.A. Brabec Zapomenuté světlo (1996) – režie Vladimír Michálek Život na zámku (1996) (TV seriál) Strážce duší (2004) (TV seriál) Český lev:

Král Ubu (1996) .... nejlepší výtvarný počin - vítěz Amerika (1994) .... nejlepší výtvarný počin

_________________________________________________________________________________________________________________

18

BELTFILM


Jaroslava Pecharová – návrhy kostýmů Vystudovala textilní návrhářství v Brně. Od roku 1975 práce ve FS Barrandov a ČT. Specializace na dobový a výtvarný film a kombinaci výtvarných textilních technik a materiálů s odbornou znalostí a praxí historie kostýmů. Práce pro divadlo, televizi, reklamy, videoklipy, spolupráce s významnými fotografy, kameramany a architekty. Návrhy kostýmů pro celovečerní film : Akumulátor (režie Jan Svěrák) Jízda (režie Jan Svěrák) Válka barev (režie Filip Renč) Jméno kódu Rubín (režie Jan Němec) Král Ubu (režie F.A. Brabec) Nominace na Českého lva za Výtvarný počin roku 1996. Kytice (režie F.A.Brabec) Nominace na Českého lva za Výtvarný počin roku 2000. Powers (režie Petr Zelenka) Rok Ďábla (režie Petr Zelenka) Nominace na Českého lva za Nejlepší kostýmy roku 2002 Bolero (režie F.A. Brabec) Bathory ( Juraj Jakubisko ) Bestiář ( Irena Pavlásková ) Návrhy kostýmů pro divadlo : Příběhy obyčejného šílenství (režie Petr Zelenka) – Dejvické divadlo Jiné – styling pro Lucii bílou, Ivetu Bartošovou, Ilonu Csákovou

Distributor – BONTONFILM BONTONFILM je největší českou distribuční společností nejen v oblasti filmové distribuce do kin, ale také v oblasti Home Entertainment. Nemalou část tvoří také značka CČV (Centrum Českého Videa), která přináší divákům české filmy na nosičích VHS a DVD. BONTONFILM zastupuje filmové společnosti UIP: Universal, DreamWorks, Paramount. A FOX International: 20th Century Fox, MGM/UA, Lucas Film. Dále BONTONFILM distribuuje filmy produkované nezávislými evropskými i mimoevropskými producenty. Velkou pozornost věnuje také uvádění českých a slovenských filmů do českých kin.

_________________________________________________________________________________________________________________

19

BELTFILM


Výrobní štáb Scénář : Ivana Nováková, F.A.Brabec Režie / Kamera : F.A.Brabec Producent : Miloš Remeň Výkonný producent : Beltfilm, s.r.o. Casting : Vladimír Ondráček, Locall casting Architekt : Jindřich Goetz Kostýmní výtvarník: Jaroslava Pecharová Masky : Ivana Chlostová Výprava: Jan Koděra Koproducent : Česká televize, šéfproducent Jaroslav Kučera Dramaturg ČT : Bedřich Ludvík Vedoucí produkce : Jaroslava Halmiová Vedoucí produkce ČT : Jiří Koštýř Stavba : FilmDekor Architekt stavby : Jaromír Švarc Partneři : AFM LIGHTING EUROPE PANAVISION PRAHA Projekt vzniká za podpory Státního fondu České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie

_________________________________________________________________________________________________________________

20

BELTFILM

Byl pozdní večer, první máj večerní máj byl lásky čas. Hrdliččin zval ku lásce hlas, kde borový zaváněl háj... Karel Hynek Mácha

Recommend Documents