Bulletin pro školy strana 3
V mým pokojíčku bydlel sniper Dětství na bojišti
strana 5
Proč je nejdřív nenaučí česky? (rozhovor s Kristýnou Titěrovou)
strana 7
Novela školského zákona slibuje školám lepší financování...
XI/2015
Škola jako místo multikulturního setkávání Za poslední dvě dekády se v České republice zvýšil počet migrantů, kteří přicházejí z různých částí světa. Volí si ji za svůj nový – někdy dočasný, někdy trvalý – domov. Je to situace poměrně nová, protože kvůli uzavřenosti Československa za minulého režimu odsud lidé spíše odcházeli. Teď je tomu jinak. V současné době u nás žije oficiálně přes 400 tisíc cizinců. Každý padesátý pátý žák na českých základních školách není českého původu. Podle aktuálních zpráv z médií to vypadá, že do školních lavic zasednou co nevidět velké počty dětí, které společně se svými rodiči prchají před válkou v Sýrii nebo opouštějí nebezpečný Afghánistán. Ve skutečnosti uprchlíci do Česka nemíří, tedy rozhodně ne v počtu, který by byl jakkoliv významný. Je ale možné a pravděpodobné, že počet cizinců v českých školách bude v budoucnu skutečně narůstat. Důvodem je nejen zvyšující se provázanost globalizovaného světa, díky níž se za prací vydává stále větší počet lidí z různých koutů světa, ale také poptávka českých firem. Ty totiž volají po chybějící pracovní síle, kterou ve zdejší populaci nemohou z demografických důvodů najít.
Příchod dítěte z odlišného jazykového či sociokulturního prostředí do třídy je pro učitele bezpochyby výzvou. Od ostatních žáků se může lišit, neumí jazyk nebo jen málo, „jinak“ vypadá, nosí si do školy „jiné“ jídlo, přichází z odlišného vzdělávacího systému... Zatímco v některých předmětech může toto dítě excelovat, jiné mu nic neříkají. Pro učitele je tato situace na jedné straně příležitostí, jak naplnit jeden z cílů vzdělávání: rozvíjet potenciál každého žáka a společně z něj mít užitek. Na druhé straně může být příchod cizince do třídy (při kombinaci nepřejících faktorů, jako je např. nedostatek času, zájmu, naladění ve třídě) i vzorovým příkladem toho, jak snadné je vyloučit „jiné“ z daného společenství. Následky si pak odnese dítě cizinec, ostatní žáci ve třídě, a zejména sám pedagog, který může mít oprávněný pocit, že ve vzdělávání tohoto žáka neuspěl. Jako inspirace pro práci pedagogů může sloužit nový soubor podpůrných opatření, která mohou se začleněním žáka cizince ve třídě pomoci (více o nich na straně 7). Věříme, že i díky nim se české školy mohou stát v budoucnu místy, ve kterých se bude rodit skutečně otevřená multikulturní společnost. Hana Daňková
vzdělávací program Varianty
ČESKO SE STÁVÁ ZEMÍ NEDŮVĚRY A ZAMČENÝCH DVEŘÍ Před lety jsem bydlel na okraji Prahy ve čtvrti, která si uchovala vesnický charakter. Všichni se tu vždy navzájem dobře znali. Překvapilo mě vyprávění místních o změně, která se stala po revoluci. Všechny domácnosti začaly zamykat dveře a lidé se začali bát.
lečnosti. Z ní pramení sounáležitost a odpovědnost za všechny lidské bytosti. Potřebou je také jistota, čitelnost a orientace ve světě kolem nás. Z nich se rodí důvěra. Zdá se, že jsme po revoluci na důvěru trochu zapomněli. Globalizace a charakter dnešního světa důvěře nepřejí.
V listopadovém čase vzpomínáme na den obnovy naší svobody. Svoboda byla dlouhá léta hodnotou, ke které se má generace upínala. Všichni jsme žili s pocitem, že ve svobodném světě se dá všechno racionálně vyřešit a bude jenom líp. Ve stejném listopadovém čase umírají lidé v Sýrii a teroristé zavraždili stovky nevinných lidí ve Francii, na Sinaji a v Libanonu. Evropa čelí největší uprchlické vlně od druhé světové války. Problémy z opačného konce světa mají přímý dopad na naše životy.
A jak souvisí příběh z Prahy s migranty odněkud z Afghánistánu nebo Sýrie? Česko se opět stává zemí strachu, nedůvěry a zamčených dveří. Hodnoty a potřeby jsou spojité nádoby – pokud zapomeneme na důvěru, je ohrožena i svoboda.
Ústava definuje jako zásadní hodnoty svobodu a lidskou důstojnost, které vycházejí z tradice naší kultury a státnosti. Nejen tyto hodnoty bych rád předal svým dětem. Hodnoty souvisí s potřebami. Svoboda naplňuje potřebu žít smysluplný život a realizovat naše sny, přání a talenty. Lidská důstojnost je kořenem a zároveň cílem všech hodnot. Jde o esenci naší spo-
2
www.varianty.cz
Mezi naše tradice patří také schopnost využít emoce jako energii, která pohání racionální řešení. Bez racionality se vášeň změní ve strach a pohltí společnost. Jen za posledních osmdesát let Česko dvakrát prožilo časy strachu a totality. Šancí pro nás všechny je racionální řešení problémů světa a Česka. Hledání pravdivých informací o světě kolem nás, praktická solidarita s migranty a oběťmi teroru kdekoli ve světě, obrana našich hodnot. Jinak se zbytky důvěry ztratí a s ní i naše kdysi vybojovaná svoboda. Pavel Košák vzdělávací program Varianty
V mým pokojíčku bydlel sniper Dětství na bojišti „Tady jsme měli s bráchou pokoj,“ ukazuje osmiletý Ekram místnost ve třetím patře domu jeho rodiny. Teď jsou ve stěnách vysekané díry, zdi jsou obestavěné pytli s pískem, na zemi se válí spousta nábojů a stará děravá matrace. „Podívej, tady sniper spal,“ ukazuje Ekram a zvedá ze země špinavý plecháček. „A koukej, tady z toho pil čaj. A tudy střílel,“ přiskakuje k díře ve zdi pokoje, bere do ruky klacek a ukazuje, jak střílí. Pak se otočí a střílí po svých kamarádech. Ti padají k zemi, vzápětí vyskakují a začíná boj. Kluci jsou hyperaktivní a je v nich něco znepokojujícího, něco až moc dospělého. „Mýho tátu unesli DAESH během bojů v Kobaní, je prý ve vězení v Jarabulusu. To jediné o něm víme,“ vykládá Ekram jakoby nic. Ekram žije v Kobaní, městě na severu Sýrie u hranic s Tureckem. Vloni na město zaútočili teroristé z Islámského státu. Všichni civilisté včetně Ekramovy rodiny utekli do sousedního Turecka, kde žili v uprchlických táborech a přes hranice pozorovali ničení svých domovů. Kurdským milicím YPG a YPJ se nakonec podařilo město ubránit – byť za cenu totální destrukce. Osmdesát procent Kobaní je v ruinách. Nefunguje voda ani elektřina. Přesto se už na jaře letošního roku začali jeho obyvatelé do města vracet. Z původních čtyřiceti pěti tisíc se jich vrátilo už přes dvě třetiny. Návraty to ale nejsou vůbec lehké. „Než se IS z města stáhnul, zaminovali to. Už zemřelo sto třicet pět lidí a dalších sedmdesát pět přišlo o ruce či nohy, včetně dětí,“ popisuje současnou situaci Golistan Athee, koordinátorka humanitárních záležitostí v Kobaní. Jedním z těch, které mina připravila o končetiny, je i devatenáctiletý Mustafa. „Našel jsem na ulici batoh, zvednul ho a bouchlo mi to v ruce. Tma, bolest, šok. Nic si nepamatuju. Teď nemám ruce,“ vypráví a nervózně přitom těká očima a podupává nohama. To, že tu lidské a dětské duše trpí, potvrzuje i Hikmat Ahmad, který pracuje jako lékař ve zdravotním středisku Lékařů bez hranic. „Vydáváme velké množství léků na uklidnění a antidepresiv. Lidé mají psychické problémy, nemůžou spát, děti mají noční můry, přes den si hrají na vojáky, násilí považují za normální. Jsou tu děti, které viděly, jak jim podřezávají rodiče.”
DVANÁCTILETÍ KLUCI JAKO ŽIVÉ ŠTÍTY Všude v Sýrii je velké množství pracujících dětí. Většinou jde o kluky mezi deseti až šestnácti roky. Mnoho škol bylo zničeno, v jiných bydlí uprchlíci. V zemi je obrovská inflace, ceny potravin, léků a dalšího jsou desetinásobné než před válkou. Ale platy stejné. I proto musí pracovat děti. Vidíme jich tu víc, než jsme kdy viděli v Africe. „Pomáhám v téhle dílně, nosím věci, podávám, co je potřeba, dělám jednoduché práce,“ říká desetiletý Ahmad, který pracuje v dílně svého strýce. Do auta nám naftu tankuje třináctiletý klučina a tam, kde se odstraňují sutiny, jsou běžně k vidění malí kluci s lopatami. Je tu také obrovský počet dětských vojáků. Většina z nich bojuje za Islámský stát, který je často využívá jako živé štíty. „V řadách IS bojuje mnoho dětí, mladí kluci mezi dvanácti a šestnácti lety nejsou žádnou výjimkou. Většinou kryjí ostřílené a zkušené bojovníky... Jen jednou za celou dobu jsem měl problém vystřelit a zabít, a to když proti mně šel starší vousatý podsaditý bojovník a kryl ho tak třináctiletý kluk. Nechtěl jsem toho kluka zabít. Ale v tu chvíli jsem věděl: buď já, nebo on. Tak jsem ho zabít musel. Tohle bylo těžký,“ popisuje svoje zkušenosti velitel Azad, který bojoval šest měsíců v Kobaní jako bojovník YPG. Do boje o město a svobodu se přidala řada místních mužů. „Můj muž se rozhodl bojovat o Kobaní, je to naše město. Přihlásil se jako dobrovolník k YPG. Bohužel po třech měsících jsme dostali zprávu o jeho smrti,“ vypráví Didžla. V rukou přitom drží nejmladšího syna – malého Džamála. „Byla jsem těhotná, když šel muž bojovat. Říkal mi, že to určitě nepřežije a že mám dítě pojmenovat po něm. Nechtěla jsem, ale přání jsem mu splnila,“ vypráví mladá žena, která se do Kobaní vrátila se svými dětmi. Teď žije s tchánem a tchyní v polorozbořeném domě. „Zachránili jsme jen pár dek a svatebních fotek,“ pokračuje Didžla a přináší balíček fotografií, na nichž je ona a mrtvý Džamál. Ibrahim měl na rozdíl od Džamála větší štěstí. Zatím žije. „Rozhodli jsme se odejít do Evropy. Už jsme prodali byt. Naše děti tu nemají budoucnost. Střední školy nefungují, univerzity v Homsu a Aleppu jsou zničené a do Damašku se nejde dostat, protože v cestě stojí IS,“ vypravuje otec pěti dětí. Rodina vyslala do Evropy zatím nejstaršího syna, aby cestu vyzkoušel. „Teď je v tureckém Izmiru. Pokud všechno půjde dobře, vyrazíme i my ostatní,“ doplňuje Ibrahim a doufá, že se usadí v Düsseldorfu, kde mají příbuzné. Jaká je ale budoucnost malého Ekrama a jeho kamarádů v rozstříleném Kobaní, to zatím neví nikdo. Markéta Kutilová
www.femisphera.com, www.soskobani.cz
www.varianty.cz
3
Dítě musí vědět, že neznamená problém S dětmi, které neumí česky a na začátku nebo i uprostřed školního roku zasedají do lavic české monokulturní třídy, má zkušenosti mnoho škol. Některé se začleňování cizinců věnují svědomitě i patnáct let a během té doby se dostaly v integračním procesu poměrně daleko. Nabízejí kurzy češtiny vedené zkušenými profesionály, kteří ji učí jako druhý jazyk, v hodinách pomáhají pedagogům asistenti, v případě potřeby nabízejí školy rodinám i zprostředkování psychologické pomoci. Na druhou stranu se u nás najdou školy, ve kterých sedí tyto děti bez povšimnutí v zadních lavicích, nejsou nijak motivované a učitelé nevědí, co s nimi. „V současné době se školy potýkají zejména s jazykovou bariérou a s fenoménem vykořenění, kdy se cizí děti cítí frustrované a izolované. Na změnu prostředí reagují uzavřením se do sebe, nebo i agresí. V případě uprchlíků se ke zmiňovaným aspektům mohou přidat ještě traumata z války,“ vysvětluje Kristýna Titěrová z organizace Meta zabývající se příležitostmi mladých migrantů. Školy si často také neví rady, kam dítě s přerušenou školní docházkou zařadit. Nový žák automaticky putuje do ročníku, kde školní docházku přerušil, ale podle Titěrové se musí brát ohled i na věk dětí. Ty, které přerušily školní docházku na delší dobu například z důvodu války, mohou být zařazeny k dětem i o několik let mladším, což z hlediska socializace není zrovna šťastné.
Ale právě na Praze 12 se nachází škola, která ukazuje, že integrace cizinců může probíhat hladce. Na Základní škole ANGEL studuje devět set padesát tři žáků, z toho třicet devět cizinců. „Teoreticky bychom mohli přijímat i další, ale kapacita školy je omezená. Do některých ročníku už v průběhu školního roku bohužel nikoho vzít nemůžeme,“ říká ředitelka školy Iva Cichoňová. Na škole existuje pozice koordinátora pro cizince, téměř v každé třídě se totiž nějaký takový žák najde. Jsou tu i bilingvní třídy, kde se vyučují předměty dvojjazyčně, ale děti cizinci chodí na některé hodiny i do nebilingvních tříd. Zejména proto, aby poznaly i jiné kolektivy a věděly, co je čeká. Různorodý kolektiv je přínosný pro všechny. „Děti se musí učit žít se spolužáky, kteří přicházejí z rozdílného prostředí, porozumět různým odlišnostem života, myšlení i vnímání současného světa. Nemyslím si, že by s tím naši žáci měli problém,” dodává Iva Cichoňová. PŘÍPRAVA INDIVIDUÁLNÍ VÝUKY SE NESMÍ PODCEŇOVAT
Podle Aleny Jechové z Odboru školství městské části Prahy 12 za nezájmem škol o integraci dítěte stojí zejména strach z nezvládnutí neočekávané a neznámé situace.
Samozřejmě i na ZŠ ANGEL se potýkají s tím, když přijde do třídy dítě, které nekomunikuje. Jak s takovým dítětem jednat? Michal Lokaj, učitel češtiny a koordinátor pro cizince, říká, že většinu věcí dělá intuitivně a že mu při práci hodně pomáhají ostatní děti za třídy. „Důležité je nové děti do ničeho netlačit, nelámat to přes koleno. Po nějaké době poznáte, jestli adaptaci chtějí, nebo nechtějí přijmout. To záleží na nich,“ vysvětluje Michal Lokaj. „Pokud dítě nereaguje, tak si k němu na chvíli sednu, ukážu mu, že mám zájem, dám mu najevo, že pro mě neznamená problém, práci navíc.“ Překážkou může být podle Lokaje pomyslná zeď vystavěná mezi učitelem a žákem. Hrozí například v případech, kdy učitel vyučuje dítě jenom jednou týdně a vzájemné vysílání signálů se může míjet.
Novinkou při příchodu cizince do třídy je pro učitele také střet s postoji ostatních žáků. „České děti jsou dnes mnohem více ovlivněny médii a svými rodinami, na migranty si vytváří pohled přejatý ze svého okolí a učitelé se tak mohou setkávat s různými předsudky,“ říká Jechová. „Je proto nezbytně nutné pracovat s žáky na jejich postojích. To je velmi náročná a těžká práce, která může trvat až pět let,“ doplňuje ji kolegyně Iveta Němečková.
Při začleňování naopak dobře fungují neformální akce pořádané školou, do nichž se děti rády zapojují a kde mohou vyniknout jejich přednosti bez ohledu na znalost jazyka. Pro úspěšné začleňování se vyplatí zapojit i rodiče. „I tady lépe funguje neformální prostředí, snaha vtáhnout je do školní činnosti například při vyzvedávání dětí z družiny. Je to účinnější, než je přesvědčovat na třídních schůzkách,“ uzavírá Michal Lokaj.
„ANGELOVKA“ SE CIZINCŮ NEBOJÍ
Kristýna Svatá
vzdělávací program Varianty
4
www.varianty.cz
Proč je nejdřív nenaučí česky? Společnost META se už více jak deset let věnuje problematice migrantů žijících v České republice. Zaměřuje se především na příležitosti mladých cizinců, ať už v oblasti vzdělávání, či zaměstnávání. Dlouhodobě poskytuje poradenství také školám. Podle Kristýny Titěrové, která má v METĚ na starost služby pro pedagogy, je současná podpora škol při začleňování dětí cizinců nesystémová a učitelé si musí často poradit sami. Na základních školách je v současné době asi šestnáct a půl tisíce cizinců. Co brání školám řešit aktivně situaci ve chvíli, kdy do třídy přijde žák, který neumí česky? Dětí se specifickými potřebami je hodně a školy nemají k jejich podpoře potřebné nástroje nebo o ně musí složitě žádat. Myslím ale, že největší překážkou je nedostatek financí a nesmyslně organizovaný systém rozvojových programů. Škola si žádá o peníze v říjnu a dostane je v červnu. Navíc získá často legrační částku, pokud žádá jen na jednoho žáka. V roce 2015 dalo ministerstvo školství na rozvojové programy necelých 11 milionů korun. Kdyby si zažádaly všechny základní školy na všechny cizince, které mají, připadlo by na jedno dítě okolo 600 korun. Podporu nepotřebují sice všechny děti, ale stejně – jak může tento systém fungovat? Celkově bych současný stav nenazvala systémem. To, jestli škola bude mít prostředky na výuku češtiny, závisí v zásadě hodně na jejím řediteli, což systémové rozhodně není. Jsou školy, které mají cizích dětí hodně, a ty můžou získat peněz celkem dost. Buď žádají v rozvojových programech, nebo mají aktivního zřizovatele či ředitele, který dokáže sehnat finanční prostředky jinde, třeba z projektů obcí na integraci. Někde získávají školy peníze i od rodičů, což není správné. Zatím ale jen asi čtvrtina škol žáky cizince jazykově podporuje. Ostatní o prostředky nežádají a jakým způsobem dětem pomáhají, nikdo neví. Bez finančních prostředků škola nemá asistenta a učitel má ve třídě dítě, které mu nerozumí. Co má dělat? Především se zamyslet, co takové dítě potřebuje k životu. A to je naučit se česky. Ideální je připravit alespoň část hodiny tak, aby všichni mohli spolupracovat a bylo to pro to dítě nějak rozvíjející. Můžu například zařadit nějakou komunikační hru, práci ve skupině, video, kterému dítě porozumí lépe než nápisu na tabuli. Pokud nad tím tímto způsobem nepřemýšlím, dítě se mi do hodiny samo „nevláme“. Učitelé mi často volají s tím, že mají ve třídě dítě, které není motivované, odmítá něco dělat, říká, že nerozumí. Když se jich
zeptám, co dítě v hodinách dělá, dozvím se, že mu dávají něco opisovat... Tušíte, z čeho pramení nechuť učitelů děti cizince více zapojit? Zdá se mi, že učitelé mají pocit – a to oprávněný – že to je celé hlavně na nich. Věcí, které by měl pedagog ovládat, když chce dělat zodpovědně svou práci, je strašně moc. Kromě toho nefunguje vnější motivace – kariérní řád – učitel není odměněný za to, že svou práci dělá dobře. A i když moc chce, tak je na to sám. Hodně učitelů bohužel také stále přemýšlí v módu, že nejdůležitější je učivo. Děti jsou ale různých úrovní, mají rozdílné možnosti a nadání. „Gró“ je dítě jako takové a jeho rozvoj. Samozřejmě, že je to veliký střet – je to jako koperníkovský obrat v přístupu učitele. PhDr. Kristýna TITĚROVÁ Vystudovala kulturologii na UK v Praze. Pět let působila jako pedagog na základní škole, kde získala zkušenosti s výukou cizího jazyka (pro děti i dospělé), tvorbou vzdělávacích programů a realizací výukových projektů. Od roku 2009 působí v o. p. s. META. Podílela se na vzniku portálu www.inkluzivniskola.cz a vývoji vzdělávacích aktivit pro pedagogy v oblasti inkluze žáků s odlišným mateřským jazykem (OMJ).
Nereagují učitelé – když říkáte, že se v hodině nemají orientovat jenom na obsah, ale i na jazyk – že tím bude trpět zbytek třídy? Reagují. A ještě říkají: proč tady ty děti jsou, proč se nejdříve nenaučí někde česky a pak nám je sem nedají? A nemají pravdu? Mají. My to také říkáme. Ale rozhodovací pravomoci má někdo jiný. Ve Finsku, které je považováno za vzor úspěšné inkluze, jdou všechny děti, co nemluví finsky, nejdříve do přípravné třídy. Tam se půl roku až rok učí finštinu jako druhý jazyk. Zároveň se učí úvody do jiných předmětů, terminologii apod. Naučí se komunikovat, představit se, říci, odkud jsou, a pracovat s jazykem v odborných předmětech. Jazyková příprava samozřejmě není odpovědí úplně na všechno – dítě s traumatem z války potřebuje zároveň i jinou intervenci. Nicméně přípravná třída, v níž se učí jen čeština, je pro děti bezpečné prostředí. Všichni tu mají stejnou startovací pozici. Na rozdíl od běžné třídy, kde nevědí, která „bije“.
www.varianty.cz
5
Co migranti přinášejí? VĚKOVÁ SKUPINA: 10–19 let ČASOVÝ ROZSAH: 45 minut Cílem aktivity je ověřit, jaký postoj mají žáci k migrantům, zda s nimi spojují spíše pozitivní, nebo negativní charakteristiky. JAK POSTUPOVAT? Zeptejte se žáků na to, co se jim vybaví, když se řekne slovo migrant. Asociace, které zazní, zapisujte na tabuli. Poté žáky požádejte, ať se postaví do kruhu čelem ven a jednu ruku dají za záda. Vysvětlete jim, že budou vyjadřovat pomocí zdviženého palce za zády, zda souhlasí s výroky, které jim v následující chvíli přečtete. Souhlas vyjádří zdviženým palcem (gesto OK), při nesouhlasu dají ruku za zády v pěst. TVRZENÍ: • Migranti přinášejí nový pohled na věci, které jsou v naší zemi zaběhnuté. • Migranti zvyšují kriminalitu. • Migranti přinášejí kulturní pestrost do naší země. • Migranti berou českým občanům pracovní místa. • Migranti umí hodně jazyků. • Migranti někdy zneužívají různých benefitů sociálního a zdravotního systému. • Migranti přijímají pracovní pozice, které Češi nemohou, nebo nechtějí vykonávat. • Migranti se nechtějí kulturně přizpůsobit většinové společnosti. • Migranti vytváří nová pracovní místa. • Migranti se často nechtějí domluvit česky.
Zapisujte postupně počet voleb k jednotlivým odpovědím do záznamového archu. Výsledky žákům prozraďte a vyzvěte je, aby je komentovali. U tvrzení, pro která hlasovalo nejvíce žáků, se ptejte na zdůvodnění. Stejně postupujte u tvrzení, která měla nejmenší počet souhlasů. V závěru hodiny žáky vyzvěte, aby vymysleli vlastní tvrzení, se kterým se mohou plně ztotožnit. Může se tak objevit zcela nový pohled na migranty, ne pouze v úrovni příležitost versus hrozba. Například migranti jsou odvážní lidé,
6
www.varianty.cz
kteří se nebáli opustit svoji zemi a vydat se do neznáma; migranti se už nechtějí vrátit do země, odkud přišli, nebo migranti přicházejí za ziskem. Výroky nemusí vypovídat o tom, co v Češích přítomnost migrantů vyvolává – pocit hrozby nebo touhu využít příležitost. Spíše mohou charakterizovat vlastnosti migrantů – odvaha, motivace k příchodu i návratu. Mohou se objevit i tvrzení, která vedou k nerovnému postavení v zemi. Například migranti jsou často státem zvýhodňováni, nebo naopak. Počty souhlasných voleb a komentáře žáků shromažďujte do záznamového archu. JAK ANALYZOVAT VÝSTUPY AKTIVITY? Cílem aktivity je ověřit představy žáků o migrantech. Zda jejich postoje vůči migrantům, jejich chování, práci i tomu, co do nové země přinášejí, jsou spíše negativní, nebo pozitivní. Stejně důležité, jako je zjistit přesvědčení žáků, je i zdůvodnění, jak k tomuto hodnocení došli. Je důležité zjišťovat a ptát se, jak o tvrzení uvažují, jak mu rozumí, a vyžadovat konkrétní příklady. Zároveň je dobré zjišťovat, zda mají žáci k migrantům spíše kladný postoj (vybírají spíše kladná tvrzení), nebo záporný (vybírají spíše záporná tvrzení). Pokud jsou schopni uvažovat v obou úrovních, pak je vhodné se jich ptát, proč a na základě čeho souhlasí s jednotlivými kladnými a zápornými charakteristikami. JAK ZJISTIT ZMĚNU? Pro ověření změny je třeba aktivitu opětovně zařadit do výuky s dostatečným časovým odstupem. V rámci výuky by mezitím mělo zaznít, že migranti jsou velmi rozmanitá skupina. Lidé odcházejí ze země z různých důvodů (někteří musí odejít např. kvůli válce – uprchlíci, jiní odcházejí, aby zlepšili svou životní úroveň), mají různá přání i plány v nové zemi. Sledujte, zda při opakování aktivity došlo ke změně vnímání migrantů v dimenzích příležitost a hrozba. Všímejte si, jak žáci vnímají samotná tvrzení, zda došlo k posunu ve významu, který jednotlivým tvrzením přisuzují. Vnímejte, zda žáci projevují toleranci a porozumění, i z čeho pramení jejich případné obavy. Zdroj: Aktivita je převzata z publikace Jak víme, že to funguje? (Varianty, kol., 2015). Dostupné na: www.varianty.cz/jakvimezetofunguje.
Novela školského zákona slibuje školám lepší financování i pomoc při přímé práci s dětmi I nízké počty cizinců, kteří jsou dnes vzděláváni na českých školách, ukazují nedostatečnou systémovou připravenost na práci s dětmi vyžadujícími specifickou podporu. Počty žáků, kteří nerozumí vyučovacímu jazyku, budou v budoucnu téměř s jistotou stoupat. Nemusí jít přitom nutně o děti cizinců prchající před válečnými hrůzami. Neznalost češtiny je výzvou i pro děti se stabilizovaným rodinným zázemím. Zatím máme daleko k zemím, které mají se vzděláváním žáků cizinců letité zkušenosti. Například britské školství je důkazem toho, že jde na jedné škole vzdělávat žáky hovořící desítkami jazyků z celého světa. A to dokonce při zajištění efektivní komunikace s rodiči, kteří, stejně jako jejich děti, neumí anglicky ani slovo. K takovému stavu nám v tuto chvíli chybí finance i zkušenosti. Nicméně prvním krokem, který směřuje k české systémové změně, je plánované spuštění novely školského zákona od příštího školního roku. Díky ní by měli všichni žáci se speciálními vzdělávacími potřebami získat podporu v rámci nového systému podpůrných opatření. Úspěch novely záleží na tom, do jaké míry budou podpůrná opatření využitelná v praxi a zda na ně školy dostanou skutečně víc peněz. Opatření jsou podrobně shrnuta v Katalogu podpůrných opatření (dále jen Katalog), který v roce 2015 připravila Univerzita Palackého ve spolupráci s Člověkem v tísni a dalšími partnery v rámci projektu Systémová podpora inkluzivního vzdělávání v ČR. Katalog obsahuje desítky konkrétních doporučení, která pomohou školám vzdělávat žáky s nejrůznějšími vzdělávacími potřebami. Jedná se např. o opatření ke změnám v organizaci výuky nebo práci s třídním kolektivem. Pro žáky s odlišným mateřským jazykem nabízí Katalog opatření, která mohou být použita jak samostatně, tak
v různých kombinacích. Jedním z nich je například opatření zaměřené na příchod žáka cizince do školy a následnou adaptační fázi v kolektivu. Opatření obsahuje podrobná doporučení, na základě nichž mohou školy připravit pedagogy i děti na přijetí nového spolužáka. Dalším opatřením je vizualizace coby metoda, kdy je sdělovaný obsah doprovázen obrázky, videi, grafy apod. Třetím příkladem může být vytvoření pracovního místa pro žáka ve třídě, případně mimo ni (ovšem pouze v odůvodněných případech a na vybrané hodiny), kde bude moci pracovat jiným tempem nebo s jinými pracovními materiály. V případě potřeby je pro žáka možné zajistit i dalšího pedagogického pracovníka. TŘI STUPNĚ PODPORY Kromě zmíněných příkladů lze využít řadu dalších podpůrných opatření od nových metod práce přes specifické učební pomůcky až po úpravu hodnocení. Většina z nich je členěna do tří stupňů podpory. První stupeň je v podstatě zásobníkem nápadů, které lze realizovat bez dalších finančních a personálních nároků a z praxe víme, že na mnohých školách se jedná o standard. Druhý a třetí stupeň podpory často přináší finanční požadavky na specifické pomůcky, odborný personál apod. A právě v tom je veliká šance nového systému. K dětem, na jejichž speciální vzdělávací potřeby neměly školy dosud finanční nárok (žáci se zdravotním či sociálním znevýhodněním), by se měly v budoucnu systémově dostat potřebné finance i personální zajištění (ve formě speciálního pedagoga, asistenta pedagoga či metodické podpory školského poradenského zařízení). O podobě konkrétních opatření a pravidlech jejich přidělování ale rozhodne vyhláška, která má být schválena doufejme do konce tohoto roku. Více o opatřeních na: www.katalogpo.cz. Tomáš Habart
vzdělávací program Varianty
BULLETIN PRO ŠKOLY 11/2015 Vydavatel: Člověk v tísni, o. p. s., Šafaříkova 24, 120 00 Praha 2 Foto: archiv vzdělávacího programu Varianty (str. 2, 5, 6 a 7), M. Kutilová (str. 3), archiv ZŠ ANGEL (str. 4) Obálka a grafické zpracování: Ondřej Polony Telefon: (+420) 222 350 810 E-mail:
[email protected] www.varianty.cz
www.varianty.cz
7
Publikace a kurzy SKLÁDANKA TÉMAT, CO HÝBOU SVĚTEM
Belgeonne, C., Bravená, N., Čáp, P., Hummel, A., Ibrahim, A. A., Kopecká, L., Kopečný, K., Knotková-Čapková, B., Kubelková, J., Scott, W., Vare, P. Člověk v tísni, o. p. s., Praha, 2015.
Sbírka Skládanka témat, co hýbou světem se věnuje globálním tématům, která nabízí formou mozaiky z článků od autorů z různých zemí a rozličného prostředí. Jednotlivé texty reflektují dynamickou povahu současného světa a nejednoduchá globální témata představují inspirativně a srozumitelně – s přáním, aby podněcovaly k další práci s jejich obsahem. Autoři v nich kladou čtenářům provokativní otázky a nastiňují svou vlastní vizi změny. Spojuje je přesvědčení, že globální témata mají své místo na všech úrovních vzdělávacího systému. Pozornost je věnována také konkrétním způsobům, jakými lze s články pracovat. JAK VÍME, ŽE TO FUNGUJE?
Allum, L., Dráľ, P., Galanská, N., Lowe, B., Návojský, A., Pelimanni, P., Robinson, L., Skalická, P., Zemanová, B. Člověk v tísni o. p. s., Praha, 2015.
Příručka Jak víme, že to funguje? byla vydána ve spolupráci organizací Reading International Solidarity Centre (RISC), Nadácie Milana Šimečku a vzdělávacího programu Varianty společnosti Člověk v tísni, o. p. s. Publikace nabízí učitelům inspiraci, jak zjišťovat postoje žáků k otázkám a tématům současného světa a zároveň ověřovat, zda díky výuce došlo k jejich posunu pozitivním směrem. Najdou v ní podněty, jak přimět žáky ke kritickému uvažování a k diskuzi o aktuálním dění u nás i ve světě, a také inspiraci, jak žáky vést k zodpovědnému rozhodování a jednání podle jejich vlastních možností. JAK ROZUMĚT MEDIÁLNÍM SDĚLENÍM O MIGRACI
Freidingerová, T., Žižková, M., Volynsky, M., Belluci, I., Brožová, K., Kopecká, L. Člověk v tísni, o. p. s., Praha, 2015.
Každé třicáté druhé dítě narozené v českých porodnicích má jiné nežli české občanství. Každý padesátý pátý žák na českých základních školách je cizinec. Každý sedmý Pražan není Čech. Odpovídá mediální obraz realitě? Příručka Jak rozumět mediálním sdělením o migraci je určena především učitelům středních škol a může být využívána především v rámci mediální nebo multikulturní výchovy. Kromě zarámování Česka do globální mapy mezinárodní migrace obsahuje příručka také přehled základního migračního pojmosloví a diskusi ohledně mediálního diskurzu migračních témat v tuzemských médiích.
PRÁCE S TŘÍDNÍM KOLEKTIVEM VE SPOLEČNÉM VZDĚLÁVÁNÍ Rutová, N., Němcová, M., Doležalová, O. Člověk v tísni, o. p. s., Praha, 2015.
Soubor dvou sad metodických listů má za cíl pomoci učitelům při vytváření vstřícného prostředí, v němž se mohou vzdělávat všechny děti bez rozdílu – včetně těch s potřebou zvýšené podpory. Metodické listy v jednotlivých sadách slouží primárně jako „nápadník“ pro situace, kdy se v kolektivu nachází žáci se speciálními vzdělávacími potřebami. Jsme si ale jisti, že jsou zároveň inspirujícím materiálem při hledání nových cest pro dosažení maxima u všech žáků.
Informace o dalších publikacích, didaktických materiálech a nabídce kurzů naleznete na www.varianty.cz.
Materiál byl finančně podpořen z prostředků České rozvojové agentury a Ministerstva zahraničních věcí České republiky v rámci Programu zahraniční rozvojové spolupráce ČR. www.varianty.cz
