Byl krásný den začátkem školního roku, někdy uprostřed září. Žačka místního gymnasia, více než šestnáctiletá Jitka přišla v jakési běžné záležitosti

JITKA

Byl krásný den začátkem školního roku, někdy uprostřed září. Žačka místního gymnasia, více než šestnáctiletá Jitka přišla v jakési běžné záležitosti do kabinetu svého profesora, který na gymnasiu vyučoval fysiku a tělocvik. Byla jen tak lehce oblečená, jako všechny mladé dívky jejího věku. Protože to byla snad nejhezčí dívka z celé třídy, profesorovi náhle padl do oka její vzhled, tím spíš, že vzhledem k vedru neměla podprsenku, jinak měla nádherné modré oči, perfektně upravené vlasy, smyslně oblé boky a krásné štíhlé nohy, ve vedru samozřejmě bez punčoch. Profesor ji posléze vyzval, aby se posadila a nabídl jí skleničku bílého vína; překvapená Jitka s rozpaky přijala, usedla naproti němu a způsobně upíjela víno. Nevěděla, co si má o tom myslet, protože ještě zdaleka nebyla plnoletá a zmocnilo se jí podivné, kupodivu nikoli nepříjemné tušení. Viděla, že si ji profesor se zájmem prohlíží, ovšem nikoli jako nějakou obyčejnou žákyni, ale jako ženu; byla sice nádherně vyvinutá, ale zatím nad tím nepřemýšlela, natož aby se toho snažila nějak využívat. Profesor jí byl docela sympatický, bylo mu teprve něco málo přes čtyřicet, takže když se s ní dal do řeči, připadla si naprosto přirozeně, dokonce z ní částečně spadl obvyklý respekt žákyně ke svému učiteli. Chvíli se nezávazně bavili o různých věcech kolem školy a konkrétních problémech, týkajících se její třídy; profesor se přitom zmínil o dvou největších darebácích a podotkl, že by měl někdy chuť naplácat jim na zadek. Když Jitka na souhlas poslušně přikývla, profesor si s úsměvem udělal „tobě samozřejmě ne…“ Jitka okamžitě zrudla, v rozpacích se rychle napila vína a dlouho mlčela. Protože jí víno v horku viditelně stouplo do hlavy, hleděla nejprve chvíli beze slova na profesora, který začal přemýšlet, zda nebyl nějak netaktní. Poněkud přiopilá Jitka se však neovládla a najednou do ticha bezděčně vyhrkla „od vás bych to někdy docela chtěla…“ Nastalo trapné ticho, protože teď se zase zarazil profesor, pohlédl na Jitku ještě pozorněji a záhy zjistil, že je zřetelně vzrušená. S pohledem upřeným do prázdna žmoulala v ruce skoro prázdnou skleničku a kousala se do rtů. „Víš, co jsi teď řekla?“ zeptal se do ticha významně profesor. „Promiňte… ulítlo mi to, nezlobte se,“ snažila se Jitka odvést řeč jinam. „Ne, neomlouvej se, to je dost vážná věc. Jsi úžasně hezká dívka a navíc jedna z nejlepších žákyň ve třídě. Nechceš sem někdy přijít na delší dobu, abychom si o tom promluvili podrobněji?“ „Když já se strašně stydím…“ vydechla vzrušeně Jitka a pohlédla bezbranně na profesora. „Přede mnou by ses stydět nemusela, za své sklony a představy přece nikdo nemůže. Nikdo si je nevybírá sám, vědomě. A já se ti přiznám, že mně by se to taky líbilo, obzvlášť s tebou…“ „A co když se to někdo dozví?“ zeptala se Jitka vyděšeně. „Tak to především odnesu já, jako tvůj učitel,“ pravil důrazně profesor, „za zneužití důvěry. A navíc ještě nejsi plnoletá, to by byl můj profesní konec. Tebe by čekala nanejvýš snížená známka z chování… nebo podobný postih.“ „A jak to chcete zařídit, aby se to nikdo nedozvěděl? V tomhle městě ví každý hned všechno…“ namítla Jitka. „Museli bychom se scházet nenápadně… třeba tady ve škole, když všichni odejdou. To tady budeme úplně sami, víš, že tu nebydlí ani školník…“ Jitka na něj vzrušeně hleděla. „Občas bys mohla přijít i ke mně domů… bývám často doma sám,“ pokračoval profesor. Jitka stále vzrušeně mlčela a bylo vidět, že o něčem usilovně přemýšlí. Profesor jí dolil víno a tiše ji vybídl „Tak už něco řekni… jak by sis to všechno představovala?“ „Mně už dlouho vzrušuje představa, že jsem úplně oddaná přísnému muži, kterého musím ve všem na slovo poslouchat…“ „I v tom?“ „Hlavně v tom…“ vydechla Jitka, „a vy jste v tom už dlouho můj ideál…“ „Zas to nepřeháněj, abys toho zítra nelitovala,“ usmál se profesor, „ale jestli opravdu chceš, můžeš sem za mnou chodit, samozřejmě až k večeru.“ „A budeme tu opravdu úplně sami?“ optala se Jitka nedůvěřivě. „V pondělí a ve čtvrtek jsou tady nějaké zájmové kroužky, ve středu tady cvičí dlouho do večera místní Sokol, ale v úterý a v pátek je tu úplně prázdno,“ vysvětloval Jitce profesor. „Takže… kdy mám přijít?“ zeptala se už téměř bezmocně Jitka. „Až si najdeš doma výmluvu, že se vrátíš pozdě večer,“ pravil profesor, „jinak třeba hned příští úterý.“ „V kolik?“ „Třeba v půl páté, to už tady určitě nikdo nebude,“ pravil profesor. „Já si to ještě rozmyslím, a když tak vám dám vědět,“ zamyslela se Jitka, dopila víno a pak ale téměř rozhodnutá řekla, „ale myslím, že přijdu… řeknu doma, že jdu ke kamarádce a vrátím se do osmé večer, to je přece venku skoro ještě světlo.“ „A bereš, že tě tady se mnou bude čekat doslova tvrdá vojna?“ „Přesně po tom toužím, pane profesore…“ špitla Jitka. „Dobře, jsme domluveni, moc se na tebe těším…“ „Asi se nebudu moct dočkat,“ pravila vzrušeně Jitka, vstala a podala profesorovi ruku. Profesor jí ruku pevně stiskl a Jitka odešla. ***

Úvodní schůzka (v kabinetu profesora) Byl opět hezký zářijový den a profesor by jinak byl určitě už někde venku, ale měl smluvenou schůzku s Jitkou, na kterou se neobyčejně těšil, a tak seděl u sebe v kabinetu a četl si knížku. Krátce po půl páté se ozvalo nesmělé zaklepání. "Dále," zvolal profesor a zaklapl knížku. Dveře se otevřely a Jitka vstoupila, zavřela za sebou a zůstala stát rozpačitě u dveří. "Dobrý den, pane profesore…" Profesor se otočil a překvapeně se na ni podíval. Nebylo pochyb, že po vyučování byla u kadeřníka, protože měla úplně nový účes, který jí nesmírně slušel, ale i jinak byla krásně upravená a jemně nalíčená; na sobě měla hezkou světle žlutou halenku, vypasované džínové kalhoty a jehlové střevíčky. Pod halenkou se jí vzrušeně nadouvaly prsy, přestože měla tentokrát na rozdíl od minula podprsenku. Úplná Lolita, pomyslel si profesor. "Dobrý den, Jitko," řekl upřímně, "jsem moc rád, že jsi přišla." "Ano," řekla Jitka poslušně, "vždyť jsme se přece domluvili…" "Vím. A doufám, že víš, proč jsi tady," řekl profesor. "Jistě, pane profesore," odpověděla Jitka rozechvěle. "No tak nestůj a sedni si, tady na tu židli," vyzval ji profesor a ukázal jí na židli uprostřed kabinetu, kterou tam předtím úmyslně připravil, aby na ni pořád dobře viděl. Jitka se rozechvěle posadila přímo před profesora. "Myslím, že bychom si spolu měli upřímně promluvit," začal profesor, "když se nám zdá, že bychom si mohli v jistých věcech vzájemně vyhovět,… myslíš si to taky?" "Ano, pane profesore," zašeptala Jitka. "Takže bychom si měli popovídat a ujasnit si, jestli si v tom můžeme rozumět… souhlasíš?" "Ano," řekla Jitka stydlivě a trochu zčervenala. "Byl bych rád, kdybys věděla, že se nikdo o ničem z našeho rozhovoru nikdy nic nedozví," pravil vážně profesor, "a to ani tehdy, kdybychom se nedohodli." Jitka přikývla a pohlédla profesorovi vděčně do očí. "Pokud jsem ti tedy posledně dobře rozuměl a správně tě pochopil, tobě se líbí, když se cítíš naprosto odevzdaná do vůle nějakého přísného muže," pravil pak profesor. A když se Jitka zachvěla, pokračoval "… a třeba i do jeho rukou, že?" "Ano," přiznala tiše Jitka. "A máš o takovém muži nějakou přesnější představu?" "Mám…" hlesla vzrušeně Jitka, kousla se do rtů a opět stydlivě pohlédla na svého profesora, "jak jsem vám už řekla, už delší dobu jste to právě vy…" "To je zvláštní," řekl tiše profesor, "a mně už zase ležíš v hlavě dost dlouho ty… právě takhle…" "To by mne nikdy ani nenapadlo…" špitla Jitka. "Takže co s tím budeme dělat?" "Nevím,… co uznáte…" "Nevím o ničem rozumnějším, než to zkusit," řekl vážně profesor, "ale nejdřív se musíme důkladně domluvit, na pravidlech hry. Co říkáš?" "Ano," odpověděla Jitka nervozně. "Chtěla bys mi patřit?" "Ano… chtěla…" vydechla Jitka. "A mám být na tebe přísný?" pohlédl na ni významně profesor. "Třeba… můžete,… ano, ano…" řekla tiše Jitka. "A můžu od tebe chtít i… no, dejme tomu… i nepříjemné věci?" "Asi ano…" "Můžu tě třeba i trochu trápit,… no, víš jak, že?" "Jistě…" zčervenala Jitka studem. "Slyšela jsi někdy výraz sexuální otrokyně?" pohlédl jí profesor do očí. "Ne…" "A umíš si představit, co to asi znamená?" "Asi ano…" hlesla Jitka. "A kdybych ti navrhl…" "Ano," řekla vzrušená Jitka odhodlaně, "právě to bych s vámi asi chtěla…" "A chceš, abych ti teď trochu vysvětlil, co to znamená?" "Ano,…" zašeptala Jitka a bezděčně poposedla na židli. "Víš, jako otrokyně musíš patřit svému Pánovi samozřejmě nejen celým tělem, které mu musíš zcela bezvýhradně odevzdat a pořád ho poslouchat, ať ti nařizuje, co chce, ale i duší?" "No, moc vám nerozumím… jak duší?" "To znamená nejen se jako otrokyně chovat, ale i myslet, tedy přestat být, no… jak se říká, sama sebou…" Jitka na něho pátravě pohlédla. „Myslím, že bych ti měl nejdřív pořádně vysvětlit, co si představuji pod pojmem otroctví,“ řekl profesor.

„No přece naprostou poslušnost,“ vyhrkla vzrušeně Jitka. „Nejen to, to se přece dá jenom hrát a nikoli vnitřně prožívat, takže z toho nakonec nikdo nic nemá,“ pokračoval profesor, „někdy z toho může být jen ubohé primitivní divadýlko…“ „Takže co ještě…“ optala se vystrašeně Jitka. „Ty se budeš muset přede mnou hlavně přemáhat…,“ pravil profesor přísně, „nejen svůj přirozený stud, třeba když si tě budu dlouho podrobně prohlížet na nejintimnějších místech, ale navíc budeš muset podle mých představ a pokynů sama přesně ovládat svůj sexuální aparát a celé tělo, nemíním tě totiž nijak spoutávat nebo svazovat jako primitivní sadomasochisté. To opravdu nejsem, budeš muset většinou všechno dělat sama, i když ti to bude krajně nepříjemné…“ „Co třeba?“ vydechla Jitka. „No třeba sama úplně roztahovat nožičky, abych si tě mezi nima mohl dobře prohlédnout, nebo si sama přede mnou rozdráždit bradavky… a hodně dalších… i krajně nepříjemných věcí.“ „To mi bude asi chvíli trvat, než se to správně naučím,“ řekla Jitka s pohledem upřeným profesorovi do očí. „Taky tě to budu ze začátku přísně učit a až se to naučíš, budeš se mi sama nabízet…“ „Jak?“ „Zase ty neintimnější místa… k mučení,“ pravil profesor, „přitom budeš zase poslušně přemáhat bolest a vyzývat mě, abych ještě přidal…“ Jitka si vzrušeně poposedla. "Například až ti za chvíli řeknu, aby ses přede mnou svlékla donaha…" "Budu se strašně stydět…" "A budeš se asi muset dost přemáhat… a přitom budeš skutečně cítit, že jsi opravdu otrokyně…" "Ano,…" zachvěla se Jitka při představě, že se bude muset za chvilku vystavit úplně nahá svému profesorovi. "Nesmíš se nikdy nijak bránit…" "Já vím… nebudu," vydechla vzrušeně Jitka. "Ale ani jindy, třeba když budeš vědět, že tě čeká něco moc nepříjemného…" "Ano… vím…" "Naopak, ještě přitom musíš jako opravdová otrokyně poslušně spolupracovat a dávat jasně najevo, že tě to nesmírně vzrušuje… jinak nemá nic takového smysl, v tom je právě to otroctví…" "Jistě, pane profesore…" "A když neposlechneš nebo se mi něco nebude líbit, můžu tě kdykoli potrestat…" "Ach… ano…" "Takže teď se tě jako své případné otrokyně budu ptát na věci, na které se tě ještě asi nikdy nikdo neptal a asi ptát nebude… víš co tím myslím?" "Asi ano…" "Budeš mi odpovídat pravdivě?" "Ano," špitla Jitka. "Odpřisáhni mi to tady… na svou čest!" "Přísahám vám, pane profesore, můj pane…" pohlédla tázavě na profesora, "přísahám, že budu odpovídat jen pravdu." "Ujišťuji tě, že když - třeba někdy později - zjistím, že jsi nemluvila pravdu, tak tě jako otrokyni přísně potrestám. Bereš to?" "Ano…" přikývla Jitka. "Jsi vzrušená?" "Ano…" špitla Jitka. "Víš co to je orgasmus?" "Ano, pane profesore…" "Měla jsi ho už někdy?" "Ano…" hlesla Jitka téměř provinile. "Podívej se mi do očí!" poručil jí profesor přísně, "jak se ti to líbilo?" "Moc, je to něco nádherného…" "Už jsi měla nějakého chlapce?" "Přítele?" "Myslím v sobě…" "Ne, to ne…" vyhrkla Jitka zděšeně, "jen jsme se líbali… a trochu mne osahával…" "Kde?" "No, tam nahoře…" "A dole taky?" "Trochu, ale jen přes kalhotky…" "Bylas přitom mokrá?" "Ano…" "Takže se k orgasmu přivádíš sama?" "Ano…" "Jak?" "Tak… večer doma, než usnu…"

"Ptal jsem se jak, ne kdy…“ "No… rukou," zčervenala Jitka, "prsty tam dole…" "A myslíš přitom na něco?" "Ano…" "Představuješ si něco?" "Ano…" "A co?" "No, právě tyhle věci…" "Jaké?" "No… že jsem ta… otrokyně…" "A jak to vypadá?" "No… že se mnou můj pán zachází jako se svou hračkou nebo jako s nějakou věcí…" "A co s tebou dělá?" "Tak… různě si mě zkouší… a přitom trápí…" "Jak?" "Třeba mě dráždí… a přitom mi vypráví, co se mnou bude dělat, až se před ním vzruším… a pak mi to dělá…" "Jsi přitom nahá?" "Ano, vždycky… a úplně roztažená, aby do mě dobře viděl…" "Ale ne, já myslím, když si to děláš," zeptal se profesor. "Většinou ne…" "V pyžamu?" "Ano," kývla Jitka. "A to si dáš ruku do kalhot a pak…" "Někdy, ale většinou si je předtím stáhnu trochu dolů…" "Spíš někdy jenom v noční košili?" "Taky občas… v létě…" "Bez kalhotek?" "Ano, taky… když nemám… to… menstruaci." "A potom to děláš jak?" "Vyhrnu si noční košili úplně nahoru… až ke krku…" "A odkryješ se?" "To ne, to nemůžu… co kdyby někdo přišel… třeba máma!" zvedla vzrušená Jitka oči hrůzou. "A chtěla by ses odkrýt, ne?" "Ano, někdy strašně…" "A dělat si to pak úplně nahá…" "Ano," polkla Jitka, "taky to dělám, když jsem někdy náhodou doma úplně sama… "Zavíráš přitom oči?" "Nevím…" zamyslela se Jitka, "ale myslím, že většinou ano." "A co si pak přitom třeba představuješ?" "No, to už jsem vám přece říkala… o tom, jak mne můj pán dráždí a pak trápí…" "To je všechno?" Jitka mlčela a o čemsi vzrušeně přemýšlela, pak si dodala odvahy a začala: "Víte, pane profesore, já se za to strašně stydím, protože si myslím, že jsem hrozně perverzní, proto se mi o tom špatně mluví a nechtěla jsem vám to původně ani říct," a vzrušeně se zachvěla, "ale když mám klid a chci se hodně rozdráždit, tak si představuji, že jsem zavřená v nějakém velkém domě, někde venku, mimo lidi… třeba ve vězení nebo v jakémsi ústavu… kde jsem držená ve velké místnosti… zamčené zvenku… víte, pane profesore, úplně nahá a neustále pozorovaná… ale tak, abych nevěděla kdy," polkla vzrušeně Jitka, "no a občas jsem vyváděná úplně nahá strážemi v pevných poutech prázdnými chodbami do velkých mučíren, kde mně jacísi cizí muži střídavě dráždí…" a Jitka se opět na židli zaškubala vzrušením, "ale to si dělám sama, když si to představuju…" a pohlédla provinile na profesora, "a pak se mnou dělají nepředstavitelné věci…trápí mě, mučí… i na mučidlech… a šíleně mě to bolí…" a přiložila si bezděčně ruku do podbřišku a vsedě se začala před profesorem celá rozdrážděně cukat vzrušením… "A co ti třeba dělají?" zeptal se stroze profesor. "Třeba si mne zavěsí za ruce na řetězy, vytáhnou si mě nahoru a pak mě bičujou… nebo mi násilím roztáhnou nohy a pak mě různými nástroji příšerně mučí mezi nohama… a já před nimi bezmocně zavěšená zoufale řvu…" "Co ještě?" "Třeba si mě připraví na operační stůl, pak mě otevřou a kuchají se mi zaživa ve vnitřnostech… jindy si mě s úplně roztaženýma nohama upoutají na gynekologický stůl… potom mě silně rozdráždí…" a Jitka sebou zase silně zacukala, "a pak mě mučí mezi nohama… nějakými nástroji, tam uvnitř…" "A co tě na tom nejvíc vzrušuje?" zeptal se jí profesor s nepředstíraným zaujetím, protože ani jeho to nenechávalo chladným. "Když tam nahoře v tom pokoji bezmocně čekám, až si pro mne přijdou," polkla Jitka vzrušením, "a potom jdu úplně nahá s uniformovanými strážemi v poutech chodbami do té mučírny…" "Ale to přece nikdy nemůžeš dojít v těch představách až do mučírny," řekl už taky dost vzrušený profesor, "natož se nechat mučit, když se uděláš už cestou po chodbě…"

"To ne, to mě právě jenom příšerně vzruší, stejně jako když pak předstoupím úplně nahá před ty muže… a vidím, že už mají na mně připravené všechny ty mučidla a nástroje… a celou si mne přísně prohlížejí," a Jitka ucítila, jak začíná vlhnout mezi nohama, "a když si mně připraví, spoutají, úplně roztáhnou a já tam s rozevřeným rozkrokem bezmocně čekám," zachvěla se Jitka, "to už většinou cítím, jak se mi to blíží… a když si mučitelé vezmou nějaký ten příšerný nástroj a blíží se s ním ke mně, třeba rozžhavené kleště, jak to dělali těm bosorkám ve středověku, že pane profesore… a napřahují se mi s ním mezi roztažené nohy, jsem okamžitě hotová… a strašně moc a dlouho…" "Takže tebe spíš vzrušuje ta tvoje bezmoc než bolest," pravil tázavě profesor. "Asi ano," vydechla Jitka, "ono to ale asi spolu souvisí a dost, protože jaká by to byla bezmoc, kdyby pak nebylo to mučení… já si přitom musím být v duchu jistá, že to mučení pak určitě bude… a že není nejmenší šance…" "Líbíš se mi, když mi o tom tak upřímně povídáš," pravil profesor, "chtěla bys něco takového opravdu zažít?" "Nevím, ale asi ano…" zachvěla se Jitka, "určitě… až na tu krev potom…" "Ví o tomhle ještě někdo?" "Ne," cukla sebou Jitka, "prosím vás!" "Jsi hrozně zajímavá, Jitko. Jsem rád, že jsme se takhle setkali. Budu se snažit, abys byla opravdu spokojená. Budeš se snažit taky?" "Jistě, pane profesore," sklopila Jitka oči. "Myslíš si tedy, že jsme se dohodli?" zeptal se jí vážně profesor. "Ano," pravila vzrušeně Jitka. "Dobře, od této chvíle jsem pro tebe mezi čtyřma očima tvůj pán… to abys věděla, jak mě máš oslovovat, když spolu budeme sami, tedy buď pane profesore anebo můj pane. Ano?" "Ano…" "Jinak doufám, že si dáš pozor na jazyk. Jistě víš, co by to pro nás oba znamenalo, pro mě ostudu a přeložení někam daleko, pro tebe kromě ostudy vyhazov, nedokončená studia a zkažený život. Je ti to jasné?" "Samozřejmě, spolehněte se…" "Jak často si myslíš, že se budeš moct se mnou scházet?" zeptal se jí pak profesor, "samozřejmě k večeru nebo večer, buď tady… nebo u mě doma…" "Jak často mne budete chtít…" pravila rozechvěle Jitka a opět sklopila oči, "vymyslím si doma třeba nějaký ten kroužek nebo něco podobného." "Ale buď rozumná…" "Doufám, že mne neshodíte, kdyby náhodou naši nebo někdo jiný…" "Neboj se. Jsi vzrušená?" "Ano, snad to na mně vidíte…" "Stydíš se?" "Asi ano, moc…" "No tak teď vstaň a postav se hezky přede mne, tady vedle té židle!" Jitka poslušně vstala a postavila se na určené místo. Profesor se na ni zkoumavě podíval a pak uznale řekl "jsi hezká…!" Vzrušená Jitka se viditelně zachvěla. "Tak Jitko, a teď se tě se vší vážností ptám, jestli se chceš stát mojí sexuální otrokyní?" "Ano," pravila upřímně Jitka. "Chci to slyšet celou větou," řekl přísně profesor. "Ano, pane profesore, chci se stát vaší sexuální otrokyní," opakovala poslušně Jitka. "Se všemi povinnostmi a vůbec vším, co s tím souvisí?" "Ano, se všemi povinnostmi… a slibuji, že vás budu ve všem ochotně poslouchat." "A já ti zase slibuji, že se budu snažit, abys byla jako moje otrokyně skutečně spokojená. Naše představy o sexuálním otroctví jsou velmi blízké, takže ti oznamuji, že se v této chvíli stáváš mojí skutečnou sexuální otrokyní se vším, co k tomu patří. Jsi ráda?" "Ano…" "Poděkuj mi!" "Děkuji vám, můj pane, že jste se mně ujal…" "Jsi moje otrokyně?" "Ano…" zachvěla se Jitka. "Můžu ti teď něco poručit?" "Ano, můj pane…" Profesor se na ni upřeně podíval, pomalu si ji změřil od hlavy až k patě a nekompromisně řekl: "Tak se teď přede mnou sama hezky pomalu svlékni!" Jitka se vyděšeně zachvěla: "Úplně?" "Ano, úplně donaha!" Jitce vzrušeně škublo v podbřišku. Sklopila oči a začala si stydlivě rozepínat halenku. Byla zjevně nervozní a prsty se jí při rozepínání knoflíčků znatelně chvěly, protože to bylo poprvé, kdy něco takového dělala doopravdy. Zatím o tom jen snila - a navíc to byl pořád pan profesor, který ji ještě dnes dopoledne vyvolal k tabuli a pořádně ji vyzkoušel. Dostala jedničku… "Jednou z tvých základních otrockých povinností bude být přede mnou vždy, když to jen trochu půjde, úplně nahá!" pokračoval přísně profesor. "Bereš to?"

"Ano, pane… já vím, jsem otrokyně…" zašeptala Jitka, odložila halenku na židli a zůstala před ním rozpačitě stát. Měla krásnou krajkovou podprsenku a profesor podle ní zjistil, že má na svůj věk neobyčejně vyvinutá prsa. A i pod podprsenkou bylo vidět, jak jí vzrušením stojí bradavky. "Pokračuj!" vyzval ji profesor důrazně. Jitka si patami zula střevíčky, stoupla si naboso na zem, rozepnula si zip a začala si s očima upřenýma stranou pomalu stahovat džíny. "Ty střevíčky si můžeš zatím nechat…" Jitka si pomalu stáhla džíny dolů pod kolena a profesor uviděl, že má jen malé bílé krajkové kalhotky. Jitka zvedla nohu, a když si přes ni stahovala džíny, trochu zavrávorala, potom ale rychle došlápla a chystala se nadzvednout druhou. "Dívej se přitom na mne!" poručil jí profesor neúprosně. Jitka upřela pohled na profesora, nadzvedla druhou nohu a znova zavrávorala; přesto se jí povedlo vytáhnout nohu z kalhot a obnovit rovnováhu. Poslušně položila džíny přes židli, napřímila se a s pohledem upřeným na profesora před ním zůstala rozpačitě stát bosá v kalhotkách a podprsence. Byla po celém těle nádherně opálená, takže bílé spodní prádlo se na jejím těle působivě vyjímalo; polosvlečená Jitka vypadala díky tomuto kontrastu neobyčejně dráždivě až smyslně. "Teď nevíš, co dřív, viď?" zavtipkoval profesor a Jitka se rozpačitě pousmála. "Tak já ti poradím, ano?" řekl profesor a Jitka se zachvěla, "vem si zase ty střevíčky, moc ti sluší… a jinak u mne budeš začínat vždy hořejškem…" Jitka vklouzla zpět do střevíčků, pak si odevzdaně sáhla dozadu, aby si rozepnula podprsenku a přitom se nahoře nechtíc úplně vypnula. Chvilku se snažila takto vypnutá nahmátnout a rozepnout sponu, ale byla dost nervozní a proto se jí to nedařilo; teprve pak sponka náhle povolila, Jitka neuvěřitelně zrudla a poslušně odhalila před profesorem svá nádherná velká ňadra… "Jsi krásná, ani jsem nemyslel…" řekl profesor uznale, "kolik je ti?" "Šestnáct a půl, pane profesore…" řekla polonahá Jitka poslušně. "Tak polož přece tu podprsenku, přece ji nebudeš držet věčně!" přikázal jí rázně profesor, "pokračuj!" Jitka pomalu vsunula prsty pod gumu kalhotek a pohlédla bezmocně na profesora. Bradavky velikých prsů jí rozdrážděně stály - a neobyčejně velké dvorce kolem nich měla taky jasně zduřelé… "No, dělej," pobídl ji profesor, "chci tě už vidět úplně nahou!" Jitka si rozpačitě stáhla kalhotky o kousek dolů a potom se opět zastavila. "Strašně se před vámi stydím," zašeptala omluvně, "ještě nikdo mně takhle… úplně celou… neviděl." "Taky jsi ještě nikdy nebyla ničí otrokyní," podotkl profesor a pocítil mírné cukání v penisu, "a pořád to chceš. Tak teď už jsi… jen pouhá věc… a dělej! Ať už jsi nahá!" Venku za oknem školního kabinetu ve druhém patře stále pálilo sluníčko a ve větvích pod oknem štěbetali ptáci. A to byl taky jediný zvuk, při kterém si Jitka za jinak úplného ticha stáhla kalhotky úplně dolů, natočená stranou k profesorovi si je nervozně přetáhla přes lodičky, odložila je na židli - a pak se s nesmírným studem otočila zpět k pozorně přihlížejícímu profesorovi - a rudá až po uši - se před ním, s rozkrokem stydlivě zakrytým rukama, poslušně napřímila… "Říkáš, že to, co máš pod těma rukama, mi nepatří?" řekl klidně profesor. Jitka bezmocně odtáhla ruce a spustila je podél těla… "Stůj rovně! Napřim se přece!" vybídl ji profesor rázně. Nahá Jitka opět celá zrudla rozpaky a s obrovským přemáháním se narovnala. "Jsi otrokyně?" "Ano…" polkla Jitka rozpačitě. "Moje?" Jitka jen několikrát bezmocně přikývla hlavou. "No tak se mi celá pořádně vypni!" A Jitka mu poslušně vypnula vstříc své nahé tělo. Profesor si nahou Jitku beze slov prohlížel. Na svůj věk měla nádherně vyvinuté, vysloveně ženské prsy (aspoň trojky, ne-li dokonce čtyřky, pomyslel si) s pěknými růžovými dvorci a bradavkami; ty jí teď před ním vyzývavě stály. Břicho měla hezky formované, ani velké, ani vyhublé, stejně jako smyslně oblé boky. Dole na podbřišku byla na svých šestnáct let překrásně hustě zarostlá (hormony v ní pracují už jako v dospělé ženě, pomyslel si profesor) a stehna měla rovněž žensky smyslně plná. A nad tímto špičkovým dívčím tělem se nádherně vyjímal jemný, milý, téměř dětský obličej s velkýma očima. "Stydíš se?" "Strašně, pane profesore…" "Ale to bys jako otrokyně neměla…" "Já vím, ale asi právě to mne na tom tak vzrušuje… to, že si mne takhle berete, zatím jenom očima…" polkla nahá Jitka naprázdno, "ale pak…" "A ty přitom tušíš, co bude dál, že?" "Ano…" "Jsi moc hezká," podotkl profesor jakoby nezúčastněně, vstal a několikrát ji pozorně obešel. I zadeček měla hezky zaoblený, žádné kmínky, takže měl nesmírnou chuť ji po něm pohladit, ale udržel se. Také nohy měla téměř ideální, krásně ženské, ani hubené, ani silné. Nahá Jitka během prohlídky rudla studem.

Když si ji pořádně prohlédl, postavil se znova před ni, přísně si ji změřil pohledem a zeptal se "Před těmi svými mučiteli se v mučírně nestydíš?" "Ne, pane profesore… to není opravdu…" hlesla Jitka. "A já jsem opravdu?" postavil se profesor opět před ni, „Nechceš si na mně sáhnout? Pro jistotu…" Nahá Jitka se na něho rozpačitě podívala. "No, tak si na mne sáhni!" Jitka se vyděšeně zachvěla a sveřepě zírala vpřed. "Tak ty neumíš poslouchat?" "Promiňte," zachvěla se nahá Jitka a nesměle mu sáhla na ruku. "Tam ne," řekl nemilosrdně profesor. Nahá Jitka se mocně zachvěla, až jí na celém těle naskočila husí kůže, a vytřeštila oči. "Co je, je ti zima?" "Ne," zachvěla se opět Jitka. "Tak bude to?" Jitka zděšeně napřáhla ruku dolů před sebe a s nevýslovným studem pohladila profesora jemně v rozkroku. "To jsi otrokyně?" zvolal profesor. "Pořádně!" Studem skoro nepříčetná Jitka se znova opatrně napřáhla a poslušně nahmátla přes kalhoty profesorovo přirození. Bylo úplně tvrdé, Jitka se vzrušeně zachvěla, několikrát tam profesora citlivě stiskla a odtáhla ruku. Profesor odstoupil, posadil se na židli, přísně pohlédl na rozechvělou nahou Jitku a stroze jí poručil "Vypni se do Pozoru!" Nahá Jitka se vzorově napnula a připažila ruce napnutýma špičkami prstů na stehna. Stála napnutá jako struna, bradavky prsů jí vzrušeně čněly dopředu… "A teď mi úplně nahá jako správná otrokyně slavnostně odpřísáhneš bezvýhradnou poslušnost, absolutní pokoru a naprostou poddajnost," přikázal jí přísně profesor, "Ano?" "Ano," hlesla vypnutá Jitka. "Opakuj po mně!" změřil si ji profesor přísně a začal „Přísahám, že budu poslušnou sexuální žačkou svého profesora fyziky coby svého přísného Pána a jeho oddanou otrokyní…" A vypnutá Jitka nahlas poslušně opakovala. "…dobrovolně mu odevzdávám celé tělo a budu před ním, kdykoli to půjde, úplně nahá…" Nahá Jitka opět v Pozoru hlasitě opakovala, a při slově "odevzdávám…" se celá viditelně zachvěla vzrušením. "Slibuji mu bezvýhradnou poslušnost, absolutní pokoru, naprostou poddajnost…" Jitka opět hlasitě opakovala a přitom se vzrušeně dívala profesorovi do očí. "…a odevzdávám se úplně do jeho vůle, do jeho rukou a prosím ho, aby byl na mne co nejpřísnější…" Nahá Jitka opět opakovala, ale při posledních slovech se už celá silně zachvěla stoupajícím vzrušením. "…neustále stupňoval své nároky a vyžadoval ode mne, abych před ním plnila stále obtížnější úkoly…" A vypnutá Jitka znova vzrušeně doslova opakovala. "…a za každý projev nekázně nebo nedokonalé vyplnění úkolu mě nemilosrdně trestal." Jitka dokončila přísahu, ovšem protože ji její obsah a zejména poslední věty neobyčejně vzrušily, doslova pak sebou celá před profesorem zacloumala vnitřním rozdrážděním. "Opravdu to všechno přísaháš?" zeptal se jí pak důrazně profesor. "Přísahám!" vyhrkla zřetelně vzrušená Jitka s již úplně vztyčenými bradavkami prsů. "Dobře… ovšem každý otrokář musí svou otrokyni dokonale znát. To jistě uznáš, že?" "Ano," zachvěla se úplně obnažená Jitka v Pozoru. "Proto se každá otrokyně musí hned na začátku podrobit důkladné prohlídce, během které si ji pán podrobně prohlédne a předběžně si ji vyzkouší. To je taky pochopitelné, že?" "Ano, pane," přisvědčila rozpačitě Jitka v předtuše věcí příštích. "Takže můžeme…" pohlédl na ni přísně profesor, "začít s prohlídkou?" "Ano," řekla nahá Jitka poslušně, ale pak bezděčně zašeptala "ale já se strašně stydím…" a opět celá zrudla. "A čípak je to všechno, co si budu na tobě prohlížet?" "Vaše…" hlesla bezmocně Jitka. "Tak pojď sem! Postav se tady ke stolu," vyzval ji přísně profesor, a když nahá Jitka rozpačitě přistoupila až k jeho stolu, poručil jí "a hezky přede mnou vzpaž!" Nahá Jitka odevzdaně vzpažila. Profesor před ní rychle uklidil svůj pracovní stůl, překryl ho tmavým ubrusem, ukázal na něj rukou a striktně jí poručil: „a teď si tady přede mnou hezky lehni!" "Stydím se…" pokusila se Jitka z posledních sil o jakýsi odpor. "To si tě mám prohlížet vstoje?" řekl rozčileně profesor a zeptal se "A teď se nestydíš, když jsi takhle?" "Stydím se, ale tam," hodila Jitka hlavou na připravený stůl, "si mě budete prohlížet asi i jinak…" "Znova se tě ptám, tam nejsi moje?" "Jsem…" zčervenala Jitka studem a zachvěla se. "Tak šup!" poručil jí rozhodně profesor. A Jitka zdráhavě nasedla na okraj stolu, pak se zvrátila dozadu, pevně přitáhla nohy k sobě a stydlivě si před profesorem lehla naznak na stůl. "Dej ruce zase pěkně nahoru a vypni se!" řekl přísně profesor, a Jitka položila ruce oddaně za hlavu a napnula se. Ptáci venku stále rozpustile štěbetali.

"Jak se cítíš, jako otrokyně?" zeptal se jí za okamžik profesor a stoupl si ke stolu přímo nad ni. "Strašně se před vámi stydím, pane profesore…" špitla nahá Jitka tiše a podívala se mu bezmocně do očí. "Jsi všude moc hezká," pravil upřímně profesor a něžně jí položil ruku na poslušně napnuté břicho. "Jsi nádherná otrokyně," opakoval profesor a začal Jitku citlivě hladit rukou po břiše, "když jsi takhle úplně nahá. Jsi opravdu celá moje?" "Ano," zašeptala napnutá Jitka poslušně, ovšem už zase s určitými známkami smyslného vzrušení. "Tak odkud začneme s prohlídkou?" "Jak chcete… jsem vaše otrokyně," hlesla Jitka oddaně. "Budeš mě úplně poslouchat?" hladil ji profesor citlivě po nádherném bříšku. "Ano," vydechla už zřetelně vzrušená Jitka. Profesor ji ještě chvíli hladil po břiše, občas jí zajel rukou dolů k podbřišku a Jitka sebou pokaždé mírně škubla. Pak jí důkladně prohmatal hrudník, ale dával pozor, aby se Jitce zatím sebeméně nedotkl prsů, jejichž bradavky se jí viditelně začínaly nalévat krví a zduřovat. Když se jí bradavky úplně postavily, profesor v duchu uznale pokýval hlavou po zjištění, jak je Jitka i na hrudníku pevná a nádherně vyvinutá, a začal jí mezi prsy pomalu sjíždět prsty na břicho, požádal ji, aby se nadechla a silně jí vtiskl prsty kousek pod pupkem do břicha. Jitka hlasitě zasténala a vytřeštila oči, profesor ji však napomenul „Jsi moje otrokyně?“ „Ano… pane profesore,“ hlesla s námahou Jitka s úplně stlačeným břichem. „Co to tam máš, pod tou mojí rukou?“ „Asi žaludek,“ vydechla Jitka, a když jí profesor sjel rukou po břiše níž, prohlásila „tam mám střeva…“ „Jsi tam taky moje?“ zeptal se jí stroze profesor, zajel prsty zase o kousek výš a úplně jí rozevřel pupek. Nahá Jitka zrudla. "I tam jsi moje?" zeptal se jí profesor přísně a upřeně se jí do něho zblízka zadíval. "Ano," prohlásila zmateně Jitka. "Uvolni se!" Úplně nahá Jitka se vleže poslušně uvolnila a zůstala bezbranně ležet před profesorem na stole. Profesor jí zavřel pupek a začal ji jakoby znalecky prohmatávat svalstvo na rukou. „Musím si tě pořádně prohlédnout a prohmatat, víš?“ „Ano, pane profesore,“ pronesla poslušně nahá Jitka. „Říkej mi teď pane,“ napomenul ji profesor, „teď totiž nejsi moje žačka, ale můj bezvýhradný majetek, jasné?“ „Jsem vaše otrokyně…“ hlesla opět pokorně Jitka. „Pamatuj si to,“ řekl přísně profesor a pomalu jí přešel přes ramena na krk. Krátce jí ho rovněž prohmatal a pak jí sáhl na uši, které si dlouze se zájmem prohlížel. Jitka poslušně ležela poroztažená před ním na stole a ani nedutala. „I ta ouška máš hezká,“ ukončil profesor jejich důkladnou prohlídku, „budeš nádherná otrokyně…“ „Budete mě často mučit?“ vyrazila Jitka vzrušeně. „Budu, s požitkem, ale ne na uších…“ usmál se profesor a palci obou rukou stáhl ležící nahé Jitce dolní víčka. „Ani na těch krásných očičkách…“ Jitka mlčela. Profesor si zběžně prohlédl i její nos a pak ji rázně vyzval "Otevři ústa!" Ležící nahá Jitka překvapeně otevřela pusu a profesor se jí do ní zblízka zadíval. „Ve starém Římě otrokům taky prohlíželi ústa, než si je koupili,“ prohlásil, když si prohlížel Jitčiny zuby a patro. "Vyplázni jazyk!" Nahá Jitka poslušně vyplázla jazyk. „Zavři pusu a dívej se na mně,“ pravil profesor a pomalu jí sjížděl prsty přes krk na hrudník k prsům. Nejdřív jí oba objel po obvodu u kořene, a jak se Jitce vzrušením prudce vztyčily bradavky, vzal si jednu do prstů a dlouho si ji zblízka prohlížel. „Ty jsi nádherná, všude…“ vydechl uznale, „ještě taková… opravdu panenská.“ „Vaše, pane profesore…“ zasténala Jitka. Profesor si vzal do prstů její druhou zduřelou bradavku. Nahá Jitka sebou zřetelně cukla. „Copak? Bolí tě to?“ otázal se profesor udiveně. „Ne… naopak, je mi to příjemné, vzrušuje mě to,“ řekla nahá Jitka a viditelně mu bradavku sama jakoby nabídla. „Budeš opravdu dobrá otrokyně, slibuju ti, že si se mnou užiješ a bude se ti to moc líbit,“ prohlásil profesor, stiskl jí bradavku a pak jí začal rukama obě bradavky dráždit prsty. „Líbí se ti to?“ „Ano, je to moc hezké…“ zasténala Jitka ještě stále poněkud stydlivě. „Vzrušuje tě to… no, víš… pohlavně?“ „Asi ano…“ vydechla Jitka a bezmocně se zachvěla. „Mám si s tebou ještě chvilku takhle hrát?“ „Nevím, ale pokud jsem vaše otrokyně… můžete asi všechno,“ vyrazila poslušně Jitka. „Tak ještě chvilku…“ pravil profesor, „pak najednou přestanu, ty bleskově hodíš ruce za hlavu a vypneš mi prsa!“ Zakrátko profesor náhle přerušil mnutí Jitčiných bradavek a evidentně vzrušená Jitka se poslušně vypnula. Dříve růžové bradavky jí podstatně zčervenaly a stály jí jako dva malé špalíčky. „Jsi moc hezká,“ pohladil jí profesor prsa a pomalu jí sjížděl prsty přes břicho dolů do podbřišku. Vzrušená Jitka stydlivě hleděla na profesora a bezmocně sledovala, jak si ji prohlíží. Profesor jí jemně prohmatal podbřišek, pak ji požádal, aby se mu zcela uvolnila a něžně jí projel prsty slabinami na stehna.

Jitka najednou pocítila, že zřetelně zvlhla. "A teď se hezky roztáhni!" vyzval ji neúprosně profesor. Jitka oddaně uposlechla, široce roztáhla nohy a odevzdaně vycenila své panenské přirození. Profesor uviděl krásná, dokonale vyvinutá dívčí rodidla s masivními stydkými pysky a velkým poštěváčkem. "Tam chceš být taky moje?“ "Ano, ale stydím se…" zachvěla se Jitka vzrušeně. "Tak ukaž," pravil resolutně profesor a sklonil se k jejímu smyslně rozevřenému pohlaví, rázným hmatem si roztáhl Jitčiny stydké pysky a začal si pomalu podrobně prohlížet její nádherná mladá rodidla. Nad již viditelně zduřelými masivními velkými stydkými pysky jí rostly husté jemné chloupky, ve kterých se tyčil zřetelně vzrušený poštěváček, vnitřním rozdrážděním již úplně nalitý krví. „No, ty máš tak krásný veliký poštěváček,“ pravil užasle profesor, „takový jsem ještě nikdy neviděl!“ Roztažená Jitka se studem zachvěla. „Ty onanuješ asi často, viď, moje krásná žačko?“ „Ano, pane profesore, teď už skoro každý večer,“ přiznávala se studem rudá Jitka, „někdy i dvakrát za sebou… hlavně, když jsem sama doma a můžu se bez obav úplně uvolnit…“ „A odkrýt, viď?“ usmál se profesor, opatrně jí odhrnul vzhůru předkožku a se zájmem si zblízka prohlížel úplně obnaženou velkou hlavičku jejího poštěváčku. „Ano…“ hlesla nahá Jitka rozpačitě s poštěváčkem vyceněným na svého profesora. Profesor si vzal jeho hlavičku mezi prsty, přitiskl na ni prst a začal jí naběhlou hlavičku jemně mnout. Roztažená Jitka sebou mírně zacukala, poddajně se zachvěla a tiše vydechla "ach… pane profesore…" "Copak?" zeptal se profesor se zájmem a zrychlil. Jitka na něho rozechvěle pohlédla a bezmocně připustila "Vzrušujete mě… moc…" "Dobře, tak ještě chvíli vydrž," odtušil klidně profesor a přerušil stimulaci jejího naběhlého klitorisu, mohutně jí rozevřel stydkou rýhu a pozorně si ji tam prohlížel „jsi tam celá moje?“ „Jsem, může mi tam dělat všechno…“ vydechla roztažená Jitka vzrušeně. "Mělas tam někdy nějaké potíže?" "Zatím ne…" "Menstruaci máš bez problémů?" "No někdy mě to dost bolí…" "Předtím nebo přitom?" "Předtím… přitom jen někdy na začátku…" "Máš to pravidelně?" "Ano." "Za jak dlouho?" "Dvacet sedm, dvacet osm dnů…" Profesor jí mezitím úplně rozevřel stydké pysky a překvapeně pravil „Tak vidím, že jsi opravdu ještě panna, to je úžasné…“ „Nikomu jsem to zatím nedovolila…“ hlesla roztažená Jitka rozpačitě. „Přísahám ti, že ať se děje cokoliv, o panenství tě úmyslně nepřipravím…“ „Já vím, že jste moc hodný,“ zašeptala Jitka. „Ani nevím, co bych tam s tebou dělal,“ vydechl profesor, a když pozoroval krásně růžovou jemnou kůžičku v Jitčině poševním otvoru, uzavírající ho natolik, že malinkým otvůrkem by kolem ní stěží prošla dovnitř obyčejná tužka, s údivem si uvědomil, že pannu vidí poprvé v životě … „Ukaž mi ještě zadeček!“ vyzval pak profesor Jitku a rozevřel jí obě půlky. Jitka se mu poslušně nastavila, protože stud ji silným vzrušením docela přešel, profesor ji pečlivě prohmatal rýhu mezi půlkami, mírně jí roztáhl řitní otvor, na moment jí do něho strčil na krajíček prst, pak jí zadeček zase zavřel, vrátil se na Jitčin naběhlý poštěváček, přitiskl prst na jeho zduřelou hlavičku a začal ji znova pomalu mnout. Roztažená Jitka se vzrušeně zachvěla a vydechla „ááách…“ „Můžu?“ zeptal se jí tiše profesor. „Jako otrokyně vám v tom rozhodně nemíním bránit…“ vydechla Jitka. A profesor jí začal prsty rychle dráždit poštěváček. Jitka už byla předtím dost vzrušená, takže sebou začala zanedlouho škubat vzrůstající rozkoší, ovšem zpočátku se nesmírně styděla a tak se snažila své reakce vědomě tlumit. „Nestyď se přece, copak nejsi moje otrokyně?“ „Jsem, pane profesore…“ „Otrokyně se přece nesmí před svým Pánem stydět,“ pravil profesor, podíval se Jitce do očí a zrychlil kmitání přes její klitoris. „Já vím, pane profesore…“ „Jsem tvůj Pán?“ „Jistě…“ zaškubala sebou úplně roztažená Jitka. „Celý tvůj sexuální aparát je tedy výlučně mým vlastnictvím a všechno co se s ním děje, je jen moje věc,“ pravil přísně profesor, „a ty jsi povinna jako moje otrokyně přede mnou pravdivě reagovat.“ „Ach…“ zachvěla se Jitka, „a budete mně dneska taky mučit?“ „Dnes ještě ne, nejdřív si tě musím pořádně vychovat… a vycvičit…“

Nahou Jitku to prudce vzrušilo, takže začala před profesorem na stole celým tělem mohutně reagovat, za chvilku otevřela pusu a začala rozdrážděním přetrhávaně dýchat. „Jsem vaše… pane profesore, „trochu přitlačte, to je tak krásné…“ „Musíš mě pořád na slovo poslouchat, i když po tobě budu chtít velmi nepříjemné věci,“ pokračoval profesor, „nebo ti je budu často dělat sám…“ „Já se budu snažit být poslušná…“ vydechla Jitka. „Budu se k tobě často chovat, jako bys byla jenom věc…“ „Ano, chci to!“ vykřikla Jitka rozdrážděně. „Většinou ti budu rozkoš těsně před orgasmem rázně přerušovat a pak ti ji nemilosrdně srážet…“ „I teď?“ vyhrkla Jitka zděšeně. „Ne, až od příště, až si tě začnu cvičit…“ „Ach… už se těším… vy mi to tak krásně děláte…“ „Protože chci vidět tvůj orgasmus,“ řekl profesor, „doufám, že si na něm dáš záležet, abych se měl na co dívat…“ „Já nevím, ještě jsem to … nikomu neukazovala…“ vydechla už silně rozdrážděná Jitka. „Taky si ještě nebyla ničí otrokyně, tou jsi až ode dneška,“ prohlásil profesor, „tak se teď soustřeď, a pak celým tělem!“ Za chvilku se nahá Jitka začala krajním rozdrážděním na stole před profesorem viditelně třást. „Už budeš?“ „Už asi… za chviličku…“ hlesla Jitka. Profesor jí rázně přitlačil prsty na poštěváček a ještě zrychlil. Rozdrážděná Jitka sebou najednou cukla a zděšeně vyjekla "Ach… pane učiteli! Já už…" "Co?" "No,…" zasténala bezmocně Jitka v extasi těsně před orgasmem, "…budu!" Za moment se Jitka před ním na stole reflexivně vzepjala, hodila hlavu do strany, bezděčně zkřivila tvář rozkoší a začala před vzrušeně přihlížejícím profesorem škubat celým tělem v rytmu prudkých orgastických stahů. Z přirození jí přitom vystříklo několik kapek průzračné rosy… Když sebou nahá Jitka před svým profesorem na stole docukala a probrala se ze slastného opojení, vydechla "Stydím se za to… byla jsem hrozná…" "Vůbec ne," prohlásil profesor, "naopak ses mi velice mi líbila…" a potom uznale dodal "A víš, že jsi přitom nádherně stříkala?" "Cože… co…" cukala sebou stále vzrušeně Jitka, "cože jsem… stříkala…?" "Z pohlaví, milostnou rosu, víš? To se mnoha dívkám a ženám stává, když se pořádně rozdráždí a mají to pak prudké." "To teda ano…" vydechla nahá Jitka. "Takhle přede mnou budeš stříkat pořád. A doufám, že ještě víc!" „To už se nebudu před vámi tak stydět,“ škubla sebou na stole ležící Jitka. „Jako otrokyně se ani nesmíš stydět, ani při orgasmu před svým pánem,“ prohlásil profesor, „ale měla bys mít příště víc roztažené nohy.“ „Proč?“ „Jednak proto, že ti tam chci pořádně vidět, ale hlavně proto, že máš pak mnohem větší a silnější požitek…“ „Takže mi to vlastně poroučíte?“ „Ano, holčičko,“ pravil vážně profesor, „tedy pokud chceš být moje otrokyně…“ „A jakou povinnost si pro mne ještě vymyslíte?“ „Ručičky napneš do vzpažení za hlavu, celá se přede mnou na stole vzepneš a trochu se nadzdvihneš v rozkroku,“ pokračoval profesor. „Už od začátku?“ „No, co nejdřív, nejpozději od chvíle, kdy překonáš onu hluchou fázi…“ „Jakou hluchou fázi?“ zeptala se nahá Jitka udiveně. „To je ta chvíle, kdy se pohlavní rozkoš u žen i dívek jako ty při dráždění na chvíli jakoby zastaví,“ vysvětloval profesor, „a teprve pak začne rychle stoupat, až nakonec vyvrcholí orgasmem. Znáš to?“ „Možná ano, ale zatím jsem si to moc neuvědomila…“ „Tak na to příště dávej pozor, já myslím, že to poznáš…“ „A ještě něco: znáš ten okamžik, kdy těsně před orgasmem ucítíš, že už na tebe začíná přicházet?“ „To ano, ale to je nanejvýš pár vteřin…“ „Takže ti poroučím, abys v okamžiku, kdy poznáš blížící se orgasmus, vleže rozhodila nohy úplně do maxima, otevřela dokořán pusu a nadzdvihla se v rozkroku co nejvýš,“ pokračoval profesor v instruktáži nahé Jitky a jemně ji přitom přejížděl rukou po těle od prsů přes rozkrok až po vnitřní strany stehen. „K čemu vám to bude dobré?“ „Jednak se mi to bude u tebe moc líbit, ale hlavně to bude dobré pro tebe, protože si tím ještě silně vystupňuješ a prodloužíš vrcholnou rozkoš. Budeš si to všechno pamatovat?“ „Budu se snažit,“ vydechla Jitka, „ale když tak mi to ze začátku ještě připomínejte…“ "Dobře. A už se přede mnou tak nestydíš?" "No…" zrudla opět Jitka, ale pak se šťastně pousmála, "už je to asi trochu lepší…" "Tak vstaň a postav se tady přede mne k tomu křeslu…."

Jitka pomalu slezla ze stolu a postavila se na přikázané místo před profesora. "Rozkroč se!" Zmatená Jitka se vstoje poslušně rozkročila. "Ještě! Víc!" Jitka uposlechla a upřela oči tázavě na profesora. "Víš, co budeš dělat teď?" "Ne…" "Onanovat! Jako správná otrokyně mi beze studu pravdivě předvedeš, jak si to děláš sama. Jasné?" Jitka při této představě doslova zkoprněla hrůzou. Zrudla a beze slova se celá zachvěla studem. „Ale já jsem si to ještě nikdy vstoje nedělala…“ "Jsi moje otrokyně?" "Ano," polkla rozkročená Jitka naprázdno. „Tak to musíš zvládnout,“ řekl stroze profesor a Jitka ucítila, že zvlhla. „Pokusím se…“ „Já chci hlavně vidět, jak přitom vypadáš, jak se chováš a jak tvoje tělo reaguje…a to je nejlíp vidět vstoje…“ „Budete se mě přitom prohlížet… třeba i zblízka?“ "Budu, a ty mi podrobně ukážeš, jak si to děláš, jak to umíš, jak u toho vypadáš a co se přitom v tobě děje. Ano?" Nahá Jitka bezmocně přikývla. "Ale snaž se mi ukázat všechno, a tak, aby se mi to líbilo! Ano?" "Ano, pokusím se…" "Tak, to rád slyším," prohlásil s uspokojením profesor, " a buď přitom snaživá!" "Ano," polkla Jitka a podívala se vyděšeně na profesora. "Cítíš vůbec, že máš kundičku?" "Ano," hlesla Jitka. "A je pořád nadržená?" "Nevím. Snad…" vydechla Jitka. "Vypni se!" Nahá Jitka odevzdaně vypnula břicho. "Tak! Ještě víc! Podbřišek dopředu!" Jitka vypnula podbřišek vstříc profesorovi a přitom mírně roztáhla stehna. "A teď tou rukou, co si to budeš dělat, sjeď přes břicho zezhora na kraj chloupků. Tak!" Jitka si stydlivě sjela rukou po břiše nad ochlupení. "Jsi připravená?" „Ano… pane profesore…“ "Co dělá poštěváček? Je můj?" „Ano je… jenom váš…“ "Tak mu vyřiď, že mu poroučím, ať se snaží!", pokračoval nemilosrdně profesor, "Budu se na to dobře dívat!" Nahá Jitka se opět zachvěla studem. "A když se mi něco nebude líbit, tak uvidíš! Ty i ten tvůj poštěvák! Ještě jsem tě netrestal, viď?" "Nnne…" zakoktala Jitka. "Takže si dávejte oba pozor! Chci vidět tvoje vzrušení na celém těle! Na celém! I na kozách, ve tváři, všude! Rozumíš?" "Ano, pane profesore…" "Vzrušuje tě to tak?" zmírnil profesor tón hlasu. "Ano!" "Tak pomalu rukou níž… přes chloupky… až na poštěváček… přitiskni si tam prsty! Tak…" velel profesor a sledoval, jak nahá Jitka před ním usilovně přemáhá stud a snaží se poslušně plnit jeho rozkazy. "A teď se znova hezky vypni, podívej se přímo na mne… a kundičku vypni dopředu… tak!" Rozkročená Jitka se před profesorem oddaně vypnula. "Tiskni se… a dívej se na mne! Sluší ti to! Jsi krásná dívka… tak, nahá, vzrušená, moje… ano?" "Ano…." "A za chvíli si jenom pro mne uděláš orgasmus… a budeš se přede mnou cukat v obrovské rozkoši… naplno, celým tělem… ze všech sil! Jako otrokyně! Budeš?" „Budu se snažit… jako vaše správná otrokyně,“ hlesla Jitka s prstem na poštěváčku. "A chceš?" "Tak mi to hezky nahlas řekni! A přitiskni se tam!" "Můj vážený pane," polkla už zase vzrušená Jitka, "chci se před vámi za chvíli svíjet nahá v prudkém orgasmu… jen pro vás!" "Poprosíš mne tedy, abych ti to dovolil?" zeptal se profesor. "Ano, prosím moc… prosím, abyste mi před vámi dovolil vybít moje otrocké nahé tělo v silném orgasmu jenom pro vás! Moc vás o to prosím, dovolte mi to!" "Dobře. Ale upozorňuji Tě, že když bude tvůj orgasmus slabší, okamžitě si to s tebou vyřídím! Ještě než sebou docukáš! Tiskneš se pořádně?" Nahá Jitka bezděčně přitlačila.

"Tak pozor! Až ti napočítám, začneš. Tři, dva, jedna… TEĎ!" Rozkročená Jitka bleskově začala s očima upřenýma na profesora onanovat. Profesor její onanování upřeně sledoval a za chvíli jí začal přísně řídit „Zrychli a upaž volnou ruku!“ Jitka viditelně zrychlila, upažila a s pohledem stále do očí profesora rychle onanovala. „Vzrušuje tě to?“ „Ano…“ vydechla Jitka. „Nevadí ti, že se přitom na tebe dívám?“ „Jsem přece vaše otrokyně, takže to není důležité…“ prohlásila Jitka vzrušeně. „Ale přesto by mne to zajímalo,“ vyzvídal dále profesor. „Docela mě to vzrušuje,“ zaškubala sebou onanující Jitka, „když už to chcete vědět….“ „Tak si teď tou rukou úplně roztáhni stydké pysky, ať vidím, jak už jsi vzrušená,“ poručil jí profesor. Jitka si poslušně roztáhla rodidla na doraz, profesor přistoupil, sklonil se a uviděl, že je tam už hezky červená. Za chvíli se opět napřímil, řekl Jitce „uvolni se!“ a nechali ji v klidu onanovat. Jitka zanedlouho překvapeně řekla „Tak teď jsem asi měla tu… hluchou fázi…“ „Tak se přidražďuj i na bradavkách,“ vyzval ji profesor. Jitka si začala volnou rukou současně s intenzivní onanií třít i prsní bradavky a její vzrušení začalo rychle stoupat. „Zkus mávat tou volnou rukou!“ požádal ji profesor, aby zpomalil přibývání její rozkoše. Onanující Jitka začala před profesorem mávat volnou rukou ve vzduchu, což její rozdráždění poněkud přitlumilo, ovšem za chvíli počalo znova stoupat. Profesor jí tedy poručil „Zase upaž a cvič s tou rukou, jako při rozcvičce v tělocviku!“ Jitka během onanie usilovně kmitala rukou upaženou do strany; profesor jí však za chvíli zavelel „Teď vzpaž a zase hmitej… raz, dva, raz, dva…“ a Jitka poslušně hmitala rukou jako divá, přesto její vzrušení dále rostlo. „Ty jsi ještě strašně mladá a těžko to ovládáš, vid?“ pravil s úsměvem profesor. Mohutně vydrážděná Jitka jen bezmocně přikývla a vzápětí se začala vstoje cukat krajním vzrušením. „Rozevři se mi zase dole!“ křiknul na ni profesor. Rychle onanující Jitka si téměř mimovolně rozevřela volnou rukou rodidla, profesor se opět sklonil a uviděl, že je tam už úplně rudá. Když se za moment napřímil, Jitka najednou ucítila, že už bude hotová, ale stáhla se a začala se před profesorem stydlivě škubat v předorgastické extasi. "Postav se rovně!" vykřikl během okamžiku profesor, "ať tě přitom celou dobře vidím!" Jitka bleskově uposlechla a natočila své prudce cukající nahé tělo vstříc profesorovi. "Podívej se mi do očí! Teď budeš hotová pro mě!" Krajně rozdrážděná Jitka se poslušně vzepnula, vypnula mu podbřišek, vzápětí na zlomek vteřiny strnula a pak sebou poprvé bezmocně prudce cukla v prvním obrovském stahu, ovšem přitom se stydlivě zkroutila dolů; potom se s přitaženýma nohama, natočená bokem k profesorovi v mírném podřepu s pokrčenými koleny, před ním celá dlouze prudce škubala v mohutných mimovolních stazích svého dnešního druhého orgasmu… "Ach… ach…" sténala Jitka, "strašně se mě to… před vámi… líbí… au… a vzrušuje… ach… au… au…" Profesor ji se zájmem pozoroval a ucítil, že mu dnes už poněkolikáté začalo cukat v penisu. Když Jitka ukončila onanii a začala se pozvolna zklidňovat, profesor ji přísně napomenul „Co jsem ti říkal, že máš udělat, když ucítíš, že na tebe začíná přicházet orgasmus?“ „Ale copak se můžu vstoje úplně roztáhnout a nadzvednout rozkrok?“ „Otevřít dokořán pusu a upřít mi pohled do očí snad můžeš, ne?“ „Promiňte, pane profesore, já se polepším,“ docukávala nahá Jitka, „slibuji…“ „Dneska je to na tři minus,“ pokáral ji profesor, „a to jen proto, že je to napoprvé…“ Potom profesor vstal a postavil se před ni, a nahá Jitka si okamžitě všimla, že má v rozkroku kalhot velkou bouli. „Teď se naučíš, jak to máš dělat Pánovi,“ řekl přísně, „už to nemůžu vydržet, moc mě to s tebou vzrušuje…“ „Jak?“ „Já si lehnu a ty mi to uděláš rukou…“pravil profesor, „už jsi to tak někdy někomu dělala?“ „Ne…“ hlesla nahá Jitka stydlivě. Profesor si rozepnul kalhoty a začal se před vyděšenou Jitkou pomalu svlékat. Nahá Jitka ho rozpačitě sledovala a silně se zachvěla, když poprvé uviděla jeho veliký vztyčený penis. Do půli těla svlečený profesor si ulehl na pohovku, vyhrnul si košili a vyzval Jitku „sedni si sem ke mně…“ Nahá Jitka si k němu poslušně přisedla na gauč a vyjeveně zírala na jeho penis, který mu vyzývavě trčel vzhůru. „Vezmi mi ho hezky do ruky…“ vyzval ji netrpělivě profesor a Jitka mu ho opatrně vzala mezi prsty. „To vám po něm mám jezdit rukou nahoru a dolů … a přitom vám stahovat tu… kůžičku?“ zeptala se nejistě. „No jistě, říká se jí předkožka,“ řekl netrpělivě profesor a vybídl Jitku „obejmi mi ho prsty…a hlavně už začni…“ Nahá Jitka mu ho začala citlivě honit, profesor se vzrušením vzepnul a doslova jí ho cpal do ruky. „Můžeš mi tam občas dát i pusu…“ Za chvilku ji profesor požádal „stiskni mi ho pořádně… a můžeš i trochu zrychlit…“ Nahá Jitka mu pevně stiskla penis a zrychlila. „Teď si ještě roztáhni nožičky… ať ti tam na ni vidím,“ vybídl ji profesor, „jsi tam moc hezká…“ Jitka poslušně roztáhla nohy a profesor ji tam začal ohmatávat a všelijak jí tam manipulovat prsty. Za chvilku začal vzdychat vzrušením, mimovolně se napínal v rozkroku a přímo svůj naběhlý penis Jitce nabízel.

Zanedlouho se mu na špičce penisu objevila malá kapička. „To už jste… pane profesore?“ otázala se překvapeně Jitka, která to ještě nikdy neviděla. „Ne…“ vydechl rozdrážděně profesor, „to je jenom taková… desinfekce, aby měly spermie čistou cestu…“ „Aha,“ vydechla Jitka poněkud zklamaně. „Slízni mi to!“ poručil jí přísně profesor, „a pak mi tam dej pořádnou pusu!“ Jitka mu vzrušeně slízla kapičku jazykem a pak mu dala na žalud dlouhou pusu. „Ty jsi úžasná otrokyně…“ vydechl rozdrážděný profesor. Zakrátko se profesor vzepnul a téměř vykřikl „Už asi brzo budu… tak kam to chceš?“ „Třeba na prsa…“ hlesla Jitka, která se už taky docela vzrušila. „Nakloň se nade mne a nastav mi… kozičky… a dívej se!“ vyzval ji krátce na to profesor a přestal si hrát prsty v jejím rozkroku. Jitka se naklonila nad profesora, který se vzápětí prudce nadechnul, vzepnul rozkrok, vzápětí sebou mohutně cuknul a z penisu mu vystříkla první porce teplého semene na Jitčinu levou bradavku. Jitka mu bleskově nastavila pravou a profesor jí stříkal střídavě na oba prsy velké dávky svého semene. Nahá Jitka si rozdrážděně sáhla volnou rukou mezi nohy. „Nějak mě to vyčerpalo,“ vzdechnul si profesor, když dostříkal. „Zato já si to ještě večer před usnutím doma určitě aspoň jednou udělám… když si na vás vzpomenu…“ usmála se spokojeně Jitka a znova ho hezky políbila na ochabující penis. „Tak ať si přitom zase aspoň trochu užiješ…“ „A budu si představovat, že před vámi ležím úplně nahá na operačním stole a vy se nade mnou skláníte s ostrým skalpelem v ruce, abyste mi rozřízl břicho…“ a sáhla si mimovolně mezi nohy, „předtím jste mě ale pořádně rozdráždil na poštěváčku…“ „Nesahej si na ni… už musíme jít…“ napomenul ji profesor přísně, „ale jinak ti můžu slíbit,“ pokračoval, když si Jitka poslušně vytáhla ruku z rozkroku, „že až si tě pořádně vycvičím, mohl bych tě do toho tvého krásného břicha trochu říznout… třeba žiletkou…“ „To bych opravdu moc chtěla… a budu se snažit, abych byla co nejdřív vycvičená…“ „Mohli bychom si na podobné hrátky pronajmout velký pokoj třeba v hotelu…“ pravil profesor, „ale musel by tam být ten velký stůl…“ „Operační…“ vydechla nahá Jitka vzrušeně, „s velikým světlem nad ním… abyste mi na břicho dobře viděl…“ „Ale teď pojď, už půjdeme,“ řekl profesor, vstal a začal se oblékat. Když se oblékli a upravili, profesor řekl "Příští sobotu budu celý den doma sám, takže přijdeš po obědě ke mně a začneme s výcvikem. Můžeš?" "Tak do deseti večer určitě…" "Dobře…, víš, kde bydlím?" "Nevím…" řekla po pravdě Jitka, „někde…“ Profesor jí to přesně vysvětlil včetně cesty, jak se k němu dostane, a Jitka pochopila. "Tak přesně o půl třetí u mne zazvoníš! Budu tě čekat." "Ano, pane profesore… můj pane." "A běda, když se o minutu opozdíš!" Když Jitka vstala a zamířila ke dveřím, profesor odemkl a zeptal se jí „Líbilo se ti to?“ „Moc, pane profesore,“ zrudla Jitka a rychle odešla. Venku byla už skoro tma. 1. schůzka (doma u profesora - první polovina října) Přesně o půl třetí krátce zazvonil zvonek a krátce nato vešla profesorova žákyně do jeho pokoje. "Dáš si nejdřív kafe? Nebo limonádu?" "Jste moc hodný, pane profesore. Jestli vás to nebude obtěžovat, dala bych si čaj." Profesor odešel postavit vodu a pak se zeptal „do kolika máš čas?" "Řekla jsem, že nejpozději o půlnoci budu doma." "Nemají o tebe doma strach?" "Řekla jsem, že jdu na oslavu narozenin ke kamarádce." "Dobře. Jsi nadržená?" "Myslím, že ano, pane profesore," pohlédla na něj Jitka, "a docela dost…" "Tak se zatím svlíkni do podprsenky a do kalhotek," vybídl ji profesor. "Čeká tě toho dneska hodně. Myslím, že dostaneš docela zabrat." "Budu se snažit být vaší poslušnou žačkou," vydechla oddaně Jitka. "A otrokyní…" "To taky, jistě…" vydechla Jitka vzrušeně a začala se svlékat. Vtom se zarazila: "Ale já…já nemám podprsenku!" "No tak budeš pít čajíček jenom v kalhotkách," odtušil s úsměvem profesor. Jitka se poslušně svlékla do kalhotek, ovšem jakmile si svlékla blůzičku, rázem se jí postavily bradavky. Profesor si ji chvilku zálibně prohlížel, pak jí pokynul, aby si sedla ke stolku a odešel do kuchyně udělat kávu a čaj. Když se vrátil, sedl si naproti polonahé Jitce a zeptal se jí „Tak jak ses na dnešek těšila?“

„Nemohla jsem se dočkat,“ vydechla Jitka. „Ale přesto ses dokázala pořádně připravovat na školu,“ usmál se opět profesor, protože ji úmyslně dopoledne vyvolal k tabuli a musel jí dát zase jedničku. „Mně ta příprava do školy nedá až tak moc práce,“ pravila Jitka a pak zrudla „ale ty myšlenky přitom…“ „Jsi moje?“ „No právě… ty představy… co se mnou budete odpoledne dělat…“ „Dneska už tě to bude stát dost sebepřemáhání,“ pravil profesor, „a občas tě to bude i bolet…“ „Jsem vaše oddaná otrokyně, pane profesore… můj pane,“ řekla pokorně Jitka a usrkla čaje. „Ty jsi tak krásná… mohl bych ti dát pusu? Chceš políbit od svého pána?“ „Chci od vás všechno… i tu pusu,“ pravila Jitka a nastavila se mu. Profesor ji políbil na ústa, ale pak se jí přísně zeptal „Jestlipak ses ty poslední tři dny udržela na uzdě?“ „Ano,“ vyhrkla Jitka, „ale měla jsem s tím dost práce, jednou jsem si to dokonce chvilku dělala…“ „Ale snad jsi včas přestala,“ vyděsil se profesor. „Jistě, přísahám…“ „Takže nadržená jsi dost…“ „Až se divím, jak strašně bych to už potřebovala… a k tomu ty představy…“ „Tak snad nebudeš po dnešku moc zklamaná,“ pravil profesor. „Jsem vaše…“ vydechla Jitka a napila se. "Tak co, dopili jsme?" řekl profesor, když Jitka odložila šálek. "Můžeme začít?" "To záleží na vás, pane profesore." Profesor odnesl šálky do kuchyňky, a když se vrátil, rázně Jitku vybídl: "Tak kalhotky dolů a vypnout se do Pozoru před stůl!" Jitka si stáhla kalhotky, podala je profesorovi, vzrušeně přešla k velkému stolu a tam se vypnula nahá do Pozoru. Profesor si ji přísně změřil pohledem a Jitka zrudla studem. Vzápětí profesor přistoupil k Jitce a začal si ji ze všech stran pozorně prohlížet. Jitce vzápětí vzrušením ztvrdly bradavky a zřetelně se jí vztyčily. "Máš připravený poštěváček?" začal pak profesor stroze. "Ano," přikývla nahá Jitka stydlivě. "Minule jsme ho docela používali, a bylo vidět, že ti to přes něj krásně fungovalo, že?" pokračoval profesor, zatímco obešel Jitku a podrobně si ji prohlížel zezadu. "Ano, pane profesore," špitla nahá Jitka s očima upřenýma před sebe. "Kdy jsi ho objevila?" zeptal se jí chladně profesor, "a odkdy ho používáš?" "Asi dva roky, pane profesore…" "Už od čtrnácti?" "Od čtrnácti a půl, pane profesore," pravila nahá Jitka, "pamatuju si to jako dneska, když jsem jednou v létě nemohla a nemohla usnout." "Tak si na něj náhodou sáhla… vzrušilo tě to a vzápětí sis začala vymýšlet mučírnu," řekl s úsměvem profesor. "To už dřív," přiznávala se bezděčně Jitka, "to mě vzrušovalo už dlouho předtím, ale já nevěděla, co s tím." "Dneska už si ho vezmeme do parády a dáme mu pořádně zabrat," pravil významně profesor a pohlédl na Jitku. Jitka se stydlivě začervenala, ale přesto nedočkavě zašeptala "já jsem s vámi svolná ke všemu…" "Musíš ale pořád vlhnout, abysme ho neoddělali. Kdybys tam náhodou vyschla, hned řekni!" a profesor ukázal na menší stolek v rohu pokoje, "támhle je mastička, kterou to hned napravíme. Ano?" "Ano," polkla Jitka nedočkavě. "Tak, připrav se!" vyzval ji profesor přísně a ukázal na stůl s malým polštářkem v hlavě, "Lehni si! Jako poprvé!" Nahá Jitka nasedla na stůl a poslušně se zvrátila do lehu. "Tak, pořádně roztáhni nohy, ruce nahoru za hlavu, hezky se vypni a vyceň ji na mně! Nestyď se!" Jitka na stole poslušně roztáhla nohy, s rukama za hlavou se smyslně vypnula a vycenila mu vstříc kundičku. Profesor jí pohlédl do rozkroku a zamračeně pravil „Roztáhni se víc! Ať ti vidím i mezi pysky! Až na dírku!" Nahá Jitka odevzdaně roztáhla nohy. „A vyceň na mne poštěváček! Ať vidím, že je můj a nedočkavě na mne čeká, až si ho všimnu…“ přikázal jí profesor a se slovy „musím si tě nejdřív pořádně připravit, nadzvedni se,“ jí vsunul další polštářek pod rozkrok. Nahá Jitka se nadzdvihla a profesor ji podložil. „Tak, vyceň mi ji, ruce vzpaž dozadu za hlavu a dívej se vzhůru do stropu!“ poroučel jí dále profesor, „dej patičky až těsně ke kundičce!“ Když nahá Jitka poslechla, položil jí profesor pánovitě ruku na břicho. Jitka sebou zacukala, profesor jí chvilku přejížděl dlaní po nahém těle od prsů až po rozkrok, pak jí sjel rukou do rozkroku, nahmátl jí poštěváček a začal ji na něm intensivně dráždit. Zanedlouho se poslušně roztažená Jitka zřetelně vzrušila, začala se před ním na stole chvět stoupající rozkoší, zatímco jí profesor nepřetržitě mnul prsty poštěváček. Za chvíli na něj vzrušená Jitka pohlédla, usmála se a řekla „Tak teď jsem asi právě překonala onu hluchou fázi…“ „Vidíš, jak ti to jde, jsi prostě skvělá,“ pochválil ji profesor. „A vaše…“ vydechla Jitka a její rozdráždění začalo rychle stoupat. Když se Jitka už opravdu silně rozdráždila, profesor najednou řekl „jsi otrokyně?“ „Ano,“ hlesla již prudce vydrážděná Jitka.

„Tak já za chvíli nečekaně přeruším tvoje dráždění a ty mi to dokážeš tím, že bleskově seskočíš ze stolu na zem a začneš přede mnou dělat dřepy, dokud ti neřeknu Dost! Můžeš si přitom dát ruce v bok…“ „Ach,“ cukla sebou Jitka při té představě, protože ji to vzrušilo a její rozdráždění se o to rychleji blížilo k vrcholu. Profesor však vystihl onen správný moment před nástupem její předorgastické extase a náhle ucukl rukou. Nahá Jitka sebou zděšeně škubla, ale krajně rozdrážděná poslušně seskočila ze stolu a začala před profesorem dělat dřepy. „Pořádně!“ vykřikl na ni profesor, „A pořád se mi dívej přímo do očí!“ Nahá Jitka s rukama v bok stále dělala dřepy a profesor se zalíbením sledoval, jak se jí při každém dřepu mrskají velké prsy nahoru a dolů. Když se Jitka námahou zřetelně udýchala a její rozdráždění opadlo, zavelel jí profesor „Dost! A rychle lehnout zpátky na stůl!“ Jitka rychle ulehla na stůl, oddaně roztáhla nohy, vzpažila napnuté ruce za hlavu a upřela oči na strop, profesor si vzal na prst krém, pečlivě jí promazal poštěváček, poněvadž pochopitelně vyschla, a začal ji znova usilovně dráždit. „Líbilo se ti to?“ otázal se jí profesor, když začala opět dávat najevo známky pohlavního rozdráždění. „Docela ano, můj pane… profesore,“ řekla Jitka a hezky se na něho usmála, „něco takového jsem vždy chtěla…“ Za chvíli se na profesora znova usmála, na znamení, že opět překonala hluchou fázi… „Budeš výborná otrokyně,“ řekl znova profesor, „tak se tomu zase hezky poddávej a dívej se vzhůru do stropu, jsi přitom nádherná…“ Nahá Jitka se na stole spokojeně poddávala stoupající rozkoši, ale profesor ji najednou vyrušil „Až ti to za chvilku zase náhle utnu, znova bleskově seskočíš a budeš přede mnou běhat rozdrážděná po čtyřech po pokoji, jasné?“ „Ano,“ polkla už mohutně vydrážděná Jitka. Profesor pak Jitku bedlivě pozoroval, jak se před ním na stole podruhé blíží do extase, a těsně před tím, než do ní upadla, náhle ucukl rukou. Jitka okamžitě seskočila ze stolu dolů, krajním rozdrážděním trochu zavrávorala, ale rychle se spustila na čtyři a začala před profesorem běhat po čtyřech po pokoji. „Rychleji,“ vybízel ji profesor, „rychleji! Nechtěla bys přitom zaštěkat jako pejsek?“ „To byste… mi to musel… přikázat…“ vydechla udýchaná Jitka a dál poslušně běhala. „Zastav se tady přede mnou a vyšpul na mně prdelku…“ poručil jí vzápětí profesor. Jitka se odevzdaně zastavila před profesorem a nastavila mu zadek. Profesor jí zajel rukou mezi půlky, pak jí je roztáhl úplně od sebe, zakrátko jí přejel do přirození a jemně jí podráždil poštěváček. Když sebou Jitka zacukala, zeptal se jí „Jak se cítíš?“ „Jako vaše oddaná otrokyně…, nechcete mě něčím uhodit?“ „Necháme si něco na příště,“ pravil profesor, „teď se ještě chvilku proběhni, ty moje nádherná čubičko…“ Jitka před ním tedy ještě chvíli běhala po čtyřech po pokoji, profesor jí mimo jiné nařídil, aby párkrát podlezla stůl, jednou Jitka dokonce z rozmaru krátce zaštěkala, protože se jí to docela líbilo. Náhle jí však profesor zavelel „Dost! Na stůl!“ Jitka poslušně ulehla na stůl, mohutně roztáhla nohy, vzpažila ruce a upřela pohled nad sebe. Profesor jí opět pečlivě promazal poštěváček a pak jí ho začal znova třít prsty. Roztažená Jitka se s očima upřenýma nahoru začala znova poddávat stoupajícímu vzrušení, zanedlouho pohlédla na profesora a mile se na něho usmála, jako že opět překonala hluchou fázi. „Teď už ti dovolím, aby ses vybila,“ řekl za chvíli profesor, „ale pořádným orgasmem, dej si na něm záležet!“ a když vzrušená Jitka vděčně přikývla, pokračoval „Ale taky chtěl bych na tobě jasně vidět okamžik, kdy upadneš těsně před tím do té extase…“ „Mám vám to dát nějak zřetelně najevo?“ „No… nejlepší bude, když v tom momentě prudce trhneš nohama od sebe a podíváš se na mně…“ „Dobře…“ vydechla Jitka. „A nezapomeň úplně otevřít pusu a nadzvedávat se rozkrokem vzhůru,“ připomněl jí profesor, „teprve při prvním stahu ho můžeš pustit zase dolů, jo?“ „Jsem vaše otrokyně…“ hlesla Jitka. „Hlavně měj pak po celou dobu orgasmu úplně roztažené nohy, co nejvíc můžeš, ať ti do ní dobře vidím, někdy se ti tam budu dívat zblízka, abych viděl, co se ti tam při něm děje,“ pokračoval profesor, „dát nohy blíž k sobě budeš smět, až když ti to po odeznění orgasmu výslovně ústně dovolím…“ „Ach…“ vydechla opět rychle drážděná Jitka. „Pamatuješ si to?“ Není toho na tebe moc?“ „Když po mně budete… chtít jenom to,… bude to ještě… dobré…“ sténala vydrážděná Jitka pod jeho prsty. Netrvalo dlouho a nahá Jitka sebou před profesorem na stole prudce škubla, rozhodila nohy a široce rozevřenýma očima zkalenýma rozkoší na něho pohlédla. Potom upřela pohled opět vzhůru, ale vzápětí vykřikla „Už! Budu!“, otevřela ústa dokořán, ze všech sil roztáhla nohy, upřela oči na profesora, vyrazila „ááááá:…“ a začala se před ním s úplně roztaženýma nohama nadzvedávat rozkrokem nad stůl. Za několik okamžiků to s ní prudce škublo, padla rozkrokem dolů a začala se před profesorem s očima poslušně upřenýma na něho odevzdaně roztažená celým tělem mimovolně zmítat v obrovských orgastických stazích. „Nohy!“ vykřikl na ni profesor, po několika jejích mohutných stazích přerušil dráždění a dále sledoval, jak se před ním nahá zmítá na stole v nádherném orgasmu s úplně roztaženýma nohama. Když sebou Jitka docukávala, profesor ji vyzval „Můžeš se uvolnit, bylas nádherná…“ „Ježíši Kriste, takový orgasmus jsem ještě nikdy neměla! Moc vám děkuji, pane profesore…“ vydechla Jitka a znova se před ním na stole škubla.

„Teď to bylo nejmíň na jedna mínus…“ prohlásil, pohladil docukávající Jitku po vlasech a starostlivě se jí zeptal „Teď si dáš na chvilku pauzu, nechceš se napít?“ „Vy jste na mne tak strašně hodný…“ vydechla Jitka. „A ty jsi ta nejlepší otrokyně na světě,“ pochválil ji profesor a podal jí skleničku s minerálkou a slámku. Nahá Jitka se vleže na stole s chutí napila a profesor jí podal obložený chlebíček. Když Jitka dojedla a znova se napila, profesor se jí zeptal „Tak jsi připravená? Můžeme pokračovat?“ „Jsem vaše otrokyně…“ vydechla Jitka. Profesor přistoupil, promazal jí poštěváček, pak jí položil ruku na břicho a znova jí krátce přejížděl po těle od prsů po stehna; potom jí najednou sjel rukou mezi nohy, nahmátl jí poštěváček a začal ji na něm rychle dráždit. Jitka se oddaně poddávala dráždění, za chvíli pohlédla na profesora a ulehčeně se usmála. Aby vystupňoval její rozdráždění, začal ji profesor občas dráždit volnou rukou na prsech a tu a tam na konečníku. Když se Jitka silně rozdráždila, profesor jí náhle řekl „Jak vypadá povel Pozor! v tělocviku, jistě víš…“ „No… musím se celá napnout… a znehybnět až do povelu Pohov!“ „Během dráždění je to podobné,“ pravil profesor, „tak si to teď zkusíš…Pozor!“ a rázně utnul její dráždění. Roztažená Jitka se pod jeho prsty bleskově napnula, ztuhla a znehybněla. Profesor jí roztáhl rodidla a dlouze si ji tam pozorně prohlížel, byla tam už zase úplně červená. „Pohov! A roztáhni se mi pořádně!“ vyzval ji profesor a odtáhl jí předkožku z hlavičky vztyčeného poštěváčku. Úplně roztažená Jitka mu poslušně vypnula rozkrok. „Jsi tam opravdu moc krásná, je to tam všechno moje?“ „Ano, pane profesore, jsem i tam vaše, můžete si se mnou dělat, co vás napadne…“ pravila Jitka oddaně. „Co kdyby sis teď přede mnou mnula poštěváček sama?“ „Jistě, k službám,“ vydechla Jitka, sáhla si mezi nohy, začala si třít prsty poštěváček. Za chvíli začala s očima upřenýma na profesora hlasitě vzdychat a pak sténat rychle stoupající rozkoší. „Už se těším, až si budeš takhle třít poštěváček, když ti budu stát nad rozkrokem třeba s kleštěmi…“ řekl vzrušeně profesor a ucítil, jak mu přitom opět zaškubalo v penisu. Nahá Jitka vydechla „už aby to bylo…“ a profesor překvapeně zjistil, že při té představě také silně zvlhla. „Budeš se pak opravdu strašně svíjet v hrozných bolestech s poštěváčkem v kleštích…“ pokračoval profesor. „Vy můžete… všechno,“ zasténala prudce rozdrážděná Jitka, „třeba mě umučit až do bezvědomí…“ „Roztáhneš se mi?“ „Ráda, já jsem si právě něco podobného nedávno představovala, když jsem doma onanovala…“ „Pak ti ten poštěváček povytáhnu v kleštích vzhůru, až příšerně zařveš…“ „A hrozně zvlhnu… pokud přitom nebudu hotová…“ „Přestaň teď onanovat, vem si ho mezi prsty a ukaž mi, jak mi ho k tomu nabídneš,“ vyzval ji profesor. Roztažená Jitka si uchopila poštěváček do prstů, povytáhla si ho a nabídla ho profesorovi. „Jsi opravdu vynikající otrokyně…“ pochválil ji opět profesor a pak ji vybídl „a teď zkus udělat něco podobného se stydkými pysky… můžeš oběma rukama…“ Nahá Jitka si podebrala stydké pysky a povytáhla si je vstříc profesorovi. „Drž!“ vykřikl profesor, sáhl pro fotoaparát a roztaženou Jitku s povytaženými stydkými pysky vyfotografoval. „Líbím se vám, pane profesore?“ vydechla Jitka. „Jsi ta nejhezčí holčička na světě…“ prohlásil nadšeně profesor, „teď si zkus pro změnu povytáhnout hrázku!“ a začal ji dráždit poštěváček. Jitka sebou zacukala, ale přesto si prsty uchopila hrázku a rázně si ji povytáhla. „Výborně!“ zvolal profesor, „povytáhni si tu hrázku ještě víc, až tě to zabolí! Můžeš se tak mučit…“, zrychlil dráždění a Jitka si poslušně natáhla hrázku do maxima. „Bolí?“ „Moc ne,“ vyrazila vzrušená Jitka, „musel byste mi to asi dělat vy…“ „Neboj se, já ti budu dělat nejen to, ale i mnohem horší věci… až budeš zoufale křičet…“ „Jsem vaše…“ vydechla opět prudce vzrušená Jitka. „Pohlaď se ještě po zadní dírce,“ přikázal jí na to profesor. Nahá Jitka si poslušně zajela rukou mezi půlky a začala si přejíždět prsty přes otvor konečníku. „Mni se tam! Silně!“ poručil jí profesor a dál jí usilovně třel klitoris. Jitka přitlačila a začala si mnout konečník. „Strč si do něho prst!“ vykřikl profesor. Nahá Jitka poslechla, ale trochu ji to zabolelo, takže opět silně zvlhla a s prstem v konečníku rozpačitě upřela oči na profesora. Její vzrušení neúprosně stoupalo. „Pořádně si tam zadloubej, pak ho vytáhni a vzpaž ruce za hlavu!“ Jitka si bezmocně zadloubala v konečníku, pak vytáhla prst, vzpažila, rozdrážděně se před profesorem na stole vypnula a začala se odevzdaně poddávat svému rychle vzrůstajícímu vzrušení. „Víš, co máš udělat v momentě, kdy poznáš, že už budeš hotová… tedy když ucítíš příchod extase?“ zeptal se jí vzápětí profesor a nenápadně si přisunul k ruce misku, plnou ledové vody, ve které byla velká žínka. „Prosím ano,“ hlesla Jitka v posledním tažení, „rozhodit nohy, napnout ruce a s očima na vás se nadzvedávat…“ A zanedlouho sebou trhla, upřela pohled na profesora, rázně rozhodila nohy, napnula ruce za hlavou, vyrazila hlasité „áááááá…“ a začala nadzvedávat rozkrok. Profesor vzápětí rázně utnul její dráždění, vzal si do ruky žínku, druhou rozevřel Jitce stydké pysky, rázně jí vtiskl žínku do přirození a začal jí omývat rozevřená rodidla ledovou vodou. „Au!“ vykřikla krajně rozdrážděná Jitka, která už byla pár vteřin před orgasmem, „aááu, au, au…“

„Copak? Otrokyni se něco nelíbí?“ „Je to strašné,“ hlesla Jitka, svíjející se pod ledovou žínkou. „Otrokyně musí vydržet všechno… a pak za to ještě pánovi hezky poděkovat,“ prohlásil profesor. Když profesor za chvilku žínku odložil, řekl „uvolni se!“ a Jitka poslušně vydechla „Děkuji…“ „Je vidět, že jsi způsobná otrokyně,“ pravil profesor, „přešlo tě to?“ „Dokonale,“ vyrazila Jitka. „To je dobře,“ pravil profesor, nabral si na prst krém, promazal Jitce poštěváček a začal ji na něm znova dráždit. Za chvíli Jitka překonala bez problémů hluchou fázi a její rozdráždění opět rychle vzrůstalo. „Upaž!“ vykřikl na ni najednou profesor a zrychlil její dráždění. Roztažená Jitka na stole poslušně rozhodila ruce. „Teď zvedni roztažené nohy koleny až k prsům!“ přikázal jí vzápětí její Pán. Nahá Jitka během usilovného dráždění svého poštěváčku profesorem namáhavě zvedla nohy, přitiskla je koleny k prsům a s pohledem upřeným na něho neúmyslně vycenila zadeček. „A teď jeď na kole!“ zavelel profesor a stále jí rychle kmital prsty přes poštěváček. Jitka začala ve vzduchu poslušně pohybovat nohama, ale profesor jí vyzval „Napni nohy chodidly úplně vzhůru!“ Nahá Jitka zvedla roztažené nohy kolmo vzhůru a profesor jí dál třel klitoris. „Teď kolena trošku nadzvedni a pomaloučku dávej nohy zase dolů… ale zatím jen kousek… a pořád kmitej!“ Jitka uposlechla, ale její vzrušení začalo citelně klesat. „Zase kousek!“ vybídl ji za chvilku profesor, „budu ti teď počítat od pěti k nule a ty je pokaždé pomalu pustíš o kousek dolů, ale na stůl si je smíš položit, teprve až řeknu nula!“ „Ach…“ vydechla bezmocně Jitka s nohama poslušně vzhůru. „Pět!“ vyrazil náhle profesor. Jitka pohnula koleny, ovšem zůstala v naprosto namáhavé posici s nohama trčícíma šikmo nahoru. „Co to s tebou dělá?“ zeptal se jí se zájmem profesor a dál pokračoval v jejím dráždění. „Strašně mě to namáhá…“ vydechla Jitka, „už to dráždění skoro nevnímám…“ „Jsi otrokyně?“ „Ano,“ hlesla Jitka s nohama ve vzduchu. „A chtěla bys vystříknout?“ „Docela…“ „Čtyři! A napni pořádně ty ruce!“ napomenul ji profesor, zatímco Jitka opět pohnula koleny, ovšem bohužel zase jen vzhůru. Nohy jí však trčely už téměř vodorovně. „Já tě teď na chvíli přestanu dráždit, ale drž!“ pravil profesor, pustil jí poštěváček, sáhl pro fotoaparát a několikrát nahou Jitku v této posici vyfotografoval. „Trápíte mne… opravdu strašně… pane profesore,“ zasténala za chvíli Jitka. „Co to je trápíte? Ty nejsi otrokyně, které se musí líbit všechno, co jí Pán poručí?“ „Jsem, promiňte,“ vydechla Jitka, „nechtěl byste mne teď ještě mučit?“ „Zatím ne, ale o nic nepřijdeš. Tři!“ pravil profesor a Jitka spustila nohy o kousek níž. „Bolí tě to?“ „Takhle už docela ano…“ „Takže to je vlastně to mučení,“ řekl profesor a Jitka okamžitě zvlhla. Prsa však měla docela volná, takže jí profesor rozdráždil bradavky, a když se jí opět vztyčily, řekl hlasitě „Dva!“ Bezmocná Jitka mu už hleděla zoufale do očí. Profesor jí roztáhl stydké pysky, zkontroloval jejich zbarvení, pak si je ještě chvíli bedlivě prohlížel, a když se Jitka začala námahou viditelně celá třást, rodidla jí zase přivřel a řekl „Jedna!“ Jitka měla patičky chodidel už jen pár centimetrů nad deskou stolu, o to však bylo udržování roztažených nohou v takové pozici namáhavější. „Líbí se ti to?“ optal se jí ironicky profesor a jemně ji polechtal v podpaždí. „Vždycky jsem… něco takového chtěla… ale tohle už… je na mne moc…“ sténala nahá Jitka s očima prosebně upřenýma na svého neúprosného Pána. Profesor se jen usmál, sáhl Jitce na poštěváček, přísně se na ni zadíval a se slovy „no tak už dej ty nožičky zase dolů…“ ji začal intensivně dráždit. „Ach, pane profesore, bylo to strašné,“ vydechla s úlevou poslušně roztažená Jitka, když položila chodidla na stůl. Profesor přidal a Jitka se před ním zanedlouho začala zase cukat vzrůstající rozkoší. „Dej pozor na tu extasi, teď už budeš za odměnu zase hotová…“ pravil za chvíli profesor. „Já už vím, jak vám to mám dát jako otrokyně správně najevo,“ ujistila ho rozdrážděná Jitka a usmála se. „Zkus přitom ještě vykřiknout "Pozor, už budu!" a pokud to dokážeš, při prvním stahu vykřikni Teď! Ano?“ „Pokusím se… chci být správná otrokyně,“ vyrazila už mohutně vydrážděná Jitka. Profesor ji pohladil po vlasech a během rychlého dráždění jejího poštěváčku jí znova rozdráždil i bradavky. Najednou sebou Jitka na stole prudce škubla, vykřikla „Pozor, už budu!“, vzápětí rázně rozhodila nohy, napnula ruce bezbranně vzpažené za hlavu, otočila pohled do očí profesora, otevřela ústa dokořán, ještě jednou trhla nohama od sebe, opět vyrazila „ááááá:…“ a začala se před ním s roztaženýma nohama zvedat rozkrokem nad stůl. Za několik okamžiků to v ní prudce škublo, vyrazila „Teď!“, padla rozkrokem dolů a začala se s očima upřenýma na profesora zmítat celým tělem na stole v mohutných orgastických stazích; přitom jí z rozevřených rodidel vystříkla větší porce bezbarvé tekutiny, několik kapek dokonce přelétlo přes hranu stolu a dopadlo na koberec.

Profesor po několika mohutných stazích přerušil její dráždění a sledoval, jak se před ním nahá Jitka škube na stole v nádherném orgasmu s úplně roztaženýma nohama. Když už nahá Jitka na stole jen docukávala, profesor pravil „Tak tentokrát to bylo už skoro na čistou jedničku… jsi skvělá!“ Jakmile se Jitka úplně probrala, vydechla „Čím to je, že mám před vámi tak nádherné prudké orgasmy?“ „Uvolni se!“ vybídl ji profesor a pokračoval „to bude asi tím, že doma si tu otrokyni při onanování jen v duchu představuješ, zatímco se mnou otrokyně skutečně jsi,“ pravil profesor, „a stříkáš pak jako divá…“ „Bylo to zase nádherné,“ zasnila se roztažená Jitka na stole, najednou se ale zamračila „Jak to, že stříkám? Co to pořád povídáte?“ „Kdybys viděla, jak při orgasmu strašně stříkáš z kundičky,“ usmál se profesor, „tentokrát jsi dokonce dostříkla až na koberec…“ „To snad není možné… to jsem vůbec nevěděla…“ řekla překvapeně Jitka. „Měla by ses hodně napít, ať tam máš zásobu na příště,“ usmál se profesor a podal jí minerálku, „chlebíček ti ale už nedám, abys nepřibrala…“ Jitka se napila, pak si zase lehla, roztáhla se jako správná otrokyně a vycenila kundičku. Profesor ji pohladil, nabral si krém na prst, opět jí pořádně promazal poštěváček, potom jí položil ruku na břicho, krátce jí přejížděl po těle od prsů po stehna, najednou jí sjel rukou mezi nohy, nahmátl jí poštěváček a začal ji na něm rychle dráždit. Jitka na něho hezky pohlédla, spokojeně se usmála a začala se s pohledem upřeným do stropu znova poddávat své stoupající rozkoši. „Tak co jste si na mne teď připravil?“ zeptala se, když se zřetelně rozdráždila. „Nestarej se, všechno poznáš, teď se soustřeď na tu hluchou fázi,“ prohlásil profesor, ale vzápětí dodal „za chvíli tě budu zase hezky trápit… chceš li, mučit…“ Jitka rázem zvlhla a zanedlouho bez problémů překonala onu kritickou chvíli. Jakmile se znova mohutně rozdráždila, profesor najednou řekl „Chceš mi zase předvést, jaká jsi otrokyně?“ „Ano,“ hlesla vydrážděná Jitka. „Tak já ti zase za chvíli nečekaně přeruším dráždění, ty bleskově seskočíš ze stolu a začneš se přede mnou plížit břichem po koberci…“ „Ano…“ zacukala sebou nahá Jitka a její rozdráždění se o to rychleji začalo blížit k vrcholu. Profesor opět vystihl správný moment před nástupem její předorgastické extase a náhle ucukl rukou. Nahá Jitka sebou škubla, ale krajně rozdrážděná poslušně seskočila ze stolu, lehla si na břicho a čekala na jeho povel, aby se začala plazit po koberci. „Připrav se - pozor - start!“ zavelel jí za okamžik profesor. Jitka se napnula a začala se plazit před profesorem po břiše na koberci. „Rychleji!“ pobídl ji profesor, „A zvedni hlavu, ale přitlač se trochu i kozama!“ Nahá Jitka zvedla hlavu, přitlačila se prsy na koberec a ze všech sil se snažila plazit se co nejrychleji, podle jeho povelů měnila směr a podlézala pod stolem a dalšími kusy nábytku; profesor se zájmem sledoval, jak se jí třou velké prsy bradavkami o koberec. Když se Jitka námahou udýchala a její rozdráždění opadlo, profesor jí zavelel „Dost! Zpátky na stůl!“ Jitka rychle ulehla na stůl, oddaně roztáhla nohy, vzpažila napnuté ruce za hlavu a upřela oči na strop, profesor si vzal na prst krém a pečlivě jí promazal poštěváček, poněvadž pochopitelně vyschla. „Jsi ještě vzrušená?“ zeptal se jí zvědavě profesor. „Ne, cvičíte se mnou strašně, ale jako otrokyně s tím nemůžu nic dělat…“ vyhrkla Jitka. „Roztáhni se a napni ruce za hlavu!“ přikázal jí profesor a začal ji znova usilovně dráždit. Když Jitka za chvilku opět překonala hluchou fázi, profesor řekl „Teď tě nechám dojít až do extase a pak tě zkusím poprvé mučit mezi nohama, chceš?“ „Jsem vaše…“ hlesla Jitka a znova strašně zvlhla. „Nezapomeň v prvním okamžiku extase rozhodit nohy do maxima, úplně napnout ruce za hlavou, vykřiknout „Pozor! Už budu hotová!", takhle to celé, a pak zcela znehybnět!“ „Jak si přejete, pane profesore…“ hlesla rozdrážděná Jitka poslušně. „Pak necháš své vzrušení dojít až před první stah orgasmu a těsně před ním hlasitě vykřikneš „Dost!“ „Rozumím…“ vydechla Jitka. Jakmile se nahá Jitka mohutně rozdráždila a začala se před profesorem na stole bezděčně cukat rozkoší, vzal si profesor pánský hřeben a dál oddaně roztaženou Jitku pozorně sledoval. Najednou na něj Jitka upřela rozkoší zkalené oči, vzápětí s výkřikem „Pozor, už budu hotová!“ rázně rozhodila nohy, napnula ruce za hlavou, mírně nadzdvihla rozkrok, jakoby ho profesorovi nabízela a začala se třást; za pár okamžiků hlasitě vykřikla „Dost!“ a s vytřeštěnýma očima a vypnutým rozkrokem úplně znehybněla Profesor rázně utnul její dráždění, uchopil bleskově hřeben, mohutně roztáhl Jitce stydké pysky a nemilosrdně jí zatlačil hřeben zuby do rozevřené stydké rýhy. Roztažená nahá Jitka hlasitě zakřičela prudkou bolestí, profesor však přitlačení hřebene poněkud uvolnil, ale za pár okamžiků zase vší silou přitlačil a bezmocná Jitka opět hlasitě vykřikla. Totéž opakoval profesor ještě potřetí, potom hřeben odložil, zeptal se Jitky „líbilo se ti to?“ a když Jitka vydechla „docela ano,“ sáhl po velké sklenici a významně ji úplně roztažené Jitce ukázal. „Copak teď budeme dělat?“ „Nevím,“ hlesla rozevřená Jitka nechápavě. „Čurat, mladá dámo…“ řekl věcně profesor, „jistě se vám už chce…“

„Ale já se strašně stydím…“ zachvěla se překvapená Jitka. „Už nejsme otrokyně?“ „Ano, ale…“ pokusila se Jitka o odpor. „Pro otrokyni neexistuje žádné ale, jen poslušné plnění pánových rozkazů…“ „Ach…“ „Tak honem, hezky uvolnit močové cesty, připravit si čurání na krajíček a čekat, až ti to odpočítám. A až řeknu Teď!, naplno vystříkneš moč, jasné?“ Profesor nastavil Jitce sklenici před rozkrok a začal pomalu počítat. Jakmile dopočítal a řekl Teď!, začala bezmocná Jitka poslušně plným proudem čurat do sklenice… Když Jitka dočurala, vyzval ji profesor, aby se ještě vykapala, pak vítězně zvedl téměř plnou sklenici a prohlásil „Výborně! Jsi opravdu skvělá otrokyně…“, odložil sklenici vedle na stolek, otřel jí rodidla žínkou, promazal jí poštěváček a začal ji na něm znova rychle dráždit. Za chvíli Jitka zase v pohodě překonala hluchou fázi a začala se před profesorem na stole cukat rozkoší. Profesor se silně vydrážděné Jitky zeptal „Tak čím mi teď dokážeš, že jsi moje otrokyně?“ „Tak něco vymyslete,“ zaškubala sebou Jitka, „jsem ochotná udělat cokoliv…“ „Třeba bys mohla přede mnou válet sudy po koberci,“ navrhl profesor, „chceš?“ „Klidně…“ vydechla úplně roztažená Jitka s očima poslušně upřenýma do stropu a profesor zrychlil její dráždění. Jakmile se Jitka mohutně rozdráždila a zřetelně se začala blížit do extase, profesor náhle dráždění rázně utnul a vykřikl „Seskoč!“ Prudce rozdrážděná Jitka seskočila se stolu a profesor jí bleskově přikázal „Lehni si a válej ty sudy!“ Jitka si před ním lehla na břicho, vzpažila ruce za hlavu a začala usilovně válet sudy po koberci. „Hezky!“ ocenil ji profesor, „taky to zkus pod stolem a pod nábytkem!“ Jitka oddaně zamířila pod stůl, pak zkusila provalit své nahé tělo i pod jeho psacím stolem; když se jí to podařilo, otevřel profesor dveře do předsíně s kameninovou podlahou a poručil jí „A teď se válej tady!“ Nahá Jitka se odevzdaně překutálela přes práh na studené dlaždice a oddaně se dovalila až ke vstupním dveřím. „No ven bys snad nechtěla,“ udělal si profesor, „tam tě nepustím… pomalu zpátky!“ Jitce se chladem vztyčily bradavky a celá se před profesorem na zemi třásla zimou, poctivě se však dokulila přes práh zpátky do pokoje a několikrát se obkutálela kolem stolu. „Ty jsi opravdu snaživá,… tak vstaň!“ Když se udýchaná Jitka před profesorem napřímila, profesor vydechl „… a krásná!“ „A vaše…“ hlesla nahá Jitka. „Pojď ke mně a rozkroč se!“ vybídl ji profesor. Jitka přistoupila k profesorovi, který si ji krátce prohmatal, nejdřív na bradavkách, pak jí vstoje rozkročmo roztáhl stydké pysky a pozorně si ji mezi nimi prohlížel. „Tak koukám, že už jsi zase hezky vystydla, líbilo se ti to?“ „Ano, můj pane…“ vydechla Jitka. Profesor jí vstoje promazal poštěváček, potom jí ho trochu povytáhl a začal jí jemně dráždit jeho hlavičku prstem. Hlavička jí vzápětí zduřela a Jitka sebou zanedlouho začala škubat. „Tak si zase hezky lehni, ty moje krásná kočičko…“ pravil pak profesor a nahá Jitka opět ulehla do obvyklé posice s úplně roztaženýma nohama a rukama za hlavou. Protože už byla docela vlhká, pokračoval pak profesor v jejím intenzivním dráždění, a když za chvíli opět vcelku bez problémů překonala hluchou fázi, přikázal jí „tentokrát vykřikneš na pokraji orgasmu zase "Pozor! Už budu!" s vědomím, že pak bleskově přeruším dráždění a ty seskočíš ze stolu do dřepu s rukama v bok. Rozumíš?“ „Ano, pane profesore…“ vydechla bezmocně roztažená nahá Jitka uprostřed rychlého dráždění. „To víš, jako moje otrokyně to nebudeš mít lehké…“ prohlásil profesor a přitlačil. „Budu moct být někdy zase… hotová?“ vyrazila nato Jitka, „už bych to moc chtěla…“ „Orgasmus ti časem dovolím, jen za dobré chování a perfektní splnění všech mých rozkazů, víš?“ „Já se budu… moc snažit,… pane profesore… můj pane…“ sténala rozdrážděná Jitka a začala se před ním na stole nahá stále častěji škubat prudkou rozkoší. Zanedlouho bezděčně upřela oči na profesora, rázně rozhodila nohy, vzápětí na začátku extase vykřikla „Už!“, poslušně napjala ruce za hlavu a začala se vzpínat rozevřeným rozkrokem vzhůru. Za několik okamžiků se nadechla a bezmocně vyrazila „Pozor! Už budu!“ Profesor bleskem odtáhl ruku, krajně rozdrážděná nahá Jitka seskočila s výdechem „Au!“ ze stolu, dřepla si před ním na zemi s rukama v bok a upřela mu odevzdaně pohled do očí. „Víš, čemu se říká husí pochod?“ zeptal se jí přísně profesor. „Ano, pane profesore…“ vydechla Jitka a zachvěla se. „Takže pozor… připrav se… husím pochodem vpřed! Pochodem vchod!“ Nahá Jitka oddaně vykročila. „A dívej se dopředu přímo před sebe!“ zavelel jí profesor, „Hezky pořád dokola kolem stolu! Rychleji!“ Husí pochod nedělal Jitce zpočátku potíže, profesor chodil pár kroků před ní, aby na ni pořád dobře viděl a přísně ji pozoroval; nahá Jitka se mu stále dívala otrocky do očí. „Tak co, cítíš se teď jako moje otrokyně?“ zeptal se jí za chvíli profesor. Jitka jen oddaně vydechla „Úplně, pane profesore…“ „Tak ještě zrychli!“ poručil jí stroze profesor.

Jitku to však začalo časem přece jen unavovat, s očima na profesora bezmocně otevřela ústa a snažila se víc nadýchnout; postupně se začala zvyšující se bolestí ve stehnech různě kroutit, ale profesor byl na ni neoblomný „Ještě přidej, jsi teď přece husa, ne?“ „Ano, pane profesore…“ vydechla už z posledních sil nahá Jitka, na několik kroků zrychlila, ale pak se mu bezvládně svalila pod nohy. „Tak tohle si jako otrokyně nemůžeš dovolit!“ zvolal profesor, „Vstaň! Mám ti nasekat rukou nebo páskem?“ „Jak uznáte…“ hlesla Jitka, když pomalu vstávala. „Předkloň se a vypni zadek!“ přikázal jí profesor, a když poslechla, sekl ji několikrát rukou přes vyceněné půlky. „A roztáhnout se zase na stůl!“ zavelel potom Jitce rozzlobeně. Nahá Jitka rychle ulehla na stůl, poslušně se roztáhla a vycenila na profesora přirození. „Jsi ještě vzrušená?“ zeptal se jí profesor. „Vůbec…“ přiznala se roztažená Jitka. Profesor jí roztáhl stydké pysky, aby si to zkontroloval, a vskutku: viděl, že již má rodidla zase jen hezky růžová. Když profesor Jitce znova důkladně promazal poštěváček, zavelel jí „Pozor!“, odstoupil a nechal ji nehybně ležet roztaženou v absolutním klidu. „Líbí se ti takovéhle otroctví?“ zeptal se jí za chvíli profesor. „Právě tak nějak jsem si to vždycky představovala,“ řekla k jeho překvapení nehybně rozevřená Jitka. „Tak si to ještě chvilku vychutnej,“ prohlásil na to profesor stroze. Za chvíli profesor přistoupil a začal Jitku opět rychle dráždit na poštěváčku. Jitka znova vcelku rychle překonala hluchou fázi, profesor jí však zakrátko přikázal „Podívej se na mně!“ Nahá Jitka se na něho udiveně podívala, profesor jí ale znova zavelel „Teď se dívej na sekretář!“ Jitka pohlédla na sekretář, a profesor jí během stálého usilovného dráždění na poštěváčku poručil „Otoč oči na druhou stranu, na ten obraz na zdi!“ Jitka obrátila oči na obraz. Profesor jí ale za chvilku nařídil „Dívej se zase vzhůru a snaž se přede mnou na stole smyslně vlnit rozkrokem, jako bys mně chtěla svést…“ Jitka byla ale ještě poměrně nezkušená, takže ji musel profesor vzápětí opravit „Ještě smyslněji! Když s tebou budu spokojen, povolím ti orgasmus!“ Jitka si tedy dala záležet a vlnila se před profesorem, jak nejlépe uměla, a přitom mu doslova nabízela kundičku. „No vidíš, jak ti to jde!“ pochválil ji profesor, „takže už můžeš být hotová. Nezapomeň ale zase vykřiknout „Už!“, dívat se mi po celou dobu extase a orgasmu do očí a přitom jakoby rozkoší otevřít dokořán pusu!“ „Jistě, pane profesore…“ hlesla už silně rozdrážděná Jitka a pořád se vlnila. „Můžeš se přestat vlnit a nezapomeň mi dát najevo svůj první orgastický stah i výkřikem „Teď!“ pravil profesor a mohutně vystupňoval její dráždění. „Ach… to je krásné,… já už asi za chvilku budu… dívejte se… jako otrokyně… pro vás!“ sténala Jitka rozkoší během rychlého dráždění na poštěváčku. Najednou sebou prudce škubla, opět rázně rozhodila nohy do maxima, za několik okamžiků upřela pohled do očí profesora, hlasitě vykřikla „Už!“, široce otevřela ústa, celá se napnula a začala se nadzvedávat rozkrokem vzhůru… Vzápětí jí nahým vzepnutým tělem projel obrovský první orgastický stah, Jitka sebou s výkřikem „Teď!“ prudce cukla a pak sebou s pohledem upřeným na profesora před ním na stole celá divoce škubala v nádherném orgasmu. Profesor po několika stazích ukončil dráždění jejího poštěváčku a upřeně pozoroval její nesmírnou rozkoš… "Tak co, už ses trošku vybila?" pravil profesor, když se orgastické stahy v Jitčině těle poněkud uklidnily. "Ano, bylo to nádherné," vydechla šťastně úplně rozevřená Jitka, "všechno… děkuji Vám, pane profesore…" "Zůstaň tak jak jsi," poručil jí nato profesor, "chci se na tebe pořád dívat. Jsi tam mezi nohama moc hezká." "A já jsem zase moc ráda, že se vám tam líbím…" Když sebou nahá Jitka s očima stále upřenýma na profesora úplně docukala, profesor klidně řekl „Tak teď bys mohla na chvíli vstát, nemáš hlad?“ „Trošku…“ připustila Jitka a pomalu vstávala. Když se vstoje před stolem poslušně napřímila, profesor si ji přísně změřil a pak ji vybídl, aby šla spolu s ním do kuchyně. Nahá Jitka usedla způsobně ke stolu, profesor vytáhl z ledničky zmrazené krůtí řízky a pytlík hranolků a jal se připravovat jídlo. Přitom se podíval na Jitku „sedni si tak, ať na tebe dobře vidím… víš na co, že?“ Jitka si poposedla tak, aby jí profesor viděl do rozkroku a roztáhla nohy; pak mu navíc efektně vypnula prsa. „Ty jsi pořád tak hezká…“ pochválil ji profesor, zatímco ohříval na pánvičce krůtí řízky a míchal hranolky, pak položil na stolek dva velké talíře, nasypal na ně ohřáté jídlo, podal Jitce příbor, nalil jí do skleničky minerálku, sedl si proti ní a popřál jí dobrou chuť. „Takhle nahá jsem ještě nikdy nejedla,“ vydechla po několika soustech Jitka, „a vůbec ne před někým…“ „Taky jsi ještě nikdy nebyla něčí otrokyně,“ podotkl profesor. Jitka se rozpačitě napila. „A víš, že ti to docela sluší?“ prohlásil profesor, „je hezky vidět, jak ti to padá jícnem do žaludku… lokni si ještě víc, a pořádně!“ Nahá Jitka se napila, až se málem zakuckala. Když dojedli, profesor odklidil nádobí a zeptal se Jitky „Tak co, už ses úplně uklidnila?“ „Jistě…“ hlesla nejistě Jitka, protože věděla, že profesor na ni zase něco chystá. „Dopij, postav se zase před stůl a ohlaš se mi!“ vyzval ji přísně profesor.

Nahá Jitka poslušně dopila, postavila se nahá před stůl a poslušně se ohlásila „Můj pane, vaše oddaná otrokyně vám hlásí, že je připravená… k dalšímu výcviku…“ Profesor pohlédl na hodinky a pravil „Máme krátce před šestou, do kolika máš čas?“ „Do kolika chcete, třeba do deseti…“ vydechla Jitka oddaně. „Tak si lehni na stůl… jako normálně, a připrav se, budeš teď přede mnou zase onanovat…“ „Mám si tam dát ruku, úplně se roztáhnout a čekat s očima vzhůru do stropu?“ „Jasně, druhou si dej pod hlavu, otevři pusu a vypni se mi!“ Nahá Jitka si odevzdaně přitiskla ruku na klitoris, vypnula se, volnou ruku položila po hlavu a dýchajíc otevřenou pusou poslušně čekala na povel. „Pozor!“ zavelel jí za chvilku profesor, „tři, dva, jedna - teď!“ A Jitka si začala před profesorem usilovně třít prsty poštěváček. „A hezky mi dávej znát, jak tvoje rozdráždění pomalu stoupá…“ vybídl ji za chvíli profesor. „Ano, pane profesore… můj pane… už se před vámi skoro nestydím…“ „A dráždi se občas i nahoře!“ vyzval ji pak profesor. Jitka vytáhla volnou rukou zpod hlavy a začala si prsty mnout i prsní bradavky. Zakrátko Jitka překonala hluchou fázi a začala se před profesorem na stole stále silněji svíjet stoupající rozkoší. Profesor ji průběžně obcházel a snažil se podle zabarvení jejích rodidel odhadnout stupeň jejího vzrušení. „To je hezké… jsem celá vaše…“ zasténala Jitka najednou a dál si dráždila i bradavky. „Už budeš?“ „Za chvilku… asi ano…“ vyrazila mohutně vzrušená Jitka. „Tak dávej pozor, ať se neuděláš,“ řekl profesor, „krátce před extasí to rázně ukonči!“ „Ano…“ hlesla Jitka odevzdaně, přerušila dráždění prsů a vypnula profesorovi rozkrok. Byla už hezky červená… Zanedlouho sebou Jitka silně škubla, pohlédla rozkoší rozšířenýma očima na profesora a vzápětí s prudkým cuknutím utnula onanii, napnula ruce bezmocně nad hlavu a vypnutá s úplně roztaženýma nohama celá znehybněla. „Ty budeš opravdu dokonalá otrokyně,“ pochválil ji profesor. Jitka se jen šťastně usmála a vydechla „to už vím, že hned napoprvé nesmím být hotová…“ Profesor jí roztáhl stydké pysky „vidím, že červená jsi dost,“ odstoupil a vyzval ji „zacvič si trochu, nožičkama i ručičkama…“ Nahá Jitka začala před svým profesorem tělocviku poslušně cvičit vleže na stole prostná a přitom různě zvedala nohy vzhůru, kmitala jimi do stran a pod jeho vedením zároveň cvičila rukama. Asi po dvou minutách profesor rozevřel Jitce kundičku a viděl, že už jí námahou docela vybledla; zavelel jí rázně „Pozor!“ a když Jitka bleskově rozhodila nohy a napjala ruce za hlavu, nechal ji chvíli ležet v naprostém klidu na stole, jen jí občas rafinovanými hmaty udržoval zduřelé prsní bradavky. Potom Jitku stroze vyzval „Připrav se!“ Roztažená Jitka si přiložila prsty na poštěváček, oddaně se vypnula, pootevřela pusu a profesor jí vzápětí hlasitě odpočítal začátek onanie. Jitka si tentokrát začala kmitat prsty přes klitoris jako divá hned od začátku a její vzrušení rychle stoupalo. „Zase i prsa!“ vybídl ji za chvilku profesor. Jitka si začala poslušně dráždit i prsní bradavky, zanedlouho překonala hluchou fázi a pak se vypnutá před profesorem s úplně roztaženýma nohama odevzdaně svíjela ve vlnách stoupající rozkoše. „Tentokrát musíš dojít až do extase,“ přikázal jí profesor, „teprve pak to bleskově utneš, seskočíš ze stolu a budeš přede mnou hezky cvičit, ano?“ „Ano, pane profesore…“ vydechla rozdrážděná Jitka, „snad přitom… neselžu…“ „Nesmíš!“ pravil přísně profesor, „a dávej mi pořádně znát, jak už jsi krásně vzrušená…“ Nahá Jitka si před ním na stole intenzivně třela poštěváček a druhou rukou vzrušením úplně vztyčené bradavky. Profesor ji soustředěně obcházel a občas jí nahlížel do přirození, jestli je mezi stydkými pysky už zase červená. „Líbím… se vám… pane profesore?“ vyhrkla najednou Jitka. „Moc, opravdu ti to moc sluší…“ pochválil ji opět profesor, „správná otrokyně!“ „Ale na mne… už to asi leze…“ zasténala Jitka, „asi bych byla už brzo… hotová…“ „Tak hezky… až do extase!“ přikázal jí neúprosně profesor. Najednou sebou Jitka na stole zřetelně cukla, vyrazila dlouhé „áááách…“, vzápětí ucukla rukou a s ohromným sebepřemáháním poslušně seskočila ze stolu před profesora. „Už bych… opravdu byla…“ řekla rozdrážděně. „Tak hezky vzpaž a vydýchej se! Máchej rukama ze všech sil nahoru a dolů!“ přikázal jí profesor. Když se nahá Jitka vydýchala, profesor jí zavelel „Dost! A teď hmitej rovně rozpaženýma rukama do stran!“ A Jitka usilovně hmitala. Potom jí profesor nařídil „Teď hmitej střídavě jen jednou rukou a přitom se natáčej co nejvíc do strany!“ Když se nahá Jitka podle něho dostatečně protáhla, poručil jí, aby vstoje vykopávala střídavě obě nohy a přitom hmitala opačnou rukou ke špičkám chodidel, nakonec ji vyzval, aby se před ním rozkročila a zavelel jí „Pozor!“ „Jsi ještě vzrušená?“ otázal se jí pak přísně. „Ne, opravdu ne!“ odpověděla Jitka upřímně. „Tak se zase připrav! Budeš takhle znova onanovat!“ Rozkročená Jitka si poslušně přitiskla ruku na poštěváček a vypnula již povadlá prsa. „Koukám, že už opravdu nejsi vzrušená…“ pravil s úsměvem profesor. „Ale nadržená…“ řekla Jitka, „už mě to tam zase docela tlačí…“

„Neboj se, za půl hodiny už určitě budeš,“ odvětil profesor, „Pozor!“ Nahá Jitka se odevzdaně vypnula a profesor jí vzápětí opět odpočítal začátek onanie. Její vzrušení začalo znova rychle stoupat, když se během tření poštěváčku dívala vstoje profesorovi do očí. Za chvíli profesor přistoupil až k ní a rozdráždil jí prsní bradavky. „Teď už jsi zase moje nádherná holčička…“ „Otrokyně… pane,“ hlesla rychle onanující Jitka. „Tím líp,“ odtušil profesor. Zanedlouho vcelku bez problémů překonala hluchou fázi a začala se rozkročená vstoje před profesorem opět stále viditelněji zachvívat stoupajícím vzrušením. „Ale tentokrát opravdu až do posledního okamžiku!“ upozornil ji stroze profesor. Jitka poslušně přikývla a zrychlila onanii. Její rozdráždění rychle vzrůstalo. Profesor ji bedlivě sledoval a oba se stále dívali jeden druhému do očí. Za chvíli se začala Jitka prudkým vzrušením celá třást, vydechla „jsem vaše…“ a v tom sebou cukla „Já… já už asi zase budu…“ „Ne!“ vykřikl profesor, „dávej pozor, až do posledního momentu!“ Bezmocná Jitka vypnula podbřišek a uprostřed rychlého tření poštěváčku náhle ucukla rukou. „Dřep!“ vykřikl profesor, a zatímco krajně rozdrážděná Jitka poslušně dřepla, poručil jí „a deset rychlých dřepů!“ Jitka se rychle zvedla a začala před profesorem dělat dřepy, které jí její Pán hlasitě počítal. Když se napřímila po desáté, profesor jí rázně zavelel „Pozor! Jsi ještě vzrušená?“ „Nne…“ hlesla Jitka. Bradavky prsů už měla zase úplně zplihlé. „Tak ruku znova na poštěváček! Připravit! Tři, dva, jedna - Teď!“ A nahá Jitka začala vstoje rozkročmo znova onanovat. Profesor jí za chvíli rozdráždil prsní bradavky, které se jí znova hezky postavily. Když Jitka překonala hluchou fázi, vydechla „já už jsem tak nadržená…“ „Neboj se, už za chvíli budeš,“ upokojil ji profesor, „a jsem zvědavý, kolikrát se ti to potom za sebou povede…“ „Aspoň třikrát…“ vydechla nahá Jitka uprostřed usilovné onanie. „Dobře. Beru tě za slovo…“ usmál se profesor a dále ji upřeně pozoroval. Jitka si dál ze všech sil třela poštěváček a přidražďovala se na bradavkách, zanedlouho se začala zase celá chvět. „Až přerušíš dnes naposled v posledním okamžiku onanii, postavíš se tady nahá přede mnou bleskem na čtyři,“ poručil jí profesor. „Co vy si na mne ještě nevymyslíte…“ vydechla onanující Jitka, která se již zjevně zase blížila k závěru, „ale co, jsem otrokyně…“ „A líbí se ti to…“ dodal profesor. Netrvalo už dlouho, nahá Jitka sebou opět škubla, za moment vyrazila svoje „ááááá…“, vzápětí ucukla rukou a klesla před profesorem na čtyři. „Běhej!“ poručil jí profesor, „a hezky švihem…“ A do krajnosti vydrážděná nahá Jitka běhala poslušně před profesorem po pokoji, ke dveřím a zpátky. „Vypni pořádně ten zadek!“ napomenul ji profesor a nahá Jitka před ním běhala dál. „Teď si lehni břichem na koberec a budeš se po něm přede mnou plazit!“ nařídil jí po chvíli profesor. Nahá Jitka si lehla břichem na zem a začala se před ním poslušně pomalu plazit po koberci. „Rychleji! A přitlač se podbřiškem!“ vykřikl profesor. Jitka se snažila přitlačit, ale moc se jí to nedařilo. „Počkej, já ti pomůžu,“ řekl profesor, vstal a položil nahé Jitce polobotku na zadek, „A teď jdi!“ Jitka se na koberci odevzdaně plazila dál po pokoji, a profesor jí přitom tlačil nohou na vypouklý zadeček. „Kozy taky přitlač!“ vybídl ji profesor. Jitka se přitiskla na drsný koberec i zduřelými bradavkami a snažila se plazit s botou profesora na zadku dál. „Před stolem se zastavíš a zase se připravíš!“ poručil jí profesor, když byli u dveří. Nahá Jitka se s obrovskou námahou doplazila po koberci před stůl a profesor jí sundal botu ze zadku. Jitka se napřímila, zhluboka vydechla, poslušně se rozkročila a přitiskla si ruku na poštěváček. „Jsi ještě vzrušená?“ zeptal se jí opět profesor. „Ne, pane profesore…“ vydechla Jitka poslušně. Bradavky měla zase úplně povadlé. „Tak pozor!“ vykřikl profesor přísně, „Tři, dva, jedna – teď!“ Jitčino vzrušení začalo za chvíli zase zřetelně stoupat. „Dráždi si i bradavky! Ať u toho hezky vypadáš…“ nařídil jí chladně profesor. Nahá Jitka si začal mnout volnou rukou i bradavky a její rozdráždění dál rychle stoupalo. Za chvíli jí bradavky už zase hezky stály a trčely jí vyzývavě dopředu. „Musím ti říct, dokud jsi ještě při smyslech, jaký budeš mít teď úkol…“ začal ji profesor poučovat. „A povolíte mi už orgasmus?“ vyhrkla onanující Jitka. „To taky…“ usmál se profesor, „ale nebudeš to mít při něm jednoduché…“ „Ach, a bude mne to bolet?“ „Ne, ale budeš se muset soustředit a přesně v okamžiku, kdy sebou poprvé cukneš, ze všech sil hlasitě vykřiknout „Teď! Ano?“ „To teda nevím… jestli se ovládnu…“ zachvěla se Jitka a zrychlila onanii. Vzápětí se trochu zamračila a profesor viděl, že úporně překonává onu hluchou fázi.

Zanedlouho se ovšem Jitka usmála a její pohlavní rozkoš začala zase viditelně vzrůstat. Profesor si představil, jak nahá Jitka na jeho rozkaz v úvodním okamžiku svého vytouženého orgasmu hlasitě zakřičí a začalo mu dnes už po několikáté tvrdnout přirození. Nic netušící Jitka před ním dál usilovně onanovala. „Moc ti to sluší…“ pochválil ji profesor. „Jsem vaše otrokyně… dělám to pro vás…“ vydechla již silně rozdrážděná Jitka. „Až příliš dobře,“ pravil profesor, ale Jitka nepochopila. Za chvíli sebou Jitka znova prudce cukla „já už… budu…“ a začala se celá třást v obrovské křeči. „Dej si záležet! A celým tělem!“ vykřikl profesor. Najednou se nahá Jitka mimovolně vzepnula, celá se napnula, podívala se profesorovi do očí, vzápětí hlasitě vykřikla „Dívejte se!“, pak sebou s výkřikem „Už!“ prudce cukla a začala se bezmocně škubat v nádherných orgastických křečích… Profesor si bezděky všiml, že jí přitom zase vystříklo z přirození několik průhledných kapek… Zatímco sebou rozkročená Jitka mimovolně škubala v divokém orgasmu, profesor si ji představil, jak se před ním podobně škube roztažená na bradlech v tělocvičně, a sáhl si mezi nohy. Po několika úvodních stazích ukončila Jitka onanii a během dalších stahů svého krásného nahého tělíčka hleděla očima zakalenýma rozkoší na profesora. Když sebou docukala, profesor pochvalně zatleskal a řekl „Byla jsi úžasná… nechceš napít?“ Jitka bezděčně přikývla a profesor jí podal sklenici minerálky. „Víš, že jsi zase stříkala?“ zeptal se jí profesor, když mu vrátila sklenici. „Ne… co mi to pořád říkáte? Já o ničem nevím,“ vydechla Jitka. „No z kundičky ti zase vystříklo několik hezkých kapek… tys musela být už opravdu hodně nadržená…“ Jitka na něho nedůvěřivě pohlédla. „No aspoň vidím, že se ti to se mnou líbí…“ řekl profesor, „To teda máte pravdu,“ vydechla Jitka, „jsem moc ráda, že se o mě tak hezky staráte…“ „Až na určité potíže, které s tím občas mám…“ „Jaké?“ „Časem to pochopíš, jsi ještě moc mladá…“ mávl rukou profesor, „nechceš si na chvíli sednout?“ „Když mi to dovolíte,“ hlesla nahá Jitka. „Tak si sedni… ale přímo přede mne, a roztáhni pořádně nohy!“ Jitka poslušně usedla těsně k nohám profesora, roztáhla nohy a opřela se dozadu o ruce. „Roztáhni si i kundičku a ukaž mi, jestli už jsi vystydla,“ požádal ji za chvilku profesor. Jitka si vsedě úplně rozevřela prsty obou rukou přirození, které už jí zase jen hezky zrůžovělo. „Opravdu nádherný velký poštěváček,“ pochválil ji profesor, „nechtěl by zase už něco?“ „Docela jo,“ vyhrkla Jitka upřímně. „Tak si přede mnou lehni a vyceň ho na mně!“ vyzval ji profesor. „Tady? Na koberec?“ vyhrkla udiveně Jitka. „Jasně! Jsi otrokyně?“ Nahá Jitka se položila před profesora na koberec a stejně jako na stole se odevzdaně roztáhla do základní posice. „To budu před vámi takhle onanovat?“ „Pokud chceš být ještě hotová, nic jiného ti asi nezbyde. Připrav se!“ Jitka si přiložila ruku na poštěváček a druhou si složila pod hlavu. „Druhou si dej na bradavky, budeš si to dělat současně tam i tam,“ nařídil jí profesor. Jitka si vzala do prstů volné ruky bradavku a pohlédla vzhůru na profesora. „Připravená? Ano? Tři, dva, jedna - teď!“ odpočítal jí profesor začátek nové onanie. Jitka si začala bleskově třít klitoris i bradavky, zpočátku ale hleděla ze země vystrašeně vzhůru na profesora, potom se ale přece jen uvolnila a její vzrušení začalo viditelně přibývat. Když za chvíli překonala hluchou fázi, profesor si k ní stoupl z levé strany a položil jí nohu pod pupík na břicho. „Nadzvedávej rozkrok vzhůru, jako když mi ho nabízíš!“ přikázal jí přísně a zesílil tlak polobotky. Onanující Jitka mu bezmocně zírala vzhůru do očí a snažila se nadzdvihnout v rozkroku, ovšem profesor pokaždé přitlačil; Jitka tedy musela dávat do zvedání břicha a rozkroku stále víc síly. Cítila, že je naprosto v profesorově moci, což ji na druhé straně vzrušovalo, takže její rozdráždění kupodivu stále stoupalo. Když se Jitka rozdráždila skutečně prudce, profesor jí odtáhl botu z břicha, zul si polobotku a dále ji pozoroval. Jitka se uvolnila, nadzvedla rozkrok vzhůru, vycenila mu přirození a dál si s pohledem poslušně upřeným do jeho očí dráždivě vzepnutá usilovně dráždila poštěváček i vztyčené bradavky. „Líbí se ti to?“ zeptal se jí uštěpačně profesor. „Ano… jsem vaše…“ hlesla Jitka. „Nechtěla bys, abych tě teď mučil?“ „Jo… nějak příšerně… abych řvala…“ vyrážela rozdrážděně Jitka a nadzvedávala se přitom výš a výš. „Tak si představuj, že se ti blížím k břichu nožem, abych si tě rozřízl…“ pravil chladně profesor. Za moment sebou vysoko vzepnutá Jitka silně škubla, vyhodila rozkrok téměř do mostu, vyrazila „Už!“ Profesor jí rychle položil nohu v ponožce na podbřišek a Jitka se před ním vzápětí začala celá mimovolně cukat v obrovských orgastických stazích, které na svém chodidle jasně cítil. Jakmile Jitka za chvilku ukončila onanii a padla rozkrokem bezvládně zpátky na zem, profesor vykřikl „Už to nevydržím! Vstávej! A kleknout přede mne!“

Jitka, které projížděly nahým tělem ještě silné stahy doznívajícího orgasmu, si s obrovským sebezapřením klekla před profesora, který si mezitím rychle sundával kalhoty. Když je odhodil, postavil se před ještě docukávající nahou Jitku, poručil jí „rozkroč se!“ a nastavil jí svůj vztyčený, mohutně naběhlý penis „Rychle! Hoň mi ho rukou! A druhou se dráždi sama!“ Jitka mu poslušně začala jednou rukou honit penis, druhou se opět dráždila mezi nohama. Její orgasmus pozvolna odezníval, takže zpočátku nic necítila, ale vzápětí jí vkleče projelo celým tělem několik dalších silných stahů. „A teď si ho strč do pusy!“ vykřikl již prudce rozdrážděný profesor. Nahá Jitka otevřela ústa a vsunula si do nich profesorův penis na krajíček; ten jí ho však okamžitě vrazil hluboko do krku a začal jí s ním v puse vášnivě pohybovat. Jitka se při mohutných rázech jeho penisu do krku téměř dusila, přesto si poslušně rozkročená třela poštěváček. „Pracuj taky jazykem!“ poručil jí profesor. Jitka mu začala neuměle olizovat žalud, který se mu stále zvětšoval. „A připrav se, že mi to všechno do poslední kapičky spolykáš!“ Jitka si vytáhla jeho penis z úst, pevně mu ho stiskla a vydechla „To jsem ještě nikdy nikomu neudělala…“ „Jednou se to… naučit musíš…“ vyrazil už krajně vzrušený profesor. Rozkročená Jitka mu ho začala ze všech sil poslušně honit rukou „Už budete?“ „Pracuj… uvidíš!“ Zanedlouho profesor vyrazil táhlé „ááááá…“ a vzepnul se. „Otevři pusu! Úplně!“ vykřikl najednou už více méně mimovolně. Jitka zrychlila onanii i dráždění profesora do maxima, široce otevřela ústa a nastavila je ke špičce jeho žaludu. Vzápětí jí vystříkla do úst první obrovská dávka profesorova horkého semene a za ní další a další; profesor stříkal jako divý, že Jitka téměř nestačila jeho semeno polykat. Ovšem právě během jeho orgasmu se jí podařilo překonat hluchou fázi… Zanedlouho se začaly dávky profesorova semene zmírňovat a jeho orgasmus zvolna opadával. „To je hrozné, co ty se mnou děláš…“ vydechl profesor, když se zcela uklidnil, „přestaň s tím už taky….“ Nahá Jitka poslušně připažila. Vstaň a sedni si tady do křesla!“ vyzval ji profesor, navlékajíc si slipy, „přinesu ti kafe a něco dobrého…“ Pak si oblékl i kalhoty a odešel do kuchyně udělat oběma kávu a pro zákusky. Za chvíli se vrátil, položil na stolek dvě kávy a tácek s věnečkem a velkým dortíkem pro Jitku, a řekl „ty bys taky jednoho utahala,“, vytáhl z baru v sekretáři láhev koňaku, nalil si skleničku a hodil ji do sebe na ex. „Líbilo se vám to aspoň? Dělala jsem vám to dobře?“ zeptala se Jitka rozpačitě. „Výborně! Jsi hotová profesionálka,“ prohlásil profesor spokojeně. Nahá Jitka se dala do dortíku. „Ty jsi tak strašně krásná, i teď když jíš ten dort…“ rozplýval se profesor. „Ale nadržená, navíc jste mi slíbil, že budu třikrát…“ připomněla mu Jitka. „Tak dojez ten dort a pojď zase na stůl,“ navrhl jí profesor, „kafe je stejně ještě horké a ten věneček si sníš taky potom…“ Jitka položila lžičku, vstala a lehla si znova do základní posice na stůl. Profesor přistoupil ke stolu, hezky se na ni podíval a pak jí jemně sáhl na poštěváček. „Ten šestý orgasmus si zasloužíš, byla jsi dneska úžasná…“ Jitka se pod jeho prsty na stole pohodlně roztáhla a začala se poddávat svému pomalu stoupajícímu vzrušení. Za chvíli ji profesor začal dráždit i rukou na prsech a Jitka znova rychle překonala hluchou fázi. „Příště půjdeme spolu do tělocvičny,“ upozornil ji pak profesor. „A co tam budeme dělat?“ otázala se nechápavě Jitka. „Já tě vždycky rozdráždím nebo ti poručím, aby ses rozdráždila přede mnou sama, a pak budeš krajně vzrušená cvičit podle mých povelů na nářadí,“ pravil vzrušeně profesor. „Doufám, že po mně nebudete chtít příliš namáhavé věci, já nejsem zase až tak fysicky zdatná…“ namítla už značně rozdrážděná Jitka. „Uvidíme, jaká jsi otrokyně,“ pravil profesor, „třeba na bradlech… nebo na hrazdě…“ „Já se budu hrozně bát….“ „Neboj se, já ti budu dávat záchranu,“ uklidnil ji profesor. Jitka byla už hodně nadržená od minule, kdy to dělala profesorovi, takže její rozdráždění rychle stoupalo. Za chvíli sebou zřetelně škubla, vykřikla „Už budu!“ a vzápětí se začala před profesorem na stole znova svíjet v prudkých orgastických stazích. Když sebou docukala, profesor ji pohladil a řekl „Tak to bylo za odměnu…“ „Vy jste na mně strašně hodný,“ vydechla Jitka, „jsem tak ráda, že vás mám…“ „Tak pojď dolů a dopij tu kávu a dojez ten věneček,“ vybídl ji profesor. Když si Jitka sedla, už se stmívalo, takže profesor zatemnil okna, nalil si další koňak a pak se spolu u kávy chvíli bavili o běžných záležitostech, hlavně o škole. „Snad mne zítra nebudete zkoušet,“ řekla najednou zaraženě Jitka, když si uvědomila, že zítra je fysika. „Já vím, že ses nemohla na zítřek moc připravovat,“ řekl profesor, „ale můžu tě někdy zkoušet třeba u mne v kabinetu, rozdrážděnou těsně před orgasmus…“ Za chvíli se Jitka se svolením profesora oblékla a krátce před osmou odešla. ***

Za pár dní, někdy v polovině října, si vzal profesor Jitku na chodbě školy chvíli stranou a zeptal se jí „Co kdybys za mnou v úterý přišla sem do kabinetu? Máš čas?“ „Na vás mám čas vždycky, pane profesore…“ zrudla Jitka. „Tak dobře, čekám tě přesně v pět,“ pravil profesor. „Mám se nějak zvlášť připravit?“ „Ne, to není třeba… hlavně se psychicky připrav na tu tělocvičnu…“ řekl profesor. „Asi bych měla pár dní předem abstinovat, ne?“ „No to je u otrokyně přece samozřejmé,“ odtušil profesor, „dneska je středa, tak přinejmenším od pátku…“ „Spolehněte se, pane profesore,“ hlesla Jitka. „Ale dneska si to ještě můžeš udělat. A mysli přitom na mně…“ „A na koho bych měla myslet jiného, strašně se už těším….“ zachvěla se Jitka. „Dobře. Takže jsme domluveni,“ řekl profesor a zašel do kabinetu. 2. schůzka (kabinet profesora) Bylo pět minut po páté. Profesor nervozně chodil po kabinetu a přemýšlel, co se mohlo stát, že Jitka nejde, když ho ještě dopoledne svatosvatě ubezpečovala, že určitě přijde a že se moc těší. Budu na ni muset být přísnější a drsnější, řekl si, když chce být otrokyní, tak si musí uvědomit, že otroctví není žádný holubník. V tom se ozvalo známé zaťukání na dveře a vzápětí vstoupila udýchaná Jitka: "Moc se omlouvám, pane profesore, ale…“ "Takhle nebudeme kamarádi, Jitko!" rozčílil se profesor, "tohle si jako otrokyně dovolovat nesmíš! Nechodíš sem přece denně a tak si to musíš jednou za čas zařídit tak, abys přišla přesně. Jako otrokyně!" "Já vím…" pravila Jitka omluvně. "Chtěl jsem to dnes s tebou začít jinak, ale musím tě za to přísně potrestat. Svlékni se!" "Ano," špitla Jitka tiše a začala si nervozně rozepínat svetřík. "Do kolika máš dneska čas?" zeptal se profesor, zamykaje dveře na dva západy. "Nejmíň do deseti," vyhrkla Jitka, sundala svetr a začala si rozepínat džínsy, "ale jestli chcete, můžu tady zůstat dýl, doma vždycky něco řeknu…" "No dobře, uvidíme, jak ti to půjde. Dneska budeš poprvé excelovat nahá v tělocvičně, jasné?" "Ano, pane profesore," odtušila Jitka odkládajíc džínsy. "Jsi nadržená?" změřil si ji profesor přísně, "aspoň na deset orgasmů?" "Dala jsem si přece tu pauzu, pane profesore," řekla oddaně Jitka, přetáhla si bluzičku přes hlavu a stahujíc si punčocháče dodala "kvůli vám, a pořád jsem si umiňovala, že musím dnes před vámi podat maximální výkon." "Tak dělej, ještě podprsenku a kalhotky! A pak kleknout rozkročmo sem na zem přede mne!" ukázal jí stroze profesor. Jitka si rozepnula podprsenku, hodila ji na židli, pak si rychle stáhla kalhotky, rozpačitě se podívala na profesora a ten jí znova ukázal přesné místo, kam si má kleknout. Úplně nahá Jitka si klekla na zem asi dva metry před profesora, na jeho povel se široce rozkročila a prosebně mu upřela pohled do očí. "Nechceš mi něco říct?" "Jsem celá vaše, pane profesore, a jako zlobivá otrokyně vás moc prosím o prominutí pozdního příchodu. Moc se vám za to omlouvám." Bradavky prsů se jí přitom dráždivě vztyčily. "Svůj přestupek teď můžeš ze třetiny odčinit tím, že při následujícím onanování dospěješ nejpozději do tří minut před orgasmus! Do extase, rozumíš?" "Ano," prohlásila klečící Jitka odhodlaně, "pokusím se…" "Budu ti to měřit. Připrav se! Ruku na poštěváček!" "A když se mi to nepodaří?" polkla naprázdno nahá Jitka s prsty přitlačenými na poštěváček, protože jí právě došlo, že začíná jít do tuhého. "Podívej," pravil suše profesor a sáhl do zásuvky, "tyhle krásné důtky jsem si nedávno pořídil jen pro tebe, takže se snaž," a přiblížil jí velké kožené důtky k očím, "nebo bude výprask přes zadek a v noci po skončení výcviku i přes prsa, břicho a rozevřenou kundičku. Jasné?" "Ano, pane…“ hlesla Jitka, „jsem připravená, můžete mi začít velet…" "Vypni se! Pozor!", zavelel profesor s očima upřenýma na hodinky, zatímco nahá Jitka se před ním vkleče vzepnula jako strunka, "tři… dva… jedna - Teď!" Jitka si okamžitě začala ze všech sil dráždit prsty poštěváček a přitom si pomáhala smyslným střídavým pohybem rozkroku dopředu a pak zase zpět. Profesor chvilku se zájmem pozoroval Jitčinu usilovnou snahu, potom si vzal důtky, vstal a začal Jitku onanující na zemi uprostřed jeho kabinetu pomalu obcházet. Chvilku upřeně pozoroval, jak se jí během usilovné onanie třesou prsy, pak se postavil za ni a jemně jí přejížděl praménky důtek přes záda až k zadničce "Tak co to v tobě dělá?" "No… zatím nic moc… ale probouzí se to… pomalu…" "To je po té čtyřdenní pauze, ne?" "Nevím," vydechla onanující Jitka, "ale jsem vaše." "Už je to víc než minuta…" řekl významně profesor.

"Jsem neposlušná otrokyně…" zachvěla se Jitka a zrychlila onanii. "Tak to bych ti měl taky připomenout, že nesmíš být hotová," řekl suše profesor a obešel ji zase zepředu. "Já vím, pane profesore," zaškubala sebou vkleče Jitka uprostřed vášnivé onanie, "vím, co je moje povinnost…" "Podívej se!" pravil profesor a znova jí dal důtky přímo před oči, "tak dělej, dělej!" Nahá onanující Jitka se zachvěla a vystrašeně hleděla na důtky v rukou svého Pána. "Dvě minuty," odtušil profesor přísně. Klečící Jitka zřetelně zrychlila onanii a vzápětí se začala před profesorem na podlaze celá zachvívat vzrůstajícím rozdrážděním. Vědomí, že ji přitom profesor coby její přísný Pán upřeně pozoruje s důtkami v ruce, ji nesmírně vzrušovalo; věděla, že je celá v jeho moci a pod jeho soustavnou kontrolou, cítila, že pozorně sleduje každý její pohyb, každý sebemenší záchvěv jejího nahého těla a nic mu neunikne. Bradavky prsů jí silně zduřely, vztyčily se a trčely jí vyzývavě vpřed, oči měla nehybně upřené do prázdna před sebe. Představila si, co by mohlo za chvilku následovat a při představě bičování mimovolně vypínala rozdrážděný rozkrok dopředu vstříc svému Pánovi. Pojednou ucítila, že už asi bude za chviličku hotová. "Ještě půl minuty," pravil najednou do ticha profesor. "Ano… ano…" zaškubala sebou klečící Jitka ve vrcholné fázi pohlavní rozkoše a rozdrážděně se před profesorem na zemi zavlnila, "už asi budu… pane profesore…" "Už to na tebe přichází?" "Ještě ne, ale už to bude brzy," sténala vrcholně vydrážděná Jitka s rozkrokem vypnutým dopředu k profesorovi. "Tak, napočítám ti do pěti," řekl přísně profesor, "a pak to utneš! Jedna - dva - tři…" "Už! Budu!" vpadla mu do toho Jitka hlasitým výkřikem. "Čtyři…", profesor se jakoby schválně zarazil, ale pak najednou hlasitě vzkřikl "Dost!" Krajně rozdrážděná Jitka bleskově ucukla rukou. „Na stůl!“ vykřikl na ni profesor. Nahá Jitka s tělem celým se chvějícím obrovskou rozkoší poslušně ulehla na stůl a roztáhla se do základní posice. Profesor se jí postavil před rozkrok a prsty obou rukou jí široce rozevřel přirození. „Teď budu pozorovat, jak tam pomalu bledneš a za jak dlouho úplně vystydneš…“ „Ach, pane profesore…“ zasténala stále ještě silně rozdrážděná Jitka. „Nechceš mi zatím recitovat Ohmův zákon… nebo nějakou básničku?“ zeptal se jí přísně profesor, „a takhle rozevřenou kundičkou by to bylo docela zajímavé…“ Roztažená Jitka namáhavě koktala Ohmův zákon a profesor spokojeně sledoval, jak přitom v rozkroku bledne. „Tak ještě tu básničku,“ vybídl ji, když zmlkla. Nahá Jitka mu vleže s roztaženýma nohama a přirození zarecitovala krátkou báseň od Jana Nerudy. „No, vidím, že jsi opravdu vzorná žačka,“ pochválil ji profesor, „a stejně výborná otrokyně, která už v rozkroku docela vybledla…“ „Už mě to tam opravdu tak moc netlačí…“ vydechla Jitka. „Tak ještě chvilku hezky lež, ať tě to přejde úplně,“ pravil profesor, zavřel jí rodidla a sáhl si pro stopky. „K čemu to?“ podivila se Jitka, když to uviděla. „Budu měřit, jak dlouho ti to potrvá, než vystříkneš,“ řekl stroze profesor, „tím jsem chtěl dnes původně začít…“ „To budu jako závodník,“ hlesla Jitka, „nebo jako stroj…“ „Ne, jako otrokyně, kterou musí Pán po všech stránkách dobře znát,“ odsekl profesor, „už jsi úplně vychladla?“ „Myslím, že už ano…“ vydechla bezmocně nahá Jitka. Profesor jí přitiskl prsty na poštěváček a pohlédl významně na stopky, „můžeme začít?“ Poslušně roztažená Jitka odevzdaně přikývla, profesor vzápětí stiskl stopky a v témže okamžiku jí začal rychle třít prsty poštěváček. Nahá Jitka sebou mírně škubla a s pohledem do stropu se začala poddávat dráždění. „Tentokrát nemluv a jen si to naplno prožívej!“ přikázal jí profesor. Jitka se beze slova poddávala svému stoupajícímu vzrušení, za chvíli překonala hluchou fázi a stále víc se na stole před profesorem cukala rozkoší. Za další chvíli sebou zřetelně trhla, upřela oči na profesora, vzápětí vykřikla „Už!“ a začala se před ním divoce svíjet v nádherných stazích prudkého orgasmu. Z rodidel jí zřejmě díky předchozímu sexuálnímu půstu opět vystříklo pár kapek bezbarvé tekutiny. V momentě prvního orgastického stahu jejího těla profesor zastavil stopky, pak dál přísně pozoroval její orgasmus a po několika úvodních stazích ukončil její dráždění. Když sebou nahá Jitka docukala, něžně ji pohladil po stehnech, potom po bříšku a nakonec po vztyčených prsních bradavkách, které jí však začaly vzápětí rychle splaskávat. „Ty už jsi byla asi dost nadržená,“ pravil potom profesor s pohledem na roztaženou Jitku. „To teda byla…“ hlesla Jitka s pohledem stále na profesora. „Jak dlouho mi to trvalo?“ zeptala se pak zvědavě. „Čtyři minuty, osmnáct a tři desetiny vteřiny,“ oznámil jí profesor výsledek, „uvidíme, za jak dlouho to dokážeš dnes pozdě večer znova se zavázanýma očima…“ „Měl byste se mnou přitom mluvit… třeba o tom, co se mnou budete dělat,“ řekla Jitka, „to bych asi byla ještě rychleji…“ „To už by nebylo srovnatelné,“ řekl profesor, „třeba někdy později, já musím především vědět, jak to v tobě funguje samo o sobě…“ „Aha…“ vydechla Jitka, zatímco profesor sáhl po tužce a pravil „musím si to někam poznamenat, abych to nezapomněl, až budu ty tvoje časy srovnávat…“ a poznamenal si čas do čistého sešitu. „Příště bych měla stříkat na čas hned, jak přijdu…“ vydechla snaživě Jitka.

„Taky mi to napadlo,“ řekl profesor, pak natočil do misky studenou vodu a zeptal se „už ti to úplně opadlo?“ „Myslím, že jo…“ prohlásila upřímně rozevřená Jitka, „můžete pokračovat…“ „Tak se zase celá hezky vypni,“ vybídl ji profesor, a když Jitka poslechla, sáhl jí znova na poštěváček a začal ji na něm opět intensivně dráždit. Jakmile se v reakcích nahé Jitky objevily zřetelné známky vzrušení, profesor jí náhle přikázal „Rozpaž ruce!“ Vzrušená Jitka poslušně rozpažila, ale profesor ji napomenul „napni je rovně a až po špičky prstů!“ Jitka odevzdaně napnula rozpažené ruce, přitom se napnula celá a upřela oči na profesora. „Tak ti to nesmírně sluší…“ řekl obdivně profesor, začal jí dráždit i na prsech a zrychlil tření jejího poštěváčku. Bradavky prsů jí zakrátko úplně zduřely a smyslně se jí vztyčily. Za malou chvilku Jitka opět vcelku bez problémů překonala hluchou fázi a začala se před profesorem škubat rozkoší na stole. Profesor si nenápadně přisunul misku s ledovou vodou a pozorně sledoval, jak vzrušení Jitky neúprosně stoupá. Když se nahá Jitka začala zřetelně blížit do předorgastické extase, profesor volnou rukou rychle vytáhl žínku z misky se studenou vodou a nemilosrdně ji přitiskl na zřetelně vztyčené, silně rozdrážděné bradavky jejích prsů. Prudce rozdrážděná Jitka zděšeně vykřikla a stáhla rozpažené ruce k tělu, profesor na ni však vykřikl „Roztáhni ty ruce a vypni se mi!“ a přitiskl jí žínku na prsy ještě silněji, pak ji na moment odtáhl, namočil znova do ledové vody a opět ji přiložil Jitce na prsy; přitom ji stále mnul prsty přes poštěváček. Nahá Jitka samozřejmě znova nahlas zakřičela, profesor jí však přikázal „až ti za chvilku tu žínku sundám, seskočíš bleskově ze stolu,“ vzápětí přerušil její dráždění, odtáhl žínku a ještě křičící Jitka oddaně seskočila… „To bylo…“ vydechla zoufale, když poslušně vzpažila. „No, rozpaž zase hezky, jen se nestyď a hmitej přede mnou těma rukama!“ poručil jí profesor. Jitka chvíli s krajním sebezapřením hmitala rukama, profesor jí ale za chvilku přikázal, aby před ním nahá cvičila prostná a řídil její cvičení ráznými povely. Nakonec jí rozkázal, aby před ním udělala s rukama v bok deset dřepů, poslední velmi pomalý dřep jí požitkářsky odpočítával. Nahá Jitka se narovnala a poslušně se vypnula. "Podej mi to pravítko!" vyzval ji přísně profesor. "Jsi ještě vzrušená?" "Ano," pravila Jitka, podala profesorovi pravítko a tiše dodala "a uvnitř mě to už zase dost tlačí…" "Tak to napneme ještě víc," odtušil profesor, "lehni si, roztáhni se a napni ruce za hlavou hřbety dlaní vzhůru!" Jitka ulehla na stůl, roztáhla mohutně nohy a vzpažila ruce natočené dlaněmi dolů nad hlavu. „Napni ty ruce pořádně… a vypni se!“ vybídl ji profesor stroze a položil jí na hřbety dlaní pravítko. Jitka bezmocně hleděla do stropu, poslušně vypnutá roztahovala nohy a vypínala rozkrok. „Copak teď budeme dělat?“ zeptal se jí s úsměvem profesor a položil jí dlaň na nahé břicho. Jitce konečně došlo a zachvěla se „takhle… mne chcete dráždit?“ „Ne chci, ale budu,“ pravil profesor, „a běda, když ti to pravítko spadne…“ „Ach…“ zacukala sebou roztažená Jitka, zatímco jí profesor pomalu sjížděl rukou do rozkroku. Jitka se bezmocně napnula a profesor jí sáhl na poštěváček. Jitka sebou bezděčně cukla a profesor ji začal opět intensivně dráždit. Za chvíli Jitka překonala i s pravítkem na vzpažených rukou hluchou fázi a začala se vzrušením viditelně chvět; pravítko se mírně naklonilo a poněkud se posunulo. Profesor si podal volnou rukou důtky a přiložil je Jitce k nosu „Čuchni si, jestli to pravítko spadne, sešlehám tě přes prsa a přes břicho!“ Jitka na důtky vytřeštila oči „ach…“ „Chceš to pravítko zase narovnat?“ zeptal se jí pak profesor a odložil důtky, „že je to napoprvé…“ Jitka vystrašeně přikývla, profesor jí srovnal na rukou pravítko a zrychlil její dráždění. Pravítko se za chvíli zase posunulo, ale to už byla Jitka mohutně rozdrážděná. Zanedlouho sebou opět prudce škubla - tak, že pravítko málem spadlo, a vzápětí upadla do mohutné předorgastické extase. Profesor rychle ucukl rukou a vykřikl „Zvedni nohy a hmitej jima co nejrychleji k sobě a od sebe!“ Krajně rozdrážděná Jitka začala s viditelnou námahou hmitat nohama, profesor ji však za chvilku přerušil „Přitáhni nohy koleny až k prsům a jakoby jeď na kole!“, pak jí roztáhl stydké pysky a opět pozoroval, jak tam Jitka pozvolna námahou bledne. Když její pohlavní vzrušení evidentně opadlo, profesor jí sejmul z rukou pravítko a poručil jí, aby se opět roztáhla do základní posice, a pak jí opět sáhl na poštěváček. Nahá Jitka roztažená v klasické posici - úplně rozevřená vleže na stole s rukama za hlavou - začala za chvilku opět zřetelně reagovat na dráždění, a když za pár minut překonala hluchou fázi, vsunul jí profesor občas prst volné ruky do konečníku a snažil se ji dráždit i tam zřetelnými pohyby dovnitř a ven. Jitce se to kupodivu líbilo a docela ji to vzrušovalo, takže za chvíli slastně vydechla „Jsem vaše, pane profesore…“ „Tobě se to líbí?“ optal se Jitky nedůvěřivě profesor. „Líbí…“ vydechla Jitka. „Chtěla bys tam někdy i tlustou svíčku? Hluboko?“ „Asi ano,“ přikývla Jitka, opřela se chodidly roztažených nohou o desku profesorova psacího stolu a nadzdvihla se v rozkroku, aby mu usnadnila dráždivou manipulaci ve svém konečníku. Profesor zrychlil dráždění obou jejích erotogenních míst, a zatímco na obou rytmicky pracoval, Jitčino rozdráždění rychle vzrůstalo. „Zkus se přede mnou vzepnout úplně do mostu!“ vybídl ji najednou. Silně vzrušená Jitka se opřela za hlavou rukama a vzepnula se před ním na stole bleskově do mostu. „Výborně! Vidím, že ti budu muset dát zase jedničku!“ zvolal profesor a vyzval Jitku, aby se spustila dolů. Za chvilku však opět vykřikl „Vzepni se!“ a nahá Jitka znova poslušně vylétla celým tělem vzhůru do mostu.

„Hezké!“ řekl profesor a vzápětí Jitku vybídl „tak pojď zase dolů!“ Když Jitka opět dopadla na stůl, profesor jí vytáhl prst z konečníku a poručil jí „Až ucítíš extasi, vzepneš se přede mnou na stole do mostu sama! Ano?“ a zrychlil dráždění jejího poštěváčku do maxima. Netrvalo už dlouho a prudce vzrušená Jitka sebou zřetelně škubla, zase se rychle opřela o stůl dlaněmi i chodidly úplně roztažených nohou a bleskově se vzepnula do nádherného mostu. Vše bylo tak překvapivě rychlé, že profesor ztratil kontakt s jejím poštěváčkem; ale už ho neobnovil a jen se na vzepnutou nahou Jitku nadšeně díval… Nahá Jitka se před ním oddaně vypínala vzepnutá do nádherného oblouku s hlavou spuštěnou bezvládně dolů a s úplně roztaženýma nohama, až se přitom celá třásla, takže jí profesor musel za chvíli s mírným poplácáním přes břicho vyzvat „Tak už pojď zase dolů, bylas úžasná!“ Když se Jitka spustila zpátky do základní posice, profesor jí opět rozevřel rodidla a pozoroval, jak se jejich barva postupně mění z tmavorudé přes červenou na růžovo. Pak jí řekl „Měla by sis teď trochu odpočinout, za chvíli budeš podruhé stříkat, potřetí až v tělocvičně…“ a nechal ji chvilku v klidu. Potom se naklonil nad její tvář, upřel jí pohled do očí a prohlásil „Dívej se mi taky do očí, pokud možno bez hnutí, uvolnit pohled budeš moct až po úplném odeznění orgasmu!“ A vzápětí jí opět sáhl na poštěváček a začal jí ho usilovně mnout. „Nohy měj pořád úplně od sebe!“ připomněl jí profesor, když Jitka zase začala dávat najevo známky vzrušení. Oba si pak hleděli upřeně do očí a profesor viděl, jak se zorničky její očí stoupající rozkoší pozvolna rozšiřují… „Jsi moje otrokyně?“ zeptal se profesor, když Jitka znova překonala hluchou fázi. „Jistě…“ šeptla Jitka a dodala „a ráda…“ „Vzepni rozkrok!“ vybídl ji přísně profesor. Jitka stáhla svaly zadnice a poslušně nabídla rozkrok profesorovi. „Líbí se ti to?“ zeptal se jí profesor, když se pod ním začala škubat stoupající rozkoší. „Strašně…“ zašeptala opět Jitka, „chtěla bych, abyste mně ještě dneska mučil…“ „To si tě musím ještě trochu vychovat a něco tě naučit,“ pravil profesor, „ale neboj se, už brzo se dočkáš…“ „Ale já bych to chtěla už dneska,“ vyhrkla Jitka,„svíjet se před vámi nahá jako otrokyně v hrozných bolestech…“ „Dneska mi musíš ukázat… a dokázat, že se umíš dokonale ovládat a přemáhat…“ „Tady i v tělocvičně?“ vydechla rozdrážděně Jitka. „Především v tělocvičně,“ odpověděl suše profesor a zrychlil její dráždění. Zakrátko sebou prudce rozdrážděná Jitka škubla, široce otevřela pusu, vytřeštila oči, nadechla se, nadzdvihla rozkrok, a s polohlasitým výkřikem „Už!“ sebou poprvé prudce škubla a pak se s očima upřenýma oddaně na profesora před ním celá mohutně svíjela v obrovských orgastických stazích, které neustaly, ani když profesor za několik okamžiků ukončil dráždění; teprve po asi dvanácti mohutných stazích těla se začala pozvolna uklidňovat. Když sebou úplně docukala, profesor ji pohladil po vlasech a řekl „Můžeš uvolnit oči, bylas nádherná. Nechceš se napít?“ Jitka se šťastně usmála, přikývla a profesor jí podal skleničku s minerálkou. „Můžeš se na tom stole i posadit, teď si dáme krátkou pauzu…“ Jitka se posadila, napila se a vsedě na stole s úsměvem rozpustile klátila nohama. Profesor pečlivě zatáhl rolety, protože už se stmívalo, a pak si nahou Jitku vsedě několikrát vyfotil. „Co se mnou teď budete dělat?“ zeptala se věcně Jitka. „Teď si to tady zkusíš přede mnou několikrát sama a pak půjdeme do tělocvičny,“ řekl suše profesor a podíval se na hodinky, „tak dělej, seskoč a rozkroč se, už je skoro půl sedmé…“ Nahá Jitka beze slova seskočila ze stolu a vypnula se. „Připrav se! Ruku na poštěváček!“ rozkázal jí profesor, a když Jitka poslechla, rázně jí odpočítal začátek onanie. Když se v reakcích onanující Jitky opět objevily zřetelné známky pohlavního vzrušení, profesor jí nařídil „Dráždi si volnou rukou i bradavky! A dívej se na mne!“ Za chvíli nahá Jitka překonala hluchou fázi a začala se rozkoší celá třást. Profesor si vzal do ruky dva prádelní kolíčky, přistoupil k ní a poručil jí „Dej si tu ruku zase do týla za hlavu a vypni mi prsa!“ Onanující Jitka si uvědomila, co teď míní profesor udělat a neochotně pustila už úplně zduřelé, hezky vztyčené bradavky. Profesor si vzal mezi prsty nejdřív jednu, stiskl ji a pak na ni pečlivě připnul kolíček. Jitka samozřejmě bolestí nahlas zasténala, profesor jí však bezohledně upnul prádelní kolíček i na bradavku druhého prsu a odstoupil. Zatímco Jitka s bolestivě sevřenými prsy pokračovala v onanii, profesor poodstoupil a s požitkem se na ni díval, přitom se mu dnes poprvé zřetelně vztyčil penis. „Podívej se, co už se mnou zase děláš…“ upozornil ji profesor. „Promiňte…“ vydechla omluvně onanující Jitka. „To je tím, že jsi tak hezká, a že ti to teď tak sluší…“ odtušil profesor. „Já se vám pak hezky odvděčím…“ prohlásila oddaně Jitka a zrychlila tření poštěváčku. Její rozkoš začala rychle stoupat, Jitka se s pohledem upřeným na profesora stále zřetelněji chvěla; najednou vyrazila „Už budu!“ a celá sebou prudce cukla. Profesor za pár okamžiků vykřikl „Dost!“ a když Jitka poslušně utnula onanii, poručil jí „Vyskoč! A pak zase do dřepu!“ Krajně rozdrážděná Jitka před ním s námahou vyskočila s roztaženýma nohama vysoko vzhůru, a když si potom před ním odevzdaně dřepala, profesor zvolal „A zase desetkrát za sebou!“ Profesor ji bedlivě pozoroval, zejména se mu líbilo, jak se jí třepaly kolíčky na prsech; když se před ním nahá Jitka podesáté napřímila, zeptal se jí „Ještě jsi vzrušená?“

„Trošku…“ přiznala se Jitka. „Tak ještě pár hmitů rukama,“ poručil jí profesor, „a můžeš přitom vykopávat nohy!“ Jitka začala hmitat rukama a s kolíčky na bradavkách přitom vykopávala nohy co nejvýš vzhůru, zakrátko se však docela udýchala a vzrušení jí taky úplně opadlo, takže jí profesor za chvilku přikázal „Zase se přede mnou hezky rozkroč a připrav se!“ a když Jitka poslechla a přiložila si prsty na poštěváček, rázně jí odpočítal začátek další onanie. Netrvalo dlouho a opět se na těle nahé Jitky ukázaly jasné známky vzrůstající rozkoše, zanedlouho opět překonala hluchou fázi a začala dávat celým tělem viditelně najevo své rozdráždění. Kolíčky na prsech se jí bezděčně třásly. „Už sis na ty kolíčky zvykla?“ optal se jí za chvíli profesor. „Asi, už mě to tak nebolí,“ vyrazila rozkročená Jitka a zrychlila onanii. „Ale trvá ti to s nimi nějak dlouho, tělocvična už čeká…“ prohlásil profesor. "Už… už to na mne zase leze," vydechla najednou rychle onanující Jitka a prudce se před profesorem zachvěla. Profesor sáhl po připravené sklenici, přikázal "Vydrž!", s očima pozorně upřenýma na její krajně vydrážděné tělo k ní přistoupil, nastavil pod kundu sklenici a vzápětí přísně vykřikl "Dost! Čurej!“ Nahá Jitka bleskově hodila ruce nad hlavu, vypnula poslušně rozkrok, nedokázala však tak rychle přepnout a tak trvalo několik vteřin, než vyrazila souvislý proud teplé moči do skleničky. „To ti teda moc nešlo,“ pokáral ji profesor, zatímco Jitka stále čurala, „budeme to muset často trénovat…“ Nahá Jitka pomalu dokapávala. „To já jen, aby se ti pak nechtělo dole v tělocvičně…“ „Já vím, jste hodný…“ hlesla Jitka, která už úplně dočurala. "Opravdu všechno?" "Ano," přisvědčila Jitka, "už tam není ani kapička…" Profesor odtáhl nádobku zpod Jitčina rozkroku a stroze ji vyzval "Vypni se! Tak!" Jitka se odevzdaně vypnula a profesor jí přikázal "A zase ručičku na bříško!" „Ale já jsem ještě dost vzrušená…“ upozornila ho Jitka. "To nevadí, teď už stejně půjdeme do tělocvičny,“ řekl profesor, „hezky se rozkroč a dej si záležet!" Jitka si poslušně sjela rukou dolů na poštěváček. „Těšíš se?" "Ano!" vyhrkla nahá Jitka nehybně vypnutá před profesorem. „Tak pozor,“ přikázal jí profesor a začal jí odpočítávat začátek, nakonec vykřikl "TEĎ!" a nahá Jitka před ním okamžitě začala intenzivně onanovat. "Přitlač, a dělej, dělej! A hezky se na to soustřeď!" povzbuzoval ji profesor. Chvilku ji upřeně sledoval pohledem, a když otrocky rozkročená Jitka opět chytla správný rytmus a začala se zřetelně zachvívat stoupajícím vzrušením, najednou ji přísně vyzval "Podívej se!", zvedl láhev s její močí a prohlížel si její obsah proti světlu. „Nevím, co na tom vidíte…“ ušklíbla se onanující Jitka. „Líbí se mi, jak je čistá, až průzračná,“ prohlásil profesor, „jako u mladé nevinné dívky…“ „Já zas tak nevinná nejsem…“ pravila Jitka, „právě teď, přitom co právě dělám…“ „Ale jsi u toho nesmírně krásná,“ pravil profesor, pohladil Jitku obdivným pohledem a položil láhev s její močí nahoru na skříň ve svém kabinetu. Jitka se uprostřed další onanie náhle zeptala "A budete mne tam dole mučit?" "No vyloženě mučit ještě ne,“ řekl profesor, „ale… přidej!, bude to pro tebe dost náročné, neboj se!“ Jitka zrychlila onanii. "S mučením začneme až příště," odtušil profesor stroze, když Jitka zanedlouho znova překonala hluchou fázi. "Ano," rozevřela nahá Jitka oči dokořán a se smyslným chtíčem v očích se tiše zeptala "Tady nebo u Vás?" "Tady u mne v kabinetu i v tělocvičně. Tam můžeš v bolestech křičet jako na lesy a nikdo to neuslyší. Těšíš se?" "Ano, pane profesore. Jako vaše otrokyně se těším, že vám budu moci konečně dokázat, že jsem opravdu celá vaše, a co pro vás vydržím…" "To bych prosil! Buď si jistá, že si tě pořádně vyzkouším…" "Budu mít hodně orgasmů?" "Ano, ale musíš se na to pořádně připravit. I kundičku." "Můžete mi dát přesné pokyny, jak se mám připravovat," prohlásila vzrušeně Jitka. „Tak především předtím několik dnů nestříkat, řekl profesor, „vydražďovat se ale můžeš, naopak bys měla, abys pak byla hrozně nadržená…“ „Spolehněte se…“ hlesla onanující Jitka a přitlačila. „Jinak by ses měla vykoupat a pořádně se upravit… i tam, nezapomeň si odhrnout i předkožku na poštěváčku a podívat se, jestli tam nemáš takový ten bílý maz,“ pokračoval profesor v poučování Jitky. „A naparfémovat se tam můžu?“ „Jenom hezky, jemně…“ usmál se profesor, „hlavně když půjdeš ke mně domů, aby to pak nebylo moc cítit…“ „Já vím,“ zrudla Jitka. „Ale i u mne doma si užiješ pořádných bolestí…“ „Tam budu moct taky řvát?“ „Samozřejmě, pustím ti k tomu předtím hlasitou hudbu,“ prohlásil profesor. „Doufám, že ne hloupý punk nebo hip hop,“ vyrazila Jitka. „Ne, třeba Beethovenovu Eroiku nebo Rolling Stones…“ usmál se profesor.

„Já bych nejraději Pink Floydy…“ vydechla již značně vydrážděná Jitka. Profesor přistoupil k Jitce a sejmul jí kolíčky z bradavek. Ty ovšem přišly okamžitě k sobě a nahá Jitka uprostřed onanie hlasitě vykřikla hroznou bolestí. Za chvilku se ale vzpamatovala a její zdeformované bradavky rychle nabývaly původní vzhled. Její vzrušení rychle vzrůstalo a opět se začínala celá rozdrážděně třást. Profesor ji bedlivě pozoroval. "UŽ!" vykřikla nahá Jitka v posledním tažení a mimovolně mu vypnula rozdrážděný rozkrok vstříc. Profesor si ji ještě několik okamžiků vychutnal a pak jí rázně zavelel "DOST!" Stojící Jitka sice s obrovským sebezapřením, ale přesto poslušně bleskem utnula onanii a odevzdaně se vzepnula úplně nahá do vzpažení proti profesorovi. Stydké pysky měla krásně zduřelé a profesor se zalíbením pozoroval, jak jí bezmocně odchlíplé vyčnívají ven z chloupků. "A teď rychle! Sukni, tričko, střevíčky, a jdeme!" rázně zavelel profesor. A za několik vteřin už prudce rozdrážděná Jitka scházela spolu s profesorem v tričku, minisukni a střevíčkách naboso chodbami školy dolů po schodech do školní tělocvičny, zatímco její podprsenka i kalhotky zůstaly uzamčeny v jeho kabinetu. Bradavky prsů jí pod tričkem vzrušeně stály, stydké pysky měla prudce naběhlé krví - celou cestu se jí mohutným zduřením odchlipovaly od sebe. Protože bylo na chodbách dost chladno, vydrážděná Jitka cítila, jak jí studený vzduch proniká do pohlaví a bylo jí to docela příjemné. Bylo krátce před sedmou hodinou večer. *** Profesor odemkl tělocvičnu, rozsvítil, vpustil Jitku a zase dveře zevnitř pečlivě uzamkl. „Svlékni se a postav se nahá uprostřed tělocvičny!“ vybídl ji přísně. Jitka ze sebe shodila oblečení, přešla doprostřed tělocvičny a vypnula se, „neuvidí nás nikdo?“ vydechla úzkostně. Okna tělocvičny byla ale vysoko, téměř u stropu, takže profesor se usmál „Jedině z letadla…“ „Ale je tu docela zima,“ zachvěla se Jitka. „Tak se nejdřív pořádně rozcvič, ať se zahřeješ!“ vyzval ji profesor, „Jako v tělocviku! Chceš velet?“ „Nemusíte, já to zvládnu,“ vydechla nahá Jitka, „hlavně mi řekněte, kdy mám přestat a co mám pak udělat…“ a začala uprostřed tělocvičny před profesorem usilovně cvičit obvyklá prostná. Profesor jí mezitím připravil velkou žíněnku do rohu tělocvičny, a když pak Jitka na jeho výzvu docvičila, vyzval ji, aby si na ni lehla do základní posice s hlavou u zdi; chtěl totiž, aby se během následující onanie psychicky zvykla na nové prostředí a na to, že je nyní v tělocvičně úplně nahá. Jitka ulehla na žíněnku a roztáhla nohy vstříc profesorovi, který stál těsně u ní. Na jeho povel „Připrav se!“ si přitiskla prst na poštěváček a vzápětí na jeho povel začala rychle onanovat. Její rozkoš však zpočátku příliš rychle nestoupala, protože nahá Jitka se rozpačitě rozhlížela po tělocvičně. Profesor se ale postavil přímo před její rozevřený rozkrok, takže jí poněkud bránil ve výhledu; přesto se její rozdráždění začalo zřetelně stupňovat a za chvíli překonala onu hluchou fázi. „Dovolíte mi, abych se teď vybila, nebo až později?“ vydechla zanedlouho Jitka rozdrážděně, „a co po mně tady budete vůbec chtít?“ „Ukojit se můžeš, ale hezky, a pokud možno přitom nadzdvihni rozkrok, abych s toho taky něco měl,“ prohlásil profesor „a pak se seznámíš s veškerým nářadím, úplně nahá a rozdrážděná jsi na něm ještě necvičila…“ „Ale já jsem tady pořád jakási nejistá…“ vydechla Jitka. „No právě, tak hezky vystříkni… celým tělem, ať jsi pak tady jako doma…“ vybídl ji profesor. „Pokusím se…“ hlesla roztažená rychle onanující Jitka, jejíž vzrušení dál plynule stoupalo. Profesor se zálibně díval na její krásné mladé dívčí nahé tělo, dráždivě kontrastující s tmavou žíněnkou. Nahá Jitka si před ním dál na žíněnce usilovně třela poštěváček a občas volnou rukou i prsa, zanedlouho se začala vzrušením rozdrážděně škubat, náhle upřela pohled do jeho očí a počala se celá chvět. „Nadzdvihni se v rozkroku!“ vybídl ji profesor. Ze všech sil onanující Jitka se před ním na žíněnce nadzvedla, náhle v extasi prudce rozhodila nohy, vykřikla „Už budu!“ a vzápětí začaly jejím krásným tělem projíždět nádherné orgastické stahy. Po několika stazích ukončila Jitka onanii a dále se před profesorem doslova svíjela v mohutném orgasmu, jehož stahy se jen pomalu zklidňovaly; profesor jich napočítal nejméně třináct… Když sebou Jitka docukala, zůstala chvíli bezvládně ležet roztažená na žíněnce, potom si sedla a prohlásila „Tak už je mi ta tělocvična nějaká bližší…“ „Já to věděl, že si na ni pomalu zvykneš,“ pravil spokojeně profesor. „Já mám ty orgasmy před vámi pořád silnější a silnější, doslova to se mnou lomcuje…“ řeka pak Jitka udiveně. „Protože jsi prostě správná otrokyně,“ usmál se na ni profesor, „líbí se ti to se mnou?“ „Čím dál víc…“ vydechla Jitka, „nesmírně…“ „Už ses uklidnila?“ zeptal se jí pak profesor. „Docela ano…“ „Tak si pojď vyzkoušet nářadí…“ vyzval ji důrazně. Nahá Jitka s námahou vstala a šla s ním ke koze, kterou profesor odsunul od zdi. „Lehni si přes ni!“ poručil jí. Jitka si stoupla zády ke koze a snažila se přes ni prohnout. S pomocí profesora se jí to vzápětí povedlo a zůstala viset nahá přes kozu s nohama ve vzduchu a na druhé straně s rukama napnutýma směrem dolů k zemi. Profesor jí neúprosně sáhl na poštěváček, který měla ještě od minula značně naběhlý, takže jí dráždivě vyčníval mezi stydkými pysky. Při doteku na něj sebou bezmocně prohnutá Jitka zřetelně škubla, a když jí ho začal profesor mnout, ani pak její vzrušení moc rychle nestoupalo, přesto po určitém snažení se jí podařilo překonat hluchou fázi.

Když to profesor zjistil, za chviličku rázně přerušil její dráždění, pomohl jí postavit se zpátky na nohy, a zatímco vzrušená Jitka odevzdaně přihlížela, odstavil od zdi i velkého koně. „Vejdeš se tam napříč mezi ty madla?“ zeptal se Jitky a přísně si ji změřil pohledem. „Snad ano…“ hlesla mírně zděšená Jitka, jejíž vzrušení mezitím poněkud opadlo. „Tak lehnout, napříč jako přes kozu!“ poručil jí profesor, „Já ti zase pomůžu…“ Nahá Jitka poslušně ulehla napříč mezi madla koně, s dopomocí profesora se narovnala opět s nohama ve vzduchu a hlavou a rukama spuštěnýma na druhé straně dolů, a profesor jí vzápětí zase sáhl na poštěváček. Její vzrušení začalo stoupat poněkud rychleji, tím spíš, že se ji profesor snažil občas dráždit i na prsech, takže se jí po delší době znova podařilo překonat hluchou fázi. Profesor ale zakrátko její dráždění znova přerušil, pomohl vzrušené Jitce nohama na zem a poručil jí „Teď se postav pod hrazdu!“ Nahá Jitka vyděšeně přešla k hrazdě a postavila se pod ni. „Tak na ni vyskoč, neboj se, výmyk po tobě chtít nebudu!“ pobídl jí profesor. Jitka mírně podřepla, poslušně vyskočila na hrazdu a zavěsila se na ni rukama. „Pokus se trošku roztáhnout nohy!“ vybídl ji profesor. Jitka ale měla nohy ve vzduchu, takže se jí podařilo je roztáhnout jen velmi mírně. „Stačí, a drž!“ vykřikl profesor, přistoupil k ní zepředu a znova jí sáhl na poštěváček. Jitka sebou cukla a profesor ji začal zase třít klitoris, zavěšená Jitka mu přitom ale ujížděla tělem dozadu. Profesor si ji tedy podepřel zezadu o půlky, za moment ale dostal nápad a strčil jí koneček prstu do zadní dírky. Jitka překvapením vytřeštila oči, ale vzápětí se uklidnila a za chvilku se na ní opět objevily známky pohlavního vzrušení, mimo jiné se jí krásně vztyčily bradavky. „Líbí se ti to? S tím prstem… tam?“ „Jsem vaše…“ vydechla oddaně nahá Jitka, bezmocně visící s prstem profesora v konečníku na hrazdě. Její rozdráždění však stoupalo přes veškerou snahu profesora a Jitky samotné velmi pomalu a teprve za několik dlouhých minut se jí podařilo přemoci onu hluchou fázi. Když pak rozdrážděně pootevřela smyslně pusu, profesor najednou rázně přerušil dráždění, vytrhl jí prst z análu a pomohl jí dolů, přikázal nahé Jitce, aby si stoupla do středu tělocvičny pod kruhy a zatímco na něho Jitka vyděšeně hleděla, začal je stahovat dolů. Jitka se vnitřně doslova stáhla obavami a její vzrušení rychle klesalo. „Stoupni si pod kruhy, vypni se a vzpaž!“ nařídil jí profesor přísně. Nahá Jitka bázlivě přešla pod kruhy a poslušně natáhla ruce vzhůru. Bradavky se jí přitom nádherně vztyčily. Profesor stáhl kruhy tak, aby na ně Jitka dosáhla, poručil jí „Zavěš se na ně!“ a pak ji vytáhl nahoru, aby se dotýkala země jen špičkami prstů. „Jsi ještě vzrušená?“ optal se jí profesor. „Trošku…“ polkla strachy Jitka, visící teď pro změnu zase na kruzích. Profesor si chvilku pohrál s jejími dráždivě vztyčenými bradavkami, až bezmocně vzepnutá Jitka sykala, náhle však do ní nečekaně silně strčil, takže nahá Jitka létala zavěšená na kruzích ve vzduchu tělocvičnou. „Roztáhni přitom nohy, ať ti vidím i tam!“ vykřikl na ni profesor. Nahá Jitka se pokusila během létání ve visu na kruzích poroztáhnout nohy, ale moc se jí to nevedlo, navíc to bylo dost namáhavé. Postupně se začalo její létání zpomalovat a nakonec se úplně zastavila. „Bylo to krásné, zchladila sis aspoň kundičku?“ řekl profesor, když k ní přistoupil a sáhl jí rukou do rozkroku, druhou si zase začal pohrávat s jejími mírně povadlými prsními bradavkami. Jitka před ním stála na špičkách prstů nohou, sotva se jimi dotýkala země, přesto vzápětí pocítila, že v rozkroku silně zvlhla. Profesor ji začal v této posici znova rychle dráždit na poštěváčku, druhou rukou jí pořád mnul prsy, a Jitka se ke svému překvapení náhle slyšela, jak říká „Mně se to líbí snad víc, než kdybyste mi řezal to břicho…“ Vzápětí sebou začala díky současnému dráždění poštěváčku i prsů, a také svým představám, viditelně cukat i na kruzích stoupajícím vzrušením, a tentokrát netrvalo dlouho a překonala znova hluchou fázi. Profesor však zanedlouho opět ucukl rukou a opět do Jitky prudce strčil, takže začala silně rozdrážděná zase létat zavěšená na kruzích tělocvičnou. Mezitím si před jejíma očima připravil kladinu, upevněnou přibližně ve výšce jejího pasu. Bezmocně létající Jitka to se strachem sledovala, a když pomalu dolétala, nechal ji chvilku vzrušenou viset na kruzích a vzrušená Jitka sebou jen bezmocně škubala. „Tak pojď, vylez na kladinu a klekni si na ni do předklonu o ruce!“ poručil jí pak profesor. Rozdrážděná Jitka pustila kruhy a dopadla patami na zem, poslušně přešla ke kladině, s námahou na ni neobratně vylezla, a pak se na úzké kladině s dopomocí profesora opatrně otočila do předklonu vkleče. „Zvedni hlavu a vypni zadek!“ vyzval ji přísně profesor. Nahá Jitka zvedla hlavu, upřela oči dopředu před sebe a odevzdaně vypnula zadnici. Profesor přistoupil k ní, se slovy „teď ti to taky nesmírně sluší,“ jí zezadu nahmátl poštěváček, druhou rukou jí podebral visící zduřelou bradavku a začal ji znova mezi téměř přitaženýma nohama dráždit klitoris. „Nemohla bys trochu uvolnit ty nohy?“ pravil za chvilku nespokojeně profesor, „víš co? Unož jednu nohu do vzduchu, ať se ti na toho frajtra pořádně dostanu!“ Jitka poslušně zvedla nohu a udiveně se zeptala „Co to je ten frajtr?“ „Promiň, tak se někdy vulgárně říká poštěváčku, ale to sem mezi nás nepatří…“ omluvil se profesor a začal rychle třít již dobře přístupný Jitčin poštěváček. „Co když takhle upadnu?“ vyrazila Jitka, balancující na kladině na koleně jedné nohy. „Neboj, já tě včas chytnu,“ uklidnil ji profesor.

Když profesor za chvíli uviděl, že Jitčino vzrušení už zase hezky stoupá, zrychlil tření jejího poštěváčku a mnul jí ze všech sil střídavě obě bradavky. Za pár minut překonala Jitka i v této téměř akrobatické posici znova hluchou fázi. „Chtěla bys už být hotová?“ zeptal se jí krátce nato profesor. „Docela ano,“ vydechla Jitka, „už mne to tam zase dost tlačí…“ „Tak ještě chvíli vydrž!“ odsekl profesor a rázně utnul její dráždění. „Au…“ vyhrkla bezděčně Jitka a rozdrážděně se prohnula na kladině jako kočka, „vy se mnou teda zacházíte…“ „Jako se svou otrokyní,“ řekl suše profesor, odstoupil a zatímco Jitka klečela na kladině, začal připravovat bradla. Když přesunul bradla o stejné výši žerdí do středu tělocvičny, vyzval nahou Jitku „Slez opatrně dolů, a pojď k bradlům…“ Rozdrážděná Jitka pomalu slezla z kladiny, přešla k bradlům a poslušně se vypnula vstříc profesorovi. „Udělej si zase pár dřepů, ať ti to vzrušení trochu opadne!“ vyzval ji profesor, „a dívej se mi přitom do očí!“ „Když mne to vzrušuje, když vidím, že se na mne díváte…“ vydechla vzrušeně Jitka. „Tak to pak budeš cvičit na bradlech rozdrážděná,“ odtušil profesor a Jitka před ním začala poslušně dělat dřepy. Když se stále ještě zřetelně vzrušená narovnala, podívala se tázavě na profesora, který ukázal na bradla a pobídl ji „No, postav se mezi ně, chytni se jich a vyskoč do podporu na rukou!“ Nahá Jitka si dodala odvahy, postavila se mezi bradla a vzápětí se na nich vzepřela do podporu rukama. Profesor jí rychle rozdráždil bradavky a pak jí poručil „Cvič, hezky se houpej, nohama dopředu a dozadu, ať je máš dopředu vždy vodorovně, podobně dozadu!“ Nahá Jitka začala před profesorem oddaně cvičit a dávala si záležet, aby s ní byl spokojen, špičkami chodidel nohou létala až vysoko nad úroveň bradel. „Když dokáží gymnastky udělat na bradlech stojku, co bys nedokázala tohle?“ povzbuzoval ji profesor, „i když Čáslavská asi nikdy nebudeš…“ A Jitka poslušně cvičila ze všech sil; její rozdráždění přitom rychle mizelo. „Hoď si nohy přes tyče, hezky se roztáhni a zakloň se! Můžeš se vzadu zapřít o lokty!“ poručil jí pak profesor. Nahá Jitka přehodila nohy přes bradla, zaklonila se, zapřela se o bradla lokty a vycenila na profesora přirození. „To je zase moc hezké, ty jsi prostě jednička…“ pochválil ji profesor uznale, vstoupil mezi bradla, přistoupil až k Jitčině vyceněnému rozkroku a začal jí znova rychle třít poštěváček. Za chvíli začala roztažená Jitka hlasitě vzdychat stoupající rozkoší. „Na prsíčka ti tentokrát nedosáhnu, nevadí ti to?“ „Jsem vaše otrokyně, pane profesore…“ vydechla vzrušená Jitka a zanedlouho opět překonala hluchou fázi. Její vzrušení rostlo k překvapení profesora i jí samotné docela rychle, a za chvíli sebou začala silně škubat. „Drž se, ať nespadneš!“ pravil profesor, ale to už se nahá Jitka na bradlech blížila pomalu do extase. Najednou vydechla „Já už… zase budu!“ a začala se na bradlech divoce zmítat, div že z nich opravdu nespadla… Ale profesor za okamžik opět neúprosně ukončil její dráždění a vykřikl „Dolů a oběhni dvakrát tělocvičnu!“ Krajně rozdrážděná Jitka vrávoravě seskočila z bradel a jako v transu oběhla dvakrát kolem tělocvičny, pak se postavila před profesora a zhluboka dýchala. „Vzrušení ti opadlo?“ zeptal se profesor. „Skoro…“ vydechla opět nahá Jitka. „Tak se ještě trochu rozcvič!“ poručil jí profesor stroze. A Jitka začala zase hmitat rozpaženýma rukama, pak k nim vykopávala střídavě nohy a nakonec udělala rukama několik velkých kruhů. „A teď hezky na rib-stoly,“ ukázal profesor Jitce rukou. Nahá Jitka přešla k rib-stolům, postavila se před ně a nejistě pohlédla na profesora. „Hezky se natáhni vzhůru a chyť se co nejvýš!“ vyzval ji přísně profesor. Jitka se poslušně chytla rib-stolů rukama a profesor pokračoval „Teď si na ně i stoupni, znova se chytni co nejvýš rukama, rozkroč se a vyceň mi podbřišek!“ Jitka postupně vystoupila pozadu na rib-stoly, zapřela se o jednu příčku patami, rozkročila se, natáhla se vzhůru, chytla se nejvyšší příčky, na kterou dosáhla, a odevzdaně napnutá vybídla profesorovi rozkrok. Profesor přistoupil, posunul před ni žíněnku a začal napnutou Jitku v závěsu na rib-stolech dráždit současně na poštěváčku a na bradavkách prsů. „Co vy si na mně ještě nevymyslíte…“ hlesla opět nahá Jitka. „Uklidni se, kočičko, vždyť jsi otrokyně,“ napomenul jí profesor, „líbí se ti to?“ „Ano…“ přikývla vzrušeně Jitka a její rozkoš začala zase pomalu stoupat. Za chvíli znova překonala hluchou fázi a začala sebou na rib-stolech rozdrážděně cukat. „Až ti přeruším dráždění, seskočíš dolů na žíněnku, rychle přeběhneš ke šplhadlům, vyskočíš na tyč a začneš po ní šplhat až nahoru, tam natáhneš jednou nohu a krátce ustříkneš moč, ano?“ Rozdrážděná Jitka se zděšeně zacukala „Mně se ještě ale vůbec nechce…“ „O to to bude pro tebe těžší,“ pravil chladně profesor, „ale něco tam už zase máš, ne?“ a zrychlil tření Jitčina poštěváčku a mnutí jejích prudce zduřelých bradavek. „Ach, já jsem tak nešťastná…“ ulevila si odevzdaně vypnutá Jitka. „Ale otrokyně,“ odtušil suše profesor. Jitka rázem silně zvlhla a začala se zmítat obrovskou rozkoší v předtuše blížícího se orgasmu. Za několik okamžiků vydechla „Pozor, už zase budu!“

Profesor ji chladně pozoroval, jak před ním na rib-stolech upadla do extase, ale soustředěně ji dodráždil až do posledního okamžiku před orgasmus a pak bleskově ucukl rukou. Do krajnosti rozdrážděná nahá Jitka seskočila na žíněnku a dala se do běhu ke šplhadlům… Před nimi se na okamžik zastavila, podřepla, odevzdaně vyskočila na tyč a nahá po ní namáhavě šplhala vzhůru, nahoře sáhla na železnou traverzu, natočila se, napnula nohu stranou do vzduchu a vycenila přirození „Můžu?“ „Musíš!“ vykřikl na ni zezdola profesor, „a drž se!“ Vydrážděná Jitka vystříkla nádherný pramének moči, který se dole hlasitě rozprskl o podlahu. „Výborně!“ zvolal profesor, „nechceš stříknout ještě jednou?“ „Už tam mám jenom trošku…“ vyrazila poslušně Jitka, napnula se a znova ustříkla. „Tak pojď dolů!“ vyzval ji profesor, a zatímco Jitka pomalu sjížděla po tyči dolů, přistoupil a dával jí záchranu. Když se Jitka opět postavila vedle tyče a oddaně vzpažila, profesor se jí zeptal „Jsi ještě vzrušená?“ „Dost…“ přiznala Jitka po pravdě. „To nevadí, aspoň budeš dřív hotová. Postav se přede mne, hezky se rozkroč a vypni se mi s rukama za hlavou!“ nařídil jí profesor stroze, a když Jitka poslechla, přistoupil k ní, nahmátl jí vzrušením ještě zduřelý poštěváček a začal ji na něm rozkročenou vstoje rychle dráždit. Jitka byla skutečně ještě dost vzrušená, takže nemusela překonávat ani hluchou fázi. Profesor jí rychle kmital přes poštěváček prsty a Jitka sebou stále víc škubala. „Já už bych to tak chtěla…už mě to tam zase tlačí…“ vydechla najednou Jitka. „Tak si to urychli a dráždi se na prsech,“ vybídl ji profesor. Jitka si okamžitě začala oběma rukama mnout prsní bradavky a přitom se vzrušeně prohýbala v rozkroku, zatímco jí profesor dál rychle třel poštěváček. Za chvíli se začala Jitka vstoje divoce škubat mohutnou rozkoší. Profesor rázně přerušil její dráždění s příkazem „Dodělej si to sama!“ Jitka více méně mimovolně hodila rukou dolů a téměř bez zastávky pokračovala v usilovné onanii. „Abys neřekla, že to máš jednoduché, tak já ti orgasmus trochu ztížím… a možná zkrátím,“ řekl profesor přísně. „Jak?“ zvlhla silně Jitka. „Až ukončíš po prvních orgastických stazích onanii, vyskočíš uprostřed orgasmu bleskově co nejvýš vzhůru… s rozmachem rukama, z podřepu… rozumíš?“ „Ano…“ oddaně hlesla prudce vydrážděná Jitka. Profesor odstoupil a rychle onanující nahou Jitku bedlivě pozoroval. Jitka najednou vyhrkla „Už… už to na mně leze!“ „Tak víš, co máš během orgasmu udělat…“ připomněl jí profesor. Jitka podvědomě přikývla a v tom upadla do extase, vytřeštila oči na profesora a začala se před ním v mírném podřepu spasmaticky kroutit, a vzápětí sebou poprvé mohutně škubla s hlasitým výkřikem „áááááá…“; po několika dalších obrovských stazích ukončila onanii, bleskově podřepla a s cukajícím tělem vyskočila vysoko vzhůru. Profesor se neudržel a hlasitě zatleskal, zatímco se před ním nahá Jitka po dopadu zpět na parkety divoce svíjela v dalších stazích prudkého orgasmu. Když sebou Jitka za chvilku docukala, profesor se jí s úsměvem zeptal „Už je ti líp?“ „Byl jste se mnou spokojen? Udělala jsem to správně?“ odpověděla Jitka otázkou. „Naprosto přesně… jsi skvělá otrokyně, pořád ti to opakuju…“ pochválil ji profesor. „Už mě to tam tak netlačí,“ řekla nato Jitka s úlevou, „co mám udělat teď?“ „Jestli si myslíš, že už jsi vychladla, postav se támhle před žíněnku,“ řekl profesor a ukázal rukou, „nebo já ji radši přisunu k tobě,“ a posunul žíněnku nohama k tyčím na kraj tělocvičny před nahou stojící rozkročenou Jitku. „To si to zase mám dělat?“ vyhrkla zklamaně nahá Jitka. „A co jsi myslela? Že si tady budeme vyprávět pohádky?“ řekl sarkasticky profesor. „Mne to nebaví, pořád jenom onanovat,“ řekla Jitka odvázaně. „To jsi otrokyně?“ přešel to profesor, jakoby nic neslyšel, „když Pán otrokyni přikáže, musí si to před ním udělat třeba stokrát za sebou!“ „Tůdle, to by se vám líbilo!“ vyhrkla Jitka, ale hned si uvědomila, že byla nechutně drzá. „Cos to řekla? Měla by ses mi spíš pokorně omluvit!“ „Promiňte, pane, já jsem to skutečně hrozně přehnala,“ řekla zkroušeně Jitka, „moc se omlouvám…“ „Za takovou drzost by sis zasloužila jako otrokyně pořádný výprask!“ „Já bych takový nějaký výprask docela potřebovala…“ vyhrkla k překvapení profesora nahá Jitka. „Dobře, budeš ho mít, hned jak přijdeme nahoru,“ řekl profesor suše, „teď se zase připrav!“ Rozkročená Jitka si poslušně přitiskla prsty na poštěváček, „můžete mi velet…“ „Dívej se před sebe…“ přikázal jí profesor a odpočítal jí pomalu začátek nové onanie. Nahá Jitka s očima upřenýma před sebe začala před profesorem onanovat od začátku skutečně ze všech sil, jakoby chtěla odčinit své předchozí neomalené chování; úplně se do toho položila a zanedlouho se začala před profesorem zase viditelně škubat vzrůstající rozkoší. „Dráždi si i prsy!“ poručil jí profesor přísně. Nahá Jitka si rozkročená před žíněnkou usilovně třela poštěváček, druhou rukou si mnula prsní bradavky a stále se poslušně dívala přímo před sebe. Zakrátko opět překonala hluchou fázi a její rozdráždění nezadržitelně stoupalo. „Co se mnou budete teď dělat?“ vyhrkla najednou. „Já nic, ale ty přede mnou uděláš nahá na žíněnce kotrmelec s úplně roztaženýma nohama, až se rozdráždíš na pokraj orgasmu,“ řekl stroze profesor a dodal „učesat se pak můžeš zase nahoře…“

Nahá Jitka zvlhla a rapidně zrychlila onanii. „Jen si ho nahoň pořádně… aspoň se pak budeš muset přemáhat jako správná otrokyně,“ pravil přísně profesor. „Ach… jsem vaše,“ vydechla Jitka, „ale nevím, jestli to dokážu…“ „Hoň si ho rychleji, doslova zuřivě, ať vidím, jak jsi snaživá…“ řekl profesor a dodal „chceš na ten orgasmus časový limit?“ „Nemusíte…“ zasténala Jitka, mnoucí si ze všech sil poštěváček i bradavky, „já už stejně asi brzo budu…“ „To bych prosil,“ odtušil suše profesor, „a až do posledního okamžiku! Za tu tvoji drzost!“ Mohutně rozdrážděná Jitka se začala pozvolna blížit do extase a mimovolně škubala celým nahým tělem. „A nezapomeň před tím kotoulem hezky vzpažit ruce, ať vidím, že ti úplně stojí bradavky!“ Jitka sebou zakrátko prudce cukla a profesor viděl, že upadla do extase. „Tak ještě, až do posledního okamžiku!“ pobízel ji vzrušeně. V penisu mu opět zaškubalo… Krajně rozdrážděná Jitka ještě několik vteřin poslušně pokračovala v onanii, přestože jí extase už prudce mlátila celým tělem, teprve až skutečně v posledním zlomku vteřiny utnula mnutí poštěváčku, bleskově vzpažila a pak se odevzdaně vrhla na žíněnku, a udělala takto vydrážděná perfektní kotrmelec s oddaně roztaženýma nohama. Její tmavorudé přirození se jen mihlo profesorovi před očima a penis mu ztvrdnul ještě víc… Na protější straně žíněnky se nahá Jitka napřímila a vypnula se do vzpažení s rukama nad hlavou a zduřelými bradavkami. „A upaluj kolem tělocvičny!“ vykřikl na ni profesor. Nahá Jitka se rozběhla kolem tělocvičny. Když proběhla poprvé kolem profesora, ten na ni přísně houknul „a ještě dvakrát dokola!“ a mezitím postavil k žíněnce kozu a odrazový můstek. „Zastav se pak na protější straně tělocvičny, skočíš si ještě přes kozu!“ vykřikl profesor na Jitku, když kolem něho proběhla podruhé. Jitka se po třetím kolečku zastavila u protější stěny, podívala se na kozu, zachvěla se a vydechla „Já se bojím…“ „Prosím tě, vždyť při tělocviku to, pokud vím, skáčeš bez problémů…“ podivil se profesor. „Ale ne takhle nahá… a s bolestí v podbřišku… rozdrážděná před chvilkou až těsně před vrchol…“ pokusila se Jitka o obranu. „Jsi otrokyně?“ „Tak nežvaň a vyplň rozkaz svého pána…“, odsekl stroze profesor, „připrav se… a hop!“ Nahá Jitka se poslušně rozběhla přes tělocvičnu, došlápla přesně na můstek, vší silou se odevzdaně odrazila… a bez obtíží hladce přeskočila kozu; po dopadu se na žíněnce zase poslušně vypnula do vzpažení před profesorem. „Už tě to zase zcela přešlo?“ otázal se jí přísně profesor. „Ano…“ vyrazila nahá Jitka. „Bradavky máš ale ještě vzrušené…“ změřil si ji profesor pohledem. „Bradavky mám už zase vztyčené, protože jsem správná otrokyně, která napjatě čeká, co jí poručíte…“ opravila ho nahá Jitka. „Dobře, dostalas mně…“ připustil uznale profesor, „tak se zase připrav k onanii!“ „Tady, zase vstoje?“ „Ano, tady na žíněnce před tyčemi… s očima na ně!“ pravil neúprosně profesor. Jitka si s pohledem na tyče před sebou rozkročila, přitiskla si poslušně prsty pravé ruky na poštěváček a do prstů levé si vzala bradavku levého prsu. „To je od tebe hezký nápad,“ pochválil ji profesor, „tak začni, tři, dva, jedna, teď! Rozkročená nahá Jitka si bleskově začala třít před profesorem poštěváček a druhou rukou mnout bradavky. I když jí to tentokrát moc rychle nešlo, jakmile se rozdráždila, profesor jí stroze vysvětlil, co od ní bude chtít „Tentokrát přerušíš onanii po prvním stahu co nejdřív, a i když si tím orgasmus asi poněkud zkrátíš, vrhneš se na tyč a vylezeš po ní s tělem cukajícím silnými stahy až nahoru, ale i tam musím jasně vidět, že to s tebou ještě prudce škube… rozumíš?“ „Co vy se mne natrápíte,“ vydechla Jitka, zrychlila onanii a zanedlouho překonala hluchou fázi. „Ukaž, já ti pomůžu,“ pravil pak profesor, stoupnul si k ní ze strany a vystřídal ji v dráždění poštěváčku. Jitka mu oddaně vypnula podbřišek a začala si na jeho pokyn rychle třít prsní bradavky oběma rukama. Za chvíli se díky profesorovým šikovným prstům Jitka začala zachvívat silnou rozkoší. Krátce nato profesor ucukl rukou, vykřikl „dodělej si to už zase sama!“ Když Jitka začala opět onanovat, profesor ji přísně napomenul „A dívej se pořád na tu tyč!“ Jitčino rozdráždění se zanedlouho začalo blížit do extase; nahá Jitka sebou začala vstoje celá viditelně škubat, strachem i rozkoší, za chvilku sebou prudce trhla, vyrazila „Ach…“, vypnula podbřišek dopředu - a vzápětí projel jejím nahým tělem první orgastický stah. Jitka však byla celá stažená strachem, takže jí to orgasmus poněkud tlumilo, ale po prvních mimovolných stazích svého těla odhodlaně utnula onanii a zatímco to v ní stále mohutně cukalo, chytla se tyče a šplhala se s tělem prudce se škubajícím reflexními stahy silného orgasmu neobratně po tyči až nahoru. „Ať nespadneš!“ vykřikl na ni profesor, nahá Jitka však nahoře, držíc se pevně za železnou traverzu, natočila tělo směrem k němu, aby viděl, jak jí v něm orgasmus stále prudce mlátí… „Jste spokojen?“ vyrazila nahá Jitka ještě během silných stahů, než začal orgasmus v jejím těle zvolna odeznívat. „Příště si sem vezmu kameru, bylas zase úžasná…“ vydechl obdivně profesor. „Jsem přece vaše otrokyně…“ vyhrkla hrdě Jitka. „Já jsem se hrozně bál, že spadneš… slez už radši opatrně dolů,“ požádal ji profesor.

„Až za chvilku, až sebou… úplně docukám,“ křikla zezhora Jitka „co kdyby mi těmi stahy ujela noha, nebo ruka,“ chvilku ještě natočená tělem k profesorovi docukávala a pak začala slézat opatrně po kouskách dolů. Jakmile se dotkla nohama parket, postavila se před profesora a vypnula se „jaká jsem?“ „Moje nejlepší otrokyně,“ poplácal ji profesor spokojeně po zadečku a vyzval ji „teď se zase trochu rozcvič…“ Nahá Jitka nejdřív udělala před profesorem několik běžných cviků, pak si lehla nohama k němu, roztáhla nohy, aby jí dobře viděl na rodidla a procvičovala si břišní svaly, nakonec si sedla a uličnicky se ho zeptala „nechtěl byste, abych před vámi udělala hvězdu?“ Profesor překvapeně řekl, „to by od tebe bylo hezké, počkej, já ti dám záchranu…“ Jitka vstala, a když profesor přistoupil, předvedla mu perfektní hvězdu s roztaženýma nohama, kdy profesor jen letmo zahlédl její roztaženou kundičku. Něco ho ale napadlo a tak požádal Jitku, aby mu to předvedla ještě jednou. Jitka se rozpřáhla, ale když byla s rukama na zemi hlavou dolů, profesor ji zachytil, pravil „roztáhni úplně nohy!“, pak se jí zblízka zadíval do rozevřené kundičky, spokojeně zkonstatoval, že je tam Jitka už zase téměř růžová, a řekl „Víš, že tě tam míním někdy takhle mučit? Chtěla bys to?“ „Chtěla, třeba hned teď…“ vyrazila vzrušeně Jitka s hlavou puštěnou dolů mezi rozpaženýma napnutýma rukama. „Teď ne,“ pravil profesor a pořád se do ní upřeně díval „to si musím nejdřív vymyslet něco opravdu bolestivého, třeba ti ji budu jednou pomalu zakapávat žhavým voskem… celou, chtěla bys?“ „Ze svíčky?“ vyhrkla roztažená Jitka ve stojce. „Nebo ti můžu řezat stydké pysky žiletkou…“ řekl profesor a zacukalo mu přitom v penisu. „To je pomalu jako to řezání do břicha…“ vydechla Jitka. „No něco ještě vymyslíme, můžeš mi v tom pomoct…“ pravil profesor, „ale teď už pojď dolů…“ Jitka rychle seskočila a vypnula se nahá před profesorem „Jsem jenom vaše, ale už úplně nevzrušená…“ „Tak vyskoč na švédskou bednu,“ vybídl ji profesor a ukázal na ni rukou. Jitka s námahou naskočila na švédskou bednu a optala se, „mám se postavit?“ „Jistě,“ přikývl profesor, „a zase se můžeš hned připravit k onanii!“ Jitka se vstoje na švédské bedně rozkročila a přitiskla si prsty na poštěváček. Profesor přistoupil a zjistil, že má její přirození přímo v úrovni očí. „Tak pozor, tři, dva, jedna, teď!“ a nahá Jitka před ním začala rozkročená na švédské bedně znova onanovat. „Mám si dráždit i bradavky?“ zeptala se vzápětí profesora. „Samozřejmě, to jsi mohla už od začátku,“ přikývl profesor s Jitčiným přirozením před očima, „to ti snad už nemusím ani připomínat…“ Rozkročená Jitka si vstoje začala současně s třením poštěváčku mnout usilovně i prsní bradavky. Její rozdráždění tentokrát zase rychle stoupalo, začala se vzrušeně chvět a zanedlouho překonala hluchou fázi. Profesor viděl, jak se jí spolu se stoupajícím vzrušením pozvolna rozevírají stydké pysky… Když se nahá Jitka silně rozdráždila, profesor najednou hlasitě vykřikl „Stop!“ Jitka vstoje na švédské bedně bleskově vzpažila ruce nad hlavu a vypnula rozkrok. „Zacvič si zase!“ přikázal jí profesor. Jitka začala na bedně opatrně cvičit běžná prostná, pak krátce vykopávala nohy vzhůru a nakonec udělala před profesorem na švédské bedně několik pomalých dřepů. „Už ti to povolilo?“ „Docela…“ hlesla Jitka bezmocně. „Tak znova! Prsty na poštěváček, druhou ruku na bradavku a jedem, tři, dva, jedna, teď!“ velel rázně profesor. Jitčino vzrušení začalo zase rychle stoupat, protože zase až tak moc nevychladla. „Tentokrát až zase do posledního okamžiku, kdy ucítíš, že pak už bys nedokázala odvrátit orgasmus!“ poučoval ji profesor během onanie, „poznáš to?“ „Snad jo,“ přikývla nahá Jitka uprostřed usilovné onanie. „Říká se tomu také spouštěcí bod,“ dokončil profesor instruktáž. Onanující Jitka se nyní prudce rozdráždila, aniž by musela přemáhat hluchou fázi, a tak se za chvíli začala vstoje na švédské bedně prudce chvět rozkoší, stydké pysky se jí přímo před očima profesora už úplně rozevřely. „Ty jsi tam dole již hezky rozevřená, to asi aby ti tam mužský úd mohl dobře proniknout…“ „To víte… příroda…“ hlesla Jitka. Za chvíli sebou opět prudce škubla, div že nespadla, a začala se celá třást; najednou upadla do extase, vytřeštila oči, nadechla se, ještě několik okamžiků si rychle kmitala přes poštěváček, který jí mezitím před zraky profesora úplně naběhl, potom se celá zatřásla, s vypoulenýma očima hlasitě vykřikla „Stop!“ a bleskově seskočila dolů… Profesor se jí snažil dát záchranu, ale nebylo třeba; krajně vydrážděná Jitka se postavila před profesora do Pozoru a rozechvěle prohlásila „Hlásím, že tentokrát to bylo opravdu v posledním okamžiku, jinak bych už určitě byla…“ „Je vidět, že jsi správná otrokyně, o to víc budeš hotová za chvíli…“ pochválil ji profesor a pohladil ji po vlasech. „A vy jste správný pán. Jsem vaše…“ hlesla nahá Jitka, stále se celá chvějíc prudkou rozkoší. „Teď se postav na žíněnku pod hrazdu!“ přikázal jí potom profesor. Nahá Jitka vzrušeně přešla pod hrazdu a kalnýma očima plnýma rozkoše se podívala na profesora. „Udělej několik pomalých dřepů, snad tě to trochu přejde!“ vyzval ji stroze profesor. Jitka dala ruce v bok a pomalu udělala před profesorem několik pomalých dřepů. „Jak je ti teď?“ „Už je to lepší, ale vzrušená jsem pořád…“ vydechla nahá Jitka se vztyčenými bradavkami svých krásných prsů. „To je jedno, stejně už jsme u konce,“ mávnul rukou profesor, „Připrav se zase!“

Jitka si poslušně přitiskla prsty na poštěváček a do prstů druhé ruky si zase vzala jednu zduřelou bradavku. „Tak, rychle - tři, dva, jedna, teď!“ odpočítal jí profesor začátek další onanie, tentokrát pod hrazdou. Jitka si začala okamžitě kmitat prsty přes poštěváček a druhou rukou si usilovně mnout prsní bradavky. „Co budu muset udělat teď?“ zeptala se zvědavě už od předtím rozdrážděná Jitka. „Vykřiknout na začátku extase hlasitě „Už!“, současně s prvým orgastickým stahem těla „Teď!“, během orgasmu vyskočit na hrazdu a docukat se zavěšená s roztaženýma nohama na ní,“ pravil profesor. „Vymýšlíte se na mne stále horší věci…“ vyhrkla onanující Jitka. „Vždyť jsi otrokyně,“ odbyl ji profesor, „a navíc tohle ještě není tak hrozné…“ „Ten výprask nahoře pak bude horší, já vím…“ zacukala sebou Jitka vzrušeně. „To si piš!“ prohlásil přísně profesor, „Těšíš se?“ „Docela ano…“ přiznala Jitka a zrychlila při představě, že ji profesor bezohledně seřeže, prudce onanii. „Nemám ti zase pomoct?“ otázal se Jitky za chvilku profesor. „Můžete, já už si stejně připadám jako stroj, pořád nahoru a dolů…“ „To víš, otrokyně to nemají lehké…“ prohlásil profesor, vstal a začal jí dráždit klitoris, zatímco si Jitka mnula oběma rukama bradavky. Jitčino vzrušení nezadržitelně stoupalo. „Nechtěla bys jít nahoru po schodech vedle mne už úplně nahá?“ zeptal se Jitky profesor, když se blížila do extase, „už je devět, to už tady určitě nikdo není…“ „No tak dobře,“ pravila po určitém přemýšlení Jitka. Její vzrušení to ale poněkud utlumilo. „Tak si to zase dodělej sama,“ pravil profesor a ucukl rukou, „a nezapomeň, co musíš teď všechno udělat…“ Profesor pak na moment poodešel pro Jitčiny svršky, vrátil se, hodil střevíčky před Jitku a s její sukní a tričkem přes ruku si stoupl před ni a upřeně ji pozoroval. Jitku to vzrušilo, představila si, jak jde nahá po schodech s profesorem do jeho kabinetu, najednou sebou prudce zaškubala, vykřikla „Už!“ a začala se bezmocně třást v obrovské extasi, kmitala si jako divá přes poštěváček, pak náhle zakřičela „Teď!“ a začala se svíjet v divokém orgasmu. Po prvních nádherných stazích celého těla utnula onanii, odhodlaně naskočila na hrazdu a dál sebou ve visu na hrazdě prudce škubala. „Roztáhni nohy!“ vykřikl na ni profesor. Nahá Jitka zavěšená ve visu na hrazdě poslušně roztáhla nohy a dál sebou divoce cukala. Teprve za chvíli začaly její mimovolní stahy v těle pomalu slábnout; ale než odezněly úplně, profesor vykřikl „Seskoč a nazuj si střevíčky!“ Jitka s tělem stále cukajícím orgastickými stahy seskočila, podvědomě vklouzla do střevíčků a vykročila spolu s ním ke dveřím. Profesor odemkl, pustil nahou Jitku na chodbu, zhasl, zamkl tělocvičnu a šel s pořád se škubající Jitkou ke schodům a pak po nich nahoru do kabinetu. „Kdyby tak spolužáci věděli, co se tady večer dělo, a že jsem tady chodila nahá s cukajícím tělem po nádherně prudkém orgasmu, asi by se nestačili divit…“ pomyslela si Jitka, když šla vedle profesora spolu s ním úplně nahá po schodech do jeho kabinetu. Bylo pár minut po deváté… *** Když došli nahoru, profesor otevřel dveře a vpustil nahou Jitku do kabinetu, hodil její svršky na stoličku u dveří a poručil jí „Zuj se a stoupni si přede mne do Pozoru!“ Jitka rychle shodila střevíčky a vypnula se uprostřed kabinetu před profesorem. „Jsi ještě vzrušená?“ zeptal se jí nejprve profesor. „Docela ano…“ přiznala se Jitka upřímně. „Tak jak bys zhodnotila svůj výkon dole v tělocvičně?“ „No, občas jsem trochu zlobila, jednou jsem byla dokonce drzá, ale jinak se mi to moc líbilo…“ řekla nahá Jitka. „Takže slabá dvojka…“ řekl přísně profesor. „Slibuji, že se od příště polepším, hlavně už nebudu tak odmlouvat…“ „Zasloužíš si ten výprask?“ „Jistě, ale nejen zasloužím, já se na něj dokonce hrozně těším…“ „Tak si ještě na chvilku sedni, napij se a uvolni…“ vyzval ji profesor a podal jí minerálku. Jitka se napila a chvíli mlčky seděla. Profesor mezitím vytáhl velkou vařečku. „Napij se ještě a pak se mi můžeš přehnout přes koleno,“ pravil profesor a významně položil levou nohu na židli. Jitka se napila a pak se odvážně položila profesorovi přes nohu a odhodlaně vypnula zadeček. Profesor sáhl po vařečce, napřáhl se, řekl „a můžeš klidně řvát jak na lesy,“ Jitka se strachy zachvěla a profesor ji začal nemilosrdně řezat přes vypnutou prdelku. Jitka začala vzápětí zoufale řvát… „Jen si zakřič, stejně tě nikdo neslyší,“ prohlásil profesor chladně a začal Jitku znova řezat. „To máš za tu svoji nebetyčnou drzost…“ udělal si profesor, když na chvilku přestal. „Prosím, abyste ještě přidal…“ vyrazila Jitka k jeho překvapení. „Aby sis zapamatovala, jak se máš chovat k Pánovi…“ řekl profesor a začal ji opět sekat přes úplně rudý zadek. „Jsem vám moc vděčná,“ prohlásila Jitka v další malé pauze, „naši mě tak nebili….“ „Ty jsi hrozná,“ řekl profesor otráveně, „vidím, že tebe to docela baví…“ a odložil vařečku. „A vzrušuje…“ opravila ho Jitka. „Tak to tě budu muset začít nejen pořádně řezat, ale i opravdu krutě mučit…“ „Proto jsem přece vaše otrokyně…“ vydechla Jitka. „Prosím tě, vstaň,“ řekl profesor a pro jistotu ji ještě pořádně sekl rukou, „a padej si zase lehnout na stůl…“ Nahá Jitka vstala, profesor ji ale zastavil „počkej, převážu ti oči, budeš teď až do konce slepá…“

Jitka se mu odevzdaně nastavila, profesor jí překryl oči silnou šálou, zavázal ji vzadu na uzel a do podočních jamek jí z obou stran nosu zapevnil chomáčky vaty. „Teď si můžeš lehnout…“ vyzval ji s neskrývaným požitkem. Nahá Jitka zašmátrala rukama kolem sebe a pak poslušně ulehla naslepo na stůl. „Roztáhni se do základní pozice!“ vykřikl na ni profesor. Nahá Jitka rozhodila na stole nohy do maxima, vzpažila napnuté ruce za hlavu a zůstala před profesorem klidně ležet připravená k dalšímu dráždění. Profesor si opět vzal k ruce časoměřičské stopky, pak nečekaně sáhl nahé Jitce na poštěváček a současně je stiskl. Jitku sebou reflexivně cukla, ovšem určitá bezmoc, kterou cítila po překrytí očí, docela vzrušovala, stejně jako předchozí výprask, takže začala zakrátko na dráždění poštěváčku opět zřetelně reagovat, pootevřela smyslně ústa, za chvilku překonala hluchou fázi a začala se před profesorem na stole rozdrážděně škubat. „Můžu se dráždit i nahoře?“ vydechla Jitka nesměle. „Radši ne, teď tě totiž zase testuju, a poprvé ses tam taky nedráždila, pokud se pamatuju,“ usadil ji profesor. Jitka mu tedy vypnula podbřišek a poddávala se dráždění poštěváčku; občas se před ním na stole rozdrážděně prohýbala. Najednou si začala díky zakrytým očím představovat, že profesor drží v levé ruce skalpel, kterým se jí chystá naříznout břicho, podvědomě mu ho vypnula, nehybně držela a její vzrušení rychle stoupalo. Najednou si představila, že jí profesor přiložil skalpel na břicho, odevzdaně sebou cukla a její rozkoš vylétla až k extasi, opět sebou bezděčně zaškubala, vykřikla „Už!“, ještě chvilku se pod profesorovými prsty svíjela a pak se před ním začala na stole nádherně cukat v rytmu obrovských orgastických stahů. Při prvním stahu jejího těla profesor zastavil stopky… Když sebou za chvilku docukala, profesor klidně řekl „Jsi dobrá, je vidět, že jsi v ráži…“ „Kolik?“ vyrazila Jitka. „Tři minuty, jedenáct vteřin a osm desetin…“ „To jste se mnou udělal vy…“ hlesla nahá Jitka s překrytýma očima, roztažená na stole před profesorem. „Snad mi to ještě nevyčítáš…“ ohradil se na oko profesor a opět si poznamenal výsledek svého měření. „Chraň pánbu, naopak… mně se to s vámi moc líbí,“ pravila Jitka, „něco takového jsem vždycky chtěla…“ „Já už bych taky něco docela chtěl,“ udělal si profesor. „Jste můj pán, poroučejte si,“ řekla odevzdaně Jitka, „hlavně mi řekněte, jak to budete chtít, udělám všechno…“ „Víš co, až budeš přede mnou dneska naposled onanovat, já se přitom svléknu donaha, ty těsně před orgasmem přestaneš, já si lehnu na stůl a pak mi to krajně rozdrážděná hezky uděláš…“ navrhl Jitce profesor. „Když se přede mnou nebudete stydět, mileráda…“ vydechla oddaně Jitka. „Tak platí,“ odtušil profesor a požádal Jitku, „jestli už jsi vychladla, vstaň a rozkroč se vstoje!“ Oslepená Jitka nejistě vstala a postavila se před stolem se zavázanýma očima rozkročmo před profesora. „Připravit!“ vykřikl na ni profesor. Jitka si přitiskla prsty na poštěváček a druhou rukou naslepo uchopila svou prsní bradavku. „Pozor! Tři, dva, jedna, teď!“ odpočítal jí profesor rázně začátek onanie. Nahá Jitka začala naslepo zase usilovně onanovat a druhou rukou si poslušně mnout bradavky; zanedlouho už byly na jejím těle jasně vidět projevy jejího rozdráždění. Za chvíli překonala hluchou fázi a začala se třást ve vlnách stoupající pohlavní rozkoše. „Zase až do posledního okamžiku!“ přikázal jí přísně profesor, „a potom bleskově padneš dopředu na kolena!“ „Ano…“ hlesla naslepo Jitka a zrychlila onanii. Její rozdráždění prudce stoupalo, hlavně tím, že si byla vědoma, že je se zavázanýma očima naprosto vydána na pospas do vůle profesora; zanedlouho vykřikla „Už!“ a silně sebou cukla. Po několika dalších vteřinách téměř zařvala „Stop!“, bleskově hodila ruce nad hlavu a dráždivě vypnutá padla před profesorem na kolena. Když se Jitka vzpamatovala, profesor ukázal před sebe a poručil jí „Pojď po kolenou až ke mně!“ Jakmile se slepá Jitka došourala po kolenou k němu a pro kontrolu se ho nesměle dotkla, poručil jí „Rozkroč se!“ Jitka se poslušně rozkročila, profesor si vzal do prstů její prsní bradavky a nejdřív si s nimi všelijak různě hrál a pak jí je začal bolestivě tisknout konečky prstů. Jitka zprvu vzdychala, později začala hlasitě křičet, ale profesor nemilosrdně pokračoval. Za chvíli se křičící Jitky zeptal „Už ti to pořádně opadlo?“ „Ano…“ vykřikla zoufale Jitka. „Tak se zase připrav, tentokrát jen dole, tvoje bradavky si vezmu na starost já…“ pravil profesor, a když si Jitka přiložila prsty na poštěváček, opět jí zahájení onanie rázně odpočítal. Jitka si začala rychle třít poštěváček a profesor jí přitom občas brnkal prsty přes zduřelé bradavky prsů, přesto Jitka znova zanedlouho překonala hluchou fázi a začala se zřetelně zachvívat vzrušením. „Dost!“ vykřikl náhle profesor a vyzval Jitku „Vstaň a klekni si rozkročmo na stůl!“ Nahá Jitka přešla s překrytýma očima tápavě ke stolu, vylezla na něj a klekla si na něm rozkročmo. „Vypni mi kundu!“ vykřikl na ni profesor, a když Jitka vypnula podbřišek, začal ji rychle třít poštěváček. „Ruce vzpaž nad hlavu a poddávej se tomu!“ křiknul na ni vzápětí. Slepá Jitka vzpažila ruce a pak odevzdaně vypínala profesorovi podbřišek. Její rozkoš kupodivu rychle vzrůstala. „Dráždi se nahoře, já ti ty kozičky teď na chvilku půjčím…“ vybídl ji za chvíli profesor. Do Jitky jakoby vlítl čert a začala si divoce třít bradavky oběma rukama; netrvalo dlouho a vydechla „Já… já už asi… zase brzo budu…“ „Teď nesmíš! Dávej pozor!“ vykřikl profesor a zrychlil její dráždění. Najednou se nahá Jitka bezmocně zachvěla, vzápětí vykřikla „Dost!“ a profesor bleskově ucukl rukou.

„Já už bych zase skoro byla…“ vydechla rozkročená Jitka vkleče na stole. Profesor jí ale vzápětí prudce stiskl bradavky, až vykřikla. „Až ti to vzrušení opadne, řekni,“ pravil chladně profesor a dál jí vší silou tiskl bradavky, zatímco nahá Jitka se před ním na stole s úplně zakrytýma očima svíjela vkleče bolestí. „Už… už mě to přešlo… úplně…“ vyrazila Jitka za chvíli. „Tak se zase připrav k otrockému onanování!“ poručil jí stroze profesor, a když si rozkročmo klečící Jitka znova připravila prsty na poštěváček, rázně jí odpočítal začátek další onanie. Její poštěváček už ale začínal být přecitlivělý, takže vzrušení jí stoupalo pomaleji, profesor jí tedy silně rozdráždil prsní bradavky, a když jí úplně zduřely a ztvrdly, brnkal jí přes ně prsty. Jitce se přesto podařilo po nezměrném úsilí opět překonat onu hluchou fázi a začala se před profesorem na stole zřetelně škubat stoupající rozkoší. „Jsi otrokyně?“ zabrnkal jí profesor přes bradavky. Jitka vzrušeně vydechla „Ano…“ „Takže mne nemusí tvůj citlivý poštěváček vůbec zajímat… vypni se!“ vyzval ji profesor a znova jí přejel prsty přes vztyčené bradavky. „Já vím…“ zasténala Jitka. „I kdybych ti ho úplně oddělal, ty musíš jen oddaně držet a roztahovat se mi!“ Jitku ta představa, že jí bude profesor úmyslně ničit poštěváček, velice vzrušila, takže sebou za chvíli opět silně škubla, vzápětí vyrazila „Už!“ a začala se před ním na stole vkleče svíjet v extasi. Za několik okamžiků s výkřikem „Stop!“ oddaně hodila ruce nad hlavu a nabídla profesorovi do krajnosti rozdrážděný rozkrok. Profesor jí ale nahmátl poštěváček, druhou rukou jí začal rychle brnkat přes bradavky a pak jí náhle poštěváček prudce povytáhl. „Ááááu…“ vykřikla rozdrážděná Jitka, ale profesor ji nepřestal týrat, střídavě jí uvolňoval a zase natahoval naběhlý poštěvák a přitom jí souvisle jezdil prsty po zduřelých bradavkách. Klečící Jitka téměř bez ustání hlasitě křičela, ale oddaně držela. „Blížíme se do finále, chceš ještě přidat?“ „Anóóó…“ zakřičela k údivu profesora mučená Jitka. „Tak si to zopakujeme ještě jednou!“ pustil jí profesor poštěváček a přestal jí ničit bradavky, „Vypni se!“ Jitka si hlasitě oddychla a znova vypnula své nahé tělo vstříc profesorovi. „Připrav se!“ nařídil jí nemilosrdně profesor. Jitka si přitiskla prsty na zmučený klitoris a profesor jí vzápětí obvyklým způsobem odpočítal začátek onanie. Jitčino vzrušení se ale nemohlo dlouho probrat, poštěváček měla už téměř bolavý, navíc jí profesor začal hned od začátku bolestivě brnkat prsty přes prsy. Teprve po delší době se trochu chytla a v jejích reakcích se začaly opět objevovat známky pohlavního vzrušení, ale když se zanedlouho dostala do oné hluché fáze, dlouho se jí nedařilo ji překonat, přestože se o to opakovaně snažila; celá napínala a uvolňovala, ale pořád to bylo bezvýsledné. Když to profesor uviděl, přestal jí mučit bradavky ve snaze jí pomoci, ale teprve po několika minutách nezměrného úsilí se jí podařilo překonat určitou vnitřní stísněnost a její rozdráždění zřetelně zesílilo. Profesor jí pak opět občas zabrnkal na bradavky, a když Jitčino vzrušení znova povyskočilo, prudce jí je stiskl do prstů, její vydráždění to však už moc neovlivnilo, přestože jí profesor obě bradavky silně drtil. „Chci, abys byla takhle už brzo hotová, dokážeš to?“ „Pokusím se…“ vydechla rozdrážděná Jitka. „Ještě tě to tam tak bolí?“ „Moc ne, už jsem si na to docela zvykla,“ pravila vzrušeně Jitka, „teď už mne to jako otrokyni spíš vzrušuje…“ „Mně by se líbilo drtit ti bradavky i při orgasmu… můžu?“ optal se pak profesor a cítil, jak se mu postavil penis. „Zkuste to…“ vyrazila Jitka, „jsem přece… vaše otrokyně…“ Vzrušený profesor zesílil stisk, nahá Jitka však sebou zanedlouho opět škubla, potom vykřikla „Už!“ a začala se před ním znova svíjet v obrovské extasi. Za pár okamžiků zařvala „Tééď!, a začala se s překrytýma očima a bolestivě stisknutými prsy bezmocně svíjet klečíc na stole v prudkém orgasmu. Po několika stazích hodila ruce nad hlavu a dál sebou před profesorem s krutě sevřenými bradavkami prsů cukala celým tělem v nádherných orgastických stazích. Když sebou docukala, profesor jí pustil bradavky a pohladil ji po vlasech „Bylas zase skvělá…“ „Jsem vaše otrokyně a chtěla bych, abych se vám pořád líbila… i přitom…“ vydechla spokojeně Jitka. „Tak teď už snad bude řada i na mně,“ pohladil si profesor stojící penis, „slez a uvolni mi místo…“ Jitka se stále zavázanýma očima opatrně slezla za stolu a zeptala se rozpačitě „Co mám teď dělat?“ „Nejdřív si udělej několik pomalých dřepů, ať aspoň trochu vychladneš, pak se vstoje zase rozkroč!“ „To budu zase onanovat?“ zeptala se Jitka udiveně. „A přitom si budeme spolu hezky povídat…“ usmál se na ni profesor natěšeně. „O čem?“ „No jak mi to budeš dělat…“ odtušil profesor a promnul si přes kalhoty zduřelý penis. Jitka udělala několik pomalých dřepů a pak se před profesorem vstoje široce rozkročila. Profesor si sedl na okraj stolu a vyzval Jitku „stoupni se tady vedle mně, těsně ke stolu a připrav se!“ Jitka popošla a poslušně se široce rozkročila vedle stolu. „Připrav se…“ požádal ji profesor, a když si Jitka přitiskla prsty na poštěváček, odpočítal jí zase začátek onanie. Po určité době začala onanující Jitka dávat najevo své stoupající vzrušení. „Chtěl bych si s tebou něco zkusit…“

„Co to bude?“ vyrazila s pochopitelnými obavami Jitka. „Tak spíš před tebou…“ opravil se profesor. „No tak to jsem zvědavá,“ vyhrkla usilovně onanující Jitka. „Budu ležet před tebou nahý na stole…“ soukal ze sebe profesor, „a chci vědět, jak potom vysoko dostříknu…“ „A jak to změříme?“ „Musíš mi ho v posledním momentě nastavit rovně vzhůru a já se pak budu pořádně dívat, abych si to dobře zapamatoval…“ a opět si vzrušeně hmátl do rozkroku na nedočkavě ztopořený penis, „Ach…“ zacukala sebou Jitka, „vy mě pořád tak vzrušujete…“ a zatímco ji profesor pozorně sledoval, zakrátko překonala hluchou fázi. Profesor si vzal důtky, onanující Jitka se zachvěla, profesor jí k nim dal přičichnout, a pak náhle křikl „Přestaň!“ Jitka bleskově vzpažila a profesor ji několikrát prudce šlehl důtkami přes zadek a potom i přes vypnuté břicho. „Pokračuj!“ vybídl rázně Jitku, a když opět obnovila onanii, začal se před ní pomalu svlékat donaha. Jitku to začalo šíleně vzrušovat a její rozdráždění rychle stoupalo. Když profesor odložil i slipy a lehal si na stůl, Jitka se neudržela a vyhrkla, „vy jste tak krásný…“ Penis mu stál jako svíčka, „jako kdyby mi bylo dvacet…“ pomyslel si profesor. Vzápětí už se neudržel a vykřikl na Jitku, která už se prudce škubala v předtuše přicházející extase „Přestaň a věnuj se mi!“ Jitka oddaně ucukla, obrátila se k ležícímu profesorovi a poslušně objala rukou jeho úplně ztopořený penis. „Vidíš, co se mnou celý večer děláš! A hoň mi ho pořádně!“ Prudce rozdrážděná Jitka začala svému profesorovi poslušně honit penis, přitom si dávala pozor, aby své pohyby rukou pokaždé dotahovala úplně nahoru a pak dolů, a volnou rukou se nenápadně hladila v rozkroku. Profesor slastně vzdychal „od tebe bych si to nechal dělat každý den, jsi úplná profesionálka…“ „Můžu každý den na chvíli zaskočit do kabinetu,“ usmála se Jitka, „nechcete, abych ho vzala na chvíli do pusy?“ „Chci,“ vyhrkl silně rozdrážděný profesor a Jitka si vsunula jeho penis do úst. „Ty jsi tak hodná…“ řekl pak polohlasem, když mu ho začala olizovat jazykem. Jitka ale zavrtěla hlavou, jako že až tak hodná zase není, za chvilku si vytáhla penis z pusy a začala mu ho naslepo rychle honit zase rukou. Za chvíli se nahý profesor na stole reflexivně vzepnul. „Pozor! Už budu… jsi bezvadná…“ vydechl už krajní rozkoší a v ústí močové roury se mu objevila malá kapička. Jitka ještě zrychlila. Profesor náhle obrovským požitkem hlasitě zakřičel, Jitka mu poslepu nastavila penis rovně vzhůru a za okamžik mu z něj prudce vystříkla první obrovská porce teplého semene; profesor se téměř mimovolně podíval, jak vysoko dolétla, a s úžasem zpozoroval, že několik kapiček dolétlo až nahoru na strop…, ale profesor stříkal dál. Jitka poslepu cítila, jak mu to v penisu škube a honila mu ho téměř po celou dobu orgasmu usilovně dál; semeno stále stříkalo do výše a dopadalo zpět na jeho břicho a do okolí penisu. Teprve když začaly stahy v údu profesora ochabovat, ukončila jeho stimulaci a vzala si ho opět do pusy. „Ty mi ho ještě hezky vysaješ, jsi prostě úžasná…“ vykřikl profesor, ale jeho penis už začal pomalu ochabovat. „Můžu ochutnat? Já vám to ještě slížu z břicha…“ vyhrkla Jitka, která se stále hladila rukou mezi nohama. „Až mi to olížeš, radši si to přede mnou vstoje hezky dodělej!“ řekl profesor, kterému už penis úplně povadl. Jitka mu důkladně slízala semeno, pak se naslepo postavila a začala si usilovně třít poštěváček a druhou rukou pracovat na bradavkách. Profesor ji vleže na stole se zalíbením pozoroval… Jitka však už byla krajně rozdrážděná, zejména profesorův orgasmus k tomu podstatně přispěl, takže přistoupila těsně ke stolu do místa, kde předpokládala, že má profesor tvář, za chvilku sebou prudce cukla, pustila bradavky, roztáhla si úplně stydké pysky a nastavila mu rozevřené přirození přímo před oči. Vzápětí zakřičela „Teď!“ a současně s prvním obrovským orgastickým stahem mu vystříkla do tváře velkou dávku své teplé milostné rosy… pak sebou během svých dalších orgastických stahů mohutně cukala, posléze přerušila onanii, vyskočila poslepu na stůl, roztáhla si stydké pysky rukama a přitiskla své rozevřené cukající přirození profesorovi na tvář. Když orgastické stahy v Jitčině úplně opadly, nahá Jitka se posunula kundičkou na profesorův povadlý penis a naklonila se nad něj, že ho políbí, profesor jí však prudce strhl pásku s očí, zašeptal „ty moje sladká kočičko,“ a pak se dlouho líbali. Potom oba vstali, Jitka se posadila, profesor se oblékl a šel udělat oběma kávu. Během krátkého rozhovoru zběžně probrali záležitosti dalších dnů, profesor vybídl Jitku, aby mu poctivě zaznamenávala orgasmy a dohodli se, že před další schůzkou Jitka dodrží celý týden pohlavní abstinenci. Jitka každou chvíli profesora chválila a zdůrazňovala, že je s ním poprvé v životě úplně šťastná, profesor ji přitom něžně hladil po nahém těle. Na dotaz, zda ji zítra vyvolá, profesor Jitce slíbil, že ji nechá na pokoji, ale že se musí pořádně připravit na písemku za týden. Jakmile dopili kávu, Jitka se profesora zeptala, zda se může obléct, pak se s jeho souhlasem oblékla, upravila, učesala a kolem jedenácté večer odešla. Profesor jí šel odemknout školu, pak rychle upravil kabinet a odešel domů. *** Když začátkem listopadu potkal profesor Jitku na chodbě, zastavil ji a nenápadně jí řekl, že na ni bude mít v půli měsíce zase večer do půlnoci čas, a zeptal se jí, zda bude moci přijít k němu do kabinetu. „Samozřejmě,“ hlesla Jitka. „Nezapomeň se důkladně připravit…“ připomněl jí profesor. „Jistě…“ zčervenala Jitka, „hlavně na ten týden abstinence…“ „Dobře, čekám tě příští úterý o půl páté,“ odtušil profesor a pokračoval v chůzi. Jitka večer před spaním při představě průběhu příští schůzky třikrát mohutně vystříkla…

3. lekce (opět kabinet profesora) Asi minutu před půl pátou zaklepala Jitka na dveře kabinetu a profesor ji vyzval, aby vstoupila. Byla už téměř polovina listopadu, takže bylo docela šero; profesor postavil na kávu, pečlivě zamkl a zatáhl rolety. Jitka si odložila, zeptala se, zda se má svléknout úplně a profesor přisvědčil. Když se Jitka svlékla úplně donaha a sedla si, postavil na svůj připravený pracovní stůl dvě kávy a přísně se nahé Jitky zeptal „Dodržela jsi ten týden?“ Nahá Jitka horlivě přikývla a profesor pokračoval „opravdu celý? A vzrušovala ses aspoň každý den večer?“ „Jistě pane profesore, když jsem byla sama, tak i odpoledne…“ „A nikdy ti to neulítlo?“ „Ne,“ zapýřila se Jitka. „Takže jsi pořádně nadržená, že?“ „Ano, a odhodlaná předvést jako vaše otrokyně maximální výkon,“ slíbila úplně nahá Jitka. „Měla by sis vést písemnou evidenci, abych to pak mohl zkontrolovat,“ řekl profesor, „vem si třeba linkovaný list ze sešitu, na jednotlivé řádky napiš čísla od jedné, co se tam vejde, nahoru napiš třeba „Moje sexuální příprava“, pak si na každou řádku přesně poznamenávej hodinu a minutu, kdy jsi orgasmus odvrátila.“ „A kam mám ten list schovat?“ „Třeba ho založ do sešitu fysiky… a když půjdeš ke mně, nezapomeň ho vzít sebou…“ *** Když dopili kávu, profesor Jitku vyzval „Tak jsi připravená?“ „Ano,“ přikývla Jitka. Profesor sklidil šálky a přísně jí poručil „Lehni si zase na stůl a roztáhni se!“ Nahá Jitka poslušně ulehla na profesorův pracovní stůl, široce roztáhla nohy, napnula vzpažené ruce za hlavu, vypnula prsa a vycenila na profesora přirození. Profesor jí přistoupil k rozkroku, jemně si roztáhl její rodidla, prohmátl jí stydké pysky, které jí už začínaly vzrušením pomalu nabíhat, podíval se na ni, jak se celá nedočkavě chvěje a řekl „jsi tam už úplně mokrá… takže nepotřebuješ přimazat, viď?“ Roztažená Jitka zrudla studem a zavrtěla hlavou. Profesor si vzal opět časoměřičské stopky, významně pohlédl na Jitku a přitiskl jí prsty na naběhlý poštěváček, chviličku počkal, Jitka se pod jeho prsty rozdrážděně vzepjala, pak najednou stiskl stopky a v tomtéž momentě jí začal přes poštěváček rychle pohlavně dráždit. „To už mi to zase měříte?“ vydechla za chvilku mírně vzrušená Jitka. „Ano, musím tě dokonale znát,“ pravil profesor, „už jsem ti to říkal minule…“ „Tak už jsem zase jako stroj…“ hlesla Jitka. „Nebo jako otrokyně…“ připomněl jí důrazně Pán. „Která běží o závod…“ škubla sebou nahá Jitka a s pohledem do stropu se začala poddávat dráždění. „Nemluv a naplno to prožívej!“ přikázal jí profesor. Jitka se poslušně uvolnila, za chvíli překonala hluchou fázi a začala se na stole před profesorem rozdrážděně cukat, zanedlouho sebou prudce trhla, upřela oči na profesora, vzápětí vykřikla „Už!“ a začala se před ním divoce svíjet v obrovských stazích prudkého orgasmu. V momentě prvního orgastického stahu jejího těla profesor zastavil stopky, dál přísně pozoroval její orgasmus a sledoval, jak jí přitom z rodidel díky předchozímu sexuálnímu půstu opět stříkají kapičky bezbarvé tekutiny. Po několika mohutných stazích jejího těla profesor ukončil její dráždění a vzrušeně se díval, jak se nahá Jitka před ním dál rytmicky škube v nádherných stazích prudkého orgasmu. Když sebou Jitka docukala, pohladil ji po stehnech, po břiše a po bradavkách, které jí však už rychle splaskávaly. „Ty jsi byla zase nadržená,“ vydechl pak s pohledem na roztaženou Jitku. „To tedy ano…“ hlesla Jitka a zeptala se s pohledem stále na profesora „jak dlouho mi to trvalo tentokrát?“ „Čtyři minuty, osm a šest desetin vteřiny,“ oznámil jí profesor výsledek, „o něco dřív než minule…“ „Kdybyste se mnou přitom mluvil o tom, co se mnou pak budete dělat,“ řekla Jitka, „byla bych ještě dřív…“ „Už jsem ti říkal, že to přitom nejde,“ řekl profesor, „musím hlavně vědět, jak to v tobě funguje samo o sobě…“ „To taky záleží dost na tom, na co přitom myslím… a co si v duchu představuju…“ pravila nahá Jitka. „To už je tvoje věc,“ sáhl profesor po tužce a pečlivě si zaznamenal naměřený čas do zápisníku. „Připadám si jako pokusný králík,“ vydechla rozevřená Jitka. „To víš, s otrokyní si může Pán dělat, co chce,“ pravil profesor, zavřel sešit, pohlédl na Jitku a zeptal se „už ti to opadlo?“ „Asi ano…“ řekla rozevřená Jitka, „můžete pokračovat…“ „Tak vstaň, klekni si rozkročmo čelem ke mně na stůl a připrav se!“ vyzval ji profesor a pak dodal „k otrockému sebeukájení…“ Nahá Jitka beze slova vstala, klekla si na kraj stolu obličejem k profesorovi, široce se rozkročila, oddaně se před ním vypnula a přiložila si prsty na poštěváček. „Druhou rukou se budeš hladit na prsech,“ poručil jí stroze profesor. Nahá Jitka si poslušně připravila ruku na pravý prs a nehybně upřela oči na profesora. „Pozor! Počítám… tři, dva, jedna, teď!“ a si Jitka začala okamžitě třít poštěváček a druhou rukou bradavky. Profesor si sedl před ni ke stolu a upřeně ji pozoroval. Její rozkrok měl ve výši očí, takže Jitka si honila klitoris téměř před jeho očima. „Už jsem si to dlouho sama nedělala…“ vydechla za chvilku nahá Jitka.

„Dneska si to vynahradíš…“ pravil významně profesor. Zanedlouho Jitka vyrazila „strašně mě to vzrušuje, když se mi tam na ni tak zblízka díváte… je jen vaše…“ „Tak se hezky vypni, ať dobře vidím, jak to v tobě všechno pracuje… a funguje…“ vyzval ji nato profesor. Rozkročená Jitka se vkleče na stole vypnula, zrychlila onanii a profesor sáhl po fotoaparátu. Nahá Jitka rozpačitě zírala, jak na ni profesor míří objektiv, ale dál usilovně onanovala. „To nebude pěkná fotka, vždyť nejsem ani učesaná…“ hlesla pak už zřetelně vzrušená. „Nevadí…“ pravil profesor a stiskl spoušť, „aspoň bude dobře vidět, jak už jsi rozdrážděná…“ Jitka sebou najednou začala nespokojeně cukat a bylo znát, že překonává hluchou fázi. Za chvilku se ale na profesora spokojeně usmála a omluvně vyhrkla „to víte, my ženské…“ a začala si zase rychle třít poštěváček. „A teď zase hezky až do posledního okamžiku,“ vyzval Jitku přísně profesor a sedl si jí opět přímo před rozkrok. „Ano…“ zachvěla se vzrušeně Jitka. „Minule už jsi to zvládla…“ pohlédl na ni profesor nahoru. „Ale nebyla jsem nadržená po týdenním půstu…“ „Neboj se, dneska si dám na tobě záležet a budeš stříkat jako divá…“ odtušil profesor chladně. Jitčino pohlavní rozdráždění rychle stoupalo, netrvalo dlouho a začala se před profesorem vkleče na stole zřetelně škubat, v kundičce jí to hlasitě čvachtalo a od ochlupení se jí šířila zarudlá skvrna. „To je hezké, jak to v tobě všechno nádherně pracuje…“ pravil profesor a zblízka si ji pozorně prohlížel. „Pro vás, pane profesore…“ vyhrkla Jitka a otevřela silným vzrušením ústa. „Zatím to je na jedničku…“ usmál se profesor. Mohutně rozdrážděná Jitka se zanedlouho vzepnula, vzápětí sebou viditelně cukla a pohlédla dolů na profesora „Už to na mne asi leze…“ „Tak pěkně… celým tělíčkem…“ vybídl ji profesor. Vzepnutá Jitka dráždivě zaklonila hlavu, nastavila profesorovi podbřišek a začala se celá mimovolně třást. „Ukážeš mi všecko?“ pohlédl na ni zase profesor nahoru. „Jo…“ zachvěla se v prudké extasi třesoucí se Jitka, ale vzápětí ucukla rukou a bezmocně vzpažila. „To nebylo až dopoledního okamžiku!“ prohlásil přísně profesor. „Promiňte, ale pak už bych se asi neovládla…“ hlesla Jitka. „No, poslušná otrokyně zrovna nejsi…“ zkonstatoval chladně profesor a vstal. „Já se příště polepším…“ vydechla zkormouceně nahá Jitka a prosebně na profesora pohlédla. „Zato tě teď budu dlouho jenom napínat,“ pohlédl na ni profesor stroze, „a na konci lekce tě přísně potrestám…“ „Hned na začátku jsem takhle selhala…“ řekla provinile Jitka a její rozdráždění rychle klesalo. „Dej ty ruce dolů,“ poručil jí nespokojeně profesor, a když nahá Jitka připažila, rázně ji seknul rukou přes břicho. „Děkuji…“ vyrazila Jitka, „můžete mě třeba zbít…“ „Až nakonec,“ slíbil jí profesor, „teď slez ze stolu a rozkroč se před ním!“ Nahá Jitka hbitě seskočila ze stolu a vypnula se před ním rozkročená proti profesorovi. „Jsi ještě vzrušená?“ zeptal se jí profesor otráveně. „Moc ne…“ hlesla nesměle Jitka. „Tak si ještě zacvič rukama!“ poručil jí profesor. Když se pak před ním rozkročená Jitka opět vypnula do Pozoru, profesor jí přikázal „Rozpaž ruce!“ Jitka rozpažila, ale profesor ji napomenul „Vypni se a napni ty ruce až po konečky prstů!“ Nahá Jitka poslušně vypnula prsy a napnula ruce po špičky prstů, profesor k ní pak přistoupil, sáhl jí do rozkroku a začal jí rychle dráždit poštěváček. Jitka oddaně držela, za chvilku se však začala zřetelně cukat stoupajícím vydrážděním. Profesor jí usilovně třel poštěváček, díval se jí zblízka do očí a snažil se z nich vyčíst, co se přitom v Jitce děje. Drážděná Jitka se mu také dívala upřeně do očí a nehybně vypnutá se odevzdaně oddávala své vzrůstající rozkoši; netrvalo dlouho a podařilo se jí vcelku bez problémů překonat hluchou fázi, jen se přitom musela vnitřně poněkud zapřít a kousat se do rtů… Krátce nato ale profesor poodstoupil, chladně Jitku vyzval „Předpaž!“, potom řekl „zkusíme si zase pravítko přes ručičky, tentokrát vstoje…“ chvíli jí dráždil poštěváček napnutou rukou, pak si podal připravené pravítko, poručil Jitce „otoč dlaně hřbetem nahoru!“, položil jí na ně pravítko a rychle jí dráždil poštěváček dál… Za moment drážděnou Jitku přísně upozornil „Nepřej si vědět, co bude následovat, když ti to pravítko spadne!“ Profesor ještě chvilku dráždil nahou Jitku na poštěváčku zepředu a přísně ji pozoroval, pak si k ní stoupl z boku a začal jí třít poštěváček ze strany. Jitka upřela oči nehybně před sebe a s vytřeštěnýma očima poslušně držela, ale celá se třásla, takže pravítko se jí na rukou mírně pohybovalo. „Musíš být opravdu naprosto nehybná, jinak ti to pravítko spadne…“ připomněl jí profesor. Jitka se zapřela a snažila se udržet nehybné aspoň ruce, ale profesor postupně zvyšoval rychlost dráždění jejího poštěváčku, takže se občas opět kousala bezděky do rtů; její rozdráždění však dále rychle stoupalo. Profesor ji za chvíli objal zezadu, těsně se k ní přitiskl a začal jí volnou rukou intenzivně dráždit i prsní bradavku. Jitka sebou ale znova zacukala a pravítko jí téměř spadlo dolů. „Dávej přece pozor!“ napomenul ji profesor, „To chceš, abych tě seřezal už teď?“ „Tím pravítkem?“ vyhrkla vzrušeně Jitka. „Ne, důtkama…“ odsekl stroze profesor. Nahá Jitka se vzepjala a snažila se udržovat naprostou nehybnost. Její rozdráždění ale pořád neúprosně vzrůstalo, takže sebou přece jen občas mimoděk cukla; pravítko ale nespadlo…

Za chvíli se Jitka začala blížit do extase a to už měla opravdu co dělat, aby udržela úplnou nehybnost, tím spíš, že profesor jí dráždil poštěváček stále rychleji, takže najednou vzrušeně vykřikla „To mám být… hotová i s tím pravítkem?“ „Ne, zase jenom do posledního okamžiku,“ pravil stroze profesor, „orgasmus s pravítkem tě čeká až později… to si může dovolit jen skutečně dokonale vycvičená otrokyně…“ Jitku představa, že jednou bude muset pod hrozbou krutého trestu dosáhnout s pravítkem na rukou orgasmus, nesmírně vzrušila, takže sebou vzápětí cukla a upadla do extase; a pravítko se jí na předpažených rukou opět prudce zakymácelo… Tentokrát si však dala záležet a tak se široce rozevřenýma očima a pravítkem na rukou se nádherně třásla opravdu až těsně přen onen poslední okamžik, teprve pak hlasitě vykřikla „Dost!“ Profesor bleskově odtáhl ruku, stoupl si opět před Jitku a než se stačila vzpamatovat, hlasitě vykřikl „A dřepy! I s pravítkem na rukou!“ A krajně rozdrážděná Jitka začala před Pánem opatrně dělat s pravítkem na předpažených rukou pomalé dřepy. Pravítko kupodivu drželo. Když nahá Jitka udělala s pravítkem přes ruce pět dřepů, profesor ji zastavil, vzal jí z rukou pravítko a s úsměvem se jí dotázal „Jsi ještě vzrušená?“ „Docela ano…“ připustila Jitka po pravdě. „Tak si zase klekni na stůl, překloň se, opři se rukou, pořádně se rozkroč a vyceň ji na mně!“ Ještě zjevně vzrušená Jitka vylezla na stůl, vkleče se široce rozkročila, pak se předklonila a opřela se o stůl lokty. „Zvedni hlavu a vypni kundičku!“ zavelel jí profesor a dodal „ať ti pořádně vidím i na prdelku…“ Když nahá Jitka vycenila v předklonu na stole přirození, profesor jí rozevřel stydké pysky a pozorně se jí tam zadíval, pak pokýval hlavou, „no, rozdrážděná jsi ještě dost,“ otřel jí prsty milostnou rosu a kundu jí zase zavřel, odstoupil a nechal Jitku klečet předkloněnou na stole bez povšimnutí. Nahá Jitka s vyceněnou zadnicí klečela se zvednutou hlavou nehybně na stole, dívala se před sebe, a zatímco její profesor si z dlouhé chvíle prohlížel jakousi učebnici, v duchu si představovala, že klečí takto úplně rozkročená před perverzními chirurgy na operačním stole, oni si ji podrobně prohlížejí v rozkroku a přitom diskutují, jak ji budou za chvilku krutě mučit na rozevřeném přirození. „Kolik litrů je 25 decilitrů?“ vzhlédl náhle profesor od učebnice. „Dva a půl,“ řekla Jitka nevrle, protože jí tím přerušil ony představy „Jsi dobrá žákyně… ve fysice i jako sexuální otrokyně…v sexu,“ pochválil ji profesor. A nahá Jitka se opět ponořila do svých představ, které ji však začaly postupně docela vzrušovat. Představila si, že jí zapevnili hlavu, aby ji měla pořád zvednutou vzhůru a díval se upřeně před sebe, pak ji jeden z nich dole mohutně rozevřel, další si vzal skalpel, přiložil jí ho na moment k očím a pak se jí s ním přibližoval k bezmocně roztaženému přirození „my vám teď vyřízneme z rodidel kousek růžového masíčka… doufám, že nám přitom nevykrvácíte…“, nemilosrdně jí zabořil skalpel hluboko do stydké rýhy mezi pysky, Jitka v duchu ucítila příšernou bolest a zvlhla… Vtom profesor vstal, přistoupil ke stolu, pohladil Jitku po vypnuté zadnici a začal jí mezi rozkročenýma nohama zespodu třít poštěváček. Jitka sebou nadrženě cukla a začala se s hlavou vzhůru odevzdaně poddávat dráždění. Její rozkoš pozvolna stoupala, nahá Jitka pootevřela pusu a začala v předklonu s hlavou vzhůru hlasitě dýchat, tělem jí zřetelně probíhaly mimovolní rozdrážděné stahy. Profesor však náhle přerušil její dráždění a začal jí prstem jemně přejíždět po otvoru vyceněného konečníku a druhou rukou jí zespoda silně mnul dlaněmi visící prsní bradavky. Jitka se začala vkleče na stole rozdrážděně svíjet rozkoší a vydechla „vy si se svou otrokyní tak krásně hrajete…“ Pán ji přestal hladit přes zadní dírku a přitiskl jí vší silou prst na naběhlý poštěváček, přitom jí stále usilovně mnul dlaněmi bradavky. Rozdrážděná Jitka se začala s prstem nehybně na hlavičce poštěváčku nedočkavě škubat. Pán jakoby nic řekl „Ty bys něco chtěla?“ Jitka nadrženě škubla vypnutým rozkrokem „nemučte mě… chci, abyste mne zase hezky dráždil…“ „Tak ona si moje otrokyně zase poroučí,“ řekl profesor káravě, „to bude pozdě večer výprask!“ „Já vím, že jsem neukázněná…“ hlesla pokorně Jitka s prstem profesora nehybně přitisknutým na poštěváčku. „Spíš drzá…“ odtušil profesor suše, ještě víc přitiskl prst, až to Jitku trochu zabolelo, a pak s ním náhle pohnul. Nahá Jitka hlasitě vykřikla rozkoší… Profesor jí pustil prsy a jen sledoval, jak se Jitka před ním stále silněji škube. Za chvíli se jí opět podařilo celkem bez obtíží překonat hluchou fázi a její rozdráždění začalo rychle vzrůstat. Krátce nato jí profesor během krátké pauzy znova přejel párkrát prstem po vyceněném otvoru konečníku. Jitka sebou zacukala a naivně mu konečník ještě nastavila, jakoby chtěla, aby se mu věnoval dál, profesor ji ale začal mnout poštěváček levou rukou, naslinil si prst, pravou rukou důkladně Jitce provlhčil řitní otvor a pak si vzal úzkou trubičku, kterou si před příchodem Jitky odšrouboval z versatilky. Když začala široce rozkročená Jitka na dráždění opět náležitě reagovat, zrychlil tření jejího poštěváčku a rázně jí zasunul kus trubičky do vyšpuleného zadního otvoru, pak trubičku pustil a ta jí zůstala trčet smyslně ven. Sáhl tedy opět pro fotoaparát, na chvilku přerušil dráždění a nahou Jitku si i s trubičkou v zadečku párkrát vyfotografoval. „To bude krásná fotka…“ pochválil se, odložil fotoaparát a začal Jitku i s trubičkou v konečníku zase dráždit. Jitčino rozdráždění dál plynule stoupalo, tím spíš, že ji profesor vzápětí začal opět mnout i prsy. Když sebou Jitka zase začala v předklonu celá prudce cukat, profesor řekl „Za chvilku ti to přeruším a ty se bleskově otočíš do základní posice na záda!“ Jitka přikývla a napjatě čekala, až profesor její dráždění rázně přeruší.

A profesor opravdu za chvilku najednou rázně přerušil tření jejího poštěváčku i mnutí prsů rukama a vykřikl „Pozor na tu versatilku!“ Jitka se poslušně obrátila do základní posice na záda a přitom se dávala pozor, aby sebeméně nepohnula trubičkou ve svém konečníku; pak zase nedočkavě roztáhla nohy. Profesor jí začal okamžitě rychle třít poštěváček a Jitka mu náruživě chodila rozkrokem vstříc. Trubička v jejím konečníku přitom občas hlasitě ťukala o stůl, ale rozdrážděná Jitka bez ohledu na to profesorovi vášnivě přirážela. Za chvíli profesor opět přehmátl, a zatímco levou rukou roztaženou Jitku dál dráždil na poštěváčku, začal pravou rukou opatrně pohybovat trubičkou dovnitř a ven. Jitka ji přesto občas ucítila až hluboko ve střevech, takže se jí to příliš nelíbilo a začala před své silné rozdráždění hlasitě sténat. „To jsi otrokyně?“ zamračil se profesor. „Moc mně to bolí…“ zakňourala Jitka, „vždy mně tam roztrháte…“ „Budu ti muset na to prdelku zvykat…“ pravil zachmuřeně profesor, ještě několikrát vrazil trubičku Jitce hluboko do konečníku a pak ji začal pomalu opatrně vytahovat. „Ach…“ sténala přitom Jitka přes své značné rozdráždění. „Časem ti tam totiž budu chodit i já sám…“ oznámil jí nekompromisně profesor. „Tím?“ vyděsila se Jitka. „Nejdřív prstem, ale pak hlavně tím…“ řekl neúprosně profesor, který z ní zatím trubičku úplně vytáhl a odložil. „To mě bude ale moc bolet…“ „To nevadí, vždyť jsi jenom otrokyně… a ta musí trpět, aby byl její Pán spokojen…“ odbyl ji profesor, přehmátl a opět jí začal třít poštěváček pravou rukou. Jitka ulehčeně vydechla a její rozkoš zase začala přibývat. Profesor ji za chvilku začal mnout i prsy a Jitka se začala před ním na stole zanedlouho opět škubat vzrušením. Její rozdráždění plynule stoupalo, nahá Jitka mu nastavila rozkrok a cukala se před ním roztažená na stole stále víc, až sebou najednou prudce trhla, rozhodila nohy, upřela profesorovi pohled do očí, začala se celá mimovolně třást a pomalu nadzvedávala rozkrok vzhůru nad stůl. Profesor ji bedlivě sledoval, a když viděl, že se blíží spouštěcí bod jejího orgasmu, opět náhle ucukl rukou… Krajně rozdrážděná Jitka s nadzdviženým rozkrokem zděšeně zasténala, úplně napnutá k prvnímu orgastickému stahu padla bezvládně dolů na stůl a pak téměř zoufale vyhrkla „To je příšerné, co se mnou děláte…“ „To víš, jsi otrokyně…“ Prudce vydrážděná Jitka se bezmocně svíjela roztažená na stole a profesor zahlédl, jak se jí mezi stydkými pysky leskne milostná rosa; když se poněkud zklidnila, vyhrkla „takže si takové zacházení vlastně zasloužím…“ „Ber to jako mučení…“ pravil suše profesor, rozevřel jí rodidla, chvíli si ji tam pozorně prohlížel, pak řekl „no, rozdrážděná jsi tam dost…“, a zatímco jí levou rukou silně roztahoval přirození, začal jí prstem druhé ruky pomalu třít hlavičku ještě úplně naběhlého poštěváčku. Bradavky prsů jí pořád mohutně stály… Roztažená Jitka na něho tázavě pohlédla a vzrušeně vydechla „Co se mnou budete zase dělat?“ „Já nic moc, ale ty budeš muset předvést, jaká jsi otrokyně,“ řekl chladně profesor a přitlačil. „Co mám udělat?“ vyhrkla značně rozdrážděná Jitka. „Jakmile rozeznáš přicházející orgasmus, vzepneš se na stole přede mnou rázně do mostu,“ řekl profesor, pustil jí stydké pysky a začal jí rychle dráždit poštěváček. „A dovolíte mi ho?“ zeptala se nesměle Jitka. „Samozřejmě, ale musí to být opravdu perfektní… celým vzepnutým tělem…“ „No, sexuálně napnutá už jsem dost,“ vyrazila nadrženě Jitka, „takže snad se mi to povede a budete spokojen…“ „Nezapomeň se včas podepřít rukama a nohama,“ připomněl jí profesor a zrychlil dráždění, „ať se pak můžeš prudce vzepnout…“ A Jitka se vzápětí začala mocně škubat v předtuše přicházející extase, pohlédla bezděčně na profesora, podepřela se dlaněmi za hlavou o stůl, pak se o něj zapřela i chodidly a celá se třásla mohutnou rozkoší. Najednou sebou v krajní rozkoši rozdrážděně cukla, znovu krátce pohlédla na profesora „už to na mě přichází, pozor!“, napnula se a jediným pohybem se před ním na stole prudce vzepnula do nádherného mostu, spustila hlavu bezvládně dolů, vypnula břicho ještě výš, za okamžik spolu s prvním orgastickým stahem svého těla vykřikla„Teď!“ a pak sebou dráždivě prohnutá s úplně otevřenýma očima celá bezmocně škubala v obrovské orgastické rozkoši. Profesor po několika mohutných stazích ukončil její dráždění a vzrušeně sledoval, jak se jeho nahá otrokyně před ním na stole bezmocně svíjí v mohutných křečích nádherného orgasmu. Vzepnutá nahá Jitka několikrát hlasitě zakřičela rozkoší, její obrovské stahy však začínaly pozvolna opadávat, a když opadly úplně, podepřel jí profesor rukama a pomohl jí spustit se dolů zpátky na stůl. „To byl zase krásně prudký orgasmus…“ vydechla potom Jitka spokojeně. „Od toho mně snad máš,“ usmál se profesor. „Ona ta předchozí abstinence je asi vážně k něčemu dobrá…“ řekla pak uznale Jitka. „Jinak by sis mohla nechat o takových orgasmech tak leda zdát,“ pravil profesor. „S vámi je to tak krásné…“ vydechla slastně Jitka, přestože jí už zcela opadly bradavky. „Jako otrokář se přece musím starat, aby moje dokonalá otrokyně měla dokonalý požitek,“ prohlásil profesor a přejel Jitce něžně přes hlavičku vyceněného poštěváčku. „To se tedy opravdu pořádně staráte,“ vyhrkla oddaně Jitka, „moc vám děkuju…“ Její sexuální aparát se po silném orgasmu pomalu uklidňoval; profesor jí roztáhl stydké pysky a pozorně si ji prohlížel v rodidlech, ale byla tam už jen trochu červená. Profesor ji tedy zase zavřel a vyzval ji „Klekni si zase přede mne na stole a hezky se rozkroč!“

Nahá Jitka si poslušně klekla na stůl před profesora a široce se rozkročila. „No vzpaž přece, to je vkleče u otrokyně normální…“ vybídl ji pak téměř nevrle profesor. Jitka vzpažila, vypnula se a upřela pohled do očí profesora. „Vidím, že už asi víš, co bude následovat, ale já ti to vysvětlím přesně,“ pravil profesor a nahá Jitka se napjatě zachvěla. Bradavky prsů jí už zase začínaly tvrdnout. „Budeš hezky rozkročená onanovat a přitom se mi stále nehybně dívat přímo do očí. Jsi připravená?“ „Ano…“ polkla vypnutá Jitka. „Připrav se!“ vyzval ji profesor, a když si Jitka přitiskla prsty na poštěváček, hlasitě jí odpočítal začátek onanie. Nahá Jitka si před ním vkleče na stole začala s pohledem upřeným do jeho očí usilovně mnout poštěváček. Jitčino vzrušení tentokrát stoupalo poněkud pomaleji, ale za pár minut už sebou zase začala rozdrážděně škubat a nahým tělem jí projížděly zřetelné mimovolní stahy, zanedlouho s pohledem nehybně upřeným do očí profesora překonala hluchou fázi a zrychlila onanii. Její vzrušení rychle stoupalo, profesor jí rovněž hleděl nehybně do očí, koutem oka přísně sledoval její nahé tělo, Jitka za chvilku začala stoupající rozkoší opět mimovolně trhat tělem a dávala mu ji jasně najevo i očima. Profesor si všiml jejích vztyčených zduřelých bradavek, přistoupil a s pohledem do jejích očí jí je silně stiskl prsty. Nahá Jitka vykřikla a okamžitě silně zvlhla, za chvilku se uprostřed vášnivého kmitání přes poštěváček rázně vzepnula, bezděčně vydechla "Už!", a s očima stále na profesora mu vypnula tělo vstříc. "Tak kmitej! Ještě! Ještě!" pobízel ji hlasitě profesor, "ať se dostaneš těsně před první stah!" A odevzdaně rozkročená Jitka s pohledem upřeným do tváře svého Pána si ze všech sil kmitala přes poštěváček, pak sebou opět škubla, rozhodila ruce nad hlavu do vzpažení a prohnula tělo vpřed. „Zakloň hlavu úplně co nejvíc dozadu!“ vykřikl profesor a mohutně vzrušená Jitka poslušně zaklonila hlavu. Profesor přistoupil blíž a se zájmem sledoval, jak se celé Jitčino nehybně vypnuté tělo chvěje obrovskou rozkoší. „Kolik je šedesát tři a třicet jedna?“ „Devadesát čtyři…“ vydechla nahá Jitka vkleče se vzpaženýma rukama a hlavou spuštěnou dozadu. „A sto padesát osm bez sedmdesáti tří?“ pokračoval profesor. Jitka krátce zapřemýšlela a pak nejistě řekla „osmdesát pět…“ „Dobře, ty bys snad uměla počítat i při orgasmu,“ pochválil ji profesor, „a dvanáct krát šest?“ „Sedmdesát dva, pane profesore…“ vyhrkla Jitka tentokrát bez delšího přemýšlení. „A teď už tě chytnu…“ pravil profesor udivený z Jitčiny inteligence, „kolik je dvěstě padesát šest děleno třiceti dvěma?“ „Osm…“ hlesla nahá Jitka, tentokrát už ale po určitém přemýšlení. „Obvod obdélníka?“ vyhrkl profesor. „Dvakrát A plus B…“ usmála se nahá Jitka. „Já jsem nějak zapomněl, co máš z matematiky?“ „Jedničku…“ „Přece…že jo?“ dodal profesor, „Vidím, že není špatné mít chytrou otrokyni…“ Jitka narovnala hlavu a stydlivě se pousmála. „Ona totiž pitomá ženská by nikdy nepřipustila být něčí otrokyní,“ zapřemýšlel profesor, „to by jí asi mindrák nedovolil…“ „Ne asi, ale určitě…“ opravila ho Jitka. „Máš pravdu, některé věci jsou jenom pro chytré…“ „Blbá ženská si ale taky užije dost bolesti, když ji blbý chlap dvakrát týdně zmlátí opilý po návratu z hospody…“ zafilosofovala si rozkročená nahá Jitka. „To je každého věc, koho si vezme…“ mávl odmítavě rukou profesor, „radši se zase připrav!“ Rozkročená Jitka si zase přitiskla prsty na poštěváček a upřela pohled profesorovi do očí. Profesor jí opět hlasitě odpočítal začátek onanie. Jitka byla ještě trochu vzrušená, proto tentokrát ani nemusela překonávat hluchou fázi, a její rozdráždění rychle stoupalo. Zanedlouho se opět začala vkleče před profesorem na stole zřetelně škubat pohlavní rozkoší. „Tentokrát zase utneš onanii až v posledním okamžiku, bleskově napneš ruce do vzpažení šikmo nad hlavu a napočítáš pomalu hlasitě do třiceti…“ pravil stroze profesor. Za chvíli se začala nahá Jitka s očima upřenýma na profesora před ním opět pomalu blížit do extase. Profesor ji rovněž bedlivě pozoroval a viděl, jak se jí zase vzrušeně chvějí vztyčené bradavky. Zanedlouho sebou nahá Jitka škubla a začala se celá třást mohutným vzrušením, vzápětí se uprostřed vášnivé onanie prudce vzepnula, vykřikla "Už!", a s očima stále na profesora se mu vypnula vstříc. "Tak ještě! Kmitej!" pobízel ji hlasitě profesor. Oddaně rozkročená Jitka s pohledem upřeným do jeho očí si v krajní rozkoši ze všech sil kmitala přes poštěváček. Profesor vykřikl „Nezapomeň začít okamžitě počítat!“ Za pár okamžiků sebou Jitka opět škubla, rozhodila ruce do vzpažení šikmo nad hlavu v úhlu asi 45 stupňů, prohnula tělo vpřed, spustila hlavu vzad a začala okamžitě nahlas pomalu počítat „Jedna… dva… tři…čtyři…pět…“ Profesor se zájmem pozoroval, jak jí přitom nádherně trčí bradavky dopředu. Dráždivě zakloněná a krajně rozdrážděná nahá Jitka poslušně počítala, profesor jen vzrušeně vydechl „Ty jsi tak nádherná otrokyně…“, ale Jitka pomaličku počítala dál. Když pozvolna dopočítala „dvacet osm… dvacet devět… třicet…", narovnala hlavu a pohlédla na profesora. "Dobře,“ pochválil ji zase profesor, „jsi ještě nadržená?"

"Dost, pane profesore! Můj pane…" "Tak si teď poprvé zkusíš ten otevřený orgasmus. Víš, co je tvou povinností?" "Ano! S pohledem upřeným nehybně do vašich očí plnit na slovo všechny vaše pokyny, když se to ve mně ohlásí, hlasitě vykřiknout Už!, celá se vypnout, a s druhou rukou napnutou vzhůru nad hlavu si to před vámi dodělat…" "A co na začátku orgasmu?" "Dát vám zřetelně najevo první orgastický stah v mém těle… a pak s očima nehybně upřenýma do vašich očí před vámi celým tělem naplno reagovat… a dávat vám jasně znát i všechny další stahy…" "Správně. Jsi dobrá otrokyně,“ pochválil ji opět profesor, „a važ si toho, že můžeš být zase hotová…“ Nahá Jitka si vkleče rozkročmo nedočkavě přiložila prsty na poštěváček. „Ty jsi nějaká rychlá…“ pohlédl na ni udiveně profesor, „už jsi úplně vystydla?“ „Docela jo…“ vyhrkla Jitka, „při tom pomalém počítání…“ „No, kozičky ti už zase opadly… nepodvádíš, že?“ změřil si ji přísně profesor. „To bych si nedovolila, pane profesore…“ vydechla Jitka pokorně. Profesor se postavil přímo před Jitku a zadíval se jí zblízka do očí „tak teď si budeme vzájemně dívat upřeně do očí, dokud nevystříkneš a já ti dovolím uvolnění pohledu. Jasné?“ „Ano, pane profesore…“ hlesla Jitka a s rukou na poštěváčku mu taky poslušně upřela pohled nehybně do očí. „Tak jsi připravená?“ otázal se profesor. „Ano, můžete mi to zase odpočítat…“ „Pozor! Tři, dva, jedna – teď!“ odpočítal jí profesor začátek onanie a Jitka si začala rychle třít prsty poštěváček. Když začala Jitka za chvilku opět reagovat, profesor jí jemně připomněl „Přidražďuj se i na bradavkách…“ Jitka si začala dráždit i bradavky a pak se oba dále dívali vzájemně zblízka upřeně do očí. Pán pozorně sledoval její reakce a odečítal jí z očí její vzrušení; rychle onanující Jitka přitom stoupající rozkoší občas pootevírala ústa. Najednou vyhrkla „úplně cítím, jak mi to uvnitř všechno pracuje… v celém těle…“ „Tak si nech otevřenou pusinku a pořádně dýchej!“ pravil profesor. Nahá Jitka otevřela pusu, zrychlila onanii a oba se dál dívali vzájemně zblízka do očí. Profesor jí občas letmo pohlédl na prsa a viděl, že se jí začínají zřetelně chvět vzrušením. Za chvíli Jitka překonala hluchou fázi a zakrátko bezděčně vydechla „ve mně se všechno doslova nalévá…“ „To se ti jenom plní erotogenní zóny krví… a že jich v těle máš…“ usmál se profesor. Silně vydrážděná Jitka sebou vkleče náhle zaškubala „mně už to začíná cukat nejen v podbřišku, ale i v břiše…“ „Tam máš taky ty nejcitlivější erotogenní zóny…“ řekl profesor s očima stále upřenýma do jejích, „samozřejmě kromě kundičky a prsíček…“ Za chvíli prudce rozdrážděná Jitka ucítila, že jí to začíná cukat v prsech, postupně i ve stehnech a dokonce se jí občas zřetelně škubne krk. Profesor jí stále hleděl zblízka do očí a s údivem pozoroval, jak jí rozkoš postupně zachvacuje nejen nahé tělo, ale i obnažuje duši… „Já snad tentokrát… budu hotová… opravdu celým tělem…“ „A duší, viď?“ „Pro vás…“ Krajně rozdrážděná Jitka na pokraji předorgastické extase ucítila, že rozkoš jí proniká až do lýtek a do paží, ve kterých jí to začalo taky zcela mimovolně pulsovat; na začátku extase sebou znova celá cukla, aby profesor ani na okamžik nezapochyboval, co to znamená, zároveň otevřela dokořán pusu, s očima doslova se vpíjejícíma do očí profesora tlumeně vykřikla, a v tom ucítila, že jí mírně škublo i v konečcích prstů rukou, a kupodivu i na nohou… V posledním okamžiku před nástupem orgasmu se úplně roztažená Jitka dráždivě vzepnula v rozkroku a se široce otevřenýma očima upřenýma do očí profesora mu vzápětí dala mohutným škubnutím celého těla najevo svůj první orgastický stah… S vědomím, že ji profesor během orgasmu pořádně nevidí, se před ním během dalších obrovských orgastických stahů se široce otevřenou pusou a pohledem upřeným do jeho očí divoce škubala na stole; mohutná rozkoš jí přitom silně bušila i ve spáncích… Po odeznění nejprudších stahů Jitka ukončila onanii, vzpažila ruce, v krajní rozkoši vypnula břicho a dávala profesorovi stále celým tělem najevo všechny své orgastické stahy. Když začal Jitčin orgasmus zvolna odeznívat a stahy v jejím nahém těle opadávaly, přerušil profesor kontakt očí, rychle si podal připravenou nádobku a nastavil ji docukávající Jitce před rozkrok. Rozkročená Jitka byla stále ještě oblouzněná nádherně prudkým orgasmem, takže jen hlesla „já se stydím…“, profesor ji však rázně okřikl „jako otrokyně musíš udat všechno, co ti přikážu!“ Nahá Jitka tedy vzápětí poslušně vystříkla do sklenice plným proudem moč; profesor užasle sledoval, kolik toho v sobě měla a přitom si všiml, jak jí zvolna opadávají předtím mohutně vztyčené bradavky. Když Jitka dočurala, profesor ji přísně vybídl „Pořádně se vykapej!“ Jitka se úplně vykapala a přitom sebou zároveň docukala, bradavky však už měla zcela zplihlé. „No, docela ti to šlo," pochválil ji profesor, jakoby to bylo něco samozřejmého, a odložil sklenici s její močí. Potom si ji začal celou důkladně prohlížet, na prsech, na břiše, krátce i po bocích, pak v podbřišku a na stehnech, široce jí roztáhl přirození a otřel jí je od zbytků moči, pak si dlouho prohlížel její stydkou rýhu a poštěváček včetně stále naběhlé hlavičky a corpusu, nakonec jí jemně zabrnkal prsty o napnutou hrázku a rodidla jí zase zavřel. „Děkuji za důkladnou prohlídku, vy budete díky mně ještě odborník na ženská přirození…“ usmála se Jitka. „Já stojím jen o to tvoje… ty ho máš nejhezčí…“ pravil spokojeně profesor. Nahá Jitka se začervenala studem.

„Už ses uklidnila?“ zeptal se jí pak profesor. „Už asi jo,“ kývla hlavou Jitka, „ale mám docela žízeň…“ Profesor jí podal skleničku minerálky „napij se pořádně, za chvíli jdeme do tělocvičny a tam nebude možnost…“ Když se stále na stole klečící nahá Jitka napila, profesor se jí významně dotázal „A jak se ti líbil otevřený orgasmus?“ „No…“ zrudla opět Jitka studem, „to byl snad nejprocítěnější orgasmus, co jsem zatím nejen s vámi, ale vůbec zažila…“ a rozpačitě polkla, „já jsem přitom sebou cukala snad skutečně celým tělem…“ „On totiž přímý kontakt očí během nejintimnějších okamžiků a jeho trvalé udržování bez sebemenšího úhybného pohybu je pravděpodobně nejpřesvědčivějším důkazem opravdové upřímnosti a bezelstnosti vztahu…“ „Tak už doufám o mně nepochybujete…“ vyhrkla nato upřímně nahá Jitka. „Slez ze stolu a vypni se mi nahá před ním!“ poručil ji ale nato přísně profesor. Jitka opatrně seskočila ze stolu a vypnula se mu vstoje vstříc. Bradavky už jí zase napjatým očekáváním stály. „Jsi připravená jít do tělocvičny?“ „Ano…“ hlesla nahá Jitka. Profesor si připravil k ruce velké důtky. „Rozkroč se a připrav si ruku na poštěváček!“ přikázal jí potom chladně. Nahá Jitka se široce rozkročila, přitiskla si prsty na klitoris, nehybně se vzepnula a profesor jí nahlas odpočítal začátek další onanie. Její vzrušení zase pozvolna vzrůstalo, nahým tělem jí projížděly stále častější mimovolné rozdrážděné stahy, za chvíli sebou Jitka začala zřetelně cukat rozkoší. „Až se pořádně rozdráždíš, šlehnu tě najednou důtkami přes vypnuté břicho, ty bleskově utneš onanii a půjdeš se mnou úplně nahá do tělocvičny, rozumíš?“ „Ano…“ zachvěla se usilovně onanující Jitka a vzrušeně si uvědomila, že teď je jen pouhá otrokyně, a tak zvlhla, zrychlila onanii, za chvíli bez obtíží překonala hluchou fázi a začala se před profesorem škubat vzrůstající rozkoší. Profesor Jitku pozorně sledoval, a když uznal, že je náležitě rozdrážděná, napřáhl důtky a naznačil šleh do jejího břicha. Nahá Jitka sebou zřetelně cukla a strachem přimhouřila oči, profesor ale v posledním okamžiku šleh zastavil a vykřikl „To jsi otrokyně?“ „Jsem…“ hlesla Jitka. „Když se bojíš bolesti? Otrokyně se jí musí sama odevzdaně nastavit!“ „Promiňte, pane…“ „Tak to už máš dneska u mě třetí vroubek… to bude výprask!“ Jitka se zachvěla, ale dál pokračovala v usilovné onanii. Za chvilku profesor napřáhl ve chvíli, kdy se Jitka už začala přibližovat do extase, znova důtky, onanující Jitka mu poslušně nastavila břicho, profesor ji přes něj vší silou šlehl a otevřel dveře na chodbu. Krajně vydrážděná Jitka bleskově utnula onanii, vzpažila ruce a prošla dveřmi na studenou školní chodbu. Bylo kolem půl sedmé, když prudce rozdrážděná Jitka šla úplně nahá s profesorem chodbami školy po schodech se vzpaženýma rukama do tělocvičny se vztyčenými bradavkami a zduřelými odchlípnutými stydkými pysky… *** Před tělocvičnou se zastavili. "Ukaž!" řekl stroze profesor, nahá Jitka se bleskem rozkročila, nastavila mu rozkrok a profesor jí důrazně prohmátl stydkou rýhu, zkontroloval, zda má pořád naběhlé a odchlípené pysky, potom odemkl tělocvičnu, rozsvítil velká světla, vpustil nahou Jitku dovnitř, nařídil jí, aby si stoupla doprostřed tělocvičny a dveře zevnitř zamkl. Jitka se stále viditelně chvěla silným vzrušením, bradavky prsů jí trčely smyslně vpřed. „Tak a cvičíme…“ postavil se profesor před nahou Jitku, „Rozpaž a hmitej rukama!“ Vzrušená Jitka začala hmitat rozpaženýma rukama, až se jí třásly bradavky, pak udělala napnutýma rukama několik velikých kruhů, potom podle povelů profesora usilovně hmitala střídavě vzpaženýma rukama. "Dost! Rozkroč se… tak! A vypni se! Prsa!" Nahá Jitka před ním v rozkročení poslušně vypnula prsa. "A teď ještě pár hmitů rukama na špičky nohou. Raz dva, raz dva…" Rozkročená Jitka hmitala střídavě rukama ke špičkám opačných nohou. "Dost! Pozor!" zavelel pak profesor a udýchaná Jitka se před ním bleskově vypnula do Pozoru. Profesor před ni připravil žíněnku "tak, a teď si ji přede mnou zase hezky nahoníš. Že už tě svědí, viď?" "No, vzrušená už moc nejsem…" hlesla Jitka upřímně. "Hezky se na to rozkroč, udělej si pohodlí a až budeš v extasi, v posledním okamžiku utneš a během prvního orgastického stahu svého těla tady uděláš kotrmelec," přikázal profesor a ukázal před ni na žíněnku. "Rozumíš?" "Ano, pane profesore…" "Tak se připrav, ruku na poštěváka, tak… vypni se mi a přitlač!" Nahá Jitka se poslušně rozkročila před žíněnkou, vypnula se a přitlačila si prsty na poštěváček. "Pozor! Tři, dva, jedna, teď!" Jitka začala usilovně onanovat, střídavě hleděla na žíněnku a na profesora, a začala se znova škubat vzrušením. "Ta kundička ti ale dobře pracuje, viď?" pochválil ji za chvilku profesor. "To pro vás, pane profesore…" vydechla Jitka, podívala se na něj a dál rychle kmitala. "Neříkej, že ty z toho nic nemáš," pravil profesor přísně, "A dělej, dělej!" Asi za minutu začala nahá Jitka pravidelně škubat celým tělem ve vlnách stoupající rozkoše. "Jsi moje?"

"Ano, pane profesore, jenom vaše!" "Tak přidej, přidej! Ať jsi zase rychle hezky rozdělaná!“ Rozkročená Jitka zrychlila onanii, za chvilku překonala hluchou fázi a začala se před zraky profesora na pokraji žíněnky cukat stoupajícím rozdrážděním. Bradavky prsů měla úplně zduřelé a vztyčené… Občas pohlédla na profesora, který ji pořád pozoroval, což jí silně zvyšovalo rozkoš, neboť si byla vědoma, že je jenom jeho bezbranná otrokyně. Její rozdráždění se rychle stupňovalo, od podbřišku se jí začala šířit tmavočervená skvrna a prudce vzrušená Jitka s obavami přemýšlela, zda se jí přesně podaří splnit Pánem stanovený úkol. Po určité době ucítila, že se začíná blížit do extase, rozdrážděně se napnula, poslušně upřela pohled profesorovi do očí a začala se celá bezděčně třást. „Pamatuješ si, kdy to máš udělat?“ zeptal se jí přísně profesor. „Ano, budu se snažit…“ vydechla ze všech sil onanující Jitka. V momentě, kdy jasně ucítila neúprosně přicházející extasi, hlasitě vykřikla „Už budu! Dívejte se!“, vzepnula se vstříc profesorovi a nahá se s očima na něho krajní rozkoší celá úporně třásla. Po překročení „spouštěcího bodu“ maximálně vydrážděná Jitka bleskově utnula onanii, vyhodila ruce nad hlavu, vrhla se na žíněnku a s roztaženýma nohama udělala přesně s prvním prudkým orgastickým stahem svého těla na žíněnce perfektní kotoul. Po dopadu zpět na nohy na opačné straně žíněnky se nahá Jitka poslušně vypnula s rukama šikmo vzpaženýma nad hlavu a pak se před profesorem cukala v dalších orgastických stazích s vypnutým podbřiškem, na kterém jí byly jasně patrné stejně jako jí byly vidět ve výrazu její tváře, na prsech a na břiše. Její orgasmus však tentokrát nebyl příliš silný, protože ukončila onanii hned na jeho začátku, takže odezníval vcelku rychle a nahá Jitka ještě během pozvolna odeznívající stahů svého těla vydechla „Jsem dobrá otrokyně?“ Profesor ji uznale pochválil „výborná, lepší než si myslíš…“ a mimoděk si sáhl do rozkroku. „To ale nebyl moc hezký orgasmus…“ pravila na kraji žíněnky vstoje docukávající Jitka. „Přijdou doby, kdy i za takový budeš ráda…“ odtušil stroze profesor. „Já vím, že na to nemám jako otrokyně nárok…“ vzdechla Jitka, která sebou už téměř docukala. „Právě během orgasmu budeš nejvíc trpět,“ pohlédl na ni profesor a znova si vzrušeně promnul rozkrok, „a svíjet se při něm nahá přede mnou v příšerných bolestech…“ „Jako se mi o tom někdy zdá…“ „Přesně tak,“ podíval se na ni profesor vzrušeně, „budu ti plnit nejtajnější přání…“ „A já přitom budu hrozně křičet…“ vydechla Jitka a představila si, že ji profesor řeže žiletkou v přirození. „Vypni se mi pořádně,“ vybídl ji profesor přísně, „koukám, že ti bradavky už úplně opadly!“ „Promiňte…“ hlesla odevzdaně Jitka a vypnula se. „To nic, to ti tak v těle normálně funguje, s tím nejde nic dělat…“ pravil profesor. Nahá Jitka se bezděčně zachvěla. „Kdesi jsem četl, že to je jediný spolehlivý důkaz, že žena opravdu dosáhla orgasmu,“ dodal profesor významně. „Já bych si ani ve snu nedovolila vám něco takového předstírat…“ vydechla upřímně nahá Jitka. „Já vím, že jsi moje hodná holčička…“ usmál se profesor. „A otrokyně…“ hlesla opět Jitka. „Teď abych tě zase trochu potýral, že?“ řekl profesor stroze. „Mám se rozkročit?“ zeptala se oddaně Jitka se stále šikmo vzpaženýma rukama a vypnutým tělem. „Ne, připaž a pojď!“ vyzval profesor Jitku a ukázal na rib-stoly. Nahá Jitka přešla spolu s ním k rib-stolům a stoupla si k nim zády. „Tak se zase hezky zavěs a rozkroč se!“ vybídl ji profesor netrpělivě. Jitka natáhla ruce nahoru, stoupla si patami na spodní příčku a postupně ručkovala po rib-stolech výš a výš. Když byla rozkrokem v úrovni profesorova pasu, rozkročila se a vypnula profesorovi podbřišek. Profesor přistoupil a se slovy „dneska už tě budu takhle zavěšenou hezky mučit,“ začal napnutou Jitku v závěsu na rib-stolech dráždit současně na poštěváčku a na bradavkách prsů. Jitka se začala strachem bezděky kousat do rtů, ale její pohlavní vzrušení přesto začalo zakrátko zřetelně stoupat. Profesor jí přestal mnout bradavky, sáhl si levou rukou do zadní kapsy, vytáhl pinsetu a malé ploché kleštičky a nastavil je Jitce před oči. „Těšíš se?“ Nahé Jitce se při pohledu na nástroje ke svému mučení vztyčily bradavky, viditelně zachvěla, přitom vypustila do rodidel velkou dávku milostné rosy a vzrušeně přikývla… „Posuň se nohama ještě výš, jak nejvýš můžeš…“ vybídl profesor Jitku, „hezky se prohni a nastav mi tělíčko…“ Jitka popolezla během dráždění nohama nahoru a dráždivě zavěšená za ruce vypnula profesorovi nahé tělo. Profesor zatím zasunul kleštičky do kapsičky košile, pak najednou utnul její dráždění, přehodil si pinsetu do pravé ruky, začal jí dráždit poštěváček levou a vzal si do čelistí pinsety jemnou pokožku jejího břicha pod pupkem. Jitka vytřeštila oči a profesor pinsetu nemilosrdně stiskl. Bezmocně prohnutá Jitka zděšeně zakřičela bolestí, ale vzápětí ucítila, že silně zvlhla. „Líbilo se ti to?“ zeptal se jizlivě profesor, když odtáhl pinsetu. „Docela…“ přikývla zavěšená Jitka. „Kam to chceš teď?“ zeptal se jí pak profesor a nakrátko zesílil dráždění jejího poštěváčku. „Kam chcete…“ vyrazila bezděčně Jitka, „já jsem jen otrokyně…“ „Takže teď do jednoho prsíčku, potom několikrát pořádně do kundičky a nakonec do druhé kozičky, ano?“ „Ano…“ kývla vystrašená Jitka bezmocně hlavou. Profesor jí nasadil pinsetu na bradavku levého prsu a pak pomalu zesiloval stisk.

Jitka začala hlasitě křičet bolestí, profesor však dále stupňoval sevření bradavky, až nakonec Jitka zoufale řvala… Profesor za pár okamžiků pinsetu odtáhl a řekl „na tvoji kundu si musím vzít kleštičky, ať z toho něco máš…“ Prohnutá Jitka strachy zbledla, přestože jí profesor stále dráždil levou rukou klitoris. Profesor si zasunul do kapsičky košile pinsetu a vytáhl z ní malé ploché kleštičky, přestal Jitce třít poštěváček, úplně jí roztáhl levou rukou rodidla a zeptal se bezmocně se chvějící Jitky „Kde začneme?“ „Já nevím…“ vydechla zoufalá Jitka, „všude jsem vaše…“ „Tak to vezmem třeba odspoda,“ řekl rozhodně profesor a rázně jí nasadil kleštičky na hrázku. Jitka se v předtuše hrozné bolesti zacukala a profesor jí okamžitě sevřel hrázku vší silou do čelistí kleštiček… Jitka hlasitě zakřičela a zoufale se ve visu na rib-stolech zacloumala, takže profesor jí stěží udržel stisknuté kleště v rodidlech, a zatímco Jitka dál křičela, mučil ji dál. Za několik vteřin uvolnil kleštičky a pohlédl na zmučenou Jitku „Tak už jsi spokojená?“ „Ano…“ usmála se k jeho velkému překvapení zavěšená Jitka, a nastavila mu znova kundičku. Protože jí profesor stále držel rozevřené stydké pysky, viděl, že mezi nimi opět silně zvlhla. „Tak teď si dáme stydké pysky…“ řekl nemilosrdně profesor. Nahá Jitka sebou v závěsu zřetelně cukla. Profesor jí vzal do kleští levý stydký pysk, pohlédl na ni a pak kleštičky rázně stiskl. Jitka opět hlasitě zařvala a začala sebou příšernou bolestí v závěsu na rib-stolech zoufale škubat „ááááá…“, ovšem profesor jí chvilku dál prudce tiskl stydký pysk mezi čelistmi kleštiček. Když je uvolnil, zeptal se bolestí stále se třesoucí Jitky „Mučím tě hezky? Už ses dočkala?“ Vtom ukápla Jitce z rodidel velká kapka milostné rosy a Jitka vzrušeně vydechla „Ano…“ „Tak to zkusíme na druhém…“ pravil chladně profesor a nasadil jí kleštičky na pravý stydký pysk. Jitka sebou opět strachem zacukala, ale profesor čelistmi kleští stydký pysk vzápětí prudce stiskl. Bezmocně zavěšená Jitka zase začala šíleně řvát nesmírnou bolestí a nepřetržitě křičela, dokud profesor kleště po několika vteřinách neuvolnil. Profesor jí začal znova dráždit levou rukou poštěváček, zatímco nahá Jitka s úplně vypnutým hlasitě sténala. „Připrav se, teď dáme pořádně zabrat corpusu. Chceš to?“ „Ano, zmučte mě třeba do bezvědomí, snad u toho nebudu dřív hotová…“ vydechla už silně vzrušená Jitka. „Tobě se to opravdu líbí?“ zeptal se profesor nevěřícně. „Nesmírně mě to vzrušuje…“ zacukala sebou Jitka, „ tohle jsem vždycky chtěla…“ Profesor vzápětí přerušil dráždění jejího poštěváčku, Jitka ve visu vzrušeně trhla roztaženýma nohama ještě víc od sebe, profesor jí znova rozevřel nahoře rozdrážděním už úplně červená rodidla a opatrně jí nasadil čelisti kleštiček na naběhlý corpus poštěváčku. Jitka se napětím vzrušeně zachvěla a pohlédla oddaně na profesora. „Můžu?“ zeptal se profesor pro jistotu. Nahá Jitka odevzdaně přikývla, zatnula zuby a profesor vší silou sevřel kleštičky… Vypnutá Jitka příšerně zařvala tak, že si profesor pomyslel, že ji musí být slyšet až venku, začala sebou ve visu na rib-stolech zděšeně cloumat obrovskou bolestí poblíž nejcitlivějšího místa svého těla, těsně předtím navíc silně rozdrážděného; najednou však profesor uviděl, jak jí z přirození doslova vystříkla porce milostné rosy, takže přesto, že už chtěl stisk jejího corpusu uvolnit, sevřel jí ho kleštěmi ještě víc a vzrušeně sledoval její příšerné reakce… Když za chvilku přece jen stisk Jitčina corpusu povolil, zjistil, že mu stojí penis. „Děkuji vám, pane profesore…“ vydechla zmučená Jitka spokojeně. „To ještě nic nebylo, říkal jsem ti, že si se mnou užiješ…“ mávl ledabyle rukou profesor a se slovy „takže ještě uspokojíme tu druhou kozičku…“ zasunul kleštičky do košile, znova vytáhl pinsetu a prohrábl se v rozkroku. „Kvůli takovým věcem jsme se snad potkali…“ pravila Jitka zamyšleně, „to asi zařídil osud…“ „Nebo jsem si našel já tebe…“ pohlédl na ni profesor a nasadil jí pinsetu na zduřelou bradavku pravého prsu. „Nebojte se, ta bradavka je taky vaše…“ povzbudila ho Jitka. Profesor se překvapeně na Jitku podíval, jak to, že ho ke svému mučení ještě sama vybízí, ale pak jí mohutně stiskl bradavku. Jitka zase zakřičela a dál hlasitě sténala, ale bolest byla proti předchozímu mučení jejích rodidel kleštičkami poloviční, takže jí profesor nakonec bradavku ještě ze všech sil stiskl, Jitka ve visu zoufale zasténala a pak pinsetu zase strčil do kapsičky. „To bylo nádherné…“ usmála se Jitka šťastně na profesora, „ale vidím, jak strašně jsem perversní…“ „Hlavně, že nám to oběma vyhovuje, můžeme časem přidávat…“ podíval se profesor pátravě na Jitku, která ale nadšeně přisvědčila. „Můžete mě tam přitom i trochu poranit…“ vydechla Jitka. „Doufám, že tě nezabiju…“ vzdychl profesor, „a teď slez dolů, já ti pomůžu…“ Nahá Jitka s jeho dopomocí slezla z rib-stolů a postavila se před ním poslušně do Pozoru. „Teď pojď do středu tělocvičny a hezky se mi rozkroč!“ vyzval ji nato profesor. „Já jsem ale ještě dost rozdrážděná… úplně mi to tam cuká…“ „To nevadí, aspoň tam pořádně vystříkneš…“ Nahá Jitka přešla s profesorem doprostřed tělocvičny a tam se před ním široce rozkročila. „Pozor!“ zavelel jí rázně profesor. Jitka se bleskově vypnula a přitom přitáhla nohy k sobě. „Ale ne, já jsem měl na mysli, abys úplně znehybněla!“ Nahá Jitka se tedy opět úplně rozkročila.

„Ruce dej do týla a vypni se!“ Rozkročená Jitka složila ruce za hlavu a vypnula prsy. Profesor přistoupil, poručil jí „Dívej se rovně před sebe a běda, jestli sebou hneš!“ a začal jí dráždit poštěváček. Zanedlouho sebou nahá Jitka začala vstoje chvět stoupajícím vzrušením. Profesor pravil „Představuj si, že stojíš nahá takhle rozkročená na obětním místě připoutaná ke kůlu před spoustou mužů,“ a nahá Jitka vzrušeně vzdychla, „jakýsi kněz v černé kápi tě dráždí na poštěváčku a ostatní muži tomu přihlížejí…“ „Co pak se mnou chtějí udělat?“ vydechla Jitka, která si to živě představila. „Počkají, až se rozdráždíš a když sebou před nimi cukneš v prvním orgastickém stahu, nemilosrdně tě probodnou a vyrvou ti srdce z těla…“ Jitka sebou vyděšeně zaškubala a zvlhla. „Srdce panny má u mnoha primitivních národů velký význam,“ pokračoval profesor a přikázal Jitce „Rozpaž!“, pak jí začal volnou rukou mnout i prsní bradavky a dodal „A pokud vím, ty jsi ještě panna…“ Nahá Jitka bezděčně přikývla a odevzdaně se dívala nehybně před sebe. Její sexuální aparát ale silně reagoval, neboť byla ještě rozdrážděná z rib-stolů, takže ani nemusela překonávat onu hluchou fázi. „Za chvilku ti zase rázně přeruším dráždění, a běda, když sebou cukneš!“ pravil profesor chladně s pohledem na nehybnou Jitku, která se rozdrážděně zachvěla. Zakrátko profesor její dráždění rázně přerušil a začal Jitku ohmatávat oběma rukama po těle, osahával jí prsy, dráždivě jí přejížděl po břiše, občas jí smyslně prohrábl ochlupení podbřišku a přitom přísně pozoroval, zda se Jitka ani nehne. Potom jí poručil „Vzpaž a hezky se vypni!“ a začal ji znova dráždit na poštěváčku a vypnutých prsech. Nahá Jitka poslušně napjala ruce vzpažené nad hlavou až po konečky prstů a dál nehybně hleděla před sebe, její rozdráždění ovšem příliš nestoupalo, protože se bála pohnout. Najednou profesor dráždění nečekaně znovu rázně utnul a začal jí smyslně prohmatávat prsy, občas jí jemně jezdil konečky prstů přes hrudník nad nimi, zajel jí i na krk pod bradu a pak jí oběma rukama krátce prohmatal i v podpažních jamkách. Široce rozkročená Jitka se snažila udržet naprostou nehybnost, neboť ji to nesmírně lechtalo, zatnula zuby, se vzpaženýma rukama se oddaně napnula a vypnula prsa. Profesor jí pomalu sjížděl prsty kolem vztyčených prsních bradavek na břicho a občas jí jemně osahával boky, opatrně jí prohmátl pupek, pak postupoval rukama po bocích do slabin, podřepnul jí před rozkrok a začal jí jako na pradávném trhu otrokyň zvědavě prohmatávat svalstvo na vnitřních stranách y rozkročených stehen. Když si přitom jednou rukou roztáhl Jitčiny rodidla, uviděl, že je vzrušením už zas úplně mokrá… „Budete mne tam zase mučit?“ vydechla vzrušená Jitka. „To toho ještě nemáš dost?“ pravil udiveně profesor. „Ne… chtěla bych, abyste mě tam hezky trápil…“ vyrazila oddaně nahá Jitka. Profesor se ale napřímil a začal rozkročené Jitce znova rychle třít poštěváček a dráždit prsní bradavky. Její rozdráždění začalo viditelně vzrůstat a vypnutá Jitka se stále nehybně dívala se vzpaženýma rukama vpřed. „Teď už budeš hotová, tak zavři pusu a dávej pozor, ať se ani při orgasmu sebeméně nepohneš,“ přikázal jí významně profesor, „můžeš jen vytřeštit oči a pak přede mnou úplně vypnutá mimovolně pulsovat celým nahým tělem v rytmu obrovských orgastických stahů… se zavřenou pusou!“ Nahá Jitka se bezmocně zachvěla a zavřela pusu. „Dokonce pak nesmíš ani zrychlit dech!“ připomněl jí přísně profesor. Jitka přikývla, ale protože nemohla během dalšího dráždění pořádně nabrat dech, stoupalo její vzrušení jen velmi zvolna, přestože jí profesor intenzivně dráždil klitoris i prsní bradavky. Absolutně nehybná Jitka se přitom snažila s rukama nad hlavou a pohledem před sebe vyhecovat svůj sexuální aparát k maximálnímu výkonu, představovala si, že stojí nahá připoutaná k onomu kůlu a že k ní přibližuje kněz s velkým ostrým nožem… Profesor zrychlil její dráždění, řekl „oddej se tomu!“ a silně jí přitlačil prsty na poštěváček. Oddaně vypnutá Jitka náhle pocítila, že se v ní cosi zlomilo a její rozkoš začala rychle vzrůstat; v předtuše blížící se předorgastické extase vytřeštila oči, se zavřenými ústy dlouze nabrala dech, za několik okamžiků sebou prudce škubla, vzápětí na okamžik strnula a pak začala před profesorem uprostřed tělocvičny s bezmocně vytřeštěnýma očima a rukama nad hlavou divoce cukat celým nahým tělem v mohutných orgastických stazích… Po několika nejprudších stazích Jitčina vypnutého těla profesor ukončil její dráždění a chvíli upřeně pozoroval, jak se před ním dále mimovolně cuká, a jakmile začaly její stahy opadávat, poručil jí, aby připažila. Když už před ním nahá Jitka jen docukávala, vyzval ji, aby otevřela ústa a pozvolna se vydýchala. Rozkročená Jitka vydechla „To byl takový zvláštní orgasmus…“ „Líbil se ti?“ zeptal se zvědavě profesor. „No, jako předtím na stole to nebylo, ale aspoň jsem se vybila… takové zajímavé…“ „To je holt tím, že jsi otrokyně…“ „… která nemá právo na požitek,“ skočila mu do řeči Jitka. „Pána zajímá spíš, jak jí funguje tělo… a sexuální aparát,“ prohlásil suše profesor. „Proto ji nutí, aby stříkala i za zvláštních okolností a v naprosto neobvyklých situacích…“ pohlédla na něj Jitka, a stydlivě dodala „ale mně se to líbí…“ „Zacvič si!“ vybídl ji nato přísně profesor. A nahá Jitka před ním uprostřed tělocvičny zase cvičila prostná, rukama i nohama; profesor jí přitom občas velel. Jakmile docvičila a vypnula se před ním do Pozoru, ale profesor na ni rázně vykřikl „Oběhni zase tělocvičnu! Třikrát!“

Jitka poslušně vyběhla a i s milostnou rosou v přirození se rozběhla kolem tělocvičny, vždycky když proběhla kolem profesora, oddaně na něho pohlédla, a ten se zalíbením sledoval, jak se jí při běhu houpají prsní bradavky. Když nahá Jitka oběhla třikrát tělocvičnu, vypnula se mírně udýchaná před profesorem do Pozoru. "Tak a teď vyskoč na koně!" poručil jí profesor. Jitka se na něho udiveně podívala, rozpačitě přešla ke koni a otočila se k němu zády. "No, zadkem mezi madla! Čelem ke mně!" Jitka se pokusila naskočit na koně, ale neobratně, takže se jí to nepovedlo. „No jen se neboj, musíš to zkusit s větším švihem!“ pobízel ji profesor. Jitka to zkusila podruhé, a podařilo se jí naskočit zadečkem mezi madla. "Tak, a teď se pevně chytni a zakloň se!" Nahá Jitka se chytila madel a snažila se zaklonit. "Ještě!" Jitka se pokoušela zaklánět dál a snažila se udržet s nohama ve vzduchu rovnováhu, aby nespadla hlavou dozadu. "No neboj, pomůžu ti," prohlásil profesor a podepřel ji zezadu rukou, „tak dál… dělej!" Za chvilku už nebohá Jitka visela za ruce prohnutá přes koně s hlavou dozadu, břichem vypnutým na sedle nahoru a rozkrokem vyceněným vstříc profesorovi. Nohy se jí bezvládně kymácely v prostoru a celá se bezmocně chvěla. "Můžeš teď roztáhnout nohy?" otázal se zvědavě profesor. "Jo," vydechla zavěšená Jitka a pokusila se roztáhnout. "Víc to nejde?" Přes koně odevzdaně prohnutá Jitka zřetelně trhla nohama ještě víc do sebe. "Ještě!" zavelel jí téměř bezohledně profesor a položil jí ruku na břicho. Jitka hlasitě vydechla. "Že nevíš, co teď bude dál!" pokusil se zavtipkovat její Pán. "Asi ano…" vyrazila bezmocná Jitka. "No tak jsem zvědav, jak ti to půjde," pravil drsně profesor, rázně jí nahmátl poštěváček, který byl od předchozího dráždění ještě dobře hmatný, a začal jí ho nemilosrdně třít. Zakrátko začal profesor přidražďovat Jitku i na prsech a její vzrušení zřetelně stoupalo. „Snad ti nejde moc krve do hlavy, když ji máš většinu v rozkroku,“ zeptal se profesor bezvládně prohnuté Jitky. „Ne, ale připadám si teď zase úplně bezbranná… vydaná do vaší vůle… jako otrokyně…“ sténala nahá Jitka. „Ale závratě nemáš…“ ujišťoval se profesor starostlivě, a pak pro jistotu řekl „Drž se pořádně za ty madla!“ Po vcelku dlouhé době se nahé Jitce podařilo i v prohnutí přes koně překonat hluchou fázi a její sexuální aparát se začal zase rychle rozjíždět. „Ach… to je krásné, být vám tak vydaná na pospas…“ vydechla za chvilku Jitka, „jsem vaše… můžete ještě zrychlit…“ a začala sebou prohnutá přes koně rozdrážděně cukat, ovšem neměla se o co opřít… Její rozdráždění stoupalo a profesor jí stále rychle dráždil na poštěváčku a na prsních bradavkách. Zanedlouho úplně zakloněná Jitka s hlavou visící bezvládně dolů vydechla „to je hrozné, na mne už to asi zase přichází… já se snad dneska ustříkám…“ a začala se prohnutá přes koně před profesorem rozdrážděně škubat. Profesor ještě zrychlil její dráždění, Jitka náhle hlasitě vydechla „Už!“ a krajně rozdrážděná se bezděčně napnula, za několik okamžiků prudce škubla vzhůru vypnutým břichem a začala se třást v extasi. Profesor ji rafinovaně nechal dojít až před spouštěcí bod, pak náhle utnul její dráždění, rázně vykřikl „Seskoč!“, chytil ji za ruku a přísně poručil „A bleskem na tyč!“ Nahá Jitka s jeho dopomocí seskočila z koně a běžela ještě úplně omámená obrovskou rozkoší k tyčím, na jednu naskočila a okamžitě začala krajně rozdrážděná šplhat po ní nahoru, nahoře se chytla jednou rukou traversy, druhou si rozevřela prudce rozdrážděnou kundičku a natočila se k profesorovi, aby jí do ní zespoda dobře viděl. A profesor stojící dole pod tyčí jasně viděl, že se jí zase leskne plná milostné rosy. „Jsi krásná, navíc když jsi tak vzrušená…“ pochválil Jitku profesor, „drž se, ať nespadneš!“ „Jsem pořád vaše otrokyně a udělám všechno, co po mně budete chtít…“ hlesla nahá Jitka s úplně vyceněným přirozením. „Dobře, ale pojď už radši dolů…“ vybídl ji profesor, „ať si na tebe můžu zase sáhnout…“ Jitka se spustila po tyči pomalu dolů, pak se postavila před profesorem do Pozoru a vypnula mu prsy. „Klekni si zase do předklonu na švédskou bednu…“ ukázal jí přísně profesor. Nahá Jitka poslušně přešla ke švédské bedně, vylezla na ni, klekla si na ní do předklonu, široce se rozkročila, opřela se o ruce a vypnula zadeček. Profesor k ní přistoupil a rázně jí zezadu nahmátl poštěváček. „Tobě to vzrušení moc nepokleslo, viď?“ vyhrkl, když zjistil, jak je tam pořád mokrá. „Mně se to s vámi opravdu moc líbí… a taky mě to podle toho vzrušuje…“ vyhrkla upřímně Jitka a netrpělivě sebou škubla. „Ty bys už asi chtěla zase stříkat, že jo?“ „Docela jo…“ kývla Jitka hlavou. „Tak dej pozor, ať se neuděláš tady, stříkat budeš za chvíli v podporu o ruce na bradlech…“ řekl stroze profesor. „Ach…“ vydechla v předklonu rozkročená Jitka a profesor jí začal zezadu třít poštěváček. Jitka mu jako správná otrokyně vycenila přirození, aby ji mohl lépe dráždit, zvedla hlavu a zanedlouho začala vzrůstající rozkoší hlasitě dýchat pootevřenými ústy. „Je ti to tak příjemné?“ zeptal se pro jistotu profesor. „Jsem vaše otrokyně, takže mi to od vás příjemné být musí…“ řekla Jitka a cukla vypnutou zadnicí, „ale kromě toho mě to dost vzrušuje…“

„Vždyť jsi byla vzrušená už dost, když jsi na tu bednu lezla…“ „No právě… takže za chvíli asi vyteču…“ „Nesmíš! Hlídej se!“ vykřikl profesor a zrychlil její dráždění. Ale Jitka už byla zase rozjetá a začala sebou prudkým pohlavním vzrušením na bedně mohutně škubat. Profesor jí ještě chvilku rychle třel poštěváček, ale pak dráždění rázně utnul a silně vzrušenou Jitku přísně vybídl „Bleskově seskoč a utíkej mezi bradla!“ Rozdrážděná Jitka přeběhla k bradlům, postavila se mezi obě tyče, a profesor, který šel pomalu za ní, jí hlasitě přikázal „Vzepři se rukama nahoru a rozhoď nohy přes tyče!“ Nahá Jitka, které to v podbřišku zřetelně škubalo silným rozdrážděním, odevzdaně vyskočila na bradla, vzepřela se rukama, rozhoupala se a poslušně rozhodila nohy koleny přes tyče. Profesor už byl ale u ní a rázně jí přikázal „Vzepni rozkrok výš a úplně mi vypni tu svoji panenskou kundičku!“ a postavil se jí mezi tyče před rozkrok. Jitka se zapřela vzadu lokty o bradla, s jistým úsilím nadzdvihla rozkrok a nastavila mu své červené rozevřené přirození před oči. Profesor si levou rukou její nadzdvižený rozkrok podepřel, aby ho měl stále před očima, prsty pravé ruky si rozevřel stydké pysky a dlouho si Jitčinu kundičku zblízka pozorně prohlížel. „Nechceš tam pusinku?“ zeptal se Jitky, která měla na hrázce zřetelnou kapičku milostné rosy. „Nevím, jestli je obvyklé, aby tam Pán líbal svou otrokyni…“ pravila Jitka, které už začalo opadávat vzrušení. „Pán může všechno,“ odsekl rázně profesor a Jitku vášnivě políbil do stydké rýhy, až sebou zaškubala slastí, a vzápětí jí slízl milostnou rosu z hrázky. Jitka sebou zase slastně zacukala, „tohle na bradlech asi jen tak některá nezažije…“ „Tak si toho važ…“ řekl profesor a zvedl si její rozkrok přímo před oči, „ty jsi tam tak nádherná… a vzrušující,“ vydechl a pohladil Jitku jemně po naběhlé hlavičce poštěváčku. „To jsem ráda, že se vám tam tak líbím… jako otrokyně…“ vydechla roztažená Jitka s přirozením u očí profesora. Profesor jí několikrát projel prsty rozevřenou stydkou rýhou a Jitka sebou opět vzrušeně zacukala. „Koukám, že už ti vzrušení docela opadlo, chtěla bys už zase něco?“ „Docela chtěla…“ připustila Jitka a zase mírně zvlhla. Profesor jí sáhl na vyceněný poštěváček a začal jí ho těsně před svýma očima intensivně třít prsty. Roztažená Jitka zaškubala nohama přehozenýma přes bradla, silně zacukala rozkrokem a udiveně vydechla „To mě budete dráždit takhle?“ „Ano, a krátce to občas zkusím i v tvém nádherném konečníčku…“ „No vy máte nápady…“ hlesla bezmocně rozevřená Jitka. „A můžeš tak být i hotová,“ pravil důrazně profesor, „snad tě přitom udržím…“ „Vy se mnou ale děláte věci…“ vyhrkla Jitka, „kdyby nás tak přitom někdo viděl…“ „Na bradlech tu před tebou ještě žádná nevystříkla,“ řekl významně profesor, „budeš první…“ a zrychlil dráždění. Jitka se pevně chytila rukama pod zády bradel a začala se oddávat své znova stoupající rozkoši. Profesor ji stále podepíral v rozkroku, udržoval si její přirození přímo před očima a usilovně jí dráždil poštěváček. Zanedlouho sebou začala nahá Jitka zavěšená za nohy na bradlech vzrušeně cukat. Profesor jí však náhle přerušil dráždění poštěváčku, dal jí na něj hezkou pusu a strčil jí rázně prst do bezmocně vyceněného konečníku. „Au…“ vydechla bezděčně Jitka, kterou to zabolelo. „Prdelka mě nemá ráda?“ optal se jí chladně profesor a opatrně jí zahýbal prstem v konečníku. „Ale má, ovšem mnohem víc vás má rád ten poštěváček…“ vydechla nespokojeně Jitka. „Tak to ji na mně musíme zvykat… ve všem,“ pravil významně profesor. Jitka se zaškubala strachem, protože pochopila, co má profesor na mysli. Profesor jí znovu rázně zahýbal prstem v konečníku, až Jitka na jeho ruce rozkrokem bolestí nadskočila, pak jí prst z análu prudce vytrhl, labužnicky ho olízl a okamžitě ji začal zase rychle třít poštěváček. Jitčino rozdráždění začalo zase zřetelně stoupat a zakrátko se opět začala cukat rozkoší. Profesor tedy najednou rázně přerušil její dráždění znova a opět jí strčil prst do konečníku. „Áááu…“ vykřikla rozdrážděná Jitka, jednak překvapením, jednak náhlou ztrátou rozkoše a jednak bolestí. „Co jsi?“ okřikl ji přísně profesor. „Vaše bezmocná otrokyně, můj pane…“ vydechla Jitka. Profesor jí to připomněl dalším důrazným zahýbáním prstem v análu, pak jí ho vytrhl ven a začal jí opět dráždit klitoris. Jitčino pohlavní rozdráždění začalo zase viditelně narůstat, s rozkrokem na ruce profesora se před ním stále častěji mimovolně škubala; k její rozkoši značně přispívalo vědomí, v jaké posici ji profesor nyní dráždí a za jakých okolností možná zanedlouho dosáhne dalšího orgasmu. Hlavou jí zase prolétla představa příšerného mučení v jakési hrůzné chirurgické ambulanci… Její rozdráždění se díky snaze profesora začalo blížit do vrcholné fáze a profesor se zájmem sledoval, jak se jí přímo před jeho zraky rychle prokrvují roztažená rodidla a vylučují přitom stále větší množství milostné rosy; za chvíli začala prudce rozdrážděná Jitka s nohama bezmocně roztaženýma přes bradla hlasitě dýchat úplně otevřenou pusou, pozvolna začínala rozkoší nahlas sténat a občas vyrážet hlasité výkřiky. Její nadzdvižený rozkrok se jí před očima profesora bezděčně škubal, nahá Jitka se začínala bezděčně napínat a i v této bizarní posici se pozvolna blížila do závěrečné extase. Profesor zrychlil tření jejího naběhlého poštěváčku těsně před svýma očima na nejvyšší míru, Jitka se najednou celým tělem mimovolně napjala, bezděčně vyhrkla „Pozor, už!“, nadskočila rozkrokem vzhůru, s nadzdviženým rozkrokem na několik okamžiků znehybněla a pak sebou začala mohutně cukat v obrovských orgastických stazích.

Vzrušenému profesorovi se při pohledu z bezprostřední blízkosti do její stříkající kundičky postavil penis, a jasně viděl, jak se jí s každým stahem vyronilo z okolí poševního vchodu několik kapek bezbarvé tekutiny, která jí pomalu stékala na hrázku… Po několika nejprudších stazích profesor pomalu ukončil dráždění jejího poštěváčku a současně jí pustil rozkrok, takže se roztažená Jitka během dalších obrovských stahů před zraky pozorně přihlížejícího profesora bezmocně škubala rozkrokem ve vzduchu a přitom dál bezděčně vyrážela krajně rozdrážděné výkřiky. Když začaly orgastické stahy v jejím těle opadávat, bezmocně roztažená Jitka téměř zoufale vykřikla „Vidíte, co se mnou děláte…?“ Profesor vydechl „Kdyby to v tobě nebylo, nikdo by to z tebe nedostal…“, a něžně ji pohladil po docukávající rozevřené kundičce. U Jitky to však vyprovokovalo několik dalších prudkých orgastických stahů rychle za sebou. „Já se snad roztrhnu…“ vykřikla zděšeně. „Aspoň víš, jak vypadá pořádný orgasmus dokonalé otrokyně…“ prohlásil věcně profesor. „Kdyby mne tak teď viděli spolužáci…“ prolétlo Jitce hlavou. Obrovským orgasmem značně vysílená Jitka pomalu docukávala zavěšená za nohy přes bradla jen s velkým vypětím vůle a zřetelně se přitom třásla vyčerpáním. Profesor při pohledu na ni dostal strach, že se neudrží a každou chvíli spadne. „Seskoč dolů, já ti pomůžu…“ pravil profesor a pomohl jí sundat nohy dolů z bradel a postavit se. Nahá Jitka zůstala stát mezi bradly a stále pomalu docukávala. Když se za chvíli probrala, profesor ji vybídl „Oběhni si zase tělocvičnu!“ Jitka neochotně vystoupila z bradel a s ještě stále občas cukajícím tělem se poslušně rozběhla. Profesor mezitím spustil kruhy, aby na ně Jitka ve výskoku dosáhla, a když dvakrát oběhla tělocvičnu, ukázal jí, aby se postavila pod ně. „No, rozkroč se zase, přece… proč si myslíš, že jsi tady?“ vybídl ji, když si udýchaná stoupla pod kruhy. „Abyste si mě pořádně vycvičil… jako otrokyni…“ vydechla pokorně Jitka a rozkročila se. „Chtěla bys už zase stříkat?“ pohlédl na ni profesor a se zájmem čekal, co mu odpoví. „Ženy můžou mít i víc orgasmů těsně po sobě,“ řekla Jitka, „a co bych jako otrokyně chtěla já, není důležité…“ „Myslíš, že bych tě někdy mohl ustříkat do bezvědomí?“ usmál se profesor s pohledem na její krásné nahé tělo. „Klidně, ale nevím, jestli by se mi pak sex s vámi ještě líbil…“ řekla rozkročená Jitka upřímně. „Dej si radši zase prstíček mezi nožičky a druhou na kozičky,“ vybídl ji profesor a hezky na ni pohlédl. Nahá Jitka se pod spuštěnými kruhy bleskem připravila k další onanii. Profesor jí hlasitě odpočítal začátek, a když se vzepnutá Jitka před ním začala s pohledem před sebe poslušně třít poštěváček a mnout bradavky, řekl „Tak teď mi ukážeš, že jsi jako žena správná otrokyně a vystříkneš znova…“ „Ano pane…“ cukla sebou nic netušící Jitka. „Ale v závěsu na kruzích…“ dodal stroze profesor. Rychle onanující Jitka si poprvé uvědomila, že ty kruhy nad ní nevisí jen tak a vzrušeně sebou škubla. „Po prvním orgastickém stahu bleskově utneš onanii a docukáš se v závěsu na kruzích,“ pravil profesor přísně, „vyskočíš na ně, a já ti to pak na nich dodělám rukou…“ Jitka ucítila, že při té představě zvlhla a podvědomě zrychlila onanii. „Musíš přitom ve vzduchu co nejvíc roztáhnout nohy od sebe, abych ti tam zas dobře viděl,“ pokračoval profesor. Jitka poslušně přikývla a dál usilovně onanovala, zakrátko téměř nevědomky překonala hluchou fázi a stále si náruživě třela poštěváček. Její rozdráždění rychle rostlo. Profesor ji z odstupu přísně pozoroval a sledoval, jak se před ním pozvolna blíží do extase. Náhle sebou prudce rozdrážděná Jitka škubla, pohlédla nad sebe na kruhy a začala sebou bezděčně třást, vzápětí vykřikla „Už!“, vypnula vstříc profesorovi podbřišek a v prudké extasi pootevřela ústa. Za několik okamžiků mohutně trhla nahým tělem v prvním orgastickém stahu, utnula onanii a bleskově vyskočila na kruhy, roztáhla nohy a zatímco sebou škubala v dalších obrovských orgastických stazích, profesor přistoupil a začal jí rychle třít poštěváček, aby neztratila rozkoš; po několika stazích to však zase přerušil a zezdola pozoroval, jak se jí v rodidlech všechno mimovolně cuká a jak jejich stahy pozvolna opadávají. Jitka ze všech sil roztahovala nohy a přitom občas nevědomě ustříkla na zem pod kruhy kapičku své milostné rosy… Nakonec profesor do docukávající Jitky mírně strčil a ta před ním zase létala s roztaženýma nohama vzduchem … Když sebou Jitka úplně docukala, profesor zastavil kruhy a pomohl jí seskočit na zem. „Co já s váma ještě nezažiju…“ vydechla pak Jitka. „Líbilo se ti to?“ „Bylo to zajímavé… takové zvláštní, ale hezké…“ „Tak si stupni zase před žíněnku!“ vyzval ji profesor a ukázal rukou. Nahá Jitka poslušně přešla k žíněnce a odevzdaně se před ní vypnula. Profesor vytáhl z kapsy černou pásku, převázal Jitce pevně oči a poručil jí „Teď si na ni opatrně lehni a uvolni se!“ Jitka si s překrytýma očima pomalu lehla na žíněnku a roztáhla nohy. Profesor přistoupil k žíněnce a chvíli beze slova spokojeně pozoroval krásnou nahou mladou dívku, ležící před ním odevzdaně s páskou přes oči pod jeho nohama. „Co se mnou zamýšlíte?“ vyhrkla Jitka vystrašeně. „Skoro nic, až si odpočineš, zase se přede mnou párkrát rozdráždíš, nakonec si ještě uděláš při orgasmu znova kotrmelec a půjdeme zase ke mně nahoru,“ pravil profesor, se zalíbením se na ležící nahou Jitku zadíval a vydechl „Jsi krásná, nechceš zase šlápnout na bříško?“

„Proč ne…“ vydechla Jitka naslepo a vypnula mu břicho, „vždyť jsem vaše otrokyně… poslužte si!“ Profesor jí opatrně šlápl botou pod pupek a pomalu zesiloval stisk, až pod tlakem jeho boty nahá Jitka zasténala, pak odtáhl jí botu z břicha, řekl „to jen abys pořád jasně věděla, kdo je tvým Pánem…“ a nechal ji chvíli v klidu. Za pár minut se profesor opět postavil před žíněnku a nahou ležící Jitku přísně vyzval „Připrav se, pokračujeme!“ Jitka na něho pohlédla ze žíněnky nahoru a poslušně si přitiskla prsty na poštěváček. Profesor jí stroze odpočítal začátek onanie a Jitka si ho před ním začala rychle třít. Za chvíli se v jejím chování zase objevily zřetelné příznaky pohlavního vzrušení, zanedlouho překonala hluchou fázi a začala na žíněnce občas nadzvedávat stoupající rozkoší rozkrok vzhůru. „Až ucítíš, že se blížíš do extase, vzepneš se přede mnou s roztaženýma nohama do mostu!“ přikázal jí profesor. Poslušně onanující Jitka přikývla, zrychlila onanii a zanedlouho se začala se zakrytýma očima před pozorně přihlížejícím profesorem na žíněnce rozdrážděně škubat. Vzápětí se opřela o žíněnku roztaženýma nohama, hlesla „Už to bude, dívejte se!“, opřela se za hlavou volnou rukou a za několik okamžiků utnula onanii, zapřela se i druhou rukou, bleskově se před profesorem odevzdaně vzepnula do mostu a úplně roztáhla nohy… „Vypni břicho ještě výš!“ vykřikl profesor, „Ať vidím, jak jsi napnutá!“ Nahá Jitka vypnula břicho, spustila hlavu i s páskou přes oči dolů a bezmocně se třásla mohutným vydrážděním. „Jsi moje?“ „Jsem, můžete mně teď třeba šlehnout důtkama přes břicho…“ „To bych tady musel ty důtky mít,“ pravil profesor a rozevřel jí místo toho stydké pysky, a pak si se zájmem prohlížel její úplně rudé a mokré přirození. „Jsem vaše…“ hlesla Jitka, která cítila, jak jí profesor roztahuje rodidla a jakýmsi šestým smyslem poznala, že si ji tam zblízka pozorně prohlíží. Za chvíli jí profesor přirození zase zavřel a stroze jí přikázal „Spusť se dolů a stoupni si!“, pak jí podložil rukou záda a pomohl jí spustit se na žíněnku. Silně rozdrážděná Jitka pak vyskočila a se zavázanýma očima se vypnula před profesorem do Pozoru. „Zacvič si zase… vším, čím můžeš… jsi v tělocvičně!“ vybídl ji profesor. Nahá Jitka udělala naslepo několik rychlých hmitů rozpaženýma rukama, potom vzpažila a hmitala napnutýma rukama nad hlavou, pak začala vykopávat střídavě obě nohy dopředu a hmitala k jejich chodidlům opačnou rukou. Profesor podřepl před ni a pozoroval, jak jí přitom pomalu blednou rodidla. „Už jsi vystydla?“ zeptal se jí pak profesor. „Skoro…“ hlesla slepá Jitka. „Tak udělej ještě pár dřepů a pak si zase lehni na žíněnku!“ vyzval ji přísně profesor. Jitka udělala s rukama v bok několik pomalých dřepů, pak podřepla, naslepo nahmatala na zemi žíněnku, znova se na ni položila a roztáhla se do základní posice. „No, připrav se!“ vybídl ji profesor důrazně. Nahá Jitka si vložila roku do rozkroku a nahmátla si poštěváček. „Pozor! Tři, dva, jedna – Teď!“ odpočítal jí profesor začátek další onanie. Jitčino vzrušení za chvíli opět začalo stoupat, tím spíš, že si přitom pomáhala svými perverzními představami, a postupně se začínala roztažená před profesorem na žíněnce zase cukat zřetelným pohlavním vzrušením. Zakrátko překonala hluchou fázi a začala se před profesorem bezmocně zmítat stoupajícím rozdrážděním. Profesor se postavil nad ni, chvíli sledoval, jak se před ním svíjí ve vlnách sílící rozkoše a pak řekl „Co kdybych na tebe zase šlápl?“ „Můžete všechno…“ vyhrkla slepá Jitka, vypnula mu odevzdaně břicho a zrychlila onanii. „Počkej, posuň tu ručičku kousek stranou, ať ti o ni nezavadím…“ požádal ji profesor mírně. Jitka uvolnila břicho a posunula ruku do strany, profesor jí šlápl do břicha a silně zatlačil. Rychle onanující Jitka hlasitě zasténala, profesor ale ještě na okamžik zatlačil. Jitka vykřikla, profesor odtáhl botu a nechal ji zase nerušeně onanovat. „Teď zase uděláš přede mnou kotrmelec, vstaň a stoupni na kraj žíněnky!“ poručil jí, když uviděl, že se Jitka už pomalu začíná blížit do extase. „Ach…“ vyhrkla Jitka, s pomocí profesora neochotně vstala, postavila se se zakrytýma očima před žíněnku a začala si zase rychle třít poštěváček. „Tentokrát ti nebudu orgasmus rušit, uděláš ten kotrmelec až v okamžiku, kdy ukončíš onanii,“ řekl pak profesor. Jitčino rozdráždění ovšem poněkud pokleslo, takže zase chvilku trvalo, než se silně rozdráždila, ale zanedlouho už se začala celá bezděčně třást v očekávání nástupu předorgastické extase. Netrvalo pak dlouho a hlasitě vykřikla, vzepnula se před profesorem v krajní extasi, pak se nadechla a za několik okamžiků sebou poprvé mohutně škubla… Po několika obrovských orgastických stazích svého těla, které naplno prožívala, se nahá Jitka předklonila, rázně utnula onanii a s tělem škubajícím se mohutnými orgastickými stahy bleskově udělala před profesorem naslepo nádherný kotoul s roztaženýma nohama… Když dopadla na chodidla, s krajním sebezapřením se na opačné straně žíněnky vypnula do vzpažení a dál před profesorem rytmicky škubala vypnutým podbřiškem, na kterém byly její pomalu slábnoucí orgastické stahy jasně vidět, stejně jako na jejím břiše, prsech a konečcích prstů… „No ty jsi perfektní otrokyně!“ vyhrkl nadšeně profesor. Rozkročená Jitka se před ním se zakrytýma očima stále bezmocně cukala v prudkých stazích nádherného orgasmu a profesor sledoval, jak se přitom jeho nahé otrokyni škube nejen podbřišek, břicho a boky, ale i prsní bradavky. Stahy v Jitčině nahém těle pomalu odeznívaly, zakrátko se probrala z opojení a opět přišla k plnému vědomí.

„Byl jste se mnou spokojen?“ zeptala se najednou Jitka nesměle. „Spokojen… to je slabé slovo…“ vydechl profesor obdivně. „No, já si pořád nejsem jistá, jestli jsem ten kotrmelec udělala přesně, jak jste chtěl…“ „Naopak, máš můj plný obdiv… bylo to perfektní…“ pravil profesor. „Myslíte, že jsem opravdu dobrá otrokyně?“ „Jsi nejlepší otrokyně, jaká může být…“ prohlásil profesor, „tady v tělocvičně jsi byla skvělá, ale předtím nahoře v kabinetu… to předčasné přerušení onanie dřív než v posledním okamžiku, drzé poroučení Pánovi, aby ji dráždil, když její dráždění úmyslně přeruší, pamatuješ?“ „Ano…“ škubla sebou nahá Jitka. A profesor pokračoval „nenastavila ses mi sama k prudkému šlehu důtkama před odchodem do tělocvičny…“ „Já vím…“ hlesla smutně Jitka s převázanýma očima. „Takže máš u mě dneska už tři vroubky…“ řekl významně profesor. „Potrestáte mě?“ „Za každý přestupek musí Pán otrokyni potrestat… otroctví není chaos, kde si může otrokyně dovolit všechno…“ „Jak mě budete trestat dneska?“ zeptala se Jitka téměř nadrženě. „Teď tě tady jen párkrát pořádně seknu přes zadek,“ pravil profesor, „ale počkej tam nahoře u mne…“ Nahá Jitka se vzrušeně zachvěla, profesor si ji přitáhl za ruku k sobě a nařídil jí „Přehni se mi přes koleno!“ Jitka se mu naslepo poslušně přehnula přes koleno, vypnula zadnici a profesor ji několikrát rázně seknul rukou přes vyceněné půlky. Když se Jitka napřímila, odevzdaně vydechla „Děkuji…“ a zůstala před profesorem stát se vzrušením vztyčenými bradavkami. Profesor vstal a krátce prohlédl tělocvičnu, aby něco nezapomněl, pak odvedl Jitku se zavázanýma očima za ruku ke dveřím, odemkl, postrčil ji na chodbu, zhasl, vyšel ven a dveře tělocvičny důkladně zamkl. Pak opět chytl nahou Jitku za ruku, odvedl ji ke schodišti, před prvním schodem se zastavil, řekl „Pozor, schod!“ a když Jitka na něj opatrně našlápla, pomalu ji vedl nahou za ruku nahoru do kabinetu. Bylo skoro tři čtvrtě na devět… *** Profesor odemkl kabinet, rozsvítil a pustil nahou Jitku dovnitř, pak dveře zevnitř zase zamkl, odvedl ji se zavázanýma očima ke svému pracovnímu stolu, na který Jitka s jeho dopomocí poslušně ulehla a roztáhla se do základní posice. Profesor ji nechal roztaženou chvíli ležet a postavil na kávu, přitom se jí zeptal, zda nebude chtít také, Jitka však kávu odmítla s tím, že má spíš žízeň. Profesor tedy sáhl do lednice pro minerálku, připravil ji do sklenice a pak si slil kávu, vzal si k ruce stopky, přistoupil ke slepé Jitce, sáhl jí na poštěváček, stiskl stopky a začal ji rychle dráždit. Jitčino vzrušení začalo za chvíli zvolna, ale nezadržitelně stoupat, zanedlouho nahá Jitka překonala i s překrytýma očima hluchou fázi, a aniž by tušila, že jí profesor dobu vydražďování k orgasmu zase měří, začala sebou zakrátko opět škubat rozkoší. Profesor jí však třel poštěváček naprosto rovnoměrně, což byla pro Jitku po tolika orgasmech poměrně nuda, takže si začala se zakrytýma očima v duchu představovat, že visí úplně nahá za vzpažené ruce na kladce a dotýká se studené hliněné podlahy jen špičkami nohou, a že právě přišli její mučitelé, oznámili jí, že ji zbičují do bezvědomí a vzali si v koutě za ní připravené veliké biče… Nahá Jitka se na profesorově pracovním stole vzrušeně napnula a její rozdráždění prudce stouplo až do blízkosti extase, začala se při představě, že ji mučitelé začali ze všech sil krutě bičovat, vzrušeně škubat pod ranami bičů, za chvíli upadla do extase, ale vzpamatovala se, hlasitě vykřikla „Už!“ a za několik okamžiků se před profesorem začala divoce svíjet v dalším obrovském orgasmu… Profesor v okamžiku, kdy sebou poprvé cukla, zastavil stopky a pak vzrušeně sledoval její orgasmus, po několika úvodních stazích jejího těla ukončil dráždění a dál pozoroval, jak se před ním mimovolně škube celým nahým tělem. Když sebou Jitka docukala, profesor poodhrnul deku, vytáhl ze zásuvky zápisník a významně pravil „Víš, jak rychle jsi tentokrát byla?“ Jitka sebou překvapeně cukla, protože netušila, že jí to profesor zase měřil, a vydechla „to teda nevím…“ „Dvě minuty, padesát tři, třicet osm…“ řekl profesor, „tentokrát jsi byla velice rychlá…“ Jitka se pousmála a pomyslela si „kdybyste věděl, čím to bylo…“ Profesor si poznamenal naměřený čas do zápisníku i s nezbytnými podrobnostmi, pak zavřel zápisník do zásuvky a zeptal se Jitky „Tak chceš se napít?“ Nahá Jitka přikývla, profesor si přinesl kávu a minerálku, kávu položil na stůl vedle nahého Jitčina těla a vyzval ji „Nadzvedni se a nastav ruku!“ Jitka se na stole nadzdvihla na loket a napřáhla ruku. Profesor jí podal skleničku s minerálkou a pomalu usrkával kávu, zatímco Jitka popíjela minerálku. Když Jitka dopila, vrátila profesorovi skleničku a zase se pohodlně roztáhla na stole. Profesor rychle dopil kávu a odnesl nádobí, vrátil se, přísně si nahou Jitku změřil a vyzval ji „Tak se zase připrav! Musíme ještě pořádně trénovat kundičku… a nakonec mám pro ni překvapení…“ Nahá Jitka si poslušně přitiskla prsty na poštěváček a vzrušeně se vypnula v očekávání povelů. Profesor jí pomalu odpočítal začátek onanie a Jitka si začala znova usilovně třít poštěváček. Její pohlavní vzrušení pozvolna stoupalo; profesor ji pozorně sledoval a občas jí rukou přidražďoval bradavky. Jitka za chvíli překonala po určitém úsilí hluchou fázi a začala se opět cukat přibývající rozkoší. Netrvalo dlouho a začala se znova celá třást; profesor viděl, že se zase začíná pozvolna přibližovat do předorgastické extase.

Náhle sebou Jitka prudce škubla a začala se svíjet se zakrytýma očima na stole před profesorem v prudké extasi. „Vztyk!“ zavelel jí rázně profesor, a Jitka bleskově utnula onanii a naslepo seskočila ze stolu. „Zacvič si zase trošku!“ vybídl ji stroze profesor. Jitka silně zvlhla v rodidlech, zřejmě díky profesorovým nemilosrdným povelům, a začala před ním nahá naslepo cvičit prostná jako při rozcvičce v tělocviku; jenže při hodině tělocviku jí tak nádherně nestály prsní bradavky. Když se během cvičení široce rozkročila a začala hmitat rukama ke špičkám chodidel, profesor ji náhle zastavil přísným příkazem „Narovnej se takhle hezky rozkročená a zase se připrav!“ Nahá Jitka se vstoje rozkročmo vzepnula a odevzdaně si znova přitiskla prsty na poštěváček. „Jsi ještě vzrušená?“ zeptal se jí stroze profesor. „Tak středně…“ vydechla rozkročená Jitka s prsty na poštěváčku. Profesor si připravil na stůl misku s ledovou vodou a žínku, potom stojící Jitce zavelel „Pozor!“ a odpočítal jí začátek další onanie. Nahá Jitka začala před profesorem okamžitě onanovat a zanedlouho se v jejích reakcích opět objevily zřetelné projevy stoupajícího vzrušení, občas jí projel nahým tělem mimovolní rozdrážděný stah, který se naslepo onanující Jitka snažila dávat pokaždé profesorovi celým tělem jasně najevo. Po určité době se jakoby zarazila a bylo vidět, že namáhavě překonává hluchou fázi, pak ji ale překonala a dávala své již rychle vzrůstající rozdráždění profesorovi viditelně najevo. Profesor jí ale najednou poručil „Klekni si k tomu!“ Jitka na okamžik přerušila tření poštěváčku a neobratně si pomalu klekala; profesor ji však rázně napomenul „Já jsem myslel bleskem! Ty si klekáš jako stará bába! Jako otrokyně musíš doslova padnout na kolena, i s prstem na poštěváčku, aniž bys přerušila onanii, i když se přitom asi uhodíš!“ Jitka si stoupla a začala si rozkročená znova naslepo mnout prsty poštěváček. „Další přestupek, flákáš to!“ prohlásil profesor nemilosrdně, a vzápětí jí opět zavelel „Kleknout!“ A nahá Jitka bleskově padla před sebe na kolena bez sebemenšího přerušení onanie. „Uhodila ses?“ zeptal se jí zvědavě profesor. „Trošku…“ hlesla rychle onanující Jitka, „to nic… to přejde…“ „To je taky důvod, proč musejí otrokyně takto padat před Pánem na kolena…“ pravil významně profesor. „Promiňte… já se polepším…“ vydechla Jitka pokorně uprostřed onanie. „To máš jedno, trest tě stejně nemine…“ odsekl stroze profesor a Jitka výrazně zrychlila onanii. „Přidražďuj si i prsní bradavky, ať si je náležitě rozehřeješ!“ poručil jí profesor vzápětí. Nahá Jitka si začala volnou rukou mnout bradavky, ale profesor na ni vzápětí vykřikl „A rozkroč se pořádně!“, přistoupil k ní a začal ji osahávat po těle, přitom si ji zblízka prohlížel a občas obcházel. Jitka se široce rozkročila a vkleče pod jeho nohama dál poslušně onanovala. „Půjč mi ty bradavky!“ vyhrkl najednou profesor, a když je Jitka pustila, začal jí vztyčené bradavky silně tisknout prsty, až prudkou bolestí občas zoufale zakřičela. Za chvilku profesor její bradavky pustil, poodstoupil a sledoval, jak Jitčino vzrušení začíná pomalu zase stoupat. Jitka si zanedlouho začala opět mnout prsní bradavky, ale bylo to jejich po předchozím promučení tak bolestivé, že toho za chvilku raději zase nechala. Profesor mezitím důkladně nabral do připravené froté žínky ledovou vodu z misky. Nahá Jitka zatím intenzivně onanovala a její vydráždění plynule stoupalo. „Tak hezky zase až do posledního okamžiku…“ připomněl jí profesor a připravil si misku ledové vody s žínkou na stůl vedle nic netušící onanující Jitky. Za chvíli sebou začala Jitka před ním na stole rozdrážděně škubat a profesor viděl, že se začíná pozvolna blížit do předorgastické extase. Protože neměla v důsledku jejich předchozího zmučení úplně vztyčené bradavky, sáhl jí na ně a oběma rukama jí je začal usilovně zpracovávat. Nahá Jitka se pod jeho rukama začala bolestí v prsech zoufale škubat, ale přitom prudce zvlhla a bradavky se jí nádherně vztyčily. Profesor jí je pro jistotu zpracovával dál a Jitka si přitom dál vkleče rychle třela poštěváček; mírná bolest v prsech jí viditelně zvyšovala rozkoš. Chvilku sice ještě trvalo, než sebou najednou prudce škubla, vykřikla „Už!“ a začala se celá bezmocně třást. Profesor jí pustil bradavky a vytáhl z misky žínku plnou ledové vody, Jitka mezitím dospěla do onoho posledního okamžiku před „spouštěcí bod“, s hlasitým výkřikem rázně utnula onanii, hodila ruce nad hlavu a vypnula prsa. Profesor jí okamžitě vší silou přitiskl ledovou žínku na prs se vztyčenou bradavkou a Jitka zděšeně vykřikla; profesor jí však přitiskl žínku na prs ještě silněji a vymáčkl tím ze žínky veškerou ledovou vodu, která pak Jitce stékala za jejího bezmocného křiku dolů po břiše a podbřišek, pár kapek jí dokonce ukáplo z chloupků na stůl. Profesor žínku odtáhl, namočil ji znova do ledové vody a nečekaně ji prudce přitiskl Jitce na druhý prs. Nahá Jitka opět zoufale vykřikla, profesor jí žínku zase na prs silně přirazil a díval se, jak jí ledová voda stéká po břiše dolů a kape jí z chloupků na stůl… Než stačila studená voda z Jitčina nahého těla okapat, profesor jí stroze přikázal, aby si lehla na studenou podlahu a roztáhla se před ním do základní posice. Jitka si s ještě zřetelnými kapkami na břiše namáhavě položila na zem a poslušně se rozevřela vstříc profesorovi. „Jsi ještě vzrušená?“ položil jí profesor obligátní otázku. „Už skoro ne, ale ta voda mne na břiše strašně studí…“ „To nic, ona ti za chvíli uschne…“ „Nebo mně ji můžete setřít botou,“ navrhla vzrušeně Jitka.

Profesor se na ni se zájmem podíval, protože se mu taková vlastní iniciativa jeho otrokyně líbila, vyzval ji „Tak se připrav…“, nahá Jitka se před ním na zemi oddaně napnula, přitiskla si naslepo prsty na poštěváček, vypnula mokré břicho a profesor jí vzápětí hlasitě odpočítal začátek další onanie. Úplně rozevřená Jitka si začala před profesorem na zemi bleskově třít prsty poštěváček a za chvilku se u ní opět objevily první známky pohlavního vzrušení. Profesor přitom se zájmem díval na její lesknoucí se břicho. Kapičky jí ale občas stékaly přes boky dolů na podlahu. „Pokud nějak můžeš, snaž se, ať ti zůstane nějaká voda na břiše…“ řekl profesor, „moc ho nevypínej, ať mám co stírat tou botou…“ Za chvíli poslušně onanující Jitka překonala hluchou fázi a začala sebou roztažená na zemi rozdrážděně škubat. „Poodtáhni zase ruku stranou,“ vybídl ji profesor a šlápl jí na břicho. Nahá Jitka sebou cukla, profesor mírně přitlačil a stíral jí podrážkou z břicha zbývající vodu, ale spíš ji roztíral, takže za chvíli přešlápl a otíral jí břicho druhou nohou. Jitka přitom náruživě onanovala, bylo znát, že jí to je docela příjemné a její rozdráždění rychle vzrůstalo. Profesor ještě několikrát vystřídal boty, a když uznal, že je Jitčino břicho úplně suché, odstoupil. „Děkuji…“ hlesla Jitka, vzrušeně vypnula břicho a zrychlila tření poštěváčku. „Tak zase hezky až do posledního okamžiku před první stah!“ nařídil jí profesor, „pak se přede mnou bleskově vzepneš na zemi do mostu a nastavíš mi kundičku!“ a sáhl si do kapsičky košile pro pinsetu. Nic netušící Jitka se zakrytýma očima si usilovně kmitala prsty přes poštěváček a její rozdráždění rychle stoupalo. Profesor se postavil přímo k jejím roztaženým nohám a upřeně pozoroval, jak se Jitka pozvolna blíží do extase. Za chvíli sebou nahá Jitka na zemi prudce škubla, s hlasitým výkřikem „Už!“ rozhodila nohy, nadzdvihla rozkrok, zapřela se chodidly o podlahu a začala se v prudké extasi celá třást; za několik okamžiků rázně utnula onanii, hodila ruce za hlavu, zapřela se, poslušně vyhodila své nahé tělo do perfektního mostu a s úplně vyceněným přirozením ještě stačila hlesnout „jsem vaše…“, profesor okamžitě uchopil do čelistí pinsety tři tmavé chloupky těsně nad jejím naběhlým poštěváčkem a bleskově jí je nemilosrdně rázně vytrhl. Krajně vydrážděná Jitka v mostu hlasitě zakřičela a bezmocně sebou škubla. Profesor si přiložil pinsetu k očím a opatrně z ní vytáhl její krásně nakadeřené chloupky, zblízka si je prohlédl, pak je uložil do malé průhledné plexisklové dozičky, ve které kdysi měl barevné tuhy do patentní tužky, a zatímco se nahá Jitka se zakrytýma očima svíjela na podlaze krajní rozkoší a bezmocně škubala rozevřeným rozkrokem, napsal na malou nálepku „JITKA“, nalepil ji na dozičku a odložil ji vedle na stolek. Pak pohlédl na před ním na zemi roztaženou Jitku a rázně vykřikl „Vztyk!“ Nahá Jitka se zakrytýma očima se namáhavě zvedla a vypnula se před ním do Pozoru se vzpaženýma rukama. Profesor jí vzal do prstů vztyčené bradavky a silně jí je stiskl, aby tak aspoň trochu srazil její vzrušení, a potom jí pomalu sejmul pásku z očí. Jitka opět zamžourala očima, protože ji oslnilo prudké světlo, bradavky prsů jí ale pořád vzrušeně stály; občas sebou před ním vstoje ještě cukla. Profesor si podal sadu dřevěných prádelních kolíčků, přistoupil ke vzrušené Jitce a s pohledem do jejích očí jí pomalu upnul kolíčky na obě vztyčené bradavky zduřelých prsů. Jitka při připevňování kolíčků na svá prsa opět hlasitě křičela, ale za chvilku si zvykla a už se jen bolestí třásla. „Lehni si zase na stůl a roztáhni se mi!“ poručil jí přísně profesor. Nahá Jitka ulehla na stůl do základní posice a poslušně roztáhla nohy, profesor přistoupil a jemně ji přejížděl dlaní po břiše, pak jí pomalu sjel rukou přes podbřišek mezi nohy a začal jí dráždit poštěváček. Jitka však byla ještě trochu vzrušená, takže začala svou stoupající rozkoš dávat profesorovi jasně najevo, vědomě mu celým tělem zdůrazňovala občasné mimovolní stahy a občas mu pohlédla oddaně do očí. Když zanedlouho překonala hluchou fázi, začal jí profesor hladit volnou rukou po břiše, potom jí zajížděl až do podbřišku a silně jí tam vtlačoval prsty ve snaze nahmátnout jí dělohu a zjistit, zda už se jí náležitě nalévá krví a tvrdne, ovšem místo toho jí stlačoval spíš močový měchýř, takže se Jitce chtělo spíš čurat. Mírná bolest, kterou jí přitom působil, Jitku docela vzrušovala a její rozdráždění rychle stoupalo. Za chvíli se na stole začala rozdrážděně škubat a občas bezděčně pohlédla na profesora, který její rozkoš jasně viděl i v široce rozevřených očích. Profesor zrychlil její dráždění, a jakmile zjistil, že se nahá Jitka začíná blížit do předorgastické extase, připravil si na stůl vedle ní misku s ledovou vodou a žínku, pak chviličku počkal, až sebou prudce vydrážděná Jitka škubne, rázně ucukl rukou, bleskově sáhl do misky pro žínku a nemilosrdně ji zatlačil Jitce do rozdrážděného přirození. Krajně rozdrážděná Jitka samozřejmě zděšeně vykřikla a začala se před ním na stole zoufale svíjet, ale profesor jí žínku přitlačil do rýhy mezi rozevřené stydké pysky ještě silněji a snažil se z ní vymáčknout veškerou vodu, která pak Jitce stékala spolu s milostnou rosou přes hrázku dolů na stůl, za několik okamžiků však žínku odtáhl, opět ji namočil do ledové vody a bleskově ji přitiskl Jitce na prokrvený podbřišek. Jitka znova vyděšeně vykřikla, a profesor jí se zjevným požitkem vymačkal ze žínky do podbřišku vodu, pak ji zase odtáhl a za téměř nepřetržitého zoufalého křiku roztažené Jitky jí nemilosrdně přikládal žínku plnou ledové vody na vnitřní strany rozevřených stehen, na břicho, na boky, do obou podpažních jamek, pak zase do rodidel, potom jí důkladně omyl ledovou žínkou slabiny a vše zakončil posledním mohutným zatlačením ledové žínky mezi její stydké pysky do už jen růžové Jitčiny stydké rýhy. Její rozdráždění totiž mezitím pochopitelně úplně opadlo. Profesor odtáhl žínku z Jitčiných rodidel, hodil ji do misky, postavil misku vedle na stolek a zeptal se „Užila sis?“ Jitka se kupodivu slastně protáhla a vyrazila „Třeba na přirození jsem už na bolest docela zvyklá, ale v těch podpažních jamkách to bylo příšerné…“ Profesor se na ni udiveně podíval. „Ale strašně mně to vzrušilo…“ zaškubala sebou oddaně roztažená Jitka.

„No tak se ti tam budu věnovat víc,“ řekl profesor, „pro požitek své otrokyně udělám všechno…“ „Jste na mně moc hodný…“ hlesla Jitka. Profesor si vzal do ruky několik prádelních kolíčků a přísně rozevřené Jitce zavelel „Pořádně se roztáhni a nastav mi kundičku!“ Nahá Jitka široce rozhodila nohy, nadzvedla rozkrok a vycenila mu své přirození. Profesor jí pevně připevnil do rodidel prádelní kolíčky, dva na každý stydký pysk v úrovni poševního vchodu, dva těsně nad ním vedle cukajícího se otvoru močové trubice, dva na malé stydké pysky poblíž poštěváčku a poslední jí pevně upnul na hrázku, poslušně roztažená Jitka se přitom bolestí cukala a hlasitě sténala. Pak si vzal profesor fotoaparát, několikrát jí vyfotil rodidla s připevněnými kolíčky a potom ji ještě párkrát vyfotil celou, tak aby byly jasně vidět kolíčky i na jejích prsech. Když odložil fotoaparát, sáhl Jitce na poštěváček a začal jí ho rychle třít prsty. Jitka sice sebou bolestí v rodidlech chvíli ještě škubala, ale pak si na ni zvykla a začala se před profesorem zase vzrušeně chvět stoupající rozkoší. Pohlavní vzrušení ji postupně ovládlo, takže za chvilku na kolíčky úplně zapomněla, bez problémů překonala hluchou fázi a začala sebou před profesorem na stole zřetelně cukat silným rozdrážděním. „Cítíš ještě ty kolíčky?“ zeptal se jí za chvilku profesor a vzal si do volné ruky důtky. „Ne, už mi otrnulo…“ hlesla rozdrážděná Jitka, „už jsem si na ně úplně zvykla…“ „Ani ty, co máš těsně u poštěváčku?“ zeptal se udiveně profesor. „No tak ty ještě trochu cítím… ale je mi to docela příjemné,“ vydechla Jitka. „Ještě řekni, že ti to zvyšuje rozkoš!“ vyrazil profesor. „To bych jinak asi nebyla správná otrokyně…“ prohlásila vzrušeně nahá Jitka. Profesor beze slova zrychlil dráždění a její rozkoš dál rychle vzrůstala. Profesor však za chvilku napřáhl důtky, a když Jitka hrůzou vytřeštila oči, rázně utnul tření jejího poštěváčku, vykřikl „Napni se!“ a bleskově Jitku prudce šlehl přes poslušně vypnuté břicho, až se jí kolíčky na prsech zatřásly. „Au!“ vykřikla zděšeně nahá Jitka a její vzrušení výrazně opadlo; ale přesto vzápětí ucítila, že zvlhla v rozkroku. „Nechceš si to teď s těmi kolíčky chvilku dělat sama?“ pravil profesor, když se Jitka zase uklidnila. „Ale já jsem ještě dost vzrušená…“ „Nevadí, jenom chvilku, já si tě přitom budu fotografovat,“ prohlásil profesor, „tak nanejvýš do extase a dávej pozor, abys nebyla hotová…“ „Dobře…“ přikývla Jitka, přitiskla si prsty na poštěváček a vzrušeně se před profesorem na stole vypnula. Profesor jí odpočítal začátek onanie a vzal si do ruky fotoaparát. „Ale já nejsem učesaná…“ vydechla Jitka. „To nevadí, aspoň je dobře znát tvoje rozkoš,“ mávl profesor rukou a namířil na ni fotoaparát. „Já bych chtěla být někdy jako rituální nahá oběť,“ zasnila se roztažená nahá Jitka, kterou si profesor s kolíčky na prsech a v přirození ze všech stran vzrušeně fotografoval, „která je ve slavnostní atmosféře silně osvětlená obřadně, dlouho a pomalu krutě mučená na nejintimnějších místech těla, nádherně upravená, učesaná, namalovaná, nalíčená, s drahými náušnicemi, náhrdelníkem, šperky, náramky na rukou, na nohou a v příšerných bolestech pozvolna upadá před spoustou vzrušeně přihlížejících mužů do bezvědomí…“ „To by se ti pak měli všichni postupně ještě vystříkat na břicho…“ odložil profesor na chvilku fotoaparát. „Ale o tom bych už v bezvědomí nevěděla…“ vydechla už prudce rozdrážděná Jitka, kterou její fantasie nesmírně vzrušila. Třela si přitom poštěváček s takovou vehemencí, že se jí zřetelně pohybovaly kolíčky na prsech a malých stydkých pyscích, což ji příjemně pobolívalo… Profesor dofotil film, takže odložil fotoaparát a sáhl po připravené větší skleněné baňce s poměrně úzkým hrdlem, pohlédl na Jitku, a když viděl, že se už zjevně začíná blížit do extase, stroze jí přikázal „Připrav se! Jakmile upadneš do extase, okamžitě utneš onanii, bleskově seskočíš ze stolu a začneš čurat!“ a významně jí ukázal baňku. Mohutně rozdrážděná Jitka přikývla, za chvilku sebou škubla, vykřikla „Už!“, rázně utnula onanii a vydrážděná na nejvyšší míru poslušně seskočila ze stolu, s kolíčky na prsech a v přirození se široce rozkročila, nastavila rozkrok nad baňku, kterou jí profesor držel před rozkrokem, a když jí profesor volnou rukou tahem za kolíčky na velkých stydkých pyscích úplně roztáhl rodidla, okamžitě vystříkla bez nejmenšího studu moč… Profesor se sklonil a uviděl, že se jí přitom viditelně roztáhl močový otvor. Když poslušně rozkročená Jitka dočurala, vydechla „Docela se mi to taky začíná líbit… už se před vámi přitom vůbec nestydím…“ „To je přece tvoje povinnost jako otrokyně,“ pravil profesor, „i kdyby ses styděla, a poručil jí „Vykapej se!“ Nahá Jitka párkrát krátce ustříkla a pak řekla „Už jsem prázdná…“ „Tys tam toho zase už měla,“ pravil profesor a pozvedl plnou baňku k očím. „To víte, od šesti hodin se mi tam toho už zase dost udělalo…“ hlesla Jitka téměř omluvně. „Tak se ještě rozcvič!“ vybídl ji profesor a odložil baňku plnou její teplé moči na stolek. Nahá Jitka před ním začala i s kolíčky cvičit obvyklá prostná a občas vyhazovala vysoko i nohy, ovšem přitom jí odpadl z jednoho stydkého pysku a za chvilku i z hrázky kolíček. Trochu ji to zabolelo, jak předtím silně zmačknutá citlivá intimní místa jejího těla postupně přicházela k sobě. „Pojď ke mně, já ti je už sundám všechny!“ zastavil profesor najednou rázně Jitku, právě když se chystala před ním udělat jako obvykle několik pomalých dřepů. Nahá Jitka se odevzdaně postavila před profesora, který jí poručil „Vzpaž a vypni se!“ a pak jí začal pomalu snímat kolíčky, nejprve z velkého stydkého pysku, což nebylo ještě tak nejhorší, ale potom i z obou malých stydkých pysků.

Roztažená Jitka zoufale vykřikla hroznou bolestí, protože zdeformované stydké pysky se jí začaly narovnávat a začala jí do nich opět proudit krev. Nakonec jí profesor postupně stáhnul, nikoliv odepnul, kolíčky z obou prsních bradavek, které měla také naprosto zdeformované; nahá Jitka se na stole bezmocně vzepnula a s otevřenými ústy nahlas souvisle křičela, protože se na nich nemohla ani pohladit. Profesor jí pak pevně uchopil za vzpažené ruce a se zájmem pozoroval, jak bradavky nehybně vypnuté Jitky pozvolna nabývají původní podobu a přicházejí k sobě. Jitka se za chvíli uklidnila, profesor jí pustil ruce a opět se jí otázal „Tak co, jsi ještě vzrušená?“ „Ne, to už opravdu vůbec ne,“ pravila nahá Jitka upřímně. Profesor ji hezky pohladil po úplně prokrvených, už zase dráždivě vztyčených bradavkách a vyzval ji „Postav se zase přede mne a připrav se! Budeš přede mnou dnes naposledy hezky onanovat…“ Jitka poodstoupila o pár kroků dozadu, rozkročila se a přitiskla si prsty na poštěváček. Profesor jí hlasitě odpočítal začátek onanie a Jitka si před ním začala přes poštěváček rychle kmitat prsty. Za chvíli se na ní objevily první známky pohlavního vzrušení, které se Jitka snažila dávat profesorovi jasně najevo, občas jí projel celým nahým tělem mimovolní rozdrážděný stah a její vzrušení zase pozvolna stoupalo. „Zase pomalu až do posledního okamžiku před orgasmus!“ upozornil ji přísně profesor. Nahá Jitka uprostřed usilovné onanie přikývla, najednou však upadla do hluché fáze, kterou se jí tentokrát dlouho nedařilo překonat, když se jí to ale nakonec podařilo, oddaně se na profesora mile usmála, napnula se a začala se poddávat znova svému rychle vzrůstajícímu pohlavnímu vzrušení. „Dokázala bys přede mnou vyskakovat během onanie úplně roztažená vzhůru?“ zeptal se jí najednou profesor. „Vy si na mne vymýšlíte pořád lepší věci…“ vyhrkla náruživě onanující Jitka, zvlhla a její rozkoš prudce stoupla, „snad ano… pokusím se, když to budete chtít…“ „Musím se o tebe přece starat, abys byla jako moje otrokyně úplně spokojená….“ prohlásil profesor. „Vy máte snad nekonečnou fantasii…“ hlesla onanující Jitka. „To uvidíš za chvíli, až tě začnu zase mučit…“ řekl významně profesor. Nahá Jitka na něho vystrašeně pohlédla, zvlhla a zrychlila onanii. „To víš, často na tebe myslím, hlavně večer, když zavřu před usnutím oči… a to mně pak napadají věci… když tě vidím nahou před očima…“ „Já si vás taky… často si představuju… co se mnou děláte…“ vyrážela vzrušeně stále rychleji onanující Jitka a svíjela se před profesorem ve vlnách prudké rozkoše. „Někdy bychom si o tom měli popovídat, jestli jsou ty naše představy a fantasie stejné… nebo aspoň podobné…“ Jitku tento rozhovor strašně vzrušoval, takže se najednou začal rozdrážděním celá třást a bylo vidět, že se začíná pozvolna blížit do extase. „Tak se připrav, začneš za chvilku vyskakovat…“ vybídl ji za chvilku přísně profesor. Jitka náhle mohutnou rozkoší vytřeštila oči a profesor poznal, že každou chvíli upadne do extase. „Vyskoč!“ vykřikl na krajně rozdrážděnou Jitku. Nahá Jitka uprostřed intensivní onanie podřepla, odrazila se a vylétla s prstem na poštěváčku s roztaženýma nohama vzhůru, ale ještě než dopadla, profesor na ni znova hlasitě zakřičel „Skákej pořád a přitom onanuj!“ Krajně vydrážděná Jitka začala v kratičkých intervalech vyskakovat, snažila se pokaždé vyskočit co nejvýš a přitom si dráždit poštěváček; kupodivu se jí to docela dařilo, ale její rozdráždění se zastavilo. Profesor si připravil důtky a pak Jitce poručil, aby přestala vyskakovat a pokračovala v onanii. Její rozkoš ovšem kupodivu moc nepoklesla a tak se s očima upřenýma před sebe začala zakrátko znova blížit do extase. „Pozor! Až do posledního okamžiku!“ připomněl jí profesor a pak jí přikázal „až bleskově utneš onanii, začneš zase vyskakovat vysoko vzhůru… tentokrát do vzpažení s rukama nad hlavou a pokaždé mi přitom vypneš břicho!“ Nahá Jitka začala prudce trhat rozkrokem, najednou vykřikla „Už!“ a celá se třásla v v obrovské extasi, která ji úplně ovládla, v posledním okamžiku před prvním stahem těla bleskem utnula onanii. Profesor napřáhl důtky, Jitka hodila ruce nad hlavu a začala krajně vydrážděná se vzpaženýma rukama odevzdaně vyskakovat vysoko vzhůru, profesor ji pokaždé prudce šlehl důtkama přes vypnuté břicho, potom i přes podbřišek. Protože ji zasáhl vždy, když se v nejvyšším bodě výskoku na okamžik zastavila, zakřičela nesmírnou bolestí až během pádu dolů, ale pak se zase oddaně odrazila a znova nabídla profesorovi nahé tělo k dalšímu prudkému šlehu. Když už měla Jitka po rasantních šlezích břicho i podbřišek plné krvavých šrámů, začal ji profesor při dalších výskocích šlehat do prsů, jednou se mu podařilo zasáhnout přímo její bradavku a Jitka doslova příšerně zakřičela, na druhém prsu se mu však podařilo šlehnout ji pouze přes zduřelý dvorec. Jitka však už byla udýchaná, přestože při vyskakování zhluboka dýchala úplně otevřenou pusou a zoufale hleděla široce rozevřenýma očima na profesora. Při posledních Jitčiných výskocích ji profesor šlehal nahou přímo do přirození, dokonce si k tomu před ní dřepl, a pak ji bil důtkama do rozkroku ze všech sil. „Roztahuj pořádně nohy, ať se ti tam trefím!“ křičel na ni jako smyslů zbavený. Jitka při každém výskoku úplně roztahovala nohy, aby se jí mohl profesor co nejlépe strefit mezi stydké pysky do stydké rýhy, ovšem už mlela z posledního, s vytřeštěnýma očima namáhavě dýchala úplně otevřenou pusou, a když ji profesor potřetí zasáhl přímo do hlavičky poštěváčku, zoufale zařvala a bezmocně se zhroutila na zem pod jeho nohy, a tam zhluboka oddechovala. Profesor odložil důtky a okamžitě na ni rázně vykřikl „Vztyk!“ Vysílená Jitka se pomalu zvedla ze země a vypnula se před ním opět do výponu s rukama nad hlavou.

Profesor jí prohmátl stále vztyčené prsní bradavky a rozčileně vyhrkl „Tak ty jsi už úplně vyčerpaná, jo?“ „Už nemůžu, pane profesore…“ vydechla bezmocně nahá Jitka a dál zhluboka dýchala otevřenou pusou. „Tak já ti pomůžu,“ prohlásil rázně profesor, „probudím tě, a uvidíš, co teď ještě dokážeš!“ Jitka přitom strachy zvlhla mezi nohama, probrala se a hluboce se nadechla. Profesor vzal misku se studenou vodou, vytáhl z ní žínku, namočil si prsty, poručil Jitce „vypni se a ani se nehni!“ a stříkl na její vypnuté nahé tělo studenou vodu. Jitka se bezmocně zatřásla. Profesor si znova namořil prsty a začal ji postřikovat ledovou vodou, přitom ji obcházel a kropil jí tělo i zezadu; třesoucí se nahá Jitka poslušně držela a drkotala zuby. Profesor si vzal žínku a začal jí studenou vodou postupně omývat prsa, břicho a podbřišek, a Jitka sebou přitom zoufale škubala. „Už jsi probuzená?“ zeptal se jí pak profesor. „Ano… už jsem vám zase k službám…“ vyrazila Jitka poslušně. „Tak se teď omývej sama!“ vybídl ji profesor a podal jí žínku plnou ledové vody. Nahá Jitka si odevzdaně přiložila žínku na břicho nad pupek a opět se zděšeně zatřásla. „Jsi moje otrokyně?“ změřil si ji pohledem přísně profesor. „Jsem…“ hlesla Jitka oddaně. „Tak si tu žínku pořádně přitlač a hezky si přede mnou omývej celé břicho!“ vybídl ji profesor netrpělivě. Jitka zatnula zuby, přitiskla si žínku na břicho, až z ní vyteklo pár kapek a stékaly jí po těle dolů, a pak si začala poslušně omývat vypnuté břicho. „Ukaž!“ napřáhl profesor ruku, když si před ním břicho pořádně otřela ledovou vodou, namočil žínku znova a pak ji podal Jitce „A teď obě prsíčka!“ Jitka si před ním poslušně omyla oba prsy, jejich bradavky se jí chladem nádherně vztyčily. Profesor si všiml kapiček, co jí zůstaly stát na hrotech jejích vztyčených bradavek a uznale pokýval hlavou „No vidíš, jak ti to sluší… jsi nádherná…“ Jitka mu znova vrátila žínku, profesor ji opět důkladně namočil ve studené vodě, podal ji Jitce, která si pak před ním takto odevzdaně omývala postupně podbřišek, stydké pysky a slabiny, pak zezadu obě půlky zadnice včetně rýhy pod nimi, nakonec si poslušně rozevřela přirození a podle pokynů profesora si přitiskla ledovou žínku přímo mezi stydké pysky, pak s ní ještě prudce trhla a vymáčkla si z ní veškerou ledovou vodu do kundičky. „Teď se ještě přede mnou celá postříkej!“ poručil jí profesor, když mu naposled vrátila žínku a nastavil jí misku. Jitka si několikrát za sebou oddaně postříkala rukou celé nahé tělo, ale to už jí nebylo tak nepříjemné, protože usychala jen velmi pomalu a byla tedy ještě úplně mokrá. Profesor však najednou vykřikl „Lehni si na stůl a roztáhni se!“ Nahá Jitka si bleskově lehla ještě úplně mokrá na stůl, roztáhla nohy a vycenila na profesora přirození. Profesor přistoupil, vzal si do prstů Jitčin poštěváček, povytáhl jí ho vzhůru a zblízka si pozorně prohlížel jeho velkou hlavičku. Jitka poslušně držela, a protože byla pořád úplně mokrá, začala se třást zimou. „Ty máš opravdu nádherného toho frajtra…“ pochválil jí ho profesor. „Jakého frajtra? Takové výrazy sem přece nepatří…“ ohradila se okamžitě Jitka a stáhla se. „To byla jen taková legrace,“ usmál se profesor, znova jí povytáhl poštěváček a začal jí ho opatrně hladit prstem volné ruky po naběhlé hlavičce. Nahá Jitka vydechla rozkoší. Vzápětí ji profesor poštěváček pustil a začal ji na něm rychle dráždit, hlavička poštěváčku se pod prsty profesora postupně zvětšovala ještě víc a profesor zakrátko ucítil, že jí klitoris už úplně zduřel. Jitka se mezitím také docela vzrušila, a když profesor náhle ucukl rukou, začala rozdrážděně těkat očima upřenýma po stropu. Profesor uviděl, že se Jitčin poštěváček krásně vytyčil a jeho hlavička jí trčí mezi stydkými pysky vzrušeně ven. Podebral si ji tedy znova prsty a povytáhl ven, vzal si prádelní kolíček a opatrně ho nasadil Jitce co nejpevněji na hlavičku naběhlého poštěváčku. Když povolil stisk, nahá Jitka zděšeně vykřikla nesmírnou bolestí… Kolíček trčel Jitce ven z přirození přesně v ose poštěváčku jako jakési perverzně zvrácené prodloužení jeho hlavičky. „Jsi otrokyně?“ zeptal se jí už téměř obligátně profesor. „Ano, jsem…“ hlesla Jitka uprostřed bezmocného svíjení, náhle ucítila, že zase zvlhla, ale sténala dál. Profesor si vzal do ruky kovovou drátěnku na nádobí a nastavil ji Jitce k očím „podívej, co jsem si na tebe přinesl…“ Rozevřená Jitka hrůzou vytřeštila oči. Profesor jí volnou rukou rozevřel stydké pysky, přiložil jí drátěnku na jemnou kůžičku stydké rýhy a vzápětí jí ostrou kovovou drátěnku silně zatlačil do rodidel. Nahá Jitka prudkou bolestí nadskočila v rozkroku a hlasitě zařvala, profesor jí však drátěnku nemilosrdně zatlačil do přirození ještě silněji. „Drž! Ať se ti tam ta drátěnka nepohne, nebo tě tam rozdrásá až do krve!“ vykřikl profesor a přitlačil. A zatímco se roztažená Jitka před ním na stole bezmocně svíjela a strašně křičela, střídavě vtlačení drátěnky do jejích rodidel povoloval a pak zase náhle prudce přitlačil. Jitka přitom létala rozkrokem nahoru a dolů a křičela nesmírnou bolestí. Profesor mučil Jitku kovovou drátěnkou vcelku dlouho a dbal, aby jí s ní v rodidlech sebeméně nepohnul, během mučení hladké růžové plošky mezi malými stydkými pysky těsně pod poštěváčkem se snažil nezavadit o kolíček, který jí stále trčel upnutý na hlavičce klitorisu a se zájmem pozoroval, jak nahá Jitka uprostřed zoufalých výkřiků v přirození nádherně vlhne. „Já věřím, že bych byla hotová i na mučidlech… uprostřed příšerně bolestivého mučení…“ vydechla Jitka s úplně mokrou kundičkou, když profesor drátěnku na okamžik povolil. „Ty jsi holt moje malá opravdová otrokyňka…“ pohladil profesor s úsměvem po rozevřené kundičce a vzápětí jí do ní opět vší silou přitlačil drátěnku.

Když drátěnku asi po minutě Jitčina nevýslovného utrpení odložil, optal se jí „Tak co užila sis?“ Jitka přikývla „já vás tak strašně potřebuju…“ Profesor se pak Jitce opět sklonil k rozkroku a vyzval ji „Vypni mi ji, ať ti můžu odepnout i ten kolíček!“ „Ale opatrně, pane profesore, už mě to tam hrozně bolí…“ vydechla Jitka a poslušně nadzvedla rozkrok. Profesor si rozevřel její rodidla, a když Jitce s citem pomalu odepínal kolíček z poštěváčku, všiml si, že je mezi pysky úplně mokrá; a když jí kolíček odepnul, zjistil, že má hlavičku poštěváčku neuvěřitelně zdeformovanou. „Ukaž, tohle jsem zrovna nechtěl…“ vydechl profesor vyděšeně a začal si hlavičku zblízka důkladně prohlížet, ovšem už během prohlídky se jí hlavička začínala zvolna vracet do původní podoby. „Doufám, že si dneska ještě vystříkneš…“ pravil ustaraně, „musíme ho teď nechat ještě chvíli v klidu…“ „Já si myslím, že to tak hrozné nebude a že se mi za chvilku spraví…“ usmála se Jitka, „já jsem se totiž na něm už párkrát mučila a někdy pak vypadal podobně…“ „To musíš být opravdu pořádná masochistka…“ pokýval hlavou překvapeně profesor. „A copak nevidíte, že jsem?“ vyhrkla Jitka, „pomalu abych vás do svého mučení nutila…“ „Tak si teď na chvíli lehni a hezky se mi roztáhni!“ přerušil ji profesor, „nechceš se napít?“ Nahá Jitka přikývla a profesor jí opatrně podal skleničku minerálky. Jitka se otočila na lokty a pomalu se napila, potom mu vrátila prázdnou skleničku a pohodlně se roztáhla do posice s rukama pod hlavou. „Jsi moc krásná,“ pochválil ji profesor a spokojeně si ji nahou prohlížel, přitom ji občas pohladil po břiše. „I s těmi krvavými šrámy?“ optala se Jitka nevěřícně. „I s tím zničeným poštěváčkem,“ usmál se profesor a pohladil ji po vlasech. „Mohl byste se podívat, jestli se mi už vzpamatoval…“ řekla za chvíli Jitka, „nějak mi v něm už zase cuká…“ Profesor jí zase rozevřel stydké pysky, a když viděl, že hlavička poštěváčku se jí už téměř vrátila do své polohy, jemně jí na ni zabrnkal prstem. Nahá Jitka sebou nadrženě zacukala. „Já myslím, že za chvilku tam už budu provozní…“ vydechla, „a tu drátěnku tady nechte…“ „To víš, že ji neponesu zpátky domů…“ usmál se profesor a opět pohladil Jitku po smyslně vypouklém bříšku. „Je zajímavé, že tohle mne zatím nenapadlo,“ pravila Jitka zamyšleně, „ přestože doma máme drátěnek dost…“ „Ale já jsem si toho dneska přinesl na tebe víc…“ řekl profesor významně. „Co ještě?“ vyhrkla vzrušeně Jitka a zase zvlhla. „No třeba takový úzký kožený řemínek a pár svíček…“ „Ukažte mi ten řemínek…“ vydechla prosebně Jitka. Profesor odhrnul deku z pracovního stolu, vytáhl ze zásuvky delší úzký kožený řemínek a podal ho Jitce spolu se svíčkami. Jitka si řemínek pozorně prohlížela a téměř se s ním mazlila „takovým jsem ještě nikdy nedostala…“ a bylo vidět, že zase vlhne. Potom ho odložila, sáhla po svíčkách a vzápětí sebou vzrušeně škubla „A máte i zapalovač?“ „Zapalovač i sirky…“ odtušil stroze profesor. „Drážděte mě…“ nastavila se mu zjevně rozdrážděná Jitka, odložila svíčky a vypnula rozkrok. Profesor jí rázně sáhl na poštěváček a začal ji na něm rychle dráždit. „Už mně vůbec nebolí… zrychlete! Bude dřív řemínek nebo ty svíčky?“ vyhrkla Jitka téměř nedočkavě. „Řemínek, nakonec svíčky… tak se zase hezky rozdráždi!“ vybídl ji profesor. Jitčino vzrušení rychle přibývalo, její reakce nabývaly na síle, občas sebou před profesorem mimovolně škubla. Za chvíli překonala hluchou fázi, přitom si pomáhala představami, co s ní bude profesor dělat, a její rozkoš dál viditelně stoupala. „V extasi seskočíš bleskově ze stolu, vzpažíš bezbranně ruce nad hlavu a poslušně se přede mnou vypneš!“ „Jistě, ono by to asi ani jinak nešlo…“ kývla hlavou Jitka, „přece byste mne nechtěl bičovat vleže na stole…“ „To bych k tobě ani moc nemohl…“ odtušil profesor a ještě zrychlil. Za chvíli se nahá Jitka začala před profesorem na stole prudce škubat rozkoší a přitom občas trhala rozkrokem, profesor ještě zrychlil její dráždění a mohutně rozdrážděná Jitka začala nadskakovat rozkrokem nad stůl. „Už… už asi budu! Už to… na mne přichází!“ vykřikla po chvíli najednou Jitka, „připravte si řemínek!“, prudce sebou zacukala, vzápětí upadla do extase, rozhodila nohy, poddajně se nadzvedla, ale profesor náhle ucukl rukou. Nahá Jitka bleskově seskočila ze stolu, rozkročila se, hodila ruce nad hlavu a oddaně se profesorovi vypnula. Profesor mezitím uchopil důtky, a jakmile se před ním Jitka vzepnula, začal ji okamžitě bičovat po celém nahém těle, hlavně přes břicho, na kterém měla krvavé stopy po předchozím bičování, přes prsa a podbřišek, občas ji obešel zezadu a rázně ji sekal přes zadnici, přes záda a stehna. Potom si vzal do ruky kožený řemínek, postavil se před Jitku, nechal ji chvilku vydýchat, a pak ji začal ze strany prudce šlehat řemínkem přes vztyčené prsy, přes boky, občas opět přes krvavé šrámy na břiše, pak ji párkrát zasáhl do podbřišku a opět přešel dozadu za ni, po chvilce se vrátil dopředu, šlehl ji ještě několikrát přes bradavky a potom vykřikl „Klekni si!“ Nahá Jitka si mu klekla k nohám, upřela na něj oddaně pohled vzhůru, profesor napřáhl řemínek a začal ji vší silou bolestivě šlehat do ran po předchozím bičování. Jitka za chvilku začala hlasitě sténat a při zásahu přímo do otevřených rán zoufale křičela. Profesor ji pak šlehnul párkrát přes ramena, obešel ji zezadu a opět ji několikrát šlehl přes ramena, pak postupoval dolů a bil ji řemínkem po zádech, pak přes hezky vypouklý zadeček, nakonec ji zase obešel zepředu a šlehnul ji ještě třikrát přes krvácející břicho. „Vždyť mně ubijete k smrti…“ zařvala najednou zoufale Jitka, ale cítila, že přitom vlhne.

„Na to si dám velký pozor…“ pravil profesor, za chvíli se postavil k Jitce zase zepředu, odložil řemínek, vzal si opět do ruky důtky, šlehnul ji několikrát přes prsy, pak jí nařídil „vstaň!“ a krátce ji ještě sešlehal zepředu. Když odložil důtky, měla nahá Jitka celé tělo pruhované jako zebra a jen unaveně dýchala, ovšem z rodidel jí najednou ukápla milostná rosa… „Děkuji… bylo to úžasné…“ hlesla opět k překvapení profesora nahá Jitka. „Ty jsi vzrušená?“ podivil se profesor. „A ne zrovna málo…“ vydechla evidentně spokojená Jitka. „Lehni si zase na stůl!“ poručil jí stroze profesor, „začne finále…“ Nahá Jitka ulehla oddaně na stůl a roztáhla se před profesorem do základní posice tentokrát s rukama vzpaženýma odevzdaně za hlavu. Profesor jí potřel celé nahé tělo desinfekcí z lékárničky a pak se dal do ošetřování otevřených ran na jejím břiše, protože na některých jí vyla jasně vidět prosakující červená krev. „To tě doma moc nepochválí…“ podíval se na ni přitom významně. „Copak se jim musím ukazovat? Už jsem velká…“ vydechla Jitka. „A to s tím půjdeš zítra do školy? Víš, že dokonce je tělocvik…“ „Já vím, že na mne budete hodný…“ usmála se Jitka vzrušeně. Když jí profesor pečlivě ošetřil všechny stopy po mučení, postavil si před Jitčinýma očima na stolek do řady pět velkých svíček a zatímco nahá Jitka ho z velkého stolu s napjatým očekáváním vzrušeně sledovala, všechny svíčky kromě dvou postupně zapálil. „Připrav si prdelku!“ vybídl profesor nahou Jitku, vzal si dva prádelní kolíčky a pevně jí je upnul na zduřelé prsní bradavky. Jitka prudkou bolestí na zmučených bradavkách nahlas vykřikla a pak chvíli sténala, zatímco ji profesor upřeně pozoroval. Když se Jitka poněkud uklidnila, vzal si profesor dosud nezapálenou tlustou svíčku, přešel k jejímu rozkroku, poručil Jitce, aby zvedla roztažené nohy koleny k prsům, vypnula zadnici a úplně se uvolnila v konečníku. Nahá Jitka strachy vytřeštila oči, poslušně zvedla nohy a přitáhla je koleny až k prsům s upnutými kolíčky a úplně vypnula zadnici. „Uvolni tu dírku!“ přikázal jí přísně profesor. „Vy mi tam chcete tu strčit tu tlustou svíčku?“ vyhrkla vyděšeně Jitka. „Samozřejmě! Příjemné to sice příliš není, ale když se úplně uvolníš, moc tě to bolet nebude…“ Jitka zděšením přimhouřila oči. „Dívej se přitom na mne… a když tak mi pomáhej!“ vybídl ji profesor a nasadil jí spodní konec svíčky na otvor. „Ach…“ hlesla nahá Jitka zoufale. „Zkusíme to naráz nebo pomalu?“ zeptal se profesor. „Raději pomalu…“ vydechla bezmocně Jitka. „Ale to tě bude víc bolet,“ upozornil ji profesor a pohledem upřeným na její úporně sevřený zadní otvor. „Vždyť byste mi to tam při prudkém zasunutí protrhl…“ zakňourala Jitka. „Kdybys nebyla panna, mohl bych ti ji strkat jinam…“ vydechl profesor a mírně zatlačil. „Ááááu…“ zakřičela Jitka. „Neblbni, vždyť to je jen taková příprava, já tě tam totiž chci později občas souložit,“ pravil klidně profesor, „tam tě budu mnohem líp cítit…“ „To něco jiného, to by nebylo tak ukrutně tvrdé…“ vyhrkla sevřená Jitka. „Ale průměr to má skoro stejný…“ prohlásil profesor a znova se pokusil roztáhnout svíčkou Jitčin otvor. „Ááááu…“ opět vykřikla Jitka bolestí. „Čípak je tvoje prdelka vlastně?“ optal se jí jakoby zvědavě profesor. „Vaše…“ hlesla Jitka pokorně. „A všechno tam dál… uvnitř?“ „Taky vaše…“ „Tak já ti teď poroučím, aby ses přestala bránit, protože to není tvoje, a nic ti není do toho, co si s tím dělám,“ pravil profesor už trochu rozzlobeně, „a že tě to zabolí? No bóže…“ „Když já se strašně bojím…“ hlesla opět vystrašená Jitka. „Můžeš mi trhnout zadečkem naproti…“ navrhl jí profesor. „Tak mi to odpočítejte…“ souhlasila konečně úplně rozevřená Jitka. „Dobrá, pozor! Tři, dva, jedna, teď!“ odpočítal profesor a Jitka prudce škubla zadnicí proti svíčce. Její konečník konečně povolil a svíčka jí vnikla jeho bolestivě roztaženým otvorem kousek dovnitř. Nahá Jitka příšerně vykřikla a okraje jejího otvoru pevně obepnuly svíčku. „Teď mám pocit, jako když se mi chce na záchod… na velkou…“ řekla Jitka, když se zklidnila. „Neboj se, to si zvykneš…“ pravil profesor a prudce zarazil Jitce svíčku hlouběji do konečníku. „Ááááu…“ zakřičela Jitka zděšeně. „Nekřič, vždyť jsi jen otrokyně…“ napomenul profesor přísně Jitku. Jitka kupodivu vzápětí ztichla, a mezi stydkými pysky se jí objevila milostná rosa. „Sakra, ještě ti to tam pořádně nedrží,“ ulevil si profesor, když zkusil pohnout Jitce svíčkou v konečníku. „To je příšerné, vždyť mne utrápíte…“ „Tak musíme ještě…“ prohlásil profesor a znova trhnul Jitce svíčkou hluboko do vnitřností. Jitka opět zoufale vykřikla a potom zkroušeně prohlásila „Já ji cítím až kdesi daleko ve střevech…“

„Tak teď už nejsi v konečníku panna…“ pokýval profesor hlavou a znovu jí v něm svíčkou pro kontrolu zahýbal, svíčka už ale držela pevně. „Můžeš dát nožičky dolů,“ pokynul jí profesor. Jitka s úlevou spustila nohy na stůl, ovšem svíčku stále nepříjemně cítila hluboko ve střevech. Profesor se na ni podíval a soucitně řekl „Ty už musíš být zase asi dost nadržená, chudinko…“ Jitka beze slova nadzdvihla rozkrok a nabídla mu úplně mokré přirození. Profesor jí rychle sáhl na poštěváček a začal ji na něm intensivně dráždit. Za chvilku však začala svíčka v Jitčině konečníku nepříjemně klepat hlasitě o stůl. „Počkej,“ přerušil profesor Jitčino dráždění, vzal si tlustou knížku, vyzval Jitku, aby se nadzdvihla v rozkroku a podložil ji půlky zadnice, ovšem tak, aby jí svíčka trčela volně ven z konečníku do prostoru, a pak jí začal znova usilovně dráždit poštěváček. Jitčino pohlavní vzrušení plynule rostlo, kupodivu jí k tomu dopomáhala i mírná bolest v konečníku, za chvilku se začala vzrušením škubat a tělem jí občas projel mimovolní stah. Zanedlouho přes jistou bolest v roztaženém otvoru konečníku opět překonala hluchou fázi a začala se škubat silným rozdrážděním. Profesor jí náhle poručil „Rozpaž!“ a když už značně vzrušená Jitka uposlechla, napnula ruce až po konečky prstů a odevzdaně se s rozpaženýma rukama vypnula, vložil jí profesor do obou široce rozpažených rukou hořící svíčky a vyzval ji „Dávej pozor, ať je držíš svisle, aby sis nepopálila prsty stékajícím voskem!“ Svíčky v Jitčiných rozpažených rukou hořely velkým plamenem a vesele plápolaly, přestože se je Jitka usilovně snažila držet ve svislé poloze. Během dalšího dráždění Jitčina poštěváčku si vzal profesor do ruky poslední hořící svíčku, významně ji ukázal rozdrážděné Jitce a mírně ji naklonil nad její břicho plné šrámů po předchozím mučení. Jitka vytřeštila hrůzou oči a strachem silně zvlhla, ale profesor se slovy „mučit tě žhavým voskem dneska ještě nebudu…“ svíčku okamžitě zase narovnal, připravil si ji před její rozkrok, vyzval ji „dej mi na vědomí, až poznáš, že už to na tebe za chvíli přijde…“ a výrazně zrychlil dráždění jejího poštěváčku. "Ach, pane profesore," zaškubala sebou Jitka, "to je tak krásné…" "Co?" "No, jak mi to děláte…" "Už budeš?" "Za chvilku…" hlesla Jitka. "Tak nezapomeň!" připomněl jí profesor. "Ano," vydechla Jitka a začala se před profesorem škubat prudkou rozkoší. Její rozdráždění rychle vzrůstalo a za chvilku se začala s očima do stropu bezmocně trhat. Při pohledu na její nahé rozdrážděné tělo, zmítající se před ním na stole s mohutně roztaženýma nohama, vyceněným rozkrokem a efektně hořícími svíčkami v rozpažených rukou, začalo profesorovi cukat v penisu a zanedlouho se mu úplně postavil. Najednou na něho roztažená Jitka pohlédla a v prudké rozkoši vydechla „Už asi… za chvíli… budu…“ „Nadzvedni rozkrok!“ vybídl Jitku profesor, na okamžik přehmátl, sáhl mezi její roztažené nohy po hořící svíčce a bez váhání jejím plamenem zapálil svíčku v Jitčině konečníku, pak stejně zapálil i pátou svíčku, obě hořící svíčky postavil na stůl v úrovni Jitčiných prsů a opět jí začal dráždit poštěváček správnou rukou. Vzápětí začal ze svíčky v Jitčině konečníku kapat žhavý vosk na stůl mezi její roztažené nohy. Profesor volnou rukou sáhl na vypínač, zhasl velké světlo a zrychlil dráždění Jitčina poštěváčku na nejvyšší míru. Z nahé Jitky jakoby spadly v nastalém příšeří veškeré zábrany a začala sebou prudce trhat, občas dokonce rozkoší hlasitě křičela, její předorgastická extase se nezadržitelně blížila. Za malou chvilku se Jitka mezi svíčkami napjala, za okamžik sebou silně škubla, zmateně zatěkala pohledem, hledajíc v polotmě oči svého Pána, napnula rozpažené ruce se svíčkami, vyzdvihla rozkrok s hořící svíčkou vysoko nahoru, a začala se před profesorem s očima upřenýma na něho třást krajní rozkoší. Najednou nahá Jitka strašně zakřičela, zkřivila tvář a zároveň sebou celá mohutně škubla v prvním obrovském orgastickém stahu, až se plameny svíček v rozpažených rukou bezděčně zatřepaly, z přirození jí těsně vedle svíčky prudce vystříkla milostná rosa a ze svíčky v konečníku jí ukápla velká kapka žhavého vosku dolů na stůl mezi roztažené nohy. Předchozí orgasmus měla téměř před hodinou, takže už byla sexuálně zase nabitá, a tak sebou během dalších mohutných tahů na stole před profesorem bezmocně trhala, hlasitě sténala a bez ohledu na hořící svíčky s očima na něho nádherně pulsovala celým nahým tělem. Profesor po několika obrovských stazích Jitčina nahého těla ukončil dráždění jejího poštěváčku, roztažená Jitka otočila oči nad sebe a dál se před ním na stole bezmocně svíjela a škubala v dalších mohutných orgastických stazích. Žhavý vosk jí pravidelně ukapával ze svíčky v konečníku na stůl, vedle jí občas skápla dolů i její milostná rosa, a plameny svíček, co držela v rukou, se otřesy jejího těla zřetelně chvěly. Teprve asi po patnáctém stahu se počala zklidňovat, uvědomila si, že drží v rukou svíčky, pevně je stiskla a pohlédla kalnýma očima na profesora. Tělem jí probíhaly další silné stahy obrovského orgasmu a tak sebou roztažená na stole bezmocně škubala; ze svíčky v konečníku jí stále kapal žhavý vosk. Její orgastické stahy však začaly pozvolna opadávat a už jen docukávala. „Jsem vaše…“ vydechla najednou Jitka a znova sebou silně zaškubala. Profesor ji s rukou v rozkroku stále vzrušeně pozoroval a sledoval, jak se před ním Jitka pomalu zklidňuje. "Tak a tím jsme pro dnešek skončili," pravil profesor, když sebou Jitka docukala a spokojeně na něho pohlédla. "Ano," vydechla Jitka, probírající se z desátého orgasmu a mžourající nevěřícně na svého profesora. "Jsi spokojená?" zeptal se profesor a uhasil Jitce hořící svíčku v konečníku.

„Tak obrovský nádherný orgasmus jsem zase ještě nezažila…“ prohlásila Jitka se svíčkou v konečníku, „takový slavnostní, připadala jsem si jako nějaká kněžna…“ „To víš, musím se o tebe pořádně starat, nejen abys byla spokojená, ale aspoň taky trochu šťastná…“ „To teda jsem…“ usmála se Jitka, „a děkuji vám… za všechno, co se mnou a pro mne děláte…“ Profesor jí zatím odtáhl od těla ony dvě hořící svíčky, postavil je vedle na stolek, pak se k ní naklonil a začal jí opatrně odepínat kolíček z prsní bradavky. „Aúúú…“ zkroutila se Jitka obrovskou bolestí a profesor užasl, jak má prsní bradavku zdeformovanou. Zatímco se Jitka svíjela hroznou bolestí, profesor odložil kolíček, pohladil ji po vlasech a pak jí pomalu odepnul druhý. Jitka opět hlasitě zakřičela „ááááu…“ a začala se bolestí zoufale kroutit. Profesor odložil kolíček a pohlédl na Jitku, která se začala zklidňovat, a bylo vidět, že se jí bradavky pomalu začínají vracet do původní podoby a přicházet k sobě. Profesor potom rozsvítil velké světlo a pohlédl na Jitku "Jsi celá?" "Ano," a přimhouřila oči. Profesor vzal Jitce z rozpažených rukou hořící svíčky a srovnal je na vedlejším stolku do řady s ostatními. „Můžeš si udělat pohodlí…“ vybídl potom Jitku a ta si složila strnulé ruce do týla pod hlavu. „Tak nám v té řadě už chybí jen jedna svíčka…“ pohlédl pak profesor významně na nahou roztaženou Jitku. „Ale ta už bohudík nehoří…“ vydechla Jitka. „Přece není problém ji zase zapálit…“ usmál se významně profesor a přistoupil jí k rozevřenému rozkroku. Jitka vytřeštila hrůzou oči „co… co se mnou chcete dělat? Vy mi ji tam zase zapálíte?“ „Zas až někdy příště…“ mávl s úsměvem rukou profesor, ale pak s jistými rozpaky řekl „teď ji musíme z tebe jen nějak s citem vytáhnout…budeš spolupracovat?“ Jitka mu odevzdaně nastavila rozkrok, profesor si zapřel volnou ruku o její přirození a druhou se jí pokusil svíčku povytáhnout. Nahá Jitka vykřikla bolestí, ale svíčka byla v jejím konečníku pevně zapasovaná, takže se ani nehnula. „Uvolni se tam!“ vykřikl na ni profesor. Nahá Jitka se pokusila úplně uvolnit konečník a pohlédla tázavě na profesora. Její profesor fysiky a tělocviku vzápětí znova prudce trhnul svíčkou, která se konečně trochu pohnula. Jitka to samozřejmě pocítila ve vnitřnostech a bezmocně vyhekla. „Snad už to teď půjde líp…“ vydechl profesor a opět rázně škubnul svíčkou ven. Jitka vykřikla a pak bezmocně vyrazila „Trápíte mě teda strašně…“ Profesor zase mohutně trhnul svíčkou ven z Jitčina konečníku, která pak už byla téměř z poloviny venku, a zůstal zkoprněle zírat, co na ní bylo zbytků Jitčiny stolice. Vytáhl tedy kapesník, zběžně svíčku otřel, a pak už mu nedalo větší námahu vytrhnout ji prudkým pohybem z Jitčina konečníku ven, zatímco Jitka už jen krátce zasténala. Potom jí profesor předložil svíčku, na jejíž půlce opět byly zbytky její stolice, k očím a prohlásil „Koukám, že ti budu muset dát občas pořádný klystýr…“ Jitka při pohledu na svoji stolici příšerně zrudla studem. „Nebo bys chtěla raději pořádný výplach střev?“ pokračoval profesor káravě. „Pane profesore, já se hrozně stydím a slibuju, že se budu před našimi schůzkami své přípravě i v tomhle pořádně věnovat,“ omlouvala se zkroušeně Jitka s provinile sklopenýma očima, „a prosím vás, už o tom nikdy nemluvte…“ „Dobře, pravil profesor, podal Jitce papírový ubrousek a poručil jí „Vstaň a hezky si to sama po sobě očisti, a čistou svíčku pak postav do řady k ostatním,“ a ukázal na stolek. Jitka seskočila ze stolu, se slzami v očích vstoje pečlivě očistila svíčku, postavila ji k hořícím svíčkám na stolek a hodila ubrousek do odpadkového koše. Profesor svíčku zapálil a pak přísně pohlédl na Jitku „Postav se tady přede mne do Pozoru a vypni kozy!“ Nahá Jitka se postavila vedle stolu do Pozoru před profesora a vypnula prsa. „Za to bude taky trest… už pátý…“ Jitka se zachvěla a opět zvlhla. „Bolí tě to tam…po té svíčce?“ zeptal se jí přísně profesor. „Trošku…“ hlesla Jitka. „Koukám, že bradavky už máš taky docela v pořádku,“ pravil profesor, sáhl jí na ně, a když sebou Jitka vzrušeně cukla, dodal „a zase hezky citlivé…“ Jitka stále myslela na to, jak se před svým profesorem ztrapnila a přišlo jí to nepříjemné už proto, že se budou potkávat i během normálního vyučování, „jak se mu mám před spolužáky podívat do očí…“ zastyděla se. "Bolí tě ještě něco?" zeptal se jí však profesor už zase téměř přátelsky. "Ne… vůbec ne. Cítím se skvěle a mám vás moc ráda…" „To je dobře, já tebe taky,“ řekl profesor, „ale teď musíme zhodnotit tvůj dnešní výkon jako otrokyně.“ „A pak podle toho mě patřičně potrestat…“ vydechla nahá Jitka a zvlhla. „Tak jak by ses dneska ohodnotila ty sama?“ zeptal se profesor, „můžeš mi zopakovat všechny svoje dnešní přestupky, uvidím, jestli si je dobře pamatuješ?“ „No,“ vzpomínala usilovně nahá Jitka se vztyčenými bradavkami prsů, „jednou jsem přerušila onanii dřív než v posledním okamžiku před orgasmem, snažila jsem se vám drze poroučet, abyste mne dráždil dál, když jste moje dráždění úmyslně přerušil, nenastavila jsem se vám sama ke šlehu důtkama před odchodem do tělocvičny, pomalu jsem si před vámi klekala během onanie a nakonec jsem vám nepřípustně ušpinila svíčku svou stolicí…“ „Máš pravdu, aspoň, žes nic nezapomněla…“ řekl profesor, „lituješ toho?“ „Ano…“ hlesla Jitka, „jak mě potrestáte?“

„Tak poslouchej,“ řekl profesor nemilosrdně, „teď si nejdřív přede mnou klekneš nahá támhle do kouta, ale čelem ke mně, předpažíš, já ti dám přes ruce pravítko, a budeš přemýšlet o svých proviněních a o tom, jak se napravíš…“ Nahá Jitka se vstoje před svým profesorem fysiky provinile kousala do rtů „ano, chci být vaše správná otrokyně, pane profesore…“ Profesor ukázal nemilosrdně do kouta, nahá Jitka si tam poslušně klekla, předpažila ruce a oddaně vypnula prsa. „Kleč rovně!“ napomenul ji profesor, poučil jí „Předpaž!“, položil jí na ruce pravítko a pravil „Až přijdeš na to, jak se polepšíš a čím to odčiníš, dáš mi vědět…“ Jitka klečela a přemýšlela, co by měla učinit, aby své přestupky odčinila; profesor zatím cosi hledal v zásuvce pracovního stolu. Svíčky seřazené do řady na vedlejším stolu stále hořely. Profesor se letmo podíval na hodinky; bylo kolem půl jedenácté. „Co bych měla udělat, abych se vám zavděčila a odčinila ty přestupky?“ vydechla náhle klečící Jitka. „Přemýšlej… samozřejmě jako sexuální otrokyně…“ řekl suše profesor. „To musí být něco, co byste chtěl se mnou strašně dělat vy…“ „I v tomhle máš dost námětů k přemýšlení…“ Jitka znova zmlkla, za chvilku stydlivě zrudla ve tváři a odhodlaně řekla „Tak já vám slibuju, že vás příště zkušebně pustím do té mojí… zadní dírky…“ „Přísaháš?“ vyhrkl překvapeně profesor. „Ano, přísahám… stejně jste mi to tam před chvíli tou svíčkou trochu uvolnil…“ „Tak to bys byla zase o hodně lepší sexuální otrokyně…“ „Slibuju, že přitom budu snaživá, aby se vám to se mnou opravdu líbilo…“ „Uvidíme, vždyť na tom zas tolik není…“ zadíval se profesor na klečící nahou Jitku, „dělá to pomalu každý druhý… myslím kromě teploušů, kteří to normálně ani dělat nemůžou…“ „A odpustíte mi?“ „Myslíš dneska?“ „No…“ „Svůj trest si musíš v plném rozsahu odpykat… a pak ti odpustím…“ Nahá Jitka spustila provinile oči. „Narovnej se! A kolínka pěkně u sebe… ať tě to pořádně tlačí…“ Jitka se poslušně napřímila a vypnula prsa. Profesor přistoupil, krátce jí prohmatal prsy a pak klečící Jitku silně štípl do bradavek. „Au…“ cukla sebou Jitka, až jí málem spadlo z předpažených rukou pravítko. „A co dělá kundička?“ zeptal se Jitky za chvilku profesor, který ji přísně pozoroval. „Ta už je docela spokojená… vystříkaná…“ řekla spokojeně Jitka. „A co prdelka? Těší se na výprask?“ optal se profesor jizlivě. Nahá Jitka se viditelně zachvěla. „No tak vstávej, a nástup! Už tam klečíš sedm minut…“ poručil jí profesor a sejmul jí z rukou pravítko. Jitka se postavila a rozpačitě si stoupla před profesora, který si podal velkou vařečku. „Pokud se pamatuju, posledně ti to moc nevadilo, takže dneska přidáme…“ řekl výhrůžně profesor, „přehni se mi přes koleno!“ Nahá Jitka zvlhla a přehnula se mu poddajně přes koleno a odevzdaně vypnula zadeček. „Za každý přestupek série tří prudkých šlehů, nakonec pět oddělených ran vší silou,“ pravil nemilosrdně profesor a napřáhl vařečku. Za okamžik vařečka poprvé dopadla na Jitčin poslušně vyšpulený zadek. Jitka po každém šlehu zakřičela bolestí, ale už během první serie tří prudkých šlehů opět zvlhla, ale profesor po kratičké pauze pokračoval. Vařečka hlasitě pleskala do Jitčina vypouleného zadečku, po patnácti úhozech se profesor zastavil „Vydýchej se!“ A za chvilku Jitku s výkřikem „za onanii nedotaženou těsně před orgasmus!“ vší silou sekl přes zadek. Jitka zoufale vykřikla, ale pak vydechla „Děkuji…“ Profesor se napřáhl podruhé, vykřikl „Za drzé poroučení!“ a znova Jitku vší silou uhodil do druhé půlky zadnice. Jitka znova vykřikla a hlesla „Děkuji!“ Za chvilku profesor napřáhl vařečku potřetí „Za nenastavení se šlehu před odchodem do tělocvičny!“ a s vypětím všech sil uhodil Jitku do poprvé zasažené půlky. Rána však byla obzvlášť prudká, takže Jitka nejen hrozně zařvala, ale i pak ještě chvilku sténala, ovšem ani mezi steny nezapomněla profesorovi oddaně podkovat. Když se uklidnila, napřáhl profesor vařečku a s výkřikem „Za pomalé klekání během onanie!“ ji uhodil počtvrté. Jitka vykřikla a zděšeně se zaškubala, protože se jí profesor strefil přesně do stejného místa, ale opět poděkovala. Potom jí profesor volnou rukou rozevřel půlky, mohutně se rozmáchl vařečkou a ze všech sil ji s výkřikem „Za pošpinění svíčky stolicí!“ praštil přesně do roztažené rýhy těsně vedle análního otvoru. Rozevřená Jitka doslova nadskočila a hlasitě zařvala obrovskou bolestí a potom opět vyhrkla „Děkuji moc!“ Profesorovi ale pouhé výprasky moc neříkaly, takže bil Jitku více méně z povinnosti a bez většího zájmu, takže na chvíli úplně zapomněl, že ho Jitka musí nakonec jako otrokyně pořádně uspokojit. Když odložil vařečku a Jitka se napřímila, pohladila si úplně rudou prdelku, pohlédla na profesora a vydechla "ale já bych ještě něco chtěla…" "A co, prosím tě?"

"Udělat dobře i vám…" polkla rozpačitě, " a abyste mi přitom dával první disposice…víte, ohledně toho mučení," a roztáhla si před ním vstoje prsty kundičku. Přestože měl profesor už od pozdního odpoledne Jitčino roztažené přirození prakticky pořád před očima, pohled mezi její stydké pysky ho najednou strašně vzrušil, tím spíš, že jí z něho málem milostná rosa málem kapala. „Já jsem z toho tak znechucený, že tě musím trestat, že bych na sebe úplně zapomněl…“ pravil a zadíval se jí do mokré prokrvené kundičky, až mu začalo cukat v penisu. „Mně se ty výprasky ale líbí…“ vydechla vzrušeně Jitka a nastavila mu rozevřené přirození přímo před oči. Profesor vstal a začal se pomalu svlékat. Jitka si zavřela kundičku a zadívala se na svlékajícího se profesora „Jak to budete chtít?“ „Třeba vstoje a pak změříme, jak daleko se mi podaří dostříknout…“ navrhl profesor. „Ale já bych vás chtěla zase ochutnat…“ namítla Jitka. „Ty jsi hrozná…“ vydechl profesor, když si stahoval z nohou ponožky. „Strašně moc mi chutnáte…“ pokračovala Jitka. „Tak dobře, já si zase lehnu a nastříkám ti to do obličeje…“ pravil profesor a začal si stahovat slipy. Když je potom už úplně nahý odložil, Jitka si k nim labužnicky přičichla a profesorovi se penis úplně postavil. „Lehněte si, pane profesore, já se budu snažit být na vás co nejhodnější…“ řekla nahá Jitka a ukázala na stůl. Profesor ulehl nahý na stůl, Jitka mu vzala do prstů vztyčený penis. „Ty jsi taková moje krásná milá otrokyňka,“ vydechl profesor, „bože já jsem tak rád, že tě mám…“ Jitka mu pomalu stáhla předkožku až ke kořeni a profesor slastně vydechl. Jitka se na profesora mile podívala, stiskla mu pevně penis a začala mu ho pomalu honit. „Škoda, že si vás nemůžu podložit… jako u vás…“ hlesla Jitka vzápětí nespokojeně. „Dej mi tam aspoň ten tlustý atlas…“ požádal ji rozdrážděně profesor a ukázal nahoru na skříň. Nahá Jitka si sáhla pro atlas, hezky pohlédla na profesora „nadzdvihněte se!“ a zasunula mu atlas pod rozkrok. "Tak a dělej! A pořádně!" vydechl profesor, napnul se a začal se poddávat rychle stoupajícímu rozdráždění. Byl od večera nesmírně nadržený, protože se musel po celou tu dlouhou dobu ovládat, takže jeho vzrušení rychle rostlo. Nahá Jitka stála u stolu a dívala se mu vzrušeně do očí, přitom se z nich snažila vyčíst jeho rozkoš, jen občas se mu podívala na nahé tělo a na úplně vztyčený penis. „Ty mi to tak krásně děláš…“ vydechl profesor, „to je neuvěřitelné, že jsi moje žačka…“ „A otrokyně…“ škubla sebou nahá Jitka, „mám si před vámi dráždit prsa?“ Profesor přikývl „a zrychli, dneska budu asi brzo…“ Jitka se poslušně vypnula, zrychlila honění profesorova penisu a začala si před ním smyslně mnout špičkami prstů vztyčené bradavky. „Ty jsi tak krásná…“ vyhrkl najednou profesor, „věřím, že přitom taky hodně tečeš…“ „To víte, že ano…“ zarděla se Jitka studem a pokračovala v honění profesorova penisu, přitom se snažila prudké pohyby ruky dotahovat vždy až k jeho kořeni a tím úplně obnažovat jeho žalud. Zanedlouho se objevila v ústí profesorovy močové trubice malá kapička. Nahý profesor na stole před Jitkou mimovolně roztáhl nohy a nadzvedl rozkrok. Kapička mu pomalu stékala po mohutně naběhlém penisu pod Jitčiny prsty a profesor se začal rozdrážděně třást. „Vy už asi brzo budete… já se tak těším…“ neudržela se Jitka. Profesor na ni pohlédl kalnýma očima a vzepnul rozkrok o něco výš. Jitka si přestala mnout prsa, naklonila se mu nad penis a vsunula si rozdrážděně volnou ruku mezi nohy. „Slížeš si to… pak všechno…“ vyhrkl profesor na prahu extase. „Ráda…“ přikývla vzrušená Jitka. Najednou profesor upadl do extase, vzepnul rozkrok téměř do mostu a začal se obrovskou rozkoší úporně třást. Jitka rychle vystupňovala dráždění penisu do maxima, naklonila se blíž, přivřela oči a nastavila tvář. Z profesorova penisu jí vzápětí prudce vystříkla velká dávka teplého semene přímo do obličeje; jeho další porce se jí pak divoce rozstřikovaly po obličeji, až jí ho úplně pokryly. Oči měla jeho semenem úplně zalepené… Když stahy v profesorově penisu začaly slábnout, vytáhla Jitka ruku z rozkroku a začala si opatrně stírat jeho semeno z obličeje do pusy „strašně mi to chutná… Profesor dostříkal a udiveně na ni pohlédl. Jitka mu pustila penis a vydechla „je to sice dost ostré, ale pro mne skoro sladké…“ „Ty jsi holt odvážná školačka…“ protáhl se profesor z opojení nádherným orgasmem, a Jitka dál lízala jeho semeno a pak ho s chutí polykala. Profesor jí náhle sáhl jemně na bradavky a Jitka sebou zacukala. Svíčky na stolku stále plápolaly. „Vy jste tak krásný, když se pomalu blížíte k orgasmu a pak stříkáte…“ řekla najednou nahá Jitka se schnoucími zbytky profesorova semene na tváři. „Že ty bys to ještě chtěla?“ pohlédl na ni najednou vzrušeně profesor. „Asi ano, stejně bych si to musela ještě udělat doma sama…“ pravila Jitka téměř omluvně. „Tak si zase lehni!“ vybídl ji profesor a ukázal na stůl. Jitka nadrženě ulehla na stůl a s rukama v týle za hlavou se poslušně roztáhla. Profesor přistoupil nahý ke stolu a začal Jitku dráždit na poštěváčku, penis však už měl ochablý. „Nechceš zase zhasnout?“ navrhl Jitce profesor. „Ne… mne vzrušuje, když mne vidíte celou… a všechno…“ zacukala sebou oddaně roztažená Jitka.

Jitka však už byla hodně rozdrážděná od předchozího dráždění profesora a sledování jeho výstřiku, takže ani nemusela překonávat hluchou fázi a zanedlouho se začala před svým profesorem znova silně škubat vzrušením. Její reakce rychle nabývaly na síle a roztažená Jitka se za chvíli úplně přestala ovládat, otevřela ústa a s pohledem do stropu se rozdrážděně svíjela před profesorem na stole. Najednou sebou prudce zaškubala a začala se s otevřenou pusou celá mohutně třást v nádherné extasi, pak znova škubla celým tělem a začala se opět bezmocně cukat před profesorem na stole v obrovských stazích divokého orgasmu. Profesor po několika mohutných orgastických stazích jejího těla ukončil její dráždění a dál ji vzrušeně pozoroval, bohužel už se stále úplně ochablým penisem. Jitka pomalu docukávala a slastně přivírala oči. Profesor ji začal něžně hladit po těle a Jitka se přitom za chvíli úplně uklidnila. „Mně je tak dobře," protáhla se pak před ním nahá Jitka na stole jako kočka a znova sebou cukla. „Tak si pojď dát ještě kávu…“ pohladil ji profesor něžně po úplně mokré kundičce. „Asi bych ji potřebovala…“ protřela si Jitka unaveně oči, protože poslední orgasmus ji už docela vyčerpal. Profesor postavil vodu, nasypal kávu do skleniček, vyzval nahou Jitku, aby vstala a sedla si na židli, pak se oblékl a za chvilku před ni postavil na stůl dvě skleničky s horkou kávou. Když si Jitka hodila do kávy kostku cukru a začala ji míchat lžičkou, profesor řekl „Pojď, měli bychom uhasit ty svíčky…“ a začal jí je postupně předkládat k ústům, Jitka je pomalu sfoukávala a profesor je odkládal zpátky na stolek. „Jak je ti?“ zeptal se pak nahé Jitky profesor. „Skvěle…“ vyhrkla Jitka a usrkla kávu, „jsem naprosto spokojená, ukojená a nesmírně šťastná…“ „Až na to břicho…“ pohlédl profesor na krvavé stopy na Jitčině jinak nádherném bříšku. „A na zítřejší školu…“ pohlédla Jitka tázavě na profesora. Profesor ji pohladil po koleni „neboj se, tebe zítra určitě nevyvolám… ale na pondělní písemku se připrav!“ Jitka s ulehčením upila kávu. „Představ si, že dneska jsi měla přes deset prudkých orgasmů a kromě toho jsi byla přinejmenším dvacetkrát rozdrážděná až těsně před něj…“ pohlédl na ni obdivně profesor. „To jsem nevěděla, že mi to v mém věku tak funguje…“ klesla překvapeně nahá Jitka a opět usrkla kávu. „A přitom jsi tak hezká…“ vydechl profesor spokojeně. „Opravdu se vám líbím? I tam?“ vyhrkla nedůvěřivě Jitka. „Strašně…“ vydechl profesor. „A cukám sebou před vámi hezky?“ zeptala se nahá Jitka nejistě a vypnula profesorovi prsa. „Tak to neumí skoro žádná jiná…“ prohlásil profesor a něžně jí pohladil prsíčka. „Já už taky nikoho jiného nechci,“ řekla Jitka a opět usrkla, „jenom vás… jen vy to se mnou tak krásně umíte…“ „Taky doufám, že nám to spolu dlouho vydrží…“ pohlédl na ni profesor, „a že si na to nenajdeš někoho jiného…“ „Nikoho lepšího a rozumnějšího bych si na to ani najít nemohla…“ zachvěla se nahá Jitka a ztvrdly jí bradavky. Pak se spolu ještě chvíli bavili o běžných věcech, Jitka profesorovi vyprávěla o svých zálibách a představách o tom, co míní po škole dělat, o problémech ve svých rodinách, krátce se zmínili i o školních záležitostech. Jitka přitom úplně zapomněla na svou nahotu a připadala si tak před profesorem už naprosto přirozeně. Asi ve čtvrt na dvanáct se podíval profesor na hodinky, „Myslím, že bys už měla pomalu jít…“ Jitka se trochu vyděsila, kolik je hodin a začala se chvatně oblékat, pak se učesala, stříkla na sebe parfém, obula si střevíčky a oddaně nastavila profesorovi ústa. „Dej pozor, ať tě někdo nepřepadne…“ pravil profesor a odemkl dveře kabinetu… *** Začátkem prosince potkal profesor Jitku na chodbě, zastavil se a polohlasem se jí zeptal „Nepřišla bys dneska ke mně na chvilku na kafe?“ Jitce okamžitě došlo, co má profesor v úmyslu a ochotně přikývla „V kolik?“ „Třeba než půjdeš ze školy domů…“ Jitka zvlhla „před druhou jsem u Vás…“ a jakmile se po vyučování naobědvala ve školní jídelně, zaklepala deset minut před druhou odpoledne na dveře profesorova kabinetu. Profesor vyzval Jitku, aby se posadila, postavil na kávu a sedl si proti ní. „Tak si myslím, že by bylo zajímavé udělat si takovou netradiční erotickou vánoční besídku…“ Jitka se překvapeně usmála a zase zvlhla mezi nohama „kdy?“ „No třeba třetí úterý v prosinci, krátce před Vánoci, pokud budeš mít čas…“ „Pro vás si čas udělám kdykoliv…“ slyšela se Jitka a málem upadla štěstím do mrákot. „Tak platí,“ pohlédl jí profesor do očí a slil kávu, „já sem pořídím malý vánoční stromeček a koupím svíčky…“ „A já přinesu z domu pár ozdob…“ řekla nadšeně Jitka a osladila si kafe. „Nezapomeň ale na prskavky… můžeš koupit i ty veliké…“ Jitka opět pochopila a ucítila, že je pohlavně vzrušená. „Chcete, abych předtím zase pár dnů abstinovala?“ „Vydržela bys to celý týden?“ „Pro vás při představě, co se mnou pak budete dělat, určitě…“ a usrkla vzrušeně kávu. „Takže třetí úterý v prosinci, zase o půl páté,“ pravil důrazně profesor, „to už je tma…“ Jitka přikývla, a pak už jen při běžném hovoru dopili kávu.

4. lekce = "VÁNOČNÍ BESÍDKA" "Dobrý večer, můj pane… profesore," pozdravila Jitka zdvořile jako slušná žačka i oddaná otrokyně zároveň. "Dobrý večer," odtušil klidně profesor a významně pohlédl na hodinky, "dneska jdeš přesně…" "Já vím," hlesla Jitka tiše, rozhlédla se a uviděla na vedlejším stolku v podstavci malý vánoční stromeček. "Jsi fit?" zeptal je jí profesor a všiml si, že má na nohou krásné nové, téměř slavnostní lodičky. "Myslím, že ano," zčervenala Jitka s pohledem upřeným na profesora, odložila kabelku, přistoupila ke stolu a podala mu krabici ozdob a balíček prskavek. "Takže myslíš, že zvládneš všechno, co tě dneska čeká?" "Budu se snažit, pane…" "Jsi pořádně nadržená?" "Ano…" zarděla se Jitka stydlivě. "Dělala sis to každý večer?" "Ano, pane profesore," vydechla Jitka. "A pokaždé se ti to podařilo včas useknout?" "Ano," zčervenala opět Jitka jako rak. "No tak uvidíme," prohlásil profesor, podíval se na ni a rozbalil balíček vánočních prskavek. Pak jí stroze přikázal „svlékni se, rychle… už ať jsi nahá…" a zatímco si Jitka rozepínala svetr, dodal významně „víš, že v takovém případě toho máme před sebou dost!" "Já vím, můj pane…" a shodila z nohou lodičky. "Těšíš se?" pohlédl na ni profesor a pokládal před ní významně prskavky jednu po druhé na stolek. "Ano, moc… na vás," zašeptala Jitka a horlivě si stahovala džíny, "a jsem už dost… no… vzrušená." "Vlhká? Tam?" otázal se přísně profesor. "Asi ano…" zastavila se Jitka s jednou nohou ve vzduchu, přes kterou si právě přetahovala džíny - a pak je rázně odhodila ke svetru. "Já už se taky těším na tu tvoji hezkou kundičku," zadíval se na ni zálibně profesor, "tak dělej, ať už ji vidím!" Jitka si vzrušeně rozepla bluzičku, hodila ji přes židli v rohu, pak si stáhla punčocháče, napřímila se, pohlédla na profesora, rozepnula si podprsenku a rychle ji odhodila do rohu za bluzičkou. "Jsem vaše," řekla Jitka odhodlaně a vypnula před profesorem prsa. Bradavky jí vzrušením nádherně stály. "To jsi, a za chvíli to uvidíš," pravil přísně profesor, "tak dál, dál! Pokračuj!" "Jistě…" špitla Jitka a zajela si v pase rukou pod gumu kalhotek. "Ty kalhotky mi pak podej!" poručil jí profesor a vzápětí zahlédl tmavý trojúhelník jejích tmavých chloupků… Úplně nahá Jitka se sehnula, stáhla si kalhotky přes chodidla, poslušně je podala svému Pánovi a postavila se před něho do Pozoru. Profesor si kalhotky krátce prohlédl, hlavně v rozkroku, kde byly v přímém styku s její kundičkou, pak si k nim přísně přičichl, odhodil je k Jitčiným ostatním šatům a přísně se na ni podíval „Kde máš záznamy o svých orgasmech?“ „V kabelce…“ hlesla úplně nahá Jitka. „V dámských kabelkách se zásadně nehrabu,“ pravil stroze profesor, „předlož mi to ke kontrole sama!“ Nahá Jitka sáhla po kabelce a vytáhla z ní sešit s podrobnými záznamy o svých orgasmech. „Ukaž!“ natáhl profesor zvědavě ruku. Jitka mu podala školní sešit s nadpisem „Poznámky z fysiky“ a profesor ho se zájmem otevřel. „No hezké…“ začal si ho prohlížet, „tady jsi byla dokonce třikrát… tedy jsi měla menstruaci…“ pak ukázal na jedno datum „to jsi měla tak prudký orgasmus?“ „No, to jsem se tak těšila na vás… večer, co jsem byla u vás na tom kafi…“ vydechla nadrženě nahá Jitka. Profesor začal její orgasmy počítat, „za celý měsíc třicet tři výstřiků,“ podíval se pak udiveně na Jitku, „poslední skutečně minulou středu… a to jsi měla menstruaci…“ „To je proto, že myslím pořád na vás…“ zrudla stydlivě nahá Jitka, „od doby, co jsem vaše otrokyně…“ „A pak už si se jenom každý večer poslušně vydražďovala před orgasmus…“ pochválil ji profesor. „A myslela přitom na to, co se mnou dnes budete dělat…“ vydechla opět nadrženě Jitka. "Tak si lehni na stůl… ať to nezdržujeme!" vyzval ji přísně profesor, zavřel sešitek a odložil ho vedle na stolek. Nahá Jitka se položila na stůl a oddaně roztáhla nohy. "Tak ukaž," odtušil profesor, roztáhl jí přirození a dlouze se jí zadíval mezi stydké pysky. Byla tam už hezky prokrvená a zřetelně vlhká, poštěváček měla naběhlý a močový otvor se jí jemně chvěl… Profesor jí důkladně prohmatal stydké pysky, stáhl jí předkožku z hlavičky poštěváčku, a když zjistil, že je tam naprosto čistá, zabrnkal jí několikrát prsty o napnutou hrázku a pak jí rodidla zase zavřel, roztáhl jí půlky zadnice a zkontroloval, zda je i tam pořádně umytá. Řekl „no, zadek máš taky čistý, prohlédneme si ještě prsíčka…", vzal si mezi prsty její bradavky a dlouze si je pozorně prohlížel. Koukám, že je máš úplně zahojené, naprosto v pořádku, nebolí tě to?“ a přejel jí po jedné bradavce prstem. „Ne, pane profesore, ale od vás mě to hrozně vzrušuje…“ zaškubala sebou poslušně roztažená Jitka a podívala se profesorovi nedočkavě do očí. „Ty už jsi nějaká nadržená…“ usmál se profesor a pohladil ji po břiše. „Strašně…“ vydechla nahá Jitka.

Profesor jí ještě krátce roztáhl pupík a pak prohlásil "myslím, že jsi v pořádku. Tak a teď mi ji hezky nastav!" Nahá Jitka na stole vypnula kundičku a poslušně si ji rozevřela konečky prstů úplně do stran. „Ruce si slož pod hlavu!“ poručil jí profesor. Když nahá Jitka poslechla, vzal do ruky úzkou trubičku od patentní tužky a podíval se na roztaženou Jitku, "jistě víš, že brzo budou Vánoce," zasunul do ní konci tři veliké vánoční prskavky, ohnul je od sebe do jakéhosi vějíře a se slovy "ať z toho taky něco máš," přistoupil k ležící Jitce a nasadil jí trubičku na uzoučký otvůrek panenské pochvy. Jitka vzrušeně držela a cenila mu kundičku vstříc. "Drž!" rozkázal jí přísně profesor, a když roztažená Jitka poslušně znehybněla, sklonil se jí k rozkroku a chvíli pozoroval její široce rozevřenou stydkou rýhu, potom jí prsty roztáhl vnitřek rýhy tak, že se jí viditelně rozevřel močový otvor a kousek níž otvůrek její panenské pochvy. Jitka byla nesmírně vzrušená a silně tekla. Profesor neváhal a opatrně jí zavedl oním malým otvůrkem v panenské bláně trubičku i s prskavkami hluboko do pochvy. "Chlap v tobě sice ještě není, ale malou náhradu už tam máš," prohlásil s úsměvem, něžně pohladil Jitku na poštěváčku a napřímil se. "Cítíš to?" "Moc ne," zašeptala Jitka rozpačitě. Prskavky byly zasazené pevně do trubičky a zapevněné tak, aby jejich hořlavé části vyčnívaly ven; jejich spodní konce byly necelé dva centimetry od Jitčiných rodidel. „Víš, co bude teď?“ zeptal se Jitky profesor. „Tuším to…“ vydechla bezmocně nahá Jitka s prskavkami mezi nohama. „Musíš přitom skutečně maximálně roztahovat nohy, aby ses nepopálila…“ Jitka strachy poslušně úplně roztáhla nohy a vzrušeně vycenila kundičku. „Dívej se vzhůru!“ vykřikl profesor, zapálil prskavky a zhasnul světlo. Mezi Jitčinýma nohama se v přítmí kabinetu rozzářil nádherný ohňostroj… Nahá Jitka s roztaženýma nohama vzrušeně pozorovala tři hořící prskavky ve svém rozkroku a sledovala, jak se jí jejich žhavé úlomky odrážejí od vnitřních stehen a padají dolů na stůl. Profesor si vzal fotoaparát a zblízka její kundičku s hořícími prskavkami fotografoval. Když prskavky vyhořely, profesor opět rozsvítil a vydechl „to bylo překrásné…“ Roztažená Jitka se ani nehnula. Profesor přistoupil k jejímu rozkroku a opatrně jí vytáhl trubičku s vyhořelými prskavkami z pochvy. "Neboj se, jsi ještě panna," pravil potom profesor uštěpačně s pohledem právě vytaženou trubičku a pomalu na ní rozmazával prsty chuchvalce Jitčiny milostné rosy, kterými byla celá doslova zalepená. "Já vím…" řekla tiše Jitka. "Líbilo se ti to?" zeptal se profesor a odložil trubičku s prskavkou. „Docela ano…“ hlesla roztažená Jitka a podívala se mu hezky do očí. „Vzrušilo tě to?“ „Ano, cítila jsem se přitom zase jako vaše bezbranná otrokyně…“ vydechla vzrušeně nahá Jitka. „Já myslím sexuálně… tam v pochvě…“ „To teda moc ne, mně to vzrušuje mnohem víc na tom poštěváčku,“ vyhrkla Jitka, „když si se mnou hrajete a já vím, že mě vidíte celou… úplně nahou… už jsem vám to jednou říkala…“ „Stejně budeš muset jednou o to panenství přijít…“ namítl profesor. „To asi ano, ale jde o to jak…“ vyrazila Jitka. „Jak by sis to představovala?“ „Nějak hezky… mile, slavnostně… třeba i obřadně, jako nějaký rituál…“ prohlásila se Jitka zasněně. „Myslíš, že nějaký tvůj milenec pro to bude mít pochopení?“ zeptal se jí věcně profesor. „Já přitom poslední dobou často myslím na vás…“ pravila Jitka a pohlédla nesměle na profesora. „Nechceš to nechat někomu mladšímu, koho si třeba potom vezmeš?“ „Ne, to určitě ne…“ odmítla to příkře Jitka, „do manželství nechci vstupovat jako panna…“ „Že bychom se o tom někdy pobavili… třeba po maturitě?“ navrhl jí profesor. „To bych vám byla moc vděčná…“ vydechla Jitka. „O prázdninách pojede manželka s dětmi na venkov k příbuzným…“ „Tak to bychom se snad nemuseli ani domlouvat,“ vyhrkla Jitka vzrušeně, „udělal byste to pro mne?“ „Když mě o to výslovně požádáš…“ usmál se na ni profesor. „Já vím, že to bude moc bolet, ale od vás mi to už ani tak nepřijde…“ „Já ti k tomu připravím doma tu správnou atmosféru…“ „To bych si moc přála, být přitom jako hvězda…“ „Budeš k tomu mít u mne patřičný komfort…“ prohlásil profesor s pohledem na její krásné mladé úplně nahé dívčí tělo, „ty si to určitě zasloužíš…“ „Budu tam samozřejmě hvězda jen pro vás…“ zapýřila se Jitka. „Tak se na to můžeš už dneska těšit…“ „Vy jste na mně tak neuvěřitelně hodný…“ „Ale teď už se zase hezky připrav a roztáhni se!“ vybídl ji přísně profesor. „Co se mnou budete dělat?“ „No přece tě hezky dráždit a budeme si zase pořád dívat vzájemně do očí,“ pravil profesor. Jitka se poslušně roztáhla a profesor jí sáhl na poštěváček.

„A budeš mi pořád přesně popisovat, co se přitom v tobě děje,“ sklonil se profesor nad nahou Jitku a upřel jí pohled do očí, „až do posledních okamžiků před orgasmus…“ „Ano…“ hlesla poslušně Jitka, upřela mu taky pohled nehybně do očí, a profesor jí začal rychle třít poštěváček. Za chvilku Jitka vydechla „už to začínám cítit, asi se mi prokrvuje kundička… ach, já jsem tak nadržená…“ Vzápětí rozdrážděně pravila „v prsíčkách cítím takové zvláštní napětí… zřejmě se mi nalévají krví a bradavky se mi pomalu vztyčují, vidíte to?“ „Vidím,“ hlesl profesor, „jsi přitom nádherná…“ a stále se dívali upřeně do očí. Jitka za chvilku hlesla „buší mi srdce a pravděpodobně mi stoupá krevní tlak… tělem mi probíhají rozdrážděné stahy, které nemůžu ovládat…“ Zanedlouho nahá Jitka vyhrkla „občas se uvnitř tak hezky napínám…“ a zřetelně rozhodila nohy, „červená mi kundička? Podívejte se…“ Profesor jí na okamžik pohlédl do rozkroku, řekl „no, už jsi tam prokrvená dost…“ a opět jí upřel pohled do očí. Po chvíli dráždění se nahá Jitka zachvěla „prsa už mi úplně stojí… a cítím v nich pořád větší tlak…“ Najednou se však jakoby uvolnila a řekla „teď cítím, že mne dráždíte naprázdno…“ Profesor ji začal jemně hladit volnou rukou po břiše a přes podbřišek, a Jitka se usilovně pokoušela s očima poslušně upřenýma na něho překonat onu hluchou fázi; za chvíli vydechla „už to přešlo…“, usmála se „už to se mnou uvnitř zase hezky cuká…“ a poddajně roztáhla nohy. Chvíli bylo ticho a během nehybného upření pohledu vzájemně do očí profesor usilovně dráždil nahou Jitku na poštěváčku. „Já budu tak krásně hotová, vůbec se před vámi přitom nestydím…“ vyhrkla náhle Jitka. „Myslím, že už ani nemáš proč…“ pravil významně profesor a zrychlil tření jejího poštěváčku. „Ach, já už jsem tak vzrušená, cítím v podbřišku takový nádherný silný tlak…“ zasténala Jitka, „kundička už se mi asi rozevírá…“ a vzápětí dodala „a stydké pysky už mám asi taky zduřelé… naběhlé krví…“ „Nezapomeň mi pak při orgasmu dávat celým tělem dávat jasně najevo všechny své orgastické stahy, až dokud ti úplně neopadnou!“ „Ano, jako otrokyně hlásím, že provedu!“ vykřikla už prudce rozdrážděná Jitka. „Splníš můj rozkaz?“ „Do posledního puntíku… ale musím se na to soustředit…“ napnula se Jitka před očima profesora. Profesor ji dál rychle dráždil a Jitka se s očima upřenýma na něj poddávala svému vzrůstajícímu rozdráždění. „Už mám v podbřišku asi hodně krve… a naběhlou dělohu…“ vydechla za chvíli. „Škoda, že do tebe nevidím…“ povzdechl si profesor. „V prsech mám taky silný tlak…“ hlesla nato Jitka, „cítím, jak se mi nalévají krví, bradavky mne úplně pálí…“ Profesor jí bradavky jemně promnul mezi prsty, a mírná bolest Jitku silně vzrušila. „Srdce mi už taky prudce buší…“ pokračovala prudce vydrážděná Jitka v poslušném popisu projevů svého stoupajícího pohlavního vzrušení, „v kundičce mi to čvachtá…“ „Dokonce to je hezky slyšet…“ pravil profesor a dál jí rychle dráždil poštěváček. Najednou nahá Jitka s pohledem do jeho očí rozdrážděně vykřikla „ach, já vystříknu… to bude krása!“ „Můžeš mně i postříkat…“ usmál se na ni profesor. „Zrychlete, prosím…“ požádala ho téměř úpěnlivě Jitka, zřetelně se přibližující k extasi. „Já už asi brzo budu… už se to všechno ve mně napíná…“ vydechla náhle nesmírnou rozkoší. Vzápětí téměř vykřikla „teď se před vámi krajním napětím vzepnu…“ a prudce vzepnula na stole před profesorem rozkrok vysoko nad stůl, „vidíte mě?“ Profesor krátce pohlédl na nahou vzepnutou Jitku a zacukalo mu v penisu. Za pár okamžiků upadla nahá Jitka s nadzdviženým rozkrokem a pohledem stále nehybně upřeným na profesora do mohutné předorgastické extase, pro jistotu ještě silně trhla nohama od sebe a vydechla „Jsem vaše…“ „Stahy!“ vykřikl profesor, aby jí připomněl její nastávající povinnost. Vzepnutá nahá Jitka znehybněla, vzápětí překonala spouštěcí bod, při prvním stahu vykřikla „Teď!“ a celá sebou mohutně škubla, při dalších obrovských stazích svého mohutného orgasmu dávala profesorovi celým tělem vědomě jasně najevo všechny své orgastické stahy a hledíc do jeho očí přitom nahlas křičela rozkoší… Profesor po několika prudkých stazích Jitčina nádherného nahého těla ukončil dráždění jejího poštěváčku, a dál sledoval, jak se před ním bezmocně zmítá na stole v krajní rozkoši a hlasitě křičí. Když začaly stahy v jejím těle odeznívat, přerušil oční kontakt a pohlédl jí do rozkroku, a roztažená Jitka sebou před ním na stole stále škubala celým nahým tělem s očima poslušně upřenýma nad sebe nahoru do stropu. Profesor uviděl na stole pod jejím rozkrokem několik malých kapek, které jí vystříkly během orgasmu z přirození. Stahy však v jejím těle postupně slábly, ale dokud úplně neustaly, dávala je nahá Jitka pořád celým tělem jasně najevo a vědomě je profesorovi zdůrazňovala. Teprve pak se na něho oddaně podívala a hlasitě řekla „Děkuji!“ „Ty jsi zase hezky stříkala…“ usmál se profesor a pak ji znova pochválil „a bylas přitom neskutečně krásná…“ „Já už jsem byla opravdu strašně nadržená… víte, co to pro mne je, vydržet tak dlouho abstinovat?“ „A ještě se přitom pravidelně vydražďovat před orgasmus…“ řekl uznale profesor, vytáhl z ledové vody v misce na vedlejším stolku velkou žínku a rázně ji přiložil na Jitčiny rychle ochabující prsní bradavky. Když Jitce žínku z prsů odtáhl, měla už bradavky zase nádherně vztyčené, takže jí nařídil, aby opět rozpažila ruce a upnul jí na vztyčené bradavky prádelní kolíčky. Nahá Jitka bolestí hlasitě zasténala, profesor jí mezitím položil přes krk kožený řemínek a pak si připravil mezi Jitčiny nohy pod její rozevřený rozkrok pinsetu a drátěnku na nádobí. Pak se na ni přísně podíval a sáhl jí na ještě zduřelý poštěváček.

Jitka se vzrušeně napnula a profesor ji začal poštěváček rychle třít. Zanedlouho se opět hezky vzrušila, potom ale upadla do hluché fáze a roztržitě těkala po stropě profesorova kabinetu očima, za chvilku se ale na profesora hezky usmála a začala se s rozpaženýma rukama opět poddávat stoupající rozkoši. Vztyčené bradavky prsů se jí plnily krví, postupně zduřovaly a tím bolestivě rozevíraly na nich pevně upnuté kolíčky, až Jitka občas sykala bolestí, ale její rozdráždění přesto plynule rostlo. „Teď už tě budu mučit, těšíš se?“ pohlédl na ni s úsměvem profesor a zrychlil její dráždění. Jitka se před ním na stole odevzdaně roztáhla, vycenila na něho prokrvené přirození a vyhrkla „Bojím se… ale zároveň se na to těším…“ Její rozdráždění viditelně stoupalo a za chvíli se začala roztažená před profesorem na stole rozkoší zřetelně třást. „Až utnu dráždění, vypneš mi bleskově břicho…“ pravil suše profesor, přehmátl a připravil si do ruky řemínek. „Ano…“ hlesla prudce rozdrážděná Jitka a začala se pomalu blížit do extase. Profesor najednou utnul její dráždění, Jitka mu bleskem poslušně nastavila vypnuté břicho a profesor ji začal okamžitě vší silou přes něj šlehat koženým řemínkem, a zatímco nahá Jitka se před ním na stole zoufale zmítala, zasahoval ji občas i do podbřišku a do rozkroku. Asi po minutě řemínek odložil a vyzval roztaženou Jitku, která mu hleděla bezmocně do očí „nadzvedni se v rozkroku a vyceň mi kundičku…“, vzal si pinzetu, sklonil se jí k rozkroku, uchopil do čelistí pinzety silný svazek jejích nádherně černých chloupků, vykřikl „běda, jestli sebou sebeméně cukneš…“, mohutně jí chloupky v pinsetě natáhl a pak jí je náhle doslova vyrval. Potom si vzal profesor drátěnku na nádobí, významně ji se slovy „neopovaž se přitom sebeméně pohnout…“ ukázal úplně roztažené nahé Jitce, volnou rukou jí silně roztáhl přirození a opět jí vší silou přitiskl do stydké rýhy drátěnku. Jitka příšerně zakřičela, ale ani se nehnula; profesor pak drátěnku na pár okamžiků uvolnil, potom úkon ještě několikrát zopakoval a přitom hleděl Jitce do široce rozevřených očí. Když se jí opět sklonil k rozkroku, s údivem zjistil, že Jitka zřetelně zvlhla rozkoší. „Tebe to vzrušovalo?“ A Jitka vzrušeně přikývla. Profesor jí podal ledovou žínku „Tak si to teď přede mnou sama hezky ochlazuj…“ Jitka si začala vleže poslušně potírat ledovou žínkou břicho a podbřišek, občas profesorovi na povel žínku podala do napřažené ruky, aby ji znova pořádně namočil, vždy po jejím novém přiložení na tělo tlumeně vykřikla a pak jen občas sténala. Profesor jí potom přikázal, aby si přitiskla ledovou žínku přímo na přirození, a Jitka pak po každém přiložení nově namočené žínky do ledové vody hlasitě zasténala, občas i vykřikla. „Odlož žínku a vzpaž ruce zase hezky za hlavu!“ nařídil jí potom profesor. Jitka mu podala žínku, poslušně zapažila ruce za hlavu a vypnula se. Profesor ji několikrát pohladil po vypnutém mokrém břiše, pak jí rázně sáhl na poštěváček a začal ji na něm opět usilovně dráždit. Jitka se začala opět poddávat dráždění, a její pohlavní rozdráždění začínalo pomalu stoupat, za chvíli začaly jejím nahým tělem občas projíždět mimovolní vzrušené stahy a tu a tam sebou škubla. „Co dělají ty kolíčky na bradavkách?“ zeptal se jí najednou se zájmem profesor. „Už to tolik nebolí, ale pořád mě tlačí, hlavně když se mi bradavky jako teď nalévají krví…“ hlesla upřímně Jitka. „Tak je to správné…“ usmál se profesor. Jitčino vzrušení stále stoupalo, ovšem najednou upadla opět do hluché fáze. Profesor zrychlil její dráždění, a nahá Jitka mu začala vleže ve snaze se rozdráždit rytmicky přirážet rozevřeným rozkrokem, a doslova se mu nabodávala poštěváčkem na prsty. Zakrátko se jí podařilo hluchou fázi opět překonat a začala sebou před profesorem na stole vzrušeně škubat. „Teď budeš hotová, ale vzepnutá do perfektního mostu…“ přikázal jí profesor. „Jistě, to přece už umím…“ vydechla Jitka vzrušeně. „Ale tentokrát se do něho rázně vzepneš až v onom posledním okamžiku, až překonáš spouštěcí bod…“ řekl profesor a důrazně dodal „ať tě ani nenapadne vzepnout se dřív!“ „Ano…“ kousla se Jitka bezděčně do rtů, „pokusím se, ale co když se mi to nepovede?“ „Pak ti nařídím, aby ses spustila zase dolů,“ řekl stroze profesor, „jinak si s tebou budu v mostu chvíli hrát…“ „A budete mne v tom mostu taky mučit?“ vyhrkla Jitka, kterou představa něčeho takového silně vzrušila. „Taky…“ přikývl profesor, „od toho mám přece otrokyni…“ a zrychlil její dráždění. Jitčino rozdráždění začalo rychle stoupat a za chvilku se začala před profesorem na stole úporně třást. „A nezapomeň při tom vzepnutí, když sebou poprvé cukneš, hlasitě vykřiknout!“ Za chvilku roztažená Jitka hlesla „Už asi zase budu…“, podepřela se o stůl dlaněmi a chodidly nohou, mohutně roztáhla nohy, za několik okamžiků sebou prudce škubla, otevřela pusu, nadechla se a začala se bezmocně třást v krajní extasi, a vzápětí se znova škubla, jak překonávala onen spouštěcí bod, a pak s hlasitým výkřikem „Teď!“ bleskově vylétla celým nahým tělem do mostu, až profesor málem ztratil kontakt s jejím poštěváčkem a začala se před ním na stole rytmicky cukat v mohutných stazích obrovského orgasmu. Po několika úvodních stazích Jitčina těla profesor ukončil tření jejího poštěváčku, a zatímco vzepnutá Jitka sebou bezmocně škubala na stole v dalších prudkých orgastických stazích, připravil si na stůl pod její rozkrok velký hřeben s ostrými zuby, pak vzal si umělohmotnou injekční stříkačku bez jehly, rychle do ní natáhl z misky ledovou vodu a začal Jitce z výšky postřikovat vysoko vzhůru vypnuté břicho a prokrvený podbřišek. „Áááu…“ vykřikla nahá Jitka zděšeně. „Drž, vždyť jsi otrokyně!“ napomenul ji profesor.

Jitka poslušně ztichla a pak se před profesorem vzepnutá do mostu pravidelně cukala v pomalu opadávajících orgastických stazích. Ledová voda jí stékala z břicha po bocích dolů a kapala pod ni na stůl, profesor jí pak úplně roztáhl prsty volné ruky stydké pysky a několikrát jí prudce stříkl ledovou vodu do přirození, roztažená nahá Jitka vzepnutá do mostu ale přitom zase vždy strašně zakřičela. Aniž by jí uvolnil úplně rozevřené přirození, vzal si potom profesor do ruky hřeben a vší silou jej zatlačil zuby do Jitčiny stydké rýhy mezi její roztažené stydké pysky. Jitka příšerně zařvala, profesor přitlačení hřebene na okamžik uvolnil a pak jí do bezmocně roztažených rodidel vtiskl hřeben znova. Nahá Jitka zase zoufale vykřikla a profesor to pak ještě několikrát opakoval, a když hřeben konečně odložil, všiml si, že Jitka během mučení opět silně zvlhla… Profesor jí pak uvolnil rodidla, podepřel nahou Jitku pod zády a pomohl jí spustit se zpátky na stůl. Potom profesor chvilku nechal nahou Jitku klidně ležet, aby se uvolnila a vydýchala, potom se jí přísně otázal „Jsi ještě vzrušená?“ „Ne…“ hlesla rozevřená Jitka, „po takovém hrozném mučení…“ „Já jsem myslel, že se ti to líbí… co budeš říkat tomuhle?“ a vzal si do ruky velký ostrý řeznický nůž, a před očima Jitky začal významně přibrušovat jeho ostří. Nahá Jitka se zděsila a vytřeštila strachem oči. Profesor jí nekompromisně přikázal „zvedni roztažené nohy koleny až pod bradu a vypni mi rozkrok!“ Nahá Jitka poslušně zvedla bezmocně nohy a vycenila na profesora rozevřený rozkrok. Profesor jí volnou rukou opět mohutně roztáhl stydké pysky a vložil jí ostří nože přesně do středu stydké rýhy. „Dívej se na mně a zase se ani nehni!“ poručil jí stroze, vtiskl jí nůž ostřím do přirození a udělal jí kolébku od poševního otvoru nahoru až na poštěváček a pak zase až dolů na napnutou hrázku. Jitka obrovskou bolestí opět hlasitě vykřikla, protože měla stydkou rýhu nedávno krutě zmučenou zuby hřebene, profesor na moment sílu vtlačení ostří nože povolil, ale za okamžik jí udělal kolébku ve stydké rýze znova. Jitka opět strašně vykřikla, ale profesor ji okřikl „To jsi otrokyně?“ „Ano…“ kousla se nebohá Jitka do rtů, aby ji profesor zase nepotrestal, ten na ni ale přísně pohlédl „Tak to ti to udělám ještě pětkrát, aby sis na to zvykla…“ a Jitka mu odevzdaně nabídla rozkrok. Profesor jí tedy ještě pětkrát krátce za sebou udělal v rozevřených rodidlech kolébku, ale Jitka se jen kousala bolestí do rtů, hlasitě sténala a bez sebemenšího cuknutí rozkrokem poslušně držela. Když profesor odložil nůž, Jitka vzrušeně hlesla „mně se to docela líbilo, podívejte se, jak už jsem zase vlhká…“ Profesor potom začal Jitce pomalu odepínat z prsních bradavek kolíčky, Jitka vzápětí hlasitě vykřikla, jak se jí do nich začala hrnout krev, a profesor se zděsil, jak je měla k nepoznání zdeformované… „Připrav se na to, že půjdeš už brzo do tělocvičny…“ upozornil Jitku nemilosrdně profesor s pohledem na její znetvořené bradavky, „snad se ti do té doby srovnají a budeš zase krásná…“ a začal jí zase rychle třít poštěváček. Jitka začala přes značnou bolest v bradavkách za chvíli zase reagovat a bradavky se jí vracely do původní podoby. Za chvíli měla Jitka bradavky zase v pořádku a začala se před profesorem na stole zřetelně cukat vzrůstajícím pohlavním vzrušením. Zanedlouho už jí zduřelé bradavky trčely smyslně vzhůru, vzrušením se na stole viditelně škubala, dívala se nehybně vzhůru a tělem jí stále častěji projížděly mimovolní vzrušené stahy, zakrátko překonala bez problémů hluchou fázi, usmála se na profesora a začala se poddávat svému vzrůstajícímu rozdráždění. Profesor si mezitím zastrčil volnou rukou do kapsy úzký kožený řemínek, do kapsičky košile pinsetu a kleštičky, do ruky si vzal malou svíčku a nechal Jitku v klidu dojít až před předorgastickou extasi, potom prudce zrychlil její dráždění a přitlačil jí prsty na naběhlý poštěváček. Jitka vytřeštila oči, vydechla „Já už asi zase brzo budu…“ a vzápětí upadla do extase. „Ale nebudeš…“ vyrazil profesor, rázně utnul její dráždění a vykřikl „Seskoč!“ Krajně vydrážděná Jitka seskočila ze stolu, profesor odemkl a otevřel dveře na chodbu, uchopil důtky, poručil jí „Vzpaž!“ a vší silou ji šlehl přes vypnutý podbřišek, nařídil jí „Jdi!“, vyšel s ní na chodbu a dveře zase zamkl. Prudce pohlavně vzrušená Jitka šla s profesorem úplně nahá s rukama nad hlavou, úplně vztyčenými bradavkami a zduřelými odchlípnutými stydkými pysky studenými chodbami školy do tělocvičny. Na posledním odpočívadle se profesor zastavil, ukázal přísně na zem a přikázal nahé Jitce „Lehni si na dlaždice a válej sudy až k tělocvičně!“ Jitčino rozdráždění cestou už poněkud opadlo a tak se zděsila, protože i v přítmí viděla, jak je schodiště špinavé, bezděčně vyhrkla „Tady?“ Ale profesor opět ukázal přísně na studené dlaždice „Na co čekáš? Už ať jsi dole!“ Nahá Jitka si tedy neochotně lehla k jeho nohám na okraj schodů a začala se pomalu nahá válet po schodišti dolů; každou chvíli se bolestivě uhodila, a profesor šel vedle ní. Když se skutálela po schodech až dolů, namáhavě se natočila k tělocvičně a bezmocně se před profesorem kutálela nahá až ke dveřím. Teprve tam jí profesor poručil „Stoupni si!“, zběžně ji očistil od špíny, odemkl tělocvičnu a otevřel dveře. Bylo krátce po čtvrt na sedm. *** Profesor rozsvítil, a když nahá Jitka vstoupila ještě docela vzrušená do tělocvičny, dveře zevnitř zamkl. "Není ti zima?" pohlédl pak starostlivě na Jitku, která se začínala třást chladem. "Trochu…" zajektala nahá Jitka zuby. "Tak pojď, zaběhneš si," vyzval ji profesor, "no dělej, poběžíme! Jsem přece tvůj tělocvikář, ne?" Jitčino vzrušení už téměř opadlo a tak se naboso poslušně rozběhla spolu s profesorem kolem tělocvičny. Když oběhli několikrát tělocvičnu a zastavili se, profesor Jitce poručil „Rozkroč se a vzpaž!“, dokopal velkou žíněnku doprostřed tělocvičny, potom si stoupl před ni a sáhl rozkročené Jitce na prsy. Jitka se vzrušeně zachvěla. Profesor vydechl „Ty už je máš zase hezky citlivé, viď?“ a nahá Jitka rozpačitě přikývla „Jsou vaše…“

Když se jí bradavky nádherně postavily, sáhl profesor Jitce mezi nohy a začal ji dráždit na poštěváčku. Jakmile začala nahá Jitka reagovat a dávat zřetelně najevo stoupající vzrušení, vyzval ji profesor „A teď´si to dělej sama!“, odstoupil a postavil se před žíněnku uprostřed tělocvičny. Jitka si začala poslušně třít prsty poštěváček a profesor ji na dálku přísně pozoroval, za chvilku ji vyzval „Přistup o kousek blíž!“ a nahá Jitka bez sebemenšího zpomalení onanie postoupila o dva kroky blíž k žíněnce. Jitka si s očima střídavě upřenýma na profesora a na žíněnku usilovně mnula poštěváček a její vzrušení pomalu stoupalo. Profesor ji za chvíli opět vyzval, aby postoupila k žíněnce, nahá Jitka bez omezení své onanie poslušně udělala další dva kroky a protože jí došlo, co bude následovat, viditelně zrychlila kmitání přes již naběhlý klitoris. Zakrátko na ni ale přišla hluchá fáze a tak si Jitka s pohledem na profesora bezmocně třela poštěváček naprázdno, za chvíli se však zase pousmála a začala se škubat vzrůstající rozkoší. Profesor ji vzápětí vyzval, aby opět postoupila směrem k žíněnce. Jitka během onanie popošla, zastavila se dva kroky před žíněnkou a dál si rychle třela klitoris. Když se začala Jitka zřetelně škubat prudkým rozdrážděním, profesor jí vyzval „Popojdi až k žíněnce a klekni si!“ Nahá Jitka přistoupila k žíněnce, přerušila na okamžik onanii, rychle si před žíněnkou klekla, rozkročila se a zase si začala s očima upřenýma na profesora usilovně třít poštěváček. „Teď neuděláš kotrmelec hned při prvním stahu, ale až během dalších prudkých stahů přerušíš onanii…“ začal jí profesor dávat poslední pokyny. Jitka zrychlila onanii do maxima. „Ale snaž se, aby to bylo co nejdřív!“ připomněl jí profesor důrazně. Jitka bezděčně přikývla a celá se napnula v předtuše brzkého příchodu předorgastické extase; přitom se mírně zaklonila a vypnula vstříc profesorovi nádherně vztyčené zduřelé prsní bradavky. Profesor pozorně sledoval, jak se před ním nahá Jitka bezmocně svíjí v krajní rozkoši. Najednou se Jitka napnula, vyhrkla „Už to na mne leze! Dívejte se!“, vzápětí sebou prudce škubla a začala se vkleče před žíněnkou třást obrovským rozdrážděním, za pár okamžiků hlasitě vykřikla „Teď!“ a začala vkleče před profesorem divoce cukat celým tělem; po prvních obrovských orgastických stazích utnula onanii, položila hlavu na žíněnku a bleskově před profesorem udělala se široce roztaženýma nohama perfektní kotoul, tělem jí přitom stále cukaly mohutné orgastické stahy a profesor na okamžik zahlédl její roztaženou úplně mokrou kundičku… Po dopadu chodidly na podlahu se Jitka okamžitě vzepnula do výponu se šikmo rozpaženýma rukama a s očima na profesora bezděčně cukala celým svým nádherným nahým tělem v pozvolna odeznívajících orgastických stazích. „Ty jsi opravdu naprostá jednička…“ pochválil ji nadšeně profesor. Vzepnutá Jitka pomalu docukávala a zduření jejích prsních bradavek pozvolna opadávalo. „Můžeš si lehnout na žíněnku a odpočinout si!“ navrhl jí profesor. Jitka si lehla na žíněnku a roztáhla nohy, profesor přisedl k ní, a zatímco Jitka sebou ještě občas cukla, začal ji jemně hladit po břiše a povadlých prsech; stále častěji jí však zajížděl rukou až na podbřišek, něžně jí prohrábl ochlupení, až sebou začala škubat. „Že bys už zase něco chtěla?“ optal se s úsměvem profesor a Jitka na něj spiklenecky mrkla. „Tak si to teď dělej sama a mysli na to, jak se budeš za chvíli svíjet nahá bolestí na rib-stolech!“ vybídl ji profesor a rázně utnul její dráždění. „Zajímavé, že vy vždycky víte, co bych si právě nejvíc přála…“ vydechla Jitka a přitiskla si prsty na poštěváček. „A krátce před orgasmem to utneš a vzepneš se zase do mostu!“ Jitka opět přikývla „to přece už umím…“ a pak pohlédla na profesora „Můžu?“ „Samozřejmě,“ odtušil profesor a roztažená Jitka si začala rychle třít poštěváček. „Pomalu, víš, že jsi ještě vzrušená od minula…“ vyhrkl profesor, „ať se ti to nesmíchá…“ „Některé ženy dokážou mít několik orgasmů těsně za sebou…“ pravila usilovně onanující Jitka. „Co o tom víš?“ podivil se profesor. „No… že to je pak taková ucelená delší episoda… orgastická…“ hlesla Jitka. „A tys už to někdy zkoušela?“ „No párkrát jsem to zkusila a byla jsem hotová třikrát těsně po sobě… ani jsem neměla tu hluchou fázi…“ „Povídej mi o tom něco,“ vydechl profesor zvědavě. „To se ten náš sexuální aparát tak rozpumpuje… a pak jen stříkáš… a stříkáš…“ řekla Jitka a vzepnula se. „Dokud nepadneš vysílením…“ odtušil profesor „To spíš vyčerpaná rozkoší…“ vydechla Jitka a zrychlila onanii, „já teď asi taky nebudu mít tu hluchou fázi…“ „To by u mužů možné nebylo…“ pravil profesor zamyšleně, „já už musím mít mezitím aspoň čtvrt hodiny…“ „To nevadí, nejsme přece na závodní dráze… hlavně, že pak nádherně prudce stříkáte…“ prohlásila Jitka a pak zmlkla, protože ji začala přemáhat rychle vzrůstající rozkoš. Profesor jí jemně sáhl na zadní dírku a Jitka sebou rozdrážděně zacukala „to je hezké…“ Profesor tedy začal Jitku hladit přes otvor konečníku a za chvíli jí do něho strčil na krajíček prst. „Au…“ vyhrkla prudce vydrážděná Jitka, „to mě moc vzrušuje… zahýbejte mi tam trochu tím prstem!“, napnula se a prudce zrychlila kmitání přes poštěváček. Profesor jí opatrně zahýbal prstem v konečníku. Nahá Jitka rozdrážděně nadzdvihla rozkrok a začala se s prstem v konečníku před profesorem svíjet rozkoší. „Nemám ti ho vytáhnout? Koukám, že už to na tebe asi brzo přijde, ať se můžeš vzepnout do toho mostu…“ optal se profesor náruživě onanující Jitky, svíjející se před ním mohutným rozdrážděním. „Já si naopak… myslím, že byste mi ho tam… mohl nechat…“ namáhavě vyrážela krajně vydrážděná Jitka. Najednou sebou zřetelně škubla, vykřikla „Pozor!“, rázně utnula onanii, zapřela se rukama a nohama a bleskově se vymrštila i s profesorovým prstem v konečníku do nádherného mostu, a spustila hlavu oddaně dolů. Vztyčené bradavky zduřelých prsů jí v mostu smyslně trčely nahoru.

„Ty jsi skvělá holčička…“ vydechl profesor při pohledu na její perfektně vzepnuté nahé tělo. Jitka jen hlesla „Jsem vaše otrokyně, pane profesore…“ a profesor jí bolestivě zahýbal prstem v konečníku. Jitka v mostu bezmocně zařvala a pak vykřikla „Mučte mě, prosím… strašně mě to vzrušuje!“ Profesor jí ještě jednou silně zahýbal prstem v análním otvoru, a když vzepnutá Jitka vykřikla, vytrhl prst jí prst z konečníku a vybídl ji „spusť se zase dolů!“, podepřel ji pod zády a pomohl jí spustit se na žíněnku. Nahá Jitka vydechla, uvolnila se, pohlédla na profesora a vzrušeně řekla „s tím prstem to bylo moc hezké…“ „Ty máš krásnou nejen kundičku, ale i tu dírku kousek pod ní…“ řekl uznale profesor. „I tam jsem už úplně vaše…“ hlesla Jitka roztažená před ním na žíněnce. Profesor jí ale vzápětí poručil „Vstaň a oběhni si zase aspoň dvakrát tělocvičnu, ať se zahřeješ a opadne ti trochu to vzrušení! A stoupni si pak před ty rib-stoly!“ Jitka poslušně vstala a začala nahá a bosá obíhat tělocvičnu. Když se zastavila před rib-stoly, profesor tam na ni už čekal. „Těšíš se?“ Jitka se postavila k rib-stolům zády a profesor jí pohlédl do rozkroku. Když uviděl její naběhlé stydké pysky, vydechl „To si zase užiješ, co?“ Nahá Jitka se vzrušením vztyčenými bradavkami sklopila oči a rozpačitě přikývla. „Tak se zase zavěs a rozkroč se!“ vybídl ji profesor. Jitka natáhla ruce nahoru, stoupla si patami na spodní příčku a vzrušeně ručkovala po rib-stolech výš a výš. „Na těch rib-stolech se mi to posledně strašně líbilo…“ pohlédl na ni profesor. „Mně snad nejvíc…“ vydechla rozdrážděně Jitka. „Popolez ještě o kousek výš!“ pobídl ji profesor. Jitka vylezla na rib-stolech ještě výš a nedočkavě vypnula břicho. „Ještě!“ poručil jí profesor netrpělivě. Když byla Jitka rozkrokem v úrovni profesorova pasu, rozkročila se a nastavila mu podbřišek. Profesor přistoupil a začal Jitku v závěsu na rib-stolech dráždit současně na poštěváčku a na bradavkách prsů. Jitka se začala bezděky kousat do rtů, ale její pohlavní vzrušení zřetelně stoupalo. Profesor jí přestal mnout bradavky, vytáhl z kapsy pinsetu a nastavil ji Jitce před oči. „Dneska budeme mučit i tvůj pupíček a slabiny. Jsi ráda?“ Nahá Jitka se viditelně zachvěla, opět vypustila do rodidel velkou dávku milostné rosy a vzrušeně přikývla… „Posuň se nohama ještě výš, jak nejvýš můžeš…“ vybídl profesor Jitku, „hezky se prohni a nastav mi tělíčko…“ Jitka popolezla během dráždění nohama ještě o kousek výš, efektně zavěšená za ruce vypnula profesorovi nahé tělo a přitom jí nádherně zduřely naběhlé bradavky. Profesor najednou utnul její dráždění, přehodil si pinsetu do pravé ruky, začal jí dráždit poštěváček levou a řekl „Tak začneme jako minule na bříšku a pak potrápíme i pupíček, ano?“ Jitka vzrušeně přikývla a profesor si vzal do čelistí pinsety jemnou pokožku jejího břicha pod pupkem. Jitka vytřeštila oči a profesor pinsetu nemilosrdně stiskl. Bezmocně prohnutá Jitka zděšeně zakřičela bolestí, ale vzápětí ucítila, že silně zvlhla. „Líbilo se ti to?“ zeptal se jí profesor, když odtáhl pinsetu. „Ano…“ přikývla zavěšená Jitka. „Tak teď ukaž ten pupík…“ pravil profesor, a zatímco jí levou rukou stále dráždil na poštěváčku, nasadil pinsetu na jeden z malých výstupků na jejím krásném pupku, „tam asi nebudeš moc citlivá, když tak mi potom řekneš…“ „Kdyby to tak viděla maminka…“ vydechla už silně vzrušená Jitka. „Tam si s ní bývala srostlá,“ řekl profesor a náhle jí prudce stiskl pinsetu. Jitka vykřikla a mírně sebou zaškubala. „Ono tě to tam tak bolelo?“ zeptal se jí udiveně profesor a uvolnil pinsetu. „Docela dost…“ vyhrkla Jitka, „nikdy bych nevěřila, že to tam je tak citlivé…“ „Nechala by ses tam někdy ode mne mučit?“ „Jako vaše otrokyně bych se tam od vás musela nechat mučit,“ řekla vzrušená Jitka, „a jestli by se mi to líbilo, na tom už nezáleží…“ „A byla bys ráda?“ „Asi ano…“ sklopila Jitka bezmocně oči. „Tak já si něco na ten tvůj krásný pupíček vymyslím…“ slíbil Jitce profesor, „a pak se mu budeme pořádně a dlouho věnovat…“ „Mně by se líbilo, kdybyste mě do něho řízl… třeba žiletkou…“ řekla náhle k překvapení profesora Jitka. „To by bylo krve…“ vyhrkl profesor. „Já bych přitom spíš vytekla…“ zacukala sebou Jitka vzrušeně. „Tak teď už půjdeme na citlivější místa,“ řekl pak profesor, zasunul si pinsetu do kapsičky košile a vytáhl z kapsy malé ploché kleštičky, „a začneme zase na prsíčkách, minule jsme začínali na levém, teď to zkusíme na pravém…“ a nakrátko zesílil dráždění jejího poštěváčku. „Kam chcete…“ vyrazila bezděčně Jitka, „já jsem jen otrokyně…“ Profesor jí nasadil kleštičky na bradavku pravého prsu a pomalu zesiloval stisk, až jí úplně zbledla. Jitka začala hlasitě křičet bolestí, profesor však dále stupňoval sevření bradavky, až Jitka zoufale řvala… Profesor za pár okamžiků kleštičky odtáhl a řekl „tak už můžeme jít dolů, ať z toho něco máš…“ Prohnutá Jitka strachy zbledla, profesor jí přestal třít poštěváček, roztáhl jí levou rukou rodidla a zeptal se chvějící se Jitky „Kde začneme?“ „Já nevím…“ vydechla vzrušeně Jitka, „všude jsem vaše…“

„Tak to zase vezmem odspoda,“ řekl rázně profesor a nasadil jí kleštičky na hrázku. Jitka se v předtuše hrozné bolesti zacukala a profesor jí okamžitě sevřel hrázku vší silou do čelistí kleštiček… Jitka hlasitě zakřičela a zoufale se ve visu na rib-stolech zacloumala, takže profesor jí stěží udržel stisknuté kleště v rodidlech, a zatímco Jitka dál křičela, tiskl je dál. Za několik vteřin kleštičky uvolnil a pohlédl na zmučenou Jitku „Tak už jsi spokojená?“ „Ano…“ usmála se zavěšená Jitka a nastavila mu znova kundičku. Protože jí profesor stále držel rozevřené stydké pysky, viděl, že mezi nimi opět silně zvlhla. „Tak teď si dáme stydké pysky…“ řekl neúprosně profesor. Nahá Jitka sebou v závěsu zřetelně cukla. Profesor jí vzal do kleštiček levý stydký pysk, pohlédl na ni a pak kleštičky rázně stiskl. Jitka opět hlasitě zařvala a začala sebou příšernou bolestí v závěsu na rib-stolech zoufale škubat „ááááá…“, ovšem profesor jí dál prudce tiskl stydký pysk mezi čelistmi kleštiček. Když je uvolnil, zeptal se bolestí stále se třesoucí Jitky „Mučím tě hezky? Už ses dočkala?“ Vtom ukápla Jitce z rodidel velká kapka milostné rosy a Jitka vzrušeně vydechla „Ano…“ Profesor jí vzápětí shrnul prsty krajně citlivou kůžičku v pravé slabině a opatrně jí na ni nasadil čelisti kleštiček. Jitku to zatím jen zalechtalo, takže sebou silně zacukala, profesor však náhle kleštičky prudce stiskl. Úplně roztažená Jitka začala hroznou bolestí příšerně řvát, myslela, že se bolestí neudrží rukama na rib-stolech a spadne dolů na parkety, ovšem profesor postřehl, že se jí vedle v rodidlech objevila velká dávka milostné rosy, takže při pohledu na svou bezděčně otevřenou pusou zoufale ječící nahou otrokyni ještě zesílil stisk. Nahá Jitka začala bezmocně pištět a z rodidel jí přitom prudce vystříkla milostná rosa. Profesor za chvíli uvolnil kleštičky a zeptal se Jitky „Líbilo se ti to?“ „Ano…“ kývla zmučená Jitka hlavou. „Tak to teď zkusíme na druhém pysku…“ pravil chladně profesor a nasadil jí kleštičky na pravý stydký pysk. Jitka sebou opět zřetelně zacukala a profesor jí vzápětí prudce stiskl stydký pysk mezi čelisti kleštiček. Bezmocně zavěšená Jitka zase začala šíleně řvát nesmírnou bolestí a nepřetržitě křičela, dokud profesor kleštičky po několika vteřinách neuvolnil a řekl „Teď je na řadě ještě druhá slabina…“ Nahá Jitka zděšeně vykřikla „Ne!“ a zoufale sebou zaškubala, „nechci!“ „Jsi otrokyně?“ „Ano…“ hlesla Jitka a poslušně mu nastavila rozkrok. Profesor si vzal do prstů volné ruky jemnou kůžičku v její protější slabině a nasadil na ni kleštičky. Jitka zatajila dech a profesor jí hebkou pokožku slabiny rázně sevřel mezi čelisti kleštiček… Oddaně roztažená Jitka začala strašnou bolestí příšerně řvát a bezmocně se cloumala zavěšená na rib-stolech jako šílená, ale profesor vzápětí postřehl, že se znova vypustila mezi stydké pysky značnou dávku milostné rosy, takže ještě zesílil stisk. Nahá Jitka začala s úplně otevřenou pusou hlasitě kvílet a přitom mohutně stříkala z přirození milostnou rosu. Když profesor za chvíli uvolnil kleštičky, důkladně zmučená Jitka vydechla „já vás mám tak ráda… to bych jinde určitě nezažila…“ Profesor jí začal znova dráždit levou rukou poštěváček, zatímco nahá Jitka s úplně vypnutým hlasitě sténala. „Teď dáme pořádně zabrat tvému poštěváčku, chceš?“ „Ano, už jsem vám minule říkala, že mě můžete zmučit třeba do bezvědomí, pokud u toho nebudu dřív hotová…“ vydechla už silně vzrušená Jitka. Profesor vzápětí přerušil jeho dráždění, Jitka ve visu vzrušeně trhla roztaženýma nohama od sebe, profesor jí opět rozevřel rozdrážděním úplně červená rodidla pod ochlupením a opatrně jí nasadil čelisti kleštiček na naběhlý corpus. Jitka se napětím vzrušeně zachvěla a pohlédla oddaně na profesora. „Můžu?“ zeptal se profesor pro jistotu. Nahá Jitka odevzdaně přikývla, zatnula zuby a profesor vší silou sevřel kleštičky… Vypnutá Jitka příšerně zařvala tak, že si profesor pomyslel, že ji musí být slyšet až venku, začala sebou ve visu na rib-stolech zděšeně cloumat obrovskou bolestí na nejcitlivějším místě svého těla; profesor však zase najednou viděl, že jí z přirození vystříkla porce milostné rosy, takže přesto, že chtěl stisk jejího corpusu uvolnit, sevřel jí ho kleštěmi ještě víc a vzrušeně sledoval její reakce… „Já tomu pořád nemůžu uvěřit, že tě to tak vzrušuje…“ zakroutil profesor hlavou, když za chvilku stisk Jitčina corpusu povolil. „Už jsem vám to přece říkala…“ zacukala sebou Jitka, „ že tohle jsem vždycky chtěla…“ Profesor zjistil, že mu stojí penis. „Děkuji vám, pane profesore…“ vydechla zmučená Jitka spokojeně, když jí odtáhl kleštičky z poštěváčku. „To ještě nic nebylo, říkal jsem ti, že si se mnou užiješ…“ mávl profesor rukou. „Kvůli takovým věcem jsme se snad potkali…“ pravila Jitka zamyšleně, „to asi zařídil osud…“ „Nebo jsem si našel já tebe…“ pohlédl na ni profesor, se slovy „tak teď ještě uspokojíme tu druhou kozičku…“ zasunul kleštičky do kapsičky košile, znova vytáhl pinsetu a prohrábl se v rozkroku. „Nebojte se, ta bradavka je taky vaše…“ povzbudila ho Jitka. „Na tvůj levý prs si netroufám kleštičkami, to je už poměrně nebezpečné…“ pravil profesor, „protože máš přímo pod ní srdce…“ „Já si při onanii doma někdy představuju, když jsem pořádně rozdrážděná těsně před orgasmem, že jste si mne otevřel a chystáte se mi to srdce vyrvat z těla…“

„Na to musí být pořádně vybavená mučírna… nebo by to muselo být vyvrcholení nějakého rituálního obřadu, kde bys byla dlouho předtím drasticky mučená slavnostní nahá oběť…“ pravil profesor a nasadil Jitce pinsetu na zduřelou bradavku levého prsu, pak se na ni udiveně podíval, jak to, že ho ke svému mučení ještě sama vybízí. Za okamžik jí bradavku pinsetou mohutně stiskl, Jitka zakřičela a pak hlasitě sténala, ale bolest byla proti mučení jejího rozkroku kleštičkami poloviční, takže jí profesor nakonec bradavku ještě ze všech sil stiskl, Jitka ve visu zoufale zasténala, pak pinsetu odtáhl a dal do kapsičky košile. „To zase bylo překrásné…“ vydechla spokojeně Jitka, prohnutá s pořád dráždivě vypnutým břichem, „opravdu jsem strašně perversní…“ „Jak vidíš, oběma nám to vyhovuje, takže budeme postupně přidávat…“ pohlédl profesor tázavě na Jitku. „Můžete mě tam přitom i trochu poranit…“ vydechla nato rozdrážděně Jitka. „Doufám, že tě nepřizabiju…“ vzdychl profesor. „Kdybyste to chtěl, já bych se nechala od vás i usmrtit,“ prohnula se nahá Jitka rozdrážděně na rib-stolech, „ale muselo by to být hezké, pomalé, slavnostní… a musela bych se předtím pořádně vystříkat a třeba ustříkat až do bezvědomí…“ „Nechtěla bys, abych tě ustříkal až bys nakonec bezmocně vydechla naposledy?“ usmál se profesor. „Co kdybych si vám o to řekla?“ vyhrkla dráždivě zavěšená Jitka. „Tak to bych tě musel podvést,“ pravil profesor a posunoval nohou žíněnku ke kraji tělocvičny, „asi bych ti to slíbil, že tě tak nakonec usmrtím, a ty bys sis s tímto vědomím prožívala své údajně poslední orgasmy, ale pak bych tě nechal jen upadnout vysílením do toho bezvědomí…“ „A já bych se pak někdy zase probudila a divila bych se, že nejsem na onom světě…“ řekla smutně Jitka. „Nebo by sis myslela, že tam jsi…“ pohlédl na ni významně profesor a začal sunout před žíněnku velkou kozu. Nahá Jitka se na rib-stolech viditelně zachvěla. „Kdybys poznala, že jsi živá, mohla by sis aspoň pomyslet, že tě tady čeká ještě spousta dalších nádherných orgasmů…“, pravil profesor a přisunul před kozu odrazový můstek. „To byste musel být u mne vy…“ vyhrkla nahá Jitka nešťastně. Profesor upevnil můstek a přistoupil k Jitce „vždyť já u tebe přece jsem…“ a začal ji něžně poplácávat po břiše, pak jí pohladil vztyčené bradavky a nakonec jí krátce promasíroval poštěváček, „Cítíš mě?“ „Ano…“ zacukala sebou šťastně Jitka a spokojeně se na profesora usmála. „Tak slez dolů, já ti pomůžu…“ vybídl ji profesor, „spusť nohy dolů, pak se pusť nohama a seskoč dolů…“ a nastavil jí náruč. Nahá Jitka mu seskočila do náruče, postavila se a vypnula se do Pozoru. "Tak, a teď to zkusíme jako kdysi přes koně. Ale tentokrát bez držení!" nařídil jí profesor. „Já jsem ale ještě dost rozdrážděná… úplně mi to tam cuká…“ vydechla nahá Jitka. „To nevadí, aspoň pak pořádně vystříkneš…“ mávl profesor rukou, ukázal na připravenou kozu a vybídl Jitku „Postav se na můstek a stoupni si na něm zády ke koze!“ Nahá Jitka přeběhla před kozu, postavila se zády k ní na můstek a opět se vypnula do Pozoru. Bradavky prsů jí vzrušeně stály a celá se napjatě chvěla vzrušením. Profesor přistoupil a pomohl Jitce pozadu naskočit na kozu, pak na ni nahá Jitka s jeho dopomocí nalehla a prohnula se přes ni do záklonu, spustila hlavu dolů spolu s bezvládně podél ní dolů visícíma rukama a nakonec vycenila na profesora přirození. Profesor nechal Jitku chvíli ležet bezmocně prohnutou před ním přes kozu, pak jí nečekaně sáhl na vyceněný poštěváček a začal ji na něm rychle dráždit. Když sebou začala Jitka přehnutá přes kozu zřetelně škubat pohlavním vzrušením, profesor řekl „Poslouchej, dneska tady uděláš přede mnou roznožku přes kozu přímo během orgasmu…“ Prohnutá Jitka vyrazila „vy si na mne teda vymýšlíte věci…“ „Při orgasmu ti proběhne tělem přinejmenším dvanáct, patnáct, někdy dokonce i víc silných stahů… a pak ještě chvíli docukáváš…“ „No to asi ano…“ hlesla Jitka s hlavou spuštěnou dolů. „Takže se na to trochu soustředíš, a po třetím stahu ve svém těle, až se v tobě orgasmus pořádně rozběhne, utneš onanii, hodíš ruce nad hlavu a s tělem cukajícím dalšími obrovskými orgastickými stahy se rozběhneš, prudce se odrazíš a uprostřed orgasmu uděláš roznožku, dopadneš na žíněnku, tam zase vzpažíš, vypneš mi vstříc podbřišek a docukáš se… dokážeš to?“ „To bych si musela nejdřív zkusit… ale to mi asi nedovolíte…“ vydechla Jitka nejistě. „Ale dovolím, nejdřív si zkusíš roznožku nerozdrážděná… jako v tělocviku, jen že přitom budeš úplně nahá… potom se tam u zdi vydráždíš s očima na kozu do extase, pak se rozběhneš a uděláš roznožku prudce rozdrážděná… no a potřetí ji uděláš už načisto přímo během orgasmu…“ Vzrušená Jitka sebou bezmocně zaškubala a vydechla „to teda nevím… ale jako vaše otrokyně to zkusím…“ „Já vím, že jsi moje hodná holčička… a nakonec se ti to povede…“ zrychlil profesor její dráždění, „škoda, že si tě nemůžu vyfotit nad tou kozou uprostřed orgasmu … foťák jsme nechali nahoře…“ „Když se mi to povede, můžete si mě vyfotit příště…“ řekla zakloněná Jitka, kterou to vzrušilo a tak se vypnutá břichem přes kozu rozdrážděně zaškubala. „Nezapomeň si pak počítat ty stahy… já ti je budu počítat taky…“ připomněl jí profesor. Jitka se začala zanedlouho cukat prohnutá přes kozu rozkoší, potom však upadla do hluché fáze, kterou poměrně dlouho překonávala. Když se jí to konečně podařilo, začala se na koze opět škubat stoupajícím rozdrážděním, ale za chvíli pravila „Ještě mě bolí ve slabinách, jak jste mě v nich před chvílí mučil…“

„Musíme být příště opatrnější, tam je to skutečně mimořádně citlivé…“ „Ale můžete ještě přidat…“ vyrazila prudce rozdrážděná Jitka, „chci, abyste mě tam mučil až do krajnosti… chci přitom příšerně řvát…“ „Neboj se, mně se to taky líbí, když přede mnou hlasitě křičíš bolestí…“ zrychlil profesor tření jejího poštěváčku, „jsi přitom tak krásná…“. „Já vás mám tak ráda…“ hlesla poslušně prohnutá Jitka, začala na koze škubat vypnutým rozkrokem a snažila se přirážet. Její rozdráždění rychle stoupalo, profesor si občas volnou rukou rozevřel její stydké pysky a sledoval, jak tam Jitka rudne. Netrvalo dlouho a nahá Jitka se začala na koze prudkým rozdrážděním doslova svíjet a hlasitě u toho sténala. Za chvilku prohnutá přes kozu bezděčně cukla vypnutým břichem, vzápětí vykřikla „Už!“ a začala se celá třást v extasi. Profesor rázně utnul její dráždění a chvíli pozoroval, jak se roztažená Jitka před ním na koze bezmocně svíjí, občas si rozevřel její úplně mokrá rodidla a podle jejich tmavorudého zbarvení usuzoval na stupeň její rozkoše. Když se Jitka trošku uklidnila, profesor ji zezadu objal pod zády, řekl „pojď dolů, já ti pomůžu…“ a pomohl jí seskočit zpátky na můstek. Nahá Jitka se před ním na můstku vypnula a vzpažila ruce šikmo nad hlavu. Profesor se zadíval na její nádherně vztyčené bradavky a řekl „pamatuješ si, jak to máš teď udělat?“ Vzrušená Jitka hlesla „ano… ale přímo během orgasmu, to teda nevím…“ „Neboj se… uvidíš, že to dokážeš… jsi přece otrokyně, ne?“ „Ale mě to pořád ještě tak tlačí v tom podbřišku…“ „Jdi naproti ke stěně…!“ poručil jí nekompromisně profesor a ukázal k protější straně tělocvičny, aby Jitka měla pořádný rozběh, „a tam se ještě pořádně rozcvič!“ Nahá Jitka poslušně přešla na druhou stranu tělocvičny, rozkročila se čelem k profesorovi, a začala cvičit rukama a nohama, aby si rozehnala krev z rozkroku a tím si ulevila od sexuálního vzrušení. Profesor si přitom vzpomněl, že viděl v televizi podobně se rozcvičující atletky třeba před skokem do výšky. Jitka za chvilku docvičila, vypnula se a vydechla „už je to lepší…“ „To je dobře,“ pravil stroze profesor, „tak teď chci vidět tu zkušební roznožku…“ Nahá Jitka nebojácně pohlédla na profesora, rozběhla se a udělala přes kozu perfektní roznožku, dopadla bosýma nohama na žíněnku, krátce se vypnula se šikmo vzpaženýma rukama, a začala se rychle vracet na původní místo na protější stranu tělocvičny. Bradavky prsů už měla úplně splasklé… „Tak vidíš, že to nic není…“ povzbudil ji profesor. „Zatím…“ hlesla Jitka, po návratu na původní místo se poslušně rozkročila a přitiskla si prsty na poštěváček. „Tak začni a nestyď se, ať ti to dlouho netrvá…“ vybídl ji profesor netrpělivě. Nahá Jitka si začala rozkročená vstoje s očima na kozu poslušně kmitat prsty přes klitoris. Profesor stál u kozy a upřeně nahou onanující Jitku pozoroval. Vzápětí se jí začaly pozvolna vztyčovat bradavky, za chvilku sebou začala zřetelně škubat a tělem jí občas viditelně projel mimovolní stah, zanedlouho vypnula břicho a začala se třást pomalu stoupající rozkoší. Najednou se ale zklidnila a přestala si dráždit prsy, bylo vidět, že zase překonává hluchou fázi. „Ztratila jsi odvahu?“ pohlédl na ni tázavě profesor. Jitka na něho bezmocně pohlédla a dál si kmitala téměř naprázdno přes poštěváček. Najednou se jakoby probrala, zrychlila onanii, upřela oči na profesora a odhodlaně pravila „Ne, neztratila… naopak jsem dostala chuť vám dokázat, že jsem opravdu správná otrokyně…“ „No, já si myslím, že když jsi to hravě zvládla před chvilkou, dokážeš to potom rozdrážděná taky…“ „To víte, že to dokážu…“ vyhrkla Jitka, „škoda, že tu nemáte ten fotoaparát…“ „Příště tě budu fotit častěji… abychom měli oba vzpomínky…“ povzdechl si profesor. „A já si pak na ty fotky budu doma dívat, když budu onanovat…“ vydechla Jitka, zacukala rozkrokem a ucítila mezi stydkými pysky milostnou rosu… „Mohli bychom v létě občas chodit ven… třeba někam do lesa na palouček…“ usmál se profesor. „Mohla bych si vás tam fotit taky?“ vyhrkla Jitka. „Nahého?“ vykulil profesor překvapeně oči. „No jistě…“ vydechla Jitka, jakoby to bylo něco samozřejmého. „Tak to jenom když budu mít pořádnou erekci…“ pohlédl na ni profesor zaraženě. „A mne budete fotit třeba, až budu viset nahá roztažená na stromě…“ vyhrkla rychle onanující Jitka. „Ty máš teda nápady…“ „A vy se mi pak budete pomalu blížit k roztaženému přirození čerstvě natrhanými pálivými kopřivami… “ „Ty bys něco takového chtěla?“ „Já bych vám je předtím ještě ráda sama natrhala…“ vydechla vzrušeně Jitka. „A pak bys mi je poslušně předala… a zavěsila se roztažená na strom…“ vydechl profesor a ztvrdnul mu penis. „Už jsem si jednou něco takového představovala…“ škubla sebou Jitka, zase zrychlila a zmlkla. "Přitlač… tak," pokračoval profesor a chvíli ji upřeně pozoroval, pak přešel ke koze, před očima rychle onanující Jitky na ní postupně uvolnil všechny nohy a zkrátil je tak, aby koza byla co nejníž. "Vidíš?" otočil se na poslušně onanující Jitku, "napoprvé jsem ti ji stáhl až dolů. Příště už bude výš…" Nahá Jitka se vzrušeně zachvěla a její vzrušení rychle stoupalo. Za chvíli sebou Jitka prudce škubla, hlasitě vykřikla „Už!“, utnula onanii, vzepnula se, hodila ruce na moment nad hlavu a okamžitě se rozběhla… Na můstku se mohutně odrazila a vydrážděná do extase udělala před profesorem podruhé nádhernou roznožku.

Po dopadu nohama na žíněnku za kozou vzpažila, ale profesor vykřikl „rychle zpátky!“ a nahá Jitka se okamžitě rozeběhla zpět k protější stěně tělocvičny… Když se opět rozkročila čelem k profesorovi, přitiskla si prsty na poštěváček a začala si znova rychle třít jeho naběhlou zduřelou hlavičku. "Tak, a teď si to zkusíš přímo při tom!" připomněl jí vzápětí profesor přísně. Prudce vydrážděná nahá Jitka se na něho zoufale podívala. "Ty už nechceš být hotová?" "Chci, pane profesore…" vyhrkla Jitka. "Tak co se ti nelíbí?" "Nevím, jestli to dokážu…" hlesla poslušně onanující nahá Jitka "Musíš!" vykřikl přísně profesor. "Ano…" vydechla Jitka bezmocně. "Proč bys to neměla dokázat?" "Já… já se bojím, že se přitom… správně neovládnu… a něco se mi stane," koktala Jitka bojácně. "Budu ti dávat záchranu. Jsi ještě hodně rozdrážděná a nadržená?" "Ano…" přikývla Jitka. "A proč myslíš, že tě tady tak dlouho sexuálně týrám?" optal se jí přísně profesor a sám si odpověděl „Protože tě chci vidět, jak poslušně skáčeš nahá přes tu kozu a celá sebou přitom bezmocně cukáš v obrovských orgastických stazích. Myslím na to po celou dobu, co tě tady teď cvičím, víš? Předvedeš mi to?" "Ano…" kývla hlavou rozpačitě nahá Jitka, „jsem přece vaše otrokyně…“ „Tak se hezky vypni! Jako moje otrokyně!" Mírně rozkročená Jitka se před profesorem poslušně vypnula. "Můžeš si přitom občas dráždit i kozičky… hezky jemně!" Nahá Jitka si s pohledem upřeným do jeho očí začala vzrušeně mnout bradavku. "Zvládneš to?" "Snad ano…" vydechla Jitka uprostřed náruživé onanie. "Jsi ještě pořád nadržená?" "Už zase strašně, pane profesore… tělo už mám úplně napnuté…" "Takže myslíš, že budeš mít nad kozou opravdu nádherný… prudký orgasmus?" "Asi ano…" vyrazila Jitka vzrušeně, "určitě…" "Rozběhneš se teprve po třetím stahu, až se ti orgasmus v těle pořádně rozběhne," dirigoval ji přísně profesor, "když už to nepůjde zastavit. Tak si ty první stahy dobře počítej! Rozumíš?" "Ano," vydechla Jitka poslušně a s očima upřenýma před sebe si usilovně kmitala prsty přes poštěváček. Za chvíli se začala před profesorem už občas celá prudce škubat obrovským vzrušením. Profesor ji beze slova pozoroval. "Nikdy bych nevěřil, že bude tak dobrá otrokyně… vášnivá," pomyslel si v duchu, „a to je ještě tak mladá!" "Ach…" zaškubala sebou náhle Jitka, vzepnula se a vytřeštila oči na kozu, vyrazila "už… už to bude," a náruživě si třela prsty klitoris, "už budu!" "Tak pozor!" zvolal profesor. "Jsem vaše!" vykřikla vzápětí Jitka a vypnula podbřišek vpřed. "Dávej pozor!" "Au… au…" hlasitě sténala Jitka, blížící se neúprosně k vrcholu, "au, už… pozor…", celá se bezmocně vzepnula a vzápětí s hlasitým výkřikem "Teď!" na celou tělocvičnu mohutně škubla celým nahým tělem v prvním obrovském orgastickém stahu, rychle sebou cukla podruhé, při třetím stahu bleskově vyhodila ruce vzhůru a rozběhla se. Profesor na ní doslova visel očima… Nahá Jitka si v běhu mžikově uvědomila, co vlastně znamená to, co před chvílí vykřikla ("Jsem vaše!") a šíleně ji to vzrušilo; její orgasmus by možná začal tělesnou námahou v běhu opadávat, ale tato představa naopak způsobila, že jí tělem náhle proběhl tak obrovský stah, až se v běhu celá viditelně zaškubala. Jasně pocítila, jak se v ní všechno mocně stáhlo, ale přemohla se a běžela dál - vtom však přišel další mohutný stah, až se v běhu zřetelně zapotácela, že málem upadla. Přesto se jí podařilo nabrat dostatečnou rychlost k tomu, aby se mohla prudce odrazit od můstku před kozou; když ovšem dopadala oběma nohama na můstek, proběhl jí tělem další mocný stah, ale podařilo se jí správně se odrazit… pak se mimovolně napřáhla, více méně podvědomě se zapřela rukama o kozu, rázně roztáhla ve vzduchu nohy a téměř jako ve snu roznožmo přeskočila přes kozu… V letu sebou opět prudce cukla v dalším mohutném orgastickém stahu, pak dopadla na zem, znova sebou celá škubla v obrovském stahu, přitom mírně zavrávorala, z posledních sil se narovnala, poslušně se vzepnula do výponu s rukama nad hlavou… a vtom jí tělem viditelně proběhl nový prudký stah… "Za tohle máš u mne jedničku!" zvolal nadšeně profesor, "nejen jako otrokyně, ale i na vysvědčení…" "Au…" cukla sebou vypnutá Jitka bezmocně v dalším stahu. "Stůj rovně a cukej, cukej…“ pravil přísně profesor, "tak dlouho, dokud to v tobě úplně nepřestane!" A nahá Jitka se s vědomím, že si ji profesor celou upřeně prohlíží, před ním poslušně cukala ve zvolna odeznívajících orgastických stazích. Když za chvíli cukání v jejím těle přestalo, profesor se jí s úsměvem otázal "Líbilo se ti to?" "Ano, pane profesore," vydechla spokojeně Jitka. "Dobře, teď se budeš takhle cukat několikrát za sebou," řekl na to přísně profesor, "zvládneš to?" "Budu se snažit," vyhrkla Jitka oddaně.

„Tak teď pojď rychle pod hrazdu a hezky se tam rozkroč!“ Jitka přešla před hrazdu, rozkročila se, vzpažila ruce nad hlavu, a zatímco stála nahá u hrazdy vypnutá s rukama nad hlavou, profesor uklidil kozu a přesunul před ni k nohám žínku. Pak se postavil před žíněnku proti úplně nahé Jitce a vyzval ji „Připrav se!“ Rozkročená Jitka si přitiskla prsty na poštěváček, druhou ruku si přiložila na bradavku, poslušně se vzepnula a profesor jí vzápětí přísně odpočítal začátek další onanie. Jitka však byla ještě docela vzrušená a tak sebou začala před pozorně přihlížejícím profesorem zanedlouho škubat rozkoší. Její rozdráždění plynule vzrůstalo, onanující Jitka si uvědomila, že teď asi nebude muset překonávat hluchou fázi a rozdrážděně vyhrkla „Můžu být teda hotová?“ „Můžeš… dokonce musíš, ale pozor! Až utneš po prvních stazích onanii, vyskočíš uprostřed orgasmu na hrazdu, pevně se chytneš a pokud možno roztáhneš nohy, ať ti tam je dobře vidět…“ „Ach…“ zacukala sebou nahá Jitka, a profesor pokračoval „a docukáš se ve visu zavěšená s roztaženýma nohama na hrazdě… a já tě přitom budu šlehat přes břicho a podbřišek tím úzkým řemínkem…“ Onanující Jitka sebou rozdrážděně zacukala a zrychlila onanii. „Důtky si sem na tebe vezmu příště…“ prohlásil profesor a Jitka sebou začala prudce škubat. „Představuj si, že visíš nahá na tom stromě…“ vytáhl profesor z kapsy pro řemínek, „s nohama roztaženýma do provazu, opřená chodidly o sousední větve…“ „A vy mi ji opalujete svíčkou… chlupy mi na ní tiše praskají… a já příšerně řvu…“ zacukala sebou prudce Jitka, otevřela dokořán ústa a začala se neodvratně přibližovat do extase. Za chvilku se začala nahá Jitka onanující vstoje rozkročená pod hrazdou před profesorem celá třást. Profesor se na ni s požitkem zadíval, a když viděl, jak jí krásně stojí nádherně vztyčené bradavky, řekl „Doufám, že se ti bude líbit to bičování během orgasmu ve visu na hrazdě…“ Jitka sebou jen párkrát cukla a vzápětí upadla s úplně otevřenou pusou do extase, bezmocně se napnula, pohlédla se vzhůru na hrazdu a za několik okamžiků se začala před profesorem vstoje divoce cukat v obrovském orgasmu. Po několika úvodních mohutných stazích poslušně utnula onanii, hodila ruce nad hlavu, odrazila se a doslova vylétla na hrazdu, které se přes nejvyšší možnou rozkoš pevně chytila, roztáhla ve vzduchu nohy a dál sebou prudce škubala, měla tělo ještě plné pomalu doznívající rozkoše po předchozím orgasmu během letu nad kozou. Profesor napřáhl řemínek a začal ji uprostřed mohutných orgastických stahů ze všech sil bičovat přes břicho a do podbřišku přes mimovolně pulsující vnitřní pohlavní orgány. Jitka sebou začala ve visu na hrazdě bezmocně svíjet, příšerně křičela a kopala ve vzduchu roztaženýma nohama, ale profesor opět zahlédl, jak se mezi jejími porozevřenými stydkými pysky zaleskla milostná rosa. Nahá Jitka sebou cukala pod ráznými šlehy řemínku přes podbřišek v dalších orgastických stazích poměrně dlouho, a když se začala pozvolna zklidňovat, ukončil profesor její bičování a vykřikl „Pusť se!“ Když Jitka dopadla na chodidla, profesor ji stroze vyzval „Tak šup, jdeme na kladinu," a přešel spolu s Jitkou, které pořád ještě škubaly podbřiškem dobře patrné orgastické stahy, před připravenou kladinu. Před kladinou jí přísně poručil „Vyskoč na ni a rozkroč se! Rychle, dokud jsi tam ještě mokrá!" Krajně vydrážděná Jitka se s námahou vyhoupla na kladinu a v podřepu rozpačitě pohlédla na profesora; nahým tělem jí to stále ještě škubalo. "No stoupni si! Neboj se!" poručil jí profesor, a když si Jitka opatrně stoupla, zavelel "Rozkročmo!" Nahá Jitka se poslušně rozkročila a tázavě pohlédla dolů na profesora, přitom před ním opět mimovolně cukla vypnutým rozkrokem. "Tak, dívenko, teď budeš zase onanovat," řekl profesor, "ale já ti budu pomáhat, ano? Chceš přidržovat za ruku?" "Ano… asi…" hlesla Jitka bezmocně. "Tak… jednu ručičku na chloupky, a druhou mi podej!" Jitka si oddaně přiložila ruku do ochlupení nad kundičku a druhou bojácně napřáhla vstříc profesorovi. Ten ji uchopil a pak nekompromisně pravil "A teď se budeme oba společně snažit, aby se tvé otrocké tělíčko za chvíli přede mnou znova hezky cukalo a svíjelo v dalším obrovském orgasmu vstoje tady na kladině. Půjdeme na to spolu hezky pozvolna, ano?" "Ano," hlesla Jitka bezmocně. "Snaž se na to soustředit," pokračoval přísně profesor. "Doufám, že nespadneš. Dávej na to prosím pozor hlavně, když budeš vzrušená, a samozřejmě, až tady sebou budeš celá hezky cukat. Kvalitu orgasmu tentokrát velice přísně ohodnotím, a když nebudu úplně spokojený, tak tě přísně potrestám. Mysli na to, prosím tě!“ "Ano, pane," pravila pokorně nahá Jitka bojácně hledíc z výšky dolů na profesora. Tělo měla ještě plné pomalu doznívající rozkoše po předchozím orgasmu ve visu na hrazdě a občas jí to v podbřišku ještě zřetelně zaškublo. "Tak, vypni se! Pozor!" zavelel jí přísně profesor - a v tom to v ní znova škublo tak, že to profesor musel vidět. Jitka se poslušně vypnula, upřela pohled vpřed a profesor jí podal ruku, nahá Jitka se jí pevně chytla, přitiskla si prsty přímo na mohutně naběhlou hlavičku poštěváčku a na povel profesora začala s očima na koš na košíkovou těsně pod stropem tělocvičny rychle onanovat. Profesor měl její rudou kundičku přímo před očima. Jitka už byla tak vzrušená, že za chvilku úplně zapomněla, že stojí na kladině a začala se stoupající rozkoší občas kymácet, až najednou téměř ztratila rovnováhu a spadla málem z kladiny dolů. „Prosím tě, radši se moc nehýbej, ať nespadneš!“ napomenul ji profesor. Jitka znehybněla a pak si rozkročená s očima před sebe usilovně kmitala prsty přes poštěváček. Její vzrušení zase rychle rostlo a krev se jí do rozkroku doslova valila. Najednou se Jitka na kladině bolestivě zkroutila. „Co je?“ vyhrkl profesor. „Ále… začínají mi přicházet k sobě slabiny…“ vydechla Jitka, pustila profesorovu ruku a protírala si jí třísla.

„A já jsem tě na nich před chvílí tak krásně promučil…“ povzdechl si profesor, „a tobě se to tak líbilo…“ Jitka se ale bez opory jeho ruky najednou zase zakymácela a s námahou vyrovnala rovnováhu. „Dávej přece pozor, nebo opravdu spadneš a pořádně si natlučeš!“ pravil profesor důrazně. „Vždyť už mě to zase tolik nebolí…“, prohmátla si Jitka ještě jednou slabiny a zase mu podala ruku. Ovšem Jitčino rozdráždění bolestí poněkud pokleslo, takže pak musela pořádně přitlačit prsty na poštěváček a zrychlit onanii, aby začalo opět stoupat. Za chvíli už ale zase začala zřetelně škubat silným vzrušením. Během další onanie se nahá Jitka snažila zachovávat naprostou nehybnost a držela profesora pevně za ruku, zanedlouho se začala rozkročená na kladině třást prudkou rozkoší, podbřišek se jí opět silně naplnil krví, takže netrvalo dlouho a vytřeštila oči „už… už asi budu…“ „Napni se pořádně!“ vykřikl profesor. Nahá Jitka se bezděčně napnula, zrychlila onanii na nejvyšší možnou míru, křečovitě sevřela ruku profesora, ještě chvíli se rozkročená na kladině prudce třásla, najednou vykřikla „Už!“, a za několik okamžiků se začala na kladině opět mohutně cukat v rytmu obrovských orgastických stahů. Po pár prudkých stazích ukončila onanii, upažila ruku stranou a dál se vstoje rozkročená svíjela před profesorem s očima upřenýma před sebe v mimovolných stazích nádherného orgasmu. Když začaly stahy v jejím těle pozvolna odeznívat, pohlédla Jitka s ještě cukajícím podbřiškem dolů na profesora, který nadšeně vykřikl „To je neuvěřitelné, co ty dokážeš!“ „Jsem přece vaše otrokyně…“ vydechla nahá Jitka uprostřed odeznívajících orgastických stahů. Profesor ji dál upřeně pozoroval, a když jí začaly pozvolna opadávat bradavky, pustil jí ruku, nastavil jí náruč a vyzval ji „seskoč mi do náruče, ať tě můžu obejmout…“ Jitka sice ještě pořád docukávala, ale seskočila profesorovi do náruče, celým nahým tělem se k němu přitiskla, profesor jí dal dlouhou pusu a přitom ucítil, jak to v jejím těle ještě několikrát znova rychle zaškubalo. „Tak to byl tvůj dnešní poslední orgasmus tady v tělocvičně…“ pravil profesor, když se od sebe odtrhli. „To už půjdeme nahoru?“ vyhrkla Jitka. „To víš, že ne, ještě si tě musím sexuálně pořádně napnout, abys byla nahoře zase úplně nabitá… a jednak musím nechat tvoji dělohu trošku odpočinout…“ řekl profesor důrazně. „To je od vás hezké, že máte takový zájem o dělohu své otrokyně…“ špitla Jitka. „Nahoře ještě vystříkneš několikrát… teď jsi byla hotová teprve pošesté…“ „Já mám i tu dělohu jenom pro vás… i tam vám patřím…“ usmála se Jitka vzrušeně. „To je od tebe milé, ale teď si lehni…“ ukázal profesor na žíněnku, „a zase se mi hezky roztáhni…“ Nahá Jitka si lehla na žíněnku, roztáhla nohy, položila ruce oddaně za hlavu, vypnula na profesora přirození a vydechla „To jsem zvědavá, co si teď na tu moji dělohu vymyslíte…“ „Na dělohu nic, říkal jsem ti, že ji teď nechám chvilku v klidu,“ pravil profesor a odešel si pro malou svíčku, kterou si po příchodu do tělocvičny nenápadně odložil na stolek u dveří, a když se vracel, významně ji napřáhl a prohlásil „Teď mě bude zajímat tvoje prdelka…“ Jitka ztuhla a strachem zase zvlhla. Profesor přiklekl k Jitce na žíněnku a přísně ji vyzval „Zvedni zase nožičky, miláčku!“ Roztažená Jitka s obavami zvedla nohy. „Vyceň mi ten zadek pořádně!“ vybídl ji profesor, rozevřel jí levou rukou půlky a začal jí svíčku opatrně zavádět do otvoru vyceněného konečníku. Jitka přitom hlasitě sténala, ale nehnutě držela, i když cítila, jak jí svíčka pomalu proniká hluboko do střev. Když profesor uznal, že svíčka v Jitčině konečníku již pevně drží, pustil ji a vyzval Jitku „můžeš spustit nožičky zase dolů…“, potom vstal, stoupl si před její rozkrok a vydechl „to ti to ale sluší…“ Svíčka Jitce silně rozevírala konečník a tak jen bezmocně hlesla „co vy se mne v tom zadku ale natrápíte…“ „To je proto, že jsi ještě panna…“ řekl profesor, „jinak bych ti vrazil mnohem tlustší svíčku do pochvy…“ Svíčka nádherně trčela z Jitčina konečníku a stejně jako ona se zřetelně se chvěla. „Přitiskni si prsty na poštěváček!“ poručil roztažené Jitce profesor, když se vynadíval. Nahá Jitka si poslušně přitiskla prsty na klitoris a pohlédla ze žíněnky vzhůru na svého Pána. „Doufám, že ti to s tou svíčkou půjde…“ řekl profesor, „jsi ještě vzrušená?“ „Ne… při tom zastrkování svíčky mne to úplně přešlo…“ špitla odevzdaně Jitka s prstem na poštěváčku. „Tak se do toho zase dej!“ vybídl ji profesor. Jitka si před ním na žíněnce poslušně začala kmitat rychle prsty přes poštěváček, upřela pohled vzhůru a zakrátko se u ní opět objevily zřetelné příznaky pohlavního vzrušení. Občas jí projel tělem mimovolný stah, svědčící o tom, že její rozkoš plynule stoupá, za chvíli si začala vleže onanující Jitka pomáhat bezděčným přirážením. Zanedlouho se ovšem zase ohlásila ona hluchá fáze, Jitčiny reakce viditelně opadly a chvilku si usilovně kmitala přes klitoris naprázdno, potom ale opět vzrušeně pohlédla na profesora a její rozkoš začala rychle stoupat. Profesor ale na ni pojednou vykřikl „Vyskoč a pokračuj vkleče před žíněnkou!“, a zatímco Jitka přerušila onanii a pomalu měnila posici, vytáhl z kapsy malý zapalovač. Když nahá Jitka rozkročená vkleče před žíněnkou onanii obnovila, profesor jí poručil „Předkloň se trochu, ať si nepopálíš záda…“ a zapálil jí svíčku v konečníku. Jitka samozřejmě postřehla škrtnutí zapalovače a pochopila, že jí svíčka v konečníku hoří, takže se během onanie bála pohnout, a poslušně pokračovala mírně předkloněná a téměř nehybná v tření poštěváčku. „A až do posledního okamžiku těsně před orgasmus, pak to bleskově utneš a uděláš zase kotrmelec… i s tou svíčkou v zadku…“ poručil jí přísně profesor.

Mírně předkloněná Jitka pokračovala před profesorem v usilovné onanii a náhle si uvědomila, že ji hořící svíčka v konečníku značně vzrušuje, zrychlila onanii a začala vkleče před žíněnkou rozdrážděně škubat zadnicí a různě se kroutit v bocích. Profesor zhasl světlo a zíral, jak plamen svíčky v příšeří nouzového osvětlení divoce plápolá u vyceněného zadku rychle onanující Jitky. „Zkus se předklonit ještě víc!“ vyzval Jitku profesor, který vzrušeně pozoroval, jak se její nahé bílé tělo před ním rozkoší škube ve tmě a moc se mu to líbilo. Jitka se opřela volnou rukou o žíněnku, předklonila se téměř vodorovně, vypnula zadek s hořící svíčkou a s očima před sebe ještě zrychlila. „Polož si čelo na žíněnku, a představuj si, že tě tou svíčku pálím v rozkroku…“ přikázal jí profesor, shýbl se jí k rozkroku. Nahá Jitka se široce rozkročila, poslušně položila čelo na žíněnku a uprostřed intensivní onanie napjatě čekala, až jí profesor vytrhne svíčku ze zadku a začne ji pálit mezi nohama. Její vzrušení vylétlo prudce vzhůru, začala cloumat vypnutým zadkem a pomalu se blížila do extase. „Tak kdy začnete?“ vyhrkla najednou už mohutně rozdrážděná Jitka. „Neboj se, o nic nepřijdeš, ale teď uděláš jen kotrmelec…“ řekl profesor, „tak se připrav, ať se pak nezdržuješ…“ Nahá Jitka se připravila temenem hlavy na kraj žíněnky, a když za chvíli ucítila během rychlého tření poštěváčku blížící se extasi, zdvihla kolena, opřela se rozkročená chodidly o zem, vypnula zadnici, za pár okamžiků se cukla, tlumeně vykřikla, krátce strnula, pak se v posledním momentě před orgasmem odrazila a udělala perfektní kotoul. Hořící svíčka v jejím konečníku opsala v tmě nádherný oblouk… a pak jí krátce olízla rodidla. Po dopadu se krajně vydrážděná Jitka poslušně vypnula nahá do stoje se šikmo vzpaženýma rukama a vydechla „jsem vaše…“, profesor k ní okamžitě přiskočil a rázně jí vytrhl hořící svíčku ze sevřeného konečníku. Zatímco do krajnosti rozdrážděná Jitka sebou bezmocně škubala, profesor uhasil svíčku, rozsvítil světlo a pak si začal svíčku před jejíma očima zblízka pozorně prohlížet. Jitka raději přivřela oči… „Máš štěstí, dneska jsi krásně čistá…“ pravil profesor a pro jistotu ke svíčce přivoněl, „a voňavá…“ „Takže dneska mě nebudete trestat?“ vydechla Jitka se stále úplně vztyčenými bradavkami téměř nespokojeně a nervozně zaškubala prokrveným rozkrokem. „Okolo Vánoc by to ani nebylo moc vhodné,“ pohlédl profesor na Jitku stále se chvějící prudkým vydrážděním, „ale všechny tvoje prohřešky si poznamenám pro příště…“ „Třeba už tolik zlobit nebudu…“ škubla sebou vzrušená Jitka. „Lehni si zase na žíněnku, než vychladneš…“ vybídl ji přísně profesor, „musím si tě pořádně sexuálně napnout, abys byla co nejvíc nadržená, až přijdeme nahoru…“ a neúprosně ukázal na žíněnku. Nahá Jitka si lehla na žíněnku, roztáhla nohy a s rukama pod hlavou vypnula rozkrok. Zatímco Jitka ležela poslušně roztažená na žíněnce a odevzdaně čekala, profesor si rychle sbalil věci, pak přisedl k ní na žíněnku, sáhl jí mezi nohy, nahmátl poštěváček, a když jí ho začal intensivně třít, se zájmem se Jitky zeptal „Tak jak se ti líbila ta svíčka v zadečku?“ „Bylo to moc hezké…“ vydechla Jitka, „ze začátku, když jsem ležela, tak jsem se ještě docela bála, ale když jsem si klekla a vy jste mi tam tu svíčku zapálil, začalo mě to vzrušovat… čím dál víc…“ rozpovídala se, zatímco jí profesor usilovně dráždil naběhlý poštěváček, „cítila jsem se jako bezbranná otrokyně, která musí takto vyhovět svému Pánovi, dokázat mu svou poslušnost a předvést mu, že je skutečným majitelem jejího těla…ach přitlačte!“ Profesor jí silně přitiskl prsty na poštěváček a zrychlil její dráždění. „Ach… vy mi to tak krásně děláte… já bych chtěla být už zase hotová…“ vydechla nahá Jitka a začala se zvolna opět blížit do extase. „Až nahoře…“ odsekl stroze profesor a zase zrychlil její dráždění. Za chvíli se začala Jitka před ním na žíněnce škubat mohutnou rozkoší, pak sebou najednou rozdrážděně škubla, vydechla „už budu…“a za několik okamžiků hlasitě vykřikla „Už!“ Profesor okamžitě utnul její dráždění, Jitka bezmocně vydechla, nadskočila rozkrokem, pak ho spustila dolů a pohlédla rozkoší zkalenýma očima na profesora. Profesor jí ale opět sáhl na poštěváček, přísně řekl „teď spolu nebudeme po celou dobu dráždění vůbec mluvit…“, chladně jí poručil „Počítej nahlas do pěti!“ a když silně vydrážděná Jitka začala počítat a pak hlasitě vyrazila „pět!“, vykřikl „tak už ani slovo!“ a začal ji rychle dráždit; vzápětí dodal „můžeš u toho zavřít oči a něco si představovat…“ Jitka zavřela oči, za chvilku se zjevně pohroužila do svých představ a přitom vzrušeně škubala rozkrokem… Její rozdráždění začalo opět rychle stoupat k extasi, zakrátko se Jitka začala celá třást a prudce sebou trhala obrovskou rozkoši, ale na prahu extase náhle vyděšeně vykřikla „Ne…!“ Profesor netušil, co to znamenalo a tak jí dál ze všech sil třel klitoris, Jitka za několik okamžiků vykřikla „Už!“ a upadla do extase, potom se pár vteřin bezmocně třásla krajní rozkoší a v posledním okamžiku zakřičela „Stop!“ Profesor bleskově utnul dráždění, poručil krajně rozdrážděné Jitce „Vstaň!“, a když se Jitka s prudce prokrveným podbřiškem namáhavě postavila, chytil ji rázně za ruku a doslova ji táhl ke dveřím. U dveří se oba zastavili, profesor rychle odemkl, otevřel dveře a obrovskou rozkoší úplně omámená nahá Jitka vrávoravě vyšla na chodbu. Profesor tělocvičnu pořádně uzamkl, opět vzal Jitku za ruku a šel s ní ke schodům. Profesora napadlo, že by si mohl vyzkoušet Jitčinu oddanost i cestou po schodech do kabinetu, tak ukázal rukou k zemi a poručil jí „Klekni si na všechny čtyři a polezeš vedle mne nahá po schodech jako pes!“ Jitka si bez odporu klekla na čtyři a pak spolu stoupali po schodech nahoru ke kabinetu. Profesor na posledním odpočívadle prohlásil „Ty nejsi žádný pejsek, když neštěkáš…“ A stále zřetelně rozdrážděná nahá Jitka pak cestou ke dveřím kabinetu nahlas štěkala… ***

Profesor odemkl a rozsvítil, nahá Jitka vlezla ještě po čtyřech do kabinetu, pak pečlivě zamkl, vyzval Jitku, aby si zase stoupla a pohlédl na hodinky, bylo pět minut před osmou večer. Jitka se před profesorem postavila, bradavky prsů jí sice námahou zplihly, ale v podbřišku ji to ještě silně tlačilo. Profesor na ni pohlédl a sprásknul ruce „no ty jsi ale špinavá… horší jak ten pejsek, umyj se!“, vzal si zase žínku, vybídl nahou Jitku „otoč se, jsi tam ještě dost špinavá od toho válení sudů…“ a začal ještě silně rozdrážděnou Jitku omývat studenou vodou na zádech, potom dlouho na obou půlkách zadnice a nakonec vzadu na stehnech, přitom si občas pobrukoval „špinavá, špinavá, špinavá měla záda…“ Nahá Jitka se při styku se studenou vodou celá třásla a drkotala zuby. Po důkladném omytí Jitčina těla zezadu jí profesor poručil „otoč se a vzpaž!“ a začal jí s požitkem omývat prsa, jejichž bradavky se jí rázem vztyčily, potom Jitce krátce otřel jamky v podpaždí a postupoval jí po bocích na břicho, důkladně jí očistil podbřišek a pak jí samozřejmě pořádně umyl i přirození, přitom jí krátce roztáhl od sebe stydké pysky a tím jí úplně setřel milostnou rosu; nahá Jitka přitom občas hlasitě výskala. Nakonec jí důkladně očistil studenou žínkou slabiny a nezapomněl ani na její stehna a nyní docela špinavá kolena. Potom jí podal žínku a nařídil jí „Utírej se ještě chvilku sama, jestli jsem na něco nezapomněl…“ a Jitka se před ním potírala žínkou zepředu sama, byla už ale tak promrzlá, že studenou vodu ani moc necítila. Profesor to na ní jasně viděl, takže když mu za chvíli vrátila žínku, poručil jí, aby teď pro zahřátí udělala pár dřepů. Nahá Jitka si dala ruce v bok a udělala před profesorem několik rychlých dřepů s krásně vztyčenými bradavkami a pak se profesora nejistě zeptala „Mohla bych si ještě umýt ruce?“ „To víš, že jo…“ kývl profesor hlavou, „támhle v umyvadle, a pusť si teplou vodu, ručník tam máš taky…“ Jitka si začala pečlivě mýt teplou vodou ruce, profesor z povzdálí pozoroval její nahé tělo a v duchu si přitom pomyslel „tak sexuálně jsem ji napnul pořádně, pak jsem jí studenou vodou tělesné vzrušení úplně utlumil, ale to vnitřní - ta obrovská nadrženost a touha po vybití - v ní zůstaly, takže by teď měla stříkat jako divá…“ „Mohla bych se teď ještě trochu upravit?“ zeptala se nahá Jitka profesora, když si utírala ruce. „Samozřejmě, slečno, ať jste krásná při svém slavnostním erotickém vystoupení…“ přikývl profesor. „Jaké vystoupení?“ vyhrkla udiveně Jitka. „No předvedete mi teď perfektní, téměř obřadnou onanii od začátku až do konce, včetně nádherného vyvrcholení celým nahým tělem… ale musí to být opravdu špičkové, takže si na tom dej záležet… i na své přípravě…“ Jitce vzrušeně zaškubalo v rozkroku „tak to já se připravím, abych pro vás byla opravdu hvězda…“ a zase zvlhla. Profesor si připravil fotoaparát, Jitka sáhla po kabelce a vytáhla hřeben, rtěnku, oční stíny, parfém a ozdobný náhrdelník, který si dnes odpoledne vyzvedla z opravny. „Koukám, že jsi správná žena…“ usmál se profesor. Jitka si vzala hřeben, postavila se před umyvadlo a dlouho si upravovala účes. Když byla spokojená, přišla si pro rtěnku a začala si malovat rty. „Mám si nalíčit rtěnkou i bradavky?“ zeptala se profesora, když si namalovala pusu. „Já nevím, ale může to být hezké… zkus to!“ řekl profesor, který se zájmem pozoroval Jitčinu přípravu. Jitka si začala rtěnkou líčit vzrušením vztyčené bradavky, ale vzápětí hlesla „když já na to pořádně nevidím…“ a stoupla si na špičky. Když si nalíčila bradavky, pohlédla na profesora „myslím, že i bych si měla nalíčit i dvorce…“ Profesor vzrušeně přikývl a nahá Jitka si chvíli pečlivě líčila dvorce bradavek svých krásných prsů, pak se vypnula před zrcadlem a spokojeně na sebe pohlédla; bradavky i dvorce měla pastelově bledě červené. „To je nádherná barva…“ prohlásil profesor, „taková dívčí… nevinná, ale smyslná…“ „Však já jsem nevinná mladá dívka… ale strašně smyslná…“ usmála se Jitka, vzala si parfém, jemně se navoněla na krku a v podpaždí, pak si stříkla několikrát do rozkroku, nakonec si kolem krku připnula náhrdelník a obula si naboso zbrusu nové lodičky na vysokých podpatcích. „Ty máš krásné nohy… takže ti k nim ty lodičky hezky pasují…“ vydechl profesor. „Ale ještě na nich neumím pořádně chodit…“ špitla Jitka, „na tohle je to ale snad dobré…“ „Hlavně, že ti pasují k té rtěnce…“ pravil uznale profesor. „Můžu se ještě napít?“ vyhrkla nadržená nahá Jitka nedočkavě. „No jistě…“ kývl hlavou profesor a nalil jí minerálku. Jitka se rychle napila a pak se postavila nahá před profesora. „Stoupni si támhle před dveře, abych na tebe dobře viděl…“ ukázal jí profesor rukou. Nahá Jitka si stoupla před dveře a pocítila strašnou touhu mu ukázat, co už umí a jaká je bezvadná otrokyně. „No tobě to tak strašně sluší… jsi opravdu hvězda…“ vydechl užasle profesor. „Leda tak ve striptýzovém baru…“ ujelo Jitce. „Tam bych tě v životě nepustil… ty se smíš svlékat jenom pro mne…“ prohlásil profesor, „taková nádherná dívka nepatří do baru ukazovat se nějakým nadrženým hlupákům…“ „Opravdu myslíte, že jsem tak hezká?“ zeptala se Jitka nedůvěřivě. „Nejhezčí, co jsem kdy viděl… obzvlášť teď…“ řekl profesor, vzal si do ruky širokou černou pásku a přistoupil k Jitce „nastav hlavu, já ti teď převážu oči… ať cítíš, že jsi úplně bezbranná a vydaná mi na pospas…“ Nahá Jitka zvlhla, nastavila mu hlavu a profesor jí důkladně zakryl oči. „Rozkroč se!“ přikázal jí stroze profesor. Jitka se smyslně rozkročila, zvedla ruce nad hlavu a vypnula profesorovi nádherně vztyčené prsní bradavky. „Krásná nahá otrokyně, připravená k popravě během slavnostního rituálního obřadu…“ vydechl profesor a při pohledu na nahou Jitku stojící před ním s převázanýma očima se mu postavil penis. „Přitiskni si prsty na poštěváček a tu druhou ruku si dej za hlavu!“ zavelel nahé Jitce přísně profesor.

Jitka si oddaně přiložila prsty na poštěváček a profesor sáhl po fotoaparátu. „Vzepni se!“ vybídl nahou Jitku připravenou k slavnostní onanii. Rozkročená Jitka se vypnula a profesor ji několikrát vyfotografoval. Když odložil aparát, ještě se na ni chvilku vzrušeně díval, maně se rozepnul a s vědomím, že to Jitka vzepnutá s prsty na poštěváčku nevidí, začal si honit penis. Za několik okamžiků se ale vzpamatoval, zastrčil si penis zpátky do kalhot, zapnul se a stroze vyzval Jitku „Začni si pomalu třít poštěváček, ale opravdu jen pomalu!“ Nadržená Jitka si začala pomaloučku jezdit prstem přes naběhlou hlavičku poštěváčku, což silně zvyšovalo její nedočkavost a touhu po vybití, její sexuální tenze však o to rychleji stoupala. „Představuj si, že onanuješ před spoustou neznámých mužů coby účastnice soutěže o nejlepší sexuální výkon…“ „A součástí soutěže je tahle rafinovaně pomalá úvodní onanie…“ vyhrkla prudce nadržená Jitka. „No, právě…“ vyhrkl profesor. Jitka onanovala opravdu pomalu, ale o to rychleji vzrůstala její rozkoš. „Už můžeš trochu zrychlit…“ pravil za chvíli profesor, kterému stále stál penis. Nahá Jitka ulehčeně vydechla, začala si třít poštěváček několika prsty a mírně zrychlila. Profesor si najednou vzpomněl na její záhadný výkřik v tělocvičně a zvědavě se jí otázal „Co znamenal ten tvůj zděšený výkřik při posledním dráždění dole v tělocvičně?“ „Ale představovala jsem si, že mě několik mučitelů v kápích přes hlavu krutě týrá v jakési středověké mučírně…“ „A proč jsi tak zařvala?“ „Protože si mě nejdřív rozdráždili, což odpovídalo mé momentální situaci, jenže jste mně dráždil vy, pak si mě pevně chytli za ruce a roztažené nohy, a jejich velitel se mi pomalu blížil do běla rozžhaveným velikým kovovým předmětem do rozkroku k mému rozdrážděnému přirození…“ „O tom si můžeš se mnou nechat jenom zdát…“ pravil profesor, „bezohledné surové násilí není moje parketa…“ „To já vím, taky proto jsem s vámi, takové věci si představuju jenom v duchu, když se chci pořádně rozdráždit…“ vydechla pozvolna onanující Jitka a rozdrážděně sebou zaškubala. „Ale teď při slavnostní onanii bys s tím právě moc spěchat neměla…“ Jitka opět trochu zpomalila, ale její vzrušení rostlo dál, nahým tělem tu a tam proběhl zřetelný mimovolní stah, občas se před profesorem poddajně prohýbala v bocích a přitom smyslně pootevřela ústa… „Ty jsi jak profesionální striptérka…“ vydechl vzrušeně profesor. „Jsem ráda, že se vám líbím…“ hlesla Jitka, „a ze začátku jsem se před vámi tak styděla…“ „Opravdu nemáš za co…“ povzbudil ji profesor. Jitčina rozkoš stále stoupala, zakrátko začala škubat rozkrokem. „Koukám, že už jsi docela vzrušená, neměli bychom to na chvilku přerušit?“ zeptal se profesor s pohledem na nahou Jitku onanující před ním s překrytýma očima. „Klidně, jsem vaše otrokyně, můžete si poroučet, co mám před vámi udělat…“ řekla Jitka oddaně. „Tak to za moment na chvilku utneš, vezmeš si poštěváček do prstů, a co nejvíc si ho povytáhneš…“ navrhl jí profesor, „ke mně, jako že mi ho nabízíš… a ať ti dobře vidím jeho hlavičku…“ Jitka se napnula, za chvilku se prohnula, vycenila profesorovi podbřišek, pak rázně přerušila onanii, vydechla, vzala si poštěváček u kořene do prstů a se smyslně pootevřenou pusou si ho vší silou povytáhla… „Pojďte si mne tam prohlédnout zblízka…“ „Až za chvíli…“ odtušil profesor, sáhl po fotoaparátu a vzrušeně si Jitku několikrát vyfotografoval. „Vidím, že máš na takové věci talent…“ pochválil ji profesor, když odložil fotoaparát. „Ale jenom, když jsem s vámi… před vámi… nahá…“ vyhrkla Jitka. „Tak zase pokračuj!“ vybídl ji profesor „ a můžeš zase zrychlit…“ a Jitka si opět začala nadrženě třít poštěváček. Její vzrušení dál vzrůstalo, ovšem za chvíli na ni přišla hluchá fáze a kmitala si bezradně přes klitoris naprázdno, ale vcelku rychle ji překonala, mile se pousmála a začala se před profesorem se zakrytýma očima škubat rozkoší. „Pojďte si mne zkontrolovat, jestli jsem tam už dost mokrá…“ vybídla Jitka za chvíli profesora. Profesor vstal, přistoupil k onanující Jitce, prohmatal jí krásně vztyčené naběhlé prsní bradavky, pak se sehnul a rozevřel jí zespoda stydké pysky, přitom si všiml, že má na prstech stopy od její rtěnky. „No mokrá jsi tam dost, ale hlavně krásně červená…“ prohlásil jakoby odborně, zatímco si Jitka přímo před jeho očima usilovně třela poštěváček. „Protože si to dělám před vámi…“ vydechla Jitka, „a vím, že se vám přitom líbím…“ „Počkej, já si vezmu fotoaparát,“ pravil profesor a Jitku si dole včetně jejího rozevřeného přirození vyfotil, pak se opět posadil k pracovnímu stolu a vzrušeně onanující Jitku pozoroval. „Ty jsi tak krásná…“ vydechl vzápětí a silně rozdrážděná Jitka uprostřed onanie opět porozevřela smyslně ústa… „Vidíte, jak mi pracuje břicho?“ vydechla Jitka za chvilku. „Vidím, hezky s ním cukáš…“ řekl profesor. „Pojďte mi na něj sáhnout…“ vyzvala ho Jitka. Profesor vstal a mírně jí prohmatal břicho „no, pracuje ti to tam hezky… jsi už asi hodně vzrušená… “ „Protože si mne tak důkladně prohlížíte…“ vydechla nahá Jitka, „jsem vaše otrokyně…“ Profesor opět sáhl pro fotoaparát, zmačkl spoušť, dal Jitce pusu pod pupík a pak si zase sedl. Za chvíli Jitka opět vyhrkla „pojďte si sáhnout, jestli se mi už cuká děloha…“ Profesor opět vstal, přistoupil k onanující Jitce a silně jí vtlačil prsty do podbřišku. „No, zdá se, že se ti tam taky něco škube…“ prohlásil profesor, protože si nebyl jist, že to je právě Jitčina děloha. „To je ta děloha… jasně to cítím, jak se mi škube… pro vás…“ špitla vzrušeně Jitka.

Profesor jí odtáhl ruku z podbřišku a řekl „hezké, jsi opravdová otrokyně, ale teď bych se chtěl ještě taky podívat, jak ti pracuje prdelka…“ „Tak se mi na ni podívejte…“ hlesla Jitka a udělala uprostřed onanie krok dopředu. Profesor podřepl za ni, a zatímco Jitka si usilovně třela poštěváček, roztáhl jí obě půlky, zadíval se jí na otvor a pak na něj přitlačil prst. „No, cuká to tam v tobě taky hezky…“ prohlásil spokojeně, potom vstal a opět se posadil ke stolu. „Připadám si jako ta rituální otrokyně před popravou…“ řekla za chvíli rychle onanující Jitka „myslíte, že už bych k ní byla úplně připravená?“ „No prsa máš už hezky naběhlá, bradavky úplně vztyčené, břicho a podbřišek se ti už taky krásně cuká, celým nahým tělem před knězi na popravišti taky nádherně pracuješ, vypnutá jsi parádně… no, myslím, že by se mohli začít připravovat…“ „Ach…“ vydechla Jitka a zrychlila onanii, „můžu už být?“ „Ukaž mi ještě jednou toho poštěváčka…“ pravil profesor, vstal a přistoupil k Jitce „utni to a široce se rozkroč!“ Jitka poslušně utnula onanii a široce se rozkročila, profesor si podřepl, Jitka si roztáhla stydké pysky, uchopila si mezi prsty poštěváček a oddaně si ho před ním zase povytáhla. „Zkus si ještě odhrnout prstem předkožku a úplně na mne vycenit hlavičku…“ vybídl ji profesor. Jitka si jedním prstem odevzdaně vyhrnula předkožku nahoru a naběhlá tmavorudá hlavička poštěváčku jí doslova vylétla vstříc profesorovi a vzápětí pod Jitčiným růžovým nehtíkem úplně zbělela. „Ty to máš opravdu všechno tak krásné…“ vyhrkl vzrušeně profesor, „počkej, já si zase vezmu aparát…“ vstal a cestou ucítil, že se mu opět napnuly kalhoty. Rozkročená Jitka nehybně stála s vyceněnou hlavičkou poštěváčku a poslušně čekala… Profesor seřídil fotoaparát na focení z bezprostřední blízkosti a Jitčin poštěváček s nahoru vyhrnutou předkožkou hlavičky několikrát zblízka vyfotografoval, potom si párkrát bezděčně prohrábl rozkrok, foťák zase odložil a pohlédl na Jitku „tak myslím, že teď už by sis to mohla dodělat…“ Jitka se pohodlně rozkročila a okamžitě si zase začala třít rychle prsty poštěváček. „A pořádně, hezky, slavnostně… dávej si na tom záležet, ať z toho něco mám!“ připomněl jí důrazně profesor. „Ale nic vám předstírat nebudu…“ vyhrkla Jitka rozhodně, „nejsem profesionálka, která se tím živí…“ „To doufám…“ pravil suše profesor. Onanující Jitka s páskou přes oči vzápětí opět otevřela dráždivě pusu, za chvilku se vzepnula, začala se smyslně kroutit v bocích a silně škubat. „Tak koukám, že jsem tě za tu chvilku příliš neutlumil…“ pravil spokojeně profesor. Silně rozdrážděné Jitka začala z podbřišku šířit na břicho jasně červená skvrna, bradavky měla vzrušením úplně vztyčené a stále častěji se rozkoší před profesorem zakláněla u dveří dozadu. „Já už jsem… tak vzrušená…“ zasténala mohutně rozdrážděná Jitka najednou, „a příšerně nadržená…“ „Tak mi dávej rozkoš najevo hezky celým tělem! Nestyď se! Vždyť jsi moje!“ vybízel ji profesor. „Otrokyně…“ hlesla Jitka a ještě víc zrychlila onanii. „Dávej si na tom záležet! A roztáhni si stydké pysky!“ Jitka si sáhla volnou rukou do rozkroku a rozevřela si zespodu si rodidla, „bože… já jsem vám tak odevzdaná… to je nádherné…“ „Příště si na tebe půjčím kameru,“ řekl profesor, pohlédl Jitce do přirození a uviděl, jak se jí tam leskne milostná rosa. Ve stydké rýze byla mezi smyslně se odchlipujícími stydkými pysky už úplně rudá… „Musí se ti při orgasmu škubat celé tělo, nejen podbřišek a břicho, ale i prsy, stehna, a třeba i konečky prstů…“ „Budete mne… při orgasmu fotit?“ „Taky, ale hlavně se na tebe budu dívat a sledovat, zda to přede mnou opravdu prožíváš…“ poposedl vzrušeně profesor, a s rukou v rozkroku už v úplném soustředěně sledoval, jak se Jitka začíná pozvolna blížit do extase. Zanedlouho se nahá Jitka mimovolně napnula, pustila kundičku a začala přetrhávaně dýchat otevřenou pusou. Bylo zřejmé, že už se přestává ovládat, červenou skvrnu měla až těsně pod pupkem, bezděčně se pohodlněji rozkročila, protože na vysokých podpatcích vstoje ztrácela rovnováhu a začala se v předtuše extase celá třást. Profesor si opět připravil fotoaparát a sledoval, jak sebou Jitka najednou prudce cukla, vykřikla „Už! Dívejte se!“, zrychlila onanii, vypnula podbřišek, z posledních sil se nadechla, vzepjala se, na okamžik znehybněla a pak sebou začala před profesorem divoce cukat v nádherně prudkém orgasmu. Profesor stiskl spoušť a pak zase sledoval, jak Jitce projíždějí obrovské stahy celým nahým tělem z podbřišku přes břicho nahoru k prsům a dolů stehny až ke kolenům, milostná rosa jí stříkala v rytmu prudkých orgastických stahů z kundičky až dolů až podlahu kabinetu; profesor dokonce postřehl, že se jí mírně cukaly i vztyčené bradavky prsů. Po několika úvodních mohutných stazích Jitka utnula onanii, vypnula podbřišek a vyhodila ruce do efektního vzpažení šikmo nad hlavu; profesor zahlédl, že se jí začaly škubat i konečky prstů. Nahá Jitka sebou se zakrytýma očima bezmocně svíjela v prudkých orgastických stazích ještě dlouho, bylo jich jistě přes dvacet, než se začala pomalu uklidňovat. Když už zase jenom docukávala, vydechla „To bylo jen pro vás… po celou dobu jsem na vás myslela… líbila jsem se vám?“ „Takový nádherný, dlouhý a prudký orgasmus jsem si neuměl do dneška ani představit…“ A nahá Jitka vestoje před profesorem dál spokojeně docukávala. „To bylo krásné, takový orgasmus jsem taky ještě nikdy neměla…“ vydechla za chvilku Jitka šťastně, „škubalo to se mnou strašně dlouho…“ „Prosím tě, ty stříkáš jako nějaká zkušená žena v nejlepším věku…“ prohlásil uznale profesor.

„A to jsem ještě panna…“ uculila se Jitka. „Nejmíň dvacet prudkých, potom ještě aspoň tolik slabších stahů, počkej…“ zapřemýšlel profesor, „interval mezi nimi 0,8 vteřiny, to je čtyřicetkrát osm desetin… třicet dva, přes půl minuty… to je snad světový rekord…“ „To asi hodně přeháníte… navíc jste to vlastně způsobil vy…“ „Myslím, že bys mohla předávat těm ženám v nejlepším věku zkušenosti…“ „No… většině z nich by se to mučení asi moc nelíbilo…“ „Ani jsi mi neřekla, jaké jsi měla při té onanii se zavázanýma očima představy…“ „Na to jsem neměla čas, vůbec jste mě k tomu nepustil…“ pravila Jitka věcně, „ale radši mi řekněte, co se mnou dneska budete ještě dělat…“ „No to má být pro tebe sice předem tajné, ale když to chceš vědět, tak ještě dva, tři orgasmy, párkrát budeš těsně před nimi… prostě normálka…“, řekl profesor, vstal a naplnil nad umyvadlem šálek od kávy po okraj vodou. „A mezitím?“ „To je právě to tajné…“ usmál se profesor a položil naplněný hrníček před sebe na stůl. Nahá Jitka sebou zřetelně škubla. Profesor s pohledem na její ochablé bradavky ale řekl „vidím, že už tě to vzrušení docela přešlo…“ „Ano…“ přikývla Jitka se zavázanýma očima. „Tak pojď ke mně…“ vyzval ji profesor, sáhl po pravítku, a když Jitka přistoupila až těsně k němu, vyzval ji „Široce se rozkroč a předpaž ruce!“ Nahá Jitka se poslušně rozkročila, předpažila ruce hřbety nahoru, profesor jí přes ně položil pravítko a na něj postavil svůj hrneček na kávu naplněný po okraj vodou. „Jistě cítíš, že máš přes ruce pravítko, ale že na něm máš šálek naplněný po okraj vodou, to už asi netušíš…“ „Ne, ale jako vaše otrokyně už asi tuším, co bude následovat…“ vydechla Jitka. „Já tě teď budu dráždit na poštěváčku až do extase a běda, když ti z něho ukápne kapka… nebo dokonce spadne celý hrníček z pravítka! Hrozně tě seřežu!“ Jitka se zachvěla, až se pravítko s hrnečkem zatřásly… „A kdyby ti to spadlo všechno i tím pravítkem, tak ti příště propíchám kundu jehlou!“ vyrazil přísně profesor. Nahá Jitka při té představě značně zvlhla, nastavila profesorovi rozkrok a ten jí nemilosrdně sáhl na poštěváček. Zanedlouho začala široce rozkročená Jitka na dráždění zřetelně reagovat, a přestože jí každou chvilku projížděly nahým tělem mimovolní stahy, snažila se udržet zcela nehybné ruce. Její vzrušení opět plynule stoupalo, za chvíli znova, byť s určitými obtížemi, překonala hluchou fázi a začala sebou mírně škubat. Profesor jí usilovně třel prsty klitoris, chvilku přemýšlel, jestli by jí neměl dráždit také bradavky, ale protože na ně přes pravítko pořádně nedosáhl, svého úmyslu zase zanechal; přesto Jitce bradavky nádherně trčely dopředu. Pohlavní dráždění nahé Jitky se zavázanýma očima pak pokračovalo plynule dál až na to, že Jitka sebou stále víc škubala rozdrážděním, ale hrníček na pravítku držel. Zanedlouho sebou Jitka začala prudce cukat rozkoší a v úporné snaze udržet hrníček na pravítku se celá napnula, po chvíli sebou mohutně škubla a na začátku extase vykřikla „Už!“; hrníček nadskočil, ale zůstal na pravítku. Profesor bleskově utnul dráždění a vykřikl „Dřepy!“ A krajně rozdrážděná Jitka před ním začala se zavázanýma očima a pravítkem a hrnečkem na rukou dělat dřepy. První čtyři se jí docela podařily, ale když se zvedala z pátého, najednou sebou mohutným rozdrážděním prudce škubla, hrníček spadl na zem a voda se rozlila po podlaze. „Ach… to jsem nechtěla…“ vyhrkla Jitka, když se napřímila a zůstala stát ve vodě v nových lodičkách. „Taky za to budeš přísně potrestaná, připrav si příště na to kundu i prdel…“ řekl důrazně profesor, „můžeš si už teď představovat, jak se přede mnou svíjíš roztažená v příšerných bolestech…“ „Ano, roztáhnu se vám, můj pane…“ vydechla bezmocně Jitka. „Nestůj v tom a vylez na stůl,“ vybídl ji profesor, podal jí ruku, pomohl jí vylézt nahoru a poručil jí „klekni si!“, pak si došel pod umyvadlo pro hadr a vytřel dosucha podlahu. Když si umyl ruce, přistoupil ke klečící Jitce a přísně jí poručil „Vypni se!“, nahá Jitka se před ním naslepo vkleče na stole poslušně vypnula a složila ruce do týla. „Jsi ještě hodně vzrušená?“ zeptal se jí chladně profesor. „Ani moc ne, ten hrníček mě úplně rozhodil…“ hlesla zdrceně nahá Jitka. „No tak dobře,“ řekl profesor, objal ji zezadu kolem pasu, přitiskl si ji pevně k sobě a sáhl jí znova na poštěváček. Jitčino pohlavní vzrušení však od minula příliš nepokleslo, takže začala brzo zase silně reagovat, tím spíš, že ji profesor držel kolem pasu a fyzicky vnímala jeho blízkost. Hluchá fáze ji minula úplně a tak se zanedlouho začala pevně přitisknutá pravým bokem k profesorovi stoupajícím vzrušeně cukat, s rukama za hlavou se vkleče na stole rozdrážděně vzpínala a škubala rozkrokem. „Abych tady po své otrokyni ještě vytíral podlahu… aspoň kdyby ses předtím bolestí pochcala…“ pustil ji náhle profesor a rázně ji plácl rukou přes zadek. „Tak mě tak jednou mučte…“ škubla sebou vzrušeně Jitka, „já to pak po sobě uklidím…“ „Mně se moc nelíbí tyhle piss praktiky, občas mě vzrušuje, když se přede mnou musí moje otrokyně při močení různě přemáhat, ale jinak mi to nic neříká…“ „Mně taky moc ne, ale občas bychom to zkusit mohli,“ zacukala sebou Jitka a její rozdráždění evidentně stouplo. Profesor ji najednou jemně odstrčil „vždyť já tě vůbec nevidím, takovou nádhernou nahou dívku…“ stoupnul si před ni a začal ji dráždit zepředu. Jitka mu nastavila rozkrok a profesor vydechl „Ten náhrdelník ti hrozně sluší… nech si ho dneska až do konce… kdoví, kdy ho na tobě zase uvidím…“ „Já si ho k vám můžu brát pokaždé…“ vydechla už prudce rozdrážděná Jitka, „na tom nic nápadného není…“

„Věnuj se teď radši sobě…“ vybídl profesor Jitku, která se před ním začínala vkleče postupně svíjet rozkoší, „chci, abys byla zase hezky vydrážděná… do krajnosti…“ „Chcete mne mít zase rozdrážděnou…až do posledního okamžiku… před orgasmus?“ zasténala Jitka. „Ano, vidím, že si rozumíme…“ řekl stroze profesor, sáhl pro důtky a zrychlil tření jejího poštěváčku. „Budete mě… zase… bičovat?“ vyhrkla Jitka. „Ano…“ pravil chladně profesor, a vytáhl z kapsy úzký kožený řemínek. Nahá Jitka sebou vkleče na stole mohutně zacukala a začala se s překrytýma očima blížit do extase. „V posledním okamžiku před orgasmem vykřikneš, já utnu dráždění, ty bleskově seskočíš ze stolu a vypneš se mi nahá rozkročmo s rukama nad hlavou…“ „Ano… já vás mám tak ráda… proto se vám tak oddávám…“ sténala nahá Jitka už na pokraji extase, „i když se předtím pokaždé strašně bojím…“ Profesor jí rychle třel poštěváček a soustředěně ji pozoroval, přitom mu prolétlo hlavou „to se jen tak někomu nepovede, bičovat krásnou mladou dívku, která se mu oddává nahá, perfektně upravená jen s náhrdelníkem na krku, zakrytýma očima a ve vysokých lodičkách…“ Za několik okamžiků sebou nahá Jitka prudce škubla, vykřikla „Už!“, vypnula rozkrok a začala se celá třást. Profesor vykřikl „Připrav se!“, Jitka sebou vzápětí opět zřetelně škubla, vykřikla „Dost!“, profesor napřáhl důtky a ucukl rukou, do krajnosti vydrážděná Jitka bleskově seskočila naslepo ze stolu a vypnula se před ním nahá s rukama nad hlavou a nádherně vypnutými bradavkami… Profesor ji okamžitě rázně šlehl důtkama přes poslušně vypnuté břicho a pak ji dál nepřetržitě vší silou šlehal přes prsy, do podbřišku a občas i do rozkroku mezi rozevřené stydké pysky úplně naběhlé krví. Později si vyměnil důtky za úzký kožený řemínek a začal ji znova vší silou šlehat přes nahé tělo, několikrát se mu povedlo zasáhnout Jitku do vztyčených bradavek prsů, stále častěji ji však bil do rozkroku, a když Jitka najednou příšerně zakřičela, poznal, že se mu podařilo zasáhnout jí koženým řemínkem přímo do zduřelého poštěváčku. „Klekni!“ poručil jí pak uprostřed krutého bičování, a když nebohá Jitka před ním padla naslepo na kolena a vzpažila ruce, začal ji znova prudce bičovat řemenem přes prsa a přes břicho. Pak si vzal opět do ruky důtky, krátce ji sešlehal přes zadnici a přes záda, poručil jí „Vstaň!“, šlehnul ji několikrát přes prsy a krvavé pruhy na břiše a důtky odložil. Nahá Jitka měla od prudkých šlehů velké stopy po těle, ale kupodivu byla stále zřetelně vzrušená. „Lehni si a odpočiň si, ať nabereš sílu, jsi určitě vyčerpaná,“ pravil profesor, podal a Jitce ruku. Nahá Jitka mu ji k jeho nesmírnému úžasu políbila a vydechla „Děkuji…!“ Profesor jí bez dlouhého přemýšlení políbil na ústa, pravil „byla jsi skvělá…!“ a pomohl jí vylézt na stůl. Nahá Jitka si s dopomocí profesora lehla na stůl, roztáhla se a s rukama za hlavou vypnula oddaně rozkrok. Profesor ji něžně požádal, aby nadzdvihla hlavu, sejmul jí pásku z očí a pak jí zul z nohou lodičky. Jitka přimhouřila oči, protože ji silné světlo v kabinetu nepříjemně oslnilo, ale za chvilku si zvykla a hlesla „Ten náhrdelník mi necháte na krku opravdu až do konce?“ „Můžeš s ním jít i domů…“ usmál se profesor. „To by se naši divili, odkud to jdu…“ pohlédla na něj Jitka. Profesor ji nechal chvilku odpočívat, pak si vzal do ruky trubičku od versatilky a významně ji ukázal Jitce "Tak, a teď mi řekni, jestli jsi už aspoň trochu sexuálně citlivá taky v zadečku, myslím přímo v jeho dírce…" "To nevím," vydechla poslušně nahá Jitka s úplně roztaženou růžovou kundičkou vyceněnou vstříc profesorovi, "ale možná, že trošku ano… aspoň se mi někdy zdá, že mi to tam přitom taky trochu cuká…" „Zvedni nožičky, zkusíme to!“ vyzval ji profesor. Jitka zvedla roztažené nohy koleny k prsům a vycenila na profesora svou zadní dírku, profesor jí pečlivě promazal konečník a pak jí do něho opatrně zavedl trubičku. Jitka přitom občas zasténala a pak zase spustila nohy dolů. „Nejdřív to zkusíme tak, že ty budeš onanovat přes poštěváček a já ti budu občas pohybovat tou trubičkou v análu dovnitř a ven… připrav se!“ Jitka si přitiskla prsty na klitoris, profesor jí odpočítal začátek onanie, a když se u ní objevily první jasné známky sexuálního vzrušení, začal jí občas krátce pohybovat trubičkou rychle dovnitř a pomalu ven. Jitka si usilovně třela poštěváček a pohyby trubičkou v konečníku, které jí byly zpočátku nepříjemné, považovala za určitý druh mučení. „Zkus na chvilku přestat a jen vnímej tu trubičku!“ požádal ji za chvíli profesor a začal jí trubičkou pravidelně pohybovat. Jitka přerušila onanii přes poštěváček a zjistila, že jí to rozhodně nepříjemné není, protože měla otvor důkladně promazaný; úplně jí to v něm bublalo… „Co ti to dělá?“ zeptal se jí profesor zvědavě. „Nic, ale pohybovat mi tam tou trubičkou klidně můžete…“ vydechla Jitka. „Tak zase chvilku onanuj přes poštěváček…“ řekl profesor klidně. Jitka začala opět onanovat a její vzrušení pomalu stoupalo. Za chvíli profesor Jitce znova poručil, aby přestala onanovat přes poštěváček a výrazně zrychlil pohyby trubičkou v jejím konečníku. „No nepříjemné mi to rozhodně není, dokonce začínám mít pocit, že mně to trochu vzrušuje…“ hlesla nahá Jitka a nadzdvihla zadnici. „Tak ještě onanuj a pak si to zkusíš sama…“ poručil jí profesor. Jitka obnovila onanii a profesor jí stále rytmicky pohyboval trubičkou v konečníku. Za chvilku se začala Jitka rozdrážděně škubat „víte co, teď zrychlíme oba!“ a začala si rychle třít poštěváček, zatímco profesor se snažil pohybovat jí trubičkou v análu v souladu s rytmem její onanie.

Kabinetem profesora se začalo rozléhat pravidelné mlaskání… Zakrátko Jitka upadla do hluché fáze, ovšem brzy ji překonala, usmála se na profesora a začala mu rytmicky přirážet. Profesor ji ale vzápětí vyzval „a teď si to tam dělej chvilku sama!“ Silně vzrušená Jitka utnula onanii, profesor pustil trubičku, Jitka ji nadrženě uchopila a začala s ní rychle kmitat dovnitř a ven ve svém konečníku. Profesor poodstoupil, chvíli pozoroval, jak se náruživě pohybuje trubičkou v konečníku a pak s úsměvem pravil „Tak se mi zdá, že se už dopředu nevrátíš…“ „O to se můžete starat občas vy…“ vydechla Jitka a kmitala si trubičkou v zadní dírce stále rychleji, až si profesor s údivem uvědomil, že ji to snad opravdu pohlavně vzrušuje. "Tobě se to líbí?" zeptal se překvapeně profesor a několik a hmaty ji přidráždil poštěváček. "Ach, pane profesore, ano…“ svíjela se Jitka na stole v nepředstírané rozkoši, "líbí…" "Nebolí to?" "Trošku…" vyrazila kmitající Jitka jakoby v transu, "a je to krásné… právě proto… před vámi…" "Budeš hotová?" zeptal se stále nevěřícně profesor. "Asi ano…" vydechla roztažená Jitka uprostřed náruživé onanie tužkou v zadním otvoru, "můžu?" "Mám ti to dovolit? Chceš?" "Ano, ano, ano…" kmitala Jitka rychle trubičkou od patentní tužky v prdelce. "Co za to?" "Co chcete… pane…" zasténala Jitka a vycenila na něj zadní dírku ještě víc. "Tak poslouchej, jestli jsi ještě vůbec schopná vnímat," řekl profesor, "kdyby to na tebe přišlo, hlasitě vykřikneš, že už budeš, volnou rukou si stiskneš kozičku a budeš si ji tisknout pořád víc a víc, až k nevydržení, rozumíš?" "Ano, budu!" vykřikla krajně rozdrážděná Jitka. "A pak se přede mnou vzepneš zadkem a celým rozkrokem vzhůru nad stůl, rozumíš? V momentě prvního stahu vykřikneš, že jsi moje, jasné? A pak mi začneš celým tělem dávat jasně znát všechny orgastické stahy! Dokážeš to?" "Ano, ano, dokážu!" "Celým tělem! Abych je všechny na tobě zřetelně viděl! A jasně oddělené! Každý zvlášť! A nohy přitom pořád úplně od sebe, do maxima!" "Ano, rozumím! Pro vás…" Jitka se najednou úplně roztáhla, zrychlila kmitání tužkou do maxima, vypnula prdelku, otevřela pusu a otočila kalné oči na profesora. "Už to na tebe přichází?" zeptal se jí přísně profesor. "Asi… už to bude," zachvěla se rozdrážděná Jitka a vzápětí celým jejím nahým tělem proběhl obrovský záchvěv vrcholící rozkoše. Profesor si rychle došel napustit do misky novou ledovou vodu. Za chvilku Jitka usilovně kmitající trubičkou ve svém konečníku prudce nadskočila, vykřikla "Už budu! Dívejte se!", rychle si stiskla bradavku, vzepnula se, upřela oči na profesora a tiskla si bradavku stále bolestivěji; za několik okamžiků otevřela ústa dokořán, nadechla se, zrychlila pohyby trubičkou do maxima, stiskla si bradavku, až bolestí vykřikla, na moment strnula v mimovolné křeči, pak se s hlasitým výkřikem „Teď!“ celá mohutně cukla v prvním prudkém orgastickém stahu a začala se před profesorem na stole, poslušně si vrážejíc trubičku do konečníku, bezmocně svíjet v nádherných stazích ohromného orgasmu… Po několika stazích pustila trubičku, vypnula zadek s viditelně se hýbající trubičkou v otvoru vstříc profesorovi, hodila ruku za hlavu a s bolestivě stisknutou bradavkou se před ním divoce škubala v dalších obrovských stazích. Když nejprudší stahy začaly v jejím nahém těle zvolna odeznívat, profesor vyhrkl „Pro tohle už nemám slov…“ Stále sebou silně škubající Jitka téměř omluvně vyrazila „Když mně se to začalo najednou tak líbit…“ „Ty snad bys byla opravdu hotová i v příšerných bolestech na mučidlech…“ řekl profesor a pozoroval, jak se jí pořád hýbe trubička ve vyceněném konečníku. „Škoda, že je tady nemáte…“ vydechla vzrušeně za chvíli docukávající Jitka, „nechcete mi tam nechat ještě aspoň chvíli tu tužku?“ „Tvoje přání je mi rozkazem,“ pravil profesor, „ale jsme asi oba značně perverzní… ty obzvlášť…“ „Tak mně ještě trochu mučte… dokud sebou ještě cukám…“ požádala ho doslova úpěnlivě Jitka. Profesor vytáhl z kapsy hřeben a poručil jí „Tak se mi pořádně roztáhni!“ Jitka bleskově rozhodila nohy a vycenila mu přirození. „Drž!“ vykřikl profesor, roztáhl jí stydké pysky a zatlačil jí znova ostré zuby hřebene vší silou do stydké rýhy. Jitka sebou zase škubla a s očima na profesora oddaně držela, profesor měl dojem, že se mu rozkrokem na hřeben ještě přirazila. Profesor odtáhl hřeben a celý úkon ještě několikrát opakoval, přitom viděl, že se mu docukávající Jitka s hlasitými výkřiky na hřeben skutečně přiráží, nebyl si však nebyl jist, zda křičí bolestí nebo rozkoší. Aby její mučení vystupňoval, rozevřel jí od sebe nejdřív na jedné straně malé a velké stydké pysky a prudce jí vtlačoval hřeben do rýhy mezi ně; Jitka opět hlasitě křičela a přirážela se rodidly na hřeben. Potom přešel na druhou stranu jejích rozevřených rodidel a udělal tam několikrát totéž a s úžasem pozoroval, že Jitčina rodidla se opět plní její milostnou rosou; její rozdráždění nejen ani trochu nepokleslo, naopak mu připadalo, že se Jitka začíná blížit k dalšímu orgasmu. Profesor jí tedy ještě několikrát prudce vtlačil zuby hřebene přímo do stydké rýhy a přitom jí letmo zasáhl i silně naběhlý poštěváček, Jitka zase vykřikla, ale když potom hřeben odložil, vděčně se na něj podívala a vydechla „Díky… vy jste můj tak skvělý mučitel…“

„Tak ty ještě nemáš dost…“ rozčílil se naoko profesor, vytáhl z misky s ledovou vodou žínku, roztáhl jí stydké pysky a silně přitiskl žínku do Jitčiných zmučených rodidel. Nahá Jitka zděšeně zakřičela, ale přitom se viditelně sama přitiskla rozevřenými rodidly na žínku, až jí ledová voda stékala přes hrázku dolů na stůl. Profesor vzápětí žínku odtáhl, znova ji namočil do ledové vody a přitiskl ji Jitce na zduřelý prs. Jitka opět vykřikla, profesor žínku přitlačil ještě víc a pozoroval, jak jí ledová voda stéká přes boky dolů. Když za chvilku žínku odtáhl, uviděl, že se Jitce chladem úplně vztyčila bradavka. Namočil žínku do ledové vody potřetí a přitiskl ji nahé Jitce přímo na pupek. Jitka znova zasténala, profesor jí přikázal „vypni se!“ a začal jí žínkou pomalu potírat břicho, potom jí krátce otřel i podbřišek nad chloupkama. Počtvrté přiložil Jitce ledovou žínku na druhý prs a opět sledoval její zoufalé reakce, Jitka se však vzápětí opět na žínku zřetelně přirazila a bradavky prsu jí po odtažení žínky také krásně trčela vzhůru. Když profesor po chvilce žínku znova namáčel v ledové vodě, všiml si, že má Jitka stydkou rýhu už zase plnou milostné rosy, proto jí žínku opět mohutně přimáčkl mezi stydké pysky a jakmile zase vykřikla, začal jí omývat ve slabinách, po zadečku a po vnitřních stranách stehen. „Tak co, už ti to pořádně opadlo?“ zeptal se profesor rozevřené Jitky, když naposled hodil žínku do misky. „Jo… ale bylo to hezké…“ vyhrkla poněkud zklamaně Jitka. Profesor odstoupil, nechal Jitku klidně ležet, vylil vodu z misky do umyvadla. Za chvilku přísně pohlédl na roztaženou nahou Jitku a poručil jí „Připrav se, budeš přede mnou zase onanovat…“ Jitka si bleskově přitiskla prsty na poštěváček a do druhé si vzala do prstů bradavku jednoho prsu. „Teď ještě takhle chvilku počkej!“ nařídil jí profesor, vzal dva prádelní kolíčky, připnul jí je na bradavky, pak si opět vzal černou pásku, poručil Jitce „nadzdvihni hlavu!“, pevně jí převázal oči a odpočítal jí začátek další onanie. Jitka si před ním začala roztažená na stole znova třít poštěváček, poslušně vypínala rozkrok a dívala se vzhůru. Jakmile se opět zřetelně vzrušila, vydechla „Budete mne zase mučit?“ „Chtěla bys to? Už teď?“ otázal se jí udiveně profesor a vzal si do ruky několik dalších prádelních kolíčků. „Docela jo…“ špitla Jitka uprostřed rychlé onanie a vzepnula rozkrok. „Tak to na moment přeruš a pusť mě na ni!“ přikázal jí profesor. Nahá Jitka hodila ruce nad hlavu a vzrušeně nabídla profesorovi přirození. Profesor přistoupil k jejímu rozkroku, mohutně jí roztáhl rodidla a upnul jí prádelní kolíčky na oba stydké pysky přibližně v úrovni poševního otvoru, potom jí upnul další dva kolíčky o kousek výš směrem k poštěváčku. Kolíčky se vzájemně překrývaly, takže je profesor poupravil, ovšem Jitčina stydká rýha zůstala téměř nepřístupná. Profesor si pak vzal ještě dva další kolíčky, povytáhl Jitce malé stydké pysky poblíž poštěváčku a upevnil kolíčky i na ně, až sebou Jitka bolestí zacukala. Pak si vzal fotoaparát, několikrát Jitčina roztažená rodidla i s kolíčky vyfotografoval a poručil Jitce, aby pokračovala v onanii. Jitka obnovila onanii, ale šlo jí to velmi těžce, protože ji bolely stisknuté stydké pysky, především ty malé těsně u klitorisu, takže jí trvalo velmi dlouho, než se rozdráždila a po nesmírném úsilí se jí podařilo překonat hluchou fázi. „To je šílené… strašně mě to bolí…“ vydechla potom ze všech sil onanující Jitka, protože ji kolíčky začaly čím dál víc tlačit a štípat do nabíhajících stydkých pysků. Zkoušela se na stole před profesorem různě kroutit, zatínala pěst na volné ruce a hlasitě sténala, ovšem ve stydké rýze se jí pomalu stoupajícím vzrušením začala zase hromadit milostná rosa… „Až se rozdráždíš před poslední okamžik, utneš onanii, nadzdvihneš rozkrok a nabídneš mi kundu!“ přikázal jí nemilosrdně profesor. „Jestli se mi to teď vůbec podaří…“ vyhrkla Jitka a přitiskla si prsty téměř zuřivě na poštěváček. „Pokud jsi otrokyně, tak se ti to podařit musí…“ odsekl profesor. Jitčino rozdráždění kupodivu sice pomalu, ale přesto očividně stoupalo. Musela si přitom všemožně pomáhat, ze všech sil si tlačila na poštěváček, kousala se vzrušeně do rtů a bezděčně sebou házela na stole. K jejímu nemalému úděsu jí však profesor zanedlouho začal připínat kolíčky i na zduřelé bradavky prsů a Jitka bezmocně zaťala zuby… Její usilovná onanie už trvala aspoň deset minut a nahá Jitka sebou stále odevzdaně zmítala na stole, ale po nějaké její extasi nebylo ani stopy. „Já jsem myslel, že tě to s těmi kolíčky vzrušuje…“ řekl profesor, když pozoroval Jitčinu úpornou snahu. „Já jich mám na sobě asi moc…“ vydechla jeho nahá žákyně, onanující před ním roztažená na stole. „Jestli chceš, můžu ti připnout kolíček i na nos…“ prohlásil profesor. „Jsem vaše otrokyně… pane profesore…“ hlesla bezmocně Jitka. Profesor si vzal další kolíček a ucpal rychle onanující Jitce nos, čímž jí znemožnil, aby jím přitom dýchala. Jitka otevřela široce pusu a začala během usilovné onanie zhluboka dýchat rozevřenými ústy. Její bezmoc to ještě zvýšilo a to způsobilo, že její sexuální rozkoš začala rychle narůstat; za chvilku se celá napnula a začala přetrhávaně dýchat silným rozdrážděním. Profesor ji upřeně pozoroval, a když se nahá Jitka začala s překrytýma očima a devíti kolíčky na těle konečně blížit do extase, připravil si desátý kolíček. „Nezapomeň se vzepnout a nastavit se mi!“ připomněl profesor Jitce, škubající se před ním na stole mohutnou pohlavní rozkoší. „Jo…“ přikývla Jitka, zanedlouho sebou prudce cukla, rozhodila nohy a začala zvedat rozkrok vzhůru. Prádelní kolíčky upnuté na jejích rodidlech začaly o sebe hlasitě klepat. „Tak, a až těsně před orgasmus!“ vybídl ji profesor s kolíčkem v ruce, což ovšem Jitka netušila. Několik okamžiků se nahá Jitka bezděčně třásla, pak rázně utnula onanii, hodila ruce za hlavu a nastavila profesorovi nadzdvižený rozkrok.

Profesor jí bleskově roztáhl od sebe stydké pysky v ochlupení, prudce jí povytáhl naběhlý poštěváček a rychle jí upnul prádelní kolíček přímo na jeho vztyčenou hlavičku. Jitka příšerně zakřičela, ale profesor v témže momentě vykřikl „Seskoč!“ Nahá Jitka okamžitě seskočila s bolestivě sevřeným poštěváčkem ze stolu a vypnula se s kolíčky na těle před profesorem do Pozoru. Kolíčky v rozkroku se jí přitom rozkmitaly a zřetelně zachrastily, na bradavkách, na nose a na poštěváčku jí trčely výhrůžně dopředu. „Cvič!“ přikázal jí přísně profesor a vzal si významně do ruky kožený řemínek. Rozdrážděná Jitka ucítila, že opět zvlhla, ale začala před profesorem s kolíčky na těle cvičit prostná. Uprostřed cvičení na Jitku profesor náhle vykřikl „Vzpaž!“ a napřáhl řemínek. Nahá Jitka s kolíčkem na nose poslušně vzpažila a profesor ji bleskově šlehl řemínkem těsně pod prsy s upnutými kolíčky. Jitka vykřikla, ale profesor ji dále bičoval řemínkem přes břicho, přes podbřišek a občas opět pod nebo nad prsa, nakrátko ji obešel a šlehnul ji párkrát zezadu přes zadek a záda, nakonec ji seknul znova přes břicho a poručil jí „Cvič dál!“ „Děkuji…“ zahuhňala Jitka se zacpaným nosem a cvičila poslušně dál. Za chvilku profesor znova vykřikl „Vzpaž!“ a opět nahou Jitku důkladně bičoval zepředu i zezadu, kolíček na poštěváčku ji už ale bolel natolik, že z toho byla téměř nepříčetná. Přesto ji profesor zakrátko zbičoval ještě jednou, a teprve když Jitka začala trvale křičet ukrutnou bolestí na necitlivějším místě těla, nařídil jí, aby se před ním široce rozkročila, vypnula se s rukama nad hlavou a nastavila mu rozkrok. Potom jí pohladil podbřišek, pomaloučku jí sjížděl prsty do rozkroku a zahýbal jí kolíčkem na poštěváčku. Jitka sice už měla přirození v jednom ohni díky ostatním připnutým kolíčkům, ale zařvala znova příšernou bolestí; teprve pak jí profesor kolíček na poštěváčku mírně uvolnil a začal ho odepínat. Ovšem kolíčkem silně zdeformovaná hlavička poštěváčku jí přicházela k sobě a nahá Jitka začala znova strašně křičet, mimoděk si na klitoris přitiskla ruce a začala se bolestí zoufale kroutit. Profesor okamžitě rozzuřeně vykřikl „Co si tam saháš? To je přece jenom moje!“ Jitka poslušně ucukla rukama „áááá…“ a zkroutila se s rukama nad hlavou před profesorem téměř do podřepu. „To jsi otrokyně? Připrav se na opravdu krutý trest! Tohle ti přijde skutečně draho!“ Profesor jí stroze pokynul, aby se zase narovnala, a když se Jitka za chvilku uklidnila, viděl, že její poštěváček už zase nabyl původní tvar. Rozhrnul si kolíčky v jejích rodidlech, sáhl jí mezi stydké pysky a s překvapením zjistil, že je ve stydké rýze úplně mokrá… „Mně se to moc líbilo…“ usmála se spokojeně nahá Jitka se zavázanýma očima a kolíčkem na nose. „Jsi vzrušená?“ zeptal se jí profesor nejistě. „Docela… víte, že mě takové věci strašně vzrušují…“ zahuhňala Jitka skoro provinile. „Koukám, že už jsi tam zase fit…“ pravil profesor, „bolí tě to ještě?“ „Trochu… ale to nevadí…“ řekla Jitka, „provozní už zase jsem…“ „Uvidíme…“ řekl významně profesor a zapálil dvě velké svíčky. Jitka zaslechla škrtnutí a vzrušeně se zachvěla. „Rozkroč se a rozpaž ruce!“ poručil jí stroze profesor a vložil jí do rozpažených rukou hořící svíčky, odstoupil a opět si rozkročeno nahou Jitku s hořícími svíčkami a s kolíčky na bradavkách a na nose vyfotografoval, pak odložil foťák, zase přistoupil a sáhl jí na poštěváček. Nahá Jitka sykla a z poštěváčku jí do těla projela značná bolest. „Tebe to bolí?“ optal se jí účastně profesor. „To nevadí…“ hlesla Jitka a nastavila profesorovi vypnutý rozkrok. Profesor jí tedy dál rychle třel poštěváček, a přestože to Jitku občas zabolelo, až sykla, zanedlouho sebou začala opět rozdrážděně cukat a její pohlavní vzrušení i přes zakryté oči a spoustu kolíčků na těle stoupalo. Svíčky v jejích rozpažených rukou vesele plápolaly a na ruce jí občas ukápl žhavý vosk, ale Jitka na to nedbala… Za chvilku překonala hluchou fázi, usmála se a vzrušeně vydechla „já bych chtěla být už zase hotová…“ „A myslíš, že bys byla… i s těmi svíčkami a kolíčky?“ „Cítím… že asi ano…“ hlesla Jitka s kolíčkem ucpaným nosem. „Ty jsi nezmar…“ vydechl profesor a zrychlil tření jejího poštěváčku, „ale nádherný nezmar…“ Jitka sebou znova zřetelně zaškubala rozkoší. „Klekni!“ vykřikl na ni náhle profesor a nahá Jitka s hořícími svíčkami před ním padla rozkročmo na kolena. Profesor se ohnul a pokračoval v intensivním dráždění jejího poštěváčku, ale při pohledu na svou nahou klečící otrokyni se zavázanýma očima a plápolajícími svíčkami v rozpažených rukou se mu najednou postavil penis. Vsunul si tedy volnou ruku do rozkroku, kleknul si před Jitku, rozepnul se a začal si ho rychle honit, vzápětí ale ucítil, že by brzo vystříkl, takže toho zase nechal a zapnul se. Za chvíli se ale před ním nahá Jitka začínala vkleče pomalu blížit k orgasmu, vzhledem k ucpanému nosu otevřela ústa dokořán a začala se v předtuše extase celá zřetelně chvět. „Vstaň!“ vykřikl na ni náhle profesor, „a široce se rozkroč, ať ti tam dobře můžu!“ Nahá Jitka se namáhavě napřímila a široce se rozkročila, ale její rozkoš tím zase poněkud opadla, protože to bylo se svíčkami v rozpažených rukou fysicky opravdu náročné. „Vyceň mi ji pořádně!“ napomenul ji přísně profesor. Jitka se mu nastavila, profesor ji začal zase rychle dráždit a její vzrušení se za chvíli opět zřetelně blížilo k extasi. Netrvalo dlouho a nahá Jitka sebou prudce cukla, až se jí vylil žhavý vosk na prsty, zděšeně vykřikla „Au! Už!“, vypnula rozkrok dopředu a začala se v prudké extasi celá třást.

Ale i předorgastická extase trvala v Jitčině těle vzhledem ke kolíčkům v jejím přirození aspoň o dvě vteřiny déle, teprve pak sebou do krajnosti napnutá Jitka mohutně cukla a začala se vstoje před profesorem mimovolně škubat v nádherných stazích obrovského orgasmu. Mezi kolíčky se jí prudce rozprskávaly kapičky teplé milostné rosy… Po několika prvních stazích Jitčina těla ukončil profesor její dráždění a dál upřeně pozoroval její reakce, když se nahá Jitka před ním rytmicky cukala celým tělem; přitom se jí divoce natřásaly kolíčky na bradavkách i na stydkých pyscích, kupodivu nejvíc na silně červených malých poblíž poštěváčku. Když sebou Jitka docukávala, spokojeně vydechla „To byl zase hezký orgasmus… takový zajímavý…“ Profesor jí vzal z rukou hořící svíčky, uhasil je a pak jí jako první odepnul kolíček z nosu. Jitka se zhluboka nadechla „horší bylo, když jsem nesměla otevřít pusu…“ Profesor ji hezky pohladil po tvářičce, potom jí opatrně sejmul pásku z očí a Jitka na sebe pohlédla „to jsem celá obepnutá jako na nějaké mučící aparatuře…“, při té představě opět uronila do rodidel milostnou rosu a s očima už zase oddaně upřenýma na profesora povzdechla „to se divím, že mi žádný kolíček neodpadl…“ Potom profesor začal Jitce pomalu odepínat ostatní kolíčky, nejdřív z velkých stydkých pysků, na kterých po nich nebyly stopy téměř vidět, pak z prsních bradavek, které jí kolíčky opět silně zdeformovaly, nakonec před ní podřepl a pomalu jí opatrně odepínal kolíčky z malých stydkých pysků, které měla nejen nepředstavitelně zkroucené, ale i silně bolestivé. Když jí z nich profesor opatrně kolíčky odepínal, poslušně rozkročená Jitka bolestí hlasitě křičela. „To se divím, že jsi byla hotová, když tě to tam tak bolí…“ podivil se profesor. „To je právě ono,“ vyhrkla Jitka, „byly totiž přesně na správném místě, ani moc daleko, ani příliš blízko…“ „Chceš se napít? Nevyschlo ti v krku, když jsi tak dlouho dýchala úplně otevřenou pusou?“ Jitka přikývla „A můžu si k tomu sednout?“ Profesor řekl „samozřejmě, madam…“, přistavil jí ke stolu malou židličku bez opěradla a nalil jí minerálku. Nahá Jitka se posadila, napila se a poslušně roztáhla nohy, aby se jí mohl profesor dívat do přirození. „Jak je ti?“ optal se jí za chvilku profesor. „Dobře…“ vydechla Jitka, „jako vždycky s vámi…“ „Můžeme pokračovat?“ zeptal se jí významně profesor a připravil si před Jitku na stůl velký ostrý řeznický nůž. Jitka se zachvěla strachem, protože si představila, že jí profesor tím nožem nařezává rodidla, ale přikývla. „Stoupni si tady na tu stoličku, co teď sedíš, zády ke stolu a vypni se mi s rukama nad hlavou!“ Nahá Jitka odhodlaně vylezla na stoličku a vypnula se před profesorem s dráždivě šikmo vzpaženýma rukama. Bradavky prsů jí vzrušením trčely dopředu. „Rozkroč se, jak ti to na stoličce nejvíc půjde!“ vyzval ji profesor a pak jí mezi rozkročenýma nohama protáhl pod rozkrokem na stůl nůž a nastavil ho ostřím vzhůru. Jitka zbledla. „Předkloň se s rozpaženýma rukama rozkrokem co nejdál nad stůl!“ poručil jí chladně profesor. Nahá Jitka se s malou dušičkou poslušně předklonila a došlo jí, co bude následovat. Profesor stále pevně držel rukou mezi jejíma nohama nůž na stole ostřím vzhůru, druhou rukou jí jemně podepřel zadeček a prohlásil „Váš trůn je připraven, dámo… račte pomalu opatrně nasedat… začíná finále!“ A předkloněná Jitka s rukama vzpaženýma šikmo vzhůru začala bledá strachy s očima nehybně upřenýma před sebe pomalu nasedat rozkrokem na ostří nože; profesor jí jemně podepíral zadeček, několika prsty jí roztahoval rodidla a soustředěně pozoroval, zda se blíží k ostří nože přesně středem stydké rýhy. Náhle se Jitka zastavila a s vytřeštěnýma očima vyhrkla „co když se tam rozříznu?“ „Po dotyku na ostří nože se holt už nesmíš ani pohnout…“ řekl s úsměvem profesor, a Jitka opatrně pokračovala v pomalém nasedání na ostrý nůž. Profesor jí volnou rukou zezadu jemně podepíral zadek, prsty jí roztahoval stydké pysky, občas se shýbnul a kontroloval, jestli se Jitka blíží rozevřenou kundičkou na ostří nože středem stydké rýhy. „Já se bojím…“ vydechla nahá Jitka s rozevřenýma očima, upřenýma bezmocně na profesora, když byla rodidly blízko ostří nože. „To je jedno, u otrokyně je to vcelku běžné…“ odtušil profesor, „dívej se před sebe!“ Když se Jitka přiblížila se šikmo vzpaženýma rukama a pohledem upřeným před sebe rozkrokem těsně nad nůž tak, že by se ho už co nevidět dotkla, profesor na ni přísně vykřikl „Zastav se!“, sehnul se jí k rozkroku a ověřil si pohledem, že je stydkou rýhou přesně nad ostřím nože. Rozevřenou Jitku však začaly v této nepřirozené posici strašně bolet stehna, ale nehybně držela a bezmocně se třásla, profesor si však všiml, že je ve stydké rýze strachy a napjatým očekáváním bolesti už zase hezky mokrá. Profesor jí pak nařídil, aby pokračovala v nasedání na nůž, ale než se jeho ostří dotklo Jitčiny rozevřené stydké rodidel, vyzval ji „Vem mě kolem krku a dej mi pusu!“ Jitka ho pevně objala a tím ulevila stehenním svalům. Profesor se ale ještě na moment odtáhl „Až ucítíš, že ses dotkla nože, začneš mi rejdit v puse jazykem!“ Jitka se vzápětí dotkla stydkou rýhou ostří nože, vsunula profesorovi jazyk hluboko do pusy a začala s ním rychle pohybovat, dál uvolnila napětí stehen, a jak bolest v jejích rodidlech sílila, stále rychleji mu kmitala v puse jazykem. Když nahá Jitka dosedla úplně na nůž, jeho ostří se jí prudce zařízlo hluboko do stydké rýhy, zděšeně se odtrhla ústy od profesora a držíc se ho stále křečovitě kolem krku, silnou bolestí v rodidlech nahlas zakřičela a začala se vsedě na noži pevně přitisknutá ke svému profesorovi fysiky zoufale svíjet. „Ruce do týla!“ vykřikl přísně profesor. Nahá Jitka se pustila profesora, složila ruce poslušně za hlavu a vypnula se, tím se jí ovšem ostří nože zařízlo ještě hlouběji do stydké rýhy, a Jitka začala na noži znova zděšeně křičet strašnou bolestí. Jakmile se Jitka trochu uklidnila, profesor ji vyzval, aby se před ním začala nasazená na noži pomalu předklánět. Profesor se jí sehnul před rozkrok, aby jí do něho dobře viděl a připomněl jí „Nesmíš se rozkrokem ani hnout!“

Nahá Jitka se začala pomalu předklánět a profesor vzrušeně pozoroval, jak jí ostří nože zasahuje další místa ve stydké rýze, otvor močové roury, hladkou plošku těsně pod naběhlým poštěváčkem a nakonec jí viditelně zasáhlo i jeho vztyčenou hlavičku. Nahá Jitka přitom samozřejmě sténala a občas vykřikla bolestí, jak jí ostří nože postupně zasahovalo dosud nedotčená místa ve stydké rýze, ale profesor viděl, že u toho opět viditelně vlhne. Když jí ostří zřetelně prohnulo krajně naběhlou hlavičku poštěváčku, profesor vykřikl „Dost!“, vzal si fotoaparát a opět si Jitčin rozkrok s poštěváčkem na noži zblízka bleskem vyfotografoval. Když odložil fotoaparát, přísně Jitce přikázal „Teď se zase zakláněj dozadu!“ Jitka se začala pomalu zaklánět a ostří nože jí přitom opět postupně naléhalo na nejcitlivější místečka stydké rýhy, takže občas znova křičela silnou bolestí. Nahá Jitka se s rukama složenýma za hlavu na noži odevzdaně zaklonila dozadu, jak nejvíc mohla, vypnula se a vydechla „Jsem vaše…“ „To vidím…“ pravil spokojeně profesor a přísně na ni vykřikl „Nastav mi poštěváček!“ Nahá Jitka sebou škubla a bezmocně vycenila vstříc profesorovi poštěváček. Při pohledu na nahou zakloněnou Jitku se široce roztaženýma nohama, nasazenou stydkou rýhou smyslně porozevřených rodidel s vyceněným poštěváčkem těsně nad ostřím velikého nože, se profesorovi postavil penis. Vzápětí profesor Jitce rázně sáhl na poštěváček, pohlédl jí do očí a vyzval ji „Opři se o ruce dozadu!“ Roztažená Jitka se opřela vzadu o ruce a pohodlně se uvolnila, protože mohla v záklonu povolit napětí břišních svalů, vzrušeně sebou cukla a nastavila profesorovi svou prokrvenou kundičku. „No moc sebou necukej!“ připomněl jí profesor a začal jí poštěváček opatrně, ale intenzivně dráždit; přitom dával pozor, aby se neřízl o ostří nože vyzývavě jí trčícího těsně pod ním. Zanedlouho začala Jitka nasazená na ostří nože kupodivu zřetelně reagovat a cukat sebou stoupajícím vzrušením. „Říkám ti, abys sebou neškubala, nebo se nařízneš!“ upozornil ji přísně profesor a přestože mu úplně stál penis, začal Jitku střídavě dráždit špičkami prstů volné ruky na prsních bradavkách, které se jí za chvilku přes značnou bolest v rozkroku nádherně vztyčily. Krátce nato však dráždění Jitky náhle přerušil, sáhl si na vztyčený penis a vyhrkl „Kdo vynalezl žárovku?“ „Thomas Alva Edison…“ odpověděla vzrušená Jitka bez zaváhání. „Kolik je šestkrát třicet osm?“ „Dvěstě dvacet osm…“ pravila na noži roztažená Jitka za pár okamžiků a opět sebou cukla. „Nehýbej se na tom noži, nebo se opravdu nařízneš!“ napomenul ji profesor, „Kdo natočil Intimní osvětlení?“ „Já vím…“ přikývla Jitka, „Ivan Passer…“ „Kde leží Casablanka?“ „V Maroku…“ vyhrkla na ostří nože rozevřená Jitka, „ale není to hlavní město…“ „Správně…“ pochválil ji profesor a dotkl se jemně hlavičky Jitčina vyceněného poštěváčku, „ty jsi opravdu chytrá… tak mi řekni třeba … proč se loď na moři nepotopí?“ „Protože jí v tom brání Archimedův zákon…“ pravila Jitka přes silnou bolest ve svém přirození. „A co je to dividenda?“ zeptal se profesor nakonec poslušně roztažené Jitky. „Podíl držitele akcií na zisku…“ vydechla nahá Jitka roztažená na noži a profesor jí okamžitě začal usilovně třít poštěváček. Jitka začala po chvilce na dráždění opět zřetelně reagovat a profesor jí občas opět dráždil i na bradavkách. Za chvíli ale profesor náhle utnul Jitčino dráždění znova a poručil jí, aby před ním začala na noži opatrně cvičit. Zakloněná Jitka začala s rodidly na ostří nože poslušně cvičit rukama a mávala jimi v předpažení ve vzduchu, hmitala jimi jak v předpažení, tak střídavě ve vzpažení, přitom se napřímila a zase sykla bolestí, pak upažovala střídavě obě ruce a přitom se na noži různě pootáčela a předkláněla, stále se však snažila udržet v klidu rozkrok. „Ty jsi perfektní otrokyně…“ pochválil ji profesor, „to už tě to nebolí?“ „Hrozně mě to tam řeže a pálí…“ vyhrkla Jitka zkroušeně, „ale to není u otrokyně důležité…“ Profesor zrychlil tření jejího poštěváčku, aby jí trochu ulevil od bolesti v naději, že na ni tím Jitka pozapomene, ale nebylo to příliš platné. Jitka sebou stále škubala bolestí a její vzrušení stoupalo velmi pomalu, profesorovi však při pohledu na její téměř zuřivé sebepřemáhání stále stál penis. Najednou se však Jitka zklidnila a profesor pochopil, že na ni přišla hluchá fáze; zrychlil tedy ještě její dráždění ve snaze jí nějak pomoci, Jitka se všelijak rozdrážděně zakláněla a škubala se při vědomí, že musí udržet rozkrok na noži v klidu. Zanedlouho však nahá Jitka hluchou fázi překonala, usmála se šťastně na profesora a začala se znova poddávat svému pozvolna stoupajícímu rozdráždění. Profesor však postupoval při dráždění Jitky na noži velmi pomalu, a jak její vzrušení vzrůstalo, snažil se ji ve stavu vysokého rozdráždění udržovat co nejdelší dobu, ale stále připomínal, že se nesmí po celou dobu, co sedí na noži, sebeméně pohnout rozkrokem, aby se vyhnula vážnějšímu poranění rodidel. Najednou profesor Jitku stroze upozornil „Připrav se, teď už si to budeš dělat sama!“ Jitka se na noži poslušně napřímila a znova zasykla prudkou bolestí v rodidlech, profesor náhle utnul dráždění a nahá Jitka před ním začala s ostřím nože ve stydké rýze s očima na něho intensivně onanovat. „Jsem vaše… pane profesore…“ vydechla za chvíli Jitka, a profesorovi bylo jasné, že přitom zase vystříkla do rodidel milostnou rosu, protože potom vydechla „moc se mi to líbí… jsem vaše otrokyně… líbím se vám taky?“ Profesorovi už začínala umdlévat ruka, kterou jí pevně držel pod přirozením velký nůž, ale přesto ji pochválil „Jsi u toho moc hezká…“ a pak se jí zeptal „zkusíš si to dodělat?“ „To bych měla na noži i vystříknout?“ vyrazila zděšeně Jitka a vytřeštila oči. „No, pokud mi chceš dokázat, že jsi opravdu dokonalá otrokyně…“ řekl profesor a znova se pohladil v rozkroku.

Jitka zrychlila onanii a upřela široce otevřené oči na profesora, a snažila se na noži pořádně rozdráždit. Bradavky prsů jí trčely dopředu a zakrátko se jí začala rozšiřovat po břiše z podbřišku červená skvrna. „Ty jsi krásná…“ vydechl profesor a sáhl si opět mezi nohy. Nahá Jitka se po určité námaze na ostří nože mohutně rozdráždila a dávala profesorovi soustavně celým tělem jasně najevo, jak její rozkoš stále rychleji stoupá. Když se ke svému vlastnímu údivu začala přes velkou bolest v rodidlech viditelně blížit do předorgastické extase, profesor se jí náhle zeptal „Kdy vtrhnul Hitler do Ruska?“ „Dvaadvacátého června 1941…“ vydechla už téměř duchem nepřítomná Jitka a zrychlila onanii. Předorgastická extase se jí však úplně vytratila, takže si usilovně třela na noži poštěváček dál. Profesorovi však stále stál úplně zduřelý tvrdý penis, takže si v závěrečné fázi Jitčiny onanie rozepnul kalhoty, volnou rukou si je svlékl i se slipy, a pak vzrušeně přihlížel Jitčině onanii na noži od půli těla nahý. Jitku pohled na profesorův vztyčený penis velice vzrušil, takže zakrátko konečně upadla nasazená stydkou rýhou rodidel na ostří nože do předorgastické extase, prudce sebou trhla, upřela nehybně pohled do očí profesora, otevřela dokořán ústa a rozhodila roztažené nohy úplně do maxima; profesor pevně stiskl rukojeť nože, aby ho bezpečně udržel pod jejím rozkrokem ostřím kolmo nahoru. Jitka se nasazená na ostří nože několik okamžiků bezmocně třásla, ovšem i ve stavu nejvyšší rozkoše dávala velký pozor, aby na noži sebeméně nepohnula rozkrokem, potom se nadechla, s výkřikem „Teď!“ sebou mohutně škubla v prvním nejprudším orgastickém stahu, a pak se před profesorem vsedě na stole s kundou na ostří nože mimovolně divoce zmítala v obrovských orgastických stazích; přitom hlasitě křičela nesmírnou rozkoší a krajní bolestí, neboť se přestala úplně ovládat a svíjela se na ostrém noži i rozkrokem. Po několika mohutných orgastických stazích nahá Jitka utnula onanii, hodila ruce nad hlavu a dál se na ostří nože prudce cukala s pohledem na profesorův vztyčený penis. Polonahý profesor ji rozdrážděně pozoroval, držel jí pevně nůž pod rozkrokem a v penisu mu silně škubalo, v jednom okamžiku si dokonce pomyslel, že snad vystříkne. Když začaly orgastické stahy v Jitčině těle pozvolna odeznívat, pohlédla Jitka významně na profesorův vztyčený penis, ale zůstala po několik okamžiků před ním se vzpaženýma rukama klidně sedět nasazená stydkou rýhou na ostrém noži, ale profesor se už celý třásl vzrušením a penis mu nedočkavě trčel vzhůru. Ještě docukávající Jitka napřáhla ruku, profesor ji za ni volnou rukou pevně uchopil, Jitka se o ni zapřela a s jeho dopomocí se nejprve opatrně mírně nadzvedla, čímž přerušila kontakt svých rodidel s ostřím nože, profesor odstranil nůž ze stolu, nahá Jitka se postavila zpříma rozkročmo na stoličku, vzpažila opět ruce nad hlavu, celá se před ním dráždivě vypnula a stále sebou ještě cukajíc, oddaně prohlásila „Děkuji, pane profesore… bylo to nádherné, chtěla bych být navždy vaší otrokyní…“ Prudce rozdrážděný profesor jen stačil říct „Byla jsi skvělá, Jitko…“, ale Jitka bleskově seskočila ze stoličky, vzala si jeho vztyčený penis do ruky a začala mu ho vstoje u stoličky vedle něho ihned rychle honit. Profesor hlasitě vydechl „já už jsem tak příšerně nadržený…“ a slastně se vzepnul. Nahá Jitka stojící vedle něj se mu snažila i v této nepohodlné posici při rázných pohybech ruky ke kořeni stahovat předkožku úplně dolů. Za chvilku se mu na špičce naběhlého žaludu objevila v ústí močové roury malá kapička… „Já budu stříkat asi strašně moc …“ vyhrkl náhle mohutně rozdrážděný profesor a strhnul ze sebe i košili, takže už byl úplně nahý. „Tak to asi dostříknete dost daleko…“ vydechla docukávající Jitka a zrychlila jeho dráždění. Nahý profesor jen rozdrážděně přikývl a mimoděk polkl. Jitka vzrušeně řekla „tak to já se můžu pokusit změřit, jak daleko se vám podaří dostříknout semeno…“ „Tak dobře…“ vydechl téměř mimoděk již krajně vydrážděný profesor, a oba se natočili stranou ke dveřím do volného prostoru kabinetu. Jitka mu s citem stiskla penis a ještě zrychlila, opět sebou zřetelně škubla a vstoje vedle něj mu ho dál rychle honila. Najednou sebou nahý profesor silně zaškubal, vykřikl „Už! Dívej se!“ a celý se napnul… Za několik okamžiků mu to v penisu mohutně zacukalo, a vzápětí mu z něj začaly stříkat obrovské porce teplého semene a létaly vzduchem téměř přes celý kabinet daleko ke dveřím. Nahá Jitka mu stále usilovně honila penis a jen vyjeveně zírala… Stahy v profesorově penisu však začaly postupně opadávat a délka jeho výstřiků se postupně zkracovala. Když už jen dokapával semeno před sebe na zem, Jitka mu pustila penis a poněkud zklamaně řekla „To jste si toho požitku moc neužil… vždyť vám to netrvalo ani dvě minuty…“ „To stačí… hlavně že jsem se zbavil toho hrozného napětí…“ vydechl s úlevou profesor, „jsi totiž moc krásná a strašně mne vzrušuješ…a navíc perfektní otrokyně… to by se mnou jiná určitě nedokázala…“ „Musíte se dneska vystříkat ještě jednou…“ řekla rozhodně Jitka s pohledem na jeho ochabující penis. „Ty jsi taková moje hodná holčička…“ pohladil ji profesor a usedl za stůl. „Máte někde metr… nebo raději pásmo?“ pohlédla na něho potutelně Jitka. „To mi to chceš vážně změřit?“ pohlédl na ni udiveně profesor, ale sáhl do zásuvky a podal jí třímetrové pásmo. „Samozřejmě, budeme pak spolu usilovat o překonání vašeho rekordu…“ usmála se Jitka, „já zase můžu soutěžit o největší počet orgasmů těsně za sebou…“, poklekla a nasadila pásmo do místa, kde měl předtím profesor špičky nohou, přitom na něho vyšpulila zadeček a profesor ji přes něj pochopitelně s chutí plácl. Potom Jitka natáhla pásmo ke dveřím a chvíli pozorně hledala nejvzdálenější kapičku profesorova semene. Za chvilku ji našla, přiložila k ní druhý konec pásma a vítězoslavně vykřikla „Dva metry, devadesát čtyři!“ „Nekecej!“ vyhrkl překvapený profesor. „Budete si muset brzo pořídit delší pásmo…“ usmála se Jitka a vrátila profesorovi pásmo. „A taky snad větší kabinet, ne?“ vyhrkl bezradně profesor.

„Nebo můžeme soutěžit někde venku… třeba v lese…“ napadlo Jitku. „Třeba i na vzdálenost dostřiku moči… to můžeme oba…“ dodal vzrušeně profesor. „My jsme oba ale nádherně perverzní…“ skočila nahá Jitka šťastně profesorovi kolem krku. „Nechtěla by ses vyčurat už teď?“ „No, už se mi docela chce…“ „Mně taky… to asi po tom výstřiku…“ usmál se nahý profesor nejistě, protože mu v první chvíli připadlo trapné močit před svou otrokyní, ale pak řekl „takže se teď vyčuráme jeden před druhým…“ a sáhl po sklenici. Nahá Jitka se těsně před profesorem široce rozkročila a profesor jí nastavil sklenici s trychtýřem pod rozkrok. „Ale vy hned po mně…“ hlesla se vzrušeným úsměvem nahá Jitka, „můžu?“ „Počkej, já ti to jako své otrokyni odpočítám…“ Rozkročená Jitka se napnula, připravila si moč na krajíček a nahý profesor jí vzápětí hlasitě odpočítal okamžik výstřiku moči. Jitka prudce vystříkla moč a dlouho močila souvislým proudem, protože už se jí docela chtělo. Uprostřed močení zvedl profesor oči od jejího močení nahoru a vydechl „ten náhrdelník ti i teď strašně sluší…“ Když se nahá Jitka pořádně vyčurala a důkladně vykapala, odtáhl jí profesor téměř plnou sklenici od rozkroku, nastavil ji proti světlu a zblízka si její moč náležitě prohlédl, pak sklenici odložil a Jitka netrpělivě vyhrkla „Teď jste na řadě vy… já jsem ještě nikdy neviděla čurat dospělého muže, nanejvýš malého bráchu…“ Nahý profesor vstal, sáhl nahoru na skříň pro velkou sklenici od kompotu, podal ji Jitce a zůstal před ní rozpačitě stát. Jitka na něj zvědavě pohlédla, nastavila mu sklenici před ochablý penis a špitla „Můžete, pane profesore…“ Profesor studem před svou mladou otrokyní zčervenal a vyzval ji „to mi ho musíš ale držet nad tou sklenicí…“ Jitka mu opatrně uchopila ochablý penis a profesor před ní začal plným proudem močit do sklenice. „To bylo krásné…“ vydechla nahá Jitka téměř nadšeně, když profesor dočural a vykapal z penisu poslední kapky moči, „takže teď už můžeme před sebou kdykoliv čurat oba…“ „S tebou mi jde taky všechno…“ usmál se ještě trochu stydlivě úplně nahý profesor. Nahá Jitka postavila sklenici s jeho močí vedle své, opět se mu vrhla kolem krku a začala ho vášnivě líbat. Když se od sebe odtrhli, začal se profesor oblékat, zatímco nahá Jitka si poslušně sedla na stoličku ke stolu. Profesor si oblékl sváteční šaty, které si sem vzal jen pro tuto příležitost, pečlivě se učesal a uvázal si kravatu, potom si sedl ke stolu před Jitku, která byla úplně nahá jen s náhrdelníkem na krku. „Stoupni si sem doprostřed a vypni se jako moje otrokyně do Pozoru!“ vybídl ji profesor a ukázal do středu volného prostoru v kabinetu, „s dnešním programem jsme skončili a musíme ještě zhodnotit tvoje chování…“ Jitka vstala a vypnula se uprostřed kabinetu úplně nahá do Pozoru před profesora. „Jsi čím dál lepší…“ pohlédl profesor na její krásné mladé nahé tělo se vztyčenými bradavkami prsů. „Snažím se, abyste byl se mnou naprosto spokojen…“ prohlásila nahá vypnutá Jitka, „a navíc se mi to s vámi moc líbí…“ „Přesto ještě děláš občas chyby…“ řekl věcně profesor. „Já vím…“ sklopila nahá Jitka oči. „No, zopakuj mi, čeho ses dopustila dneska…“ vybídl ji profesor přísně. „Shodila jsem váš hrníček z pravítka a dotknula jsem se svého přirození bez vašeho souhlasu…“ opakovala Jitka provinile. „Za ty tvoje dnešní přestupky ale potrestám až příště…“ „Doufám, že pořádně… i to mne moc vzrušuje…“ vydechla Jitka a ucítila, že opět zvlhla. „Své otrokyně totiž musí Pán pořád za něco trestat, i kdyby si měl důvod vymyslet…“ zadíval se profesor opět na Jitčino nádherné mladé nahé tělo, „v tom je totiž smysl jejich otroctví…“ „A já vám své tělo k tomu vždycky ráda propůjčím…“ řekla oddaně nahá Jitka, „i to mě totiž s vámi vzrušuje…“ „Tak si pojď už ke mně zase sednout, ty moje malá krásná otrokyňko…“ ukázal profesor na stoličku. Nahá Jitka poslušně usedla, profesor vstal a šel udělat kávu, pak vytáhl z ledničky láhev cinzano, griotku a sáhl do skříně pro krabici vánočního cukroví, které přinesl z domu. Potom slil kávu, zapálil před Jitkou několik nových velkých svíček a šel zdobit stromeček, nakonec na něj upevnil svíčičky a usedl proti nahé Jitce. „Nechceš zhasnout velké světlo? Uděláme si vánoční atmosféru…“ Jitka přikývla, profesor otevřel griotku a cinzano, cvakl vypínačem a pohlédl na nahou Jitku „Ten náhrdelník se ti nad těma kozičkami tak nádherně blýská…“ „Už jsem říkala, že si ho můžu k vám brát pořád…“ vyhrkla Jitka, „když se Vám s ním tak líbím…“ „Ty jsi nádherná dívka i bez náhrdelníku…“ dal jí profesor hezkou pusu, „ale když ho máš na sobě, jsi prostě skvělá…“ a nalil griotku do skleniček. „I když s ním na krku před Vámi stříkám?“ usmála se nahá Jitka. „To je skutečně nesmírně vzrušující…“ vydechl profesor a zvedl skleničku. Přiťukli si. „Roztáhni ještě trošku nožičky…“ požádal ji něžně profesor, a když se Jitka roztáhla, hezky ji mezi nohama pohladil. Svíčky na vánočním stromečku i vedle na stolku vesele plápolaly. „Že jsem vás už docela rozstříkala…“ pohlédla najednou nahá Jitka spokojeně na profesora, „pokud se pamatuju, ze začátku vám to moc nešlo…“ „Ty bys snad rozstříkala i starého dědka… s tebou je to prostě perfektní…“ a pořád lepší…“ „To jsem sama ráda, že se vám to se mnou líbí…“ řekla nahá Jitka a roztáhla víc nohy. „To víš, zatím byl mezi mými intimními představami, tedy mezi tím, co bych chtěl a skutečností obrovský rozdíl, zato s tebou je to teprve to pravé…“ řekl profesor a usrkával kávu.

„Já jsem taky strašně ráda, že jsme se našli,“ pravila Jitka a pohlédla s obdivem na profesora, „nebo že jste si mne našel právě vy….“ „Před tebou mne to už moc nebavilo, doma byl sex tak jednou týdně, v sobotu večer… z povinnosti…“ „A teď?“ vyhrkla zvědavě Jitka. „Jednou za čtrnáct dní… a ještě jen normálně…“ „Vy jste totiž přesně chlap, jakého jsem vždycky chtěla… jste i nahý nesmírně hezký… a pro mne vzrušující…“ Jitka dopila kávu a profesor rozlil do skleniček cinzano. „Akorát se někdy nemůžu srovnat s tím, že jste můj profesor…“ pohlédla na něho Jitka, „ale zase jinak bychom se asi těžko poznali…“ „Rozhodně netrpím poruchou zvanou ejakulatio praecox…“ řekl profesor a odložil prázdný šálek od kávy. „Co to je?“ vyhrkla Jitka, „někde jsem to sice už zaslechla, ale pořád nevím…“ „To je když chlap vyteče, ještě než ho zasune partnerce do pochvy… nebo těsně potom…“ usmál se profesor. „Takže pak z toho nikdo nic nemá…“ ušklíbla se Jitka. „Navíc jsou to lidé, co znají jen klasickou soulož…“ řekl profesor, „takže jim nezávidím… chudák ženská…“ „Takže podle mne jim to docela patří…“ usmála se významně Jitka a mrkla spokojeně na profesora. Přiťukli si cinzanem, profesor nabídl Jitce cukroví, a když si vzala, pokračoval „Baví tě povídat si se mnou při onanii… nebo během dráždění?“ „Strašně,“ vyhrkla Jitka, „ale musí to být vzrušující… třeba i hrozně perverzní… to je totiž stejné, jako ty moje fantasie…“ „Tak můžeš vždycky nahodit téma… a pak ho budeme spolu podrobně rozvádět…“ navrhl jí profesor. „Neříkejte, že vás nikdy nic takového nenapadá…“ „Abych byl upřímný, já se bez toho ani nevzruším…“ řekl profesor a podíval se na nahou Jitku „i když s tebou v reálu je to ještě lepší…“ Napili se znova cinzana. „Vyprávět si o takových věcech během dráždění nebo mojí onanie přece můžeme, ne?“ pohlédla nahá Jitka věcně na profesora. „Mne taky docela vzrušuje, když si o tom vyprávíme, když mi ho honíš…“ řekl upřímně profesor a upil cinzano. „Já přitom zavírám doma oči a představuju si, že jsem krutě mučená…“ pravila nahá Jitka, „jinak bych už asi ani nevytekla…“ a zachvěla se, „mohla bych si u vás vyjímečně zapálit?“ „Ty kouříš?“ vyvalil překvapeně oči profesor. „Jen vyjímečně, pár cigaret za měsíc… když jsem sama a jsem nervózní…“ zrudla Jitka. „Tak si zapal… třeba budeš nahá s tou cigaretou svůdná…“ kývl profesor hlavou, Jitka sáhla po kabelce a zapálila si, „s vámi si to moc představovat nemusím, ale vím, že to nemůže být tak kruté… abyste si mne třeba rozřízl nebo mi zaživa něco pomalu odřezával…“ „Myslíš, že máš takové představy jenom ty?“ zeptal se profesor Jitky a postavil před ni víčko od kompotu. „Nevím, ale už několikrát jsem slyšela, že u nás žen jsou centra pro sex a pro bolest v mozku blízko sebe…“ „Taky proto rodí jenom ženy…“ řekl profesor. „Kdyby měli rodit muži, tak by lidstvo snad vymřelo…“ potáhla si Jitka z cigarety a zase upila cinzana. „Já musím mít ty centra asi hodně blízko… snad dokonce přímo na sobě…“ „Kdo ví, jak to v těch našich hlavách vůbec vypadá… a funguje….“ pravil profesor. „Já se snad při porodu rozkoší udělám a vyteču…“ „Můžeme si jednou na ten porod hrát… jak velká je hlavička novorozence?“ „Asi deset centimetrů…“ „Tak si něco takového opatříme, a uděláme si jakýsi porod dovnitř…“ „Třeba půllitr… ten hladký… bez ucha…“ vyhrkla Jitka a při představě, jak jí ho rve profesor násilím do pochvy, si přitiskla ruku na podbřišek. „Úplně mi to tam zacukalo…“ pohlédla omluvně na svého Pána. „No… moc si tam nesahej,“ napomenul ji profesor, „víš, že jsem ti to nedovolil, tam ti můžu sahat jenom já…“ „Tak třeba velkou dýni…“ navrhla mu vzrušeně nahá Jitka. „No, roztáhneš se přede mnou na stole… a já to pak budu do tebe rvát…“ „Ale abyste mne tam potom nenatrhl… jak bych to pak vysvětlila?“ típla Jitka cigaretu. „Určitě by sis něco vymyslela,“ mávl profesor rukou, „ale já bych byl zvědavý na ten tvůj orgasmus… přitom…“ „No, to bych asi vystříkla hodně…“ zacukala sebou Jitka, „v krutých bolestech by mi to asi šlo nejlíp…“ „Ty jsi opravdu hrozná… víš, člověk je v principu opatrný, aby ti neublížil, ale ty bys to snad ještě chtěla…“ „Přímo po tom toužím…“ vyhrkla Jitka a zase zvlhla. „Tak na mně zase vyceň poštěváka…“ usmál se profesor. „Budete mně mučit?“ roztáhla si nahá Jitka vsedě stydké pysky a vycenila na něho naběhlý poštěváček. „Dneska už ne, zase až příště…“ řekl profesor, „teď si vem cukroví…“ Jitka si vzala pár kousků, zapila je cinzanem, pak pohlédla na profesora a stále vzrušená řekla „Jak jsme před chvílí spolu mluvili o tom čurání a kakání, tak mne napadlo, že bychom to občas zkusit mohli,“ pohlédla nahá Jitka tázavě na profesora, „mně by asi docela vzrušovalo, kdybyste mi načural do pusy…“ „Anebo by sis mohla dřepnout na stůl a kakat přede mnou do nějaké mísy…“ „To by se mi ale už muselo chtít,“ zamyslela se Jitka, „leda, že by mne to přepadlo najednou a místo na záchod bych si před vámi dřepla na stůl… to ale nejde předem naplánovat…“

„Ale můžeme na to být připraveni…“ pravil profesor, „já tu mám jeden takový velký talíř…“ „Já bych před vámi raději kakala na nějaký ozdobný podnos…“ zacukala sebou Jitka, „ale ten talíř si tu nechte…“ „To by bylo docela zajímavé, kdybys přede mnou kakala v dřepu rozkročená na stole s náhrdelníkem na krku…“ pravil vzrušeně profesor, „ale co bysme pak tou tvojí stolicí tady dělali?“ „No jo, já nejsem Zelenková…“ ušklíbla se Jitka, „ takže byste ji musel nenápadně vynést na záchod…“ a napila se cinzana. Profesorovi se to ale zalíbilo „takže já ti budu muset dát někdy před koncem schůzky projímadlo…“ „Jako vaše otrokyně vám budu muset bez zdráhání vyhovět…“ pohlédla na něj odevzdaně Jitka. „Na jaře pojede žena s dětmi na hory, takže ke mně budeš moct zase přijít…“ podíval se na ni tázavě profesor, „jsi tam ochotná k něčemu takovému?“ „Znova říkám, že pokud jsem vaše otrokyně, nemusíte se mě na to vůbec ptát… protože to není důležité…“ „Půjdeme spolu do koupelny, ty se mi vypneš ohnutá přes vanu a já ti dám to projímadlo…“ „To jsem nikdy neměla ráda,“ otřásla se Jitka, „třeba jak mi ho dávala maminka, když jsem byla ještě mrně…“ „Pak přede mnou uděláš ve vaně nahá stojku, roztáhneš nohy a na můj rozkaz přede mnou roztažená ve stojce vystříkneš vší silou moč vzhůru… a ta ti pak bude stékat po nahém těle přes břicho dolů do vany…“ Nahá Jitka sebou při té představě vzrušeně zaškubala a ucucla cinzano. „Už se těším na ten nádherný žlutý vodotrysk…“ „Bude mi jako otrokyni ctí, vám dokonale posloužit…“ vydechla Jitka. „No a až se úplně vyčuráš, půjdeme spolu zpátky do pokoje, ty si přede mnou dřepneš nahá na stůl a já ti budu mačkat břicho, dokud nezačneš stříkat z konečníku řídkou stolici…“ „Ano… udělám všechno,“ prohlásila devotně Jitka, „snad se nám to bude oběma líbit a pořádně nás to vzruší…“ Profesor se podíval na hodinky a pohlédl na nahou Jitku „A nechtěla by sis teď už vystříknout?“, protože bylo již docela pozdě. Jitka vzrušeně přikývla, vzala si ještě několik kousků cukroví, dopila cinzano, ulehla před profesorem na stůl do základní posice, nadrženě roztáhla nohy a vycenila mu kundičku. V záři svíček se její krásné mladé dívčí tělo nádherně vyjímalo. Profesor se na Jitku hezky podíval, položil jí ruku na břicho a krátce ji po něm jemně hladil, pak jí rychle zajel mezi roztažené nohy, nahmátl jí v přítmí poštěváček a začal ji na něm pomalu dráždit. Nahá Jitka začala zakrátko zřetelně reagovat, stále silněji se ve světle svíček před profesorem cukala a tělem jí často projížděly mimovolní rozdrážděné stahy. Profesorovi se jeho krásná nahá otrokyně, podávající se před ním na stole pozvolna stoupajícímu pohlavnímu vzrušení, nesmírně líbila. Když nahá Jitka za chvíli smyslně otevřela pusu, zaškublo mu zase v penisu a vydechl „Já bych ti dal ten náhrdelník na chvíli na kundičku…“ „Prosím… poslužte si…“ zvedla Jitka hlavu a nastavila mu krk. „Rozepni si ho radši sama a podej mi ho!“ požádal ji profesor téměř prosebně. Jitka si sáhla na krk, rozepnula si náhrdelník, podala ho profesorovi do napřažené volné ruky a zase vzpažila. Profesor jí položil náhrdelník do přirození mezi stydké pysky a upravil jeho posici tak, aby jí byl dobře vidět a aby se nádherně blýskal v mihotavém světle svíček. „Ty jsi teď opravdu nádherná…“ vydechl obdivně a zrychlil tření jejího poštěváčku. Zanedlouho nahá Jitka osvětlená jen svíčkami překonala hluchou fázi a začala se před profesorem silně škubat. Při pohledu na její rozdrážděné nahé tělo začalo mu zase cukat v penisu. „Natoč se rozkrokem na stromeček…“ vyzval ji rozdrážděně profesor, „ať ti svítí svíčičky do kundičky…“ Nahá Jitka se na stole namáhavě pootočila a nastavila roztažené přirození s náhrdelníkem přesně proti zářícímu stromečku. „Vy mi to tak krásně děláte…“ vydechla najednou slastně. „A kdyby ses viděla, jak jsi přitom nádherná…“ řekl nadšeně profesor, „ obzvlášť s tím náhrdelníkem…“ Nahá Jitka se dál s požitkem poddávala své stoupající rozkoši a její vzrušení pomalu, ale soustavně plynule vzrůstalo, rozdrážděně škubala na stole rozkrokem, občas bezděčně upírala na profesora oči plné rozkoše, každou chvíli pootevřela ústa a bezděčně se nadechla, bylo vidět, že se její krásné tělo tentokrát bez obav z bolestivého mučení připravuje k obrovskému pohlavnímu vyvrcholení. Není divu, že profesorovi se při pohledu na její před ním se v prudké rozkoši zmítající nahé tělo, najednou úplně postavil penis. „Nadzdvihni před stromečkem rozkrok co nejvýš vzhůru!“ „Ano…“ hlesla už krajně vydrážděná nahá Jitka. Do jejího roztaženého přirození jasně svítily hořící svíčky a jejich světlo se smyslně odráželo v náhrdelníku mezi jejími stydkými pysky. Za chvíli sebou nahá Jitka najednou prudce škubla, rozhodila s výkřikem „Už!“ nohy, nadechla se a začala nadzvedávat rozkrok a přitom vypínala přirození na zářící vánoční stromeček. Několik okamžiků se ještě celá bezmocně třásla v silné extasi a pak se začala s rozkrokem vyceněným na vánoční stromeček celým tělem divoce cukat v nádherném orgasmu. Profesor se přes kalhoty chytnul za naběhlý penis a vzrušeně zíral na Jitčino nahé tělo, škubající se před ním v obrovských orgastických stazích, vzápětí odtáhl ruku z jejího poštěváčku a rozepnul si bezděčně kalhoty… Nahá Jitka se před ním na stole ještě chvilku nádherně zmítala v dalších mohutných orgastických stazích, a bezmocně se přitom rytmicky cukala s rozkrokem vyceněným na stromeček, za okamžik jí opět z rodidel ukápla velká kapka milostné rosy. Profesor s očima upřenýma na Jitku si mimovolně stáhl předkožku žaludu až dolů… „Měl jsem jenom strach, abys výstřikem neuhasila svíčku…“ pravil profesor s rukou v kalhotách.

„To byste mě musel předtím a přitom hrozně mučit…“ vydechla docukávající Jitka, najednou však pohlédla profesorovi do rozkroku a uviděla, že má ruku v kalhotech. „Ne! To je moje práce!“ vykřikla Jitka zděšeně, přestože se ještě cukala v odeznívajících stazích, vytrhla si z rodidel náhrdelník, seskočila bez ohledu na doznívající orgasmus ve svém těle ze stolu, poklekla před profesorem, vytáhla mu z kalhot penis, strčila si žalud do pusy a začala mu rukou penis rychle honit, ale přitom si dávala pozor, aby mu žalud náhodou nechtěně nestiskla zuby. Profesor se za chvilku vzrušeně vzepnul, slastně vydechl „ááách…“, popadl Jitku za vlasy a začal jí jako zbavený smyslů přirážet hlavu na penis. Jitka bez protestů držela, zrychlovala pohyby pusou po jeho penisu a občas mu olízla žalud jazykem. Zanedlouho se profesor napnul, vrazil Jitce penis až daleko do krku, takže mu ho mohla honit rukou už jen u kořene… a náhle ucítila, jak jí do krku prudce stříká jeho semeno. „Bylo vám dobře, pane profesore?“ zeptala se ho Jitka, když dostříkal a vytáhl jí penis z úst. „Ty jsi snad opravdu profesionálka…“ hlesl profesor a pohladil ji něžně po rozcuchané hlavě. „Od toho se snad máme, aby nám oběma bylo co nejlíp…“ pohlédla nahoru na něho klečící Jitka. „Vstávej, kočičko…“ vybídl ji profesor, zasunul si ochablý penis do kalhot, zapnul se a podíval se na hodinky „Ježíši, ono už je deset minut po jedenácté…“ Nahá Jitka vstala, rozhlédla se kolem sebe a začala pátrat, kam před chvilkou zahodila náhrdelník. Za chvíli ho našla zapadlý pod stolkem a chvatně si ho zase připnula na krk. Profesor k ní přistoupil a vzal si ještě naposled do prstů její prsní bradavky a přitom ji vášnivě políbil. Náhle ucítil z náhrdelníku zřetelný odér její milostné rosy „Ten náhrdelník toho dneska viděl… to by mohl dlouho vyprávět…“ usmál se profesor na Jitku, „stejně jako ty tvoje nádherné lodičky…“ Jitka zčervenala a jen se spokojeně usmála. Profesor jí nalil griotku „dej si ještě, na rozloučenou… už budeš muset asi jít…“ „To teda jo… a rychle…“ hodila do sebe nahá Jitka griotku a začala se před zrcadlem česat; vlasy měla úplně rozcuchané, pak se rychle namalovala a začala se oblékat. Profesor ji zpovzdálí sledoval a pochvaloval si, jak má jeho otrokyně krásnou postavu; když si zapínala halenku, pohlédla Jitka na profesora „Mám si nechat ten náhrdelník?“ „Určitě, strašně ti sluší… a navíc budeš mít vzpomínku… užil si toho dneska s náma myslím dost…“ Jitka spokojeně pohlédla na profesora „tak já si ho k vám určitě vezmu i příště…“ „Hlavně se nezapomeň připravit tam…“ pravil významně profesor a pohlédl Jitce do rozkroku. „Myslíte abstinenci?“ vyhrkla Jitka. „To taky, ale i každodenní péči, starost o její zdraví, dokonalý stav, aby byla náležitě připravená, no a každodenní onanii, poslední týden pokaždé jenom těsně před orgasmus…“ „Jistě…“ přikývla Jitka, „vím, co je moje povinnost jako sexuální otrokyně…“ „A nezapomeň si to poctivě zaznamenávat,“ připomněl jí profesor, „to víš, že ti to pak pořádně zkontroluju…“ „Jistě…“ špitla Jitka poslušně a přešla ke dveřím. „Tak na sebe teď dávej pozor…“ přistoupil k ní profesor a dal jí na rozloučenou další velkou pusu. „Děkuju vám dneska za všechno, i za ten příjemný večer při svíčkách…“ upřela mu Jitka oddaně pohled do očí, „byla jsem s vámi dneska doslova šťastná…“. „Prosím tě, to je přece samozřejmost, postarat se, aby mé otrokyni bylo pořád dobře…“ políbil ji znova letmo profesor, „kdybych se přitom nemohl dívat na tvoje krásné nahé tělíčko, bylo by to horší…“ „Mám vás moc ráda… pane profesore…“ hlesla Jitka. Profesor odemkl dveře a Jitka odešla. Bylo za pět minut půl dvanácté v noci. *** Poslední lednovou sobotu byl maturitní ples, ovšem Jitku napadlo, že by si mohli krátce předtím udělat ve čtvrtek večer po nácviku předtančení ve školní tělocvičně a po odchodu ostatních ještě další soukromou slavnost, naplněnou Jitčiným rafinovaným mučením. Profesorovi se to nejdřív moc nezdálo, protože se domníval, že všichni jen tak hned neodejdou a mohli by vzbudit nežádoucí pozornost, ale na Jitčino naléhání se nakonec domluvili. I profesorovi to zakrátko přišlo velmi zajímavé a rafinované, dal se do vymýšlení speciálních prvků programu určených jen pro tuto příležitost, a nijak se před Jitkou netajil, že se na to taky velmi těší. Jitka se pokaždé jen hezky pousmála a většinou rozpačitě zčervenala.

TAJNÁ INTIMNÍ SLAVNOST PŘED MATURITNÍM PLESEM Po skončení nácviku předtančení se Jitka nenápadně oddělila od ostatních a potichu vyšla do patra za profesorem do kabinetu. Profesor nabídl Jitce kávu, ale na její zvědavé narážky ohledně průběhu nastávající noci buď nereagoval anebo odpovídal stručně ve stylu "Počkej, nebuď zvědavá, uvidíš…" Najednou vyhrkl „Ukaž mi zápis o sexuální přípravě!“ Jitka sáhla po kabelce a vytáhla z ní malý sešitek s „poznámkami z fysiky“ a podala ho profesorovi. Profesor ho zvědavě otevřel a viděl, že na prvních pěti stránkách jsou skutečně anglická slovíčka, teprve na šesté straně začínaly Jitčiny intimní zápisy; vždy na levé stránce byly úhledně za sebou seřazeny chronologicky údaje o jejích orgasmech, datum, čas, kvalita, případně na co přitom myslela, na pravé stránce vše ostatní, začátek a konec menstruace, případné poznámky o jejím průběhu, zejména bolesti, lékařské prohlídky s výsledkem a jiné intimnosti. Profesor téměř bez dechu četl 17. 12. 22.36 silný na pana prof., jak mne bičuje velkým jezdeckým bičem 18. 12. 22.55 dost prudký na pana prof., jak si mne prohlíží před operací zaživa 19. 12. 22.28 velmi silný na mučírnu a příšerné nástroje k mému mučení 22.44 úžasný na pana prof., jak mne tam řeže žiletkou 20. 12. 23.18 silný na pana prof., jak si mne roztahuje a vsunuje mi tam dráty k mučení elektřinou atd Když si pozorně prohlédl a důkladně zkontroloval Jitčin intimní sešitek, pohlédl na Jitku, která zatím tiše seděla a bojácně čekala, že profesor přijde na nějakou chybu a pak ji za ni potrestá, a pravil „tak ty jsi stříkala opravdu každý den?“ „Někdy dokonce dvakrát, jednou i třikrát, jak jste viděl…“ „To tě chválím…“ vrátil jí spokojeně zápisníček. „Na Silvestra jsem si to dělala až ve tři ráno, tedy vlastně na Nový rok… a pak večer znova…“ vydechla Jitka. "Kdy sis to udělala naposledy?" "V pondělí večer," ohlásila oddaně Jitka, "před usnutím, ale nic moc. Je to v zápisníku, ale bez vás mi to poslední dobou moc nejde, před vámi je to o hodně lepší…" „Pokračuj! Takhle to úplně stačí…“ řekl profesor a Jitka vrátila zápisník do kabelky. Chvíli ještě mluvili o běžných věcech a popíjeli přitom kávu. Kolem půl desáté večer konečně všichni odešli a profesor s Jitkou zůstali ve škole sami. Profesor si vzal kabelu s připravenými potřebami k mučení nahé Jitky a sešli potmě po schodišti zkontrolovat, zda jsou vstupní dveře školy opravdu zamčené a pak nedočkavě zamířili rovnou do tělocvičny. Profesor jako vždy pro jistotu zamkl i dveře tělocvičny, rozsvítil naplno světla, odložil kabelu s mučícími nástroji a okamžitě již viditelně vzrušené Jitce přikázal, aby se svlékla donaha. Jitka si začala svlékat plesovou garderobu, což jí zpočátku dělalo určité obtíže, několikrát dokonce musela prosit profesora, aby jí pomohl s rozepínáním, ale za několik minut před pozornými zraky svého Pána odkládala poslední části oblečení. Profesor si mezitím připravoval pomůcky, kterých bylo tentokrát více než jindy, ovšem Jitka měla přísný zákaz jej pozorovat a poslušně se dívala stranou do zdi. Nakonec si Jitka rychle stáhla černé krajkové kalhotky, úplně nahá vzrušeně přešla před profesora a poslušně se před ním vypnula do Pozoru "Jsem připravená, pane profesore!" Růžové bradavky prsů jí rozdrážděně stály. "Jsi pořádně nadržená, jak jsem ti přikázal?" zeptal se jí přísně profesor. "Ano," polkla nahá Jitka. "Dneska si užiješ. Chceš mučit středně nebo hodně?" "Hodně!" vyhrkla nahá Jitka, "co nejvíc…" "Tak se zase přede mnou hezky rozcvič, jako normálně… budu ti velet. Připrav se… Pozor!" Nahá Jitka se před profesorem vzepjala jako strunka a profesor jí začal velet; podle jeho rázných povelů před ním nejdřív udělala několik běžných cviků rukama a nohama, potom na procvičení břišních a pánevních svalů, kdy se před profesorem smyslně prohýbala v bocích, poté několik pomalých dřepů, ze kterých vyskakovala vysoko vzhůru do výponu se vzpaženýma rukama a nakonec si dvakrát rychle oběhla tělocvičnu. "Tak, ještě kolem rip-stolů, a pak ke mně a dost!" zvolal rázně profesor, "Rychle… přidej!" Nahá Jitka z posledních sil doslova prolétla kolem rip-stolů, zatočila do středu tělocvičny, poslušně se zastavila před profesorem a vypnula se před ním do Pozoru. "Tak ještě pár hmitů rukama a začneme! Vzpaž!" Udýchaná Jitka bleskově vzpažila a vzápětí s očima upřenýma na svého Pána usilovně hmitala rukama podle jeho povelů. Profesor se zájmem díval, jak se jeho krásné mladé otrokyni třesou prsní bradavky… "Kdybys tak věděla, co tě dneska všechno čeká…" pomyslel si. Ještě chvíli ji přísně pozoroval a pak jí zavelel "Teď se hezky rozkroč a rozpaž!" Nahá Jitka se rozkročila, začala hmitat napnutýma rukama nejprve do strany, pak špičkou prstů napnuté ruky "křížem" k opačné noze a zhluboka dýchala. Potom se na povel profesora napřímila a upřela mu pohled do očí. "Předstup si před žíněnku a rozkroč se!" Nahá Jitka odhodlaně nastoupila před žíněnku, široce se rozkročila a upřela pohled před sebe. "Tak co, jsi vzrušená?" zeptal se jí profesor, lehce ji poplácal po zadku a postavil se před žíněnku proti ní.

"Ano, pane profesore," řekla způsobně nahá Jitka. "Tak nejdřív se jako vždycky pořádně rozdráždíš," pravil jí přísně profesor, "a několikrát si uděláš místo toho svého hezkého cukání pár kotrmelců. Jsi připravená?" "Ano," potvrdila Jitka poslušně. "Pozor!" zavelel rázně profesor a nahá Jitka se před žíněnkou vzepnula jako strunka. "Ruce dolů na břicho!" poručil jí profesor, „Nejdřív si to budeš dělat sama. Ale to ti povídám, až úplně na pokraj, těsně před první stah! Rozumělas?" "Ano, pane profesore," potvrdila pokorně Jitka s rukama přiloženýma na břiše těsně nad horním okrajem chloupků. "Rukama pomaličku dolů!" vyzval ji profesor. Jitka si nadrženě sjela rukou mezi nohy, druhou si přitiskla na bradavku, vypnula se a upřela oči na profesora. „Jsi připravená?“ pohlédl na ni přísně profesor. „Ano…“ hlesla vypnutá Jitka s rukou na poštěváčku a profesor jí nahlas odpočítal začátek onanie. Rozkročená Jitka si okamžitě začala vstoje dráždit rukou poštěváček. Zanedlouho jí tělem projelo několik prvních viditelných záchvěvů stoupajícího pohlavního vzrušení. Onanující Jitka si znova s požitkem uvědomila, že už je profesorova opravdová otrokyně, poslušně se vzepjala a široce rozkročená si před ním rychle honila poštěváček. "Už cítíš pohlavní vzrušení?" zeptal se profesor. "Ano," vydechla nahá Jitka, "docela…" "A co uděláš, až ucítíš, že to na tebe leze?" zkoušel ji profesor. "Vykřiknu hlasitě UŽ!" vzrušeně vyrazila onanující Jitka s pohledem upřeným profesorovi do očí. "A když ucítíš, že za okamžik už by to v tobě poprvé mimovolně škublo?" "Bleskově vzpažím, vypnu se," a přitom vzrušením zrychlila onanii, "vteřinku nehybně počkám a pak udělám kotrmelec směrem k vám…" "A pak?" "Rychle se před vámi vypnu nahá do Pozoru!" hlásila rozdrážděná Jitka vzrušeně. "No tak si to hlavně dobře pamatuj…" odtušil profesor a upřeně pozoroval, zda před ním Jitka správně onanuje. Jitčino pohlavní rozdráždění stoupalo pomalu, ale nezadržitelně: poslušně rozkročená před profesorem na okraji žíněnky sebou stále silněji škubala stoupající rozkoší, rychle si kmitala prsty přes klitoris a přitom se chvílemi bezděčně prohýbala do záklonu. "Už budeš?" zeptal se najednou přísně profesor. "Nevím…" vyhrkla silně rozdrážděná Jitka. "Prodlužuj si to!" řekl důrazně profesor, "jakmile to na tebe přijde dřív než za dvě minuty, jdeš okamžitě domů!" a významně se podíval na hodinky, pak ji obešel a znova ji několikrát zezadu plesknul přes zadeček, který se jí rytmicky kmital v rytmu rychlých masturbačních pohybů. Potom se znovu vrátil na své místo před žíněnku naproti Jitce a se zájmem ji pozoroval. "Už… nemůžu…" zasténala najednou Jitka, "pane profesore, už to asi… bude…" a začala se celá viditelně chvět. "Ještě dvacet vteřin," oznámil jí neúprosně profesor. Jitka bezmocně zpomalila onanii - to ji ovšem vydráždilo ještě víc a široce rozkročená se před profesorem rychle blížila na pokraj své předorgastické extase. Profesor vykřikl "Zapři se!" - a prudce rozdrážděná Jitka okamžitě napjala všechny svaly a úplně ztuhla, ale přitom si dále prsty pomalu mnula poštěváček - a když jí profesor s pohledem upřeným na hodinky za několik dlouhých vteřin povolil "Uvolni se!", jenom bezmocně vydechla "ach…" A vzápětí opět poslušně zrychlila onanii. "Tak a teď máš minutu na ten kotrmelec," pravil důrazně profesor, "ale to ti povídám, až do posledního okamžiku!" "Ano, pane profesore…" vydechla už zase ze všech sil náruživě onanující Jitka. "Nechtěla bys šlehnout, až se tady potom u mne vypneš?" zeptal se jí nato profesor. "Chtěla…" zašeptala nahá Jitka vzrušeně. "Tak se dívej, jak si jdu pro řemen," přikázal jí přísně profesor, "a dělej!" Onanující Jitka upřela pohled na profesora - a upřeně ho sledovala, jak došel ke stolku a tam si chvíli zkoumavě prohlížel oba připravené úzké řemeny… a když si vybral ten malý (ale "ostřejší", který už dobře znala), vzal si ho do ruky a vracel se s ním zpět k ní na opačnou stranu žíněnky, nahá Jitka náhle ucítila, jak to v ní všechno škublo a její orgasmus se neúprosně ohlásil… Profesor se ani nestačil postavit na své původní místo, když nahá Jitka hlasitě zakřičela "Už!" "Až do konce! Dávej pozor!" zvolal profesor. "Ach, ách… au…" vyrážela široce rozkročená Jitka během rychle stoupající předorgastické extase. Vzápětí už úplně napjatá před první orgastický stah vykřikla "Stop!", rázně vzpažila, na několik zlomků vteřiny se nehybně vzepnula, vypnula břicho vpřed, vrhla se na žíněnku a odevzdaně udělala perfektní kotoul… Po dopadu nohama na zem za žíněnkou se trochu zapotácela, ale okamžitě se napřímila - a jakmile se vypnula s rozpaženýma napnutýma rukama do vzpažení, profesor ji citlivě šlehl řemenem přes podbřišek. "Au!" vykřikla Jitka a podvědomě stáhla cukající tělo, jakoby se chtěla schoulit; ihned se však vzpamatovala a vzrušeně se vypjala jako strunka: "Děkuji, pane profesore…"

"Tak to bylo tak na slabou trojku," pravil přísně profesor a zamračeně si nehybně vypnutou Jitku změřil, "budeme to ještě trénovat!" "Budu se snažit polepšit," vyhrkla nahá Jitka zkroušeně. "Budeš muset. Ale teď rychle kolečko kolem tělocvičny!" zavelel jí profesor rázně, "a utíkej!" Nahá Jitka bleskově vyrazila, sprintem oběhla tělocvičnu a zastavila se dva kroky před svým profesorem. "Tak a zase rychle nástup před žíněnku!" "Ano, prosím, pane," vyhrkla nahá Jitka a stoupla si na původní místo před žíněnku. „Tak si to ještě jednou zopakuješ…“ prohlásil profesor, „aby ses dostala pořádně do tempa. Rozkroč se!“ Nahá Jitka se poslušně rozkročila, přitiskla si prsty na poštěváček a upřela pohled profesorovi do očí. Profesor jí stroze zavelel „Tři, dva, jedna – Teď!“ a Jitka si před ním znova začala oddaně třít poštěváček. Zakrátko se na ní objevily zřetelné příznaky pohlavního vzrušení a nahým tělem jí začaly projíždět dobře patrné mimovolní stahy. Profesor ji soustředěně pozoroval a za chvíli uviděl, že se jí opět postavily prsní bradavky, což se mu na jejím krásném mladém, ještě téměř nevinném dívčím těle velice líbilo. Nahá Jitka se před ním stále častěji vzrušeně škubala a přitom usilovně si třela poštěváček, najednou ale upadla do hluché fáze, ovšem za chvilku se jí podařilo ji překonat a opět s očima upřenýma na profesora zrychlila onanii. "Bylo by hezké, kdyby ses naučila dělat kotoul ve vzduchu," řekl náhle profesor uprostřed Jitčiny intenzivní onanie, "víš, tak aby ses vůbec nedotkla žíněnky! Salto! Jako skuteční gymnasté, rozumíš?" "To už je ale… skoro akrobacie…" vyrážela rozkročená Jitka s pohledem poslušně upřeným před sebe. "Já se tě to pokusím naučit při tělocviku, spolu se všemi ostatními, chceš?" "Ano," souhlasila onanující Jitka, "ale to se přece nejdřív musím… rozběhnout a pak… ach… i pořádně odrazit…" "A ty si na to netroufáš?" zeptal se udiveně profesor. "Nevím," vydechla nahá Jitka a prudce škubla rozkrokem, „ten kotrmelec ve vzduchu…“ "To je přece stejné jako roznožka přes kozu," připomenul jí profesor "a to už přece znáš…" "Jsem vaše otrokyně," zachvěla se Jitka, "zkusím to, ale až se to… naučím normálně…" "Jistě, ale pak to tady přede mnou uděláš i přímo během orgasmu!" "Ano, pane profesore," zasténala bezmocně Jitka v předtuše přibližujícího se vyvrcholení, "udělám všechno, co mi poručíte…" Profesor dále vzrušeně pozoroval její nahé tělo, škubající se před ním vzrůstající rozkoší. "Už… už to… na mne…" zachvěla se najednou usilovně onanující Jitka. "Co na tebe? Už budeš?" křikl na ni přísně profesor. "Au… asi," vyrazila bezděčně nahá Jitka a zjevně přitlačila. "Tak přidej, přidej. Rychleji!" Rozkročená Jitka zrychlila v předtuše přicházející předorgastické extase onanii do maxima. "A tlač se! Pořádně!" Prudce rozdrážděná Jitka za chviličku vytřeštila oči, vypnula rozkrok, pak sebou uprostřed zuřivé onanie prudce škubla, vykřikla „Dívejte se!“, vrhla se před sebe na žíněnku a s tělem třesoucím se mohutnou rozkoší udělala před profesorem bezvadný kotoul s roztaženýma nohama… Profesor zmačkl spoušť fotoaparátu a všiml si, že se jí během kotoulu zaleskla ve stydké rýze mezi roztaženýma nohama milostná rosa, „snad to tam bude vidět…“ pomyslel si. Jitka se po dopadu za žíněnku vzepnula do výponu se šikmo vzpaženýma rukama, profesor si ji však znova rychle vyfotil s nádherně zduřelými bradavkami prsů a pak vykřikl „Oběhni si zase aspoň dvakrát tělocvičnu!“ Prudce vydrážděná Jitka se s krajně prokrveným podbřiškem rozběhla okolo tělocvičny, ovšem díky značné námaze jí začala tenze v podbřišku při běhu opadávat a zároveň jí splaskávaly zduřelé bradavky. Když Jitka doběhla, znova se postavila nahá před profesora na kraj žíněnky a oddaně se mu vypnula… „Klekni si čelem na žíněnku, pořádně se rozkroč a nastav se mi zezadu!“ poručil jí rázně profesor. Nahá Jitka si klekla, rozkročila se vkleče v předklonu čelem na pokraji žíněnky a vypnula na profesora rozkrok. Profesor jí prohmatal vypnuté půlky, pak jí zajel na vyceněný otvor konečníku a pomalu se jí blížil prsty přes perineum stydkou rýhou až dolů na poštěváček. Krátce jí stiskl jeho hlavičku, až sebou předkloněná Jitka zacukala a pak jí ho začal zezadu rafinovaně dráždit. Vkleče rozkročená Jitka začala s čelem na žíněnce zanedlouho vzrušením zřetelně škubat vypnutou zadnicí. Za chvíli ale na ni přišla hluchá fáze a tak viditelně utlumila svoje reakce. Profesor ve snaze jí pomoci vydechl „Představ si, jak ti budu za chvíli vtlačovat do stydké rýhy ostří šroubováku… i na otvor konečníku…“, zrychlil dráždění a sáhl jí volnou rukou na vyceněný anální otvor. Jitka sebou prudce zacukala a za chvilku se jí podařilo onu hluchou fázi překonat. Profesor jí začal rychle mnout prsty již silně naběhlý poštěváček a vzápětí uslyšel, že jí to ve stydké rýze hlasitě čvachtá. „Co se budete mnou ještě dělat… až udělám ten kotrmelec… kromě toho šroubováku?“ vyhrkla náhle Jitka. "Bude toho ještě moc," přitlačil profesor a zrychlil, "jak sis mohla všimnout, mám tady na tebe poprvé kromě šroubováku i štípací kleště a dva řetízky s těžkými závažími… na stydké pysky a na bradavky…“ „Ach…“ vydechla Jitka a znova zřetelně zvlhla. „Navíc na tebe budu muset být ještě mnohem přísnější. A trestat tě…" "Au…" vykřikla nato Jitka bezděčně, "už budu… už to bude… ach…" a smyslně mu nastavila rozkrok, "trestejte mne často… prosím… ach… au!" "Sleduj se!… jako otrokyně…" velel jí rázně profesor s očima upřenýma na její vzpínající se tělo.

"Pozor!… úúúž! Dost!" vykřikla vzápětí nahá Jitka. A profesor pomalu, jako by nic stáhl ruku z jejího poštěváčku… Vzápětí sebou Jitka mohutně cukla a začala se divoce škubat v orgastických stazích, téměř podvědomě se zapřela o ruce, nadzvedla se v kolenou a oddaně udělala na žíněnce přímo během orgasmu potřetí nádherný kotoul… Po dopadu na chodidla se nahá Jitka s podbřiškem prudce cukajícím mohutnými orgastickými stahy vypnula na opačné straně žíněnky před profesorem se šikmo vzpaženýma rukama a poslušně mu dávala najevo, jak jí to v těle rytmicky škube. „Já už jsem byla tak nadržená…“ vydechla Jitka, když stahy v jejím nahém těle začaly pozvolna opadávat. Zatímco nahá Jitka před žíněnkou docukávala, profesor začal vytahovat z kabely nástroje a další pomůcky k jejímu mučení a rozmisťoval před jejíma očima na malý stolek pinsetu, úzký kožený řemínek, malé ploché kovové kleštičky, několik svíček a velký ostrý nůž. Docukávající Jitka to poslušně sledovala, ale profesor sáhl znova do kabely, pravil „podívej se, jaké jsem si na tebe pořídil hezké věcičky…“ a pokládal vedle sebe na stolek velký šroubovák, štípací kleště, dvě těžká závaží na dlouhých postříbřených řetízcích, malou kovovou jehlici, kožená pouta na ruce a na nohy, dva řemínky na svázání lyží, prádelní šňůru a několik silnějších řetězů s karabinkami na obou koncích. Jitka na to zírala široce otevřenýma očima a překvapeně vydechla „to ještě jako dárky k Vánocům?“ „Třeba, když jsem byl minulý týden služebně v Praze…“ řekl profesor, „líbí se ti?“ a Jitka bezděčně přikývla. „Tak holčičko, a lehnout na švédskou bednu!“ poručil pak profesor docukávající Jitce a ukázal stroze rukou. Nahá Jitka přeběhla ke švédské bedně, vydrápala se na ni a nahoře se na ní vleže roztáhla, vydechla „Jsem vaše…“ a vycenila profesorovi přirození. Profesor si vzal dva prádelní kolíčky a do kapsy si stočil kožený řemínek, potom přistoupil ke švédské bedně s roztaženou Jitkou, rozdráždil jí po orgasmu povadlé prsní bradavky a upnul jí na ně kolíčky, Jitka několikrát sykla a profesor jí sáhl na poštěváček. Kolíčky na bradavkách jí nádherně trčely nahoru. Jitčino vzrušení stoupalo díky kolíčkům na prsech pomalu, přesto se ale začala po určité době před profesorem na švédské bedně zřetelně škubat. Profesor ve snaze jí pomoci zrychlil tření jejího poštěváčku, Jitka vypínala prsa s kolíčky a usilovně se snažila stupňovat svou rozkoš, po pár minutách ale upadla do hluché fáze, se kterou pak delší dobu zápolila. Potom náhle pohlédla na profesora, spokojeně se na něho usmála, rychle vzrůstající rozdráždění jí umožnilo zapomenout na kolíčky a tak se naplno poddávala své rozkoši. „Až dojdeš do extase, seskočíš a vzepneš se přede mnou u bedny do výponu s rukama nad hlavou…“ připomněl jí profesor přísně. Za chvilku začala Jitka na švédské bedně rozdrážděně přirážet profesorovi rozkrokem, pootevřela pusu a hlasitě přitom sténala, potom na profesora otočila oči a vydechla „na té bedně je to… taky krásné…“ Profesor přitlačil, nahá Jitka nadskočila rozkrokem a začala přetrhávaně dýchat. Kolíčky na bradavkách se jí zmateně zmítaly. Profesor sáhl do kapsy pro kožený řemínek a zrychlil tření Jitčina poštěváčku do maxima. Zanedlouho sebou Jitka prudce škubla, pohlédla kalnýma očima na profesora a upadla do extase; pár okamžiků se bezmocně třásla krajní rozkoší, pak na švédské bedně nadskočila, vylétla tělem vzhůru a seskočila dolů. Kolíčky se jí na bradavkách prudce otřásly. Profesor ji ještě během letu vší silou šlehl řemínkem přes napnuté břicho. Sotva se Jitka po dopadu na chodidla vzepnula do výponu se vzpaženýma rukama, profesor ji začal rázně bičovat řemínkem přes břicho a podbřišek, stále častěji se jí však začal trefovat i do prsů s kolíčky na bradavkách. Při každém takovém zásahu přímo na bradavky v kolíčcích nahá Jitka hlasitě zakřičela, profesor ji však bičoval dál, občas ji rychle obešel a několikrát ji šlehl i přes zadek a přes záda, potom ji opět bičoval zepředu. Za chvilku při jednom prudkém zásahu na prs odpadl Jitce z bradavky kolíček a profesor uviděl, že ji má zase zdeformovanou, ale šlehal ji zepředu dál i přes prsy, až jí při jedné mohutné ráně odpadl kolíček i z druhé bradavky. Jitka obrovskou bolestí zděšeně vykřikla, profesor přestal s bičováním, vykřikl na Jitku „a zase nahoru na bednu!“ a zatímco se Jitka škrábala na bednu, sebral ze země kolíčky, odnesl je s řemínkem zpátky na stolek, vzal si pinsetu a malé ploché kleštičky, a vrátil se ke švédské bedně. Tam už zase ležela nahá Jitka, poslušně roztažená s rukama napnutýma za hlavu, připravená k dalšímu mučení. Bradavky prsů se jí pozvolna vracely do původní podoby. „A tentokrát sama!“ vykřikl profesor, „A ať vidím tvůj další parádní orgasmus!“ Jitka si rychle přiložila prsty na poštěváček a začala si ho okamžitě usilovně třít. „Co se stalo, že po mně chcete dva orgasmy tak brzo za sebou?“ pohlédla vzápětí tázavě na profesora. „Protože tě teď chci mučit přímo při něm!“ prohlásil přísně profesor, „Máš něco proti tomu?“ „Ne…“ špitla Jitka a odevzdaně pokračovala v onanii. Tělem jí občas zřetelně projížděly mimovolní vzrušené stahy a za chvíli se začala vleže na švédské bedně celá škubat vzrůstající rozkoší. Zanedlouho ovšem opět upadla do hluché fáze, takže ve snaze ji co nejdřív překonat zrychlila onanii, a když se jí to po chvilce povedlo, otočila hlavu, pohlédla na profesora a její pohlavní rozdráždění začalo zase viditelně stoupat. Profesor jí občas ohmatával vztyčené bradavky a rozevíral stydké pysky; protože měl vstoje u švédské bedny Jitčino nahé tělo přímo před očima, viděl, že se jí po břiše opět šíří červená skvrna. Její rozdráždění sílilo, nahá Jitka sebou s očima do stropu tělocvičny stále víc škubala, začínala se chvílemi silnou rozkoší celá třást; profesor jí mnul mezi prsty bradavky a slyšel, jak jí to v rozkroku tu a tam zamlaská. Za pár minut se Jitka začala mohutnou rozkoší na švédské bedně celým tělem silně cloumat a přerývaně dýchala otevřenými ústy. „Volnou ruku za hlavu!“ vyzval ji přísně profesor a nasadil jí opatrně čelisti plochých kleštiček na rudou hrázku a pinsetu na nádherně vztyčenou bradavku.

Jitka okamžitě pochopila, co přijde a dostala hrozný strach, ovšem zároveň ji to vzrušilo, hodila volnou ruku za hlavu, bezděčně se vypnula a začala se před profesorem na švédské bedně zmítat v krajní rozkoši. Upřela na něho oddaně oči, vzápětí sebou prudce škubla, vykřikla „Už!“ a upadla do předorgastické extase. Profesor ji pozorně sledoval a s pohledem na její třesoucí se nahé tělo čekal, až sebou Jitka cukne v prvním orgastickém stahu, a pak bleskem vší silou sevřel pinsetu a kleštičky. Nahá Jitka uprostřed mohutných orgastických stahů hlasitě zařvala, ovšem vzápětí ji bolest přemohla a nesmírně to ještě vystupňovalo její rozkoš, takže se začala roztažená před profesorem s hrázkou silně sevřenou kleštičkami a stisknutou bradavkou na švédské bedně divoce svíjet; po několika stazích ucukla rukou, hodila ji za hlavu a dál se celým tělem mimovolně rytmicky škubala v prudkých stazích obrovského orgasmu, nahlas zoufale křičela bolestí a očima široce rozevřenýma krajní rozkoší bezmocně zírala na profesora. Na švédskou bednu jí během orgasmu z rodidel ukáplo přes hrázku v kleštičkách několik kapek milostné rosy. Když začal orgasmus v těle Jitky po dvanáctém, patnáctém stahu pozvolna opadávat, profesor uvolnil a odtáhl kleštičky i pinsetu, a vykřikl „Seskoč a oběhni dvakrát tělocvičnu!“ Nahá Jitka rychle seskočila ze švédské bedny a rozběhla se s ještě viditelně cukajícím tělem kolem tělocvičny, profesor zasunul kleštičky a pinsetu do kapsy, připravil do středu tělocvičny kozu a došel si ještě pro štípací kleště a velký ostrý řeznický nůž. Když se nahá Jitka po doběhu postavila před kozu a vypnula se poslušně profesorovi, ještě to v ní občas škublo. „Tak se zase přes tu kozu hezky prohni,“ vyzval ji profesor, „počkej, já ti pomůžu…“ Jitka s jeho dopomocí naskočila pozadu na kozu, prohnula se přes ni hlavou dolů a vzrušeně roztáhla nohy. Profesor se jí otázal „jsi ještě vzrušená?“, a když bezmocně prohnutá Jitka hlesla „docela ano…“, vytáhl pinsetu, rozevřel jí rodidla a nasadil rozevřené Jitce pinsetu na jeden stydký pysk. Jitka ztuhla napjatým očekáváním a profesor jí pinsetou stydký pysk silně stiskl. Jitka vykřikla, zaškubala se roztažená na koze bolestí, ale oddaně držela a přitom vlhla. „Jsi poslušná…“ vydechl profesor, když za chvilku sevření pinsety povolil, „tak ještě druhý…“, vzápětí Jitce prudce sevřel do pinsety druhý stydký pysk a opět držel. Jitka sebou opět bolestí zaškubala, ale za chvilku byla už úplně mokrá. „Tak to ještě nic nebylo,“ prohlásil profesor a vzal si kleštičky, nasadil je roztažené Jitce na hrázku a vší silou je stiskl. Nahá Jitka vykřikla a nadskočila bolestí, protože měla hrázku ještě docela bolavou od předchozího mučení, ale opět poslušně držela a jen se bezmocně třásla. Profesor jí pak opět důkladně promučil kleštičkami oba stydké pysky a pak řekl „A teď se netěš, půjdeme až k poštěváčku!“, odhrnul jí hebké chloupky, povytáhl jí corpus vzhůru, nasadil jí na něj kleštičky a rázně je stiskl. Roztažená Jitka strašně zařvala a začala se před ním na koze zoufale zmítat, ale profesor kleštičky stále vší silou tiskl. Při pohledu na Jitčiny reakce mu zaškubalo v penisu, takže jí ještě chviličku corpus svíral kleštičkami a přitom sledoval její reakce, potom kleštičky uvolnil a Jitka s úlevou vydechla „Jsem vaše…“ Profesor odložil kleštičky a vzal si velký řeznický nůž, roztáhl Jitce malé stydké pysky pod poštěváčkem a silně jí vtlačil ostrou špičku nože do napnuté hladké růžové kůžičky mezi nimi. Jitka doslova vylétla rozkrokem nahoru a začala z plna hrdla zděšeně řvát, profesor jí však začal ostrým hrotem nože mezi malými stydkými pysky pod poštěváčkem pomalu pootáčet; nahá Jitka přitom řvala jako šílená, ale profesor postřehl, že opět značně zvlhla. Za chvilku profesor nůž odložil, a zatímco roztažená Jitka nahlas namáhavě dýchala, vzal si štípací kleště, uchopil mezi prsty jeden její stydký pysk, povytáhl ho a nasadil na něj čelisti kleští. Jitka jejich dotek ucítila a zděšeně sebou zacukala, profesor kleště opatrně sevřel a začal jí stydký pysk pozvolna povytahovat; a když jí ho z rodidel vytáhl vysoko vzhůru, začal jí stydkým pyskem kleštěmi pomalu pootáčet. Roztažená Jitka začala bolestí nejprve tiše sténat, potom však její hlasové reakce sílily, a když jí profesor pootočil sevřeným pyskem cca o 90 stupňů, začala strašnou bolestí opět souvisle křičet. Profesor jí ale nemilosrdně pootáčel stydkým pyskem dál, až Jitka myslela, že příšernou bolestí snad upadne do bezvědomí; teprve když ho měla otočený šikmo dolů, jí ho profesor náhle pustil a Jitčin stydký pysk se zřetelnými stopami po čelistech kleští se začal zvolna vracet do původní podoby. Profesor pak učinil totéž ještě na Jitčině druhém stydkém pysku a Jitka přitom zase příšerně řvala, až profesorovi opět zacukalo v penisu. Když profesor nakonec odložil kleště, pohladil roztaženou Jitku po stehnech a v rozkroku a začal jí třít vyceněný naběhlý poštěváček. Jakmile se rozevřená Jitka začala prohnutá přes kozu cukat vzrušením, její dráždění najednou přerušil, Jitka s jeho dopomocí seskočila z kozy, profesor rychle odtáhl od zdi koně a natočil ho proti nahé Jitce „Tak, a teď si ho rychle přeskočíš na dél!“ Jitka poslušně přeběhla na protější stranu tělocvičny, profesor se postavil ke koni, aby jí dával záchranu. Nahá Jitka odevzdaně rozběhla, a přestože nyní neměla k disposici odrazový můstek, podařilo se jí přesně odrazit a přeskočit přes koně. „Výborně!“ zvolal profesor a pak nahé Jitce poručil „A teď zase rychle na rib-stoly!“ Jitka se poslušně rozběhla k rib-stolům, a zatímco se na ně pozadu šplhala, profesor uklidil kozu a koně, postavil pod hrazdu žíněnku, opět si vzal prádelní kolíčky a přešel k zavěšené Jitce. „Vylez ještě kousek nahoru a pořádně se mi vypni!“ vybídl Jitku, protože nebyl s vypnutím jejího těla spokojen. Jitka odevzdaně povylezla ještě výš, zapřela se patami a nastavila profesorovi prokrvený podbřišek. Profesor jí ale nejdřív promnul prsní bradavky, a když se jí opět náležitě vztyčily, připnul jí na ně kolíčky. Jitka bolestí v bradavkách zasténala, profesor jí však sáhl mezi nohy na vyceněný poštěváček, krátce jí promnul jeho hlavičku a začal ji na něm dráždit.

Za chvilku její dráždění opět přerušil a zavěšená nahá Jitka vzrušením bezděčně otevřela ústa, prádelní kolíčky jí přitom nádherně trčely dopředu; s kolíčky na bradavkách a pootevřenými ústy vypadala velmi smyslně. Profesor si opět vzal nejdřív pinsetu, rozevřel jí přirození a vzal si do ní jeden Jitčin malý stydký pysk; nahá Jitka na něho vzrušeně pohlédla a profesor pinsetu najednou prudce stiskl. Prohnutá Jitka hlasitě vykřikla a bolestí sebou silně zacukala. Profesor si vzal do pinsety její druhý malý stydký pysk a vzápětí jí ho rovněž rázně sevřel pinsetou. Nebohá Jitka opět vykřikla a zřetelně sebou zaškubala, ovšem přitom zase zvlhla. Profesor si pak znova vzal ploché kleštičky a nasadil je Jitce na velký stydký pysk přibližně v úrovni jejího dosud panenského poševního otvoru. Jitka v očekávání prudké bolesti ztuhla, profesor za moment kleštičky silně stiskl, a když nahá Jitka vyděšeně zakřičela, opět jí stydký pysk kleštičkami povytáhl a začal jím neúprosně pozvolna otáčet. Zavěšená Jitka začala zoufale křičet bolestí, až se jí začaly viditelně pohybovat kolíčky na prsech. Profesor jí ohnul mohutně povytažený stydký pysk téměř až o 180 stupňů, nahá Jitka bezmocně řvala příšernou bolestí, ovšem profesor jí téměř úplně otočený stydký pysk chvilku pevně držel, vzrušeně pozoroval její nesmírné utrpení, a přitom mu opět silně zaškubalo v penisu. Když Jitčin stydký pysk pustil, nechal ji krátce vydechnout a potom totéž zopakoval i na jejím druhém stydkém pysku, za strašného zoufalého řevu nahé Jitky opět chvíli kleštičky nehnutě držel a pásl se na jejím utrpení. „Já jsem asi fakt příšerně zvrácená…“ hlesla nahá Jitka, když profesor kleštičky odložil a začal jí rafinovaně třít prsty naběhlý poštěváček. Byla mezi pysky zase úplně mokrá… „Ale nemůžeš za to…“ usmál se na ni povzbudivě profesor, „a navíc tím nikomu neškodíš…“ „Vám se to líbí?“ vyhrkla za chvilku Jitka a začala se cukat stoupajícím rozdrážděním. „Nejen líbí, ale strašně mě vzrušuješ…“ pravil profesor, „vždyť jsme o tom už mockrát mluvili… jinak bych to přece s tebou nedělal…“ a zrychlil Jitčino dráždění, „jsem taky zřejmě strašně perverzní…“ „To je dobře… můžete být ještě víc…“ hlesla rozdrážděná Jitka, vypnutá v závěsu na rib-stolech. „K tomu se právě chystám…“ řekl profesor, rázně utnul dráždění Jitčina poštěváčku a vzal si ostrý šroubovák, významně ho ukázal Jitce, nastavil jí ho k přirození a volnou rukou si rozevřel její stydké pysky. Jitka sebou bezděčně zaškubala a vytřeštila hrůzou oči. Profesor jí bez zaváhání silně vtlačil šroubovák ostřím mezi močový a poševní otvor, a Jitka zase hrozně zařvala. „Líbí se to kundičce?“ zeptal se jí vzrušeně profesor, stále jí silně tlačíc šroubovák do stydké rýhy, a opět mu silně zaškubalo v penisu. „Ach…“ hlesla Jitka mezi hlasitými výkřiky, „anóóó…“ Profesor vzápětí odtáhl šroubovák, mírně si před v závěsu prohnutou Jitkou podřepl, opět jí roztáhl rodidla pod panenským poševním otvorem, uviděl, že má na napnuté hrázce zřetelnou kapku milostné rosy, a vtlačil jí vší silou ostří šroubováku těsně pod napjatou hrázku do perinea. Jitka opět hlasitě zakřičela, bezmocně sebou zaškubala, kolíčky na bradavkách se jí zřetelně zahýbaly a přes napnutou hrázku jí stekla veliká kapka milostné rosy… Přímo na perineu však nebývají ženy většinou příliš citlivé, takže Jitka se brzy uklidnila a ztichla, profesor tedy odtáhl šroubovák, roztáhl Jitce stydké pysky těsně pod poštěváčkem a pak jí do oné hladké růžové plošky mohutně zatlačil ostří šroubováku. Jitka nadskočila a začala zděšeně křičet, z přirození jí ale opět ukápla milostná rosa… Profesor jí ale nyní vtlačoval ostří šroubováku do jednoho z nejcitlivějších míst v rodidlech poměrně dlouho a tlak střídavě uvolňoval a zase zesiloval, a pak jí začal silně vtlačeným šroubovákem dokonce pozvolna otáčet. Nahá Jitka zoufale křičela a její řev se podle tlaku šroubováku zeslaboval a zase sílil, profesor s požitkem upřeně pozoroval, jak se jí přitom opět hýbají kolíčky na prsních bradavkách, a zase mu u toho škubalo v penisu. Když profesor konečně odtáhl šroubovák, začal zavěšenou Jitku znova dráždit na klitorisu, přitom se jí často nakláněl k rozkroku a pozoroval, jak jí pracuje poštěváček, především jak jí nabíhá jeho hlavička. Když sebou nahá Jitka zase začala zřetelně škubat vzrušením a poštěváček už jí silně zduřel, profesor náhle utnul její dráždění, vzal si hlavičku poštěváčku pevně do prstů volné ruky, přiložil jí šroubovák ostřím pod poštěváček do jeho kořene, vteřinku počkal a pak nic netušící Jitce klitoris zespoda ostřím šroubováku bolestivě proti prstům volné ruky podebral. Nahá Jitka zařvala, jako kdyby ji někdo vraždil, a začala se v závěsu na rib-stolech bezmocně zmítat, se šíleným řevem se snažila podvědomě vyprostit poštěváčkem z ostří šroubováku a ucuknout rozkrokem mimo, profesor jí ale svíral tak pevně, že se jí to samozřejmě nedařilo. „Jsi moje otrokyně?“ zakřičel na ni profesor ve snaze přehlušit její příšerný řev. „Jsem…“ vyrazila Jitka mezi svým hlasitým křikem, „mučte mě… ještě… víc!“ Teprve když Jitce hlavička poštěváčku ztíženým přívodem krve úplně zbělela, profesor odtáhl šroubovák, odložil ho a opět začal její bolestivě promučený poštěváček opatrně třít. Jitka však začala vzápětí zase reagovat, za chvilku vydechla „to bylo ale krásné…“ a profesor uviděl, že jí do rodidel opět pronikla milostná rosa. Zanedlouho tedy její dráždění náhle utnul, nahá Jitka se v závěsu na rib-stolech rozdrážděně vzepnula, profesor si vzal opět ploché kleštičky, rozevřel jí rodidla a důkladně ji tam znova promučil, nakonec uchopil štípací kleště a chvíli ji bolestivě týral stisky střídavě obou velkých stydkých pysků, od horního konce stydké rýhy až po hrázku, pak její mučení na rib-stolech ukončil, napřáhl náruč a vyzval ji, aby seskočila z rib-stolů dolů. Po dopadu na zem se krutě promučená Jitka postavila před profesora, vypnula prsa s kolíčky na bradavkách a vydechla „Děkuji za hezké mučení, pane profesore …“ Profesor ji dlouze políbil, ale pak ji přísně vyzval „Mazej na žíněnku pod hrazdu!“ a plácl ji přes zadek. Jitka přeběhla pod hrazdu, rozkročila se na žíněnce, poslušně vzpažila ruce a vypnula se. "Rozkroč se ještě víc! A ruce za záda!" vybídl jí profesor, a když Jitka uposlechla, přešel se slovy "Vypni břicho! Tak!" před žíněnku, majetnicky jí sáhl do rozkroku, několikrát úplně rozkročené Jitce projel prsty stydkou rýhou, pak jí nahmátl poštěváček a začal jí ho rychle třít.

Jitčino vzrušení začalo kupodivu rychle stoupat, nahým tělem jí často projel mimovolní rozdrážděný stah, za chvíli bez problémů překonala hluchou fázi a začala se celá zřetelně škubat rychle stoupající rozkoší. Profesor zrychlil tření Jitčina poštěváčku a upřeně ji pozoroval. "Pane profesore…" vzdychla vzápětí jeho nehybně vypnutá nahá otrokyně, "já teď už asi… brzo budu…" "Tak se kroť," pravil stroze profesor a zrychlil ještě víc. Během dalšího dráždění se rozkročená Jitka každou chvíli reflexivně třásla a někdy se bezmocně kousala do rtů. Profesor jí usilovně třel mezi prsty poštěváček a přitom občas trošku poodstoupil, aby mohl sledovat, jak její nahé tělo sexuálně pracuje a jak se Jitka snaží ovládnout. Když jí asi po minutě intensivního dráždění náhle projel celým tělem obzvlášť mohutný rozdrážděný záchvěv, změřil si ji od hlavy k patě a uznale prohlásil "Drž, hezky drž! Moc ti to sluší!" Vzápětí na okamžik přerušil dráždění a znalecky jí promnul poštěváček mezi prsty. "Áááách…" neudržela se prudce vydrážděná Jitka. "Klid! A pracuj! Hezky, celým tělem!" vybídl ji profesor a rozkročená Jitka se před ním dále svíjela v křečích krajní rozkoše. Profesor ale náhle vykřikl „a teď zase ty sama!“ a ucukl rukou. Prudce rozdrážděná Jitka sebou škubla, podvědomě si nahmátla poštěváček a začala si ho usilovně třít. „Připrav se! Během prvních orgastických stahů vyskočíš na hrazdu a docukáš se zase na ní zavěšená za ruce!“ „Ano, můj pane… provedu…“ hlesla poslušně Jitka a dál si široce rozkročená pod hrazdou rychle třela klitoris. Její rozdráždění se rychle blížilo do vrcholné fáze, nahá Jitka otevřela ústa, za chviličku otevřela dokořán ústa a začala se rozkročená pod hrazdou před pozorně přihlížejícím profesorem na žíněnce krajním vzrušením svíjet. Za chvilku sebou silně škubla, hlasitě vykřikla „Už!“ a s vytřeštěnýma očima upadla do extase, několik okamžiků se bezmocně chvěla, pak sebou prudce cukla v prvním prudkém orgastickém stahu, ještě sebou několikrát mohutně cukla dalšími mimovolnými stahy, pak rázně utnula onanii, vyhodila ruce nad hlavu, odrazila se od žíněnky a uprostřed obrovských orgastických stahů vyskočila poprvé vysoko vzhůru, po dopadu nohama zpět na žíněnku se odrazila podruhé, s tělem cukajícím se stále mohutnými stahy vyskočila do závěsu na hrazdu a pak sebou ve visu na hrazdě dál rytmicky škubala a snažila se přitom roztáhnout nohy. Profesor přistoupil, opět vytáhl pinsetu, a zatímco nahá Jitka ještě docukávala, podřepl, roztáhl jí rodidla a silně ji štípl pinsetou do mohutně zduřelého poštěváčku. Jitka ještě během zřetelných orgastických stahů zoufale vykřikla a ve visu na hrazdě sebou prudce zaškubala, profesor ji však stiskl poštěváček do pinsety ještě jednou, a když visící Jitka začala znova křičet, vstal, sevřel jí prudce poštěváček, díval se bezmocně se cukající Jitce zblízka do očí a přitom jí volnou rukou mohutně tiskl střídavě kolíčky na pozvolna ochabujících prsních bradavkách. Visící nahá Jitka s očima oddaně upřenýma na něho samozřejmě zděšeně křičela a pomalu docukávala. Když Jitčin orgasmus úplně opadl, profesor uvolnil pinsetu, vzal si kleštičky, opět je na moment nastavil před oči zavěšené Jitce, pak se jí opět sehnul k rozkroku, povytáhl si jeden její stydký pysk, nasadil jí na něj kleštičky a prudce je stiskl. Bezmocně zavěšená Jitka opět hlasitě zakřičela a profesor jí začal stydký pysk kleštičkami pomalu pootáčet. Jak se zvrácená deformace jejího stydkého pysku zvětšovala, Jitka začala opět hlasitě křičet a bezděčně sebou škubala; profesor jí opět pootočil stydkým pyskem až o 90 stupňů, vstal, a zatímco jí pevně držel stydký pysk v kleštičkách, mačkal jí s pohledem do očí znova bradavky prsů v kolíčcích. Nahá Jitka sebou znova prudce škubala bolestí a hlasitě křičela otevřenou pusou. „Zkus zavřít pusu a tu bolest potichu úporně přemáhat!“ vybídl ji profesor. „To se vám… áááá… řekne…“ zvolala zavěšená Jitka. „Já myslel, že se ti to jako otrokyni líbí…“ pravil jizlivě profesor. „Líbí… můžete mi tím… áááá… pyskem … trhnout ještě víc… áááá…“ ječela Jitka, „ale řvát… přitom… áááá… snad můžu…“ Profesor jí prudkým škubnutím stydkým pyskem ještě pootočil, Jitka zařvala, zděšený profesor raději kleštičky uvolnil, ale pak Jitce povytáhl druhý stydký pysk a nasadil jí kleštičky na něj. Jitka napětím znehybněla, kousla se do rtů a profesor jí vzápětí stydký pysk vší silou sevřel do kleštiček. Zavěšená Jitka sebou zděšeně škubla, prudkou bolestí vytřeštila oči, ale nevykřikla, jen se kousla do rtů a začala se bezmocně třást. Profesor jí začal kleštičkami stydkým pyskem pomalu pootáčet a přitom upřeně sledoval, jak se před ním ze všech sil přemáhá; volnou rukou jí usilovně tiskl bradavky přes kolíčky, ale Jitka zarputile tiskla rty k sobě, stále víc se třásla a jak jí profesor pořád víc pootáčel stydkým pyskem, stále silněji se třásla, postupně sebou začala škubat a nesmírnou bolestí se bezmocně házet, ale nevykřikla. Profesor jí nakonec stydký pysk otočil až úplně dolů, potom kleštičky uvolnil a vydechl „teď to bylo nádherné…“ „Bylo…“ usmála se spokojeně Jitka. Profesor odložil kleštičky, připravil si na žíněnku pod Jitku šroubovák, dřepl si před ni, uchopil ji za volně visící nohy a přehodil si je přes ramena, takže nahá Jitka nyní visela na hrazdě šikmo s přirozením přímo před jeho očima. Profesor vzal šroubovák, něžně políbil Jitce rozevřenou kundičku, a nasadil jí ostří šroubováku těsně nad hrázku do kapičky milostné rosy, která se jí tam leskla. Jitka opět ztuhla a profesor jí vzápětí mohutně vtiskl šroubovák do jemné svaloviny nad napnutou hrázku. Jitka hlasitě vykřikla, ale profesor jí šroubovák vtlačil nad hrázku hlouběji, a pak jí začal jeho ostřím v rodidlech pomalu pootáčet. Jitka nejdřív tiše sténala, ale když jí profesor pootočil nad hrázkou mohutně vtlačený šroubovák asi o 90 stupňů, začala bolestí hlasitě křičet. Profesor ovšem pootáčení šroubovákem zanedlouho přerušil, roztáhl si na jedné straně Jitčiny malé a velké stydké pysky a silně jí vtlačil šroubovák ostřím do rýhy mezi ně. Roztažená Jitka nadskočila a opět hlasitě zakřičela, profesor jí ovšem vzápětí šroubovákem ještě mírně pootočil.

Jitka opět zděšeně nadskočila bolestí a s očima na profesora zoufale zakřičela. Profesor ale šroubovák vzápětí uvolnil, ještě jednou tam Jitku pořádně dloubl, pak šroubovák odtáhl a s údivem si ji prohlížel, jak je mezi stydkými pysky už zase hezky vlhká a červená. „Mne to tak vzrušuje, když se tam do mne tak zblízka díváte…“ vydechla Jitka, „cítím se vám být úplně vydaná na pospas…“ „Je to aspoň trochu podobné těm tvým představám… mučírnám a tak?“ zvedl se zájmem profesor oči. „To je ještě mnohem lepší, než nějací ti cizí muži v kápích…“ pravila vzrušeně Jitka, zatímco jí profesor civěl do přirození, „o něčem tak vzrušujícím jsem ani nesnila… vůbec mě nenapadlo, že je to možné… mučte mě ještě!“ Profesor jí od sebe roztáhl malé a velké stydké pysky na protější straně rodidel, nasadil jí do rýhy mezi ně ostří šroubováku a pozvolna zesiloval tlak. Úplně rozevřená Jitka s nohama přes jeho ramena bolestí sevřela rty a začala se napínat v rozkroku, za chvíli ho vzrušeně nadzvedávala a tlačila proti ostří šroubováku. Když profesor zakrátko začal šroubovákem pootáčet, Jitka začala rozdrážděně křičet a v uzoučkém otvůrku její pochvy se jí objevilo několik malých bublinek… „Ty jsi vážně skvělá otrokyně…“ vydechl profesor a odtáhl šroubovák. „A vy zase skvělý Pán…“ pohlédla na něho spokojeně Jitka. „Tak to jsem zvědavý, co budeš říkat teď…“ odtušil profesor, podepřel jí zezhora poštěváček prstem volné ruky a proti němu jí zespoda silně vtiskl ostří šroubováku přímo do jeho kořene. Jitka vylétla rozkrokem do výše a začala zoufale křičet, profesor jí však nemilosrdně zadloubal ostřím šroubováku v kořeni poštěváčku a nahá Jitka začala nesmírnou bolestí doslova pištět. Když profesor šroubovák za chvilku odtáhl a odložil, padla bolestí vyčerpaná Jitka rozkrokem bezvládně dolů, profesor jí něžně sundal nohy z ramen dolů a pomalu odepínal bezmocně nohama ve vzduchu visící Jitce z bradavek prsů prádelní kolíčky. Bradavky měla Jitka samozřejmě opět úplně zdeformované, a když jí začínaly přicházet k sobě, sykala bolestí. „Seskoč, a rychle k bradlům!“ vykřikl profesor a rozpřáhl ruce, nahá Jitka mu seskočila do náruče a rozběhla se i se zdeformovanými bradavkami poslušně k bradlům. Když se oddaně postavila mezi bradla, měly už její bradavky pomalu původní tvar, bradla však měly žerdi v rozdílné výšce asi jednoho metru. Profesor si stoupl před nahou Jitku mezi bradla, krátce si ji ohmatal na bradavkách i v rozkroku a pak jí poručil „Jdi před bradla, naskoč pozadu na to nižší, zakloň se a chytni se rukama toho vyššího!“ Nahá Jitka poslušně obešla nižší bradlo, s dopomocí profesora na něj odhodlaně pozadu naskočila, bezmocně v sedu na bradle zamávala nohama ve vzduchu, pak se opět s pomocí profesora odevzdaně zaklonila a chytla se vzpaženýma rukama vyššího bradla, takže visela zavěšená rukama na vyšší žerdi sedíc na té nižší. „Spusť se přes to nižší bradlo, vypni se mi přes něj břichem a roztáhni nohy!“ Jitka se pevně chytla rukama vyšší žerdi, spustila bezvládně rozkrok a vypnula se břichem přes nižší bradlo. „Netlačí tě to v kříži?“ zeptal se starostlivě profesor. „To je dobré, vždyť skoro sedím…“ usmála se nahá Jitka. „Tak zkus ještě pořádně roztáhnout nohy, ať ti tam můžu!“ vybídl ji profesor, a když se Jitka s nohama ve vzduchu rozevřela, sáhl jí na poštěváček a začal ji na něm rychle dráždit. „Co mi teď budete dělat?“ vyhrkla za chvíli Jitka a vzepnutá na bradlech sebou zřetelně zacukala. „Nejdřív to samé, co prve,“ pravil stroze profesor, „a pak se nech překvapit…“ Jitka sebou zaškubala, jejím nahým tělem napjatým na bradlech začaly projíždět mimovolní stahy vzrušení a její vydráždění rychle stoupalo, žádnou hluchou fázi ani nemusela překonávat. Profesor najednou utnul její dráždění, popadl šroubovák, rozevřel jí už hezky zarudlá rodidla a neúprosně jí vtlačil ostří šroubováku do stydké rýhy pod močový otvor. Jitka okamžitě nahlas zakřičela, ale profesor šroubovák odtáhl a vší silou jí zatlačil ostří kousek vedle těsně nad panenský poševní vchod. Jitka opět hlasitě vykřikla, a když jí tam profesor začal šroubovákem vehementně pootáčet, začala bolestí souvisle křičet. Profesor zanedlouho šroubovák opět odtáhl, za moment jí ho neúprosně zabořil do růžového masíčka mezi roztaženými malými pysky těsně pod poštěváčkem a začal jí tam s ním prudce pootáčet. Nahá Jitka začala ve visu na bradlech příšerně řvát a kopala před profesorem ve vzduchu nohama jako pominutá. Když začala od řevu lapat po dechu, profesor odložil šroubovák, vzal si velký ostrý nůž, volnou rukou jí zvedl nohy vzhůru, a silně jí vtlačil špičku nože do perinea mezi hrázku a konečník. Jitka znova vykřikla a profesor ji pak začal postupně píchat špičkou nože do perinea stále blíž k vyceněnému konečníku, ale to už Jitka zase křičela souvisle. Nakonec Jitku bodnul ostrou špičkou nože těsně vedle análního otvoru, odložil nůž, pustil jí nohy, rozpřáhl ruce jako záchranu a vykřikl „Seskoč!“ Jitka mu seskočila do náruče, ale profesor ji rázně postavil na zem a ukázal rukou mezi bradla „Deset dřepů!“ Zatímco nahá Jitka dělala mezi bradly dřepy, profesor srovnal žerdi bradel do stejné výšky, pak si došel pro ona těžká závaží na postříbřených řetízcích a přísně nahou Jitku vyzval „Naskoč na bradla, udělej ve vzporu rukama pár hmitů a pak si na nich sedni s nohama rozhozenýma přes žerdi!“ Jitka naskočila na bradla, pořádně se rozhoupala a pak švihem přehodila roztažené nohy koleny přes dřevěné tyče. Profesor k ní přistoupil, rozdráždil jí prsní bradavky a pak jí na ně začal pevně připínat svorkami asi půlmetrové stříbřité řetízky s těžkými kovovými závažími na konci. Když je profesor pustil, Jitka vykřikla bolestí, protože jí tah závaží visícího na řetízcích mezi nohama až pod rozkrok prověsil bradavky úplně dolů. „Opři se vzadu rukama a vyceň mi ji!“ vykřikl profesor na Jitku. Nahá Jitka pak visela na bradlech opřená vzadu o ruce a lýtkama za roztažené nohy, nahé tělo měla mírně provislé mezi žerděmi bradel, zadeček jí trčel dolů, ale roztaženou kundičku měla hezky vyceněnou profesorovi. Udržování této posice však bylo velice namáhavé, takže se ve vzporu na bradlech celá zřetelně třásla.

Profesor rázně odhrnul řetízek, čím Jitku silně zatahal za bradavky sevřené ve svorkách, sáhnul jí na poštěváček a začal jí ho ve vzporu na bradlech rychle třít. Jitku ale namáhalo udržování posice, takže trvalo poměrně dlouho, než se probudila sexuálně a začala reagovat na dráždění. Profesor jí usilovně mnul naběhlý poštěváček a nahé Jitce začínaly i ve vzporu na bradlech projíždět napjatým tělem viditelné mimovolní stahy, očima těkala kolem sebe a rytmicky pracovala ve vzduchu roztaženým rozkrokem. Když zanedlouho překonala - opět s dobře patrnou námahou - hluchou fázi a začala se na bradlech cukat vzrůstající rozkoší, profesor náhle znova přerušil její dráždění, vzal si druhý řetízek s těžkými závažími, podřepl a připnul ho Jitce dvěma svorkami na oba stydké pysky. Závaží visela z jejího rozkroku hluboko dolů a na bradlech roztažená Jitka začala bolestí v rodidlech hlasitě sténat … „Poposedni si dopředu! Napřim se… ať se tě ty řetízky nedotýkají!“ vybídl ji pak profesor. Jitka si poposedla, takže jí řetízky visely z prsů a stydkých pysků volně dolů, aniž by se jí dotýkaly, stydké pysky rodidel měla vahou závaží úplně odchlípené a povytažené několik centimetrů ven z rozkroku. „Teď jsi krásná otrokyně…“ vydechl profesor a vzal si fotoaparát, „usměj se!“ „Jsem vaše…“ špitla Jitka a pokusila se o úsměv. Profesor si ji několikrát vyfotil, odstoupil, nechal ji chvíli v klidu a jen nahou Jitku visící mezi bradly se zájmem pozoroval, jak se před ním bolestí bezmocně kouše do rtů. Potom ji začal občas třít rukou na poštěváčku, ale vždy její dráždění náhle utnul, opět rázně odhrnul řetízek a prudce ji šlehl řemínkem přes břicho nebo podbřišek. Zřetelně vydrážděnou Jitku pak zase nechal chvíli v klidu, poté přistoupil, sáhl jí na poštěváček a zvědavě se jí zeptal „Byla bys takhle hotová?“ „Nevím, ale docela bych chtěla…“ vyhrkla Jitka a dál viditelně přemáhala silnou bolest na prsech a v rozkroku. „Tak pojď, zkusíme to…“ pravil profesor a začal rozkročené Jitce na bradlech poštěváček rychle třít. Jitka už byla ale trochu rozdrážděná a navíc ji vzrušovala její krajně neobvyklá posice spojená s bolestí, takže se začala vzápětí před profesorem na bradlech škubat rozkoší. Hluchá fáze ji ale neminula, ovšem ani ta rychlý vzrůst jejího rozdráždění na dlouho nezastavila, nahá Jitka se stále víc škubala stoupající rozkoší, zanedlouho otevřela pusu a upřela vzrušeně pohled do očí profesora. Profesor zrychlil tření jejího poštěváčku, až se začaly řetězy se závažími upnuté na jejím těle zřetelně hýbat, Jitka občas sykla bolestí, ale stále se vypínala profesorovi, bradavky prsů jí silně zduřely a rozevíraly svorky, stydké pysky jí taky úplně naběhly a tlačily jí do svorek, Jitka usilovně pracovala celým tělem a najednou vydechla „Já snad opravdu budu…“ „To víš, že budeš… ale dej si zase záležet! Tvůj pán chce vidět silné reakce své otrokyně…“ prohlásil profesor. Za chvilku sebou Jitka rozdrážděně škubla, začala se na bradlech se široce otevřenýma očima upřenýma na profesora celá třást, za několik okamžiků projel jejím nahým tělem mohutný první orgastický stah, div že nespadla z bradel dolů, a pak se před profesorem na bradlech divoce cukala i se závažími na prsech a na stydkých pyscích přirození v prudkých stazích obrovského orgasmu, závaží se silně rozhýbaly a z rodidel jí opět ukápla milostná rosa. Profesor jí za několik okamžiků odtáhl ruku z poštěvačku, nahá Jitka se na bradlech vzepnula a dál se před ním bezmocně cukala v dalších prudkých orgastických stazích. Profesor zalitoval, že si nevzal včas fotoaparát… Když sebou Jitka docukala, profesor rozpřáhl ruce a vyzval Jitku, aby seskočila dolů z bradel. Nahá Jitka mu seskočila do náruče, řetězy na prsech a v rodidlech se jí prudce zahýbaly, profesor ji pevně postavil na žíněnku a přísně jí poručil „Rozkroč se a pořádně se rozcvič!“ „I s těmi závažími?“ vyhrkla docukávající Jitka bezradně. „Ano, i s těmi závažími…“ kývl profesor hlavou, „aspoň tě to bude pořádně bolet….“ Jitka se poslušně rozkročila a začala před profesorem cvičit prostná; řetězy ji ale strašně tahaly a Jitka během cvičení každou chvíli bezděčně zasykla bolestí, zároveň ji bolest vzrušovala, takže se jí to docela líbilo. „Jsi ještě vzrušená?“ zeptal se jí za chvíli profesor. „Už jenom trošku…“ hlesla Jitka. „Tak přestaň a zase si to chvilku dělej sama!“ poručil jí profesor, a zatímco si rozkročená Jitka na žíněnce třela mezi řetězy poštěváček, připravil kladinu. "Tak teď si to zase zkusíš na kladině. Chceš?" pravil profesor, když zase předstoupil před onanující Jitku. "Ano!" vyrazila nahá Jitka vzrušeně. "Chtěla bys už být zase hotová?" "Jak uznáte," řekla polohlasně nahá Jitka s pohledem upřeným poslušně před sebe, "docela ano…" "A nespadneš mi přitom?" pohlédl na ni profesor tázavě. "Snad ne…" špitla Jitka. "Dneska jsi přitom moc hezká," pravil významně profesor a pak jí rázně přikázal "Přestaň a nastup si na kladinu!" Nahá Jitka utnula onanii, přeběhla i se řetězy na těle ke kladině a s dopomocí profesora na ni vylezla. „Zase se hezky rozkroč a pokračuj!“ vybídl ji stroze profesor. Jitka se na kladině opatrně rozkročila, odhrnula řetězy, opět zasykla bolestí, přitiskla si prsty na poštěváček a zase začala před profesorem rozkročená na kladině s řetězy na bradavkách a stydkých pyscích rodidel usilovně onanovat. Zanedlouho ji ale opět přepadla hluchá fáze, se kterou musela nyní na kladině poměrně dlouho bojovat, nakonec ji po značném úsilí přemohla a začala se s řetězy upnutými svorkami na prsech a stydkých pyscích před profesorem na kladině znova chvět stoupajícím rozdrážděním. Profesor vytáhl s kapsičky pinsetu a nastavil ji před oči intensivně onanující Jitce, aby věděla, co ji čeká. Jitka zvlhla a zrychlila onanii „Budete mě zase mučit?“ „Ano, místo orgasmu… a dávej pozor, ať přitom nespadneš!“

Jako na potvoru se Jitka na kladině zakymácela, ale v posledním okamžiku obnovila rovnováhu. „A hezky až do posledního okamžiku… těsně před spouštěcí bod!“ vybídl ji přísně profesor a zpovzdálí ji upřeně pozoroval s pinsetou v ruce. Nahá Jitka si vstoje na kladině usilovně třela poštěváček a její pohlavní rozdráždění rychle vzrůstalo; někdy měla co dělat, aby se zase nezakymácela, hleděla odevzdaně do očí profesora a přitom se stále víc škubala, najednou sebou s výkřikem „Už!“ prudce cukla a začala se celá třást. Profesor si připravil pinsetu, Jitka utnula v posledním okamžiku onanii, hodila ruce vzhůru a vypnula podbřišek. Profesor jí roztáhl stydké pysky a nasadil jí pinsetu na napnutou hrázku, Jitka se mírně prohnula a nastavila se mu, aby jí tam dobře mohl a profesor jí vzápětí několikrát krátce za sebou vší silou hrázku stiskl. Jitka pokaždé hlasitě zasténala bolestí, občas i krátce vykřikla, ale přitom zároveň zřetelně zvlhla. „Líbilo se ti to?“ „Ano…“ vydechla vzrušeně Jitka a profesor jí nasadil pinsetu nahoru do ochlupení na corpus. Jitka napětím znehybněla a profesor jí náhle vší silou sevřel corpus do pinsety. Jitka vyděšeně zakřičela, profesor jí corpusem mírně pootočil, a když Jitka bolestí zařvala na celé kolo, pinsetu odtáhl, zasunul si ji do kapsičky a vytáhl ploché kleštičky. Rozkročená nahá Jitka sebou na kladině vzrušeně zaškubala, prohnula se a nastavila mu rozkrok. Profesor jí mohutně roztáhl rodidla a nemilosrdně jí nasadil kleštičky na napnutou hrázku, Jitka opět ztuhla a profesor jí hrázku kleštičkami najednou prudce sevřel. Jitka hlasitě zakřičela nesmírnou bolestí, profesor kleštičky povolil, ale okamžitě je zase vší silou stiskl, povytáhl jí hrázku a mírně jí s ní pootočil. Jitka příšerně zakřičela, ale profesor za chvilku kleštičky povolil, odtáhl je a pravil „Tak teď už dáme hrázce na chvíli pokoj… ale stejně ti ji asi při porodu nastřihnou…“ „To jsem nevěděla…“ vydechla překvapeně Jitka. „Leda že bys jim to předtím výslovně zakázala… ona je totiž pak hrázka dost necitlivá… ale sroste ti, neboj…“ prohlásil profesor a stále jí hleděl do roztaženého přirození, „ale teď se mi zdá, že se na mne docela těší tvoje malé stydké pysky… a vyzývavě na mne mrkají: Všimněte se nás…“ „Tak si je vemte…“ prohlásila vzrušeně nahá Jitka rozkročená na kladině, a nabídla profesorovi rodidla. Profesor si vzal jeden její malý stydký pysk do prstů, opatrně na něj nasadil kleštičky poblíž poštěváčku, tázavě pohlédl na Jitku, ta přikývla a profesor jí stydký pysk kleštičkami prudce stiskl. Jitka opět vykřikla nesmírnou bolestí „áááá…“ a viditelně zvlhla, „Ještě! A trochu mi s ním taky pootočte…“ „Ty jsi někdy skutečně hrozná…“ vyhrkl profesor, znova jí stydký pysk mohutně stiskl, pak ho povytáhl a rázně jí s ním pootočil. „Ááááá…“ zařvala Jitka, jako když ji na nože bere, a vyronila další milostnou rosu, „mně se to tak líbí…“ Profesor jí ale stydký pysk vzápětí uvolnil a nasadil Jitce kleštičky na druhý malý tmavě červený stydký pysk, opět jí pohlédl do tváře a pak kleštičky vší silou stiskl. Nahá Jitka opět bolestí hlasitě zakřičela, profesor jí prudce trhl malým stydkým pyskem ven z rodidel… Jitka zařvala už opravdu příšerně, profesor jí však povytaženým stydkým pyskem ještě rázně pootočil. Poslušně roztažená Jitka málem spadla ukrutnou bolestí z kladiny, profesor jí chvilku držel malý stydký pysk úplně pootočený a pak kleštičky uvolnil. „Děkuji…“ hlesla na kladině rozkročená Jitka a profesor si pomyslel, že je mu za to snad ještě vděčná… „Tak ukaž, co dělá náš milý corpus,“ pravil profesor, rozhrnul Jitce chloupky a nasadil jí na něj kleštičky. Jitka se vzrušeně napnula, znehybněla a profesor jí nádherně růžový corpus poštěváčku rázně sevřel kleštičkami. Nahá Jitka s hlasitým výkřikem prudce zacloumala rozkrokem nesmírnou bolestí, ale opět uronila milostnou rosu. Profesor jí vzápětí masitým corpusem ještě značně pootočil a pak jí ho navíc mírně povytáhl. Nahá Jitka zoufale řvala obrovskou bolestí, ale profesor držel. Když za chvíli povolil kleštičky, Jitka vydechla „kdybych se nebála, že se mi něco stane, třeba že pak už nebudu na poštěváčku tak citlivá, chtěla bych, abyste mne tam tak příšerně tiskl bez přestávky aspoň hodinu…“ „Snad bys přitom nebyla hotová?“ vyhrkl udiveně profesor. „Možná, že ano…“ vydechla Jitka, „asi určitě…“ „Tak tě beru za slovo, budu tě tam mučit častěji, a jednou to zkusíme i tu hodinu…“ prohlásil profesor a ucítil, že se mu opět zacukalo v penisu. „Abych pak byla na poštěváčku ještě citlivá…“ povzdechla si Jitka. „Chceš to teď ještě jednou?“ zeptal se profesor a Jitka stydlivě přikývla. A profesor to celé ještě jednou, a to mnohem krutěji, zopakoval, a nahá Jitka přitom stříkala milostnou rosu. Profesor pak odložil kleštičky, došel si pro velký šroubovák a nastavil ho Jitce před oči. „Néé… mně to tam pod poštěváčkem už od toho ostří strašně bolí …“ zděsila se Jitka. „Pokud vím, to je přece právě přesně to, co chceš…“ pravil profesor, rázně rozevřel Jitce rodidla, opět si prstem volné ruky zezhora podepřel naběhlou hlavičku jejího poštěváčku a zespodu přiložil k jeho kořeni ostří šroubováku, pohlédl nahoru na bezmocně se třesoucí Jitku, chvíli ji nechal napjatě čekat, pak jí rázně vtlačil šroubovák ostřím přímo do kořene poštěváčku a tím jí ho vlastně šroubovákem proti prstu doslova podebral. Nahá Jitka se vstoje na kladině bezmocně napnula vzhůru a začala příšerně řvát, ale profesor jí ostřím šroubováku pod poštěváčkem ještě několikrát zahýbal, pak šroubovák odložil, napřáhl ruce a Jitka mu seskočila z poměrně vysoké kladiny do náruče. "Tak a teď půjdeš na kruhy," pravil profesor a nahá Jitka se vzrušeně zachvěla, "přitáhni si pod ně žíněnku!“ Nahá Jitka si připravila žíněnku pod kruhy a postavila se před ni.

Profesor sejmul Jitce z těla řetězy se závažími, nasadil jí na zápěstí kožená pouta s kroužky na připnutí karabinek a pak ji vybídl „Lehni si a připrav se!" Jitka si lehla na žíněnku pod kruhy, a když profesor stáhl kruhy úplně dolů, zvedla napnuté nohy vzhůru. Profesor jí nasadil kožená pouta i na kotníky, důkladně je utáhl, a připnul jí na pouta silné řetězy s karabinkami, pak Jitce připnul řetízky i na pouta rukou, pak ji uchopil za zdvižené nohy, nahá Jitka nadzdvihla rozkrok a profesor ji tahem za nohy vzhůru vyzdvihl do stojky na rukou. Jitka na výzvu profesora mohutně roztáhla napnuté nohy, profesor jí silným tlakem na stehna rozevřel rozkrok ještě víc, čímž se jí zároveň roztáhly od sebe i stydké pysky, takže jí výborně viděl do úplně vyceněných rodidel. Profesor jí pak začal jí jemně masírovat poštěváček, a když sebou nahá Jitka opět začala škubat vzrušením, rázně přestal, rozevřel si její už tak roztažené přirození do maxima a začal si tam Jitku pomalu důkladně prohlížet. Nejdřív si pozorně prohlédl a prohmatal její velké stydké pysky, zda je má v naprostém pořádku, přitom se jí zběžně podíval i na krásné, bílé, hladké slabiny, zda na nich nemá nějaké nežádoucí stopy, potom jí opatrně přejel prsty po hezky růžovém perineu až ke konečníku a vrátil se po něm pomalu až na Jitčinu úplně napnutou hrázku, vzal si ji do prstů a zkontroloval, jestli je taky zcela neporušená, a projížděl její stydkou rýhou přes poševní otvor, z velké části ještě překrytý silnou panenskou blánou, zastavil se na malém faldíku mezi poševním a močovým otvorem a krátce si prohmatal ho prstem, „kdybys věděla, jak tě tam budu bolestivě mučit…“ pomyslel si a pokračoval dál přes její mírně porozevřený chvějící se močový otvůrek na vyzývavě napnutý Venušin prostor mezi silně roztaženými malými stydkými pysky a zdálo se mu, že se mu doslova nabízí, aby na něm něco udělal. Čím víc se blížil k jejímu vztyčenému poštěváčku, tím víc sebou Jitka bezděčně cukala vzrušením. „Co si mne tam tak důkladně prohlížíte?“ vydechla nahá Jitka roztažená před ním ve stojce. „Jsi tam neuvěřitelně krásná…“ pravil profesor obdivně, „koukám, jestli jsem tě tam nějak neporanil, třeba tím ostrým nožem… nebo šroubovákem…“ a začal jí jemně prohmatávat mezi prsty silně zduřelé malé stydké pysky. „Jako otrokyni přece můžete…“ zacukala sebou nedočkavě Jitka, „aspoň bych měla na vás nějakou památku…“ „Nehrne se ti moc krev do hlavy?“ zeptal se jí profesor. „Zatím moc ne…“ hlesla Jitka. Profesor jí odhrnul chloupky a začal si pozorně prohlížet zduřelý corpus jejího poštěváčku od jeho hlavičky až po jeho konec v ochlupení, „tam jsi taky moc hezká… a zdravá…“ „A připravená k mučení…“ vyhrkla Jitka vzrušeně. „Musíme si na něj něco vymyslet… a pak se mu můžeme občas dlouho věnovat…“ pravil profesor a zacukalo mu v penisu, „mně zatím nic nenapadá… nechtěla bys něco vymyslet sama?“ „Mně by se líbilo, kdybyste mi ho třeba nařízl podélně žiletkou…“ zaškubala sebou nahá Jitka ve stojce. „To bys tam ale potom moc krvácela…“ „To nevadí, určitě bych z něho nevykrvácela…“ řekla Jitka, „a otrokyně podle mne občas krvácet musí…“ „Mně se ta krev moc nelíbí, to přece víš…“ řekl profesor a vzal si do prstů naběhlou hlavičku Jitčina poštěváčku. „Třeba se časem přemůžete… a umožníte mi, abych pro vás i krvácela…“ vydechla Jitka už značně netrpělivě. Profesor jí hlavičku poštěváčku mírně povytáhl, odhrnul z ní předkožku a dlouze si ji prohlížel. Perfektně čistá hlavička Jitčina poštěváčku mezi jeho prsty postupně zbělela. Profesor ji začal jemně hladit konečkem prstu. „Au… to je šílené…“ vyrazila Jitka a profesor ji začal na hlavičce poštěváčku pozvolna dráždit. Zakrátko ale dráždění Jitky najednou přerušil, zavěsil ji za nohy karabinkami řetízků na kruhy a pak si ji vytáhl nahoru. Nahá Jitka visela upoutaná nohama na kruzích hlavou dolů efektně roztažená s přirozením vyceněným do očí profesora s hlavou těsně nad zemí, takže jí profesor dobře viděl do rozkroku; ruce měla bezvládně spuštěné dolů, konečky prstů pár centimetrů nad žíněnkou. Visící Jitce sáhl profesor opět na poštěváček a začal jí ho rychle třít. „Aby se ti tak nehrnula krev do hlavy, musíme ji dostat jinam…“ usmál se profesor, když se před ním na kruzích zavěšená Jitka začal škubat vzrušením. Zemskou přitažlivost ale jen tak přemoci nelze, takže Jitčino vzrušení stoupalo jen velmi pozvolna a teprve po pár minutách se zřetelně rozdráždila, za chvíli ji však přepadla hluchá fáze, kterou opět pomalu namáhavě překonávala. „Nějak ti to v téhle posici moc nejde…“ pousmál se zaraženě profesor. „Ale teď už to konečně povolilo…“ vyhrkla zavěšená Jitka, „ale u otrokyně to zase… není tak důležité…, můžete mne mučit už teď…“ Profesor jí ještě chvíli usilovně mnul poštěváček, a když sebou nahá Jitka začala rozdrážděně škubat, přerušil její dráždění a pevně jí zafixoval roztažené nohy vložením dlouhé dřevěné tyče mezi popruhy kruhů, čímž jí mohutně roztáhl napnuté nohy, až bolestí bezděčně vykřikla „vždyť mi ty nohy vykloubíte…“ Ale profesor si rychle vzal pinsetu, jakoby cvičně jí do ní stiskl nejdřív bradavku jednoho, potom druhého prsu, a kdy nahá Jitka ve visu hlavou dolů zasténala, vrátil pinsetu opět do kapsy u košile a vytáhl z ní ploché kleštičky, pak opět Jitce krátce promasíroval poštěváček, nasadil jí kleštičky na napnutou hrázku a silně je stiskl; Jitka zděšeně vykřikla, profesor však kleštičky zakrátko uvolnil, ale potom stisk ještě několikrát opakoval. Nahá Jitka pokaždé hlasitě zakřičela, ale i ve visu na kruzích hlavou dolů zřetelně zvlhla… Potom si profesor vzal do prstů Jitčiny krásně červené naběhlé malé stydké pysky, nasadil na ně kleštičky a opakoval několikrát to samé střídavě na každém z nich; Jitka přitom už křičela souvisle, tím spíš, když jí profesor kleštičkami občas malými stydkými pysky pootočil, ale opět viditelně vlhla… Profesor jí pak nasadil kleštičky na corpus kousek nad poštěváčkem a mohutně jí ho sevřel. Jitka zoufale zařvala, profesor však kleštičky rychle za sebou uvolňoval a pak jí corpus zase silně stiskl, nahá Jitka přitom obrovskou bolestí téměř vyla… „Pokud vím, tak jsi před chvílí chtěla, abych tě tam krutě mučil…“ řekl profesor, když odtáhl kleštičky.

„Nevím o tom, že bych proti tomu nějak protestovala…“ vydechla odevzdaně zavěšená Jitka „že přitom řvu, to je spíš proto, že z toho mám rozkoš…“ Profesor opět krátce promnul Jitčin poštěváček, který jí už začal i ve visu hlavou dolů pořádně fungovat, a když sebou Jitka začala zase škubat, utnul její dráždění, nechal ji, aby se ve visu na kruzích vzrušeně škubala dál a došel si pro štípací kleště, šroubovák a velký ostrý nůž. Kleště a nůž zatím položil na zem pod Jitku, šroubovák jí přitiskl do onoho krásného zarudlého prostoru mezi malé stydké pysky, nechal ji několik okamžiků napjatě čekat a pak jí ostří šroubováku mohutně zatlačil do těla. Jitka hlasitě zařvala bolestí, ale profesor držel a začal jí ostřím šroubováku v onom nádherném hladkém rudém masíčku nemilosrdně pootáčet. Bezmocně rozevřená Jitka začala příšerně křičet nesmírnou bolestí, ale opět přitom zřetelně vlhla. Když profesor nakonec šroubovák odtáhl, vydechla „to bylo krásné…“ Profesor jí nasadil šroubovák do perinea poblíž otvoru konečníku, nahá Jitka se ve visu na kruzích poddajně protáhla a profesor jí zatlačil ostří šroubováku do růžového dívčího perinea. Jitka však jen hlasitě zasténala, protože perineum není na bolest příliš citlivé, a s ostřím šroubováku v perineu vydechla „já bych chtěla, abyste mi to tam tím šroubovákem natrhl…“ „Teď ti bude muset stačit, když ti tam s ním pootočím…“ pravil suše profesor a otočil šroubovákem. Jitka opět vykřikla, ale pak klidně držela, i když jí profesor rázně otáčel šroubovákem v perineu. Za chvilku ale šroubovák z Jitčina perinea odtáhl, protože viděl, že jí to nic moc nedělá, a vtiskl jí ho do stydké rýhy mezi velké pysky do faldíku mezi močový otvor a poševní vchod. Na to už ale Jitka zareagovala a hlasitě vykřikla, profesor ještě zatlačil a začal jí tam ostřím šroubováku zvolna pootáčet. Ovšem ani toto místo v jejích rodidlech nebylo na bolest příliš citlivé, takže Jitka sice hlasitě sténala, ale vcelku poslušně držela; pouze když jí tam profesor zahýbal ostřím šroubováku silněji, vzrušeně vykřikla. „Tohle místo je vhodné spíš na vbodnutí jehly hluboko do přirození,“ usoudil v duchu profesor, odložil šroubovák a vzal si do ruky štípací kleště, druhou rukou povytáhl Jitce velký stydký pysk a vzápětí jí ho kleštěmi prudce stiskl. Zavěšená Jitka hlasitě zasténala a začala sebou bezmocně házet, profesor jí však začal kleštěmi stydkým pyskem mírně pootáčet; to už Jitku začalo značně bolet, takže začala zase křičet. Profesor jí stydký pysk ještě povytáhl, úplně jí ho odchlípl od těla a začal jí s ním kleštěmi doslova lomcovat, nahá Jitka se před ním bolestí bezmocně svíjela a snažila se přitom kopat nohama, za které visela na kruzích, a přitom z plna hrdla křičela. Teprve po chvíli profesor Jitce stydký pysk uvolnil, a když odtáhl kleště, uviděl, že jí na něm zůstala dobře patrná rudá stopa po stisku čelistí. Nicméně jí okamžitě povytáhl druhý velký stydký pysk a vše na něm přesně zopakoval. Poté odložil štípací kleště a vzal si velký řeznický nůž, přiložil jeho ostrou špici Jitce do stydké rýhy na onen masitý faldík mezi jejím močovým otvorem a poševním vchodem a zatlačil jí špičku nože hluboko do těla. Jitka opět hlasitě zakřičela, ale profesor ji přísně napomenul „Zvykej si na vpichy…“ a ještě zatlačil, a zatímco nahá Jitka bezmocně křičela, tlačil jí ostrou špičku nože dál do vnitřností; jen se bál, aby jí stydkou rýhu neprořízl. „Já myslela, že si mě tam chcete naříznout…“ vyrazila vzrušeně Jitka, když profesor za chvilku nůž odtáhl. „Dočkáš se, já ti tam už brzo vbodnu něco jiného…“ řekl profesor významně. „Jehlu?“ vyhrkla vzrušeně Jitka a vytřeštila i ve visu hlavou dolů na kruzích hrůzou široce rozevřené oči. „Ano, a hluboko do tělíčka… zůstane ti vidět jenom ouško…chceš?“ „Bojím se…“ zachvěla se Jitka, „ale chci…“ Profesor odnesl potřeby k jejímu mučení a vrátil se s velkou svíčkou a malou kovovou jehlicí. „Co to je?“ vyhrkla Jitka, protože si toho pořádně nevšimla, a když profesor odtušil „velká svíčka a malá jehlice,“ vzrušeně se zachvěla. Profesor si nahou Jitku nemilosrdně vytáhl na kruzích výš, aby měl její roztažené přirození přímo před očima, pak jí poručil, aby rozpažila ruce s upnutými řetízky šikmo dolů, zapevnil jí rozpažené ruce připnutím jejich volných konců karabinkami k úchytům pro nasazení stojanů pro sítě na odbíjenou a na nohejbal, které byly pod kruhy něco přes metr od sebe a byly jinak v podlaze tělocvičny překryté malými plechovými tabulkami; a potom si nahou Jitku ještě povytáhl, aby byla úplně napnutá. Nahá Jitka bezmocně visela na kruzích hlavou asi půl metru nad zemí s nohama roztaženýma téměř do provazu, s rozpaženýma rukama upoutanýma šikmo dolů, dokonale napnutá v posici připomínající písmeno X, s rodidly rozevřenými přesně ve výši profesorova obličeje; vztyčené prsy s velkými kulatými dvorci jí smyslně trčely dopředu s bradavkami mírně se natáčejícími vahou jejích velkých prsů dolů. Úplně rozevřená připravená Jitka se rozdrážděně zachvěla - přirození měla tahem úplně roztažených nohou široce rozevřené a šikmo rozpažené ruce měla pevně upoutané k úchytkám v podlaze tělocvičny. Profesor přistoupil k bezmocně visící Jitce, pohlédl jí do přirození a vydechl „koukám, že moc vzrušená nejsi…“ Nahá Jitka se vzrušeně zachvěla „už skoro vůbec…“ Profesor jí dal přímo na vyceněný poštěváček dlouhou pusu a přitom jí ho několikrát olízl jazykem, a když sebou Jitka ve visu vzrušeně zacukala, začal ji na něm rychle dráždit prsty. Její vzrušení začalo tentokrát stoupat podstatně rychleji než prve, zřejmě byla podvědomě ještě trochu vzrušená, navíc už asi hodinu neměla orgasmus, takže za chvíli vcelku rychle ve visu překonala i hluchou fázi a začala se před profesorem zavěšená na kruzích škubat silným vydrážděním, zanedlouho dokonce otevřela stoupající rozkoší ústa. Profesor ji ještě chvíli intensivně dráždil, poté však její dráždění rázně utnul a pozoroval, jak se před ním prudce rozdrážděná bezmocně škube ve visu na kruzích, za chvilku k ní ale opět přistoupil, znova jí ještě krátce promnul poštěváček a řekl "Tak čím začneme? Vyber si, svíčkou nebo jehlicí?" "Svíčkou prosím," požádala rozdrážděně Jitka, "ale moc!" "Dobře," řekl profesor, vzal si velkou svíčku, zapálil ji, a když si volnou rukou znova rozevřel Jitčino přirození, všiml si, že je tam Jitka už opět silně mokrá.

"Budeš moct na plese pořádně tancovat, když tě tam popálím?" "Ano, aspoň přitom budu myslet na vás…" odpověděla nahá Jitka ve visu s přirozením rozevřeným profesorovi přímo do očí, "spalte mě tam, prosím, všude…" "Ty jsi opravdu hrozná," prohlásil profesor a pozorně si prohlížel její panenský poševní vchod. Zavěšená Jitka nehybně držela. "Co když ti nejdřív párkrát kápnu na panenskou blánu?" "Ano, chci…" zašeptala vzrušeně nahá Jitka ve visu. Profesor jí volnou rukou rozevřel přirození do maxima, naklonil hořící svíčku nad její poševní vchod s napnutou panenskou blánou - a několik kapek žhavého vosku rychle steklo dolů… "Au!" vykřikla roztažená nahá Jitka v závěsu a pak sebou ve vzduchu bezmocně zacloumala, "pálí… au…" "Chceš ještě?" zeptal se jí nejistě profesor. "Ano!" vyhrkla Jitka. A profesor opět naklonil svíčku - ovšem protože panenskou blánu už měla zakapanou, tentokrát o kousek výš nad okraj poševního otvoru směrem k ústí Jitčiny vyceněné močové roury. "Áááu…" zakřičela roztažená Jitka a opět sebou ve visu na kruzích mocně zaškubala. Profesor jí však znova naklonil svíčku nad přirození - na volné místo pod poševní vchod těsně u napnuté hrázky. "Au, áááu, au…" křičela Jitka bezmocně, "ááu, au…" "Nekřič, aspoň tě to pak nebude tak bolet, až tě tam budu za chvíli bičovat," pravil důrazně profesor. "To je škoda…“ vydechla k jeho nesmírnému údivu se zjevným zklamáním visící nahá Jitka. Profesor jí uvolnil kundičku a přejel jí volnou rukou po břiše dolů na prsní bradavky, několika hmaty je důrazně rozdráždil - a když se bezmocně zavěšené Jitce opět vztyčily a úplně ztvrdly, přejel jí přes ně plamenem svíčky tak, aby jí každou bradavku krátce olízl… Roztažená Jitka jen tiše vydechla "áách…" a přitom sebou ve vzduchu bezmocně zacukala. Profesor jí přejel plamenem přes hroty vztyčených bradavek znova, visící Jitka tiše hlesla "au…" a opět sebou zřetelně zaškubala. "Pálí?" zeptal se profesor. "Ano…" hlesla Jitka tiše. "Ještě?" "Ano," řekla viditelně vzrušená Jitka odhodlaně. "Tak teď trochu víc," prohlásil profesor a projel Jitce plamenem přes bradavky o poznání pomaleji. Když se dostala první bradavka přímo do plamene, zavěšená Jitka sebou na kruzích bolestí prudce zacukala - a jak jí profesor přejel na druhou, nejprve nahlas bezmocně zakřičela a potom se začala ve visu nepříčetně svíjet, přitom bezděčně mávala visícíma rukama a křičela bolestí ještě chvíli poté, co profesor hořící svíčku odtáhl a opět úplně rozevřel její panenské přirození. "Líbilo se ti to?" "Ano, pane profesore," vydechla vzrušená Jitka. "A kam teď?" zeptal se jí profesor s pohledem upřeným do jejího roztaženého, vzrušením temně rudého pohlaví. "Kam chcete," řekla Jitka oddaně a pak tiše dodala "jsem vaše všude…" Profesor si ji volnou rukou roztáhl i mezi přirozením a konečníkem, okamžik počkal a pak naklonil hořící svíčku nad její úplně napnuté perineum. "Au!" vykřikla Jitka a celá se ve vzduchu prudce zacloumala, "ááááu… au, au…. áááu," křičela hlasitě dál, jak jí profesor pomaličku pohyboval hořící svíčkou těsně nad perineem, aby jí ho zakapal žhavým voskem celé… "To jsem zvědav, jak s tím budeš v sobotu tančit," řekl pak profesor a odtáhl svíčku. "Dokonce ráda, pane profesore, jako vaše oddaná otrokyně…" "Můžu tě vyzvat k tanci?" zeptal se pak profesor a začal roztažené zavěšené Jitce pomalu mnout poštěváček. "Ach," škubla sebou nahá Jitka s hlavou dolů, "jistě…" "A můžu tě potom pozvat na chvíli na kávu?" zesílil profesor stisk svých prstů a zrychlil dráždění. „To byste se snad ani nemusel ptát…“ zacukala se rozkoší nahá Jitka zavěšená hlavou dolů na kruzích. „Kromě toho bych si tě i tam rád celou aspoň dobře prohlédl. Svlékneš se tam někde přede mnou donaha, když to bude možné?" „Samozřejmě…“ vyhrkla Jitka vzrušeně. "Neboj se, účes ti nerozcuchám, ale myslím si, že jeden, dva orgasmy ti během plesu vůbec neuškodí. Co říkáš?" "Strašně bych chtěla, aby to nějak šlo," zacukala sebou ve vzduchu úplně roztažená Jitka, "zařídíte to nějak…?" "Mám tam nějaké známé," zpomalil profesor její dráždění, "tak by se to mělo podařit, nějaký malý kamrlíček… ale hlavně abys v tu chvíli mohla a měla čas…" "Vymluvím se… vždycky nějak," škubala sebou Jitka ve vzduchu rozkoší, "jen aby to šlo…" "Neboj se," prohlásil profesor už zase přísně, "tak a teď půjdeme na citlivější body," přerušil dráždění a se slovy "máš jich tam ještě dost, viď?" si opět roztáhl její přirození, jehož stydké pysky Jitce rozdrážděním zřetelně naběhly. "Mám," prohlásila silně vzrušená Jitka, "a všechny jsou vaše…" Profesor si úplně rozevřel od sebe Jitčiny velké a malé stydké pysky na jedné straně jejích rodidel, napnul jemnou růžovou kůžičku mezi nimi a pak nad ni naklonil hořící svíčku, ze které rychle steklo několik horkých kapek vosku. Zavěšená Jitka okamžitě hrozně zakřičela… "A teď ještě na druhou stranu, ano?" "Ano!" vykřikla visící Jitka rozdrážděně.

Profesor jí rázně roztáhl od sebe malé a velké pysky na druhé straně rodidel a opět naklonil hořící svíčku nad úplně napnutou jemnou kůžičku. "Au!" zakřičela úplně roztažená Jitka a celá se bezmocně zakymácela v závěsu s rukama dolů. Profesor ji jemně pohladil rukou po roztažených stehnech a pak jí naklonil hořící svíčku mezi poševní a močový otvor. Několik kapek žhavého vosku Jitce dopadlo pod močový otvor a žhavý vosk se rychle spojil s voskem na jejím dříve zakapaném poševním vchodu a panenské bláně. „Co kdybych ti zakapal i močový otvor?“ zeptal se profesor vzrušeně Jitky. „Klidně…“ řekla odevzdaně Jitka. „Nechce se ti čurat?“ otázal se jí profesor pro jistotu. „Ne… klidně kapejte…“ vybídla ho rozdrážděně Jitka. Profesor jí úplně zakapal močový otvor, roztažená Jitka sebou bezmocně cukala a profesorovi opět ztvrdl penis. To v něm ovšem naplno probudilo jeho zcela netradiční sklony, takže znova několikrát Jitce olízl plamenem svíčky bradavky a pak jí znova naklonil hořící svíčku nad rozkrok, „teď ti ještě opálím pár chloupků…“, napnul jí volnou rukou svazek chloupků dopředu a podsunul pod ně hořící svíčku… Tělocvičnou se ozvalo hlasité suché zapraskání… Profesor ale rychle roztáhl Jitce rodidla a kápl jí žhavý vosk přímo na jemnou kůžičku corpusu poštěváčku v místě, kde se pozvolna ztrácí v hustém ochlupení, přitom si opět volnou rukou silně promačkal zduřelý penis. Jitka zase vyrazila krátký hlasitý výkřik a prudce sebou v závěsu na kruzích zacloumala, vzápětí však k velkému překvapení profesora vzrušeně vykřikla "Ještě!… tam…" Profesor jí tedy znova kápl žhavý vosk přímo na corpus a zavěšená Jitka sebou na kruzích opět silně zaškubala, pak jí několikrát kápl žhavý vosk přímo na konečník a nakonec těsně pod poštěváček mezi úplně roztažené malé stydké pysky. Nahá Jitka okamžitě nahlas zoufale zakřičela a začala sebou v závěsu na kruzích bezmocně cloumat. Profesor si opět hrábl rukou do rozkroku, a když se nahá Jitka zklidnila, najednou rozdrážděně vyhrkl „Co kdybych tě tam zakapal úplně?“ „Vždyť už asi skoro jsem…“ vydechla Jitka téměř resignovaně, „ale pokud možno mi ušetřete poštěváček…“ „No jistě, vždyť to je i v mém zájmu…“ přikývl profesor a začal jí pomalu vzrušeně zakapávat voskem celý rozkrok, ale poštěváček přísně vynechával. Nahá Jitka oddaně držela, občas vykřikla, ale jinak se nijak moc nebránila. Profesor Jitce zakapal rozkrok úplně včetně slabin s výjimkou poštěváčku, kde zůstal malý asi dvoucentimetrový otvor, pokračoval ještě chvíli dál, aby jí na přirození vytvořil co nejsilnější vrstvu vosku, pak na chvilku odstoupil a čekal, až vosk dostatečně zaschne. Potom k ní zase přistoupil, silnou vrstvu vosku jí z rodidel opatrně odloupl a tím získal jejich krásný věrný obtisk. „Podívej se, jak jsi tam nádherná…“ nastavil voskový obtisk visící Jitce před oči. „Já na tom nic zvláštního nevidím, ale docela věřím, že vám se to líbí…“ prohlásila Jitka. „To je asi proto, že to vidíš obráceně…“ usmál se profesor, „já si ji dám do krabičky, uložím tady do šuplíku a budu se na ni každou chvíli dívat…“ „To jsem ráda, že se vám tam tak líbím…“ vydechla spokojeně visící nahá Jitka. Profesor uhasil svíčku a vzal si malou kovovou jehlici. „Teď tě zkusím trochu potrápit i v tvé druhé dírce, když to v té hlavní nejde…“ a dal Jitce jehlici k očím. „V které?“ vytřeštila na ni Jitka oči, „v té čurací?“ „Ano…“ přisvědčil profesor, „doufám, že ta je taky moje…“ „Jistě, pane profesore, celá jsem vaše…“ vyhrkla Jitka, „Můžete mě tam klidně i potrápit, pokud víte jak…“ „To právě moc nevím,“ pravil profesor a podíval se Jitce do stydké rýhy na močový otvor, „ale pokusím se…“ „Doufám, že mě to bude pořádně bolet…“ hlesla Jitka. Profesor viděl, že Jitčin močový otvor byl už od začátku mírně pootevřený, ale teď se jí téměř nadrženě chvěl, jakoby ho vyzýval, aby si ho konečně všiml a chvíli se mu pořádně věnoval. Profesor Jitce na močový otvor opatrně nasadil hrot kovové jehlice a začal jí ho pomalu zasunovat dovnitř. Když jí pronikl do močové roury do hloubky asi tří centimetrů, začala Jitka sténat a zatínala stále větší bolestí zuby, ale profesor jí neúprosně pronikal jehlicí stále hlouběji do těla a rozevřená Jitka začala zanedlouho hlasitě křičet. „Nechce se to z toho čurat?“ zeptal se jí profesor a dál jí pronikal jehlicí močovou rourou směrem k měchýři. „No, docela mě to nutí…“ vyrazila Jitka, „možná, že se z toho dokonce počurám… au…“ Když byla jehlice zasunutá do Jitčiny močové trubice asi pět centimetrů, profesor ji zkusil pustit, Jitka bolestí opět vykřikla a ustříkla vzhůru pár kapiček moči, ale jehlice držela a trčela Jitce ve stydké rýze z močového otvoru vyzývavě vzhůru. Profesor začal Jitce jehlicí v močové trubici občas nepravidelně pohybovat ven a zase dovnitř, jehlice ale v její močové rouře pevně držela, takže vlastně hýbal celou její močovou trubicí a celým močovým ústrojím, a visící Jitka začala bolestí hlasitě řvát. Profesor toho tedy za chvíli nechal, zapálil zase svíčku a začal jejím plamenem zahřívat vyčnívající konec jehlice, ale příliš mu to nešlo, protože jehlice trčela Jitce ve stojce rovně vzhůru, takže toho brzy nechal, uhasil svíčku a opatrně vytáhl jehlici z Jitčiny močové trubice. „Mně to tam ale pořád nějak pálí…“ zakňourala zavěšená Jitka. „Tak to jsem zvědav, jak budeš čurat…“ řekl zaraženě profesor, když odložil jehlici, „chce se ti už?“ „No tak, jak jste tu jehlici ze mne vytáhl, zase se mi přestalo chtít…“ vydechla Jitka. „Aby tě to pak nějak nebolelo… nebo nepálilo…“ pravil profesor starostlivě. „To už je úděl opravdových otrokyň, takhle trpět…“ řekla Jitka, „a já chci být opravdová otrokyně…“

Profesor ale řekl „Ty moje krásná otrokyňko, vždyť ty už asi zase nejsi vůbec vzrušená…“ „No, to teda opravdu moc nejsem…“ vydechla nadrženě Jitka. Profesor jí sáhl na poštěváček a začal jí ho rychle mnout. Roztažená Jitka začala ve visu hlavou dolů za chvilku reagovat, nahým tělem jí projížděly stále častěji zřetelné mimovolní stahy a pořád víc se ve visu na kruzích vzrušeně škubala. Potom opět upadla do hluché fáze, takže se zklidnila, profesor zrychlil dráždění jejího nádherně vyceněného klitorisu a Jitka se na něho za chvíli zase usmála. Profesor potom začal její dráždění občas na okamžik přerušovat, pokaždé jí prudce povytáhl poštěváček vzhůru, někdy ji do něho i štípl a pak ji začal na něm znova rychle dráždit. Jakmile se Jitka mohutně rozdráždila, vzal si profesor do levé ruky úzký kožený řemínek, potom opět nakrátko přerušil její dráždění, přehodil si bleskově řemínek do pravé ruky a začal ji prudce šlehat přes vnitřní strany stehen. "Au!" vykřikla bezmocná Jitka po jednom mohutném šlehu řemínkem do stehna, "ještě!" Profesor ji opět prudce šlehnul do druhého stehna… "Au, au!" zakřičela Jitka a zacloumala sebou na kruzích, "ještě!" Profesor ji znovu rázně šlehl přes vnitřní stranu jejího stehna. "Ještě jednou, prosím! A můžete blíž!" Profesor se napřáhl a rázně Jitku šlehl těsně vedle pravé slabiny… "Ááááu…" zařvala nahá Jitka, "teď to bylo krásné… podívejte se mi tam… a prohlédněte si mě, jak už jsem tam šíleně mokrá…" Profesor přerušil na moment její dráždění, pořádně si ji tam prohlédl, uznale pokýval hlavou a pak jí začal znova rychle třít nasliněným prstem poštěváček. Během dalších občasných přerušení dráždění poštěváčku bičoval profesor Jitku řemínkem přes břicho, vztyčené bradavky a vnitřní strany stehen, pak si opět přehodil řemínek do levé ruky a pravou plynule dráždil visící Jitku dál. "Ještě chvilku… líbím se vám tam?… a pak mě prosím, zase bijte… ještě pár krásných šlehů… a já snad budu už zase před vámi hotová… pro vás…" sténala hlavou dolů zavěšená Jitka a v rodidlech jí to začalo doslova bublat. "Prosím, a teď jednou přímo do ní… zkuste to!" Profesor ji šlehl mezi rozevřené stydké pysky a Jitka visící bezmocně na kruzích nadskočila, „Ještě!“ Profesor ji vší silou šlehl mezi stydké pysky podruhé a pak ji začal zase rychle třít poštěváček. „Já bych snad byla hotová, i kdybyste mne jenom šlehal…“ vydechla pak Jitka, „přímo do ní…“ „Radši se soustřeď, ať se přede mnou zase pěkně uděláš…“ řekl profesor a Jitka za chvíli začala blížit do extase. Její rozdráždění kupodivu i v závěsu hlavou dolů na kruzích s rukama pevně upoutanýma k zemi rychle stoupalo, za chvilku sebou prudce škubla, vykřikla „Už!“, celá se napnula a začala se třást v nádherné extasi. Profesor zrychlil její dráždění na nejvyšší míru, za několik okamžiků sebou pevně upoutaná Jitka v posici hlavou dolů mohutně škubla a začala se v poutech divoce cukat v obrovských orgastických stazích. Profesor po několika mimovolných stazích jejího těla odtáhl prsty z jejího poštěváčku a vzrušeně pozoroval, jak před ním nahá Jitka dále na kruzích mohutně pulsuje celým tělem, ze stydké rýhy jí přitom stříkala bezbarvá šťáva. Profesor se jí sklonil k rozkroku a začal jí milostnou rosu lízat jazykem, a nahá Jitka, svíjející se před ním na řetězech v nádherném orgasmu, mu ji stříkala rovnou do úst… „Ty mi tak chutnáš… tobě to doslova voní…“ vydechl nadšeně profesor, když začaly prudké stahy v Jitčině těle opadávat. „to je dobře…“ vydechla docukávající Jitka, „vy mi taky strašně chutnáte…“ Když sebou nahá Jitka pomalu docukala, uvolnil jí profesor nejdřív ruce a spustil ji na kruzích níž, aby se mohla opřít rukama o zem, potom uvolnil vzpěru mezi popruhy a nakonec Jitčiny nohy. Nahá Jitka se opřela rukama o zem a seskočila dolů před profesora, „jaká jsem?“ „Nejlepší otrokyně na světě…“ prohlásil opět nadšeně profesor a začal jí odepínat pouta z rukou a nohou. „Slušely mi ty pouta aspoň?“ „Nádherně ti pasují k tvému krásnému nahému tělu…“ řekl profesor uznale, „vypadáš s nima strašně smyslně… jako správná otrokyně…, erotika z tebe přímo sálá…“ Potom profesor vstal a začal uklízet tělocvičnu. „Ještě tě něco asi dost nepříjemného čeká nahoře, u mne v kabinetu…“ pravil přitom jakoby mimochodem. Nahá Jitka ztuhla a po orgasmu opadlé bradavky se jí opět vztyčily. „No… něco jsi mi slíbila…“ řekl profesor a významně se na Jitku podíval, „myslím, že si tvůj zadeček užije…“ „No… to ano…“ vzpomněla si Jitka. Profesor sbalil věci do kabely, rozhlédl se po tělocvičně, jestli něco nezapomněl, sebral Jitčiny svršky a vybídl ji „Pojď!“ a odemkl dveře. „To mám jít zase takhle… nahá?“ vyděsila se Jitka. „Samozřejmě… vždyť už je skoro půlnoc, to tady už opravdu nikdo není…“ usmál se profesor, otevřel dveře na chodbu a dal Jitce přednost. Nahá Jitka vyšla se vztyčenými bradavkami na chodbu, profesor zhasl, rozsvítil na chodbě, zamkl tělocvičnu a šel pomalu se svou nahou žákyní po schodech nahoru do kabinetu. Bylo krátce po půl dvanácté. ***

„Nemáš žízeň?“ zeptal se profesor, když odemkl kabinet, rozsvítil a odložil Jitčiny svršky na stoličku u dveří. „Docela jo…“ přikývla Jitka a profesor jí nalil minerálku. „Nepálí tě to tam ještě po tom žhavém vosku ze svíčky… a po těch dvou prudkých ranách řemínkem mezi stydké pysky?“ otázal se profesor, když mu nahá Jitka vrátila skleničku. „Trošku ano…“ připustila Jitka, „ale povinností otrokyně je to vydržet a nedat Pánovi nic znát…“ „Tak si zase hezky lehni na stůl a roztáhni se mi tam!“ vyzval ji přísně profesor. Jitka poslušně ulehla na stůl, roztáhla nohy a vycenila přirození „Dej si ruce do týla!“ poručil jí profesor. Jitka složila ruce za hlavu a vzrušeně hlesla „jsem pořád vaše, pane profesore…“ Profesor přistoupil ke stolu, několikrát Jitce jemně přejel po břiše, pak se jí podíval do očí, sjel jí rukou přes podbřišek do přirození, nahmátl jí poštěváček a začal ji na něm rychle dráždit. Netrvalo dlouho a Jitka se zase začala hezky chvět stoupajícím vzrušením. „Co mne tady čeká tak nepříjemného?“ vyhrkla náhle vzrušená Jitka a pohlédla tázavě na profesora. „No já jen, žes mi kdysi cosi slíbila…“ odtušil suše profesor. „Nevím… co máte právě… na mysli…“ „Že mně pustíš do zadečku…“ prohlásil profesor. „Ach…“ škubla sebou bezmocně Jitka. Profesor jí dále usilovně dráždil poštěváček a Jitka zanedlouho překonala hluchou fázi. „Ano, jsem vaše… otrokyně…“ vydechla už silně rozdrážděná Jitka, „dovolím vám to… třeba teď hned… dělejte si se mnou… co chcete…“ „Tak já se ještě přesvědčím, jestli jsi mi skutečně úplně oddaná…“ pravil profesor a sáhl po malých kleštičkách. „Jsem… uvidíte… mučte mě!“ vyrazila Jitka, když uviděla kleštičky v profesorově ruce. „Tak se mi hezky roztáhni, až ti to zase za chvilku přeruším…“ vybídl ji profesor a zrychlil její dráždění. Nahá Jitka se začala zase rozdrážděně škubat vzrušením a zanedlouho silnou rozkoší otevřela ústa. Profesor náhle utnul její dráždění, Jitka oddaně rozhodila nohy, profesor jí bleskově nasadil kleštičky na hrázku a prudce je stiskl. „Ááááu…“ zakřičela Jitka a začala se před profesorem na stole svíjet bolestí, ale opět přitom zřetelně zvlhla. Profesor pak v nepravidelných intervalech uvolňoval a zase svíral kleštičky a Jitka během krátké doby uvolnění mezi výkřiky vydechla „Jsem vaše….“ jindy zase „Mučte mě!“ nebo „Jsem vaše oddaná otrokyně… vidíte?“ Asi po minutě profesor kleštičky odložil a začal Jitku opět dráždit na poštěváčku. Nahá Jitka uvolněně vydechla a začala se opět poddávat svému tentokrát už rychle vzrůstající rozkoši, v rodidlech už ale byla úplně mokrá. Během dráždění najednou vydechla „Vidíte, že vám patřím… úplně?“ „Jistě…“ pravil profesor, „ale musím to pořád jasně vidět…“ a vzal si do ruky velký ostrý nůž. „Tak mě zkoušejte…“ vyrazila Jitka a za chvilku se začala zase rozdrážděně škubat v mohutné rozkoši. Profesor přitlačil prsty a znova zrychlil tření jejího poštěváčku. Když se roztažená Jitka začala zřetelně blížit do předorgastické extase, opět její dráždění najednou přerušil, Jitka poslušně trhla nohama od sebe, profesor jí volnou rukou úplně roztáhl stydké pysky, rázně jí přitiskl ostří nože do středu stydké rýhy a rychle jí v ní udělal ostřím nože kolébku, od hrázky až k nahoru k poštěváčku a zase zpět. Nahá Jitka občas hlasitě zakřičela, zejména když jí ostří nože zasáhlo silně naběhlý poštěváček, jinak se však stále nehybně dívala profesorovi přímo do očí. „Bylo to hezké?“ zeptal se jí pak profesor, když odložil nůž. „Ano…“ hlesla Jitka a profesor uviděl, že mezi nohama znova silně zvlhla. „Kdy mě budete… souložit… tam?“ zeptala se Jitka a podle hlasu bylo jasně slyšet, že z toho má pořád strach. „Už za chvilku…“ odvětil stroze profesor a sáhl jí zase na poštěváček. „Já se toho bojím…“ špitla Jitka, ale opět zvlhla. „To vidím…“ řekl profesor, „ale jinak by to snad ani nemělo cenu…“ Jitce to během dalšího dráždění v přirození doslova čvachtalo a její vzrušení rychle stoupalo. Profesor si připravil do ruky šroubovák a za chvilku výrazně zrychlil Jitčino dráždění. Jitka začala dávat svou rozkoš viditelně najevo celým nahým tělem a profesor ji pozorně sledoval, jak se před ním na stole znova pomalu blíží do extase. Najednou sebou oddaně rozevřená Jitka bezděčně cukla a upřela na něho oči. Profesor vzápětí utnul její dráždění, prudce rozdrážděná Jitka mu nastavila přirození, profesor jí roztáhl přirození těsně pod poštěváčkem, vtiskl jí šroubovák do oné krásné hladké růžové plošky mezi malými stydkými pysky a jeho ostří jí tam prudce zatlačil. Nahá Jitka zoufale zakřičela, ale profesor nepovolil, naopak jí začal pod poštěváčkem ostřím šroubováku mohutně pootáčet, a poslušně roztažená Jitka přitom řvala jako šílená… „Jsi moje otrokyně?“ vykřikl na ni profesor, aby přehlušil její příšerný řev. „Anóóó…“ zakřičela Jitka a nadzdvihla rozkrok, aby jí tam mohl mučit ještě silněji. Profesor pootočil šroubovákem a napnul jí kůžičku ještě víc, až ji tam málem natrhl, potom však už šroubovák raději odtáhl. Jitčiny obrovské reakce ovšem způsobily, že mu začalo zase škubat v penisu. „Sáhni mi tam… ať mi pořádně ztvrdne,“ poručil profesor zmučené Jitce, která bezmocně oddychovala, „a pak si hezky klekni na stole do předklonu o ruce…“ Jitka mu ale na penis téměř nedosáhla, přesto se jí podařilo mu ho v kalhotech úplně napnutou rukou nahmátnout a během krátké doby mu ho docela hezky postavit. Pak se otočila na stole do předklonu s oporou o ruce, odevzdaně se rozkročila, zvedla hlavu a vypnula zadnici, zatímco se profesor vedle stolu svlékal donaha.

Nahý profesor jí rychle promazal otvor konečníku lubrikačním krémem a přitom si volnou rukou dráždil penis, který mu úplně ztuhnul a krásně se mu postavil. Profesor si ale nejdřív vzal vařečku a se slovy „Teď si tě tam ještě musím trochu připravit…“ ji pomalu zasunul Jitce do vyceněného konečníku a několikrát jí tam s ní důrazně zahýbal. Předkloněná nahá Jitka hlasitě zasténala, ale profesor vařečku z jejího konečníku za chvíli vytáhl, stoupl si nahý ke stolu na stoličku, aby svým vztyčeným penisem mohl pohodlně proniknout Jitce do konečníku. „Tak se mi pořádně nastav!“ přikázal potom vyděšené Jitce, která strachem pomalu ani nedýchala. Jitka se mu poslušně nastavila, profesor nasadil vztyčený penis na její růžový otvor a pokoušel se jí proniknout do konečníku; Jitčin svěrač však kladl neuvěřitelný odpor. „Budeš mi muset přirazit, otrokyňko…“ prohlásil vzrušeně profesor, „já ti to odpočítám…“ a začal hlasitě počítat. Jitka téměř ochrnutá strachem odevzdaně přirazila, profesor jí projel penisem hluboko do konečníku a začal ji tam okamžitě náruživě souložit. Nahá Jitka občas hlasitě sténala, ale přesto se mu snažila oddaně chodit naproti. „Nebolí tě to moc?“ zeptal se jí profesor za chvíli. „Ani ne…“ zalhala mu Jitka, „vždyť jste mi to tam minule tou tlustou svíčkou už trochu roztáhl…“ „Doufám, že se ti tam někdy brzo taky vystříkám…“ vydechl vzrušeně profesor uprostřed silných přírazů. „Já myslím, že byste mohl už teď…“ hlesla Jitka přesto, že ji to pořád hrozně bolelo, a začala mu zadnicí oddaně přirážet. Profesor do ní vrážel penis stále vášnivěji, a Jitku to začalo postupně rovněž trochu vzrušovat, takže mu chodila také pořád rychleji naproti; najednou se nahý profesor vzepnul, hlasitě zasténal krajní rozkoší a za pár okamžiků jí začal stříkat semeno hluboko do střev… „Ach… já jsem tak šťastná, že je vám tak dobře… úplně cítím, jak to do mne stříkáte…“ sténala nahá Jitka během profesorova orgasmu. Když profesor dostříkal a vytáhl z Jitky pomalu uvadající penis, vzal si malé ploché kleštičky, zezadu si klečící Jitku roztáhl, několikrát jí do nich střídavě stiskl oba stydké pysky, a zatímco překloněná Jitka stále poslušně držela, šlehnul ji několikrát přes vypnutou zadnici důtkami. Potom odstoupil, navlékl si slipy a začal předkloněnou Jitku na stole zezadu dráždit na poštěváčku. „Musím tě za tvoje přemáhání a poslušnou spolupráci přece odměnit… byla jsi světová… doufám, že teď pořádně vystříkneš…“ „No… mne to sice strašně bolelo, ale taky hrozně vzrušovalo… cítila jsem, že vám úplně patřím…“ sténala Jitka vzrušeně, „jsem ještě teď moc rozdrážděná… myslím, že brzo budu…“ „To vidím…“ odtušil profesor, protože byla mezi nohama úplně mokrá, pak ji vybídl „Dej hlavu vzhůru a dívej se před sebe… to ti moc sluší…“ a přitlačil. „Málem bych se taky udělala… když jsem vás tam měla…“ vyhrkla Jitka upřímně a zvedla hlavu, smyslně se prohnula v zádech a vypnula prdelku. „Tak si mysli, že mně tam ještě máš…“ „Vždyť já vás tam ještě trošku mám…“ vydechla Jitka, „a cítím vás tam pořád…“ Profesor jí stále usilovně třel zespodu poštěváček, Jitčino rozdráždění rychle stoupalo a zanedlouho se začala zřetelně blížit do extase. „Vy mi to tak krásně děláte…“ vydechla najednou v krajní rozkoši, za několik okamžiků sebou prudce škubla a vzápětí se začala vkleče v předklonu na stole před profesorem celá zmítat v prudkých stazích obrovského orgasmu. Profesor po několika mohutných stazích jejího těla ukončil dráždění a nahá Jitka sebou pak ještě dlouho cukala v dalších orgastických stazích. Když sebou docukala, profesor ji něžně poplácal po zadečku „Líbilo se ti to?“ „Snad jste to viděl…“ hlesla Jitka oddaně, „já bych snad s vámi stříkala i nabodnutá na kůlu…“ „Tak si zase hezky lehni na stůl…“ vybídl ji profesor, „a pořádně si to prožívej…“ Jitka se otočila zpátky do základní posice na stůl a chvíli odpočívala, z konečníku jí přitom pomalu vytékalo profesorovo semeno. Profesor si zatím připravil pravítko, důtky a řetízek se skřipkami a závažím, a za chvilku Jitku nemilosrdně vyzval „Tak teď tě ještě musím dneska potrestat za tvoje přestupky, dneska i minule! Stoupni si do kouta ke dveřím!“ Nahá Jitka na něho vyděšeně pohlédla, ale poslušně vstala a postavila se čelem k profesorovi do rohu ke dveřím. „Předpaž!“ poručil jí přísně profesor, přistoupil k ní a položil jí na předpažené ruce pravítko. Pak zase odstoupil, pohlédl na ni a suše ji napomenul „A napni prsty!“, vzal si řetízek, sklonil se nahé Jitce k rozkroku, vybídl ji „rozkroč se pořádně!“ a připnul jí ho na corpus poštěváček těsně nad jeho naběhlou hlavičku. „Dneska jsi ani moc nezlobila, ale máš u mě dva vroubky z minulé lekce, takže za každý přestupek budeš takhle stát přesně tři minuty…“ pravil pak profesor důrazně a pohlédl na hodinky, „aby sis pro příště rozmyslela, jak se má chovat otrokyně ke svému Pánovi!“ a párkrát ji šlehl důtkama přes břicho. Potom profesor odstoupil a upřeně nahou Jitku pozoroval, jak před ním stojí nehybně vypnutá s pravítkem na předpažených rukou a se závažími na řetězech připevněných na stydkých pyscích přirození. „Počkej, ještě ti připnu na bradavky kolíčky…“ prohlásil za chvilku profesor, přistoupil, upnul Jitce na bradavky prsů kolíčky a znova ji krátce sešlehal důtkama přes břicho a podbřišek. Nahá Jitka poslušně držela. Když se profesor zase posadil ke stolu, všiml si, jak závaží na řetízcích Jitce povytahuje stydké pysky, které měla úplně odchlípené a zřetelně naběhlé, a vydechl „tady to vypadá jako v nějakém sadomasochistickém salonu…“ „Asi si to zasloužím…“ řekla pokorně nahá Jitka s pohledem do jeho očí.

„Mohla bys mi zopakovat, za co jsi teď tady tak přísně trestaná?“ zeptal se jí profesor stroze. „Za shození toho hrníčku a za nedovolený dotek… tam… když jste mi z něho odepnul ten kolíček…“ „Tak teď mysli na ten hrneček,“ vybídl ji profesor, „na ten dotek budeš myslet další tři minuty… co dělají ruce?“ „Už docela bolí… hlavně díky tomu pravítku…“ vydechla bezmocně Jitka, „a tam dole mě to taky dost tahá…“ „Tak jen hezky stůj… docela ti to sluší…“ Za chvilku profesor vstal a opět nahou Jitku krátce sešlehal důtkama přes břicho a podbřišek, potom ji uhodil přes řetízek mezi rozkročenýma nohama, čímž jí bolestivě zahýbal naběhlými stydkými pysky. Zakrátko se podíval na hodinky, se slovy „tak teď mysli na ten dotek na bolavý poštěváček…“, vstal a opět Jitku krátce sešlehal důtkami. „Mně už ty ruce opravdu strašně bolí…“ vydechla nahá Jitka, když si profesor zase sedl. „To je dobře… aspoň si to budeš dlouho pamatovat…“ prohlásil přísně profesor, „já to znám, nás takhle trápil v šedesátých letech třídní profesor, když jsme zlobili…“ V následujících třech minutách profesor nahou Jitku ještě několikrát rychle sešlehal, ovšem při pohledu na svou krásnou mladou otrokyni, kroutící se před ním s pravítkem na předpažených rukou s kolíčky na prsech a závažími na smyslně odchlípených stydkých pyscích nesmírnou bolestí, mu začalo stále častěji znova cukat v penisu; a když uplynulo oněch šest minut Jitčina trestu, už mu ve slipech viditelně stál. Netrpělivě proto pohlížel na hodinky a okamžitě po vypršení oněch šesti minut Jitku vybídl „klekni si přede mne!“, odhodil slipy a s úplně vztyčeným penisem vstal. Jitka před ním oddaně poklekla, čímž se jí trošku ulevilo, protože závaží dolehlo na zem, profesor jí sejmul z rukou pravítko a rozdrážděně jí poručil „Hoň mi ho!“ Nahá Jitka mu okamžitě začala přes silnou bolest na bradavkách a stydkých pyscích poslušně honit rukou penis, který měla přímo před očima, kolíčky na prsech se jí přitom bezděčně házely, ale Jitka nedbala a usilovně mu rychle stahovala předkožku ze žaludu až ke kořeni. Profesor slastně oddychoval, rozdrážděně se napínal a bezděky vrážel ztopořený penis Jitce mezi rty. Jitka mu občas mu letmo políbila žalud, jinak mu ho ale pořád ze všech sil honila rukou, profesor ji přitom hladil po vlasech a občas vydechl „ty jsi opravdu skvělá otrokyně…“ Profesor se zanedlouho začal třást v krajní rozkoši a rozdrážděně vykřikl „Já ti to chci zase nastříkat do pusy!“ Nahá Jitka přikývla a zrychlila jeho dráždění; profesor se za chviličku napnul, Jitka široce otevřela pusu, nastavila si před ni jeho penis a profesor jí vzápětí začal prudce stříkat do úst obrovské dávky teplého semene; nakonec jí vrazil zduřelý penis hluboko do pusy a Jitka jeho semeno poslušně polykala. Když profesor dostříkal a vytáhl jí penis z úst a sedl si vyčerpaně do křesla ke stolu. Jitka zůstala poslušně klečet, ale profesor ji vzápětí vybídl „Vstaň!“, odepnul jí řetízky se závažím ze stydkých pysků a ukázal na stoličku u stolu. Nahá Jitka už jen s kolíčky na bradavkách prsů si poslušně sedla, profesor si opět navlékl slipy a šel udělat kávu; ale než se začala vařit voda, vrátil se k Jitce a odepnul jí i kolíčky, potom postavil na stůl dva šálky a cukřenku, nasypal do šálků kávu, zalil ji vodou a opět se posadil ke stolu proti nahé Jitce. „Mně se i to trestání docela líbilo…“ usmála se na něho bezelstně Jitka. „Ty jsi opravdu strašná…“ odtušil profesor a začal si míchat kávu. „A to vaše semeno mi taky pořád strašně chutná…“ řekla upřímně Jitka,„budete mne tak trestat často?“ „To záleží na tom, jak mě budeš zlobit…“ pohlédl na ni s úsměvem profesor. „Vy si vždycky něco na mně najdete…“ „Myslíš, že si opravdu rozumíme?“ zeptal se profesor pořád s určitými pochybami. „Nevím jak vy, ale já jsem s vámi spokojená stoprocentně… a šťastná…“ vydechla Jitka otevřeně. „Já si lepší otrokyni neumím vůbec představit…“ prohlásil profesor. „Já mám za pár týdnů narozeniny…“ hlesla náhle Jitka, „nemohli bychom to spolu nějak oslavit?“ „Kdy?“ zeptal se profesor. „Osmého února… já jsem Vodnář… jako z učebnice…“ „Já jsem si to hned myslel…“ řekl profesor a pak se zamyslel „osmého února… to jsem zrovna na symposiu v jednom blízkém městě, nechtěla bys tam za mnou večer přijet?“ „Na noc? Co řeknu doma?“ „Něco si určitě vymyslíš, jak tě znám…“ usmál se profesor, „máš na to ještě skoro tři týdny…“ „Počkejte…“ vzpomněla si náhle Jitka, „já jsem tam měla kdysi kamarádku, ale neviděla jsem ji aspoň dva roky… naši se s ní dobře znali…“ „Tak se vymluv na ni, že u ní zůstaneš přes noc, pojedeš domů až ráno a půjdeš rovnou do školy… stejně to tak potom bude…“ „No to by šlo, nebudu vám tam vadit?“ „Naopak, budu rád… uděláš mi velkou radost…“ řekl nadšeně profesor, ale pak se zarazil „ale osmého je až v pátek, to už je po konferenci, takže přijeď radši už ve čtvrtek, v pátek večer už musím být doma…“ „Tak jsme domluveni…“ usmála se šťastně nahá Jitka, „ přijedu ve čtvrtek k večeru autobusem, na plese mi řeknete, kde mně budete čekat… „Pojď si mi sednout na klín…“ požádal ji pak téměř prosebně profesor. Nahá Jitka mu doslova skočila na klín, vrhla se mu kolem krku a začala ho vášnivě líbat. Profesor její polibky samozřejmě opětoval, a zatímco nahá Jitka ho uprostřed polibků hladila po vlasech, začal ji různě ohmatávat po těle, nejdříve na prsech a na bradavkách, ale postupně jí sjížděl po těle stále níž a níž; bouřlivé polibky nebraly konce. Když profesor zajel Jitce rukou až na podbřišek do ochlupení, vyzval ji, aby si mu sedla na nohu a začal ji roztaženou na svém stehně za neustálého líbání znova dráždit na poštěváčku.

Jitčino vzrušení začalo díky nepřetržitým náruživým polibkům rychle vzrůstat, s překonáním hluché fáze neměla nejmenší problémy a její rozdráždění stále viditelně rostlo. Profesor jí stále rychle dráždil poštěváček a oba se přitom náruživě líbali, takže nebylo divu, že nahá Jitka sebou zanedlouho prudce škubla, doslova se mu přisála na ústa a vzápětí se mu začala na klíně s ústy přisátými stále na jeho divoce škubat v mohutných stazích obrovského orgasmu. Profesor po několika prudkých stazích jejího těla odtáhl ruku a stále sebou mohutně škubající Jitka během svých dalších orgastických stahů náhle vydechla „já vás mám tak strašně ráda…“ „Já tebe taky…“ dal jí profesor novou velkou pusu a nahá Jitka mu na klíně blaženě docukávala. Když sebou docukala, pohlédla s hrůzou na hodiny „Já už budu muset jít…“ „Tak se ještě aspoň vyčurej, ať se ti nechce cestou…“ vybídl ji profesor a sáhl po připravené sklenici. „Dobře…“ kývla už bez nejmenších protestů Jitka a roztáhla nohy. Profesor jí nastavil sklenici k rozkroku, Jitka na něho oddaně pohlédla „vždyť já už se před vámi vůbec nestydím…“ a začala před ním bez rozpaků čurat. Když se úplně vymočila, vstala a zeptala se „můžu se začít oblékat?“ Profesor odložil sklenici s její močí a odtušil „i když mi to není příjemné, nedá se asi nic dělat…napij se ale ještě, když jsi toho tolik vyčurala…“ a nalil jí minerálku. Nahá Jitka se rychle napila, a když mu vrátila skleničku, začala se pomalu oblékat. Profesor se začal oblékat také, a když se Jitka oblékla a začala se česat, pravil „počkej, já půjdu raději s tebou, ať se ti něco nestane…“ a zatímco se Jitka dokončovala svou úpravu, namalovala se a hezky se nalíčila, dooblékl se a začal uklízet kabinet. Jitka už čekala připravená k odchodu u dveří, když profesor kabinet pořádně uklidil (mimo jiné i sklenky s její močí), odemkl kabinet, zhasl a pak spolu oba odešli. Profesor doprovodil Jitku přes půl města až na roh ulice, kde bydlela, na rozloučenou ji hezky políbil, počkal, až zajde v pořádku do branky vily rodičů a pak pomalu kráčel nočním městem domů…

MATURITNÍ PLES Po předtančení začala po krátké přestávce volná zábava. Jitka seděla spolu s rodiči a několika dalšími známými u stolu a docela dobře se bavila, jen občas spiklenecky mrkla na profesora, když šel právě okolo. Když kolem půl jedenácté začala zase hrát hudba, profesor přistoupil ke stolu „můžu Vás vyzvat k tanci, slečno?“ Jitka samozřejmě přikývla a radostí doslova vyskočila. „Tak co, máte něco?“ zeptala se profesora nadrženě, zatímco spolu ladně klouzali po parketu. „Mám… ale je to opravdu malý kamrlík…“ přikývl profesor, „ani nevím, jestli tam je vůbec gauč…ale mám už dokonce klíče…“ „No… to by bylo špatné…“ pohlédla se na něho Jitka zklamaně. „Když tak si to uděláme na stojáka…“ pravil profesor. „Aspoň tak…“ kývla Jitka hlavou, „já jsem už hrozně nadržená a moc se těším… už to nemůžu vydržet…“ „Ty jsi moje malá holčička…“ usmál se profesor. „Ale aspoň mě tam pořádně štípnete… ano?“ pohlédla na profesora Jitka vzrušeně. „To víš, že ano… a snad nejen to…“ uspokojil ji profesor a tiše se jí zeptal „tak kdy a kde? „To záleží jen na vás…“ vyhrkla Jitka, „já jsem ochotná kdykoliv…“ „Tak přesně ve čtvrt na jednu u toho sloupu ve foyeru, ano?“ „Já tam budu nadržená asi ještě dřív…“ vydechla Jitka nedočkavě. *** Krátce před čtvrt na jednu se Jitka zvedla s omluvou, že si musí na chvilku odskočit a odešla do foyeru. Profesor už na ni čekal, a tak spolu odešli po úzkých schodech do podkroví místního kulturního domu, kde byl onen malý kumbál. Když profesor odemkl a rozsvítili, zjistili, že tam je jen zaprášené staré křeslo, jakýsi ušák s vysokými postranními opěradly. „Tak to je tedy hezké…“ vydechla Jitka ironicky. „Prosím tě, nemel a buďme rádi aspoň za to…“ napomenul ji profesor, „svlíkni si kalhotky, vyhrň si šaty až pod bradu, já zatím upravím to křeslo a pak si do něj sedneš… ano?“ „Nic jiného nám asi nezbývá…“ povzdechla si odevzdaně Jitka, vyhrnula si plesové šaty a začala si stahovat kalhotky. Profesor zatím našel dvě poměrně čisté deky a rozprostřel je přes křeslo. „Račte madam…“ pokynul pak Jitce rukou. Jitka si vyhrnula plesové šaty až pod bradu a usedla s punčochami a podvazkovým pasem na deky do křesla. „Přehoď si ty nohy přes opěradla a vyceň ji na mně!“ přikázal jí profesor. „Já jsem už úplně mokrá… strašně jsem se na vás těšila…“ vydechla Jitka, když se podle pokynů profesora roztáhla v křesle s nohama přes opěradla. „No, kytku ve vlasech máš taky pěknou, jinak jsi jak profesionální striptérka…“ usmál se na nadrženou Jitku profesor, sáhl jí na poštěváček, dal jí dlouhou pusu a pak pohnul prstem. Jitčino vzrušení začalo rychle stoupat, za chvíli opět poměrně rychle překonala hluchou fázi a začala se celá chvět vzrůstající rozkoší.

„Teď si to dělej přede mnou zase sama…“ pravil najednou profesor, utnul Jitčino dráždění a vytáhl z kapsičky pinsetu. Roztažená Jitka zvlhla a začala si roztažená před profesorem v křesle náruživě třít poštěváček. „Vy jste skvělý…“ vydechla vzrušeně s pohledem na pinzetu v profesorově ruce. „Tak dělej, dělej… ať se pořádně vydráždíš…“ vyzval ji profesor, „ať ji můžu na tobě brzo použít…“ Jitka zrychlila a přitom cenila na profesora přirození, ohraničené podvazkovým pasem, zanedlouho sebou začala vzrušením škubat. Profesor jí však rázně zarazil hlasitým povelem „Stop!“ a když Jitka hodila ruce za hlavu a vypnula rozkrok, nasadil jí na hrázku pinsetu a prudce ji stiskl. Jitka bolestí zakřičela a zřetelně zvlhla, profesor pak střídavě stisk hrázky pinsetou zeslaboval a zase zesiloval, a Jitka měnila intensitu svého sténání podle síly stisku. Profesor pak pinsetu odtáhl a nechal Jitku zase chvíli onanovat, jakmile se však znova prudce rozdráždila, opakoval to znova a navíc začal její hrázkou sevřenou do čelistí pinsety pootáčet. Jitka křičena jak na lesy, až ji musel profesor napomínat, že je tady může, na rozdíl od jeho kabinetu nebo domova, někdo zaslechnout. Přesto dál po náležitém Jitčině rozdráždění pomocí onanie celý postup ještě několikrát opakoval a intenzitu jejího mučení stupňoval. Nakonec pinsetu odložil a už jen sledoval, jak Jitčino rozdráždění pomalu stoupá do vrcholné fáze a blíží se neodvratně k orgasmu. V křesle poslušně roztažená Jitka ještě stačila vykřiknout „děkuji za mučení, pane!“ a vzápětí sebou prudce trhla, vzepnula se, otevřela široce ústa, vytřeštila v extasi na profesora oči a za pár okamžiků se před ním v křesle začala s nohama přehozenýma přes postranní opěradla svíjet v prudkých stazích obrovského orgasmu. Profesor jen doufal, že někdo cizí neposlouchá za dveřmi… Po několika stazích ukončila onanii a s očima bezbranně upřenýma na profesora sebou dále mohutně škubala v pozvolna odeznívajících orgastických stazích. Když orgasmus v jejím krásném těle odezněl, Jitka za orgasmus profesorovi poděkovala, pak vstala a obětavě mu uvolnila místo. Profesor se rychle svlékl od pasu dolů, usedl do křesla, Jitka si před něj klekla a pak mu - bohužel bez možnosti se mu ukázat, protože plesové šaty jí spadly dolů - sáhla na penis. Profesor byl už silně nadržený, takže vztyčit mu penis nedalo Jitce moc práce, takže mu ho pak jen hezky políbila, profesor vsedě v křesle roztáhl nohy a Jitka mu začala penis usilovně honit, jak nejlépe uměla a stahovala mu vždy předkožku až dolů ke kořeni a pak mu ji zase úplně přetáhla přes žalud. Zakrátko se profesor začal zřetelně škubat rozkoší, Jitka však ještě přidala a honila mu penis ze všech sil, až ji musel rozdrážděný profesor napomenout, aby tolik nespěchala. „Počkej, já si zkusím taky přehodit nohy přes opěradla…“ vyhrkl najednou prudce rozdrážděný profesor. Jitka mu na okamžik penis pustila a profesor s námahou přehodil nohy přes opěradla; tím se úplně roztáhl, což jeho vzrušení poněkud srazilo. Jitka mu však opět vzala penis rychle do prstů a začala mu ho mohutnými rázy usilovně honit, takže jeho rozdráždění znova stoupalo. Za chvíli se v křesle roztažený profesor napnul, Jitka si i ve světle slabé žárovky všimla, že mu zacukalo v úplně vyceněném konečníku a profesor vzápětí vykřikl „a zase do pusy!“ Jitka mu bleskově nastavila široce otevřená ústa ke špičce penisu – a za pár okamžiků jí začaly létat do poslušně rozevřené pusy obrovské porce profesorova teplého semene, které téměř nestačila polykat. Když se profesor začal uklidňovat, Jitka mu oddaně vysála z penisu poslední zbytky semene, které si pak dlouho požitkářsky vychutnávala. Po odeznění orgasmu se Jitka vkleče s jeho penisem ještě chvíli mazlila, všemožně mu ho olizovala a prohlížela si ho ze všech stran, ale přesto začal profesorovi rychle ochabovat. „Jsi skvělá…“ vydechl potom profesor, zatímco Jitka si stále vychutnávala v ústech jeho semeno. Jitka polkla a prohlásila „jsem vaše oddaná otrokyně… a ta se přece musí starat, aby byl její Pán spokojený…“ Profesor pohladil stále klečící Jitku po vlasech a ta dodala „a to vaše semeno mi chutná čím dál víc… je pro mne doslova sladké…“ Vzápětí profesor vstal a začal se oblékat. „Ale já bych ještě něco chtěla…“ vydechla Jitka, která taky vstala, „ aspoň jednou, rychle… já vím, že už musíme zase dolů…“ „Chceš to vstoje nebo si zase sedneš?“ otázal se jí přátelsky profesor. „Radši vsedě…“ hlesla Jitka a profesor jí ukázal rukou na křeslo. Jitka si znova vyhrnula plesové šaty pod bradu, sedla si do křesla, přehodila nohy přes opěradla a netrpělivě vycenila na profesora kundičku. Profesor jí sáhl na poštěváček a začal ji na něm usilovně dráždit. Téměř necudně vyceněná Jitka začala vzápětí zřetelně reagovat a zakrátko už byla zase zřetelně vzrušená. Profesor její dráždění postupně stále zrychloval a přitom jí pořád víc tlačil na poštěváček, takže Jitka sebou zanedlouho opět prudce škubla, otevřela ústa, v silné extasi úplně otevřela ústa a za několik okamžiků se před ním v křesle začala podruhé cukat v nádherných stazích mohutného orgasmu. Když stahy v jejím těle opadly, rychle vstala, hezky profesora políbila a poděkovala mu za krásné orgasmy, pak si oblékla kalhotky a začala se česat. „Ty plesové šaty si schovej…“ usmál se profesor, „co všechno dneska viděly…“ Jitka zrudla a šťastně se na profesora usmála. Profesor sáhl po klice a upozornil Jitku „pojedeš toho sedmého odpoledne autobusem, co odjíždí o půl páté, je tam deset minut po páté… budu tam na tebe čekat…“ Jitka přikývla a profesor otevřel dveře. ***

OSLAVA JITČINÝCH NAROZENIN Profesor zajistil na dnešní noc pokoj v lepším místním hotelu, takže si musel po odjezdu ostatních účastníků symposia sbalit všechny věci včetně pyžama a holení do aktovky, kolem půl páté zaplatil a odešel naproti Jitce na autobusové nádraží. Jitčin autobus přijel o něco dřív, Jitka vystoupila a šťastně se na profesora usmála „všechno je v pořádku…“ „Ty jsi nejlepší holčička na světě…“ prohlásil profesor a okamžitě se začali před už vyprázdněným autobusem vášnivě líbat. „Moc jsem se na vás těšila, pane profesore…“ vydechla potom Jitka spokojeně. „Tak pojď, já už se na tebe taky moc těším…“ pravil profesor a vzal Jitce kabelu. Hotel nebyl daleko a tak se na recepci rychle ubytovali, vzali si klíče od svého pokoje a odjeli výtahem do patra. V pokoji bylo jen dvoulůžko, velká skříň a malý stolek s rádiem, ale žádný větší stůl, na který by si mohla Jitka lehnout, což se jí moc nelíbilo, ale profesor řekl „Já tě dneska nemíním nijak trápit nebo zkoušet, máš narozeniny, takže nechám jen na tobě, co budeme v noci dělat… ale jedno ti neodpustím, musíš být celou dobu úplně nahá…“ „Mám se svléknout hned?“ pohlédla na něho poslušně Jitka. „Samozřejmě až se vrátíme z večeře,“ usmál se profesor, „teď se jen opláchni a půjdeme dolů na večeři…“ Jitka se v koupelně rychle opláchla, učesala a namalovala, potom předstoupila upravená před profesora. „Ty jsi tak krásná, to je úžasné…“ vydechl obdivně profesor a šel ke dveřím. „Jsem vaše, pane profesore…“ hlesla oddaně Jitka. Když se krátce po šesté hodině večer posadili dole v luxusní hotelové restauraci, profesor nejdřív objednal jako přípitek cinzano, pak si dlouho prohlíželi obsáhlý jídelní lístek a pořád nevěděli přesně, co si mají vybrat. Když jim číšník přinesl cinzano, upozornil je, že dnes mají vyjímečně skvělou čínskou pochoutku, takže ji profesor dvakrát objednal a k tomu poručil čínské víno. Před přípitkem se znova políbili a profesor Jitce upřímně pogratuloval k sedmnáctým narozeninám. Vzápětí jim číšník přinesl hlavní jídlo, což bylo pro Jitku naprostá novinka a velmi jí to chutnalo; během večeře pak překvapeně prohlásila, že to čínské víno je opravdu úplně jiné, než víno tady v Evropě, a taky si ho labužnicky vychutnávala. Večeři zakončili kávou a Jitka se přitom profesora nesměle otázala, zda si může opět zapálit. „No to víš, že ano… vždyť už jsi skoro dospělá…“ usmál se blahosklonně profesor. „Já si tak ale někdy nepřipadám…“ zapálila si Jitka cigaretu, „občas jsem jako úplně malá…“ „Ale v něčem se ti nemůžou rovnat ani mnohem starší zkušené ženy…“ řekl profesor významně a Jitka zrudla. V tom šla okolo květinářka a profesor koupil Jitce ohromou kytici, ve které byly mimo jiné tři nádherné rudé růže. „Já jsem vám za dnešní večer tak neskonale vděčná…“ poděkovala Jitka a dala profesorovi přes stůl velkou pusu. Při placení profesor objednal na osmou ráno dvě snídaně do pokoje a kolem osmé se zvedli. Když po návratu do pokoje profesor zamkl, Jitka se sama bez vyzvání svlékla donaha. Profesor mezitím došel do koupelny pro skleničku na čištění zubů, dal kytku do skleničky a postavil ji na stolek vedle rádia, které pustil a naladil pražské Radio 1, pak nahou Jitku krátce políbil na kozičky a na bříško, sáhl do aktovky a předal jí jako dárek krásnou zlatou brož na zlatém řetízku a velkou knížku o nových objevech ve fysice. „To si snad ani nezasloužím…“ vydechla překvapeně nahá Jitka. „Ty pořád asi nevíš, že tě mám strašně rád,“ pravil profesor, „ty si zasloužíš, abych tě nosil na rukou…“ Jitka si nadšeně prohlížela nádherný zlatý náhrdelník s broží. „Nechceš si ho vzít hned na dnešní noc na sebe?“ zeptal se profesor. Nahá Jitka si upejpavě připnula náhrdelník kolem krku. „No to ti sluší!“ zvolal profesor, „Nádherně ti pasuje k pleti… nechceš se s ním trochu projít?“ Nahá Jitka se na vysokých podpatcích několikrát prošla s novým náhrdelníkem na krku po pokoji od okna ke dveřím a zpět. Pak se zastavila, vypnula krásné nahé tělo profesorovi a usmála se „Děkuji strašně moc, ale teď už bych se vám chtěla roztáhnout na lůžku… můžu?“ „Samozřejmě…“ řekl opět profesor, a zatímco nahá Jitka ulehla a roztáhla se, svlékl se taky do slipů, rozsvítil malou lampičku na nočním stolku, zhasl velké světlo, přilehl k Jitce a začal ji jemně hladit po těle. „Já už jsem tak strašně nadržená…“ vyhrkla Jitka bezmocně, „a to je pokaždé, když vás vidím…“ „Dneska na tebe budu hrozně hodný… když máš ty narozeniny…“ zašeptal jí profesor do ucha a něžně jí mnul mezi prsty prsní bradavky, přitom ji občas hezky hladil po břiše a přes podbřišek. Nahá Jitka rozsvítila lampičku i na svém nočním stolku a šťastně se usmála„abyste na mně dobře viděl…“ Ale profesor si s ní ještě dlouho hezky hrál a přejížděl jí rukou od prsů přes podpažní jamky, přes břicho, boky a podbřišek až na vnitřní strany stehen odevzdaně roztažených nohou a zase zpátky, a přitom ji vášnivě líbal. „Mně je tak krásně…“ vydechla nahá Jitka, ale najednou dodala „ale už začínám být docela netrpělivá…“ „Na co?“ zeptal se jí profesor, jako by nechápal. „No až mi sáhnete tam…“ zašeptala vzrušeně roztažená Jitka. „Tak ještě chvilku vydrž… aspoň budeš mít pak orgasmus silnější…“ přejížděl jí profesor dál rukou po těle, „k narozeninám si nezasloužíš jen tak nějaké orgasmy…“ „Vy jste na mne tak neskutečně hodný, pane profesore…“ zachvěla se vzrušeně Jitka a dala mu velkou pusu, „já vás mám tak příšerně ráda…“ „I v hodinách fyziky?“ zeptal se s úsměvem profesor.

„Ano, i v hodinách fysiky…“ polkla Jitka, „a i při hodinách soukromého tělocviku…“ Profesor jí dál přejížděl jemně rukou po krásném nahém těle, teprve po několika minutách jí najednou sjel nečekaně rukou na poštěváček a začal jí rychle mnout jeho zduřelou hlavičku prsty. Jitce netrvalo dlouho, než překonala hluchou fázi (nebo ani snad žádnou neměla,“ připadlo profesorovi) a začala se na lůžku vedle něho zmítat stoupající rozkoší; často ho líbala a občas mu mimovolně sáhla přes slipy na penis. Za chvilku sebou prudce škubla, otevřela pusu, nadechla se a začala nadzvedávat rozkrok vzhůru… a vzápětí sebou začala pod jeho prsty divoce zmítat v obrovských orgastických stazích. Profesor za moment odtáhl ruku a jako obvykle vzrušeně sledoval, jak se před ním její nádherné nahé tělo mimovolně škube v orgastické rozkoši; přitom mu v penisu občas zřetelně zacukalo. „Já už jsem byla tak nadržená…“ hlesla téměř omluvně nahá Jitka, když začaly nejprudší stahy v jejím těle zvolna opadávat. „Bylas zase úžasná… nádherná…“ vydechl profesor a přitiskl si její ruku do rozkroku. Jitka mu občas více méně mimovolně promnula penis, ale když už sebou pomalu docukávala, vyhrkla „Já bych teď chtěla být drážděná v mostu… od začátku až do konce… k dalšímu orgasmu…“ „Co bych pro tebe neudělal…“ pravil profesor, „ale bylo by lepší, kdyby ses do toho mostu vzepnula, až překonáš hluchou fázi…“ „Když mě začnete dráždit hned, asi nebudu muset žádnou hluchou fázi překonávat…“ vybídla ho vzrušená Jitka. „Ale vzepneš se do mostu, až tě k tomu vyzvu…“ pravil profesor a sáhl jí znova na poštěváček. Roztažená Jitka přikývla a polkla, a profesor jí začal opět poštěváček rychle třít. Jitka začala vzápětí celým tělem zase mohutně reagovat, takže profesor neváhal a poručil jí „Vzepni se!“ Nahá Jitka se bleskově zapřela rukama a nohama o lůžko a vzepnula se před profesorem do nádherného mostu. Profesor na moment ztratil kontakt s jejím poštěváčkem, ale rychle jí ho znova nahmátl a dráždil ji na něm usilovně dál. Jitka spustila hlavu bezvládně dolů, vypnula břicho a široce otevřenýma očima hleděla dozadu za sebe na zeď pokoje. Profesor se zvedl na loket volné ruky, aby na ni dobře viděl a mohl jí pohodlně dráždit poštěváček, nahá Jitka však zanedlouho vydechla „Jsem vaše…“ a vyronila do rodidel velké množství milostné rosy, vzápětí sebou opět škubla, vykřikla „Dívejte se!“, rychle se nadechla a za několik okamžiků se začala vzepnutá před profesorem na lůžku v mostu mohutně cukat v dalším obrovském orgasmu. Profesor si všiml, že prudký orgasmus jí tentokrát ovládl úplně celé nahé tělo, a nahá Jitka před ním mimovolně škubala i břichem, rozevřenými stehny, dokonce mírně i prsy s úplně vztyčenými bradavkami, snad i lýtky, pažemi a hlavou, přitom rozkoší nahlas křičela „áááááá…“ Profesor uprostřed Jitčina orgasmu přerušil mnutí jejího poštěváčku, ale její reakce nijak neslábly, naopak se před ním stále rozdrážděně vzpínala a snažila se vypnout ještě víc břicho. Najednou Jitka vykřikla „Šlehněte mě!“, celá se v mostu zakymácela rozkoší, vypnula břicho ještě víc a dál bezmocně křičela… Teprve za chvilku začaly orgastické stahy v jejím těle pomalu opadávat, profesor ji opatrně podložil rukou pod zády a nahá Jitka se začala spouštět dolů na lůžko, kde zůstala vyčerpáním bezvládně ležet. „Škoda, že tu nemáte ty důtky… nebo řemínek… to bych snad sebou cukala ještě teď…“ vydechla za chvíli Jitka spokojeně, „to byl zase jednou orgasmus…“ „To ti docela věřím… viděl jsem to…“ usmál se profesor, dal jí velkou pusu a začal ji zase něžně osahávat. „To je ale jenom s vámi… před vámi…“ vydechla šťastně Jitka, „když si představím, že by měl na mne sáhnout někdo jiný, otřásám se odporem…“ „To tě časem přejde… jednou tě někdo připraví i o to panenství…“ pravil profesor. „To radši budu do smrti panna…“ zachvěla se Jitka. Profesor ji stále hladil po nahém těle a přitom mu občas zacukalo v penisu, ale nevědomky se Jitce rukou stále častěji blížil k rozkroku… „Sáhněte mi tam prosím ještě… já snad budu ještě jednou…“ vydechla Jitka vzrušeně. „Ty jsi prostě můj malý nezmar…“ usmál se profesor, dal jí znova pusu a sáhl jí na poštěváček. „Jsem vaše…“ hlesla Jitka a začala mu rozdrážděně přirážet. Za chvíli vydechla „kdepak hluchá fáze… ta sem dneska nepatří…“ a pohlédla na profesora „já už asi zase brzo budu… vy jste na mě dneska… tak strašně hodný…“ „Já tě dneska neberu ani jako svoji otrokyni… ale nádhernou holčičku…“ pravil něžně profesor. „Já chci být pořád vaše otrokyně… i holčička…“ vydechla Jitka, která se už rychle blížila k dalšímu orgasmu. Profesor ji hezky políbil a zrychlil její dráždění; zanedlouho sebou nahá Jitka opět zřetelně škubla, nadechla se a začala zvedat rozkrok vzhůru… a za pár okamžiků se začala na lůžku vedle profesora znova celá bezděčně škubat v mohutných stazích obrovského orgasmu. Profesorovi se při pohledu na její krásné nahé tělo, zmítající se před ním v divokých orgastických stazích postavil penis. Když profesor vzápětí přerušil její dráždění, Jitka se na něho uprostřed orgasmu láskyplně podívala a náhle si všimla boule v jeho slipech. Nečekala, až nádherný orgasmus v jejím těle odezní, vyskočila a sedla si na lůžko. „Promiňte, že jsem na vás skoro zapomněla…“ řekla vzrušeně a sáhla mu přes slipy na vztyčený penis. „Jsi nádherná, ale ty slipy mi musíš sundat…“ usmál se vzrušeně profesor. Nahá Jitka mu s doznívajícími stahy prudkého orgasmu ve svém těle rychle stáhla slipy, několika hmaty mu penis úplně postavila, sedla si rozkročmo na postel, aby jí profesor dobře viděl mezi nohy a začala mu penis mohutnými rázy honit od žaludu zase až ke kořeni. Profesor se položil naznak, složil ruce za hlavu a začal se slastně poddávat vzrůstající rozkoši. „Nezkazil jsem ti to?“ zeptal se za chvilku usilovně pracující nahé Jitky, dívaje se jí do rudého přirození.

„Ne, to jsem to zkazila spíš já vám…“ vydechla rozkročená Jitka a zrychlila jeho dráždění. „Spolkneš mi to zase, viď?“ vyhrkl za chvíli vzrušeně profesor. „Samozřejmě…“ přikývla Jitka, „pořádně si mě tam roztáhněte, ať z toho něco máte…“ Rozkoší už úplně omámený profesor roztáhl vší silou Jitce rodidla a s úžasem zjistil, že je tam pořád ještě úplně rudá, ale i skrz naskrz mokrá, milostná rosa jí doslova kapala dolů na prostěradlo. Nesmírně ho to vydráždilo, takže netrvalo dlouho a celý se vzrušeně napnul, Jitka pochopila, nastavila mu otevřená ústa nad žalud a profesor jí do nich za pár okamžiků začal prudce stříkat obrovské dávky teplého semene. „Já bych skoro byla s vámi znova…“ vydechla Jitka, když se profesor uklidnil a poctivě mu spolykala do poslední kapičky semeno, „ale chutnáte mi strašně… pořád čím dál víc…“ „Neboj se, dneska ještě určitě budeš, vždyť ještě není ani deset…“ pravil profesor, „lehni si teď na chvilku vedle mne a budeme si povídat…“ Jitka se pohodlně natáhla vedle profesora a trošku se k němu přitiskla, „A o čem si chcete se mnou povídat?“ Profesor pod ni podstrčil ruku, něžně ji objal kolem ramen a přitiskl si ji ještě víc k sobě, „Třeba o tom, kam bys chtěla jít po maturitě…“ „Na matematicko-fyzikální fakultu…“ vyhrkla Jitka, zatímco jí profesor něžně hladil přes bradavky. „Tak to já ti napíšu ten nejlepší možný posudek…“ pravil profesor, „to by bylo, aby ses tam nedostala ty…“ Jitka mu dala velkou pusu a hezky ho pohladila přes ochabující penis. „Jestli chceš, můžeš se za mnou chodit připravovat na přijímací zkoušky…“ nabídl jí profesor. „K vám… do kabinetu?“ usmála se významně Jitka. „No jistě… ale tentokrát se opravdu připravovat na zkoušky…“ prohlásil téměř dotčeně profesor, „tamto si necháme na jindy….“ „Když myslíte, že bych to vydržela…“ podívala se na něho nejistě Jitka a zase mu něžně pohladila penis. „No to bys mohla…“ řekl profesor, „zvlášť když budeš vědět, že příště už zase…“ „Říkáte, že to budeme střídat?“ vydechla vzrušeně nahá Jitka. „No právě…“ přikývl profesor a jemně ji pohladil po stále mokré kundičce „vždyť to bude i v tvém zájmu…“ „No…“ zamyslela se Jitka, „zkusit to můžeme, ale já si moc nevěřím…“ „Já si myslím, že by to bylo rozumné…“ řekl klidně nahý profesor, a projel rafinovaně Jitce stydkou rýhou. „Na to vás moc chci… takhle…“ zacukala sebou Jitka, „radši se vás budu chodit jenom na něco zeptat, když něčemu nebudu rozumět…“ „Do kabinetu? To pak u mě stejně zůstaneš…“ „Hodinka nezaškodí…“ vyhrkla Jitka. „Když myslíš, že zůstane u hodinky…“ pokrčil profesor rameny, „já si tím tak jistý nejsem, na to jsi strašně milá a krásná… nahá…“ „Taky jsem pomýšlela na tělocvik, ale pak jsem to zavrhla, protože jsem si uvědomila, že se mi to líbí jen s vámi v tělocvičně, když jsem nahá…“ pravila Jitka jakoby nic s rukou na jeho penisu. „Ale jdi, ty brebto…“ dal jí profesor pusu, pohladil ji po vlasech, a pak jí zase zajel rukou do rozkroku. „Ach… nechte toho, já už bych pomalu zas něco chtěla…“ pokusila se mu Jitka odstrčit ruku. „Proto jsme snad tady…“ řekl profesor a začal Jitku zase pomalu dráždit, „tak se nežinýruj…“ a dal jí opět pusu a začal dráždění jejího poštěváčku postupně zrychlovat. Jitka na něho bezmocně upřela oči, odevzdaně se mu roztáhla a začala se poddávat jeho prstům. Profesor si za chvilku přesedl k ní na kraj lůžka a začal Jitku dráždit i na prsech. „Au…“ zasténala Jitka, „to je tak krásné…“ Najednou zaslechl, že v rádiu začali hrát Belfast od skupiny Orbital, takže rychle vyskočil, pustil rádio hlasitěji a pak zase pokračoval v dráždění Jitčina poštěváčku. Nahá Jitka neměla ani tentokrát žádné problémy s překonáváním hluché fáze, takže se za pár minut prudce vydráždila, vydechla „to je opravdu nádherná hudba…“ a upřela profesorovi pohled oddaně do očí. Profesor silně zrychlil její dráždění, Jitka sebou za chvilku zase mohutně škubla, otevřela široce pusu, nadechla se, začala se při krásné hudbě z rádia nadzvedávat a za okamžik sebou začala prakticky v souladu s hudbou celá mimovolně škubat v nádherných orgastických stazích. Když profesor vzápětí ukončil její dráždění, lehl si vedle ní a nahá Jitka mu během dalších orgastických stahů položila hlavu na rameno. Profesor ji začal něžně hladit po vlasech, ale když sebou Jitka docukávala, ucítil najednou na prsou její slzu; naklonil se nad ni, dal jí zase velkou pusu a docukávající šťastná Jitka mu začala na rameni brečet jako malé dítě… „Já tě mám opravdu taky moc rád, věříš mi?“ zašeptal jí láskyplně do ucha. Nahá Jitka bezděčně přikývla a rozplakala se mu na rameni naplno, „já vás mám tak strašně ráda… vy jste tak hodný… milý… vzdělaný… proč s vámi nemůžu být pořád…“, až se jí rozmazaly šminky, pak zvedla hlavu a odhodlaně se na něho podívala, „udělám pro vás všechno, co po mně budete chtít… můžete mne třeba rozčtvrtit zaživa…“ a znova se mu na rameni usedavě rozplakala. „Ale co bych tě proboha čtvrtil, vždyť si tak nádherná… a chytrá…“ hladil ji profesor po hlavě a líbal ji na ústa, na čelo a na tváře. Když se Jitka za dlouho trochu uklidnila, začala profesora taky něžně hladit po tváři a přitom ho vášnivě líbala. Polibky dlouho nebraly konce, ale profesor začal hladit Jitku postupně i po prsech, po břiše a občas jí na chvilku zajel rukou až do chloupků; nahá Jitka mu přitom odevzdaně nastavila rozkrok a rovněž ho tu a tam hezky pohladila po penisu. Profesorovi se ovšem penis postupně kupodivu postavil a Jitka na něho překvapeně pohlédla, „Chtěl byste ještě?“ „No, docela, jak vidíš…“ prohlásil profesor, „ale co kdybychom si to teď zkusili dělat oba najednou?“

Ubrečená Jitka přikývla, profesor zhasl lampičku na svém nočním stolku a nechal svítit jen tu Jitčinu, sáhl jí v přítmí znova na poštěváček, nahá Jitka se mu poddajně roztáhla, uchopila do ruky jeho vztyčený penis a začali si to současně oba najednou dělat. „Co kdybychom byli oba současně… dokázali bysme to?“ vyhrkla najednou silně zamilovaná Jitka. „No zkusit to můžeme… mohlo by se nám to třeba i podařit…“ odtušil už zřetelně vzrušený profesor, a zatímco nahá Jitka mu rychle honila penis jakoby mimochodem a poddávala své rozkoši vcelku bezstarostně, dráždil ji usilovně na poštěváčku a snažil se své stoupající vzrušení všemožně tlumit, aby nevystříkl dřív než ona. Jakmile ale Jitka překonala hluchou fázi, uvolnil se také a tak se spolu pomalu, ale nezadržitelně blížili k orgasmu. Jitka ale sebou přece jen škubla o něco dřív a honila mu během extase penis už jen mimoděk, na profesora přišla sice extase vzápětí také, ale přece jen o něco později, když už sebou Jitka vedle něho mimovolně cukala v divokých orgastických stazích, ovšem ani přitom mu nepřestala honit penis. Profesor pak vystříkl ještě během jejího orgasmu své semeno vysoko vzhůru - natočený tak, aby pak dopadlo na Jitčino krásné hladké břicho. Po několika prudkých výstřicích semene se profesor nad docukávající Jitku naklonil, pevně se k ní přitiskl a začali se vášnivě líbat, přitom jasně cítili stahy doznívajícího orgasmu i v těle svých protějšků. „My snad opravdu patříme k sobě…“ vydechla potom jako první Jitka. „Jsi úžasná… asi máš pravdu…“ políbil ji znova vášnivě profesor. Jitka si začala smyslně rozmazávat jeho semeno po břiše a jakoby mimoděk vzdychla „To byly krásné narozeniny…snad nejhezčí, co jsem kdy prožila…“ Nahá Jitka si potom dál rozmazávala profesorovo semeno po břiše; profesor ji mezitím všude líbal a Jitka se mu oddaně nastavovala. Když si rozmazala jeho semeno úplně a to začalo pozvolna zasychat, přehodil přes ni profesor prošívanou přikrývku a přilehl k ní. Přitiskli se k sobě, pak si ještě dlouho spolu hezky povídali a vyměňovali si něžnosti. Usnuli až hluboko po půlnoci… *** Ráno se jako první probudil profesor; došel si na WC a pak se dlouho téměř zamilovaně se dlouho díval na nahou odkopanou Jitku, která spala na zádech s nohama pokrčenýma koleny stranou a jednou rukou ohnutou nad hlavou, druhou měla volně podél těla. Kolem půl osmé se vzbudila i Jitka a šla se taky vyčurat. Když se vrátila, skočila nahá profesorovi okolo krku a vydechla „Vemte si mě… strašně vás zase chci…“ a zvrátila se spolu s ním na lůžko. Profesor ji jemně poodstrčil a sáhl jí na poštěváček. Netrvalo ani pět minut a nahá Jitka se před profesorem na lůžku zase divoce zmítala v nádherných orgastických stazích. Profesora to ale vzrušilo a tak se mu při pohledu na mimovolně se cukající nahou Jitku vztyčil penis. Když sebou Jitka docukala, samozřejmě si toho všimla, položila si ho neúprosně na lůžko a začala mu penis už téměř profesionálně náruživě honit. Vsedě vedle něho na lůžku zase široce roztáhla nohy a prsty volné ruky si rozevřela stydké pysky, aby jí mezi ně profesor dobře viděl „Já vás mám tak ráda… už abych byla s vámi zase v kabinetu… nebo v tělocvičně…“ vzdychala roztouženě, „dovolím vám všechno… vymyslete na mně něco bolestivějšího… jsem vaše otrokyně… snesu vše…“ Vzrušený profesor se na ni mile podíval „já vím, že jsi moje malá holčička a chceš mi to dokázat… hoň mi ho rychleji… a pořádně mi ho stiskni…“ Zanedlouho se profesor napnul a začal zvedat rozkrok vzhůru. Jitka se mu naklonila nad penis a vzdychla „já si zase musím dát pořádný předkrm…“, široce otevřela ústa a rozdrážděný profesor jí vzápětí zase začal stříkat do pusy obrovské porce svého teplého semene… Když profesor dostříkal a Jitka mu veškeré semeno oddaně spolykala, přilehla k němu a chvíli se mazlili, ovšem téměř přesně v osm hodin zaklepal číšník se snídaní na dveře. Profesor si rychle navlékl slipy, převzal od něho snídani a pak se spolu s nahou Jitkou nasnídali. Po snídani profesor Jitce ještě jednou pogratuloval k narozeninám „Dneska už je ti sedmnáct doopravdy, takže všechno nejlepší…“, několikrát ji hezky políbil a pak se podíval významně na hodinky „Máme ještě skoro půl hodiny čas… nechceš, abych ti ještě jednou pogratuloval?“ Jitka pochopila a stydlivě přikývla. „Tak si zase hezky lehni…“ ukázal profesor na lůžko. Nahá Jitka vzrušeně ulehla a nedočkavě roztáhla nohy, profesor přilehl k ní a začal jí opět usilovně dráždit poštěváček. Tentokrát jí to už tak rychle nešlo, protože ho měla mírně namožený; přesto sebou za deset minut už zase před profesorem celá nádherně cukala v obrovském orgasmu. Když sebou docukala, vstala a oba se začali oblékat. Jitka se učesala, upravila a nalíčila, pak dala profesorovi další velkou pusu „Ještě jednou strašně děkuju za dárek. Kdy se zase uvidíme?“ „Zase tak za tři neděle, dám ti včas vědět, to víš, já často zůstávat ve škole do noci nemůžu, co bych řekl doma?“ pohlédl na Jitku profesor. „Já vím…“ přikývla Jitka, „já se taky musím začít konečně pořádně učit k té maturitě…“ „Máme všechno?“ zeptal se pak profesor. Jitka přikývla, dali si poslední pusu a odešli na autobus, odjíždějící krátce před devátou. Ve škole byli na třetí hodinu, začínající ve tři čtvrtě na deset. ***

Začátkem března profesor najednou uprostřed hodiny fysiky oslovil Jitku „půjč mi prosím tě sešit, musím se podívat, jestli jsem vám posledně nadiktoval opravdu všechno…“ Jitka mu překvapeně podala sešit. „Přijď si pro něj po hodině ke mně do kabinetu…“ řekl pak profesor a Jitce poskočilo srdce radostí. O přestávce přiběhla celá udýchaná za profesorem do kabinetu a profesor jí požádal, aby si sedla. „Uprostřed března jede žena s dětmi na hory, takže můžeš přijít příští sobotu ke mně… hodí se ti to?“ začal bez otálení profesor, protože Jitka musela do konce přestávky být zase ve třídě. „To budu mít sice těsně před měsíčkama…“ vydechla Jitka, „ale to bude dobré… mám je pravidelně…“ „Do příští soboty zbývá jedenáct dnů…“ řekl pak profesor, „byla bys schopná vydržet deset dní bez orgasmu?“ „Když to ode mne budete chtít, ano…“ řekla Jitka po krátkém zamyšlení. „Jinak se vzrušovat samozřejmě můžeš… dokonce bys měla, vždycky až do posledního momentu před něj… a pak to vždycky utnout…“ pokračoval profesor ve svých požadavcích. „Denně?“ polkla Jitka. „Nejmíň jednou denně, aspoň vždycky večer…“ prohlásil profesor, „budeš moct potom nadržená vůbec usnout?“ „Snad ano… nevím…“ vydechla Jitka rozpačitě. „Tak si to dneska večer ještě naposledy udělej… pořádně, prosím tě, pokud možno několikrát…“ pokračoval profesor, „budu na tebe myslet… a představovat si tě přitom…“ „A já budu zase myslet na vás…“ řekla Jitka, „abych k vám přišla a pak před vás předstoupila správně připravená a pořádně nadržená…“ „Jo a prosím tě, zase si pro doma něco vymysli, protože zůstaneš u mne přes noc spát…“ vybídl ji profesor. „Jasně…“ přikývla Jitka, „buďte bez starosti…“ „Dobrá… v kolik přijdeš?“ „V kolik chcete… třeba ve tři odpoledne…“ „Fajn, jsi skvělá holčička a otrokyně…“ pravil profesor a dal Jitce pusu, „čekám tě přesně ve tři… a teď už mazej do třídy, za chvilku bude zvonit…“ Jitka se zvedla, vydechla „mám vás moc ráda…“ a rychle odešla. Po příchodu ze školy doma řekla, že jede příští sobotu zase za kamarádkou, protože se domluvily, že půjdou spolu do divadla, takže se vrátí až v neděli dopoledne, a rodiče to vzali na vědomí bez větších připomínek nebo dotazů. 5. schůzka Přesně ve tři odpoledne Jitka zazvonila. Profesor jí přišel hned otevřít, ale když ji uviděl, spráskl ruce „Ty vypadáš, jako bys nešla ke mně, ale někam do divadla!“ „Však já jsem taky doma řekla, že jedu zase za tou kamarádkou a že půjdeme do divadla…“ vysvětlila mu Jitka, „a že se tedy vrátím až dopoledne…“ „Což o to, do divadla bych s tebou taky rád šel…“ prohlásil profesor, zatímco Jitka odkládala kabát, „a dali bychom se do toho až po návratu domů… a pak řádili až do rána…“ „To by se mi taky moc líbilo…“ vydechla Jitka a rozepínala si svetřík. „Takhle se budeš muset svléknout hned… úplně!“ vybídl ji profesor, „Pokračuj! A střevíčky si zatím nech!“ Jitka si pomalu poslušně odložila halenku, nádhernou sukni, pak si vstoje sundala punčochy, znova vklouzla naboso do střevíčků, hmátla si dozadu na záda na sponu podprsenky a nastavila pozorně přihlížejícímu profesorovi ústa „Nechcete mě políbit?“ „To víš, že chci… a dokonce všude… nejenom na pusu…“ pravil profesor a hezky ji políbil. „To jsem ráda…“ hlesla Jitka, rozepla si sponu a rázně odhodila podprsenku. „Na tohle jsem se už hrozně těšil…“ vydechl profesor obdivně, „jsi opravdu překrásná… pokračuj!“ Jitka si potom stáhla přes boky podvazkový pas, pohlédla vzrušeně na profesora a začala si pomalu stahovat kalhotky. Když se před profesorem úplně nahá oddaně vypnula, profesor k ní přistoupil, dal jí dlouhou pusu a pak si ji krátce ohmatal, částečně i prohmatal, a nakonec ji vyzval, aby přešla z předsíně do pokoje a posadila se do křesla. Když si nahá Jitka sedla do křesla, profesor odešel připravit kávu. Za chvilku se vrátil, položil na stolek před Jitku dvě kávy a zákusek a přísně se na ni podíval „No, co je teď tvojí povinností jako otrokyně?“ „Nevím…“ hlesla nahá Jitka udiveně. „No přece předložit Pánovi ke kontrole intimní zápisník!“ „Promiňte…“ řekla Jitka omluvně, „můžete mne za to hned potrestat…“ „Dneska je to poprvé, co jsi zapomněla, takže tě ještě trestat nebudu…“ „A co když jsem to udělala schválně… právě proto, abyste mně potrestal?“ usmála se vyzývavě Jitka. „Tak já tě za trest právě nepotrestám…“ odtušil profesor. „Mám si pro něj dojít sama… takhle… nebo si pro něj dojdete sám? Mám ho v kabelce…“ „Jen mi ho předlož sama…“ vybídl ji profesor stroze. Nahá Jitka se zvedla a šla do předsíně pro intimní zápisník, potom ho profesorovi poslušně rozevřela a oddaně se ho zeptala „Můžu si zase sednout?“ „Samozřejmě…“ odtušil profesor a dal se do studia Jitčina intimního zápisníku. Nahá Jitka strachy ani nedutala.

„Tak tys byla ten poslední večer třikrát?“ zeptal se profesor a kývl spokojeně hlavou, „A pak opravdu už vůbec?“ „Ale dalo mi to ohromné přemáhání… vždycky až do poslední chvíle… s myšlenkami na vás…“ hlesla Jitka. „Ty jsi opravdu perfektní otrokyně…“ zavřel profesor nakonec zápisník, „tebe snad nebude ani za co trestat…“ Jitka usrkla kávu „snad protože vás mám tak ráda a jsem s vámi naprosto spokojená…“, pak se znova napila a pokračovala „Prostě je mi tady s vámi moc dobře, i když vím, co mne za chvíli asi všechno čeká…“ „Tak si sněz ten zákusek a pak se přede mnou roztáhni na stole!“ vyzval ji nato přísně profesor. Nahá Jitka rychle spořádala velký větrník, odložila lžičku a lehla si na stůl. Profesor jí důkladně promazal poštěváček a okolí, a nahá Jitka přitom vyhrkla „Ale tlačí mě to tam už pořádně… jsem příšerně nadržená…“ „Já ti to teď budu zase měřit…“ řekl profesor a začal si Jitku připravovat, nejdřív jí pečlivě zakryl oči, pak jí nařídil, aby zvedla nohy a zasunul jí hluboko do konečníku trubičku od patentní tužky, nakonec jí upnul na prsní bradavky a oba stydké pysky prádelní kolíčky. „Au…ach…“ vydechla nahá Jitka, protože ji to začalo docela bolet. Profesor si vzal do ruky stopky, sáhl roztažené Jitce na hlavičku poštěváčku, několik okamžiků počkal, pak stiskl stopky a začal ji usilovně dráždit přes poštěváček. Jitka byla už opravdu mohutně nadržená a navíc pevné zakrytí očí značně vystupňovalo pocit jejího úplného sebeodevzdání a bezmoci, takže začala zakrátko celým tělem před profesorem zřetelně reagovat, vzrušeně sebou před ním na stole škubala; potom sice na chvilku upadla do hluché fáze, ale rychle ji překonala a začala se nahá před profesorem stoupající rozkoší na stole viditelně třást. Kolíčky na stydkých pyscích se jí viditelně házely… „Roztáhni pořádně nohy a vypni se!“ napomenul ji profesor. Nahá Jitka poslušně rozhodila úplně nohy a odevzdaně se vypnula, profesor jí důrazně přitlačil prsty na klitoris a zrychlil její dráždění. Zanedlouho sebou Jitka znova mohutně škubla, bezděčně otevřela ústa, nadechla se, vykřikla „jsem vaše…“ a začala se nadzvedávat v rozkroku. „A pořádně! Chci vidět obrovský orgasmus!“ poručil jí profesor. „Jo…“ vyhrkla krajní rozkoší úplně omámená Jitka a za okamžik sebou poprvé mohutně cukla; profesor stiskl stopky a Jitka se před ním na stole dál celým tělem bezmocně zmítala v obrovských orgastických stazích, které jí byly opět jasně patrné i na břiše a roztažených stehnech… Po několika úvodních prudkých stazích ji profesor přestal dráždit a jen vzrušeně pozoroval, jak sebou nahá Jitka před ním na stole mohutně cuká dál, a když se jí na okamžik sehnul k rozkroku, viděl, jak sebou kolíčky na jejích stydkých pyscích doslova mlátí a z rodidel občas kape milostná rosa až dolů na stůl… Jakmile začaly stahy v jejím těle pomalu opadávat, roztažená Jitka oddaně hlesla „Děkuji…“ a dál docukávala. Když se uklidnila, vydechla „Už jsem to tak strašně potřebovala… jste moc hodný…“ „Já se divím, žes to těch deset dnů vůbec vydržela…“ pochválil ji profesor. „Dalo mi to práci, ale přece jsem říkala, že pro vás udělám všechno…“ řekla Jitka se stále zakrytýma očima. „Chceš vědět, jak dlouho ti to teď trvalo?“ zeptal se jí profesor. „To víte, že chci…“ špitla Jitka. „Tři minuty, čtyřicet čtyři a pět desetin vteřiny…“ oznámil jí profesor, „na to, že máš překryté oči, trubičku v zadku a kolíčky na prsech a stydkých pyscích, je to výborné…“, vytáhl ze stolu zápisník o Jitčiných „výkonech“ a poznamenal si na volný řádek datum, přesný čas a Jitčin výsledek. Když uložil zápisník do zásuvky, sejmul Jitce pásku z očí a odepnul jí kolíčky ze stydkých pysků, což Jitku opět hrozně zabolelo, takže se začala na stole bolestí škubat a kousala se do rtů. „No nedělej ze sebe zase takovou chudinku…“ podíval se na Jitku přísně profesor, „vstaň a sedni si támhle do toho křesla…“ a ukázal rukou, „přehoď roztažené nohy přes opěradla a vypni mi rozkrok!“ Nahá Jitka vstala a přešla ke křeslu, cestou se nejistě zeptala „a co mi tam budete dělat?“ „Neptej se a sedni si… uvidíš!“ odbyl ji profesor. Jitka poslušně usedla do velkého ušáku, přehodila nohy přes jeho čalouněná opěradla a oddaně vycenila přirození, které se jí v této posici nádherně roztáhlo. „Jsi ještě nadržená?“ zeptal se jí suše profesor. „No, něco tam ještě určitě mám…“ vydechla upřímně úplně roztažená Jitka s trubičkou v zadku a kolíčky na bradavkách. „Tak rychle…“ poručil jí profesor, „jednu ruku za hlavu, druhou na poštěváček a čekej, až ti to odpočítám…“ „To teda nevím, jestli budu takhle hotová…“ vyhrkla Jitka nejistě. „Taky nebudeš… utneš to ale zase až úplně v posledním okamžiku, ano?“ „Pokusím se, pane profesore…“ hlesla poslušně Jitka. „Tak připravit, vypnout se… tři, dva, jedna - Teď!“ odpočítal jí profesor začátek onanie, a mohutně roztažená Jitka si před ním začala rychle kmitat prsty přes poštěváček. Její vzrušení zase pomalu stoupalo a nahá Jitka se mu roztažená v křesle odevzdaně poddávala, profesor si zatím připravil do větší misky ledovou vodu, pak do ní hodil žínku a přitom občas pohlédl na usilovně onanující Jitku. Najednou ji přes okno celou krásně osvítilo jarní sluníčko, které se právě vyklubalo z mraků, a profesor vydechl „Ty jsi ale krásná…“ Nahá Jitka sebou zřetelně škubla, zrychlila onanii, zanedlouho zase překonala hluchou fázi a začala se před svým profesorem úplně roztažená v křesle škubat vzrůstající rozkoší. „Koukám, že ti to docela jde…“ povzbudil ji profesor, „a měla jsi takový strach…“ „Před vámi mi jde snad všechno…“ hlesla Jitka, ještě zrychlila onanii a upřela vsedě v křesle oči na profesora.

„Takže ti půjde za chvilku i čurání, viď?“ „To nevím… zatím se mi moc nechce…“ „Tak se vyčuráš preventivně…“ pravil klidně profesor, „nechceš nabudit potřebu ledovou žínkou na bříško?“ „Jsem vaše otrokyně… pane profesore…“ Profesor sáhl do misky, vymáčkl ze žínky vodu, přistoupil k poslušně onanující Jitce a silně jí přitiskl ledovou žínku na podbřišek. „Áááááá…“ zakřičela Jitka, ale dál si oddaně třela poštěváček. Profesor hodil žínku zpátky do misky a postavil se přímo před v křesle roztaženou onanující nahou Jitku. „Trápíte mě…“ hlesla rychle onanující Jitka, „ale mě se to líbí…“ „Ale to ještě nevíš, že budeš muset začít čurat okamžitě potom, co utneš v posledním momentě onanii…“ Jitka vytřeštila oči „to přece nejde…“ „U normálních žen možná ne, ale u otrokyň ano…“ prohlásil chladně profesor, „už se ti trochu chce?“ Jitka rozpačitě přikývla… „Tak dělej, dělej…“ pobídl ji profesor, stojící krok před ní, a chvíli upřeně pozoroval její snahu. Jitčina rozkoš, před chvílí rázně sražená ledovou žínkou, začala zase pozvolna stoupat. Sluníčko zase zašlo a trubička v jejím konečníku občas ťukala do sedačky křesla… Blízkost profesora a vědomí, že ji podrobně pozoruje, začala Jitku nesmírně vzrušovat, takže její rozkoš i s úplně nepřirozeně roztaženýma nohama rychle vzrůstala, začala se v křesle před profesorem zase rozdrážděně škubat, ale přitom mu stále hleděla do očí. Když se za chvíli její rozkoš začala zřetelně blížit k předorgastické extasi, profesor jí nastavil těsně k rozkroku velkou sklenici a přísně vyrazil „tak teď jsem na tebe zvědav…“ „Taky…“ vyhrkla krajně rozdrážděná Jitka, vzápětí sebou v křesle silně škubla, široce otevřela pusu, vytřeštila oči na profesora, pak se pár vteřin celá bezmocně třísla… „Připrav si moč na krajíček!“ vykřikl na ni profesor, a Jitka najednou rázně utnula onanii, hodila ruku ke druhé za hlavu, vypnula rozkrok, s očima upřenýma na profesora roztažená v křesle na několik vteřin napjatě znehybněla… a pak z močového otvoru vyrazila souvislý pramen moči… a s očima stále upřenýma na profesora nakonec téměř naplnila sklenici. „Tak jsem to nakonec přece jen dokázala…“ vydechla s úlevou Jitka, když se úplně vykapala. Profesor ji hezky pohladil „jsi nejlepší otrokyňka… samozřejmě když chceš…“ dodal významně a odložil sklenici s její močí vedle na stolek. Potom se k ní vrátil, vytrhl jí trubičku z konečníku, pečlivě si ji prohlédl „ani jsi ji moc nepokapala a neušpinila…“, pak trubičku odložil a poručil Jitce „Vstaň!“ „Taky jsem se dlouho pořádně připravovala, než jsem šla k vám… i tam…“ hlesla Jitka a pohlédla profesorovi opět do očí. „Tak se teď trochu rozcvič… ať se protáhneš, jsi určitě celá dřevěná…“ vyzval ji profesor. Nahá Jitka udělala před křeslem i s kolíčky na prsech několik prostných cviků rukama, pak párkrát vykopla nohy vysoko vzhůru, nakonec udělala tři pomalé dřepy a opět se poslušně vypnula před profesorem do Pozoru. „Jsi ještě vzrušená?“ zeptal se jí profesor. „Ne… už mě to docela přešlo…“ vydechla Jitka pravdivě. „Tak teď se postav za křeslo zády k němu a hezky vzpaž!“ nařídil jí profesor, a když nahá Jitka poslechla, přistoupil k ní a vyzval ji „vyskoč na opěradlo!“, pak ji podepřel v zádech „a teď se zvrátíš se vzpaženýma rukama dozadu až na sedačku… nezapomeň pak hezky roztáhnout nohy!“ Nahá Jitka se s dopomocí profesora prohnula přes křeslo, opřela se hlavou o sedačku a se zadnicí na opěradle poslušně roztáhla nohy, visící jí ve vzduchu bezvládně dolů za křeslo. Profesor odstoupil, pečlivě si Jitku bezmocně prohnutou přes křeslo prohlédl a pak ji přísně vybídl „Dej si ruku na poštěváček!“ Jeho roztažená nahá otrokyně si přitiskla prsty na klitoris a profesor ji nechal chvíli beze slova v absolutním klidu. Pak jí náhle zavelel „Připrav se!“, Jitka napnula zadnici a profesor jí stroze odpočítal začátek další onanie. Profesor potom začal nahou Jitku, onanující před ním prohnutá přes opěradlo křesla s rozkrokem vypnutým vzhůru obcházet a různě si ji ze všech stran prohlížet, přitom jí občas rasantně zahýbal kolíčky na prsech. Jitčino vzrušení stoupalo tentokrát velice pomalu, protože se jí v rozkroku, nyní nejvyšším místě těla, městnala krev jen pozvolna, navíc při každém pohnutí kolíčky na bradavkách už cítila značnou bolest. „To je lepší než v mostu, že?“ podotkl profesor významně. „Jsem vaše…“ vydechla Jitka prohnutá bezmocně přes opěradlo křesla, „já nevím, jestli takhle vůbec budu…“ „To víš, že nebudeš, během extase to zase poslušně utneš…“ pravil chladně profesor. „Ale já bych to takhle před vámi moc chtěla…“ „Tak někdy příště… slibuju…“ Za chvilku Jitka překonala i na opěradle křesla hluchou fázi a její vzrušení začalo stoupat o něco rychleji. Profesor jí raději přestal tisknout kolíčky na bradavkách, aby ji nerušil, a stoupl si zepředu ke křeslu k její hlavě. „Nestůjte tam…“ otočila na něho Jitka dozadu oči, „pojďte si mně postavit radši před rozkrok a dívejte se mi do ní… do mne… tak mne to víc vzrušuje…“ Profesor ji tedy obešel, zadíval se jí zblízka do vlhkých rodidel, a pak jí opatrně, aby ji nebránil v usilovném tření poštěváčku, úplně rozevřel stydké pysky. „To je ono…“ vydechla Jitka, „tam jsem nejvíc vaše…“ „Dávej pozor… už jsi tam docela vlhká…“ řekl profesor, „během extase to utneš a bleskově seskočíš…“

„Budete mi muset zase asi pomoct…“ řekla už prudce vydrážděná Jitka. „Neboj…“ odtušil profesor a dál jí upřeně hleděl do rudého přirození. „Až seskočíš, oběhneš křeslo a vypneš se před ním s rukama vzpaženýma šikmo vzhůru…“ řekl jí pak přísně profesor. „Ano…“ špitla Jitka. Její pohlavní rozdráždění dál viditelně vzrůstalo, nahá Jitka hleděla bezmocně za sebe a zanedlouho začala na opěradle škubat vypnutým rozkrokem. „Jsem vaše…“ hlesla najednou, široce otevřela ústa, nadechla se a vzápětí upadla do extase. Profesor přiskočil, opět ji podepřel pod zády, nahá Jitka vzápětí rázně utnula onanii a s jeho dopomocí seskočila bleskově z křesla a odevzdaně se vzepnula krajně rozdrážděná před ním s rukama šikmo nad hlavou. Profesor jí odepnul kolíčky z bradavek, Jitka hlasitě vykřikla bolestí, a zatímco se před ním zoufale svíjela, jak jí bradavky začínaly přicházet k sobě, přísně prohlásil „Teď se budeš přede mnou mučit sama…“, vytáhl z misky žínku nasáklou ledovou vodou a podal ji Jitce. Prudce rozdrážděná Jitka nechápavě uchopila žínku a profesor ji rázně vyzval „No, přitiskni si ji pořádně na břicho… fest!“ Nahá Jitka si odevzdaně přitiskla ledovou žínku pod pupek a zděšeně vykřikla. „Nekřič, ještě si ji tam jednou pořádně přitiskni a pak mi ji podej!“ Jitka si znova přitlačila žínku na břicho, hlasitě vydechla a vrátila ji profesorovi. Profesor žínku opět namočil do ledové vody a s rozkazem „A teď na podbřišek, těsně nad chloupky!“ A Jitka si ji bezmocně přitiskla na podbřišek, a nahlas vykřikla… „Ještě jednou, a pak mi ji zase vrať!“ zavelel jí rázně profesor, znova žínku důkladně namočil, přikázal Jitce „Teď se široce rozkroč, roztáhni si stydké pysky a přitiskni si žínku přímo mezi ně! Šupem!“ jí žínku opět podal. Nahá Jitka odevzdaně poslechla, přitiskla si ledovou žínku do rozevřených rodidel a doslova zařvala… „No pořádně, ať se tam opravdu zchladíš… ještě jednou!“ Jitka si znova přitlačila žínku vší silou mezi stydké pysky, hrozně sebou zacloumala a pak ji vrátila profesorovi. „A co prsíčka, už je máš zase v pořádku?“ zeptal se jí profesor, zatímco opět namáčel žínku v ledové vodě. „Snad ano…“ vyrazila zoufale Jitka, protože jí došlo, co bude dál… „Tak ukaž!“ podal jí profesor žínku, „nejdřív na pravý prs!“ Bezmocná Jitka si přitlačila žínku na pravý prs a znova hlasitě vykřikla. „No, přimáčknout pořádně… znova… to ti to mám pořád připomínat?“ „Promiňte, pane profesore… já už budu hodná…“ hlesla nahá Jitka a opakovaně si tiskla žínku na prs. Potom mu ji zase poslušně podala, profesor ji namočil a vrátil ji Jitce „A teď znova na podbřišek!“ Jitka si přimáčkla ledovou žínku do podbřišku, hlasitě zasténala, pak to ještě několikrát zopakovala a vrátila žínku zase profesorovi. Profesor ji opět důkladně namočil a podal ji Jitce „A teď zase dolů přímo na ni!“ Jitka si bezmocně roztáhla stydké pysky a vtlačila si ledovou žínku mezi ně, zděšeně vykřikla a vytřeštila oči, „no ještě, ještě!“, pobízel ji nemilosrdně profesor a nebohá Jitka mačkala a mačkala… a přitom zoufale sténala… Když mu vrátila žínku a profesor ji zase náležitě namočil, poručil Jitce „A teď levý prsíček!“ a podal jí žínku. Jitka si opět silně přitiskla žínku na prs a hlasitě zasténala… Profesor jí pak ještě poroučel, aby si žínku přitiskla opět na břicho, potom do podbřišku a nakonec znova do rozevřeného přirození. Když mu Jitka poslušně vrátila naposledy žínku, už ji jenom hodil do misky, hodil jí ručník, aby se utřela a pak jí poručil, aby si opět lehla na stůl a úplně se před ním roztáhla. Nahá Jitka poslušně ulehla na stůl, mohutně roztáhla nohy a vzpažila ruce za hlavu; profesor k ní přistoupil a znova jí důkladně promasíroval poštěváček a přitom zjistil, že ho má úplně studený, pak vytáhl připravená pouta a opět jí pevně překryl oči. „Vy mně budete spoutávat?“ vyhrkla zděšeně překvapená Jitka. „Ano, mimořádně si tě spoutám a pak budeme zase měřit…“ prohlásil neúprosně k sobě profesor. Nejdřív spoutal Jitce pevně k sobě vzpažené ruce v zápěstí, pak jí upoutal nohy přitažené chodidly úplně k sobě v kotnících, potom jí obtočil stehna poblíž kolen řemínky s přezkami, na přezku jednoho řemínku jí připnul konec dlouhého řemene, který jí provlékl pod hlavou kolem ramen a jeho druhý konec upnul na druhou přezku, a nakonec ji v pase připoutal ke stolu dalším pevným řemenem. Nahá Jitka před ním ležela důkladně spoutaná s roztaženýma nohama se zakrytýma očima na stole bez možnosti se sebeméně pohnout, a profesor si ji zálibně prohlížel, osahával, poodstoupil a dlouho ji pozoroval; přitom viděl, jak jí z rodidel vyčnívá mezi tmavými jemnými chloupky hlavička naběhlého poštěváčku. „Jak se cítíš?“ zeptal se jí pak profesor se zájmem. „Jako koníček v postrojích…“ vydechla Jitka. „Tak hlavně pořádně roztahuj nohy…“ připomněl jí profesor, vzal si opět stopky a sáhl jí na poštěváček. Nahá Jitka poslušně rozhodila nohy a vypnula rozkrok. Profesor za okamžik stiskl stopky a začal ji rychle dráždit na poštěváčku. Jitce však bylo pevné spoutání docela nepříjemné, a tak její vzrušení stoupalo velice pomalu, teprve v páté minutě překonala se značným úsilím hluchou fázi a začala se na stole před profesorem rozdrážděně škubat v poutech; ten samozřejmě zkoušel všechno možné, ale pro objektivnost měření nechtěl příliš měnit rychlost nebo styl jejího dráždění. Až v osmé minutě sebou nahá Jitka silně zaškubala, se zakrytýma očima otevřela ústa a začala se zřetelně blížit do předorgastické extase, za chvilku sebou prudce škubla, bezmocně se nadechla a začala v mezích svého důkladného spoutání pozvolna nadzdvihovat rozkrok.

Za pár okamžiků Jitka hlasitě zachroptěla, zakřičela „ááááá…“ a když sebou vzápětí konečně mohutně cukla v prvním orgastickém stahu, profesor bleskově zastavil stopky. Během Jitčiných dalších prudkých orgastických stahů ukončil profesor dráždění jejího poštěváčku a dál ji upřeně sledoval, jak se před ním nahá bezmocně svíjí v poutech v silném orgasmu a přitom bezděčně lapá po dechu. Když sebou nahá Jitka docukala, profesor jí odkryl oči a zeptal se jí „Líbilo se ti to?“ „Líbilo… docela…“ vydechla Jitka, „ale dalo mi to v těch poutech strašnou práci…“ „Neboj se… moc často to tak s tebou dělat nebudu…“ uklidnil ji profesor a optal se „Chceš vědět výsledek?“ „Radši ani moc ne…“ vyrazila sebekriticky Jitka a ještě sebou zase škubla. „Osm minut, dvacet tři vteřiny a osm desetin…“ pohlédl profesor pro jistotu znova na stopky, nechal nahou Jitku ležet na stole a šel si zapsat výsledek. Když se potom vrátil k Jitce, řekl „Tak teď si zkusíme takhle, dokud jsi spoutaná, ještě něco jiného…“ „A co?“ vyhrkla Jitka, „Budete mne už konečně mučit?“ „Zatím ne, říkal jsem ti, že si to necháme až na večer a noc…“ prohlásil profesor, „ale byla bys teď schopná být hotová znova?“ „Určitě…“ přikývla Jitka, „dokonce bych to po tom desetidenním půstu docela chtěla…“ „Tak dobře…“ pravil profesor, „já tě teď nechám chvíli vychladnout a pak se zase budeme dívat celou dobu vzájemně do očí…“ a odstoupil. Zatímco si profesor připravoval na stolek nástroje a potřeby k jejímu večernímu mučení, ležela nahá Jitka roztažená v poutech na stole s očima upřenýma do stropu. Profesor za chvíli přistoupil ke stolu s roztaženou spoutanou Jitkou, promastil jí poštěváček, pak jí na něj přitiskl prst, naklonil se nad ni, upřel jí pohled do očí a pohnul prstem… Zpočátku manuálního dráždění Jitčina poštěváčku se oba dívali zblízka vzájemně do očí, Jitka sebou zanedlouho začala vzrušeně škubat a občas jí nahým tělem projel zřetelný stah stoupajícího rozdráždění. Když Jitka překonala hluchou fázi, začal se jí profesor občas dívat do přirození a pozoroval, jak tam pozvolna rudne. Jinak se stále oba dívali do očí druhého, i když profesor tu a tam Jitčino dráždění přerušil; ta většinou jen rozdrážděně vydechla a otevřela ústa. Později profesor Jitce nařídil, aby mu i v poutech přirážela s tím, že musí „naprázdno“ přirážet dál, i když její dráždění na několik vteřin přeruší; pořád ji však pozorně sledoval a usměrňoval rychlost a intenzitu přitlačení svých prstů na její poštěváček tak, aby stupňoval její rozkoš do krajnosti a přitom ji nepřivedl zbytečně brzo k orgasmu. Jitka na něho odevzdaně hleděla úplně otevřenýma očima a stále častěji otevírala stoupajícím rozdrážděním široce ústa; profesor zrychlil její dráždění do maxima a Jitka začala v prudké rozkoši občas hlasitě křičet. „Tak se mi líbíš…“ vyrazil vzrušeně profesor s pohledem na její rozšířené zorničky a ještě přitlačil. „Jsem vaše…“ hlesla Jitka a zakrátko sebou v poutech zřetelně škubla, otevřela pusu dokořán, rozhodila nohy, znova hlasitě vykřikla a s pohledem stále do očí profesora začal nadzvedávat rozkrok. Profesor se k ní sklonil, až se jí skoro dotkl nosu, a Jitka se s očima stále do jeho očí začala vzápětí divoce škubat v dalším nádherném orgasmu… Profesor po odeznění Jitčiných nejsilnějších orgastických stahů utnul její dráždění a Jitka se s pohledem nehybně upřeným na něho dál zmítala na stole v mohutných orgastických stazích; oba si však hleděli dál do očí, dokud sebou Jitka úplně nedocukala. Jitka pak šťastně vydechla „To byl nádherný orgasmus… úplně jsem vás cítila…“ Profesor si ale opět vzal z misky ledovou žínku a rychle ji přitiskl Jitce do ještě krajně rozdrážděných rodidel. Spoutaná Jitka zděšeně zakřičela, ale profesor žínku ještě přitlačil; pak ji na okamžik odtáhl a potom ji Jitce opakovaně přikládal na prsní bradavky, do rozkroku, na stehna, párkrát i na břicho, a nahá Jitka pokaždé hlasitě zakřičela… Když profesor žínku nakonec vhodil do misky, zeptal se důkladně zchlazené Jitky „Tak co, ještě si vzrušená?“ „Neeee…“ zajektala Jitka bezmocně. „Tak pojď…“ usmál se na ni profesor a začal ji pozvolna sundávat pouta. Když byla Jitka úplně volná, sáhl jí znova na poštěváček. „Nemůžu tě nechat dlouho takhle prochlazenou, musím ti trošku rozproudit krev, ještě bys z toho mohla dostat chřipku…“ usmál se a rafinovaně jí třel poštěváček, „je čtvrt na sedm, musíme udělat něco k večeři… nemáš hlad?“ „Trošku…“ hlesla Jitka a poddávala se dráždění. Jakmile za chvilku překonala hluchou fázi, podal si profesor úzký kožený řemínek a významně pravil „ale teď ti musím dát trochu předkrm…“, za chvíli utnul její dráždění, vykřikl „Nadzvedni se!“ a když rozdrážděná Jitka oddaně zvedla rozkrok vzhůru a vypnula se, začal ji ze všech sil prudce bičovat přes břicho, stehna, prsy a občas přímo do rozkroku… Vzepnutá Jitka přitom hlasitě křičela, protože profesor ji šlehal s krátkými přestávkami téměř bezhlavě, zato důkladně, ale zároveň evidentně vlhla mezi stydkými pysky. Když profesor nahou Jitku pořádně sešlehal, odložil důtky a vykřikl „Seskoč!“ Jitka bleskově seskočila ze stolu a profesor ji klidně vybídl „A pojď, jdeme dělat večeři!“ *** Když spolu došli do kuchyně, nahá Jitka se rozpačitě postavila vedle jídelního stolu a profesor otevřel ledničku. „Dáme si přírodní řízek a hranolky, co říkáš?“ obrátil se na Jitku, a když nejistě přikývla, podal jí maso, „umíš to udělat?“ „Samozřejmě…“ usmála se Jitka, „vždyť doma často vařím…“ „Tak se snaž!“ vybídl ji profesor, a nahá Jitka se s přirozením ještě plným milostné rosy dala do díla, nakrájela maso na plátky, pečlivě je naklepala, profesor jí podal pánvičku, olej a koření, a Jitka zapálila vařič.

Profesor pravil „já pak udělám hranolky, ale teď mi řekni, co budeme pít… cinzano, koňak nebo whisku?“ „Já bych nejradši to cinzano…“ řekla nesměle nahá Jitka, zatímco dělala první řízek. „Je vidět, že máš vkus…“ pochválil ji profesor a šibalsky dodal „já vím, koňak po večeři a whisku před spaním… viď?“ a rozpustile ji poplácal po zadečku. Jitka se spokojeně usmála a cosi se v ní sevřelo - přes ty rudé pruhy po těle byla prostě šťastná… Profesor připravil na stůl skleničky, nalil do nich cinzano, pak postavil na stůl sedmičku červeného vína a začal na volném vařiči vedle Jitky smažit hranolky. Jitka rozložila na dva talíře oblohu, dosmažila druhý velký řízek, nasypala z pánve na talíře hranolky, dala na každý talíř na hranolky velký řízek a hrdě položila oba plné talíře na stůl. „Vidím, že jsi taky skvělá kuchařka…“ podotkl profesor, „nechceš mi teď chodit občas něco uvařit?“ „A být přitom úplně nahá… jako teď…“ zašklebila se s úsměvem Jitka. „Kvůli mně bys šaty mít vůbec nemusela,“ řekl profesor s pohledem na Jitčino nahé tělo a vstal, „tak na zdraví!“ Připili si a pak se pustili do jídla. „Nechceš kafe?“ zeptal se Jitky profesor, když dojedli, a Jitka nesměle kývla hlavou. Za chvilku profesor přinesl dvě kávy, otevřel víno, nalil ho do číší a znova si připili. „Ty budeš výborná manželka… umíš snad všechno…“ pravil profesor s pohledem na Jitku. „To bych prosila… vždyť mi bylo nedávno už sedmnáct…“ vypnula nahá Jitka hrdě prsa a napila se vína. „Já vím, domeček tady někde na kraji města, hodný manžel, zahrádka, pejsek, kočička…“ usmál se profesor. „A kanárek…“ ušklíbla se Jitka, „já bych spíš chtěla pro sebe pracovnu…“ „To by zas neměl být tak velký problém…“ řekl profesor a pak se zeptal „A dětí plánuješ kolik?“ „Aspoň tři…“ pravila Jitka, „snad tu jejich výrobu nějak přežiju…“ „To budeš muset nejdřív přijít o to panenství… a v tom ti asi moc nepomůžu…“ dal jí profesor přes stůl pusu. „Zato k nám budete chodit často na návštěvu…“ vydechla Jitka roztouženě a ucucla víno. „Ale ne okopávat okurky…“ pravil opět s úsměvem profesor. „To zvládnu sama…“ mávla Jitka rukou. „A ty bys mohla zase chodit občas ke mně… když budu doma sám…“ „To abych si už teď začala vymýšlet výmluvy, kam že to jdu na noc…“ zamyslela se Jitka, „já snad budu muset za tou kamarádkou jednou opravdu zajít… a požádat ji, aby mi dělala alibi…“ „Jenom ta tělocvična už nebude tak blízko… a určitě tam nebudeš moct chodit přes město nahá…“ „To nevadí, já se tam před vámi pokaždé hned rychle svlíknu…“ zasmála se Jitka šťastně, „a občas bysme mohli jít zase i k vám do kabinetu…“ „Pokud mi ho neseberou… jednou už chtěli…“ vzdychl profesor a napil se zase vína. „Tak to bychom museli občas na noc na hotel… ale zase aspoň do sousedního města…“ „Myslíš, že budeš o mne pořád tak stát?“ podíval se profesor zamyšleně na Jitku, „vždyť mi není pětadvacet…“ „A myslíte… že může být pro mne někdo lepší?“ pohlédla Jitka oddaně na profesora, „ani z tisíciny…“ Profesor na to nic neřekl, naklonil se přes stůl, dal Jitce velkou pusu a napil se vína. „A kam bys chtěla jít po maturitě?“ zeptal se Jitky za chvíli. „Na vysokou…“ řekla Jitka, „přihlášku už jsem si podala a za čtrnáct dní jdu na přijímačky…“ „Tak to ti přeju hodně štěstí…“ usmál se na ni profesor povzbudivě, „i když nevím, proč by ses ty na ni dostat neměla…“ Jitka se opět napila vína a pohlédla na stůl. „Já bych měla snad umýt nádobí…“ prohlásila a otočila se ke dřezu. „Neblázni, já to umyju zítra…“ mávl rukou profesor, „vždyť je to pár kousků…“ „Neřekla bych…“ řekla Jitka s pohledem na spoustu nádobí na pracovním stole. Dopili kávu, Jitka si sedla profesorovi na klín, přivinula se k němu a dlouho se líbali. „Tak si myslím, že by ses měla pomalu připravovat na mučení… hezky se upravit… jako tenkrát před Vánoci… to jsi byla naprosto perfektní…“ vybídl Jitku profesor s pohledem na hodinky, „už je pomalu osm…“ „Dneska se budu snažit být ještě hezčí… abyste byl se mnou naprosto spokojený…“ prohlásila nahá Jitka oddaně, vstala a ucítila, že zvlhla. „Ale mezi nohama ty přípravy moc nepřeháněj… chci, abys tam voněla přirozeně, svojí vlastní šťávou…“ pravil profesor, „nerad lížu parfém…“ Jitka se stydlivě usmála. „Nástup na mučení… a spoustu orgasmů přesně v půl deváté… nezapomeň!“ připomněl profesor Jitce, když se odcházela do koupelny připravit, „Máš pořádně připravený poštěváček?“ „A nadržený…“ vydechla Jitka a zavřela za sebou dveře. Její číška s nedopitým vínem zůstala provokativně stát na stole. Profesor si vzal svoji číšku a odešel s vínem do pokoje, tam tiše pustil jazzové rádio ze satelitu, sedl si do křesla, pomalu upíjel víno a občas pohlédl na hodinky. *** Přesně o půl deváté vstoupila připravená nahá Jitka do pokoje - a profesor úžasem vykřikl. Byla celá perfektně upravená, smyslně nalíčené rty růžovou rtěnkou, dokonalý make-up nejen ve tváři, ale i na vztyčených bradavkách, nádherně upravený účes, na krku onen krásný náhrdelník, co dostala od profesora k Vánocům, úplně nové náušnice s blýskavými rubínovými kamínky, k tomu pasující eroticky působivé široké tmavočervené pásky na zápěstích a nad kotníky, na nohou lodičky s jehlovými podpatky.

Jitka přešla doprostřed pokoje a oddaně se postavila proti profesorovi do Pozoru „tady mne máte…“ Profesor nebyl chvíli schopen slova a pak vzrušeně vydechl „to snad není ani možné…“ „Jsem vaše otrokyně, pane profesore…“ pravila Jitka a podívala se mu odevzdaně do očí. Profesor si všiml, že má pečlivě učesané i ochlupení v rozkroku… „To jsi všechno dokázala během půl hodiny?“ vyhrkl pak profesor nevěřícně. „Ano, pane profesore…“ řekla stále do Pozoru vypnutá nahá Jitka, „a to jsem si ještě chtěla trochu přimáznout rtěnkou i poštěváček, ale nakonec jsem to neudělala… nebyla jsem si jistá, jestli by se vám to líbilo, když mně tam chcete přírodní…“ „Můžeš to zkusit někdy příště…“ řekl profesor, „já ti tam tu rtěnku pak beze zbytku slíbám…“ vyskočil z křesla a začal Jitku vášnivě líbat na ústa. Když se od sebe odtrhli, profesor nahou Jitku vybídl „tak teď by ses mohla hezky rozkročit…“ Nahá Jitka se na jehlách široce rozkročila, složila ruce za hlavu, vypnula prsa a upřela oči na profesora. „Tak… ručičku na poštěváček, napni se a nehybně čekej!“ Jitka polkla a napnutým tělem jí projel mimovolní vzrušený stah. „A chci něco vidět…“ prohlásil profesor, „dělej si to teď dráždivě, smyslně a celým tělem… a na tom orgasmu si taky dej opravdu záležet… jsi krásná…“ a začal pomalu počítat od deseti dolů. Když nakonec vykřikl „Teď!“ začala si rozkročená nahá Jitka před ním rychle třít prsty poštěváček. Za chvilku Jitka začala vstoje před profesorem zase reagovat, občas na něho smyslně pohlédla a jejím nahým tělem začínaly probíhat zřetelné mimovolní stahy stoupajícího pohlavního vzrušení. „Líbím se vám, pane profesore?“ vydechla najednou krásně vyzdobená Jitka uprostřed odevzdané onanie. „Jsi nádherná…“ pravil profesor s nelíčeným obdivem, „až se ještě trochu víc rozdráždíš, začnu si tě fotit…“ Jitčino vzrušení dále pozvolna stoupalo, ale zanedlouho upadla do hluché fáze, kterou tentokrát překonávala poněkud delší dobu, než křečovité napnutí svého těla zase uvolnila, spokojeně pohlédla na profesora a začala se opět oddávat své již rychle stoupající rozkoši; zanedlouho se jí vzrušením úplně vztyčily prsní bradavky. Profesor sáhl po fotoaparátu a začal si nahou Jitku vsedě z křesla celou fotit, i s nádherně vztyčenými bradavkami prsů - od hlavy až po jehlové lodičky na nohou. Rychle onanující Jitka smyslně pootevřela ústa… „Doufám, že mi… ty fotky pak… aspoň ukážete…“ vydechla Jitka a během onanie se vzrušeně napnula. „To víš, že jo… ale do ruky je dostaneš, až ti bude osmnáct…“ řekl profesor, „víš co by to pro nás oba znamenalo, kdyby ti na ně někdo přišel?“ „Vím…“ přikývla Jitka, zrychlila tření poštěváčku a ucítila, že silně vlhne… Profesor si pak široce rozkročenou, poslušně onanující nahou Jitku ještě několikrát vyfotil. „Jsem vaše…“ špitla náhle během usilovné onanie Jitka a začala se pomalu blížit do předorgastické extase. Za chvilku sebou Jitka prudce škubla, profesor si zase vzal fotoaparát a namířil ho na ni. Jitka se před ním začala vstoje svíjet v nádherné předorgastické extasi, celá se v krajní rozkoši vzepnula a vypnula břicho, pak se bezděčně nadechla a vzápětí se začala před profesorem divoce cukat s bezmocně otevřenými ústy v obrovských orgastických stazích… Profesor ji přitom usilovně fotografoval. „Škoda, že nemáme videokameru…“ prohlásila Jitka, když před profesorem vstoje docukávala. „Co není, může být…“ usmál se profesor, „ale chtělo by to pak i videopřehrávač…“ „Ten si snad pořídíte… a pak mi to pustíte… až k vám zase někdy přijdu…“ „Bylas nádherná…“ řekl ale profesor, „skoro se mi ani nechce tak překrásnou nahou dívku mučit…“ „Zato já se už nemůžu dočkat…“ vydechla vzrušeně Jitka, která už sebou téměř docukala. „Tak si slečno, prosím zase lehněte na stůl…“ pokynul jí galantně profesor rukou. Nahá Jitka si poslušně lehla na stůl a roztáhla se do základní posice. Profesor k ní přistoupil, jemně ji pohladil přes bříško a pak přes prsy, a se slovy „ty jsi teď strašně krásná i na tom stole…“ jí pomalu promazával poštěváček. Když pak roztáhl stydké pysky a uviděl, jak je mezi nimi ještě červená a mokrá, vydechl „Ty jsi asi ještě dost vzrušená, viď?“ Roztažená Jitka jen bezděčně přikývla. Profesor pravil „To nevadí, aspoň budeš rychle připravená k mučení…“, připravil si na vedlejší stolek nástroje k jejímu mučení a sáhl jí na poštěváček. Nahá Jitka mu pohlédla odevzdaně do očí a začala se poddávat své tentokrát už rychle vzrůstající rozkoši. Zanedlouho rozdrážděně vyhrkla „Připravte se… já už asi zase brzo budu!“ Profesor si vzal do ruky velké štípací kleště a významně je ukázal Jitce, ta sebou za chvilku prudce škubla, vypnula rozkrok a začala se před ním na stole zase svíjet nahá s roztaženýma nohama v mohutné extasi. Za několik okamžiků profesor ucukl rukou, krajně rozdrážděná Jitka mu nabídla rozkrok a přitom ho mírně nadzdvihla, profesor jí rychle rozevřel úplně stydké pysky, nemilosrdně jí stiskl do prstů volné ruky onen malý faldík mezi močovým otvorem a poševním vchodem, rázně jí ho povytáhl, uchopil ho do čelistí kleští a vší silou jí ho kleštěmi sevřel. Nahá Jitka příšerně zařvala hroznou bolestí, ale profesor tiskl kleště dál, pak je občas střídavě uvolňoval a znova mohutně sevřel a stále ji tam kleštěmi mimořádně drasticky mučil; rozevřená Jitka se před ním na stole v šílených bolestech bezmocně svíjela a na plné kolo řvala obrovskou bolestí… Až po dlouhém dokonalém promučení profesor odložil štípací kleště, nechal Jitku krátce vydýchat a pak si vzal kleště-kombinačky, znova jí roztáhl rodidla a s úžasem zjistil, že má na hrázce velikou kapku milostné rosy… Nejprve jí vložil do kombinaček jeden velký stydký pysk, podhlédl na ni a pak jí pysk prudce stiskl.

Jitka hlasitě zakřičela, ale pomalu sebou ani nehnula – a opět tiše vlhla. Profesor jí stydký pysk ještě několikrát silně sevřel, nahá Jitka vydechla „děkuji…“ a profesor jí nasadil čelisti kombinaček na protější velký stydký pysk, tentokrát o něco blíž k poštěváčku. Jitka napětím ani nedýchala, a profesor jí náhle pysk mohutně sevřel. Poslušně roztažená Jitka opět začala křičet nesmírnou bolestí. Po odtažení kombinaček ji profesor okamžitě začal mučit kombinačkami na vztyčených prsních bradavkách, bez sebemenší pauzičky na vydechnutí se jí pak rychle vrátil do rozkroku a téměř bezohledně jí tiskl do kombinaček postupně oba malé stydké pysky - nahá Jitka řvala jako pominutá - potom hrázku a nakonec vzrušením ještě naběhlý corpus poštěváčku. Roztažená Jitka při každém stisku nejintimnějších míst svého těla samozřejmě hlasitě křičela, ale současně vlhla zřetelnou vnitřní rozkoší. Profesor Jitčino svíjející se nádherně ozdobené nahé tělo vzrušeně pozoroval a přitom cukalo v penisu. Když pak odložil kombinačky, rychle potřel Jitce mučená místa Alpou a zeptal se jí, zda se nechce napít. „Ne,“ odsekla Jitka vzpurně. Profesor si tedy vzal do ruky pinsetu a přísně jí poručil „Rozpaž ruce!“ Nahá Jitka vleže na stole poslušně rozpažila, profesor si vzal do prstů nejdřív jednu její bradavku, uchopil ji do čelistí pinsety a prudce ji stiskl; když Jitka bolestí zakřičela, zopakoval totéž na bradavce jejího druhého prsu. Takto jí chvíli střídavě mučil obě bradavky, pak jí přešel do rozkroku, rozevřel jí úplně rodidla a nejprve jí pinsetou silně stiskl hrázku, až oddaně roztažená Jitka hlasitě zasténala. Nakonec jí pinsetou důkladně promučil malé stydké pysky, ale to už Jitka zase křičela jako divá. Z přirození jí přitom ovšem opět doslova kapala milostná rosa… Potom profesor pinsetu odložil, a zatímco právě zmučená Jitka zhluboka dýchala, vzal si se slovy „a teď to zkusíme trošku drsněji…“ malé ploché kleštičky. „Proč drsněji? Mně se to líbí…“ vydechla vzrušeně Jitka. „Vždyť taky tohle už znáš…“ pravil profesor, rozevřel jí opět rodidla, povytáhl si jeden její malý stydký pysk a nasadil jí na něj čelisti kleštiček. Pak na Jitku znova úkosem pohlédl a náhle kleštičky prudce stiskl. To už byla jiná bolest než od pinsety, takže Jitka hlasitě zakřičela a protože profesor jí povytažený malý stydký pysk stále tiskl, řičela souvisle. Profesor po chvilce stisk malého stydkého pysku uvolnil a stiskl jí do kleštiček velký stydký pysk na protější straně; ten už ovšem nebyl zdaleka tak citlivý, takže Jitka jenom sténala. „Dívej se mi do očí, ať vidím, jak prožíváš bolest!“ poručil jí profesor, několikrát kleštičky opět uvolnil a zase prudce stiskl - a na stole roztažená nahá Jitka před ním na stole s pohledem upřeným do jeho očí bezmocně úpěla. Potom profesor Jitce povytáhl druhý malý stydký pysk, s požitkem jí na něj nasadil kleštičky a vzápětí je prudce stiskl; nahá Jitka se zděšeným výkřikem doslova vyletěla bolestí vzhůru, a zatímco profesor kleštičky v krátkých intervalech uvolňoval a pak zase tiskl, zase se před ním bezmocně zmítala. „Podíváme se zase nahoru, už si kozičky odpočinuly?“ zeptal se profesor Jitky, když jí odtáhl kleštičky z rodidel. Nahá Jitka bezmocně vyhrkla „Snad…“, profesor jí přikázal „Tak zase hezky rozpaž a vypni mi je!“ Jitka napnula rozpažené ruce a odevzdaně mu nabídla prsy se vztyčenými bradavkami. Profesor přešel kolem stolu k jejím prsům, několika hmaty jí je prudce rozdráždil a pak jí na vztyčenou bradavku pravého prsu nasadil kleštičky. Jitka zase krátce zakřičela, ale profesor jí stisknul bradavku několikrát znova, potom jí nasadil kleštičky na levý prs. Když vzápětí kleštičky mohutně stiskl, vytryskla Jitce z bradavky malá bezbarvá kapička. Profesor překvapeně uvolnil kleštičky „Prosím tě, co to je? Nejsi těhotná?“ „To snad ne, vždyť jsem ještě panna…“ vyhrkla Jitka a usmála se „jak jistě dobře víte…“ „Někdy prý stačí vlézt po muži v koupelně do stejné vody…“ podíval se profesor tázavě na Jitku. „Tak to jsem určitě neudělala…“ vydechla Jitka, „ani po tátovi… leda že bych byla panenka Maria…“ a vtom jí profesor znova prudce stiskl kleštičkami prs, takže zařvala „ááááá…“ Profesor za moment kleštičky zase uvolnil, Jitka vydechla, a profesor se jí opět vrátil před rozkrok. „Tak si ještě vezmeme na chvilku do parády corpus…“ a odhrnul jí chloupky, vzal si mezi prsty corpus jejího poštěváčku, nasadil na něj kleštičky a podíval se na Jitku „Bojíš se?“ „Ne, jsem vaše otrokyně…“ polkla strachy Jitka, „dělejte si se mnou, co chcete… můžete mě třeba zmučit až do bezvědomí…“ Profesor se jí sehnul k rozkroku, vzápětí vší silou stiskl kleštičky a Jitka vylétla se zděšeným výkřikem příšernou bolestí rozkrokem vzhůru. Profesor však kleštičky vzápětí uvolnil, ještě dvakrát jí corpus silně stiskl a pak kleštičky odložil. Jitka jen opět polohlasně zasténala „Děkuji vám, pane profesore…“ „Já tě teď budu jako operovat na kundičce…“ řekl pak stroze profesor, „takže ti sundám střevíčky… pacientky je na operačním stole taky nemají… a ty teď budeš taky taková moje pacientka…“ „Ano…“ špitla odevzdaně Jitka, a zatímco ji profesor zouval jehlové lodičky, nastavovala mu nohy. Profesor jí zul střevíčky a pak jí podložil rozkrok větším polštářkem z gauče, takže její porozevřená rodidla mu vyzývavě čněla přímo do očí. „Jsi připravená k operaci?“ zeptal se jí pak profesor formálně. „Můžu se před tím ještě napít?“ zeptala se ho nato Jitka téměř provokativně. „Před operací se už nepije…“ odsekl profesor. „Tak mě můžete začít operovat…“ vydechla Jitka vzrušeně, „jsem vaše pacientka… připravená k operaci…“ „Milá pacientko, tak se teď přede mnou zase sama hezky rozdrážděte, z terapeutických důvodů je to nutné…“ vybídl potom profesor Jitku.

„Jak si přejete, pane profesore…“ usmála se Jitka, „jak moc? Do extase nebo až do posledního okamžiku?“ „Stačí do extase, mladá paní…“ „Provedu…“ řekla Jitka a přitiskla si prst na poštěváček. „A druhou ručičku bych prosil na prsíčka, vážená dámo…“ vyzval ji profesor, „a drážděte se i tam…“ Rozevřená Jitka s rozkrokem na polštářku si přiložila ruku na prsa a profesor jí pomalu odpočítal začátek onanie. „A dívej se pořád nahoru na sebe!… a pracuj, pracuj! Běda, jak se jen na okamžik mrkneš jinam!“ Potom profesor odstoupil, sedl si do křesla a jakoby se zájmem si prohlížel jakýsi časopis. Jen občas na usilovně onanující Jitku po očku pohlédl, a protože jí z křesla dobře viděl přímo mezi nohy, s uspokojením pozoroval, jak tam postupně stále víc červená… Nahá Jitka si roztažená na stole poslušně třela prsty poštěváček, všemožně přitom sebou škubala a dívala se pořád vzhůru nad sebe do stropu; jinak mezi nimi nepadlo během její onanie ani slovo… Teprve když Jitka zřetelně ucítila přibližující se předorgastickou extasi, odevzdaně vydechla „Já už asi… budu!“ Profesor odložil časopis a vstal, postavil se jí před rozkrok a podal si velký ostrý nůž. Za chvilku sebou mohutně rozdrážděná Jitka prudce trhla a začala se rozkoší celá třást… „Stačí!“ vykřikl profesor, a zatímco Jitka bleskově utnula onanii a hodila ruce za hlavu, přikázal jí „Tak se mi vážená slečno pacientko, pořádně roztáhněte a nastavte mi svoje krásné přirození!“ Jitka vypnula rozkrok a vyhrkla „Prosím, pane profesore… můžete mne začít operovat…“ „Udělám pro vaše blaho, co bude v mých silách, slečno pacientko…“ pravil profesor, maximálně roztáhl Jitce stydké pysky poblíž poštěváčku a nasadil jí do krásně hladkého Venušina prostoru špičku nože. Roztažená Jitka ani nedýchala a bezmocně na něho hleděla široce otevřenýma modrýma očima. Profesor jí začal jemně přejíždět špičkou nože po hladké růžové kůžičce, jakoby naznačoval řezy… a Jitka se třásla obavami, aby ji tam přece jen neřízl. Profesor si na to ale dával velký pozor a dlouho ji jen psychicky napínal, najednou však vykřikl „Připravte se, teď vás to začne bolet…“ a rázně jí vtlačil špičku nože do jemné kůžičky, div že ji neprotrhl a nepronikl jí pod kůži… Jitka zděšeně zařvala jak bolestí, tak v domnění, že je tam skutečně protržená a teče jí krev, ale profesor byl neoblomný a vtlačoval jí ostrou špičku nože do Venušina prostoru stále bolestivěji a přitom opět dával pozor, aby ji neporanil do krve a nepronikl jí špičkou nože až pod kůžičku. Jitka přitom řvala jak protržená… Po chvilce profesor špičku nože odtáhl a začal Jitku opět jakoby nařezávat, pak jí vtiskl ostrý hrot do Venušina prostoru o kousek vedle a vše se znova opakovalo. Nahá Jitka zase ze všech sil nahlas bezmocně řvala. Potom profesor ještě totéž zopakoval tentokrát na druhé straně Jitčina Venušina prostoru a poté začal postupovat pomalu střídavě po obou stranách jejích rodidel níž a níž v rýze mezi jejími malými a velkými stydkými pysky a pokračoval v nemilosrdném mučení Jitčiných rodidel až do míst, kde se rýha mezi jejími pysky pozvolna ztrácela. Nakonec udělal profesor ostřím nože v Jitčiných rozevřených rodidlech několikrát „kolébku“ od poštěváčku až na perineum a zpět a pak nůž odložil. Celá tato první část operace trvala přinejmenším patnáct minut, a poslušně roztažená nahá Jitka téměř po celou dobu hlasitě řvala bolestí, ovšem profesor si stále dával obrovský pozor, aby ji ani sebeméně neporanil. Profesor si pak vzal vatový tampónek, navlhčil si ho Alpou a ošetřil Jitce rodidla; nakonec jí potřel tampónkem úplně zpocené spánky, čelo a obličej. „Ulevilo se vám, slečno pacientko?“ „Ano, pane profesore,“ řekla oddaně Jitka, „už se cítím mnohem líp… za chvilku snad budu docela zdravá…“ „A líbilo se vám to?“ otázal se jí jako obvykle profesor s úsměvem. „Jsem s vámi velmi spokojená…“ prohlásila Jitka, „a moc vám děkuji… za to, jakou si se mnou dáváte práci…“ „Teď si na chvilku odpočiňte, tohle byla první část vaší operace…“ řekl profesor klidně „potom se dáme do druhé…“, odstoupil a ponechal Jitku ležet roztaženou na stole. Asi za minutu profesor přistoupil, otázal se Jitky „Jste připravená, slečno?“ „Ano, pane profesore…“ hlesla nahá Jitka pokorně. „Tak můžeme začít?“ „Ano, začněte…“ vyhrkla odhodlaně roztažená Jitka. Profesor jí nejprve rozdráždil prsy, na vztyčené bradavky jí upnul prádelní kolíčky a vzal si do ruky šroubovák. Nejdřív ji krátce rozdráždil přes poštěváček a pak ji začal bleskově „operovat“ šroubovákem, což mělo v podstatě stejný průběh, jako předcházející mučení velkým ostrým nožem – s tím, že jí občas vtlačeným ostřím šroubováku v mučených místech silně pootáčel; což bylo zejména v onom Venušině prostoru pro Jitku mimořádně bolestivé, takže přitom nesmírně řvala. Jinak jí profesor vtlačoval šroubovák i mezi močový otvor a poševní vchod, do hrázky a do perinea, a stále dával pozor, aby ji neporanil do krve. Celou „operaci“ pak profesor ukončil dlouhým prudkým podebráním Jitčina poštěváčku ostřím vtlačeného šroubováku proti prstu přímo pod jeho kořenem… Roztažená Jitka během nejméně dvacetiminutové „operace“ obrovskou rozkoší soustavně tekla, takže jí profesor musel v kratičkých pauzičkách mezi bolestivými úkony otírat milostnou rosu tamponkem. „Tak už byste měla být zdravá, vážená slečno pacientko…“ pravil profesor, když odložil šroubovák, odepnul jí z prsů kolíčky. „Děkuji vám velice, pane profesore…“ vydechla zmučená Jitka a zkřivila tvář bolestí, jak jí bradavky přicházely opět k sobě. Profesor začal Jitku zase pečlivě ošetřovat, byla tentokrát úplně zpocená nejen na čele a spáncích, ale i na břiše a na stehnech… „Teď to chce jen malou rekonvalescenci,“ prohlásil profesor a odložil tampon, „nechcete se třeba rozcvičit?“

„Můžu?“ vyhrkla Jitka, „Tady na stole?“ „Jistě… vstát a seskočit smíte, slečno, až vám to výslovně dovolím…“ pravil suše profesor. Nahá Jitka začala na stole před profesorem cvičit; různě hmitala rukama do strany, vzhůru nad sebe nebo za hlavu, zvedala nohy vzhůru, občas je přitáhla koleny až pod bradu, nebo jimi hmitala do strany, kolíčky na prsech se jí přitom bezděčně pohybovaly. „Stačí!“ zavelel jí za chvilku profesor, „Klekni si!“ Jitka se poslušně zvedla a klekla si na stůl před profesora. „No rozkroč se přece pořádně!“ vyzval ji profesor, „co myslíš, proč si klekáš? Ať ti tam můžu pohodně sáhnout!“ Jitka se široce rozkročila a profesor ji pohladil přes prsa „doufám, že jsi při té operaci pořádně vystydla…“ „Tak akorát…“ zrudla Jitka rozpaky, „mně se to totiž docela líbilo… ale chtěla bych už být zase hotová…“ „Tak já si tě ještě trochu promučím…“ pravil profesor, sáhl po důtkách a položil si je spolu s koženým řemínkem vedle Jitky „a pak už vystříkneš…“, položil ruku Jitce na břicho a pomalu jí sjížděl přes podbřišek do rozkroku. Nahá Jitka se vzrušeně zachvěla a profesor se jí vzápětí dotkl hlavičky poštěváčku. Vkleče na stole rozkročenou Jitku potom profesor na poštěváčku rychle dráždil, volnou rukou jí současně mnul bradavky a občas ji políbil na ústa. Její vydráždění pozvolna stoupalo, zakrátko překonala hluchou fázi a začala sebou vzrušeně škubat; při jednom delším polibku rozdrážděně kmitala profesorovi v ústech jazykem a ten jí přitom silně tiskl prsní bradavku. „Vy mne tak krásně vzrušujete… pane profesore…“ vydechla najednou slastně již prudce vydrážděná Jitka. „Asi tě mám rád a chci, aby ti bylo se mnou dobře…“ zmohl se profesor na odpověď. „Budete mne pak taky… tak hezky bičovat?“ vyhrkla Jitka s pohledem na připravené důtky a řemínek. „Až ti přeruším dráždění… těsně před orgasmem… seskočíš bleskově ze stolu…“ pravil profesor, „a vypneš se přede mnou s rukama napjatýma nad hlavou…“ „Ano, pane profesore…“ vyrazila Jitka oddaně, „to už přece umím…“ a upřela mu pohled do očí. „Zrychli!“ vybídl ji zakrátko profesor, který se jí rovněž díval přímo do modrých očí a jen občas pohlédl na její nahé tělo, jak se před ním na stole ji celé rozdrážděně škube; bradavky prsů jí vyzývavě trčely dopředu. „Ach…“ zakroutila před ním najednou nahá Jitka boky a břichem, „už asi…“ „Tak hezky… zase až do posledního okamžiku…“ vybídl ji profesor, „ukaž, jaká jsi otrokyně…“ Jitka naprázdno polkla a pak v rozkoši pootevřela ústa. „No kmitej… kmitej!“ pobídl ji profesor, „Důtky už se nemůžou dočkat!“ Rozkročená nahá Jitka vytřeštila oči a zrychlila tření svého klitorisu do maxima; za chvilku sebou prudce škubla a začala se před profesorem celá třást v nádherné extasi. Najednou hodila mimovolně podbřišek dopředu, s výkřikem „áááá…“ hodila ruce nad hlavu, bleskově seskočila ze stolu před profesora a vypnula se před ním nahá do vzpažení. Profesor napřáhl důtky a přísně Jitce poručil „A dělej přede mnou pomaličku dřepy!“ Rozdrážděná Jitka s poslušně vzpaženýma rukama před ním začala pomalu dělat dřepy a profesor ji přitom vždy nečekaně prudce šlehl důtkama přes břicho, ale když se v krajních posicích na okamžik zastavila, nechal ji v klidu. Nahá Jitka sebou při každém šlehu zřetelně cukla a občas hlesla „au…“, ale stále se mu oddaně vypínala a hleděla mu do očí. Profesor začal po chvíli střídat důtky s koženým řemínkem, jehož úhozy byly ostřejší, takže občas nahlas vykřikla, zejména když ji profesor šlehl do podbřišku. Když se Jitka asi po sedmém dřepu napřímila, profesor vykřikl „Pozor!“ a začal jí rázně šlehat nahé tělo ze všech stran, přitom ji se slovy „ani se nehni!“ různě obcházel a občas se jí strefil i do kolíčků na prsních bradavkách. Jitka samozřejmě křičela a po zásahu na kolíčky většinou strašně zařvala, ale pořád se mu odevzdaně nastavovala. Po důkladném zbičování vstoje profesor nahé Jitce poručil, aby si opět klekla na stůl, a bičoval ji nemilosrdně dál, pravidelně přitom střídal důtky a kožený řemínek. Občas Jitku krátce sešlehal i přes chloupky nad jejím přirozením, ale hlavně se snažil zasahovat prudkými ranami kolíčky na jejích prsech, až jí kolíček z jednoho prsu odpadl. Jitka pak nevěděla, co ji bolí víc, zda ony silné úhozy nebo pomalu se prokrvující bradavka. Profesor pak vydechl „tak ještě ten druhý…“ a dál Jitku bičoval po celém těle, především se však snažil srazit jí prudkými ranami zbývající kolíček. Po několika dalších úhozech přes její bradavky se mu to nakonec podařilo, takže ukončil její bičování a zavelel Jitce „Pohov!“ Když profesor odložil mučící nástroje a přistoupil znova k Jitce, roztáhl jí stydké pysky a udiveně na ni pohlédl. „No co?“ vyhrkla téměř drze Jitka, „mně se to docela líbilo…“ „Takže to abych ti teď za odměnu povolil orgasmus, vid?“ usmál se profesor a zavřel jí rodidla. „Buďte tak hodný…“ hlesla Jitka. „Tak se připrav! Prsty na poštěváček a vypni se!“ vybídl ji profesor. Rozkročená Jitka si před profesorem vkleče na stole přitiskla prsty na klitoris a podívala se na profesora, který jí vzápětí začátek onanie stroze odpočítal. Potom profesor odstoupil a zpovzdálí pozoroval, jak si před ním nahá Jitka rozkročená vkleče na stole poslušně kmitá prsty přes poštěváček. Její vzrušení opět pozvolna stoupalo a prsní bradavky se jí začaly pomalu nalévat krví. „Musíme ty bradavky dát zase do pořádku…“ pravil pak profesor a zeptal se „bolí tě ještě?“ „Trošku…“ vydechla rychle onanující Jitka. Profesor ji dál pozorně sledoval, nahá Jitka zanedlouho upadla do hluché fáze, a když pak na něho spokojeně pohlédla, vytáhl z misky ledovou žínku, stoupl si s žínkou v ruce před ni a ještě chvíli ji upřeně pozoroval. Když se nahá Jitka silně rozdráždila, profesor jí nečekaně přitiskl ledovou žínku na jeden prs. Jitka vykřikla a její vzrušení okamžitě opadlo, profesor žínku odtáhl a počkal, až se Jitka znova prudce rozdráždí, a potom jí náhle přitiskl žínku na druhý prs.

Jitka opět zoufale zasténala, profesor jí vymačkal na prs ze žínky veškerou ledovou vodu, která jí pak stékala dolů přes břicho na stehna a pomalu jí kapala z nohou na koberec; Jitka však stále usilovně onanovala a profesor pak žínku zase odtáhl. Když sebou Jitka zase začala škubat vzrůstající rozkoší, přiložil jí profesor ledovou žínku na břicho - a pak jí vždy po novém rozdráždění tiskl žínku na prsy a další citlivá místa jejího těla; předtím jí někdy dokonce přerušil povelem onanii a nahá Jitka mu odevzdaně vypnula tělo… Jakmile byla Jitka podle uvážení profesora pořádně zchlazená, hodil profesor žínku zpátky do misky a prohodil „Tak snad už máš bradavky v pořádku… tak si to hezky dodělej…“ „Děkuji…“ vydechla Jitka a začala si už nejmíň po desáté znova před profesorem na stole masírovat poštěváček. Zatímco klečící Jitka na stole usilovně onanovala, připravil si profesor další žínku a opět ji zpovzdálí pozoroval. Když se po delší době začala rozdrážděně škubat a blížila se do předorgastické extase, vytáhl obě žínky z ledové vody, postavil se před ni a oba si hleděli do očí. Zakrátko sebou rychle onanující Jitka prudce škubla a začala se před profesorem celá třást v mohutné extasi. Profesor vykřikl „Vypni se!“, nahá Jitka se z posledních sil vzepnula, náhle vykřikla „Úúúž!“ a začala sebou bezmocně cukat v obrovských stazích prudkého orgasmu. Asi po třech stazích jí profesor rázně přitiskl na vztyčené bradavky prsů ledové žínky, Jitka hlasitě vykřikla, utnula tření poštěváčku, hodila ruce nad hlavu, odevzdaně se přitiskla prsy na žínky a dál sebou mohutně cukala v nádherném orgasmu… Když sebou Jitka docukala, profesor jí odtáhl žínky z prsů a hodil je zpět do misky. Jitka se otřásla „to byl ale studený orgasmus…“ „To víš, jsi holt otrokyně…“ odtušil profesor chladně, ale dal jí velkou pusu na ústa. „Já vím… ale jen vaše…“ hlesla Jitka oddaně. Profesor jí podal ruku „tak si pojď na chvilku sednout… ty otrokyňko…“ Nahá Jitka seskočila ze stolu a sedla si spolu s profesorem ke stolku do křesla. *** Profesor jí nalil plnou sklenku minerálky a podal ji Jitce „Napij se už konečně!“ Zatím co Jitka hltavě pila, protože už měla velkou žízeň, přinesl jí profesor z lednice velký hrozen vína „tu máš, ať se občerstvíš…“ a potom významně pravil, „čeká tě toho dneska ještě dost…“ „hlavně na konci…“ „Jste moc hodný…“ vyhrkla Jitka a začala uzobávat víno. Najednou se na sebe podívala „Já teda vypadám, takhle se nemůžu našim ukázat…“ a ukázala na rudé pruhy na břiše. „No to bys jim asi nevysvětlila…“ usmál se profesor. „Naši jsou pyšní, že mají správnou dobře se učící dceru…“ řekla Jitka a pohlédla na profesora, „kdyby tak věděli…“ „Co? Že už je skoro dospělá… nádherná… obzvlášť nahá…“ přejel profesor obdivně očima po nahé Jitce. „Myslím, že jiné děti dělají za zády rodičů mnohem horší věci…“ pravila Jitka, „my zas tak nemorální nejsme…“ „Až na to, že ještě nejsi plnoletá…“ podíval se na ni profesor významně. „Ale právo na uspokojení snad mám, ne?“ vyhrkla Jitka a uzobávala víno. „Hlavně, že jsi opravdu uspokojená… navíc se svým profesorem… jiní se opíjejí po hospodách…“ „Já se opíjím s vámi… požitkem…“ usmála se Jitka. „Tak se ještě napij a pojď se opíjet dál…“ ukázal profesor Jitce na stůl. Jitka rychle dozobala víno, pak se znova pořádně napila, vstala, ulehla na stůl a roztáhla se před profesorem do základní posice. *** Profesor Jitce pečlivě promazal poštěváček a poručil jí „Vypni se!“, pak jí rozdráždil bradavky prsů, připnul jí na ně prádelní kolíčky, potom jí přešel k rozkroku a začal jí upínat kolíčky na velké stydké pysky, poté i na malé, které si předtím opět trochu povytáhl, nakonec si pod její rozkrok připravil další dva k upnutí na poštěváček. „Jsi připravená?“ optal se potom roztažené Jitky, a když hlesla „asi ano…“ několikrát si ji opět vyfotografoval. Jitka se silnou bolestí zřetelně chvěla a bezmocně zatínala zuby. „A vzrušená?“ „Už mi to úplně opadlo, ale dost mě to bolí…“ vydechla Jitka. „To tě teď bude něco pořádně bolet až do konce…“ pravil suše profesor a sáhl Jitce na poštěváček. Citlivá místa na těle sevřená kolíčky začala Jitku postupně hrozně pálit, takže se její vzrušení zvyšovalo jen velice pomalu. Profesor proto za chvíli podstatně zrychlil její dráždění, přitlačil a pak řekl „Teď už se nezastavíš… to víš, finále… kdybys věděla, co tě čeká nakonec…“ „Co?“ škubla sebou Jitka. „Už jsem ti dneska snad říkal, že něco krajně bolestivého… co jsme spolu ještě nikdy nedělali…“ řekl profesor, „už se těším, jak přitom budeš zpočátku příšerně řvát… vzrušuje tě to?“ „Ano…“ přikývla rychle drážděná Jitka a její rozkoš začala viditelně vzrůstat, „nejen ta představa hrozné bolesti, ale hlavně že vůbec nevím, co to bude…“ „A těšíš se?“ „Docela… asi ano…“ vydechla vzrušeně Jitka, „doufám, že mi přitom neublížíte…“ „Musíš být naprosto poslušná… a nesmíš se sebemíň bránit…“ pravil profesor, „jinak za nic neručím…“ „To je strašné…“ vyrazila roztažená Jitka hrůzou, „nemohl byste mi aspoň naznačit…“ „Nemohl… ani nechci… a navíc přitom se mnou musíš přesně spolupracovat…“ pokračoval profesor. „Kdy to bude?“ vyrazila Jitka se zřetelným strachem v krásných modrých očích.

„Tak za půl až tři čtvrtě hodiny…“ řekl profesor a podíval se na hodinky, „teď je už skoro jedenáct, takže kolem půl dvanácté…“ Jitku ale představa skutečně krutého mučení nesmírně vzrušila, takže se začala i s kolíčky na prsech a v rozkroku před profesorem na stole rozdrážděně škubat, za chvíli bez větších obtíží překonala hluchou fázi a začala se silným rozdrážděním celá bezděčně třást… Její rozdráždění pak už rychle stoupalo a zanedlouho se Jitka začala neodvratně blížit k vrcholu; s pohledem upřeným na profesora sebou stále silněji škubala, potom otevřela ústa a několikrát se bezděčně nadechla, najednou sebou prudce škubla a začala se silně celá třást v mohutné předorgastické extasi… Profesor jí náhle odtáhl ruku z poštěváčku, Jitka rozdrážděně vyhodila rozkrok, profesor si vzal pánský hřeben, odhrnul jí ze stydkých pysků kolíčky, roztáhl jí úplně rodidla a vší silou jí vtlačil hřeben zuby do středu stydké rýhy. Roztažená Jitka vykřikla bolestí, ale profesor jí zatlačil hřeben do rodidel ještě silněji a pak sílu jeho vtlačení rychle měnil; při každém novém zatlačení nahá Jitka měnila hlasitost svého ryku. Potom jí profesor začal občas vtlačovat zuby hřebene i do rýhy mezi její malé a velké stydké pysky, a Jitčiny reakce ještě zesílily, ovšem současně jí viditelně zvlhla rodidla… Nakonec ji profesor ještě krátce promučil stydkou rýhu, přejel jí citlivě zuby hřebene Venušiným prostorem, pak hřeben odložil a začal ji znova třít prsty poštěváček. „Jsi ještě vzrušená?“ zeptal se jí vzápětí profesor. „Docela dost…“ zaškubala sebou vzrušeně Jitka. Netrvalo dlouho a Jitka sebou začala znova prudce škubat mohutným rozdrážděním a za chvilku opět upadla do předorgastické extase. Profesor ucukl rukou a vzal si pinsetu. „Tak teď mi zase hezky rozpaž ruce… budu tě teď mučit trošku rafinovaněji…“ vybídl ji profesor, a když Jitka rozpažila, nespokojeně vyhrkl „hezky vodorovně! A napni ruce až po konečky prstů!“ Když byl s rozpažením Jitčiných rukou a tím i s vypnutím jejích prsů s kolíčky na bradavkách spokojen, rozhrnul jí volnou rukou kolíčky na stydkých pyscích a opět úplně rozevřel její rodidla, nasadil jí pinsetu čelistmi na hrázku, dal jí pusu na obě rozevřená stehna, napřímil se, poručil Jitce „Dívej se mi nehybně do očí!“ a za několik okamžiků ze všech sil stiskl pinsetu… Roztažená Jitka začala s očima nehybně upřenýma na profesora hlasitě křičet široce otevřenými ústy… Profesor nechal Jitku chvíli bezmocně křičet a průběžně uvolňoval a zesiloval stisk její hrázky pinsetou, potom ji odtáhl a nasadil do jejich čelistí velký stydký pysk poblíž kolíčku, v úrovni jejího poševního vchodu. A zase: chvilku se dívali vzájemně do očí a teprve pak profesor pinsetu prudce sevřel… „Ááááá…“ vykřikla Jitka silnou bolestí. Profesor pak intenzitu stisku opět průběžně měnil a Jitčin křik podle toho kolísal… „Mně to připadá, že mě mučíte nějak jakoby slavnostně, pane profesore…“ vydechla Jitka, když profesor pinsetu za chvíli uvolnil. „Nejen slavnostně, ale i rituálně… obřadně…“ pravil profesor, „máš dobrý postřeh…“ a nasadil jí pinsetu na druhý stydký pysk, „Líbí se ti to?“ „Vždyť víte, že jsem vždycky chtěla být ona slavnostně, rituálně mučená nahá oběť, áááááá…“ zakřičela Jitka, protože jí profesor právě mohutně sevřel do pinsety stydký pysk. Její křik se potom opět chvíli zřetelně zesiloval a zeslaboval… Profesor to pak ještě zopakoval i na obou Jitčiných, vzrušením stále hezky červených malých stydkých pyscích, potom pinsetu odložil a vzal si znova malé ploché kovové kleštičky. „Teď zase půjdeme odshora dolů…“ prohlásil profesor, dal Jitce velkou pusu přímo na poštěváček, pak jí slízal z rodidel milostnou rosu a nasadil jí kleštičky na jeden z malých stydkých pysků; pak se oba znovu chvíli dívali vzájemně nehnutě do očí a Jitka se celá doslova třásla hrozným strachem. Profesor najednou kleštičky nečekaně vší silou stiskl, nahá Jitka vylétla rozkrokem vzhůru a strašně zařvala… Za moment profesor jejím malým stydkým pyskem kleštičkami prudce pootočil a navíc jí ho silně povytáhl, a roztažená Jitka začala řvát doslova na celé kolo, až si profesor v duchu pochvaloval, že nebydlí někde v paneláku, kde by vzbouřila celý dům… Když po několika dlouhých vteřinách profesor kleštičky uvolnil a odtáhl, všiml, si, že Jitka měla slzičky v očích a šťastně se usmívala, rodidla měla plná milostné rosy. Profesor Jitku opět políbil na poštěváček, uchopil do čelistí kleštiček její druhý malý stydký pysk, znova se Jitce nehybné strychem na chvíli zadíval do očí, potom kleštičky znova vší silou sevřel a všechno i na jejím druhém stydkém pysku zopakoval; nahá Jitka opět řvala jako šílená – ale ani sebou nehnula…; když profesor kleštičky odtáhl, měla zase oči plné slz a spokojeně se usmívala. Potom si vzal profesor do parády oba její velké stydké pysky a tiskl jí je do kleštiček přibližně v úrovni močového otvoru, Jitčiny reakce však už byly mnohem slabší, dokonce se mu vydržela po celou dobu stisku nehybně dívat do očí, pouze když jí profesor velkými stydkými pysky náhle prudce pootočil, hlasitě vykřikla. Když profesor pořádně promučil Jitčiny velké stydké pysky, vzal si do kleštiček její hrázku, ovšem ani nyní nebyly Jitčiny reakce zdaleka srovnatelné s úvodním mučením stisky jejích malých stydkých pysků. Nakonec si profesor vzal kleště-kombinačky, rozevřel Jitce rodidla, napnul jí hrázku a nasadil na ni kombinačky, pak se naklonil těsně nad její tvář a dlouho si nehybně hleděli do očí, nahá Jitka se s hrázkou v kombinačkách dokonce chvilkami usmívala. Profesor jí přitom volnou rukou citlivě tisknul kolíčky na prsech, Jitka vždy tiše zasténala, ale hleděla mu pořád oddaně do očí. „Připadám si jako ta pradávná rituální nahá oběť těsně před popravou…“ vydechla vzrušeně Jitka. „Nechceš vyplnit nějaké poslední přání?“ zeptal se jí profesor a začal ji něžně hladit po vlasech.

„Líbejte mně… dlouho…“ hlesla Jitka s kombinačkami na hrázce a nastavila profesorovi ústa. Profesor se k ní sklonil, stále ji jemně hladil po vlasech, pak ji políbil a dlouho se vášnivě líbali. Jitka se pak uvolnila a pohlédla profesorovi láskyplně do očí „Já bych někdy chtěla takhle pod vaší ru… ááááá…“ zakřičela zděšeně, protože jí profesor v tom vší silou sevřel hrázku kombinačkami. Profesor jí chvíli hrázku mohutně tiskl, pak kombinačky odtáhl a pravil „Teď to bude opravdu moc bolet… jsi na to připravená?“ „Jsem… můžete všechno… jsem vaše oddaná otrokyně, která vás má strašně ráda…“ řekla tiše Jitka. Profesor jí nasadil kombinačky na corpus poštěváčku těsně nad jeho naběhlou hlavičkou, opět jí citlivě pomačkal prsní bradavky stisknuté v kolíčcích, znova ji hezky políbil na ústa a zeptal se „Cos to prve nedořekla? Co bys chtěla pod mojí rukou?“ „Zemřít rozkoší… třeba byste mi probodl srdce a usmrtil během obrovského orgasmu…“ „Ty máš ale nápady… zrovna ty si to vůbec nezasloužíš… tebe by byla ohromná škoda…“ vyděsil se profesor. „Tak mě aspoň pořádně mučte!“ vyhrkla nedočkavě Jitka s corpusem v čelistech kombinaček. „Můžeš si přitom myslet, že tě popravuju, a místo tisknutí poštěváčku ti probodávám srdce…“ navrhl jí profesor. „Ale já bych to chtěla při orgasmu…“ „Tak někdy příště…“ řekl profesor, ale pak si uvědomil „vždyť si to můžeš myslet už za chvíli, při tom posledním krutém úkonu… to bude taky při tvém orgasmu…“ a mírně Jitce zahýbal corpusem v kombinačkách. „Jste na mě hod… áááááá…“ zařvala příšerně Jitka, neboť jí profesor stiskl mohutně corpus kombinačkami. „Vypni se! Zvedni rozkrok a nastav ho těm kleštím!“ vykřikl profesor na řvoucí Jitku, „Mysli si, že umíráš!“ A Jitka mu odevzdaně nastavila rozkrok… Když za několik okamžiků profesor kombinačky uvolnil a odložil, Jitka vydechla „Jak to, že jsem živá?“ „Protože jsi moje nejmilejší holčička…“ pohladil ji profesor a opět si všiml slziček v jejích očích, pohladil ji tedy ještě jednou, pak ji hezky políbil a začal jí odepínat kolíčky. Bradavky prsů i stydké pysky jí začaly okamžitě přicházet k sobě, jak jí do nich znova proudila krev, a nahá Jitka se před profesorem na stole chvilku zoufale kroutila a sténala bolestí. „Nesahej si na prsa!“ napomenul ji profesor, když si Jitka chtěla ulevit od bolesti, „ty nevíš, že to jako otrokyně nesmíš?“ „Promiňte, zapomněla jsem…“ vyhrkla Jitka s úplně vztyčenými pálícími bradavkami. „Sahat na ně ti můžu jenom já… chceš je pohladit?“ pokračoval profesor. „Už to trochu přestává… ale sáhnout mi na ně samozřejmě můžete…“ pravila Jitka pokorně. „Teď se budeš zase dráždit sama… i na nich…“ pohlédl na ni přísně profesor, „myslíš, že už by to šlo?“ „Snad jo…“ hlesla roztažená Jitka. „Klekni si!“ poručil jí profesor stroze. Nahá Jitka si na stole poslušně klekla, rozkročila se a přičísla si pramének vlasů, který jí spadl do čela. „Jsi ještě vzrušená?“ „No, ani moc ne…“ vydechla Jitka, „ale pořád tam cítím takový tlak…“ „Tak se připrav! Ruku na poštěváček!“ nařídil jí profesor. Na kraji stolu rozkročená Jitka si poslušně přitiskla prsty na poštěváček a upřela odevzdaně pohled na profesora. „Druhou na prsy!“ přikázal jí profesor přísně, „A od teďka se mi budeš pořád dívat do očí!“ Nahá Jitka si přiložila volnou ruku na prsa. „Pozor!“ zavelel jí profesor, a když se Jitka napnula, pomalu jí odpočítal začátek onanie. Jitka si začala s očima upřenýma na profesora třít poštěváček a druhou rukou bradavky. Zanedlouho se na jejím nahém těle znovu objevily zřetelné známky stoupajícího pohlavního vzrušení; občas sebou mimovolně škubla a zachvěla se. Když překonala hluchou fázi, profesor vydechl „Jsi opravdu nádherná… navíc takhle ozdobená…“ a vzal si důtky. Jitka zrychlila onanii. „Jakmile ti zavelím Stop, utneš onanii a vypneš se mi s rukama napnutýma nad hlavu, rozumíš?“ poručil jí profesor a napřáhl důtky. „Ano… pane profesore…“ vyhrkla rychle onanující Jitka s pohledem na důtky, „bičujte mě!“ „A až tě přestanu bičovat, okamžitě začneš sama znova onanovat… okamžitě! Musí to mít spád…“ upozornil ji důrazně profesor a nechal nahou Jitku ještě chvilku třít si rychle poštěváček. Mezitím se Jitka rozdráždila ještě víc, profesor pak náhle vykřikl „Stop!“, Jitka hodila obě ruce nad hlavu, nastavila mu tělo, profesor ji několikrát prudce šlehl přes břicho a Jitka začala bleskově znova onanovat. Její vzrušení to pochopitelně značně utlumilo, takže profesor počkal, až se Jitka náležitě vydráždí a pak znova vykřikl „Stop!“ Tentokrát ji bičoval podstatně déle, prudkými úhozy ji bil důtkama nejen přes břicho, ale i přes zduřelé prsy a přes podbřišek; nahá Jitka potom vyhrkla „děkuji…“ a zase si začala s pohledem do očí profesora bleskem třít klitoris a prsní bradavky. Její rozdráždění se po delší době znova vystupňovalo; profesor počkal, až na ní uvidí zřetelné příznaky blížící se předorgastické extase, potom vykřikl „Stop!“ a začal nehybně vzepnutou Jitku na stole mohutně bičovat po celém těle, různě ji obcházel a usilovně ji bičoval nejen zepředu, ale i zezadu přes záda, zadnici a stehna, poté odložil důtky a nechal ji ještě chvíli poslušně onanovat. Když se nahá Jitka opět zřetelně vydráždila, přerušil tentokrát její onanii povelem „Dost!“, aby ji nepopletl, a když se Jitka znovu napnula s rukama vzpaženýma nad hlavu až po špičky prstů, vykřikl „Seskoč!“

Nahá Jitka poslušně seskočila ze stolu, profesor ji rázně popadl za ruku a odvedl ji do koupelny. „Stoupni si do vany a rozkroč se!“ poručil jí neúprosně profesor, a když Jitka uposlechla, nařídil jí „Ruce nad hlavu!“ a začal jí rychle dráždit poštěváček. Jitka byla ale ještě značně vzrušená, takže sebou začala rozkročená vstoje vzápětí celá škubat a trhat bezděčně rozkrokem; jakmile se počala blížit znova k extasi, profesor rázně utnul její dráždění a vykřikl „Čůrej!“ Rozdrážděná Jitka se pokoušela uvolnit své močové cesty, ale vzhledem k tomu, že byla prudce pohlavně rozdrážděná, jí to moc nešlo, takže chvilku trvalo, než se jí podařilo vystříknout moč. Nejdřív před profesorem odevzdaně močila do vany plným proudem, který ovšem postupně slábl a moč jí stékala dolů po stehnech – i přes onen červený ozdobný látkový pruh nad kotníky – a za chvilku zeslábl docela. „Vyčurej se pořádně, ať se za chvíli nepočuráš bolestí… no, vykapej se… úplně… nestyď se!“ pobízel profesor široce rozkročenou dočurávající Jitku. Jitka ze sebe usilovně vytlačovala poslední zbytky moči, které tu a tam odkapávaly do vany, a přitom oddaně hleděla profesorovi do očí. Za chvilku se jí profesor zeptal „Tak co? Dobré?“ „Snad ano… už jsem úplně prázdná, pane profesore…“ vydechla rozpačitě nahá Jitka. „Tak počkej, já si tě otřu…“ pravil profesor, vzal žínku, namočil ji v teplé vodě a začal Jitce postupně otírat rozkrok a rozkročené nohy. „Škoda, že si promočila ty hezké ozdobné proužky nad kotníky… ale nic, aspoň to pak bude stylové…“ prohlásil profesor a začal Jitku pečlivě utírat froté ručníkem. Potom Jitku vyzval, aby vylezla z vany a vyzval ji „Myslím, že by ses měla před tím finálovým úkonem ještě trochu upravit, ať jsi přitom nádherná…“ Nahá Jitka si stoupla před zrcadlo, a protože měla kosmetické potřeby v koupelně od své předchozí přípravy, přičísla si vlasy, pak si znova natřela rty rtěnkou, a začala si opravovat oční stíny, narušené před chvíli slzami. Profesor ji se zájmem pozoroval, a když se Jitka nalíčila tvář, krk a hrudník pleťovým krémem, napřáhl ruku „Podej mi ho! Já si tě před tím finálovým úkonem hezky připravím i tam dole…“ Jitka zčervenala a poslušně mu podala krém. Pak se prohlédla v zrcadle; byla už zase krásná… „Hotovo?“ zeptal se profesor. „Snad ano…“ hlesla oddaně Jitka, „líbím se vám?“ „Líbím… to je na tvoji krásu slabé slovo…“ řekl profesor, vzal nahou Jitku za ruku a odvedl ji zpátky do pokoje. Po příchodu do obývacího pokoje ukázal profesor Jitce na volné místo před stolem „Stoupni si támhle a vzpaž!“ Nahá Jitka se poslušně postavila doprostřed pokoje a vzpažila napnuté ruce nad hlavu. „Rozkroč se a vypni prsa!“ poručil jí profesor a pak k ní přistoupil se dvěma prádelními kolíčky v ruce, rozdráždil jí bradavky, a když se jí úplně vztyčily, kolíčky jí na ně znova nemilosrdně připnul. „Tak, a teď si zase sáhni na poštěváček!“ vybídl pak profesor stroze Jitku. Rozkročená Jitka si přitiskla prsty na poštěváček a profesor jí opět rázně odpočítal začátek onanie. Zatímco široce rozkročená nahá Jitka poslušně onanovala a její vzrušení pozvolna stoupalo, zapálil profesor dvě velké svíce, připravil si je na stoleček u křesel k nedopitým číším vína a sedl si do křesla. Nahá Jitka profesora vzrušeně sledovala a v předtuše toho, co bude asi následovat, zrychlila onanii, zanedlouho překonala hluchou fázi a zatímco její rozdráždění stále vzrůstalo, hleděla s napětím na profesora. Profesor za chvíli vstal, vzal si obě svíce, které se mezitím krásně rozhořely, přistoupil k onanující Jitce, přísně jí zavelel „Stop! Rozpaž a vypni se!“ Jitka bleskově utnula onanii, rozpažila ruce a široce rozkročená se před profesorem poslušně vypnula. Profesor jí vložil do každé ruky velkou zapálenou svíci a začal ji intenzivně dráždit poštěváček. A nahá Jitka sebou vzápětí opět začala škubat silným rozdrážděním. „Teď budeš dnes naposledy relativně klidně hotová…“ pravil profesor významně a zrychlil její dráždění. Jitka se zřetelně zachvěla, protože se jí pomalu zmocňoval strach a začala roztržitě těkat očima po pokoji. „Dívej se pořád přímo před sebe!“ napomenul ji profesor a Jitka se napnula. Profesor během rychlého dráždění jejího poštěváčku pak přísně sledoval, zda má Jitka rozpažené ruce stále úplně napjaté do stran a zda je drží naprosto rovně; svíčky v jejích rukou pořád plápolaly velikým plamenem… „Ne že sebou nějak víc škubneš, až ucítíš, že se blížíš k orgasmu…“ upozornil ji důrazně profesor. „Vykřiknout… ale můžu… ne?“ vyhrkla už mohutně vydrážděná Jitka. „Jistě… dokonce bys měla… něco hezkého…“ usmál se profesor, dal jí pěknou pusu a začal jí navíc volnou rukou mnout úplně tvrdé prsní bradavky. Jitka přitom ale zapomněla držet rovně svíčky, takže jí z jedné svíce ukápl na ruku žhavý vosk a zděšeně vykřikla, profesor ji musel opět důrazně napomenout „Drž ty svíčky rovně!“ „Já se asi potom… neudržím… a hrozně se… popálím…“ sténala Jitka, pomalu se blížící do vrcholné extase. „V tom případě ti to patří…“ odtušil chladně profesor a vystupňoval její dráždění na maximum. Trvalo ještě poměrně dlouho, než se nahá Jitka vydráždila až do blízkosti extase, přestože si profesor hrál s jejími bradavkami a občas jí dal pusu; svíčky v rozpažených rukou však už držela pořádně. Najednou ale sebou prudce rozdrážděná Jitka přece jen trochu škubla, vykřikla „UŽ BUDU!… MÁM VÁS… STRAŠNĚ RÁDA!, mírně podřepla a ohnula v kolenou roztažené nohy, pak se bezděčně nadechla otevřenými ústy a vzápětí se začala před profesorem divoce svíjet v mohutných stazích obrovského orgasmu. Na svíčky přitom ale pochopitelně pozapomněla, takže jí uprostřed prudkých stahů opět vychrstla velká dávka žhavého vosku na ruku – naštěstí na stejnou jako prve, na levou… takže bolestí krátce vykřikla. Profesor po několika mimovolných stazích jejího těla ukončil Jitčino dráždění a dál pozoroval, jak se před ním nahá vstoje bezmocně svíjí s mírně pokrčenými koleny v obrovské extasi…

Svíčky v jejích rozpažených rukou stále plápolaly, i když sebou Jitka pomalu docukávala. „Jéžiš… to byl zase jednou nádherný orgasmus…“ vydechla spokojeně Jitka, když sebou za chvíli docukala. „Od toho mě přece máš…“ pravil profesor, vzal jí z rukou hořící svíčky, sfoukl je a odložil, a pak jí začal pomalu odepínat kolíčky z bradavek. Jitka opět zatínala zuby bolestí, jak jí začínaly bradavky přicházet k sobě. „Tak teď už nám zbývá opravdu jen to finále…“ řekl profesor a podíval se významně na Jitku, „Těšíš se?“ „Vím, že mi neublížíte… a že mě to bude příšerně bolet, to snad přežiju…“ řekla odevzdaně nahá Jitka. Profesor neúprosně ukázal na stůl „Lehni si!“ Když se před ním Jitka oddaně roztáhla na stole, profesor prohlásil „Opravdu to nebude jednoduché, musím si tě k tomu pořádně připravit… škoda, že máš vlhké ty pásky na nohou…“, potom sáhl po lahvičce, nastavil ji Jitce před rozkrok a vybídl ji „já vím, že tam toho moc nemáš, ale pokus se ještě vyčurat i těch pár kapiček…“ Roztažená Jitka se napnula a vystříkla pár kapiček, dalších několik ukáplo pod ni dolů na stůl, pak se podívala na profesora a vydechla „Už jsem opravdu úplně prázdná…“ Profesor odložil lahvičku a začal nahou Jitku důkladně prohmatávat, nejprve jí dlouze prohmatal svaly stehen, pak jí pozorně prohmatal oba prsy a přitom jí prsty pečlivě promnul vztyčené a úplně tvrdé prsní bradavky. Potom se dal do důkladného prohmatávání jejího břicha a boků, ale za chvilku se Jitka najednou zkroutila a zasténala „Nějak mě v tom břiše bolí… a tlačí…“ „Prosím tě, od čeho?“ zeptal se nechápavě profesor, „Vždyť řízek byl dobrý… že by od toho vína s minerálkou?“ „Protože jsem nebyla už čtyři dny na velké…“ řekla Jitka stydlivě, „mám nějakou zácpu… a teď už mě to tam hrozně tlačí…“ „Nechceš projímadlo?“ navrhl jí profesor. „Když já se hrozně stydím…“ kroutila se nahá Jitka a tiskla si rukama břicho. „Nežvaň! Otrokyně… před svým Pánem, jo?“ zakřičel na ni profesor, došel pro projímadlo, nakapal ho na lžičku a vykřikl „Otevři pusu!“ Vyděšená Jitka takový výbuch zlosti od profesora nečekala a začala se strachem celá třást, přesto rozechvěle otevřela ústa a profesor jí podal projímadlo, potom nakapal na lžičku ještě další dávku a nahá Jitka ji spolkla také… „A na stůl! Zvednout nohy!“ poručil jí vztekle rozzlobený profesor a vzal si do ruky vařečku. „Kolena na kozy a vypnout zadek!“ přikázal jí potom, „Ještě abych ti dělal doktora… ale já tě vyléčím!“ Nahá Jitka poslušně zvedla nohy a vycenila na profesora zadnici. Profesor jí opatrně zasunul vařečku úzký koncem do konečníku a začal jí nemilosrdně hýbat vařečkou hluboko ve střevech. Jitka vytřeštila bolestí oči a začala hlasitě sténat. Za chvíli profesor rázně vytrhl Jitce vařečku z konečníku a pozorně si ji prohlédl „Je docela čistá, zdá se, že to máš výš…“ „Právě…“ hlesla Jitka. „Právě když jsem tě chtěl přivést k předposlednímu orgasmu a přitom vykonat finálový úkon…“ řekl profesor, když odkládal vařečku. „A jaký úkon to teda bude?“ vydechla zmučená Jitka s koleny stále zvednutými k prsům, „nechtěl byste mi to už konečně říct? Bude mě to opravdu moc bolet?“ „To si piš!“ vyhrkl profesor. „A co mi teda budete dělat?“ zeptala se vzrušeně Jitka. „Nebuď zvědavá… až se vykakáš…“ odbyl ji profesor, „dej nohy dolů, ať si s tebou pohraju ještě i jinde…“ Jitka spustila nohy dolů a profesor se jí zeptal „Dovolíš mi, abych ti sáhl do kabelky a vzal si z ní tvoji manikuru?“ „Jistě…“ vydechla roztažená Jitka, „když mi tam neuděláte nepořádek… já nemám před vámi žádné tajnosti…“ Profesor přešel ke stolku, kde měla Jitka odloženou kabelku, vzal si z ní její manikuru, vytáhl si z ní pilníček na nehty a zarovnávátko kůžičky na nehtech, vrátil se k Jitce, úplně jí roztáhl stydké pysky, jeden si povytáhl a začal jí ho jakoby brousit pilníčkem tak, aby ji to trochu bolelo. „Na co vy všechno nepřijdete…“ usmála se Jitka, ale když profesor vzápětí přitlačil, zkřivila tvář bolestí. Profesor jí potom začal podobně brousit pilníčkem na nehty i druhý velký stydký pysk, Jitka na něho nejdřív také se zájmem hleděla, ale pak začala opět bolestí sténat. Profesor to pak zkusil i na jejích malých stydkých pyscích, ale větší efekt to nemělo; bylo to sice Jitce zjevně nepříjemné, ale nijak víc se nebránila. Profesor jí tedy začal pilníčkem na nehty brousit vztyčené bradavky prsů; Jitka se nejdřív zase usmívala, ale pak se začala bolestí doslova svíjet, takže ji profesor důkladně promučil obě prsní bradavky, potom pilníček odložil a vzal si ono zarovnávátko na nehtovou kůžičku. Nejdřív jí mohutně rozevřel rodidla a začal jí vtlačovat zarovnávátko do stydké rýhy, potom k tomu přidal i obě rýhy mezi jejími velkými a malými stydkými pysky. Vždycky když silněji přitlačil, začala Jitka nahlas vzdychat, potom sténala a tu a tam hlasitě vykřikla. Její reakce ale znatelně zesílily, když ji profesor začal mučit zarovnávátkem na Venušině prostoru, její sténání téměř nepřestalo a po jeho mohutném vtlačení hlasitě křičela. Profesorovi se však mučení jejího Venušina prostoru zarovnávátkem kupodivu velice líbilo, takže tam Jitku mučil bez ohledu na její reakce dlouho a pořádně. Když odložil i zarovnávátko na vedlejší stolek, přikázal Jitce, aby vstala a pořádně se před ním nahá rozcvičila. Během obvyklé rozcvičky uslyšel, jak Jitce několikrát zakručelo a pak zaškrundalo v břiše, takže jí raději poručil, aby s cvičením přestala a sedla si do křesla. Za chvilku Jitka najednou vykřikla „Už!“ a zkroutila se v křesle v úporné křeči. „Vydrž!“ pravil profesor a došel si do sekretáře pro velký ozdobný talíř.

„Vy mne nepustíte na záchod?“ vyhrkla nahá Jitka už s ohromnou křečí v břiše. „Ne…“ řekl profesor a položil talíř na stůl, „kakat budeš jako otrokyně… tady v dřepu na stole přede mnou…“ „No, to snad nepřežiju…“ zasténala Jitka studem v hrozné křeči. „Šup na stůl… a dřepnout nad talíř!“ vybídl ji neúprosně profesor, „Nezdržuj se… ať to z tebe nevylítne dřív…“ Jitka vyskočila na stůl, rudá studem si rychle dřepla nad talíř, upřela zoufale oči na profesora a uvolnila svěrač. Vzápětí byl talíř téměř plný její řídké stolice. Profesor ji tiše pozoroval a pak vydechl „Buď ráda, že můžeš tady, vždyť bys na záchod ani nedoběhla…“ „To je hrozné, jak já se stydím…“ vyhrkla Jitka a znova pustila stolici. „Nechceš vyměnit talíř?“ zeptal se jí profesor s úsměvem. „Asi ano…“ hlesla Jitka, profesor pod ni položil nový talíř a odešel s původním na záchod. „Vy jste na mne pořád tak hodný…“ vydechla Jitka, která mezitím opět vypustila další dávku. „Nebolí tě nohy?“ zeptal se jí profesor. „Bolí… ale to nevadí…“ vyrazila Jitka a stolice na talíři opět přibylo. Nahá Jitka ještě několikrát vypustila stolici a přitom si jednou nahlas pšoukla, pak prohlásila „Myslím, že už to bude dobré…“ a chystala se vstát. „Počkej, nevstávej… musím tě přece otřít…“ zarazil ji profesor. Jitka se mírně nadzdvihla a profesor jí důkladně otřel zadnici. „Já se vám strašně omlouvám… a stydím…“ hlesla pak opět Jitka. „Neomlouvej se… zrovna ty to nemáš vůbec zapotřebí… to se přece může stát každému…“ prohlásil profesor a odnesl i druhý talíř na WC. „Ty to tady máš i s obsluhou…“ zažertoval profesor, když se vrátil, „čím vám mohu ještě posloužit, slečno?“ „Jste na mne strašně hodný…“ „Asi tě mám opravdu rád….“ podíval se profesor rozechvěle na Jitku. Jitka se na něho šťastně podívala, ale za moment opět hrozně zrudla studem při pomyšlení, jak se ztrapnila. „Ode dneška mi budeš zaznamenávat do zápisníku i velkou potřebu…“ podíval se profesor přísně na nahou Jitku, „včetně přesného času… a konsistence…“ Jitka stydlivě přikývla, seskočila ze stolu a chtěla si sednout do křesla, ale profesor ji zarazil „Jak to, že jsi seskočila? Jen si zase hezky lehni, budeme pokračovat… ten finálový úkon ti neodpustím…“ a pátravě na ni pohlédl „už tě nic nebolí? Je ti dobře?“ „Ano… jsem vaše otrokyně…“ uvědomila si naplno Jitka, bleskově vyskočila zpět na stůl a oddaně se roztáhla. „Při tom finálovém úkonu bys měla být opravdu krásná…“ řekl pak profesor, „dovolíš, abych ti teď na to nazul ty tvoje krásné lodičky na jehlových podpatcích?“ „Vy přece můžete všechno, pane profesore…“ usmála se Jitka, přestože měla oči čím dál víc plné strachu, a ochotně nadzdvihla nohu. Profesor sáhl po jejích odložených lodičkách a pomalu jí je nazouval nejdřív na jednu a pak na druhou nohu; přitom Jitku občas něžně pohladil na poštěváčku. Profesor si pak vzal Jitčin pleťový krém, otevřel si ho a položil na stůl mezi její roztažené nohy, potom ji párkrát něžně políbil na břicho, do podbřišku, pak na stehna, do slabin a nakonec jí vášnivě zlíbal roztažené přirození. Poté ji opatrně potřel pleťovým krémem břicho, boky, podbřišek a stehna, potom i slabiny a nakonec velké stydké pysky. Roztažená Jitka poslušně ležela, a plná obav se rozpačitě usmívala, protože ještě nikdo s ní tak hezky nezacházel. Profesor potom vstal, sáhl na sekretář do vázy pro krásnou červenou růži a položil ji Jitce nad ochlupení do podbřišku, nato vytáhl z psacího stolu dva kožené řemínky s pozlacenými brožemi a obtočil je Jitce ve slabinách kolem stehen, aby ony brože byly přesně vedle jejího poštěváčku, mezi prsy jí položil malý karafiát, který vytáhl z vázičky na svém psacím stole, rychle si již úplně připravenou Jitku vyfotografoval a pak ji začal znova líbat na poštěváček. „Takovou péči a pozornost si snad ani nezasloužím…“ vydechla Jitka překvapeně, „to jsem ještě nikdy ani zdaleka nezažila…“ „A asi nezažiješ…“ vydechl obdivně profesor, „pochybuju, že by ti někdo koupil růži na kundičku… a brož na poštěváček… ale jsi překrásná…“ „A karafiát na prsa…“ pohlédla Jitka vděčně na profesora. „Tak teď už se raději moc nehýbej…“ požádal profesor něžně Jitku, „snad abych ti teď konečně vysvětlil, v čem spočívá ten finálový úkon…“ „No to bych opravdu už moc chtěla…“ vydechla Jitka zvědavě. Profesor vstal, sáhl do zásuvky sekretáře a vyndal malou plastovou krabičku, původně zřejmě od nějaké brože nebo od náušnic, ve které byly tři veliké jehly dlouhé asi pět centimetrů; v prostřední nejdelší byla navlečená rovněž asi pěticentimetrová dvojitá nit, svázaná na konci uzlíkem. „Vy mne budete píchat jehlou?“ vyrazila zděšeně Jitka. „Píchat ne, to by nic tak hrozného nebylo…“ polkl vzrušeně profesor, „ale já ji do tebe vbodnu… tam… nad poševní vchod, pod močový otvor… a zarazím ti ji tam až po ouško…“ „To je příšerné, hrozně bojím…“ roztřásla se Jitka hrůzou a vytřeštila oči na jehly, „nestane se mi nic?“ „Tam v tom místě je to nejbezpečnější… tam i snad ani nemůžu při troše opatrnosti nic udělat… a navíc to tam prý ani moc nebolí…“ „Prý… prý…“ rozeštkala se Jitka, „hrozně se toho bojím… já snad umřu…“ „Pokud se dobře pamatuju, před chvílí jsi to chtěla…“ pravil profesor, „teď máš možnost mi ukázat, jaká jsi otrokyně…“

Do Jitky jako když střelí „to víte, že jsem vaše otrokyně… chci to!… hned!… Ukažte mi ty jehly!“ Profesor jí předložil před oči krabičku. „A na co je tam ta nit?“ pohlédla na něho nechápavě Jitka. „Abych ji pak mohl z tebe pohodlně vytáhnout… budeš ji tam totiž mít opravdu až po ouško…“ „To znamená nejmíň pět centimetrů…“ změřila si Jitka zkušeným pohledem jehlu, „to ji budu mít až hluboko v těle… až ve vnitřnostech… opravdu se mi nic nestane?“ „Ne…“ uklidnil ji rázně profesor, „akorát že tě to bude zpočátku šíleně bolet…“ „Jak dlouho mi ji tam necháte?“ zeptala se věcně, ale už zjevně vzrušeně roztažená nahá Jitka. „Samozřejmě co nejdéle… nejraději až do rána…“ řekl profesor, „v každém případě se s ní pokusíš o orgasmus a pak to uděláš i mně… další už záleží na tom, jak to budeš snášet a jak dlouho ji tam budeš chtít mít…“ „Je opravdu čistá?“ zeptala se Jitka ještě pro kontrolu. „Dvakrát vyvařená a pak ještě pečlivě vydesinfikovaná…“ odpověděl profesor. „Tak já ji tam chci…“ vyhrkla Jitka, kterou to začalo prudce vzrušovat, přitáhla si profesora k sobě a začala ho náruživě líbat. Líbali se ještě dlouho a přitom se spolu něžně mazlili, Jitka u toho zřetelně vlhla, její rozdráždění stále vzrůstalo, vášnivě profesora kousala do rtů, profesor si pomyslel, že snad přitom překonala hluchou fázi… Potom se ale profesor od Jitky odtrhl a se slovy „Teď tě nechám ležet roztaženou přesně tři minuty, aby sis mohla v duchu představovat, jak to pak bude probíhat… a pak se do toho dáme…“ odstoupil. Připravená nahá Jitka zůstala ležet nehybně roztažená na stole, ale vzrušení s ní občas zřetelně cukalo… Zatímco Jitka ležela nehybně na stole, postavil jí profesor před rozkrok malou lampičku ze svého pracovního stolu, rozsvítil ji a natočil její svítidlo tak, aby připravenou Jitku neoslňovala. Přesně po třech minutách přistoupil profesor ke stolu, vyndal z krabičky nejdelší jehlu s nití, připravil si ji na stůl mezi Jitčiny roztažené nohy a rázně položil dlaň na její vypnuté břicho. „Měl byste si mne ještě zkontrolovat, jestli jsem správně připravená…“ pohlédla na něj vzrušeně Jitka. „Už jsem si tě pořádně zkontroloval před chvilkou…“ pravil profesor a opět ji krátce políbil, „připravená jsi perfektně… neboj se…“ „Já se taky už ničeho nebojím… vím, že mě máte rád…“ vydechla rozdrážděně Jitka, „a vbodněte mi ji tam pořádně… do hloubky…“ „Spolehni se…“ řekl profesor, sjel jí rukou do už úplně mokrého přirození a začal jí rychle třít poštěváček. „Jsem vaše…“ vydechla už silně vzrušená Jitka a její pohlavní rozdráždění dál rychle vzrůstalo. Profesor jí usilovně dráždil poštěváček a občas jí volnou rukou tiskl mezi prsty úplně tvrdé prsní bradavky. „Už se na to… moc těším…“ vyhrkla najednou Jitka a rozdrážděně se napnula. Profesor zrychlil její dráždění, prudce rozdrážděná Jitka za chvíli široce rozevřela ústa a začala lapat po dechu, vzápětí sebou zřetelně škubla, nadechla se, rozhodila nohy a začala nadzvedávat rozkrok. „Já vím… jsem otrokyně… bodejte!“ stačila hlasitě vykřiknout během prudké extase, pak téměř zařvala „ÚÚŽ!“ a začala se před profesorem zmítat v obrovském orgasmu… Profesor po prvních třech, čtyřech jejích nejprudších stazích utnul dráždění, roztáhl si její stydké pysky, rychle si vzal jehlu a prudce ji vbodl hluboko mezi Jitčin močový otvor a poševní vchod - do rodidel, stále se před ním divoce zmítajících v obrovském orgasmu. Jitka samozřejmě nesmírnou bolestí hlasitě zařvala, profesor jí ale jehlu zarazil do těla ještě hlouběji, až jí čnělo z rodidel opravdu jen ouško, Jitka dál hlasitě křičela, ale přitom se stále zmítala v mohutných orgastických stazích. Profesor sáhl po fotoaparátu a začal si nahou Jitku ještě během orgasmu fotografovat, přitom si několikrát zblízka vyfotografoval její stříkající rodidla s hluboko vbodnutou jehlou (jak se později ukázalo, nebylo ouško vbodnuté jehly na snímcích téměř vidět, ještě že díky lampičce byl dobře patrný aspoň stín jejího ouška s nití…) Jakmile sebou nahá Jitka docukala, profesor odložil fotoaparát, dlouze Ji políbil na ústa a pak vydechl „Byla jsi překrásná…“ a Jitka ho něžně pohladila po tváři… Profesor se pak opravil „nejen byla, ale jsi nádherná pořád…“ Jitka se však už úplně vzpamatovala, pohladila profesora znova po tváři a téměř věcně řekla „ani mě to moc nebolelo, jak jsem si před tím představovala… a děsila se toho… myslela jsem, že to bude horší…“ „Ono to na tom místečku asi opravdu moc nebolí…“ řekl profesor, „ale opravdu jen na tom místečku… navíc tam asi vážně není co poranit…“ „A já jsem se tomu tak bránila…“ vydechla Jitka téměř omluvně, „nezlobíte se?“ „Ne, nezlobím, to je celkem přirozené…“ usmál se profesor, opět Jitku políbil a pak se zeptal „a co to dělá teď?“ „Bolí, ale tak nějak tupě…“ pravila rozpačitě Jitka, „to se dá pohodlně vydržet…“ „Jsi skvělá…“ pohladil ji profesor po vlasech, „zhodnocení tvého výkonu si necháme na příště, teď se budeme jenom mazlit…“ Jitka mu nastavila pusu a zase se dlouze líbali, Jitka přitom profesorovi smyslně rejdila v puse jazykem. Když se od sebe odtrhli, profesor sejmul Jitce kytky z podbřišku a z prsů a vybídl ji „Slez a pojď si lehnout…“ „Mohl byste mi ještě odepnout ty řemínky ze slabin?“ vyhrkla Jitka, „Já bych pak asi nemohla dát pořádně nohy k sobě…“ „No, že by ti ty nohy u sebe nějak zvlášť slušely… to nemůžu říct…“ zaprotestoval profesor. „Nebojte se… já se vám roztáhnu, kdykoli si mi o to řeknete…“ ujistila ho Jitka. Profesor jí odepnul ze slabin řemínky s broží a podával je Jitce. „Nemohl byste si je radši nechat u sebe… vždyť je budu mít stejně, abych se líbila jen vám…“ usmála se Jitka, vstala ze stolu a šla si lehnout spolu s profesorem na válendu.

Profesor uklidil řemínky, se slovy „nezapomeň si je pak u mne…“ dal kytky do váziček a přilehl k nahé Jitce. „Nechtěl byste se taky svléknout? Já bych se vám teď ráda za všechno hezky odměnila…“ vybídla pak Jitka s úsměvem profesora. „Nejdřív mi řekni, co ti tam teď dělá ta jehla…“ pravil starostlivě profesor. „Nebolí už skoro vůbec…“ usmála se znova nahá Jitka a sáhla profesorovi přes kalhoty nenápadně na penis, „už jsem si zvykla…“ „Ty jsi opravdu strašná…“ prohlásil rezignovaně profesor, „tak si mě svlíkni…“ A Jitka se dala s chutí do díla; za chvíli už byl profesor úplně nahý… „Dneska už dlouho toužím udělat vám dobře…“ řekla nahá Jitka něžně, „nejsem tu jenom já…“ a vzala mu zatím ochablý penis do ruky. Jitka už ale měla s profesorem určité zkušenosti a tak mu penis silně stiskla a zpočátku mu stahovala předkožku pomalu dolů a rychle nahoru, ale profesorův penis se naléval krví a tvrdnul jen velice pomalu. Nahá Jitka si však záhy uvědomila, jak mu pomoci, sedla si na okraj válendy, jednou nohu zvedla kolenem na ni a roztáhla úplně nohy, aby jí profesor dobře viděl přímo do rozkroku. Profesor jí roztáhl stydké pysky a pohled do jejích rodidel se vbodnutou jehlou záhy způsobil, že se mu penis rychle ztuhl a krásně se mu postavil, a Jitka mu ho tedy mohla začít usilovně honit. Profesorovo pohlavní rozdráždění pak začalo rychle stoupat a vzrušený profesor najednou vyhrkl „Vem si nějakou jehlu a trochu mě tam píchni, ať poznám, jak ses přitom cítila…“ Jitka na okamžik přerušila jeho dráždění, vzala si z krabičky jehlu a opatrně ho píchla do předkožky. „No nic příjemného to rozhodně nebylo…“ zkonstatoval profesor, „jsi statečná otrokyně, žes to vydržela…“ „Statečná?“ vydechla Jitka, která mu už zase začala usilovně honit penis, „Spíš oddaná… kdybyste věděl, jaký jsem z toho měla příšerný strach… jak jsem se strašně bála… jak jsem se musela přemáhat, abych vám to vůbec dovolila… ale moje láska k vám byla silnější…“ „Já tě mám taky hrozně rád…“ vydechl rozdrážděný profesor. „Můžete mi tam tou jehlou pohybovat, jestli chcete…“ navrhla mu vzápětí široce roztažená Jitka, „jsem přece vaše otrokyně… můžete mi dělat, co chcete…“ Profesor se jí tedy začal opatrně dotýkat ouška jehly zabodnuté v jejích rodidlech a jeho rozkoš stoupala rychleji, nahá Jitka občas zasténala, jak ale profesorovo rozdráždění stoupalo, pohyboval jí jehlou stále rasantněji a tím jí doslova drásal vnitřnosti. Rozevřená Jitka sebou silně škubala bolestí a chvílemi bezmocně křičela, občas i hlasitě zařvala, ale penis mu stále honila rychle a naprosto plynule. „Přejete si mi, pane profesore, zase nastříkat semeno do pusy?“ zeptala se ho za chvíli Jitka oddaně, bez ohledu na to, jakou jí působil bolest. „Že se ptáš…“ vydechl profesor, který se začínal pomalu blížit k orgasmu. „Řekněte mi včas, ať se vám můžu nastavit…“ vydechla Jitka. „Já myslím, že už pomalu můžeš…“ vybídl Jitku profesor a na špičce penisu se mu objevila malá kapička. Jitka mu ji vzrušeně slízla, nastavila mu široce otevřenou pusu nad penis a zrychlila. „Ach… áách… ty mi to… tak krásně děláš…“ sténal profesor na pokraji orgasmu. „Hezky se uvolněte, pane profesore, ať pořádně vystříknete…“ vybízela ho Jitka a stále mu nastavovala otevřená ústa… Profesor jí odtáhl ruku z rozkroku, bezmocně se napnul, v penisu mu zřetelně zacukalo a za několik okamžiků začal stříkat Jitce do otevřené pusy obrovské porce teplého semene. Jitka jeho semeno s chutí polykala, za chvíli mu přestala honit penis a poslední dávky jeho semene si nechala nadlouho v ústech. Profesor pomalu dostříkal a Jitka si stále pomalu vychutnávala jeho semeno, když ji profesor pochválil za výstřik, jen kývla s plnou pusou a cosi zahuhňala. Teprve když za chvíli semeno polkla, řekla „strašně mi chutnáte…“ „Bylo to s tebou jako vždycky naprosto světové…“ pochválil Jitku upřímně profesor, ale penis už mu zase úplně ochabl, takže za chvilku vstal, vybídl Jitku „pojď si sednout do křesla…“, nalil do dvou skleniček francouzský koňak, postavil je na stolek a šel udělat kávu. Když se vrátil s kávou, seděla už nahá Jitka v křesle, upíjela koňak a přitom labužnicky mlaskala. Profesor postavil kávy na stůl, přisedl k Jitce a otázal se „Neměl bych si vzít slipy?“ „Ne! Ne…“ vyhrkla Jitka, „já si tam chci s vámi hezky hrát…“ „Prosím tě…“ řekl profesor udiveně, „vždyť já jsem už jen pomalu impotentní starý dědek…“ a hodil si do kafe cukr, „vždyť víš, jakou máš se mnou někdy práci…“ „Proč vám mužům to nemůže pořád hezky stát? Já bych si tak ráda s vámi hrála… a často bych vám to hezky dělala…“ řekla Jitka roztouženě a míchala si kávu. „Protože příroda jenom chtěla, aby se muž do ženy vystříkal… a tím ji oplodnil… na ničem dalším už neměla zájem…“ „Ale vám se to většinou nepostaví celý večer…“ rýpla si Jitka do profesora. „Protože jsem se to naučil tlumit… a pak mám s tím někdy potíže…“ vzdechl si profesor, „ještě, že mám tebe… ty to už se mnou umíš…“ „Hlavně že se vám to ode mne tak líbí…“ podívala se Jitka na profesora, „dělala vám to některá líp než já?“ „Ani náhodou…“ prohlásil profesor, „ty jsi naprostá jednička…“ „A polykala vám to někdy nějaká?“ vyhrkla Jitka. „Snad jednou… to jsem byl ještě moc mladý…“ přiznal upřímně profesor, „ale moc jí to nechutnalo, jako tobě…“ „Já bych to chtěla třeba několikrát denně, třeba večer… nebo jako snídani…“ řekla slastně Jitka a vzala mu penis do ruky, „ale jenom to od vás…“

Profesor sebou zacukal „nech toho, nebo to budu chtít ještě jednou…“ „To by bylo nádherné, já bych vám to strašně ráda udělala…“ vyhrkla Jitka nadšeně a stiskla mu penis. Profesorův penis ale začal rychle tvrdnout, takže profesor do sebe obrátil panáka, pak se napil kávy a rozpačitě pohlédl na Jitku „opravdu bys mi to ještě udělala?“ „Samozřejmě… ráda…“ usmála se šťastně Jitka, „třeba hned tady v křesle, ať nemusíte vstávat…“ a začala mu zase stahovat předkožku. „Já jsem si to chtěl nechat až na noc…“ „To můžete ještě jednou…“ opáčila Jitka, „hezky se mi nastavte, já vám ho nahoním…“ a začala mu rychle honit penis, „můžete přitom třeba pít kafe… vaše otrokyně se už postará…“ „To se mi snad jenom zdá…“ vydechl profesor, napil se kávy a nastavil penis Jitce. Jitka mu penis silně sevřela a začala mu ho honit ještě usilovněji. Za chvíli se začal profesor v křesle napínat a rozdrážděně vzpínal penis vstříc Jitce. „Vidíte, jak vám to hezky jde…“ pochválila ho Jitka, „ani nemusíte vidět do mě…“ a ještě zrychlila, „to máte jako odměnu za tu jehlu… pořád ji tam krásně cítím…“ Profesor se za chvilku rozdrážděně napnul a na penisu se mu opět objevila kapička. „Chcete mi to zase nastříkat do pusy?“ otázala se ho Jitka, když mu kapičku slízla. „Když to tady dokážeš…“ vydechl slastně profesor v předtuše orgasmu. „Pro vás dokážu všechno…“ vyhrkla Jitka, volnou rukou opatrně odstrčila stolek, klekla si před profesora, nastavila široce otevřená ústa těsně nad žalud jeho penisu a výrazně zrychlila jeho dráždění. Zakrátko se nahý profesor prudce napnul, až málem spadl z křesla, a vzápětí začaly z jeho penisu stříkat Jitce další mohutné dávky jeho semene. Jitka mu oddaně dodráždila penis, a když v něm silné stahy ustaly, s plnou pusou vstala, sedla si do křesla a napila se koňaku, pomalu to promíchala v ústech a pak všechno s požitkem spolkla. „Koňak a vaše lahodné semeno, to jsem perverzní, co?“ usmála se šťastně na profesora, „Ale já vás mám tak šíleně ráda… a navíc mi strašně chutnáte…“ Profesorovi mezitím opět ochabl penis, takže rozpačitě pohlédl na Jitku, které pořád stály bradavky, obrátil do sebe další koňak a pak pomalu dopíjel chladnoucí kávu. „Radši si zase vezmu ty slipy…“ vydechl potom a sáhl pro ně za sebe. Jitka sebou ale začala ošívat a bylo vidět, že má něco na srdci. „Co je ti, ty moje kočičko?“ usmál se na ni profesor. „Ale nic…“ mávla Jitka rukou a rovněž dopila kávu. Profesor si přisunul křeslo blíž k Jitčinu a začal ji něžně hladit po koleně. „Já bych si to chtěla teď ještě zkusit s tou jehlou…“ navrhla Jitka najednou profesorovi vzrušeně. „Co?“ vytřeštil profesor nevěřícně oči. „No přece orgasmus…“ pravila odhodlaně Jitka, „jestli mi to s ní vůbec půjde…“ Profesor překvapeně vstal „A chceš si to zkusit sama nebo ti to mám dělat já?“ „Radši vy…“ řekla Jitka a taky vstala. Profesor tedy ukázal na stůl „Tak si lehni… kočičko…“ Nahá Jitka doslova vyskočila na stůl a roztáhla se na něm před profesorem do obvyklé základní posice. „Jsem vaše, pane profesore…“ vydechla potom nedočkavě. Když k ní profesor přistoupil, zahlédl jí mezi stydkými pysky vyčnívající ouško jehly; ale položil jí jemně ruku na břicho, pomalu jí sjel prsty do rozkroku a začal jí dráždit poštěváček. Zpočátku vzrůstala Jitčina rozkoš vcelku rychle, potom se jí začaly pohlavní orgány pozvolna nalévat krví a tak začala cítit jehlu, potom ještě jakž takž překonala hluchou fázi, ovšem poté začínala cítit hluboko vbodnutou jehlu stále silněji. Profesor jí rychle třel poštěváček a Jitčino vzrušení stále stoupalo, škubala bezděčně rozkrokem a všemožně se před profesorem na stole kroutila ve snaze pomoci si od sílící pálivé bolesti, občas bezmocně zatínala zuby. „Co ti dělá ta jehla? Cítíš ji?“ zeptal se Jitky starostlivě profesor. „Až moc…“ vydechla Jitka a znova se bolestí zakroutila. „Nemám ti ji vytáhnout?“ „Ne!“ odsekla téměř zuřivě Jitka, „Já to dokážu…“ Profesor zrychlil její dráždění a začal jí volnou rukou opět mnout prsní bradavky. Za chvilku se Jitka začala zřetelně blížit do extase; odhodlaně zatnula zuby, zkřivila tvář bolestí, zakrátko úplně rozhodila nohy, vykřikla „Ááááu… už budu!“, zhluboka se nadechla a s očima upřenýma …… na profesora začala nadzdvihovat rozkrok. Za pár okamžiků sebou s hlasitým výkřikem „Au…“ prudce škubla v prvním obrovském orgastickém stahu a pak se na stole před profesorem dál divoce cukala; při každém orgastickém stahu Jitku vbodnutá jehla bolestivě píchala ve vnitřnostech a nedá se říct, že by jí to bylo zrovna nepříjemné… Profesor po několika jejích úvodních stazích ukončil její dráždění, nahá Jitka se však před ním na stole rytmicky cukala dál a přitom doprovázela každý stah tlumenými výkřiky „au… au… au… au…“, dokud mohutné stahy jejího těla nezačaly opadávat. Po odeznění orgasmu zůstala vyčerpaná Jitka ležet bezvládně roztažená na stole, v důsledku svého nesmírného sebepřemáhání měla velké krůpěje potu na čele, ale jinak byla na výsost spokojená a snad dokonce šťastná… „Dokázala jsem to… a bylo to úžasné…“ vydechla potom Jitka uvolněně.

„To abych tě nějak odměnil…“ usmál se profesor a dal jí velikou pusu. Jitka ho vleže objala kolem krku a přitáhla si ho k sobě „Líbejte mě!“ „Slez ze stolu!“ vybídl ji profesor, když se od sebe odtrhli, a otřel jí pot z čela. Nahá Jitka seskočila ze stolu, profesor nalil do skleniček koňak a jednou podal Jitce „Pojď, přiťukneme si! Vždyť už jsi skoro plnoletá…“ a oba do sebe vyprázdnili na ex sklenky. Když odložili skleničky, profesor vybídl Jitku „Sedni si mi na klín!“ Nahá Jitka si mu sedla na klín, objala ho kolem krku a zase se dlouho vášnivě líbali. Profesor ji něžně hladil po vlasech, hladil jí prsíčka a občas jí sjel rukou až do rozkroku. Jitka okamžitě poroztáhla nohy, profesor jí pohladil poštěváček a protože se bál sáhnout jí přímo do stydké rýhy, aby se jí nedotkl jehly, rafinovaně ji hladil po povrchu stydkých pysků; a Jitka se jen rozdrážděně kousala do rtů. „Já jsem do vás asi strašně zamilovaná…“ zašeptala náhle Jitka a profesor si náhle uvědomil, že on do ní také. Za chvíli profesor pohlédl na hodinky „Už je skoro jedna! Musíme si už jít lehnout…“ „Mám si vzít pyžamo?“ usmála se Jitka potutelně. „No, prosím tě… kožich a brnění tady nemáš?“ Jitka mu skočila šťastně okolo krku a zase se dlouho líbali. Potom vstali a odešli spolu do ložnice; profesor Jitce rozestlal druhou půlku manželských postelí, lehli si, přitiskli se k sobě. Profesor zhasl lampičku a pak si spolu ještě dlouho povídali, přitom si se sebou vzájemně různě hráli a ohmatávali, když profesor občas Jitce zavadil prstem o jehlu, krátce zasykla bolestí. Teprve kolem druhé hodiny usnuli, nahá Jitka však profesora stále objímala kolem krku. *** Další den byla neděle; jako první se vzbudil kolem půl osmé profesor nucením na moč, nahá Jitka ještě tvrdě spala i s jehlou mezi nohama. Profesor se při této příležitosti v koupelně opláchl a oholil, pak se vrátil do ložnice a přilehl k Jitce. Krátce před půl devátou se vzbudila i Jitka, rozespale zamžourala očima a překvapeně pohlédla na profesora, udivená, kde to spí. Profesor ji začal jemně lechtat prsty po obličeji, občas jí zajel druhou rukou na prsy, Jitka se za chvilku probrala a nastavila mu pusu. „Nechceš si dojít?“ zeptal se jí potom něžně profesor. „Ále… sice se mi už docela chce, ale jsem nějaká líná…“ hlesla Jitka a dala mu pusu na tvář. „Prosím, mladá paní…“ pousmál se profesor, „dovolte mi, abych vám nastavil skleničku…“ Jitka se na něho vděčně usmála, odhodila přikrývku, lehla si nahá naznak, roztáhla nohy a profesor jí nastavil k rozkroku skleničku, kterou si cestou z koupelny prozřetelně přinesl. Nahá Jitka začala bez zábran čurat do skleničky a profesorovi po ránu opět začal tvrdnout penis. „To by snad nikdo nevěřil, že jsi moje žákyně…“ řekl profesor, když Jitka dočurala a odložil vrchovatou sklenici. „Já se teď ale cítím úplně jinak…“ vydechla nahá Jitka a profesor pochopil, rychle jí otřel, sáhl po fotoaparátu, vybídl ji „roztáhni se!“, rychle si ji mezi nohama i s vbodnutou jehlou vyfotil a sáhl jí na poštěváček. „Ach…“ vyrazila nadrženě Jitka, „já vás mám tak ráda…“, a profesor viděl, jak se jí během dráždění na klitorisu bezděčně kmitala mezi stydkými pysky bílá nit navlečená na oušku jehly. „Cítíš tu jehlu?“ zeptal se jí se zájmem profesor. „Už jsem na ni úplně zapomněla…“ prohlásila Jitka a upřela oči na profesora, „ale teď už ji zase začínám cítit…“ „To jak se ti prokrvuje kundička…“ usmál se profesor, „aspoň víš, že jsi moje otrokyně…“ „Ale strašně šťastná otrokyně…“ pohladila ho Jitka očima. Její vzrušení rychle stoupalo, Jitka i s jehlou hluboko v přirození vcelku rychle překonala hluchou fázi a začala se před profesorem na posteli škubat vzrůstající rozkoší; profesorovi při pohledu na ni rychle tvrdnul penis. Náhle Jitka vydechla „už mě tam ta jehla zase hrozně píchá…“ „To vydržíš…“ pravil stroze profesor, „mysli pořád na to, že jsi moje otrokyně…“ a zrychlil její dráždění. Nahá Jitka se pomalu začínala blížit do extase, občas ale sykala bolestí… Profesorovi se při pohledu na její sebepřemáhání úplně vtyčil penis. „Všímej si taky trochu mne…“ vydechl profesor, „strašně mě vzrušuješ…“ Ležící Jitka mu položila ruku na penis, nejdřív přes slipy, potom mu sáhla pod gumu a začala mu ho bezděčně mačkat rukou. Profesor jí současně usilovně třel poštěváček, její rozdráždění dále stoupala a stále častěji přitom sykala bolestí, občas dokonce hlasitě vykřikla; profesor při pohledu na její utrpení málem vystříkl… Náhle sebou Jitka prudce škubla, vyrazila „Už budu!“, rozhodila nohy, nadechla se, jehla se jí hluboce zabodla do jemné tkáně v rozkroku, takže hlasitě bolestí zakřičela, a začala nadzdvihovat rozkrok. „Přestaň mi to dělat!“ vykřikl profesor, a když mu Jitka vytáhla ruku ze slipů, sedl si jí před rozkrok, a jakmile se za pár okamžiků začala před ním na lůžku divoce cukat v orgastických stazích, rázně jí volnou rukou tahem za nit vytrhl jehlu ze stydké rýhy. Z ranky Jitce vytryskla malá kapička krve, která se rychle rozpila v její milostné rose po malých vlásečnicích pár milimetrů od místa vpichu, profesor vzápětí ukončil dráždění Jitčina poštěváčku, a nahá Jitka se s úplně rozevřeným rozkrokem ještě dlouho svíjela v dalších orgastických stazích. „To byl zase krásný orgasmus…“ prohlásila Jitka, když dostříkala. Profesor si lehl vedle ní a začali si spolu prohlížet jehlu, na které pomalu zasychala Jitčina krev. „To bych nikdy nevěřila, že se mi tam taková dlouhá jehla vejde…“ pravila Jitka s pohledem na jehlu. „A to jsi ji tam v noci vůbec necítila…“ řekl profesor, „a spalas jako dřevo…“ „Já vám věřím… a vím, že mi neublížíte…“ vydechla Jitka oddaně a ještě to v ní znova cuklo.

Profesor si stáhl slipy, obnažil svůj vztyčený penis a lehl si naznak. „Já si k vám zase sednu, ať do mne dobře vidíte…“ pravila Jitka, vstala, sedla si na kraj lůžka, roztáhla široce nohy, vzala si profesorův penis do prstů a začala mu pomalu stahovat předkožku ke kořeni a zase nahoru na žalud. Profesor jí roztáhl stydké pysky a vydechl „Ty jsi tam pořád tak nádherná a vzrušující…“ „Jsem tam jen vaše…“ hlesla nahá Jitka a rychle mu honila penis. „Bolí tě to tam… ještě po té jehle?“ zeptal se jí za chvilku profesor. „Bolí, ale je mi to docela příjemné… skoro jsem ochotná vám navrhnout, abyste mi to dělal častěji…“ „Tak až přijdeš zase někdy ke mně…“ pohladil ji profesor po vlasech, „v kabinetu bych si to netroufl…“ „Proč?“ podivila se Jitka. „Protože tady mám prostředky k tomu, abych tě mohl v případě potřeby pořádně ošetřit… tam nemám nic… a taky je tady u mne doma jiná atmosféra…“ „Máte pravdu…“ hlesla Jitka a dala mu velkou pusu na žalud. „Roztáhneš se mi k tomu příště?“ „Ráda…“ vydechla vzrušeně Jitka a zrychlila jeho dráždění. Profesora to nesmírně vzrušilo, takže se celý napnul a začal se s pohledem mezi Jitčiny nohy blížit k orgasmu. Jitka ještě zrychlila jeho dráždění a naklonila se mu otevřenými ústy na penis; netrvalo ani deset vteřin a profesor jí začal stříkat do pusy velké dávky semene, které nahá Jitka poslušně polykala. Když profesor dostříkal, Jitka mu pustila penis, s požitkem polkla poslední dávku semene, pohladila se po bříšku a vydechla „To byla dobrá snídaně…“ Profesorovi ale začal penis ochabovat, takže na sebe hodil opět slipy, vstal, prohlásil „To byl jen takový předkrm, kočičko, snídani si dáme teď…“, popadl nahou Jitku za ruku a odešel s ní do kuchyně. „Co chceš? Míchaná vajíčka nebo topinky s oblohou?“ zeptal se Jitky, když se posadila a postavil na čaj a kávu. „Mně to je pane profesore jedno, já jsem se k vám nepřišla najíst…“ vydechla nerozhodně nahá Jitka. „Tak ty jsi ještě drzá!“ zvolal s úsměvem profesor, „za trest tady přede mnou spořádáš pravou anglickou snídani!“ a hodil na vařič do vody vajíčka, vytáhl z ledničky rostbeaf a položil před Jitku pomeranč. Nakrájel rostbeaf na plátky, nalil do hrníčků čaj, slil do konvice kávu, postavil spolu s cukřenkou všechno na stůl a zatímco si Jitka odskočila, oloupal uvařená vejce, nakrájel je na osminky, rozložil na talířky kolem rostbeafu a nakrájel k tomu chleba. Když se Jitka vrátila, jen nevěřícně zírala „Vy si kvůli mně děláte takovou škodu…“, ale dala se s chutí do jídla. Profesor přisedl a začal jíst také. Za chvíli prohodil „Musím ti říct, že to se mnou umíš líp než moje žena… tři orgasmy za noc by ze mě žádná jiná nedostala, kdyby se zbláznila…“ „Protože vás mám hrozně ráda…“ zčervenala Jitka rozpaky. „Já jsem taky zamilovaný…“ vydechl profesor s očima upřenýma na nahou Jitku, „dokonce do své žačky…“ „Budu se vám snažit neudělat ostudu…“ podívala se na něho Jitka nejistě, „ani u maturity…“ „Kdo jiný by ji měl udělat s vyznamenáním, když ne ty…“ vydechl profesor. Pomalu dojídali a Jitka odložila talíř. „Pojď, uděláme za dneškem ještě malou tečku…“ usmál se na ni profesor a vstal. Jitka pochopila, odešla s ním do pokoje a lehla si s roztaženýma nohama na velký stůl. „Já bych ti tam chtěl dát ještě kolíčky…“ navrhl jí profesor. „Prosím, poslužte si…“ hlesla nahá Jitka, „pořád jsem vaše otrokyně…“ Profesor jí připevnil kolíčky na prsní bradavky, pak na stydké pysky, dlouze ji políbil a sáhl jí na poštěváček. Nahá Jitka začala za chvilku zřetelně reagovat a znova se před profesorem vzrušeně škubala, za chvíli překonala hluchou fázi a začala se před ním na stole stále silněji škubat vzrušením. „Ty jsi krásná…“ vydechl najednou profesor a zrychlil tření jejího poštěváčku. „Jsem vaše… úplně celá…“ hlesla roztažená Jitka a upřela profesorovi pohled do očí. Její rozdráždění rychle stoupalo a za chvíli se začala zřetelně blížit do extase. Najednou vydechla „Já bych tam… zase chtěla… tu jehlu…“ „Neboj… budeš ji tam mít… pokaždé když to půjde…“ políbil ji profesor a něžně ji pohladil po vlasech. „Můžete jich… vbodnout do mne… třeba i víc…“ vyhrkla krajně rozdrážděná Jitka; vzápětí sebou prudce škubla, rozhodila nohy do maxima, otevřela ústa a začala nadzvedávat rozkrok. „Jsem vaše!“ vykřikla potom v nejvyšší rozkoši a za okamžik se začala před profesorem na stole divoce cukat celým tělem v mohutných orgastických stazích, z rodidel jí přitom opět doslova vystříkla milostná rosa… Profesor po několika stazích jejího nádherného těla ukončil její dráždění, nahá Jitka uprostřed obrovského orgasmu hlasitě vykřikla „Mučte mě!“ a dál se před profesorem cukala v dalších prudkých stazích. Profesor si ji přitom opět několikrát vyfotil… Když sebou Jitka docukala, profesor jí odepnul kolíčky a zatímco se jí začaly bradavky a stydké pysky znova bolestivě prokrvovat, něžně ji líbal střídavě na prsech a střídavě na kundičce; nahá Jitka ho přitom přes silnou bolest hezky hladila po vlasech a v podbřišku jí pořád zřetelně cukalo… Za chvilku, když se Jitka úplně uklidnila, pohlédla na hodiny a vyhrkla „Já už budu muset brzo jít domů…“ Profesor ji ještě naposledy hezky pohladil a několikrát ji všude políbil, Jitka potom vstala a odešla do koupelny, kde se opláchla, hezky učesala, namalovala rty a upravila „make-up“, pak se vrátila k profesorovi do pokoje, kde se začala oblékat. Profesor jí předtím políbil kalhotky v místech, které bude mít na přirození. Jitka se na něho hezky usmála, oblékla se, pak odešli do kuchyně dopít kávu a mluvili o běžných věcech. „Snad se mi podaří udělat si pro tebe zase někdy brzo čas…“ řekl pak profesor. „Já se teď ale budu muset hodně učit…“ podívala se na něho Jitka pátravě.

„Ten jeden večer si snad na mne čas uděláš…“ vydechl profesor. „Určitě, pane profesore…“ usmála se Jitka. „Dám ti včas vědět…“ slíbil jí profesor a dal jí přes stůl velkou pusu. „Budu netrpělivá…“ vydechla Jitka, dopila kávu, vstala a měla se k odchodu. Jitka si oblékla kabát, přičísla si rukou vlasy a položila ruku na kliku. Profesor k ní přistoupil, Jitka ho objala kolem krku a začali se vášnivě líbat. „Jsem navždy vaše, pane profesore…“ vyrazila Jitka, když se od sebe odtrhli, a otevřela dveře. „Ty zase budeš pořád moje nejmilejší holčička…“ pravil s nelíčeným obdivem profesor. „A otrokyně…“ usmála se Jitka a odešla. Bylo krátce po půl jedenácté. *** Počátkem dubna potkal profesor Jitku o přestávce na chodbě, na okamžik se s ní zastavil a požádal ji „Přijď příští přestávku ke mně se sešitem do kabinetu… můžeš?“ „Samozřejmě, pane profesore…“ vyhrkla Jitka a málem upadla na chodbě radostí, profesor však dál pokračoval v chůzi. Když na konci příští hodiny zazvonilo, Jitka vzala sešit a doslova vyletěla ze třídy, vyběhla po schodech o patro výš a udýchaná zaklepala na dveře kabinetu. Nic se ale neozvalo, protože profesor přišel až za chvíli, vzal si od Jitky sešit, odemkl a vybídl ji, aby vstoupila. Jakmile dveře zase zavřel, skočila mu Jitka kolem krku a chvíli se náruživě líbali. „Posaď se!“ vybídl ji pak profesor a zeptal se jí „Kdy máš ty měsíčky?“ „Asi od jedenáctého do patnáctého dubna…“ pravila Jitka. Profesor pohlédl do kalendáře „Takže to další úterý bys mohla?“ „No jistě, pane profesore, už se nemůžu dočkat…“ vydechla nadrženě Jitka. „Tak platí?“ usmál se na ni profesor. „Určitě…“ kývla Jitka hlavou, „v kolik?“ „Už je dlouho vidět… takže tě budu čekat v šest hodin před školou…“ „Přijdu přesně…“ řekla Jitka. „A vydrž zase aspoň pár dní bez orgasmu…“ připomněl jí profesor. „Jak dlouho… týden?“ zeptala se poslušně Jitka. „Stačí pět dnů…“ řekl vlídně profesor, „ať pak zase hezky stříkáš…“ „To já bych stříkala i teď…“ „Tak mi ještě aspoň rychle ukaž kozičku…“ Jitka si vytáhla z podprsenky celý prs i se zduřelou bradavkou. „A teď ještě i ji…“ vyzval ji vzrušeně profesor. Jitka si vyhrnula sukni, stáhla si kalhotky pod kolena a v mezích možností si rozevřela kundičku. „Jsi pořád hezčí a hezčí…“ vydechl obdivně profesor, a když se Jitka opět upravila, podal jí sešit „A nezapomeň na intimní zápisník!“ „Nezapomenu… a budete tam mít všechno…“ řekla Jitka, dala mu pusu a na výsost spokojená rychle odešla. 6. schůzka Pár minut před šestou vyšel profesor před školu a vyhlížel Jitku. Krátce před šestou ji zahlédl, jak vyšla zpoza rohu, takže rychle zašel dovnitř, aby je spolu nikdo nezahlédl. Když Jitka vešla, zavřel za ní dveře, vzal ji do náručí, několikrát ji na uvítanou hezky políbil, zamkl a pak šli spolu nahoru k němu do kabinetu. Jakmile vstoupili, profesor Jitku zarazil „Víš, co je tvoje první povinnost?“ „Ano…“ zčervenala rozpačitě Jitka a začala si rozepínat svetřík. Profesor zatím postavil na kávu a pak pozoroval, jak si Jitka svléká džíny, halenku, potom si rozepnula podvazkový pas, sundala si lodičky a svlékla si punčochy. „Ty střevíčky si zatím nech, kočičko…“ vybídl ji pak profesor a dal jí velkou pusu. Jitka si opět nazula lodičky a postavila se v podprsence a krajkových kalhotkách před profesora. „Ty jsi pořád tak krásná… pokračuj!“ vydechl profesor. Jitka se vzrušeně pousmála a začala si rozepínat podprsenku, pak ji odhodila a vypnula vstříc profesorovi prsy. Vtom se začala vařit voda, profesor tedy Jitku rychle políbil na bradavky a poručil jí „Rozdráždi si prsa a počkej!“ Jitka si začala mnout bradavky, profesor udělal kávu a pohlédl na polonahou Jitku „Strašně ti to sluší! Pokračuj!“ „Máte mne rád, pane profesore?“ sáhla si Jitka smyslně pod gumu kalhotek. „Snad už o tom vůbec nepochybuješ…“ vydechl vzrušeně profesor, „a už se na tebe strašně těším…“ Jitka si začala s pohledem upřeným na profesora pomalu stahovat kalhotky přes chloupky a přirození, pak si je shrnula rychle dolů, přehodila si je přes chodidla, odhodila je k dalším svrškům a vypnula se úplně nahá profesorovi. „Pojď si sednout, ale nejdřív mi přines zápisníček!“ vyzval ji profesor. Nahá Jitka si došla do kabelky pro zápisník, sedla si k profesorovi, podala mu ho a poslušně roztáhla nohy. Profesor otevřel „poznámky z fysiky“ a podíval se pátravě na nahou Jitku „Jak to, že z minulé neděle tu není žádný záznam?“ „To jsem se tak dlouho učila, že jsem pak hluboko po půlnoci jen padla do postele a usnula jak mrtvá…“ pravila bázlivě Jitka, „blíží se mi totiž přijímačky na vysokou…“

„Dobře, ale často mi to nedělej…“ pohlédl na ni profesor přísně. „Potrestáte mě?“ vyhrkla Jitka strachy. „Potrestám,“ zadíval se na ni stroze profesor, „od zítřka až do neděle si to budeš dělat každý večer před spaním třikrát… rozumíš? „Ano…“ polkla Jitka úlevou. „A o každém trojnásobném nahonění kundičky mi napíšeš podrobnou vzrušující zprávu… jasné? Reportáž!“ „Vždycky druhý den, až přijdu ze školy…“ řekla Jitka a usrkla kávu. „No jistě… nebudeš to přece psát potom v noci …“ pravil profesor, podíval se na posledních pár dnů a pochválil Jitku za dodržení abstinence, vrátil jí zápisník, dal jí pusu a vytáhl pár fotek z minulé schůzky u něho doma. „No, to teda je…“ vydechla Jitka, když si je prohlížela, „neukážete to nikomu?“ „Ty jsi blázen…“ řekl profesor, „vždyť ještě nejsi plnoletá… zavřeli by mě…“ „Ale některé bych docela chtěla…“ pohladila se Jitka mezi nohama. Líbily se jí hlavně fotky ze začátku druhé části schůzky, kdy nastoupila nádherně vyzdobená nahá před profesora, a pak ty s kolíčky na prsech a v přirození. Položila si je tedy stranou, a když si všechny fotky prohlédla, vydechla „tyhle bych docela chtěla…“ „Hezké, viď?“ usmál se profesor. „Škoda, že mi tam není dobře vidět ta jehla…“ řekla pak nahá Jitka zklamaně, „tu bych chtěla taky, abych viděla, co jsem dokázala…“ „Vydrž do osmnácti…“ pravil s úsměvem profesor, „já ti pak přidělám všechny, co budeš chtít…“ „A kdo vám ty fotky vyvolával?“ zeptala se Jitka zvědavě. „Já sám přece…“ pravil profesor, „jednak bych si nedovolil to svěřit někomu jinému, a jednak to na rozdíl od běžných lidí umím… jsem nejen profesor fysiky a tělocviku, ale i chemie…“ Jitce spadl kámen ze srdce a dala profesorovi velkou pusu. „Vidíš tady v rohu na skříni ten velký tank?“ ukázal profesor do rohu na skříň, „a ve skříni mám to ostatní…“ „Tak to si mne klidně můžete fotit dál…“ usmála se Jitka spokojeně a dopila kávu. „Teď budeme dělat i jiné věci…“ prohlásil významně profesor, „jsi připravená?“ „Ano…“ přikývla oddaně Jitka. „Tak si račte, slečno, zase hezky lehnout na stůl!“ vybídl ji profesor. Nahá Jitka si krátce před tři čtvrtě na sedm lehla beze slova na stůl a poslušně se před profesorem roztáhla. Bylo ještě docela světlo, takže profesor zatáhl rolety a rozsvítil velké světlo, několikrát nahou Jitku pohladil po nahém těle a pak jí pečlivě promazal poštěváček. Jitka už ale byla hrozně nadržená, takže ji už i tyto jemné doteky profesorových prstů silně vzrušovaly. „No necukej tak sebou, na orgasmus si ještě chvíli počkáš…“ usmál se na ni profesor a dál jí pořádně promazával, postupně ale přešel přímo na hlavičku poštěváčku a začal ho roztažené Jitce rychle třít. „Ach… to jsem ráda, že jsem zase s vámi…“ vydechla Jitka téměř vděčně, ale rozhodně krajně nadrženě. „Tak zase jen hezky do extase…“ prohlásil profesor, „pak nahlas vykřikneš, abych přestal…“ „Koukám, že mě dnes míníte trápit už od začátku…“ vyhrkla nahá Jitka a začala sebou před profesorem zřetelně škubat rychle vzrůstající rozkoší, „já bych teď tak hrozně prudce vystříkla…“ „Za půlhodinku přede mnou jistě vystříkneš ještě prudčeji…“ řekl stroze profesor. „Jestli to do té doby vydržím…“ hlesla oddaně rozevřená Jitka téměř vyčítavě. „Otrokyně nemluví, pokud není na něco tázána…“ napomenul ji přísně profesor a Jitka ztichla. Za chvilku Jitka rychle překonala hluchou fázi a začala se před profesorem na stole stále víc škubat stoupajícím rozdrážděním. Profesor pozorně sledoval, jak se jí z podbřišku pomalu šíří na břicho červená skvrna, bradavky jí bezmocně stály jako dva špalíčky, profesor jí kolem nich občas rafinovaně kroužil prstem, ale přímo se jich nedotkl. Rozdrážděná Jitka začala s očima oddaně upřenýma na profesora zřetelně přirážet jeho prstům celým rozkrokem „Prosím… dovolte mi…“ hlesla bezděčně, když se začala blížit do extase. „Ne! Nedovolím!“ vykřikl profesor přísně a zrychlil dráždění, „Opovaž se! Hned na začátku extase vykřikneš!“ „Ano…“ špitla krajně vydrážděná Jitka, kterou taková přísnost profesora prudce vzrušila. Upřela mu poslušně pohled do očí a začala před ním na stole v předtuše blížícího se orgasmu roztahovat nohy do maxima. Najednou sebou mohutně škubla, nadechla se, nadzdvihla rozkrok a vzápětí poslušně vykřikla „Dost!“ Profesor rázně ucukl rukou, vzal si z misky s ledovou vodou žínku, úplně rozevřel prudce rozdrážděné Jitce stydké pysky a začal ji mezi nimi nemilosrdně potírat ledovou žínkou. Jitka sebou bezmocně škubala, zatínala zuby, ale pořád odevzdaně hleděla na svého Pána. Profesor jí žínkou pomalu přejížděl přes roztažené přirození, kde se vždy nakrátko zastavil na poštěváčku a krátce jí na něj žínku přitiskl, a pozoroval, jak Jitce začínají blednout rodidla a pozvolna ustupuje zduření jejích prsních bradavek. „Jsi ještě vzrušená?“ zeptal se jí za chvíli profesor stroze. „Ne… už skoro ne…“ doslova zasténala nahá Jitka. „Tak se zase roztáhni… a nastav mi ji!“ zavelel profesor a odložil žínku. Jitka se poslušně roztáhla, upřela mu pohled do očí a profesor jí rázně sáhl na studený poštěváček. „Tak to bysme měli prvních šest minut…“ pohlédl profesor na hodinky, „teprve za dvacet čtyři minut tě začnu dráždit na čas… tak hezky pracuj, pracuj… celým tělem, ať něco vidím… když jsi ta otrokyně…“ Jitka se před ním na stole poddajně vzepnula a profesor jí začal poštěváček znova rychle třít. Pohlavní rozkoš Jitky začala opět rychle stoupat; tentokrát už ani nemusela překonávat hluchou fázi a zanedlouho se začala před profesorem znova škubat silným rozdrážděním. „Dívej se na mne!“ napomenul ji suše profesor, když Jitka mimoděk na moment uhnula pohledem.

„Promiňte…“ hlesla rozevřená Jitka s očima poslušně upřenýma na profesora, který ihned zrychlil její dráždění. Za chvíli sebou Jitka opět zřetelně škubla, rozhodila nohy, nadechla se a začala nadzvedávat rozkrok; za okamžik hlasitě vykřikla „Dost!“ Profesor bleskově přerušil její dráždění, rychle jí roztáhl stydké pysky a začal jí důkladně zchlazovat rodidla ledovou žínkou. V momentě jejího prvního doteku na své krajně rozdrážděné přirození nahá Jitka hlasitě vykřikla a pak sebou opět bezmocně škubala a zatínala zuby. Jakmile její pohlavní vzrušení znova náležitě opadlo, profesor odhodil žínku a začal ji zase rychle dráždit poštěváček. „Trápíte mne tedy strašně…“ vydechla Jitka, když její vzrušení začínalo opět viditelně přibývat. „Vím, vždyť jsi taky moje otrokyně…“ řekl profesor, „tak pracuj, pracuj, celým tělem! Čekají tě ještě horší věci!“ „Ach…“ vydechla Jitka a její rozdráždění znova rychle vzrůstalo, za chvíli se jí začala šířit z podbřišku na břicho tmavě červená skvrna. Třetí vydražďování nahé Jitky do extase mělo podobný průběh jako předchozí, snad jen s tím rozdílem, že profesor jí po přerušení dráždění musel potírat ledovou žínkou i podbřišek a břicho, aby poněkud utlumil onu rudou skvrnu, co jí sahala až k pupku. Při čtvrtém vydražďování, tedy asi po čtvrt hodině, se ovšem ona červená skvrna začala šířit Jitce po břiše znova, rozdrážděná Jitka už začala bolestí v podbřišku občas hlasitě sténat, zoufale zmítala prudce prokrveným rozkrokem na stole, takže si ji musel profesor přidržovat tlakem volné ruky na břicho, zatímco jí intenzivně dráždil poštěváček. „Jsi moje otrokyně?“ zeptal se jí přísně profesor, „cítíš to?“ „Ano… jsem…“ vydechla Jitka, znova se blížíc do extase, „ale je to hrozné…“ „A tvůj orgasmus je ještě daleko… daleko…“ pravil nemilosrdně profesor, a poněvadž Jitka znova mimoděk na okamžik uhnula pohledem, vzápětí vykřikl „Dívej se na mne, kundičko, nebo tě seřežu!“ Jitka mu opět upřela pohled do očí „to je strašné… já se snad roztrhnu… už mne to tam všechno moc bolí…“ „Roztrhni se, aspoň do tebe uvidím…“ usmál se profesor, „jsi tam určitě moc hezká…“ a zrychlil tření jejího poštěváčku. Jitka vytřeštila oči a začala před ním na stole doslova nadskakovat rozkrokem… „Uvolni se… úplně! Dej volný průchod svému rozdráždění! Jsi přece otrokyně!“ velel jí přísně profesor a tlačil jí silně rukou na břicho, zatímco nahá Jitka se před ním bezmocně zmítala obrovským vzrušením na stole. Za chvíli sebou opět bezděčně škubla, rozhodila nohy a začala se nadzvedávat v rozkroku. „Dávej pozor!“ vykřikl profesor. Za pár okamžiků úplně rozevřená Jitka bezmocně vyrazila „Dost!“, profesor pomalu odtáhl ruku a nechal ji chvíli bezmocně svíjet na stole ve vlnách obrovské pohlavní rozkoše, pak si opět vzal žínku, rozevřel jí rodidla, pohlédl na velkou kapku její milostné rosy na hrázce a začal jí znova neúprosně potírat ledovou vodou úplně rozevřená rodidla, chvílemi jí zase potíral i podbřišek, břicho, občas jí potřel ledovou žínkou i slabiny a stehna, při potírání břicha jí zajel ledovou žínkou i na prsní bradavky. Nahá Jitka mu přitom odevzdaně hleděla do očí, vždy když jí zajel ledovou žínkou na nové místo, zděšeně zakřičela a bezmocně sebou před ním na stole zaškubala. Když její vzrušení podle uvážení profesora znova náležitě pokleslo, přitiskl jí silně žínku rukou do rodidel přímo přes poštěváček a vymačkal z ní poslední kapky… Jitka mu stále oddaně hleděla do očí… „Vypni rozkrok na žínku!“ vyzval ji přísně profesor a pozoroval, zda se mu pod žínkou pořádně vypnula. „Jak se cítíš jako moje otrokyně?“ „Krásně… ale je to strašné…“ vydechla tiše roztažená Jitka s vypnutým rozkrokem, „trápíte mne perfektně…“ a pak vzdorovitě vyhrkla „pokračujte!“ Profesor odtáhl žínku a hodil ji do misky, „chceš znova dráždit?“ „Ano…“ přikývla odhodlaně Jitka, „dělejte si se mnou, co chcete… můžete mne i mučit… jsem celá vaše…“ Profesor jí sáhl na naběhlý poštěváček a začal jí ho opět usilovně masírovat. Netrvalo dlouho a Jitka se znova prudce vydráždila, s pohledem upřeným na profesora otevřela silnou rozkoší ústa a začala se před ním svíjet na stole, pak sebou zase najednou škubla, rozhodila nohy a popáté vykřikla „Dost!“, napnula ruce za hlavu a vypnula nahé tělo. Profesor ji začal zase potírat ledovou žínkou, nahá Jitka sebou bezmocně házela a hleděla mu poslušně do očí, zatímco jí potíral kromě roztaženého přirození opět i podbřišek, břicho, zduřelé bradavky prsů, které jí postupně ochabovaly, občas jí zajížděl ledovou žínkou i na boky, do slabin a na stehna, několikrát jí ledovou vodou potřel i dostupná místa na obou půlkách její zadnice. Jitka občas opět zoufale křičela… Když profesor odložil žínku, Jitka vyhrkla „Mne to tam uvnitř už tak příšerně bolí…“ „Otrokyně musí vydržet všechno, co Pán chce a co jí nařídí…“ pravil profesor a podíval se na hodinky, „teď si to zkusíš naposledy, ale musíš si na tom dát záležet…“ „Já se tou bolestí už snad ani nevzruším…“ zasténala nato Jitka. „Musím si tě pořádně připravit…“ odtušil profesor, sáhl po krému a začal Jitce pečlivě promazávat poštěváček. „Poštěváček máš snad ještě funkční…“ pohlédl pak významně na roztaženou Jitku. „To jo, ale tam uvnitř mě to opravdu hrozně bolí… jako byste mě tam zaživa rozřezával… to jsou doslova kruté bolesti…“ kroutila se nahá Jitka na stole. Profesor odložil krém a se slovy „ještě máme asi pět minut…“ začal Jitku jemně hladit po břiše, pak jí postupně sjížděl rukou níž přes boky do podbřišku, po slabinách a na vnitřní stehna, kde ji dlouho rafinovaně ohmatával. Když sebou Jitka začala znova vzrušeně cukat, profesor jí důrazně poručil „a tentokrát až do úplně posledního okamžiku!“, sáhl jí na poštěváček a začal ho rychle třít. Jitčino vzrušení sice pomalu, ale přesto zřetelně vzrůstalo.

„Dráždi se na prsech!“ vybídl ji za chvilku profesor. Jitka si začala s očima upřenýma na profesora mnout prsty vztyčené bradavky prsů a přitom občas sténala „Ach… to je bolest… já jsem tak nebohá… nešťastná…“ „Otrokyně musí vydržet všechno, co jí Pán poručí! Říkám ti to už po několikáté…“ „Já snad jinde v těle už ani žádnou krev nemám…“ sténala Jitka, ale za chvilku začala vzrušeně přirážet. „Ale vzrušená už jsi hezky…“ usmál se profesor a zrychlil její dráždění. Jitčino rozdráždění dál viditelně stoupalo, tím spíš, že i ona zrychlila dráždění svých prsů. „Vy mne snad jednou takhle umučíte k smrti…“ „Ano… a ty umřeš během orgasmu…“ zasmál se hlasitě profesor a poplácal Jitku po zadečku, „dělej!“ Vzrušená Jitka se mu odevzdaně zadívala do očí a dál si usilovně mnula bradavky. Profesor přitlačil „Přirážej!“ Jitka poslušně začala rozkrokem téměř nadskakovat vzhůru a stále hleděla profesorovi upřeně do očí. „Už se ti to blíží?“ optal se jí za chvíli profesor. „Ano… ale bojím se… jestli pak bolestí… neomdlím…“ vyrážela namáhavě Jitka, blížící se pomalu do extase. „Líbí se ti to?“ zeptal se jí se zájmem profesor za chvilku. „Až na tu příšernou bolest… je to hezké… dovolte mi už… konečně… vystříknout…“ sténala dále Jitka. „Ne!“ okřikl ji přísně profesor, „dělej! Rychle! Až do posledního okamžiku! Chci tě vidět krajně rozdrážděnou… jak se přede mnou bezmocně svíjíš…“ Vtom Jitka upadla pošesté za sebou do extase, rozhodila nohy a mimoděk se nadechla. „Drž!“ vykřikl profesor a ještě rychle přitlačil. Najednou Jitka vylétla rozkrokem téměř do mostu, pustila prsy a bezmocně vykřikla „Dost!“ Profesor ucukl rukou, Jitka dopadla rozkrokem zpátky na stůl, profesor si vzal žínku a vykřikl „Vypni se mi!“ Do krajnosti vydrážděná Jitka se poslušně napnula od prstů na nohou až po konečky prstů rukou vzpažených za hlavu a profesor jí začal pomalu potírat celé tělo od zápěstí, přes lokty, paže, podpažní jamky, krk, hrudník, prsy, břicho, boky, pánevní kosti, podbřišek, přirození, kde se občas krátce zastavil a přitiskl jí žínku a naběhlý klitoris, slabiny, stehna, kolena a lýtka až po kotníky; přitom často namáčel žínku do ledové vody a zvýšenou pozornost samozřejmě věnoval jejím rodidlům, zejména poštěváčku, břichu a prsům. Nahá Jitka poslušně držela a dívala se mu odevzdaně do očí, průběžně sténala a občas hlasitě zakřičela. Teprve asi po třech minutách profesor odložil žínku, zkontroloval, zda Jitce úplně splaskly bradavky a náležitě jí zbledlo přirození. Potom se vyčerpané Jitky přísně zeptal „Už víš, co musí vydržet otrokyně?“ „Ano…“ hlesla pokorně Jitka. „Tak teď už se můžeš vybít…“ pohladil ji profesor, „uděláš se přede mnou sama, nebo to chceš ode mne?“ „Od vás…“ vydechla Jitka. Profesor položil prst na Jitčin poštěváček a vzal si časoměřičské stopky, vzápětí je současně stiskl a začal Jitce znova rychle třít poštěváček. Netrvalo dlouho a nadržená Jitka sebou začala před profesorem na stole opět škubat, vzápětí se počala celá chvět a zřetelně se blížila do extase. Za chvilku sebou viditelně cukla, rozhodila nohy, zapřela se chodidly o stůl, profesor zrychlil do maxima její dráždění a Jitka se začala mimovolně zvedat roztaženým rozkrokem vzhůru nad stůl. Za okamžik Jitka hlasitě zakřičela obrovskou rozkoší a vzepnutým nahým tělem jí začaly projíždět mohutné orgastické stahy. Profesor ovšem pozorně sledoval, kdy sebou cukne poprvé a zastavil stopky; když po několika obrovských stazích Jitčina těla ukončil její dráždění, nechtěl uvěřit vlastním očím: byla hotová už za minutu, padesát sedm a šest desetin vteřiny. Nicméně rychle pohlédl na Jitku, která se v prudké křeči cukala nejen rozkrokem, ale i břichem, stehny, zřetelné záchvěvy rozkoše jí byly vidět i na prsech, ve tváři a na konečcích prstů rukou… Když za chvilku Jitka už jenom docukávala, pohlédla vděčně na profesora. „Takový orgasmus jsi ještě neměla, co?“ usmál se na ni profesor. „Ale snad měla, ale tak napnutá před ním jsem nikdy nebyla…“ prohlásila Jitka a opět sebou mimovolně cukla. „Víš, za jak dlouho jsi teď byla?“ zeptal se jí profesor. „Ne…“ řekla Jitka zvědavě. „Za minutu, padesát sedm a šest desetin vteřiny…“ řekl profesor, „tos musela být skutečně strašně nadržená…“ „To jsem tedy byla… až mě to příšerně bolelo…“ pravila Jitka lítostivě. „Tak se hezky uvolni, ať si to prožiješ…“ vybídl ji profesor. „Už mě to tam tak nebolí…“ vydechla s úlevou Jitka. „Já jsem myslel, že nevydržíš…“ řekl profesor. „Už jsem vám říkala, že s vámi vydržím všechno…“ vyhrkla Jitka, „jsem vaše…“ a opět sebou cukla. „Až ti to trochu půjde, měla by ses rozcvičit…“ pravil pak profesor, „ať si rozproudíš krev…“ „Mám seskočit ze stolu?“ „Ne, zacvič si nohama a ručičkama vleže na stole… to úplně stačí…“ řekl profesor. Nahá Jitka začala za chvilku před profesorem na stole cvičit vleže prostná rukama i nohama, občas se dokonce zapřela dlaněmi a chodidly a vzepnula se na okamžik do mostu. Profesor ji pochválil „už je to dobré?“ „Ano, jste na mne hodný…“ vydechla Jitka. „Jsi ještě vzrušená?“ zeptal se profesor. „Ne…“ vyhrkla popravdě Jitka. „Takže můžeme pokračovat?“ „Jsem vaše… dělejte si se mnou, co chcete…“ prohlásila Jitka oddaně.

Profesor si vzal několik prádelních kolíčků, rozdráždil Jitce prsní bradavky, pak jí na ně připnul kolíčky a další jí upnul na velké a nakonec po jednom i na oba malé stydké pysky. „Máš v pořádku poštěváček?“ zeptal se pak profesor pro jistotu Jitky. „Samozřejmě, už mě nebolí vůbec nic…“ řekla roztažená Jitka. „Tak si dej na něho prst…“ vybídl ji profesor, „teď budeš přede mnou hezky onanovat…“ Jitka si přitiskla prsty na poštěváček, „odpočítáte mi to?“ „Samozřejmě…“ odtušil profesor a rozevřená nahá Jitka poslušně znehybněla. Profesor jí zakrátko hlasitě odpočítal začátek onanie a připravil si k ruce úzký kožený řemínek. Jitčino vzrušení ale nyní stoupalo jen velice pomalu, kolíčky na stydkých pyscích a bradavkách ji postupně začínaly značně tlačit, ty na malých stydkých pyscích ji za chvíli dokonce silně bolely; Jitka si snažila od bolesti různě pomoci a myslela na to, že leží roztažená před chirurgickým výkonem na operačním stole, ale přesto se jí moc nedařilo zapomenout na bolest. Profesor ji netrpělivě obcházel s řemínkem v ruce a upřeně pozoroval její snahu, když viděl, jak se onanující Jitka před ním na stole namáhá, zeptal se jí s úmyslem jí pomoci „Víš, co tě teď čeká?“ „Ne, ale tuším to… asi nic příjemného…“ hlesla usilovně onanující Jitka a upadla do hluché fáze. „Budu tě bičovat… nahou… po celém těle… tímhle řemínkem…“ řekl profesor a nastavil jí řemínek před oči. Představa blížícího se bičování Jitku přece jen trochu vzrušila, přestože se toho přirozeně bála, takže brzy překonala hluchou fázi a vyhrkla „Tady? Na stole?“ „Ano, na stole… napneš se přede mnou do přímky s rukama za hlavou a nohama u sebe, pak budeš podle mých povelů roztahovat a přitahovat nohy…“ „A vy mě budete bít…“ vydechla Jitka, která se přes bolestivě připnuté kolíčky začala zřetelně vzrušovat. „Nezapomeň po upadnutí do extase bleskově utnout onanii a napnout se!“ upozornil ji profesor. „Bude mě to moc bolet?“ „Ano, bude…“ řekl profesor, „to víš, že si dám záležet…“ „Bojím se…“ hlesla vystrašeně Jitka. „Máš čeho… tak dělej, dělej, ať už ti to dlouho netrvá…“ pobídl ji profesor, „to víš, že se teď na tobě vyžiju…“ „Udělám všechno… abyste byl se mnou… spokojený…“ vyrazila Jitka a zrychlila onanii. „A vypnout pak pořádně bříško…“ upozornil ji ještě profesor a netrpělivě chodil s řemínkem v ruce kolem stolu s rychle onanující Jitkou. Trvalo ještě několik minut, než se Jitka dostala až na pokraj extase, zřetelně sebou škubla, rozhodila nohy, pak bleskově utnula onanii, poslušně se napnula do přímky a odevzdaně vydechla „Jsem vaše…“ Ale ještě než to dořekla, plesknul jí o napnuté břicho první prudký šleh… „Roztáhni nohy!“ zavelel jí neúprosně profesor. Jitka bleskově rozhodila nohy a profesor ji rázně šlehl mezi stydké pysky. Jitka zakřičela, ale profesor ji začal nemilosrdně šlehat přes úplně rozevřená stehna, pak do slabin, pak několikrát znova přes břicho, znova mezi kolíčky do přirození, potom jí přísně zavelel „nohy k sobě!“ a začal ji prudce bičovat přes břicho a podbřišek. Na Jitčině nahém těle se postupně začaly objevovat rudé šrámy… „Čí jsi?“ vykřikl najednou profesor. „Vaše, pane…“ zasténala Jitka se slzičkami v očích, a profesor ji prudce uhodil přes kolíčky na prsech. „Poděkuj Pánovi, ty otrokyně!“ poručil jí pak profesor přísně a začal Jitku znova vší silou bičovat do podbřišku. „Děkuji… děkuji vám, pane…“ sténala nemilosrdně bičovaná Jitka, „že se tak staráte o svou otrokyni…“ „Nohy od sebe! Nastav kundu!“ zvolal potom profesor, a když Jitka poslušně rozhodila nohy a nastavila mu přirození s kolíčky, uhodil ji mezi ně do stydké rýhy, pak ji začal bičovat přes rozevřená stehna a přitom ji občas bolestivě zasáhl do slabin. Nakonec jí opět hlasitě zavelel „nohy k sobě!“, krátce ji zbičoval přes břicho a podbřišek a odložil řemínek. „Jak se říká?“ houkl přísně na Jitku. „Děkuji za pořádné zbičování…“ hlesla zmučená Jitka. „Roztáhni nohy!“ poručil jí opět profesor, a když Jitka poslechla, rozevřel jí stydké pysky a s úžasem zjistil, že je tam úplně mokrá… „Tobě se to líbilo?“ zeptal se profesor překvapeně. „Docela…“ usmála se Jitka mezi slzami, „víte, že od vás se mi líbí všechno…“ Profesor jí dal dlouhou pusu a pak jí začal opět pečlivě promazávat poštěváček krémem. „Mne to už zase vzrušuje, jak mi saháte na poštěváček…“ vydechla přitom Jitka. „Aspoň vidíš, že ho máš pořád bezvadně funkční…“ usmál se profesor a odložil krém. „Jen s vámi… a pro vás…“ špitla Jitka a vypnula profesorovi promazaný rozkrok i s kolíčky. Profesor si vzal dva další a připnul jí je na velké stydké pysky, takže měla na každém už tři. Jitka krátce zasténala, profesor jí položil ruku na břicho, pomalu jí sjel do rozkroku a začal ji usilovně dráždit. Kolíčky na stydkých pyscích se jí rychle kmitaly, ale její vzrušení kupodivu vzrůstalo mnohem patrněji než prve, chvílemi Jitka hleděla vzhůru do stropu, chvílemi na profesora, zanedlouho jí začaly projíždět nahým tělem zřetelně rozdrážděné stahy. „Tentokrát zase až do posledního okamžiku před první stah, rozumíš?“ pravil přísně profesor. „Ano…“ špitla vzrušená Jitka. „Až vykřikneš v tom posledním momentě Dost!, bleskově seskočíš ze stolu a vypneš se přede mnou rozkročmo s rukama napnutýma nad hlavou až po konečky prstů…“ „Co mi pak budete dělat?“ optala se Jitka se strachem v hlase.

„Zase bičovat… přes celé tělíčko, důtkama a pak znova řemínkem…“ pravil suše profesor. „Vždyť už jsem teď celá pruhovaná…“ „Tím víc tě to bude bolet…“ řekl profesor klidně. „Ach…“ zasténala bezmocně Jitka, ale její vzrušení rázem viditelně stouplo. „Budu tě prudce bičovat ze všech stran, zepředu, z boku i zezadu, různě tě obcházet… ty budeš muset stát naprosto nehybná a jen se poslušně vypínat rázným úhozům…“ „Ano… jsem vaše otrokyně… dělejte si se mnou, co chcete…“ vyhrkla Jitka a vzápětí upadla do hluché fáze. Profesor výrazně zrychlit tření jejího poštěváčku a volnou rukou jí rafinovaně jezdil přes podbřišek. Zanedlouho se Jitka na profesora spokojeně usmála a začala se opět celá poddávat vzrůstající rozkoši. „Poslední dobou jsme tvoje bičování poněkud zanedbávali, takže si to teď musíme vynahradit…“ řekl za chvíli profesor. „Asi jsem si opravdu… trochu odvykla…“ připustila Jitka. „Takže si na to musíš zase rychle zvyknout…“ pokračoval profesor, „ budeš si přitom podle mých povelů střídavě klekat a pak zase vstávat… a já tě budu občas zchlazovat ledovou žínkou na bříšku, v podbřišku, taky tam… ale i na zadečku a stehnech…prostě všude, kam tě budu bít…“ „Bojím se…“ zachvěla se nahá Jitka, ale zároveň vyronila značné množství milostné rosy. „Všiml jsem si…“ usmál se profesor. Roztažená Jitka se na něho v předtuše krutých bolestí rozdrážděně podívala. „Tak teď už se soustřeď! Až do posledního okamžiku…“ pravil přísně profesor, připravil si důtky a zrychlil tření Jitčina poštěváčku. Jitka ztichla, ale zřejmě myslela na své nastávající mučení a v duchu je už prožívala, protože stále silněji vlhla, v rodidlech jí to začalo doslova čvachtat a kolíčky na stydkých pyscích hlasitě klapaly o sebe. Profesor vystupňoval její dráždění do maxima a Jitka náhle vykřikla „mučte mě!… Bičujte mě!… Těším se!… Áááá…“ Náhle sebou prudce škubla, rozhodila nohy, nadechla se, nadzdvihla rozkrok, na pár okamžiků znehybněla a pak s hlasitým výkřikem „Dost!“ bleskově seskočila ze stolu. Profesor utnul její dráždění a prudce s ní smýkl doprostřed volného prostoru v kabinetu, kde se nahá Jitka vypnula do širokého rozkročení s rukama úplně napnutýma vzhůru. Bradavky prsů jí v kolíčcích rozdrážděně stály… Profesor nejprve Jitku krátce sešlehal důtkami přes břicho a podbřišek a pak ji začal různě obcházet, přitom ji stále prudce bičoval přes zadek, potom přes boky, pak zase zepředu přes rozkročená stehna a postupoval výš, přes pohlaví, slabiny, podbřišek, břicho a boky. Jitka zoufale křičela, místy hlasitě řvala, ale profesor ji nemilosrdně bičoval dál… Za chvíli se profesor zastavil a začal jí potírat tělo ledovou žínkou s důrazem na zasažená místa, Jitka zatínala zuby a nahlas sténala. Když profesor odložil žínku zpět do misky, vyzval Jitku „Vypni se mi pořádně!“ a znova ji krátce sešlehal přes břicho, boky a podbřišek; nahá Jitka se mu nehybně vypínala a opět hlasitě křičela. Vzápětí profesor Jitce rázně poručil „Klekni si!“ a pak bil klečící rozkročenou Jitku přes ramena, zezadu přes záda, občas ji zasáhl i přes zadnici, zepředu přes kolíčky na prsech a přes břicho. Jitka se pod jeho prudkými ranami doslova svíjela, hlasitě křičela jak bolestí, tak vzrušením; když se profesor na moment zastavil, někdy ho s očima rozdrážděně upřenýma na něho vyzývala „Ještě!“, „Jsem vaše!“, „Víc!“ Po dalším potření Jitčina nahého těla si vzal profesor úzký řemínek a krátce klečící Jitku zbičoval přes ramena, záda, zadek, potom přešel zepředu a vší silou ji bičoval přes hrudník, prsy s kolíčky, přes boky a břicho. Jitka opět zoufale křičela a přitom se mu dívala odevzdaně do očí. Potom profesor vykřikl „Vztyk!“ a když se nahá Jitka před ním opět vypnula rozkročená vstoje, začal ji vší silou bičovat zespodu přes kolíčky do pohlaví, přes slabiny a stehna. Jitka zase bez odporu držela, ale příšerně řvala krutou bolestí na nejcitlivějších místech těla, umocněnou prudkými pohyby upnutých kolíčků. Profesor pak zase řemínek odložil, nahá Jitka vyhrkla „děkuji!“ a profesor jí začal opět potírat celé tělo zepředu i zezadu ledovou žínkou. Když odložil žínku, krátce zmrskal nahou Jitku důtkama zepředu od hrudníku přes prsa, břicho, boky, podbřišek až dolů po kolena, nakonec ji několikrát rázně uhodil zespoda přes kolíčky do přirození a do slabin a znova vykřikl „Klekni si!“ Nahá Jitka si před ním poslušně klekla a profesor ji nejdřív rychle sešlehal zezadu přes záda, pak jí přikázal, aby se předklonila, vyšpulila zadnici a důkladně ji seřezal přes zadek, až ho měla celý úplně rudý. „Stačilo ti to?“ zeptal se potom odevzdaně předkloněné nahé Jitky a odložil důtky. „Jsem vaše otrokyně, pane profesore… můžete mne umlátit až do bezvědomí…“ vyhrkla Jitka oddaně. „Já se tě neptám, co můžu nebo nemůžu, to víš, že s tebou můžu všechno, ale jestli se ti to líbilo!“ „Od vás se mi líbí všechno… můžete pokračovat…“ „Ukaž, jestli nelžeš…“ řekl profesor a sáhl Jitce mezi stydké pysky. Byla úplně mokrá… „Vstávej, a zase se hezky rozkroč s ručičkama napnutýma vzhůru!“ poručil jí profesor. Nahá Jitka vstala a odevzdaně se před ním vypnula se vzpaženýma rukama. „Máš ještě poštěváček?“ zeptal se jí významně profesor. „Ano…“ polkla Jitka v předtuše dalšího utrpení na nejcitlivějším místečku svého těla. „Ukaž!“ houkl na ni důrazně profesor, vzal si další prádelní kolíček, nahmátl jí poštěváček a silně jí ho povytáhl. Rozkročená Jitka hlasitě zasténala, protože ji to zabolelo a navíc jí profesor prohnul rozkrok dopředu. „Je můj?“ zeptal se významně profesor rozkročené Jitky s povytaženým poštěváčkem. „Ano… je jenom váš…“ vydechla vyděšeně Jitka, které došlo, co má profesor v úmyslu. „Můžu si s ním dělat, co chci?“ zeptal se pak profesor a ještě jí ho o kousek povytáhl.

„Ááu… anóó…“ zakřičela Jitka bolestí. A profesor jí se zřetelnou rozkoší upnul na zduřelou hlavičku poštěváčku prádelní kolíček. Jitka opět zakřičela, ale profesor jí poručil „Udělej dřep!“ A nahá Jitka s kolíčkem i na poštěváčku poslušně udělala dřep. Profesor si vzal do ruky důtky a postavil se před Jitku „Teď budu opakovaně počítat do tří; vždycky jakmile řeknu dva, dřepneš si a při slově tři vyskočíš se vzpaženýma rukama co nejvýš vzhůru. Já tě vždy v nejvyšším bodě výskoku vší silou uhodím přes břicho nebo přes podbřišek. Jasné?“ „Ano…“ hlesla Jitka s kolíčky na těle, zejména ten nový, bolestivě připnutý na poštěváček jí nesmírně svíral. „Tak… dřepnout!“ rozkázal jí nemilosrdně profesor, ukázal rukou na zem před sebe a začal pomalu počítat do tří. Nahá Jitka poslušně podřepla, na slovo „tři“ se odevzdaně odrazila, vylétla se vzpaženýma rukama vzhůru a profesor ji ve výšce vší silou šlehl důtkama přes břicho. Jitka vykřikla, dopadla dolů a rozkročila se; v kolíčku stisknutý poštěváček ji začínal nepříjemně brnět. Profesor odložil důtky, vzal si řemínek a začal znova počítat do tří; při slově „dva“ Jitka opět podřepla, při slově „tři“ se vší silou odrazila od země a vylétla se vzpaženýma rukama nad hlavu nahoru, v nejvyšším bodě výskoku ji profesor znova prudce šlehl řemínkem do podbřišku. To se opakovalo ještě osmkrát, nahá Jitka před profesorem poslušně létala se vzpaženýma rukama rozkročená vysoko vzhůru a profesor ji prudce šlehal důtkama nebo řemínkem přes břicho či podbřišek. Když Jitka dopadla rozkročenýma nohama po desáté na zem, profesor se sklonil a nejprve jí odepnul kolíček z poštěváčku. Nahá Jitka hlasitě zakřičela bolestí, jak se jí do něho opět nahrnula krev, ale profesor ji napomenul „Drž klidně!“ a začal jí pečlivě ošetřovat rány po šlezích na těle, nejdřív jí potřel celé tělo kysličníkem, pak si vzal lahvičku s desinfekcí a začal jí potírat jednotlivé šrámy. Když odložil i lahvičku, poručil Jitce, aby připažila a zeptal se jí „Tak co poštěváček? Už přišel k sobě? Máš ho v pořádku?“ „Vypadá to, že ano…“ hlesla odevzdaně Jitka a profesor jí začal odepínat i ostatní kolíčky s výjimkou těch na prsních bradavkách. Když jí odepínal kolíčky, Jitka sebou opět škubala bolestí a bezmocně zatínala zuby. „Prosím tě, nedělej ze sebe chudinku! Otrokyně musí něco vydržet!“ napomenul ji profesor. „Vždyť já nic neříkám…“ bránila se Jitka. „A co ten poštěváček? Je už opravdu funkční?“ „Ano…“ řekla odhodlaně Jitka. „Tak si klekni rozkročmo přede mne na stůl!“ přikázal jí stroze profesor. Nahá Jitka poslušně vylezla na stůl a rozkročila se vkleče před profesorem s koleny na jeho okraji. „Nastav hlavu!“ vybídl ji profesor a nahé Jitce pevně převázal oči širokou černou neprůhlednou páskou. „Předpaž!“ vyzval pak profesor oslepenou Jitku. Nahá Jitka předpažila ruce rovně před sebe hřbety dlaní nahoru a profesor jí na ně položil dlouhé pravítko, na něj postavil hrníček naplněný až po okraj vodou, pak sáhl rozkročené Jitce na poštěváček a řekl „Tak teď jsem zvědavý na tvůj druhý, krásný a prudký orgasmus…“ Jitka se bezděčně zachvěla. Profesor si k ní stoupl z boku, objal ji volnou rukou kolem pasu a druhou rukou jí začal dráždit prsty poštěváček. „Trápíte mě teda pěkně…“ vydechla Jitka za chvíli, když ucítila, že ji zase začíná ovládat pohlavní vzrušení. „Otrokyně neodmlouvá…“ napomenul ji stroze profesor, „chceš, abych tě přitom ještě bičoval?“ „Nne…“ špitla odevzdaně Jitka. Kolíčky na bradavkách jí trčely přímo vpřed a její rozdráždění pomalu stoupalo, usilovně se však snažila udržet pravítko v rovnováze. Jednou se sice trochu naklonilo, ale Jitka ho rychle opět srovnala, takže z hrníčku nevytekla ani kapička. „Už mě pomalu začínají bolet ruce…“ vyrazila za chvíli Jitka, zatímco jí profesor stále rychle třel poštěváček. „V tom je snad právě ten vtip, Jituško…“ políbil ji profesor na tvář, „otrokyně musí vydržet všechno…“ Jitka se bezmocně kousla do rtů a za chvilku upadla do hluché fáze. „Koukám, že už se hezky rozpaluješ… za chvíli budeš hotová…“ Jitka mlčela, stále se kousala do rtů, myslela na ruce ochabující pod tíhou plného hrníčku a snažila se ze všech sil myslet na rozkoš, pozvolna jí pronikající do těla přes poštěváček rychle mnutý profesorovými prsty. „Co byste mi udělal, kdyby mi to pravítko upadlo?“ zeptala se najednou profesora. „Nejdřív bych tě okamžitě příšerně seřezal přímo přes ni,“ řekl profesor, „pak bys musela aspoň týden každý den po vyučování přijít ke mně do kabinetu, svléknout se donaha a klečet aspoň hodinu přede mnou tady na stole…“ „Doufám, že byste mi to nakonec udělal…“ řekla vzrušeně Jitka. „Právě že ne…“ řekl přísně profesor a zrychlil tření Jitčina poštěváčku, „jen bych si s tebou chvílemi pohrával, abys byla pořád na pokraji orgasmu… ale ten bych ti nedovolil ani jednou…“ „Tak bych si to pak musela udělat doma sama…“ odtušila věcně Jitka. „Ale ta cesta domů… napnutá, rozdrážděná na nejvyšší míru… s úplně prokrveným podbřiškem…“ řekl profesor. „To bych musela stejně…“ hlesla Jitka a mimoděk pohnula pravítkem. „Nemusela, já bych tě před odchodem důkladně zchladil…“ řekl profesor, „kdybys to tu hodinu, dvě vydržela…“ „Ach… vzrušujete mně… já už asi brzo budu…“ vydechla Jitka rozdrážděně. „Tak pozor na to pravítko!“ vybídl ji profesor, „držím ti palce…“ a opět zrychlil její dráždění. Jitka se s předpaženýma rukama najednou napnula, otevřela ústa, mimovolně se nadechla a upadla do extase. Profesor jí rychle třel poštěváček a Jitka v extasi vytřeštěně hleděla na pravítko s hrníčkem, který začal viditelně nadskakovat. „Cukej se rozkrokem, ale drž ruce!“ vykřikl profesor.

Jitka se začala za pár okamžiků celá prudce škubat v mohutném orgasmu, ale pořád zírala na hrníček na pravítku, který se nebezpečně posouval k jeho kraji. Profesor přestal po několika stazích Jitčina těla dráždit její poštěváček, a Jitka stále hleděla upřeně na poskakující hrníček… Když začaly obrovské orgastické stahy v jejím těle ochabovat, zřetelně cukající Jitka se ještě uprostřed orgasmu usmála a uvědomila si, že to dokázala… Jakmile sebou Jitka docukala, profesor jí sejmul z rukou pravítko, uznale vydechl „jsi fantastická…“, dal jí velkou pusu, pak jí odkryl oči a vybídl ji, aby si na stole pohodlně lehla. Ležící Jitku, samozřejmě s oddaně roztaženýma nohama a rukama pod hlavou pak znova několikrát políbil a pak jí odepnul kolíčky i z prsů; Jitka ale opět začala nahlas křičet bolestí, jak jí do bradavek znova proudila krev. Profesor si přitáhl židli k Jitčině hlavě, aby ji mohl líbat a dokud se jí nezklidnily bradavky, hladil ji něžně po vlasech a přitom ji stále častěji líbal. Když se Jitka zklidnila, pravil „Já jsem opravdu myslel, že to nedokážeš, to by totiž nedokázal nikdo…“ „S vámi dokážu asi všechno, protože strašně chci…“ usmála se šťastně Jitka. „To je jen takový důvod, aby bylo za co otrokyni trestat…“ řekl profesor a znova Jitku dlouze políbil. „Trestat mně přece můžete jen tak… z plezíru… za nic…“ vydechla Jitka, „není potřeba důvod, já se od vás tak klidně trestat… a mučit nechám…“ „Ale mi to připadá hloupé… trestat tě bez důvodu…“ pravil profesor a začal Jitce jemně přejíždět po břiše a prsních bradavkách. „To je moc příjemné…“ zavlnila sebou Jitka, „nechcete jít níž?“ „Ty už jsi zase nadržená?“ vyrazil profesor udiveně. „Mně snad stačí, když vás vidím…“ vydechla opět Jitka, „poslední dobou i v lavici ve škole…“ Profesor ji začal rafinovaně hladit rukou v podbřišku a přitom jí občas prohrábl i ochlupení. „Co se mnou zamýšlíte teď?“ zeptala se vyzývavě Jitka, které začaly znova zduřovat bradavky. „Co bys chtěla?“ usmál se zvědavě profesor. „Abyste mě bolestivě mučil…“ vyrazila Jitka, „chtěla bych, abyste viděl, že jsem vám opravdu úplně oddaná a že si se mnou můžete dělat všechno, co vás napadne…“ „Tak tvoje mučení máme právě na programu…“ pravil významně profesor, „chceš vidět nástroje?“ „Jistě… ukazujte mi je…“ vydechla nahá Jitka vzrušeně, „já si je budu podrobně prohlížet a možná, že mně nebudete muset předtím už ani dráždit… a můžete jít rovnou… na věc…“ Profesor otevřel zásuvku psacího stolu a začal postupně předkládat Jitce k podrobné prohlídce oblíbenou pinsetu s hranatými čelistmi, malé ploché kleštičky, ostrý pánský hřeben, šroubovák, veliký ostrý „řeznický“ nůž, nakonec i kombinačky a velké štípací kleště. Jitka si všechny nástroje ze všech stran zblízka důkladně prohlížela, velký ostrý nůž dokonce políbila, profesor ji mezitím hladil po stehnech, občas jí zajel mezi stydké pysky a sledoval, jak vlhne. „Pinsetu, hřeben a kleštičky tady mám pořád, ostatní nástroje jsem si na tebe přinesl včera v aktovce z domu…“ „Jsou nádherně čisté… už se docela těším…“ zachvěla se zřetelně vzrušená Jitka. „Pokládej mi je sem…“ ukázal profesor rukou, „ať je mám hned po ruce…“ Jitka pečlivě pokládala nástroje na určené místo poblíž sebe. Když byla s jejich prohlížením hotová, profesor vstal a zeptal se jí „tak mám tě rozdráždit, nebo začneme s mučením hned?“ „Radši mě nejdřív hezky vydrážděte… mám z toho potom větší požitek…“ „Můžeš si přitom představovat, že ležíš nahá a úplně roztažená na operačním sále… na stole, a já tě jako chirurg operuju…“ navrhl jí profesor. „A dáte mi opravdu pořádně zabrat? Bude mě to hodně bolet?“ vyhrkla Jitka nadrženě. „To víš, že nijak tě šetřit nebudu…“ pravil rozhodně profesor. „Tak mi podejte hřeben, rtěnku z kabelky, zrcátko a parfém…“ zvedla se nahá Jitka na lokty, „chci, abych se vám jako vaše pacientka líbila…“ Profesor vstal a podal Jitce kabelku. Jitka se vleže pečlivě učesala, nahoře i dole, pak si jemně nalíčila rty a stříkla si na krk, na spánky, do podpaždí, na břicho a do rozkroku parfém. „Jsem hezká?“ zeptala se pak rozpustile profesora a vrátila mu kabelku. „Nádherná…“ vydechl profesor s nelíčeným obdivem. „Doufám, že se na mně pořádně vyřádíte…“ pravila Jitka vyzývavě. „Bude mi ctí a potěšením, slečno…“ odtušil profesor stroze. „Dáte mi opravdu zabrat? Budete naprosto bezohledný? Moc prosím…“ vyhrkla pak Jitka vzrušeně a odevzdaně se roztáhla před profesorem na stole. „Vážená slečno pacientko, slibuji vám, že vám budu během náročné operace kundičky působit největší bolesti, co dokážu, a moc se těším, až vás uvidím, jak se přede mnou nahá bezmocně zmítáte…“ „Věřím vám, pane doktore, a nemohu se dočkat… prosím začněte!“ usmála se vyzývavě Jitka. „Součástí vaší operace je vaše úvodní vydráždění těsně před orgasmus, prosím, odevzdejte mi poštěváček!“ „Je váš…“ vydechla nedočkavě Jitka a vypnula rozkrok se vzrušením silně naběhlým poštěváčkem. Profesor jí přísně pohlédl do očí a začal ji přes něj rychle dráždit. „Jak si představujete, pane doktore, že bych se měla během operace správně chovat?“ vyhrkla za chvíli Jitka. „Měla byste co nejvíc hlasitě křičet bolestí, ovšem jinak budete muset nehybně držet a ani v těch nejprudších bolestech se nesmíte sebeméně pohnout…“ prohlásil profesor. „Spolehněte se, pane doktore, budu poslušná pacientka…“ řekla již zřetelně rozdrážděná Jitka, „můžu vás občas žádat, abyste mé utrpení ještě stupňoval?“

„To by bylo od vás velmi hezké…“ pravil profesor, „budu se snažit, abych vás při operaci nijak vážněji neporanil, ale musíte se mnou sama dokonale spolupracovat…“ „Musíte mi vždycky předem říct, jak to mám dělat… případně co mám dělat…“ zacukala sebou Jitka, která si ani neuvědomila, že právě překonala hluchou fázi, „udělám všechno, co ode mne budete chtít…“ „Třeba se budete muset prudkým trhnutím sama nabodnout na šroubovák…“ pravil vzrušeně profesor. „Samozřejmě… a přitom budu příšerně řvát…“ otočila rozdrážděná Jitka zasněně oči na strop. „Po každém úkonu vám budu potírat mučená místa ledovou vodou, jako desinfekci, ano?“ „Jistě, ale dlouho a pořádně!“ dostávala se Jitka do ráže. „Vždycky se mi sama pořádně vypnout, při operaci i při desinfikování, rozumíte? Tím mi to dost usnadníte…“ „Já vím, že bych si mohla nečekaným pohybem něco udělat…“ pravila už mohutně vydrážděná Jitka. „To se vám snad se mnou nestane…“ odtušil profesor. „Škoda, že mě nemůžete rozříznout… nebo aspoň naříznout…“ vyrazila nahá Jitka, blížící se už viditelně do extase, „a pak se mi tam dívat… do mě… do mých vnitřností… a přitom pozorovat, jak ze mne teče krev…“ „Co není, může být… ale to se musíme dlouho a pořádně znát…“ pravil profesor a zacukalo mu v penisu, „snad bych vás pak dokázal i zašít…“ „A já bych měla od vás na památku na těle jizvičku… tam…“ začínala sebou Jitka škubat na prahu extase. „Teď už se prosím soustřeďte, vážená pacientko…“ vybídl Jitku stroze profesor, „už za moment se budete přede mnou svíjet v bolestech… těšíte se?“ „Ano… už se nemůžu dočkat… operujte mně… krutě!“ doslova vykřikla Jitka a vzápětí upadla do extase. Profesor si vzal velký pánský hřeben, Jitka prudce rozhodila nohy, nadechla se a s krajní rozkoší vytřeštěnýma očima upřenýma na profesora začala zdvihat rozkrok vzhůru. Profesor postřehl, jak do maxima vydrážděná oddaně čeká na onen poslední okamžik, a když najednou s obrovským sebezapřením doslova zařvala „Dost!“, ucukl rukou. Jitka bezmocně dopadla úplně rozevřeným rozkrokem na stůl a profesor jí bleskově zatlačil řadu ostrých zubů hřebene do stydké rýhy. Nahá Jitka okamžitě hlasitě zakřičela prudkou bolestí… Profesor jí silně tiskl zuby hřebene do stydké rýhy nejméně deset vteřin a Jitka zoufale křičela. Když potom hřeben odtáhl, něžně pohladil Jitku po vlasech a pak ji vyzval „hezky se mi vypněte, slečno…“ Jitka stáhla svaly zadnice a vycenila mu vstříc kundičku. Profesor na ni pohlédl, roztáhl jí na jedné straně malé a velké stydké pysky od sebe a pak jí do rýhy mezi nimi prudce vtlačil hřeben. Jitka začala znova zděšeně křičet, ale nehybně držela a dívala se profesorovi do očí. Po dalších dlouhých vteřinách profesor odtáhl hřeben a pravil „spolupracujete se mnou krásně, slečno… teď se zase připravte, zkusíme to znova uprostřed…“ Jitka opět stáhla zadek a nastavila mu přirození. Profesor jí úplně rozevřel stydké pysky a nasadil jí hřeben do středu stydké rýhy nad její poševní otvor, krátce na ni pohlédl, a zatímco mohutně roztažená Jitka ani nedýchala, náhle jí vší silou zatlačil ostré zuby hřebene do stydké rýhy. Nahá Jitka začala strašnou bolestí nahlas řvát… Po několika vteřinách profesor opět uvolnil hřeben, pohlédl na Jitku a řekl „jste opravdu vynikající pacientka, slečno… vaše léčení probíhá velmi dobře…“ „Můžete ještě víc přitlačit, pane doktore…“ vydechla oddaně Jitka s rodidly plnými milostné rosy. „Teď půjdeme na druhou stranu…“ prohlásil suše profesor, pohladil Jitku přes vztyčené bradavky a vyzval ji „Zase se mi hezky nastavte, dívenko…“ Jitka se poslušně vypnula, profesor jí roztáhl od sebe malé a velké stydké pysky na druhé straně, krátce se na ni podíval a vzápětí jí do rýhy mezi ně prudce přitlačil hřeben. Jitka začala opět hlasitě křičet. „Můžu přitlačit ještě víc?“ křikl na ni za moment do jejího řevu profesor. Nahá Jitka přes hroznou bolest zřetelně přikývala a profesor do ní vtlačil hřeben na doraz. Jitka vylétla rozkrokem vzhůru a začala příšerně křičet, přitom se hroznou bolestí celá zřetelně třásla. Profesor jí chladnokrevně vtlačoval zuby hřebene vší silou do přirození a pozoroval její reakce. Když za několik vteřin hřeben uvolnil, roztažená Jitka s očima upřenýma do jeho očí oddaně vydechla „Děkuji za krásné léčení…“ „Jste opravdu vynikající pacientka, slečno…“ pochválil ji profesor, „ale vaše léčení ještě zdaleka není u konce, připravte se, teď si skutečně užijete…“ „Jen pokračujte, pane doktore…“ vyhrkla nahá Jitka, „vydržím od vás všechno… chci být brzo zdravá…“ „Tak se mi zase hezky vypněte… a roztáhněte…“ vybídl ji profesor, něžně ji políbil na porozevřená ústa a opět jí prsty volné ruky mohutně roztáhl od sebe stydké pysky. Jitka poslušně napnula hýždě a nastavila mu úplně rudou kundičku plnou milostné rosy. „To snad není možné, takhle bych vás moc nevyléčil, slečno…“ usmál se profesor, „já si vás tam nejdřív otřu…“, rozevřel jí rodidla a začal jí z nich lízat milostnou rosu jazykem. „Ach…“ zachvěla se roztažená Jitka rozkoší, „to je krásné…“ Profesor jí poctivě slízal milostnou rosu ze stydké rýhy, napřímil se a pravil „Teď vás to asi bude opravdu hodně bolet, slečno… jste připravená?“ „Ano, léčíte mne moc hezky…“ vydechla Jitka a znova se napnula. Profesor jí opět úplně roztáhl stydké pysky a vtlačil jí vší silou zuby hřebene do středu stydké rýhy. Nahá Jitka vzepjala břicho a začala s rukama napjatýma za hlavu a pohledem na profesora příšerně řvát. „Vy už jste tam asi dost bolavá, že?“ zeptal se profesor do jejího vyděšeného křiku. „Anóó…“ křičela bezmocně Jitka. Profesor jí začal prudce dloubat zuby hřebene ve stydké rýze, ale dával pozor, aby ji sebeméně neporanil. Jitka zesílila řev na opravdové maximum, ale profesor jí dál usilovně dloubal hřebenem do přirození.

„To se nedá nic dělat…“ pravil profesor omluvně a vtom si všiml, že Jitka už má opět rodidla plná milostné rosy. Ještě několik dlouhých sekund jí vší silou tlačil ostré zuby hřebene do rodidel a za jejího hlasitého řevu jí tam s ním různě hýbal jejich jemnou červenou kůžičkou, potom jí udělal ve stydké rýze hřebenem jakousi „kolébku“ a se slovy „tak první část operace máme za sebou… jste vzorná pacientka…“ hřeben odložil. „Vy jste pro mne zase ten nejlepší doktor…“ pousmála se spokojeně rozevřená Jitka se slzičkami v očích. Profesor ji pohladil po bříšku, pak jí dlouze políbil na ústa a přiložil jí k očím hřeben plný její milostné rosy. „Vždyť vám říkám, že jste úžasný doktor… moc vám děkuji…“ usmála se nahá Jitka šťastně. „Teď vás budu muset znova trochu rozdráždit… chcete?“ rozevřel jí profesor přirození a stoupl si jí před rozkrok. „Ano…“ špitla vzrušeně Jitka a oddaně na něho pohlédla „a potom?“ „Pak vás budu operovat pinsetkou, potom kleštičkami a mezitím vás tam budu zchlazovat…“ řekl přísně profesor s pohledem do jejího rudého přirození plného milostné rosy. „Můžu vám být nějak nápomocna?“ vyhrkla roztažená Jitka horlivě. „Stačí, když budete nehybně držet, slečno…“ pravil profesor, sáhl Jitce na poštěváček a začal jí ho rychle třít. Nahá Jitka začala na dráždění zanedlouho reagovat a po chvíli už mimovolně škubala před profesorem vypnutým rozkrokem; netrvalo dlouho a hladce překonala hluchou fázi. Profesor ji ještě chvíli dráždil, pak jí významně ukázal pinsetu a vzápětí rázně přerušil její dráždění. Rozdrážděná Jitka se opět poslušně napnula a doslova mu nabídla přirození, profesor si vzal do prstů jeden její stydký pysk, mírně ho povytáhl, nasadil na něj pinsetu a náhle jí ho silně sevřel do jejích čelistí. Rozevřená Jitka hlasitě zasténala, ale opět sebou ani nehnula a dívala se mu oddaně do očí. Profesor jí zakrátko uchopil do pinsety druhý stydký pysk a opět jí ho prudce sevřel pinsetou; nahá Jitka opět ani nehlesla… Potom jí profesor tiskl pinsetou kromě stydkých pysků i hrázku, a občas mučená místa povytahoval a různě jimi pootáčel, nahá Jitka občas sténala a s očima stále upřenýma na něho poslušně držela. Když jí profesor nakonec stiskl pinsetou corpus těsně nad poštěváčkem, hlasitě vykřikla a k úžasu profesora zase vyronila milostnou rosu. Profesor pak odložil pinzetu a ihned začal Jitce zchlazovat mohutně roztažené přirození ledovou žínku. Jitka se při styku svých rodidel se studenou vodou silně třásla a zatínala zuby, přesto jednou, když profesor zase žínku namáčel, vzrušeně vydechla „vidíte do mě dobře?“ „Krásně, takhle je to výborné…“ řekl pochvalně profesor, „líbí se mi, jak se mnou bezvadně spolupracujete a ani se nehnete, kromě toho se vám při léčení nádherně zvětšuje poštěváček… je vidět, že ten máte úplně zdravý…“ „Já bych si tím tak jistá nebyla…“ prohlásila Jitka, „nechtěl byste mi ho taky trochu léčit?“ „Opravdu není třeba…“ usmál se profesor, „stačí, když se o něho budete pořádně starat sama…“ a znova jí přitlačil ledovou žínku mezi stydké pysky. Jitka vykřikla a se žínkou na přirození řekla „Ale občas mi ho aspoň preventivně důkladně zkontrolujete… ano?“ „Musíte ke mně často chodit na kontrolu…“ řekl profesor, „buďte ráda, že vám tak dobře funguje…“ a opět namočil žínku. „To byste si mne musel na tu kontrolu předvolávat…“ vydechla vzrušeně Jitka, než jí profesor potřetí přiložil ledovou žínku do stydké rýhy. Jitka opět vykřikla a chvíli se pod žínkou před profesorem bezmocně svíjela. „Můžete ke mně přijít i bez předvolání…“ usmál se profesor, „dvakrát, třikrát týdně budu mít na vás aspoň půl hodiny čas… samozřejmě po obědě…“ a odložil žínku, vzal si malé ploché kleštičky, ukázal je Jitce a řekl „Budeme pokračovat v operaci… připravte se!“ Nahá Jitka se před ním na stole znova napnula a nastavila mu odevzdaně přirození. „Teď už vás to bude bolet víc, slečno…“ řekl suše profesor, roztáhl jí rodidla a nasadil jí kleštičky na napnutou hrázku, krátce na ni pohlédl a pak najednou kleštičky prudce stiskl. Jitka zděšeně zakřičela, ale zároveň silně zvlhla. Najednou profesor prudce pootočil kleštičkami Jitčinou hrázkou sevřenou mezi jejich čelisti téměř o 180 stupňů. Jitka příšerně zařvala a začala se na stole se zkroucenou hrázkou bezmocně svíjet; její řev pak dále sílil, nakonec už bolestí jen šíleně pištěla… „Uklidněte se, slečno…“ okřikl ji profesor, „každá operace občas moc bolí…“ Jitka ale řičela dál a škubla sebou jako smyslů zbavená. Profesor rychle otočil kleštičkami zpět a na druhou stranu téměř do stejné posice. Nahá Jitka začala za šíleného řevu bezmocně doslova poskakovat rozkrokem na stole, ale vtom jí z přirození ukápla velká kapka milostné osy dolů na stůl. Profesor proto natočené kleštičky klidně držel dál, zatímco Jitka příšerně řvala a svíjela se před ním jako v posledním tažení. Po několika desítkách sekund se profesor konečně slitoval, otočil kleštičky do původní polohy a pak je odtáhl. Krutě zmučená Jitka bezmocně dýchla otevřenou pusou, profesor se k ní sklonil, něžně ji pohladil po vlasech, dal jí pusu na tvář a starostlivě se jí zeptal „Nechcete se napít, slečno, když přede mnou pořád tak hezky tečete?“ Jitka bezvládně přikývla, profesor jí přiložil k ústům skleničku s minerálkou a Jitka se chvatně napila. Když odložila skleničku, napnula ruku za hlavu, vypnula se a nastavila přirození profesorovi „pokračujte, pane doktore…“ „Teď jste ale moc klidná nebyla… napomenul ji nejprve profesor, „skoro jsem se bál, že si něco uděláte…“, nasadil jí kleštičky na jeden malý stydký pysk, opět na ni pohlédl a pak jí stydký pysk kleštičkami prudce sevřel. Jitka začala znova hlasitě křičet, ale zdaleka už ne tolik, jako prve, a protože měla malé stydké pysky masité stejně jako poštěváček, začal jí ho opakovaně tisknout čelistmi kleštiček a pak zase stisk povolovat. Nahá Jitka bolestí téměř vyla, ale profesor jí svíral malý stydký pysk dál, pak jí ho navíc rázně povytáhl a začal s ním rázně pootáčet. Roztažená Jitka začala bolestí opět strašně řvát… Po chvilce jí profesor stydký pysk uvolnil a okamžitě totéž opakoval na druhém jejím malém stydkém pysku; nahá Jitka zase hlasitě, občas dokonce strašně křičela. „Ještě, že tady ve škole už nikdo není…“ pomyslel si profesor, za chviličku uvolnil kleštičky a Jitka ztichla.

Profesor Jitku pohladil, pak jí odhrnul chloupky a nasadil jí do kleštiček corpus poštěváčku. Jitka strachy zatajila dech, protože viděla, že zase půjde do tuhého, profesor se na ni chvíli pátravě díval a pak jí corpus kleštičkami vší silou stiskl. Jitka opět strašlivě zakřičela, ale profesor jí corpusem vzápětí silně pootočil, takže začala příšerně řvát, ale ani se nehnula, naopak zase zřetelně zvlhla. Profesor jí pak rychle pootočil corpus kleštičkami na druhou stranu, Jitka znova příšerně zařvala krutou bolestí, ale profesor vzápětí kleštičky uvolnil a odložil, vytáhl z misky ledovou žínku a začal Jitce nemilosrdně zchlazovat přirození. Jitka zatnula zuby a začala se pod žínkou bezmocně škubat, ale jinak se postupně zklidňovala. „Opravdu bych k vám mohla někdy na chvilku přijít bez předchozí domluvy?“ zeptala se poněkud překvapeně, když profesor namáčel žínku. „Samozřejmě, slečno…“ pravil profesor, „pod podmínkou, že se sama ihned svléknete donaha a předložíte mi ke kontrole poštěváček …“ významně se na Jitku podíval, přitiskl jí žínku mezi nohy, a když se uklidnila, pokračoval „Nejdřív si vás preventivně celou důkladně prohlédnu, pak vás budu krátce léčit a ukončíme to vaším pořádným orgasmem…“ a dodal „abyste měla poštěváček pořád funkční a byla úplně zdravá…“ „Budu se moc těšit…“ vydechla Jitka rozdrážděně. Profesor hodil žínku do misky, vzal si velký šroubovák a přikázal Jitce „zase se mi hezky roztáhněte, slečno…“ Jitka napnula zadnici, vypnula se a nastavila profesorovi přirození „Jsem připravená, pane doktore…“ „Tentokrát si vás vezmu do parády celou, slečno… těšíte se?“ nastavil jí profesor šroubovák k očím a sáhl jí na vztyčený naběhlý poštěváček, „jste krásná…“ „Těším se, pane doktore…“ vydechla vzrušeně Jitka, zatímco jí profesor kmital prsty přes poštěváček, „hlavně mne léčte opravdu pořádně… neberte na mě ohled… buďte bezohledný…“ „Jistě… slečno pacientko…“ pohladil ji profesor po vlasech a Jitka se začala pod jeho prsty rozdrážděně škubat. Profesor počkal, až roztažená Jitka překoná hluchou fázi, za chvíli rázně utnul její dráždění, vykřikl „Roztáhněte se!“ a když Jitka rozhodila nohy a znova se mu nastavila, rychle jí úplně rozevřel rodidla a prudce jí zatlačil ostří šroubováku do stydké rýhy těsně pod močový otvor. Rozevřená Jitka začala zase hlasitě křičet… Profesor do ní chvíli vtlačoval ostří šroubováku a najednou jím mírně pootočil. Jitčino řvaní okamžitě zesílilo, ale profesor opět chvilku nehnutě držel a usilovně jí vtlačoval šroubovák do jemné kůžičky rodidel. Po chvilce Jitčina zoufalého křiku profesor šroubovák odtáhl, rychle Jitce zchladil stydkou rýhu ledovou žínkou, podíval se na ni, řekl „Teď půjdeme, slečno, zezhora…“, znova si vzal šroubovák, přešel odevzdaně roztažené Jitce k prsům, vzal si do prstů jednu bradavku, povytáhl si ji a prudce vtlačil ostří šroubováku zespodu do jejího kořene. Jitka hlasitě zasténala, zkřivila bolestí tvář a se zaťatými zuby oddaně hleděla profesorovi do očí. Profesor za chvíli šroubovák odtáhl, povytáhl Jitce druhý prs a zatlačil jí ostří šroubováku do kořene druhé bradavky. Jitka opět zakřičela, zaťala zuby a celá se třásla bolestí. „Máte nádherné prsy, slečno…“ pokýval profesor uznale hlavou, když odtáhl šroubovák, „moc se mi líbíte…“ Jitka se rozpačitě usmála „a vy mi je hezky léčíte, pane doktore… jste moc hodný…“ Profesor přešel až k Jitčině hlavě a vyzval ji „vypněte mi ty prsy, prosím!“ Nahá Jitka mírně zaklonila hlavu, pohlédla profesorovi oddaně do očí, vypnula se a nastavila mu prsy s mohutně vztyčenými bradavkami, takže se profesorovi zdálo, že jím působená bolest měla správný účinek. „Máte krásně vztyčené a zduřelé bradavky… krásné, slečno…“ vydechl profesor a přejel po nich Jitce prsty. „Když vy mi je tak hezky léčíte…“ zacukala sebou vzrušeně Jitka a vypnula se ještě víc. Profesor si podepřel jednu její bradavku zespoda prstem a zezhora Jitce vtlačil vší silou do jejího kořene ostří šroubováku. „Áuuu…“ vykřikla Jitka, vzepnula se bezmocně prsy úplně vzhůru a nahlas křičela bolestí. „Cítíte, jak do vás proniká léčivá energie?“ otázal se jí chladnokrevně profesor. „Anóó…“ zakřičela vzepnutá Jitka s pohledem dozadu do jeho očí a celá se třásla. „Mám do vás nechat tu energii chvíli probíjet?“ zeptal se jí zdvořile profesor. Jitka vzrušeně přikývla a bezděčně polkla. Profesor přitlačil a držel, zatímco Jitka zoufale řvala. Za chvilku profesor šroubovák konečně odtáhl, ale hned si podepřel prstem její druhou bradavku a nemilosrdně zabořil ostří do jejího kořene. Jitka vytřeštila oči a opět začala zděšeně řvát. „Uklidněte se, slečno… copak necítíte, jak vás to léčí?“ napomenul ji profesor stroze. „Áááá… cítím…“ křičela bezmocně rozevřená Jitka, zatímco jí profesor šroubovákem drtil prs, „přitlačte ještě!“ Profesor jí ostřím šroubováku doslova podebral bradavku, nahá Jitka začala s očima na něho na stole mimovolně nadskakovat rozkrokem a zoufale cloumala celým tělem. „Moc klidná tedy nejste…“ pokýval profesor hlavou a odtáhl šroubovák. Jitka ulehčeně vydechla a profesor si povšiml, že ostří šroubováku zanechalo pod kořenem jejího prsu zřetelnou stopu; vzal si tedy její bradavku do prstů a rázně ji stiskl, nahá Jitka opět hlasitě zakřičela. Když profesor zakrátko bradavku pustil, Jitka s očima stále upřenýma do jeho očí vzrušeně vydechla „Děkuji…“ „Prosím, slečno… myslím, že vašim bradavkám to velice pomohlo…“ prohlásil profesor, něžně ji pohladil, pak jí dal pusu a začal jí zchlazovat prsy ledovou žínkou. Jitka se mu pod ní s viditelným požitkem sama nastavovala. Když profesor hodil žínku do misky, nahá Jitka už docela rozdrážděně hlesla „jsem vám moc vděčná…“, což ho poněkud udivilo. Sáhl jí tedy mezi stydké pysky, s údivem zjistil, že je tam zase už úplně mokrá, pak překvapeně vytáhl naprosto mokrý prst, „vidím, že už jste téměř v pořádku…“ „Myslím, že ještě moc ne…“ upřela na něho Jitka oddaně oči, „měl byste ještě pokračovat…“

„Napněte se tedy a nastavte mi pravý bok, prosím…“ vyzval ji profesor, a když se Jitka natočila, opatrně jí vtlačil do boku ostří šroubováku. „Hezké… můžete ještě přitlačit…“ pobídla ho Jitka nebojácně. Profesor jí tedy zatlačil šroubovák do smyslně vypnutého boku tak silně, že se začala kroutit bolestí. Když za chvíli profesor šroubovák odtáhl, zůstala po jeho ostří na Jitčině boku opět zřetelná stopa, Jitka se mu ale k jeho překvapení sama rychle natočila druhým bokem, takže jí do něho bez váhání prudce zatlačil šroubovák a potom zahýbal jeho ostřím. Nahá Jitka sebou opět škubala bolestí, ale přesto vydechla „moc se mi to vaše léčení líbí, pane doktore…“ Profesor jí chvíli jakoby odborně, ale především rafinovaně dloubal ostřím do boku. Když ho nakonec odtáhl, měla po něm Jitka na těle hlubokou rýhu. „Narovnejte se, slečno…“ vybídl ji pak profesor, „teď mi vypněte bříško a pořádně napněte ty ruce za hlavou!“ Nahá Jitka se mu poslušně vypnula, profesor jí roztáhl do maxima pupek a vtlačil jí do něho opatrně šroubovák. Odevzdaně napnutá Jitka ani nedýchala, a profesor jí začal pomalu vtlačovat šroubovák do pupku stále hlouběji, za chvilku se Jitka neudržela a začala nahlas sténat, potom už opět hlasitě křičela. Profesor chvíli nehybně držel šroubovák, zavedený ostřím hluboko do jejího pupíčku, nechal ji bezmocně křičet a jen ji vzrušeně pozoroval. Potom jí šroubovák z pupku rázně vytrhl, okamžitě jí přitiskl jeho ostří do podbřišku těsně nad horní okraj chloupků, pohlédl na ni a prohlásil „tak už se blížíme dolů…“ Roztažená Jitka vzrušeně přikývla na souhlas a profesor jí najednou prudce zatlačil šroubovák do podbřišku. „Au…“ vyjekla Jitka a snažila se napnout podbřišek proti šroubováku, ale profesor jí ho do těla zatlačil ještě víc, takže nahá Jitka zkřivila bolestí obličej, zatnula zuby, zaťala pěsti a s pohledem do očí profesora se začala celá třást. Profesor jí stále silně tlačil šroubovák ostřím do podbřišku a chladnokrevně pozoroval její krajní sebepřemáhání „vydržte, slečno… to víte, léčení není žádná legrace…“ a mírně šroubovákem pootočil. „Tlačíte mi tím šroubovákem… přímo na měchýř… asi se před vámi… počurám…“ sténala Jitka mezi výkřiky. „Ukápnout si můžete… ale vysloveně čurat ne…“ pravil přísně profesor, ještě přitlačil a Jitka k jeho překvapení opravdu krátce ustříkla… „Tak to by asi stačilo…“ prohlásil pak profesor, odtáhl šroubovák, jemně políbil Jitku na břicho a roztáhl jí stydké pysky. Jitka sevřela hýždě a vzrušeně mu nabídla roztažené přirození - a opět: byla v něm úplně mokrá rozkoší. Profesor pohlédl na rýhu po ostří šroubováku na jejím podbřišku, nasadil jí ho opatrně ostřím dolů mezi poševní otvor a hrázku, pohlédl na Jitku, jestli ho sleduje očima, a pak jí šroubovák pod poševní vchod vší silou zatlačil, těsně nad kapku milostné rosy, která se jí blýskala na napnuté hrázce. Jitka zděšeně vykřikla a nadhodila rozkrok. „Klid, slečno… nebo si ublížíte…“ napomenul ji opět profesor. Roztažená Jitka s ostřím šroubováku bolestivě zatlačeným v přirození nad hrázkou ztichla, opět zaťala pěstičky, krutou bolestí vytřeštěnýma očima hleděla poslušně na profesora a celá se bezmocně chvěla. „Cítíte, jak vás to léčí?“ zeptal se jí nezúčastněně profesor a dál jí usilovně tlačil šroubovák do kundičky. „Anóó…“ zakřičela Jitka a vtom jí z hrázky upadla velká kapka milostné rosy dolů na stůl. „Vidím…“ zkonstatoval opět profesor suše. Chvíli jí ještě prudce tlačil šroubovákem pod poševní vchod, pak s ním navíc několikrát mírně pootočil do strany, nahá Jitka přitom vždy strašně zakřičela, pak šroubovák odtáhl, popadl ledovou žínku a začal jí potírat přirození. Jitka sebou bezmocně škubala, ale poslušně držela a dívala se mu odevzdaně do očí. Když profesor Jitce důkladně zchladil rodidla, přikázal jí „Teď se pořádně roztáhněte a vypněte mi rozkrok! Budu vás totiž léčit ve slabinách…“ Jitka rozhodila nohy do maxima, stáhla hýždě a nastavila profesorovi rozkrok. Profesor jí nejdřív se zalíbením hladil po nádherně bílých slabinách a jemně ji v nich masíroval prsty; Jitku to ovšem vzrušovalo, takže začala zase viditelně vlhnout, profesor neodolal a chvílemi jí promnul i vztyčený poštěváček. „To je krásné…“ vydechla Jitka vzrušeně. „Kterou slabinu vám mám léčit nejdřív?“ zeptal se jí pak profesor a Jitka procitla z opojení a uvědomila si, že ji to bude za chvíli příšerně bolet; profesor jí navíc opět nastavil šroubovák před oči. „To je přece jedno…“ hlesla Jitka vystrašeně. „Dobře, začneme tedy levou…“ odtušil profesor, „trhněte, slečno, prosím nohama pro jistotu ještě jednou od sebe, pak už je nechte úplně roztažené… a ani hnout!“ Jitka poslušně trhla nohama od sebe a znehybněla, profesor jí krátce promnul poštěváček, pak jí opatrně nasadil šroubovák do levé slabiny a vzápětí silně zatlačil. Jitka příšerně zařvala a začala se s šroubovákem ve slabině doslova zuřivě třást, přitom oddaně hleděla profesorovi do očí. „Máte krásné slabiny, slečno…“ pravil profesor a ještě přitlačil, „doufám, že je budete mít taky zdravé…“ „Áuu…“ zařvala opět bezmocně Jitka, neboť jí profesor málem přetrhal ve slabinách vazy. „Ještě chvilku vydržte, slečno… já vím, že vás to hrozně bolí, ale to se nedá nic dělat, jinak bych vás nevyléčil…“ Za chvilku ale profesor šroubovák uvolnil a přitom si všiml, že je Jitka mezi pysky už úplně mokrá. „Ach, pane doktore, to bylo strašné…“ vyrazila Jitka rozdrážděně. „Ale tu slabinu už máte úplně zdravou…“ pohladil ji profesor po stehně, „roztáhněte se mi zase pořádně, musím vám ještě vyléčit druhou…“ Nahá Jitka opět rozhodila nohy, stáhla hýždě, nastavila profesorovi odevzdaně rozkrok a znehybněla. Profesor jí tentokrát nejdřív nasadil do pravé slabiny ostří šroubováku, pak jí krátce promasíroval naběhlý poštěváček a vzápětí jí šroubovák prudce zatlačil do slabiny.

Jitka opět strašně zakřičela a začala se celá třást obrovskou bolestí, ovšem stále poslušně hleděla na profesora. „Vy jste opravdu perfektní pacientka…“ prohlásil profesor, „můžete se ke mně chodit léčit častěji…“ Roztažená Jitka na něj bezmocně pohlédla a přemáhajíc ze všech sil nesnesitelnou bolest, přikývla hlavou. Profesor jí ještě chvilku usilovně tlačil ostrý šroubovák do slabiny, náhle si však všiml, že Jitka vyronila novou dávku milostné rosy, takže šroubovák odtáhl a prohlásil „Tak už jste zdravá i tam…“ Jitka si ulehčeně zhluboka oddechla a s očima upřenýma stále na profesora tiše pravila „Já jsem se doktorů vždycky bála, ale vás se nebojím… naopak je mi vaše léčení příjemné…“ Profesor se usmál „jen přijďte, slečno, na vás si vždycky čas udělám, jste totiž nesmírně krásná… všude, léčit vás je pro mne opravdu požitkem…“ „Přijdu, pane doktore, brzo…“ pohlédla roztažená Jitka vzrušeně na profesora, „jen abych vás tím časem neobtěžovala…“ „Obávám se, že po vás časem taky budu něco chtít…“ řekl rozpačitě profesor, „ale léčení to rozhodně nebude…“ „I v tom vám ráda vyhovím…“ vydechla oddaně Jitka. „Dobře…“ probral se profesor, kterému začalo cukat v přirození. Jitka mu upřela vzrušeně pohled do očí. Profesor se naklonil nad ni a začal se jí taky dívat do očí. Chvíli se na sebe beze slova dívali a oba se vzájemně vpíjeli do očí druhého; profesor pak nahou Jitku pohladil a dlouze ji políbil na ústa. Jitka byla šťastná… Potom se profesor postavil přímo před Jitčin rozkrok a vyzval ji „a teď se mi zase hezky roztáhněte…“ Jitka opět stáhla hýždě, napnula se a nastavila mu přirození, profesor jí široce rozevřel rodidla pod poštěváčkem, až se jí pod ním udělala krásně hladká červená ploška, a nasadil Jitce přesně do jejího středu šroubovák. „Připravte se, slečno, teď vás to zase bude moc bolet…“ upozornil ji profesor a rozevřená Jitka zatajila dech. Vzápětí jí profesor vší silou rázně vtlačil ostří šroubováku těsně pod poštěváček. Nahá Jitka s očima poslušně upřenýma na profesora příšerně zařvala, ale snad neúmyslně cukla rozkrokem přímo na šroubovák a doslova se nabodla na jeho ostří. Bezmocně otevřela ústa dokořán a šíleně řvala, neboť si prudkým pohybem téměř propíchla ostřím šroubováku jemnou kůžičku pod poštěváčkem. Profesor to nečekal a tak zoufale křičící Jitku rozpačitě pozoroval, ale ta se mu přes neuvěřitelnou bolest stále poslušně dívala do očí. „Neudělala jste si něco?“ zakřičel profesor ve snaze přehlušit její řev, ale dál nehybně držel šroubovák. Jitka jen nesouhlasně zakroutila hlavou. Profesor se vzpamatoval, uklidnil se a vydechl „Léčíte se nádherně, můžu vám tam tím šroubovákem ještě trochu pootočit?“ Nahá Jitka hlasitě řvoucí roztažená před profesorem na stole s otevřenou pusou přikývla. Profesor vzápětí prudce pootočil šroubovákem o 90 stupňů; hlasitě ječící Jitce přeskočil hlas a příšernou bolestí už jen bezmocně sípala, ale pořád na něho hleděla kalnýma očima. Profesor jí náhle otočil v rodidlech ostřím šroubováku o 90 stupňů na druhou stranu a Jitka před ním na stole s šíleným řevem doslova nadskočila rozkrokem. Za pár okamžiků profesor pootočil ostřím opět do původní pozice a výrazně zmírnil jeho přitlačení. „Už je vám lépe, slečno?“ zeptal se pak starostlivě Jitky. „O moc ne, můžete klidně pokračovat, pane doktore…“ vydechla Jitka unaveně, ale vzrušeně. „Tak ještě jednou…“ vybídl ji profesor, „připravte se!“ a vzápětí jí opět prudce zatlačil ostří šroubováku těsně pod poštěváček. Roztažená Jitka začala opět široce otevřenými ústy s plna hrdla řvát, profesor však náhle vykřikl „Pozor!“ a pootočil jí v rodidlech šroubovákem tentokrát až asi o 130 stupňů, takže se jí tím naklonil i poštěváček. Jitka začala bolestí před profesorem téměř jódlovat, ale nehnutě držela a hleděla mu do očí. Profesor jí rychle otočil šroubovákem na druhou stranu a Jitka už začala od řevu chraptět. Profesorovi se jí zželelo a rychle tedy šroubovák odtáhl, ale Jitce vtom znova ukápla z rodidel milostná rosa na stůl a vyhrkla „Proč jste přestal, pane doktore? Takhle mne nevyléčíte…“ „Myslel jsem, že už toho je na vás moc, vážená slečno…“ řekl udiveně profesor. „Naopak, právě po něčem takovém jsem vždycky toužila…“ vyrazila vzrušeně Jitka, „nenechte se zmást tím, že přitom tak řvu, to přece patří k věci…“ „Vidím, že máte o své zdraví opravdu zájem…“ řekl uznale profesor. „Léčte mne ještě jednou, moc prosím…“ požádala ho Jitka vzrušeně, „kdy se mi tohle zase podaří…“ „Tak se zase hezky roztáhněte a nastavte se mi!“ vybídl ji profesor přísně. „Ten váš přísný tón hlasu se mi taky moc líbí…“ vydechla Jitka, stáhla zadeček a nastavila profesorovi kundičku. „Můžu se pokusit pootočit vám tam šroubovák úplně… o 180 stupňů?“ pohlédl na ni profesor nejistě. „Pokuste se! Budu ráda! Snad mi přitom nenatrhnete poštěváček…“ téměř vykřikla Jitka. „To bych skutečně nerad, ukažte…“ řekl profesor, dlouze ji políbil na poštěváček a opět jí prudce zatlačil ostří šroubováku do oné krásné hladké rudé plošky pod ním. Jitka bolestí zase hlasitě vykřikla, ale pak ztichla, jen zatnula pěsti, celá se úporně třásla a se zatnutými zuby čekala, až profesor jí otočí v přirození šroubovákem, a oddaně mu hleděla do očí. Čekat nemusela dlouho, profesor najednou vykřikl „Pozor!“ a mohutně otočil šroubovákem, jak to nejvíc šlo. Roztažená Jitka zděšeně zakřičela a pak příšerně řvala bolestí se šroubovákem otočeným asi o 160 stupňů, a tomu náležitě napnutým poštěváčkem. Profesor ji tentokrát nechal řvát velmi dlouho a vzrušeně pozoroval, jak se Jitčiny rodidla pozvolna plní její milostnou šťávou, teprve po několika desítkách sekund otočil na moment šroubovák do původní pozice, opět silně přitlačil a pak jím rázně pootočil na druhou stranu, tentokrát k vlastnímu údivu až o celých 180 stupňů, možná i o něco víc. Nahá Jitka s očima upřenýma na něho bolestí doslova sípala, ale profesor šroubovák opět dlouho nehnutě držel.

Po několika desítkách vteřin profesor šroubovák definitivně odtáhl a odložil. Jitce však po něm zůstala na hladké plošce pod poštěváčkem zřetelná rudá stopa. Jitka se zklidnila a vydechla „Děkuji…“, profesor prohlásil „Vy jste opravdu fantastická pacientka…“ a začal jí zchlazovat přirození ledovou žínkou. Jitka sebou bezmocně cukala, ale pořád nehybně držela. „Teď se slečno, prosím ještě připravte, musíme zkusit krátce léčit i váš poštěváček, i když ten máte vcelku zdravý…“ řekl profesor, když vhodil žínku zpět do misky. „Já vím, pro jistotu…“ hlesla Jitka, znovu napnula hýždě a nastavila profesorovi rozkrok. Profesor jí znova mohutně roztáhl rodidla, zapřel jí naběhlý poštěváček zezhora prstem volné ruky, přehmátl a udržoval si stydké pysky od sebe jejími zbývajícími prsty, vzal si opět šroubovák, vtlačil jí ho zespodu do kořene poštěváčku a ostřím rázně podebral jeho zduřelou hlavičku proti prstu druhé ruky. Jitka prudkou bolestí na nejcitlivějším místě svého těla hlasitě vykřikla, ale znova nehybně držela, celá se třásla a dívala se profesorovi do očí. Když jí ale začal profesor vzápětí poštěváček ostřím šroubováku vší silou podebírat a mohutně ji do něho dloubal, začala Jitka opět zoufale křičet. Profesor jí dloubal šroubovákem pod poštěváček velice dlouho, až se Jitce zdálo, že se vyžívá na jejím utrpení, ale přesto poslušně držela, široce otevřenou pusou hlasitě křičela prudkou bolestí a dívala se mu poslušně do očí. Po několika desítkách sekund profesor odložil šroubovák a prohlásil „Jste opravdu skvělá pacientka, slečno, už jste tam naprosto zdravá…“ pravil profesor, „můžete používat poštěváček bez nejmenších obav… používáte ho často?“ „Skoro každý den, pane doktore…“ vydechla Jitka. „Aha… proto ho máte tak velký… moc se mi líbí… jednou bych si s ním chtěl pořádně pohrát…“ řekl profesor s obdivem. „Můžete třeba hned, pane doktore…“ nabídla mu Jitka, „ale prosím až do konce…“ „Tady nejste kvůli erotice, ale na prohlídce…“ upozornil ji profesor přísně, „to byste sem musela kvůli tomu zvlášť přijít… takže až někdy příště, a museli bychom se vzájemně uspokojit oba…“ „Nemám námitky… přijdu po vaší pracovní době, ano?“ usmála se Jitka, „musíte být moc krásný úplně nahý…“ „Budu se těšit…“ vyhrkl profesor, „snad se to nikdo nedozví…“ „Já se zase nebudu moct dočkat, až mi to hezky uděláte, jistě to umíte…“ řekla Jitka, „a pak to udělám já vám…“ „Takových nádherných pacientek jsem neměl moc…“ řekl uznale profesor, „ale vaše operace ještě není zdaleka u konce, zase se mi hezky roztáhněte!“ Jitka opět sevřela zadeček, vypnula se, rozhodila nohy a nastavila profesorovi přirození. Profesor si vzal do ruky veliký ostrý nůž, ukázal ho zblízka Jitce a pak jí znova rozevřel přirození. „Budete mě tam s ním řezat… do krve?“ vyhrkla Jitka strachy. „No, to snad lékaři normálně nedělají… když tak chirurgové na operačním sále…“ pravil profesor s pohledem do Jitčina roztaženého rozkroku. Byla tam zase úplně rudá a zřetelně provlhlá… „Pokuste sebou necuknout, slečno…“ pravil profesor a vtlačil Jitce špičku nože do masitého faldíku mezi močový otvor a poševní vchod. Jitka bolestí zasténala, ale udržela naprostou nehybnost a pohled upřený do jeho očí. Profesor jí tam špičkou nože několikrát zadloubal, pak nůž odtáhl a zatlačil jí jeho ostrý hrot do perinea mezi hrázku a otvor jejího konečníku. Jitka opět bolestí zasténala, ale ani sebou nehnula, i když jí profesor vzápětí začal špičkou nože silně dloubat do perinea a dívala se mu stále oddaně do očí. Když profesor Jitce důkladně promačkal špičkou nože perineum, roztáhl jí opět stydké pysky a vtlačil jí hrot nože do oné hladké plošky těsně pod poštěváčkem těsně vedle rudé stopy po ostří šroubováku. Jitka ale tentokrát zase hlasitě zakřičela, profesor jí tam několikrát špicí nože zadloubal, zatímco roztažená Jitka nahlas řvala, ale opět se ani nehnula a dívala se mu po celou dobu oddaně do očí. „Vy už budete pomalu úplně zdravá…“ pravil profesor a pochválil ji, „když se mnou tak hezky spolupracujete…“ „Mně se to s vámi moc líbí…“ vydechla Jitka. „Tak ještě několikrát kolébku…“ řekl profesor a nasadil jí ostří nože do stydké rýhy mezi rozevřené pysky. Roztažená Jitka znehybněla a opět mu upřela pohled napjatě do očí. Profesor jí silně vtlačil ostří nože do stydké rýhy a udělal jí v ní několikrát kolébku, tedy rázné pohyby ostřím jinak nehybného nože od poštěváčku přes močový a poševní otvor, hrázku až na perineum a zase zpět. Jitka zaťala zuby, avšak dívala se mu po celou dobu odevzdaně do očí a poslušně držela v obavě, aby ji při případném prudším pohybu neúmyslně neřízl do krve; v těchto místech by to bylo krajně nepříjemné a dlouho by se to hojilo. Potom profesor nůž odložil a začal Jitce pečlivě otírat přirození ledovou žínkou, přitom jí setřel i milostnou rosu, které už byly Jitčina rodidla zase plná. Jitka sebou bezděčně škubala, ale jinak byla zase zcela nehybná. Profesor pak odložil žínku zpět do misky a vytáhl ze spodní zásuvky svého pracovního stolu kombinačky a velké štípací kleště. Těchto nástrojů se Jitka vždycky poněkud bála, protože bolest jimi působená byla pokaždé obrovská, takže když ji profesor vzápětí vyzval „Připravte se, slečno a zase se mi hezky nastavte!“, celá se strachem viditelně zachvěla, přesto opět stáhla zadeček, vypnula se a nastavila mu přirození. Profesor si vzal do ruky kombinačky, významně na Jitku pohlédl, pak jí přiložil kombinačky zblízka k očím, něžně ji políbil na ústa, pak jí rozevřel rodidla, krátce jí mezi prsty prohmatal velké stydké pysky, spokojeně zkonstatoval, že je má krásně masité a naběhlé podobně jako poštěváček, nasadil jí čelisti kombinaček na jeden z nich vedle poševního otvoru, důkladně si ho do nich zapevnil a pak si ho čelistmi kleští silně povytáhl vzhůru. Stydký pysk měla Jitka efektně odchlípený, celá se zřetelně chvěla v předtuše hrozné bolesti, zhluboka dýchala a dívala se profesorovi vystrašeně do očí.

„Prosím, snažte se zůstat zase zcela nehybná, slečno…“ vybídl ji profesor, „bude vás to asi moc bolet…“ „Já vím, pane doktore…“ hlesla vyděšeně Jitka. Profesor jí vzápětí stydký pysk vší silou sevřel do čelistí kombinaček a prudce jí ho povytáhl. Nahá Jitka začala bolestí zděšeně řvát, ale profesor jí stydký pysk doslova rval vzhůru z rodidel, navíc jí ho ještě třikrát mohutně stiskl a pak zase mírně povolil. Jitka se před ním přes veškerou snahu zoufale zmítala na stole a příšerně křičela. Po třetím stisku profesor kombinačky na moment uvolnil a nasadil jí je čelistmi o něco výš, přibližně do úrovně močového otvoru. V místě původního stisku jí zůstal jasně viditelný otisk jejich vroubkovaných čelistí. Profesor pohlédl na Jitku, která mezitím nahlas oddechovala otevřenými ústy, a pak znova sevřel kombinačky. Jitka začala opět řvát nesmírnou bolestí, ale profesor jí stydký pysk nemilosrdně tiskl a opět v krátkých odstupech kombinačky třikrát za sebou mohutně sevřel. Nahá Jitka bolestí skoro šílela, ale přesto se jí podařilo zachovat úplnou nehybnost a dívat se profesorovi do očí. Když profesor uvolnil kombinačky a nasazoval je rozevřené Jitce na stydký pysk těsně pod poštěváčkem, všiml si, že Jitka mírně zvlhla. Podíval se na ni, jemně ji pohladil po bradavkách a vzápětí kombinačky opět silně sevřel. Jitka zase příšerně zařvala, protože měla tentokrát nasazené kombinačky poblíž nejcitlivějšího místa, a zatímco jí profesor opět třikrát za sebou vší silou sevřel stydký pysk a vždy jí ho prudce povytáhl vzhůru, nepřetržitě křičela široce otevřenými ústy, jinak ale zcela nehybná hleděla poslušně na profesora. „Já vím, že vás to moc bolí…“ řekl profesor, když odtáhl kombinačky, „tím víc vás cením, že spolupracujete…“ a nasadil Jitce kombinačky na protější stydký pysk opět těsně pod poštěváček. „Ach… pane doktore, je to strašné…“ hlesla Jitka, zhluboka dýchajíc otevřenými ústy. Profesor se na ni soucitně podíval, ale vzápětí jí mohutně sevřel stydký pysk do kombinaček. Jitka začala opět hlasitě řvát, ovšem poštěváček jí počal nabíhat, zejména když jí profesor stydký pysk třikrát za sebou prudce stiskl a nemilosrdně povytáhl, až jí ho málem natrhl. Jitka nepřetržitě zoufale řvala, ale opět zůstala nehybná a dívala se mu poslušně do tváře. Profesor pak uvolnil kombinačky, krátce jí promasíroval klitoris, nasadil jí kombinačky vedle močového otvoru a pak je opět vší silou stiskl. Jitka zase příšerně zakřičela, ale když jí profesor stydký pysk třikrát za sebou stiskl a povytáhl, objevila se jí během nepřetržitého řevu ve stydké rýze rodidel milostná rosa. Potom profesor upevnil Jitce kombinačky na stydký pysk poblíž poševního vchodu, opět je vší silou stiskl, za jejího hlasitého řevu jí stydký pysk neúprosně povytáhl vzhůru a znova jej třikrát mohutně stiskl. Jitka opět řvala jako šílená, sotva popadala dech, ale hleděla mu oddaně do očí. Když profesor uvolnil kleštičky, zeptal se hlasitě oddychující Jitky „nechcete se napít?“ a Jitka bezvládně přikývla. Profesor jí podal skleničku s minerálkou, Jitka se nadzdvihla na lokty, chvatně se napila a pak opět položila hlavu, sevřela hýždě, vypnula se, nastavila profesorovi přirození a s očekáváním dalších krutých bolestí mu upřela mu pohled odevzdaně do očí. Profesor jí roztáhl rodidla pod poševním otvorem, mohutně jí napnul hrázku, nasadil ji do čelistí kombinaček a vzápětí je vší silou sevřel. Hrázka ale není zdaleka tak citlivá jako ostatní místa rodidel, takže Jitka jen hlasitě zasténala, sevřela pěsti a s očima upřenýma na profesora se celá úporně třásla. Profesor jí hrázku opět třikrát prudce stiskl a Jitka pokaždé tlumeně vykřikla, jinak mu stále oddaně hleděla do očí. Profesor jí odtáhl kombinačky z hrázky, přešel k ní z boku, rozdráždil jí bradavky prsů, a když se jí nádherně vztyčily, nasadil jí na jednou z nich kombinačky, sklonil se a začal Jitku dlouze líbat na ústa. Jitka mu rozdrážděně kmitala v ústech jazykem, profesor jí však za chvilku kombinačkami prs mohutně sevřel a Jitka mu vykřikla přímo do úst. Profesor se od ní odtrhl a chvilku bezmocně křičící Jitku pozoroval, a když uviděl, že jí bradavka v čelistech kombinaček úplně zbělela, opět ji třikrát vší silou stiskl; Jitka přitom zase zděšeně řvala bolestí. Za několik sekund profesor kombinačky odtáhl a uchopil do nich Jitčin druhý prs, pak se nad Jitku zase naklonil a začal ji líbat. Jitka však už věděla, co přijde, proto mu jen odevzdaně nastavovala otevřená ústa a napětím téměř nedýchala; a skutečně - profesor jí náhle bradavku prudce stiskl a Jitka mu znova zděšeně vykřikla přímo do úst. Profesor se napřímil, opět vyčkal, až jí bradavka vybledne, a pak ji zase třikrát krátce za sebou mohutně stiskl, přitom ji Jitce kombinačkami silně povytáhl a pak ještě pootočil. Jitka začala se zkroucenou bradavkou samozřejmě bezmocně řvát, ale opět zůstala nehybná a dívala se mu vzrušeně do očí. Když jí profesor za několik vteřin bradavku uvolnil a odtáhl kombinačky, uviděl, že na ní Jitce zůstaly po stisku zřetelné stopy po vroubkovaných čelistech. Potom se profesor opět postavil své poslušně roztažené pacientce přímo před rozkrok, roztáhl jí od sebe stydké pysky a zjistil, že už je mezi nimi zase hezky vlhká. „To je úžasné, jak bezvadně spolupracujete, slečno…“ vydechl a pohladil ji něžně přes rozevřená stehna. „Chci, abyste mne pořádně vyléčil…“ vyhrkla Jitka vzrušeně. „Tak se zase hezky připravte, slečno…“ vybídl ji profesor, „teď vás to zase bude chvilku hrozně bolet…“ Nahá Jitka odevzdaně sevřela hýždě, vypnula se, vycenila přirození a upřela pohled napjatě profesorovi do očí. Profesor jí rozevřel rodidla, nasadil jí na jeden stydký pysk čelisti kombinaček co nejblíž k poštěváčku, krátce na ni pohlédl, mohutně stiskl kombinačky, a když Jitka začala křičet bolestí, rychle jí posunoval kombinačky místečko po místečku po stydkém pysku dolů a zanechával jí na něm zřetelné vroubky. Jitka křičela stále hlasitěji, profesor pomalu došel kombinačkami až dolů k hrázce, bleskově přešel na Jitčin protější stydký pysk a začal jí ho kratičce mohutně tisknout, opět místečko po místečku, směrem nahoru až k poštěváčku. Jitka přitom stále ječela, ovšem zase zůstala naprosto nehybná a dívala se oddaně profesorovi do přísné tváře. Když profesor došel až k jejímu poštěváčku, odtáhl kombinačky, hezky Jitku pohladil a spokojeně pozoroval souvislý pás vroubků od čelistí kombinaček, táhnoucí se na obou jejích stydkých pyscích od shora až dolů.

„Koukám, že jsem vám velké stydké pysky nádherně vyzdobil…“ usmál se pak profesor na Jitku, která na něho vzrušeně hleděla, „teď se musíme chvilku věnovat i těm malým…“ Jitka ztuhla strachy, protože to už bylo v těsné blízkosti jejího poštěváčku, profesor jí ale neúprosně poručil „Zase se mi hezky nastavte, slečno!“ Roztažená Jitka sevřela zadnici, napnula ruce vzpažené za hlavou do maxima, vypnula prsy s úplně vztyčenými bradavkami, rozhodila do krajnosti nohy, nastavila profesorovi přirození a upřela mu pohled vystrašeně do očí. Profesor Jitce mírně povytáhl jeden malý stydký pysk, nasadil jí na něj kombinačky, opět na ni krátce pohlédl a pak ho strachy téměř nedýchající Jitce mohutně sevřel čelistmi kombinaček. Jitka začala okamžitě příšerně řvát obrovskou bolestí, zpočátku sebou sice několikrát zřetelně škubla, ale pak už zas jen nehybně držela a s hlasitým řevem otevřenými ústy se s krajním sebezapřením dívala profesorovi poslušně do očí. Profesor jí vzápětí naběhlý úplně rudý malý stydký pysk třikrát na okamžik vší silou stiskl, potom uvolnil kombinačky a zasunul mezi jejich čelisti druhý Jitčin červený malý stydký pysk. Opět na Jitku krátce přísně pohlédl a potom kombinačky vší silou sevřel. Jitka začala znova příšerně křičet nesmírnou bolestí, profesor jí stydký pysk třikrát za sebou krátce maximálně stiskl, přitom spokojeně zkonstatoval, jak má malé stydké pysky nádherně masité, prokrvené a naběhlé, a pak kombinačky uvolnil a odložil. Nahá Jitka zhluboka vydechla a profesor ji políbil přímo na kundičku. „Připravte se znova, slečno, vaše léčení ještě není zdaleka u konce, dokonce si myslím, že vás to nejhorší ještě čeká…“ přikázal pak Jitce profesor přísně. Jitka se před ním na stole znova úplně roztáhla, sevřela zadnici a vzrušeně mu nastavila přirození. „Jste krásná… takhle odevzdaná… málem byste mne vzrušila…“ vydechl profesor a Jitka se spokojeně usmála. „Dívejte se mi hezky do očí… a nehýbejte se!“ vybídl ji profesor a uchopil jí do čelistí kombinaček velký stydký pysk těsně u hrázky. Jitka napětím znehybněla a profesor kombinačky náhle prudce sevřel; Jitka začala zoufale křičet bolestí, ale profesor ji vzápětí stydký pysk v podstatně delších intervalech než prve, pětkrát za sebou mohutně povytáhl, mírně pootočil a pak vší silou stiskl. Jitka pokaždé zařvala, jako když ji na nože bere, ale asi po třetím stisku mimovolně vyronila milostnou rosu. Profesor jí nasadil kombinačky o něco výš, kousek nad poševní otvor a vše se znova opakovalo; při mohutných stiscích kombinaček Jitka pokaždé řvala jako šílená a přitom ronila milostnou rosu. Za chvilku jí profesor nasadil kombinačky na velký stydký pysk nad poštěváčkem. Jitka opět doslova ztuhla a pohlédla rozdrážděně na profesora, který jí vzápětí stydký pysk kombinačkami prudce povytáhl, pootočil a znova vší silou stiskl. Jitka sebou obrovskou bolestí doslova zaškubala a začala opět hlasitě řvát, ovšem udržela pohled stále oddaně upřený na profesora, i ve chvílích, když jí profesor stydký pysk v nepravidelných časových odstupech pětkrát za sebou maximálně sevřel. Profesor se přitom na moment naklonil nad její bolestí úplně otevřená křičící ústa… a viděl jí až daleko do krku… „Tak to bychom měli jednu stranu…“ pravil profesor s pohledem na Jitčin zarudlý stydký pysk, na němž zůstaly jasně patrné vroubky od čelistí kleštiček, a odtáhl kombinačky. Jitka zhluboka rozdrážděně dýchala úplně otevřenou pusou a bezmocně zírala profesorovi do očí. Profesor ji jemně pohladil po vypnutém bříšku a nasadil jí do čelistí kombinaček protější velký stydký pysk opět dole těsně vedle napnuté hrázky. Roztažená Jitka na něho odevzdaně pohlédla a zatnula zuby, profesor vzápětí kombinačky opět mohutně stiskl a Jitka začala znova strašně křičet. Profesor jí v nepravidelných intervalech pysk povytáhl, pootočil a pak vší silou stiskl. Nahá Jitka doslova zajódlovala, jak jí přeskočil hlas, ale stále nehybně držela a dívala se mu s široce rozevřenými ústy poslušně do očí. Za několik vteřin profesor kombinačky odtáhl a sevřel do nich Jitce velký stydký pysk přibližně mezi močovým a poševním otvorem. Znova na ni přísně pohlédl a pak prudce stiskl kombinačky; nahá Jitka opět hrozně zařvala, ale zůstala nehybná. Když jí pak profesor začal stydký pysk mohutně povytahovat, pootáčet a ze všech sil tisknout, dívala se mu dál nehybně do očí a jen úplně otevřenými ústy příšerně křičela. Nakonec jí profesor upevnil mezi čelisti kombinaček stydký pysk těsně nad poštěváčkem. Rozevřená Jitka se na něho opět napjatě podívala a profesor jí zahlédl v očích nesmírný strach, ovšem nezaváhal, a zatímco se jí díval soustředěně do očí, prudce jí kombinačkami stydký pysk nemilosrdně sevřel. Nahá Jitka příšernou bolestí doslova nadskočila, ale neuhnula pohledem a začala neskutečně řvát. Profesor ji pozorně sledoval a vzápětí jí začal stydký pysk v čelistech kombinaček na několik okamžiků tisknout do maxima. Jitka přitom vždy doslova zakvílela, ale pořád zachovávala naprostou nehybnost a bezmocně zírala profesorovi do očí. Tentokrát jí profesor maximálně sevřel stydký pysk celkem sedmkrát, během posledních stisků jí ho povytáhl na nejvyšší možnou míru, prudce jím pootočil až o devadesát stupňů a bez ohledu na Jitčin příšerný řev dlouho pevně držel; teprve když Jitka začala umdlévat, stydký pysk jí uvolnil a odtáhl kombinačky. Pak se jí profesor spokojeně podíval do rozkroku: na obou stydkých pyscích měla přibližně v polovině mezi slabinami a stydkou rýhou nádherný ornament od vroubků čelistí kombinaček; jinak je měla oba úplně červené od nepřetržitého nasazení. „Tak na stydkých pyscích už jste asi zdravá…“ pravil profesor, „jak se cítíte?“ „Děkuji, pane doktore, ale stejně za vámi asi občas přijdu…“ vydechla vzrušeně Jitka. „Já si vás nejdřív důkladně prohlédnu, zkontroluju a pak budeme zkoušet funkčnost vašeho poštěváčku…“ pravil významně profesor a pohladil roztaženou Jitku po bříšku. „A já se vám pak za to hezky odměním…“ řekla nahá Jitka. „Ale teď se mi slečno, zase hezky roztáhněte, musím vás ještě léčit tam nahoře, nad pysky…“ Jitka sevřela zadeček, vypnula se, nastavila profesorovi přirození a upřela mu oddaně pohled do očí.

Profesor jí nasadil čelisti kombinaček na corpus poštěváčku poblíž jeho naběhlé hlavičky. Jitku ovšem dotek těsně u poštěváčku velice vzrušil, takže vypustila do rodidel milostnou rosu a napjatě upřela oči na profesora. Ten však nebyl se zavedením jejího corpusu mezi čelisti kombinaček spokojen „Moment, slečno, musí vám tam zasunout ten corpus pečlivěji…“, porozevřel kombinačky a začal mezi jejich čelisti prsty volné ruky presovat její corpus tak, až jí ho tam narval téměř celý. Teprve pak byl spokojen a otázal se Jitky s corpusem nacpaným mezi čelisti kombinaček „Nemáte strach? Bude vás to zase hrozně bolet…“ „Ne…“ řekla odhodlaně Jitka s pohledem do jeho očí. Profesor najednou prudce stiskl kombinačky a vší silou jí do nich sevřel naběhlý corpus. Jitka strašlivě zařvala a bezděčně vyhodila rozkrok, ovšem ani na okamžik nespustila pohled z očí profesora. Cítila, jak jí do mimořádně citlivého místa nemilosrdně proniká obrovská bolest, připadalo jí, že má přirození v jednom ohni, a stále příšerně řvala úplně otevřenými ústy. Profesor ji chvíli se zájmem pozoroval a pak chladnokrevně kombinačkami pootočil. Jitce vzápětí příšerným řevem přeskočil hlas a s očima upřenýma na profesora už jenom sípala, ale ten stále pevně držel kombinačky s Jitčiným corpusem pootočeným nejméně o 60 stupňů. Jitka najednou bezvládně hodila hlavu do strany a s hlasitým chroptěním nepřítomně hleděla na stěnu profesorova kabinetu. Profesorovi se jí za chvilku zželelo a uvolnil kombinačky. „To bylo děsné…“ vydechla Jitka, otočila hlavu zpět a pohlédla na profesora. „Ale i ten corpus už máte v pořádku…“ odtušil profesor s úsměvem, odložil kombinačky, sklonil se k Jitce, začal ji líbat a přitom ji něžně hladil po vlasech. „Už vím, jak bylo asi těm nahým bosorkám, když se pod nimi začal rozpalovat oheň…“ vydechla Jitka. „Ale vy přece slečno, nejste bosorka, ale moje snad nejlepší pacientka…“ řekl profesor. „Líbejte mě, pane doktore…“ objala ho Jitka kolem krku a vášnivě se k němu přisála ústy. Chvíli se v těsném objetí náruživě líbali a přitom kmitali jeden druhému v ústech jazykem. „Tak vás ještě musím vyléčit…“ zarazil se profesor, když se od sebe odtrhli, „no… tam…“ a jemně se jí dotkl hlavičky naběhlého poštěváčku. Jitka zděšeně ztuhla, protože si nastávající utrpení nedokázala zdaleka představit. „Bude mě to hodně bolet, pane doktore?“ vydechla stísněně. „Bude…“ řekl chladně profesor, sáhl po velikých štípacích kleštích a dal je Jitce k očím. „Strašně se bojím…“ zatřásla se nahá Jitka hrůzou. „Máte čeho…“ odtušil opět profesor stroze, „Roztáhněte se!“ Zděšená Jitka poslušně sevřela prdelku, úplně se roztáhla, napnula ruce za hlavou, nastavila profesorovi přirození a v představě nastávajícího strašného utrpení mu odevzdaně upřela pohled do očí. Profesor si vzal mezi prsty prudce zduřelou hlavičku jejího poštěváčku, krátce ji promnul a pak na ni nasadil ostré čelisti porozevřených štípacích kleští. Jitka ztuhla a napětím zatajila dech… Profesor pak dlouho upravoval nasazení kleští na její poštěváček a pozici jeho hlavičky, aby ji na jedné straně nijak neporanil, ale aby to na druhé straně jeho pacientku pořádně bolelo a tedy léčilo. „Neodštípnete mi ho, pane doktore?“ zeptala se náhle nehybně roztažená Jitka sevřená hrůzou. „Nevím, nerad bych…“ odtušil profesor, čímž Jitku ještě víc vystrašil. „Vždyť ho mám úplně funkční… v pořádku…“ zaúpěla Jitka, zatímco jí profesor pečlivě rovnal poštěváček do čelistí štípacích kleští. „Nechval dne před večerem…“ pravil rozvážně profesor, „navíc účelem léčení není potrápit, ale vyléčit…“ Rozevřená Jitka nepředstavitelným děsem ani nedýchala. „Zdá se, že už to bude dobré…“ prohlásil za chvíli spokojeně profesor, „jste připravená, slečno?“ Poslušně roztažená Jitka vytřeštila hrůzou oči, ale zřetelně přikývla. „Tak pozor, prosím… a snažte sebou necuknout…“ řekl profesor a prudce, ale opatrně jí sevřel naběhlou hlavičku poštěváčku do čelistí štípacích kleští. Nahá Jitka s očima na profesora hlasitě zařvala neskutečnou bolestí a potom nehybně roztažená s poštěváčkem silně sevřeným čelistmi velkých kleští několik desítek vteřin příšerně řvala. Profesor potom sevření jejího klitorisu uvolnil, odložil kleště, a když se Jitka zklidnila, krátce jí potřel přirození ledovou žínkou, přitom jí pečlivě otřel milostnou rosu a nastavil jí k rozkroku velkou sklenici. „Vyčurejte se, slečno, to je konec operace…“ Jitka začala poslušně močit před profesorem plným proudem do sklenice. Profesor se jí přitom zeptal „Jste spokojená?“ „Docela ano…“ vyrazila Jitka během souvislého močení, „ale příště bych chtěla, aby mne to bolelo ještě víc… opravdu byste si na mě nechtěl vzít třeba žiletky?“ „Nejdřív si musíte zvyknout na jehly, milá slečno…“ pravil významně profesor. Jitka pozvolna dočurávala. „Můžeme s nimi začít už příště, ano?“ navrhl jí profesor. „Klidně…“ vydechla roztažená Jitka a ustřikovala poslední zbytky moči do sklenice. „Budou vám stačit pro začátek tři?“ pohlédl se na ni profesor. „Snad ano… uvidíme, když tak si o další řeknu…“ řekla Jitka vzrušeně. „Tak se ještě vykapejte, já vás tam pak otřu a ošetřím, a potom si půjdete na chvilku sednout, ať si po operaci odpočinete a uvolníte…“ Nahá Jitka ještě několikrát ukápla, profesor jí pak otřel přirození vatovým tamponkem, pak jí dalším tamponem zběžně ošetřil ostatní šrámy a ranky na těle, nakonec ji vybídl „Vstaňte, slečno, prosím…“ a podal jí ruku. Jitka s jeho dopomocí vstala a sedla si vedle něj na židli. ***

„Roztáhni se, ať ti na ni vidím…“ vybídl profesor Jitku a podal jí sklenici s minerálkou. Jitka roztáhla nohy, napila se, pak pohlédla zasněně na profesora a vydechla „Ta operace… to bylo bezvadné… já bych se od vás nechala operovat třeba každý týden…“ „To by se ti časem buď znechutilo, nebo by ti to nestačilo…“ prohlásil profesor, „necháme si to jen na občas…“ „Aspoň se budu mít na co těšit…“ řekla smířlivě Jitka. „A představovat si, když si to budeš večer doma dělat…“ usmál se profesor, vstal a otevřel lednici „Chceš chlebíček nebo zákusek?“ „Chlebíček…“ vyhrkla Jitka. „Vidím, že jsi rozumná,“ řekl profesor, „zákusek si necháš s druhým chlebíčkem na večer…“ a podal jí chlebíček. Jitka se znova napila a pustila se do chlebíčku. „Roztahuj pořádně ty nohy!“ napomenul ji profesor, „jako tvůj Pán ti na ni musím pořád dobře vidět…“ Jitka roztáhla vsedě široce nohy a dorazila chlebíček. Profesor jí přejel prsty přes poštěváček a vybídl ji „Ještě si lokni, pak se rozcvičíš a předkloníš se nad stůl!“ *** Jitka se rychle napila a vstala, udělala před profesorem několik cviků rukama, pak párkrát vyhodila střídavě obě nohy do výšky a poslušně se předklonila nad stůl. „Chytni se prsty za okraj a vypni zadnici! Teď se budeme chvíli věnovat tvojí prdelce…“ pobídl ji profesor. Jitka se chytla prsty vzdálenějšího okraje stolu a odevzdaně vypnula profesorovi zadek. Profesor jí několikrát citlivě projel prsty rýhou, pak jí důkladně prohmatal konečník, vzal si vařečku a přísně ji vyzval „Uvolni se!“ Jitka se pokusila uvolnit, ale byla stažená strachy, takže se jí to příliš nedařilo. Profesor jí tedy prsty volné ruky poroztáhl obě půlky a začal jí zasunovat do konečníku něco přes půl centimetru silnou rukojeť vařečky. Nahá Jitka hlasitě sténala, ale profesor jí neúprosně zasunoval vařečku dál a dál. Když byla vařečka v Jitce zavedená asi pět centimetrů, profesor se zastavil a začal nemilosrdně pohybovat vařečkou v útrobách Jitky do strany, nalevo a pak zase napravo. Jitka začala bolestí hlasitě křičet, profesor jí však rázně hýbal vařečkou ve vnitřnostech dál, přitom si ale všiml, že Jitka v přirození mohutně zvlhla, zvýšil tedy intenzitu a „rozkmit“ vařečky v jejích střevech; Jitka ovšem křičela jako šílená. „Jsi moje otrokyně?“ pokusil se ji zarazit profesor. „Ano… au, au… ááu…“ křičela však Jitka dál, jako když ji na nože bere. Za chvilku začal profesor střídat bolestivé kývání vařečkou v Jitčině konečníku s jejím rychlým povytahováním a zarážením zpět do jejích vnitřností. Jitka začala znova zoufale křičet bolestí, zejména v okamžicích, když jí profesor prudce zarazil vařečku do střev. Najednou si však Jitka v okamžiku, kdy jí profesor povytahoval vařečku z těla ven, hlasitě ulevila tak, že se příslušný zvuk rozlehl kabinetem. „Promiňte, pane profesore, to jsem opravdu nechtěla…“ vyhrkla Jitka rudá studem. „To nic, to se stává každému…“ pohladil ji profesor něžně po obou půlkách a pomalu jí vytáhl vařečku z těla. Vypnutá Jitka úlevou hlasitě vydechla. „Můžeš se postavit a otoč se ke mně…“ vybídl ji pak profesor. Jitka se postavila, vypnula se vstříc profesorovi, rozpačitě na něj pohlédla, zrudla a tiše řekla „Moc se stydím…“ „Tak se nestyď a podívej se!“ nastavil jí profesor vařečku k očím. Byla naprosto čistá, byly na ní patrné jen malé chomáčky Jitčina přirozeného střevního hlenu. „Ty sis dávala před odchodem ke mně klystýr?“ zeptal se profesor udiveně. „Ne, takové věci nedělám…“ hlesla nahá Jitka. Profesor její hlen z vařečky provokativně olízl „ty tam dokonce voníš… a docela mi chutnáš…“ Jitka odvrátila oči „jak jen můžete… tohle…“ „Nepovídej, moc se odvazuješ! Rozkroč se a připrav se!“ „K onanování?“ vyhrkla Jitka naivně. „K čemu jinému asi? K písemce z fysiky? Ta bude až za týden…“ Jitka se před profesorem poslušně rozkročila, přitiskla si prsty na poštěváček, vypnula se a upřela na něho oči. „Vypni se… jsi otrokyně!“ vykřikl profesor. Rozkročená nahá Jitka vypnula podbřišek a profesor jí rázně odpočítal začátek onanie. Jitčino vzrušení pozvolna stoupalo, za chvíli se jí vztyčily bradavky a nahým tělem jí začaly projíždět zřetelně rozdrážděné mimovolní stahy; rozkročená Jitka přitom stále hleděla na profesora, usilovně si kmitala přes naběhlý poštěváček a vnímala, že si ji profesor celou pozorně prohlíží, od hlavy až po prstíky bosých nohou. „Líbím se vám?“ vyrazila najednou už zřetelně vzrušená. „To víš, že jsi krásná, i ty rudé pruhy po bičování ti nesmírně sluší…“ pochválil ji profesor a pak dodal „já ti tam za chvilku přidám další…“ Nahá Jitka se zachvěla, zrychlila onanii a za chvilku upadla do hluché fáze. Když ji po určitém úsilí za chvilku překonala a spokojeně se usmála, sáhl profesor na skříň pro březovou metlu, postavil se před ni a zkušebně před onanující nahou Jitkou naprázdno metlou zašvihal do vzduchu. Jitka vytřeštila oči, ještě zrychlila onanii a dál vzrušeně hleděla na profesora, který stál před ní s napřaženou metlou a vzápětí přísně řekl „až řeknu Stop!, bleskově utneš onanii a vzepneš se přede mnou s rukama nad hlavou!“ Za chvilku profesor náhle na mohutně rozdrážděnou Jitku vykřikl „Stop!“, Jitka hodila bleskově ruce nad hlavu, nastavila mu nahé tělo a profesor ji začal okamžitě prudce bičovat březovou metlou zepředu přes prsy, boky, břicho a podbřišek. Nahá Jitka zoufale křičela, ale poslušně se vypínala jeho prudkým šlehům, které ji neuvěřitelně štípaly, a přitom mu odevzdaně hleděla do očí.

„Klekni si!“ poručil jí za chvilku profesor. Jitka před ním padla koleny rozkročených nohou na zem, zvedla hlavu a profesor ji rázně bičoval přes vypnuté tělo, tentokrát navíc přes ramena a paže, pak ji obešel a bičoval ji metlou zezadu, přes záda a zadnici. Na jeho povel se Jitka opět postavila, profesor ji krátce zbičoval břicho, prsy a podbřišek, pak metlu odložil, vzal si šátek, krátce jí podráždil poštěváček, pevně jí převázal oči a stroze jí přikázal „A zase dělej! Na kozách i dole!“ Nahá Jitka spustila ruce, poslušně se rozkročila, přitiskla si ruku na přirození, druhou na prsa a začala naslepo onanovat. Když se opět rozdráždila, profesor k ní s březovou metlou v ruce přistoupil, chvíli pozoroval, jak sebou Jitka vstoje škube v prudké rozkoši, napřáhl metlu a vykřikl „Stop! Ruce nad hlavu, stoupni si na špičky a toč se!“ Krajně rozdrážděná Jitka bez ohledu na krajní napětí ve svém podbřišku hodila ruce nad hlavu, vzepnula se na špičky a začala se naslepo před profesorem se vztyčenými bradavkami prsů pomalu otáčet. Profesor ji začal za několik okamžiků prudce šlehat březovou metličkou po celém těle, hlavně do podbřišku, přes břicho a zduřelé prsy, ale i přes boky, záda, zadeček a stehna - ale Jitka neměla předem nejmenší tušení, kam ji profesor šlehne, takže se jen poslušně otáčela, při každém šlehu sebou bezmocně škubala a hlasitě sténala. Jakmile Jitčino vzrušení zřetelně pokleslo, profesor jí nařídil, aby se zastavila, mírně se rozkročila a začala před ním naslepo onanovat, ale i při onanii ji občas prudce šlehl přes zadek, přes záda, přes ramena nebo zezadu přes stehna. Jednou mu připadlo, že Jitka vědomě či podvědomě protahuje onanii, aby oddálila další bičování, takže jí rázně zavelel "Stop!", a když Jitka opět bleskově přerušila onanii, vzpažila a dráždivě se napnula, znova ji březovou metlou krátce zbičoval. Zatímco slepá Jitka vstoje dále onanovala, profesor si tentokrát připravil úzký kožený řemínek, stoupnul si před ni a jakmile Jitka upadla do předorgastické extase, okamžitě vykřikl „Stop! A toč se!“ Nahá Jitka opět bleskem utnula onanii, hodila ruce do vzpažení nad hlavu, vzepnula se na špičky a začala se před profesorem s překrytýma očima pomalu otáčet. Profesor ji začal okamžitě znova vší silou bičovat úzkým řemínkem po celém těle a Jitka se zase jen bezmocně škubala a hlasitě křičela pod jeho náhlými nečekanými údery. Za chvíli její rozdráždění opět zesláblo, takže profesor Jitku zastavil a nařídil jí, aby se rozkročila a začala před ním znova onanovat. Jakmile její rozkoš zase výrazně stoupla, vzal si profesor opět březovou metličku, postavil se před rychle onanující Jitku a pozorně sledoval, jak se před ním se zakrytýma očima pozvolna blíží do extase. Když do ní zakrátko upadla, prudce sebou škubla a zesílila reakce na nejvyšší možnou míru; profesor ji upřeně pozoroval, současně s prvním orgastickým stahem jejího těla rázně vykřikl „Stop! Toč se a stříkej!“ Nahá Jitka s krajním sebezapřením ukončila během prvních orgastických stahů těla onanii, téměř mimo vědomí vzpažila, vzepnula se na špičky a začala se otáčet. Profesor ji začal během orgasmu ze všech sil bičovat březovou metličkou po celém těle, rychle ji obcházel a prudce do jejího nahého těla, divoce se před ním cukajícího v prudkém orgasmu, doslova bušil březovou metlou, až pomalu celá opadla. Jitka se před ním nádherně cukala v obrovském orgasmu, a přitom hlasitě křičela nejen ohromnou rozkoší, ale i nesmírnou bolestí, k úžasu profesora jí během pomalu opadávajících stahů ukápla z přirození kapka milostné rosy. Teprve když se Jitka úplně docukala, odložil profesor pár prutů, co zbyly z původně košaté metly, odkryl jí oči, pohlédl na její tělo, už téměř celé pokryté zarudlými stopami po bičování, a začal ji přes ně ohmatávat. Nahá Jitky zatínala bolestí zuby a bezmocně sebou škubala. „Tebe to bolí?“ vyhrkl zvědavě profesor. Jitka se zřetelnými slzičkami v očích bezděčně přikývla „moc…“ „Tak počkej, já ti to ošetřím…“ řekl profesor a došel do lékárničky pro kysličník. Když se vrátil, začal Jitce potírat tělo místečko po místečku vatovým tamponkem, Jitka přitom občas zasténala, tu a tam i vykřikla bolestí, a bezmocně zatínala zuby. „Děkuji, pane profesore…“ vydechla vděčně Jitka, když profesor odložil tamponek. „Pálí to ještě?“ zeptal se jí profesor. „Trochu, ale je mi to docela příjemné…“ vyhrkla Jitka upřímně a podívala se oddaně na profesora. „Takže už bys byla zase schopná?“ usmál se významně profesor. Jitka jen vzrušeně přikývla. „Tak se ještě napij, pak se zase rozkroč a připrav se!“ vybídl ji profesor. Jitka se napila minerálky, široce se rozkročila před stolem a přitiskla si prsty na poštěváček. Profesor ale mezitím otevřel skříň a začal v ní cosi rovnat, takže rozkročená Jitka zůstala bezradně stát rozkročená s prsty na poštěváčku. Profesor na ni za chvilku pohlédl a nespokojeně ji vybídl „No tak dělej! Já myslel, že už si ho masíruješ!“ Jitka si začala bleskově třít prsty poštěváček a profesor vytáhl ze skříně velkou kabelu, do které si předtím hodil i kleštičky, pinsetu, velké důtky a řemínek, zapnul ji na zip, položil ke dveřím a pohlédl na onanující Jitku. Silně rozdrážděná Jitka na něho upřela oči a tiše se zeptala „Co máte v té kabele?“ „Potřeby k výchově své otrokyně v tělocvičně…“ odpověděl s úsměvem profesor a dál soustředěně pozoroval Jitku. Jitku to docela vzrušilo a zanedlouho sebou začala rozdrážděním silně škubat. „No dělej, dělej…“ pobídl ji za chvíli profesor a Jitka zrychlila, po chvilce vytřeštila oči a upadla do extase. „Stop!“ vykřikl vzápětí rázně profesor, a když Jitka hodila ruce nad hlavu, prudce ji šlehl do podbřišku svazkem březových prutů, co zbyly z metly, vzal si kabelu, odemkl a otevřel dveře. Bylo asi půl desáté, když prudce rozdrážděná Jitka vyšla na chodbu a pak šla úplně nahá a bosá s rukama nad hlavou spolu s profesorem chodbami školy do tělocvičny. Profesor nesl v jedné ruce kabelu, druhou rukou Jitku různě ohmatával, občas jí cestou po schodech sáhl přímo na poštěváček, přede dveřmi tělocvičny se zastavil, rychle odemkl a rozsvítil v ní světla. ***

Krajně vydrážděná Jitka vešla a zastavila se těsně za dveřmi, profesor rychle zamkl, přistoupil k Jitce, poručil jí „Rozkroč se!“ a nahmátl jí poštěváček. Jitka se začala rychle opět cukat a bylo zřejmé, že nemá daleko k tomu, aby upadla znova do extase. „Já jsem tak hrozně rozdrážděná…“ hlesla za chvilku, zatímco jí profesor stále u dveří rychle třel poštěváček. „A já teď budu dbát, aby tak zůstala… pokud možno napnutá těsně před orgasmus aspoň půl hodiny…“ pravil stroze profesor a přitlačil jí prsty na klitoris. Za chvilku sebou nahá Jitka opět prudce škubla, profesor ucukl rukou a ukázal jí rukou do středu tělocvičny. Krajně vydrážděná Jitka přeběhla doprostřed tělocvičny a zůstala tam rozpačitě stát. „Na co čekáš? Rozkroč se a dělej!“ vykřikl na ni profesor, a když se nahá Jitka poslušně rozkročila a začala si usilovně třít poštěváček, dokopal před ni žíněnku. „Postav se na ni!“ zavelel jí vzápětí profesor. Krajně rozdrážděná Jitka udělala během onanie dva kroky dopředu a dál před profesorem rychle onanovala. „Dráždi si i prsy!“ přikázal jí profesor a postavil se před ni k žíněnce. Jitka si začala mnout volnou rukou i prsy, a když za malou chvilku upadla do extase, profesor vykřikl „Klekni si!“ Nahá Jitka padla na kolena, ale než se na ní poslušně široce rozkročila, pustila na několik okamžiků poštěváček, takže její extase opadla, ale prudké vydráždění zůstalo. Začala si tedy pod přísným pohledem profesora znova rychle třít poštěváček, ale profesor jí musel zase stroze upozornit „I kozičky!“ Jitka si začala opět dráždit volnou rukou i na prsech, zduřelé bradavky jí vzrušeně stály, stále sebou viditelně cukala a prohýbala se rozdrážděně v kyčlích. Netrvalo dlouho a znova sebou škubla a upadla do extase. „Předkloň se, pořádně se rozkroč a vypni prdelku!“ vykřikl profesor. Nahá Jitka utnula onanii a padla dlaněmi na žíněnku, široce se rozkročila, zvedla hlavu a vypnula zadnici. Profesor jí sáhl zezadu na poštěváček a začal jí ho usilovně třít prsty ruky. Jitčino vydráždění se ale opět mírně utlumilo, takže chvilku trvalo, než se znova pořádně rozdráždila, profesor jí přitom stupňoval rozkoš rafinovanou stimulací konečníku druhou rukou. Zanedlouho Jitka silně trhla rozkrokem. Profesor bleskově utnul její dráždění a vykřikl „Lehni si, vypni rozkrok nahoru a dráždi se zase sama!“ Krajně rozdrážděná Jitka se trochu neobratně a pomalu otočila, lehla si na žíněnku, široce roztáhla nohy, zvedla rozkrok vysoko vzhůru, pohlédla na profesora a začala si před ním takto dráždivě vypnutá rychle třít poštěváček. „Na co máš tu volnou ruku?“ napomenul ji opět profesor. Vzepnutá Jitka si začala dráždit i prsní bradavky a její rozdráždění se znova rychle blížilo k extasi. „A upadneš do extase, utneš onanii a bleskově oběhneš tělocvičnu!“ přikázal jí rázně profesor. „Ach…“ zasténala Jitka, ale odevzdaně přikývla a dál usilovně onanovala. Zakrátko sebou Jitka mohutně škubla, v extasi vytřeštila oči, ale bleskem utnula onanii, namáhavě si stoupla a rozběhla se nahá se vztyčenými bradavkami kolem tělocvičny. Profesor mezitím rychle postavil před žíněnku koně a stoupl si vedle něho. Když k němu mírně zadýchaná Jitka přiběhla, ukázal pod koně, převázal jí oči a přísně jí poručil „Roztáhni se mi tam vleže pod koněm!“ Ještě silně vzrušená Jitka ulehla naslepo s dopomocí profesora na podlahu tělocvičny pod koně a tam se před ním poslušně roztáhla. Profesor se jí sehnul k rozkroku a začal jí dráždit úplně naběhlý poštěváček; přestože Jitku studily parkety do zad, začala sebou vzápětí opět škubat silnou rozkoší. Profesor stroze vykřikl „Vzepni se do mostu!“ Nahá Jitka se bleskově podepřela chodidly rukama za hlavou o parkety a vzepnula se odevzdaně do mostu, pustila hlavu bezvládně dolů a vypnula břicho vzhůru. Profesor ztratil na okamžik kontakt prstů s jejím poštěváčkem, ale okamžitě jí ho zase nahmátl a začal jí ho rychle třít. Roztažená Jitka s překrytýma očima sténala vzrušením, a protože už byla předtím mohutně rozdrážděná, bezděčně otevřela ústa a hlasitě dýchala. Profesor jí občas sáhl volnou rukou i na konečník a přejížděl jí po něm prsty, bezmocně vypnutá Jitka se přitom vzrušeně svíjela a kroutila ve vzduchu rozkrokem. „Teď zase hlasitě vykřikneš až v tom posledním okamžiku před prvním stahem!“ poručil jí pak profesor, zatímco jí intenzivně třel poštěváček. „Ach… trápíte mne… hrozně…“ vydechla vzepnutá roztažená Jitka s hlavou spuštěnou dolů a překrytýma očima. Zanedlouho rozdrážděně vykřikla „Už!“, prudce škubla v mostu nohama od sebe, několik okamžiků se celá třásla a pak hlasitě zakřičela „Dost!“ Profesor ucukl rukou a krajně vydrážděná Jitka padla rozkrokem dolů na parkety. Profesor jí bleskově zavelel „Vztyk!“ a podal jí ruku. Nahá Jitka s červenou skvrnou v podbřišku s námahou vstala, ale profesor jí okamžitě nařídil „Prohni se dozadu přes koně!“, objal ji kolem pasu, pomohl jí naskočit na něj zády a pak chvilku upravoval její pozici. Jitka pak byla prohnutá zády přes koně, na jedné straně z něho visela opět hlavou a rukama dolů, na druhé straně měla rozkrok bezmocně vypnutý profesorovi a vysoko nad zemí ve vzduchu poroztažené nohy. Bradavky prsů jí smyslně trčely vzhůru. Profesor jí začal okamžitě rychle třít mohutně zduřelý poštěváček, druhou rukou jí střídavě mnul vztyčené prsní bradavky a citlivě jí zespodu přejížděl prsty přes otvor konečníku. Prudce rozdrážděná Jitka se začala vzápětí opět blížit do extase, za chvilku sebou zřetelně cukla a začala se prohnutá přes koně krajním rozdrážděním celá třást, za pár okamžiků se hlasitě nadechla a vykřikla „Dost!“ Profesor bleskově utnul její dráždění, vykřikl „Seskoč!“ a nastavil jí ruku. Do krajnosti rozdrážděná nahá Jitka seskočila se zakrytýma očima s pomocí profesora z koně, profesor ji natočil správným směrem a poručil „Běž až ke zdi, tam se rozkroč, překloň se rukama až o zem a vypni zadek!“ Rozdrážděná Jitka napřáhla ruce dopředu a rozběhla se s prokrveným podbřiškem naslepo ke zdi. Když se jí zdálo, že už je u ní, zpomalila, opatrně se jí dotkla, předklonila se, dotkla se rukama parket a vypnula zadnici.

Profesor k ní pomalu přešel a začal ji zezadu mezi rozkročenýma nohama opět intensivně dráždit na poštěváčku. „Dávej teď pozor!“ vyzval ji za chvilku profesor, „až ucítíš extasi, napneš se a jakmile do ní upadneš, vzepneš se sama do stojky a roztáhneš úplně nohy!“ „Pomůžete mi… vzepnout?“ vydechla Jitka, zřetelně se blížící do extase. „Vykřikni Dost! Já utnu dráždění a pomůžu ti!“ prohlásil ochotně profesor a zasunul předkloněné Jitce prst do vypnutého konečníku. Za chvilku Jitka přicházející extasi opravdu ucítila, hlasitě vykřikla „Už!“, pokrčila nohy v kolenou a snažila se nohama odrazit od země, ovšem moc se jí to nepovedlo. Profesor tedy rázně utnul její dráždění, uvolněnou rukou ji podepřel v podbřišku, Jitka se znova odrazila a profesor ji s námahou vyzvedl do stojky. Tam jí znova sáhl na poštěváček, stroze jí poručil „Pokus se roztáhnout nohy až do provazu!“ a začal ji opět intensivně dráždit. Vzepnutá Jitka se opřela zadnicí o stěnu tělocvičny a s hlavou dolů roztáhla s krajním úsilím nohy téměř do provazu, čímž se jí úplně rozevřelo přirození, takže jí do něho profesor nádherně viděl. Ovšem její rozdráždění mezitím opět mírně opadlo, profesor jí tedy s pohledem do její mokré rozevřené stydké rýhy jednou rukou rychle třel naběhlou hlavičku poštěváčku a prstem druhé jí mírně pohyboval v konečníku. Úplně roztažená Jitka sebou ve stojce bezmocně cukala, ale rozkrok se jí téměř přestal prokrvovat, takže profesor jí musel výrazně přitlačit prsty na klitoris a vystupňovat jeho dráždění na nejvyšší možnou míru. Jitce to viditelně pomohlo, zanedlouho začala ve stojce hlasitě dýchat otevřenou pusou, zesílila cukání rozkrokem a pomalu se blížila do další extase. „Nechcete mě… tam mučit?“ vyhrkla Jitka za chvilku. „Taky mě to napadlo, když ti tam tak hezky vidím…“ řekl profesor, „ale radši až příště…“ Zakrátko sebou Jitka ve stojce škubla, profesor utnul její dráždění, začal jí silně pohybovat prstem v konečníku a sledoval, jak rozevřená Jitka v rodidlech bezmocně mokvá, pak jí prudce vytrhl prst z konečníku, vykřikl „Seskoč!“ a napřáhl ruce, aby jí dal záchranu. Slepá Jitka mu seskočila do náruče, profesor ji ale okamžitě poručil, aby rychle přeběhla pod hrazdu, rozkročila se a opět před ním poslušně onanovala. Po přerušení dráždění a seskoku ze stojky její rozdráždění mírně pokleslo, když se však začala znova mohutně škubat v předtuše přicházející extase, profesor jí během onanie odkryl oči, a jakmile sebou opět poprvé cukla v extasi, poručil jí, aby vyskočila na hrazdu a roztáhla co nejvíc nohy. Nahá Jitka poslušně utnula onanii, krajně vydrážděná odevzdaně vyskočila na hrazdu a porozevřela nohy. Profesor jí sáhl na poštěváček a začal bezmocné Jitce ve visu na hrazdě rychle třít poštěváček a střídavě jí mnout prsní bradavky; přitom stál přímo před ní a nahá Jitka se mu dívala zblízka do očí. Když bezbranná Jitka za chvíli upadla ve visu na hrazdě do předorgastické extase, profesor rázně utnul její dráždění a vykřikl „Seskoč a oběhni si tělocvičnu!“; a zatímco krajně rozdrážděná Jitka běžela okolo tělocvičny, přešel k bradlům. Nahá Jitka se zastavila mírně udýchaná u něho a podívala se tázavě na bradla. Profesor jí bleskově ukázal „Stoupni si mezi bradla, rozkroč se a zase si ji rychle hoň!“ „Vždyť já už skoro nemůžu…“ vydechla rezignovaně Jitka, ale poslušně přešla mezi bradla, rozkročila se a s pohledem na profesora si začala ze všech sil třít poštěváček. Její vzrušení během kolem tělocvičny podstatně opadlo, ale ne natolik, aby musela zase překonávat hluchou fázi, takže se mezi bradly zanedlouho znova zřetelně škubala rychle vzrůstající rozkoší. Profesor si došel do kabely pro pomůcky, pinsetu si strčil do kapsičky košile, kleštičky a řemínek si strčil do kapsy kalhot, a s důtkami v ruce se vrátil k onanující Jitce, upřeně ji pozoroval a čekal, až upadne do extase. Když sebou Jitka zanedlouho poprvé prudce cukla, křikl na ni „Vyskoč na bradla!“ Jitka utnula onanii, chytla se žerdí, vzepřela se na nich vzhůru a s krajním úsilím přes ně rozhodila nohy. Profesor se postavil před ni mezi bradla, krátce ji sešlehal důtkami zespodu přes půlky zadnice, pak jí přikázal „Zakloň se zase, opři se rukama a nastav mi ji!“ Prudce rozdrážděná Jitka se poslušně zaklonila, profesor jí pinsetou několikrát silně promačkal bradavky, které se jí tím úplně vztyčily, a pak jí začal ve vzporu na bradlech opět usilovně dráždit poštěváček. Visící Jitka bezděčně cukala mezi bradly ve vzduchu visícím rozkrokem, vzrušeně se profesorovi nastavovala a hleděla mu do očí; její rozdráždění rychle stoupalo. „Máte mě rád?“ vydechla najednou nečekaně. „To víš, že mám…“ usmál se na ni profesor, „taky ti dovolím, aby ses teď přede mnou už konečně udělala…“ a zrychlil tření jejího poštěváčku. „A nespadnu přitom?“ vyhrkla Jitka „Vždyť už tak budeš hotová podruhé, tenkrát dokonce s řetězy… pamatuješ?“ pravil profesor. Jitka vzrušeně přikývla a vzepnula se. Profesor přitlačil a upřeně sledoval, jak před ním nahá Jitka se zduřelými bradavkami prsů ve vzporu na bradlech stále silněji škube ve vzduchu rozevřeným rozkrokem, za chvilku sebou rozdrážděně škubla a začala se na bradlech se široce otevřenýma očima upřenýma na profesora celá třást. Vzápětí Jitka krajní rozkoší otevřela ústa, mimovolně se nadechla a za okamžik projel jejím nahým tělem tak mohutný první orgastický stah, div že nespadla z bradel dolů, a pak se před profesorem na bradlech divoce cukala v prudkých stazích obrovského orgasmu, během kterého jí z rodidel opět ukápla milostná rosa. Profesor za několik okamžiků odtáhl ruku z jejího poštěvačku, nahá Jitka se na bradlech vzepnula a dál se před ním bezmocně cukala. Ale ještě než sebou docukala, profesor rozpřáhl ruce a vyzval Jitku, aby seskočila z bradel dolů a přeběhla na žíněnku. Jitka bleskově seskočila s ještě silně cukajícím tělem z bradel profesorovi do náruče, pak rychle přeběhla na žíněnku, tam dráždivě vzpažila ruce šikmo nad hlavu a vypnula prsy.

„Rozcvič se,“ vybídl ji profesor rázně, „ať ze sebe to rozdráždění úplně dostaneš a konečně si po dlouhé době pořádně odkrvíš rozkrok!“ Úplně nahá Jitka před ním začala usilovně cvičit a hmitala rukama a nohama, potom udělala na žíněnce několik pomalých dřepů, pak zase chvilku cvičila prostná a přitom vyhazovala nohy vysoko vzhůru, nakonec se udýchaná roztáhla před profesorem do provazu, oddaně na něho pohlédla a zeptala se „Mám ještě udělat hvězdu?“ „Jasně…“ přikývl profesor, „ale ať ti přitom dobře vidím přímo do ní…“ a přistoupil k žíněnce. Nahá Jitka se zvedla, rozmáchla se rukama a vystřihla před ním perfektní hvězdu; profesor nadšeně zatleskal. „Ty jsi prostě jednička i v tom tělocviku… jsi ještě vzrušená?“ „Už skoro vůbec…“ prohlásila Jitka, která se před ním mezitím vypnula na žíněnce oddaně do Pozoru. „A nadržená?“ Vypnutá Jitka po krátkém zaváhání stydlivě přikývla a hlesla „to ano…“ „Tak se hezky otoč směrem k rib-stolům, rozkroč se a můžeš si to začít zase pomalu dělat…“ vybídl ji profesor. „Já bych před vámi mohla stříkat furt…“ vydechla rozkročená Jitka s prsty na poštěváčku. „Ale teď zase jen těsně před první stah…“ upozornil ji profesor, „tak dělej!“ Nahá Jitka si začala na žíněnce pomalu kmitat prsty přes poštěváček a dívala se profesorovi oddaně do očí. „I prsíčka!“ vybídl ji profesor, „a dívej se pořád na rib-stoly! Za chvilku na nich budeš zase viset zavěšená…“ Jitka ale během cvičení po orgasmu úplně vychladla a tak její vzrušení stoupalo jen pozvolna. „Už tě nepálí kundička?“ zeptal se jí profesor, když viděl její usilovnou snahu se znova rozdráždit. „Ne…“ vydechla onanující Jitka, „dokonce už mě vůbec nebolí…“ „Opravdu?“ zeptal se profesor nevěřícně. „Vždyť už jste mně na ní už nejmíň tři čtvrtě hodiny netrápil…“ pravila rozkročená Jitka a zrychlila onanii. „Já vím, to bylo úmyslně, aby se ti vzpamatovala…“ řekl profesor, „ale teď na těch rib-stolech ti ji zase trochu… zkušebně potrápím…“ „Mně se šíleně líbilo, jak jste mi přitom předtím nahoře vykal…“ zadívala se na něho vzrušeně Jitka. „Ale Pán své otrokyni většinou tyká…“ opáčil profesor. „Obzvlášť když ji má rád…“ vyhrkla onanující Jitka. „No, občas si to vykání zkusit můžeme…“ pohlédl na ni profesor zkoumavě, „to víš, čím bolestivější mučení, tím je to rafinovanější…“ „Já bych to zase někdy chtěla…“ zachvěla sebou Jitka toužebně, „jak to kruté mučení… tak to vykání přitom …“ „Když se ti to tak líbí, můžu ti občas vykat i jindy…“ usmál se profesor. Vzápětí upadla Jitka do hluché fáze, takže zmlkla a snažila se ji co nejdřív překonat. Za chvíli vzrušeně pohlédla na profesora a mile se usmála. „Tak až do posledního momentu před orgasmus, otrokyňko…“ „Jistě…“ hlesla Jitka oddaně, „už mi to nedělá velké obtíže… už jste mě to docela naučil…“ „Ty jsi ve všem tak perfektní…“ pravil profesor s neskrývaným obdivem. „Protože mám vynikající učitele…“ usmála se nahá Jitka spokojeně, zrychlila onanii a začala sebou škubat. „Tak teď už nemluv, a hezky těsně až před první stah… a pak bleskem do závěsu na rib-stoly…“ poručil jí s úsměvem profesor. „Pomůžete mi zase… pořádně se zavěsit?“ vyrazila Jitka a začala se očima upřenýma na rib-stoly silně škubat. „Ve vlastním zájmu…“ podíval se na ni profesor významně. Onanující Jitku to nesmírně vzrušilo a její rozkoš rychle stoupala. V duchu už se viděla roztažená na rib-stolech, jak si ji profesor prohlíží, roztahuje jí přirození a pak ji v něm rafinovaně mučí. Ještě chvíli si usilovně kmitala prsty přes poštěváček, druhou si střídavě mnula obě bradavky a upřeně hleděla na rib-stoly, kterých si při tělocviku většinou ani nevšimla. Najednou ucítila blížící se extasi, bezděčně se celá napnula, přitlačila prsty na poštěváček, mimovolně si stiskla do prstů jednu bradavku a povytáhla si ji, jakoby ji nastavovala vstříc profesorovi a nabízela mu ji k použití. „Ty jsi tak nádherná otrokyně…“ vyhrknul obdivně profesor. Za pár okamžiků sebou rozkročená onanující Jitka zřetelně škubla, vypnula dopředu podbřišek a s pohledem stále na rib-stoly se celá bezmocně třásla v silné extasi. Profesor, který ji upřeně pozoroval, si všiml, že tentokrát snad dotáhla extasi až opravdu do posledního okamžiku a teprve pak s rozdrážděným hlasitým výkřikem utnula onanii, hodila ruce nad hlavu a dráždivě vypnutá se vztyčenými bradavkami šla krajně vydrážděná k rib-stolům. Postavila se k nim zády, stoupla si na špičky, chytla se rukama nejvyšší příčky, na kterou dosáhla a upřela oči na profesora. Profesor se postavil před ni, Jitka vystoupila na nejvyšší příčku, na kterou dosáhla nohama, profesor ji přidržel, Jitka přehmátla rukama opět co nejvýš, pak zase postoupila vzhůru nohama, odevzdaně se před profesorem prohnula břichem vpřed do oblouku a upřela mu zavěšená vysoko na rib-stolech pohled oddaně dolů do očí. Nejdřív si vzal profesor velké důtky a chvíli prudce šlehal vypnutou Jitku přes břicho; když jí břicho důkladně sešlehal, uhodil ji několikrát razně důtkama přes podbřišek a postupoval přes rozkrok až na její stehna. Nahá Jitka hlasitě křičela a bezmocně se přitom škubala. Potom profesor důtky odložil, roztáhl Jitce vší silou pupek, pak si ji v něm dlouho zblízka prohlížel a přitom jí ho silně roztahoval. „Jste se mnou spokojen?“ zeptala se ho Jitka, když jí profesor pupek zavřel a vzal si úzký kožený řemínek. „Jsi tam nádherná… a především úplně čistá…“ pochválil ji opět profesor uznale, napřáhl řemínek a začal visící Jitku šlehat přes vztyčené prsní bradavky. Jitka opět hlasitě křičela a zděšeně se zmítala, obzvlášť když jí profesor zasáhl přímo zduřelou bradavku.

Po chvíli se začal profesor zavěšenou Jitku prudce šlehat do podbřišku, především nad ochlupení, ale občas ji uhodil i do chloupků. Nahá Jitka hlasitě sténala a po každém šlehu jí zůstávaly v podbřišku nové krvavé stopy. Profesor se pak vrátil na její prsa a znova ji tam krátce důkladně sešlehal, ale to už Jitka opět ze všech sil křičela. Profesor ji zbičoval prsy opravdu pořádně, a když se pak na ni podíval, opět na nich viděl další jasně rudé šrámy. Potom profesor odložil řemínek, vzal si pinsetu a roztáhl nahé Jitce přirození. Než se jeho zmučená otrokyně vydýchala, hleděl jí chvilku mezi roztažené stydké pysky a viděl, že už zase zřetelně zvlhla, pak jí nasadil pinsetu na hrázku, několik okamžiků počkal a pak pinsetu prudce stiskl. Jitka opět nahlas zakřičela bolestí, ale profesor držel. Za chvilku profesor začal visící Jitku štípat pinsetou střídavě do obou stydkých pysků, Jitka přitom samozřejmě nahlas sténala a občas bolestí hlasitě vykřikla, profesor však opět viděl, jak se jí plní stydká rýha milostnou rosou. Po důkladném promučení na stydkých pyscích si vzal profesor mezi prsty corpus jejího poštěváčku a nasadil na něj bezmocně zavěšené Jitce pinsetu. Pohlédl jí krátce vzhůru do očí, pak pinsetu mohutně stiskl a nahá Jitka začala příšerně řvát, ovšem pořád téměř nehybně držela prohnutá na rib-stolech a vylučovala do rodidel milostnou rosu. Když profesor pinsetu uvolnil, visící Jitka vzrušeně vydechla, ale profesor jí okamžitě vzal mezi prsty jemnou kůžičku napřed v jedné slabině, nasadil ji do pinsety a prudce stiskl, vzápětí udělal totéž v její druhé slabině; Jitka pokaždé opět nahlas příšerně zakřičela, ale zase poslušně držela. Profesor se jí pak vrátil na vzrušením úplně vztyčené prsy, krátce jí znova důkladně promučil na bradavkách, až se bezmocně visící Jitka bolestí zmítala, pak si vyměnil pinsetu za kleštičky a opět jí jimi náležitě zmučil na obou prsech; Jitka přitom strašně křičela a kroutila se na rib-stolech prudkou bolestí. Když profesor odtáhl kleštičky, pohladil nahou Jitku po vypnutém bříšku, sjel jí rukou pomalu do rozkroku, sáhl jí na poštěváček a znova si ji rozdráždil. Jitka se ve visu začala škubat rozkoší a vydechla „to je hezké…“ „To víš, musím si připravit svou otrokyni…“ prohlásil profesor, zadíval se Jitce do očí a uviděl v nich její naprostou odevzdanost. Nahá Jitka se za chviličku začala znova celá třást silným pohlavním rozdrážděním, profesor ale zanedlouho její dráždění rázně utnul, vzal si kožený řemínek a krátce jí sešlehal vypnuté břicho, tu a tam ji šlehl i přes boky, pak si vzal znova kleštičky a roztáhl Jitce přirození. Zmučená Jitka ve visu na rib-stolech strachy zatajila dech, protože tušila, že se mučení na nich blíží ke konci, profesor jí pomalu nasadil kleštičky na jeden stydký pysk, důkladně jí na něm silnými stisky kleštiček promučil, potom bez ohledu na její zoufalý křik totéž zopakoval na jejím druhém stydkém pysku a nakonec jí nasadil čelisti kleštiček na corpus těsně nad hlavičku poštěváčku. Zatímco celé mučení na rib-stolech probíhalo prozatím téměř beze slova, když nahá Jitka ucítila na corpusu čelisti kleštiček, zděšeně vyhrkla „Já se bojím!“ Profesor na ni pohlédl a přísně se jí zeptal „Jsi otrokyně?“ „Ano…“ vzpamatovala se Jitka a kousla se do rtů. Profesor jí vzápětí vší silou sevřel naběhlý corpus kleštičkami a zavěšená Jitka začala příšerně řvát. Profesor její mohutně sevřený corpus chvilku nehybně držel v kleštičkách, potom na hlasitě řvoucí Jitku vykřikl „Seskoč!“, bleskově uvolnil kleštičky, napřáhl náruč a ještě křičící Jitka mu do ní seskočila. „Bolí tě něco?“ zeptal se jí profesor. „Celé tělo mám v jednom ohni, ale to za chvilku přejde…“ pousmála se nahá Jitka, „děkuji vám, bylo to hezké…“ „Lehni si na břicho na zem…“ vybídl ji profesor. Nahá Jitka se před ním položila břichem na studené parkety a zvedla hlavu. „Natáhni ruce před sebe…“ poručil jí profesor a opět se jí zeptal „Jsi ještě vzrušená?“ „Ne…“ hlesla odevzdaně Jitka, „po takovém mučení…“ „Tak se trochu nadzvedni a budeš se plazit okolo tělocvičny…“ nařídil jí přísně profesor, „začni!“ Jitka se začala před profesorem namáhavě plazit po tělocvičně, občas nadzvedávala břicho, zatímco profesor šel pomalu vedle ní a dával pozor, aby si to nějak neulehčovala. Když dolezla ke stěně a zatočila podél ní, profesor řekl „Až oblezeš tělocvičnu, zastavíš se u tyčí, zvedneš se a začneš po tyči šplhat nahoru!“ Nahá Jitka se doplazila pod dohledem profesora k tyčím, pomalu se zvedla, oprášila si prsa a břicho, poslušně naskočila na tyč a začala po ní šplhat vzhůru. Když vylezla až nahoru, hrdě se vypnula a pohlédla dolů na profesora. „Unož nožičku, ať ti na ni vidím… jak tam odsud zespoda vypadáš!“ vybídl ji profesor. Jitka unožila a vycenila na něho kundičku. „Ty jsi tam i odsud nádherná…“ pochválil ji profesor, „víš co, ustříkni zase dolů… jako minule!“ a poodstoupil. Nahá Jitka sevřela pevně tyč oběma rukama, napnula se a za chvilku se jí podařilo stříknout dolů trochu moči. „Hodná holčička…“ usmál se profesor, „tak slez opatrně zase pomalu dolů!“ Když se nahá Jitka opět dotkla nohama podlahy, ukázal jí profesor na zem a poručil jí „Zase si lehni, ale dej pozor, ať si nelehneš do těch svých čuránek!“ Jitka před profesorem znova lehla na břicho těsně vedle loužičky své moči a rozpačitě zvedla hlavu. „Teď budeš kolem tělocvičny válet sudy, víš doufám, co to je…“ poručil jí profesor. „Ano, pane profesore…“ hlesla Jitka, napnula ruce a nohy a začala se nahá kutálet tělocvičnou. Profesor šel opět pomalu vedle ní, a když byla Jitka na zádech, občas na okamžik ji zastavil a krátce jí promnul poštěváček. „Teď hezky kolem stěn, ať máš co nejdelší dráhu…“ pobídl ji profesor, když se Jitka oddaně doválela až ke zdi. U zdi se Jitka natočila a začala válet sudy kolem druhé stěny, profesor jí opět občas sáhl na klitoris, a když objela celou tělocvičnu, ukázal jí rukou na vedlejší stěnu a řekl „Tam se zvedneš, rozkročíš se a dáš si prst… no víš, kam!“, přesunul na druhý konec tělocvičny kozu, za ni dokopal žíněnku, a než se nahá Jitka vztyčila u zdi na protější straně tělocvičny, rozkročila se a přitiskla si prsty na poštěváček, připravil jí před kozu odrazový můstek.

„Tak teď budeme zase chvíli skákat…“ prohlásil stroze a pohlédl na Jitku, „ale ne hned, ale až budeš rozdrážděná aspoň do extase… začni!“ A rozkročená Jitka si okamžitě rychle třít poštěváček. „Dívej se pořád na tu kozu!“ napomenul ji přísně profesor. Usilovně onanující Jitka upřela pohled na kozu na protější straně, ale kupodivu dostala strach, přestože ji jednou už dokázala přeskočit dokonce přímo během orgasmu. „Já mám strach… že si natluču…“ vydechla během usilovné onanie. „A od čeho si myslíš, že jsem tu já?“ řekl profesor, pozorující Jitčinu onanii u kozy, „Já tě včas chytnu… přidej!“ Nahá Jitka zrychlila tření svého poštěváčku a začala si vzrušeně mnout i prsní bradavky. „Já vás mám tak ráda…“ zasténala zakrátko v předtuše blížící se extase, „udělám všechno…“ Profesor pozorně sledoval její onanii a přitom s jistou výčitkou hleděl na její krásné nahé otrocké tělo, plné krvavých šrámů. Rozkročená Jitka si před ním dál snaživě třela poštěváček a stále víc se třásla silným rozdrážděním; najednou se s pohledem na profesora celá napnula, zřetelně sebou škubla, vyhodila ruce nad hlavu a rozběhla se… Krajně vydrážděná Jitka se odhodlaně odrazila od můstku, udělala před profesorem přes kozu perfektní roznožku a po dopadu na žíněnku se vzepnula s rukama šikmo vzhůru do mírného záklonu. „No… opět fantastické…“ vydechl profesor uznale a pak nahou Jitku vybídl „teď si znova oběhneš tělocvičnu a zastavíš se zase až tam naproti u stěny…“ Ještě silně vzrušená Jitka se rozběhla okolo tělocvičny, a než se po půl druhém kolečku zastavila na původním místě u zdi, profesor stačil vyměnit kozu za koně. „Tak znova… rozkroč se a ruce na poštěváček!“ nařídil jí profesor přísně, „teď si to zkusíš přes koně…“ Nahá Jitka se poslušně rozkročila, přitiskla si prsty na naběhlý klitoris, upřela pohled na neúprosně připraveného koně a vydechla „bojím se…“ „Prosím tě, nezlob mě…“ povytáhl profesor obočí, „vždyť to při tělocviku běžně skáčeš…“ „Já vím…“ zachvěla se Jitka s prstem na poštěváčku, „ale ne tak rozdrážděná…“ „A ne nahá, viď?“ usmál se profesor, „Neboj se, já ti budu zase dávat záchranu… tak to nezdržuj!“ Jitka upřela oddaně oči na profesora a začala si před ním znova rychle kmitat prsty přes poštěváček; byla ale ještě docela vzrušená od minula, takže sebou začala zakrátko opět viditelně cukat rozkoší. Netrvalo dlouho a znova sebou prudce škubla, hodila ruce nad hlavu, rozběhla se, opravdu mohutně se odrazila na můstku, vylétla s roztaženýma nohama vzhůru, s jemným dotekem dlaněmi vzadu na koni se před užaslým profesorem plavně přenesla rozkrokem přes koně a dopadla za ním chodidly na žíněnku do stoje se šikmo vzpaženýma rukama. „Ty snad už ani nemusíš chodit na tělocvik…“ hlesl obdivně profesor. Nahá Jitka na žíněnce vypnula prsa a sebevědomě se pousmála, ale v podbřišku jí to občas ještě zřetelně škublo. „Postav se teď ke koni ze strany, abys měla za sebou madla a chvíli si to zase dělej!“ poručil jí profesor a došel si pro kabelu, a zatímco Jitka u koně poslušně onanovala, vzal si opět do ruky velké důtky. Když za chvilku uviděl, že už je Jitka zase mohutně vydrážděná, vykřikl „Vyskakuj zase vzhůru vypnutá s rukama nad hlavou!“ Rozdrážděná Jitka pak občas přerušovala onanii a vyskakovala s rukama napnutýma nad hlavu co nejvýš vzhůru, předtím vždy podřepla, pak se mohutně odrazila – a profesor ji vždy v nejvyšším bodě výskoku prudce šlehl přes vypnuté břicho. Jitka většinou hlasitě vykřikla, ale po dopadu na zem poslušně pokračovala v onanii. Profesor pak odložil důtky a nechal Jitku, aby se vydráždila až do předorgastické extase. Když sebou onanující Jitka s očima oddaně upřenýma na něho zřetelně škubla, vytřeštila oči a otevřela pusu, profesor rázným povelem její onanii zarazil, sáhl do kabely a začal jí upínat svorkami velké řetězy na bradavky prsů, další pár řetězů jí připnul do rozkroku na zduřelé stydké pysky, a bez ohledu na Jitčino zoufalé sténání jí nakonec na konce řetězů zavěsil těžká závaží. „No, sluší ti to…“ změřil si potom profesor takto ozdobenou Jitku, přistoupil k ní a stroze ji vyzval „Zakloň se a prohni se přes koně, já ji pomůžu!“ a podepřel ji rukou pod zády. Nahá Jitka se zaklonila dozadu, naskočila na koně a s dopomocí profesora se na něm mezi jeho madly prohnula s hlavou a rukama spuštěnýma bezvládně dolů a nohama visícíma ve vzduchu. Řetězy s těžkými závažími jí visely na jedné straně z bradavek dolů kolem hlavy, na druhé ze stydkých pysků mezi roztaženýma nohama až k zemi. „Co jsi?“ vyhrkl na ni profesor. „Vaše poslušná… oddaná otrokyně, pane profesore…“ zasténala bezmocně prohnutá Jitka s prsními bradavkami a stydkými pysky bolestivě sevřenými ve svorkách. Profesor jí rázně sáhl na smyslně vyceněný poštěváček. Jitka rázné pohyby profesorových prstů přes svůj poštěváček silně vnímala, a přestože jí svorky bolestivě svíraly a mohutně povytahovaly bradavky prsů a stydké pysky dolů k zemi, její pohlavní vydráždění rychle stoupalo. „Budete mě zase mučit?“ vydechla již prudce rozdrážděná Jitka. „To víš, že jo…“ prohlásil suše profesor, „modlit jsme se sem nepřišli…“ Dráždivě prohnutá Jitka sebou zřetelně zacukala a zanedlouho upadla do extase. Profesor ji ale dráždil dál, takže Jitka musela jako správná otrokyně, která neměla povolen orgasmus, v posledním okamžiku před prvním stahem svého těla hlasitě vykřiknout „Dost!“ Profesor bleskově ucukl rukou, vzal si do ruky pinsetu, úplně roztáhl Jitce rodidla, sevřel jí jeden malý stydký pysk do čelistí hranaté pinsety a okamžitě ho nemilosrdně vší silou sevřel. Jitka zděšeně zakřičela a doslova na koni nadskočila bolestí; profesor jí ale zduřelý malý stydký pysk ještě několikrát důkladně promačkal, a zatímco nahá Jitka hlasitě křičela, rázně jí ho povytahoval a různě jí ho pootáčel, pak pinsetu uvolnil a nasadil ji Jitce na hrázku. Za okamžik bezmocně prohnutá Jitka zoufale zasténala a začala sebou škubat bolestí.

Profesor jí chvíli čelistmi pinsety hrázku mohutně tiskl, a Jitka se před ním vypnutá přes koně odevzdaně napínala a hlasitě sténala. Její reakce však zdaleka nebyly tak prudké, jako když jí tiskl malý stydký pysk; profesor tedy mučení její hrázky za chvilku ukončil, jemně Jitku promasíroval prstem na konečníku, pak si povytáhl její druhý malý stydký pysk a nasadil na něj pinsetu. Jitka se vzrušeně napnula a profesor jí vzápětí nemilosrdně sevřel stydký pysk čelistmi pinsety. Prohnutá Jitka začala opět nahlas křičet a bolestí na koni zase nadskočila, pak chvíli poslušně držela a jen se celá třásla, ale když jí profesor malý stydký pysk pinsetou silně povytáhl a mírně jí s ním pootočil, začala se před ním dráždivě vypnutá na koni prudkou bolestí zoufale svíjet. Profesor jí i druhý nádherně červený malý stydký pysk pořádně promačkal a pak pinsetu zase uvolnil, roztáhl jí přirození u poštěváčku, krátce jí ho promnula a nasadil do čelistí jeho zduřelý corpus. Jitka strachy znehybněla, profesor jí opět prohmatal otvor konečníku, vzápětí jí do něj strčil prst a současně jí vší silou sevřel pinsetou corpus. Jitka s hlavou bezvládně spuštěnou dolů hlasitě zařvala, pak sebou prohnutá přes koně bezmocně škubala a křičela strašnou bolestí. Profesor jí zahýbal prstem v konečníku a nahá Jitka ještě zesílila křik; profesor ji nechal chvilku bezmocně řvát, pak jí vytáhl prst z konečníku, uvolnil stisk pinsety a s úžasem zíral na její stydkou rýhu, plnou milostné rosy. „Líbilo se ti to?“ zeptal se pak jako obvykle profesor, zasunul pinsetu do kapsičky košile a vytáhl kleštičky. „Jo…“ hlesla vzrušeně Jitka, „můžete být ještě trochu krutější…“ „Taky že budu…“ prohlásil profesor stroze a nastavil kleštičky Jitce dolů před oči. „Ach…“ hlesla Jitka se spuštěnou hlavou a zachvěla se. Profesor jí rodidla, opět si vzal mezi prsty její malý stydký pysk, prudce jí ho povytáhl, nasadil na něj kleštičky a okamžitě ho vystrašené Jitce mohutně stiskl. Nahá Jitka strašlivě zakřičela, ale profesor jí opět strčil prst do análu, aby si ji stabilizoval, pak jí stydký pysk kleštičkami povytáhl ještě víc a silně jí s ním pootočil. Prohnutá Jitka začala křičet jako šílená, jednak byly stisky kleštičkami mnohem bolestivější než předtím pinsetou, a jednak ji poblíž poštěváčku nesmírně bolel pootočený malý stydký pysk; bezmocně sebou před profesorem na koni trhala, ale stále mu oddaně vypínala rozkrok. Za chvilku profesor rozevřel kleštičky, čímž jí pustil stydký pysk a Jitka uvolněně vydechla. „Moc se netěš… pokud vím, máš ještě druhý…“ řekl stroze profesor s prstem stále v Jitčině konečníku, uchopil do kleštiček její protější malý stydký pysk, vybídl ji „nadechni se!“, prudce ho povytáhl a vzápětí jí ho vší silou sevřel do čelistí kleštiček. Bezbranně vypnutá nahá Jitka opět příšerně zakřičela, profesor jí za moment stydký pysk prudce povytáhl kleštičkami a potom jí s ním zase pootočil. Jitka začala okamžitě příšerně řvát, zmateně se škubala před profesorem na koni a zděšeně mávala rukama. Profesor držel, upřeně ji pozoroval a pozvolna zesiloval stisk na nejvyšší možnou míru; Jitka se řevem doslova zalykala… Teprve za několik desítek vteřin profesor kleštičky uvolnil, Jitka vydechla, profesor jí vytáhl prst z konečníku, roztáhl jí stydké pysky poblíž poštěváčku a chviličku pečlivě nasazoval do čelistí kleštiček její corpus. Potom mírně zahýbal volnou rukou řetězy visícími dolů z jejích velkých stydkých pysků, nahá Jitka napětím úplně znehybněla a profesor jí najednou kleštičkami corpus vší silou stiskl. Jitka začala obrovskou bolestí doslova neskutečně řvát, ale profesor jí vzápětí kleštičkami ještě mírně pootočil, a bezmocně prohnutá Jitka začala za příšerného řevu krutou bolestí nadskakovat rozkrokem. Profesor jí začal volnou rukou třít těsně pod mohutně stisknutými kleštičkami poštěváček a současně jí začal nejdřív pozvolna vracet corpus do původní posice. Potom pomalu uvolňoval stisk kleštiček a přitom zesiloval stimulaci Jitčina poštěváčku. Když nakonec kleštičky zastrčil zpět do kapsy, začal prohnuté Jitce dráždit poštěváček naplno. „Jak je ti?“ vydechl za chvilku profesor starostlivě. „Dobře…“ odtušila Jitka, „bylo to hezké… děkuju…“ „Ty jsi strašná…“ pousmál se profesor a zrychlil její dráždění. Jitka zanedlouho překonala hluchou fázi a začala se v řetězech před profesorem na koni zřetelně škubat pozvolna vzrůstajícím rozdrážděním. „Myslím, že si teď zasloužíš pořádný orgasmus… a pak už půjdeme nahoru…“ pravil za chvíli profesor, „bylas fantastická…“ „Vy jste fantastický pořád…“ vydechla už silně rozdrážděná Jitka, „je mi s vámi moc dobře…“ Profesor zrychlil její dráždění a Jitka začala před ním na koni stoupající rozkoší škubat vypnutým rozkrokem. Jitčino rozdráždění přes poměrně nezvyklou a krajně nepohodlnou posici dál rychle rostlo, hleděla upřeně dozadu za sebe a řetězy se závažími se díky jejím rozdrážděným záškubům těla hlasitě třásly. Najednou sebou přes koně prohnutá Jitka zřetelně cukla, a upadla do nádherné extase. Profesor vystupňoval tření jejího poštěváčku do nejvyšší míry, nahá Jitka se napnula, nadechla se, na několik okamžiků znehybněla a pak sebou začala na koni celá divoce škubat v obrovských orgastických stazích; nohama se bezmocně zmítala ve vzduchu a řetězy upnuté svorkami na jejích bradavkách a na prsech hlasitě chrastily. Po několika úvodních prudkých stazích Jitčina prohnutého těla profesor ukončil její dráždění, chvilku se na ni pozorně díval a pak na zřetelně se cukající Jitku vykřikl „Seskoč!“, podepřel ji zezadu pod zády a pomohl jí dolů. Stále sebou viditelně škubající Jitka se postavila vedle koně, profesor popadl kabelu, druhou rukou vzal Jitku za ruku a téměř ji táhl ke dveřím tělocvičny; rychle odemkl, vystrčil prudkým orgasmem ještě úplně omámenou Jitku na chodbu, zhasl, zamkl tělocvičnu a ruku v ruce stoupal s pomalu docukávající úplně nahou Jitkou se řetězy na bradavkách a mezi nohama po schodech nahoru do kabinetu. Cestou pohlédl na hodinky - bylo krátce před čtvrt na dvanáct. ***

Přede dveřmi do kabinetu se zastavili, profesor odemkl, strčil nahou Jitku dovnitř, rozsvítil a zase dveře zevnitř zamkl. Jitka zůstala stát se řetězy a těžkými závažími rozpačitě u dveří. „Vychladla jsi už trochu?“ otázal se profesor, když ukládal kabelu zpět do skříně. „Docela ano…“ hlesla orgasmem vybitá Jitka s řetězy na nahém těle, navíc jí rozkoš utlumila chůze do schodů. „Tak na co čekáš?“ křikl profesor, obešel nahou Jitku a sedl si na židli ke stolu, „Rozkroč se, ruku dolů a dělej!“ Jitka si přitlačila prsty na poštěváček, rozkročila se a začala si ho před profesorem usilovně třít. „A ať přitom na tobě jasně vidím, že jsi moje otrokyně!“ Nahá Jitka mu oddaně vypnula tělo plné krvavých šrámů a upřela mu pohled do očí. Když se za chvilku opět zřetelně vzrušila a nahým tělem jí začaly projíždět mimovolní stahy, profesor vstal, přistoupil k ní, přikázal jí „zakloň se!“ a začal jí jemně přejíždět prstem po zarudlých rankách po bičování na břiše a v podbřišku. Zakloněná Jitka sykala bolestí, ale dál si rychle dráždila poštěváček a poslušně se vypínala profesorovi. „Tak má vypadat správná otrokyně…“ prohlásil znalecky profesor a začal ji různě obcházet a dotýkal se jí i zezadu. Řetězy se jí na těle viditelně kývaly a profesor jí za ně občas rafinovaně povytahoval; nahá Jitka před ním dál intenzivně onanovala a její vzrušení pořád stoupalo. Když odevzdaně zakloněná Jitka za chvíli překonala hluchou fázi, profesor uchopil řetězy mezi jejíma nohama, povytáhl je dopředu a poručil Jitce, aby si před ním klekla. „Ty jsi krásná otrokyně…“ pohlédl pak profesor obdivně na vkleče rozkročenou onanující Jitku u jeho nohou, se závažími na řetězech v ruce poodstoupil a začal jí rafinovaně povytahovat stydké pysky, až začala během onanie křičet bolestí; za chvíli jí zase nařídil, aby vstala, pak náhle pustil řetězy dolů a sedl si. Onanující Jitka bolestí hlasitě zařvala, ale znova upřela pohled profesorovi do očí a pokračovala před ním v otrocké masturbaci. Profesor za chvilku napřáhl ruku, vzal si do ní řetězy na Jitčiných bradavkách a začal jí jimi vytahovat prsa; Jitka začala hlasitě sténat a bezděčně postupovala k profesorovi, aby uvolnila napnutí řetězů. Profesor ji ale okřikl „Stůj! To jsi otrokyně?“ a vzápětí prudce pustil řetězy, takže závaží uhodila nahou Jitku do podbřišku. Onanující Jitka hlasitě zasténala a dál si rychle kmitala přes poštěváček. Profesor vstal a začal ji zase obcházet a dotýkat se jí rudých pruhů po bičování na těle, Jitka se mu oddaně nastavovala, vypnula se a její rozdráždění dále pozvolna stoupalo. Profesor jí náhle vzal za nohu, řekl „dávej pozor!“ a vyzvedl jí nohu na stůl, až sebou zakymácela a málem ztratila rovnováhu. „Strašně ti to sluší…“ vydechl profesor, protože se jí současně silně rozevřely stydké pysky. Nahá Jitka pak před ním onanovala roztažená s jednou nohou vysoko na stole, řetězy se závažími se jí přitom viditelně pohybovaly. Profesor jí zespod rozevřel pod jejími prsty rodidla a dlouze se jí se zájmem díval mezi stydké pysky, jak mezi nimi rudne a vlhne. „Co pro vás… jako vaše otrokyně… mám ještě udělat?“ zeptala se rozdrážděně nahá Jitka, poslušně před ním onanující s jednou nohou na stole a s pohledem do jeho očí. „Uvolni se! Já tě tam štípnu!“ vyhrkl profesor, vytáhl z kapičky košile pinsetu a silně Jitku štípl do přirození pod ruku, kterou si stále usilovně třela poštěváček. „Jste se mnou spokojen?“ zeptala se Jitka, které tím poněkud poklesla rozkoš. „No, občas ještě něco provedeš, ale jinak jsi perfektní…“ usmál se na ni profesor a odložil pinsetu. „Co byste ode mne… ještě chtěl?“ otázala se opět Jitka, onanující stále s nohou na stole. „Ještě si musíš zvyknout na ty jehly…“ ukázal jí profesor do rozkroku a pak se jí zadíval tázavě do očí. „A na žiletky…“ vydechla už zase prudce vydrážděná Jitka. „Na to si zatím moc netroufám…“ řekl profesor upřímně, „to bys musela být především plnoletá a podepsat mi svůj dobrovolný souhlas… a revers, že bereš případné následky na sebe…“ Jitka sebou vzrušeně zaškubala a výrazně zrychlila onanii „tak já s tím hned příštího 9. února za vámi přijdu…“ „A já o tom začnu teprve pak přemýšlet…“ prohlásil profesor rozhodně a pohlédl Jitce do roztaženého přirození „Nechceš si dát tu nožičku zase dolů?“ „Ne… já bych se pokusila dodělat si to tak až do konce…“ zčervenala Jitka. „Jen do extase…“ opravil ji profesor. „Líbím se vám tak?“ optala se ho za okamžik roztažená Jitka téměř vyzývavě a zrychlila kmitání. „Vzrušuješ mě tak příšerně…“ vydechl profesor, „jsi nádherná…“ a sáhl si mimovolně mezi nohy. Nahá Jitka si s nohou na stole v řetězech dál usilovně dráždila prsty poštěváček a její rozdráždění rychle rostlo. Za chvíli se široce rozkročená Jitka s nohou na stole nadechla, mohutně sebou trhla a začala se před profesorem celá třást v prudké extasi. „Dost!“ vykřikl profesor rázně, „Nohu dolů a sedni si!“ Nahá Jitka poslušně utnula onanii, sundala nohu ze stolu a sedla si vedle profesora na židli. *** „Napij se!“ vybídl profesor ještě prudce vydrážděnou Jitku a ukázal na sklenici s minerálkou. Nahá Jitka se napila, profesor mezitím vstal a postavil na kávu, pak jí přinesl z ledničky chlebíček, zákusek a nalil jí do dvou číšek červené víno. Jitka odložila prázdnou skleničku, ale než stačila sáhnout po chlebíčku, profesor jí poručil „roztáhni pořádně nohy!“ a nastavil jí k rozkroku velkou sklenici. Jitka pochopila, vděčně se na něho usmála, protože už se jí dost chtělo a začala před ním beze studu čurat do sklenice. Když se vyčurala a úplně vykapala, profesor postavil sklenici s její močí nahoru na skříň a nahá Jitka se dala lačně do chlebíčku. Její pohlavní vzrušení se pomalu vytrácelo.

Profesor za chvíli udělal kávu a postavil jeden hrnek před Jitku. „Já už mám taky hlad, když vidím, s jakou chutí jíš ten chlebíček…“ pravil pak profesor a vytáhl z aktovky dvě velké bagety. „Nechceš taky?“ nabídl jednu Jitce a ta nejistě přikývla. Jitka dojedla chlebíček a dala se do bagetky. „Roztáhni pořádně ty nohy!“ vybídl ji profesor a nahá Jitka s řetězy na těle poslušně rozhodila nohy. Profesor uviděl, že jí mezi chloupky vyzývavě trčí naběhlý poštěváček. „Už je asi dost hodin…“ vydechla najednou a ucucla si k bagetce víno. „Řekl jsem doma, že přijdu až pozdě v noci…“ prohlásil profesor, „že si musím připravit testy k maturitě…“ „A já vás takhle zdržuju…“ zaculila se provinile Jitka a zamíchala si kávu. „Prosím tě,“ mávl rukou profesor, „ty už mám dávno připravené…“ „Mohla bych si ke kafi zase zapálit?“ zeptala se Jitka nejistě, když dojedla bagetku a pohlédla profesorovi do očí. „Když si teď přede mnou sama hezky vytáhneš poštěváček z chloupků, můžeš…“ usmál se profesor. „Stejně je jenom váš…“ sáhla si Jitka mezi řetězy na poštěváček a silně si ho povytáhla, „tady ho máte…“ „Máš ho nádherný…“ řekl uznale profesor, „můžu ti přinést cigarety?“ „Když budete tak hodný…“ řekla Jitka a profesor jí přinesl kabelku. Jitka z ní vytáhla cigarety a zapalovač, a zapálila si. „Co se mnou teď budete dělat?“ vyhrkla za chvilku a pohlédla vzrušeně na profesora. „Nebuď zvědavá…“ usmál se profesor a polkl, „to se přece otrokyním předem neříká…“ „Promiňte…“ hlesla Jitka, potáhla si z cigarety a napila se kávy. „Máš tady ještě větrník…“ pobídl ji profesor. „Už jsem plná…“ zachrastila Jitka řetězy a potáhla si z cigarety, „nechám si ho na později…“ „A teď mi zase ukážeš kundičku…“ usmál se profesor a vybídl ji „Vstaň!“ Jitka si znova potáhla, pak položila cigaretu, vstala a poslušně se rozkročila. Profesor jí odhrnul stranou řetězy, roztáhl jí stydké pysky a zadíval se jí do přirození. „Už jsi tam docela vybledla… nechceš trochu podráždit?“ „Jak chcete, jsem tam přece vaše… dělejte si se mnou, co chcete…“ vydechla nahá Jitka oddaně. Profesor jí sáhl na hlavičku poštěváčku, krátce jí ho promnul a Jitka sebou zřetelně zacukala. Pak na ni pohlédl a zeptal se „Chtěla bys už?“ „Ještě mi ho nechte chvilku v klidu a já vám ho pak zase dám úplně k disposici…“ škubla sebou Jitka v řetězech. „A budeme s ním provádět hrozné věci… chceš?“ zadíval se jí na něj profesor a viděl, že se jí jakoby nedočkavě chvěje. „Pokud mi s ním něco neprovedete, můžete si s ním dělat všechno…“ hlesla rozkročená nahá Jitka. „Tak si zase hezky sedni… jako předtím, ať ti na něj vidím…“ vyzval ji profesor. Jitka si znova sedla vedle něho na židli, roztáhla nohy, potáhla si z cigarety a dopila kávu. Pak náhle vyhrkla „A jak to budeme dělat, až vyjdu ze školy?“ „Přemýšlel jsem o tom, že bych si někde tady v městě zařídil mučírnu…“ pravil profesor zamyšleně, „tam bych tě potom mohl mučit i těmi žiletkami… a uvažuju o tom, že bych tě tam pak zkusil mučit i elektrickým proudem…“ „To by bylo nádherné…“ zasvítily Jitce oči, „já bych se pak před vámi svíjela… a tělem by mi procházel silný elektrický proud… z rozkroku břichem až na prsa…“ „A dokud se mi to s tou mučírnou nepovede, můžeš chodit kdykoliv sem ke mně do kabinetu…“ podíval se na ni opět profesor, „pochopitelně až k večeru, ale to bychom se vždycky předem domluvili…“ „I na ty žiletky… a elektřinu?“ potáhla si nahá Jitka z cigarety a napila se vína. „Tak na to bys musela tady úplně zapomenout…“ pohlédl na ni profesor rozhodně, dopil kávu a pak si taky lokl. „Nechtěl byste mě v létě občas mučit někde v lese?“ otázala se ho za chvilku rozpačitě Jitka a típla cigaretu. „To by bylo sice zajímavé, ale museli bychom odjet někam daleko…“ prohlásil profesor, „tady nás lidi znají…“ „Třeba mě přivázat nahou ke stromu, rozdráždit mě a pak mě bičovat… nebo do mě pomalu vpichovat jehly…“ „Taky bys přede mnou mohla nahá a vydrážděná před orgasmus běhat o závod na čas… nebo skákat do dálky…“ „A pak rozkročená před vámi udýchaná čurat třeba na určený kamínek… a vy byste mě přitom bičoval přes podbřišek… nebo i přes prsa…“ pokračovala téměř nadšeně Jitka. „Dokázala bys to?“ vydechl profesor vzrušeně, když si to představil. „Určitě… a ráda…“ vyhrkla Jitka oddaně a napila se vína. „Škoda, že spolu nemůžeme odjet někam na pár dnů už letos…“ řekl profesor zamyšleně, „já bych si to nejdřív musel nějak dojednat s rodinou a něco si vymyslet, proč jedu pryč na několik dnů sám…“ „Vaše žena přece taky jezdí sama…“ podívala se Jitka tázavě na profesora. „Ale s dětmi k rodičům…“ řekl profesor, „tam bychom přece spolu nemohli…“ „Snad něco během roku vymyslíme…“ pohlédla Jitka posmutněle na profesora a ucucla si víno. „Sněz si ten větrník…“ pobídl ji profesor, „přece mi ho tady nenecháš…“ Jitka se dala opatrně do větrníku a pak do sebe hodila zbytek vína. „Nelze ti to víno do hlavy?“ zeptal se pak Jitky profesor a zatahal ji za řetězy. „Ne, s vámi už jsem si na to zvykla…“ řekla Jitka. „Roztáhni se mi zase pořádně…“ vybídl ji profesor, odhrnul řetězy a zadíval se jí do přirození. „Jsem vaše…“ hlesla Jitka, „vzrušujete mě…“ „Ukaž mi tam všechno… chci ti vidět na celý rozkrok…“ poručil jí profesor.

Jitka si trochu poposedla, aby jí viděl i zadní otvor. „Mohl bych tě dneska nakonec zase aspoň chvíli souložit do zadečku?“ vydechl profesor vzrušeně. Roztažená Jitka se zachvěla „ jistě, pane profesore… i když je mi to dost nepříjemné, jako vaše otrokyně vám musím bez řečí vyhovět…“ „Ty jsi na mně taky strašně hodná…“ vydechl profesor upřímně a pak vyhrkl „A můžu ti to tam pak i nastříkat?“ „Jsem vaše… samozřejmě…“ hlesla nahá Jitka, ale pak řekla „i když mně se mnohem víc líbí, když mi to stříkáte do pusy a já vám to pak polykám…“ „To je zvláštní, že ti to ode mne tak chutná…“ „Já vás vůbec strašně ráda dráždím rukou…“ pohlédla na něho Jitka požitkářsky, „když přede mnou ležíte úplně nahý na stole, já vám to hezky dělám… a vy sebou cukáte… vzrušeně se napínáte… pozvolna roztahujete nohy… a já vidím, že jste celý můj… pak se vám objeví na penisu malá kapička… vy už jste zcela bezbranný… já zrychlím a nastavím pusu…“ „Nechtěla bys mě taky někdy trochu mučit?“ vyhrkl profesor, kterému začal tvrdnout penis. „Taky mě to někdy napadlo… ale až hezky rozdrážděného…“ rozevřela Jitka vzrušeně oči, „a jen trošku… abych viděla, nakolik jste můj… a co si necháte ode mne líbit…“ „Až budeme mít tu mučírnu, tam mě budeš moct mučit i víc, ale musíš mě předtím opravdu pořádně vydráždit…“ „To snad už není pro mne problém…“ řekla oddaně Jitka, „ale opravdu byste mi to dovolil?“ „Budeš se divit, ale tobě to dovolím… dokonce přikážu… ale jenom tobě…“ sáhl si profesor mezi nohy na úplně vztyčený penis, „už dávno si tajně přeju, aby mne někdy nějaká krásná nahá dívka… jako ty… mučila… na stole… nahého… bezmocného… úplně bych se jí odevzdal… a pak bych před ní v bolestech strašně stříkal…“ „A já bych vám to usilovně polykala…“ vydechla vzrušeně Jitka. „Někdy bychom šli do té mučírny jenom kvůli mně… a ty bys mě nejdřív dlouho trápila… ale musela bys mi pořád znova stavět ochabující… ten, no… a teprve delší době bych vystříkl…“ „Nechtěl byste, abych vás někdy mučila i během orgasmu?“ „Tobě bych dovolil asi všechno…“ vyhrkl bezmocně profesor, „už aby byla ta mučírna…“ „Tak ten sex s tou bolestí asi opravdu souvisí…“ „Tak se tomu přizpůsobíme… oba…“ prohlásil profesor a nalil oběma plné číše, „a teď si na to přiťuknem…“ Oba vstali, podívali se vzájemně vzrušeně do očí a přiťukli si. Profesor si pak sedl a ukázal Jitce na stůl „Klekni si a vypni se přede mnou rozkročená s rukama nad hlavou!“ *** Nahá Jitka odložila číšku, vylezla na stůl, na něm se široce rozkročila, vzpažila ruce bezbranně nad hlavu a upřela pohled oddaně na profesora. Profesor vytáhl ze zásuvky stolu pouta a černou pásku, nejdřív Jitce pevně spoutal napnuté ruce nad hlavou, pak jí širokou páskou důkladně převázal oči, několikrát si ji vyfotografoval a ponechal ji chvíli v klidu. Za chvilku se profesor otočil k vypnuté nahé Jitce se zakrytýma očima a dotknul se jí nečekaně na břiše nad pupkem. Jitka sebou bezmocně škubla; profesor se jí zakrátko dotkl o něco níž a Jitka sebou opět zřetelně trhla, pak se jí dotkl ještě jednou těsně nad ochlupením, nahá Jitka se opět vzrušeně zacukala a otevřela ústa. Profesor ji nechal znova chvilku v klidu a najednou se znenadání dotkl hlavičky jejího poštěváčku, silně přitlačil a začal jí vsedě před ní poštěváček zespoda rychle dráždit. Nahá Jitka mu smyslně nastavila rozkrok a profesor viděl, jak jí těžká závaží na řetězech ohýbají vztyčené bradavky nemilosrdně dolů a natahují úplně odchlípené stydké pysky mezi nohama. Jitka přesto začala v řetězech za chvíli viditelně reagovat, nahým tělem jí občas projížděly dobře patrné rozdrážděné mimovolní stahy, za chvíli se začala stoupajícím vzrušením před profesorem vkleče bezděčně škubat a těžká závaží na koncích řetězů se přitom mírně pohybovaly. „Mysli si, že tě rozdražďuje nějaký šaman a připravuje si tě úplně nahou a spoutanou před přihlížejícími ke kruté rituální popravě…“ vybídl Jitku profesor. „Jak mě pak… usmrtí?“ vyrazila vzrušeně nahá Jitka. „Těsně před orgasmem tě obřadně rozřízne a vyrve ti zaživa z těla srdce…“ „Ach…“ vydechla Jitka, vzepnula se a zanedlouho upadla do hluché fáze. Profesor ji usilovně dráždil dál, a když Jitka za chvíli překonala hluchou fázi, začal jí volnou rukou řetězy občas povytahovat a tu a tam jimi prudce trhal. Jitčino rozdráždění sice pomalu, ale stále vzrůstalo. „Budete mě teď mučit?“ vyhrkla najednou prudce rozdrážděná Jitka. „Ty toho nemáš dost?“ opáčil suše profesor. Jitka mlčela. Profesor jí rychle třel poštěváček a přitom ji každou chvilku pořád silněji tahal za řetězy, svorky na prsech jí ohýbaly bradavky úplně dolů a závaží se jí občas citelně dotýkaly podbřišku, občas hlasitě zasténala, ale profesor si nebyl jist, zda sténá bolestí nebo prudkou rozkoší; za chvíli se před ním začala bezděčně škubat a vydechla, „to je taky hezké mučení…“ Za chvíli se Jitka začala blížit k extasi, stálo ji to ale nesmírné úsilí (a profesora taky), chvílemi se vkleče na stole před profesorem mimovolně kroutila a vyrážela rozdrážděné výkřiky. Profesor výrazně zrychlil její dráždění a dál ji občas zatahal za řetězy. Jitka většinou krátce zasténala, ale její rozkoš už nezadržitelně stoupala. „Připravte si ten… rituální nástroj… už budu!“ vyhrkla najednou hlasitě, za několik okamžiků sebou mohutně škubla a upadla do extase „áááá…“ Profesor bleskově ucukl rukou, krátce ji zatahal za řetězy na prsech a pak jí začal z bradavek pomalu rafinovaně odepínat svorky řetězů. Jitka začala příšernou bolestí zděšeně řvát a sám profesor se zděsil, jak je měla neuvěřitelně zdeformované.

Posléze Jitce za jejího obrovského křiku odepnul i řetězy ze stydkých pysků, přitiskl si ji k sobě a rázně jí poručil „Seskoč a lehni si na zem!“ Nesmírnou bolestí křičící Jitka seskočila s dopomocí profesora se spoutanýma rukama ze stolu, naslepo si lehla na studenou podlahu a se spoutanýma rukama za hlavou se před ním poslušně roztáhla. Profesor k ní přidřepl a začal jí znova dráždit poštěváček, přitom si všiml, že jí kromě zdeformovaných bradavek zůstaly po svorkách hluboké rýhy i na obou stydkých pyscích; díky stimulaci poštěváčku jí však v těle začala rychleji proudit krev, takže se jí stopy po svorkách pozvolna ztrácely a Jitka se zklidňovala. Postupně začala bolest ustupovat pohlavnímu rozdráždění a Jitka se začala před profesorem zanedlouho znova zřetelně škubat rozkoší. „Až zase upadneš do extase, vzepneš se rozkrokem co nejvýš do mostu!“ přikázal jí profesor. „Do mostu?“ vyhrkla Jitka. „Ne… stačí, když ho pořádně vyzdvihneš…“ pravil profesor a zrychlil Jitčino dráždění. Její bolest rychle ustupovala a Jitčino rozdráždění neúprosně stoupalo, a protože byla ještě silně vzrušená, začala se zanedlouho opět zřetelně blížit do extase. Profesor zase přitlačil, roztažená Jitka sebou za několik okamžiků silně škubla a upadla do extase, vyhodila rozkrok vysoko vzhůru, ale profesor ji ještě dráždil dál. Teprve v posledním okamžiku ucukl rukou, popadl fotoaparát a několikrát si krajně rozdrážděnou Jitku vzepnutou před ním nehybně na podlaze vyfotografoval. Jitka se přitom celá mohutně třásla obrovským pohlavním vydrážděním… Když profesor odložil fotoaparát, pomohl Jitce, aby se postavila a pak jí poručil, aby před ním dělala dřepy. Nahá Jitka před profesorem udělala s rukama spoutanýma nad hlavou několik dřepů, pak si na jeho rozkaz stoupla ke kratší straně stolu, mírně se rozkročila, předklonila se, chytila se konečky prstů pevně spoutaných rukou protější hrany stolu, zvedla hlavu s páskou přes oči a vypnula zadnici. Profesor ji opět nechal chvíli v klidu nehybně napnutou s poslušně vypnutou zadnicí, pak k ní přistoupil, rozevřel jí půlky a chvilku jí jemně prohmatával v rýze mezi nimi, přitom jí občas rafinovaně přejížděl prsty přes vyceněný otvor, náhle jí sáhl zespoda na poštěváček a začal jí ho rychle třít. Jitka však byla opět ještě trochu vzrušená, takže sebou začala za chvilku znova škubat, profesor jí přitom volnou rukou prohmatával konečník a její rozdráždění viditelně vzrůstalo. Když po chvíli zase dospěla na pokraj extase a začala sebou prudkým vzrušením celá škubat, profesor rázně utnul její dráždění a poručil jí, aby se napřímila a otočila se čelem k němu. Silně vydrážděné vstoje vypnuté Jitce pak profesor sejmul ze vzpažených rukou pouta, připnul jí na už zcela nezdeformované, nádherně vztyčené bradavky prsů prádelní kolíčky a vyzval ji, aby si znova lehla na stůl. Jitka ulehla poslušně na stůl, roztáhla nohy a napnula ruce do vzpažení za hlavu. Profesor ji nechal chvíli nehybně roztaženou se zakrytýma očima bez povšimnutí a připravil si k ruce nástroje k jejímu mučení: velké důtky, kožený řemínek, šroubovák a kleštičky, nakonec vytáhl ze stolu sadu ostrých jehel a přísně Jitce přikázal „Zapři se rukama za hlavou a nohama o stůl, ať jsi připravená k bleskovému vzepnutí do mostu!“ Nahá Jitka se odevzdaně zapřela nohama a dlaněmi za hlavou o stůl a profesor jí vzápětí položil ruku na břicho, potom jí po něm sjížděl prsy pomalu dolů přes podbřišek a ochlupení, tam se na okamžik zastavil, pak jí náhle sáhl na poštěváček a začal jí ho rychle třít. Vzhledem k nedávnému prudkému rozdráždění nemusela Jitka překonávat hluchou fázi, takže se začala zakrátko před profesorem zase škubat silným vzrušením. Profesor ji chvilku upřeně pozoroval a usilovně jí dráždil na poštěváčku, přitom jí občas jemně prohmatával konečník, ale pak jí najednou poručil „Vzepni se!“ a Jitka se před ním na stole bleskově vzepnula do mostu. Profesor jí v mostu dál rychle dráždil smyslně vyceněný poštěváček a prohmatával jí konečník, úplně roztažená Jitka s hlavou bezvládně spuštěnou dolů sebou mohutně škubala a vypínala břicho; její rozdráždění i v mostu nezadržitelně stoupalo. Netrvalo dlouho a opět sebou krásně vzepnutá mohutně cukla, profesor silně přitlačil, za několik okamžiků se Jitka nadechla, vzápětí hlasitě vykřikla „Teď!“ a začala oddaně vypnutá na stole do mostu se zakloněnou hlavou celým nahým tělem divoce cukat v obrovských orgastických stazích. Po několika prvních prudkých stazích jejího těla profesor ukončil její dráždění, vzal si rychle velké důtky a začal vzepnutou nahou Jitku ještě během silných orgastických stahů vší silou, doslova drasticky bičovat důtkama přes vypnuté břicho, škubající se podbřišek a rozkrok, a přes její roztažená stehna. Vzepnutá Jitka sebou během pomalu opadávajících orgastických stahů zřetelně cukala, přitom zoufale křičela a bezděčně napínala břicho, prudké šlehy jí stále dopadaly na nejcitlivější místa nahého těla a docukávající Jitka se pod nimi v mostu bezmocně svíjela. Po několika desítkách sekund profesor odložil důtky, vzal si malé ploché kleštičky, Jitka ztichla, ale když jí rozevřel rodidla, uviděl, že je mezi stydkými pysky úplně mokrá. Profesor nasadil po orgasmu zhluboka oddychující vzepnuté Jitce kleštičky na hrázku a vzápětí je prudce stiskl; nahá Jitka však jen nahlas zasténala, protože hrázka opravdu nepatří k nejcitlivějším místům rodidel na tlak nebo na stisky. Profesor jí tedy za pár okamžiků nasadil kleštičky na corpus a opět je vší silou sevřel; do mostu vzepnutá Jitka hlasitě zařvala, napnula bolestí břicho a začala se bezmocně třást. Profesor jí vzápětí kleštičkami corpusem ještě mírně pootočil, Jitka příšerně zakřičela a bolestí ustříkla moč. Profesor odložil kleštičky a než stačila Jitka vydechnout, začal ji opět vší silou bičovat koženým řemínkem přes břicho, podbřišek, rozkrok a rozevřená stehna. V mostu vypnutá Jitka hlasitě křičela a bezmocně se svíjela pod mohutnými úhozy řemínku, profesor jí nakonec rozevřel přirození a ze všech sil ji šlehl přímo mezi stydké pysky. „Ááááá…“ zařvala do mostu vzepnutá Jitka s hlavou spuštěnou bezvládně dolů. „Jsi otrokyně?“ houkl na ni přísně profesor, když odkládal řemínek. „Ano… vaše…“ hlesla Jitka vzrušeně. Profesor si vzal velký šroubovák, roztáhl poslušně vzepnuté Jitce přirození a rázně jí ho vtlačil do stydké rýhy mezi poševní vchod a její močový otvor.

Nahá Jitka hlasitě zakřičela a profesor jí silně vtlačeným šroubovákem ve stydké rýze mírně pootočil. To už Jitka nevydržela, opět strašlivě zařvala a napnula břicho vzhůru. Profesor jí na okamžik šroubovák zatlačil ještě silněji do rodidel, pak ho odtáhl, roztáhl si ji pod poštěváčkem a vší silou jí vtlačil ostří šroubováku do středu oné hladké plošky mezi malými stydkými pysky. Jitka začala okamžitě křičet prudkou bolestí, ale profesor jí stále roztahoval jednou rukou rodidla, druhou ji dloubal ostřím šroubováku pod poštěváčkem a roztažená Jitka v mostu křičela hroznou bolestí jako zbavená rozumu. Profesor však za chvilku šroubovák odtáhl a znova bezmocně vzepnutou Jitku v mostu krátce sešlehal důtkama přes břicho, podbřišek, přirození a stehna. Poslušně rozevřená Jitka v mostu zase hlasitě křičela, ale stále vlhla. Profesor potom začal Jitku v mostu dráždit na poštěváčku. „Půjde ti to ještě vůbec? Nebolí tě záda v tom mostu?“ „Není to ještě tak strašné…“ hlesla Jitka a začala sebou opět škubat rozkoší, „kdy se nám tohle zase povede?“ „Tobě se to líbí?“ vyhrkl profesor překvapeně. „Nevidíte?“ Profesor jí úplně rozevřel volnou rukou stydké pysky a Jitce přitom ukápla milostná rosa dolů na stůl. Profesor jí pustil pysky, vzal si opět šroubovák a ke zděšení Jitky jí ho nasadil do jedné z jejích hladkých bílých slabin. Potom výrazně zrychlil její dráždění, a když sebou začala v mostu zase rozdrážděně škubat, rychle přehmátl a rázně jí vší silou zatlačil ostří šroubováku do jemných vazů v její krásné bílé slabině. Přesto, že jí profesor volnou rukou stále usilovně dráždil poštěváček, Jitka bez ohledu na svou stoupající rozkoš krutou bolestí příšerně zařvala. Profesor ji ale rozhodně nechtěl nijak poranit, proto šroubovák za několik okamžiků odtáhl a pak po vydráždění Jitky téměř před extasi, totéž zopakoval v její druhé slabině; bezmocně vzepnutá Jitka opět příšerně zakřičela. Těsně předtím, než vzepnutá Jitka v mostu upadla do extase, profesor dráždění jejího poštěváčku rázně přerušil, vzal si opět kleštičky, vzal si do volné ruky její naběhlý poštěváček, odhrnul z jeho hlavičky předkožku a nasadil jí na zduřelou hlavičku čelisti kleštiček. Odevzdaně vzepnutá roztažená Jitka pochopitelně studené čelisti kleštiček na hlavičce poštěváčku dobře cítila a napětím znehybněla v očekávání obrovské bolesti na nejcitlivějším místě těla. Profesor ji chvíli nechal nehybně čekat a pak jí několikrát rychle za sebou kleštičkami opatrně naběhlou hlavičku poštěváčku vší silou stiskl. Vzepnutá Jitka sebou prudce zaškubala a začala neuvěřitelnou bolestí příšerně řvát, a to i chvíli poté, co jí profesor kleštičky z hlavičky poštěváčku odtáhl; na tak citlivém místě jí odeznívala bolest poměrně dlouhou dobu. Když se konečně poněkud zklidnila, vydechla „Děkuji, můj Pane…“ a opět ukápla milostnou rosu. Profesor si ale otevřel sadu s jehlami, jednu z nich vytáhl, opět rozevřel vzepnuté Jitce rodidla a dlouze si ji tam zblízka prohlížel. „Nebolí tě záda?“ zeptal se jí s pohledem upřeným do jejího přirození. „Docela už mě píchá v kříži…“ vydechla vzepnutá Jitka. „Minutku to snad ještě vydržíš…“ řekl profesor, namířil jí jehlou do přirození a začal ji nejdřív opatrně píchat do velkých stydkých pysků, na kterých už se Jitce pomalu ztrácely stopy po svorkách řetězů. Jitka nehybně držela, protože ji tato nová bodavá bolest nebyla zase až tak nepříjemná, profesor ji na velkých stydkých pyscích důkladně popíchal a přitom dbal, aby jí nepronikl špičkou jehly pod kůži. Potom ale začal Jitku píchat do slabin, což už ji bolelo mnohem víc, a proto občas bolestí sténala. Když profesor popíchal Jitce slabiny, začal ji píchat přímo do rozevřené stydké rýhy. Jitka začala sténat hlasitěji, zejména když ji píchal mezi malé stydké rýhy a potom do corpusu poštěváčku. Nakonec si profesor opět odhrnul předkožku z jeho hlavičky a píchl Jitku špičkou jehly do malé rýhy mezi hlavičkou a odhrnutou předkožku; to už vzepnutá Jitka bolestí opět hlasitě zakřičela. Profesor pak vrátil jehlu do sady k ostatním, podepřel Jitku v kříži a pomohl jí spustit se z mostu dolů na stůl. Nahá Jitka se s požitkem roztáhla uvolněně na stole, ale profesor jí vzápětí neúprosně poručil „Seskoč, klekni si rozkročená přede mne!“ a napřáhl ruku, aby jí pomohl seskočit. Nahá Jitka s očima stále zakrytýma širokou černou páskou poslušně seskočila ze stolu, klekla si naslepo poslušně na podlahu před profesora a široce se rozkročila. Profesor jí poručil „Rozpaž ruce a dávej pozor, abys je měla pořád rovně!“ a když nahá Jitka odevzdaně rozpažila, odkryl jí oči, sejmul jí z bradavek kolíčky a bez ohledu na bolest, kterou jí působily zdeformované bradavky, rychle zapálil dvě veliké svíce, přísně ji vyzval „Vypni se!“ a vložil jí do každé ruky svíčku, hořící velkým plamenem. Nahá Jitka se dívala přímo před sebe a profesor ji chvíli upřeně pozoroval, zda má rozpažené ruce úplně napjaté do stran a drží svíčky svisle, aby jí z nich nestékal žhavý vosk na prsty nebo dokonce na podlahu jeho kabinetu. Když se mu zdálo, že si Jitka zvykla, rozsvítil malou stolní lampičku, zhasil velké světlo, poklekl před ni a začal jí v nastalém příšeří v září svíček v jejích rukou intenzivně dráždit poštěváček, ale i přitom přísně sledoval, zda drážděná Jitka bez ohledu na své stoupající vzrušení drží hořící svíce naprosto rovně. Jitce se zanedlouho opět vztyčily prsní bradavky, jinak se snažila udržovat během dráždění absolutní nehybnost a jen se dívala profesorovi zblízka do očí, přesto profesor postřehl, že za chvilku překonala hluchou fázi a jak její rozdráždění pozvolna vzrůstá. Profesor nyní viděl její stoupající rozkoš především na zduření bradavek, jemných záškubech nahého těla a rozšiřujících se zorničkách očí. Svíčky v jejích rozpažených rukou vesele plápolaly jasným plamenem. Profesor jí dál vkleče před ní usilovně dráždil poštěváček, občas jí volnou rukou jemně promnul prsní bradavky, aby je měla neustále smyslně vztyčené, jednou se k ní naklonil a políbil ji na porozevřená ústa. Zanedlouho drážděná Jitka vzrušením ústa otevřela úplně, začala se stoupající rozkoší celá třást a profesor v šeru zahlédl, jak se jí prudkým rozdrážděním zakalily oči.

Najednou se krajně rozdrážděná Jitka se svíčkami v rozpažených rukou mírně zachvěla, vykřikla „Už!“, vytřeštila oči, několik okamžiků se bezmocně třásla a pak se začala před profesorem divoce zmítat v obrovských orgastických stazích; svíčky jí v rukou divoce plápolaly. Po několika prvních stazích Jitčina těla profesor ukončil její dráždění, vstal a upřeně ji pozoroval, jak se před ním vkleče s hořícími svíčkami v rozpažených rukou rytmicky cuká v mohutném orgasmu. Po úplném odeznění Jitčina orgasmu profesor rozsvítil velké světlo, zhasl lampičku, vzal Jitce svíčky z rukou, sfoukl je a vyzval ji, aby vstala. Nahá Jitka si sedla vedle něho na židli a napila se, v podbřišku jí ale ještě občas zacukalo. „Máš chuť ještě na další orgasmus?“ zeptal se jí vzápětí profesor. „Vy byste mi ho dovolil?“ vyhrkla Jitka překvapeně. „To víš, zadarmo by to nebylo…“ usmál se přísně profesor. „Tak jo…“ přikývla ochotně Jitka, „co mám dělat?“ „Postav se, přistrč tu židli těsně ke stolu, stoupni si na ni a rozkroč se, jak to na ní nejvíc půjde!“ Jitka poslušně vstala, přisunula židli ke stolu, postavila se na ni a oddaně se rozkročila. Profesor si vzal opět veliký řeznický nůž a začal ho před Jitčinýma očima významně přibrušovat o okraj hrnku. Rozkročené Jitce došlo, co teď asi bude následovat, a strachem vykulenýma očima sledovala, jak před ní profesor přibrušuje veliký nůž a přitom bezmocně vlhla vzrušením. „Už jsme to spolu jednou dělali, tak si to teď zkusíme načisto…“ pohlédl profesor významně na nahou Jitku, připravil si za ni na stůl pečlivě nabroušený nůž, poručil jí „Vzpaž!“ a znova jí páskou pevně zakryl oči. „Rozpaž ruce šikmo od sebe, podřepni a trošku se předkloň!“ vyzval nahou Jitku přísně profesor, protáhl jí ruku mezi nohama a nastavil nůž ostřím vzhůru proti jejímu rozkroku, druhou rukou jí mohutně rozevřel přirození, a pak jí nařídil „Začni pomalu nasedat rozkrokem na nůž!“ Jitka se předklonila, pokrčila se v kolenou a začala se nejistě blížit rozkrokem na ostří nože na stole. Profesor jí silně rozevíral stydké pysky a bedlivě kontroloval, zda se přibližuje na ostří přesně středem roztažené stydké rýhy. Když se Jitka se vzpaženýma rukama přiblížila rozkrokem těsně na nůž, profesor ji přísně vyzval „Zastav se!“, sklonil se a podíval se jí mezi nohy, zda má rozevřenou stydkou rýhu skutečně nad ostřím, a pak jí poručil, aby pokračovala v nasedání. Jitku v té chvíli už docela bolela napjatá stehna a tak profesora pevně objala rukama kolem krku, přitáhla si ho k sobě, přisála se mu na ústa a začala mu v nich kmitat jazykem, ale dál poslušně nasedala na nůž. Jakmile ucítila, že se rodidly dotkla jeho ostří, odtrhla se od profesora, široce otevřela ústa a odevzdaně pokračovala v nasedání, ostří se jí přitom pozvolna stále silněji bolestivě zařezávalo do přirození. Jakmile nahá Jitka dosedla na nůž úplně, uvolnila napětí stehen a profesor jí pustil zadeček. „Vypni se! Prsa dopředu!“ přikázal profesor nahé Jitce, když se jí ostří nože bolestivě zařízlo do stydké rýhy. Jitka před ním se rty sevřenými řezavou bolestí oddaně napnula ruce vzpažené šikmo nad hlavu a vypnula se s nožem v rodidlech do Pozoru. Profesor sáhl vypnuté Jitce na bradavky, několika hmaty jí je rozdráždil, a když se jí úplně vztyčily, nechal ji chvíli v klidu a jen ji upřeně pozoroval, jak se na noži bezmocně chvěje. Profesor jí usilovně držel nůž otočený ostřím vzhůru mezi její stydké pysky a za chvilku jí nařídil „Předkláněj se… hezky pomalu, ať s nožem důkladně seznámíš celou kundičku!“ Nahá Jitka se začala na noži pomalu předklánět a tím na jeho ostří postupně naléhala další místa jejího přirození; profesor se sehnut a bedlivě to pozoroval. Když se hluboce předkloněná Jitka dotkla nožem hlavičkou poštěváčku, vyzval ji „Ještě kousek!“ a jakmile jí ostří nože prohnulo jemnou pokožku hlavičky, poručil jí „A teď se zase pozvolna zakláněj, ať ostří nože dobře pozná i tvoji prdelku!“ Jitka se začala s rukama nad hlavou a zakrytýma očima na ostří nože pomalu zaklánět a přitom cítila, jak se jí postupně vtlačuje do citlivého faldíku nad močovým otvorem, potom přešlo přes její močový otvor, jemný svalový výstupek pod ním, mírně jí zasáhlo i poševní vchod, pak se jí silně vtlačilo do hrázky, projelo přes citlivé perineum a nakonec ho ucítila přímo na svěrači konečníku. „Roztáhni si stydké pysky a vyceň na mne poštěváček!“ přikázal potom profesor hluboce zakloněné Jitce. Jitka si oběma rukama roztáhla stydké pysky a vycenila na profesora vzrušením naběhlou hlavičku poštěváčku. Profesor jí jemně přejel po poštěváčku prstem a pak jí vyzval „Narovnej se a zase se mi hezky vypni!“ Nahá Jitka se poslušně napřímila, vypnula prsa a opět vzpažila napnuté ruce šikmo vzhůru nad hlavu. „Dej si jednu ruku zatím do týla a druhou si připrav mezi nohy!“ poručil jí ale vzápětí profesor. Jitka s páskou přes oči si přiložila mezi mírně poroztaženýma nohama prsty na poštěváček, druhou ruku složila za hlavu a jako správná otrokyně se odevzdaně vypnula svému Pánovi. Profesor si ji přísně změřil a důrazně prohlásil „Teď chci vidět tvoji vzrušující onanii a pak nádherný orgasmus, celým tělem! Běda, jak ti během něho nebude cukat i břicho a konečky prstů na volné ruce!“ „Ano, pane profesore… vynasnažím se…“ vydechla oddaně nahá Jitka se zakrytýma očima. „A tou druhou rukou se ale budeš dráždit na kozách…“ pokračoval přísně profesor, „teprve, až ucítíš orgasmus, napneš ji rovně dopředu ke mně… abych viděl, jak se ti potom cukají kromě celého těla i konečky prstů!“ „Ano…“ polkla bezmocně nahá slepá Jitka a přiložila si volnou ruku na prsa. „Tak pozor, jsi připravená?“ zeptal se stroze profesor. Když vypnutá Jitka přikývla, rázně jí odpočítal začátek onanie a slepá Jitka si před ním začala prsty těsně nad ostřím nože poslušně třít poštěváček, zvedla hlavu a dráždila si volnou rukou i prsní bradavky. Přesto, že se jí ostří bolestivě zařezávalo do stydké rýhy, její vzrušení při vědomí, že ji profesor zblízka přísně pozoruje, rychle stoupalo.

Zanedlouho slepá Jitka onanující nasazená přirozením na ostří nože překonala hluchou fázi a začala sebou mírně škubat vzrůstajícím rozdrážděním; profesor však najednou vykřikl „Stop!“ Nahá Jitka sebou na noži škubla a bleskově hodila ruce nad hlavu. „Cvič chvíli rukama a horní půlkou těla!“ přikázal jí nemilosrdně profesor, a Jitka před ním začala vsedě na noži odevzdaně cvičit prostná, hmitala rozpaženýma rukama, občas je přitom napnula nad hlavu, mírně se předkláněla a zakláněla a pak začal napnutýma rukama dělat velké kruhy. „Dost!“ zarazil ji profesor, „Teď se zase na noži pomalu předkláněj a zakláněj!“ Vzrušená Jitka vyhodila ruce nad hlavu a začala se naslepo na noži opět pomalu předklánět, profesor se sklonil a pozoroval, zda si ostří nože znova vtlačila až do zduřelé hlavičky poštěváčku a v záklonu nalehla na nůž i otvorem konečníku; pak jí poručil, aby se pozvolna napřímila a pokračovala v onanování. Jitčino rozdráždění mezitím zřetelně pokleslo, ale překonávat hluchou fázi už nemusela, takže její vzrušení rychle vzrůstalo, a když sebou začala na noži před profesorem zase škubat, profesor vykřikl „Stop!“ Nahá vydrážděná Jitka bleskem hodila ruce nad hlavu, profesor jí nařídil, aby si před ním zase krátce zacvičila, pak se zase pomalu předklonila poštěváčkem na nůž, potom se zaklonila a nalehla na ostří nože i konečníkem. Když se Jitka nakonec pozvolna napřímila, profesor ji vyzval, aby si znova přitiskla prsty na poštěváček, druhou si dala na prsa a vypnula se. Potom se jí přísně otázal „Jak daleko je měsíc od země?“ „Asi tři sta tisíc kilometrů…“ vydechla nahá Jitka s prstem na poštěváčku a rukou na prsech. „Tak zase dělej!“ mávl rukou profesor. Vypnutá Jitka začala naslepo s přirozením na ostří nože rychle onanovat a její opadlé vzrušení zřetelně stoupalo. Za chvíli, když se znova už prudce rozdráždila, profesor opět přísně vykřikl „Stop!“ Mohutně rozdrážděná Jitka už téměř automaticky hodila ruce vzhůru nad hlavu a začala před profesorem cvičit rukama prostná. Když jimi zase začala rychle opisovat kruhy, profesor ji zarazil, podepřel ji rukou za zády a vyzval ji, aby se pokusila nasazená rodidly na noži zvednout nohy. Nahá Jitka nadzvedla nohy a zůstala sedět na stole jen přirozením nasazeným na noži prakticky celou vahou těla, což jeho zaříznutí mezi její stydké pysky prudce vystupňovalo, nadzdvižená Jitka nahlas zakřičela nesmírnou bolestí a začala ve vzduchu bezmocně házet zvednutýma nohama. Profesor ji tedy za několik okamžiků znova pevně usadil na nůž, rychle zkontroloval jeho správné zavedení Jitčiny do stydké rýhy a poručil jí, aby se na něm začala opět pomalu překlánět a zaklánět. Profesor se přitom opět naklonil, aby viděl, zda se Jitce ostří nože pořádně vtlačí a prohne jí hlavičku poštěváčku, v záklonu zda jí důkladně zasáhne i její konečník, Jitka se před ním odevzdaně pomalu předklonila, pak se otrocky hluboko zaklonila a úplně nalehla na ostří nože konečníkem. Když se pak začala napřimovat, profesor rázně pravil „A ještě zase až úplně do předklonu, tentokrát to uděláš přede mnou jako pořádná otrokyně třikrát!“ Jitka se tedy opět předklonila, až se jí ostří nože silně vtlačilo do hlavičky poštěváčku, potom se zase hluboce zaklonila na nůž análním otvorem, znova se pomalu předklonila, vtlačila si ostří nože do poštěváčku, zaklonila se dozadu na ostří nože konečníkem a teprve pak se před profesorem vypnula zpříma. Profesor ji ale začal okamžitě zkoušet „Jak se jmenuje hlavní město Turecka?“ „Ankara…“ vydechla vypnutá Jitka se vzpaženýma rukama a páskou přes oči. „Správně, já myslel, že řekneš Istanbul…“ pochválil ji profesor, „Kdo napsal Valčík na rozloučenou?“ „Milan Kundera…“ řekla nahá Jitka bez dlouhého přemýšlení. „Dobře…“ přikývl profesor hlavou, „připrav se zase k onanii!“ Jitka si přitiskla prsty na poštěváček, vzala si mezi prsty druhé ruky jednu prsní bradavku a oddaně se vypnula. „Druhá odmocnina z dvěstě padesáti šesti?“ „Šestnáct…“ vyhrkla Jitka za chviličku. „Co je to dluhopis?“ „Cenný papír, kterým si vlády půjčují peníze…“ řekla vypnutá Jitka. „Jak rychle se šíří světlo?“ „Tři sta tisíc kilometrů za vteřinu…“ řekla nahá Jitka s prsty na poštěváčku. „A zvuk?“ vyhrkl profesor. „Asi tři sta metrů… za vteřinu…“ mírně zaváhala Jitka. „Dobře… jsi chytrá žačka…“ prohlásil uznale profesor, „tak zase dělej… a teď už ti dovolím ten orgasmus…“ A vzepnutá nahá Jitka začala před očima profesora, stále držícím nůž ostřím vzhůru pod jejím přirozením, znova rychle onanovat. Její rozdráždění zase pozvolna vzrůstalo, zanedlouho se začala před profesorem vsedě na noži viditelně škubat rozkoší, potom mimovolně otevřela ústa a bezděčně zrychlila kmitání; bylo vidět, že se pomalu blíží k orgasmu. Profesor jí vší silou držel nůž mezi stydkými pysky a Jitka mu dávala celým tělem viditelně najevo, jak její rozkoš stoupá a blíží se do předorgastické extase. Za chvíli sebou prudce trhla a profesor měl co dělat, aby udržel nůž pod jejím rozkrokem v naprostém klidu, proto vykřikl „Dávej pozor, ať se na tom noži sebemíň nepohneš, jinak se tam rozřízneš!“ Nahá Jitka v prudké extasi mírně rozevírala nohy a bezmocně se napínala, najednou se nadechla, opět na několik zlomků vteřiny do krajnosti napnutá znehybněla a pak sebou začala na noži divoce cukat v obrovském orgasmu. Profesor ji vzrušeně pozoroval a jen ze všech sil pevně držel nůž… Slepá Jitka po pár mohutných orgastických stazích svého těla přerušila onanii, napnula se před profesorem do vzpažení s rukama napnutýma až po konečky prstů, několikrát sebou před ním na ostří nože ještě prudce cukla a pak začaly stahy v jejím těle pozvolna odeznívat. Docukávající Jitka najednou slastně vydechla „To byl jednou zase nádherný orgasmus!“

Po úplném odeznění orgasmu zůstala Jitka chvíli klidně sedět na noži, profesor potom odkryl oči a podal jí ruku. Jitka se pak s jeho případnou dopomocí na stole mírně nadzvedla, čímž přerušila kontakt svých rodidel s ostřím nože a pomalu se napřimovala; profesor jí pustil ruku a odstranil nůž ze stolu. Jitka se postupně postavila zpříma na stoličku, s rukama vzpaženýma šikmo nad hlavu se celá před profesorem dráždivě vypnula, plná slastných pocitů z právě odeznělého orgasmu se mu šťastně zadívala do očí a vydechla „mně je s vámi tak dobře… jsem vám úplně oddaná, chtěla bych vám patřit pořád… celá…“ „Tak slez dolů, ty moje nádherná otrokyňko…“ usmál se na ni spokojeně profesor, „a postav se tady přede mne… to je pro dnešek konec…“ a ukázal na volné místo. „Budete mne zase hodnotit?“ „Něco takového…“ „To jsem sama zvědavá, co jsem zase dneska provedla…“ „Právě že nic…“ usmál se profesor, „dneska jsem byl s tebou úplně spokojený…“ a nadšeně dodal „byla jsi naprosto skvělá…“ „To snad není možné…“ vydechla Jitka, „to není žádné otroctví… já jsem se tak těšila, že mě krutě potrestáte…“ „Ne abys mi příště něco provedla schválně…“ usmál se profesor a zadíval se na její nádherně vztyčené bradavky. „Nevím, ještě si to rozmyslím…“ zasvítily nahé Jitce šibalsky oči. „Sedni si teď na chvíli ke mně,“ vybídl ji profesor a ukázal na židli. Nahá Jitka se posadila a upřela na něho spokojeně oči. „Bolelo tě to na tom noži moc?“ zeptal se jí pak profesor upřímně. „Bolelo… ale bylo ni to docela příjemné…“ vydechla popravdě Jitka. „Hodně vás to bolelo?“ vyzvídal dále profesor ve snaze upozornit Jitku na změnu situace. „Jo, ale bylo to takové napínavé… vzrušující… pane doktore…“ pochopila okamžitě Jitka. „Byla jste přitom úžasná, slečno…“ pochválil ji profesor. „Dovolíte, abych se vám teď konečně za všechno odměnila, pane doktore?“ řekla rozpustile nahá Jitka a mile se na něho usmála. „Jistě, ale já bych vám to pak chtěl nastříkat do pusinky…“ řekl profesor a začal si rozepínat kalhoty. „Samozřejmě, to není problém…“ vydechla Jitka, „chcete, abych vám to pak i spolkla?“ „Když budete tak hodná, slečno… jistě, budu moc rád…“ řekl profesor a svlékal si košili. „I boty, pane doktore…“ vybídla ho Jitka, „i ponožky… chci, abyste přitom byl úplně nahý….“ Když odložil i slipy, postavil se úplně nahý profesor před Jitku, která si před něho klekla, vzala si do ruky jeho penis a začala mu ho zpracovávat střídavě rukou a ústy. Když se mu díky její snaze a šikovnosti za chvíli postavil, Jitka vstala a ukázala na stůl „Prosím, pane doktore, lehněte si… a když tak mi říkejte, jak vám to mám dělat…“ vyzvala ho vzrušeně. Profesor ulehl se vztyčeným penisem na stůl, Jitka mu ho obejmula prsty, silně ho stiskla, naklonila se na něho, několikrát ho políbila, pak mu dala dlouhou pusu na naběhlý žalud a začala mu penis pomalu rafinovaně honit. „Byl jste na mne strašně hodný, doufám, že budete spokojen i se mnou…“ prohlásila Jitka a pozvolna zvyšovala rychlost, se kterou mu honila úd. „Ach… to je slast… nádhera… jste fantastická… přijďte ke mně zase brzo…“ vzdychal profesor a přitom se před Jitkou na stole slastně napínal. Jitka mu vzala penis na chvilku do pusy a smyslně mu jezdila jazykem po žaludu, profesor jí ale začal nadrženě vrážet penis hluboko do úst a občas jí ho zarazil až do krku, až se Jitka málem zalkla. „Nechcete, pane doktore teď na chvilku tam… do mne?“ nabídla se mu najednou sama Jitka. „Vy jste tak hodná…“ pohlédl na ni vděčně vzrušený profesor. Jitka mu pustila penis, profesor vstal a postavil se vedle stolu. Nahá Jitka vyskočila na stůl, klekla si, rozkročila se a nastavila se mu zezadu. Silně rozdrážděný profesor jí rychle promazal konečník pleťovým krémem, pak si před ni přistavil židli, klekl si na ni, rázně vrazil penis Jitce do konečníku a začal ji do něho rychle souložit. Roztažená Jitka hlasitě vykřikla bolestí, ale začala mu jako správná otrokyně náruživě přirážet. „Nebolí vás to, slečno?“ zeptal se jí za chvíli profesor uprostřed prudkých přírazů. „Bolí, ale jako otrokyně vím, co je moje povinnost…“ „Vy to děláte jen z povinnosti? Já myslel, že z toho taky něco máte…“ řekl profesor. „Mně vzrušuje, když vám můžu ve všem vyhovět… bez protestu vám být ve všem po vůli… a plně vás uspokojit…“ „Já myslel, že už si to na souložení do konečníku zvykáte…“ vydechl profesor rozdrážděně a vrážel Jitce dál rázně penis do konečníku. „Jen mi ho tam vrážejte pořádně … bezohledně…“ sténala přitom Jitka. Profesora to šíleně vzrušilo a začal Jitce vrážet penis do konečníku opravdu vší silou. Nahá Jitka mu otrocky přirážela, přestože ji to značně bolelo. Rozdráždění profesora rychle stoupalo „já se vám tam snad vystříkám, slečno, mohl bych?“ „Nechte si to radši na příště, já bych vám to chtěla polknout…“ vyhrkla Jitka, které se to pomalu začalo taky líbit. Na profesora ale začínala přicházet závěrečná extase, takže ještě výrazně zrychlil přírazy, ale pak se vzpamatoval, s krajním sebezapřením vytrhl na pokraji orgasmu penis Jitce z konečníku a vyzval ji „nech mě zase lehnout!“ Než Jitka stačila rychle seskočit ze stolu a prudce rozdrážděný profesor se na něm zase vleže roztáhnout, jeho pohlavní vzrušení zřetelně pokleslo.

Nahá Jitka se před stolem rozkročila, aby jí dobře viděl do přirození a začala mu opět usilovně honit penis rukou. Netrvalo dlouho a profesorova rozkoš začala zase zřetelně vzrůstat, zanedlouho se mu na žaludu objevila ona malá kapička, kterou Jitka rychle slízla a dál mu usilovně honila penis. Za chvilku se profesor mimovolně napnul, rozhodil do maxima nohy a začal bezděčně zvedat rozkrok vzhůru. Jitka mu nad něj nastavila otevřená ústa, zrychlila jeho honění do nejvyšší míry, profesor bezmocně zasténal a vzápětí mu začaly prudce stříkat do Jitčiných úplně otevřených úst obrovské dávky jeho teplého semene. Jitka mu ho s viditelným požitkem usilovně polykala. Když stahy profesorova penisu a dávky jeho semene začaly ochabovat, Jitka si zastrčila jeho penis do pusy a začala mu z něho semeno doslova vysávat, aby ani kapička nepřišla nazmar. „Děkuji vám, slečno…“ vydechl profesor, když úplně dostříkal, „bylo to nádherné…“ „Strašně mi chutnáte, pane doktore, mohla bych vám to polykat denně…“ prohlásila na výsost spokojená Jitka. „Ale do toho vašeho zadečku by se mi stříkalo taky pěkně, vážená slečno…“ usmál se profesor, kterému začal pozvolna ochabovat penis. „Příště…“ řekla šťastná Jitka, „musíte stříkat několikrát, nejsem tu přece jenom já… aspoň dvakrát mně do pusy a jednou zezadu do mých střev…“ „Dneska už to podruhé nestihneme, už je moc pozdě…“ prohlásil profesor, a protože už mu penis úplně ochabl, pomalu vstal a začal si oblékat slipy, „ještě jednou vám děkuji za krásný požitek…“ Nahá Jitka si sedla, profesor udělal oběma kávu a postavil dva šálky s cukřenkou na stůl. Jitka si zamíchala kávu a pohlédla na profesora „přijdete na náš maturitní večírek?“ „To víš, že ano…“ usmál se profesor, „už kvůli tobě…“ „A pak se nenápadně ztratíme a půjdeme k vám do kabinetu…“ navrhla mu Jitka. „To je docela dobrý nápad…“ „A budeme tam až do rána…“ vydechla nahá Jitka zasněně, „a když všichni odejdou, mohli bychom jít naposled i do tělocvičny…“ „Proč naposled? Ty už sem za mnou nikdy nechceš večer přijít?“ „To bych samozřejmě chtěla…“ řekla Jitka, „ale netušila jsem, že by to bylo možné…“ „Vždyť tě nemusí nikdo vidět…“ odtušil profesor, „hlavně, abys mohla ty, při té vysoké škole…“ „Nebojte se, to si vždycky nějak zařídím…“ vydechla Jitka. Profesor se k ní naklonil a začali se vášnivě líbat, profesor přitom Jitku vzrušeně ohmatával na prsech. Když se od sebe odtrhli, nahá Jitka dopila kávu, pak se podívala se vztyčenými bradavkami na profesora a nesměle se ho zeptala „Mohla bych se už obléknout? Už je asi moc hodin…“ Profesor se podíval na hodinky „před chvilkou byly dvě…“ „No, to se naši zblázní…“ vyskočila Jitka „pokud mne už nehledají policií…“ a začala se chvatně oblékat. „Teď už to nevytrhneš…“ prohlásil profesor a začal nahou Jitku líbat na přirození a na prsa. Když se mu Jitka po chvilce vytrhla, rychle se oblékla a začala se upravovat, spěšně se učesala, namalovala si rty a stříkla na sebe parfém. „Počkej, já půjdu s tebou…“ řekl důrazně profesor, „nemůžeš jít tak pozdě v noci městem sama…“ a začal se rychle oblékat. Zatímco Jitka stála netrpělivě u dveří s rukou na klice, profesor rychle uklidil kabinet, pak odemkl, pustil Jitku, zhasl, zamkl a doprovodil ji spícím městem skoro až před vilku jejích rodičů. Na rohu ulice se dlouze políbili, profesor počkal, až Jitka projde brankou a když zamkla, šel pomalu domů na druhý konec města. *** Jitka pak za profesorem aspoň jednou týdně chodila po obědě na chvilku do kabinetu. Zatímco se před ním rychle svlékala donaha, profesor zamkl, uklidil stůl, Jitka si pak na něj nahá lehla a roztáhla se mu. Profesor si ji většinou nejdřív důkladně prohmatal, pak ji rozdráždil do extase, někdy před ním Jitka onanovala, potom ji pokaždé jinak krátce potrápil nebo promučil, a nakonec ji přivedl k orgasmu. Nahá Jitka před ním pokaždé stříkala jako divá, často mu po ní zůstaly na stole kapičky milostné rosy, chvilku po orgasmu se rychle oblékla, několikrát se vášnivě políbili, profesor odemkl a Jitka odešla. *** Krátce před svatým týdnem jí profesor před odchodem najednou navrhl „Nechtěla by ses jít večer před maturitou se mnou na chvíli projít?“ „A kam bysme šli?“ „Třeba někam do lesa…“ pravil profesor významně, „a pak třeba na zmrzlinu… nebo na dvě deci…“ Jitka už s rukou na klice rozpustile přikývla „Tak v podvečer před maturitou…v kolik?“ „V šest před tím klenotnictvím poblíž náměstí, ano?“ „Budu tam…“ políbila ho s rozpustilým úsměvem Jitka a otevřela dveře.

MATURITA Podle předchozí domluvy profesor na Jitku čekal v podvečer před její ústní maturitou na určeném místě poblíž náměstí. Jitka samozřejmě přišla přesně, krásně upravená s novou trvalou ondulací. Když zašli do lesa, Jitka se na profesora vášnivě přitiskla a začali se líbat. „Budete u mojí maturity, pane profesore?“ zeptala se ho Jitka najednou. „Jistě…“ usmál se profesor, „snad se nebojíš? Nechceš, abych ti napovídal?“ „To by bylo pod moji úroveň…“ řekla Jitka, „radši byste mne měl teď trochu uklidnit… třeba vstoje…“ „Je vidět, že jsi rozumná…“ „Už jsem si to nedělala tři dny…“ vydechla Jitka vzrušeně, „sáhněte na mně, prosím…“ „Sundej si kalhotky… a vyhrň si sukni… jako na tom maturitním plese…“ vybídl ji profesor, „a pak nezapomeň, že jsem tu taky já…“ Jitka zašla mezi mlází, rychle si svlékla kalhotky, vyhrnula si sukénku a vypnula rozkrok profesorovi, který přišel pomalu k ní. „Víš co? Sundej si i tu sukni, snad nikdo nepůjde…“ Jitka se nejistě rozhlédla, pak si rychle rozepla sukni, přetáhla si ji přes hlavu a odhodila ji vedle. „Jsem vaše, pane profesore…“ „Nechtěla bys přes ni nejdřív párkrát šlehnout větvičkou?“ „Klidně…“ vyrazila Jitka, „ano… chtěla…“ rozkročila se a nastavila mu rozkrok. Profesor si vzal větší větvičku a několikrát šlehl Jitku přes přirození, nakonec ji třikrát uhodil zespoda přímo mezi stydké pysky. „To bylo hezké…“ hlesla Jitka a ucítila, že zvlhla, „Ještě!“ Profesor ji tedy důkladně sešlehal přes kundičku, několikrát jí zasáhl i podbřišek a okolní místa na stehnech, potom jí rázně sáhl na poštěváček, přitiskl jí ústa na vzrušeně porozevřenou pusu a začal ji pomalu třít klitoris. Jitka se záhy vzrušila a začala profesorovi smyslně rejdit v ústech jazykem; profesor ani nepostřehl, zda přitom překonávala nějakou hluchou fázi, stále se napínala a vzpínala mu doslova vstříc svůj rozkrok. Profesor stále zrychloval její dráždění, přestože mu to dělalo vstoje jisté obtíže, snažil se ji co nejrychleji pořádně vzrušit. „Škoda, že mi nevidíte na prsa…“ vydechla najednou Jitka, když se od něho na okamžik odtrhla. „Tak si vyhrň bluzičku…“ řekl rychle profesor. „Rozepnete mi podprsenku?“ „Jistě…“ vydechl profesor a dál jí třel poštěváček. Jitka si vyhrnula bluzičku pod bradu, profesor jí rozepnul podprsenku a uviděl její krásné prsy se vzrušením nádherně vztyčenými bradavkami. Jitčina podprsenka spadla dolů do jehličí a profesorovi se při pohledu na téměř nahou Jitku ztopořil penis. Podvědomě se jí přitiskl zduřelým penisem na stehno a vydechl „Ty jsi krásná…“ „Vy také…“ špitla prudce rozdrážděná Jitka, která ucítila na stehně jeho penis, a začala mu ho přes kalhoty silně mnout. Chvíli se pak tiskli k sobě, profesor kmital Jitce usilovně přes poštěváček, ona mu tiskla rukou penis a přitom se stále líbali. „Já už asi… brzo budu…“ zachvěla se najednou Jitka, podvědomě se ještě víc rozkročila, prohnula se rozkrokem dopředu a přisála se ústy k profesorovi. „Prosím tě, pořádně! Poddej se tomu!“ vyhrkl vzrušeně profesor. Jitka se vstoje napnula, prudce sebou škubla, odtrhla ústa od profesorových, široce je otevřela, za pár okamžiků vytřeštila v krajní rozkoši oči a vzápětí se začala vstoje celá škubat v obrovských orgastických stazích. Profesor mimoděk ucítil, jak jí přitom z přirození ukápla milostná rosa… „To bylo krásné…“ vydechla Jitka, když sebou docukala, „už jsem úplně klidná…“ a zadívala se na profesora, „a teď vy… mám si před vás kleknout?“ „Třeba…“ vydechl profesor. Jitka si klekla před něho a začala mu rozepínat poklopec, pak mu vytáhla z kalhot penis, oddaně na něho pohlédla vzhůru a začala mu penis rychle honit. „Budete to chtít zase do pusy?“ zeptala se ho vzrušeně. „Bylo by to nejlepší, nastříkat to jen tak do jehličí se mi nechce…“ pravil profesor. „To by byla hrozná škoda…“ vydechla před ním klečící Jitka s vyhrnutou blůzičkou a zrychlila jeho dráždění. Profesor jí začal rozdrážděně prohmatávat prsní bradavky a Jitka mu je oddaně nastavovala. „Ty mi to zase tak hezky děláš… doufám, že přitom pak neupadnu…“ vydechl profesor. „Nebojte se, já si vás přidržím…“ řekla Jitka, podepřela ho volnou rukou zezadu a ještě zrychlila jeho dráždění. „Připrav se!“ vyrazil najednou krajně vydrážděný profesor a vypnul penis vstříc Jitce. Klečící Jitka otevřela pusu a nastavila si před ni profesorův penis. „Já tě mám… hrozně rád… jsi skvělá…“ vyhrkl vzápětí profesor a za pár okamžiků začal Jitce stříkat do úst velké dávky semene, které Jitka s rozkoší polykala. „To byla hezká příprava k maturitě…“ usmála se Jitka, když spolykala do poslední kapičky profesorovo semeno a vroucně políbila jeho penis. Ten však začal zakrátko ochabovat, takže vstala, profesor si dal penis opět do kalhot a dlouze Jitku políbil. „Líbila se ti procházka?“ zeptal se Jitky, když se i ona oblékla a upravila. „Přesně to jsem potřebovala…“ podívala se Jitka vděčně na profesora, „to byla krásná procházka… máte bezvadné nápady…“ „Dělám pro tebe, co můžu…“ řekl profesor, „nechceš ještě na tu zmrzlinu?“

„Jo, ale jen na malou porcičku… ráda bych si vás tam nechala až do zítřka…“ Jitka ho znova hezky políbila a šli spolu do zahradní cukrárny. Po návratu domů už Jitka nic nejedla, jen ráno do sebe hodila skleničku pomerančového džusu… *** Třetí den maturit předstoupilo dalších pět maturantů, mezi kterými byla i Jitka, úvodem jako obvykle před komisi a vylosovali si pořadí, ve kterém budou přistupovat k ústní zkoušce. Jitka byla druhá. Pokaždé, když si Jitka vylosovala otázku a posadila se na potítko, profesor se neubránil jistému rozčilení, jakoby to byla jeho dcera, ale Jitka na něho rozpustile zamrkala, že je to v pořádku; pouze nad otázkou z němčiny se zpočátku zamračila, ale za chvíli klidně pohlédla na profesora a mile se pousmála. Udělala maturitu jako jediná na samé jedničky. Když jí potom členové komise blahopřáli, profesor s úsměvem prohodil „Tak teď už se těším na ten večírek…“ „Já taky…“ hlesla Jitka a zčervenala. MATURITNÍ VEČÍREK Na maturitním večírku místního gymnasia bylo živo. Kolem jedenácté hodiny vyšel profesor na chodbu… Jitka to uviděla a rychle za ním už viditelně nedočkavá a trochu nervózní vyběhla. "Tak co, jak se bavíš?" "No, děkuji, ale radši už bych…" zachvěla se Jitka vzrušeně, "byla jenom s vámi." "Tak přesně o půl dvanácté," podíval se profesor na hodinky, "před kabinetem. Ano?" "Budu tam," špitla Jitka a vrátila se ke spolužákům. *** Jitka se před půl dvanáctou nenápadně vytratila, potom se rychle opláchla a nalíčila, měla jemně namalované rty, perfektně upravený účes, na krku zase ten nádherný náhrdelník, co dostala od něho k Vánocům, v uších opět ony krásné náušnice s blýskavými rubínovými kamínky a na nohou lodičky s vysokými jehlovými podpatky. Profesor čekal na Jitku před svým kabinetem ve druhém patře školy. Jitka se objevila minutu před půl a byla už zjevně dosti nadržená, takže se profesorovi okamžitě vrhla kolem krku a začala ho nedočkavě líbat. „Nemohla jsem se dočkat…“ vyhrkla vzrušeně, když se od sebe odtrhli. Profesor pustil Jitku do kabinetu, zamkl a Jitka se začala okamžitě svlékat donaha. Profesor postavil na kávu, pak si stoupl před ni a s požitkem se před ním pomalu smyslně svlékající Jitku pozoroval. „Ten náhrdelník a střevíčky si prosím tě nech…“ řekl profesor, když si svlékala přes hlavu sukni od moderního letního kostýmku, „strašně ti to sluší…“ Jitka si pomalu rozepnula podprsenku, podala mu ji, vypnula prsa a smyslně si stahovala krajkové kalhotky, opět mu je podala a pak se před profesorem úplně nahá vypnula „Jsem vaše… až do rána…“ Profesor přičichl k jejím kalhotkám, odložil je i s podprsenkou za sebe na stolek, jemně jí přejel přes vypnuté prsy, bříško, pak sjel prsty přes podbřišek do rozkroku, jemně jí promnul poštěváček a ukázal na židli „Sedni si!“ Nahá Jitka se posadila, profesor slil kávu, postavil dva šálky s cukřenkou na stůl a přisedl si k Jitce. Jitka si osladila kávu a pohlédla vděčně na profesora „Ani netušíte, jak jste mi při maturitě pomohl… strašně vám děkuju…“ „Prosím tě, čím?“ „Už tím, že jste tam se mnou byl… já bych nepřipustila, abych se před vámi shodila tím, že něco nevím… ale hlavně tím, že jsem vás přitom měla kousek v sobě…“ „To snad přeháníš….“ „Já jsem totiž, co jsem přišla večer od vás domů, už nic nejedla, jen ráno jsem to trošku zředila pomerančovým džusem…“ „To je od tebe hezké…“ řekl profesor. „Pak jsem s vědomím, že vás mám kousek v sobě, měla tolik energie, že bych zbourala celý svět, to mě tak povzbudilo… rozrajcovalo… to byl doping!“ Profesor se na ni udiveně podíval. „A vy jste nic nevěděl…“ usmála se Jitka. Profesor se na ni hezky podíval „mýlíš se… celé dopoledne jsem se na tebe díval, a pořád tě viděl, jak mi to s požitkem polykáš…“ „A naši nic netušili… až doma mi udělali slavnostní hostinu…“ „Takže teprve pak ses najedla…“ „Ale přitom pořád myslela na vás…“ „Takovou věc, jakože jsi udělala s vyznamenáním maturitu, si máš pořádně vychutnat…“ „Naši mi za ni ještě koupili počitač…“ Profesor si smutně pomyslel, že on ho ještě nemá a dokonce mu ho ani nepořídili ve škole, dopil kávu a pohlédl na nahou Jitku „Ty mi dneska připadáš nejen krásná, ale docela nadržená…“ „Když mně se to s vámi tak strašně líbí…“ prohlásila Jitka vzrušeně, „i ty orgasmy večer doma mám mnohem silnější, než když jsem vás neměla…“ Když krátce před půlnocí dopili kávu, pohlédl profesor na Jitku „Tak začneme… ty lodičky si můžeš sundat…“ a když si Jitka odložila lodičky, přísně jí poručil „Klekni si přede mnou zase rozkročmo na stůl!“

Nahá Jitka vyskočila na stůl a tam se před profesorem vkleče rozkročila s rukama nad hlavou. Profesor si vkleče vypnutou Jitku ještě krátce prohlédl, prohmatal jí vztyčené bradavky, pak se sklonil, roztáhl jí přirození a zběžně si ji zblízka prohlédl mezi stydkými pysky; byla tam už úplně červená a vlhká… Profesor se napřímil, připravil si zase stopky a sáhl jí na poštěváček, pohlédl jí krátce do očí, pak pohnul prstem a současně stiskl stopky. „Tak vy už si mě zase měříte…“ vydechla vzepnutá Jitka. „Každý Pán musí svou otrokyni důkladně znát…“ řekl profesor, „aspoň budeš brzo hotová…“ Rozkročená Jitka se před ním na stole oddaně poddávala rychle stoupající rozkoši, zakrátko překonala hluchou fázi a začala sebou vzrušeně škubat. „Dneska to nebude moc objektivní…“ vydechla za chvilku, „už jsem strašně nadržená…“ „To nevadí…“ pravil klidně profesor a přitlačil. Nahá Jitka se dívala profesorovi stojícímu u stolu těsně před ní odevzdaně do očí a její rozdráždění stále zřetelně vzrůstalo, její úplně nalité bradavky jí trčely dopředu jako špalíčky. Za chvilku mohutně vydrážděná Jitka vzrušením otevřela ústa, vzápětí sebou silně cukla a začala se s očima na profesora celá třást vyzdobeným tělem v extasi, což se profesorovi nesmírně líbilo, a za pár okamžiků se před ním začala vkleče na stole cukat v obrovských stazích prudkého orgasmu; náušnice se jí bezmocně kývaly v rytmu jejích mohutných mimovolných stahů. Při prvním záškubu jejího nádherného nahého těla profesor zastavil stopky, po několika dalších stazích ukončil dráždění jejího poštěváčku, a zatímco se nahá Jitka před ním na stole vkleče divoce cukala v dalších orgastických stazích, pohlédl na stopky. Když sebou Jitka docukala, vzrušeně na něho pohlédla „Tak co? Jaká jsem byla?“ „Dobrá… jako vždycky…“ pochválil ji profesor, „čtyři minuty… padesát šest vteřin a tři desetiny…“ „Už jsem byla rychleji…“ vydechla Jitka zklamaně. „Copak to je závod na čas? V téhle pozici to je fantastické…“ pochválil ji profesor a spokojeně jí dal velkou pusu. V tom Jitce ukápla z rodidel pod ni na stůl milostná rosa. „Navíc jsi asi dole něco pila, ne?“ pohlédl na ni s úsměvem profesor. „Celý večer jsem cucala dvoudecku vína…“ hlesla Jitka. „Viděl jsem…“ kývl profesor hlavou „Já vím, že musím před vás předstoupit střízlivá…“ pravila poslušně vkleče rozkročená Jitka. „Teď si lehni, ať se uvolníš…“ vybídl ji profesor. Jitka si lehla na stůl a oddaně se před profesorem roztáhla s rukama za hlavou. „To už je těžší vystříknout v předem přesně určeném okamžiku…“ prohlásil pak profesor významně, „to si zkusíš později… a když se ti to nepovede, přísně tě potrestám…“ „Jak?“ vyhrkla vzrušeně Jitka. „Probodnu ti jehlou bradavku…“ pravil profesor nemilosrdně, „a když tak i stydký pysk…“ Poslušně roztažená nahá Jitka se zřetelně zachvěla. „Už jsi trochu vychladla?“ zeptal se jí pak profesor. „Trošku…“ připustila Jitka. Profesor jí provlhčil pleťovým krémem rodidla a nekompromisně jí sáhl na poštěváček. Roztažená Jitka upřela pohled nehybně vzhůru a začala se poddávat dráždění. Její vzrušení rychle stoupalo, byla ještě od minula docela v ráži, takže ani nemusela překonávat hluchou fázi a za chvilku se už zase začala před profesorem třást silnou rozkoší. „V extasi seskočíš bleskově ze stolu a vypneš se přede mnou vstoje do vzpažení!“ poručil jí profesor. "UŽ!" zakřičela za chvíli Jitka, vyhodila rozkrok a přitom doslova vylétla ze stolu, dopadla do stoje rozkročmo na zem před profesora a bleskově vzpažila. "No, ty ses zase krásně rozdělala," pochválil ji profesor a rychle ji začal potírat po těle studenou žínkou. "Tak a ještě kundičku," sehnul se jí nakonec k rozkroku, roztáhl jí rozdrážděná rodidla a důkladně ji promasíroval žínkou uvnitř mezi stydkými pysky. Nahá Jitka se bezmocně třásla, ale držela. „Teď se hezky roztáhni přede mnou na zemi… ručičky rozpaž šikmo za hlavu…“ vybídl ji profesor, když odložil žínku. Nahá Jitka si lehla před profesorem na studenou podlahu jeho kabinetu, roztáhla před ním mohutně nohy, vzpažila bezbranně ruce za hlavu, upřela oči vzhůru a vycenila mu své přirození. „Tak teď si to tady budeš přede mnou dělat sama… jako moje oddaná nahá otrokyně…“ přikázal jí přísně profesor a vykřikl „Připravit se!“ Jitka si poslušně přitiskla prsty na poštěváček a napjatě čekala, až jí profesor odpočítá začátek onanie; připadala si ale roztažená pod jeho nohama velice poníženě, což ji nesmírně vzrušovalo. Profesor ji nechal chvilku v klidu, stál jí přímo před rozkrokem a díval se jí do otrocky roztaženého přirození a vyžíval se na její ponížení, které před ním bezmocně rozevřená Jitka na sobě dávala mimovolně dobře znát. „Co jsi?“ zeptal se jí profesor neúprosně. „Vaše oddaná otrokyně, pane profesore… to je míň než pouhá věc…“ hlesla roztažená Jitka s prsty na poštěváčku a pohledem vzhůru do stropu. „Tak abys na to teď při té onanii ani na moment nezapomněla!“ připomenul jí profesor zvýšeným hlasem a pak jí začátek onanování stroze odpočítal. Bezmocně roztažená nahá Jitka si před ním vleže na podlaze pod jeho nohama začala rychle třít poštěváček.

„Ohni tu ruku za hlavu… ať vypadáš jako bezbranná otrokyně!“ poručil jí vzápětí profesor, „a dívej se mi ze země do očí!“ Onanující Jitka položila hlavu otrocky podél hlavy, upřela odevzdaně oči vzhůru na profesora a zrychlila onanii. Její pohlavní vzrušení zřetelně stoupalo, tu a tam sebou před profesorem na podlaze škubla a za chvíli překonala hluchou fázi. Profesor stál přímo před jejím rozevřeným rozkrokem a pořád ji přísně pozoroval. „Dráždi se teď i na kozách!“ nařídil jí za chvilku. Když si Jitka začala vleže na linoleu volnou rukou mnout prsy, přešel k ní profesor z boku a zatímco jej usilovně onanující Jitka vyděšeně sledovala, vyzval ji „uhni trochu s tou rukou…“, položil jí nohu na břicho, a začal jí ho polobotkou jemně prohmatávat, pak jí chvilku hladil botou prsní bradavky a nahá Jitka mu poslušně uhýbala rukou, potom jí špičkou polobotky pomalu přejel po těle dolů a začal jí silně šlapat vedle její ruky do podbřišku. Nahá Jitka začala hlasitě sténat, ale o to odevzdaněji mu hleděla do očí, roztahovala nohy a bezděčně se napínala v podbřišku. Profesor potom na chvilku poodstoupil a opět rychle onanující Jitku upřeně pozoroval, pak ji ale obešel k hlavě a chvíli jí citlivě tlačil botou na krk. Jitka se začala dusit a s vytřeštěnýma očima hleděla na profesora, ten jí ovšem začal pomalu sjíždět vedle její onanující ruky přes hrudník dolů, a zatímco se Jitka ležící před ním na zemi pozvolna blížila do extase, prohmatal jí botou oba prs a sjížděl jí podrážkou boty přes břicho opět až na podbřišek. Když Jitka na pokraji extase otevřela prudkým rozdrážděním ústa, odtáhl jí botu z podbřišku a sáhl do misky pro ledovou žínku. Za chvilku krajně rozdrážděná Jitka vykřikla nahlas „Už!“, rozhodila nohy, mírně nadzdvihla rozkrok, vzápětí sebou mohutně škubla a za pár okamžiků rozhodila ruce po podlaze podél hlavy a s nadzdviženým rozkrokem hleděla profesorovi otrocky do očí. Profesor chvilku s požitkem pozoroval její krajně vydrážděné nahé tělo, pak se jí shýbl k rozkroku a začal ji na něm a v okolí nemilosrdně potírat ledovou žínkou; roztažená Jitka bez hnutí poslušně držela, stále se mu otrocky vypínala a přitom vlhla… Když profesor odložil žínku, přidřepl si ležící Jitce k rozkroku a začal ji dráždit na poštěváčku. Jakmile se oddaně roztažená Jitka opět viditelně vzrušila a začala se před ním jako otrokyně bezděčně škubat novou rozkoší, profesor ji přísně vyzval „Vypni se v rozkroku a pořádně mi ji nastav!“ Jitka oddaně sevřela svaly v hýždích, tím vypnula rozkrok vzhůru a nastavila profesorovi kundičku. Její vzrušení stoupalo už rychleji než prve, protože nemusela překonávat hluchou fázi; ruce měla bezbranně položené podél hlavy, oči upřené odevzdaně na profesora a poslušně mu napínala rozkrok. Profesor jí usilovně třel poštěváček, občas jí dráždil i prsy a přitom ji tu a tam štípnul prsty do vztyčených bradavek. Jakmile se nahá Jitka vleže před ním na zemi začala zřetelně blížit do předorgastické extase, profesor ji vybídl „Připrav se! Vzepneš se za chvilku zase do mostu!“ Rozdrážděná Jitka se poslušně zapřela oběma dlaněmi za hlavou a chodidly roztažených nohou o podlahu a dále hleděla profesorovi bezmocně do očí. Profesor na ni na pokraji extase přísně vykřikl „Vzepni se!“ a nahá Jitka před ním na zemi poslušně vyhodila tělo vzhůru. Profesor jí v mostu dál dráždil poštěváček, vzepnutá Jitka sebou najednou prudce škubla, upadla do extase a začala se krajním vydrážděním celá třást. Profesor však ještě několik okamžiků pokračoval v jejím dráždění a teprve v posledním okamžiku před jejím prvním orgastickým stahem rázně ucukl rukou, vstal a zatímco se mu nahá roztažená Jitka vzepnutá do mostu dívala krajní rozkoší zkalenýma očima bezmocně do očí, přísně si ji prohlížel. Porozevřenou stydkou rýhu měla zase plnou milostné rosy a z podbřišku se jí šířila po břiše jasně červená skvrna… V této pozici nechal profesor nehybně vzepnutou Jitku asi tři minuty, teprve když se začalo její vzrušení pozvolna vytrácet, její rodidla blednout a červená skvrna ustupovat z břicha, podložil ji pod zády a pomohl jí spustit se dolů. Jitka se před ním vleže na podlaze napnula s rukama otrocky položenýma podél hlavy a upřela na něj oči. „Opadlo ti to?“ zeptal se jí pak profesor. „Ano, trošku…“ špitla odevzdaně Jitka. „Tak zase sama… rychle!“ zavelel jí rázně profesor. Rozevřená Jitka si přitiskla prsty na poštěváček, sevřela hýždě, vypnula rozkrok a začala před ním na zemi znova poslušně třít poštěváček. „I na kozách!“ poručil jí vzápětí přísně profesor. Vypnutá Jitka si před ním začala vleže na linoleu třít i prsa, přitom si rychle kmitala prsty přes poštěváček a vše se opakovalo; profesor ji soustředěně pozoroval, občas jí znova šlapal botou na břicho, na momentálně volný prs a do podbřišku, tentokrát si dokonce několikrát stoupl před ni a rafinovaně jí pod její kmitající rukou špičkou boty jemně kopal do přirození. Jakmile se Jitka před profesorem opět vydráždila do extase, profesor si vzal opět do ruky ledovou žínku, na jeho přísný povel „Stop!“ Jitka onanii bleskově přerušila, nastavila mu rozkrok a profesor jí začal potírat rozdrážděná rodidla a okolní partie ledovou vodou. Když odložil žínku, Jitka otrocky vydechla „děkuji…“ a profesor se jí otázal „Není ti líto, že ostatní spolužáci se zatím dole dobře baví?“ „Ne,“ vyhrkla sveřepě Jitka, „zaprvé není jisté, že se baví dobře, za druhé mně je mnohem líp tady s vámi…“ „Tak vstaň…“ podal jí profesor ruku a ukázal na svou židli s opěradlem, „teď si to zkusíš tady…“ „Zase budu onanovat?“ vyhrkla udiveně Jitka a s profesorovou dopomocí vstala. Profesor postavil židli doprostřed kabinetu a pobídl ji „Ano, sedni si a roztáhni se mi s chodidly vzhůru na sedačce!“

Nahá Jitka se poslušně posadila na židli, zvedla nohy, opřela je patami o okraje sedačky a oddaně je roztáhla. „Tak zase… prsty na poštěváček, druhou ruku na kozy a jedem!“ vybídl ji nemilosrdně profesor. Nahá Jitka si začala roztažená uprostřed kabinetu na židli usilovně dráždit poštěváček a druhou rukou bradavky; přitom se dívala dopředu před sebe. Profesor se na ni chvíli se zájmem díval a pozoroval ji, jak před ním otrocky onanuje a jak jí hezky stojí bradavky, potom ji chvilku obcházel a prohlížel si během její usilovné onanie její nahé tělo ze všech stran, pak se zase postavil přímo před ni, pohlédl jí do očí „Tobě to teď tak sluší… ani nevíš… jsi přitom nádherná…“ vydechl obdivně, „ani ten náhrdelník ti nepadá za hlavu jako předtím na stole a na zemi…zrychli…“ „Ale je to dost nepohodlné…“ vydechla rychle onanující Jitka. „Otrokyně je tu hlavně proto, aby z ní měl požitek její Pán…“ pousmál se významně profesor. Za chvíli se Jitka na židli začala opět zřetelně blížit do předorgastické extase. „Vždyť ti to jde i na té židli nádherně…“ pochválil ji znova profesor. „Protože… jsem tu… s vámi…“ vyrážela namáhavě mohutně rozdrážděná Jitka, za chvilku sebou prudce cukla, až málem spadla ze židle, otevřela ústa, upřela oči otrocky na profesora a začala se celá třást. Profesor vzápětí vykřikl „Stop!“ a vzal si do ruky fotoaparát. Nahá Jitka hodila ruce nad hlavu, rozdrážděně se napnula a profesor ji s krajní rozkoší otevřenou pusou několikrát vyfotografoval. Když se slovy „takhle tě ještě nemám…“ odložil fotoaparát, poručil Jitce „Vstaň a rozcvič se!“ Krajně rozdrážděná Jitka vstala a začala před zraky profesora před židlí cvičit: nejprve udělala opět několik hmitů rukama, potom pár pomalých dřepů s rukama v bok, poté začala vyhazovat napnuté nohy vysoko vzhůru, až jí přitom profesor pokaždé dobře viděl do kundičky, potom udělala opět s rukama v bok předkloněným tělem několik kruhů a skončila rozcvičku hmitáním rukama nad hlavou vypnutá s pohledem do očí profesora. „Dobré?“ zeptal se profesor, když se před ním jako jeho otrokyně vypnula do Pozoru. „No, opadlo mi to, ale už mě to tam zase tlačí…“ vydechla Jitka se vztyčenými bradavkami prsů. „Tak si zase klekni a hezky se rozkroč!“ vybídl ji profesor. Nahá Jitka si klekla pod nohy profesora, poslušně se rozkročila a podívala se mu odevzdaně vzhůru do očí. „Na co zase čekáš?“ zeptal se jí přísně profesor. „Promiňte, pane profesore…“ vyhrkla Jitka, „myslela jsem, že mě budete třeba mučit…“ a přiložila si prsty na poštěváček, druhou na prsy a začala před ním s pohledem do jeho očí usilovně onanovat. Profesor ji zase pozorně sledoval a pozoroval, jestli už není ze stále opakovaného vydražďování před orgasmus unavená, ale Jitka byla jako mladá dívka doslova nezmar, a její vzrušení začalo za chvíli opět zřetelně vzrůstat. Když se pod jeho nohama onanující Jitka zase prudce rozdráždila, profesor vyhrkl „Chtěla bys už být?" Nahá Jitka otevřela vzrušením ústa a bezmocně přikývla. "Ještě vydržíš?" „Musím… jsem otrokyně…“ vydechla Jitka. "Trápím tě?" "Ano… ale nevadí," zasténala Jitka na prahu další silné předorgastické křeče, "ale pak… asi vybuchnu…" "Uvidíme…" odtušil suše profesor a poručil jí „zrychli!“ Klečící Jitka přitlačila prsty na poštěváček, zrychlila a s očima vzhůru na profesora otrocky pokračovala v rychlé onanii, zanedlouho se začala opět bezděčně škubat v předtuše přicházející extase. „Zase až do posledního okamžiku!“ vykřikl profesor a sáhl do misky s ledovou vodou pro žínku. Za chvilku se nahá Jitka mimovolně napnula, otevřela pusu, prudce sebou škubla a začala se s očima vzhůru na profesora celá třást v mohutné předorgastické extasi; za pár okamžiků vyhodila ruce nad hlavu a odevzdaně se vypnula profesorovi. Profesor jí okamžitě začal potírat nahé tělo ledovou žínkou, tentokrát ale začal na prsech a pak postupoval pomalu dolů přes břicho a podbřišek do jejího rozkroku; tam jí vtlačil žínku mezi stydké pysky, přitlačil, vší silou jí mezi ně vymačkal ze žínky veškerou vodu, pak žínku opět namočil a přikládal ji Jitce už jen do přirození. Nahá Jitka hlasitě sténala, ovšem jako otrokyně bez nejmenšího odporu držela. Když profesor Jitku důkladně prochladil a odložil žínku, rázně jí poručil, aby si lehla do základní posice na stůl. Jitka rychle vyskočila a oddaně se před ním roztáhla na stole; ale najednou se začala nepříjemně kroutit a nahlas vzdychala. „Co je ti?“ podivil se profesor. „To víno… dvě kafe… dvě skleničky limonády… už se to hlásí…“ zkroutila se bezmocně Jitka, „za chvíli se před vámi asi počurám…“ „Není třeba, milostivá, stačí říct…“ usmál se profesor, vstal, vzal ze skříně onu velkou sklenici a nastavil ji Jitce k rozkroku, „prosím, poslužte si…“ Roztažená Jitka před ním začala okamžitě silným proudem močit do sklenice a profesor ji se zájmem pozoroval. „Fuj, to se mi ulevilo…“ vydechla Jitka, když se úplně vymočila. „Vidím, že se přede mnou už vůbec nestydíte, vážená…“ prohlásil profesor, „ještě se vykapejte…“ Nahá Jitka poslušně vypustila ještě několik kapek a profesor odložil sklenici. „Už je vám dobře?“ otázal se potom starostlivě Jitky a osušil jí vatovým tamponkem přirození. „Ano, moc vám děkuju…“ vydechla Jitka. „Tak se zase hezky připravte…“ vyzval ji profesor.

Jitka si přitiskla prsty na poštěváček, oddaně se vypnula a profesor jí přikázal, aby si začala zase dráždit silně naběhlý poštěváček. Nahá Jitka začala už po sedmé za sebou usilovně onanovat, přitom hleděla nehybně vzhůru do stropu. Profesor ji bedlivě pozoroval a spokojeně sledoval, jak její vzrušení zase pomalu stoupá. „Ach, já nešťastná…“ vydechla náhle Jitka během onanie, „já tady snad budu před vámi onanovat do soudného dne…“ a nespokojeně pohlédla na profesora. „Aspoň se naučíš pořádnému sebepřemáhání…“ odtušil stroze profesor. Když se nahá Jitka se za chvíli opět pořádně vydráždila, profesor přísně řekl „Tak už si to udělej… do konce… ale prosím tě, pořádně… ať přitom vidím, že jsi moje otrokyně… “ Do onanující Jitky jakoby vlétla nová energie a výrazně zrychlila. Profesor se jí sklonil k rozkroku a zblízka pozoroval, jak si kmitá přes mohutně zduřelý poštěváček. Za chvíli se napřímil a rozdrážděná Jitka mu upřela pohled bezmocně do očí, nadzvedla se v rozkroku a začala se před ním na stole škubat prudkým pohlavním rozdrážděním. „Dej si na tom záležet…“ vybídl ji profesor. „Ano…“ hlesla Jitka. Za chvilku Jitka otevřela pusu, za moment sebou zřetelně škubla, nadechla se a začala se před profesorem na stole celá třást v silné extasi; několik okamžiků držela rozkrok vypnutý otrocky vzhůru a pak sebou začala bezmocně cukat v obrovském orgasmu. Její nahé tělíčko se před očima přísně sledujícího profesora divoce škubalo, Jitka přitom polohlasně sténala a široce vytřeštěnýma oddaně zírala vzhůru nad sebe do stropu. Po několika mohutných orgastických stazích ukončila Jitka onanii, hodila obě ruce za hlavu a dál před profesorem rytmicky cukala vzhůru vzepnutým rozkrokem. „Líbilo se ti to?" pravil profesor, když začaly nejsilnější stahy v jejím těle odeznívat. „Ano," hlesla Jitka probírající se pomalu z transu, „byla jsem hrozně nadržená…" Když Jitčin orgasmus úplně dozněl, pohlédla spokojeně na profesora „Mně je zase tak krásně…“ „To je dobře, od toho se přece máme…“ usmál se profesor a vzal si do ruky šátek a kolíčky na Jitčiny bradavky. „Budete mě zase mučit?“ zeptala se Jitka, „už bych to zase docela chtěla…“ „Ano,“ přikývl profesor, „musím si zase vyzkoušet, nakolik jsi moje otrokyně a co všechno pro mne vydržíš…“ „Všechno, pane profesore…“ vydechla odevzdaně Jitka. Profesor jí opět rozdráždil prsní bradavky, opadlé po předchozím orgasmu, když se jí zase úplně vztyčily, připnul jí na ně pomalu prádelní kolíčky, a když Jitka bolestí krátce zasykla, vyzval ji, aby nadzvedla hlavu a převázal jí oči šátkem. Když připravená Jitka oddaně rozhodila nohy do maxima a vycenila mu kundičku, chvilku ji s uspokojením pozoroval, pak si připravil malé ploché kleštičky a sáhl jí nenadále na poštěváček. Jitka nyní profesorovi očividně demonstrovala, že ženy nepotřebují po orgasmu sebemenší oddech; už zakrátko se před ní na stole začala rozdrážděně škubat, pootevřela ústa a bez ohledu na bradavky sevřené v kolíčcích a zakryté oči mu dávala jasně najevo své rychle stoupající vzrušení. Klitoris jí fungoval naprosto perfektně… Profesor si vzal do volné ruky kleštičky a vzrušeně sledoval, jak se roztažená Jitka před ním na stole nezadržitelně blíží do předorgastické extase. Za chvíli sebou s hlasitým výkřikem „Už!“ zřetelně škubla, rozhodila úplně nohy a začala se opět bezmocně třást v silné extasi. Profesor vzápětí rázně utnul její dráždění, přehodil si kleštičky do uvolněné ruky a volnou rukou jí mohutně roztáhl stydké pysky. Do krajnosti vydrážděná Jitka bezděčně vydechla „jsem vaše…“ a sevřela hýždě, nadzvedla rozkrok, doslova mu nabídla své přirození a profesor jí bleskově povytáhl malý stydký pysk a vší silou jí ho sevřel kleštičkami. Jitka nahlas vykřikla, ale profesor jí začal povytaženým stydkým pyskem pozvolna pootáčet a Jitčin křik sílil; profesor jí však neúprosně otáčel malým stydkým pyskem dál, a když jí nakonec otočil stydkým pyskem o více než 180 stupňů, Jitka nesnesitelnou bolestí řvala jako šílená. Profesor ale její úplně otočený pysk, napínající jí bolestivě i okolní partie rodidel, nemilosrdně držel dál, a teprve když Jitka se zakrytýma očima a kolíčky na bradavkách začala doslova sípat krajní bolestí, jí ho pozvolna uvolnil. Sotva roztažená nahá Jitka přestala křičet, profesor jí vzal do kleštiček protější malý stydký pysk a začal jí s ním pomalu pootáčet. Jitka opět stále silněji křičela, a když jí s ním profesor rovněž pootočil o více než 180 stupňů, zase příšerně řvala, jako když ji na nože bere. „Snad to není slyšet až dolů…“ pomyslel si profesor, ale opět jí nehybně držel malý stydký pysk v této naprosto perverzní posici několik desítek sekund, až Jitka bolestí mírně ustříkla moč; corpus poštěváčku měla nemilosrdně otočený mohutně dolů a pod poševním otvorem se jí na hrázce viditelně tvořila milostná rosa… Když profesor kleštičky uvolnil a malý stydký pysk se Jitce vrátil přibližně do původní polohy, Jitka se uvolnila, přestala křičet a bezmocně vydechla „to bylo hezké…“ „Tak to zkusíme ještě jednou…“ pravil rozhodně profesor, „tentokrát kousek vedle, napni se!“ a když Jitka opět sevřela zadnici a nastavil mu přirození, nasadil jí kleštičky pevně přímo na corpus těsně nad zduřelý poštěváček. Poslušně rozevřená Jitka v předtuše příšerné bolesti napjatě znehybněla, profesor jí pod čelistmi kleštiček krátce podráždil poštěváček, Jitka sebou bezmocně zacukala a profesor jí začal sevřeným corpusem pomalu pootáčet. Jitka začala nejprve sténat bolestí, profesor jí však kleštičkami neúprosně otáčel corpusem dál, a zatímco Jitka už zase hlasitě řvala, snažil se jí otočit corpus také o 180 stupňů, ale to pochopitelně nešlo, takže jí jím otočil na doraz. Jitka měla corpus úplně zdeformovaný, jeden malý stydký pysk násilně natažený nahoru, zatímco druhý měla zkroucený dolů, vůbec celá rodidla měla naprosto zdeformovaná, poševní vchod s panenskou blánou měla hozený do strany k jednomu velkému stydkému pysku, a zatímco bezmocně řvala jako na lesy, na pokřivené hrázce se jí opět hromadila milostná rosa…

Profesor ji opět nemilosrdně držel násilím úplně otočený corpus několik dlouhých desítek vteřin, teprve až Jitka začala bolestí umdlévat a už jen bezmocně chrčela, kleštičky uvolnil a pozorně sledoval, jak se jí přirození pozvolna vrací do normálu. „To bylo docela vzrušující…“ vyhrkla Jitka, když profesor odložil kleštičky a přestala křičet. „Já myslel, že se ti to moc nelíbilo…“ pravil profesor téměř omluvně. „To, že křičím, neznamená, že se mi to nelíbí… spíš naopak…“ řekla Jitka vzrušeně s obrovskou kapkou milostné rosy na hrázce. „Promiň, já si pořád nemůžu zvyknout, že se ti může líbit, když křičíš bolestí…“ řekl profesor téměř rozpačitě. „Snad byste nechtěl, abych si u toho zpívala…“ hlesla Jitka, a profesor jí začal pomalu odepínat kolíčky z prsů. Slepá Jitka hlasitě sykala a pak se začala na stole před profesorem svíjet bolestí, jak jí bradavky přicházely k sobě. Profesor si připravil kromě malých plochých kleštiček i šroubovák, velké štípací kleště a vytáhl z pracovního stolu balíček jehel, pak jí několikrát jemně pohladil vztyčené bradavky, které už zase začaly nabývat původní tvar, pomalu jí sjel rukou do rozkroku a začal roztaženou nahou Jitku se zakrytýma očima znova dráždit na poštěváčku. Jitka začala zanedlouho zase rozdrážděně škubat rozkrokem a její vzrušení rychle stoupalo. „Co se mnou teď budete dělat?“ hlesla najednou už prudce rozdrážděná Jitka. „To víš, dneškem přestáváš být moje žačka, už jsi jen moje otrokyně…“ řekl profesor, „takže tě můžu a tedy budu mučit už dost drasticky, krutě… a chceš-li, naprosto bezohledně…“ „To jsem přece ve svých snech vždycky chtěla…“ vydechla Jitka vzrušeně a vyronila milostnou rosu. „Jasně, že ti přitom nikdy neublížím…“ ujistil ji profesor a zrychlil její dráždění. Zatímco u jiných žen by představa blížícího se krutého mučení jejich vydráždění spíš utlumila, Jitčinu rozkoš to výrazně vystupňovalo a zanedlouho se začala před profesorem prudce trhat mohutným pohlavním rozdrážděním. Najednou bezděčně otevřela ústa, viditelně sebou na stole s překrytýma prudce škubla, rozhodila nohy a začala se celá třást v předorgastické extasi. Profesor si ji ještě pár okamžiků s požitkem vychutnal, pak rázně ucukl rukou, vzal si do ruky šroubovák, volnou rukou jí úplně rozevřel rodidla a začal jí ostří šroubováku postupně vtlačovat do stydké rýhy od kožního záhybu nad hrázkou, přes onen faldík mezi poševním vchodem a močovým otvorem až po onu hladkou kůžičku mezi roztaženými malými stydkými pysky. Krajně rozdrážděná Jitka hlasitě sténala, a když jí profesor šroubovák do přirození občas silněji zatlačil, bezděčně vykřikla, stejně jako když jí nakonec několikrát vší silou vtlačil ostří šroubováku do zduřelého corpusu poštěváčku. Potom jí profesor začal ostřím šroubováku podebírat u kořene vztyčené prsní bradavky, několikrát jí ho vtlačil i do rozevřeného pupku a pak ji začal šroubovákem nemilosrdně mučit ve slabinách. Roztažená Jitka bezmocně křičela, občas sebou bolestí škubla, ale jinak poslušně držela; nad hrázkou se jí opět začala hromadit milostná rosa. „Ty teda tečeš… to se ti to tak líbí?“ udělal si profesor a odevzdaně rozevřená Jitka jen zřetelně přikývla. Profesor se začal opět věnovat jejím rodidlům a dloubal jí do nich ostřím šroubováku mnohem vehementněji a nakonec jí ostřím šroubováku podebral vší silou přímo poštěváček u jeho kořene. Nahá Jitka začala bolestí zděšeně řvát, ale profesor několik desítek vteřin šroubovák nehybně držel; teprve když už zase jen bezmocně sípala, ho začal se slovy „tak to bylo jen pro zahřátí…“ pomalu uvolňovat. Když Jitka přestala křičet, sáhl do misky s ledovou vodou pro žínku, důkladně jí zchladil rodidla a celý rozkrok. Po chvilce klidu na vydechnutí jí znova nečekaně sáhl na poštěváček, krátce si ji rozdráždil, potom jí nasadil malé ploché kleštičky na jeden velký stydký pysk. Jitka bezděčně znehybněla, profesor jí stydký pysk prudce povytáhl a pak kleštičky vší silou stiskl. Jitka opět zděšeně vykřikla, profesor jí však stydký pysk tiskl dál a čekal, až jí z něho vymačká krev. Teprve když Jitčin stydký pysk úplně zbělel, profesor přehmátl, vzal si ostrou jehlu a začal Jitku mezi čelistmi kleštiček vždy nečekaně píchat, později ji tam jehlou nemilosrdně bodal a nechával jí chviličku silně vtlačenou do mučeného místa. Jitka sebou samozřejmě bezmocně škubala nesmírnou bolestí a přitom hlasitě křičela, nad hrázkou se jí však znova objevila milostná rosa, kterou jí profesor předtím důkladně otřel ledovou žínkou. Najednou profesor Jitku citlivě píchl do slabiny na protější straně rodidel; Jitka sebou vyděšeně škubla, ale profesor ji pak jakoby nic dále bodal do stydkého pysku, sevřeného a bolestivě povytaženého čelistmi kleštiček. A Jitka dál zoufale křičela… Po důkladném promučení stydkého pysku jí ho nakonec profesor jehlou mezi čelistmi kleští mírně propíchl, až jí z ranky vytryskla kapička krve; když pak odložil jehlu a uvolnil kleštičky, měla Jitka už stydkou rýhu úplně mokrou. Profesor jí ale okamžitě kleštičky nasadil na druhý velký stydký pysk, zase si ho násilím povytáhl, mírně jí s ním pootočil, vzal si znova jehlu a začal ji do něho mezi čelistmi kleštiček citlivě píchat, poté ji začal do pysku bolestivě bodat a stále dobu vtlačení hrotu jehly do stydkého pysku prodlužoval; Roztažená Jitka samozřejmě zděšeně křičela, profesor jí během mučení najednou citlivě píchl do druhé slabiny a pak dál pokračoval v bodání do stydkého pysku. Nakonec jí ho zase jehlou mírně probodnul, až se jí v rance objevila krev, pak kleštičky odtáhl, uchopil do jejich čelistí jeden Jitčin malý stydký pysk, prudce jí ho sevřel a jí začal do jeho červené pokožky vtlačovat špičku jehly. Rozevřená Jitka začala příšerně křičet, protože na malém stydkém pysku byla přirozeně mnohem citlivější než na velkém, profesor jí ho ale stále nemilosrdně povytahoval a nečekaně ji do něho bodal jehlou; Jitka se před ním na stole bezmocně kroutila bolestí a neustále strašně křičela bolestí, na hrázce se jí však opět hromadila milostná rosa. Profesor po několika dlouhých desítkách sekund bleskově přešel na její druhý malý stydký pysk, opět si ho silně povytáhl kleštičkami a začal ji do něho píchat jehlou; a vše se znova opakovalo. Asi za minutu profesor uvolnil kleštičky a nechal Jitku krátce vydechnout; rozevřená Jitka se však se zakrytýma očima spokojeně usmívala a zhluboka dýchala otevřenými ústy.

Profesor si vzal do ruky novou jehlu, postavil se k Jitce ze strany, vzal si do prstů jednu její prsní bradavku, opět si ji mohutně povytáhl a najednou do ní Jitku nečekaně píchl. Jitka zasténala, ale poslušně držela, i když jí profesor začal jehlou v bradavce mírně pohybovat; za chvilku však přece jen začala bolestí křičet. Po chvilce jí profesor jehlu z bradavky rázně vytrhl, ovšem než stačila vypnutá Jitka vydechnout, vzal si mezi prsty její druhou bradavku, prudce si ji povytáhl, z ní vymačká krev, zbělela a zatímco nahá Jitka hlasitě sténala, počkal, až jí bradavka v čelistech kleštiček úplně zbledne a pak ji důkladně promučil špičkou jehly i na ní. Potom se vrátil k Jitčiným rodidlům, bleskově jí vzal do kleštiček corpus poštěváčku a prudce jí ho sevřel mezi čelisti. Jitka rozdrážděně zasténala, profesor však corpusem kleštičkami prudce pootočil, a zatímco Jitka začala zoufale křičet, začal ji do něj mezi čelistmi kleštiček citlivě bodat špičkou jehly a občas ji citlivě píchal střídavě do obou slabin. Jitčiny reakce se okamžitě vystupňovaly do příšerného řevu, ale profesor chvíli neúprosně pokračoval. Potom jí profesor najednou prudce vbodl jehlu hluboko do přirození mezi močový otvor a poševní vchod, až nahá Jitka strašlivě zakřičela, vzal si znova šroubovák, jednou rukou jí stále nemilosrdně drtil sevřený corpus poštěváčku kleštičkami a druhou jí začal vší silou postupně vtlačovat ostří šroubováku do stydké rýhy; nejdříve pod poševní otvor, potom nad něj těsně pod jehlu, pak těsně nad ni, poté několikrát do oné hladké plošky mezi malými stydkými pysky těsně pod poštěváčkem a nakonec přímo do zkrouceného corpusu poblíž kleštiček. Poslušně roztažená Jitka po celou dobu příšernou bolestí šíleně řvala, ovšem opět viditelně vlhla… Když jí profesor důkladně promučil corpus poštěváčku, odložil šroubovák, uvolnil kleštičky a začal jí důkladně omývat prsy ledovou žínkou; pak jí rázně vytrhl jehlu z přirození a pořádně jí omyl ledovou žínkou celý rozkrok. Jitka se při styku citlivých míst svého těla s ledovou žínkou viditelně třásla a drkotala zuby. „Škoda, že tě nemůžu mučit v pochvě…“ povzdechl si profesor, když odložil žínku. „Já se toho dost bojím, protože potom budu asi hodně krvácet…“ vydechla roztažená Jitka. „Jednou o to přijít musíš…“ pravil profesor a přejel jí jemně prsty po panenské bláně, „ale nech si to radši až pro manžela…“ „Ale mučení v pochvě by se mi od vás asi taky moc líbilo…“ „Leda že bych tě o věneček připravil já…“ usmál se profesor a znova si ji mohutně roztáhl, „nebo si o to radši řekneš nějakému spolužákovi?“ „To už raději tatínkovi…“ pravila Jitka ironicky. Profesor zapálil hořák plynové bomby, na které si dělal v kabinetu kávu, a nahá Jitka sebou na stole zacukala, protože to nevěstilo nic dobrého, ale profesor jí pak zase neúprosně sáhl na poštěváček a začal jí ho rychle třít. Když se Jitka se zavázanýma očima začala znova škubat silným vzrušením, vzal si profesor do volné ruky velké štípací kleště, ještě chvíli ji intenzivně dráždil přes poštěváček, najednou však její dráždění rázně utnul, přehodil si kleště do pravé ruky, druhou rukou si povytáhl jeden její velký stydký pysk a rázně jí ho sevřel do jejich čelistí. Štípací kleště byly samozřejmě něco jiného než malé ploché kleštičky, takže oddaně roztažená Jitka okamžitě nahlas zakřičela, profesor opět přehmátl, vzal si do ruky velkou jehlu a začal ji nemilosrdně bodat její špičkou mezi čelistmi kleští do stydkého pysku. Jitka začala bezmocně křičet strašnou bolestí, ale profesor sevřel kleště téměř na doraz, tak aby ji neporanil, a dál ji nemilosrdně bodal do stydkého pysku, občas jí dokonce propíchl pokožku do krve, přitom ji opět občas citlivě píchnul jehlou i do slabin. Jitka stále hlasitě křičela a profesor ji takto neúprosně mučil aspoň minutu, pak totéž opakoval i na druhém jejím velkém stydkém pysku. Když nakonec odložil jehlu a uvolnil kleště, objevily se Jitce na místech vpichů malé kapičky krve. Profesor jí však okamžitě sevřel bezohledně do kleští jeden malý stydký pysk, a zatímco nahá Jitka začala opět zděšeně křičet, silně jí ho povytáhl a pak ji do něho píchal mezi čelistmi kleští ostrým hrotem jehly. Tentokrát však už dával pozor, aby jí nepronikl špičkou jehly pod jemně zvrásněnou sytě červenou kůžičku povytaženého malého pysku a Jitka z něho nezačala krvácet; měla ho totiž po předchozím rozdráždění ještě zřetelně prokrvený. Úplně roztažená Jitka samozřejmě po celou dobu příšerně křičela nesmírnou bolestí. Asi po půl minutě profesor bleskově přešel na Jitčin protější malý stydký pysk, opět si ho silně povytáhl a začal ji do něj citlivě bodat jehlou. Jitka opět příšerně křičela a pomalu jí od souvislého křiku začínalo vysychat v krku. Po další půlminutě profesor odložil jehlu, uvolnil kleštičky a nechal krutě mučenou Jitku na chvilku vydechnout. Jitka ovšem měla zase plná rodidla milostné rosy, a když se uvolnila a dokřičela, vzrušeně se zeptala „Jsem správná otrokyně?“ „Jsi…“ přikývl profesor, „ale to nejhorší máš ještě před sebou…“ „S vámi vydržím všechno…“ vydechla roztažená Jitka se zavázanýma očima a nastavila profesorovi rozkrok. Profesor přešel k jejím prsům a sevřel jí bradavku jednoho z nich vší silou do čelistí velkých kleští. Jitka zděšeně vykřikla, a když jí profesor začal do vztyčené bradavky mezi čelistmi kleští píchat jehlou, začala hlasitě křičet bolestí. Profesor jí bodal do bradavky hluboko pod kůži, takže Jitce z ní opět vytryskla kapička krve, ovšem dál jí mohutně tiskl bradavku sevřenou v kleštích a vzrušeně pozoroval její reakce. Teprve po minutě uvolnil a odtáhl kleště, ovšem okamžitě do nich sevřel Jitčinu druhou bradavku a vše se znova opakovalo; nahá Jitka opět křičela jako protržená… „Nechceš napít?“ zeptal se jí profesor, když ji opět asi po minutě přestal bodat do bradavky a odtáhl kleště. „Ne…“ odsekla sveřepě Jitka, „sice už mám úplně sucho v krku, ale jako otrokyně musím něco vydržet…“ „Jak chceš…“ odtušil profesor, přešel jí zpátky k rozkroku a nasadil jí kleště čelistmi na corpus. Roztažená Jitka strachy zase znehybněla, profesor jí vzápětí corpus kleštěmi nemilosrdně sevřel, mírně jí s ním pootočil a začal ji do něho píchat jehlou, nejdřív opatrně, aby jí nepronikl pod jeho jemnou kůžičku, potom jí do něho ale vtlačoval špičku jehly stále silněji, až jí nakonec přece jen pronikl jehlou do citlivého masíčka corpusu.

Jitka se před ním na stole bolestí zoufale škubala a přitom příšerně řvala, ale přesto se snažila udržet rozkrok v nehybnosti, profesor jí několik okamžiků bezohledně pohyboval špičkou jehly v corpusu, pak ji rázně vytrhl ven, uvolnil kleště a odložil je zpět na vedlejší stoleček. Potom si profesor navlékl rukavice, vytáhl ze sady tři velké jehly a začal je v rukavicích zahřívat v plameni plynové bomby. Když se nahá Jitka uklidnila, významně ji upozornil „Teď tě čeká něco příšerného… jestli se bolestí nepočuráš, máš u mne velkou odměnu…“ Jitka ztuhla a za moment odvážně řekla „Jen si mne vyzkoušejte… jaká jsem otrokyně…“ Jehly se v plameni plynové bomby pomalu rozehřívaly, zatímco roztažená Jitka se zakrytýma očima ležela nehnutě na stole a poslušně čekala. Když se jehly dostatečně rozehřály a začaly profesora i přes rukavice pálit, profesor zhasl bombu, přehodil si žhavé jehly do druhé ruky, jejími volnými prsty rozevřel Jitce rodidla a postupně jí za jejího sílícího řevu rázně napíchal rozžhavené jehly do stydké rýhy, jednu až po ouško mezi poševní a močový otvor, vzápětí jí druhou nejprve krátce bodl postupně do obou prsních bradavek a pak ji roztažené Jitce vbodl mezi stydké pysky těsně pod poštěváček, nakonec ji třetí jehlou krátce bodl do obou slabin a pak ji zabodl Jitce do corpusu. Po zabodnutí poslední jehly Jitka řvala opravdu příšerně; profesor poodstoupil a vzrušeně sledoval, jak se před ním celá bezmocně svíjí v nepředstavitelných bolestech, jehly však v jejím krásném nahém těle pozvolna chladly a Jitka se začala pomaloučku zklidňovat. Když se uklidnila natolik, že byla schopna slova, významně vyhrkla „Počurala jsem se?“ Profesor jí přitlačil ruce na vnitřní strany stehen roztažených nohou, aby jimi nemohla sebeméně pohnout k sobě, a usmál se na ni „Jsi hvězda…“ „Jsem vaše otrokyně, pane profesore…“ zasténala Jitka a vypnula mu přirození se zabodnutými jehlami. Profesor jí za chvilku pustil stehna, něžně ji pohladil po vlasech, pak vzal fotoaparát, několikrát si ji zblízka i z odstupu vyfotografoval a nechal ji ležet rozevřenou na stole. Jitka vypínala rozkrok, z kterého jí bezmocně trčely tři veliké jehly, zejména ona v corpusu, kam nešla vbodnout hlouběji, protože pod ním je stydká kost. Po několika minutách profesor přistoupil, rázně vytrhal Jitce z přirození všechny jehly, a protože se jí v rankách objevila krev, začal jí opět omývat rozkrok ledovou žínkou. Jitka se přitom třásla a drkotala zuby, profesor jí však pečlivě omyl především ve stydké rýze (samozřejmě jí zároveň otřel i milostnou rosu), nakonec jí zběžně očistil i podbřišek, břicho a prsy; potom odložil žínku, odkryl Jitce oči a vyzval ji, aby si šla sednout k němu na židli. Oslněná Jitka si protřela oči, profesor jí podal ruku, nahá Jitka seskočila ze stolu a poslušně si sedla vedle něho. *** „Napij se konečně!“ pobídl ji s úsměvem profesor a nalil jí skleničku minerálky. Nahá Jitka se napila, a když položila na stůl prázdnou sklenici, pohlédla oddaně na profesora „Děkuji vám, můj pane, že jste mne konečně pořádně zmučil…“ „Když já pořád ještě nevím, co vydržíš a nechci to přehnat…“ namítl profesor. „S vámi vydržím všechno… říkám vám to pořád…“ prohlásila téměř šťastně nahá Jitka, „a tohle bylo poprvé přesně jako v těch mých představách…“ „Dobře, můžeme přidávat…“ pravil profesor, „ale prosím tě, až v té mučírně… tady mi to moc nesedí…“ Jitka na něho s pochopením pohlédla, naklonila se k němu a začali se dlouze líbat. „Roztáhni se pořádně!“ vybídl profesor Jitku, když se od sebe odtrhli, „nechceš něco na zub?“ Nahá Jitka nesměle přikývla a vsedě rozhodila nohy. Profesor vstal a přinesl Jitce z ledničky dva ovocné jogurty. „Přesně na to mám teď chuť… jste úžasný…“ usmála se Jitka, požádala profesora o lžičku a dala se do jogurtů. „Už tě snad přece jenom trochu znám…“ pravil opět s úsměvem profesor. „Ale měl byste si mně prozkoumat ještě podrobněji…“ vzhlédla na něho Jitka od jogurtu a dál se s chutí živila. Profesor jí upřeně pozoroval její naběhlý poštěváček, který jí vyzývavě trčel mezi jemnými chloupky. „Když jsme před chvílí mluvili o tom, že mě někdy někdo zbaví panenství…“ řekla najednou vážně Jitka, když dojedla jogurt, „nechtěl byste být tím někdo vy?“ Profesor se nejprve zarazil a bylo vidět, že přemýšlí. „Rozmysli si to pořádně, to je dost důležitá věc…“ vyzval potom Jitku. „Pak byste si mně mohl důkladně prohlížet i tam… vevnitř…“ trvala Jitka na svém. „Ty bys to ode mne opravdu chtěla?“ zeptal se pak profesor s mírným údivem v hlase, nalil do skleniček víno a jednu postavil před Jitku. „No, já jsem o tom už trochu přemýšlela… a napadlo mě, že by to bylo to nejlepší, co bych mohla udělat…“ pohlédla nahá Jitka rozpačitě na profesora. "Nakonec… vždyť už jsi vlastně dospělá…" řekl uznale profesor a změřil si nahou Jitku od hlavy k patě, „máš už dokonce maturitu, takže by na tom zase nic tak divného nebylo…“ „Já mám dokonce dojem, že už jsem ve třídě panna jenom já…“ pohlédla Jitka na profesora téměř vyčítavě a napila se vína. „To by ale musel být doslova obřad…“ pravil téměř zasněně profesor, „celonoční…“ „A s jakým programem?“ zeptala se nahá Jitka zvědavě. „Nejdřív bych tě pořádně promučil ještě jako pannu…“ zamyslel se profesor, „obřadně jako úplně nahou oběť při těch pradávných rituálech, pak bys mi vztyčila penis, hezky se přede mnou na lůžku roztáhla a já bych tě rozdráždil, pak bych na tebe nalehl a pomalu opatrně bych ti vzal věneček…“ pohlédl na nahou Jitku, která na něho vzrušeně hleděla s otevřenou pusou, „a pak bych tě zase pořádně zmučil… právě tam… už jako ženu… ne-pannu…“

„Přesně tak jsem si to nedávno s vámi představovala…“ vydechla Jitka, „proto jsem vám to teď navrhla…“ a vzrušeně pohlédla na profesora „kdy by to bylo?“ „O prázdninách… až bude žena s dětmi na chatě,“ řekl profesor. „Takže u vás?“ „Ano… souhlasíš?“ pohlédl profesor na Jitku tázavě, „Nebo bys to chtěla jinde?“ „Jinde by asi nebyl možný ten obřad…“ uvědomila si Jitka, „takže platí… řekněte mi včas…“ „Žena odjíždí na chatu třetí týden v červenci a bude tam nejmíň do půlky srpna… tak si řekni přesný den, kdy se ti to bude hodit…“ „Tak třeba poslední červencovou sobotu… zůstala bych pak u vás až do neděle… ano?“ „Výborně… tak platí… nemáš náhodou v té době měsíčky?“ „Ne, ty mám právě týden předtím…“ „Ale mohla bys ke mně přijít už v pátek…“ podíval se na ni tázavě profesor, „ještě bychom si spolu předtím něco užili, jako s pannou… to je už dneska docela vzácné…“ „Mučil byste mě?“ vyhrkla Jitka. „Nejen to, dělali bysme spolu i jiné prasečinky… a zvrácenosti…“ Nahá Jitka se rozdrážděně zachvěla a upřela pohled tázavě na profesora. „Měla jsi třeba někdy orgasmus v lese?“ zeptal se jí profesor. „Nee…“ vyhrkla překvapeně Jitka. „Úplně nahá zavěšená na stromě?“ pokračoval profesor. „Ale to bysme museli jet někam hodně daleko, kde nás nikdo nezná…“ pravila vzrušeně Jitka. „Ty nevíš, že pár desítek kilometrů jsou hluboké lesy, kde v životě nepotkáš človíčka?“ „No, to máte pravdu…“ připustila Jitka. „A dá se tam odsud dojet pohodlně autobusem… za necelou hodinku…“ pokračoval profesor. „Tak jo…“ přikývla Jitka. „Večer pak půjdeme do nejlepší restaurace na večeři, a až se vrátíme domů, pečlivě se připravíš, nádherně se celá vyzdobíš a pak začne ten obřad…“ „A pak už si mne budete moct prohlížet i uvnitř…“ zachvěla se Jitka vzrušením. „To až v té mučírně… budu si muset na tebe pořídit poševní kleště a další chirurgické nástroje, skalpely a tak…“ „Příšerně mě vzrušujete… sáhněte mi tam… aspoň chvilku…“ vydechla už zřetelně vzrušená Jitka. Profesor ji jemně pohladil na poštěváčku a Jitka sebou rozechvěle prudce zaškubala. „Co řekneš doma?“ zeptal je jí pak profesor. „Něco si vymyslím… třeba, že zase jedu k té kamarádce…“ vyhrkla Jitka „Tak dopij to víno, vidím, že už jsi zase nedočkavá…“ vybídl ji profesor. Jitka rychle dopila víno, vstala a nadrženě se roztáhla před profesorem na stole. *** „Vidíš dobře na ty hodiny?“ zeptal se jí nečekaně profesor a ukázal na velké hodiny s vteřinovou ručičkou na zdi. „Ano… proč se ptáte?“ „Protože teď budeš stříkat na čas…“ pravil přísně profesor, „budeš mít za úkol oddalovat orgasmus tak dlouho, aby ti tělem proběhl první orgastický stah až přesně v okamžiku, který ti za chvilku určím…“ „Jenom vůlí?“ otázala se pro kontrolu vyděšená Jitka, „to teda nevím… jestli to dokážu…“ „Jsi otrokyně?“ pohlédl na ni neúprosně profesor, „navíc tě nepřestanu dráždit ani na okamžik… vyceň ji na mě!“ Jitka poslušně sevřela svaly zadnice a nastavila profesorovi přirození. Profesor jí provlhčil rodidla pleťovým krémem a pak jí jemně položil prsty na poštěváček. „Tak na to máš rovných osm minut…“ nařídil vzápětí Jitce, „dívej se pořád na hodiny, až dojde vteřinová ručička na celou, pohnu poprvé prstem!“ „Co se stane, když to nedokážu?“ vyhrkla široce roztažená Jitka. „Samozřejmě, že to nedokážeš přesně…“ pravil profesor, „záleží na velikosti odchylky, do deseti vteřin výborně, do třiceti vteřin chvalitebně, do minuty dobře, do dvou minut dostatečně, víc už je to naprosto nedostatečné…“ „Tak to snad dokážu… aspoň do těch dvou minut…“ polkla bezděčně nahá Jitka. „Musím ti říct, že za trojku a horší známku už je přísný trest…“ pravil ještě profesor, protože se vteřinová ručička blížila na dvanáctku. Za pár okamžiků, přesně když vteřinová ručička skočila na dvanáctku, začal profesor roztaženou Jitku intensivně dráždit na poštěváčku. Její rozkoš zpočátku stoupala normálně, za chvilku začala před profesorem na stole škubat a tělem jí občas projížděly mimovolné vzrušené stahy, asi po třech minutách bez problémů překonala hluchou fázi a její rozdráždění dál rychle vzrůstalo. Asi po pěti minutách už silně vydrážděná Jitka najednou pohlédla na hodiny „já to už asi dlouho nevydržím…“ „Nemluv, soustřeď se a přemáhej to!“ napomenul ji profesor. Jitka se ale dál poddávala své neúprosně stoupající rozkoši a za chvilku vydechla „Já už asi… brzo budu…“ „Zatni pěsti, vnitřně se zapři a vší silou se tomu braň!“ Roztažená Jitka vytřeštila oči a upřela je vzhůru do stropu, zaťala pěsti, zuřivě si zarývala nehty do dlaní a trhala bezmocně trhat rozkrokem; profesor jí ale dál rychle třel poštěváček a se zájmem pozoroval, jak se před ním snaží ze všech sil zpomalit nemilosrdné přibývání svého rozdráždění. Za chvíli profesor naopak její dráždění rafinovaně zrychlil a se zájmem sledoval, jak Jitka široce otevřenýma očima hledí na hodiny a snaží se ovládnout svou neúprosně vzrůstající rozkoš vůlí.

Navíc se Jitka snažila tlumit své rozdráždění násilným roztahováním nohou do maxima, div že si je nevykloubila, ale profesor jí dál usilovně třel poštěváček a vyžíval se na její úporné snaze krotit své vydráždění. Asi v šesté minutě se Jitka začala vší silou kousat do rtů a pokoušela se myslet na něco nepříjemného, ale jako na potvoru ji nic vhodného nenapadalo, takže za chvíli vyhrkla „můžu se drásat nehty do prsů?“ „Ne, to by tě vzrušilo ještě víc, jak tě znám…“ řekl neoblomně profesor a pokračoval v rychlém tření jejího poštěváčku. Ke konci sedmé minuty sebou Jitka začala zoufale svíjet na stole a přitom střídavě hleděla na hodiny a na profesora, na začátku osmé minuty už jen bezmocně zírala vytřeštěnýma kalnýma očima na hodiny a sledovala pomalu se pohybující vteřinovou ručičku. Asi tři čtvrtě minuty před uplynutím limitu se Jitka přestala ovládat úplně a dala své rozkoši volný průchod, za pár okamžiků sebou prudce cukla a upadla do předorgastické extase. Několik vteřin se před profesorem s očima upřenýma na hodiny celá třásla v krajní extasi, podařilo se jí však vůlí svůj orgasmus ještě trochu pozdržet a přesně 29 vteřin před uplynutím určené lhůty se začala před profesorem na stole divoce cukat v obrovských orgastických stazích. Profesor po několika prudkých orgastických stazích jejího těla přerušil její dráždění, ale nahá Jitka před ním na stole ještě dlouho docukávala; jakmile se probrala z mohutného orgasmu natolik, že toho byla schopna, pohlédla provinile na profesora „Už jsem to nemohla udržet… odpustíte mi?“ „Co bych ti měl odpouštět? Vždyť jsi byla vynikající…“ usmál se profesor, vzal si opět ledovou žínku a začal Jitce nemilosrdně potírat ještě prudce rozdrážděná rodidla, jejich okolí a další citlivá místa na jejím nahém těle včetně zřetelně vztyčených prsních bradavek ledovou vodou. Jitka se bezmocně třásla, ale poslušně držela. Když profesor odložil žínku, nahá Jitka vydechla „Já bych to jednou chtěla dokázat přesně, musíte mne v tom často trénovat a pořád to se mnou zkoušet…“ „Ale jdi ty, vždyť jsi opravdu výborná…“ usmál se profesor, „tak jako tobě se to, pokud vím, jen tak někomu nepodaří…“ „Ale já chci!“ vyhrkla Jitka umíněně, „chci být nejlepší… ve všem! A časem mi to budete prodlužovat na devět… a pak třeba i na deset minut…“ „Dobře… jak si moje skvělá otrokyně přeje… a poroučí… k službám, dámo!“ „Ale já chci být opravdu skvělá…“ vyrazila Jitka, „i jako otrokyně!“ „Tak teď vstaň a postav se tady doprostřed…“ mávl profesor rukou, „a hezky se přede mnou rozkroč…“ Nahá Jitka seskočila ze stolu a vypnula se vstoje rozkročmo uprostřed kabinetu vstříc profesorovi. „Ruce na poštěváček, a zase se přede mnou hezky vydráždi před orgasmus!“ přikázal jí profesor a odpočítal jí začátek onanie. Jitčino vzrušení začalo brzy zase zřetelně vzrůstat, opět celkem bez potíží zanedlouho překonala hluchou fázi a začala se vstoje před profesorem škubat. „Dívej se mi do očí!“ napomenul ji profesor, který stál tři kroky před ní, upřeně ji pozoroval a sledoval, jak se jí opět nádherně nalévají prsní bradavky. Rozkročená Jitka se před ním vstoje různě kroutila a smyslně se prohýbala v bocích a s očima na profesora si rychle kmitala přes poštěváček. Netrvalo dlouho a nahá Jitka otevřela ústa, opět sebou prudce škubla, několik okamžiků se celá bezmocně chvěla v krajní rozkoši, pojednou s vytřeštěnýma očima hlasitě vykřikla "Dost!", rozhodila ruce do vzpažení vzhůru nad hlavu, poslušně před profesorem vypnula svoje krajně vydrážděné nahé tělíčko, prohnula se proti němu břichem a podbřiškem a bezmocně vydechla "Ach, pane profesore, už bych zase byla…" Bradavky prsů jí vzrušeně stály. "Už se těšíš, viď?" prohlížel si ji se zájmem profesor. "Ano, pane profesore," polkla naprázdno silně rozdrážděná nahá Jitka. "Počkej, půjdu se podívat, jestli už jsou všichni pryč," řekl profesor a vytáhl před vzrušeně přihlížející Jitkou ze skříně řetězy se závažími, vzal do ruky svorky a přísně jí přikázal "rozkroč se pořádně!" Vypnutá Jitka se poslušně rozkročila. "Ještě víc!" rozkázal přísně profesor se skřipkami v ruce a přísně si ji změřil "Úplně!" Nahá Jitka se před ním ve vzpažení rozkročila na doraz. Profesor si pozorně prohlédl mohutně zduřelé bradavky na Jitčiných kozičkách, krátce je promnul mezi prsty a připnul jí na ně skřipky, potom se sehnul k jejímu rozkroku, rozevřel jí naběhlé stydké pysky a připnul jí na ně nemilosrdně svorky, se závažími v ruce se napřímil, zavelel "POZOR!" a když se před ním nahá Jitka poslušně vypjala, pustil závaží… "Ááááu…“ zakřičela rozdrážděná Jitka bezmocně. "Předpaž!" Nahá Jitka poslušně předpažila ruce před sebe, a přestože sebou bezmocně škubala silnou bolestí, jak jí těžká závaží bezohledně natahovala panenské stydké pysky o několik centimetrů dolů, oddaně držela. "Bolí?" zeptal se přísně profesor. "Ano, pane profesore, moc… au…" "Neboj, na to si zvykneš, než se vrátím," prohlásil rázně profesor, položil jí přes hřbety rukou dlouhé pravítko a pak jí na něj postavil velkou sklenici naplněnou po okraj vodou. "Jsi docela hezká," odtušil poté, co odstoupil a smyslně si nahou Jitku prohlédl. Rozkročená Jitka sebou pod jeho pohledem opět zoufale zacukala. "Chtěla bys být hotová?" pravil profesor uštěpačně, přistoupil a několikrát citlivě přejel prsty přes Jitčin naběhlý poštěváček. Jitka sebou beze slova znova zacukala.

"Tak čekej, někdy se vrátím," řekl stroze profesor a šel zkontrolovat, zda už všichni účastníci večírku odešli a zda je škola uzamčená; krajně vzrušená nahá Jitka zatím bezmocně stála široce rozkročená uprostřed jeho kabinetu. Přes silnou bolest působenou tahem závaží na stydkých pyscích, skřipkami na bradavkách prsů a značné napětí spojené s úporným tlakem v podbřišku se ze všech sil snažila udržet nehybnost předpažených rukou, aby z po okraj naplněné skleničky neukápla ani kapička, anebo dokonce nespadla i s pravítkem na podlahu. Profesor se zanedlouho vrátil, přísně se rozhlédl, zdali Jitka poslušně držela, sejmul jí z rukou pravítko, pohladil ji rukou po břiše, chladně zkonstatoval, že škola je prázdná a že tedy nic nebrání, aby mohla jít spolu s ním úplně nahá po chodbě do tělocvičny, a pak jí odepnul závaží. Jitka bolestivě vyhekla, protože její stydké pysky přišly okamžitě k sobě. "Připrav se!" vyzval ji profesor a ukázal na dveře ven. Nahá Jitka se vzrušeně zachvěla a postavila se ke dveřím na chodbu, ovšem profesor přísně zavelel "Čelem ke dveřím! A rozkroč se! Úplně!" Jitka nejistě poslechla a otočená ke dveřím krok před nimi vyplašeně čekala, co bude dál. "Vypni se na dveře! A vzpaž! Ruce šikmo nahoru!" Profesor k ní vzápětí přistoupil zezadu, přejel jí rukou dopředu na podbřišek, pomaloučku jí sjel po těle dolů, zkušeným hmatem jí nahmátl poštěváček, tiše sykl "Drž!" a začal jí ho opět intenzivně dráždit. Úplně nahá Jitka vzrušeně držela v širokém rozkročení a s podbřiškem vpřed se vzpaženýma rukama odevzdaně poddávala svému znova stoupajícímu rozdráždění… „Rozpaž ruce do stran a vypni kozy!“ vykřikl náhle profesor a zrychlil její dráždění. Jitka bleskově rozpažila a vypnula prsy; její rozdráždění rychle stoupalo a téměř neznatelně překonala s očima upřenýma před sebe na dveře na chodbu hluchou fázi. „Rozpaž šikmo!“ poručil ji za chvilku profesor, a rozkročená Jitka napnula ruce šikmo vzhůru. Za chvilku začala opět zřetelně škubat rozkrokem, profesor jí ale pořád mezi nohama zezadu usilovně třel poštěváček; silně vzrušenou Jitku najednou napadlo, co ji čeká za těmi dveřmi na chodbě a potom v tělocvičně… Její rozdráždění to neobyčejně vystupňovalo a tak sebou začala prudce cukat, profesor jí však vzápětí nařídil „Slož ruce za hlavu a zakloň se!“ Jitka se poslušně zaklonila, vypnula se a s pohledem upřeným na dveře se dále poddajně odevzdávala své rychle vzrůstající rozkoši; profesor, který ji stále intenzivně dráždil zezadu na poštěváčku, za chvilku podle chvění Jitčina těla poznal, že se začíná blížit k orgasmu. Rychle jí tedy přikázal „Vzpaž ruce zase úplně nahoru!“ a pokračoval v usilovném tření jejího poštěváčku. Najednou se rozdrážděná Jitka silně zachvěla a vydechla: „Pozor! Už budu, pane profesore!" "Drž! Nesmíš!" vykřikl profesor, přitlačil a po několika dalších rychlých kmitech rychle odtáhl ruku. Vydrážděná Jitka se ovšem mezitím bezmocně úplně napnula k pohlavnímu vyvrcholení… Za okamžik pak Jitka - s tělem vydrážděným bezprostředně před první orgastický stah - poslušně vyšla úplně nahá spolu s profesorem na školní chodbu… *** Profesor jen zavřel dveře, ani je nezamkl, protože byli ve škole zase už úplně sami a rozsvítil na chodbě světlo. Když došli ke schodům, profesor se zastavil, poručil Jitce, aby se rozkročila a opět jí krátce promnul poštěváček; potom krajně rozdrážděné Jitce nařídil, aby se postavila ke schodům zády a slézala je pozadu po čtyřech. Nahá Jitka se stoupla zády ke schodům, spustila se na čtyři a začala se opatrně spouštět pozpátku po schodišti dolů; občas se nejistě ohlédla. „Neohlížej se! Dívej se nehnutě před sebe!“ napomenul ji profesor. Jitka pomalu dolezla pozadu na odpočívadlo a profesor jí poručil, aby napřímila a krátce se rozcvičila. Když před ním vzrušená Jitka udělala pár hmitů rukama a několik dřepů, ukázal profesor na schody směrem dolů a nařídil jí „Lehni si hlavou ke schodům, natáhni ruce a plaz se po nich dolů po břiše!“ Nahá Jitka si lehla na břicho na studené dlaždice hlavou nad schody a začala se s rukama napřaženýma dopředu pomalu plazit břichem přes ostré hrany schodů do dolejšího patra, kde byla mimochodem její třída. Profesor ji ale nechal doplazit až k protějšímu schodišti směrem dolů, tam ji zastavil a přísně ji vyzval „Teď zase na čtyři! Hlavou dopředu nad schody a pořádně vypni zadek!“ Jitka se namáhavě zvedla na čtyři, vypnula zadnici a upřela pohled před sebe dolů na schodiště. Její rozdráždění pozvolna klesalo. Profesor jí podhmatem krátce promnul poštěváček a pak jí opatrně zasunul prst do konečníku. „Kdyby tak kluci a holky z naší třídy věděli… když tady chodili každé ráno…“ pomyslela si vydrážděná Jitka. „Tak na co čekáš?“ pobídl ji profesor netrpělivě a zahýbal jí prstem v konečníku. Nahá Jitka začala po čtyřech s prstem profesora ve vypnutém zadku opatrně slézat schody popředu, cítila se přitom opravdu jako skutečná otrokyně, což ji neskutečně vzrušovalo; velké prsy se vztyčenými bradavkami se jí bezmocně cloumaly těsně nad schody. Když nahá Jitka pomalu dolezla po čtyřech na další odpočívadlo, vytáhl jí profesor opatrně prst z konečníku, ukázal na schody směrem dolů a poručil jí „Teď po nich budeš válet nahá sudy až do přízemí!“ Jitka si odevzdaně lehla nad schody, vzpažila ruce, pohlédla bezmocně na profesora a začala se před ním pomalu válet po studených schodech dolů, pokaždé když dopadla na nižší schod, sebou bolestí zřetelně cukla. Jakmile se před přísně pozorujícím profesorem dokutálela po schodech přes jejich ostré hrany až do přízemí, kde na jeho povel vstala a šla před ním nahá chodbou k tělocvičně. Profesor si ale cestou všiml otevřených dveří do sprchárny, které tam nechal zřejmě někdo ze spolužáků, když se šel před odchodem z večírku vysprchovat, houkl na Jitku „Pojď!“, uchopil ji pod paží a vešel s ní do sprchárny.

Tam na ni pohlédl a poručil jí „Jsi z toho válení po schodech celá špinavá, osprchuj se!“ „Ale já si zamokřím vlasy…“ pokusila se nahá Jitka o odpor. „Nevadí, aspoň tě uvidím, jak vypadáš, když zmokneš…“ pohlédl na ni s úsměvem profesor. „To mívám většinou deštník…“ pravila Jitka, ale poslušně přešla ke sprše a pustila vodu. „Seřiď si ji pořádně, ať se nepopálíš…“ upozornil ji profesor. Jitka si zregulovala vodu, a když byla příjemně vlažná, odevzdaně si stoupla pod sprchu. „Mýdlo samozřejmě nemáme, takže ti musí stačit, když ze sebe smyješ tu špínu ze schodů…“ pravil pak profesor, „a určitě ses přitom zpotila…“ Jitce za moment úplně zplihly vlasy, její pečlivě upravený účes byl ten tam, ale profesorovi se to líbilo, protože vypadala jak divoženka. Najednou dostal nápad a poručil nic netušící Jitce „Rozkroč se pod tou sprchou!“ Nahá Jitka se překvapeně rozkročila. „Už jsi čistá?“ zeptal se jí s úsměvem profesor. „Snad ano…“ vydechla Jitka a chtěla zastavit sprchu. „Ne!“ zastavil ji přísně profesor, „Vypni se a vzpaž!“ Udivená Jitka pod tekoucí sprchou oddaně vzpažila ruce vzhůru a vypnula se. Voda jí nemilosrdně tekla po tváři a dál po nahém těle dolů. „Sjížděj si pomalu rukou dolů!“ vyzval ji neúprosně profesor. Jitka pochopila, co bude dál a začala si před profesorem pod proudem vody pomalu sjíždět prsty přes ramena, pak přes úplně mokré prsy po břiše až do rozkroku; před přihlížejícím profesorem si pod stále tekoucí sprchou přitiskla prsty na poštěváček a upřela mu pohled do očí. „Tak druhou ruku na prsa a já ti to pak odpočítám!“ vybídl ji přísně profesor. Bez ohledu na proud vody dopadající jí na nahé tělo začala Jitka na povel „Teď!“ před profesorem pod sprchou nepředstíraně onanovat. Proudící voda jí padala na vlasy a stékala jí po nich na prsa a přes břicho a záda padala dolů na dřevěnou rohožku, onanující Jitka přitom nakrátko přerušila tření bradavek a mimovolně si rukou otřela tvář. „Neotírej se! To jsi otrokyně?“ napomenul ji profesor. Když se Jitce za chvíli podařilo po určité námaze překonat hluchou fázi a vzrušením pootevřela ústa, zrychlila onanii a upřela bezmocně pohled na profesora, nateklo jí občas trochu vody do nich. Profesor ji chvíli přísně pozoroval, ale když viděl, že Jitčino vzrušení stoupá velmi pomalu a chvílemi vůbec ne, zželelo se mu jí a vybídl ji „Postup si o kousíček dopředu, ať ti voda teče jen na záda…“ Jitka popošla o kousek dopředu, proudy vody jí padaly na záda a stékaly jí po nich přes zadnici dolů. Profesor spokojeně uviděl, že se jí za chviličku opět silně vztyčily prsní bradavky, a zatímco nahá Jitka pod sprchou dál usilovně třela široce rozkročená poštěváček, vzal si z rohu sprchárny kbelíky, co tam měly uklizečky a začal si je napouštět z vedlejších sprch, některé úplně studenou, další horkou vodou. Naplněné kbelíky postavil několik kroků před onanující Jitku a dál ji upřeně pozoroval. Za chvíli sebou rozkročená Jitka začala zřetelně škubat prudkým rozdrážděním, profesor jí však najednou rázně poručil „Vzpaž!“ a nahá Jitka poslušně hodila bleskem ruce nad hlavu, proudy vody jí ale stále tekly na vlasy a stékaly jí po zádech přes zadek na podlahu. Jakmile její rozdráždění mírně pokleslo, nařídil jí, aby pod sprchou pokračovala v onanii, a všechno ještě několikrát zopakoval. Když se Jitka zase jednou blížila do extase, profesor se jí stroze zeptal „Jak je ti?" "Už to nemůžu vydržet, pane profesore…" vyhrkla krajně rozdrážděná Jitka. "Slibuješ, že se vynasnažíš, abych tvůj vrchol zase dobře viděl?“ pravil přísně profesor. "Ano…" hlesla Jitka. "Co to je ano? To jsi otrokyně?" "Ano, slibuji, že vám ukážu své vyvrcholení naplno!" vypnula se před ním oddaně Jitka pod sprchou. "Celým tělem?" "Ano, celým tělem!" vykřikla poslušně Jitka. "Dobře, tak dělej! Snad vidíš, co tě čeká," odtušil profesor a když Jitka bojácně vytřeštila oči, významně dodal „No… přímo přitom, tak se hezky vypni! A přidej!" Jitka zrychlila a začala se před profesorem pod sprchou bezmocně zmítat obrovským rozdrážděním. Za chvilku rozdrážděná Jitka najednou široce otevřela oči: "Už!… už budu, pane učiteli!", vypnula tělo podbřiškem dopředu a zvolala "Pozor!" Profesor se shýbl pro první kbelík ledové vody a vykřikl "Tak a celým tělem! Ukaž se!" Nahá Jitka sebou pojednou prudce škubla, vzepjala se v krajní rozkoši a s pohledem na profesora s vědrem v ruce se bezmocně nadechla, na okamžik se mu celá nehybně napnula nahým tělem vstříc a pak sebou široce rozkročená s hlasitým výkřikem "Teď!" poprvé celá mohutně škubla… "A pokračuj!" zvolal profesor a rázně na ni vychrstl plný kbelík ledové vody. Rychle onanující Jitce to doslova vyrazilo dech, hlasitě se zajíkla - ovšem vtom jí projel nahým tělem další obrovský orgastický stah. Profesor se rychle sehnul pro druhý kbelík, tentokrát s horkou vodou, rozpřáhl se - a zatímco nahá Jitka před ním s poslušně vypnutým podbřiškem stále bezmocně onanovala, současně s třetím mimovolním rasantním záškubem jejího těla ji nemilosrdně zasáhl proudem horké vody. Další dva prudké rychlé stahy - a opět kbelík ledové vody přímo na tělo, doplněný zvoláním "A rychleji!" "Au…" vydechla nahá Jitka stále v orgastickém transu a zrychlila onanii. Vzápětí další stah, ale to už se profesor opět napřahoval s dalším kbelíkem horké vody…

Několik dalších zlomků vteřiny ponechal profesor Jitku v klidu, přesněji řečeno, počkal, až před ním poslušně vypnutá se široce rozevřenýma očima dvakrát rychle mimovolně škubne celým tělem, a pak na ni potřetí prudce vychrstl vědro úplně ledové vody. Jitčin orgasmus však začal pozvolna ochabovat, široce rozkročená Jitka přestala onanovat, hodila obě ruce nad hlavu a vypnula nahé tělo profesorovi, který ji opět okamžitě zasáhl horkou vodou z dalšího kbelíku… „Au!“ zakřičela Jitka, které horká voda stékala dolů po těle, profesor však neváhal, uchopil poslední kbelík, nyní s ledovou vodou a opět ho zblízka vychrstl na docukávající nahou Jitku. "Jsi pořádně vysprchovaná?" zeptal se jí, když už sebou téměř úplně docukala. "Ano, děkuji, pane profesore!" „No… už jsi zase hezky čistá…“ prohlásil profesor, když si nahou Jitku zblízka pozorně prohlédl. Pak zastavil sprchu, uchopil Jitku za loket, vyvedl ji úplně mokrou na chodbu a šel pomalu za ní k tělocvičně. Nahá Jitka se při chůzí studenou chodbou zřetelně třásla. *** Profesor odemkl tělocvičnu, rozsvítil v ní světlo a vpustil ještě naprosto mokrou nahou Jitku dovnitř. „Br, to je mi zima…“ otřásla se Jitka chladem. „Prosím tě, buď ráda, že je červen a je teplo…“ pohlédl na ni profesor, „v lednu bys to měla horší…“ Úplně mokrá Jitka bezděčně drkotala zuby. „Tak si párkrát rychle oběhni tělocvičnu…“ vybídl ji profesor, „aspoň rychleji uschneš… a možná se i trochu zahřeješ…“ Nahá Jitka se poslušně rozběhla kolem tělocvičny a profesor na ni zavolal „Třikrát kolem dokola!“ Jitka v běhu přikývla, a zatímco obíhala tělocvičnu, profesor nohou dokopal žíněnku těsně před kruhy, které pak spustil, aby na ně Jitka mohla vyskočit. Když Jitka třikrát oběhla tělocvičnu, profesor jí ukázal rukou „Postav se před žíněnku!“ Udýchaná Jitka si stoupla před žíněnku, za kterou byly spuštěné kruhy, a podívala se tázavě na profesora. „Tak už ses zahřála?“ „Docela ano…“ řekla Jitka vypnutá před žíněnkou. „Tak si ještě trochu zacvič…“ vybídl ji profesor. Jitka opět udělala několik hmitů rukama, potom párkrát vykopla nohy vzhůru a nakonec udělala pár dřepů. Profesor k ní přistoupil a zběžně si nahou Jitku osahal „Koukám, že už jsi skoro suchá… myslel jsem, že by sis ještě mohla udělat pár shybů na bradlech, ale to už není třeba…“ a vybídl ji „tak se zase rozkroč a připrav se!“ Jitka pochopila, poslušně se rozkročila, přitiskla si prsty na poštěváček, vypnula prsy a podívala se na profesora, který jí vzápětí stroze odpočítal začátek onanie. Jakmile se zřetelně vzrušila, profesor jí nařídil „Až se zase rozdráždíš až před orgasmus, uděláš kotoul a vyskočíš z něho na kruhy!“ „Ano, pane profesore…“ hlesla Jitka poslušně, pohlédla na kruhy, zrychlila onanii, za chvíli překonala hluchou fázi a její rozdráždění rychle vzrůstalo. Když sebou Jitka začala v širokém rozkročení zase viditelně škubat a pootevřela ústa, profesor na ni náhle vykřikl „Dost! A do provazu!“ Nahá Jitka hodila ruce nad hlavu a pomalu se před profesorem sesouvala a roztaženýma nohama k zemi. Když se před ním na podlaze tělocvičny roztáhla do nádherného provazu, vypnula prsa a rozdrážděně hlesla „Jsem vaše…“ Profesor ji několikrát prudce šlehl koženým řemínkem přes vztyčené bradavky a napnuté břicho, pak na Jitku vykřikl „Vztyk! A pokračuj!“ Jitka rychle vstala, rozkročila se a začala znova onanovat; její vzrušení však silně pokleslo, proto musela začínat prakticky znova. Hluchou fázi však už překonávat nemusela, takže se před profesorem za chvilku už zase škubala silnou rozkoší. „Nezapomeň a ten kotrmelec! A z něho bleskově vyskočit na kruhy!“ Rychle onanující Jitka bezděčně polkla a přikývla. Její vydráždění rostlo mnohem rychleji než předtím, takže se už za chvilku začala zřetelně blížit do extase. Opět pootevřela ústa a s pohledem do očí profesora sebou prudce škubala, najednou sebou mohutně trhla, otevřela pusu dokořán, vypnula podbřišek dopředu, několik okamžiků sebou ještě bezmocně třásla, pak náhle vyhodila ruce před sebe, udělala na žíněnce nádherný kotoul a pak z něho oddaně vyskočila do závěsu vzpaženýma rukama na kruhy. Profesor se postavil před ni a povytáhl si vzhůru, aby měl její rozkrok přímo před očima, rozevřel jí stydké pysky, krátce si ji mezi nimi prohlédl a prohmatal. Pak vytáhl z kapsy úzký kožený řemínek, šlehnul zavěšenou Jitku přes podbřišek, podíval se na ni a řekl „Dneska jsme úplně zapomněli na intimní zápisník… vedeš si ho ještě vůbec?“ „Jistě, pane profesore…“ vyhrkla visící Jitka upřímně, „mám ho nahoře v kabelce…“ „A děláš si to pořád každý den… večer?“ „Ano… zapomněla jsem jen jednou…“ vydechla Jitka, „ale to jsem vám už říkala…“ „A jsi pokaždé hotová? „Ano, někdy dokonce dvakrát, jednou nedávno dokonce čtyřikrát…“ pravila horlivě Jitka, „a poslední dobou je to mnohem silnější… co vás znám…“ Profesor ji zase prudce šlehnul řemínkem přes břicho. „Au… mám to všechno v tom zápisníku… až budeme zase nahoře, hned vám ho sama předložím ke kontrole…“ „A na co přitom myslíš?“ „No, většinou na vás, přece…“ zachvěla se Jitka ve visu, „a představuju si, že mě krutě mučíte…“

„Tak už ne chirurg?“ „Tím chirurgem jste vy…“ vyhrkla Jitka, „tuhle jsem si představovala, že jste si mne rozřízl od prsů až dolů do rozkroku a pak jste se mi tam… ve mně zaživa různě hrabal… to jsem se musela úplně odkrýt a odhodit pyžamo… vystavovala jsem se vám úplně nahá a odkrytá… a vší silou jsem si dráždila poštěváček…“ „To jsi pak musela mít i nádherný orgasmus, ne?“ sklonil se jí profesor k přirození a zblízka si ji tam prohlížel. „Nádherný… strašně prudký… tak jsem se při něm zmítala, že jsem shodila peřinu…“ „To je taky v tom zápisníku?“ Jitka se stydlivě kousla do rtů a přikývla. „Dobře, tak já si ho pak prohlédnu,“ řekl profesor, šlehnul ji ještě několikrát přes břicho a podbřišek, pak řemínek stočil, strčil ho do kapsy, krátce podráždil Jitku na poštěváčku a vytáhl z kapsičky pinsetu. „Roztáhni nohy!“ zavelel pak úsečně visící Jitce. Jitka poroztáhla nohy, ale ve visu s nohama nad zemí jí to moc nešlo. „No víc! To ti to už víc nejde?“ Bezmocně zavěšená Jitka poslušně škubla nohama od sebe, ale moc to nepomohlo. Profesor ji tedy vzal volnou rukou za lýtko a odtáhl jí nohu úplně stranou, že se jí přirození nádherně rozevřelo, a začal ji tam mučit pinsetou, pak si ji vyměnil za malé ploché kleštičky. Nahá visící Jitka vřískala bolestí a bezmocně se ve visu na kruzích před profesorem svíjela, ale profesor nepřestal, dokud ji důkladně nepromučil, záležet si dával především na corpusu jejího poštěváčku, ale náležitě se věnoval i jejím stydkým pyskům a občas hrázce. Když nahou Jitku pořádně zmučil v kundičce, spustil si ji o něco níž a věnoval se chvíli jejím prsním bradavkám, pak zastrčil do kapsičky košile i kleštičky, vytáhl ostrou jehlu a jemně píchal bezmocně visící Jitku do břicha, do prsů, do podbřišku a občas i do přirození, jak do stydkých pysků, tak mezi ně do krásně červené stydké rýhy. Jitka opět nahlas sténala, občas prudkou bolestí hlasitě vykřikla, ale pořád se snažila dívat profesorovi odevzdaně do očí. Když profesor odložil i jehlu, spustil si nahou Jitku ještě níž, několik centimetrů chodidly od země, a zatímco mu Jitka pořád hleděla odevzdaně do očí, začal jí pomalu upínat na vztyčené bradavky prsů a na zduřelé velké stydké pysky prádelní kolíčky. Pak Jitku poplácal po bříšku, poručil jí „Utíkej k tyčím a vylez po tyči až nahoru!“ a plácnul ji přes zadek. Nahá Jitka bleskově seskočila z kruhů a rozběhla se k tyčím, na jednu z nich bez zaváhání naskočila a šplhala po ní s kolíčky na bradavkách a stydkých pyscích nahoru. „Dávej pozor na ty kolíčky!“ zavolal na ni profesor, když byla v půlce tyče. „Já vím…“ hlesla Jitka a dál šplhala až nahoru, tam se zastavila a oddaně pohlédla dolů na profesora. „No, ukaž mi přece kundičku! Tady zespoda ji máš taky pěknou… i s těmi kolíčky na pyscích…“ Jitka se pevně chytila konstrukce a unožila nohu. „Krásné… škoda, že nemám fotoaparát…“ pochválil ji profesor, „vydrž tak chvilku! Nechceš čurat?“ „Trochu…“ hlesla Jitka visící pod stropem tělocvičny na konstrukci držící tyč. „Tak si zase ustříkni!“ vybídl ji profesor. Nahá Jitka si ustříkla… a kapičky její moči se rozprskly po podlaze tělocvičny. „Krásné… tak polez pomalu dolů…“ vybídl ji spokojeně profesor. Nahá Jitka se pustila nahoře a spouštěla se po tyči pozvolna dolů. Než se ale dotkla podlahy, profesor vykřikl „A okamžitě vedle na provaz a zase až úplně nahoru!“ Jakmile se Jitka dotkla nohama země, okamžitě vyskočila na provaz a začala po něm opět šplhat nahoru. Když se dotkla stropu, profesor na ni zavolal „Nechceš si ještě ustříknout?“ „Leda že byste mi to poručil…“ vydechla nahá Jitka nahoře pod stropem tělocvičny. „Dobře, čurej!“ vykřikl rázně profesor. Jitka opět unožila, vycenila dolů na profesora kundičku a vypustila pramének moči. Její kapičky se zase rozprskly a na podlaze zůstala malá loužička. „Hezké… strašně se mi líbíš, když tak vysoko nade mnou beze studu čuráš…“ vydechl profesor téměř nadšeně. „Jsem vaše otrokyně, pane…“ připomněla mu Jitka. „Tak slez zase dolů…“ vybídl ji profesor. Nahá Jitka pomalu sručkovala po laně dolů, postavila se a vypnula se před profesorem do Pozoru. „Zacvič si zase trochu, ať se protáhneš!“ poručil jí profesor. Jitka před profesorem začala u tyčí zase cvičit, nejdříve opět prostná rukama, potom několikrát vykopla nohy, pak udělala pár dřepů, a když se před ním opět poslušně vypnula, profesor jí přikázal „A teď ještě hvězdu!“ Nahá Jitka se rozmáchla rukama a vystřihla před profesorem perfektní hvězdu, ale profesor stále nebyl spokojen a nařídil jí „Pokus se ještě o stojku! Já ti dám záchranu…“ Jitka se opět poslušně rozmáchla a udělala před profesorem stojku na rukou. Profesor přiskočil, přidržel ji za nohy a vybídl ji „Úplně se mi roztáhni!“ Jitka ve stojce roztáhla s oporou profesora nohy, takže jí profesor bezvadně viděl přímo do přirození. Roztáhl jí stydké pysky, chvilku se jí zblízka díval mezi ně a pak jí několikrát silně stiskl na nich připnuté kolíčky. Roztažená nahá Jitka ve stojce nahlas zakřičela, ale v rodidlech jí to zase zabublalo. „Pojď, půjdeme spolu na žíněnku!“ vyzval ji profesor. „Po rukou?“ „Ano, ty po rukou… a já ti budu držet nohy…“ Jitka začala opatrně ručkovat vypnutá ve stojce a držená profesorem za nohy směrem k žíněnce. Žíněnku ovšem obešli, profesor se s Jitkou zastavil až u její opačné strany a pak ji natočil břichem k žíněnce.

„Máš opravdu krásnou kundičku…“ pravil profesor uznale, „ale teď padni břichem na žíněnku!“ a pustil jí nohy. Jitka se vzápětí rozplácla břichem na žíněnce, profesor vykřikl „Napni ruce před sebe a roztáhni nohy!“ a jakmile Jitka poslechla, sklonil se zezadu k jejímu rozkroku a začal jí zespoda třít poštěváček. „Musíš si to natrénovat, za chvíli to budeš potřebovat…“ Když se Jitka ležící břichem na žíněnce silněji rozdráždila a začala sebou bezděčně škubat vzrušením, profesor najednou její dráždění utnul a rázně jí poručil „Vpřed a plaz se přede mnou břichem po tělocvičně! A pozor na ty kolíčky!“ Rozdrážděná Jitka se začala před profesorem s viditelnou námahou nahá odevzdaně plazit břichem po tělocvičně. Když se doplazila až ke stěně, profesor jí vyzval „Hezky se otoč a pokračuj… obeplazíš jako otrokyně celou tělocvičnu! Moc se mi to líbí…“ Nahá Jitka se poslušně plazila dál kolem tělocvičny, ale přitom nadzdvihovala prsy, aby jí neodpadly kolíčky, kterými občas zavadila o parkety. Když Jitka zastavila po proplazení kolem tělocvičny, profesor nespokojeně řekl „Ty nadzvedáváš moc prsa, přitiskni se jimi k zemi pořádně! Znova!“ Jitka se tedy poslušně přitlačila k zemi i prsy a začala se zase doslova plížit kolem tělocvičny, kolíčky jí při každém pohybu bolestivě ohýbaly prsy a bezmocně vzdychala; podle povelů profesora se přitom proplížila pod koněm a mezi bradly, ale přesto se poslušně proplížila okolo celé tělocvičny a oddaně se zastavila před profesorem. „Teď si zkusíš válet sudy! Dělej!“ rozkázal jí přísně profesor. Nahá Jitka začala kolem tělocvičny odevzdaně válet sudy a při každém doteku kolíčků na parkety bolestivě sykala. Profesor ji se zájmem pozoroval, a když se kutálející se Jitka k němu přiblížila, nasměroval ji opět k žíněnce. Před žíněnkou se ale Jitka vyčerpaně rozvalila na záda a mimovolně roztáhla nohy, profesor jí mezi kolíčky na stydkých pyscích nahmátl poštěváček, s údivem zjistil, že je mezi pysky opět úplně mokrá a začal jí ho rychle třít. Jitka rázem ožila a začala vleže na parketách dávat viditelně najevo své pomalu vzrůstající pohlavní vzrušení. Profesor ji však dráždil stále rychleji, když Jitka zanedlouho překonala hluchou fázi, navíc jí prsty na poštěváček silně přitlačil. Jitčino vzrušení rychle stoupalo a zanedlouho sebou začala silnou rozkoší bezděčně škubat, krev jí mezi kolíčky na bradavkách a stydkých pyscích mohutně pulsovala. Najednou ucítila blížící se orgasmus a vyhrkla „Já už snad… zase budu!“ „No tak buď…“ usmál se profesor, „a pořádně si to s těmi kolíčky prožij…“ Za chvilku se nahá Jitka napnula, mimovolně pootevřela ústa, pak sebou prudce škubla, rozhodila nohy a začala se v extasi bezmocně vzpínat rozkrokem vzhůru. Profesor maximálně přitlačil a na zlomek vteřiny zastavil prst, což Jitčinu rozkoš nesmírně vystupňovalo, takže se za okamžik začala před profesorem na parketách vedle žíněnky divoce cukat v obrovském orgasmu. V bradavkách prsů a na stydkých pyscích jí přitom mezi kolíčky bolestivě tepala krev… Po několika prvních stazích profesor jako obvykle odtáhl ruku a nahá Jitka před ním na zemi dále mohutně cukala celým tělem v dalších mohutných orgastických stazích. Když Jitka docukávala, pohlédla oddaně na profesora a vydechla „To bylo zase moc hezké…“ „Od toho mě máš…“ řekl profesor a počkal, až sebou Jitka doškube úplně, pak jí stroze zavelel „Vztyk a rozcvič se zase!“ Nahá Jitka odevzdaně pomalu vstala a začala před profesorem cvičit: nejdřív zase několik prostných rukama, hlavně hmity, potom i nohama, které zase párkrát prudce vykopla vzhůru, nakonec před ním udělala tři pomalé dřepy se vzpaženýma rukama. „Oběhni si ještě znova tělocvičnu!“ nařídil jí potom profesor a dodal „A pozor na kolíčky!“ Jitka opět oběhla tělocvičnu, kolíčky na prsech a stydkých pyscích se jí přitom zřetelně třásly. Profesor mezitím opět vytáhl z kapsy kožený řemínek, a když se Jitka před ním po doběhu vypnula do Pozoru, nařídil jí „Vyskakuj zase co nejvýš!“ a napřáhl řemínek. Nahá Jitka začala opět vyskakovat vysoko vzhůru a přitom se pokaždé ze všech sil odrážela od země. Profesor ji vždy v nejvyšším bodě výskoku rázně šlehl řemínkem přes břicho, občas do podbřišku, tu a tam i do prsů; pokud se jí více méně nechtěně strefil přímo na bradavky s upevněnými kolíčky, Jitka prudkou bolestí hlasitě zakřičela. Asi po minutě profesor vykřikl „A teď rychle na kladinu!“, zasunul si řemínek zase do kapsy a zatím co nahá Jitka běžela ke kladině a pak se na ni s námahou vylezla, přišel k ní a poručil jí „Rozkroč se a ruku na poštěváček!“ Nahá Jitka se na kladině opatrně rozkročila, přitiskla si ruku na poštěváček a upřela pohled na profesora. „Pozor!“ zavelel profesor a Jitka se vstoje rozkročmo na kladině napnula. Profesor ji za chvilku vybídl „Druhou ruku na prsa!“ a vzápětí jí přísně odpočítal začátek další onanie. Její vzrušení opět pozvolna vzrůstalo, onanující Jitka začala na kladině různě balancovat a profesor jí občas musel přidržovat, aby nespadla dolů. Za chvíli Jitka překonala hluchou fázi a začala se s očima oddaně upřenýma dolů na profesora stále častěji škubat rozdrážděním. Mohutně vydrážděné Jitce profesor najednou poručil „Stop! Rozpaž!“, a když Jitka utnula onanii a rozpažila ruce, postavil se pod ni, aby jí dal záchranu a rozkázal jí „Projdi se po kladině… několikrát tam a zpět!“ Rozdrážděná Jitka vykulila strachy oči a začala opatrně chodit po kladině z jednoho jejího konce na druhý. Když několikrát přešla kladinu, profesor ji pochválil a zeptal se jí „Nechtěla bys udělat provaz? Jako Čáslavská?“ „Ta přitom ale nebyla nahá…“ vyhrkla Jitka. „Tak to budeš ještě lepší… a třeba slavnější…“ usmál se profesor a podal Jitce ruku. Nahá Jitka vzpažila ruce a začala se opatrně roztahovat na kladině do provazu, a nakonec se jí ho podařilo s dopomocí profesora udělat naprosto perfektně. „Ty jsi opravdu jednička…“ pravil profesor nadšeně, „já ti za odměnu sundám ty kolíčky…“

Jitka se mu oddaně vypnula a profesor jí pomalu odepnul z prsů a stydkých pysků kolíčky, ale Jitka se opět začala kroutit bolestí, jak se jí bradavky i stydké pysky začaly plnit krví. Profesor ji stále pevně držel, aby nespadla z kladiny dolů. Když se Jitka za chvilku zklidnila, vycenila na profesora v provazu samovolně úplně roztaženou kundičku. „Koukám, že ty bys snad chtěla, abych tě teď trošku promučil, ne?“ „Docela jo…“ přikývla do provazu roztažená Jitka, „ale musel byste mě přitom asi držet…“ „Zkusíme to, vzpaž!“ přikázal jí profesor a se slovy „ale předtím tě zase rozdráždím…“ chytnul Jitku za loket, druhou rukou jí nahmátl poštěváček a začal jí ho rychle mnout. Jitčin poštěváček byl v této posici nádherně vyceněný a profesor tedy k němu měl téměř ideální přístup, proto ho mohl dráždit nesmírně rafinovaně; přitom pozoroval, jak roztažené Jitce šibalsky vykukuje z chloupků. Jitka se za chvilku začala na kladině vzrušeně škubat, profesor ji ale usilovně dráždil dál, a jakmile překonala hluchou fázi, přerušil náhle dráždění, vytáhl z kapsičky ploché kleštičky, nasadil jí je na jeden velký stydký pysk, pevně ho sevřel a začal jí ho silně povytahovat; nahá Jitka otevřela ústa a hlasitě sténala. Profesor jí pak totéž zopakoval i na druhém stydkém pysku, Jitka opět hlasitě sténala, ale už zase zřetelně vlhla a trochu povolila ruce. Profesor odložil kleštičky, pohlédl nahoru na Jitku a napomenul ji „Napni ty ruce pořádně a vyceň mi ji ještě víc!“ Jitka se napnula, profesor vytáhl ze sady velkou jehlu a začal poslušně vyceněnou Jitku píchat do stydké rýhy, až nahlas křičela, potom jí popíchal i velké stydké pysky, občas se ji citlivě bodl i do slabin a pak ji postupně píchal do podbřišku a do břicha. Nahá Jitka poslušně držela, ze všech si se mu vypínala, hleděla vpřed a napínala ruce nad hlavou. Profesor pak řekl „Chtěl jsem ti původně popíchat i prsíčka, ale tam ti teď pořádně nedosáhnu…“ a začal se jí jehlou pomalu vracet dolů přes podbřišek, ale zatím stále dával pozor, aby jí nepronikl špičkou jehly pod kůži, pak ji krátce píchnul do corpusu a nakonec ji několikrát jemně bodnul do velkých stydkých pysků až pod pokožku, takže se jí na nich objevila krev, a během Jitčina zděšeného křiku jí poručil „Seskoč!“ To však nebylo pro Jitku s nohama roztaženýma do provazu právě jednoduché, takže nejdřív namáhavě ohnula nohy a spustila je lýtky dolů, potom seskočila z kladiny dolů na parkety, ale profesor jí okamžitě přikázal „Oběhni si zase dvakrát tělocvičnu!“ Nahá Jitka se poslušně rozběhla kolem tělocvičny a profesor si mezitím posunul žíněnku pod kruhy tak, aby Jitka měla po ulehnutí nohy přesně pod nimi. Když Jitka obíhala druhé kolo, profesor ukázal na žíněnku a poručil jí „Poběž ke mně a rozkroč se na žíněnce!“ Jitka přiběhla k profesorovi, postavila se pod kruhy na žíněnku a odevzdaně se široce rozkročila. „Tak, jako obvykle… prsty na poštěváka a kmitej!“ rozkázal jí profesor přísně, „A dívej se před sebe!“ Rozkročená Jitka si začala na žíněnce s pohledem upřeným před sebe rychle kmitat prsty přes poštěváček. Jakmile se nahá Jitka opět pohlavně rozdráždila a zřetelně se jí vztyčily bradavky prsů, profesor k ní přistoupil a znova jí na ně připnul prádelní kolíčky. Jitka krátce zasténala a pokračovala dál v usilovné onanii. Profesor si připravil kožené přezky a onu pevnou vzpěru, a ještě chvíli onanující Jitku upřeně pozoroval. Nahá Jitka za chvilku opět překonala hluchou fázi, a profesor jí krátce nato poručil „Dřepni si!“ Stále nic netušící Jitka si poslušně dřepla a s poroztaženýma nohama si dále třela prsty poštěváček. „Sedni si!“ přikázal jí za chvilku profesor. Onanující Jitka si pod kruhy sedla před profesorem na žíněnku a upřela na něho tázavě oči. „Roztáhni ty nohy pořádně!“ napomenul ji stroze profesor. Nahá Jitka roztáhla nohy úplně od sebe a vsedě na žíněnce si s očima vzhůru na profesora dál rychle třela klitoris. „Opři se dozadu rukou a vyceň mi ji!“ nařídil jí za další chvíli chladně profesor. Jitka se opřela volnou rukou vzadu za sebou o žíněnku a s oddaně vyceněným rozkrokem si v pololehu na žíněnce poslušně dráždila poštěváček. Profesor ji dál přísně pozoroval. Jakmile se rozevřená Jitka začala viditelně škubat silnou rozkoší, profesor ji vybídl „Polož se!“ Jitka si odevzdaně lehla na žíněnku a s pohledem vzhůru na přihlížejícího profesora si rychle kmitala prsty přes poštěváček. Její rozdráždění začalo vleže neúprosně stoupat. „Roztáhni ty nohy!“ vykřikl na ni profesor, „A onanuj skutečně náruživě!“ Usilovně onanující Jitka roztáhla nohy do maxima a zrychlila onanii, takže pak s pohledem upřeným bezmocně na profesora skutečně onanovala ze všech sil. Profesor si vzal kožené přezky, postavil se na žíněnku mezi Jitčiny roztažené nohy a vzápětí jí zavelel „Napni nohy, zvedni je chodidly vzhůru a dál si přes něho rychle kmitej!“ Nahá Jitka napnula nohy, úplně roztažené je nadzdvihla vstříc profesorovi a s pohledem upřeným nechápavě na něho si dál vší silou kmitala přes poštěváček. Protože už ale začínala tušit, že se schyluje k něčemu nepříjemnému, ale zatím neznámému, přestala její rozkoš téměř úplně stoupat a začala po profesorově tváři bezděčně těkat očima. „Zvedni ty haksny ještě výš!“ poručil jí rázně profesor. Jitka napnula břicho a zvedla během usilovné onanie nohy ještě výš, chodidly profesorovi až k prsům, a profesor jí rychle upnul na kotníky nohou kožené přezky. „Co teď udělá správná otrokyně?“ zeptal se potom profesor stále onanující Jitky. „Děkuji… pane profesore…“ hlesla Jitka, „co se mnou… teď budete… dělat?“ „Pověsím tě za nohy na kruhy, vytáhnu tě vzhůru, zapevním ti úplně roztažené nohy vzpěrou a pak si s tebou budu hrát…“ pravil profesor, zatímco Jitce pevně utahoval spony přezek na kotnících. Potom ji zavěsil za spony na kotnících nohou na kruhy, nechal ji takto připravenou chvíli onanovat na žíněnce s nohama vzhůru a připravil si onu pevnou vzpěru.

„Budete mě… zavěšenou na kruzích… taky mučit?“ vyrazila ze sebe namáhavě už prudce rozdrážděná Jitka. „Uvidíš…“ pravil suše profesor a začal jí upevňovat mezi popruhy kruhů těsně nad kotníky vzpěru, takže za nohy visící Jitka měla nohy široce roztažené od sebe, a pak ji vybídl „Onanuj! Rychle!“ Jitčino rozdráždění začalo kupodivu opět vzrůstat a zakrátko se před pozorně sledujícím profesorem už zase celá škubala mohutným rozdrážděním. Profesor ji začal zavěšenou z nohy na kruzích pomalu zvedat vzhůru; Jitka přitom stále ze všech sil náruživě onanovala. Ve chvíli, kdy už se zvedla vzhůru i její hlava a celé tělo nahé Jitky ztratilo kontakt se žíněnkou a onanující Jitka visela s roztaženýma nohama na kruzích bezmocně dolů, jí profesor poručil „Pusť ruku dolů!“ Nahá Jitka ve visu na kruzích ještě krátce onanovala s rukou spuštěnou bezvládně dolů, ale profesor náhle vykřikl „Stop!“, a když krajně rozdrážděná Jitka ucukla rukou a pustila ji rovněž bezmocně dolů, vytáhl z kapsičky košile malou dortovou svíčku a nařídil jí „Roztáhni si ve visu hlavou dolů úplně stydké pysky!“ Zavěšená Jitka si roztáhla rukou stydké pysky a nabídla zavěšená na kruzích hlavou dolů profesorovi své mohutně rozdrážděné přirození. Profesor jí poručil „Ani se nehni!“, chvíli si důkladně prohlížel její panenskou blánu a hlavně malou škvíru v ní, pak suše řekl „to bude dobré…“ a začal jí otvůrkem v panenské bláně zavádět hluboko do pochvy dortovou svíčku. Jitka to moc necítila, takže netušila, co se děje, poslušně držela a roztahovala profesorovi přirození. Profesor dával při zavádění dortové svíčky velký pozor, aby jí panenskou blánu sebeméně neporušil, a když Jitce z ní vyčnívaly z pochvy jen asi dva centimetry, poručil jí, aby opět spustila i druhou ruku a svíčku zapálil. Nahá Jitka zůstala viset zavěšená na kruzích s úplně roztaženýma nohama, rukama volně dolů a hořící svíčkou v panenské pochvě; profesor ji pak s ohněm v rozkroku pomalu vytáhl na kruzích vysoko nahoru, téměř až pod strop tělocvičny, tam ji nechal volně viset a zeptal se jí „Jak se cítíš?“ „Jako vaše bezbranná otrokyně…“ hlesla vzrušeně Jitka. „Takovou hezkou kundičku ten strop ještě určitě neviděl…“ prohlásil profesor. „A tak zblízka…“ vydechla roztažená Jitka. „Já tě tam budu vidět ode dneška pořád…“ řekl vzrušeně profesor, „škoda, že si tě tam nemůžu obtisknout…“ „Nechcete, aby se na ten strop vyčurala?“ navrhla mu pod strop vytažená Jitka. „Myslíš, že tam dostříkneš?“ řekl udiveně profesor. „Když mne vytáhnete ještě výš, snad ano…“ vyhrkla Jitka, „pokusím se…“ Profesor ji vytáhl na kruzích úplně nahoru, takže Jitčin rozevřený rozkrok byl necelý metr od stropu. Zavěšená Jitka se napnula a ustříkla vší silou moč vzhůru. Na stropě se objevilo několik kapiček, ale většina moči dopadla zpátky na Jitku a částečně dolů vedle profesora. „Jsi úžasná…“ vydechl profesor obdivně, „ty prostě dokážeš všechno…“ „Ale počurala jsem se, brr…“ vydechla nešťastně Jitka. „Jestli chceš, můžeš se cestou nahoru zase osprchovat…“ usmál se profesor. „To uschne, vysprchuju se až doma…“ prohlásila Jitka. „A já budu mít po tobě i památku na stropě…“ vydechl spokojeně profesor. „To jsem zvědavá, jestli tam bude něco vidět, až to uschne…“ řekla Jitka věcně. „Hlavně, že jsi neuhasila tu svíčku…“ řekl nato profesor. „Z té žádný vosk nekape, takže se mi to docela líbí…“ řekla Jitka beze studu, „jen jestli jste mě tam nenatrhl…“ „To bys přece jako panna cítila, ne?“ pravil profesor a začal nahou Jitku pomalu stahovat níž. „Už si na mne zase sáhnete?“ zeptala se vyzývavě Jitka. „No, ale řemínkem…“ pravil profesor stroze, zastavil si na kruzích visící Jitku tak, aby na ni řemínkem dosáhl, a než se Jitka stačila nadechnout, začal ji rafinovaně bičovat koženým řemínkem po těle s tím, že dával pozor, aby ji nešlehl do rozkroku s hořící svíčkou. Nahá Jitka začala bolestí zase křičet, ale profesor ji nemilosrdně bičoval přes břicho, do podbřišku, přitom ji různě obcházel a prudce ji šlehal i přes záda a zadnici, několikrát ji zasáhl i přes kolíčky na prsních bradavkách. Zavěšená Jitka sebou při každém šlehu bezmocně cukala a hlasitě zakřičela. Po důkladném zbičování si ji profesor spustil ještě o něco níž, aby měl přímo před očima její přirození a zeptal se jí „Nehrne se ti ještě krev do hlavy?“ „Trošku…“ vydechla Jitka, „ už mám trochu červeno před očima…“ „Tak zase chvíli onanuj, ať se ti krev dostane z hlavy nahoru do rozkroku…“ vyzval ji profesor. Nahá Jitka si začala na kruzích zavěšená hlavou dolů zase poslušně třít poštěváček a opravdu: jak se její vzrušení stupňovalo, krev se jí začala vracet zpátky do rozkroku, a tudíž viděla opět normálně. Profesor ji chvíli sledoval, pak si vytáhl z krabičky sirku, a když sebou visící Jitka začala ve visu na kruzích s nohama zapevněnýma široce od sebe téměř do „provazu“ zase zřetelně škubat pohlavním rozdrážděním, vykřikl „Stop!“ Zavěšená Jitka bleskově utnula onanii, profesor jí úplně roztáhl rodidla a začal jí pomalu rafinovaně zasunovat do močového otvoru sirku. Jitka chvíli nehybně držela, ale když jí sirka pronikla hlouběji do těla, začal postupně sténat a později hlasitě křičet bolestí. Profesor jí zasunul sirku asi tři centimetry do močové trubice a pak ji rázně vytrhl. Potom profesor Jitku na kruzích mohutně rozhoupal a mezitím si připravil pinsetu. Když se nahá Jitka dohoupala, roztáhl jí stydké pysky a začal ji silně štípat přímo do ještě naběhlého poštěváčku, potom jí krátce promačkal přes kolíčky prsní bradavky a znova ji silně rozhoupal. Nahá Jitka se bezmocně houpala ve visu na kruzích. Profesor počkal, až se dohoupe, podráždil ji na poštěváčku a znova ji začal silně šípat pinsetou do jeho naběhlé hlavičky. Zavěšená Jitka už začala hlasitě křičet bolestí na nejcitlivějším místečku těla, profesor ale přestal, opět jí promačkal prsní bradavky a znova ji prudce rozhoupal.

Jakmile se nahá Jitka roztažená v závěsu na kruzích zase dohoupala, ještě jednou jí prudce zmačkl pinsetou hlavičku zduřelého poštěváčku, potom jí několikrát stiskl bradavky prsů kolíčky, chvilku jí rychle dráždil klitoris, náhle utnul a opět do ní vší silou strčil. Zatímco bezbranně rozevřená Jitka létala s hořící svíčkou mezi nohama na kruzích tělocvičnou ze strany na stranu, zastrčil pinsetu do kapsičky, vzal si řemínek, a když se nahá Jitka za chvíli přestala houpat, začal ji vší silou bičovat přes břicho a postupně ji zasahoval i níž do podbřišku, občas i na vnitřní citlivé strany stehen. Roztažená Jitka se v závěsu na kruzích bezmocně zmítala a pod ráznými údery hlasitě křičela. Najednou profesor rozčileně pravil „Ta svíčička mi tam už nějak vadí…“, opatrně ji vytáhl Jitce z pochvy a opět ji prudce rozhoupal. Když se rozkmit Jitčina létání tělocvičnou zpomaloval, začal ji silně bičovat řemínkem přímo mezi stydké pysky. Jitka při každém šlehu hlasitě křičela… Po chvíli profesor nahou Jitku ve visu opět rozhoupal, a zatímco létala ve vzduchu tělocvičnou, stočil řemínek, zastrčil si ho do kapsy a vytáhl z ní balíček jehel. Zatímco se nic netušící Jitka dohoupávala, vytáhl jednu středně velkou jehlu, a když se zavěšená Jitka před ním zastavila, začal jí znova rychle dráždit poštěváček. Poslušně roztažená Jitka začala ve visu na kruzích kupodivu vzápětí zřetelně reagovat a zanedlouho se před ním ve visu na kruzích začala rozdrážděně škubat; profesor jí však usilovně třel poštěváček dál ve snaze ji vydráždit opravdu pořádně. Teprve potom nemilosrdně přerušil její dráždění, rozevřel jí stydké pysky a začal ji jemně bodat do stydké rýhy od corpusu poštěváčku až po perineum, a po vbodnutí jí jehlu v mučeném místě vždycky na chvilku ponechával; ale hlavičku poštěváčku samozřejmě vynechával. Zavěšená Jitka přitom křičela jako protržená, občas dokonce hlasitě řvala a zoufale sebou na kruzích zmítala, profesor si ji ale v momentě vpichu vždy pevně přidržel; její pohlavní vzrušení se však během mučení téměř úplně vytratilo. Naposled profesor Jitce rázně vbodl jehlu těsně nad poševní vchod, a zatímco Jitka zoufale zařvala, začal ji rychle vytahovat na kruzích úplně vzhůru až ke stropu tělocvičny, a když se trochu zklidnila, stroze jí rozkázal, aby začala opět onanovat. Do provazu roztažená Jitka si začala ve visu pod stropem tělocvičny poslušně třít poštěváček a její rozkoš zase pozvolna stoupala. Jakmile profesor uviděl, že Jitka už sebou občas opět rozdrážděně škube a rychle si kmitá prsty přes poštěváček, začal ji pomaloučku spouštět dolů. Jitka však stále usilovně onanovala, i když se za chvíli poprvé dotkla bezmocně dolů visící rukou žíněnky. Profesor pak její spouštění na chvilku zastavil a se zájmem sledoval její otrockou onanii; potom ji spustil na žíněnku i hlavou a později celým tělem, takže Jitka onanovala už jen se zvednutýma nohama. Profesor pak během její nepřetržité onanie vyjmul vzpěru mezi kruhy, pak jí odpoutal nohy z kruhů a začal jí odepínat kožené přezky z kotníků, Jitka si však přitom stále vášnivě a rychle kmitala prsty přes poštěváček. Když jí profesor nohy úplně uvolnil, nahá Jitka se před ním celá poslušně roztáhla na žíněnce, upřela mu pohled oddaně do očí a dál si před ním náruživě kroužila a kmitala prsty přes poštěváček Za chvilku rozdrážděně vydechla "Pane profesore, prosím, dovolte mi vybít se! Už to nemůžu vydržet - zase mě to tam moc bolí!" "To tě zatím nesmí ani napadnout!" Jitka bezmocně vydechla, dál si intenzivně dráždila poštěváček a zanedlouho se začala zřetelně blížit do extase. Profesor se jí uprostřed nejvášnivější onanie najednou stroze zeptal „Nechceš se napít?“ Vydrážděná Jitka spíš podvědomě než vědomě přisvědčila „ano…" Profesor jí přiložil k ústům kojeneckou láhev s limonádou, a když rychle onanující Jitka pootevřela pusu, vsunul jí dudlík láhve mezi rty a přikázal jí „zrychlí onanii na nejvyšší možnou míru a přitom cucej!“ Krajně rozdrážděná Jitka začala pít a přitom na žíněnce celá doslova nadskakovala obrovskou rozkoší - a přitom poslušně pila limonádu… její vzrušení však samozřejmé silně pokleslo. Jitka zanedlouho odtáhla hlavu na znamení, že už se napila; profesor odloží láhev, a zatímco nahá Jitka vleže na žíněnce dále náruživě onanuje, promasíruje jí krátce, ale důkladně její nádherné břicho a pak začne k jejímu překvapení se slovy „Jsme tu dneska možná naposledy, takže musíme všechno pořádně uklidit…“ ukládat všechny potřeby do připravené kabely. „Já myslela, že sem budu moct za vámi ještě občas přijít…“ vydechla Jitka a zpomalila onanii. „Ale teď jsi tady naposledy jako moje žačka…“ prohlásil profesor, „pak už nebudeš moje žákyně, ale jenom moje otrokyně…“ „Tak to bychom měli nějak oslavit a udělat si pořádné finále…“ vyhrkla vzrušeně Jitka a přerušila onanii úplně. „Přesně to jsem měl na mysli a taky jsem si na tebe něco krajně efektního a bolestivého připravil…“ řekl profesor, zavřel kabelu a přešel ke švédské bedně. Jitka ho s rukou stále na poštěváčku vzrušeně sledovala. „Onanuj, dívenko!“ vybídl ji profesor, a když si roztažená Jitka začala na žíněnce znova vší silou třít poštěváček, poodstrčil bednu a vytáhl před očima poslušně onanující roztažené Jitky zpoza ní několik desítek centimetrů dlouhý ocelový plát s ostrými zuby na jedné straně (coby pozůstatek velké pily), který si tam předem připravil, na jehož jeden konec upevnil větší čtvercový hranol, aby jej mohl postavit na zem ostrými zuby vzhůru. „Co to je?“ vyhrkla udiveně rychle onanující Jitka. „Speciální mučící nástroj…“ pravil vzrušeně profesor, „vyrobený pouze pro tebe…“ Jitka se rozdrážděně zachvěla. Profesor položil plát před ni poblíž žíněnky ostrými zuby nahoru, postavil se onanující Jitce za hlavu a pozorně sledoval, jak si s úplně roztaženýma nohama a jehlou v přirození vášnivě tře poštěváček a všelijak se přitom nahá na žíněnce kroutí a vzdychá. Za chvilku profesor Jitku přísně pobídl "dělej, dělej! Tušíš přece, co tě teď čeká!" „Ano…" hlesla onanující Jitka vzrušeně a uprostřed smyslného kmitání prsty přes klitoris prudce zacukala rozevřeným rozkrokem. Kolíčky na prsních bradavkách jí vzrušeně trčely přímo nahoru.

Za chvíli sebou roztažená Jitka začala mimovolně škubat v předtuše neúprosně se blížící předorgastické extase. Profesor jí vzápětí podal ruku „Tak pojď, dívenko…“ Prudce rozdrážděná nahá Jitka přerušila onanii, s kolíčky na prsech a jehlou v přirození si s dopomocí profesora pomalu namáhavě klekla vedle žíněnky před ocelový plát s ostrými zuby a pak onanii odevzdaně obnovila. Její rozdráždění však mezitím opět mírně pokleslo, takže si musela rozkročená vkleče nad plátem třít prsty poštěváček opět ze všech sil, zatímco profesor se na ni pozorně díval. Když zanedlouho Jitka znova ucítila přicházející předorgastickou extasi, zvrátila hlavu vzad a upřela pohled na profesora; kolíčky na prsech jí doslova napínaly mohutně prokrvené bradavky a jehlu v rodidlech také silně cítila. Profesor jí vzápětí rázně zavelel "Stop! Hoď ruce nad hlavu a vzepni se!" Krajně vydrážděná Jitka bleskově utnula onanii a odevzdaně vyhodila ruce nad hlavu, profesor ji za obě napnuté ruce pevně chytil a vykřikl „Vypni břicho a pomalu naléhej!“ Klečící Jitka se začala s dopomocí profesora, který jí pevně držel za nad hlavou napnuté vzpažené ruce, pomalu naklánět nahým tělem nad výhružně trčící ostré zuby ocelového plátu. „Na ten bližší konec musíš nalehnout pokud možno přesně začátkem stydké rýhy v podbřišku…“ usměrňoval ji přísně profesor a Jitka se trošinku posunula koleny blíž k plátu. Čím více se nahá Jitka nakláněla, tím byla těžší, profesor tedy musel popojít dopředu a podepřít ji druhou rukou hrudník těsně nad prsy a přitom ji dále popouštěl. Za několik okamžiků se Jitka poprvé dotkla plátu, respektive jeho dolního konce ochlupením podbřišku těsně nad stydkou rýhou, ale profesor ji popouštěl dál a Jitka pomalu naléhala na ostré zuby ocelového plátu nejprve podbřiškem, pak břichem, až na něj nakonec dolehla celá, přičemž jeho horní konec (zapuštěný do dřevěného hranolu) měla kousíček nad úrovní prsů. Za několik okamžiků nahá Jitka nalehla na ostrý plát celým tělem a profesor ji pustil úplně; ostré zuby plátu se jí plnou vahou zařízly do těla, Jitka obrovskou bolestí zděšeně zakřičela a bezmocně se na něm nasazená zmítala. „Drž klidně a napni ruce dopředu!“ vykřikl přísně profesor. Jitka napnula v bolestech ruce před sebe, ale profesor s cílem zabránit, aby se o ně opírala a tím se nadlehčovala, jí nemilosrdně přikázal „Zvedni ruce kousek nahoru!“ Nahá Jitka, pomalu už nepříčetná ukrutnou bolestí, odevzdaně zdvihla napjaté ruce a začala příšerně řvát. Profesor se nad ní sklonil a oběma rukama jí ze stran prudce strhnul kolíčky z prsních bradavek. Nahá Jitka začala na plátu další obrovskou bolestí v bradavkách, které začínaly přicházet k sobě a plnily se krví, doslova šílet. Profesor pak přešel k nahé Jitce, bezmocně roztažené na ostrých zubech ocelového plátu, k rozkroku a začal jí zezadu rafinovaně manipulovat s poštěváčkem, a zatímco bezmocná Jitka poslušně držela dopředu napnuté ruce těsně nad zemí, začal ji na něm ponenáhlu dráždit. Jitčino utrpení to postupně utlumovalo, takže nakonec začala i na ostrých zubech plátu pozvolna reagovat a cukat sebou vzrůstající sexuální rozkoší. Profesor najednou s překvapením uslyšel, jak Jitka vydechla "Je to krásné… někdy bych chtěla být takhle rozříznutá…" "A ukázala bys mi pak i všechno to, co máš uvnitř těla?" zeptal se jí se zájmem profesor. "Ano, pane profesore, moc ráda - a myslím, že by mě to strašně vzrušovalo…" zaškubala sebou vzrušeně na ostrých zubech plátu nasazená Jitka. Profesor zrychlil dráždění jejího poštěváčku a Jitka okamžitě zesílila své reakce. Profesora to udivilo, ale pak si uvědomil, že Jitku bolest silně pohlavně vzrušuje a vystupňoval tření jejího poštěváčku na nejvyšší možnou míru. „Můžu si položit ty ruce?“ zeptala se za chvilku Jitka nejistě, „už mě to moc bolí…“ „Polož, ale jak uvidím, že se o ně opíráš a nadlehčuješ se, nepřej si mně!“ řekl přísně profesor. Jitka si položila napnuté ruce před sebe na parkety a netrvalo ani dvě minuty a začala se na ostrých zubech plátu zřetelně škubat prudkým rozdrážděním; za chvilku sebou škubla, hlasitě se nadechla a za několik vteřin se začala doslova rozpláclá na noži celým tělem škubat v mohutných orgastických stazích. Po několika úvodních kontrakcích v jejím nahém těle profesor ukončil dráždění jejího poštěváčku, rychle vstal a během dalších obrovských orgastických stahů těla ji silně přišlápl tlakem boty na bedra na ozubený plát. Nahé Jitce stříkala během orgasmu na ostrých zubech z přirození milostná rosa a pod tlakem boty se na ostrých zubech dlouho divoce cukala. Když se konečně docukala, profesor se jí znova sklonil k rozkroku a rázně jí vytrhl z rodidel jehlu. „To bylo úžasné…“ vydechla pak spokojeně Jitka, „zatím snad můj nejprudší orgasmus vůbec…“ „Jsi naprosto perfektní…“ pochválil ji profesor, „vůbec jsem nevěřil, že to dokážeš… ale teď vstaň!“ Profesor podal Jitce ruku a druhou popadl kabelu. Jitka pomalu vstala a rozhlédla se. „Já se sem ještě vrátím, až odejdeš, a pořádně to uklidím… za denního světla…“ řekl pak profesor, popadl Jitku za ruku, přešel s ní ke dveřím, odemkl, pustil Jitku na chodbu, potom tělocvičnu uzamkl a opět šel spolu s nahou Jitkou chodbami školy a po schodech nahoru do kabinetu profesora. Venku už se rozednívalo… *** Nahá Jitka hned po vstupu do kabinetu rychle sáhla po kabelce, vytáhla z ní svůj „intimní zápisník“ a nabídla ho profesorovi k podrobnému prohlédnutí. Profesor si ale všiml, že jí z jedné ranky těsně pod pupíkem vytéká krev. „Počkej, to jsem nechtěl…“ řekl vyděšeně profesor, vzal skleničku s kysličníkem a začal jí krvácející ranku potírat vatovým tamponkem. Krev se okamžitě zastavila, ale Jitka měla na těle několik dalších červených stop po ostrých zubech plátu. „To nevadí, stejně si mě nikdo neprohlíží…“ vydechla vzrušeně Jitka, když viděla, že se jí na to profesor vyčítavě dívá, „a když, tak budu mít na vás další památku…“

„Ty jsi divoch…“ sedni si, vždyť musíš být po takovém výkonu unavená…“ řekl profesor a ukázal Jitce na židli. Když se nahá Jitka posadila, profesor otevřel její intimní zápisník. „To jsi opravdu stříkala každý den?“ podíval se na ni za chvilku tázavě. „Ano, jak vidíte…“ hlesla Jitka poslušně. „Neděláš to jen proto, že musíš… když jsi mi to slíbila?“ „Ne, protože se mi to líbí a potřebuju to…“ řekla Jitka, „kdybych vás neměla, dělala bych si to ještě asi mnohem častěji…“ Profesor rychle prolistoval zápisník a odložil ho na vedlejší stolek „Tak mi to ukaž, jak si to doma děláš…“ Nahá Jitka si bez řečí lehla na stůl a roztáhla se profesorovi. „No… sama, ukaž se mi a představuj si, že jsi doma…“ „A myslím na vás…“ vydechla Jitka a přitiskla si prsty na poštěváček, „můžu?“ „Jistě, a můžeš přitom vyjímečně zavřít oči…“ Roztažená Jitka zavřela oči a začala před profesorem na stole rychle onanovat. „Představuj si, že ležíš nahá roztažená před těmi chirurgy na operačním stole…“ řekl vzrušeně profesor. Jitka si přitlačila prsty na klitoris, vypnula vstříc profesorovi rozkrok a vyhrkla „Mučte mě tam…“ Profesor vstal, přejel Jitce jemně rukou přes prsa a pak ji chvíli rafinovaně hladil po břiše „Mysli si, že si tě zatím připravuju k nesmírně bolestivé operaci…“ „Tam?“ vyhrkla Jitka a začala si kmitat přes poštěváček jako divá; byla ještě trochu rozdrážděná z tělocvičny, takže nemusela překonávat hluchou fázi. „V podbřišku…“ pravil profesor, „rozříznu si tě a budu se dívat, jak se ti při orgasmu škube děloha… a pak ti z ní kousek odříznu…“ „Ach…“ zaškubala sebou Jitka uprostřed rychlé onanie, „docela ráda bych vám to dovolila…“ a začala se před profesorem na stole divoce házet. Její rozdráždění opět rychle stoupalo, za zavřenýma očima jí zřejmě probíhaly krajně vzrušující představy. Profesor si připravil šroubovák a vytáhl z balíčku velikou jehlu. „Ne!“ vykřikla najednou prudce vydrážděná Jitka, zřetelně se zachvěla hrůzou, pootevřela oči a uviděla profesora, jak se jí sklání před rozkrokem se šroubovákem a dlouhou jehlou v ruce. Zděsila se, protože to bylo do jisté míry pokračováním jejích představ, ale fakt, že to byla skutečnosti, ji okamžitě vzrušila natolik, že sebou vzápětí bezmocně škubla a za několik okamžiků se začala před profesorem na stole divoce svíjet v obrovských stazích dalšího orgasmu. Profesor jí ale hned po prvním stahu bleskově rozevřel rodidla a vzápětí jí vší silou zatlačil ostří šroubováku těsně nad poševní vchod, rychle přehmátl, a zatímco si Jitka dál honila poštěváček a přitom se před ním prudce cukala v dalších orgastických stazích, začal ji bodat jehlou hluboko do perinea. Jitka přerušila onanii a během dalších mohutných stahů svého těla hlasitě křičela, z rodidel jí ale doslova tryskala milostná rosa, která jí stékala přes hrázku na perineum a mísila se s její panenskou krví. Profesor jí vší silou tlačil šroubovák do stydké rýhy po celou dobu orgasmu a přitom ji bolestivě bodal jehlou do perinea; teprve když sebou Jitka docukala a její orgasmus prakticky odezněl, přestal jí bodat a odtáhl šroubovák. V místě vtlačení šroubováku zůstala Jitce viditelná hluboká rýha po jeho ostří a perineum měla celé od krve. „Tak takhle sis to doma představovala?“ zeptal se profesor (zaraženě), když odložil jehlu a šroubovák. „No, ale většinou ještě horší věci… už jsem vám říkala… že si mne třeba otevřete a pak si mne tam prohlížíte…“ vydechla Jitka vcelku spokojeně. „A mučím tě tam přitom?“ „Taky…“ vyhrkla Jitka, „strašně… já u toho doslova šílím…“ „A stříkáš…“ „Ano…“ kousla se Jitka stydlivě do rtů. „Počkej, já tě ošetřím…“ řekl potom profesor a pečlivě otřel Jitce perineum kysličníkem. Když měla perineum kromě několika malých ranek zase už úplně čisté, profesor Jitku vybídl, aby vstala a sedla si zase vedle něho na židli, a podal jí ruku. Nahá Jitka se spokojeně posadila, profesor postavil na kávu a nalil do dvou skleniček koňak. „Tak byla jsi dneska spokojená?“ obrátil se potom na Jitku. „No… něco takového bych chtěla pořád…“ řekla Jitka roztouženě. „Tak to si musíš počkat na tu mučírnu…“ „Už aby byla…“ hlesla Jitka, usrkla koňak a zeptala se „Mohla bych si zapálit?“ Profesor jí podal cigarety a zapalovač, a Jitka si zapálila. Profesor slil kávu a přisedl k ní. „Ještě tě to tam bolí?“ „Trošku…“ pousmála se Jitka, „ale příjemně…“ a s požitkem si potáhla z cigarety. „Ty jsi vůbec skvělá… nejen jako otrokyně…“ usmál se profesor a dal Jitce velkou pusu. „Jo, a to písemné potvrzení, že dobrovolně souhlasím s mučením žiletkami a elektrickým proudem,“ vzpomněla si najednou Jitka, „od vás…“ zdůraznila, „vám přinesu krasopisně vytištěné na počitači… naši mi ho totiž za maturitu koupili… i s tiskárnou…“ „A pak mi ho přede mnou úplně nahá vlastní rukou podepíšeš…“ „Ale to všechno jen tehdy… když se vám podaří sehnat tu mučírnu…“ pohlédla na něho smyslně Jitka, „chci být totiž mučená ve slavnostním prostředí… jako nějaká hvězda…“ „Já se tam pak taky od tebe nechám trápit… ale jenom tam, jinak ne…“ uvolnil se najednou nečekaně profesor, „můžeš začít vymýšlet, co mi budeš dělat…“

„Já už nějaké nápady mám… nebojte se…“ usmála se vzrušeně Jitka, „co byste říkal třeba jemnému píchání jehlou do žaludu, zasunování jehlice nebo podvázání šourku?“ „No, to by šlo… ale musí to být někdy uprostřed večera… já chci totiž po mučení vystříknout… vždycky nakonec taky … ale potom jsem chvíli k nepotřebě… takže pak musíme udělat pokaždé delší přestávku…“ „Já vím, ale před výstřikem bych vám třeba přikázala, jak vysoko… nebo daleko musíte dostříknout a kdyby se vám to nepodařilo, tak bych vás přes něho opatrně bila… třeba vařečkou nebo pravítkem, dokud by vám neklesl…“ „Vidím, žes toho ode mne dost pochytila…“ usmál se profesor. „Samozřejmě, můžeme si udělat předem přibližný program… i s těmi přestávkami…“ „Ale nakonec chci vystříknout už zase bez mučení…“ „Jasně… většinou mně do pusy…“ sedla si Jitka profesorovi na klín a začali se vášnivě líbat. „Ale teď už bych chtěl taky to… úplně na mně zapomínáš…“ pohlédl profesor vyčítavě na Jitku. „Nezlobte se, pane profesore…“ zčervenala Jitka provinile, „ale já se na tu mučírnu tak těším…“ „Budeš mít se mnou teď asi velkou práci… už jsem strašně předrážděný…“ pravil nejistě profesor. „Tak se prosím vás, hezky svlékněte…“ vybídla ho nahá Jitka oddaně, „jak to budete dneska chtít?“ „Normálně… hezky… do pusinky…“ řekl profesor a začal si rozepínat košili, „už je moc hodin…“ Profesor postupně odkládal oblečení a skládal je přes opěradlo židle, nakonec si pomalu stáhl slipy a stál před upřeně pozorující Jitkou s ochablým penisem úplně nahý. „Lehněte si, prosím, pane profesore…“ ukázala nahá Jitka na stůl, „já na vás budu moc hodná…“ Když nahý profesor ulehl, Jitka se zeptala „Nechtěl byste víc podložit?“ Profesor nesměle přikývl, Jitka vzala ze skříně dvě tlusté knihy a vložila je pod deku pod profesorův rozkrok na stávající podložky, co tam byly kvůli ní, jeho penis však byl stále ochablý. Nahá Jitka se nad něho naklonila a začala si s jeho penisem něžně hrát, občas mu ho hezky políbila a vzala si ho nakrátko do pusy; profesor si přitom pohrával s Jitčinými zduřelými prsy. Penis mu začínal pomalu tvrdnout a vztyčoval se. „Ty jsi prostě úžasná, Jituško…“ vydechl vzrušeně profesor. „To víte, že už to s vámi umím…“ usmála se šťastně Jitka a stáhla mu ze žaludu předkožku úplně dolů. Profesorův penis se tím najednou úplně vztyčil a trčel mu z vypnutého rozkroku vzrušeně vzhůru; nahá Jitka mu ho vzala na chvilku do pusy a pak mu ho začala rychle honit, zatímco profesor si stále hrál s jejími krásnými prsy. „Nechtěla by sis ke mně zase sednout?“ vybídl ji profesor, „Ať ti pořádně vidím i tam…“ a uvolnil jí místo. „Vaše přání je pro mne samozřejmě rozkazem…“ usmála se oddaně Jitka, sedla si k němu na stůl, roztáhla nohy a dál mu rychle honila penis. Za chvíli se profesor začal rozdrážděně napínat, přitom nahé Jitce mohutně rozevíral přirození a občas jí vzrušeně mačkal zduřelé prsy se vztyčenými bradavkami. Nahý profesor se před ní na stole napínal stále častěji a jeho vzrušení zřetelně vzrůstalo; Jitka mu usilovně honila penis a přitom se bezděčně kousala do rtů, protože ji profesorovy manipulace s jejím nahým tělem rovněž silně vzrušovaly. „Vy jste tak krásný…“ vydechla najednou Jitka obdivně a profesor se na ni rozdrážděně podíval. „Uvolněte se… a úplně se tomu poddejte…“ pokračovala Jitka, „chci, aby vám teď se mnou bylo moc hezky….“ „Mně je s tebou strašně hezky pořád…“ vydechl už silně rozdrážděný profesor. „Já už se hrozně těším na tu mučírnu… tam vám dovolím úplně všechno…“ zalykala se Jitka představami. „Ale to bude moje… pracovna…“ pohlédl profesor rozdrážděně na Jitku, „která se bude moct … během chvíle… předělat na tu mučírnu….“ „Já už se na to tak těším…“ hlesla Jitka, zasunula si profesorův žalud do pusy a rychle mu honila penis rukou. „Necháš si to zase nastříkat do pusy?“ vydechl najednou už prudce rozdrážděný profesor. Jitka si vytáhla jeho penis z úst a řekla „Určitě, vždyť na to čekám nadrženě už od večera…“ a dál mu usilovně honila penis. Profesorovi se za chviličku objevila na žaludu zase malá kapička. Jitka mu ji s požitkem slízla jazykem a silně vystupňovala jeho dráždění. Za chvilku na ni profesor bezmocně pohlédl a vzepnul se „Já už… asi budu…“ Jitka mu poslušně nastavila široce rozevřená ústa nad penis a zrychlila jeho dráždění do maxima. Během několika okamžiků jí začaly stříkat z profesorova penisu do úst ohromné porce teplého semene, až se Jitka začala téměř zalykat, s viditelným požitkem však jeho semeno usilovně polykala. Profesor pozvolna dostříkal, Jitka mu pustila penis, ale poslední dávku jeho semene si v puse ještě dlouho šťastně vychutnávala. „Strašně mi chutnáte…“ vydechla spokojeně, když ho nakonec přece jen polkla, olízla se a pohladila se po bříšku „tak vás mám zase kousek v sobě…“ Profesorovi to v penisu opět několikrát škublo „Ty jsi holt moje skvělá otrokyňka…“ ale semeno však už nevyšlo. Jitka si však jeho penis pro jistotu znova vzala nakrátko do úst. Když profesorův orgasmus úplně odezněl, Jitka najednou rozhodně pravila „Víte co, pane profesore? Já už se na vás nemůžu dívat, jak se po celý večer přemáháte… od příště budete stříkat nejmíň dvakrát, poprvé před přestávkou a pak aspoň jednou nakonec…“ Profesor se na Jitku vzrušeně podíval „Myslíš, že pak budu mít zase o sex zájem?“ „Během přestávky určitě na mne dostanete zase chuť…“ usmála se nahá Jitka, roztáhla se a nabídla mu pohled do své kundičky. „Je fakt, že jsi tam vyjímečně krásná a vzrušující…“ „Tak od příště… nezapomeňte!“

Profesorův penis však už zase skoro ochabl, takže se podíval na hodiny, něžně Jitku pohladil po stehnech a řekl „Už je moc hodin, nechtěla bys teď nakonec ještě jednou ty?“ „Když vám to hned potom půjde, proč ne?“ usmála se vzrušená Jitka na profesora. „Majitel otrokyně nemá jenom práva, ale taky povinnosti…“ řekl profesor, vstal a vybídl Jitku, aby si lehla místo něho na stůl. Jitka ulehla na stůl a vzrušeně se před profesorem roztáhla, rozkrok však měla nepřirozeně vypnutý vzhůru. „Nechceš vytáhnout ty knížky?“ pohlédl na ni profesor. „No… jednu knihu byste mohl vytáhnout a položit mi ji na břicho, abych se musela trochu přemáhat…“ vydechla Jitka a nadzdvihla se. Profesor vytáhl knihu zpod deky a položil ji roztažené nahé Jitce na břicho. Jitka se napnula a vypnula břicho, knížka nadskočila a profesor jí sáhl na poštěváček; Jitka však už byla hodně vzrušená, takže sebou zanedlouho začala i s tlustou knihou na břiše zřetelně škubat a hleděla profesorovi do očí. Její rozdráždění rychle stoupalo, a to i přes knihu, která jí zmateně poskakovala na břiše a pozvolna se jí přitom sunula k podbřišku. Profesor jí usilovně třel poštěváček, volnou rukou jí občas dráždil prsní bradavky a narovnával knížku na břiše, aby jí nespadla přes boky dolů. Najednou se nahá Jitka rozdrážděně napnula a s očima upřenýma na profesora bezmocně vyhrkla „už asi budu…“ Profesor zrychlil její dráždění, knížka se jí už úplně sesunula na podbřišek, Jitka náhle vytřeštila oči, otevřela pusu dokořán, nadechla se, vzápětí sebou prudce trhla, rozhodila nohy a začala se s knihou v podbřišku vzpínat v extasi rozkrokem nad stůl. Za několik okamžiků se poslušně roztažená nahá Jitka začala opět celá mohutně cukat v obrovských stazích, knížka jí na podbřišku doslova skákala a Jitka sebou s pohledem na profesora divoce zmítala. Profesor za chvilku ukončil její dráždění, vzepnutá nahá Jitka sebou ještě několikrát prudce škubla a pak začaly její orgastické stahy pozvolna opadávat. Když sebou Jitka doškubala, vděčně pohlédla na profesora „Děkuju, teď snad už budu klidná…“ „Do večera…“ usmál se profesor a sundal jí z břicha knížku. „Víte, že to s tou knížkou taky bylo hezké? Jednou mne přitom tlačte po celou dobu pořádně na dělohu…“ „Příště…“ řekl profesor věcně a vybídl ji „Teď pojď dopít to kafe a koňak…“ Jitka mu podala ruku a s jeho dopomocí si sedla ke stolu na židli. Profesor se jí vzápětí zeptal „Tak chceš opravdu sem za mnou dál chodit?“ Nahá Jitka usrkla koňak a řekla „Když nebudu muset být v krajském městě ve škole, doslova přiběhnu…“ „Zkus mi předtím zatelefonovat, ať si na tebe všechno pořádně připravím…“ řekl profesor a dal jí velkou pusu. Jitka rychle dopila studenou kávu a profesor jí dal číslo „Pro tebe budu mít čas kdykoli…“ „A když budete doma sám, půjdeme zase k vám… než seženete tu pracovnu… tedy mučírnu…“ hlesla Jitka. „Samozřejmě…“ přikývl dosud stále nahý profesor a začal se oblékat. „Ježíši, ono je už čtvrt na šest…“ pohlédla Jitka s hrůzou na hodiny a hodila do sebe zbytek koňaku. „Tak v kolik ke mně přijdeš ten poslední červencový pátek, ty moje krásná panno?“ pohlédl na ni profesor, když se dooblékal. „Třeba přesně v šest…“ hlesla nahá Jitka, vzrušeně se zachvěla a začala se taky oblékat. Pak se rychle učesala, namalovala si rty a vklouzla do lodiček. „Líbilo se ti to se mnou dneska?“ zeptal se jí profesor, když už byla úplně připravená k odchodu. „Jako snad ještě nikdy… hlavně ten závěr v tělocvičně…“ usmála se Jitka a skočila profesorovi kolem krku. Chvíli se vášnivě líbali, profesor ji pak jemně odstrčil „počkej, musím ti jít odemknout…“ Jitka si vzala kabelku, profesor ji pustil na chodbu a šel s ní do přízemí, aby jí odemkl školu. V přízemí se u dveří opět chvíli náruživě líbali, profesor pak odemkl dveře a pustil Jitku ven. Jitka ho ale ještě znova objala a vzrušeně mu zašeptala polohlasem do ucha „Jsem s vámi strašně šťastná a ještě jednou vám za všechno děkuju…“, letmo ho políbila, otočila se a odešla. Profesor počkal, až se v ranním tichu ztratí zvuk jejích střevíčků a pak se vrátil do tělocvičny, aby tam uklidil. Při uklízení mimo jiné pečlivě utřel Jitčinu moč, nakonec si vzal všechny věci do kabely, ozubený ocelový plát do ruky a při odchodu se ještě jakoby mimoděk podíval na místo, kde ještě nedávno na něm ležela nahá Jitka - a zjistil, že je tam na parketách několik bezbarvých kapiček. Málem by se vrátil a utřel je, ale pak se zarazil, protože si s úžasem uvědomil, že je to zřejmě její milostná rosa. Okamžitě se rozhodl, že si je tady nechá na památku - i když uschnou, pořád tam budou… S tímto příjemným pocitem profesor opustil tělocvičnu, pozhasínal světla na chodbách, odnesl kabelu nahoru k sobě do kabinetu, sešel dolů, zamkl školu a šel rovněž domů. Bylo krátce před půl šestou ráno, sobota jednoho červnového dne, venku už svítilo sluníčko… ***

ZTRÁTA PANENSTVÍ Jitka byla už od rána celá nesvá, neboť nevěděla, zda ji profesor připraví o věneček už dneska večer nebo až zítra, pořád si zkoušela nové prádlo a vybírala oblečení; v podbřišku jí při pomyšlení na blížící se události občas cukalo. Když probrala celý šatník, nakonec uznala, že stejně bude muset předstoupit před profesora úplně nahá, takže jí postačí vyzdobit si nahé tělo co nejhezčími doplňky a jinak se upraví, jakoby šla s kamarádkou na party. Připravila si tedy několik hezkých ozdob, mimo jiné novou čelenku, do kabelky, pro jistotu si do ní hodila i intimní zápisník a balíček vložek pro případ, že by hodně krvácela. Panenskou blánu totiž měla docela silnou, takže to bude téměř jako malý chirurgický zákrok, pomyslela si, úplně odlišný od jiného mučení, při kterém jí zejména v poslední době taky vytryskla krev. Celý den pak Jitka prožila jako v transu, ale její rodiče a sourozenci naštěstí nic nepostřehli. „Kdy pojedeš k té kamarádce?“ zeptala se jí krátce po obědě maminka. „K večeru…“ hlesla Jitka, „ale teď se půjdu na chvilku natáhnout… kdoví, kdy se večer dostaneme do postele…“ „Hlavně si dávej pozor na mužské…“ připomněla jí maminka. „Prosím tě, už nejsem malá…“ odbyla ji Jitka nervozně, „vždyť mi bude brzo osmnáct…“ „Ale s děckem bys asi vysokou neudělala…“ „Neboj se…“ mávla Jitka bezstarostně rukou a odešla si lehnout do svého pokojíčku. Kolem čtvrté se Jitka vykoupala, upravila si dokonale účes a pak si před zrcadlem pečlivě kosmeticky ošetřila nejen obličej, ale i celé nahé tělo, zejména prsy a přirození, nakonec se hezky nalíčila a jemně namalovala. „Sem se vrátím už jako dospělá…“ pomyslela si a v podbřišku jí opět zacukalo. „Ty jsi jako nějaká modelka, strašně ti to sluší…“ užasl tatínek, když vyšla v novém spodním prádle z koupelny. Jitka si pak v předsíni před zrcadlem ještě vyzkoušela několik kousků oblečení, hodila si do igelitky veškeré potřeby, především kosmetiku a slavnostní lodičky, nasadila si sluneční brýle a kolem půl šesté vyšla z domu. *** Chvilku nervozně chodila po ulici před vilkou profesora a přesně v šest odhodlaně zazvonila. Profesor ji nadšeně dal hned ve dveřích velkou pusu, „já jsem měl docela strach, že si to nakonec rozmyslíš…“ a prohlédl si ji od hlavy k patě, „jsi nádherná…“ Když Jitka vstoupila do předsíně, odložila igelitku a kabelku, profesor se na ni významně podíval a prohlásil „Musíme dodržet tradici… svlékni se… dál oblečená nesmíš…“ Jitka si sundala brýle proti slunci a začala pomalu rozepínat šaty, s pohledem oddaně upřeným na profesora se je svlékla, odhodila je vedle na stoličku, a protože pod nimi vzhledem k horkému počasí už nic jiného neměla, začala si za zády rozepínat krajkovou podprsenku. „Ty ses na dnešek patřičně připravila, viď?“ pravil profesor, který ji pozorně sledoval. „Chci, abych se vám líbila i přitom…“ hlesla Jitka, odhodila podprsenku a vypnula před ním své nádherné velké prsy. Bradavky už jí zase vzrušeně stály… „Tak ještě to dole…“ pobídl ji profesor, „mne to pořád ještě vzrušuje, když se přede mnou svlékáš…“ Jitka si zula střevíčky a pomalu si stáhla krajkové kalhotky, pak je rovněž odhodila a postavila se před profesorem úplně nahá do Pozoru. „Jsi pořád nádherná…“ řekl obdivně profesor, přistoupil k ní a začali se vášnivě líbat. „A celá vaše…“ vydechla potom Jitka, zatímco jí profesor vzrušeně sjížděl rukou po těle. Před rozkrokem se jí ale zastavil, prohlásil „tam si se mnou ještě užiješ dost…“ a vybídl ji, aby šla dál. Úplně nahá Jitka vstoupila do jídelny a rozpačitě se posadila ke stolu. „Těšila ses na dnešek?“ zeptal se jí profesor a začal chystat na stůl. „Těšila, ale zároveň jsem se bála…“ řekla upřímně Jitka, „a pořád se dost bojím…“ „Neboj se, to musí udělat jednou každá…“ usmál se profesor, postavil před Jitku na stůl obrovskou nádhernou kytku a dál připravoval večeři, „já na tebe budu hodný…“ „Připadám si jako před popravou…“ hlesla nahá Jitka bezděčně. „Vždyť to se ti přece líbí, pokud vím…“ usmál se na ni opět profesor. „Ale já to tam mám opravdu…“ a Jitka se na okamžik zamyslela nad správným výrazem, „pevné…“ „Nezlob se, ale snad o tobě už něco vím…“ řekl suše profesor, „prohlédl jsem si tě pořádně… i tam…“ „Přesto se bojím…“ vydechla Jitka „ale toho si nevšímejte…a buďte na mne nekompromisní… a tvrdý…“ „Ne, já se budu naopak snažit, aby se ti i to se mnou líbilo…“ pravil profesor a začal rozlévat do připravených číší aperitiv. Jitce se dneska strašně líbil, protože byl jako obvykle v košili, ale navíc měl krásnou kravatu. „Jste moc hodný, pane profesore…“ pohlédla na něho oddaně nahá Jitka, vstala a přiťukli si. Profesor ale nebyl žádný velký kuchař, takže za chvíli položil na stůl talíř s velkým řízkem, brambory a okurkový salát, pak nalil do velkých číšek červené víno, se slovy „to je tak všechno, co umím…“ si sedl naproti Jitce a popřál jí „Dobrou chuť!“ Jitka se dala do jídla docela s chutí, protože byla přes den značně nervozní a proto toho doma moc nesnědla, teď to z ní ale úplně spadlo a cítila se s profesorem přirozeně jako doma, přestože byla úplně nahá. „To se mi moc často nestává, abych večeřel s takovou krásnou nahou dívkou…“ řekl s úsměvem profesor, když dojídal. „Moc často…“ pohlédla na něj Jitka žárlivě, „to znamená, že už jste někdy s nějakou takhle večeřel?“ „Nesmíš mě brát doslova, ty jsi první a snad v mém životě jediná…a poslední…“ opravil se profesor, „ale přál bych si, aby to bylo častěji…“

Nahá Jitka na něho rozpačitě pohlédla „já si zase nepřipadám obzvlášť hezká…“ Profesor polkl „krásnější dívčí tělo si snad ani neumím představit…“ Jitka se způsobně zaculila a za chvilku odložila talíř „moc mi to chutnalo, nejste zase tak špatný kuchař…“ Profesor za chvíli sklidil ze stolu a dali se do vína, přitom si povídali chvíli zase o škole. Najednou se profesor zeptal „Nechceš ještě kafe?“ Jitka přikývla, profesor postavil na kávu, ale Jitka se zvedla a věcně prohlásila „Tak já vám zato umyju nádobí…“ Profesor udělal kávu, Jitka mezitím umyla nádobí, pak si na moment odskočila a přisedla zase k profesorovi. „Ty jsi byla čurat?“ zeptal se zaraženě profesor. „Ano…“ kývla Jitka, ale v tom si uvědomila, že se tím coby profesorova otrokyně neomluvitelně provinila. „Tos mě nemohla vzít sebou, abych tě přitom jako tvůj Pán viděl?“ vyhrkl profesor téměř vztekle. „Promiňte, pane profesore, moc se omlouvám…“ řekla Jitka zkroušeně, „čím to můžu napravit?“ „Vstaň! Tím, že mi teď načuráš do vína…“ poručil jí neúprosně profesor a nastavil jí k rozkroku svoji sklenici, „snad tam ještě něco máš…“ Nahá Jitka se poslušně rozkročila nad profesorovou číší vína a po velkém úsilí se jí podařilo ze sebe vystříknout moč a doplnit mu jeho napůl prázdnou skleničku. „To máš štěstí…“ usmál se profesor a s chutí se napil. „Slibuji, že už se to nebude opakovat…“ pohlédla Jitka profesorovi otrocky do očí a napila se vína, ale pak se usmála a vyhrkla „Tak teď už máte i vy kousek mne v sobě, ale takový divný…“ „Mně to víno přesto strašně chutnalo…“ usmál se profesor spokojeně. Kafe mezitím trochu vystydlo a tak potom spolu upíjeli kávu a bavili se o obrázku nad jídelním stolem, profesor přitom zjistil, že Jitka má značné znalosti o výtvarném umění. „Tak kdy to bude?“ zeptala se najednou nahá Jitka nervozně. „Zítra pozdě večer, přibližně o půlnoci…“ podíval se na ni pátravě profesor, „připravil jsem si podrobný scénář, aby se ti to líbilo…“ „A dneska večer?“ hlesla Jitka zvědavě. „Dneska večer si spolu ještě něco užijeme… s tebou jako pannou… a zítra pojedeme na ten výlet…“ „Do toho lesa?“ vyhrkla vzrušeně Jitka. „Do hlubokého lesa, jak jsem ti říkal… abys tam mohla být úplně nahá…“ pokračoval profesor, „pojedeme tam hned ráno autobusem…“ „A tam mě budete taky mučit?“ „Taky, ale hlavně si tam budeš upevňovat svou fysickou kondici…“ Nahá Jitka se rozdrážděně zachvěla a upřela pohled tázavě na profesora. „Co říkáš třeba na ten orgasmus v lese?“ zeptal se jí profesor. „To jsem ještě nikdy nezažila…“ vydechla vzrušeně Jitka, „to může být docela zajímavé… a vzrušující…“ „Úplně nahá zavěšená na stromě…“ připomněl jí profesor. „No to jsem sama zvědavá, jestli to dokážu…“ pravila nejistě Jitka. „Už jsi dokázala těžší věci…“ usmál se profesor, „třeba stříkat roztažená ve visu na kruzích hlavou dolů…“ „Nebo na těch ostrých zubech…“ vyhrkla vzrušeně Jitka. „Kromě toho budeš nahá běhat na čas, skákat do dálky, házet kamenem do dálky a na cíl, a vůbec…“ pokračoval profesor, „většinou pořádně rozdrážděná až před orgasmus, ale těmi budeme v lese šetřit…“ „Ale já pak budu hrozně nadržená…“ namítla Jitka vzrušeně. „To přece bude účel, aby ses večer tolik nebála a podala perfektní výkon…“ pravil profesor věcně. „Budete mne přitom fotografovat?“ „Samozřejmě…“ přikývl profesor, „fotek tak krásné dívky není nikdy dost…tím spíš nahé ještě panny… těsně před deflorací…“ „Vy jste tak rafinovaný…“ vydechla vzrušeně Jitka, „nádherně se o mne staráte…“ a upřela mu pohled šťastně do očí, „mám vás strašně ráda…“ „Večer půjdeme do zdejší nejlepší restaurace na večeři, a až se vrátíme domů, pečlivě se připravíš, nádherně se celá vyzdobíš a pak začne ten obřad…“ „Ach… já se toho pořád tak bojím…“ vydechla Jitka. „Neboj se…“ pohladil ji profesor opatrně po vlasech, aby ji nerozcuchal, „radši mi zase ukaž intimní zápisník!“ Nahá Jitka rychle vyběhla do předsíně a vrátila se s intimním zápisníkem. Profesor si ho zběžně prolistoval a pak se zastavil na posledních stránkách „No, ty jsi tak poctivá…“ „Prozatím ano…“ špitla Jitka vzrušeně, „až do zítřejšího večera…“ Profesor se na ni mile podíval „Ale já nemyslím to, ale ty tvoje zápisy…“ a obrátil list „tady dokonce píšeš, že se toho bojíš…“ „A u toho jsem si to dokonce dělala…“ opáčila Jitka, „a při představě, že mě to strašně bolí, mi bylo příjemně…“ „Tak vidíš… možná se na to podvědomě i těšíš…“ pravil profesor a zase ji něžně pohladil. Jitka se stydlivě začervenala „možná… asi ano…“ a dopila kávu. „Dáme si ještě koňak, jo?“ pohlédl pak profesor na Jitku a zavřel zápisník, „pak ti něco ukážu…“ Jitka bezděčně přikývla, profesor nalil do malých odlivek francouzský koňak a podal jednu Jitce, „na kuráž…“ Nahá Jitka do sebe hodila koňak, stejně jako profesor, který ji potom vzal za ruku a šel spolu s ní do ložnice. Jitka v ložnici vzápětí vytřeštila oči na obrovskou tlustou svíčku, ležící na profesorově nočním stolku, na které byl velký ornament.

„Na co to je?“ vyhrkla nahá Jitka děsem v hrůzné předtuše a silně se zachvěla. „To je speciálně pro tebe, miláčku…“ prohlásil profesor, „to je na roztahování tvé nejhezčí dírky…“ „Na ni budu muset nasednout?“ „Ano, ale až jako žena… ne-panna…“ řekl profesor, „panenskou blánu ti protrhnu já… osobně…“ „To jsem se lekla…“ ulevila si Jitka. „Ale budeš mi ho muset předtím pořádně nahonit, když říkáš, že ji máš tak silnou a pevnou…“ upozornil ji profesor „To snad už umím, ne?“ pohlédla na něho téměř dotčeně Jitka. „A předtím mi ještě něco předvést, abych byl patřičně vzrušený…“ dodal k tomu přísně profesor. „A začít s tím mám už dneska?“ „Nejlépe hned…“ odtušil profesor, „vzepni se tady na kraji letiště do stojky a roztáhni nohy!“ Nahá Jitka se sklonila nad letiště, s dopomocí profesora se na něm vzepnula do stojky a úplně roztáhla nohy. Profesor jí roztáhl přirození a dlouho si ji tam důkladně prohlížel a prohmatával, přitom se zaměřil především na její panenskou blánu, která pro něho prozatím neměla větší význam. „Ty jsi tam opravdu velice pevná…“ zkonstatoval potom, „možná, že s tebou budu mít skutečně trochu práci…“ „Snad nebudu v tomhle pro vás první…“ vydechla ve stojce roztažená Jitka. „To se budeš divit, ale budeš…“ povzdechl si profesor a znova jí přejel prsty po napnuté panenské bláně. „Tak to bude premiéra pro nás oba…“ vyhrkla Jitka, „pro mne ale hned derniéra…“ „Právě proto to pro nás musí být hezké a slavnostní…“ prohlásil profesor, „oddej se mi…“ vzal si mezi prsty oba její velké stydké pysky a rázně jí je vší silou natáhl vzhůru. „Au!“ zakřičela Jitka, ale profesor jí stydké pysky napínal dál, div že jí je neutrhl. Nahá Jitka křičela jako divá… Profesor jí za chvíli stydké pysky uvolnil a zeptal se „Líbilo se ti to?“ „Docela jo…“ hlesla Jitka, „mučte mně tam dál…“ Profesor jí tedy vší silou roztáhl velké stydké pysky do strany a Jitka opět zakřičela; profesor přitom zíral na její vztyčený poštěváček. „Mám chuť tě tam kousnout…“ řekl profesor. „Zkuste to…“ vydechla Jitka, „jsem opravdu celá vaše…“ Profesor si vzal její poštěváček do úst, prudce jí ho nasál do pusy, pohladil ji přes jeho hlavičku jazykem a pak ji do něho s citem, ale nemilosrdně kousl. „Ááááá…“ zařvala Jitka a začala se ve stojce zoufale svíjet obrovskou bolestí. Profesor jí ale poštěváček vzápětí pustil a řekl „musím ti ho udržovat v provozním stavu…“ „Vždyť budu mít od zítřka provozní pochvu…“ hlesla Jitka. „Ale nevíš, jestli ti to přes ni půjde…“ pravil profesor věcně, „většině žen to moc nejde…“ „Musíte mě tam co nejdřív vyzkoušet…“ prohlásila vzepnutá Jitka ve stojce s roztaženýma nohama. „Mně to ale v pochvě taky moc nejde…“ zkonstatoval smutně profesor a vybídl Jitku „tak už pojď dolů…“ Jitka se s jeho dopomocí spustila dolů a roztáhla se před ním nahá na letišti. „Dívej se pořád nehnutě na ten kůl!“ poručil profesor Jitce, přilehl k ní a začal jí rychle třít prsty poštěváček. „Nezničil jsem ti ho moc? Prve… v té puse?“ „Ne… vždyť to zas tak moc nebylo…“ hlesla Jitka a vzápětí začala dávat zřetelně najevo své stoupající vzrušení. Profesor jí dal velkou pusu a zrychlil, zanedlouho jí začal druhou rukou dráždit i prsní bradavky. Jitčino rozdráždění pozvolna stoupalo, za chvíli dnes poprvé překonala hluchou fázi a začala se vedle profesora na letišti s pohledem na velký kůl zřetelně škubat silným pohlavním vzrušením. Profesor za chvilku vstal, rychle si vzal z nočního stolku hřeben, sedl si nahé Jitce před rozkrok a usilovně jí s hřebenem ve volné ruce dráždil poštěváček zepředu. Jitka nic nepostřehla a vzápětí bezděčně vydechla „Já se pořád vidím, jak sedím nasazená pochvou na tom kůlu…“ „Tam budeš taky moc hezká…“ řekl profesor, „uvidíš, já si tě tam taky párkrát vyfotím…“ Roztažená Jitka sebou bezmocně zaškubala, ale zanedlouho úplně rozhodila nohy, nadechla se, nadzdvihla mírně rozkrok a upadla do předorgastické extase. Profesor bleskově utnul její dráždění a začal jí vší silou vtlačovat zuby hřebene do rudé stydké rýhy. Jitka začala hlasitě křičet a profesor během jejího mučení postřehl, že se jí stydká rýha začíná opět plnit milostnou rosou. Za chvíli profesor odtáhl hřeben a začal jeho zuby citlivě přejíždět po Jitčině stydké rýze. Jitka s pohledem stále upřeným na velký kůl znova začala nejdřív sténat a potom nahlas bezmocně křičela. Za chvíli byla ve stydké rýze úplně mokrá. „Tak vidíš, tohle ti dělá dobře a o panenskou blánu se tak bojíš…“ pravil profesor, když odložil hřeben, „vstávej!“ „Když tohle je normální mučení… bez následků… a protržení tak silné blány je velký zásah do těla…“ bránila se vstávající Jitka. „Znova ti říkám, že to hravě vydržíš, když umíš orgasmus na ostrých ocelových zubech…“ pravil profesor, vzal nahou Jitku za ruku a šel s ní do obývacího pokoje, kde už byl úplně připravený velký stůl. „Postav se nahá doprostřed pokoje a napni ruce nad hlavu!“ přikázal ji profesor, a když se nahá Jitka vypnula se vzpaženýma rukama uprostřed obýváku, šel zatáhnout rolety, protože venku ještě svítilo sluníčko. Jakmile se vrátil, krátce si svou vypnutou nahou otrokyni prohmatal, pak uchopil důtky a začal ji usilovně šlehat přes břicho, prsy, podbřišek, potom Jitce nařídil „Rozkroč se!“ a sešlehal ji i přes vnitřní strany stehen, pak ji rázně sešlehal přímo do rozkroku; zanedlouho ji začal různě obcházet a bičoval ji i přes záda a přes zadek.

Po prudkém a poměrně dlouhém krutém bičování profesor nahé Jitce nařídil „Stoupni si na špičky a toč se přede mnou jako krasobruslařka!“ Jitka si poslušně vypnula před profesorem na špičky a začala se rychle otáčet; profesor ji prudce bičoval důtkama přes celé nahé tělo, aniž by nějak dbal, kam dopadají jednotlivé rány, takže ji několikrát šlehl i do podpaždí a přes boky. Jitka se mu odevzdaně vypínala a po každém šlehu nebo jejich sériích hlasitě sténala, po zásahu na některé citlivější místo těla hlasitě vykřikla. Zanedlouho ale profesor odložil bič, poněvadž měl strach, aby se Jitce nezačala točit hlava a případně neupadla, pro jistotu ji vzal za ruku, Jitka přesto mírně zavrávorala, ale profesor jí ukázal na stůl „Lehni si…“ Jitka se před ním pohodlně roztáhla na stole, zapažila ruce a vycenila kundičku. Profesor zapnul Hifi-věž, zasunul do ní CD Jana Garbarka „Visible World“, připravil si šroubovák a přistoupil k ní. Nahá Jitka mu upřela oddaně pohled do očí a profesor jí sáhl na poštěváček. Jitčino pohlavní vzrušení začalo zase pozvolna stoupat, profesor pozorně sledoval, jak se před ním na stole stále silněji škube rozkoší, hluchou fázi však už překonávat nemusela, protože byla ještě poměrně vzrušená z minula, a tak sebou roztažená před profesorem bezděčně trhala s pohledem oddaně do jeho očí. Zanedlouho otevřela úplně pusu, nadechla se, prudce sebou škubla, rozhodila nohy a začala se napínat k orgasmu. Profesor ucukl v posledním okamžiku rukou, Jitka bezmocně vykřikla, profesor jí bleskově rozevřel prsty volné ruky přirození, přiložil jí do stydké rýhy šroubovák, a začal jí s pohledem do její tváře pomalu obřadně vtlačovat jeho ostří do krajně prokrveného přirození. Jitka na něho zpočátku rovněž jen oddaně hleděla, ale jak jí začalo ostří šroubováku pomalu pronikat hlouběji do stydké rýhy mezi močovým a poševním otvorem, vytřeštila stoupající bolestí oči, sevřela pěstičky a začala se kousat do rtů. Profesor jí ale vtlačoval ostrý šroubovák do rodidel dál, takže Jitka už se neovládla a začala hlasitě křičet, její křik postupně přecházel do zoufalého řevu; profesor však její utrpení stupňoval dál a začal jí ostřím ve stydké rýze různě pootáčet, nahá Jitka reflexivně nadzdvihla rozkrok a příšerně řvala. Za chvíli profesor šroubovák odtáhl a přiložil jí ho ostřím na velký stydký pysk, do jemných chloupků poblíž jeho okraje v blízkosti stydké rýhy přibližně v úrovni poštěváčku a začal jí ho do stydkého pysku s pohledem do jejího vyděšeného obličeje pomalu obřadně vtlačovat. Jitka na něho chvíli opět jen poslušně hleděla, ovšem postupně začala vzrůstající bolestí hlasitě sténat a nakonec zase zděšeně křičela. Profesor jí navíc šroubovákem, vtlačeným hluboko do jejího stydkého pysku, vzápětí rázně pootočil a oddaně rozevřená Jitka bezmocně zařvala. Profesor jí ale za moment neúprosně přiložil ostří šroubováku do protější slabiny, se zájmem chvilku pozoroval hlubokou rýhu, kterou ostří zanechalo v Jitčině stydkém pysku, a pak jí začal znova, velice pomalu a obřadně, vtlačovat s pohledem do jejích očí ostří šroubováku do její krásné bílé, hladké napnuté slabiny. Nahá Jitka začala už zanedlouho hroznou bolestí bezmocně křičet, a jak profesor tlak ostří do její slabiny téměř rituálně stupňoval, měnil se její křik pozvolna v zoufalé řvaní; profesor jí však i tentokrát ostřím šroubováku ve slabině rázně pootočil a Jitka příšernou bolestí doslova vylétla rozkrokem vzhůru. Potom jí profesor opět mohutně roztáhl rodidla těsně pod poštěváčkem a nasadil jí ostří šroubováku do středu oné hladké rudé plošky, pohlédl na Jitku a opět jí začal pomalu obřadně zatlačovat ostří do roztaženého přirození. Jitka na profesora chvíli opět oddaně hleděla, ale jak jí ostří šroubováku pomalu pronikalo hlouběji do těla, vytřeštila oči, sevřela pěstičky, začala se kousat do rtů, ovšem později zase začala hlasitě křičet bolestí. Profesor však její utrpení nemilosrdně stupňoval a různě jí ostřím pod poštěváčkem pootáčel, nahá Jitka mimovolně nadzdvihla rozkrok a její křik přecházel do zoufalého řevu. Jitčino pohlavní rozdráždění se mezitím pochopitelně téměř úplně vytratilo, takže když profesor konečně odložil šroubovák, promazal jí nejprve poštěváček pleťovým krémem a pak ji znova mírně rozdráždil. Potom si vzal opět šroubovák, poručil Jitce „Úplně se roztáhni a vypni se mi!“, rozevřel jí rodidla, podepřel jí zezhora prstem hlavičku poštěváčku a zespodu jí pod poštěváček nasadil ostří šroubováku. Roztažená Jitka v předtuše příšerných bolestí znehybněla a dívala se bezmocně vzhůru nad sebe. Profesor si chvíli její naběhlý poštěváček zblízka důkladně prohlížel a pak ho začal poslušně rozevřené Jitce u kořene pomalu obřadně podebírat ostřím šroubováku. Jitka zpočátku opět nehybně držela, profesor jí však stále pozvolna, téměř rituálně vtlačoval ostří šroubováku přímo pod poštěváček. Jitka zanedlouho vykřikla bolestí, ale profesor jí nemilosrdně pronikal ostřím dál do jemné tkáně pod poštěváček, takže za chviličku už souvisle křičela, profesor jí ale zatlačoval šroubovák do kořene svrchu podpíraného klitorisu stále hlouběji a odevzdaně roztažená mučená Jitka neskutečnou bolestí příšerně řvala… Profesor podebíral Jitčin poštěváček poměrně dlouho, maximální silou jí ho tiskl do těla aspoň minutu, když už Jitka krajní bolestí ztrácela hlas a už jen bezmocně kvičela, odtáhl šroubovák a zděšeně zjistil, že je úplně zpocená. „To slavnostní mučení je něco jiného, to víš…“ vyhrkl omluvně a sáhl viditelně utrápené Jitce na poštěváček. „Jen mě klidně mučte… je to hezké…“ hlesla Jitka, „ já to vydržím…“ „To nevíš, co tě ještě čeká…“ pravil významně profesor a zrychlil její dráždění. „Říkala jsem… že vy se mnou můžete všechno…“ vydechla Jitka a začala se slastně poddávat dráždění. Profesor ji soucitně pohladil po vlasech „já vím…“ „Já už bych ale chtěla být zase hotová…“ špitla Jitka za chvíli nesměle. „Taky že budeš… hned teď…“ usmál se profesor, „dneska budeš hotová často… jako při slavnosti…“ „Já myslela, že ty rituální oběti se musely právě při slavnostech nejvíc přemáhat…“ „Neboj se, o nic nepřijdeš…“ pravil profesor, „ty budeš dnes a zítra taky moje taková rituální oběť, která se nebude muset přemáhat často… ale jen občas, a o to víc…“ „Udělám všechno, co mi přikážete…“ vyhrkla odevzdaně Jitka.

„Tak teď si to pořádně vychutnej…“ pohladil ji profesor přes vztyčené prsní bradavky, „a chci vidět tvůj pořádný slavnostní orgasmus!“ „Vynasnažím se…“ hlesla Jitka, „abyste ho viděl…“ Krásně upravený účes už jí úplně zplihl, přes čelo měla volně pohozený malý pramének vlasů, profesor jí srovnal náhrdelník přesně pod krk, Jitka sevřela zadeček, vypnula rozkrok, upřela profesorovi pohled do očí a s požitkem se oddávala své stoupající rozkoši. Profesor jí rychle kmital prsty přes naběhlý poštěváček, nahá Jitka sebou pod jeho prsty stále silněji rozdrážděně škubala, celá se napínala a nastavovala mu rozkrok, zanedlouho široce otevřela pusu a začala prudkým vzrušením přerývaně dýchat. Profesor jí začal volnou rukou mnout nádherně vztyčené bradavky prsů a ještě zrychlil tření jejího zduřelého poštěváčku. Jitka se zřejmě naplno vžila do role nahé rituální oběti, začala mohutným rozdrážděním nadskakovat na stole a občas hlasitě zachrčela. Za chvilku náhle vyrazila hlasitý výkřik, prudce sebou trhla a přitom úplně rozhodila nohy, nadechla se, vzepnula rozkrok a začala se před profesorem bezmocně svíjet v předorgastické extasi. Profesor ještě přitlačil prsty na její klitoris, sevřel jí silně bradavky do prstů, roztažená Jitka znova vykřikla a za okamžik se začala na stole před profesorem divoce zmítat v mohutných stazích prudkého orgasmu. Profesor za moment přerušil její dráždění a tiše sledoval, jak se před ním nahá Jitka bezmocně svíjí coby rituální oběť v obrovském orgasmu. „Proč jste mne nerozřízl?“ vydechla Jitka, zatímco jejím nahým tělem stále cukaly prudké orgastické stahy. „Prober se…“ vybídl ji profesor, „tady nejsi proto, abych tě rozřezával, ale aby sis jako nahá rituální oběť před ztrátou panenství něco užila…“ Jitka pozvolna docukávala a upřela oči oddaně na profesora „já vás mám tak ráda…“ Když sebou Jitka úplně docukala, profesor vytáhl z misky žínku a začal jí potírat přirození a postupně celé nahé tělo ledovou vodou. Jitka srdnatě držela, jen se celá třásla, ale pořád hleděla profesorovi poslušně do očí. Profesor odložil žínku, sáhl Jitce na poštěváček a začal ji na něm opět intenzivně dráždit. Jitka ale byla opět ještě docela vzrušená, takže její rozkoš rychle stoupala. Jakmile se Jitka silně rozdráždila a začal se opět škubat zřetelným rozdrážděním, profesor jí náhle přísně řekl „Až za chvilku rázně utnu dráždění, vypneš se bleskově do Pozoru s nohama úplně roztaženýma do maxima, rukama napnutýma nad hlavou a zřetelně vypneš rozkrok!“ „Ano… pane profesore…“ přikývla už značně rozdrážděná Jitka. Profesor vystupňoval Jitčino dráždění do nejvyšší míry a najednou ucukl rukou. Roztažená Jitka se před ním na stole bleskově vzepnula do Pozoru. „Tak, a nemluv!“ upozornil ji profesor a pustil cédéčko, „Představuj si, že ležíš nahá při nějakém náboženském obřadu roztažená před oltářem, slavnostně osvětlená, připravená k rituální popravě a za zvuků varhan před věřícími bezmocně čekáš, až tě kněz neúprosně rozřízne od rozkroku ke krku a vytrhne ti zaživa dělohu a tlukoucí srdce…“ Nahá Jitka pak ležela bez sebemenšího pohnutí téměř osm minut za zvuku skladeb „Red Wind“ a „The Creek“ od Jana Garbarka nehybně roztažená na stole a dívala se nehnutě vzhůru nad sebe. Profesor zatím klidně seděl v křesle a zpovzdálí nehybně roztaženou Jitku pozoroval, občas vstal, sklonil se jí k rozkroku a zblízka si pozorně prohlížel její panenskou blánu. Když dozněla „The Creek“, profesor zastavil cédéčko, přistoupil k Jitce a sáhl jí na poštěváček; přitom s úžasem zjistil, že je v rodidlech úplně mokrá. „Ty sis něco opravdu představovala, co?“ zeptal se jí zvědavě profesor, když se začala pod jeho prsty zase škubat. „No… právě když si ten kněz bral do ruky velký rituální nůž a začala hlasitě hrát hudba, jste mne vyrušil…“ „Tak zkusíme něco podobného…“ pravil suše profesor a Jitka se zachvěla. Profesor začal Jitce zase mnout i bradavky a zrychlil dráždění. Jitka za chvilku opět vzrušením úplně otevřela ústa a s očima na profesora se před ním rozdrážděně škubala na stole. Profesor najednou rázně přerušil Jitčino dráždění a podal si kombinačky. Nahá Jitka mu coby rituální oběť poslušně nastavila silně rozdrážděné prokrvené přirození, profesor si ji mohutně roztáhl a nasadil jí kombinačky na hrázku a začal jí s pohledem do obličeje pomalu obřadně svírat hrázku do čelistí kombinaček. Sevření kombinačkami je ale úplně jiná bolest než vtlačování ostří šroubováku, Jitka proto zůstávala poměrně dlouho klidná, jen se občas bolestí kousala do rtů a bezmocně se napínala, teprve když jí profesor hrázku sevřel do kombinaček opravdu vší silou, začala hlasitě křičet. Profesor jí doslova drtil hrázku několik desítek vteřin a zkoušel kombinačkami dokonce trochu pootáčet, ovšem moc mu to nešlo, takže kombinačky odtáhl a uchopil do jejich čelistí Jitčin druhý velký stydký pysk, který předtím při mučení šroubovákem vynechal. Pak opět upřel pohled poslušně roztažené Jitce do očí a začal jí stydký pysk pomalu obřadně svírat čelistmi kombinaček. Nahá Jitka opět zpočátku držela, ale za chvilku se zase začala vzrůstající bolestí kousat do rtů, když jí ale nakonec profesor stiskl stydký pysk vší silou a začal jí s ním různě cloumat, povytahovat vzhůru, natahovat do maxima a pak jím pootáčet, už zase zoufale křičela nahlas. „Jo otrokyně to nemají lehké, zvlášť při slavnostním rituálním obřadu coby mučené oběti…“ vzdychl profesor, když uvolnil kombinačky a nasadil je Jitce přímo na corpus nad vztyčeným poštěváčkem. „Vydržím všechno…“ hlesla Jitka oddaně, „jak dlouho bude ten obřad trvat?“ „První část dneska tak do dvou, tří do rána…“ pravil profesor, „a ta druhá horší začne zítra v devět večer a skončí taky až nad ránem…“ „A během ní mě připravíte o to panenství?“ vyhrkla úzkostlivě Jitka s kombinačkami nasazenými na corpusu. „Přesně tak…“ přikývl profesor, „dokonce přesně o půlnoci…“

„Takže budu panna ještě nějakých dvacet šest hodin…“ vydechla Jitka bezděčně. „Dívej se mi do očí!“ přikázal jí rázně profesor a začal jí pomalu obřadně tisknout čelistmi kombinaček corpus. To ale Jitku okamžitě zabolelo, takže začala ihned hlasitě sténat, později začala křičet, a jak profesor zesiloval stisk, přecházelo to do čím dál hlasitějšího řevu. Když jí navíc profesor začal kombinačkami corpus povytahovat a pak jí s ním dokonce různě pootáčel, neznaly její reakce mezí; její příšerný řev se rozléhal po celém domě… Profesor takto týral nahou Jitku docela dlouho a se zaujetím pozoroval její zoufalé reakce, teprve asi po minutě kombinačky odložil a Jitka si konečně uvolněně vydechla; ovšem mezi stydkými pysky už byla zase zcela mokrá. Profesor pak zapálil postupně několik velkých silných svíček a rozestavil je na stole kolem Jitčina nahého těla, pak jí postavit těsně ke stolu před rozkrok velkou stojací lampu, nastavil její stínidlo na Jitčin rozevřený rozkrok, přizhasl velké světlo a opět pustil cédéčko. Nahá Jitka pak ležela v přítmí obýváku za zvuků Garbarkovy skladby „The Survivor“ téměř pět minut roztažená nehybně na stole s rukama napnutýma za hlavou a roztaženým rozkrokem osvětleným velkou stojací lampou, svíčky vedle jejího těla plápolaly silným plamenem jako při nějakém skutečném rituálním obřadu. Profesor vzrušeně stál vedle lampy a pozorně si prohlížel její odevzdaně vypnuté nehybné nahé tělo, jen občas jí roztáhl prsty stydké pysky a díval se jí na panenskou blánu. Hudba pomalu doznívala. „Ty vůbec netušíš, co tě čeká teď…“ pomyslel si profesor, vzal si jehlu, pohlédl na hlasitě oddechující Jitku, mohutně jí povytáhl jeden malý stydký pysk; Jitka hrůzou zcepeněla a profesor jí malý stydký pysk probodl jehlou skrz tak, že oba konce jehly vyčnívající jí z pysku byly přibližně stejně dlouhé a její ostrý hrot se opíral o její velký stydký pysk. Jitka obrovskou bolestí příšerně zařvala, profesor však okamžitě sáhl pro další jehlu a nemilosrdně jí povytáhl i druhý malý stydký pysk a pak jí ho stejným způsobem rázně probodl těsně pod poštěváčkem. Potom profesor odstoupil a pozoroval, jak bezmocně řvoucí Jitce pomalu vytékají z míst vpichů kapičky krve, která se jí ve stydké rýze mísila s milostnou rosou; hroty jehel jí mířily šikmo nahoru přes velké stydké pysky do ochlupení. Bez ohledu na její strašlivé reakce jí sáhl znova na poštěváček a začal ji na něm mezi špičkami jehel rychle dráždit. Jitka se pozvolna zklidňovala, za chvíli se zklidnila docela a začala opět vnímat dráždění. Probodnuté malé stydké pysky ji ale stále silně bolely, takže sebou každou chvíli bezmocně cukala a občas bolestí hlasitě zasténala. Profesor jí ale třel poštěváček velice rafinovaně, každou chvíli měnil jeho intenzitu a přitom ji volnou rukou třel i prsní bradavky, takže pomalu stoupající rozkoš Jitkou i přes prudkou bolest doslova cvičila, hleděla profesorovi do očí a stále častěji se před ním na stole vzrušeně škubala. Když se po několika minutách opět značně rozdráždila, profesor jí připomněl „Víš, co máš dělat, až za chvilku tvoje dráždění přeruším?“ „Ano…“ hlesla poslušně rozevřená Jitka s jehlami v malých stydkých pyscích, ze kterých jí pomalu prýštila krev. Zakrátko profesor rázně utnul její dráždění a opět pustil cédéčko. Nahá Jitka se bleskově roztáhla do maxima, napnula ruce za hlavu, vzepnula rozkrok a upřela oči do stropu. Za zvuku další Garbarkovy skladby „The Healihg Smoke“ pak Jitka ležela nahá více než sedm minut nehybně roztažená na stole, zatímco jí profesor nevěnoval sebemenší pozornost; seděl v křesle a prohlížel si jakýsi časopis, jen občas na Jitku mrknul, zda leží opravdu nehybně a poslušně vypíná kundičku, jen jednou vstal, zběžně se jí podíval do rozkroku a prohmátl jí přes napnutou panenskou blánu. Roztažená Jitka s úplně probodnutými malými stydkými pysky však občas hlasitě zasténala. Když skladba skončila, profesor zastavil CD, vzal si velký řeznický nůž, přistoupil k roztažené Jitce a začal ji opět intenzivně dráždit na poštěváčku. Přitom znova zjistil, že je mezi stydkými pysky bez ohledu na trvající silnou bolest zcela mokrá… Při doteku jeho prstů sebou nahá Jitka vzrušeně škubla, ale pak se s pohledem nad sebe odevzdaně poddávala jeho dráždění, probodnuté stydké pysky ji silně pálily, přesto její rozdráždění zřetelně vzrůstalo a zanedlouho se začala blížit do předorgastické extase. Ani profesor, ani Jitka přitom nepromluvili, ale Jitka se profesorovi stále poslušně vypínala. „Rozpaž ruce!“ poručil jí náhle profesor, a když Jitka odevzdaně rozhodila ruce do stran, vykřikl „Ani hnout!“ Za okamžik rázně utnul její dráždění, přiložil jí špičku ostrého nože do faldíčku pod močový otvor, opět jí pohlédl do tváře a začal jí špičku nože pomalu vtlačovat do vzrušením prokrveného přirození. Nahá Jitka se na stole s očima upřenýma na profesora a jehlami probodnutými stydkými pysky dráždivě vzepnula, úplně napnula rozpažené ruce, čímž zároveň nádherně vypnula zduřené prsy; a jak jí profesor obřadně pozvolna pronikal ostrým hrotem nože do rodidel, nejprve bolestí otevřela ústa a zkřivila tvář, později začala hlasitě sténat, když jí profesor zatlačil špičku nože do růžového faldíčku nad poševní vchod úplně, vytřeštila oči a zoufale křičela. Profesor ovšem dával veliký pozor, aby ji ostrou špičkou nože sebeméně neporanil, za chviličku nůž odtáhl, ale hned jí nasadil jeho hrot do levé rýhy mezi velký stydký pysk a corpus; pak se zadíval na roztaženou Jitku s rukama stále poslušně napnutýma do rozpažení, a začal jí pomaličku do rýhy mezi corpus a stydký pysk zatlačovat ostrou špici řeznického nože. Jitka se odevzdaně napnula jako správná rituální oběť bolesti vstříc, napnula rozpažené ruce až po konečky prstů a tím opět dráždivě vypnula prsy, ovšem už za několik okamžiků ji to silně zabolelo, takže nejdřív se začala sveřepě kousat do rtů, ale zanedlouho začala hlasitě sténat a nakonec zoufale křičet. Profesor jí mohutně tiskl špičku ostrého nože mezi corpus a stydký pysk poměrně dlouho a vzrušeně pozoroval její reakce, když pak najednou nůž odtáhl, okamžitě jí přitiskl jeho ostrý hrot vpravo těsně vedle poševního vchodu. Jitka napjatě ztichla, v očekávání další silné bolesti úplně znehybněla a oddaně upřela profesorovi pohled do očí. Profesor jí začal opět velice pomalu a obřadně zarývat špičku ostrého nože do jasně červeného přirození. Jitka zase chvilku poslušně držela, ale pak opět zatínala zuby, křivila tvář bolestí a hlasitě sténala, Profesor však stále nemilosrdně stupňoval sílu vtlačení nože těsně vedle jejího poševního vchodu a Jitka nakonec zděšeně křičela.

Profesor jí však stále usilovně tlačil špicí nože do rodidel a přitom si všiml, že jí z probodnutých malých stydkých pysků přestává téci krev, takže už zase měla stydkou rýhu docela čistou; ovšem teprve teď uviděl, že ji má plnou průzračné milostné rosy. Hrázku už měla úplně plnou, div že jí nepřetékala. Chvíli ji ještě vší silou tlačil hrot nože těsně u poševního vchodu a pak jí ho rychle přiložil do perinea těsně pod hrázku. Jitka přestala křičet, namáhavě se nadechla a znova úplně napnula rozpažené ruce, profesor na ni krátce pohlédl a začal jí pomalu zatlačovat ostrý hrot nože pod hrázku. Jen trochu zatlačil, stekla Jitce ze stlačené hrázky velká krůpěj milostné rosy dolů na stůl, jinak ovšem není ženská hrázka na bolest tak citlivá jako ostatní místa v rodidlech, takže přestože jí profesor tlačil nůž do perinea stále silněji, Jitka dlouho nehybně držela a přitom mu oddaně zírala do očí. Teprve když profesor vystupňoval tlak špičky nože na maximum, začala poslušně roztažená Jitka hlasitě sténat a škubat rozkrokem na stole. Profesor ji ale tentokrát dlouho netrápil, protože to podle něj příliš efektní nebylo, po několika desítkách vteřin odtáhl nůž, významně ho roztažené Jitce ukázal a přiložil jí ho nyní z pravé strany nahoru do rýhy mezi corpus poštěváčku a velký stydký pysk, ovšem tak, aby se nedotkl jehly trčící z jejího malého stydkého pysku. Nahá Jitka opět znehybněla, profesor se jí zadíval do napětím strnulé tváře a začal jí špici ostrého nože pomalu a obřadně vtlačovat do přirození. Jitka se opět napnula, napjala rozpažené ruce po konečky prstů a dráždivě vypnula prsy, ale za několik okamžiků ji to začalo silně bolet, takže se začala kousat do rtů, profesor jí tam ale nemilosrdně vtlačoval špičku nože dál, takže zanedlouho bezděčně nadzdvihla rozkrok a začala bolestí hlasitě sténat, nakonec už zase jen bezmocně křičela; ale přitom stále poslušně napínala rozpažené ruce, vypínala prsy. Profesor jí dlouho tlačil vší silou ostrý hrot do rýhy těsně vedle corpusu poštěváčku a užasle pozoroval, jak se jí rodidla začínají znova plnit milostnou rosou. Veliké svíčky vedle Jitčina nahého těla hořely plným plamenem jako při skutečném rituálu… Po několika desítkách vteřin, během kterých Jitka zoufale řvala, profesor odtáhl nůž, Jitka ztichla a uvolněně si oddechla, profesor jí ale přiložil špičku nože k poševnímu otvoru z druhé levé strany. Jitka se vzrušeně napnula, profesor na ni opět krátce pohlédl a začal jí ostrý hrot nože obřadně vtlačovat do prokrvené kůžičky vedle poševního vchodu. Roztažená Jitka vzápětí zatnula zuby a začala se stoupající bolestí celá třást, profesor ale pomalu zesiloval tlak a Jitka začala bezděčně sténat. Profesor se na okamžik zastavil a vydechl „Jsi moje?“ „Ano, pane profesore… pokračujte!“ hlesla Jitka mezi hlasitými steny. Profesor ještě přitlačil a nahá Jitka začala křičet; když jí profesor vtlačil špičku nože k poševnímu vchodu naplno, řvala už zase jako protržená, ale opět přitom napínala ruce a vypínala prsy. Profesor jí tlačil špičku nože do rodidel ze všech sil a přitom pozoroval, jak se jí hrázka během jejího příšerného křiku opět plní milostnou rosou. Asi po půl minutě Jitčina nepředstavitelného utrpení profesor odtáhl nůž, opatrně jí rozevřel jehlami probodnuté malé stydké pysky a mezitím už ztichlé Jitce nasadil ostrý nůž špičkou do hladkého prostoru mezi nimi. Jitka se bezmocně napnula a odevzdaně natáhla rozpažené ruce až po konečky prstů, profesor se na ni na chvilku zadíval, pak jí začal obzvlášť pomaličku vtlačovat hrot nože do nádherného růžového masíčka mezi malými stydkými pysky a přitom dával pozor, aby se ani nedotkl jehel, kterými je měla probodnuté. Toto místečko mezi malými stydkými pysky těsně pod poštěváčkem je však neobyčejně citlivé, takže Jitka začala zakrátko zděšeně sténat a vytřeštila bezmocně oči. Profesor jí však nemilosrdně vtlačoval ostrý hrot pod poštěváček pořád silněji, a nahá Jitka začala nesmírnou bolestí hlasitě křičet; profesor jí tam ale bez ohledu na její zoufalý křik nakonec vtlačil nůž vší silou, a vystupňoval její utrpení do maxima tím, že jí špičkou nože pod poštěváčkem ještě mírně pootáčel. Zatímco poslušně roztažená Jitka s rozpaženýma rukama řvala jako divá, profesor se jí nožem lehce dotkl jehly v jejím malém stydkém pysku a Jitka začala příšerně řvát jako šílená. Když profesor nakonec asi po minutě odtáhl a odložil nůž, poručil Jitce „Ruce zase vzhůru za hlavu!“ Jitka bleskově hodila napnuté ruce za hlavu a vycenila rozkrok. Profesor jí sáhl mezi nohy a udiveně řekl „Ty si tam tak mokrá… tobě se to líbilo?“ Vypnutá Jitka jen oddaně kývla hlavou, a profesor jí zase začal rychle třít prsty poštěváček. Jitka byla skutečně vnitřně prudce vzrušená, takže stačil pouhý dotek na nejcitlivější místo a její rozkoš prudce vylétla vzhůru. Profesor jí usilovně dráždil poštěváček a volnou rukou jí občas přidražďoval na prsních bradavkách, Jitčino rozdráždění se i s jehlami ve stydkých pyscích nezadržitelně stupňovalo, za chvilku sebou začala na stole před profesorem prudkou rozkoší celá zmítat. Když se Jitka začala nezadržitelně blížit do předorgastické extase, profesor si opět připravil do volné ruky veliký řeznický nůž a zrychlil její dráždění do maxima. Už krajně vydrážděná Jitka na něj krátce pohlédla „můžu?“ „Jistě…“ pravil profesor. Zanedlouho se roztažená Jitka mimovolně nadechla, pak sebou prudce škubla, rozhodila nohy a vylétla na stole mezi hořícími svíčkami i s jehlami v malých stydkých pyscích rozkrokem nahoru, obrátila krajní rozkoší zkalené oči na profesora a za několik okamžiků před ním začala mezi plápolajícími svíčkami divoce cukat celým nahým tělem v obrovském orgasmu. Bezděčně křičela „ááááá…“ a profesor postřehl, že se jí zřetelně cuká i břicho, stehna a snad trochu i brada, přesto po několika mohutných stazích jejího těla ukončil dráždění, rychle přehmátl a vší silou sebou prudce škubající Jitce vtlačil ostří nože do stydké rýhy a udělal jí tam několikrát „kolébku“. Nahá Jitka začala uprostřed mohutných orgastických stahů hlasitě řvát, takže profesor nevěděl, jestli řve rozkoší nebo bolestí. Když se však začala uklidňovat, odložil nůž a jen tiše sledoval její pozvolné docukávání. Když se Jitka téměř uklidnila, pohlédla vděčně na profesora „úžasné… děkuji…“ Profesor ji hezky pohladil a vyzval ji „Teď drž! Bude tě to asi moc bolet…“ Pomalu docukávající Jitka na něho nechápavě pohlédla, ale profesor se jí sklonil k rozkroku a rázně jí vytrhl jehly z malých stydkých pysků. Jitka zděšeně zakřičela a z probodnutých míst jí vytrysklo značné množství krve.

Profesor si tedy vzal vatové tamponky a kysličník pro desinfekci, nejdřív jí otřel krev a pak jí začal místa vpichů na malých stydkých pyscích pečlivě potírat kysličníkem. Krvácení se za chvíli skutečně zastavilo a Jitce zůstaly v místech vpichů na malých stydkých pyscích rodidel jen malé krvavé tečky. „Myslíš, že tě můžu začít znova dráždit?“ zeptal se profesor Jitky, když odložil tamponky a kysličník. „Nevím, zkuste to…“ vydechla oddaně Jitka. Profesor jí tedy opatrně znova sáhl na poštěváček a začal jí ho citlivě třít. Jitčina bolest ale už pomalu odeznívala a Jitka po jisté snaze začala za chvíli znova dávat profesorovi viditelně znát své stoupající pohlavní vzrušení. „Jsem správná otrokyně?“ vydechla Jitka za chvíli. „Perfektní… nejlepší na světě…“ pochválil ji profesor a začal ji dráždit i na prsech, „a nejen otrokyně…“ Jitka za chvíli překonala hluchou fázi a začala sebou před profesorem mezi svíčkami na stole zase rozdrážděně škubat. Profesor ji chvilku upřeně pozoroval, pak ji upozornil „Tak zase pozor…“ a za chvilku rázně její dráždění přerušil. Jitka bleskově rozhodila úplně nohy, napnula ruce za hlavou a poslušně se vypnula. Profesor opět pustil cédéčko a nahá Jitka zůstala během Garbarkovy skladby „Visible World“ ležet něco přes čtyři minuty naprosto nehybně roztažená mezi plápolajícími svíčkami na stole. Profesor si mezitím připravil veliké štípací kleště, a když dohrála skladba, zastavil cédéčko, přistoupil k mezi svícemi rozevřené Jitce, položil si kleště mezi její roztažené nohy a začal ji znova dráždit na poštěváčku. Nahá Jitka se před ním na stole začala během krátké chvíle zase rozdrážděně škubat a profesorovy prsty doslova plavaly v její milostné rose; hleděla mu odevzdaně do očí a vzrušením se celá stále víc třásla. Najednou opět úplně otevřela pusu, rychle se nadechla, mohutně sebou škubla, rozhodila nohy a začala nadzvedávat rozkrok. Profesor bleskově utnul její dráždění, nahá Jitka bezděčně vydechla a dopadla rozevřeným rozkrokem na stůl, profesor jí rozevřel rodidla, vykřikl „Pozor! A ani hnout!“, nasadil jí kleště na jeden z velkých stydkých pysků, opět se na ni krátce podíval a pak jí začal oba velké stydké pysky čelistmi štípacích kleští zběžně citlivě promačkávat. Roztažená Jitka oddaně sevřela zadnici, nastavila mu přirození, s pohledem upřeným do jeho očí nehybně držela, spíš strachem než bolestí zatínala zuby a občas zasténala. Profesor však za chvilku kleště odtáhl, povytáhl jí jeden její předtím probodnutý malý stydký pysk a uchopil jí ho do kleští, sklonil se jí k rozkroku a pohledem se ujistil, že ranka po jehle zůstala mimo čelisti, pak jí upřel pohled do očí a začal jí malý stydký pysk citlivě svírat čelistmi kleští. Rozevřená Jitka nejdřív klidně držela a nehnutě hleděla profesorovi do očí, potom však zkřivila bolestí tvář a začala se kousat do rtů. Profesor však stále pomalu přidával a Jitka začala hlasitě křičet, profesor jí však pomalu obřadně svíral malý stydký pysk čelistmi velkých štípacích kleští a přitom dával pozor, aby ji neporanil, zastavil se až teprve tehdy, když Jitka řvala na celé kolo. Profesor ji chvíli sledoval a pozoroval její utrpení, ale pak jí malý stydký pysk navíc povytáhl, natáhl jí ho do maxima, nakonec jí s ním ještě mírně pootočil. Nahá Jitka sebou začala divoce škubat a příšerně řvala otevřenými ústy, nadzvedla hlavu, hleděla vytřeštěnýma očima na profesora a bezmocně zatínala ukrutnou bolestí pěsti. A profesor nehnutě držel; teprve asi po minutě uvolnil čelisti kleští, malý stydký pysk se Jitce vrátil do původní polohy, ovšem zůstaly jí na něm po kleštích viditelné rýhy, přešel jí s kleštěmi v ruce k hrudníku, povytáhl jí bradavku prsu, uchopil ji do čelistí kleští, pohlédl jí do očí a pak jí začal bradavku opět pomalu a obřadně svírat. Nahá Jitka se vzepjala, a jak profesor stupňoval sevření její bradavky do kleští, začala sténat a stále víc se před ním na stole svíjela. Když jí profesor sevřel bradavku úplně, ovšem jen tak, aby ji Jitce neoddělil od těla, svíjela se před ním s vytřeštěnýma očima na stole naprosto nepříčetně a hlasitě křičela „áááááá…“ Za chvilku si vzal profesor do kleští její druhou bradavku a celý postup se znova opakoval, nakonec už Jitka opět nahlas křičela a přitom se zoufale svíjela. Profesor se pak vrátil k rozkroku a vzal si do kleští její druhý malý stydký pysk, ovšem zase dával pozor, aby se jí čelisti nedotkly ranky po jeho předchozím probodnutí jehlou, pohlédl jí do očí, Jitka se oddaně napnula a profesor jí začal pomalu obřadně svírat stydký pysk čelistmi velkých štípacích kleští. A opět stejně jako před chvilkou: nahá Jitka nejdřív klidně držela a dívala se profesorovi nehnutě do očí, potom zkřivila obličej a kousala se do rtů, protože však profesor pomalu přidával, začala hlasitě křičet. Profesor jí však pomalu citlivě tiskl malý stydký pysk čelistmi velkých štípacích kleští dál a opět se zastavil, až když už Jitka řvala z plných plic, pak chvíli pozoroval její utrpení, a nakonec jí malý stydký pysk opět natáhl, jak to nejvíc šlo a pak jí s ním zase mírně pootočil. Krutě mučená Jitka nadzvedla hlavu, hleděla vytřeštěnýma očima na profesora a příšerně řvala otevřenými ústy, přitom bezmocně zatínala ukrutnou bolestí pěsti. Svíčky kolem jejího nahého těla v příšeří obývacího pokoje stále vesele plápolaly… Profesor uvolnil stisk čelistí velkých kleští zase až po delší době a na Jitčině malém stydkém pysku opět zůstaly zřetelné stopy. Nahá Jitka si oddechla, ale profesor jí nekompromisně nasadil do čelistí kleští corpus poštěváčku těsně nad jeho naběhlou hlavičku, pohlédl na Jitku, nehnutě očekávající další strašnou bolest, a začal jí zduřelý corpus pomalu obřadně svírat štípacími kleštěmi. Roztažená Jitka opět držela s pohledem upřeným profesorovi do očí, jakmile však její bolest zesílila, otevřela bezmocně ústa a začala škubat rozkrokem. „Drž! Copak nevíš, že jsem ti přísně zakázal se sebeméně pohnout?“ Jitka se kousla do rtů, znehybněla a na okamžik ztichla, profesor jí však svíral corpus kleštěmi stále silněji, takže začala vzápětí hlasitě sténat. Profesor jí ale nemilosrdně tiskl corpus poštěváčku ostrými čelistmi pořád víc, nahá Jitka začala za chvilku dokořán otevřenými ústy zděšeně křičet a bolestí vytřeštěnýma očima hleděla svému mučiteli odevzdaně do tváře. Profesor jí náhle kleštěmi sevřený corpus poštěváčku rázně povytáhl a mírně jí s ním pootočil, roztažená Jitka příšerně zařvala a obrovskou bolestí zoufale křičela, jako když ji na nože bere… Po další dlouhé minutě Jitčina nepředstavitelného utrpení profesor odložil štípací kleště, zavelel Jitce „Pohov!“ a zadíval se na její právě zmučený corpus, který jí pak se slovy „ty ho máš tak krásný…“ něžně políbil. Jitka se uvolnila a vydechla „je váš…“

Profesor vytáhl z misky žínku a začal jí ledovou vodou pečlivě omývat přirození a okolní intimní místa, nakonec jí krátce potřel i prsy. Nahá Jitka přitom sebou bezmocně cukala, ale profesor si všiml, že už má zase stydkou rýhu plnou milostné rosy, takže jí i tu úplně setřel. Pak hodil žínku zpět do misky, rozsvítil velké světlo a uhasil svíce kolem Jitčina nahého těla, odsunul stranou stojací pokojovou lampu a otočil Jitčino křeslo opěradlem do obýváku. Nahá Jitka zatím ležela poslušně roztažená na stole a dívala se do stropu. Profesor k ní pak přistoupil, podíval se jí do očí, sáhl jí na povadlé bradavky a začal jí je oběma rukama usilovně třít. Netrvalo dlouho a Jitčiny bradavky se zase nádherně vztyčily. Profesor jí její krásné velké prsy ještě chvíli třel, pak jejich dráždění rázně přerušil, sáhl pro úzký kožený řemínek a začal jím ležící nahou Jitku prudce bičovat přes prsy a jejich zduřelé bradavky. Nahá Jitka začala pod ráznými úhozy řemínku přes prsa hlasitě sténat, při občasném zásahu přímo na některou bradavku zděšeně zakřičela. Když profesor nahou Jitku důkladně zbičoval, vykřikl najednou „Vztyk!“ a odložil řemínek. Jitka rychle seskočila ze stolu a profesor jí stroze nařídil „Ruce v bok a dřepy!“ Jakmile nahá Jitka udělala před profesorem několik dřepů, poslední velice pomalu, profesor jí poručil „Postav se zády ke křeslu, naskoč rozkrokem na opěradlo, vzpaž a prohni se přes něj hlavou dolů až na sedačku!“ Jitka se odevzdaně postavila před křeslo, naskočila na masivní opěradlo, vzpažila a s pomocí profesora se začala poslušně zaklánět dozadu, nakonec se zvrátila hlavou až na sedačku. „Roztáhni na tom opěradle nohy a vyceň na mne rozkrok!“ poručil jí pak přísně profesor. Nahá Jitka prohnutá zadnicí přes opěradlo křesla se na něm pokusila roztáhnout nohy, ale moc jí to nešlo, přesto jí profesor dobře viděl do přirození, tím spíš, že Jitka vzápětí sevřela zadnici a vypnula rozkrok. Profesor zase pustil cédéčko a nahá Jitka zůstala za zvuku „Desolate Mountains I“ ležet s vypnutým rozkrokem nehybně prohnutá přes opěradlo křesla, nohy jí visely bezvládně dolů. Profesor si zatím na chvilku odskočil, protože už to nemohl vydržet, a když se vrátil, chvíli nehnutě vypnutou Jitku pozoroval a různě ji obcházel. „Chtěla bys zase být hotová?“ zeptal se pak Jitky, když byla téměř sedmiminutová skladba asi v polovině. „Teď? Takhle?“ překvapeně vydechla poslušně vypnutá Jitka s rozkrokem vyceněným přes opěradlo křesla. „No, právě… vyzkoušet si musíš ještě jako panna všechno…“ prohlásil stroze profesor. „Tak to zkuste…“ vydechla Jitka s hlavou zapřenou na sedačce křesla. Profesor přistoupil a začal jí rychle třít smyslně vyceněný poštěváček. Jitčino vzrušení začalo kupodivu za chvíli zřetelně stoupat, ovšem škubat sebou nemohla, protože se nemohla opřít o nohy, které měla ve vzduchu, tím spíš se musela soustředit na vlastní dráždění poštěváčku. Za poměrně krátkou dobu se jí podařilo dokonce překonat hluchou fázi, takže otevřela ústa a dívala se vzrušeně po prázdna za sebou s vědomím, že ji profesor soustředěně pozoruje. Najednou ale profesor vyhrkl „A teď si to dodělej sama!“ a rázně přerušil její dráždění. Přes opěradlo prohnutá Jitka si začala okamžitě mnout poštěváček, profesor se mezitím posadil a pozoroval její vypnutý rozkrok včetně rychlého kmitání jejích prstů přes naběhlý klitoris. Za chvilku profesor vstal, několikrát obešel křeslo s onanující Jitkou a zálibně pozoroval její usilovnou snahu vydráždit se až k vyvrcholení. Potom se zase posadil a sledoval, jak si rozdrážděná Jitka bezděčně pomáhá stahováním a uvolňováním svalstva rozkroku a ze všech sil jakoby bezděčně přiráží. V rozkroku jí to všechno skutečně náruživě pracovalo, a nohy se jí bezmocně pohybovaly ve vzduchu před opěradlem křesla. Najednou Jitka vyhrkla „Já už… asi budu… pane profesore…“ a prudce zrychlila kmitání prsty přes poštěváček. „To bude nádhera…“ procedil vzrušeně profesor mezi zuby, „já se budu dívat, jestli přitom budeš stříkat směrem ke mně milostnou rosu…“ Najednou Jitka zřetelně cukla přes opěradlo vypnutým rozkrokem, prudce zahýbala ve vzduchu visícíma nohama, jakoby je chtěla roztáhnout, hlasitě se nadechla, viditelně sevřela zadek a za pár okamžiků sebou začala těsně před koncem skladby divoce zmítat a házet rozkrokem v obrovských orgastických stazích; z rodidel jí přitom stříkala přímo před profesora milostná rosa a profesor to bleskově několikrát vyfotil. Jitka po několika prudkých stazích ukončila onanii a s rukama bezbranně spuštěnýma na zem za hlavou dál bezmocně cukala rozkrokem vypnutým přes opěradlo. „Že jsem to ještě stihla…“ vydechla Jitka významně, když začaly stahy v jejím těle opadávat. „Dokážeš všechno…“ vydechl profesor, „jsi skvělá…“ „Dělám, co můžu…“ docukávala Jitka. Když sebou Jitka úplně docukala, profesor jí podal ruku, Jitka se v křesle s jeho dopomocí namáhavě zvedla, posadila se na opěradlo, pak seskočila na zem, napřímila se a postavila se úplně nahá před profesora. *** „Pozor!“ zavelel jí přísně profesor, nahá Jitka hodila ruce nad hlavu, napnula je až po konečky prstů a vypnula se. „Ale ne…“ vyhrkl profesor, „připaž! Jako v tělocviku!“ Jitka si přitiskla napnuté ruce k tělu a vypnula prsa. Profesor si zálibně prohlédl její nahé tělo a odešel z pokoje. Za moment se vrátil s miskou plnou malých kousků nakrájeného camembertu a pak do Pozoru vypnutou Jitku vyzýval, aby otevírala ústa a pokaždé jí obřadně vložil jeden kousek do pusy. Prázdnou misku potom odložil, nalil do velké číše červené víno, přiložil jí číši k ústům a držel, dokud ho nahá Jitka vstoje s rukama připaženýma k tělu po doušcích úplně nevypila. Když odložil prázdnou číši, zapálil opět všechny svíčky, pak naplnil červeným vínem dvě číše, jednu téměř po okraj, druhou asi polovic, významně je postavil na stůl k hořícím svíčkám, přizhasl velké světlo, ukázal Jitce na koberec před sebe a obřadně jí poručil „Klekni si!“ Byl už nepředstavitelně nadržený; prakticky už od chvíle, kdy začal Jitku obřadně mučit kombinačkami, mu penis téměř nepřetržitě stál, ale nechtěl o tom během slavnostního rituálu mluvit a Jitka to kvůli svému „zaneprázdnění“ nepostřehla. Jitka si před profesorem poslušně klekla a upřela na něho rozpačitě oči.

Profesor si před klečící Jitkou rozepnul kalhoty, vytáhl vztyčený penis a nastavil ho Jitce před oči „Polib mi ho!“ Jitka mu ho oddaně políbila a profesor jí přikázal „Vem si ho do ruky a chvíli si mi s ním pomalu hraj!“ Klečící Jitka si vzala jeho naběhlý penis do ruky a začala si ho zblízka vzrušeně prohlížet, přitom mu opatrně stahovala předkožku ze žaludu až ke kořeni a pak ji zase vracela nahoru. Zanedlouho na ni profesor nadrženě vykřikl „Hoň mi ho, pusou i rukou!“ Nahá Jitka si zasunula naběhlý žalud profesorova penisu do pusy a začala mu ho rukou rychle honit. Profesor začal slastně vzdychat, přitom rozdrážděně zarážel penis Jitce do úst a klečící Jitka mu ho rafinovaně olizovala jazykem. Náhle se silně vzrušený profesor bezděčně napnul. Nahá Jitka nevěděla, co to znamená a nejistě si vytáhla jeho penis z pusy v domnění, že mu to pusou dělá špatně a že ho to tedy bolí. Honila mu ho tedy o to usilovněji jenom rukou a náhle uviděla na špičce jeho penisu malou kapičku. Rychle mu ji olízla a rozpačitě se ho zeptala „Dělám vám to dobře, pane profesore?“ „Bezvadně… tak to umíš jenom ty…“ vyhrkl bezděčně profesor a Jitka si jeho penis zase zasunula do pusy. Jakmile krajně rozdrážděný profesor rozpoznal blížící se orgasmus, vytrhl Jitce penis z úst, a zatímco mu ho nahá Jitka dál otrocky a jakoby obřadně honila, sáhl po číši vína a nastavil si ji těsně před penis. Pak se prudce vzepnul a za několik okamžiků začal stříkat do číšky plné vína své semeno. Nahá Jitka mu dál usilovně honila penis a jen překvapeně zírala - a profesor mohutně stříkal své semeno do vína. Jakmile začaly stahy v jeho penisu ochabovat, ukončila klečící Jitka dráždění a pomáhala mu udržovat penis nad číší vína, protože jí došlo, co bude následovat a nechtěla, aby přišla nazmar sebemenší kapička jeho semene. Po odeznění orgasmu položil profesor číši na stolek, nahá Jitka mu pečlivě olízala penis a vstala, sedla si vedle něho, vzala si kávovou lžičku a pořádně si profesorovo semeno zamíchala do vína, trochu se z číše trošku napila, labužnicky zamlaskala a pak se podívala nejistě na profesora „Mohla bych se teď trochu upravit? Jsem už docela zpocená a rozcuchaná…“ Profesor se mezitím zapnul a uznale řekl „No to bys teda mohla…“ „Mohl byste mi prosím, přinést z předsíně kabelku?“ vydechla Jitka rozpačitě. Profesor jí přinesl kabelku, nahá Jitka z ní vytáhla zrcátko, hřeben, dezodorant, rtěnku, oční stíny a opět se krásně učesala, pak si stříkla do podpaží a mezi nohy dezodorant, rychle si namalovala rty a nalíčila. Profesor pak nařídil Jitce, aby se před ním široce rozkročila. Jitka ho se šibalským úsměvem poslechla a profesor jí nastavil k rozkroku onu poloprázdnou číši „Dolej to! A pozor, ať nepřeleješ!“ Rozkročená nahá Jitka začala čurat do vína a naplnila svojí teplou močí číšku až po okraj, profesor ji pak vyzval „Postav tu číši na stůl mezi hořící svíčky a přidej k ní i tu druhou…“ Profesor záměrně usměrňoval průběh večera tak, aby následující okamžik připadl přesně na půlnoc, ale když nyní pohlédl na hodiny, chyběla do ní ještě minuta; přivinul si tedy nahou Jitku k sobě a začali se vášnivě líbat. Pár vteřin před půlnocí se od sebe odtrhli, profesor přešel ke stolu, postavil se proti nahé Jitce, oba pozvedli číše, profesor s Jitčinou močí, Jitka s jeho semenem, a přesně o půlnoci profesor významně řekl „Gratuluju ti k dnešnímu svátku, přesně za dvacet čtyři hodin přijdeš touto dobou o panenství…“ A oba si s očima upřenýma jeden na druhého vzájemně rituálně připili a vyprázdnili číše až do dna. Nahá Jitka pak rozechvěle vydechla „Tak teď jsme spolu rituálně spojení na věky…“ „Na věky asi ne, ale na dlouho…“ usmál se profesor, „dokud to půjde a budu zdravý…“ „Aspoň tak…“ řekla Jitka spokojeně. Profesor pak nahé Jitce poručil, aby si znova lehla mezi svíčky na stůl. Jitka poslušně ulehla, mohutně roztáhla nohy, složila ruce do týla za hlavu a upřela oči nehybně vzhůru do stropu. Profesor opět pustil CD, přísně Jitku vyzval „A nemluv!“ a roztažená Jitka ležela dlouhých téměř šestnáct minut během skladeb Desolate Mountains II, Visible World, Giulietta a Desolate Mountains III nehybně roztažená na stole. Profesor si chtěl nalít víno, ale pak si s lahví nad číškou vzpomněl, že by mu do něho mohla Jitka zase načurat; přistoupil tedy s prázdnou číší k jejímu rozevřenému rozkroku a beze slova na ni přísně pohlédl. Nehybná Jitka pochopila a načurala mu téměř plnou číši. Profesor ji pak pohladil přes rozevřená stehna, dolil si skleničku vínem, sedl si do křesla, prohlížel si časopis a přitom spokojeně upíjel; mezitím občas vstal, zblízka si prohlédl Jitčin rozkrok a opatrně jí prohmatal panenskou blánu. Když hudba dozněla, profesor na Jitku rázně vykřikl „Vztyk!“ a zastavil cédéčko. *** Jitka už byla trochu ztuhlá, přesto rychle vyskočila a stoupla si před stolem do Pozoru. „Postav se sem…“ ukázal profesor doprostřed pokoje, a když se tam Jitka před ním poslušně vypnula, poručil jí „Pořádně se rozkroč a napni ruce šikmo vzhůru!“ Jitka se široce rozkročila, rozpažila ruce šikmo nad hlavu a vypnula nahé tělo profesorovi. Bradavky velkých prsů se jí vzrušením nádherně vztyčily. Profesor k ní přistoupil, dlouze ji políbil a pak jí začal opět pomalu obřadně připínat na zduřelé bradavky prádelní kolíčky, potom se jí sehnul k rozkroku a pomalu jí pevně upnul kolíčky i na velké a malé stydké pysky. Jitka bolestí tiše sténala, ale profesor jí kolíčky v rodidlech ještě několikrát silně stiskl, až nahá Jitka vykřikla. Potom odstoupil, změřil si ji pohledem a nařídil jí „Ručičku opatrně dolů na poštěváček a už ať tě vidím, jak se přede mnou škubeš vzrušením!“ Nahá Jitka si opatrně přiložila prsty mezi kolíčky na poštěváček, upřela oči na profesora a začala si ho poslušně vypnutá a rozkročená před ním rychle honit. Profesor si vzal balíček jehel, odsedl až ke stěně pod okno, vytáhl velikou jehlu a přísně sledoval onanující Jitku.

Její vzrušení za chvilku začalo zase zřetelně stoupat. „Budete mne zase píchat?“ vyhrkla už zřetelně vzrušená Jitka, když uviděla, že si profesor opatrně zkouší ostrost jehly na konečku prstu. „Ne…“ řekl profesor stroze, „budeš se na ni nabodávat sama!“ „Ach…“ vydechla nahá Jitka a zrychlila onanii. „Dívej se přímo před sebe!“ přikázal jí vzápětí profesor. Rozkročená Jitka upřela pohled před sebe a dál si kmitala prsty přes poštěváček. Její pohlavní rozdráždění zvolna vzrůstalo a za chvíli upadla do hluché fáze. Když ji překonala, profesor ji vybídl „Dívej se na mne a dávej mi celým tělem najevo své stoupající vzrušení!“ Jitka upřela pohled na něho a dál si rychle kmitala přes poštěváček. Kolíčky na bradavkách se jí divoce zmítaly. „Tak se mi líbíš…“ pravil profesor, vstal, přistoupil k Jitce a začal si ji zblízka podrobně prohlížet a všemožně ji osahávat na břiše, v podbřišku a na vnitřních stranách stehen široce rozkročených nohou. „Bojíš se?“ zeptal se jí přitom profesor chladně. „Trošku…“ hlesla oddaně onanující Jitka. „Možná ti poteče krev…“ řekl pak významně profesor. „U rituálně mučené nahé oběti… to je asi… normální…“ zachvěla se nahá Jitka vzrušeně. „Prosím tě, snad už zase netečeš?“ podivil se profesor, sklonil se jí k rozkroku a porozevřel jí stydké pysky. „To je strašné…“ vyhrkl profesor, když uviděl, že je tam Jitka už zase úplně mokrá, málem jí to z rodidel kapalo. Profesor pak několikrát Jitku jemně pohladil v podbřišku, projel jí prsty slabinami a sedl si opět k oknu. „Jakmile ucítíš přicházející vyvrcholení, vykřikneš a rázně utneš onanii, hodíš ruce nad hlavu, vypneš se a začneš se ke mně pomalu přibližovat!“ pravil přísně profesor, vzal do ruky jehlu, opřel se loktem o stolek a nastavil jehlu ostrou špičkou proti Jitce. „Dívej se pořád na ni a představuj si, jak se na ni za chvilku nabodáváš!“ přikázal potom profesor Jitce. Jitku to ale silně vzrušilo a s pohledem na jehlu v profesorově ruce si začala ze všech sil kmitat prsty přes klitoris. Netrvalo dlouho a Jitka se najednou nadechla, zakřičela „Už!“, přitom sebou prudce trhla, hodila ruce nad hlavu, vypnula se a upřela oči na jehlu. „Tak pojď!“ poručil jí neúprosně profesor a dodal „ale opravdu pomalu, ať si to vychutnáš!“ Krajně rozdrážděná Jitka s očima rozšířenýma strachem pomaličku vykročila. Po několika krůčcích jí profesor přísně přikázal „Zpomal ještě a vypni se pořádně… jako rituální oběť, odevzdávající své nahé tělo příšernému utrpení…“ Nahá Jitka ještě zpomalila a stále zírala vytřeštěnýma očima na přibližující se jehlu. Když byla asi půl metru od jehly, už jen šoupala nohama dopředu tak o půl chodidla, a když zanedlouho ztratila možnost sledovat ji pohledem, poslušně se vzepnula, zvedla hlavu a s rukama napnutýma vzhůru se opatrně blížila tělem k hrotu jehly. Profesor jí důrazně připomněl „Nezastavuj se!“ a nasměroval špičku jehly těsně pod její pupek. Za chvilku se špička jehly lehce dotknula hebké pokožky jejího břicha, Jitka to jasně pocítila, ale nezastavila se a poslušně naváděla břicho plynule na jehlu. Teprve když poznala, že by jí její ostrý hrot při dalším pohybu propíchl pokožku a pronikl jí do těla, se s pohledem nad sedícího profesora bezmocně zastavila. „Tak je to správně…“ řekl profesor s pohledem na prohnutou pokožku jejího břicha, zatímco nahá Jitka oddaně čekala s hrotem jehly připravené k proniknutí do svého břicha, a vzrušeně se jí otázal „půjdeme dál?“ „To záleží na vás, pane profesore…“ hlesla oddaně Jitka. „Jsi moje otrokyně?“ zeptal se profesor Jitky obřadně. „Ano…“ řekla Jitka jako bezbranná rituální oběť. „Já chci…“ pravil pomalu neúprosně profesor, „aby sis teď jako moje otrokyně sama propíchla břicho…“ „Tak mi k tomu dejte povel…“ špitla bezmocně Jitka, „ a já to udělám…“ Profesor se zapřel loktem pevně o stolek, aby se jehla při pohybu Jitčina těla sebeméně nepohnula, krátce na ni pohlédl a pak jí nemilosrdně zavelel „Pozor! - TEĎ!" Vypnutá Jitka si sama okamžitě jedním prudkým pohybem nahého těla na jehlu rázně vbodla její špičku do břicha a hlasitě zakřičela. Kolíčky na bradavkách jí doslova trčely dopředu. „Ještě jednou… hlouběji!“ vykřikl profesor nespokojeně. Nahá Jitka se napnula, profesor jí znova zavelel „Pozor! - Teď!“ Jitka si dalším silným trhnutím těla na jehlu vbodnula její ostrý hrot hluboko do břicha a doslova zařvala, protože jí jehla zjevně pronikla až do vnitřností. Profesor jí pak v břiše jehlou několikrát mírně zahýbal a volnou rukou jí přitom promačkal bradavky sevřené v kolíčcích. Jitka přitom šíleně křičela, vzápětí však profesor jehlu pustil a pozoroval, jak Jitka s rukama nad hlavou stále bezmocně sténá. „Vytrhni si jehlu z těla! Pozor - Teď!“ zavelel jí profesor za chvilku. Jitka si dalším prudkým škubnutím vytrhla rázně jehlu z břicha a profesor uviděl, že je špička od krve, která navíc vytékala Jitce pomaličku i z ranky na břiše. Otřel jí tedy pečlivě místo vpichu pod pupkem chomáčkem vaty a pak jí ho vatovým tamponkem potíral kysličníkem. Když ji důkladně ošetřil, poručil jí, aby se postavila až k protější stěně obýváku a rozkročila se u dveří, a potom otřel od Jitčiny krve i jehlu. Nahá Jitka se u dveří rozkročila a s pohledem na profesora si už jakoby samozřejmě přitiskla prsty na poštěváček. „Je vidět, že jsi dobře vychovaná správná otrokyně…“ pochválil ji profesor a odpočítal jí začátek další onanie. Zatímco si Jitka u dveří rychle třela poštěváček, profesor radši původní zakrvácenou jehlu odložil a vzal si novou, a pak pozorně sledoval Jitčino zřetelné vzrůstající nové pohlavní rozdráždění. Hluchou fázi už překonávat nemusela, takže sebou zanedlouho opět začala škubat rozkoší.

Jitčino vzrušení rychle stoupalo, profesor na chvilku opět vstal a zblízka si svou nahou onanující otrokyni zblízka prohlížel, obcházel ji ze všech stan a různě ji ohmatával, pak se zase vrátil k oknu, sedl si na židli, vzal si do ruky jehlu, nastavil ji proti Jitce a pozorně ji sledoval. Jitka při pohledu na jehlu v jeho ruce stále zrychlovala onanii, zanedlouho se začala rozkročená vstoje celá bezděčně škubat a zřetelně se blížila do další předorgastické extase. Když sebou najednou prudce škubla, nadechla se, vytřeštila oči a její nahé tělíčko se začalo třást v obrovské extasi, profesor rázně zavelel „Stop!“, nahá Jitka vyhodila ruce nad hlavu, vypnula prsa a odhodlaně vykročila. Asi metr před jehlou Jitka vystrašeně zpomalila, ale profesor ji dál držel tak, že nedokázala odhadnout, kam ji tentokrát píchne. S pohledem na její špičku se tedy pomalu přibližovala k profesorovi a bezbranně mu nastavovala své nahé tělo. Když byla přibližně půl kroku od jehly, která se jí už pomalu začínala ztrácet ze zorného pohledu, profesor jí náhle nasměroval na její pravý bok. Nahá Jitka se poslušně vzepnula, zvedla hlavu a s pohledem před sebe a rukama napnutýma vzhůru se opatrně blížila vypnutým břichem k hrotu jehly. Po několika poslušných posunutích nohou dopředu se jí špička jehly lehce dotknula hebké pokožky jejího pravého boku těsně vedle výstupku pánevní kosti. Jitka se bez sebemenší zastávky dál plynule naváděla bokem na jehlu, a když ucítila, že při dalším pohybu by jí už její ostrý hrot pronikl do těla, se opět s pohledem nad sedícího profesora oddaně zastavila. Profesor se jí opět vzrušeně zeptal „tak půjdeme zase dál?“ „Jsem vaše otrokyně…“ špitla bezmocně nahá Jitka. „Tak tentokrát to necháme takhle…“ prohlásil profesor, „tam by tě to ani moc nebolelo…“ a odtáhl jehlu. Jitka si ulehčeně oddechla, profesor jí odepnul s prsů kolíčky, nahá Jitka bolestí zakřičela, protože se jí do nich začala hrnout krev, pak jí s požitkem přejel párkrát prsty přes naběhlý poštěváček, a ukázal jí ke dveřím. Nahá Jitka k nim poslušně přeběhla, vzpažila ruce nad hlavu a znova se před profesorem široce rozkročená odevzdaně vypnula. „Teď si budeš ze všech sil mnout rukama obě kozy, rozumíš?“ řekl profesor. „Ano…“ kývla nahá Jitka poslušně hlavou. „Tak začni!“ poručil jí profesor přísně. Rozkročená Jitka si před profesorem začala u dveří s pohledem na něho usilovně mnout svoje krásné velké prsy. Byla ještě značně rozdrážděná od prve, takže její vzrušení začalo zase brzo stoupat, přestože jinak nebyla na prsech nijak moc citlivá. Profesor ji chvíli sledoval, potom vstal, přistoupil k ní a začal jí rafinovaně dráždit poštěváček. Když se nahá Jitka znova prudce vydráždila, profesor odstoupil, sedl si a nastavil špičku jehly přibližně do úrovně jejích prsů. Tentokrát ale nečekal, až Jitka upadne do extase („to by jí trvalo asi moc dlouho, a kdoví, zda by se jí to vůbec tímto způsobem podařilo,“ pomyslel si) a najednou jí opět rázně zavelel „Stop! A pojď!“ Jitka zase hodila ruce nad hlavu, vypnula se a pomalu vykročila; prsy ale měla vzrušením úplně červené… S mohutně vztyčenými bradavkami zarudlých zduřených prsů se nahá Jitka pomalu blížila k profesorovi s očima vytřeštěnýma hrůzou na špičku jehly, kterou jí profesor nyní nastavil přesně na levý prs. Když za několik okamžiků ztratila jehlu z očí, opět odevzdaně zvedla hlavu a upřela pohled na profesora. Zanedlouho se hrot jehly dotkl přesně středu její vztyčené bradavky, Jitka však poslušně naváděla prs dále na jehlu, až jí její ostrá špička bradavku úplně prohnula, teprve pak se zastavila a odevzdaně čekala na další povely profesora. „Tentokrát si tam vbodneš jehlu jen kousíček, jen aby ti vytryskla krev…“ pravil profesor a Jitka ani nedýchala. „Tak sebou škubni… Teď!“ zavelel jí náhle profesor. A nahá Jitka si mírným škubnutím opatrně propíchla jehlou bradavku… Profesor se zálibně díval, jak má hrot jehly přímo v nádherně zduřelé bradavce, za chvilku jí jehlou v prsu mírně zahýbal a pak ji rázně vytrhl. Za ranky jí vytryskla kapička krve, ale tak malá, že profesor neuznal ani za nutné ji otřít, a rázně poručil Jitce, aby se vrátila ke dveřím. „A teď zase hezky onanuj… tam dole…“ nařídil ji potom profesor přísně, „a jestli chceš, můžeš i nahoře, pravou kozičku máš zatím neporušenou…“ Poslušně rozkročená nahá Jitka si opět začala s pohledem upřeným do očí profesora náruživě třít poštěváček, a levou rukou se snažila dosáhnout na bradavku pravého prsu, ale bylo jí to nepohodlné a i profesorovi to připadalo nepřirozené, takže ji za chvilku vyzval, aby s tím přestala a soustředila se na poštěváček. Jitka se za chvíli opět zřetelně vzrušila, ovšem její rozkoš už klesla natolik, že musela znova překonávat hluchou fázi, profesor k ní opět přistoupil a zase se ji celou zblízka prohlížel, obcházel, ohmatával a znalecky prohmatával. Jitka přitom ze všech sil onanovala, dívala se odevzdaně přímo před sebe, za chvilku překonala hluchou fázi a začala se vstoje opět celá škubat vzrůstajícím rozdrážděním. Profesor si zase sedl a u dveří usilovně onanující nahou Jitku upřeně pozoroval. „Tentokrát se nabodneš dole, těsně nad ní…“ upozornil ji přísně profesor a poslušně onanující Jitka zrychlila. „A nabodneš se tam hezky… hodně hluboko…“ dodal profesor a nahá Jitka jen bezmocně vydechla. „Nezapomeň se tam pořádně napíchnout a vrazit si jehlu hluboko do těla!“ vykřikl profesor vzrušeně, „nebo to budeme opakovat tak dlouho, dokud se ti to nepodaří…“ Jitku představa, že bude mít za chvilku jehlu vbodnutou hluboko do vnitřností, nesmírně vzrušila a vyhrkla „Jsem vaše otrokyně, dovolím vám úplně všechno… dělejte si se mnou, co chcete…“ „Tak dělej, dělej! Hezky až do extase… do posledního okamžiku před orgasmus!“ vybídl ji ostře profesor. Jitka zrychlila onanii na nejvyšší možnou míru a za chvíli se začala před profesorem celá třást mohutnou rozkoší, přitom těkala očima rozdrážděně po pokoji. Profesor si vzal opět jehlu a významně ji nastavil proti ní. Náhle sebou ze všech sil onanující Jitka prudce škubla, vykřikla „Už to bude!“, nadechla se, vypnula rozkrok vstříc profesorovi, několik okamžiků se bezmocně třásla, pak onanii bleskově utnula a hodila ruce nad hlavu. „Tak pojď!“ vybídl ji nedočkavě profesor, a Jitka s hrůzou v očích poslušně vykročila.

„Těšíš se?“ zeptal se jí profesor, když byla asi na půl cesty. „Bojím se, ale přesto se těším, že s toho budete mít požitek…“ vydechla krajně vydrážděná Jitka otrocky s očima vytřeštěnýma na nastavenou velikou jehlu v profesorově ruce. „Od toho tě taky mám…“ udělal si profesor. Když byla vypnutá nahá Jitka od profesora opět asi na půl kroku, výrazně zpomalila. Profesor jí nastavil jehlu špičkou těsně nad rozkrok, čímž ji jeho otrokyně ztratila z očí. Zvedla odevzdaně hlavu vzhůru, upřela pohled nad profesora a pomaloučku se blížila rozkrokem k jehle. Profesor jí těsně předtím, než se dotkla jehly, nasměroval její špičku jehly asi doprostřed ochlupení… Za chvilku Jitka ucítila mezi chloupky dotyk jehly, ale nedala nic najevo a dál pomalu nasunovala své nahé tělo na její ostrou špičku, která ji začala nepříjemně píchat do jemné kůžičky nad stydkou rýhou. Teprve v okamžiku, kdy jí špička už zřetelně prohýbala pokožku v ochlupení a Jitka ucítila, že při sebemenším dalším pohybu by jí pronikla do těla, se dráždivě vypnutá Jitka zastavila a vydechla „Jsem vaše, pane profesore…“ „To bych řekl…“ odtušil profesor, a zatímco nahá Jitka nehybně čekala s hrotem jehly připraveným k proniknutí do jejího těla, chvilku počkal, umožnil jí, aby si nyní naplno vychutnala celou situaci. „Bojíš se?“ vyhrkl najednou profesor do úplného ticha. „Bojím, ale víc se bojím té ztráty panenství večer…“ vydechla Jitka. „Jak to? Vždyť to je přece stejné…“ podivil se profesor. „Není… tohle je normální mučení… sebepřemáhání… ale deflorace je zásah do těla…“ Profesor na napnutou Jitku nechápavě pohlédl. „To je jako byste mi chtěl odříznout prsní bradavku…“ řekla Jitka, „o tom bych asi taky dlouho přemýšlela… i když bych s tím nakonec zřejmě taky souhlasila… pro vás udělám všechno…“ „Prosím tě, proč bych ti měl chtít odřezávat bradavku?“ vyděsil se profesor. „Já vám jenom vysvětluju ten rozdíl… navíc jsem si vám o tu defloraci sama řekla…“ pravila vzrušeně Jitka. „Já vím, já se taky budu snažit, abys to měla hezké…“ bránil se profesor. „Taky že děláte… jste skvělý…“ vydechla Jitka s podbřiškem prohnutým ostrou jehlou. Profesor Jitce rozevřel volnou rukou rodidla a s údivem zjistil, že je mezi stydkými pysky úplně mokrá. Přidržel si ji tedy volnou rukou zezadu a rázně jí poručil „Tak se nabodni! Pozor! Teď!“ Nahá Jitka odevzdaně trhla podbřiškem dopředu, nabodla se jím na špičku jehly a hlasitě vykřikla bolestí. „To je málo! Ještě jednou!“ vykřikl profesor. „Vy mě utrápíte…“ hlesla Jitka bezmocně. „Jsi otrokyně, tak hezky znova!“řekl přísně profesor, „Připrav se… vypnout! Pozor! Teď!“ Jitka opět prudce cukla podbřiškem na jehlu a znova zakřičela. „Ty děláš, jako kdybys tam měla něco důležitého…“ prohlásil nespokojeně profesor, přestože se jí v místě vpichu objevila krev. „Já nevím, co tam mám…“ řekla nejistě Jitka. „Těsně pod jehlou máš stydkou sponu, což je kost…“ řekl suše profesor. „A kde mám močák a dělohu?“ vyhrkla Jitka. „Daleko… tam bych ti nedosáhl ani třema jehlama…“ upokojil ji profesor, a zeptal se jí „Tak můžeme ještě?“ „Jsem vaše otrokyně…“ vydechla Jitka oddaně, přestože ji to nesmírně bolelo. „Tak pozor! Jedna, dva, tři, teď!“ zavelel znova profesor a nahá Jitka sebou opět poslušně škubla na jehlu. „Ááu…“ zakřičela zděšeně Jitka, protože už měla jehlu téměř dva centimetry ve vnitřnostech. „To je pořád málo!“ pravil profesor vzrušeně, „musíš ji tam mít aspoň dva centimetry! Ještě jednou! Pozor! Teď!“ Jitka sebou opět bezmocně trhla na jehlu a začala bolestí zoufale řvát. „Teď už je to snad dobré…“ prohlásil spokojeně profesor a opatrně jehlu pustil. Jehla trčela Jitce mezi chloupky z podbřišku, zabodnutá do jejího panenského těla nejméně ony dva centimetry. „Jak je ti?“ zeptal se Jitky profesor, když se začala po chvilce trochu zklidňovat. „Jsem ráda, že vám můžu jako otrokyně… posloužit…“ sténala Jitka, „jako jehelníček…“ „A cítíš to pořádně?“ otázal se jí pro jistotu profesor. „Cítím… ale beru to, že jste to vy…“ hlesla opět mezi steny Jitka, „jsem ráda, že můžu trpět z vaší vůle…“ „Rozkroč se!“ poručil jí profesor, pak jí sáhl mezi rozkročenýma nohama na poštěváček a začal jí ho rychle třít. Jitka byla zase ještě docela vzrušená a tak sebou začala za chvilku opět rozdrážděně škubat, přestože ji jehla v podbřišku nesmírně štípala. Uprostřed intenzivního dráždění jí profesor jehlu z podbřišku rázně vytrhl, zběžně jí otřel krev z místa vpichu a pak jí opět ukázal ke dveřím. Když se nahá Jitka poslušně rozkročila přede dveřmi a vzpažila ruce bezbranně nad hlavu, profesor jí poručil „A teď si zase budeš usilovně mnout prsíčka!“ Jitka si odevzdaně přiložila ruce na prsa a profesor jí vzápětí odpočítal nový začátek prsní onanie; Jitka však byla zase ještě docela vzrušená, takže jí prsy začínaly znova rychle červenat. Profesor k ní za chvíli opět přistoupil a začal ji celou zblízka prohlížet, zejména pozoroval, jak jí pod rukama stále víc červenají prsa a nabíhají jí jejich vztyčené bradavky, občas jí přitom krátce podráždil i poštěváček. Jitka samozřejmě nemusela překonávat hluchou fázi, takže se za chvilku k vlastnímu údivu drážděním prsů vzrušila natolik, že sebou zase před profesorem vstoje zřetelně škubala silnou rozkoší. Profesor se za chvíli posadil a opět jí nastavil jehlu do výše jejích prsů. Když už byla nahá Jitka pořádně vzrušená, profesor neúprosně vykřikl „Stop a odevzdej se!“

Jitka bleskově utnula mnutí svých prsů, hodila ruce nad hlavu a začala se s mohutně vztyčenými bradavkami jasně červených prsů pomalu přibližovat k profesorovi, držícímu ostrou jehlu ve výši jejích prsů. Jakmile se přiblížila k hrotu jehly asi na půl metru, profesor jí tentokrát nastavil jehlu na pravý prs, Jitka se k jehle dál pomaličku blížila, až ji zase ztratila z dohledu; zvedla tedy hlavu a s pohledem upřeným opět nad profesora se poslušně přibližovala vztyčeným pravým prsem centimetr po centimetru k jehle. Profesor jí nasměroval jehlu přesně do středu nádherně vztyčené bradavky a Jitka náhle ucítila, že se jí bradavkou prsu lehce dotkla. S pohledem nehybně upřeným nad profesora však odevzdaně pokračovala v naléhání prsem na ostrou špičku jehly a teprve když pocítila, že jí jehla bradavku úplně prohnula tak, že by jí v následujícím okamžiku pronikla do bradavky, se poslušně zastavila. „Tak co? Zkusíme to… na kousek?“ otázal se jí vzrušeně profesor. „Jak si přejete, můj pane…“ vyhrkla oddaně nahá Jitka s úplně prohnutou bradavkou špičkou jehly. „Tak jenom na kousek, připrav se! Pozor! Teď!“ zavelel jí rázně profesor, Jitka sebou poslušně škubla, špička jehly jí pronikla pár milimetrů do bradavky a Jitka bolestí vykřikla. „Hodná holčička…“ pochválil ji profesor, „bolí tě to hodně?“ „Ano…“ polkla bezmocně Jitka s jehlou v bradavce vztyčeného prsu. „Tak si ji zase vytáhni…“ vybídl ji profesor, a když si Jitka škubnutím vytrhla jehlu z prsu, nechal jí kapičku krve bez povšimnutí na bradavce, opět jí nemilosrdně připnul na obě bradavky prádelní kolíčky a ukázal ke dveřím. Přede dveřmi se nahá Jitka opět široce rozkročila čelem k profesorovi, který jí okamžitě přikázal „A teď prsty znovu na poštěváček a rychle si ho hoň!“ Jitka si přitiskla prsty na poštěváček a začala si ho s pohledem upřeným na profesora usilovně třít. Hluchou fázi opět překonávat nemusela, takže sebou zanedlouho opět začala škubat rozkoší. Profesor pozorně sledoval její zvolna vzrůstající nové pohlavní rozdráždění, které rychle stoupalo. Profesor na chvilku vstal a zblízka si onanující nahou Jitku zblízka prohlížel, obcházel ji ze všech stran a různě ji ohmatával, přitom jí občas silně stiskl přes kolíčky prsní bradavky a malé i velké stydké pysky. Za chvíli se vrátil k oknu, sedl si na židli, vzal si do ruky jehlu, nastavil ji proti Jitce a pozorně ji sledoval. Jitka při pohledu na jehlu v jeho ruce stále zrychlovala onanii, zanedlouho se začala rozkročená vstoje celá bezděčně škubat a zřetelně se blížila do extase. Najednou prudce škubla, nadechla se, vytřeštila oči a její nahé tělo se začalo třást v extasi. Profesor Jitce přísně zavelel „Stop!“, a nastavil proti ní ostrou jehlu přibližně v úrovni jejího břicha. Nahá Jitka vyhodila ruce nad hlavu, vypnula prsa a odevzdaně vykročila, asi metr před jehlou zpomalila, ovšem profesor dál držel jehlu směřující jí na břicho. S pohledem na její špičku se tedy pomalu přibližovala k profesorovi a nastavovala mu vypnuté tělo. Když byla přibližně půl kroku od jehly, která se jí už pomalu začínala ztrácet z očí, profesor jí náhle nastavil její špičku na levý bok. „Natoč se k ní trochu tím levým bokem…“ vybídl ji stroze. Nahá Jitka se poslušně natočila k jehle levým bokem, oddaně se vzepnula, zvedla hlavu a s pohledem před sebe a rukama napnutýma vzhůru se opatrně blížila hladkým bokem k hrotu jehly. Po několika dalších krůčcích se špička jehly lehce dotknula hebké pokožky jejího levého boku v jamce nad pánevní kostí. Jitka se bez sebemenší zastávky dál plynule naváděla bokem na jehlu, a když ucítila, že jí jehla při dalším pohybu pronikne do těla, se s pohledem nad sedícího profesora opět zastavila. Profesor se jí vzrušeně zeptal „tak co? Půjdeme dál?“ „Vyhovím vám ve všem…“ hlesla odevzdaně nahá Jitka s rukama nad hlavou. „Tentokrát to kousek zkusíme…“ prohlásil profesor, „nabodni se!“ A nahá Jitka se bezmocně nabodla levým bokem na ostrou jehlu a samozřejmě vykřikla bolestí. Z místa vpichu jí opět vytryskla kapička krve, kterou profesor opět nechal bez povšimnutí a několikrát Jitce jehlou v boku zahýbal. Nahá Jitka vyděšeně zakřičela, ale profesor vzápětí odtáhl jehlu, s rozkoší přejel párkrát prsty přes poštěváček, a pak jí ukázal ke dveřím. Jitka si ulehčeně oddechla, poslušně přeběhla zpátky před dveře, tam se otočila čelem k profesorovi, vzpažila ruce nad hlavu, znova se před ním široce rozkročená odevzdaně vypnula a Profesor ji nechal chvíli v klidu, takže Jitce došlo, že se blíží vrcholný úkon jejího „samomučení“, zachvěla se strachem, ale zároveň zvlhla a oba se dívali vzájemně do očí. Rozkročená Jitka přitom přemýšlela, co ji teď čeká… Profesor ji pak do úplného ticha významně poručil „Tak se začni zase hezky vzrušovat…“ Nahá Jitka začala rozkročená vstoje u dveří před profesorem za zlověstného ticha opět náruživě onanovat, kolíčky na stydkých pyscích sebou v tichu hlasitě mlátily o sebe, ty na jejích prsech se jen mírně chvěly a trčely jí dopředu. Jitčino vzrušení však mezitím opět pokleslo, takže musela znova překonávat hluchou fázi, což se jí po určité námaze za chvíli podařilo a začala se rozkročená před profesorem škubat vzrůstající rozkoší. Kolíčky na stydkých pyscích jí začaly opět hlasitě klepat o sebe. Profesor si vzal fotoaparát a nejprve několikrát si usilovně onanující nahou Jitku s kolíčky na prsech a stydkých pyscích vyfotografoval, pak si vzal novou dlouhou ostrou jehlu a nastavil ji do výšky Jitčina rozkroku. Jitka se během onanie stále dívala přímo před sebe a přitom silně vlhla. „Připrav se, teď se budeš nabodávat na jehlu tam dole… tím spodkem…“ vyzval ji stroze profesor. „Poštěváčkem?“ vyhrkla vzrušeně Jitka, a protože ji to prudce vzrušilo, viditelně zrychlila onanii. „Ne, těsně nad ním…“ odtušil profesor nemilosrdně, „těšíš se?“ „I tam jsem vaše…“ hlesla Jitka, „z vaší vůle udělám všechno…“ Za chvíli se začala mohutně rozdrážděná Jitka vstoje celá škubat prudkou rozkoší, mimovolně otevřela ústa a přetrhávaně dýchala, z podbřišku se jí zase šířila na břicho jasně červená skvrna.

Nahá Jitka vystupňovala onanii do maxima a oba si zase hleděli vzájemně do očí. Za chvilku se Jitka napnula, pohlédla na profesora, otevřela ústa dokořán, nadechla se, vzápětí vykřikla „Už!“, vypnula rozkrok dopředu, několik okamžiků se celá třásla v krajní rozkoši, pak rázně utnula onanii, hodila ruce nad hlavu, napjala je po konečky prstů, a s pohledem upřeným na profesora maximálním rozdrážděním se k němu začala pomalu přibližovat. Když se k němu krajně vydrážděná Jitka přiblížila, profesor nastavil jehlu proti ní špičkou šikmo, aby na ni mohla sama bez problémů nasednout prokrveným přirozením. Nahá Jitka upřela pohled vystrašeně na jehlu a dále se k ní poslušně vypnutá s rukama napjatýma nad hlavou pomalu přibližovala; když se k ní přiblížila natolik, že ji nemohla s hlavou zpříma sledovat pohledem, zřetelně zpomalila ještě víc. I nadále si však byla přibližně vědoma, jak daleko je špička jehly od jejích rodidel a tak se k ní blížila stále pomaleji. „Rozevři si kundu!“ vykřikl na ni stroze profesor. Nahá Jitka si sáhla vystrašeně mezi nohy a rozevřela si mezi prádelními kolíčky stydké pysky vstříc jehle; když od ní byla rozdrážděným rozevřeným přirozením už jen pár centimetrů, profesor jí nasměroval její ostrý hrot přesně nad corpus, těsně nad poštěváček, a pozorně sledoval, jak se rozevřená Jitka pomalu blíží rodidly blíž a blíž k jehle. „Nezastavuj se!“ upozornil ji zvýšeným hlasem přísně profesor. Vyděšená Jitka se blížila roztaženým přirozením na jehlu nesmírně opatrně a stále pomaleji, profesor se jí sehnul k rozkroku a zblízka sledoval, zda se blíží na špičku jehly opravdu corpusem u poštěváčku a mírným tlakem ruky ji přitom pohyb rozkroku usměrňoval. Zanedlouho Jitka náhle ucítila lehký dotyk ostrého hrotu jehly na svém naběhlém corpusu. „Jsem vaše, pane profesore…“ vydechla bezmocně, ale pomalu nasedala zduřelým corpusem na jehlu dál. Když profesor viděl, že má jemnou kůžičku corpusu už špičkou jehly úplně prohnutou, napřímil se a znova se dívali chvíli vzájemně do očí. „Ach…“ vyhrkla Jitka se slzičkami v očích, „jak mě to už příšerně bolí…“ „To nevím, ale tuším to…“ pravil chladně profesor, „přesně tak to má být…“ Nahá Jitka s jehlou úplně prohnutým corpusem těsně nad poštěváčkem bezmocně vzlykla. „Co by ti teď na to řekla maminka?“ „Že jsem se úplně zbláznila…“ „A tatínek?“ „To samé a pak by mi ještě nařezal…“ „A pan učitel?“ „To nevím…“ „Zato já to vím!“ vykřikl profesor, „jako tvůj učitel ti za okamžik poručím, aby ses tím corpusem na jehlu opatrně nabodla, ale opatrně, tak dva, tři milimetry… rozumíš?“ „Ano…“ hlesla poslušně Jitka a vytřeštila hrůzou oči. „Tak počítám! Jedna, dva, tři, teď!“ A nahá Jitka se před profesorem poslušně nabodla corpusem poštěváčku těsně nad jeho hlavičkou na špičku ostré jehly, vbodla si ji hluboko pod jeho citlivou jemnou pokožku a příšerně zařvala… Profesor se jí rychle sehnul k rozkroku a se zděšením uviděl, že si Jitka vbodla špičku jehly do corpusu mnohem hlouběji, než chtěl. „Okamžitě vstaň!“ vykřikl téměř zlostně. Jitka se poslušně nadzdvihla, podívala se vděčně na profesora, který se rovněž napřímil, ale stačil si všimnout, že měla stydkou rýhu zase úplně plnou milostné rosy. „Ty jsi hloupá…“ řekl profesor vztekle, „myslíš, že mám chuť volat pohotovost? Jak bychom jim to vysvětlili?“ „Mně se to, pane profesore, nesmírně líbilo…“ řekla s ruměncem ve tváři drze Jitka. „Tak to je jiná…“ oddechl si profesor, a ihned jí poručil „tak znova!“ a nastavil jí jehlu pod corpus. A Jitka podruhé nasedla corpusem poštěváčku na špičku ostré jehly a začala znova příšerně křičet. „Líbí se ti to?“ pokusil se ji překřičet profesor. „Anóóóó…“ ječela Jitka na celé kolo. „Tak já ti ještě vbodnu jehly i nahoru… mezi ty kolíčky…“ pravil suše profesor, rychle si vzal dvě velké jehly a prudce je jednu po druhé vbodl Jitce do bradavek mezi kolíčky. Nahá Jitka začala řvát ještě víc, ale profesor si jí chvilku jakoby nevšímal a nechal ji křičet, pak jí ale rázně beze slova vytrhl jehly z corpusu a protože se jí ze vpichu vyronila krev, dlouho ji pečlivě ošetřoval. Nakonec jí překryl ranku vatovým tamponkem, přelepil ho náplastí, objal před ním stojící rozkročenou nahou Jitku i s prádelními kolíčky na stydkých pyscích a jehlami mezi kolíčky na bradavkách a začal se s ní vášnivě líbat, po chvilce jí sáhl jemně mezi nohy a začal jí opatrně třít poštěváček. Postupně její dráždění profesor pozvolna zrychloval, a protože se spolu přitom stále náruživě líbali, začalo Jitčino vzrušení zakrátko opět růst. Krátce poté, co nahá Jitka překonala během dráždění vstoje rozkročmo hluchou fázi, profesor se od ní odtrhl, nechal ji stát nahou, rozdrážděnou rozkročmo s kolíčky na malých i velkých stydkých pyscích a jehlami mezi kolíčky na bradavkách uprostřed pokoje, zavelel jí „Pozor!“, pustil znova CD a sedl si do křesla. Nahá Jitka stála nehybně rozkročená s jehlami v rodidlech a kolíčcích na bradavkách prsů více než šest minut za zvuku Garbarkovy skladby „Pygmy Lullaby“ uprostřed pokoje. Po doznění skladby profesor opět vstal, zastavil cédéčko, přistoupil k nahé Jitce, zase ji objal a během vášnivých polibků ji rafinovaně dráždil poštěváček mezi kolíčky na stydkých pyscích dál. Jitčino rozdráždění znova rychle stoupalo, za chvíli se začala v jeho náručí rozdrážděně třást, později se celá škubala rozkoší. Najednou sebou nahá Jitka vstoje v profesorově objetí viditelně zacukala krajní rozkoší a nastavila mu ústa v předtuše blížící se extase.

„Já vás mám tak ráda…“ vydechla nahá Jitka na prahu extase a vášnivě se k němu přisála ústy. Najednou se začala v objetí profesora celá třást, potom sebou rozdrážděně škubla, bezděčně od něho odtrhla ústa, nadechla se, vykřikla, několik okamžiků se chvěla prudkou předorgastickou extasí a pak se začala v jeho náručí celá divoce cukat v nádherném orgasmu – rozkročená vstoje i s jehlami v prsech mezi kolíčky a kolíčky na malých a velkých stydkých pyscích… Po několika mohutných stazích jejího těla jí profesor přestal mnout poštěváček, Jitka se k němu celým nahým tělem mimovolně přitiskla a začali se znova náruživě líbat; profesor přitom jasně cítil, jak Jitčiným tělem rytmicky projíždějí obrovské pravidelné orgastické stahy. Jitčin orgasmus pak pozvolna odezníval, ale nahá Jitka se tiskla celým nahým tělem k profesorovi, jakoby u něho podvědomě hledala jakousi ochranu a vášnivě mu kmitala jazykem v ústech; teprve když se zklidnila téměř úplně, odtáhla ústa a bezděčně vydechla „S vámi je to tak krásné…“ „S tebou taky… takových upřímných děvčátek není dneska už moc…“ „Já už to nechci opakovat… ale je to s vámi pořád hezčí a hezčí…“ prohlásila na výsost šťastná Jitka, „to byl snad zase nejhezčí orgasmus mého života… a vstoje… a tady s tím vším…“ a ukázala na kolíčky a jehly v prsech. Na jedné z bradavek měla malou kapičku zasychající krve. „A pomalu s přelepeným poštěváčkem a bolestivou rankou v jeho corpusu…“ usmál se profesor. „Víte, že už mě to tam skoro vůbec nebolí?“ vydechla nahá Jitka a podívala se profesorovi zamilovaně do očí. „Takže ti to už můžu sundat?“ pohlédl na ni překvapeně profesor. „Klidně…“ vydechla Jitka, „myslím, že by mi to za chvíli už docela překáželo…“ Profesor se jí shýbl k rozkroku a rázně jí strhl z corpusu náplast, aby ji to příliš nezabolelo, ale rozkročená Jitka přesto vykřikla. Profesor se jí zblízka pozorně zadíval na corpus a viděl, že na něm Jitce zbyla po jehle jen malá, téměř neviditelná zaschlá nebolestivá stopa. V duchu si oddychl, ale nedal na sobě nic znát, napřímil se, pohlédl na Jitku a naopak jí přísně nařídil „Rozkroč se úplně, rozpaž ruce, napni je až po konečky prstů a vypni prsa!“ A když se nahá Jitka před ním široce rozkročila, vypnula se a napnula rozpažené ruce až po špičky prstů, vzal si další kolíček, krátce jí podráždil poštěváček, pak jí ho povytáhl z chloupků a nemilosrdně jí pevně připnul kolíček na jeho naběhlou hlavičku. Nahá Jitka samozřejmě hlasitě zasténala a upřela oči bezmocně na profesora, ale dál držela efektně rozpažené ruce. Profesor poodstoupil a z odstupu si jakoby znalecky prohlížel si její nahé tělo a prohlásil „Teď už opravdu vypadáš jako skutečná otrokyně…“ Jitka sebou s přiskřípnutým poštěváčkem bezmocně škubala a odevzdaně hleděla profesorovi do očí, ale najednou sebou zřetelně zacukala „Mučte mě! Chci před vámi příšerně trpět!“ „Toho si se mnou ještě užiješ dost, budeš-li chtít…“ prohlásil klidně profesor, „ale teď tě musím ještě jednou formálně, ale upřímně pochválit za nádherný orgasmus…“ „Děkuji, k službám… celé moje tělo a sexuální aparát funguje jen pro vás…“ hlesla široce rozkročená nahá Jitka s rozpaženýma rukama, jehlami v prsních bradavkách a kolíčky přes jehly v prsech, na malých a velkých stydkých pyscích a na hlavičce poštěváčku. „Zacvič si!“ vybídl ji profesor, „ať se namáháš především tam dole…“ Nahá Jitka před ním začala s rozpaženýma rukama předvádět břišní tanec jako arabské tanečnice, hmitala nohama do stran, různě je ohýbala v kolenou a vyhazovala je napnuté vzhůru; skřípnutý poštěváček ji přitom strašně bolel. „Hezky přede mnou krouži boky…“ vybízel ji profesor, „a taky můžeš napínat a uvolňovat stehna…“ Jitka před profesorem začala smyslně kroužit boky, za chvíli napínala střídavě obě nohy před sebe a viditelně napínala svaly stehen a pak začala dělat s poslušně rozpaženýma rukama pomalé dřepy, což pro ni bylo samozřejmě velice namáhavé. „Tak dost,“ vybídl ji stroze profesor, když s očima na něho klesala pomalu popáté do dřepu, „teď si dáš ruce do týla za hlavu a celá se přede mnou hezky vypneš! Především břicho a kozy s kolíčky!“ Nahá Jitka se napřímila, složila ruce do týla a upřela oddaně oči na profesora. Profesor sáhl na Hifi-věž, pustil opět cédéčko a vykřikl „A zase ani hnout!“ Nahá Jitka pak stála s kolíčky na intimních místech těla a jehlami v bradavkách tři minuty poslušně rozkročená za zvuku Garbarkovy skladby „The Quest“ uprostřed pokoje. Když skladba skončila, profesor vypnul cédéčko, přistoupil k Jitce a odepnul jí kolíček z poštěváčku. Pak zase začal nahou Jitku vášnivě líbat a v krátkých pauzách jí přitom postupně vytrhával jehly z bradavek prsů, potom jí bez ohledu na to, že začala z ranek po jehlách mírně krvácet, drsně přikázal, aby si lehla na stůl a poslušně se na něm před ním roztáhla. Jitka před ním poslušně ulehla na stůl, roztáhla nohy a vypnula mu rozkrok, profesor se chvilku pozorně díval, jak jí krev pomalu stéká z prsů, a pak ji začal rychle dráždit přes právě uvolněný zdeformovaný zmučený poštěváček. Nahá Jitka přitom nejprve zděšeně křičela bolestí, ale pak se zklidnila a začala na tření svého poštěváčku opět náležitě reagovat. Když za chvíli nato krvácení z jejích prsů ustalo, Jitka překonala s viditelným úsilím hluchou fázi, profesor jí ještě krátce rychle třel poštěváček, pak najednou dráždění rázně utnul. Vzrušená Jitka vylétla rozkrokem vzhůru, profesor vykřikl „Pozor!“, znova pustil CD a nechal nahou Jitku během Garbarkovy skladby „The Arrow“ čtyři a půl minuty nehybně ležet vypnutou a roztaženou na stole. Po doznění hudby profesor vypnul cédéčko, přistoupil k roztažené Jitce a začal jí znova rychle mnout poštěváček. Nahá Jitka začala téměř okamžitě reagovat a její pohlavní rozdráždění zřetelně vzrůstalo; když sebou začala opět škubat rozkoší, profesor jí nařídil, aby se připravila ke vzepnutí do mostu. Jitka se zapřela o stůl dlaněmi rukou a chodidly roztažených nohou, a profesor jí vzápětí rázně poručil „Vzepni se!“

Nahá Jitka bleskově vyhodila tělo do perfektního mostu a profesor jí dál intenzivně dráždil poštěváček. Když se Jitka začala v mostu opět zřetelně škubat silným rozdrážděním, však její dráždění náhle utnul, podal si z vedlejšího stolku manikuru své ženy, rozhrnul vzepnuté Jitce stydké pysky s kolíčky a začal ji ve stydké rýze bolestivě mučit různými částmi manikury (samozřejmě kromě nůžek na nehty), přitom jí jedním prstem stále dráždil poštěváček. Vzepnutá Jitka hlasitě sténala, ale stydká rýha se jí přitom zřetelně plnila milostnou rosou, takže ji profesor na chvilku přestal dráždit, a začal ji v rozevřené stydké rýze mučit mezi kolíčky dvěma „nástroji“ z manikury současně, až mu to připomínalo nějakou chirurgickou operaci. Vypnutá Jitka nahlas sténala, občas hlasitě vykřikla, jinak se poslušně napínala a s hlavou spuštěnou úplně dolů hleděla bezmocně za sebe. Profesor ji pak do stydké rýhy krátce píchnul jehlou a vzal si kleštičky, nasadil mezi jejich čelisti corpus jejího zduřelého poštěváčku, nejprve jeho začátek nahoře v ochlupení rozkroku, a za okamžik je citlivě stiskl. Nahá Jitka hlasitě vykřikla bolestí, profesor jí však corpus tiskl kleštičkami dál a Jitka křičela pořád hlasitěji. Profesor se pak za Jitčiných hlasitých reakcí na bolest pomalu přibližoval k hlavičce jejího poštěváčku, opět ji na něm dráždil, ovšem občas jí corpus kleštičkami povytáhl násilně vzhůru a bez ohledu na Jitčin zoufalý křik a někdy až řev jí pak pevně stisknutým místem nejprve pomalu a opatrně, postupně však stále rychleji a rasantněji pootáčel. Když došel kleštičkami až ke zduřelé hlavičce Jitčina poštěváčku, odhrnul si prsty volné ruky předkožku a tím si hlavičku úplně obnažil, vzal si ji do kleštiček, několikrát ji citlivě stisknul a pak jí pevně stisknutou hlavičkou bez ohledu na její doslova příšerné reakce mírně pootočil. Zatímco rozevřená Jitka v mostu zoufale křičela, profesor odložil kleštičky, krátce ji podráždil na poštěváčku, vzal si kovovou drátěnku na nádobí, a když se Jitka zklidnila, nemilosrdně jí vtlačil ostrou drátěnku do rozevřené stydké rýhy mezi kolíčky. Nahá Jitka opět zděšeně vykřikla, profesor drátěnkou ještě prudce zatlačil a pak ji odtáhl; vtom z Jitčiných rodidel ukápla dolů na stůl veliká krůpěj milostné rosy. Profesor si pak vzal velký pánský hřeben a vtlačil ho vší silou ostrými zuby mezi kolíčky do Jitčiny stydké rýhy. Jitka zase hlasitě vykřikla a cukla rozkrokem. „Copak, copak? Tobě se něco nelíbí?“ napomenul ji profesor. „Promiňte…“ hlesla Jitka s hlavou spuštěnou bezvládně dolů, „můžete přitlačit ještě víc…“ Profesor tedy přitlačil ještě jednou ostré zuby hřebene do stydké rýhy Jitčiných rodidel, ale ta se jen odevzdaně napnula a ani nehlesla. „Když nekřičíš, tak mě to moc nebaví…“ řekl zklamaně profesor, odložil hřeben, opět podráždil Jitce poštěváček, pak si vzal do ruky velkou jehlu a několikrát ji krátce píchl do přirození, poprvé do obvyklého místa mezi poševní vchod a její močový otvůrek, potom několikrát do oné hladké plošky mezi roztaženými malými stydkými pysky těsně pod poštěváčkem. Jitka samozřejmě pokaždé vyděšeně zakřičela, ale jinak se ani nehnula, nakonec ale začala krutou bolestí přímo pod poštěváčkem souvisle řvát. Profesor odložil jehlu, nechal vzepnutou Jitku v mostu chvíli křičet a začal ji znova rychle dráždit na poštěváčku. K jeho velkému překvapení se Jitka rychle uklidnila a začala okamžitě silně reagovat; profesor jasně viděl, jak se jí ve stydké rýze mísí krev s její milostnou rosou. Za chvíli vzrušením otevřela ústa a začala sebou v mostu prudce škubat tak, že jí profesor stěží udržel prsty na poštěváčku, zanedlouho začala s bezvládně spuštěnou hlavou krajním rozdrážděním hlasitě sténat. Profesor zrychlil, Jitka se v mostu bezděčně napnula, za okamžik sebou zřetelně škubla, několik vteřin se v mostu celá napínala, snažila se vypnout břicho a prsy co nejvýš nad stůl, dokonce si v mostu bezděčně stoupla na špičky, na zlomek vteřiny bezmocně napnutá úplně znehybněla a pak se začala jako stroj reflexivně cukat celým nádherně vzepnutým nahým tělem v obrovských orgastických stazích; dráždivě vzhůru směřující kolíčky na bradavkách se jí silnými stahy těla viditelně pohybovaly. Profesor ukončil asi uprostřed Jitčina orgasmu tření jejího poštěváčku, ale vzepnutá Jitka sebou před ním na stole dál mohutně cukala, celá se napínala břichem vzhůru a snažila se vzepnout na špičkách chodidel co nejvýš nahoru, přitom hlasitě křičela nesmírnou rozkoší. Najednou jí z rodidel ukápla velká kapka milostné rosy dolů na stůl. „Nech si tam něco na příště…“ usmál se profesor, když se vzepnutá Jitka začala pomalu uklidňovat. „Když vy mě tak příšerně vzrušujete…“ hlesla Jitka. Za chvilku se Jitka doškubala, profesor ji podepřel pod zády a pomohl jí spustit se nahým tělem zpátky na stůl. Jitka vzrušeně roztáhla nohy a vtom jí z rodidel vytekla na stůl další velká kapka. „Ty s tím tak plýtváš, nech si taky něco pro mě, strašně mi to od tebe chutná…“ podíval se na ni jakoby vyčítavě profesor. „Kdyby to šlo, tak bych vám to nastříkala do pusy…“ usmála se spokojeně dnes večer popáté ukojená Jitka. Profesor ji něžně pohladil přes bříško a pomalu jí sjížděl k rozkroku s tím, že jí odepne ze stydkých pysků kolíčky. Nahá Jitka úplně roztáhla nohy, vypnula rozkrok a v předtuše další bolesti přimhouřila oči. Jen jí profesor odepnul první kolíček, začala Jitka zase zoufale křičet bolestí, jak se jí začala do stydkých pysků zase hrnout krev. Profesor ji ale nechal řvát a rychle jí stáhl z rodidel všech osm kolíčků; tři měla na každém velkém pysku, po jenom na malých. „Kdybych se tam aspoň mohla poškrábat…“ kroutila se Jitka bolestí. „To bys nesměla být moje otrokyně…“ pohlédl na ni stroze profesor, „takhle si to budeš muset naplno prožít…“ Ležící Jitka ještě chvíli sténala, ale zanedlouho přišly její stydké pysky k sobě a mile se na profesora usmála. „Už je to dobré?“ zeptal se jí pro jistotu profesor. „Dobré to bylo i předtím, ale teď už mě to skoro nebolí…“ usmála se vzrušeně roztažená Jitka. Profesor jí tedy sáhl znova na poštěváček a začal ji na něm rychle dráždit. Jitka na něho spokojeně upřela pohled a začala se poddávat své znova pomaličku vzrůstající rozkoši. „Už se blížíme do finále…“ upozornil ji za chvilku profesor. „Co to znamená? Bude mě to hodně bolet?“ vyhrkla před ním na stole poslušně roztažená Jitka.

„Myslím, že docela dost…“ pravil profesor s pohledem upřeným na svoji nahou otrokyni. „Kolik je hodin?“ zeptala se Jitka, jakoby se ani moc nezajímala o své nastávající utrpení. „Za chvíli budou dvě…“ pohlédl profesor na hodiny a zrychlil tření Jitčina zduřelého poštěváčku. „Jsem vaše…“ vydechla Jitka uprostřed dráždění, „můžete mi dělat, co chcete, pane profesore…“ Profesor ji jemně pohladil po bříšku a opět trochu zrychlil její dráždění. „Jenom mně prosím nechte naživu nebo mne nějak vážně neporaňte…“ vydechla Jitka jakoby prosebně. „Prosím tě, co bych z toho měl, kdybych si tě poranil…“ vyrazil profesor zděšeně, „nebo dokonce zabil?“ „Nevím, někdo z toho požitek má…“ hlesla úplně roztažená nahá Jitka. „Nech takových řečí, snad už mně znáš…“ vyhrkl profesor, „jen se teď připrav na velkou dlouhotrvající bolest…“ „Jsem připravená…“ zašeptala vzrušeně Jitka, přimhouřila slastně oči a začala se poddávat své zvolna vzrůstající rozkoši. Za chvilku překonala hluchou fázi a vzrušeně pohlédla nejistě na profesora. Profesor ji ještě chvíli usilovně dráždil na poštěváčku, a když sebou Jitka začala zase rozdrážděně škubat, náhle její dráždění rázně přerušil, opět pustil CD a nechal rozdrážděnou Jitku během skladby „The Scythe“ nehybně ležet oddaně roztaženou na stole. Tato Garbarkova skladba trvá jen asi dvě minuty, takže si profesor nenápadně připravil pod Jitčin rozkrok tři velké jehly, zabodl je těsně pod její prokrvenou kundičkou do deky na stole, potom svou rozevřenou nahou rituální oběť chvíli soustředěně pozoroval. Když skladba dozněla, sáhl v okamžiku, kdy se rozezněla poslední skladba alba, více než dvanáctiminutová „Evening Land“, nahé Jitce znova obřadně na poštěváček, pohlédl jí významně do očí, chvilku jí prsty na poštěváček nehybně tiskl a pak jí ho začal znova, tentokrát pomalu, vysloveně obřadně a jakoby rituálně znova dráždit. Jitčino vzrušení pozvolna stoupalo, ale protože tušila, že se nyní blíží něco krajně nepříjemného a zřejmě značně bolestivého, hleděla profesorovi s určitými obavami a strachem do očí. Její pohlavní rozdráždění přesto viditelně přibývalo, za chvíli se odevzdaně rozevřená Jitka začala na stole před profesorem škubat silnou rozkoší. Profesor si připravil do volné ruky první jehlu, za několik okamžiků přehmátl a začal Jitce pomalu třít poštěváček druhou rukou, a za neustálého dráždění jí vzápětí prudce vbodl jehlu do stydké rýhy těsně pod poševní otvor. Nahá Jitka obrovskou bolestí zděšeně zakřičela a její rozdráždění silně pokleslo, profesor jí ale za jejího hlasitého řevu zatlačil jehlu do rodidel ještě mnohem hlouběji, takže jí vyčnívalo ven jen ouško, pak opět přehmátl a začal jí třít poštěváček o něco rychleji. Jitčino vzrušení začalo kupodivu zase rychle vzrůstat, takže si profesor zanedlouho připravil druhou jehlu, asi v deváté minutě skladby opět přehmátl a za plynulého dráždění poštěváčku druhou rukou jí začal pomalu rituálně vbodávat druhou jehlu do obvyklého místa mez poševní vchod a močový otvor. Nahá Jitka po celou dobu obřadného vbodávání jehly do svých rodidel zase příšerně křičela, zatímco profesor jí pozvolna vbodával jehlu do stydké rýhy až po ouško. Když byl s hloubkou zabodnutí jehly spokojen, zase přehmátl a začal Jitku dráždit na poštěváčku jako normálně, tedy už docela intenzivně. Její rozdráždění začalo opět okamžitě vzrůstat, navíc se jí začala stydká rýha znova plnit milostnou rosou, takže profesor si vzal přibližně v jedenácté minutě Garbarkovy skladby třetí jehlu, opět přehmátl a za stálého dráždění ji tentokrát velice pomalu, obřadně a tedy krajně bolestivě vbodával Jitce mezi malé stydké pysky, do onoho krásného hladkého prostoru těsně pod poštěváček. Když jí tam za příšerného řevu pomalu rituálně zatlačil jehlu až po ouško, opět přehmátl a začal svou nahou oběť dráždit na poštěváčku ze všech sil největší možnou rychlostí, co byl schopen. Nahá Jitka se zanedlouho uklidnila a její pohlavní rozkoš se začala opět rychle stupňovat, její bolest se nijak nemírnila, ale Jitku to spíš ještě vzrušovalo, takže se začala během několika desítek vteřin před profesorem prudce zmítat na stole, krátce nato otevřela ústa dokořán, nadzvedla hlavu, upřela zkalený pohled na pohled na profesora, vzápětí sebou celá mohutně škubla, úplně rozhodila nohy, vypnula rozkrok i se třemi jehlami, na okamžik ztrnula a pak se před ním začala divoce zmítat v dalším obrovském orgasmu. Zatímco se před profesorem bezmocně svíjela v mohutných orgastických stazích, doslova hlasitě řvala „Děkuji! Děkuji!“; profesor ale vzápětí ukončil dráždění jejího poštěváčku, nahá Jitka se vzepnula rozkrokem vzhůru a divoce cukala vysoko vypnutým rozkrokem ve výšce nad stolem. Kolíčky na prsech se jí vzrušeně třásly, nahá Jitka cítila prudké mimovolní orgastické stahy i v hluboko zabodnutých jehlách a přitom vděčně hleděla do očí profesora. Když začal Jitčin nádherný orgasmus po asi patnáctém mohutném stahu odeznívat, spustila rozkrok opět zpátky na stůl a vzrušeně docukávala. Profesor ji začal něžně hladit po těle, Jitka mu odevzdaně nastavila vypnuté břicho a tím si doslova říkala, aby ji po něm hezky hladil. Oba se dívali vzájemně beze slova do očí a Jitka si to plně prožívala a šťastně oddychovala; jehly v rodidlech, ani kolíčky na bradavkách prsů téměř nevnímala. Občas jí projel nahým tělem ojedinělý mimovolní stah doznívajícího orgasmu, ale prsní bradavky jí začaly po takovém krásném orgasmu pozvolna splaskávat, ale prádelní kolíčky jí na nich stále pevně držely. „Jsem dobrá otrokyně?“ pohlédla Jitka najednou na profesora a znova sebou zřetelně cukla. „To snad už ani není možné, abys byla lepší…“ pohladil ji profesor po vlasech a začal ji vášnivě líbat. Postupně přecházel po jejím těle níž a níž, až nakonec skončil u jejího rozkroku, opatrně ji políbil mezi jehlami přímo na poštěváček a pak ji začal znova líbat na ústa. Jitka jeho polibky náruživě opětovala. „Máte mne rád?“ vydechla nahá Jitka, když se od sebe odtrhli. „Strašně…“ hlesl profesor zamilovaně s pohledem na svou krásnou milenku-otrokyni. „Tak hlavně vydržte…“ hlesla Jitka. Profesor jí podal ruku, Jitka s jeho dopomocí seskočila s kolíčky na bradavkách prsů a jehlami v přirození ze stolu, protáhla se a sedla si do křesla ke stolku. Kolíčky na prsech jí vzrušeně trčely mírně nahoru. ***

Profesor jí nalil do skleničky Pepsi Colu a odešel udělat kávu. Když se vrátil s kávou, s obloženými chleby a velkým větrníkem, nahá Jitka bezděčně vyhrkla „Ježíši, to bylo krásné…“ „To jsem rád, že se ti to líbilo…“ oddechl si profesor a nalil si koňak, „chvílemi jsem měl docela strach…“ Jitka si osladila kávu a dala se do jídla. Kolíčky na prsech se jí bezděčně hýbaly. Když spořádala obložený chleba, řekla „Už jsem měla docela hlad…“ a spokojeně se pohladila po bříšku, napila se kafe, vydechla „ty jehly už mě tam ani moc nebolí… dokonce je mi to docela příjemné…“ a dala se do větrníku. Jakmile Jitka dojedla větrník, zeptala se nejistě profesora „Mohla bych si u vás zapálit?“ Profesor přikývl, odešel do předsíně a přinesl Jitce cigarety a zapalovač. Nahá Jitka si s požitkem zapálila a řekla „Vy jste mi připadal jako ten kněz … ta kravata vám moc sluší… a mučil jste mně pořádně a skoro beze slova… já jsem si připadala jako vaše skutečná rituální oběť…“ „Chtěl bych, abys na ztrátu svého panenství nikdy nezapomněla…“ Jitka se vzrušeně zachvěla a rozpačitě usrkla kafe. Profesor se podíval na Jitku, hodil do sebe koňak, aby si dodal odvahy, a natvrdo se jí zeptal „A jak je to teda vlastně s tebou a s tím mučením? Bojíš se toho nebo tě to vzrušuje?“ Jitka si potáhla z cigarety, pohlédla na profesora a řekla „Asi tak půl na půl… teda než jsem vás poznala…“ „A teď?“ „Od té doby, co vás znám a vím, že se mi s vámi nic nestane, už mě to hlavně vzrušuje…“ pravila Jitka upřímně a napila se kávy, „teď už se strašně bojím jen těsně předtím…“ „Ale to je na tom právě to hezké, ne?“ vyhrkl profesor. „Samozřejmě, právě to mě tak vzrušuje…“ pohlédla mu Jitka vděčně do očí. Profesor do sebe obrátil další koňak. „Já to na tobě vidím…“ řekl profesor, „předtím máš naprosto viditelně hrozný strach, při mučení občas i slzičky v očích, ale jinak jsi zřetelně vzrušená a zjevně spokojená…“ „A mám pak spoustu nádherných orgasmů…“ prohlásila Jitka zasněně, „jsem s vámi prostě šťastná…“ „Já jsem taky hrozně rád, že tě mám…“ naklonil se profesor přes stolek a dal Jitce dlouhou pusu, „mám tě rád a nikdy se tě dobrovolně nevzdám…“ „A co to bylo za krásnou hudbu?“ zeptala se nahá Jitka a vyfoukla kouř. „To byl ten norský saxofonista, Jan Garbarek…“ pravil profesor, „a ten ženský hlas v poslední skladbě, jestli sis ho všimla, byla známá norská zpěvačka Mari Boine…“ „Vůbec ho neznám, v našich rádiích ho nehrajou…“ řekla Jitka. „Spolu s americkým kytaristou Patem Methenym to je můj neoblíbenější interpret…“ pravil profesor, „vůbec si myslím, že pokud je nějaká skladba opravdu krásná, v našich rádiích se nesmí objevit…“ „Proč?“ „Protože by to čeští burani nestrávili…“ vyhrkl profesor zlostně, „když zaslechnu ty hnusné odrhovačky, co hrají, akorát se pořádně dožeru… kdybys slyšela třeba Albana a Rominu Power, to jsou tak hezké věci, ale tady, když už je vůbec slyšíš, hrajou jen Felicitá… nebo Sempre, sempre…“ Nahá Jitka souhlasně přikývla a típla cigaretu. „Totéž třeba Bee Gess…“ pokračoval profesor, „co ti mají skvělých věcí, ale tady pořád slyšíš jen Night Fever, Night Fever… jako v blbákově…“, pak pohlédl na svou krásnou nahou otrokyni „měla by sis teď vybrat hudební doprovod ke své zítřejší večerní slavnostní rozcvičce…“ a ukázal na svoji obrovskou diskotéku. Nahá Jitka vstala, dřepla si k veliké skřínce pod hifi-věží, chvíli se v ní přehrabovala a prohlížela si cédéčka, nakonec si vybrala „Heaven or Las Vegas“ od Cocteau Twins a položila CD na stolek před profesora. „To jsem už myslím někdy slyšela, mohl byste mi to pustit?“ „Já ti to pustím třeba několikrát, ale později…“ pravil profesor a sáhl si maně do rozkroku, „teď máš ještě jiné povinnosti…“ „Promiňte…“ zčervenala Jitka, „prosím, svlékněte se…“ Profesor si začal rozepínat kalhoty a za chvilku stál před Jitkou už úplně nahý, ovšem s ochablým penisem. „Vy jste tak krásný, pane profesore…“ řekla Jitka vzrušeně a ukázala na gauč „lehněte si, prosím…“ „Ale jaksi… nepřipravený…“ vydechl profesor, „bylo toho dneska i na mně dost… všimla sis, jak jsem si sahal každou chvilku do rozkroku?“ a se slovy „při pohledu na tvoje krásné tělo mi stál skoro pořád jako kolík…“ si lehl na pohovku. Nahá Jitka k němu přisedla, zvedla jednu nohu ohnutou v kolenou na gauč, aby jí dobře viděl do rozkroku a vzala si jeho ochablý penis do ruky. „Jsem už strašně předrážděný…“ vydechl profesor. „To nic, to se spraví…“ usmála se na něho nahá Jitka, zatímco jí profesor roztahoval rodidla a prohlížel si ouška vyčnívajících jehel. „Opravdu se ti to dneska líbilo?“ zeptal se Jitky profesor, zatím co si rafinovaně hrála s jeho ochablým penisem. „Moc…“ hlesla Jitka, když mu stahovala ze žaludu předkožku, „a vám se mnou?“ „Strašně…“ vydechl vzrušeně profesor, „už si ani neumím pomalu nic dráždivějšího představit, bylas skvělá…“ „Ale já bych chtěla ještě ty žiletky… v té mučírně…“ vydechla Jitka, „a zkusit ten elektrický proud…“ Profesorovi se začal viditelně vztyčovat penis a pohlédl vzrušeně na Jitku„když si tě přitom představím…“ „Já se přitom budu před vámi strašně svíjet… krajně vzrušená…“ hlesla Jitka a stiskla mu už téměř vztyčený úd. Profesor jí prsty usilovně roztahoval stydké pysky a pozoroval ouška vbodnutých jehel. „Bolí tě to ještě?“ zeptal se vzápětí Jitky.

„Už ani ne, ale pořád je ještě cítím…“ pravila Jitka a nastavila mu kundičku, „můžete si mi tam s nimi hrát…“ „Promiň, že jsem do nich zapomněl navléknout nitě, abych ti je tam mohl zarazit úplně…“ řekl profesor omluvně, „takhle mě možná budou trochu píchat, až tě budu za chvilku souložit do zadečku…“ „Tak mi je tam zarazte, snad je pak nějak vytáhneme…“ navrhla mu vzrušeně Jitka, zatímco penis už profesorovi pevně trčel vzhůru. „To ne, to si nedovolím…“ hlesl už jasně vzrušený profesor, „mohl bych ti ublížit…“ „Jste moc hodný…“ hlesla Jitka a zase mu stáhla předkožku až úplně dolů. Profesor se rozdrážděně vzepjal „Tak si teď jako poslušná otrokyně klekni, předkloň se a nastav mi zadeček!“ Jitka mu pustila penis a vstala, profesor vstal také, Jitka si klekla na pohovku, široce se rozkročila, předklonila se, opřela se o ruce, vypnula zadek a odevzdaně mu ho nastavila. Profesor si klekl za ni, přiložil jí svůj vztyčený penis na otvor konečníku a vyhrkl „můžu?“ „Ano…“ vydechla oddaně Jitka. Nahý profesor jí prudce vrazil penis do análu a začal Jitku do něho náruživě souložit. Nahá Jitka vykřikla bolestí, ale pak se uklidnila, chvilku ještě při každém profesorově přírazu zasténala a pak začala sama rytmicky přirážet. „Nevadí vám ty jehly?“ vyhrkla za chvilku Jitka uprostřed vzrušeného přirážení. „Ne…“ vydechl už téměř duchem nepřítomný profesor a vrážel vší silou Jitce penis do konečníku. Nahá Jitka mu vzrušeně chodila rozkrokem naproti a profesor se jí rozdrážděně zeptal „Líbí se ti to?“ „Jsem ráda, že vám můžu vyhovět…“ vydechla Jitka, „A vzrušuje tě to?“ vyhrkl profesor. „Vzrušuje mě představa, že tam budete do mě za chvilku stříkat…“ Profesor dál rázně souložil, za chvíli se najednou napnul… a Jitka vzápětí ucítila ve střevech jeho teplé semeno; její svěrač se rytmicky napínal mohutnými stahy profesorova penisu. Když profesor dostříkal, vytáhl Jitce pomalu ochabující penis z konečníku a začal ji láskyplně hladit po půlkách vypnutého zadečku; přitom pozoroval, jak Jitce zvolna vytéká ze zadní dírky jeho semeno a občas skápne na gauč. Profesor za chvilku vstal a bezvládně se rozvalil na pohovce. Jitka si sedla zase na okraj gauče, něžně mu políbila penis a pak mu ho začala s neskrývaným požitkem olizovat, přitom jí ale z konečníku dál vytékalo profesorovo semeno. Když si pak Jitka kousek poposedla, zděsila se, ukázala na mokré skvrny na gauči a vyhrkla „Co tomu řekne vaše žena, až se vrátí?“ „Nic… když tak jí řeknu, že jsem si to musel několikrát udělat, když tu nebyla…“ usmál se profesor rozpačitě. „Já se to zítra pokusím vyčistit, až to zaschne…“ řekla nekompromisně Jitka, „nechci, abyste o takových věcech mluvil s vaší ženou…“ dodala žárlivě. „Když tak pozítří…“ řekl důrazně profesor, „zítra budeš mít úplně jiné starosti…“ „Já vím…“ kousla se Jitka do rtů a zmlkla. Profesor vstal, nalil do číšek víno, posadil se do křesla a kývl na Jitku „pojď si sednout ke mně…“ Jitka si přisedla k profesorovi a přiťukli si. Chvilku popíjeli víno, profesor přitom nahou Jitku něžně ohmatával a Jitka si hrála s jeho penisem. Když profesor opět dolil číšky, nahá Jitka najednou ukázala na svoji a vyhrkla „Nechtěl byste mi do něho zase načurat?“ „To bys ho musela trochu upít…“ pohlédl profesor na plné číše, „a pak mi načurat do vína i ty…“ „Tak si do vína načuráme oba…“ pravila Jitka, upila asi půlku skleničky, a když mu nastavila poloprázdnou číšku, vztyčily se jí pod kolíčky sevřené bradavky. Nahý profesor nastavil ochablý penis nad číši a načural do ní Jitce až po okraj. „A teď ty…“ pravil pak profesor, sáhl po číšce a upil se ještě víc než předtím Jitka, takže zbylo jen trochu na dně. Nahá Jitka vstala, rozkročila se a profesor jí nastavil pod rozkrok skoro prázdnou číšku. Jitka mu ji naplnila až po okraj a pak mu ji s úsměvem podala. Oba opět pozvedli číšky, pohlédli si zamilovaně do očí a vypili obsah skleniček na ex. „I to mi od vás docela chutná…“ vydechla, když odložila skleničku a pohlédla profesorovi zamilovaně do očí. „Mně to tvoje čurání šmakuje už dávno…“ podíval se na ni významně profesor. „Tak si budeme dávat občas aperitiv…“ rozesmála se šťastně Jitka, až se jí zahýbaly kolíčky na prsech. „Ukaž, já ti sundám ty kolíčky…“ pravil pak profesor, „už si stejně musíme jít lehnout…“ a podíval se na hodiny „už je skoro čtvrt na tři…“ a naklonil se k nahé Jitce. Jen jí odepnul první kolíček, Jitka začala hlasitě křičet bolestí a zděšeně se před ním v křesle svíjela, ale profesor jí rychle odepnul i druhý a prohlásil „ale ty jehly ti tam dole nechám…“ „To s nima… budu muset spát?“ vyhrkla Jitka, která se už trochu uklidňovala. „Budeš je tam mít ještě zítra skoro celý den…“ řekl významně profesor, „i v tom lese…“ „Tak to na tu ztrátu panenství asi opravdu nikdy nezapomenu…“ prohlásila zase už docela klidná Jitka a napila se vína s profesorovou močí. Profesor se taky napil a nahá Jitka se ho nesměle zeptala „Mohla bych si zase zapálit?“ „Nech sa páči, slečno…“ kývl s úsměvem profesor. Jitka si zapálila cigaretu, s požitkem vyfoukla kouř a zeptala se „Mohl byste mi prosím, pustit teď to cédéčko? Pokud možno víckrát…“ „Kolikrát to chceš?“ zeptal se profesor a vstal. „Aspoň třikrát…“ vydechla nahá Jitka. Profesor naprogramoval Hifi-věž a pustil cédéčko. „Jé… to je taky hezké…“ řekla Jitka za chvilku spokojeně, „přitom se mi bude dobře cvičit…“

„Můžeš si pro mne promyslet i nějakou smyslnou taneční vložku…“ usmál se profesor. „Tak mi to teď pustíte ještě dvakrát navíc, a já přitom budu v duchu přemýšlet…“ pravila Jitka a dala si šluka, „do tanečního kroužku jsem jeden čas chodila…“ Nahá Jitka pozorně poslouchala a občas sebou hýbala, jakoby si promýšlela podrobnosti svého rituálního cvičení. Profesor tiše seděl, popíjel víno a po očku ji pozoroval. „Samozřejmě budete chtít, abych se přitom před vámi rozkročila až do provazu…“ pohlédla na něj Jitka pátravě. „Pokud možno i několikrát…“ vydechl profesor. „A stojku chcete taky, že jo…“ pohodila Jitka jakoby samozřejmě hlavou. „S úplně roztaženýma nožičkama, děvčátko moje…“ usmál se profesor, „ať se ti ještě naposled pořádně podívám na panenskou blánu…“ „Chviličku onanie tam můžu vložit taky?“ zeptala se ho za chvilku Jitka nejistě. „A potom válení sudů přede mnou na koberci…“ přikývl profesor a opět se napil vína. „Dobře, to zvládnu…“ řekla pohodově nahá Jitka, „ještě jednou a pak to můžete vypnout…“ Profesor pustil cédéčko počtvrté a oba pomalu popíjeli víno, Jitka přitom v duchu viditelně probírala poslední detaily svého slavnostního cvičení. Když cédéčko dohrálo, podíval se profesor na hodinky a řekl „je po půl třetí, už bysme si měli jít lehnout…“ Jitka poslušně přikývla a dopila víno. „Nechceš se ještě dovyčurat?“ zeptal se Jitky profesor, když vstávali, že půjdou do ložnice. „Docela jo… „ přikývla nahá Jitka, „ať mě to pak v noci nebudí…“ Profesor jí nastavil k rozkroku velkou sklenici a Jitka jí ještě skoro polovinu načurala. Profesor postavil sklenici s Jitčinou močí nahoru na sekretář a řekl „tam zůstane, dokud neodejdeš…“, popadl ji za ruku a šli spolu do ložnice. Profesor odestlal, nahá Jitka se roztáhla na letišti a řekla „Ale já bych ještě něco chtěla… na dobrou noc…“ „Tak to já ještě nezhasnu…“ usmál se profesor, přilehl k Jitce a začal ji líbat, přitom jí opatrně sáhl mezi nohy. Roztažená Jitka sebou smyslně zaškubala a profesor jí začal pomalu třít poštěváček. Nahá Jitka si hověla roztažená na letišti a s požitkem se oddávala své vzrůstající pohlavní rozkoši, a zanedlouho překonala hluchou fázi. „Já si připadám jako nějaká kněžna, kterou dokonale obsluhuje perfektní milenec…“ pousmála se najednou Jitka a začala se zřetelně zachvívat silnou slastí. Profesor zrychlil dráždění a druhou jí usilovně mnul prsy. Nahá Jitka mu upřela pohled odevzdaně do očí a otevřela úplně ústa, pak se rychle nadechla, nadzdvihla rozkrok, vzápětí sebou prudce škubla, několik okamžiků se chvěla v krajní rozkoši a pak se začala roztažená na letišti před profesorem divoce cukat v obrovském orgasmu; mohutné stahy jí projížděly nahým tělem snad od hlavy až k patě… Profesor jí potom něžně odtáhl prsty z poštěváčku a nahá Jitka se pak před ním s pohledem upřeným oddaně do jeho očí ještě dlouho cukala v mohutných orgastických stazích, které jen pomalu odeznívaly. Když se Jitka zklidnila, profesor si lehl vedle ní, oba se přikryli, profesor zhasil světlo a začali se zamilovaně hladit po tvářích, profesor ve tmě občas zajel rukou pod deku a hladil Jitku přes prsa, po bříšku, tu a tam i přes chloupky v rozkroku. Jitka se mu úplně odevzdávala a šťastně se usmívala, najednou však taky vjela rukou pod přikrývku a nahmátla profesorovi penis. „Měli bysme už spát, zítra jedeme na výlet do toho lesa…“ řekl vzrušeně profesor, „autobus nám jede už v devět ráno…“, ale díky Jitčině nenápadné snaze se mu vzápětí najednou znova postavil penis. Chvilku se ještě vášnivě líbali, profesor hladil Jitku pod dekou po těle a Jitka mu přitom silně tiskla tvrdý penis tak, že se nahý profesor začínal neúprosně stoupajícím vzrušení pozvolna chvět. „Já vás nemůžu vidět tak vzrušeného a nadrženého…“ odhodila Jitka rázně přikrývku, sedla si k profesorovi a začala mu rukou okamžitě honit penis. „Ale teď ti chci nastříkat do pusy…“ vydechl profesor vzrušeně. „Samozřejmě…“ usmála se na něho mile Jitka a zrychlila. Venku svítil měsíc a jeho záře pronikala přes závěsy až do ložnice, takže Jitka na nahého profesora dobře viděla a rychle mu honila penis. Profesorovo pohlavní vzrušení neúprosně rostlo, a tak se před ní stále častěji bezděčně napínal a tiše sténal, náhle vyhrkl „Připrav se!“ Jitka uviděla i skoro ve tmě na jeho žaludu malou kapičku a rychle ji slízla. Zanedlouho sebou nahý profesor zřetelně škubl a nadzdvihl rozkrok. Jitka se mu bleskově naklonila nad penis, otevřela pusu, zrychlila jeho dráždění do maxima a vzápětí jí začaly stříkat do úst obrovské dávky jeho teplého semene. Jitka je usilovně polykala a stále mu rychle kmitala rukou po penisu; a profesor stříkal a stříkal… Když dostříkal, Jitka mu pustila penis, ale nechala poslední dávku jeho semene v ústech a s požitkem si ho vychutnávala. Nahý profesor se rozvalil na letišti a namáhavě oddychoval, jeho penis začal pozvolna ochabovat. „Tak teď už jsem spokojená úplně…“ vydechla Jitka, když konečně polkla i poslední zbytky jeho semene, „teď už mám zase dětičky v břiše…“ a pohlédla na rozvaleného oddychujícího profesora „Líbilo se vám to?“ „To byl… taky snad zatím ten… nejhezčí orgasmus…“ vydechl unaveně profesor, „jsi prostě úžasná…“ „Protože vás mám strašně ráda…“ řekla Jitka oddaně, přitulila se k němu a přehodila přes oba přikrývku. „To je snad jenom sen…“ zašeptal profesor a začal Jitku líbat. Když se od sebe odtrhli, Jitka mu položila hlavu na rameno a přitiskla se k němu celým svým nahým tělíčkem. Krátce po třetí hodině ráno oba spokojeně usnuli. ***

Profesor se probudil kolem sedmé ráno jako první, kdy nahá Jitka ještě spokojeně spala s rukou ohnutou nahoru kolem hlavy. Tiše vstal, aby ji neprobudil, šel nejdřív na WC, pak se v koupelně umyl, oholil a vrátil se do ložnice. Krátce před půl osmou se Jitka probudila, zamžourala očima kolem sebe, protože v prvním okamžiku nevěděla, kde je, pak otočila hlavu na profesora a šťastně se na něho usmála. Profesor z ní stáhl deku a položil jí ruku na břicho. Jitka sebou zřetelně škubla a tázavě na něho pohlédla. „Chceš?“ usmál se profesor významně. „S vámi chci pořád…“ vydechla Jitka a vzrušeně se vzepnula. Profesor jí sjel rukou dolů do rozkroku, zadíval se jí do očí, sáhl jí téměř obřadně pomalu na poštěváček a začal ji na něm rychle dráždit. „Dej ručičky pěkně za hlavu a vypni mi kundičku, ať vidím, že jsi moje otrokyně…“ vybídl ji vzápětí profesor. Jitka hodila ruce za hlavu, poslušně se vypnula a její vzrušení začalo zanedlouho opět zřetelně stoupat, nahým tělem jí projížděly stále častěji viditelné mimovolní stahy; nahá Jitka se přitom pořád dívala profesorovi do očí a nastavovala mu přirození. „Jako panně ti zbývá ještě šestnáct a půl hodiny…“ řekl najednou významně profesor. „Jsem vaše…“ vydechla Jitka, kterou to evidentně silně vzrušilo. Profesor zrychlil tření Jitčina poštěváčku a vzrušeně pozoroval její vzrůstající rozdráždění. Jitka sevřela zadeček, tím mu vypnula ještě víc rozkrok a poddávala se své rozkoši. „Cítíš ještě ty jehly?“ zeptal se jí profesor za chvíli. „Trošku…“ usmála se roztažená Jitka vzrušeně. Profesor jí dál intenzivně dráždil poštěváček a Jitka zanedlouho překonala před jeho očima hluchou fázi. Najednou se Jitka zkroutila a bezmocně pohlédla do očí profesora „Mně se chce hrozně čurat…“ Profesor vyhrkl „tak moment počkej…“, přerušil její dráždění, odskočil si pro velkou sklenici, vrátil se k Jitce do ložnice, přiložil jí sklenici k rozkroku, hezky ji políbil a začal jí znova rychle dráždit poštěváček. „To mám přitom čurat?“ vydechla nahá Jitka překvapeně s rukama za hlavou. „Jako moje otrokyně dokonce musíš…“ odpověděl věcně profesor. Jitce dalo velké úsilí vnitřně „přepnout“, ale přesto se jí to za chvilku podařilo a začala poslušně roztažená a vypnutá před profesorem na letišti během rychlého dráždění na poštěváčku plným proudem čurat do sklenice. Když načurala téměř plnou sklenici, profesor ji položil vedle letiště na zem, Jitka vydechla „teď už je mi zase dobře…“ a znova se začala před profesorem slastně škubat stoupajícím pohlavním vzrušením. Její rozdráždění rychle vzrůstalo, za chvíli se začala na letišti bezděčně škubat prudkou rozkoší a stále hleděla široce otevřenýma očima na profesora. Netrvalo dlouho a najednou sebou silně cukla, rozhodila nohy, nadechla se, nadzdvihla rozkrok, chvilku se zřetelně třásla v krajní rozkoši, pak na okamžik znehybněla a začala se s očima stále na profesora celá mohutně cukat v nádherném orgasmu. Prudké mimovolní stahy jí projížděly celým nahým tělem, profesor po několika stazích ukončil její dráždění a vypnutá Jitka se pak před ním ještě dlouho zmítala roztažená na letišti; teprve potom začala pozvolna docukávat. „To bylo krásné probuzení… a začátek dne…“ vydechla docukávající Jitka, „moc vám děkuji, pane profesore…“ „Dneska ti musí být celý den hezky…“ pohladil ji profesor po vlasech, „večer to budeš moc potřebovat…“ Jitka se na něho rozpačitě podívala. „Budu se snažit, aby se ti to večer taky líbilo…“ usmál se na ni profesor povzbudivě. „Jste moc hodný…“ vydechla Jitka, „já se budu taky snažit, aby se nám to líbilo oběma… nechcete, abych s tím začala už teď?“ Profesorovi se při představě, jak mu nahá Jitka s rozkoší polyká semeno, začal tvrdnout penis; takže se podíval na hodinky, řekl „ještě máme chvilku čas, tak můžeš…“ a přilehl nahý se vztyčeným penisem k Jitce. Jitka ale vyskočila, sedla si zase na okraj lůžka, vzala mu penis do ruky, roztáhla se s kolenem nohy na letišti, aby jí profesor vleže dobře viděl do přirození a začala mu penis usilovně honit. „Chcete mi to zase nastříkat do pusy, že?“ zeptala se ho za chvilku oddaně. „Jistě…“ vydechl profesor vzrušeně, „tam se mi to moc líbí…“ a prohraboval se jí prsty mezi stydkými pysky. „Mně taky…“ přikývla Jitka, přimhouřila slastně oči a silně mu stiskla zduřelý penis. Za chvíli se nahý profesor rozdrážděně napnul, pustil jí přirození a začal pomalu roztahovat nohy, přitom nadzvedával i rozkrok. Nahá Jitka zrychlila rytmické pohyby rukou přes jeho penis a vzápětí se mu na něm opět objevila malá kapička. „Můžu se… před tebou… přitom vzepnout… do mostu?“ otázal se už mohutně vydrážděný profesor. „Samozřejmě, pane profesore… to bude nádhera…“ usmála se na něho Jitka, „už se na to moc těším…“ Za chvíli profesor rozhodil nohy úplně, vydechl „připrav se…“ a rázně se vzepnul do nádherného mostu s hlavou spuštěnou mezi rukama dolů. Naběhlý penis mu trčel přímo vzhůru ke stropu. Jitka vystupňovala profesorovo dráždění na nejvyšší možnou míru a naklonila široce otevřená ústa nad jeho žalud. Najednou profesor trhnul vzepnutým břichem a rozkrokem ještě výš, maximálně se napnul, vzápětí hlasitě vykřikl a začal Jitce prudce stříkat do pusy své teplé semeno. Bylo ho tolik, že ho Jitka pomalu nestačila polykat a málem se jím zalkla, přesto profesorovi ještě chvilku honila penis; profesor stříkal a stříkal a nahá Jitka polykala a polykala… Když profesor dostříkal, Jitka mu pustila penis, ale nechala si poslední dávku jeho semene v puse a dlouho si ho labužnicky vychutnávala. Profesor padl nahým tělem vysíleně dolů na letiště a vydechl „S tebou je to prostě úžasné… s nikým se mi to zdaleka tak nelíbilo…“ „Tak to jsme na tom stejně…“ políbila ho Jitka na pomalu ochabující penis, „Ale od toho máte přece otrokyni…“ „To teď není důležité…“ řekl tiše profesor, „vždyť přece víš, že tě mám moc rád…“ „Tak v tom jsme na tom taky stejně…“ vydechla nahá Jitka a znova ho políbila.

Profesor pohlédl na hodiny a vyhrknul „Už je skoro osm, a v devět nám to jede…“ Oba vstali, nahá Jitka se odešla opláchnout a upravit do koupelny, profesor se oblékl a začal připravovat snídani. Jitka se zatím osprchovala, pečlivě se učesala, pak se postříkala dezodorantem, stříkla si kolínskou do podpaždí, na krk, do rozkroku a do slabin, potřela se pleťovým krémem, namalovala si rty a našminkovala se, mimo jiné si výrazně upravila očními stíny. Přitom myslela na to, čím by ještě doplnila svou večerní erotickou rozcvičku… Když se vrátila nahá za profesorem do jídelny, měl už snídani hotovou a pokládal talíře na stůl. Nahá Jitka si sedla ke stolu a zírala: na stole stála konvice s čajem, druhá s kávou, dvě skleničky pomerančového džusu, před ní na podnosu plátky rostbífu a nakrájená šunka, na misce míchaná vajíčka, vedle třešňový kompot, v košíčku uprostřed krajíčky celozrnného chleba. Profesor právě pokládal na stůl dva velké talíře se zeleninovou omeletou. „Jéžiši, to si ani nezasloužím…“ vyhrkla Jitka, „takového jídla…k snídani…“ „A navíc to teď budeš muset přede mnou všechno sníst…“ usmál se profesor, „jednak se musíš pořádně najíst, protože v lese už toho moc k jídlu nebude, jednak budeš muset večer podat velký výkon…“ a důkladně si ji změřil „a navíc ti to vůbec neuškodí, tlustá rozhodně nejsi…“ Jitka si nalila čaj a dala se do omelety; profesor se dal do jídla také; omeletu snědla docela rychle a s chutí, pak se dala do rostbífu, přikusovala k němu chleba a potom se dala do míchaných vajíček. „Šunku si necháme do lesa…“ rozhodla pak Jitka, rychle snědla kompot a nalila si kávu. „Můžu si ke kafi zase zapálit?“ pohlédla pak rozpačitě na profesora. „Můžeš, ale musíš si pro cigarety dojít…“ řekl profesor, „já nevím, kde sis je včera nechala…“ Jitka vstala od stolu a profesor se zahleděl na její krásné oblé nahé tělo se smyslnými křivkami. „Ty jsi opravdu tak krásná…“ „Hlavně, když se přejím jako teď…“ usmála se šťastně Jitka a odešla do obýváku pro cigarety. Když se vracela, profesor přimhouřil oči a znova se obdivně zadíval na její nahé tělo s velkými prsy. „Nevím, co na mně máte, já si zas nějak bůhví jak hezká nepřipadám…“ řekla Jitka, když si toho všimla. Profesor pravil „tak krásné mladé nahé dívčí tělíčko se tak hned nevidí, věř mi… jsi opravdu vyjímečně hezká…“ a zatímco nahá Jitka před ním rozpačitě stála a červenala se, pokračoval „Nejkrásnější je, když se přede mnou to tvoje nahé tělíčko svíjí v bolestech…“ „Chci se v nich před vámi svíjet ještě moc dlouho, pane profesore…“ řekla Jitka odhodlaně, sedla si a zapálila si. „Nebo když se svíjíš v obrovském orgasmu…“ dodal profesor. „To chci taky co nejčastěji…“ vydechla slastně Jitka a pak řekla „ale vy jste taky při orgasmu strašně krásný…“ „Říkáš, že při tom mučení si mne teprve vyzkoušíš… a prohlédneš?“ „A doufám, že už brzo…“ „No nic…“ utnul tuhle dráždivou debatu profesor, aniž by věděl, že při ní Jitka zase vlhne, „musíme si připravit něco sebou…“ a vytáhl z ledničky láhev Pepsi Coly a minerálky, dal je do ruksaku, pak vzal ze špajzu sedmičku červeného vína a vývrtku, potom přihodil několik meruněk a velký hrozen vína, nakonec do něho hodil velkou deku, svoje i Jitčiny sluneční brýle a opalovací krém, do kapsičky u košile si dal pinsetu a malé ploché kleštičky. Jitka mezitím típla cigaretu, usrkla kávu, vstala, namazala několik velkých krajíců chleba máslem, vložila mezi ně šunku a hodila je rovněž do kabely. Profesor mezitím něco chvilku hledal, pak našel dole ve špajzu mezi haraburdím pásmo, hodil ho navrch do ruksaku, pohlédl na hodiny a vybídl Jitku „Tak se můžeš začít oblékat…“ Nahá Jitka dopila kafe, pak do sebe rychle hodila sklenici džusu a rozhlížela se po svém oblečení. „Podprsenku si snad ani nemusíš brát…“ změřil si ji profesor, když si ho přinesla z předsíně. „Já myslela, že ani nesmím…“ řekla Jitka a vzala si do ruky krajkové kalhotky. „Ty kalhotky si kvůli jehlám ani vzít nemůžu…“ vydechla odevzdaně a odložila je stranou. „Ty si dej do kabelky, zpátky pojedeš už bez jehel mezi nožičkama…“ pravil profesor, „a večer už bývá docela chladno…“ Jitka si tedy složila kalhotky do kabelky, pak na sebe hodila svrchní oblečení a postavila se před profesora „Nejsou mi vidět bradavky… a ty chloupky tam dole?“ „Skoro vůbec…“ prohlížel si ji chvilku pozorně profesor, „myslím, že můžeš být úplně klidná…“ „Nechtěla bych vypadat jako nějaká… no víte, co…“ otáčela se před ním Jitka rozpačitě. „Ty tak určitě nikdy vypadat nemůžeš…“ uklidnil ji profesor, „tak jdeme?“ Jitka přikývla, profesor popadl ruksak, hodil si ho na záda, Jitka vklouzla do střevíčků a odešli spolu na autobus. Naštěstí moc nefoukal vítr… Cestou na autobus se Jitka zeptala „Proč jedeme právě tam?“ „Protože v sobotu k večeru odjinud už žádný autobus zpátky nejede…“ řekl profesor. Došli na autobusové nádraží, nastoupili do autobusu a ten se za chvilku rozjel. *** Když za necelou hodinku vystoupili na opuštěné zastávce poblíž lesa, museli jít chvíli po silnici, kde narazili na starší paní, která nabízela projíždějícím turistům čerstvě natrhané maliny. „Jé, to bych chtěla…“ vyhrkla Jitka a rozzářily se jí oči, ale pak se zarazila „neobtěžuju vás?“ „Ale jdi, ty brebto…“ zasmál se hlasitě profesor, plácl Jitku přes zadek a koupil jí půl kila malin. Silnice, po které jen občas projelo nějaké auto, zatočila po chvíli do hlubokého lesa, o kterém profesor z mapy zjistil, že je dlouhý asi sedm kilometrů; po dalším asi kilometru narazili na úzkou pěšinku, která vedla ze silnice mezi vysokými stromy do lesa. Odbočili na ni, a protože cestou nepotkali ani človíčka, profesor s Jitkou zabočil z pěšinky přímo mezi stromy do hlubokého lesa.

Na Jitku padla určitá tíseň při představě, co bude asi za chvíli následovat, přestože přesně nevěděla, co s ní vlastně profesor zamýšlí uprostřed hlubokého lesa dělat; určitě to ale nebude nic příjemného, pomyslela si… „Tak myslím, že bys ze sebe pomalu mohla shodit ty šaty…“ vybídl Jitku po několika desítkách metrů profesor. Jitka se beze slova poslušně svlékla donaha, profesor ji vzal za ruku a pokračoval s úplně nahou Jitkou, která měla už jen na nohou střevíčky, v chůzi hustým lesem. Profesor držel její šaty v ruce, ale jehličí nahou Jitku nepříjemně šlehalo po těle, občas jí to zasáhlo i do nejintimnějších míst, až hlasitě vykřikla. Najednou uviděli uprostřed hlubokého lesa travnatou prosluněnou mýtinku o rozměrech asi 20x30 metrů, takže na ni zamířili a profesor na jejím pokraji shodil ruksak. „Tady to bude dobré, ne?“ pohlédl spokojeně na Jitku. „Snad…“ přikývla úplně nahá Jitka nejistě. Profesor rozložil po trávě velkou deku, hodil na ni sluneční brýle a opalovací krém, pak vytáhl láhev s minerálkou a nabídl nahé Jitce „Nechceš napít?“ „Ani ne…“ zavrtěla Jitka hlavou a sedla si na deku, „já bych radši ty maliny…“ Profesor jí podal krabičku s malinami, vzal si pásmo a brýle proti slunci, a šel vyměřovat Jitce běžeckou dráhu. Zatímco pracně měřil okraje mýtinky, nahá Jitka si nasadila brýle a pochutnávala si na malinách. Když profesor proměřil po okrajích mýtinku a vrátil se na deku k Jitce, zbývala v krabičce už jen malá hromádka a Jitka mu ji s provinilým úsměvem nabídla. „No ty jsi hodná, žes mi trochu nechala…“ pochválil ji profesor se zjevnou ironií v hlase, „za to si teď dvakrát oběhneš nahá po obvodu mýtinku… je to asi dvěstě metrů…“ a přísně si ji změřil „Vztyk!“ Nahá Jitka se bez velkého nadšení pomalu zvedla a postavila se vedle deky. „Sundej si ty střevíčky, poběžíš bosá! Já ti to odpočítám!“ pravil profesor. Nahá Jitka zula střevíčky, úhledně je srovnala vedle deky a poklekla vedle deky jako před závodem ve sprintu. Profesor se podíval na hodinky, a když se vteřinová ručička blížila ke dvanáctce, rázně jí odpočítal start. Nahá a bosá Jitka bleskově vyběhla a rozběhla se ze všech sil, před každou zatáčkou ovšem zpomalila, na rovince se opět rozběhla naplno; když běžela kolem profesora, krátce na něho pohlédla, ale ten se na ni jen usmál. Po druhém kole doběhla k profesorovi a zřetelně udýchaná se před ním zastavila. „Třicet jedna vteřin…“ pohlédl na ni profesor, „dobré, ale olympiádu bys s tím nevyhrála…“ „Potrestáte mne?“ vyhrkla Jitka nejistě. „Ne, s těma jehličkama v přirození je to vynikající…“ Nahá Jitka rozpačitě řekla „vždyť já už je opravdu skoro necítím…“ „Pojď si sednout na deku…“ vybídl ji profesor. Jitka si sedla a vydechla „Já mám tak hroznou žízeň…“ „Tady máš minerálku…“ pravil profesor, vytáhl láhev z ruksaku a podal ji Jitce. Jitka vypila na ex aspoň čtvrtinu půldruhalitrové plastové láhve. Profesor ji potom vybídl „Lehni si…“, podal jí sluneční brýle a oba si lehli na deku. „Ty nejsi žádná otrokyně…“ řekl pak profesor, „roztáhni se a vyceň ji na sluníčko, ať se trochu opálíš i tam…“ Nahá Jitka poslušně roztáhla nohy a vycenila přirození vstříc slunci, které jí pak svítilo přímo mezi nohy. „Roztáhni si i stydké pysky, ať ti to svítí i do stydké rýhy!“ poručil jí potom profesor s úsměvem. Jitka si oběma rukama roztáhla kundičku a vypnula ji proti sluníčku. Profesor si opatrně svlékl košili a lehl si polonahý vedle Jitky na deku. Bylo už po jedenácté hodině… Nahá Jitka ležela roztažená na dece a pod dohledem profesora si usilovně rozevírala přirození vstříc sluníčku; ke cti profesora nutno přičíst, že ji v tom občas na chvilku vystřídal, mezitím ji jemně hladil po bříšku a tu a tam jí krátce podráždil poštěváček. Asi po půl hodině začal profesor dráždit roztaženou Jitku souvisle, nahá Jitka přitom hodila ruce za hlavu a brzy se před ním na dece škubala zřetelným pohlavním rozdrážděním. Za chvilku překonala hluchou fázi a začala škubat roztaženým rozkrokem proti sluníčku. „Můžu být… hotová?“ hlesla oddaně, když na ni začínal pomalu přicházet orgasmus. „Ne!“ vykřikl přísně profesor, „večer si to vynahradíš…“ Vzápětí krajně vydrážděné Jitce poručil „Vstaň!“ a rázně ucukl rukou. Oba vstali a profesor ukázal rozkoší omámené Jitce na kraj mýtinky „Postav se támhle!“, vzal si pásmo, přešel na druhou stranu palouku k malé písčité ploše, a zatímco pohlavně vzrušená Jitka pomalu šla pod stromy, srovnal asi dva metry před ploškou písku do řady pár větších šutrů, aby Jitka věděla, kde se má odrazit, a vybídl svou nahou otrokyni, která ho bezděčně sledovala „Tak teď budeme skákat do dálky, tady máš odrazovou čáru…“ a ukázal na řadu kamení. Nahá Jitka s obrovským tlakem ve vzrušením napjatém podbřišku odevzdaně přikývla a profesor vykřikl „Dělej!“ Jitka se poslušně rozběhla přes palouček, na čáře z kamení se odrazila a dopadla s rukama nad hlavou do písku. Když vstala, profesor se zeptal „Neodřela sis kolena?“ a šel změřit pásmem její výkon. „Ne…“ oprášila si nahá Jitka kolena a profesor na ni pohlédl „Tři metry osmdesát pět… nestydíš se? Ty? Znova!“ a ukázal zpět pod stromy. Jitčino rozdráždění ale už zřetelně opadlo, takže se rychle vrátila a pak se znova rozběhla. Po mohutném odrazu doskočila téměř o metr dál, a profesor ji pochválil „Čtyři metry šedesát, to už je něco úplně jiného…“ a když se nahá Jitka zvedla a očistila si kolena, dodal „vidím, že si na ty jehly už opravdu zvykáš…“ „Taky jsem už nebyla tak strašně rozdrážděná… ale bylo to hezké, máte úžasnou fantazii…“ pousmála se Jitka. Profesor s ní přešel k řadě kamínků, jeden jí podal, postavil se za ni, poručil jí „rozkroč se!“ a začal jí zepředu rychle třít poštěváček. Nahá Jitka se zanedlouho zase začala škubat vzrůstajícím pohlavním rozdrážděním.

„Bude zajímavé, jak daleko rozdrážděná dohodíš…“ řekl profesor za chvíli a ještě zrychlil Jitčino dráždění. „Napřáhni ruku s kamenem!“ vyzval Jitku profesor, když se začala opět zjevně blížit do předorgastické extase, „až tě najednou přestanu dráždit, okamžitě musíš hodit… co nejdál…“ Za chviličku skutečně Jitčino dráždění rázně utnul, Jitka se napnula a hodila kámen přes mýtinku. Profesor se podíval, kam dohodila, pak jí rychle podal další kámen a okamžitě ji začal znova třít poštěváček. Celý postup pak spolu opakovali, dokud Jitka měla čím házet; její rozdráždění nemilosrdně létalo nahoru a po každém hodu zase pokleslo, profesor nahou Jitky vydráždil vždycky až těsně před extasi, někdy až přímo do ní. Krajně vydrážděná Jitka však nikdy nedohodila až na protější okraj mýtinky, kameny dopadaly vždy aspoň několik metrů před ním. „No, v hodech bys takhle taky žádnou soutěž nevyhrála…“ pravil pak profesor, utrhl si z nejbližšího stromu větvičku, poručil nahé Jitce „Rozkroč se, vzpaž a vypni se mi!“ a začal ji rafinovaně šlehat po těle od prsů přes břicho a podbřišek až po stehna. Jitka během šlehání hlasitě sténala bolestí, ale pořád poslušně nastavovala profesorovi své krásné nahé dívčí tělo, občas sebou cukala a přitom se mu dívala oddaně do očí. Když se její rozdráždění úplně vytratilo, profesor odložil větev a vrátil se s ní na deku. Nahá Jitka se opět pořádně napila, pak si lehla spolu s profesorem na deku, přitiskla se k němu a brala si meruňky, za chvíli se opět napila a tak to střídala, až zbyly tři meruňky a trochu minerálky na dně plastové láhve. Pak si lehla vedle profesora, který zatím téměř usnul, roztáhla nohy vstříc sluníčku a spokojeně nu položila hlavu na rameno. Profesor sebou trhnul a začal Jitku něžně hladit po vlasech, ale za chvilku řekl „Nechtěla bys teď jako moje otrokyně udělat tady přede mnou na trávě stojku?“ „No, že by se mi právě chtělo…“ vydechla Jitka, „ale jestli chcete, já ji udělám…“, vstala a udělala vedle deky stojku o rukou, ovšem neudržela rovnováhu a vzápětí spadla dolů. Profesor vstal a pravil „Udělej ji znova, já si tě přidržím…“ a Jitka se před ním v trávě znova vzepnula do stojky, profesor si ji přidržel zezadu v pase a přísně ji vybídl „Roztáhni nohy!“ Na rukou vzepnutá Jitka poslušně roztáhla nohy, profesor jí rozevřel přirození a dlouho si ji tam prohlížel, přitom pozoroval, jak jí ve stydké rýze trčí ven ouška hluboko zabodnutých jehel. Za chvilku se napřáhl rukou dolů, podal si košili, s námahou si neobratně vytáhl z kapsičky pinsetu a kleštičky, ty si strčil zatím do kapsy u kalhot a začal nahou Jitku ve stojce mučit silnými stisky pinsetou na přirození. Vzepnutá Jitka sebou bolestí bezmocně škubala, občas hlasitě zakřičela a profesor jí s požitkem mohutně tiskl hrázku, velké i malé stydké pysky, a přitom dával pozor, aby se jí nedotkl vbodnutých jehel, nakonec jí několikrát i prudce sevřel naběhlý corpus poštěváčku. Nahá Jitka přitom se stojce hlasitě řvala… Profesor pak strčil pinsetu do kapsy a vytáhl malé ploché kleštičky; nejprve se sklonil a zblízka je nastavil k očím vzepnuté Jitce, která se nepředstíraným strachem silně zachvěla. Pak jí opět roztáhl od sebe stydké pysky a začal ji nemilosrdně mučit kleštičkami, obdobně jako předtím pinsetou; na prudký stisk hrázky Jitka ještě příliš nereagovala, ale během mohutných stisků velkých stydkých pysků již hlasitě křičela, a když si vzal profesor do parády její malé stydké pysky, už zase zoufale řvala na celý les. Nakonec si profesor opět vzal do kleštiček Jitčin zduřelý corpus a silně jí ho stiskl čelistmi, načež ve stojce úplně roztažená Jitka začala okamžitě zděšeně křičet, když jí však profesor začal corpusem různě pootáčet, začala řvát doslova příšerně; ovšem k údivu profesora přitom vlhla mezi stydkými pysky. Po důkladném promučení nahé Jitky ji profesor vyzval, aby se spustila ze stojky dolů. Když Jitka s jeho dopomocí opět postavila na nohy, ukázal na deku a poručil jí „A lehnout na deku! A zase se mi opět roztáhni!“ Jakmile se nahá Jitka před ním roztáhla na dece, pokračoval v jejím týrání a nejprve se jí nasedl vkleče rozkročmo na břicho, vztyčil jí několika hmaty prsní bradavky a pak jí je obě mohutně tiskl současně pinsetou i kleštičkami. Jitka pod ním křičela otevřenými ústy jako divá, celá se pod vahou jeho těla zmítala a za jeho zády házela nohama bezmocně vysoko vzhůru; její reakce dál prudce zesílily, když jí profesor začal pevně sevřenými bradavkami prsů pootáčet. Jitka sebou nemohla pod profesorem příliš házet a o to víc bezmocně řvala… Za chvíli se profesor zvedl, a zatímco roztažená Jitka na dece zhluboka oddychovala, sklonil se jí k rozkroku a začal ji opět pinsetou a kleštičkami současně drasticky týrat na přirození. Přitom její utrpení pomalu stupňoval, jakoby zkoušel, co jeho nahá otrokyně vůbec vydrží, profesor jí prováděl pinsetou i kleštičkami v rodidlech různé stále krutější manipulace, rázně jí otáčel hrázkou, svíral a všelijak jí ohýbal na doraz povytažené stydké pysky, prudce jí je svíral především do kleštiček, občas se věnoval i všemožným krutým manipulacím s jejím corpusem. Nahá Jitka se před ním bezmocně kroutila roztažená v ohromných bolestech na dece, občas příšernou bolestí vyhazovala rozkrok vzhůru a přitom na celé kolo úděsně řvala. „Jen si řvi, holčičko, tady tě nikdo široko daleko ani nezaslechne…“ pravil profesor, stiskl jí vší silou jeden velký stydký pysk kleštičkami a pinsetou jí rafinovaně hýbal jehlami zabodnutými v její stydké rýze. Nahá Jitka příšernou bolestí v jednom okamžiku bezmocně ustříkla moč… „Tak ty mi tu budeš ještě chcát, jo?“ doslova na ni zařval profesor. „Promiňte, ale mučíte mě tak příšerně, že už jsem to… nemohla vydržet…“ vydechla polohlasně Jitka. „A to není nic proti tomu, co tě čeká v té mučírně…“ řekl vzrušeně profesor, „to abych ti tam dával pod kundu nočník…“ a znova jí vší silou sevřel do kleštiček stydký pysk. Náhle si všiml, že je Jitka ve stydké rýze už zase úplně mokrá… „Tak tobě se to snad ještě líbí…“ pohlédl na ni profesor zaraženě a uvolnil kleštičky. „Ano…“ vydechla Jitka, „kdybyste mi ještě dráždil poštěváček, byla bych přitom asi brzy hotová…“ „Na orgasmus si musíš teď nechat zajít chuť…“pravil přísně profesor, „když tak jeden možná k večeru…“

Vzápětí přehodil kleštičky na protější Jitčin stydký pysk, znova jí ho vší silou stiskl a Jitka začala opět řvát. „Vzepni se do mostu! I s kundou v kleštích!“ zakřičel na ni profesor a Jitka se podvědomě zapřela rukama za hlavou a chodidly nohou. Profesorovi při pohledu na naprostou poslušnost jeho nahé otrokyně začalo cukat v penisu. Když se nahá Jitka za okamžik s řevem bezmocně vzepnula s kundou v kleštičkách před profesorem na dece do perfektního mostu, profesorovi se postavil penis úplně. Zatímco vzepnutá Jitka stále na celé kolo křičela bolestí, sáhl si profesor do kapsy a nahmátl si penis, chvilku křičící nahou Jitku vzepnutou do mostu s hlavou dolů rozdrážděně pozoroval, pak uvolnil kleštičky a Jitka padla zpátky na deku. Nahá Jitka se za moment se vzpamatovala, zjevně vzrušená se posadila, sáhla po minerálce a dopila ji na ex. Profesor beze slova vytáhl z ruksaku Pepsi Colu, vstal a prázdnou láhev od minerálky hodil velkým obloukem do lesa. Jitka přitom zahlédla velkou bouli v jeho kalhotách. Když se profesor zase posadil, řekl s rukou stále v kapse „Bylas perfektní… ale bude už pomalu půl jedné, neměli bychom se naobědvat?“ „Třeba…“ vydechla Jitka a stále se dívala na jeho vyboulené kalhoty. Profesor samozřejmě dobře viděl, kam se mu nahá Jitka upřeně dívá, takže na ni nepokrytě rozdrážděně pohlédl „Nechtěla by sis dát před obědem aperitiv?“ Jitka s úsměvem hlesla „Docela jo…“, a profesor si začal rozepínat kalhoty. Za chvilku stál před Jitkou už úplně nahý, a penis mu trčel nadrženě dopředu. „Lehněte si, pane profesore…“ uvolnila mu Jitka místo na dece a sedla si na její okraj. Vzrušený profesor se natáhl před ni na deku, Jitka mu vzala jemně do prstů úplně naběhlý penis, něžně mu ho políbila na špičku žaludu a pak mu ho začala rychle honit. „Budete to chtít zase do pusy, že pane profesore?“ otázala se ho Jitka za chvilku natěšeně. „No, to taky…“ vydechl rozdrážděně profesor, „ale já už jsem tak nadržený, že bych chtěl teď zkusit, jak vysoko vystříknu…“ „No to může být zajímavé…“ usmála se Jitka a dál mu rychle honila penis, „to jsem na to sama zvědavá…“ „Ale pak mi ho vem hned zase do pusy…“ připomněl jí profesor a začal se před ní na dece vzrušeně napínat. Profesor už musel být opravdu hodně nadržený, protože netrvalo dlouho, a vytryskla mu ze žaludu opět malá kapička. Jitka mu ji okamžitě slízla jazykem. Za chvilku začal profesor roztahovat nohy a zvedat rozkrok. Jitka zrychlila jeho dráždění, profesor vzrušením otevřel ústa, nalapal po dechu, prudce vyhodil rozkrok úplně vzhůru, Jitka mu bleskově natočila penis kolmo nahoru a vzápětí mu z něho vystříkl obrovský proud semene vysoko do výše. Jitka to sledovala očima a později řekla, že to bylo nejméně půl druhého metru… Nyní si však zasunula jeho prudce rytmicky stříkající penis hluboko do úst a usilovně mu polykala teplé semeno; a profesor jí do pusy mohutně stříkal a stříkal další dávky… Když profesor dostříkal, unaveně vydechl a díval se na Jitčiny prudce vztyčené bradavky. Jitka si chvíli jeho semeno s požitkem vychutnávala v puse, a když ho nakonec polkla, vydechla „tak já už jsem skoro naobědvaná…“ „Ale to byl opravdu jen aperitiv…“ řekl profesor s jistým studem, protože mu pořád nebylo pochopitelné, že Jitce jeho semeno tolik chutná. Nahá Jitka ho vášnivě políbila, profesor si zase vzal na sebe kalhoty, pak sáhl do ruksaku a postupně z něho vytahoval na deku před Jitku ke zbytku meruněk bagetky, chleby se šunkou a nakonec hrozen vína. „No, hlad už taky docela mám…“ usmála se nahá Jitka vděčně na profesora a dali se oba do jídla; zapíjeli ho Pepsi Colou z jedné plastové láhve, kterou si střídavě podávali. Když se v pohodě najedli a pomalu dopíjeli Pepsi Colu, nahá Jitka najednou stydlivě řekla „Já bych se teď potřebovala vyčurat… už se mi docela chce…“ „Tak pojď tady vedle k těm stromům, tam si dřepneš a já ti to budu jako své otrokyni řídit…“ Jitka vstala a šla spolu s profesorem ke stromům, ale než si dřepla, profesor prohlásil „Já ti u toho budu opakovaně velet „Přestaň!“ a „Čurej!“, a ty to pokaždé bleskově utneš a úplně uzavřeš močové cesty, a na povel Čurej! zase začneš okamžitě plným proudem močit…“ „Ach…“ vydechla nešťastně Jitka, „já se už ani vyčurat normálně nemůžu…“ „Jsi otrokyně?“ vyhrkl přísně profesor. „Ano…“ špitla pokorně nahá Jitka. „Tak nežvaň a dřepni si!“ vybídl ji rázně profesor. Jitka si beze slova dřepla a profesor podřepl před ni, aby jí dobře viděl do rozkroku. „Připrav si moč na krajíček… tak… a teď čurej!“ Nahá Jitka s úlevou vystříkla plným proudem moč do jehličí, ale profesor jí vzápětí zavelel „Přestaň!“ Jitka své močení bleskem utnula a profesor na ní viděl, jak se snaží poslušně uzavřít úplně své močové cesty. Když mu Jitka už uvolněně upřela pohled do očí, profesor opět vykřikl „Čurej!“ a Jitka okamžitě vystříkla. Profesor ji tentokrát nechal poněkud vyprázdnit, ale pak jí zase náhle nečekaně poručil „Přestaň!“ Teď už nebylo pro Jitku velký problém zastavit čurání, protože už byla skoro prázdná, takže ihned utnula a zase úplně uzavřela močové cesty. Profesor ji nechal chvilku nehnutě čekat, pak zase vykřikl „Čurej!“ a už nechal Jitku úplně se vymočit. Jitka potom vstala i s kapičkami moči na chloupcích a rozpačitě vydechla „Já bych se potřebovala utřít…“ „Nepotřebovala… to ti na sluníčku rychle uschne…“ prohlásil suše profesor, podal jí ruku a šli si spolu lehnout na deku. Tam se natáhli, že si udělají siestu, Jitka roztáhla nohy ke sluníčku a pomalu dojídala zbývající meruňky.

Najednou se Jitka začala kroutit a chytla se za břicho „Já mám nějaké křeče… to je hrozné…“ „Jak by ne…“ pohlédl na ni profesor, „když jsi ztláskala všechno možné dohromady, po malinách minerálku, pak meruňky, zase minerálku, pak bagetky a chleby se šunkou, Pepsi Colu, a navrch hroznové víno…“ „Budu se asi muset to…“ hlesla Jitka bezradně. „No co… u tebe nic nového… vstaň!“ Profesor vzal nahou Jitku za ruku a odvedl ji hlouběji do lesa. Pod jedním stromem se zastavili a Jitka si pod ním s ruměncem ve tváři dřepla. „Hezky se rozkroč, ať si moc neušpiníš prdelku…“ vybídl ji s úsměvem profesor. Nahá Jitka se před ním v dřepu rozkročila a vzápětí hlasitě vypustila do jehličí první velkou dávku. „Tohle jsem nikdy před nikým nedělala… a před vámi už podruhé…“ vydechla pak Jitka stydlivě. „Ani před maminkou, když jsi byla mímo?“ „To snad naposled…“ řekla Jitka a v tom dopadla pod ni do jehličí další porce. „Tak to jsi jistě ráda, že mně máš, viď?“ usmál se profesor nad v dřepu rozkročenou Jitkou. „Nikomu kromě vás jsem nedovolila, aby se na mě přitom díval…“ pohlédla Jitka rozpačitě vzhůru na profesora, „i teď se před vámi strašně stydím…“ „Tak mně to budeš ukazovat často…“ pravil přísně profesor, „jako moje otrokyně budeš muset přede mnou nahá a rozkročená na stole nad miskou nebo nad talířem usilovně tlačit…“ „Ach… já se budu příšerně stydět…“ doslova zasténala studem v dřepu před profesorem rozkročená Jitka, a vtom to zase hlasitě zabublalo… „Jako teď?“ Jitka mlčela. „Jako moje otrokyně nesmíš stydět! Veškeré funkce tvého těla jsou výlučně moje věc!“ prohlásil profesor. „Já vím, celá jsem jen vaše…“ sklopila Jitka hlavu, ale za chvilku pohlédla na profesora „myslím, že už je to dobré…“ „Tak se nadzvedni, já ti utřu zadeček, ty moje krásná otrokyňko…“ vybídl ji profesor mile. Jitka se nadzdvihla, profesor utrhl chomáček trávy a začal jí utírat prdelku. Potom ho odhodil do jehličí, utrhl si další a pak ještě několik, až Jitčin zadeček důkladně očistil. „Škoda, že tu nemám kabelku, mám v ní parfém…“ vyhrkla Jitka. „Upravíš se pořádně večer…“ řekl profesor a dodal „a připravíš…“ Jitka zčervenala, profesor zahodil poslední chomáček trávy a šli si spolu zase lehnout na deku pokračovat v siestě, Jitka položila profesorovi hlavu na rameno a oba málem usnuli. Profesor se asi za čtvrt hodiny probral a mírně Jitkou zatřásl. Jitka otevřela oči, spokojeně se usmála a profesor se jí zeptal „Tak co, už jsi schopná zase fungovat?“ „S vámi vždycky, pane profesore…“ vydechla Jitka vzrušeně. „Tak vstávej! Budeme zase sportovat…“ poručil jí profesor. Jitka vstala a postavila se nahá nejistě vedle deky. „Nejdřív poběžíš sprint na jedno kolečko…“ řekl profesor a vyzval ji „připrav se!“ Nahá Jitka poklekla vedle deky do startovní posice jako atletky při závodech, profesor se zvedl z deky, pohlédl na hodinky, a když došla vteřinová ručička ke dvanáctce, vstoje vedle ní jí hlasitě odpočítal start. Jitka se prudce odrazila a doslova vystřelila největší možnou rychlostí, v zatáčkách však musela opět poněkud zpomalit, přesto byla vzápětí zpátky v cíli vedle deky. „Třináct a půl vteřiny…“ prohlásil obdivně profesor, „no, s těmi jehlami… úžasné…“ „Jsem vaše, pane profesore…“ vyhrkla zřetelně udýchaná Jitka. „Tak teď si zase trochu zaskáčeš…“ pravil profesor, poručil jí „Rozkroč se!“ a začal ji vstoje dráždit poštěváček. Jitka se před ním zakrátko začala chvět zřetelným pohlavním rozdrážděním, za chvilku překonala hluchou fázi a začala stoupající rozkoší škubat rozkrokem. Profesor jí v podřepu před ní rychle kmital prsty přes poštěváček a Jitčino rozdráždění nezadržitelně vzrůstalo, najednou sebou prudce cukla a upadla vstoje do extase. Profesor rázně ucukl rukou, ukázal Jitce zase na okraj mýtinky, a zatímco krajně rozdrážděná Jitka pomalu šla ke stromům, vzal si pásmo, přešel na druhou stranu k malé písčité ploše, znova srovnal asi dva metry před ní do řady pár větších šutrů a vybídl nahou Jitku „Tak můžeš!“ Nahá Jitka se s obrovským tlakem ve vzrušením napjatém podbřišku se poslušně rozběhla, na čáře z kamení se vší silou odrazila a dopadla s rukama nad hlavou do písku. Když vstala, profesor šel opět změřit pásmem, jak daleko doskočila. „No, to ses pořádně zlepšila…“ pravil uznale, když se napřímil, „čtyři metry osmdesát… to už bys mohla pomalu vyhrát nějaké dorostenecké závody…“ „A to jsem byla ještě prudce vydrážděná… a měla ty jehly…“ řekla Jitka, když si očistila kolena od písku. Profesor jí podal větší kámen, poručil jí „rozkroč se!“, postavil se za ni, a začal jí zepředu rychle třít poštěváček. Nahá Jitka se zanedlouho zase začala škubat vzrůstajícím pohlavním rozdrážděním. Její vzrušení rychle vzrůstalo a za pár minut se už zase vstoje celá třásla v předtuše předorgastické extase. „Napřáhni se!“ vybídl Jitku přísně profesor a zrychlil její dráždění, za chviličku ale její dráždění rázně utnul. Prudce pohlavně rozdrážděná Jitka se napnula a vyhodila kámen; profesor se podíval, kam dohodila, pak jí rychle podal další kámen a začal jí znova třít poštěváček. Celý postup pak opět opakovali, dokud Jitka měla čím házet; její rozdráždění nemilosrdně létalo nahoru a po každém hodu zase pokleslo, profesor nahou Jitku vydráždil vždycky až těsně před extasi, někdy až přímo do ní, a Jitka zase nikdy nedohodila až na protější stranu mýtinky ke stromům.

„V hodech bys opravdu asi žádnou soutěž nevyhrála…“ řekl pak profesor, utrhl si z nejbližšího stromu větvičku, poručil Jitce „Rozkroč se, vzpaž a vypni se mi!“ a začal ji rafinovaně šlehat po těle. Nahá Jitka přitom opět hlasitě sténala bolestí, ale pořád mu poslušně nastavovala své nahé dívčí tělo, občas sebou cukala a přitom se mu dívala oddaně do očí. Když se její pohlavní vzrušení úplně vytratilo, profesor zahodil větev a vrátil se s Jitkou na deku. Jitka se napila Pepsi Coly a profesor ji pak vybídl „Teď si zkusíš vytrvalostní běh… na pět kol, postav se!“ Nahá Jitka poslušně vstala a pak si opět klekla do startovní posice. „Vytrvalci tak nestartují, normálně se postav a připrav se!“ upozornil ji profesor. Jitka se znova postavila, vysunula nohu dopředu jako vytrvalci a profesor jí odpočítal start. Nahá Jitka vyběhla a rychle obíhala mýtinku, když probíhala kolem profesora, vždycky na něj pohlédla a profesor jí hlasitě odpočítával kola. Postupně se ale stále víc zadýchávala, takže profesor viděl, že už jí začínají pomalu docházet síly a litoval, že jí nařídil pět kol, ale Jitka zatnula zuby a poctivě doběhla i s jehlami v přirození do cíle. Dosud úplně nahý profesor se podíval na hodinky a Jitka se svalila na deku, vysíleně se rozvalila před profesora a zhluboka oddechovala. Potom sáhla po Pepsi Cole, zhluboka se napila a znova se roztáhla na dece. „Víš, za jak dlouho jsi to uběhla?“ zeptal se jí potom profesor. Nahá Jitka vleže zakroutila hlavou. „Zhruba půl kilometru za minutu padesát dva vteřin… s těma jehlama je to skvělé…“ prohlásil profesor nadšeně, pak si natočil ležící Jitku rozevřeným rozkrokem proti slunci, přilehl k ní, podal jí sluneční brýle a začal ji z legrace lechtat na břiše. Nahá Jitka se rozesmála, profesor ji ještě chvilku lechtal, pak ji píchnul prstem pod pupek a vyzval ji „Roztáhni si zase kundičku, ať si ji opálíš, dokud to ještě pořádně svítí!“ Jitka si vleže úplně roztáhla prsty stydké pysky a vycenila rozevřené přirození vstříc sluníčku. Nahý profesor ležel vedle ní, hladil ji po břiše, po podbřišku, po roztažených stehnech a občas si pohrával s jejími prsními bradavkami. Za chvíli profesor odtáhl ruku, podíval se na hodinky, připomněl Jitce „už ti zbývá jen devět hodin panenství…“, pak přivřel oči a dřímal. Nahá Jitka se vystavovala sluníčku, roztahovala si prsty kundičku a spokojeně se usmívala. Jitce se za chvíli při pohledu na podřimujícího profesora taky začaly klížit oči, ovšem protože sluníčko už zdaleka nesvítilo tak silně jako přes poledne, najednou se zachvěla chladem, probrala se a znova si roztáhla stydké pysky. Asi za půl hodiny se profesor probral a pohlédl na Jitku „Koukám, že se tady docela nudíš…“, zvedl se na lokty, položil jí ruku na břicho a sjížděl jí pomalu do rozkroku. Když se jí dotkl poštěváčku, sedl si vedle ní, volnou rukou jí odhrnul předkožku z jeho naběhlé hlavičky, pozorně si ji tam prohlédl, připravil si mezi Jitčiny roztažené nohy pinsetu a kleštičky, a pak jí začal vyceněnou hlavičku poštěváčku opatrně třít prsty. Na dece rozevřená Jitka začala zanedlouho dávat zřetelně najevo své stoupající vzrušení, nahým tělem jí stále častěji probíhaly mimovolní stahy svědčící o jejím rozdráždění; profesor stimulaci hlavičky jejího poštěváčku pozvolna zesiloval a vsedě vedle ní pozoroval, jak jí pomalu rudnou rodidla. Ouška hluboko zabodnutých jehel se jí ve stydké rýze bezděčně kmitaly. Nahá Jitka za chvíli překonala hluchou fázi, otevřela ústa, hleděla široce rozevřenýma očima na profesora a postupně se začala před ním na dece viditelně škubat rozkoší. Profesor stále zrychloval její dráždění a Jitčiny reakce pořád vzrůstaly, rozdrážděně se před profesorem celá napínala, bezděčně lapala po dechu a pozvolna rozevřená na dece se zmítala oddaně vypnutým rozkrokem. Profesor jí zavelel „Dráždi se nahoře!“ a nahá Jitka si před ním na dece začala poslušně mnout i vztyčené prsní bradavky, přitom mu vypínala vstříc rozkrok a doslova se mu vpíjela do očí. Profesor vystupňoval její dráždění do maxima, uvolnil jí volnou rukou předkožku na hlavičce poštěváčku a sáhl jí po pinsetě. Jitka sebou náhle prudce cukla, rozhodila úplně nohy, nadechla se a začala se nadzvedávat; profesor jí ještě pár okamžiků rychle třel poštěváček, na poslední chvilku rázně ucukl rukou a vzal si do ní ploché kleštičky. Roztažená nahá Jitka bezmocně vykřikla a padla rozkrokem zpět na deku, profesor si vzal do ruky pinsetu a začal ji okamžitě mučit, různě jí tiskl a posléze povytahoval velké stydké pysky, potom i malé pysky a corpus a začal jí s nimi i bolestivě pootáčet, a zatímco se mu nahá Jitka na dece poslušně roztahovala, vzal si do druhé ruky kleštičky, poručil jí, aby si oběma rukama dráždila prsy a nemilosrdně ji mučil na přirození pinsetou a kleštičkami současně. Odevzdaně rozevřená Jitka během svého mučení samozřejmě hlasitě křičela sotva popadala dech, ale přitom si poslušně mnula vzrušením vztyčené prsy a bezmocně se s pohledem na profesora před ním zmítala a svíjela na dece. Po chvíli nemilosrdného mučení rodidel se profesor zvedl, nařídil Jitce „teď se dráždi dole!“ a začal jí pinsetou a kleštičkami mučit najednou vztyčené prsní bradavky, opět jí je mohutně tiskl mezi čelisti pinsety a kleštiček, vší silou jí je povytahoval a různě jí s nimi bolestivě pootáčel. Nahá Jitka opět zoufale řvala a s očima na profesora se před ním zmítala a svíjela v hrozných bolestech na dece. Uprostřed mučení jejích bradavek na ni profesor náhle vykřikl „Vzepni se do mostu!“ a prudce jí stiskl bradavky. Nahá Jitka se s prsy sevřenými pinsetou a kleštičkami odevzdaně vzepnula před profesorem do mostu, profesor ji ještě chvilku mučil bradavky, pak se vrátil k jejímu rozkroku a začal ji v mostu znova dráždit na poštěváčku. V mostu rozevřená Jitka začala za chvilku opět dávat najevo své stoupající vzrušení, a zřetelně škubat vzepnutým nahým tělem, profesor její dráždění pozvolna zrychloval a vsedě před jejím vypnutým rozkrokem pozoroval, jak se jí ve stydké rýze v rytmu pohybu jeho prstů pohybují ouška hluboko vbodnutých jehel. Nahá Jitka za chvíli otevřela ústa a začala před ním v mostu škubat rozkoší. Profesor si opět volnou rukou odhrnul předkožku jejího poštěváčku a stále zrychloval dráždění její obnažené hlavičky. Jitka před ním v mostu bezděčně lapala po dechu, celá se rozdrážděně napínala, a rozevřená zmítala vypnutým rozkrokem. Profesor vystupňoval její dráždění do maxima, pak uvolnil předkožku poštěváčku a znova sáhl po pinsetě.

Jitka najednou prudce cukla roztaženýma nohama a bezděčně se nadechla; profesor jí ještě několik okamžiků třel poštěváček, potom rázně ucukl rukou, vzal si do ní ploché kleštičky a začal ji vzepnutou v mostu okamžitě krutě mučit současně pinsetou i kleštičkami v rodidlech. Vypnutá Jitka bezmocně roztahovala v mostu nohy a nahlas křičela, přitom bezmocně trhala roztaženými stehny a bezděčně napínala vypnuté břicho vzhůru, v rodidlech však zřetelně vlhla. Profesor postupně zesiloval bolestivost jejího mučení do maxima a nahá Jitka v mostu příšerně řvala… Když profesor důkladně promučil nahou Jitku v mostu, pomohl spustit se dolů, lehl si a poručil jí, aby se nad ním na dece rozkročila vkleče a dráždil jí vleže na dece zespoda poštěváček. Vždycky, když se Jitka nad ním prudce vydráždila, začal ji vleže pod jejím rozkrokem při dráždění bolestivě mučit pinsetou nebo kleštičkami v přirození. Klečící Jitka se nad ním s rukama vzpaženýma nad hlavu zoufale škubala, hlasitě křičela bolestí; profesor jí navíc za chvíli poručil, aby si rozkročená nad ním během mučení usilovně dráždila prsy. Za chvilku měla stydkou rýhu opět plnou milostné rosy, velké stydké pysky ale měla od stálého mučení už úplně zarudlé… Potom profesor nahé Jitce nařídil, aby si nad něho stoupla rozkročmo a zase ji zespoda vleže mezi jejíma nohama mučil střídavě pinsetou a kleštičkami, ovšem na dálku už mu tak nešlo jí pootáčet stydkými pysky nebo dokonce corpusem, takže jí je o to silněji povytahoval a rozkročená Jitka opět křičela bolestí. Občas profesor její mučení přerušil a přikázal jí, aby několikrát oběhla deku, pak se znova rozkročila a nabídla mu kundičku k dalšímu trápení, nahá Jitka jeho rozkazy poslušně plnila a vždy se nad ním s rukama nad hlavou odevzdaně rozkročila. „Že ty přitom pořád tak hezky vlhneš…“ pravil pak profesor s pohledem mezi její roztažené stydké pysky. „Mně se to docela líbí…“ hlesla rozkročená Jitka, „jinak bych vám přece nedělala otrokyni…“ „Jsi perfektní…“ pochválil ji profesor, pak jí poručil „postav se do Pozoru vedle deky…“ a šel si nahý natrhat pár smrkových větviček. Když se vrátil, přikázal Jitce „vzpaž, hezky se rozkroč a vypni mi bříško a prsíčka…“ a začal ji nemilosrdně šlehat pichlavými větvičkami smrčků přes nahé tělo, především přes břicho prsy a podbřišek, občas ji prudce šlehl mezi rozkročené nohy i přes přirození a někdy ji sešlehal i zezadu přes záda a prdelku. Nahá Jitka poslušně napínala ruce nad hlavou a vypínala profesorovi tělo, opět hlasitě sténala a snažila se mu dívat otrocky do očí. Profesor ji bičoval smrkovými větvemi velice dlouho, dokud se mu nerozlámaly v ruce, pak jejich torza zahodil a řekl „Děkuju ti za nádherný požitek…“ „To bych spíš měla poděkovat já vám…“ vyhrkla nahá Jitka, „chvílemi bych přitom málem vytekla…“ „To je dobře, že se máme…“ usmál se profesor spokojeně, „pojď si sednout na deku…“ a vzal si slipy. Nahá Jitka se posadila vedle něho na dece, profesor si oblékl košili, navlékl si ponožky, obul si sandály, pak sáhl do poloprázdného ruksaku a vytáhl láhev červeného vína a vývrtku. „Dáme si, ne?“ podíval se na ni spiklenecky profesor. „Snad přitom zapomenu na to, jak mě to pálí mezi nohama od toho mučení…“ prohlásila Jitka. Profesor ji pohladil po vlasech a zručně otevřel pomocí vývrtky víno, „skleničky ale nemáme…“ „Tak budeme střídavě pít rovnou z flašky…“ pravila nahá Jitka klidně a profesor jí galantně podal plnou láhev. Jitka se trochu napila a podala láhev profesorovi. Chvíli spolu popíjeli víno vsedě, ale potom si lehli na břicho, opřeli se o lokty a střídavě pili dál. Profesor se za chvilku naklonil zezadu nad Jitčin rozkrok a viděl, že je na stydkých pyscích pořád silně zarudlá. Jemně jí přes ně přejel prsty a Jitka hlasitě zasykala bolestí. „Doufám, že večer tam budeš v pořádku…“ „Taky doufám…“ usmála se Jitka, „ale měl byste mě tam teď nechat chvilku na pokoji…“ „Slibuji, že už se tě tam do deseti večer ani nedotknu…“ řekl profesor, „když tak jenom na poštěváčku…“ „To snad můžete…“ vydechla nahá Jitka a odhodlaně se napila vína. Když v láhvi zbývala už méně než půlka, profesor najednou Jitce poručil „Vstávej!“, popadl ji za ruku a vedl ji nahou na kraj mýtinky ke stromům, kam ještě svítilo sluníčko. Tam ukázal Jitce na vysoký strom se silnou větví asi dva metry nad zemí a poručil jí „Vzpaž, vyskoč na tu větev a chyť se jí rukama!“ Nahá Jitka se poslušně rozmáchla, podřepla, vší silou se odrazila od země a chytla se rukama větve. „Jsi krásná…“ prohlížel si profesor nahou Jitku, visící bezmocně na větvi s nohama asi půl metru nad zemí. „Pokus se ve visu poroztáhnout nožičky…“ vybídl ji profesor, a když se to zavěšené Jitce podařilo, dlouho ji obcházel kolem dokola a vzrušeně si ji ze všech stran prohlížel. Odpolední sluníčko na ni svítilo mírně ze strany, takže jí nesvítilo přímo do očí a v jeho záři byla visící nahá Jitka opravdu nádherná… Profesor si utrhl ze stromu malou větvičku a sáhl bezmocné Jitce mezi nohy na poštěváček. Jitka sebou vzrušeně cukla a profesor jí ho začal rychle dráždit prsty. Jitka sebou začala v závěsu zanedlouho škubat vzrušením a nahým tělem jí probíhaly zřetelné mimovolní stahy; profesor jí za chvilku začal mnout volnou rukou i prsní bradavky a její pohlavní vzrušení i ve visu na stromě rychle stoupalo. Když nahá Jitka zanedlouho překonala v závěsu na stromě i hluchou fázi, začal ji profesor druhou rukou mezi mnutím bradavek občas jemně šlehat po těle i pichlavou větvičkou. Jitka při každém šlehnutí rozdrážděně zasténala, její vzrušení však dál rychle vzrůstalo… Jitka však sebou za chvilku bezmocně zaškubala a vydechla „mně se začíná chtít strašně čurat…“ „To víš, to je to víno…“ usmál se profesor, zrychlil její dráždění a začal ji ještě prudčeji šlehat větvičkou. Jakmile Jitka ve visu na stromě silnou rozkoší otevřela ústa a začala se před profesorem viditelně chvět, profesor náhle její dráždění rázně přerušil a vykřikl „Tak čurej!“ Jitka se chvilku bezděčně vzpamatovávala, ale pak se jí podařilo přemoct své obrovské pohlavní rozdráždění a uvolnit močové cesty; takže začala ve visu na stromě před profesorem plným proudem močit dolů do jehličí.

Když se vymočila, profesor ji stroze vyzval, aby se ještě pořádně vykapala a visící Jitka několikrát ustříkla moč. Profesor jí znova sáhl mezi ještě vlhkým ochlupením od moči na poštěváček a začal jí ho usilovně třít. Jitčino vzrušení začalo opět rychle stoupat, překonávat hluchou fázi už nemusela, takže se zakrátko začal zase na větvi před profesorem škubat silnou rozkoší. „Chceš být hotová?“ pohlédl na ni tázavě profesor. „Ach… že se ptáte…“ vyhrkla Jitka a vzrušeně sebou ve visu na stromě zacloumala. Profesor zrychlil její dráždění, nahá Jitka za chvíli otevřela prudkou rozkoší ústa a upřela oči na profesora, za několik okamžiků bezmocně zaškubala svým sluncem nádherně ozářeným nahým tělem v silné extasi a vzápětí se před ním začala ve visu na stromě divoce cukat v obrovském orgasmu. Z rodidel jí stříkaly veliké krůpěje milostné rosy dolů do jehličí a profesor, který po několika mohutných stazích jejího těla ukončil její dráždění, jen užasle sledoval, jak v záři sluníčka hrají všemi barvami… Visící Jitka sebou na větvi stromu cukala opět velmi dlouho a profesor z mírného odstupu rozechvěle pozoroval její nádherně prudký orgasmus, který jen pomalu odezníval. Když se stahy v jejím nahém těle úplně zklidnily, profesor přistoupil k zavěšené Jitce, jemně ji poplácal po zadečku a vyzval ji „Roztáhni nohy!“ Nahá Jitka ve visu s námahou roztáhla nohy, profesor se jí sklonil k rozkroku a rázně jí vytrhl ze stydké rýhy postupně všechny tři jehly, pak jí roztáhl nohy ve visu ještě víc a malé kapičky krve jí z míst vpichu pečlivě olízal. Profesor se pak napřímil, očistil jehly od zbytků Jitčiny krve, zapíchl si je do manžety u rukávů košile, postavil se zpříma před visící Jitku, rozpřáhl ruce a vyzval ji „Seskoč!“ Nahá Jitka mu seskočila přímo do náruče a profesor ji začal vášnivě líbat, což pokračovalo po celou dobu, co šli spolu zpět k dece. Tam si znova lehli na břicho vedle sebe, pomalu dopíjeli víno a přitom mluvili o podrobnostech blížícího se večera – a noci. Rozhovor zakončila nahá Jitka památným výrokem „Já už se toho vůbec nebojím… vím, že na mě budete strašně hodný…“ Když vyprázdnili láhev, profesor ji zahodil daleko do trávy a pohlédl na hodinky „Za chvíli bude pět hodin, měli bysme už asi pomalu jít…“ Oba vstali, profesor sklidil všechny věci do ruksaku, vzal nahou Jitku za ruku a šli spolu na autobus. Za chvíli narazili na onu malou pěšinku k silnici, když se k ní blížili, pohlédl profesor na stále úplně nahou Jitku a hodil po ní šaty. Jitka si je oblékla, zanedlouho přišli na silnici a šli do vesničky na zastávku autobusu. Několik minut před šestou hodinou autobus přijel a krátce před sedmou vystoupili doma na náměstí. Profesor zamířil s Jitkou do nejluxusnější místní restaurace. Jitka v ní ještě nikdy nebyla, a když se posadili, dlouho si rozpačitě prohlížela několikastránkový jídelní lístek. „Na dnešní den musíš pořád vzpomínat jako na svátek…“ pravil profesor a pobídl Jitku „Tak nekoukej na ceny a vyber si z toho, co ti chutná, to nejdražší…“ A vcelku vyhladovělá Jitka si po celodenním půstu v lese po delším přemýšlení vybrala jako aperitiv Cinzano, jako předkrm husí játra na červeném víně se sušenými švestkami, hlavní jídlo Tournedos v pancettě z jihoamerické svíčkové na brusinkové omáčce a nakonec čokoládový fondant s domácí zmrzlinou a višňovým chutney. Profesor si dal po aperitivu jen předkrm a filovanou vepřovou panenku s liškovou omáčkou. Taková objednávka nebyla ani v této restauraci nic běžného a číšníci se k nim podle toho chovali. Jitka byla v sedmém nebi. Profesor už ale Jitce nepovolil žádný alkohol, takže si dala k pití jen energy-nápoj, profesor si poručil koňak. Když jim přinesli aperitiv, oba si přiťukli a profesor Jitku dlouze políbil. Jitka však byla v takovém prostředí zpočátku zjevně rozpačitá, měla ale dobré vychování a tak si dávala záležet, aby se chovala nanejvýš způsobně, profesor však její rozpaky s úsměvem vystupňoval „Dneska v noci se z tebe stane žena…“ Jitka polkla a zčervenala jako rak, profesor však na ni pohlédl a s požitkem řekl „Jsi nádherná samička…“ Jitka si myslela, že se propadne, protože kdyby to někdo zaslechl, určitě by pochopil, co má profesor na mysli… Vzápětí jim přinesli předkrm, potom pití a hlavní jídlo. Jitka se dala s chutí do jídla a profesor jen zíral, jak to do ní padalo… Pomalu dojedli, Jitka k údivu svému i profesorovu snědla všechno a profesor si nakonec objednal espreso, Jitka cappuccino. „Škoda, že si nemůžu zapálit…“ vzdechla Jitka, kdy číšník odnesl talíře, „cigarety mám doma v kabelce…“ „Ale můžeš…“ usmál se profesor, kývl na číšníka a objednal Jitce Marlbora. Když tak popíjeli, objevila se najednou v lokále starší paní s košem květin. Profesor nezaváhal, kývnul na ni a požádal Jitku, aby si vybrala. Jitka si vybrala větší kytku a číšník ji okamžitě dal do vázy. Vzápětí přinesl Jitce cigarety, postavil na stůl velikou svíčku a úslužně ji zapálil. Jitka zčervenala, protože jí svíčka cosi připomněla, ale bez váhání si od ní zapálila cigaretu. Oba pak spokojeně popíjeli, Jitka byla na vrcholu blaha a dívala se profesorovi zamilovaně do očí. „Už ti zbývají něco přes tři hodiny, panno…“ utrousil potom s úsměvem profesor. „Já vím…“ zčervenala opět Jitka, „a docela se těším…“ Když dopili, profesor zaplatil, za chvilku se zvedli, číšník Jitce zabalil kytici do neprůhledného papíru, a šli domů k profesorovi. Jitku při představě, co a jak to tam bude probíhat, vzrušeně mrazilo v zádech a rozpačitě klopýtala zavěšená do profesora. Bylo krátce před devátou večer. ***

Profesor odemkl, vpustil Jitku galantně dovnitř a zase pečlivě zamkl. „Tak se zase rychle svlíkni donaha… už jsme doma…“ vybídl Jitku hned v předsíni, když odložil ruksak, a Jitka rozbalila kytici. Profesor vzal vázu, nabral do ní vodu a odnesl ji do obýváku. Jitka si začala poslušně rozepínat šaty a pak se před očima pozorně přihlížejícího profesora svlékla úplně donaha. „Já už bych si připadala nepřirozeně, kdybych před vámi nebyla v soukromí úplně nahá…“ prohlásila nahá Jitka, když věšela šaty na ramínko a ukládala je v předsíni do skříně. Pak se postavila před profesora už zase úplně nahá, jen ve střevíčkách. „Ty stydké pysky už mě vůbec nebolí… vyhrkla přitom nahá Jitka. „Tak vidíš, říkal jsem ti, že tě to do večera přejde…“ prohlásil profesor. „Teď už si se mnou můžete dělat zase všechno…“ vypnula před ním Jitka prsa. „Všechno ne, dnes v noci to bude další obřadný rituál…“ řekl profesor a zabrnkal jí prstem na vztyčené bradavky. „Já jsem to tušila…“ polkla nahá Jitka, „už včera se mi to moc líbilo…“ „Ale dneska to bude ještě mnohem náročnější… a krutější… než včera…“ pravil profesor a sáhl jí mezi nohy. „A vy mi přitom vezmete panenství… že?“ hlesla Jitka vzrušeně. „Ano… rozkroč se!“ vybídl ji profesor. Nahá Jitka se poslušně rozkročila, profesor si k ní sedl na bobek, roztáhl jí přirození a zblízka si ji prohlížel mezi stydkými pysky. „Já jsem si na to vzala sebou nějaké věci, abych se vám přitom moc líbila…“ vydechla přitom Jitka. Profesor vstal a prohlásil s pohledem na její nádherné nahé tělo „Takže teď by ses měla připravit… a upravit… chci, abys přitom byla krásná… a abys na to nikdy nezapomněla…“ „Kolik času mi na to dáte?“ usmála se vzrušeně Jitka. „Přesně v deset hodin přede mne předstoupíš… úplně připravená…“ řekl profesor důrazně, „stačí ti ta hodina?“ Nahá Jitka přikývla a zeptala se „Můžu si vzít sebou do koupelny tu igelitku?“ Profesor si až nyní uvědomil, že Jitka si sebou kromě kabelky přinesla i igelitku, která dosud ležela nepovšimnutá na skřínce v předsíni, a přikývl „Samozřejmě…“ Profesor se na ni přísně podíval a otázal se jí „Chceš do koupelny hodiny?“ Jitka přikývla, profesor jí podal budík, Jitka si vzala kabelku a igelitku, dala profesorovi dlouhou pusu a zavřela se v koupelně. Profesor se mezitím dal do úpravy obývacího pokoje k slavnostnímu rituálu: nejdřív přesunul velký jídelní stůl doprostřed místnosti, rozprostřel přes něj několik silných vlněných přikrývek, aby se na něm dnes Jitce leželo obzvlášť pohodlně a pak přes ně napnul bílé damaškové prostěradlo. Pak vytáhl z knihovny velkou, několik centimetrů silnou knihu, jakousi fotografickou monografii, pečlivě ji zabalil do silné vlněné látky a vsunul pod prostěradlo do míst, kde bude mít nahá ležící Jitka rozkrok, do hlavy jí položil větší polštářek. Do prostoru mezi její roztažené nohy si připravil pevnou vzpěru k jejich zapevnění maximálně od sebe, před ni položil nástroje k rituálnímu mučení nahé Jitky, pinsetu, malé ploché kleštičky, úzký kožený řemínek, silný řemen od pánských kalhot, velké štípací kleště a dvě rozbalené sady velkých ostrých jehel. Po obou stranách stolu rozmístil na okraje po pěti větších svících, tu největší svíci nechal prozatím stranou, aby ji mohl postavit Jitce po ulehnutí do blízkosti rozkroku mezi široce roztažené nohy. Potom chvíli přemýšlel, kam by měl umístit onu velikou tlustou svíčku s ornamentem a dnešním datumem, aby na ni ležící Jitka ze stolu pořád dobře viděla; nakonec ho nenapadlo nic lepšího, než ji položit poblíž na velký televizor. Pak se dal do výběru hudby a zanedlouho ji vybral, vložil do Hifi-věže cédéčka a naprogramoval pořadí, nejprve Čajkovského klavírní koncert b-moll, po Cocteau Twins k Jitčině rozcvičce Beethovenovu VI. Pastorální symfonii, a nakonec jeho Osudovou. Dvořákovu „Novosvětskou“ pro klíčové období noci připravil do CD přehrávače v ložnici. Potom postavil Jitčinu velikou kytici v ozdobné váze na konferenční stolek ke křeslům u okna, kde měl otevřenou láhev koňaku a kam připravil občerstvení, především pití pro Jitku a jednohubky. Profesor se pak rychle oholil elektrickým strojkem, protože koupelna byla obsazená, vzal si novou bílou košili, uvázal si elegantní kravatu, hodil na sebe tmavý společenský oblek, nazul si černé polobotky a pečlivě se učesal. Nakonec si chvíli hrál s osvětlením pokoje: velký lustr přímo nad stolem pro začátek poněkud přitlumil, naopak rozsvítil velkou stojací pokojovou lampu a nasměroval ji do místa, kde připravená nahá Jitka předstoupí před stůl. To se mu velmi zalíbilo, prozatím však nechal rozsvícený lustr, sedl si do křesla, nalil si koňak, pak ho pomalu upíjel a čekal na Jitku. Jitka si v koupelně napustila vodu do vany, pak si do ní lehla a pečlivě si omývala kousek po kousku celé tělo. Voda ji příjemně hřála a Jitka najednou pocítila obrovskou energii, takže se rozhodla podat večer maximální výkon bez ohledu na příšerné utrpení, které ji v noci nepochybně čekalo. Když asi po čtvrt hodině vystoupila z vany a osušila se, vzala si malé zrcátko, rozkročila se opřená jednou nohou o okraj vany, roztáhla si rodidla, jedním prstem ruky, ve které držela zrcátko, si úplně odhrnula nahoru předkožku z hlavičky poštěváčku a chomáčkem vaty na malé kosmetické tyčince si pečlivě setřela ze záhybu pod předkožkou bílý maz, který se jí tam od včerejška nahromadil. Potom si potřela obličej a krk pleťovým mlékem a nechala ho působit, zatím si ostříhala nehty na rukou i na nohou, nalakovala si je jemně růžovým lakem, pak si nasadila velké ozdobné náušnice a začala si stírat z obličeje a krku pleťové mléko. Když si obličej i krk definitivně kosmeticky ošetřila, začal si před zrcadlem upravovat účes. Když byla s úpravou svých vlasů a celkovou vizáží spokojená, ještě si je místy mírně natupírovala, upravila si pečlivě obočí, nasadila si novou čelenku, upnula si na krk onen nádherný náhrdelník, co dostala od profesora k Vánocům, a začala si líčit víčka jemnými očními stíny, nakonec si jemnou růžovou rtěnkou namalovala rty.

Podívala se na sebe pozorně do zrcadla, opravila pár maličkostí, pak na sebe opět pohlédla, a protože byla se svou vizáží docela spokojená, začala se věnovat úpravě dalších partií svého nahého těla. Nejdřív se věnovala důkladné kosmetické úpravě svých prsů; nakonec si jemně zdůraznila jejich bradavky stejnou rtěnkou, jakou si namalovala rty. Bradavky se jí přitom postavily a trčely jí vyzývavě dopředu, ale Jitka si začala věnovat stejně pečlivé úpravě břicha. Chvíli se rozmýšlela, zda si nemá nějak eroticky zvýraznit pupek, ale nakonec od toho upustila a začala se věnovat podbřišku. Pozorně si ostříhala nůžtičkami z manikury chloupky, které nahoře přesahovaly okraj jeho ochlupení, takže ho měla nakonec perfektně srovnaný do přímky („ještě že po mně můj Pán nechce, abych si podbřišek vyholovala…“ pomyslela si s úlevou). Potom si nabrala na konečky prstů silnou vrstvu pleťového mléka a začala si potírat stydké pysky po jejich celé délce, od začátku stydké rýhy nahoře v ochlupení až po perineum. Moc jí to nešlo, protože jí v tom bránily jemné chloupky, kterými na nich byla hustě zarostlá, zejména nahoře, takže si musela natřít prsty nejméně třikrát, nakonec si jemně potřela i corpus poštěváčku. Potom si znova namazala prsty a začala se potírat i ve slabinách a na jemné pokožce vnitřních stran stehen, nakonec si jemně potřela pleťovým mlékem i celou rýhu zadnice a především konečník; přitom si se strachem uvědomila, že ho bude asi muset v noci znova nabídnout profesorovi, který jí pak do něho nastříká, ale vzrušilo ji to, takže začala znova vlhnout ve stydké rýze. Protože v ní byla po důkladné koupeli dosud úplně suchá, začala si mimovolně třít poštěváček, a její pohlavní vzrušení, při představě toho, co bude následovat, rychle stoupalo. Za chvíli se ale vzpamatovala, zřetelně rozdrážděná přerušila onanii a začala si navlékat na zápěstí rukou a nad kotníky nohou ozdobné, eroticky dráždivé široké tmavočervené látkové pásky, pak se ještě přičísla, postříkala si vlasy lakem, pak si stříkla kolínskou na krk, do podpaždí, na břicho a do podbřišku, hlavně do chloupků, nakonec si postříkala kolínskou slabiny a vnitřní strany stehen a nazula si krásné slavnostní lodičky na vysokých podpatcích. Pak si znova neúmyslně sáhla na vztyčený poštěváček, což silně vzrušilo - byla dne hotová jen dvakrát, jednou hned ráno krátce po probuzení a podruhé v lese v závěsu na stromě, takže se neovládla, široce se rozkročila a začala si ho vstoje před zrcadlem znova rychle třít. Když se značně rozdráždila, najednou si uvědomila, kde je a proč, takže bleskem utnula onanii, stříkla si mezi stydké pysky jemný parfém a pak si oba pysky stáhla u poštěváčku pevně k sobě velkou ozdobnou mašlí. Nakonec vytáhla z igelitky specielně pro tuto příležitost doma předem připravený poloprůhledný tmavočervený přehoz (na který dlouho sháněla vhodný materiál), přehodila si ho přes úplně nahé tělo tak, aby jí splýval z ramen až na zem a zakrýval jí chodidla. Pak pohlédla na budík, a protože do desáté zbývalo ještě několik minut, nadzvedla přehoz, sedla si nahou zadnicí opatrně na okraj vany a nervózně sledovala hlasitě tikající budík. Těsně před desátou hodinou se Jitka zvedla, krátce pohlédla naposledy do zrcadla, odemkla koupelnu, vyšla do předsíně a s pohledem na velké hodiny na stěně se postavila ke dveřím do obývacího pokoje. *** Přesně v deset hodin večer vstoupila perfektně upravená Jitka do pokoje, zahalená do poloprůhledného sytě rudého roucha, sahajícího jí až po kotníky, pod kterým byla úplně nahá. Než stačila za sebou zavřít dveře, profesor stiskl ovladač Hifi-věže a pokojem se rozlehl Čajkovského klavírní koncert b-moll. Připravená Jitka měla smyslně nalíčené rty růžovou rtěnkou, dokonalý make-up ve tváři a na krku, nádherně upravený účes, krásnou novou čelenku, na krku slavnostní náhrdelník, co dostala od profesora k Vánocům, v uších náušnice s blýskavými rubínovými kamínky, na nohou lodičky s jehlovými podpatky, na zápěstích a kotnících široké ozdobné tmavočervené pásky, v rozkroku velkou bílou mašličku. „Tak tady mne máte… pane profesore…“ odhodila Jitka slavnostní přehoz a vypnula se úplně nahá profesorovi. Profesor vstal, a zatímco přehoz zůstal ležet na zemi u Jitčiných nohou, užasle se pásl očima na jejím nádherně vyzdobeném nahém těle. Měla dokonale nalíčené i vztyčené prsní bradavky a celé nahé krásné dívčí tělo, eroticky působivé široké tmavočervené pásky na zápěstích a nad kotníky perfektně pasovaly k jejím náušnicím s rubínovými kaménky. Odevzdaně vypnutá nahá Jitka se v Pozoru před profesorem celá vzrušeně třásla. „No ty jsi nádherná…“ zvolal profesor obdivně, sáhl po fotoaparátu a několikrát si Jitku vyfotografoval. „Vaše nahá oběť je připravena k rituálnímu obřadu a ke ztrátě panenství…“ prohlásila rozechvěle nahá Jitka. „Doufám, že nebudeš litovat a na dnešní noc do smrti nezapomeneš…“ řekl profesor a ukázal rukou „Postav se tady před obětní stůl!“ Jitka důstojně přešla se zdviženou hlavou před připravený stůl, odevzdaně se vypnula profesorovi a prohlásila „Vážený pane profesore, vaše oddaná otrokyně Jitka vám úplně nahá hlásí, že je připravena se vám zcela odevzdat a prosí vás, abyste ji během dnešní noci obřadně připravil o panenství. Předávám vám své nahé tělo k slavnostnímu rituálu, vezměte si mne prosím úplně a třeba bezohledně, ať je naše oboustranná spokojenost co největší. Jsem Vaše!“ Profesor si vzal připravené ozdobné desky, postavil se několik kroků před nahou Jitku, zavelel jí „Pozor!“, rozevřel desky a s pohledem na ni četl „Moje skvělá nádherná otrokyně, děkuju ti za snahu, se kterou ses na dnešní večer připravila, a ujišťuji tě, že se budu snažit, abychom z dnešní noci měli oba, ale především ty co největší požitek. Budeš se muset skutečně maximálně přemáhat, zakoušet pro naše oboustranné uspokojení obrovské bolesti, zejména ve chvíli, kdy ztratíš panenství a při závěrečném rituálním krajně bolestivém úkonu. Přeju ti maximální požitek.“ Profesor pak na nahou Jitku přísně pohlédl, zavelel jí „Pohov!“ a chladně se jí zeptal „Chceš mi před začátkem ještě něco důležitého říct?“ „Abyste na mne byl pokud možno ohleduplný…“ vyhrkla zmateně nahá Jitka. „Obávám se, že možná budu na tebe ohleduplný až moc…“ pravil profesor.

Jitce přeběhl po tváři rozpačitý úsměv. „Když tak mi budeš muset pomoct, ale to ty už dobře umíš…“ „V tomhle už se na mne, myslím můžete docela spolehnout…“ „Takže víš, co tě v následujících hodinách čeká?“ "Ano." "Víš, že dnes večer a v noci tě budu rituálně mučit mnohem krutěji, než jindy?“ „Ano.“ „Jsi s tím srozuměna?" "Ano… a jsem k tomu bez výhrad ochotna.“ „Nesmíš se svému mučení sebeméně bránit, abych tě přitom vážněji neporanil…“ „Ano, pane profesore… slibuji, že se bránit ničemu nebudu.“ "Budeš se mnou poslušně a přesně spolupracovat?" „Jak jen toho budu schopna, pane profesore…“ "Jsi nadržená?" "Ano, pane, moc." „Těšíš se?“ „Ano pane profesore, jinak bych se k ničemu takovému neodhodlala…“ „Máš ještě nějaké zvláštní poslední přání?“ zeptal se profesor stroze Jitky. „Já bych chtěla po protržení své panenské blány… krvácet na ten můj přehoz…“ vyhrkla nahá Jitka. „Tvé přání je mi rozkazem…“ odpověděl profesor, „vezmu si ho spolu s tou tlustou svíčkou do ložnice…“ „A podložíte mě s ním…“ vydechla Jitka vzrušeně. Profesor pak nasměroval na nahou Jitku velkou pokojovou lampu, ztlumil velké světlo a přikázal jí „Tak se teď přede mnou hezky rozcvič!“ Nahá Jitka požádala profesora „Mohl byste mi prosím, podat ten přehoz?“ a postoupila kousek od stolu. Profesor vstal, zvedl Jitčin ozdobný přehoz ze země a podal ho Jitce. Jitka se vypnula do Pozoru, profesor zastavil Čajkovského a vzápětí se z reproduktorů ozvaly Cocteau Twins. Vzápětí profesor zjistil, že Jitka pojala rozcvičku spíš jako eroticky dráždivé taneční vystoupení a vzrušeně sledoval, jak před ním i se všemi ozdobami na těle smyslně krouží boky, vypíná mu břicho a podbřišek, a přitom elegantně mává ve vzduchu přehozem. Potom si před ním nahá Jitka sedla na zem a za stálého máchání přehozem vykopávala napnuté nohy vysoko vzhůru a vystavovala jeho pohledu svou kundičku, která by se jí přitom dráždivě rozevřela, ale mašlička jí držela stydké pysky pevně u sebe, takže profesor jí do stydké rýhy vůbec neviděl. Najednou se před ním vzrušeně vzepnula do mostu rozevřeným rozkrokem k profesorovi a se spuštěnou hlavou bezvládně dolů mezi rukama opět střídavě vykopávala napnuté nohy vysoko vzhůru, pak se o to pokoušela i rukama, ale to jí moc nešlo, takže zase vstala, natočila se k profesorovi bokem, s hlavou natočenou na něho před ním smyslně hýbala zadnicí a volnou rukou si vyzývavě mnula prsy. Protože už se skladba blížila ke konci, rychle se spustila před profesorem na zem do provazu, vzpažila ruce a opět mávala přehozem, po chvilce vstala, udělala stojku na rukou s roztaženýma nohama a kundičkou se stydkými pysky sevřenými mašlí nastavenou k jeho očím a nakonec před ním udělala s přehozem v ruce několik přemetů („hvězd“). Pak se udýchaná stoupla nahá před profesora, způsobně se mu uklonila, pak vzpažila ruce nad hlavu a vypnula se. „No to bylo úžasné…“ vydechl profesor, nadšeně zatleskal a pustil další část Čajkovského koncertu b-moll. „To jsem si připravovala večer před usnutím a promýšlela si to, když jsem onanovala…“ vydechla udýchaná Jitka, „a představovala jsem si, že se na mne díváte…“ „To sis přece musela taky vyzkoušet…“ podivil se udiveně profesor. „No, párkrát jsem si to zkoušela, když jsem byla sama doma…“ přiznala nahá Jitka. „Postav se zpátky ke stolu!“ vybídl ji profesor, a když se mu nahá Jitka odevzdaně vypnula před stolem, přistoupil k ní, začal jí mnout konečky prstů bradavky, a jakmile jí zduřely a viditelně se jí vztyčily vzrušením, přerušil náhle jejich stimulaci, odstavil z okraje z jedné strany stolu dvě hořící svíčky a ukázal Jitce na stůl. Úplně nahá Jitka se zachvěla a s jeho dopomocí před ním opatrně ulehla mezi hořící svíce na slavnostně upravený stůl, a než profesor vrátil svíce na místo, oddaně roztáhla nohy, vzpažil ruce za hlavu a dráždivě mu na podložce nastavila rozkrok. Profesor si vzal fotoaparát a roztaženou nahou Jitku, připravenou na stole k rituálnímu mučení, si několikrát ze všech stran vyfotografoval. Když profesor odložil fotoaparát, zavelel roztažené Jitce „Pozor!“, sedl si do křesla a nechal nehybnou Jitku, již úplně připravenou k začátku rituálu, během první věty symfonie s rukama za hlavou v naprostém klidu. Uprostřed první věty profesor vstal, postavil se před Jitčin rozkrok, vzal si do ruky velké nůžky a významně na Jitku pohlédl „Vypni se!“ Nahá Jitka rozhodila nohy do maxima, sevřela zadnici, vypnula rozkrok, a profesor jí během závěrečné kódy pomalu přestřihl obřadně mašličku mezi stydkými pysky. „Teď už jsi mi vydaná úplně na pospas…“ řekl profesor, když odložil nůžky a Jitčino přirození se mu rozevřelo před očima. „Dělejte mi tam, co chcete… jsem připravená…“ hlesla vzrušeně Jitka. Profesor si vzal velkou lupu, mohutně si rozevřel její stydké pysky a začal si lupou zblízka pozorně prohlížet její stydkou rýhu, samozřejmě nejdřív zběžně, potom podrobně zezhora od jejího začátku v ochlupení. Nejdřív si lupou podrobně blízkosti prohlédl její naběhlý corpus a s překvapením uviděl, kolik má na jeho na zběžný pohled hlaďoučké pokožce vrásek a malých výstupků, a čím víc sjížděl lupou níž, tím jich přibývalo.

Potom se podíval na předkožku Jitčina poštěváčku a doslova užasl, že vypadá pod lupou téměř jako horstvo protkané hlubokými údolími, hlavička poštěváčku na tom nebyla o moc líp. Zřejmě jsou v tom jakési senzory, kterými ženy vnímají rozkoš, pomyslel si profesor a dlouho si pod lupou Jitčin zduřelý poštěváček a předkožku zblízka prohlížel. Potom Jitku na něm krátce podráždil, Jitka vydechla a vzrušeně sebou zaškubala. „Jak se cítíš, když si tě tak podrobně prohlížím?“ pohlédl na ni profesor. „Jako vaše otrokyně, kterou si prohlížíte před mučením, abyste věděl, co si můžete dovolit…“ „A vzrušuje tě to?“ „Copak nevidíte, jak teču?“ vyhrkla Jitka. „Na poštěváčku netečeš, a dolů jsem se ti zatím lupou nedíval…“ „No já vím, že je pro vás důležitý hlavně můj poštěváček a to okolo…“ řekla Jitka, „tak si mě tam prohlédněte opravdu důkladně a pak uvažte, jak daleko můžete při mém mučení zajít…“ „Mne nezajímáš jen jako objekt mučení, ale jako i tam nesmírně krásná dívka, kterou mám rád…“ řekl profesor, a začal si zblízka prohlížet Jitčiny malé stydké pysky, které byly pod lupou také velice vrásčité, ale vzrušením hezky červené. Nahá Jitka se přitom poslušně roztahovala, a když jí profesor začal za chvíli mnout malé stydké pysky mezi prsty, bezděčně sebou přitom škubala. Pak si profesor zběžně prohlédl i její velké stydké pysky, ale nenašel na nich nic zajímavého, takže nastavil lupu nad její močový otvor. Pod zvětšovacím sklem se mu objevila její roztažená čurací dírka, do které bylo i přes stín docela dobře vidět; profesora zaujalo, že se jí celá mírně chvěla, zřejmě taky značným vzrušením, i když v tom neviděl zase takovou souvislost. „Nechce se ti čurat?“ zeptal se tedy Jitky v domnění, že se jí chvěje tím, že zadržuje moč. „Ne…“ hlesla odevzdaně úplně roztažená Jitka. „Tak se pokus tu čurací dírku trochu sevřít…“ vybídl ji profesor a se zájmem jí pohlédl do tváře. Nahá Jitka se usilovně zapřela a podařilo se jí poněkud stáhnout močový otvor. „Teď ji zase roztáhni!“ vyzval ji už přísněji profesor. A Jitka kupodivu svou čurací dírku pod lupou zase rozevřela. „No ty jsi úžasná… jde ti to bezvadně, takže budeme cvičit…“ vyrazil nadšeně profesor a vykřikl „Stáhnout!“ Jitka poslušně sevřela močový otvor. „Roztáhnout!“ zavelel rázně profesor vzápětí. Jitka čurací dírku zase poslušně rozevřela. „To je zajímavé, jak jsi v ní hezky hladká…“ vydechl s nepředstíraným zájmem profesor. „To je asi tím čuráním obroušená…“ hlesla Jitka rozpačitě při vědomí, že se jí do ní profesor hluboko dívá. „Asi ti tam za chvíli něco strčím…“ prohlásil profesor vzrušeně. „Můžete… jsem vaše…“ vyhrkla Jitka, „jednou už mě dokonce cévkovali… a to bylo horší, to je moc tlusté…“ „Tak mne teď hlavně nepočurej…“ zasmál se profesor. „To bych musela uvolnit jakousi záklopku až nahoře u měchýře…“ řekla Jitka, „kterou zavírám, když po mně chcete, abych to přerušila uprostřed čůrání…“ Profesor si pak prohlédl lupou onen malý kožní faldík mezi Jitčiným močovým otvorem a poševním vchodem, do kterého už jí několikrát hluboko vbodnul jehlu, a snažil se na něm najít po nich nějaké stopy, ale vpichy se jí už úplně zacelily, takže neviděl nic, kromě oněch vrásek a rýh mezi nimi sejně jako třeba na corpusu. Potom profesor nastavil lupu přímo nad Jitčin poševní vchod, dosud téměř uzavřený silnou panenskou blánou, jen u jeho okraje měla Jitka malý půlměsíček, kterým jí vytékala krev při menstruaci. Profesor si její panenskou blánu nejprve opatrně prohmatal prsty, pak na ni pohlédl lupou a opět uviděl doslova hory a mezi nimi strmá údolí. „I tam jsi nesmírně krásná…“ vydechl profesor, „škoda, že ti to za asi půl druhé hodiny protrhnu a zničím…“ „Ach…“ zaškubala sebou Jitka strachem a profesor viděl, že přitom vyronila milostnou rosu. „Ale když nebudeš panna, budeme mít spoustu dalších možností k tvému mučení…“ vydechl profesor, zatímco si dál pozorně prohlížel lupou její panenskou blánu, malý volný půlměsíček a okraje poševního otvoru. „Já bych chtěla, abyste mně pak v pochvě mučil opravdu pořádně, protože v ní asi nebudu moc eroticky citlivá…“ „Nastříkám ti do ní injekční stříkačkou koňak a pak ho z tebe budu pít s tvými šťávami…“ navrhl Jitce profesor. „To taky, ale já bych chtěla, abyste mě v ní dráždil třeba svíčkou ve stojce…“ vydechla Jitka vzrušeně. „A těsně před orgasmem ti ji zapálím…“ „A já sebou budu ve stojce prudce škubat s hořící svíčkou mezi nohama…“ doslova se zasnila Jitka, „a žhavý vosk mi bude stékat po svíčce rovnou do ní…“ „Já tě přitom budu bičovat kolem ní přes stehna…“ „Nechtěl byste mne taky mučit tam dál… vevnitř?“ zacukala sebou najednou Jitka rozdrážděně. „Myslíš v děloze?“ „No… už jsme o tom přece mluvili…“ vydechla roztažená Jitka, zatímco profesor si dál zkoumavě prohlížel její panenskou blánu. „K tomu by byla třeba ta mučírna… a já bych musel vymyslet, jak ti trvale zafixovat rozevřený děložní čípek…“ „Snad se vám to podaří…“ vyhrkla nadrženě Jitka, „a mně třeba být přitom hotová…“ „Jakmile seženu tu pracovnu, neměl by to být větší problém…“ odtušil profesor a přešel Jitce lupou na hrázku a na perineum, tam však bylo opět jen masivní vrásky a mezi nimi hluboké rýhy, na napnuté hrázce už Jitka měla zase velikou kapičku milostné rosy. „Tobě se taková prohlídka líbí?“ zeptal se Jitky věcně profesor. „Hlavně vědomí, proč a před čím si mne tak důkladně prohlížíte…“ vydechla rozechvěle nahá Jitka. Profesor potom přešel k Jitce ze strany, odsunul svíčky a začal si zblízka prohlížet lupou její vztyčené bradavky.

„No to jsou proti tomu dole úplné velehory…“ vyhrknul za chvilku, „a ty díry mezi nimi, z kterých potom teče mléko…“ „Tak teď mi už chybí jenom to mléko…“ usmála se Jitka a zadívala se vzrušeně profesorovi do očí. „Třeba ti za chvilku při jejich krutém mučení štípacími kleštěmi nějaké vyteče…“ „A vy byste mi ho hezky slízal, že?“ usmála se opět Jitka. „Při dnešním mučení budeš z bradavek a vůbec z prsů spíš krvácet…“ řekl suše profesor s pohledem do Jitčiných očí, „a já ti je nijak ošetřovat nebudu…“ „Snad z nich nevykrvácím…“ hlesla odevzdaně Jitka. „Ale během rituálního mučení mi musíš coby obřadně mučená nahá oběť sama mučené orgány nastavovat a nabízet, ať už tady nahoře nebo dole…“ připomněl jí profesor, „to není normální mučení…“ „To teda nevím, ale pokusím se, abyste byl se mnou spokojen…“ vydechla Jitka nejistě. „Stačí, když budeš maximálně roztahovat nohy, vzpínat se mi vstříc a úplně nehybná hlasitě křičet…“ Profesor si pak prohlédl lupou i dvorce jejích prsů, ty však už byly zvrásněné normálně, stejně jako třeba corpus, vlastní prsy už měla téměř hladké. Profesor pak odložil lupu a důkladně prohmatal ležící nahé Jitce břicho, pak si zase nakrátko lupu vzal a zblízka si prohlížel její pupek, který se jí přitom snažil roztáhnout, nakonec jí vší silou prohmatal podbřišek a snažil se Jitce nahmátnout dělohu, ale zase takový odborník na ženské vnitřní orgány nebyl, takže nevěděl, zda se mu to povedlo. Nahá Jitka pak na jeho povel zvedla nohy vzhůru, profesor jí je jednou rukou držel napnuté do výšky, druhou jí mohutně roztahoval půlky zadnice a dlouho si prohlížel její konečník, nakonec si vzal opět lupu a pozorně si zblízka prohlížel její svěrač. „Tam taky dostaneš dneska zabrat…“ prohlásil přitom profesor, „budu tě tam mučit svíčkou a ty budeš muset poslušně přirážet…“ „To snad taky nějak zvládnu…“ hlesla Jitka oddaně. „A pak tě tam budu bodat jehlou, až ti z něho poteče krev…“ „A zase mne necháte krvácet?“ vyvalila Jitka hrůzou oči. „Samozřejmě…“ řekl stroze profesor, „při rituálním mučení se nahé oběti neošetřují…“ Profesor pustil Jitce nohy, nahá Jitka se zase odevzdaně roztáhla na stole, profesor vrátil svíčky na původní místa, vrátil se k Jitčině rozevřenému rozkroku a důkladně jí zvlhčil poštěváček a okolí lubrikačním krémem. Pak na chvíli odstoupil, a když začala z reproduktorů znít třetí věta Čajkovského klavírního koncertu, vzal si kožený řemínek, přistoupil ze strany ke stolu s roztaženou ležící Jitkou, rozmáchl se a vší silou ji prudce šlehl přes břicho. Nahá Jitka, vědoma si profesorových instrukcí, se ani nehnula, jen nahlas vykřikla, vzrušeně vyhrkla „Děkuju…“, pochopila, že to je začátek obřadného rituálu a vděčně se na profesora usmála. Pak se před ním mezi svícemi na stole smyslně protáhla, pootevřela ústa a profesor jí přísně zavelel „Pozor!“ Jitka upřela pohled do stropu, začala sama od sebe dýchat břichem a oddaně ho před profesorem napínala vzhůru, pak ho s dlouhým výdechem zase pomalu spouštěla dolů. „Těšíš se už na to drastické obřadné mučení?“ zeptal se jí pak profesor. „Nevím, ale jsem ochotná podstoupit cokoli…“ vydechla odevzdaně roztažená Jitka. „Jsi připravená?“ „Jsem, můžeme začít…“ hlesla Jitka. „Bojíš se?“ „To není důležité… chtěla bych, abychom z toho oba měli požitek a dlouho na dnešní večer vzpomínali…“ a vzrušeně vypnula panenský rozkrok, „takovou příležitost už asi hned tak mít nebudeme…“ Mezitím dozněl Čajkovskij a z reproduktorů se ozvaly první tóny Beethovenovy VI. Pastorální symfonie. Profesor přistoupil, sáhl vypnuté Jitce dnes večer poprvé na poštěváček a začal ji na něm mezi svícemi obřadně dráždit. Jitka přivřela oči a začala se při příjemné hudbě naplno oddávat své pomalu stoupající rozkoši. Za chvilku se Jitka zřetelně rozdráždila a jejím krásným nahým tělem začaly stále častěji projíždět mimovolné stahy pohlavního vzrušení; profesor mírně přitlačil a nahá Jitka se mezi svícemi vzrušeně vzepnula, zanedlouho překonala hluchou fázi a začala se před profesorem škubat rychle stoupající rozkoší. „Za chvíli mne sama požádáš, abych si na tebe připravil štípací kleště…“ řekl náhle profesor neúprosně. „Ano…“ polkla silně rozdrážděná Jitka a profesor opět zrychlil její dráždění. Jitčino pohlavní rozdráždění rychle vzrůstalo a zanedlouho se začala před profesorem na stole mezi svícemi třást mohutnou rozkoší, občas krátce pohlédla bezděčně na profesora, otevřela ústa a začala přerývaně dýchat. Najednou hlasitě zakřičela „Připravte si na mně ty kleště!“, rozdrážděně se nadechla, prudce sebou zaškubala, rozhodila nohy do úplného maxima a začala pod prsty profesora nadzvedávat rozkrok. Profesor si vzal do volné ruky velké štípací kleště, přitlačil a zrychlil její dráždění na nejvyšší možnou míru. Jitka se několik okamžiků bezmocně třásla, pak hlasitě vykřikla „Dost!“ a bezvládně padla rozkrokem na stůl mezi plápolající svíce. Profesor bleskově utnul její dráždění, přehodil si kleště do uvolněné ruky, rázně jí povytáhl malý stydký pysk a okamžitě ho mohutně stiskl do čelistí štípacích kleští. Roztažená Jitka příšerně zařvala a křičela nesmírnou bolestí dál, dokud profesor kleště neuvolnil; ten si ale ihned povytáhl její druhý malý stydký pysk a opět jí ho bleskově sevřel do štípacích kleští. Nahá Jitka zoufale vyhodila rozkrok, ale profesor jí pevně tiskl kleštěmi pysk dál, zatímco ona řvala na celé kolo. Když profesor za moment opět uvolnil kleště, přešel k ní ze strany a vzal si do kleští její zduřelou prsní bradavku; Jitka na něho bezmocně pohlédla a profesor jí okamžitě bradavku stiskl štípacími kleštěmi téměř na doraz. Jitka začala řvát ještě hlasitěji, až jí přeskakoval hlas.

Profesor za okamžik kleště zase uvolnil a nasadil je Jitce na druhou bradavku, opět jí pohlédl do očí a pak kleště znova prudce sevřel. Jitka okamžitě začala příšerně řvát, až se zalykala, a bezmocně se před ním na stole svíjela. Za několik okamžiků profesor štípací kleště opět odtáhl, vrátil se k Jitčině rozkroku, nasadil jí kleště na corpus a vzápětí je mohutně sevřel. Roztažená Jitka vylétla rozkrokem vzhůru a znova začala řvát jako šílená. Profesor opět za několik okamžiků odtáhl kleště, ale nahá Jitka dál příšerně řvala. „Už víš, co tě teď večer čeká?“ zeptal se jí se vzrušeným úsměvem profesor, když se zklidnila, „proti tomu je ztráta panenství procházka zahradou růží…“ „Ale je to trvalý zásah do těla, zatímco tohle mučení ne…“ opáčila odevzdaně rozevřená Jitka, „proto mě ani kruté mučení nijak nevadí a naopak mě vzrušuje, z protržení té blány tam… mám pořád hrozný strach…“ „Tu blánu tam máš sice docela silnou…“ řekl profesor, „ale pořád to je proti tomu utrpení při mučení legrace…“ Poslušně roztažená Jitka se na něho jen bezmocně dívala a vyčerpaně dýchala. „Chceš se napít?“ zeptal se profesor hlasitě oddechující Jitky, ale ani nečekal na odpověď a podal jí skleničku Pepsi Coly se slámkou. „Jsi nadržená?“ otázal se jí profesor, když mu vrátila skleničku. „Hrozně…“ vydechla Jitka. „Tak já tě teď opravdu drasticky promučím a přitom pořádně vystříkám…“ prohlásil profesor a začal ji znova rychle třít poštěváček. Vzápětí si všiml, že Jitce zůstaly na malých stydkých pyscích po kleštích zřetelné stopy, a když jí pohlédl na bradavky, uviděl v jejich kořenech viditelné rýhy po jejich čelistech. Jitčino vzrušení začalo zase rychle stoupat, profesor se snažil Jitce dráždit poštěváček jakoby obřadně a občas jí po něm pomalu zakroužil prsty; Jitka už navíc nemusela překonávat hluchou fázi, takže sebou zanedlouho už zase viditelně škubala rozkoší. Jakmile se oddaně rozevřená Jitka opět mohutně vydráždila, vytáhl profesor ze sady volnou rukou větší jehlu, připravil si ji těsně pod Jitčin rozkrok, pak si do ní vzal pinsetu, nasadil ji na jednu Jitčinu vztyčenou prsní bradavku, zrychlil její dráždění, náhle jí pinsetou bradavku prudce povytáhl, nemilosrdně ji pootočil o 180 stupňů a zatímco Jitka začala hlasitě křičet bolestí, najednou dráždění přerušil a prudce jí vbodl jehlu hluboko do pootočené bradavky. Jitka příšerně zařvala, profesor jí ale jehlu za několik okamžiků vytáhl z bradavky, zase ji položil pod její rozkrok a začal jí rychle třít poštěváček. Z Jitčiny bradavky vytryskl pramének krve a stékal jí pomalu po prsu dolů. Potom jí profesor pustil i bradavku a nasadil jí pinsetu na druhou. Jitka už věděla, co bude následovat, takže se strachem celá napnula, a profesor jí vzápětí bradavku opět mohutně povytáhl a nemilosrdně jí s ní pootočil o celý půlkruh. Jitka znova bezmocně zařvala, profesor zrychlil kmitání přes její poštěváček, náhle ho přerušil, vší silou jí zabodl jehlu hluboko bradavky, pustil ji, uvolnil jí bradavku, přiložil jí k ústům onu tlustou svíčku a poručil zoufale křičící Jitce „Polib ji!“ A nahá Jitka s jehlou hluboko v prsu svíčku poslušně políbila. Profesor si připravil pod její rozkrok novou jehlu a začal jí intenzivně dráždit poštěváček. Když se Jitka mezi svícemi znova prudce rozdráždila, vzal si profesor do volné ruky opět pinsetu, nasadil ji na jeden její velký stydký pysk, uprostřed intenzivního dráždění jí s ním pootočil, bleskově utnul dráždění a bodnul jí do něho hluboko jehlou: Jitka bolestí opět zakřičela, ovšem profesor okamžitě obnovil její dráždění a pozoroval, jak jí ze stydkého pysku teče krev. Zanedlouho totéž zopakoval i na Jitčině protějším velkém stydkém pysku, ale protože její reakce nebyly takové, jak očekával, nasadil jí pinsetu na jeden z malých stydkých pysků, nechal ji políbit svíčku a natáhl jí pysk vzhůru a pootočil pinsetou. Jitka hlasitě zasténala, profesor rázně utnul její dráždění, vzal jehlu a rázně jí povytažený malý stydký pysk probodl. Roztažená Jitka příšerně zařvala a z pysku jí vytryskla krev. Profesor jí jehlu z pysku opatrně vytáhl a začal jí opět rychle třít poštěváček. Když se nahá Jitka uklidnila a začala na sobě dávat zřetelně najevo silné vzrušení, nasadil jí profesor pinsetu na druhý malý stydký pysk, zrychlil její dráždění, a jakmile sebou krajně nadržená Jitka začala bezděčně škubat v předtuše blížící se předorgastické extase, silně jí pinsetou pootočil malým stydkým pyskem, neúprosně utnul její dráždění a bleskově jí i druhý malý stydký pysk nemilosrdně probodnul ostrou jehlou. Jitka ukrutnou bolestí začala znova bezmocně řvát, a když jí profesor jehlu ze stydkého pysku za pár okamžiků vytáhl, vytryskla jí z něho zase krev. Profesor jí přiložil k ústům tlustou svíčku, Jitka utichla a poslušně ji políbila. Profesor jí s pohledem na vytékající krev začal znova dráždit poštěváček, ale Jitka už byla přes obrovskou bolest natolik nadržená, že sebou za chvilku zase začala škubat krajní rozkoší na prahu extase. Profesor jí tedy vzal ještě do pinsety hrázku, mírně s ní pootočil a po náhlém přerušení ji do ní citlivě bodl jehlou; Jitka sice vykřikla, ale jakmile jí profesor zase sáhl na zduřelý klitoris, začala se před ním na obětním stole mezi svícemi znova škubat mohutným pohlavním vzrušením. Profesor jí nasadil pinsetu na corpus a nechal ji dojít až do extase, pak opět rázně přerušil dráždění, pootočil jí corpusem a bodl ji jehlou nahoru do horní třetiny corpusu v ochlupení, aby jí příliš neutlumil poštěváček. Nahá Jitka opět příšerně zakřičela, a když profesor za moment jehlu vytáhl, vytryskla jí z corpusu rovněž kapička krve. Profesor jí však začal opět rychle třít poštěváček. „Já už nemůžu…“ vyhrkla rozdrážděná Jitka s rodidly plnými krve. „Já myslel, že se ti mučení líbí…“ podivil se profesor. „To ano, ale tou nadržeností asi brzo prasknu…“ vydechla Jitka. V Pastorální symfonii se začalo schylovat k bouřce.

Profesor výrazně zrychlil její dráždění, Jitka se zanedlouho napnula, nadechla se, prudce sebou škubla, rozhodila nohy, několik okamžiků se s rozkrokem vypnutým na podložce bezmocně chvěla a pak se začala před profesorem během bouřky v Beethovenově bouřce mezi svícemi i s jehlou v prsu divoce cukat v obrovském orgasmu. Profesor po několika prudkých stazích jejího těla ukončil dráždění, volnou rukou jí silně roztáhl stydké pysky a ještě během prudkých stahů jí neúprosně vbodl velkou jehlu do faldíku mezi močový a poševní otvor. Jitka hlasitě zakřičela, ale dál sebou mohutně cukala v obrovské rozkoši, profesor jí ale okamžitě znova sáhl na poštěváček, začal jí ho během pomalu doznívajícího orgasmu zase rychle třít a přitom jí volnou rukou dal k ústům tlustou svíčku. Mohutně rozdrážděná Jitka ji začala oddaně líbat, ale za pár vteřin sebou zase začala před profesorem mezi svícemi celým tělem zmítat v dalším prudkém orgasmu. Profesor po několika stazích jejího těla opět ucukl rukou, a jakmile Jitčin druhý orgasmus odezněl, vzal jí od úst svíčku a sáhl jí znova na poštěváček. Jitka sebou opět začala rozdrážděně škubat a pohlédla na profesora „To je tak krásné, já bych pomalu stříkala ještě…“ „Budeš mít možnost…“ pravil profesor, připravil si mezi její nohy další jehlu a zrychlil Jitčino dráždění. V obývacím pokoji doznívala bouřka z Beethovenovy Pastorální symfonie. Jitčino vzrušení rychle stoupalo, hluchou fázi už překonávat nemusela, protože její rozkoš natolik nepoklesla a oddávala se při lahodné hudbě, symbolizující uvolnění po bouřce, naplno svému vzrůstajícímu rozdráždění. Když se asi za minutu začal znova blížit do předorgastické extase, profesor náhle přehmátl, a zatímco jí mnul poštěváček levou rukou, vzal si ostrou jehlu a začal jí rázně bodat Jitku do břicha. Po každém bodnutí jí z ranky vytryskla kapička krve, ale profesor na to opět nebral nejmenší ohled, vzal si kleštičky, přerušil na chvilku její dráždění, stiskl jí levou rukou místo vpichu do prstů, udělal si malý faldík a sevřel jí ho prudce do kleštiček. Jitka pokaždé zděšeně zakřičela a z ranky jí opět vytryskla krev, profesor pak kleštičky odtáhl a začal jí opět rychle dráždit poštěváček. Občas na několik okamžiků přiložil jí k ústům tlustou svíčku, kterou nahá Jitka musela během dráždění poslušně líbat, totéž někdy udělal po krátkém přerušení jejího dráždění levou rukou přímo i během bodání jehlou. Jitka ovšem už byla natolik vydrážděná, že jí to nejen nevadilo, ale její rozkoš to ještě stupňovalo, takže když ji profesor za chvilku začal jehlou bodat i do boků, najednou se uprostřed rychlého tření poštěváčku prudce napnula, během bodnutí jehlou do břicha se nadechla, rozhodila nohy, a zatímco profesor jehlu odložil a sáhl jí pravou rukou znova na poštěváček, začala se s očima na něho třást v silné extasi. Profesor samozřejmě ještě zrychlil její dráždění a za několik okamžiků se před ním Jitka začala potřetí mohutně cukat v obrovských orgastických stazích. Profesor jí bleskově přiložil volnou rukou k ústům tlustou svíčku, po pár prudkých orgastických stazích jejího nahého těla ukončil dráždění a zatímco Jitka sebou divoce cukala v nádherném orgasmu, bodal ji jehlou do podbřišku nad ochlupení, potom odložil svíčku a ještě během jejích orgastických stahů jí postupně tiskl místa vpichů do čelistí kleštiček. Po odeznění orgasmu měla Jitka krev nejen na břiše a bocích, ale i v podbřišku, ale ve stydké rýze byla úplně mokrá od milostné rosy, profesor jí však vzápětí sáhl znova na poštěváček a Jitčina rozkoš, mírně sražená rázným bodáním jehlami do podbřišku, začala opět neúprosně vzrůstat. Profesor si pak vzal do parády její pupek a v krátkých pauzách mezi drážděním jí ho nejdříve volnou rukou úplně roztáhl a pak jí do něho vbodával jehlu, potom ji začal volnou rukou opět dráždit poštěváček a pravou rukou ji dál bodal do pupku, občas její dráždění přerušil a ve chvíli, když měla v pupku hluboko vbodnutou jehlu, jí předložil k ústům k vášnivému polibku tlustou svíčku. Takto jí oběma rukama střídavě dráždil poštěváček a bodal ji do pupku jehlou, ale Jitka byla už natolik rozjetá, že to ani moc nevnímala, naopak ji bolest vzrušovala čím dál víc. Když už měla pupek celý zalitý krví, bodnul jí profesor jehlou hluboko do volné bradavky prsu, pak jí za rychlého tření poštěváčku volnou rukou krátce pobodal oba dvorce a jejich okolí, párkrát ji znova bodnul do podbřišku a pak jí vbodl jehlu zase do pupku. Jitka se začala s jehlou hluboko v pupku celá bezděčně chvět, otevřela široce ústa, upřela na něho oči, mohutně se nadechla, a když profesor jehlu odtáhl, prudce sebou škubla, rozhodila mezi plápolajícími svícemi nohy a zakrátko se před ním na obětním stole začala divoce zmítat v dalším prudkém orgasmu. Profesor jí rychle přiložil k otevřené puse tlustou svíčku a bezmocně rozkrokem cukající Jitka ji po celou dobu svého obrovského orgasmu oddaně líbala. Z ranek jí pozvolna vytékala krev, takže už od ní byla na břiše a na podbřišku úplně červená, ovšem profesor jí krev nijak neotíral. „Zvedni nohy!“ poručil jí profesor, když sebou docukávala. Jitka bezmocně zvedla nohy do výše, ale profesor ji přísně nařídil „Koleny až pod bradu, na tu jehlu v koze se neohlížej!“ Jitka opatrně přitáhla kolena k prsům, aby nezavadila o jehlu v prsu, a vypnula zadnici. Profesor jí začal okamžitě znova rychle třít vyceněný poštěváček a přitom se jí pozorně díval na konečník. „Zahýbej svěračem!“ poručil jí přísně uprostřed intensivního dráždění jejího poštěváčku. Stále mohutně vydrážděná Jitka několikrát poslušně stáhla a uvolnila konečník. Profesor přehmátl, vzal si jehlu a opatrně Jitku bodnul do svěrače. Rychle drážděná Jitka zděšeně zakřičela bolestí, profesor odložil jehlu a prudce jí vrazil prst do konečníku. Jitka nahlas vyhekla a z místa vpichu jí vytryskla kapička krve. Profesor vytáhl prst, vzal si druhou jehlu a nemilosrdně ji vbodl Jitce na druhou stranu svěrače. „Ááááu…“ zakřičela Jitka na celé kolo. „Jsi otrokyně?“ zeptal se jí profesor a rázně zatlačil jehlu hlouběji. „Ano, vaše…“ hlesla Jitka. Profesor jí vtlačil jehlu ještě dál do těla, pak ji pustil a začal jí opět dráždit poštěváček pravou rukou.

„Jsi rituálně mučená otrokyně, během slavnostního obřadu…“ prohlásil profesor, „tak u toho nemluv!“ a zatímco ji dál rychle dráždil a Pastorální symfonie vrcholila, Jitce z obou ranek na svěrači pomalu vytékala krev. Profesor jí pak vrazil do konečníku prst levé ruky a pak jí prstem prudce pohyboval ve střevech., zatímco pravou jí rychle kmital přes poštěváček. Stále silně vzrušená Jitka se začala s roztaženýma nohama zvednutýma koleny pod bradu zakrátko evidentně blížit znova k extasi. Profesor vystupňoval její dráždění do maxima, Jitka sebou v kozelci za chvilku viditelně škubla, vytřeštila oči na profesora, nadechla se, profesor jí pustil nohy, Jitka padla nohama na stůl, v krajní rozkoši se bezmocně napnula a vzápětí se začala s jehlami ve svěrači konečníku a prstem profesora ve střevech popáté celým tělem cukat v obrovském orgasmu. Po několika prudkých orgastických stazích jejího těla profesor ukončil dráždění, vytrhl jí prst z konečníku a pak i jehlu, v rance se jí objevila kapička krve, kterou jí profesor tentokrát okamžitě otřel, aby neukápla na prostěradlo, protože nevěděl, jak by to pak vysvětlil manželce. Nahá Jitka se však ještě dlouho cukala v pomalu odeznívajících orgasmických stazích. Když sebou Jitka docukala, profesor jí opět sáhl na poštěváček a začal ji na něm rychle dráždit. „Vy mne chcete opravdu ustříkat…“ hlesla bezděčně Jitka. „Mlč! Rituálně drážděná a mučená oběť nemluví…“ napomenul ji suše profesor. Vtom skončila Pastorální symfonie a ozvaly se první takty Osudové. Jitka ovšem už byla v ráži, takže její pohlavní rozkoš zase rychle vzrůstala. Profesor si vzal ze stolku párátko, a když se nahá Jitka mohutně vydráždila, přehmátl a dvěma prsty levé ruky jí mnul poštěváček, ostatními jí roztáhl stydké pysky, nasadil jí párátko na močový otvor a uprostřed intenzivního tření jejího poštěváčku jí ho začal pomalu zasunovat do močové roury. Jitka bolestí zoufale vykřikla, začala se bezmocně napínat a nadzvedávala silnou bolestí rozkrok, profesor jí však zasunoval párátko do močové trubice dál, až jí z ní vyčníval pouhý centimetr, a přitom jí dál rychle mnul poštěváček. Jitka hlasitě křičela, zatímco ji profesor začal znova dráždit pravou rukou, jen ji občas nechal opět políbit tlustou svíčku a přitom jí silně zahýbal párátkem v močové rouře. Poslušně roztažená Jitka přitom pokaždé hlasitě zasténala, občas vykřikla, ale její rozdráždění dál nezadržitelně vzrůstalo, za chvíli opět otevřela ústa, pohlédla bezmocně na profesora, vzápětí se nadechla, profesor rychle zahýbal párátkem, Jitka rozhodila nohy, nadzvedla rozkrok, chvilku se bezděčně třásla a pak se začala i s párátkem hluboko v močovém ústrojí před profesorem na stole mezi hořícími svícemi divoce cukat v dalším mohutném orgasmu. Profesor za pár okamžiků opět přerušil její dráždění a šestý orgasmus nahé Jitky během pouhých dvaceti minut se zájmem pozorně sledoval, takže si všiml, že jí během obrovských stahů několikrát ukápla přes hrázku milostná rosa. Když sebou Jitka po delší době docukala, vytáhl jí opatrně z močové roury párátko, což však pro ni nebylo vůbec nic příjemného, takže sebou bezděčně škubala, a pak jí nařídil „Roztáhni opravdu maximálně nohy!“ Jakmile se před ním nahá Jitka mezi svícemi odevzdaně roztáhla, připevnil mezi kolena úplně roztažených nohou pevnou vzpěru, takže jimi nemohla sebeméně pohnout směrem k sobě. Pak si rozbalil obě velké sady jehel, připravil si je k ruce a opět začal nahou Jitku s pevně zafixovanýma roztaženýma nohama dráždit na klitorisu. Jitka se v pohodě poddávala znova rychle stoupajícímu rozdráždění, protože netušila, jaké příšerné utrpení ji za chvilku čeká, profesor jí nechal občas políbit tlustou rituální svíčku, jinak ji nijak nerušil, takže nahá Jitka se mezi svícemi rychle rozdráždila před extasi. „Připrav se, čeká tě obrovské utrpení!“ upozornil ji stroze profesor. Krajně rozdrážděná Jitka v očekávání brzkého nástupu extase vytřeštila hrůzou oči. „To víš, bude první finále…“ podotkl profesor a zrychlil do maxima její dráždění. Jitka za chviličku úplně otevřela ústa, profesor ji opět nechal rychle políbit svíčku, Jitka se nadechla a upadla do extase, bezmocně upřela oči na profesora a vzápětí se před ním začala s pevně zapevněnýma nohama divoce cukat v dalším obrovském orgasmu; tentokrát byl tak silný, že přitom rozkoší hlasitě křičela „ááááá….“ Profesor nechal jejím nahým tělem proběhnout několik úvodních mohutných stahů, pak její dráždění rázně utnul, vzal si do levé ruky první sadu ostrých jehel, začal je postupně vytahovat a neúprosně vbodnul v orgasmu se cukající Jitce nejprve tři jehly těsně vedle sebe do perinea a pak jednu pod poševní vchod nad hrázku plnou milostné rosy. Jitka začala bolestí hlasitě křičet, ale dál sebou mimovolně škubala v prudkých stazích silného orgasmu, profesor jí ale dál nemilosrdně vbodával další jehly, jednu z každé strany vedle poševního otvoru, další dvě asi centimetr nad nimi, a když její orgasmus začínal pomalu odeznívat a Jitka už bolestí hlasitě řvala, rázně jí vbodnul z každé strany jehlu hluboko vedle močového otvoru, a než její orgasmus úplně odezněl, vzal si další sadu a probodnul jí dvěma jehlami oba malé stydké pysky, do rýh vedle corpusu jí po každé straně šikmo zabodnul tři jehly a potom jí dvěma jehlami probodne corpus ostrými špičkami na opačnou stranu. Nahá Jitka po celou dobu příšerně řvala a zoufale se vzpouzela upoutaná s roztaženýma nohama nehybně zapevněnýma pevnou vzpěrou. (24 jehel) Když orgasmus v Jitčině těle úplně odezněl, otevřel si profesor třetí sadu a za jejího příšerného řevu pokračoval ve vbodávání jehel hluboko do jejího těla: dvě jehly jí zabodnul hluboko do prsů mimo dvorce, další dvě přímo do dvorců, potom jí uchopil za paži a vbodnul jí nejprve jehlu hluboko do jedné vyholené podpažní jamky, pak totéž zopakoval v její druhé podpažní jamce. Jitka přitom stále příšerně křičela a zděšeně se před ním zmítala s pevně roztaženýma nohama na stole … Když se potom profesor vrátil k Jitčině rozkroku, viděl, že má stydkou rýhu už zase plnou milostné rosy. „Té mojí holčičce se snad líbí to tohle…“ pomyslel si a začal jí pomalu prošívat dlouhou jehlou nejdřív jeden velký stydký pysk pod chloupky vedle poševního otvoru, potom jí za stálého křiku prošil i druhý velký stydký pysk, a přitom si všiml, že se jí vzrušeně chvěje panenská blána. Ve stydké rýze už jí to doslova čvachtalo… Když odložil téměř prázdnou sadu, Jitka na něj pohlédla a přes zřetelné slzičky v očích na něho vděčně pohlédla.

Profesor ji tedy začal znova dráždit na poštěváčku, Jitka se záhy uklidnila, spokojeně se na něho usmála a začala se opět poddávat rychle stoupající rozkoši. „Tebe to nebolí?“ nevydržel profesor se jí nezeptat, „Vždyť už máš v těle přes třicet jehel…“ „Bolí… strašně…“ hlesla nahá Jitka s upoutanýma bezmocně roztaženýma nohama, „ale zároveň mě to strašně vzrušuje, o něčem takovém jsem vždycky toužila… vždyť víte, ti chirurgové na operačním sále, různí kněží a tak…“ „Ještě že na to máš mne…“ řekl profesor, „jiný by tě asi zabil…“ „Já jsem taky ráda, že mám právě vás…“ vydechla vzrušeně Jitka, „tak pokračujte…“ Profesor zrychlil její dráždění a dal jí znova k políbení tlustou rituální svíčku… Jitka ji opět poslušně políbila. „Ale toho, co bude za chvíli… kolem půlnoci…“ vyhrkla vzápětí Jitka, „toho se pořád hrozně bojím…“ „Neboj, já na tebe budu hodný…“ řekl profesor a přitlačil. „Radši buďte přísný…“ hlesla Jitka a otočila na něho oči. Za chvilku se pod jeho prsty zase napnula a začala se krajním rozdrážděním celá škubat. „Já… já už snad zase budu…“ vydechla bezmocně za chvilku. „Buď! Můžeš….“ řekl klidně profesor. Jitka vzápětí otevřela široce ústa, mimovolně se nadechla a pak sebou prudce škubla, několik okamžiků se celá třásla v nádherné předorgastické extasi a pak sebou zase začala před profesorem na stole mezi hořícími svíčkami celá divoce cukat v mohutném orgasmu. Obrovské vlny nejvyšší rozkoše jí projížděly celým nahým tělem až do pevně roztažených nohou a z přirození jí začala doslova kapat milostná rosa. Profesor ukončil jako obvykle po několika prudkých mimovolních stazích Jitčina nahého těla její dráždění, vzal si jednu z posledních jehel a rázně ji vbodnul Jitce nad poštěváček do ochlupení těsně nad stydkou kost, a ještě během jejího orgasmu jí stačil vbodnout další velkou jehlu do dosud volné prsní bradavky. „Víš, že jsi byla během půlhodiny osmkrát?“ zeptal se jí profesor, když za hrozného křiku docukávala, a navlékal do ouška nejdelší jehly dlouhou nit. Jitka hrůzou ztichla, s vytřeštěnýma očima hlesla „vím…“ a napjatě pozorovala profesora. Profesor přistoupil s jehlou k rozkroku nehybně roztažené Jitky, roztáhl jí volnou rukou malé stydké pysky a začal jí pomalu vbodávat jehlu s nití těsně pod předtím mohutně rozdrážděný vztyčený poštěváček. Jitka začala příšernou bolestí doslova šíleně řvát, ale profesor jí vtlačoval jehlu dál hluboko do těla, dokud jí pod poštěváčkem netrčelo ven pouze její ouško s navlečenou nití. Zatímco nahá Jitka stále hlasitě řvala, profesor jí uvolnil vzpěru mezi nohama a pak jí znova sáhl na poštěváček. Jitka se zklidňovala velice pomalu, protože bolest těsně pod drážděným poštěváčkem byla opravdu obrovská, ale za chvíli se přece jen uklidnila natolik, že byla schopná vnímat profesorovo dráždění. V přirození už měla hluboko zabodnutých přes dvacet jehel, nejvíc ale cítila právě tu pod poštěváčkem, navíc ji od vbodnutých jehel silně brněly prsa, její vzrušení proto rostlo jen velmi zvolna, k tomu přicházely k sobě i jehly v jejím podpaždí; nedovolila si však sebeméně pohnout za hlavou napnutýma rukama. Profesorovi se však velice líbily jehly, které jí trčely kromě z prsů a přirození i z podpažních jamek, což vypadalo opravdu hrůzostrašně, navíc jí z některých vpichů začala vytékat krev, takže postupně bezmocně červenala. Jitka byla sexuálně už natolik v ráži, že nemusela ani tentokrát překonávat hluchou fázi, takže za chvíli už byla zase zřetelně pohlavně rozdrážděná a celá se chvěla před profesorem na stole rozkoší. Profesor nenápadně odsunul z okraje stolu několik svíček a nečekaně rychle drážděné Jitce poručil „Seskoč!“ a ucukl rukou. Nahá Jitka seskočila po krátkém zaváhání viditelně rozdrážděná ze stolu a stoupla si se vzpaženýma rukama vedle něho před profesora. Profesor ji ale rázně vyzval „Postup si ještě kousek dál od stolu!“ Jitka rozpačitě postoupila o dva kroky vpřed, profesor si vzal velký řemen a začal jí vší silou jednotlivými šlehy prudce šlehat řemenem přes zkrvavené břicho a podbřišek, přitom dával pozor, aby ji neuhodil přes prsy s jehlami nebo přes jehlu v ochlupení. „Za každý šleh mi otrocky hlasitě poděkuješ!“ vykřikl pak profesor. Nahá Jitka pak po každém šlehu vykřikla bolestivě „Děkuji…“ „A otáčej se!“ vybídl ji nekompromisně profesor. Bičovaná Jitka se pak před ním začala se vzpaženýma rukama pomalu otáčet a poslušně nastavovala jednotlivé části svého těla vstříc prudkým úhozům řemene. Profesor ji pak prudce šlehal i přes zadnici, boky a záda, za chvíli měla nahé tělo plné rudých pruhů po ranách řemenem, nejvíc však na břiše a v podbřišku nad ochlupením. A nahá Jitka mu pořád za každý šleh nahlas poslušně děkovala. Když profesor nahou Jitku důkladně sešlehal masivním řemenem, přistoupil k ní, poručil jí „Rozkroč se!“ a začal ji vstoje opět rychle dráždit na poštěváčku. Užasl, jak je Jitka po zbičování řemenem opět mokrá mezi nohama a jak její vzrušení znova rychle stoupá. Zanedlouho se začala vstoje rozkročená Jitka opět viditelně třást prudkým pohlavním rozdrážděním. Profesor stál před ní a pozoroval, že se jí vstoje začala z některých vpichů řinout krev a stékala jí po nahém těle dolů, ale zrychlil. Netrvalo dlouho a Jitka vstoje opět otevřela rozkoší ústa a začala přerývaně dýchat. Za chvíli se hluboce nadechla, vzepnula se, upřela profesorovi pohled do očí, prudce sebou škubla, pak se několik okamžiků celá bezmocně chvěla, a najednou se začala celá i s nejméně třiceti jehlami hluboko v těle mohutně cukat v dalším prudkém orgasmu. Po celou dobu hleděla profesorovi vzrušeně do očí a přitom divoce cukala celým tělem, profesor opět viděl, jak jí projíždějí od hlavy až ke kolenům obrovské orgastické stahy. Profesor po několika stazích přerušil její dráždění, odstoupil a bezděčně sebou cukající nahou Jitku pozoroval. Když začaly mimovolní stahy v jejím těle opadávat, profesor řekl „To byl tvůj poslední orgasmus coby panny…“

Nahá Jitka sebou pomalu docukala, profesor jí podal k ústům skleničku s Pepsi Colou a prohlásil „Pořádně se napij, podalas obrovský výkon, a další tě čeká…“ „Devět orgasmů za pětatřicet minut…“ hlesla spokojeně Jitka a vypila na ex celou sklenici. „To je rekord…“ vydechla potom, ale pak se na sebe podívala a zhrozila se „to je děsné… jsem samá krev…“ „No co, chtěla jsi být přece otrokyně…“ mávl profesor rukou, „a za chvíli budeš od krve i tam…“ Jitka si naplno uvědomila, že jí zbývá už jen pár minut a viditelně se zachvěla. „Blíží se půlnoc…“ pohlédl profesor na hodiny, které ukazovaly šest minut po půl dvanácté, „tak se připrav!“ Nahá Jitka rychle sáhla po kabelce a přičísla si vlasy, které jí padaly do čela, srovnala si čelenku, pak si přetřela rty rtěnkou, vrátila kabelku na místo. Profesor jí pak ukázal na nohy a Jitka si poslušně zula střevíčky. „Nechceš se ještě krátce rozcvičit?“ zeptal se jí profesor. „No to bych mohla…“ hlesla Jitka v podvědomé snaze oddálit nemilosrdně se přibližující ztrátu svého panenství, chvilku různě hmitala rukama, pak několikrát vykopla střídavě obě nohy, udělala rukama pár velikých kruhů a nakonec si před profesorem třikrát pomalu dřepla. „Nechtěla by ses ještě vykakat?“ zeptal se jí profesor s úsměvem, když docvičila. „Nne…“ špitla nahá Jitka a zrudla studem od hlavy až k patě. „Tak půjdeme…“ odložil profesor sako, sundal si kravatu a upravil si rozhalenku, pak poručil strachem se chvějící nahé Jitce „Ruce za záda!“ Profesor vzal Jitčin slavnostní přehoz a velkou tlustou svíčku, přes rameno si hodil fotoaparát, stoupnul si za ni, objal ji volnou rukou za zápěstí, přísně ji vybídl „Jdi!“ a odvedl zakrvácenou úplně nahou a bosou Jitku přesně deset minut po půl dvanácté s rukama za zády do ložnice. Obývacím pokojem zněla poslední věta Beethovenovy Osudové symfonie. *** Po vstupu do ložnice se nahá Jitka se spoustou jehel v rozkroku a prsech postavila do Pozoru a vypnula se. Profesor hodil Jitčin přehoz na letiště, vedle položil fotoaparát, tlustou svíčku odložil na svůj noční stolek, pak si stoupnul před vypnutou Jitku a významně se jí otázal „Tak jsi úplně připravená ztratit svůj dívčí pel a přijít o věneček?“ „Ano… pane profesore…“ zašeptala vzrušeně nahá a bosá Jitka. „Vzpaž a vypni se!“ poručil jí přísně profesor. Když nahá Jitka poslušně vzpažila a vypnula tělo, profesor si vzal fotoaparát a několikrát si nahou a bosou Jitku vyfotografoval ze všech stran, pak jí poručil, aby se široce rozkročila a zblízka fotil její prsy a přirození se spoustou hluboko zabodnutých jehel, nakonec jí zblízka vyfotil i jehly vpíchnuté do podpažních jamek. Z ranek nahé Jitce pořád vytékala jasně červená krev. „Postav se nahá před letiště… a pozorně si prohlížej místo, kde přijdeš za chvilku o panenství!“ poručil jí profesor neúprosně, když odložil fotoaparát. Nahá Jitka na jeho rozkaz přistoupila těsně před letiště. „Nechceš si ještě jako panna naposledy zakouřit?“ zeptal se jí profesor. „Jako odsouzenec krátce před popravou?“ vyhrkla vzrušeně Jitka. „Jako krásná mladá nahá dívka…“ pravil profesor, „chceš-li, třeba před popravou…“ Nahá Jitka vzrušeně přikývla, profesor jí vložil do úst cigaretu a obřadně ji zapálil. Zatímco nahá a bosá Jitka vzrušeně kouřila vstoje před letištěm, na kterém za chvilku přijde o nevinnost, profesor vložil do CD přehrávače Dvořákovu Novosvětskou a naprogramoval její začátek na 23.50, pak rozprostřel na letiště velkou igelitovou plenu, přes ni napnul sněhobílé prostěradlo, položil na něj velký froté ručník a potom vše překryl Jitčiným slavnostním poloprůhledným přehozem. Když profesor dokončil úpravu letiště, pohlédl na Jitku „Tak jsi spokojená?“ „Ano…“ přikývla strachy bledá Jitka a silně si potáhla z cigarety. Profesor rozsvítil lampičku na nočním stolku, přizhasnul světlo, políbil Jitku na čelo a nastavil ruku. Nahá Jitka mu podala zbytek cigarety, profesor jí típl a suše jí zavelel „Vzpaž!“ Jitka poslušně vzpažila, vypnula se, a zatímco se nahá a bosá s nepředstíranými obavami s jehlami v přirození vzrušeně dívala na připravené letiště, profesor ji obřadně vyzval „A teď mne slavnostně požádej, abych tě rituálně připravil o panenství…“ „Vážený pane profesore…“ nadechla se nahá Jitka, „jako vaše otrokyně vám předávám do vůle celé své nahé tělo a prosím vás, abyste mi nyní obřadně protrhl panenskou blánu a připravil mne o panenství. Jsem připravená s vámi plně spolupracovat a slibuji, že budu přesně plnit všechny vaše rozkazy…“ „Lehni si na ten přehoz a úplně se mi roztáhni!“ poručil jí pak profesor a neúprosně ukázal na letiště. Nahá a bosá Jitka, vědoma si vážnosti chvíle, s bušícím srdcem pomalu ulehla na letiště, mohutně roztáhla nohy, položila bezbranně ohnuté ruce podél hlavy, oddaně vypnula rozkrok a upřela profesorovi vzrušeně pohled do očí. „Ruce o kousek výš!“ vybídl ji profesor a opět si podal fotoaparát. Bezbranně roztaženou nahou Jitku si coby pannu naposledy několikrát znova vyfotografoval, odložil fotoaparát, postavil se ze strany k letišti, podíval se na Jitku a začal se před ní pomalu svlékat donaha. Nahá Jitka ho vleže sledovala strachem rozšířenýma očima a celá se viditelně třásla. Profesor postupně odložil kalhoty, košili, zul si polobotky a sundal si ponožky; když pak už jen ve slipech části své garderoby pečlivě srovnával, Jitka si všimla, že má úplně ochablý penis. Jindy by jí to docela vadilo, ale nyní jí srdce poskočilo radostí, protože to znamenalo další oddálení…

Profesor si nakonec sundal i slipy, ukázal na svůj ochablý penis a prohlásil „Jsem zase strašně předrážděný, budeš mít práci…“, přilehl k Jitce a poručil jí „připrav si mě sama… dělej!“ Jitka mu vzala scvrklý penis do ruky a začala si s ním rafinovaně hrát, za chvilku se nad něj naklonila, strčila si ho do pusy a dráždila mu ho ústy a jazykem. Profesor začal zakrátko slastně vzdychat a penis mu začínal tuhnout, a za chvilku už mu vzrušeně stál. Když si Jitka opět lehla a odevzdaně se mu úplně nahá na letišti roztáhla, sáhl jí na poštěváček a začal ji na něm rychle dráždit, Jitka si mu přitom dál hrála s penisem, nejprve mu opět stahovala předkožku až dolů ke kořeni a vracela rychle nahoru a začínala mu ho stále rychleji honit. „Nehoň mi ho, jenom se starej, aby ho měl pořád úplně tvrdý!“ napomenul ji profesor, zrychlil její dráždění a začal ji současně dráždit volnou rukou i na prsech. Nahá Jitka ležela vedle něho roztažená na letišti a s pohledem do stropu si hrála s jeho penisem, zato profesor její dráždění pořád zesiloval a Jitka se vedle něho stále častěji škubala rychle vzrůstající rozkoší; překonávat hluchou fázi opět nemusela. Když se asi po minutě intenzivního dráždění Jitka silně rozdráždila, profesor si sedl a během intenzivního tření poštěváčku vlnou rukou jí vytrhával jehly z prsů a z podpaždí, a odkládal je do malé misky na svém nočním stolku. Jitce začala z ranek znova prýštit krev, ale profesor si bez ohledu na to položil misku pod její rozkrok, nalehl na nahou Jitku do posice „69“, zasunul jí vztyčený penis do pusy a začal jí pomalu vytrhávat jehly z rozkroku. Nahá Jitka se v bolestech vzepjala a z ran jí opět začala vytékat krev. „Dráždi mi ho jazykem pořádně!“ vybídl ji profesor, který jí právě vytrhával jehly z perinea. Jitka mu začala v puse rychle olizovat penis jazykem a přitom mu ho občas jakoby vysávala. Než jí profesor vytrhal z rozkroku všechny jehly kromě té pod poštěváčkem, rozezněla se v ložnici z přehrávače Dvořákova Novosvětská. Po vytržení jehel profesor začal líbat Jitku mezi rozevřenými stydkými pysky a olizoval jí z ranek kapičky krve, potom jí začal opět rafinovaně dráždit poštěváček a přitom jí pomocí náprstku zatlačoval onu dlouhou jehlu s nití do přirození, aby ho nepíchala. Jitka měla nakonec celou jehlu včetně ouška hluboko v rodidlech, takže jí byla vidět jenom nit, zatímco profesor ji dráždil dál a sledoval, jak Jitka v rodidlech stále víc rudne a teče. Nahá Jitka se za chvilku opět prudce rozdráždila, takže profesor asi pět minut před půlnocí její dráždění rázně utnul, vytrhl jí z pusy naběhlý penis a poručil jí „Hoň mi ho rukou!“ Jitka mu začala rychle honit penis přímo před svýma očima, občas mu ho vzrušeně olízla nebo na moment strčila do pusy, profesor jí přitom mohutně roztahoval a důkladně si prohlížel krajně prokrvenou úplně rudou stydkou rýhu, občas ji silně zatahal za nit a rozevřená Jitka pod ním bolestí hlasitě zakřičela. Najednou profesor ucítil blížící se vyvrcholení a zděšeně vykřikl „Přestaň!“ Jitka mu bleskově pustila penis, který se jí pak výhružně kýval před očima, a na jeho hlavičce uviděla kapičku. Nedalo jí to a rychle ji olízla, a zatímco profesor rozdrážděně dýchal, lízala mu oddaně žalud dál a pozorovala, jak mu to v penisu mimovolně cuká. Profesor se jí díval do roztaženého rudého přirození, sledoval, jak jí z ranek zvolna vytéká krev a mísí se s její milostnou rosou, ale jeho rozdráždění pomalu klesalo. Za chvilku profesor nejistě vydechl „Můžeš to zkusit znova…“ Jitka mu začala opět rychle honit penis a uvědomila si, že si ho udržuje pevný proto, aby jí profesor mohl přesně o půlnoci pevně vztyčeným penisem protrhnout panenskou blánu, a že se ho tedy nyní udržuje naběhlý jen kvůli sobě, přesto mu ho se stoupajícím strachem odevzdaně honila. Pouhou minutu před půlnocí se ale profesor zase vzepjal, vykřikl „Dost!“ a Jitka mu penis zase pustila. Za několik okamžiků se profesor vzpamatoval a znova Jitku vybídl „Pokračuj!“ Vzápětí se v ložnici rozeznělo Largo z Novosvětské. Profesor se rychle otočil, Jitka se odevzdaně roztáhla, profesor na ni pomalu nalehl tváří v tvář, navedl pomocí prstů svůj úplně zduřelý vztyčený penis na panenskou blánu, dlouze ji políbil a přitom pozvolna zesiloval tlak. Nahá Jitka se pod ním poddajně prohnula. Profesor zvedl hlavu a pozoroval vteřinovou ručičku přibližující se ke dvanáctce; Jitka strachem ani nedýchala. Asi tři vteřiny před půlnocí nahý profesor s penisem přitlačeným na její panenské bláně nahou Jitku rázně vyzval „Trhni mi rozkrokem naproti!“ Nahá Jitka se přesně o půlnoci prudkým trhnutím rozkroku nabodla na profesorův vztyčený penis a tím si vlastně sama protrhla jeho penisem panenskou blánu, hlasitě zakřičela a začala na poševním otvoru silně krvácet. Profesor jí prudce vrazil penis do pochvy a začal Jitku divoce souložit. Jitka hlasitě sténala a občas vykřikla, krev jí kapala na přehoz a přes něj stékala dolů na froté ručník. Občas jí navíc zavadil o jehlu pod poštěváčkem a tím jí působil doslova drásavou bolest, takže poslušně přirážející Jitka každou chvilku bezmocně zakřičela. „Přirážej mi!“ poručil jí rozdrážděný profesor. Jitka začala profesorovi poslušně přirážet, ale hrozně ji to bolelo, takže přitom dál hlasitě sténala. „Víc… vášnivě!“ vykřikl za chvíli profesor, který se začínal pomalu blížit do extase. Jitčina panenská pochva byla totiž ještě docela úzká, takže ji profesor dobře cítil a vrážel do ní penis ze všech sil. Jehla zabodnutá až po ouško nad poševní vchod se jí při každém profesorově přírazu bolestivě zabodávala hluboko do vnitřností. „Jakmile z tebe vytrhnu penis, otočíš se bleskově na záda a já ti to nastříkám do zadku… rozumíš?“ poručil Jitce najednou krajně vydrážděný profesor. „Anóó… pane profesore…“ zakřičela nahá Jitka, svíjející se s právě protrženou panenskou blánou pod jeho mohutnými přírazy. Krev se jí tělesnou námahou během usilovného přirážení v těle rozproudila, takže krvácela nejen z poševního otvoru, ale i některých dalších ranek po jehlách.

Profesor jí náhle vytrhl penis z pochvy a klekl si nad ni. Nahá Jitka se bleskem otočila, zvedla se poslušně na kolena do předklonu, opřela se o ruce a oddaně mu nastavila zkrvavenou zadnici, rozdrážděný profesor okamžitě prudce vrazil klečící Jitce penis do konečníku a začal ji do něj vší silou souložit. A Jitka mu opět celým tělem oddaně přirážela… Najednou se profesor vzepnul, rozdrážděně zakřičel a začal Jitce prudce stříkat semeno do střev. Když profesor dostříkal, vytáhl ochabující penis Jitce z konečníku, sklonil se, roztáhl jí půlky zadnice a vzrušeně pozoroval, jak jí vytéká z análního otvoru jeho semeno a mísí se s její krví prýštící z okrajů jejího poševního otvoru. Za chvilku profesor vstal a nařídil Jitce „Stoupni si rozkročmo přede mne!“ Nahá Jitka odevzdaně vstala a poslušně se před ním rozkročila. Profesor vzal z nočního stolku onu tlustou svíčku, nastavil ji Jitce před rozkrok a přísně ji vybídl „Nasedni na ni a strč si ji hluboko do pochvy!“ Jitka vytřeštila oči a začala opatrně nasedat zkrvaveným poševním otvorem na svíčku, jakmile se dotkla svíčky, bolestí hlasitě vykřikla. „Dívej se mi do očí a pomalu si ji zastrč do pochvy až na doraz!“ poručil jí nekompromisně profesor. Jitka zatnula zuby a nasedala dál na svíčku, která jí neúprosně roztahovala poraněný poševní otvor. Svíčka byla opravdu velmi tlustá (v průměru měla asi pět centimetrů). Rozkročená Jitka se před profesorem s bolestí široce rozšířenýma očima pomalu sunula do dřepu a přitom hlasitě sténala, a protože jí nenavlhčená svíčka doslova trhala krvácející poševní otvor, těsně před úplným dosednutím na svíčku už s očima zoufale upřenýma na profesora obrovskou bolestí příšerně řvala… „To aby sis ten poševní otvor pořádně roztáhla…“ pravil bezohledně profesor, „a teď na ní ještě hezky skákej!“ Nahá Jitka začala v podřepu před profesorem na svíčce poslušně skákat, čímž si dále doslova trhala poševní otvor, přitom pořád hlasitě řvala bolestí, ale současně cítila, že zároveň zřetelně vlhne… Profesor jí přitom navíc volnou rukou mohutně tiskl vztyčené prsní bradavky a vymačkával jí z nich novou krev. Jitka během usilovného skákání na svíčce zanedlouho ucítila, jakoby se jí poševní otvor uvolnil, netušila ale, že si právě natrhla hrázku až do perinea. Z natržené hrázky jí začala kapat krev, což však Jitka nevěděla a ani profesor si toho nevšiml, v rodidlech však zřetelně ucítila další velkou dávku milostné rosy… Když se Jitka skákáním na svíčce silně udýchala, začala lapat po dechu a navíc ji v podřepu začala bolet napnutá stehna, profesorovi se jí zželelo, takže jí poručil „Roztáhni se zase přede mnou na letišti!“ Jitka s úlevou ulehla na letiště, odevzdaně se tam se svíčkou v pochvě před profesorem roztáhla, upřela na něho tázavě pohled a unaveně dýchala. Profesor si jí ale sedl k rozkroku, svíčku v pochvě zapálil, a když se rozhořela jasným plamenem, poručil Jitce „Vem si svíčku do ruky, dívej se na mne a pomalu s ní začni onanovat!“ Roztažená Jitka s pohledem na profesora objala svíčku a přes silnou bolest v poševním otvoru si s ní začala před ním v pochvě pomalu pohybovat dovnitř a ven. Zanedlouho se na ní objevily známky pohlavního vzrušení, které pozvolna převýšilo její bolest a začalo zřetelně stoupat. „Rychleji!“ zavelel jí za chvíli profesor a s pohledem na ni si rychle natáhl slipy. Jitka zrychlila kmitání svíčkou v pochvě, a přestože ji to na jejím otvoru a v okolí strašně pálilo, její rozdráždění se rychle stupňovalo, zanedlouho bez větších obtíží překonala hluchou fázi a začala rozevřená s očima odevzdaně upřenýma na profesora před ním silnou rozkoší škubat vyceněným rozkrokem. „Jsem dobrá otrokyně?“ vyhrkla za chvíli. „Lepší, než si myslíš…“ odtušil stroze profesor a sáhl si do skříně pro župan. „Mne strašně vzrušuje, když se… na mne díváte…“ vydechla Jitka a zrychlila kmitání svíčkou v pochvě. „Zkus si dráždit druhou rukou poštěváček… možná, že pak budeš dokonce hotová…“ navrhl jí suše profesor. Jitka si sáhla levou rukou na poštěváček a začala si přes něj v rytmu pohybů svíčkou vzrušeně kmitat prsty. Její rozkoš pak začala vzrůstat zřetelně rychleji. Nahá Jitka onanovala skutečně náruživě, přitom cenila na přihlížejícího profesora rozkrok a hleděla mu oddaně do očí. Jitčino vzrušení během rychlého kmitání svíčkou v pochvě a současného usilovného dráždění poštěváčku stále rychle vzrůstalo stejně jako její bolest, ovšem obojí ji příšerně dráždilo a její rozkoš se neúprosně blížila k vrcholu. Za chvilku sebou roztažená Jitka prudce škubla, nadechla se, vytřeštila na profesorovi oči a začala nadzvedávat rozkrok; chvilku se v nejvyšší rozkoši mimovolně třásla, pak doslova vybuchla a začala se během rychlého dráždění v pochvě a na poštěváčku před profesorem na letišti bezmocně zmítat v obrovském orgasmu. Celé její nahé tělo mocně pulsovalo mohutnými orgastickými stahy, plameny svíčky jí divoce plápolaly mezi nohama a nahá Jitka přitom stále oddaně zírala profesorovi do očí. Po několika prudkých stazích svého těla Jitka přerušila dráždění poštěváčku a pustila svíčku, hodila ruce za hlavu a s vypnutým rozkrokem s hořící svíčkou v pochvě se dále bezmocně cukala v prudkých orgastických stazích. „Tak vidíš, žes to dokázala…“ zašeptal obdivně s uznáním profesor a rázným trhnutím za nit jí vytrhl jehlu z přirození. Jitka vykřikla a orgasmus v jejím nahém těle pomalu dozníval. Když sebou nahá Jitka úplně docukala, profesor jí vytáhl opatrně svíčku z pochvy a začal si prohlížet její stydkou rýhu, především dole: její poševní otvor, natrženou hrázku, perineum a okolí. Najednou zděšeně vykřikl „Vždyť ty máš natrženou hrázku… až do perinea! Počkej, já ti to ošetřím…“ „Ne!“ vyhrkla vzrušeně Jitka, „Já si to chci vychutnat až do konce!“ Z roztržené hrázky jí pomalu vytékala krev. „Tak já ti aspoň otřu tu krev… takhle by sis nemohla ani sednout do křesla… “ řekl profesor, podal si z nočního stolku vatový tamponek a otřel jí hrázku. Jitka oddaně držela a hlasitě sykala pálivou bolestí. „Tak vstávej…“ vybídl ji profesor, když odložil tamponek a podal jí ruku.

Nahá Jitka s jeho dopomocí vstala a šli spolu do obývacího pokoje sednout si do křesla. Když si sedli vedle sebe do křesla, profesor vyjmul CD z Hifi-věže, naladil příjemnou hudbu, nalil oběma koňak, pak oba vstali a s pohledem vzájemně do očí si přiťukli. „Tak na ten dnešní večer opravdu nikdy nezapomenu…“ vydechla nahá Jitka, odložila skleničku na stolek, vrhla se profesorovi okolo krku a dlouho ho vášnivě líbala. Profesor ji rozpačitě hladil po tváři a prsíčkách a opětoval jí polibky. Když si zase sedli, profesor řekl „Tím tvým desátým orgasmem rituál skončil… nebyl pro tebe moc bolestivý?“ pohlédl profesor trochu vyčítavě na Jitku, „myslím hlavně tu hodinu předtím…“ „Ne, naopak…“ usmála se šťastně Jitka, „bylo to velice příjemné… a strašně se mi to líbilo…“ „Ani to protržení panenské blány tě moc nebolelo, viď?“ „Bolelo, ale jinak, než jsem si předtím myslela…“ řekla Jitka spokojeně, „jinak bych to snad ani nechtěla…“ „Opravdu se ti to moc líbilo? Nebyl jsem na tebe moc přísný, nebo krutý?“ podíval se na ni profesor nejistě. „Ne… a jsem šťastná, že jste mi to udělal právě vy, pane profesore…“ pravila Jitka a zčervenala, „čím jste na mne přísnější, tím jste na mě vlastně hodnější… mám vás moc ráda…“ a sáhla podvědomě do pálícího rozkroku. „Počkej, já tě radši přece jen podložím…“ řekl profesor, vstal a hodil Jitce froté ručník. Jitka si ho rozprostřela pod sebe přes křeslo a vydechla „Teď už mne můžete klidně souložit…“ „To mě moc nebaví, to je takové primitivní, to dělal už pračlověk…“ řekl profesor, když se opět posadil, „mě by se spíš líbilo si tě tam úplně roztahovat, svítit ti tam třeba baterkou a prohlížet si tě tam…“ „A zatím co budu hrozně řvát, pokoušet si roztahovat mi třeba i děložní čípek a pronikat mi něčím do dělohy…“ pohlédla na něho nahá Jitka vzrušeně, „pochopitelně když nebudu těhotná…“ „Tak se mnou jednak asi těhotná nebudeš, jednak bych na to musel mít nástroje…“ usmál se profesor. „To přece není až takový problém… a v té mučírně by to bylo docela vzrušující…“ řekla věcně Jitka. „I tam jsi určitě hezká… nádherná… vzrušená…“ pohlédl na ni profesor a sáhl si maně do rozkroku. Jitka se rozdrážděně zachvěla „přemýšlejte o tom… já bych to moc chtěla… ukazovat se vám i uvnitř…“ „Bude tě to ale opravdu moc bolet…“ podíval se na ni profesor tázavě. „I tam jsem vaše…“ hlesla nahá Jitka a nazula si střevíčky. „Můžeš si sundat i tu čelenku a pásky na zápěstích a na kotnících…“ pravil profesor, „už je po rituálu a víš, že se mi nejvíc líbíš úplně nahá…“ Jitka si odepnula čelenku a stužky na rukou a nohou, položila je na stolek před profesora a řekla „To si tady můžete nechat na památku na dnešní noc, já si nechám ten přehoz…“ Profesor se na ni spokojeně usmál a pak se na ni zálibně zadíval „Ty jsi tak krásná nahá dívenka, nádherně by ti slušela květina ve vlasech…“ „Umělá?“ vyhrkla Jitka, „taky jsem o tom přemýšlela, ale ne nějaká z pouti…“ „No, to by musela být nějaká luxusní…“ zasnil se profesor, „a krásně červená, to by k tobě nádherně pasovalo…“ „Já se po něčem podívám…“ přikývla Jitka oddaně, „a pak si ji nechám u vás v té pracovně…“ „Já ti tam pořídím takový malý koutek s potřebami…“ řekl profesor a oběma nalil oběma koňak. „A tu kytku do vlasů si pak budu brát před nějakým skutečně náročným mučením…“ usmála se nahá Jitka. „Myslím, že ty začátky už máme za sebou…“ pohlédl na ni profesor tázavě. „Takže vlastně pořád…“ zavlnila Jitka vzrušeně natrženým rozkrokem. „Ode dneška už jsi dospělá otrokyně…“ odtušil stroze profesor, napřáhl skleničku a znova si přiťukli. „Která už má docela hlad…“ pravila pak věcně Jitka. „Já docela taky…“ uvědomil si profesor, „tak pojď…“ a vstal. Jitka vstala také a šla se zakrvácená spolu s profesorem s natrženou hrázkou úplně nahá do jídelny. V rozkroku ji to při chůzi silně pálilo, což jí ale bylo docela příjemné a značně ji to vzrušovalo. Profesor otevřel lednici, ale našel tam jen nedopitý pomerančový džus, balíček plátkového sýra a šunku, položil to tedy na stůl před Jitku a šel do špajzu, odkud přinesl dvě plechovky sardinek. Nakrájel několik chlebů, namazal je máslem, na dva rozložil sýr a šunku, na další rozetřel sardinky, položil je před nahou Jitku a zeptal se „Chceš kafe?“ Jitka přikývla a dala se s chutí do jídla. Profesor postavil na kávu a pak si odskočil. Když se vrátil, voda už se vařila, takže slil kávu, postavil ji i s cukřenkou před Jitku a dal se taky do jídla. Jitka za chvilku dojedla, osladila si kávu a pohlédla na profesora „Mohla bych si zase zapálit?“ „Samozřejmě…“ přikývl profesor s úsměvem „ty můžeš všechno…“ Jitka si podala kabelku, a protože profesor už taky dojídal, usrkla kávu a pak si spokojeně zapálila. Chvíli spolu popíjeli kávu, Jitka přitom kouřila a profesor si prohlížel její ukojené nahé tělo plné zaschlé krve. Najednou se zamračil a řekl „Mně se ta krev na tobě nějak přestává líbit…“ „To je důkaz naší lásky…“ pronesla vzrušeně Jitka, za chvilku dopila kávu a típla cigaretu. „Pojď, půjdeš se vysprchovat…“ vybídl ji profesor. Nahá Jitka vstala a poslušně zamířila s profesorem do koupelny, před ní se ale zastavila „Mohla bych se vyčurat?“ „Mohla, ale přede mnou…“ usmál se vzrušeně profesor, ukázal galantně na dveře od WC, otevřel je a pokynul Jitce, aby vstoupila. Jitka si sedla na mísu a oddaně roztáhla nohy, profesor podřepl před ní, pohlédl na ni, roztáhl jí zkrvavené stydké pysky, vybídl ji „Můžeš…“ a nahá Jitka před ním začala plným proudem močit. Profesor jí ale v nejlepším zavelel „Stop!“, Jitka bleskově utnula a jako profesorova otrokyně už mechanicky úplně uzavřela své močové cesty. Profesor jí vzápětí nařídil, aby začala čurat a Jitka se před ním úplně vymočila.

„Vykapej se!“ poručil jí potom profesor a Jitka si ještě několikrát poslušně ustříkla, potom vstala, profesor spláchl a šli spolu do koupelny. „Stoupni si do vany, já tě pořádně osprchuju!“ vybídl Jitku profesor, a když poslechla, pustil na ni naplno teplou sprchu. Pak ji zastavil a začal Jitce pečlivě otírat ranky na nahém těle vatovým tamponkem, přitom si ale všiml, že natrženou hrázku má ještě živou. Když jí celé tělo pozorně ošetřil, znova jí celou důkladně osprchoval, a když ji pak utřel světlým froté ručníkem, zůstal už naprosto čistý. Jitka vklouzla do střevíčků a šli spolu do ložnice; cestou pozhasínali světla v jídelně a v obývacím pokoji a pak si lehli vedle sebe na letiště, kde Jitka před dvěma hodinami ztratila panenství. Nahá Jitka se na pokyn profesora oddaně roztáhla a profesor si ještě podrobně prohlédl její protrženou panenskou blánu a všechny ranky na jejím těle po jehlách. Zbytky panenské blány v poševním otvoru a natržená hrázka však ještě nezaschly, takže ji profesor pro jistotu opět podložil froté ručníkem. Potom si svlékl župan i slipy a lehl nahý vedle ní, nahá Jitka se k němu přitulila a položila mu hlavu na rameno, oba se přikryli a začali se pod dekou něžně hladit po tělech. Zatímco si spolu hezky povídali, začalo profesorovi za chvíli zase cukat v penisu, a protože se mu ho Jitka občas dotkla, začal mu postupně tvrdnout. Za čtvrt hodiny už ho měl profesor úplně tvrdý a vzrušeně mu pod dekou stál. Když to Jitka zjistila, rázně odhodila deku, přisedla si k němu, roztáhla nohy a začala mu ho při noční lampičce pomalu honit. Profesor slastně vydechl a nasměroval světlo lampičky do jejího rozevřeného rozkroku. „Jen si se mnou pořádně hrajte…“ vydechla nahá Jitka a nastavila mu rozkrok, „a neberte na mě žádné ohledy… chci, aby vám bylo opravdu dobře…“ Jitka honění jeho penisu postupně zrychlovala, profesor se před ní vzrušeně napínal, ale nedovolil si jí příliš manipulovat v rodidlech, jen jí silně roztahoval stydké pysky a myslel na to, že má konečně otrokyni podle svých představ, která si nechá líbit cokoliv a ještě je přitom sama iniciativní, a sliboval si, že toho nikdy nezneužije. Nahá Jitka mu honila penis stále rychleji a profesorovo vzrušení se při pomyšlení na to, co s ní bude dělat v mučírně a zejména na to, co mu v tomto smyslu navrhovala sama Jitka, rychle stoupalo, zanedlouho se začal pod jejími šikovnými prsty rozdrážděně škubat a bezděčně jí nastavoval mohutně naběhlý penis. Jitka ho stále pozorně sledovala a zakrátko se profesorovi na žaludu objevila malá kapička. Jitka ještě zrychlila, profesor náhle vydechl „Teď bych chtěl, abys mě mučila…“ a nadzvedl rozkrok vzhůru. Jitka vydechla „až v té mučírně… to si na vás dám záležet…“ a pohlédla mu do očí. „Už aby to bylo…“ zasténal profesor pod jejími mohutnými pohyby a napnul se. „Můžu?“ otázala se pokorně Jitka a naklonila se mu nad naběhlý penis. „Jistě, Jituško…“ vydechl krajně rozdrážděný profesor a Jitka široce otevřela ústa… Vzápětí jí začaly prudce stříkat do pusy obrovské dávky profesorova semene, které Jitka s požitkem usilovně polykala, a když začaly mohutné stahy profesorova penisu ochabovat, opět si nechala poslední velkou dávku jeho semene v ústech. Když profesor dostříkal, nahá Jitka mu pomalu ochabující penis s ještě plnou pusou několikrát hezky políbila, pak jeho semeno konečně polkla a pohladila se šťastně po bříšku „S tak příjemnou chutí v puse se mi bude nádherně usínat… jste sladký…“ „Pojď si zase lehnout ke mně…“ pohladil ji profesor opatrně po stydkých pyscích. Nahá Jitka si spokojeně lehla vedle něho, opět se přikryli a profesor jí pod dekou jemně sáhl na chloupky „Ty nechceš nic?“ „Ráda bych, ale nechám to do rána v klidu…“ řekla zjevně vzrušená Jitka, „aby mi to tam úplně zaschlo…“ Profesor ji ale dál citlivě hladil po nahém těle, Jitka si mu položila hlavu na rameno, něžně ho hladila po prsou a po tváři, a oba si přitom ještě dlouho hezky povídali. Profesorovi se však asi po půl hodině začínaly po tak krásném výstřiku klížit oči a spánek pozvolna přicházel i na Jitku, takže nad ránem, když už se začínalo venku rozednívat, oba s rukama na intimních místech druhého spokojeně usnuli. *** Když se profesor ráno probudil, bylo už skoro půl desáté. Pohlédl vedle na tvrdě spící Jitku, která byla přesto, že bylo v ložnici po celou noc otevřené okno, vzhledem k horku úplně odkopaná. Tiše vstal a pohlédl jí mezi nohy; ranku na hrázce už měla úplně zaschlou a dělal se jí na ní malý hezký stroupek. Profesor pak odešel, rychle si odbyl ranní hygienu, oblékl se a vrátil se ke spící nahé Jitce. Nahá Jitka se za chvilku probudila a rozespale zamžourala očima; když zjistila, že je u profesora a uviděla, že si obdivně prohlíží její odkopané nahé tělo, rozpačitě se pousmála. Profesor si lehl vedle ní, pozdravil ji „Dobré ráno!“ a položil jí něžně prsty na poštěváček. Jitka rozpačitě pohlédla na profesora, ale ten na nic nečekal a začal jí poštěváček jemně třít. Přestože byla ještě rozespalá, bylo jí to docela příjemné, takže se uvolnila a poddajně se oddávala pomalu stoupajícímu pohlavnímu vzrušení. Jakmile jí začaly zřetelně projíždět mimovolní stahy vzrůstající rozkoše, profesor si k ní sedl, zasunul jí několik spojených prstů volné ruky do pochvy a pomalu jimi pohyboval v její pochvě dovnitř a ven. Poraněná hrázka se ovšem okamžitě ozvala a Jitka se začala před profesorem na letišti svíjet bolestí. Profesor tedy pohyby prstů v její pochvě občas přerušil a vždy, když se Jitka zklidnila, je zase obnovil. Jitka se přitom škubala bolestí, ale její vzrušení nezadržitelně stoupalo. „To je hezké probuzení…“ vydechla najednou roztažená Jitka, nastavila profesorovi rozkrok, upřela mu oddaně pohled do očí a za chvíli překonala hluchou fázi. Natržená hrázka však přišla prudkými pohyby profesorových prstů v pochvě úplně k sobě a Jitka začala hlasitě sykat bolestí, bylo vidět, že prožívá kromě rozkoše i obrovské utrpení.

Vzrušená Jitka však odhodlaně zatnula zuby a snažila se prudkou bolest v rozkroku překonat, hleděla profesorovi do očí a vzrušeně mu přirážela rozkrokem, přestože se jí chtělo chvílemi bolestí křičet. Profesor jí intenzivně dráždil poštěváček a současně zrychloval rázy svých prstů v její pochvě. Mohutné vzrušení Jitku postupně úplně ovládlo a přehlušilo její bolest natolik, že ji téměř nevnímala, profesor dále její dráždění stupňoval, co mu síly stačily, a nahá Jitka roztažená před ním na letišti mu ze všech sil přirážela. Najednou se jí na okrajích poševního otvoru objevily kapičky krve, zřejmě jí profesor mohutnými pohyby prstů strhl stroupek, takže si zase umazal prsty od její krve. Ale zanedlouho Jitčino rozdráždění dostoupilo do krajnosti, náhle sebou s hlasitým výkřikem prudce trhla, pak se bezděčně nadechla, rozhodila nohy a začala zvedat rozkrok. Profesor bleskem zrychlil její dráždění do maxima, nahá Jitka se několik okamžiků s otevřenými ústy, vysoko nadzdviženým rozkrokem a pohledem upřeným na profesora celá bezmocně třásla, a pak sebou začala mohutně cukat v obrovském orgasmu. Profesor jí rychle vytrhl ruku z pochvy, aby jí nekazil požitek, a zatímco se před ním roztažená Jitka na letišti divoce cukala, přerušil po několika prudkých stazích jejího těla i dráždění poštěváčku a nahou Jitku, zmítající se před ním na letišti v obrovském orgasmu, soustředěně pozoroval. Při pohledu na nahou Jitku, bezmocně se před ním zmítající v prudkých orgastických stazích, začalo profesorovi škubat v penisu. Přilehl k ní, položil pozvolna docukávající Jitce ruku na podbřišek a když ucítil silné kontrakce její dělohy, postavil se mu penis úplně. Začal tedy docukávající Jitku vášnivě líbat, ale právě ve chvíli, kdy sebou Jitka docukala, si mimovolně sáhl do rozkroku na ztopořený penis. Jitka si toho ale všimla, a když se jí profesor vzápětí zeptal „Nemáš hlad?“, rozdrážděně vyhrkla „Já nejsem u vás proto, abych se tady najedla, ale aby nám bylo oběma dobře…“, vyskočila a začala ležícímu profesorovi rozepínat kalhoty. Profesor se ani moc nebránil, takže mu Jitka rychle stáhla kalhoty úplně, odhodila je i se slipy na zem vedle letiště, vzala polonahému profesorovi vztyčený penis do pusy a začala mu ho náruživě olizovat jazykem. „Ach, Jituško…“ vydechl vzrušeně profesor, „jsi skvělá… ale nechtěla bys mě svléknout úplně?“ „Samozřejmě…“ pravila Jitka a začala mu rozepínat i košili, zatímco mu jednou rukou držela vztyčený penis. „Mně se to tak s tebou mnohem víc líbí…“ vydechl profesor poté, co Jitka hodila i jeho košili na zem, potom se vedle něho oddaně rozkročila vkleče na letišti a nabídla mu nerušený pohled do svého přirození, pak mu několikrát rafinovaně stáhla pomalu předkožku úplně dolů a rychle mu ji přetáhla zpátky přes žalud, upřela mu pohled do očí a začala mu pomalu honit penis. „To je úžasné, jak jste se mnou v sexu výkonný…“ podívala se pak na něho obdivně, „ve svém věku…“ „Když mne to s tebou strašně vzrušuje…“ vydechl profesor, „kolikrát o tom ani nevíš, jak se musím přemáhat…“ „Už jsem vám říkala, že od příště budete stříkat i uprostřed… před přestávkami…“ řekla Jitka. „Ty jsi ta nejhodnější otrokyňka na světě, Jituško…“ vydechl profesor vzrušeně, zatímco nahá Jitka mu už rychle honila penis, „mám tě strašně rád…“ Profesor se před ní rozdrážděně napínal a přitom jemně hladil vyceněnou hlavičku jejího naběhlého poštěváčku. Najednou sebou zřetelně škubnul, podíval se Jitce do očí a vzápětí se mu na žaludu opět objevila malá kapička. „Můžu si dát zase… předkrm?“ vydechla vzrušeně Jitka a rychle mu slízla kapičku. „Samo…“ hlesl profesor, bezděčně se pod jejími prsty napnul a začal nadzvedávat rozkrok. Jitka zrychlila honění jeho úplně zduřelého penisu do maxima a nastavila nad něj široce otevřenou pusu. Netrvalo dlouho a profesor jí do ní začal prudce stříkat obrovské porce svého teplého semene. Jitka jeho semeno usilovně polykala a poslední dávku si v ústech dlouho labužnicky vychutnávala. „S tebou je to opravdu naprosto fantastické…“ vydechl profesor, když dostříkal. „Vy jste taky úžasný…“ polkla Jitka jeho semeno, „koukám, jak se dostáváte se mnou do formy… jako by vám bylo dvacet…“ „To mi tak funguje právě jenom s tebou…“ pravil profesor, zatímco mu penis už zase ochaboval. „Tak budeme zvyšovat dávky…“ usmála se rozpustile Jitka. „Jen jsem zvědavý, jestli vystříknu, když mě budeš mučit…“ „To bych prosila…“ vyhrkla Jitka rozhorleně, „co byste řekl vy mně, kdybych před vámi při mučení nestříkala?“ „To by pak to mučení asi nemělo smysl…“ připustil profesor. „Tak to budeme trénovat…“ řekla Jitka rozhodně. Profesor pomalu vstal, zeptal se Jitky „Opravdu ještě nemáš hlad?“ a začal se oblékat. Jitka přikývla, vstala a šla s ním úplně nahá do jídelny. „Nejdřív si uděláme pořádné kafe…“ navrhla Jitka, když vešli do jídelny a odešla se rychle vyčurat. Profesor postavil vodu, nasypal kávu do šálků a pak otevřel ledničku, „Už jsou tady jen čtyři vajíčka…“ „Tak já oloupu dvě brambory a uděláme si omeletu…“ navrhla Jitka. Profesor přinesl ze spíže brambory, podal nahé Jitce škrabku a zalil kávu, pak vyprázdnil do skleničky zbytek pomerančového džusu, postavil ji na Jitčinu stranu a položil k ní pomeranč. Když vypili kávu, oloupala nahá Jitka rychle brambory, profesor jí podal pánev a ukázal jí, kde je koření, Jitka rozehřála na pánvi olej, nakrájela brambory na plátky, hodila je na pánev, rozklepla na ně vajíčka a všechno pořádně okořenila, čímž vznikla jakási amatérská omeleta. Za minutku byla omeleta hotová, Jitka ji rozkrojila na půlky, hodila je na talířky a nesla svůj výtvor na stůl. „Výborné…“ pravil profesor, „je úžasné, co tak rychle dokážeš…“ „Na tom přece nic není…“ polkla Jitka, „každá ženská by měla umět vařit, obzvlášť když má dva sourozence a je z nich nejstarší…“ Když dojedli, profesor si nalil koňak, ale Jitka odmítla a začala upíjet pomerančový džus. Pojednou se profesora ostýchavě zeptala „Mohla bych si zase zapálit?“

„Samozřejmě…“ odpověděl klidně profesor a nahá Jitka si podala kabelku. Když si zapálila, pohlédla rozpačitě na profesora „Nepozná vaše žena, že jsem tady byla?“ „Když tu nic nerozbiješ nebo neodstranitelně neumažeš, tak ne…“ řekl profesor a upřímně dodal „Občas sem za mnou moji žáci chodí, když potřebují poradit nebo něco vysvětlit…“ „Chodí se za vámi často i vaše žačky?“ vyhrkla téměř žárlivě Jitka a zlostně si potáhla z cigarety. „Prosím tě, ty ještě neví, ani na co to mají…“ usmál se profesor, „ani co by vůbec chtěly… ty jsi úplně jiná…“ „Jste si s tím tak jistý?“ zeptala se Jitka jizlivě, opět si potáhla a napila se džusu. „Naprosto…“ řekl profesor, „proč si myslíš, že jsem si na tebe už dlouho předtím myslel? Ty máš přece v těchhle věcech úplně jasno… víš, co chceš, jak v životě, tak ohledně studia a v práci, tak v sexu…“ „No docela vám věřím…“ vydechla si ulehčeně Jitka, usmála se a dopila džus. „To bych ti vřele doporučoval… a nechej si jednou provždy ty pitomé nápady, za koho mě máš?“ „Promiňte…“ hlesla Jitka provinile, vstala a začala profesora vášnivě líbat, „my ženské někdy takové nápady máme…“ „To bysme to nikdy spolu tak daleko nedopracovali, nemyslíš?“ pohlédl na ni profesor s výčitkou v hlase. „Snažím se…“ zamáčkla Jitka cigaretu a začala si roztržitě loupat pomeranč. Profesor se na ni zamyšleně zadíval „Vůbec si myslím, že bysme mohli spolu někdy jít na kafe a na zmrzlinu…“ Nahá Jitka na něho udiveně pohlédla. „No, moje žačka už nejsi… a panna taky ne…“ pravil profesor, „co by se nám mohlo stát? Ať si lidi myslí, co chtějí… můžeš být klidně moje neteř…“ „Vy byste si na mně udělal čas?“ vyhrkla překvapená Jitka. „To spíš, aby sis ho udělala ty na mě…“ řekl profesor, „taková nádherná dívka… teď už žena…“ a změřil si ji od hlavy k patě pohledem. „S vámi půjdu až na konec světa…“ vydechla nahá Jitka nadšeně, „stačí říct…“ „Tak co bys řekla třeba příští středě?“ „Dobře…“ kývla Jitka hlavou, „V kolik?“ „Odpoledne… třeba o půl čtvrté před tou zahrádkou na náměstí…“ navrhl jí profesor, „ať se lidi podívají…“ Jitka mu skočila kolem krku a začala ho znova vášnivě líbat. „Snad se za mě moc stydět nebudeš…“ usmál se profesor tázavě. „Teď máte zase hloupé nápady vy…“ rozesmála se Jitka a málem si ukázala na čelo, ale pak se podívala na hodinky „Já už bych měla jít…“ „Pojď ke mně, já tě ještě trochu pomuchlám…“ Jitka vstala, postavila se nahá rozkročmo před profesora. „Ty jsi opravdu nádherná…“ prohlásil profesor obdivně a začal Jitku líbat na bradavky, pak jí sjížděl po těle níž až k chloupkům na podbřišku, rozevřel jí stydké pysky a několikrát jí náruživě políbil do stydké rýhy. Nahá Jitka sebou samozřejmě zacukala, takže okamžitě přestal a začal ji líbat na ústa. Když se od sebe odtrhli, podíval se profesor na hodiny „Už bude pomalu dvanáct, nechtěla bys jít se mnou ještě na procházku a pak na oběd?“ „Zase do té pěkné restaurace?“ vyhrkla Jitka nadšeně. „No jistě, já tady snad jinam ani nechodím…“ „To snad naši ještě vydrží…“ prohlásila Jitka odhodlaně a začala se oblékat. Když si navlékla kalhotky, profesor k ní přistoupil a ještě naposled ji hezky políbil na oba vztyčené prsy, Jitka si pak vzala podprsenku, rychle se dooblékla a odešla do koupelny, kde se před zrcadlem učesala, upravila a nalíčila. Jakmile vyšla z koupelny, připravený profesor už čekal v předsíni a jen vydechl „Ty jsi zase nádherná…“ Jitka se usmála, vklouzla do střevíčků a postavila se s igelitkou a kabelkou v ruce ke dveřím. Profesor odemkl, dal Jitce galantně přednost, políbil ji otcovsky na čelo a vyšli z domu. Profesor jí vzal igelitku a zabočili na opačnou stranu směrem ven z městečka. Došli až na jeho okraj, za posledními domky zatočili na polní cestu a loudali se v nedělním poledním slunci mezi lány obilí. Profesor se najednou Jitky zeptal „Jak se cítíš?“ Jitka pochopila a vydechla „Jde se mi docela dobře, už to skoro necítím…“ Profesor se na ni zadíval a řekl „Škoda, že jsem si nevzal aparát, víš, jaká by to byla krásná fotka? Nahá Jituška v obilí?“ Jitka se zapýřila a s úsměvem řekla „To je dobře, že ho nemáte, já bych se tady styděla svléknout….“ „Otrokyně musí pána poslouchat na slovo…“ řekl profesor s pohledem na Jitku, „stejně bych tě viděl jenom já… jinak by ti koukala z obilí jenom hlava…“ „Tak příště…“ kapitulovala Jitka, „ale prosím vás, raději někde dál…“ „Musíme jít spolu zase někdy na výlet…“ usmál se profesor a pokračovali v cestě. Asi po půl hodině došli k silnici do blízkého města, kde spolu před časem oslavili Jitčiny narozeniny a vraceli se po ní topolovou alejí do města. Kolem jedné hodiny došli na náměstí a zatočili zase do luxusní restaurace, kde včera večeřeli. Když se posadili, zavolal profesor na číšníka, aby mu přinesl jídelní lístek. Jakmile mu ho číšník podal, strčil ho profesor před oči Jitce „Vyber si… a něco pořádného, zasloužíš si to!“ Jitka se mírně pousmála. „Bylas statečná…“ prohlásil uznale profesor. „Tak třeba ten telecí řízek s broskvemi, můžu?“ „Samozřejmě…“ kývl profesor hlavou a zavolal číšníka.

„Aperitiv, telecí řízek jednou s broskvemi, jednou se šunkou, k tomu americké brambory, zeleninový salát a k tomu nějaké dobré víno…“ Číšník odešel a za moment byl zpátky s aperitivem. Profesor zvedl číšku a prohlásil „Tak ať se nám to spolu pořád tak líbí…“ „Je to s vámi nádherné… včera to byl snad nejhezčí sexuální zážitek mého života…“ usmála se šťastně Jitka. „No vidíš, a tolik ses toho bála…“ usmál se profesor a přiťukli si. „Já bych chtěla být vaše sexuální otrokyně pořád…“ vydechla Jitka vzrušeně, když odložila číšku. „Nevím, co ti v tom brání… já tě mám taky strašně rád…“ řekl profesor a něžně Jitku přes stůl políbil. Za chvíli přinesl číšník telecí řízky, v miskách americké brambory, zeleninový salát a sedmičku vína. Oba se pustili do jídla, které zhusta zapíjeli italským červeným vínem. „V kolik musíš být doma?“ zeptal se profesor, když dojedli. „Myslím, že už jsem tam měla pomalu být…“ pohlédla Jitka rozpačitě na profesora, „ale vůbec se mi nechce…“ „Snad bychom mohli jít ještě naproti do zahrádky na kafe a na zmrzlinu…“ navrhl profesor a kývl na vrchního. Vyšli z restaurace a zamířili na protější stranu náměstí do letní zahrádky. Profesor objednal dvě kávy, pro Jitku veliký zmrzlinový pohár a pro sebe dvojku vína. „Snad nás tu nikdo neuvidí…“ vyhrkla Jitka, když se posadili. „Prosím tě, to nemůže učitel potkat o prázdninách svou nejlepší žačku a zajít s ní na kafe?“ pravil profesor. Jako na potvoru šly právě okolo dvě Jitčiny bývalé spolužačky a významně se culily. Jitka se začervenala. „Toho si nevšímej… ty ti nesahají ani po kotníky…“ řekl profesor, „jedné jsem musel dát s přimhouřením obou očí trojku…“ Mladá servírka, zřejmě brigádnice, přinesla kávu, zmrzlinový pohár a dvojku vína. „Nejraději bych šla ještě na chvilku k vám…“ pohlédla Jitka na profesora, když pojídala zmrzlinu. „Vidím, že už jsi zdravá… už máš roupy…“ usmál se profesor. „Kdoví, kdy se nám zase podaří nějaký ten večer…“ povzdechla si Jitka zamyšleně. „Já něco zase vymyslím, a hned ti dám vědět…“ pravil profesor, „já se na tebe taky těším, jsi nahá nádherná…“ „A celá jen vaše…“ pohlédla mu Jitka vzrušeně do očí. Profesor ji lehce políbil a nenápadně jí sáhl pod stolkem na koleno. Jitka dojedla zmrzlinu a rozpačitě se zeptala profesora „Mohla bych si zase zapálit?“ „Samozřejmě…“ usmál se profesor, a když Jitka vytáhla z kabelky cigarety a zapalovač, galantně jí zapálil. „Už se nemůžu dočkat, až za vámi zase přijdu do kabinetu…“ vydechla potom Jitka kouř. „A potom půjdeš se mnou nahá do tělocvičny…“ pohlédl na ni vzrušeně profesor. „Nejlepší to ale bude v té mučírně…“ zachvěla se rozdrážděně Jitka. „Snad se mi brzo podaří ji sehnat…“ pravil věcně profesor. „A opravdu byste si mě nechtěl v té mučírně rozříznout? A podívat se do mne?“ pohlédla na něho vzrušeně Jitka. „Ne, rozříznout si tě, to si nedovolím…“ řekl rozhodně profesor. „A podívat se jak tam vypadám?“ „Myslím, že tam nemáš nic zajímavého…“ pravil profesor a napil se vína. Jitka se na něho tázavě podívala. „To, co máš na mysli, máš někde úplně jinde… daleko…“ prohlásil profesor. „Dělohu?“ vyhrkla Jitka. „No… stejně jako to ostatní…“ „To je škoda…“ povzdechla si zklamaně Jitka, zamáčkla cigaretu a hned si nervózně zapálila novou. „Nekuř tolik…“ napomenul ji profesor. „Já si někdy nezapálím celý den… ani jednu…“ řekla Jitka, „kouřím, jen když jsem nervózní nebo naopak když je mi strašně dobře…“ „A jak to máš teď?“ „Obojí… je mi s vámi hrozně hezky a nervózní jsem z toho, že budu muset brzo jít od vás domů…“ „Já jsem ochoten ti proniknout do dělohy normální cestou… přes pochvu…“ nabídl jí pak profesor. „Aspoň…“ řekla nespokojeně Jitka. „Ty by ses mi v té mučírně hezky roztáhla, já bych ti úplně roztáhl poševní otvor a pochvu, a pak bych se ti za plného vědomí něčím šťoural přes děložní čípek v děloze…“ „To by se mi asi taky líbilo…“ usmála se Jitka, „tak ať máte brzy tu pracovnu…“ „Budeme si hrát na chirurgické operace…“ pohlédl na ni vzrušeně profesor, „teď ještě vymyslet, jak ti zafixovat trvale roztaženou pochvu a ten děložní čípek…“ „Ale moje prsa jsou taky vaše… nezapomeňte…“ připomněla mu Jitka, „i břicho a zadek…“ „Mě zajímáš hlavně tam dole…“ pravil profesor a uznale dodal „tam jsi opravdu nádherná…“ „Tak si tam na mne něco vymýšlejte…“ usmála se na něho oddaně Jitka. „Ale musela bys mi to nejdřív schválit…“ řekl profesor, „třeba i písemně…“ „Pokud mne nezraníte… nebo nezabijete…“ podívala se mu Jitka do očí, „myslím, že vám dovolím všechno… a pak přitom budu každou chvíli hotová…“ a zase na něho oddaně pohlédla, „chcete?“ „To víš, že jo…“ přikývl vzrušeně profesor. „A já si na vás taky něco vymyslím…“ připomněla mu vzrušeně Jitka a típla cigaretu, „vy jste tak nádherný muž, úplně mě k tomu provokujete… ty chlupy na prsou… a nádherné dlouhé přirození… prostě chlap…“

Profesor zčervenal rozpaky, napil se vína, potom si dodal odvahy a s jistým studem vzrušeně řekl „Já bych chtěl, abys mě mučila nejen jako doktorka, ale třeba jako nějaká kněžka v černém plášti… s kuklou…“ a tázavě se na Jitku podíval. „Ten přehoz už mám…“ řekla Jitka rozvážně, „i na to jsem myslela… že by se vám to líbilo…“ „Už aby ta mučírna byla…“ povzdechl si profesor, „já bych ti nejradši postavil u vstupních dveří slavobránu…“ „Jako hlavní představitelce…“ rozsvítily se Jitce nadšením oči. „A projít tou slavobránou bys směla projít už úplně nahá…“ pravil profesor, „ať už bys přicházela jako oběť ke krutému mučení, nebo jako moje mučitelka…“ „Ten přehoz bych přes sebe hodila teprve, když bych si na vás brala do ruky nějaký ten mučicí nástroj…“ „Doufám, že mně předtím pořádně rozdráždíš…“ pohlédl na ni téměř prosebně profesor. „To víte, že vám udělám všechno, aby se nám to oběma líbilo…“ pravila vzrušeně Jitka, „to vaše velké přirození vám vždycky tak nádherně stojí… a pak stříká…“ „Neuvěřitelné…“ zakroutil profesor hlavou, „ty jsi byla moje žačka?“ „Ano, pane profesore…“ udělala před ním sedící Jitka způsobně téměř pukrle. „Vůbec jsem netušil, že jsem měl tak skvělou žačku…“ vydechl profesor. Jitka dopila kávu, pohlédla na hodinky a zděšeně vyhrkla „Ale teď už musím vážně jít…“ „Tak ty už opravdu odcházíš?“ pohlédl na ni profesor, „byl to nádherný víkend…“ „Už je moc hodin… doma mi stejně nebudou moc věřit, že jsem byla u kamarádky…“ „Tak ti přeju, abys to nějak uhrála…“ usmál se profesor a naposled ji dlouze políbil, „tak příští středu…“ „Budu tam…“ hlesla Jitka a vstala. Profesor zaplatil. P O S L E D N Í S C H Ů Z K A (E P I L O G) Příští středu byla Jitka už od rána nervozní, pořád se přehrabovala v šatníku a zkoušela si šaty před zrcadlem, aby se profesorovi líbila. Nakonec si vybrala novou trošku průhlednou halenku, minisukni a střevíčky na vysokém podpatku; vypadala jako moderní mladá dáma. Bylo horko a sluníčko téměř pálilo, takže opět neměla podprsenku. Krátce po třetí hodině vyšla nádherně upravená z domu a spěchala na náměstí. Profesor ji už čekal, ale byl jakýsi jiný než obvykle; když se posadili pod slunečník, objednal pro Jitku veliký zmrzlinový pohár, pro sebe dvojku červeného, ale byl od začátku značně nervozní, uhýbal Jitce pohledem a pořád se všemožně ošíval, bylo vidět, že má něco nepříjemného na srdci. Nic netušící Jitka ale byla veselá a bezstarostně švitořila; když potom profesor objednal oběma kávu a koňak, zapálila si zase cigaretu. Když dopíjeli kávu, profesor se náhle na Jitku rozpačitě podíval a řekl „Původně jsem tě chtěl pozvat jen normálně na kafe, ale mezi tím se stalo něco vážného…“ Jitka znejistěla a zmocnilo se jí neblahé tušení. „Musím ti říct, že se dneska možná vidíme naposledy, od září nastupuji ve vzdáleném krajském městě…“ Jitka na něho vyděšeně pohlédla a típla cigaretu. „Požádal jsem si o to víc než před dvěma roky… to jsme se ještě vůbec neznali…“ omlouval se upřímně profesor, „a od té doby dělali mrtvého brouka… myslel jsem, že na to dočista zapomněli, protože se ani neozvali… až teď, dozvěděl jsem se to teprve před pár dny…“ „Takže už se neuvidíme?“ vytryskly Jitce slzy do očí. „Nevím, třeba se tu občas objevím…“ vydechl profesor ve snaze ji utěšit. „Já budu na matfyz tady blízko, vy budete nejmíň dvě stě kilometrů daleko…“ řekla smutně Jitka. „Nezlob se… bylo to s tebou nádherné…“ pohladil ji rozpačitě profesor. „Takže žádný domeček nebude… úplně jste mi vzal chuť… ani manžel… a snad ani děti… a to jsem chtěla nejmíň tři…“ začala vzlykat Jitka. „Uvidíme, co se dá dělat, můžu ti zatelefonovat domů?“ „No snad ano, ale musel byste si vymyslet důvod, co mi chcete…“ „Tak mi dej pro jistotu i adresu, když něco vymyslím, já ti napíšu…“ Jitka mu napsala na lísteček telefonní číslo a adresu, a profesor si ho dal do náprsní tašky. „Zavolej mi ještě, jestli se ti to pořádně zahojilo, stěhujeme se až v půlce srpna…“ „To teď není důležité…“ řekla Jitka se slzami v očích. „Pro mne je, vždyť jsi pořád moje holčička…“ pohlédl na ni láskyplně profesor. „Budete mi strašně chybět…“ řekla Jitka a otřela si slzy. „Ty mně taky… věříš?“ Oba na sebe krátce pohlédli a pak se dlouho líbali… „Nikdy na tebe nezapomenu…“ Najednou se Jitka vzpamatovala, vydechla „Já bych se teď chtěla s vámi ještě pomilovat…“ a podívala se profesorovi tázavě do očí. „Ale kde?“ vyhrkl bezradně profesor, „leda někde v lese…“ „Tak zaplaťte a pojďte…“ vybídla ho nedočkavě Jitka. Profesor rychle zaplatil a šli spolu do blízkého lesíka. Jitka se ho křečovitě držela za ruku a profesor cítil, jak mu tvrdne penis.

Les byl naštěstí liduprázdný, přestože bylo hezky, a za chvíli se jim podařilo najít malou skrytou houštinku. Jitka skočila profesorovi kolem krku a začala ho vášnivě líbat „vemte si mne, pane profesore, asi naposledy…“ „Já bych chtěl, abys přitom byla úplně nahá…“ vydechl vzrušeně profesor. Jitka ze sebe beze studu nadrženě sházela šaty a pak se před ním roztáhla úplně nahá pod stromem do jehličí. Profesor odložil sako, svlékl si kalhoty a jen v košili na nahou Jitku nalehl. Jitka se rozdrážděně vzepnula a profesor jí pomalu zasunul do pochvy vztyčený penis. Chvíli oba leželi bez hnutí a dívali se vzájemně do očí. Profesor pak začal Jitku vášnivě líbat na bradavkách a hezky si s nimi hrál, Jitka přitom cítila jeho penis ve své donedávna panenské pochvě a blaženě to prožívala. Potom začal profesor nahou Jitku pomalu souložit a ta mu chodila rozevřeným rozkrokem pravidelně vstříc. „Vidím, že už jsi tam úplně zdravá…“ vydechl vzápětí profesor. „I kdybych tam byla naprosto zničená a moc mě to bolelo, chovala bych se teď stejně…“ řekla vzdorovitě Jitka. Profesor zrychlil pohyby penisu v Jitčině pochvě, Jitka ho vší silou objala kolem krku a začala přirážet jako divá. „Nastříkejte mi tam… jsem teprve pár dnů po měsíčkách…“ sténala uprostřed náruživého přirážení, „snad z toho nic nebude… ale i kdyby… budu mít na vás aspoň památku…“ Profesor jí začal usilovně mnout i prsy. „Nebojte se… alimenty bych… po vás určitě… nechtěla…“ vyrážela nahá Jitka rozdrážděně, „a školu si můžu dodělat dálkově… Profesora to nesmírně vzrušilo, uvolnil se a začal do Jitky vší silou vrážet penis. Jitka se už taky začínala pomalu blížit do extase a vydechla „kdybysme tak byli oba najednou…“ Profesor se za chvilku napnul, Jitka uprostřed přirážení otočila oči bezmocně vzhůru a rovněž upadla do extase. Za několik okamžiků se začali oba na sobě mohutně cukat v obrovských orgastických stazích a profesor přitom stříkal do Jitky veliké dávky svého semene. Když začaly orgastické stahy v jejich nahých tělech opadávat, znova se vášnivě objali, přitiskli se na sebe a začali se divoce líbat, hlavně Jitka přitom ještě dlouho docukávala… „Tak vidíš, že jsi citlivá i v pochvě…“ usmál se profesor, když se od sebe konečně na chvilku odtrhli. „To nebylo tím, že to bylo v pochvě, ale že jste byl ve mně vy…“ podívala se mu Jitka upřeně do očí. Profesor jí pak políbil prsní bradavky a naposledy i poštěváček, a když úplně nahá Jitka zjistila, že jí po zpoceném těle lezou lesní breberky a že ji jehličí nepříjemně píchá do zad, jemně se uvolnila z objetí profesora a vstala. Profesor jí očistil od jehličí a oba se pomalu začali oblékat, „ty jsi pořád tak krásná…“ vydechl přitom obdivně. Cestou do města se zase drželi za ruce. U prvních domů se zastavili a Jitka pohlédla na profesora „nikdy na vás nezapomenu… určitě…“ a profesor ji naposled dlouze políbil. Na náměstí se rozloučili. „Moc se mi to s tebou líbilo…“ řekl rozpačitě profesor. Jitka mu podala ruku. *** Profesor se však už nikdy neozval a Jitka byla dlouho bez partnera. Když profesor po mnoha letech seděl v porotě při vyhlašování výsledků jakési matematiko-fyzikální soutěže, zdálo se mu, že mladá vítězka je nějak nápadně podobná jeho bývalé žačce, sáhl po papírech se jmény účastníků a vzápětí podle jména a místa bydliště s překvapením zjistil, že to je Jitčina dcera, která se jí narodila přesně devět měsíců po jejich rozloučení…

Dopsáno: říjen 2012 – Ústí nad Labem