Bulharská menšina ţijící na území České republiky

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy Sdruţená uměnovědná studia

Nela Klimplová

Bulharská menšina ţijící na území České republiky Příspěvek k problematice národnostních menšin

Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: doc. PhDr. Lubomír Spurný, Ph.D.

Brno 2011

Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s vyuţitím uvedených pramenů a literatury

…………………………………. Podpis autora práce

Tímto bych chtěla poděkovat panu doc. PhDr. Lubomíru Spurnému, Ph.D., za vedení práce

OSNOVA 1. ÚVOD ………………………………………………………………………………………………………………………………… 1–2 2. ŘECKÁ MENŠINA ……………………………………………………………………………………………………………….. 3 2.1 Bulharsko – řecké vztahy od historie po současnost ……………………………………………………………………… 3–4 2.2 První zmínky o Řecích na českém území ……………………………………………………………………………………….. 4–5 2.3 Kultura a tradice ……………………………………………………………………………………………………………………………. 5-6 2.4 Řecké organizace ……………………………………………………………………………………………………………………………. 6

3. DĚJINY MIGRACE DO ČESKÉ REPUBLIKY ………………………………………………………………………………. 6–7 4. PŘÍCHOD BULHARŮ DO ČESKÉ REPUBLIKY …………………………………………………………………………… 7 4.1 Historie Bulharů v České republice ……………………………………………………………………………………………….. ..7–10 4.2 Česko očima Bulhara ………………………………………………………………………………………………………………………. 10–11 4.3 Rozhovor s MUDr. Ivanem Atanasem Belkovem ……………………………………………………………………………… 11–12

5. NÁBOŽENSTVÍ ……………………………………………………………………………………………………………………… 13–14 5.1 Mise českých salesiánů ……………………………………………………………………………………………………………………. 14–15 5.2 Mytologie a rituály …………………………………………………………………………………………………………………………… 15-16

6. BULHARSKÁ KULTURA ………………………………………………………………………………………………………….. 16 6.1 Bulharské svátky a jejich oslavy ……………………………………………………………………………………………………….. 16–18 6.2 Bulharská kuchyně ……………………………………………………………………………………………………………………………. 19 6.3 Bulharská hudba ………………………………………………………………………………………………………………………………. 19-20 6.4 Bulharské taneční soubory ……………………………………………………………………………………………………………….. 19–20 6.4.1 Pirin ……………………………………………………………………………………………………………………………………………. 20 6.4.2 Kytka ………………………………………………………………………………………………………………………………………….. 21 6.4.3 Rozhovor s Klárou Belkovovou …………………………………………………………………………………………………… 21–22 6.5 Festivaly národnostních menšin ……………………………………………………………………………………………………….. 22-23 6.6 Bulharské sdružení Zaedno ………………………………………………………………………………………………………………. 23–24 6.7 Bulharské kroje ………………………………………………………………………………………………………………………………… 24–26 6.7.1 Názvy a rozdělení částí krojů ……………………………………………………………………………………………………... 27

7. BULHARSKÉ KULTURNĚ OSVĚTOVÉ SDRUŽENÍ V ČESKÉ REPUBLICE (BKOO) …………………………… 27–31 8. ZÁVĚR …………………………………………………………………………………………………………………………………….. 32–33 9. RESUMÉ ………………………………………………………………………………………………………………………………….. 34 10. OBRAZOVÁ PŘÍLOHA …………………………………………………………………………………………………………….. 35-36 11. POUŽITÁ LITERATURA ……………………………………………………………………………………………………………. 37–38

1. ÚVOD O Bulharech ţijících na území České republiky mnoho nevíme. U nás bylo vydáno jen pár knih zabývajících se problematikou bulharské menšiny. To byl také jeden z důvodů, proč jsem si téma Bulharská menšina žijící na území České republiky. Příspěvek k problematice národnostních menšin vybrala. V první obsáhlejší kapitole se zaměřím na řeckou menšinu, která je u nás početnější neţ bulharská. Řekové a Bulhaři jsou si navzájem velmi blízcí a často se navštěvují jak na večírcích, tak v soukromém ţivotě. Poté následuje kapitola, v níţ přiblíţím příchod Bulharů do České republiky. Kdy a za jakých okolností emigrovali, z jakého důvodu tu ţijí dodnes a proč se nevrátili zpět do Bulharska. Přicházeli k nám v několika etapách a já se dvě z nich pokusím blíţe popsat. Česká republika očima Bulhara je název další kapitoly, která nám ukazuje, jak působíme jako národ na Bulhary. Jakých rozdílů si všímají, v čem vidí naše klady či zápory. Přínosem mi byl rozhovor s MUDr. Atanasem Ivanem Belkovem, který je předsedou Bulharského klubu obce Brno a ţije tu uţ mnoho let. Na to navazuje kapitola pátá, pojednávající o náboţenství, jeţ je pro mnoho Bulharů velmi důleţité. V kapitole, která zahrnuje kulturu, se nejprve zaměřím na bulharské svátky. Oslavy svátků chápou Bulhaři jako důleţitou událost a jsou na ně patřičně hrdí. Mezi nejvýznamnější svátky řadí Vánoce, Velikonoce, svátek Baba Marta a další. Národní kuchyně je pro Bulhary také velmi důleţitá. Jejich typickým jídlem je musaka, banica nebo plněné papriky. Hudba, která je s jejich pestrým a rozmanitým ţivotem spojena a kterou poslouchají v podstatě od rána do večera, zaujímá v kaţdodenním ţivotě Bulhara nezastupitelné místo. Poslední nejobsáhlejší podkapitola je o bulharských krojích. Kroje dříve pouţívali jak při práci, tak i doma a dnes se díky nim prezentují. BKOO je organizace, kterou si Bulhaři na území České republiky sami vytvořili, a proto se s ní v kaţdém větším městě můţeme setkat. Prostřednictvím této organizace se nejen navzájem setkávají, ale podílejí se na kulturním ţivotě v České republice. Nesetkala jsem se u nás se ţádnou literaturou, která by zahrnovala jak dějiny příchodu Bulharů na české území, tak popis jich samotných. Buď jsem narazila na knihy, ve kterých jsou národnostní menšiny popsány všeobecně, nebo na publikace, kde si autor za svůj cíl vytyčil pouze jednu oblast.

1

Kniha Bulharské národní kroje a výšivky od Marie Velevy mi pomohla vysvětlit symbol a význam krojů. V publikaci Etnické komunity v České republice je mnoho rozhovorů s Bulhary ţijícími u nás. Kniha je zaměřená na svátky a tradice, které zde dodrţují. Uchováno v paměti je zdroj, který byl pro mě důleţitý z hlediska popisu všech bulharských kulturních organizací působících na našem území a navíc je zaměřena na bulharské zelináře, kteří k nám přicházejí od 30. let 20. století. Miriam Moravcová vydala broţuru O postavení národnostních menšin – článek vymezuje pojem národnostní menšina do dvou typů. Menšinu můţeme chápat jako dva národy s odlišnými kulturami, které ţijí na stejném území, nebo ji chápeme a rozlišujeme po stránce státní legislativy. Co se týče tanců a tanečních souborů v Brně, zde mi ohromně pomohl rozhovor s Klárou Belkovovou, členkou tanečního souboru Pirin. Vyuţila jsem analyticko-syntetické metody, na jejímţ základě prozkoumávám jednotlivé oblasti, z nichţ se pak snáze vnímá celek. Chtěla bych vytvořit práci, která by zahrnovala vše, co je pro Bulhary ţijící u nás podstatné.

2

2. ŘECKÁ MENŠINA 2.1 Bulharsko-řecké vztahy od historie po současnost Bulharsko-řecké vztahy sahají aţ do středověku. Území, na kterém řecký stát vznikl, bylo pro Byzantskou říši velmi lákavé, a proto chtěla bulharský stát kulturně i politicky ohrozit. Byzanc dosáhla svého vlivu aţ po přijetí křesťanství Bulhary. Uţ bulharská středověká kultura mnohde zmiňuje Byzantskou říši a následná osmanská invaze, která proběhla ve 14. století, měla také vliv na další vývoj bulharského křesťanství. Změnil se celý systém a Bulhaři spolu s Řeky spadali do tzv. „rum-millet“.1 Nad celým územím vládl patriarcha, který rozhodoval jak v náboţenských, tak i v politických otázkách státu. Celé pravoslavné křesťanství sjednotil a nadvládu nad ním měl konstantinopolský patriarcha. Díky těmto historickým faktům byli pravoslavní duchovní řeckého původu. V prvních staletích nadvlády Osmanské říše tudíţ nenajdeme zmínky o novém pravoslavném písemnictví a po tuto dobu se nevyvíjela ani bulharská kultura. Lidé se snaţili spíše udrţet starší zvyky, aby neupadly v zapomnění. Na začátku 19. století se utváří v Bulharsku obrozenecké hnutí a stoupá tak v Bulharech chuť vše změnit. To se ovšem nelíbilo patriarchátu, který se začal bouřit, zakazoval zřizování bulharských škol a postupně zatracoval v bohosluţbách bulharštinu. Řekové nebyli pod takovým dohledem Osmanské říše, jelikoţ jejich území bylo u hranic, a proto mohli dál udrţovat kontakty s Evropou. Jelikoţ bulharské území bylo ve středu Osmanské říše, bylo pro něj Řecko velmi důleţité. V Bulharsku vznikaly první významné školy, které uspokojovaly i potřeby Řeků, a proto se zde mohly vzdělávat jak řecké, tak bulharské děti, jeţ posléze odcházely dále studovat do Řecka. Pro Bulhary bylo Řecko významné v otázkách osvobozeneckého hnutí. Jelikoţ Řekové s hnutím začali dříve, mohl se bulharský stát ledasčemu přiučit. V letech 1828 aţ 1829 proběhla rusko-turecká válka, jíţ se zúčastnili i samotní Bulhaři, kteří moc dobře věděli, proč udrţovat přátelské vztahy s Řeky. Jak jiţ bylo zmíněno, řecký stát měl lepší přístup do

1

Pozn. byzantská nebo řecká komunita.

3

Evropy, a tak na tom byl lépe i po ekonomické stránce a mohl v 18. století pomoci Bulharsku s rozvojem mezinárodního obchodu. Po osvobození bulharského i řeckého státu v roce 1830 vyvstaly problémy týkající se balkánských křesťanů na území východní a západní Thrákie a Makedonie. Tyto státy nadále zůstávaly pod vládou sultána a ostatní země je chtěly osvobodit. Chápaly toto osvobození jako národní cíl, kterého musí dosáhnout. Bulharsko chtělo Thrákii z ekonomického hlediska, jelikoţ ji omývalo Egejské moře, ale tím nemohlo argumentovat. Bylo důleţité nějakým způsobem odstranit Turky a domluvit se s Řeckem, jak dál postupovat. Proto byl v roce 1912 vytvořen Balkánský svaz, do kterého patřilo Bulharsko, Řecko, Srbsko a Černá Hora. Prioritou Balkánského svazu bylo zaútočit na Turecko a porazit je, coţ se také stalo. Bohuţel ani tato válka nestačila k urovnání všech sporů. Velký nátlak na Bulharsko vytvořila Makedonie, která vyvolala válku, a Bulharsko muselo bojovat proti všem balkánským státům, leč neúspěšně. Po těchto událostech se Bulharsko dlouhou dobu vzpamatovávalo z neúspěchu. Navíc války ovlivnily i česko-bulharské vztahy. V pozdějších letech se vlády snaţily udrţet přátelství, coţ ovšem bylo většinou velmi těţké. Dnes můţeme s jistotou říci, ţe hlavním cílem obou států je zajištění politické, ekonomické a kulturní stability na Balkáně. V současné době nikoho v České republice nenapadne, ţe by v minulosti mohli mít Bulhaři s Řeky nějaké problémy. Ti, co zde ţijí, na politickou minulost dávno zapomněli a nenechají nikým narušit své přátelské vztahy.

2.2 První zmínky o Řecích na českém území Řekové začali do České republiky přicházet aţ v minulém století kvůli občanské válce v Řecku. Jedná se o řeckou diasporu, jejíţ kořeny sahají aţ do osmého století před naším letopočtem. Jako první k nám prostřednictvím Červeného kříţe, Česko-řecké společnosti, mnoha dobrovolníků a dalších organizací utíkaly děti, aţ potom dospělí – mluvíme o nich jako o uprchlících.

4

Děti k nám začaly přijíţdět od roku 1948 a mluvíme o nich jako o „dětech bouře“. Byly ubytovávány v Brně, Mikulově a Všebořicích u Ústí nad Labem. Na počátku roku 1950 jich bylo v tehdejším Československu registrováno 5185.2 V průběhu dalších let u nás vznikalo stále více dětských domovů a „děti bouře“ byly převáţeny do měst po celém území. Roku 1962 jim bylo poskytnuto dvacet ubytoven a pro jejich stále rostoucí počet se stát rozhodl uvolnit i některá rekreační střediska. Děti tu měly bydlet pouze dočasně, učily se řecký jazyk a ideologii tehdejšího komunistického Řecka. Tento systém dlouho nefungoval, jelikoţ specializovaných pedagogů bylo čím dál tím méně, a proto na přelomu roku 1951/1952 byly děti poslány do českých škol, kde se učily podle speciální osnovy. Po základní škole se mohly dál věnovat učivu na českých středních školách. Následně byl vytvořen na Karlově univerzitě obor novořecký jazyk a literatura, kde se mohli vzdělávat další učitelé. Od roku 1949 přijíţdějí transportem i dospělí Řekové a Jugoslávci, kteří byli umisťováni do táborů v Lešanech u Benešova, v Mikulově nebo do tábora ve Svatobořicích. Tak velký počet migrantů a táborů se ovšem nelíbil KSČ. Utvářejí se řecké vesnice, které byly volné po odsunu Němců. Většina Řeků pracovala v zemědělství, ale nebylo moţné zaměstnat všechny, a tak se někteří stěhují do větších měst, aby mohli pracovat v průmyslu. Muţi zpočátku bydleli v ubytovnách, aţ po výstavbě nových bytů se mohli i s rodinami přestěhovat. U řecké menšiny se setkáváme s problémem souţití s českým obyvatelstvem. Češi je zpočátku nerespektovali a vadilo jim, ţe někteří dostávají podporu od státu, i kdyţ nepracují, a další jim skupují tolik nedostupnou zeleninu a ovoce.

2.3 Kultura a tradice Řekové svoje tradice nezapomněli a snaţili se je stejně jako Bulhaři rozvíjet i na jiném území. Ve svých komunitách utvářeli různé umělecké soubory a některé z nich fungují dodnes. Zachovali si svoji národní kuchyň, i kdyţ bylo nemoţné získat v Československu některé typické ingredience. Pořádali večírky a společenské akce pro oslavu svých státních svátků. 2

NEPALA, Jiří. Aktuální situace řecké obce Brno na pozadí vnímání řecké menšiny českou populací. Brno, 2009.

102 s. Diplomová práce na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity na Ústavu hudební vědy. Vedoucí práce Mgr. Jakub Macek.

5

Od sedmdesátých let se česko-řecké vztahy obracejí k lepšímu, vznikají smíšená manţelství a od roku 1990 si mohou Řekové zaţádat o státní občanství.

2.4 Řecké organizace V současné době registruje Česká republika třináct řeckých obcí pod hlavičkou Asociace řeckých obcí (AŘO). Jedná se o nestátní organizaci, která sdruţuje zmíněných třináct řeckých obcí, podílí se na pořádání kulturních akcí a utuţuje přátelské vztahy mezi Řeky a Čechy. Mezi hlavní obce patří Praha, Brno, Ostrava, Jeseník, Karviná, Krnov a Bohumín. Řecké organizace jsou velmi podobné bulharským. Snaţí se také o větší propojení mezi Čechy a Řeky, o utuţování přátelských vztahů a rozvíjení jejich kultury na českém území. Stejně jako Bulhaři i Řekové pořádají různé společenské akce a kulturní festivaly, na které Bulhary zvou. Aţ na pár výjimek lze říci, ţe celkově mezi nimi panuje velmi přátelský a otevřený vztah.

3. DĚJINY MIGRACE DO ČESKÉ REPUBLIKY Kapitola pojednává o prvních záznamech většího počtu migrantů do České republiky, s jakými menšinami se setkáváme, proč se k nám cizinci stěhovali nebo z jakého důvodu sem utíkali. Do společenského a politického vývoje země řadíme mimo jiné i migraci většího počtu obyvatelstva. Tento proces zasáhl po roce 1990 ve větší míře i Českou republiku. Do té doby se na našem území setkáváme hlavně s Poláky a Slováky, v menším počtu a přechodně pak s Albánci, Makedonci a obyvateli Černé Hory. Všichni tito migranti mají jedno společné – potřebu zařadit se do české společnosti a pochopit naši kulturu a jazyk. Po roce 1993 a po rozdělení Československé republiky se počet přistěhovalců sníţil. Dodnes nikdo s určitostí nedokáţe říct proč. Nejpočetnější skupinou v této době byli samozřejmě Slováci, které přitahovala Praha, Brno a jiná průmyslová města. Sčítání obyvatelstva v roce 2001 přineslo očekávané výsledky. Vysoký nárůst byl zaznamenán u 6

Romů. Slováci, Bulhaři3 a Němci přicházeli do České republiky hlavně kvůli práci. Od roku 1990 do roku 2001 bylo zaznamenáno 51 9884 ţádostí o azyl, vyhovělo se pouze 4,1 % počtu ţádostí. Přistěhovalci si vybírají velká města nebo pohraniční území, z nichţ se pomalu, ale jistě stávají multikulturní a multietnické oblasti. V 90. letech se u cizinců rozrostl zájem o naše vysoké školy a začínají k nám proudit davy studentů ze střední, východní a jihovýchodní Evropy. Studia v České republice vyuţili i vysokoškoláci z celého východu a Bulhaři a Řekové se mezi české studenty zařadili nejlépe. V Česku má kaţdá etnická skupina svůj specifický znak. Vietnamce chápeme jako ty, kteří prodávají nekvalitní oblečení na stánku nebo v malých kamenných obchodech. V posledních letech se s nimi také setkáváme v bistrech a na stáncích s rychlým občerstvením. Ukrajince a Rusy vídáme při opravách chodníků, silnic nebo na stavbách. Na obyvatele Ameriky, Velké Británie a Austrálie narazíme v jazykových školách nebo zahraničních firmách. A jaký znak mají Bulhaři? Pro většinu lidí představují kopáče, kteří si odpracují deset hodin denně a jdou na pivo nebo něco ostřejšího. Málokdo ví, ţe většina Bulharů je vysokoškolsky vzdělaná a jen malé procento z nich pracuje v „terénu“.

4. PŘÍCHOD BULHARŮ DO ČESKÉ REPUBLIKY 4.1 Historie Bulharů v České republice Zde se budu zabývat příchodem bulharského obyvatelstva do České republiky, které k nám proudilo mnoho let, někdy v menším, jindy ve větším počtu. Mezi dvě největší vlny těchto migrantů řadíme bulharské zahradníky a bulharské studenty. Bulharský lid k nám migroval ve třech fázích. První vlna migrace bulharského obyvatelstva a zmínky o ní spadají do období kolem roku 1895. Jedná se o velmi malý počet lidí, a proto se zaměřím na další vlnu migrantů, která proběhla mezi první a druhou světovou válkou. Mluvíme o tzv. bulharských zahradnících. Bulharští zahradníci odcházeli nejen k nám, ale převáţně do Srbska, Rumunska a můţeme je najít i v Rusku nebo ve Francii.

3

BITTNEROVÁ, Dana – MORAVCOVÁ, Miriam. Kdo jsem a kam patřím? Praha, Ofis, 2005. 68 s. ISBN 80-9027858-2; jejich hlavní migrační vlna proběhla v letech 1997–1999. 4 l.c., s. 68.

7

Tato skupina obyvatel k nám přišla z jediného důvodu – za lepší prací. Bulharští zahradníci si Brno vybrali díky pozitivům, jakými jsou například poloha mezi dvěma řekami a velké mnoţství úrodné půdy. Rozhodující také bylo teplejší klima, na které jsou Bulhaři zvyklí. Neméně důleţitým aspektem byla dobrá pověst Brna jakoţto průmyslového města. Nebyli to jen jednotlivci, kteří se na naše území stěhovali, ale pronikaly k nám celé skupiny lidí, kteří chtěli jen jedno: mít svoje zahrady po celém Slovensku, Čechách a na Moravě. Vůdčí osobností všech zahradníků byl Cetko Dţongov, který působil hlavně na Slovensku. Zástupce mu dělal Martin Sirakov, jenţ ţil v okolí Nitry, a Atanas Kalev Dipkolakov sídlící v Brně. Další roky se procento bulharských zahradníků ţijících u nás zvyšovalo. Místo zaloţení zahrady určovala konkurence dalších zahradníků v okolí. Pronajímaly se na dobu od jednoho do tří let. V bulharské zahradě měl hlavní slovo gazda5 a byl nadřízený všem zahradníkům, prodavačům i dozorcům. Zahradníci nepracovali osm hodin denně, ale fixní dobu, která byla nejméně deset hodin denně, jejich mzda se neurčovala podle počtu odpracovaných hodin, ale podle ročního zisku zahrady. Zahrady fungovaly od března do října a pěstování zeleniny mělo převáţně polní charakter. Za jednu sezónu počítali se dvěma aţ třemi úrodami na jednom místě. Přibývající počet bulharských přistěhovalců měl za následek vzrůstající nelibost českých zemědělců. Byli pro ně obrovskou konkurencí, proto zahradnický spolek v Brně podal stíţnost k brněnské městské radě. Ta na základě tohoto poţadavku rozhodla o omezení počtu bulharských zaměstnanců. Existovala ovšem československo-bulharská mezistátní smlouva, kvůli níţ muselo být toto nařízení zrušeno. Díky své pracovitosti si však bulharští zahradníci postupem času vybudovali respekt a uznání. Zde nalézáme kořeny rčení „dře jak Bulhar“. Ti, kteří si vydělávali více, investovali část mzdy do svých dětí formou studia. Platili jim vysoké školy v mnoha evropských městech (Vídeň, Bratislava, Brno, Praha). Po skončení studia se většinou studenti vraceli zpět do Bulharska a jen malý počet z nich zůstal ve městě natrvalo. Bulharští studenti k nám přicházeli od čtyřicátých a padesátých let 19. století. Jejich základnou se stala praţská univerzita, po jejímţ vystudování se z nich stali právníci, doktoři, filologové. Díky slovanskému původu si je česká společnost zamilovala a bez větších potíţí zapadli mezi české studenty. Za své přátele je povaţovali i známí umělci, jakými byli Josef Dobrovský, zakladatel slavistiky, Boţena Němcová nebo Ladislav Čelakovský, který

5

Pozn. bulharský podnikatel.

8

shromaţďoval slovanské lidové písně, publikované pak ve sbírce slovanských přísloví. V sedmdesátých letech 19. století se zájem o českou univerzitu rozrostl. To bylo podmíněno finanční dostupností a uznávanou evropskou kvalitou. Uţ je nepřitahovala jen vysoká škola, ale i gymnázia a školy odborné. Studenti byli ubytováváni především v českých rodinách, tím pádem byl i proces integrace bulharské menšiny do ČR jednodušší. České obyvatelstvo je začalo brát jako nedílnou součást svého ţivota. Mohli zde klidně ţít a studovat, a sledovat přitom nepříznivou situaci v Bulharsku, které bylo v té době stále pod nadvládou Turků. Sdruţovali se zde a zakládali tu spolky. Mezi nejvýznamnější patří spolek Postojanstvo, který působil v Táboře. Jako další můţeme zmínit spolek Urban a v Praze sídlící spolek Sedjanka.6 Po roce 1918 se bulharští studenti rozdělili do čtyř skupin. Jedni byli na straně pravice, druzí na straně levice, další zaujali liberálně demokratický postoj a poslední skupina byla tvořena ze studentů stojících mimo politickou sféru. Bulharské spolky se stále rozšiřovaly, zahrnovaly různé výlety a posezení s přáteli a vznikaly také bulharské divadelní soubory. V dnešní době se s bulharskými studenty setkáme hlavně v Praze a Brně. Mají v oblibě školy zaměřené na techniku a ekonomii. Ti, kteří sem přicházejí studovat, kolikrát ani neví, do čeho jdou. Do té doby neznali vůbec Českou republiku, nevěděli nic o její historii ani o památkách. Proto se shodují, ţe český ţivot je něčím zvláštním a ojedinělým. Bulharští studenti pro nás nejsou ničím výrazným, nijak nevybočují ze společnosti ani se nechtějí medializovat. Většina z nich se po ukončení studia vrací domů, přesto jsou ovšem pro českobulharské vztahy velmi důleţití. Udrţují mezi námi přátelské i velice významné ekonomické vztahy. Počet bulharského obyvatelstva se rok od roku mění. V roce 2001 proběhlo sčítání lidu a k bulharské národnostní menšině se přihlásilo 4 383 obyvatel, z toho 40,5 % ţije v Praze, Brně a Ostravě. Větší procento z nich si ponechalo bulharské občanství a svůj pobyt tu mají domluvený jako krátkodobý, případně dlouhodobý. Myslí si, ţe je to tak správné vůči hostitelské zemi. Chtějí být součástí České republiky, ale také nezapomínají na své kořeny a na bulharskou kulturu, která je pro ně velmi významná. Před rokem 1990 jsme se s nimi mohli setkat ve všech okresech. Praha, Brno a Ostrava se staly domovem většího počtu obyvatel této menšiny, protoţe zde nacházeli snadněji práci v oboru. „…Práci nalézali a nalézají v nejrůznějších hospodářských odvětvích, zejména v průmyslu, stavebnictví, kultuře a

6

Založena v roce 1880 v restauraci „U Sedlerů“, kde byl zvolen první výbor. Předsednictví se ujal Vasil Atanasov, jako jednatel byl určen Vladislav Šak a pokladníkem Karel Lukáš. Sedjanka byla oblíbená i u našich umělců, např. Antonína Sovy, Elišky Krásnohorské, Jaroslava Vrchlického a dalších.

9

školství. V současnosti působí především v zaměstnanecké sféře, avšak ve vysokém podílu vyvíjejí i podnikatelské aktivity a vykonávají svobodná umění.“7

4.2 Česko očima Bulhara Jak náš národ chápou Bulhaři, jací se jim zdáme? Určitě se setkáme s více názory. Pro mě byl ovšem stěţejní rozhovor s MUDr. Ivanem Atanasem Belkovem, který zde ţije od narození, přesto si ale všímá rozdílů mezi Čechy a Bulhary. Odlišnost našich ţivotů a kultury je ve stylu ţivota, postojů, pravidel a chování člověka. Velké rozdíly vidí Bulhaři ve způsobu ţivota. „Češi pracují šest hodin denně a pak se jdou procházet. Lidé ráno dříve vstávají, jsou pracovití do oběda, když si dají to první pivo. Bulhar, když studuje, tak studuje, když se baví, tak se baví…“ „Prodavačky jsou laskavé, ale obchody mají v neděli zavřeno. V Bulharsku to tak není, například kadeřnice pracují od osmi do osmi i deseti, pokud mají zákaznice, a nikdo se nediví.“8 Bulhaři také poukazují na to, ţe se málo bavíme a nevyuţíváme dostatečně volný čas. Nechodíme na ţádné zábavy, netrávíme více času s přáteli. Bulhaři jsou temperamentnější, více poslouchají hudbu, tančí a zpívají. Co se týče oblékání, vidí u nás pokulhávání za východní a západní Evropou. Jsme příliš konzervativní. To, co se nosilo před rokem u nich, se aţ teď dostává k nám. Některé z nich aţ šokuje zjištění, ţe je Česko natolik pozadu. Dívky jsou méně upravené a vyzývavé, u muţů nepoznáme, kdo z nich pracuje a kdo ne. Stejně tak je to s hudbou. Podle nich i v této sféře trošku tápeme. Hudba, kterou oni poslouchali před čtyřmi lety, je teď u nás nejnovějším hitem. Soukromí – u nás platí pravidlo: chceš přijít na návštěvu? Nejdříve se vţdycky telefonicky nebo osobně domluvíme. Chceme vědět, kdo a kdy k nám přijde, a nejsme zvyklí na nečekané návštěvy. Rádi si dopředu vše naplánujeme, a pokud víme, ţe má někdo přijít, připravíme se. Bulhaři jsou na tom jinak. V Bulharsku se chodí od domu k domu a nikdo se neptá, jestli můţe přijít. Je jim to jedno. Kaţdý den počítají s tím, ţe by je někdo mohl navštívit. Já tuto rozdílnost pozoruji sama u sebe. Mám přítelkyni Bulharku, u které jsou dveře vţdy otevřené, nikomu z její rodiny nevadí, kdyţ je navštívím v devět ráno nebo v devět večer. Usedneme ke stolu, vykládáme si, popíjíme dobré víno a něco k tomu 7

BITTNEROVÁ, Dana – MORAVCOVÁ, Miriam. Kdo jsme a kam patříme? Praha: Sofis, 2005. 265 s. ISBN 80902785-8-2. 8 Ibid., s. 275.

10

zakusujeme. Nerozlišují, jestli je všední den, víkend nebo svátek. Kaţdoročně se u nich na Vánoce všichni setkáváme. Dokáţe si to Čech představit? Nejde o to, ţe bychom museli mít v ledničce stále něco nachystaného, nakoupené víno a doma pořád uklizeno. Bulharům nezáleţí na tom, jestli jste v pyţamu, nebo ve společenském oděvu, přišli navštívit vás jako osobu, chtějí čas strávit s vámi. Podle mého názoru je to jeden z největších rozdílů mezi námi. Pokud s něčím souhlasíme a chceme odpovědět kladně, pohybujeme hlavou shora dolů. Kdyţ nesouhlasíme, kroutíme hlavou zleva doprava. Bulhaři přesně naopak. To zapříčinilo uţ mnoho vtipných situací a dalo podnět k zábavné konverzaci. Vstřícnost Čechů vůči cizincům je malá. Jsme odtaţití, málo komunikativní a jen zřídkakdy si je pustíme k tělu. V případě, ţe daného cizince lépe poznáme, hned k němu změníme postoj. Sami bulharští studenti popisují, ţe cítili jakousi přetvářku. Chováme se velmi slušně, ale neupřímně. V Česku je podle nich velmi těţké najít si kamarády a přátele. Proces seznamování a následně vybudování jakéhosi pouta je u nás velice sloţitý. V bulharských očích jsme národ velmi zodpovědný, a neţ něco uděláme, pořádně si to rozmyslíme. Vše chceme co nejpodrobněji rozebrat. Na druhé straně, co se týče ekonomického hlediska, ţivot tady je mnohem snazší. Najít si tu práci není tak obtíţné jako v Bulharsku.

4.3 Rozhovor s MUDr. Ivanem Atanasem Belkovem 1) Jak jste se ocitl v České republice? „Já už jsem se tady narodil, jelikož se sem moji rodiče přistěhovali. Patřím k druhé generaci Bulharů v České republice, jejichž největší vlna přicházela mezi dvěma světovými válkami.“ 2) Z jakého důvodu se přestěhovali rodiče do Česka? „Rodiče se sem přistěhovali z ekonomických důvodů, otec tu dostal zaměstnání. Byl absolventem obchodní akademie ve Varně a jako takový se stal zástupcem bulharské semenářské firmy, která působila v Evropě. Jedna z filiálek se nacházela v Brně na Mlýnské ulici (dům, ve kterém dnes sídlí Armáda spásy).“

11

3) Bylo těţké vyrůstat v českém prostředí a následně si najít práci? „Nebylo těžké vyrůstat v českém prostředí, i když určitá ,příkoří‘ jsem jako dítě pocítil. Nešlo o nic vážného, byly to projevy dětské neznalosti a nedospělosti. Až později jisté problémy nastaly, ale ty byly dány administrativou a skutečností, že jsem zde žil jako cizinec s povolením k pobytu a tím pádem jsem byl eliminován z některých práv českého občana (nemohl jsem se účastnit privatizace po revoluci, s obtížemi jsem získal půjčku na stavbu domu a v neposlední řadě, když jsem šel skládat atestaci, nebyl jsem připuštěn, dokud jsem jako cizinec nedonesl doklad z ministerstva zdravotnictví, že mohu vykonávat profesi lékaře na území Československa).“ 4) Jakých rozdílů si všímáte mezi Bulhary a Čechy? „Bulhaři jako všichni obyvatelé jižní Evropy a Balkánu jsou otevřenější a srdečnější. V rámci prvního kontaktu jsou spontánnější ve svých projevech, trošku hlasitější atd. S životem v českém prostředí a postupnou aklimatizací se tyto rozdíly stírají.“ 5) Dodrţujete doma bulharské tradice? „Z bulharských tradic toho udržujeme v naší domácnosti málo. Například tradice soupeření, kdo má tvrdší vajíčko, na Velikonoce jsme chodili do kostela na půlnoční bohoslužbu, která spočívala mimo jiné v průvodu se svíčkami kolem kostela a následně pravoslavný kněz posvětil přinesené velikonoční mazance a další vaječné produkty, které se konzumuji o Velikonocích.“ 6) V jaké zemi se cítíte doma? „V Bulharsku jsem v mládí strávil mnohé prázdniny, nicméně jsem se vždy cítil zakořeněn zde v Brně a velmi často to komentuji prohlášením: Jsem Bulhar, který je křtěný Svitavou a Svratkou. Tady jsem doma i proto, že tu mám rodinu.“9

9

Pozn. Rozhovor s MUDr. Ivanem Atanasem Belkovem, předsedou Bulharského klubu obce Brno, 12. 5. 2010, Brno.

12

5. NÁBOŢENSTVÍ Náboţenství je pro Bulhary velmi důleţité. Ti, kteří ţijí v České republice a jsou katolíci, navštěvují naše kostely o kaţdém svátku. V následujícím textu popíšu, jak se rozvíjelo náboţenství na bulharském území, českou misi salesiánů Dona Boska, která je pro Bulhary významná, a také přiblíţím jejich mytologii a rituály, jeţ dodnes na některých místech Bulharska dodrţují. Největší procento Bulharů tíhne k pravoslavné církvi. Ovšem jejich počet v procentech se neustále mění. I ti, kteří nechodí do kostelů a nehlásí se k ţádnému jinému náboţenství, o sobě říkají, ţe jsou pravoslavní. Jsou přesvědčeni, ţe tak je to správné. Pravoslavná církev dříve zaujímala velmi negativní stanovisko k jakýmkoliv jiným projevům západních náboţenství. Po druhé světové válce byli všichni katoličtí a protestantští pastoři pronásledováni a posíláni do pracovních táborů smrti.10 Od roku 1990 nebyla pravoslavná církev pod tak důslednou kontrolou komunistického reţimu. Evangelická a katolická církev se mohla více rozšířit mezi Bulhary v osmdesátých letech 20. století. Lidé se seskupovali v hojném počtu na náměstích a v nově vytvořených sborech. V této době vznikaly různé sekty. Od roku 1993 stát začal podporovat i jiné církve neţ pravoslavné, ale staví se k nim velmi skepticky a jsou pod přísným dohledem. V roce 1994 pronikla do této krajiny také česká mise salesiánů Dona Boska. V létě vysílá Česká republika větší počet jejich příznivců. „Činnost salesiánů je podporována Velvyslanectvím Bulharské republiky v Praze a Bulharským kulturním a informačním centrem v Praze…“11 OAZIS – občanské sdruţení salesiánů vzniklo díky těmto podporám. Má charitativní charakter a snaţí se pomoci tam, kde je potřeba. Katolická církev misi pozitivně komentuje, pravoslavná zatracuje. Bulharsko v roce 2002 navštívil papeţ Jan Pavel II. a dal tak podnět ke smíření různorodých církví. Přivítal ho pravoslavný patriarcha Maxim, který k němu nebyl zvlášť nakloněn. Tato návštěva měla i politický charakter. Bulhaři tak pootevřeli vrátka západním kulturám.

10

HYAN, Zdeněk Mgr. – JEČNÝ, Radim Ing. Základní informace Bulharsko. [online] 2010 [cit. 9. května 2010]. Dostupné z WWW: http://bulharsko.proweb.cz/indexo.htm. 11 Tamtéž.

13

Turci, Pomači12 a Romové tíhnou k muslimskému vyznání. Díky velkému vlivu Ankary bylo postaveno mnoho mešit i v Bulharsku. Katolicismus, pravoslaví a protestantismus jsou tři základní směry křesťanství. A všechny tři poţadují, aby se hlásala právě jeho pravda. Zde je zainteresovaná i politická sféra. Po pádu Konstantinopole v roce 1204 měla pravoslavná církev daleko větší vliv. Hlásala své pravdy v Bulharsku, Řecku, Rumunsku a Srbsku. Pravoslavní jsou přesvědčeni, ţe západní kultura je špatná. Západ stále čerpá z antiky a brání se jakýmkoliv novým věcem, zůstává v „začarovaném“ kruhu. Pravoslavní kladou důraz na celek, ne na jednotlivce, pouţívají národní jazyk. Její kněţí nemusejí dodrţovat celibát. Církev slouţí státu. V liturgii je důleţité uctívání ikon, které ztělesňují Boha, Kristovu smrt a vzkříšení. Ţijí hlavně přítomností a budoucností, vše je mezi nebem a zemí. V liturgii má vše svůj řád, všechno na sebe navazuje, a pokud se člověk rozhodne oddat Bohu, musí tato pravidla respektovat. Chrám se skládá z oltářního prostoru a chrámové lodi. Ikonastas je rozdělen na tři části a ikonami se díváme do nebes. Zpěv je důleţitější neţ slovo, prostřednictvím melodie vyjadřujeme vše důleţité, proto se při bohosluţbě nemluví. Zpěvy jsou ve slovanštině, některé části jsou přísně byzantské.

5.1 Mise českých salesiánů České salesiány do Bulharska vyslalo v roce 1994 generální ustředí, které sídlí v Římě. Jejich hlavním cílem je sdruţovat mládeţ ve všech sociálních a společenských poměrech Bulharska a začlenit tyto sociálně slabší do normálního ţivota. Hlavní sídlo mají v Kanzalanu, kam byli poprvé vysláni. Jsou v kontaktu s mnoha zařízeními, například s internátní školou pro tělesně postiţené, která sídlí v nedalekém městě Viden. Dále jsou to města Nova Delčo, Jambola a Stará Zagora. Tato mise v létě pořádá letní tábory pro mládeţ, fotbalové turnaje atd. Nejen Velvyslanectví Bulharské republiky a Bulharské kulturní a informační centrum v Praze jim pomáhá. Angaţuje se i Velvyslanectví České republiky a SRN v Sofii.13

12

Pozn. poturčení Bulhaři. HYAN, Zdeněk Mgr. – JEČNÝ, Radim Ing. Základní informace Bulharsko. [online] 2010 [cit. 9. května 2010]. Dostupné z WWW: http://bulharsko.proweb.cz/indexo.htm. 13

14

Chudším rodinám dodávají salesiáni léky a spotřební zboţí. Mnoho těchto darů je od obyvatel České republiky, z Holandska a SRN. Velkým charitativním počinem byl projekt „Děti v ohroţení“, který se uskutečnil v roce 1998 s pomocí OAZIS. Tento fotografický projekt měl ukázat, v jak hrozných podmínkách ţijí děti po celém světě. Jak jsem jiţ zmiňovala výše, katolická církev s touto misí souhlasí. Povaţuje ji za velký zlom v dějinách Bulharska. Mise navazuje na činnost Konstantina a Metoděje. Katolíci tyto bratry chápali jako osobnosti, jeţ do jejich země přinesly správné a ničím nezkaţené křesťanství. Pravoslavným křesťanům velice vadí, ţe misionáři pouţívají ve svých bohosluţbách pravoslavnou liturgii. Chápou mládeţ jako nerozhodnou a nevyspělou – snadno se přikloní k jakémukoliv náboţenství, které je vzhledem k jejich nevědomosti stahuje na svoji stranu.

5.2 Mytologie a rituály Slované dříve uctívali mnoho bohů. Prvním uctívaným byl bůh hromu Perun, o kterém se traduje, ţe byl synem Alexandra Velikého. Po Perunovi bylo pojmenováno i bulharské pohoří Pirin. Také horské, vzdušné a vodní víly sídlily na mnoha pohořích a někdy se převtělovaly do hadů. Od 13. století se zjevovaly jako krásné mladé dívky, které tančily a zpívaly. Při oslavě jejich svátku lidé svazovali květy. Oheň představoval pro obyvatelstvo Bulharska základ domova, v zemědělství ornou půdu a zdraví všech lidí. Rituály za tato přání prováděli tzv. nestinari. Jeho negativní formou byl démon smok, který lidem kradl děti a obţivu. Sudičky, pro Bulhary narečnice, se zjevovaly u novorozeňat. Tak jako u nás i zde nosily k dítěti dary a osud člověka byl vyjádřen zlatou nití. Pokud rodiče chtěli pro svoje děti dobrý osud, upláceli narečnice jídlem (sůl, chleba, sýr…). Sebevrazi, čarodějové a vlkodlaci představovali upíry, kteří zabíjeli členy rodiny a jejich zvířata. Upíři se objevovali jak v ţivé, tak i v neţivé podobě. Právě o těchto démonech se mezi Bulhary mluví nejčastěji. Černí ptáci znázorňují duši zemřelých. Skrývali se v komínech a strašili těhotné ţeny a děti. Nejposvátnějším zvířetem v Bulharsku byl vůl, kterému se nesmělo nijak ubliţovat. Po volovi následoval kůň. Jeho smrt znamenala pro rodinu velkou ztrátu, neboť ho chápali jako člena rodiny. Je zajímavé, ţe i jiná zvířata měla svůj svátek. Vlk nebyl spojován s vlkodavem. Ochraňoval před zlými démony, a pokud zardousil ovci, znamenalo to pro rodinu čas štěstí v podobě rozmnoţení stáda.

15

Nesmíme opomenout čarodějnice a čaroděje, kteří ve své době byli zakázáni papeţem Mikulášem I. Čarodějnice a čarodějové měli podobu jak bytostí hodných, tak i zlých. Pro přivolání nebo odehnání kladných či záporných démonů mají Bulhaři několik rituálů. Modlení, zpívání, tančení, obětování zvířat, nejčastěji jehňat, a mnoho dalších způsobů se tradovalo z generace na generaci. Pokud se rituál vydařil a přání se nevyplnilo, povaţovali to lidé za velké zklamání a projev zášti.

6. BULHARSKÁ KULTURA Zmíním zde bulharské svátky, které jsou významné. Jejich kuchyně je velmi rozmanitá, plná chutí a barev. Dále se zaměřím na hudbu, která v ţádném případě není monotónní, bez rytmu, bez tempa. Přes hudbu se dostaneme k tanečním souborům v Brně, které se účastní folklórních slavností po celé Evropě. Téma ozvláštňuji rozhovorem s Klárou Belkovovou, členkou tanečního souboru Pirin. Na hudbu navazují festivaly národnostních menšin pořádané v České republice. V poslední podkapitole nesmím opomenout bulharské kroje, které jsou pro ně velmi důleţité a neodmyslitelně patří k jejich kultuře.

6.1 Bulharské svátky a jejich oslavy Oslavy svátků, narozenin a svateb jsou pro Bulhary radost. Milují hudbu a tanec, a kdyţ to mohou spojit s dobrou náladou a spoustou lidí, jsou šťastní a dokáţou se bavit aţ do ranních hodin. Největší oslavy jejich svátků v Brně patří dvěma datům: 1. března se slaví svátek Baba Marta a první týden v prosinci pak Bulhaři oslavují svátek Nikulden – uctívá se den rybáře. Všichni se sejdou ve velkém, nejlépe tanečním sále a oslavují. Pozvou si i kapelu z Bulharska, která po celou noc hraje bulharské písně. V průběhu večera můţeme zhlédnout národní tance, které nám zprostředkuje bulharský taneční soubor. V Brně to jsou soubory Kytka nebo Pirin. Zde se dá koupit i lístek do tomboly a doufat ve výhru. U příleţitostí těchto oslav se tančí národní tance a my se jako přihlíţející můţeme ledasčemu přiučit. Chytnou vás mezi sebe a vůbec jim nevadí, ţe všechny kroky pletete nebo ţe nemáte rytmus. Důleţité je, aby se kaţdý

16

dobře bavil. Jak uţ jsem se zmínila, jsou hrdí na svoji kulturu a dělá jim dobře na duši, kdyţ se o ni mohou s někým podělit. Dalším velkým svátkem pro Bulhary je svátek vína, Trifon Zarezan, který se kryje se sv. Valentýnem 14. února. Jeho popis je takový: „Taky máme svátek 14. února, tak to je svátek zamilovaných, a v Bulharsku se ještě slaví svátek vína. To se každý opije, každý chlap je úplně namol. Jako to romantický chlapi mají svatého Valentýna, holkám kupují dárky, ale ti ostatní, ti jsou úplně namol. Ale je to veselý.“14 Taneční soubor Pirin slaví tento svátek tradičně v Praze v Bráčnické rychtě, kdy se zařezávají první vinné keře. Zde se volí car Trifon – probíhá soutěţ, kdy kandidáti musí vypít kořalku, zatancovat a zastřihnout víno. I touto oslavou chtějí Bulhaři ukázat Čechům svoji kulturu. Dalším svátkem je Baba Marta15, který se slaví 1. března. Baba Marta má přinést teplejší počasí. V ten den si lidé předávají panáčky (pijo) a panenky (penda) z bílých a červených nití, kde zdraví je symbolizováno bílou barvou, krása a štěstí červenou. Hovorově jim říkají marteničky. Marteničku si kaţdý připne k oděvu nebo si ji uváţe kolem ruky a nosí ji do prvního jarního dne, kdy uvidí rozkvetlý strom a přiváţe ji na něj. Den květin, Cvetnica, se slaví vţdy týden před Velikonocemi. Slaví ti, kterým začíná jméno na „Cva“, pak ti, kteří mají jméno po nějaké květině, a nakonec i ti, kteří nemají svátek přes rok. Velikonoce slaví kaţdý po svém. Někteří na svátky odjíţdějí do Bulharska a jiní se učí našim zvyklostem. Pro mnohé je typická návštěva pravoslavného kostela. Tradičním pečivem je kozunak16 a banica17. Barvení vajíček je další významná tradice. Nejprve se obarví červené vajíčko, které se posléze otře o dětskou tvář, aby dítě bylo po celý rok zdravé. U chlapců je zvykem, ţe si s vajíčky navzájem o sebe ťukají – ten, který zůstane jako poslední bez prasknutého vajíčka, vyhrává a bude také po celý rok šťastný a zdravý. Uţ přes třicet let se v České republice udrţuje tradice pokládání věnců u památníku sv. Cyrila a Metoděje v Mikulčicích. V roce 1986 zde byla poloţena pamětní deska těmto slovanským věrozvěstům, pod záštitou tehdejšího Bulharského klubu v Brně. Postupně se tady utvořila tradice setkávání, a to 11. května – ten den je zasvěcen jiţ zmiňovaným

14

BITTNEROVÁ, Dana – MORAVCOVÁ, Miriam. Etnické komunity v české společnosti. Praha: Ermat, 2006. 293 s. ISBN 80-903086-7-8. 15 Pozn. babička březen. 16 Pozn. sladké pečivo podobné vánočce. 17 Pozn. pečivo z listového těsta, do kterého se zasazují lístečky se štěstím, zdravím, školou, cestováním, autem a penězi.

17

věrozvěstům. Je tu připraven několikadenní program pro občany bulharské národnosti a přátele Bulharska. Konstantin a Metoděj přišli na Velkou Moravu v 9. století, aby zde za velmi krátkou dobu naučili lid slovanskému jazyku (staroslověnštině) a zavedli pro něj písmo (hlaholici). Roku 885 odsud byli jejich ţáci vyhnáni a nesměli nikde hlásat jejich učení, přesto se staroslověnština a slovanské bohosluţby udrţely mezi lidem aţ do 11. století. Po vyhnání ţáků se příznivci Konstantina a Metoděje (v té době uţ byli oba po smrti) uchýlili do bulharské říše. Vánoce slaví stejně jako my, jen s tím rozdílem, ţe na stole musí být sedm druhů jídla a ani jedno nesmí obsahovat maso, a to ani rybu. Některé rodiny také slaví svátek sv. Georgiov, který je 6. května, dále 3. března osvobození Bulharska nebo 6. září sjednocení Bulharska. V Brně Bulhaři slaví Babu Martu spolu s osvobozením Bulharska od nadvlády Turků. Kaţdý si můţe u této příleţitosti zakoupit marteničku a čekat tak na první rozkvetlý strom, který uvidí. V Bulharsku se klade větší důraz na oslavy jmenin, které jsou spojeny s jednotlivými světci dle pravoslavného kalendáře, neţ na oslavy narozenin. Georgi je v Bulharsku oficiální státní svátek, den bulharské armády, den ovčáka, druhé nejčastěji oslavované jmeniny.18 Slaví se od 9. ledna 1880 na základě rozkazu kníţete Alexandra I. Po roce 1945 tento svátek komunistická strana zakázala a aţ 27. ledna 1993 se na základě dekretu vlády znovu obnovil. Svatý Jiří se narodil v Kapadokii, v době vlády císaře Diokleciána. V mládí byl vychován jako voják, kde ho čekala skvělá kariéra, přesto se ovšem rozhodl stát křesťanem a za své vyznání byl mučen. Navzdory velké bolesti nesl mučení velmi hrdinně. Kdyţ to viděli členové císařského dvora, začali se také přidávat ke křesťanské víře. Mezi nimi byla i manţelka císaře Diokleciána Alexandra. To se ovšem nelíbilo jejímu muţi, který nechal Jiřího roku 303 popravit. Legenda praví, ţe nedaleko místa, kde byl Jiří pohřben, ţil strašný had. Kaţdý den seţral jedno dítě z blízkého města. V den, kdy přišla řada na carovu dceru, se znenadání objevil světec na bílém koni a s boţím jménem na rtech nestvůru zabil. Po této události dívka s celou svojí rodinou přijala křesťanství. V Bulharsku je tento svátek ctěn více neţ Velikonoce. Výjevy z něj můţeme často spatřit v křesťanském umění.

18

Pozn. První je Ivan.

18

6.2 Bulharská kuchyně Na své pokrmy nezapomínají Bulhaři ani u nás v Česku. Jejich jídlo je hlavním znakem při oslavách a přátelských posezení. Shodují se, ţe bulharská jídla jsou více kořeněná. Tak jako my máme knedlo, vepřo, zelo, oni mají musaku.19 Tento pokrm je velmi rozšířený i v Řecku. Jejich oblíbeným jídlem jsou plněné papriky, kterým říkají čušky, čevapčiči (kebabčeta), čočka a čočková polévka zvaná lešta. Mají rádi zmíněnou banicu a dělají pomazánku z rajčat a paprik, tzv. lutenica.

6.3 Bulharská hudba Hudba je v ţivotě Bulharů velmi důleţitá. Je to jejich kaţdodenní radost a zpestření všedních dnů. Nejznámější u nich je pop-folk, tzv. čalga. Čalga má výrazný rytmus, text se točí kolem lásky, nevěry a peněz. Melodie je chytlavá, zábavná, orientální, charakteristická svým zabarvení a často kopírovaná. Vezme se píseň z Turecka, Řecka nebo Srbska a jejich text se jen přeloţí do bulharštiny. Písně souvisejí i s přírodními jevy, s událostmi týkajícími se kaţdodenního ţivota, s milostnou, svatební a jinou tematikou. Takovou hudbu mají rády zejména starší generace. Ti mladší poslouchají pop, rnb, hip-hop, ska či reggae. Pro bulharské vesničany jsou lidovky utahané vyumělkované cajdáky.20 Můţeme na ně narazit při večerních posezeních. Při takových večerech ţeny diskutují o rodinách a manţelích. Písně, které jsou více melodické a rytmické, nepovaţují za lidové. Bulharská hudba nezná hranice ve svém projevu a harmonii. Dokázala vytvořit svébytnou polyfonní muziku, která je hraná na více nástrojů najednou. V kaţdém bulharském regionu je jiná hudba, jinak zabarvená, něčím odlišná. V uzavřených a odlehlých vesničkách se dodnes tradují rituály spojené s půdou a její úrodou, s oslavou příchodu nového roku, s vítáním jara a mnoha dalšími oslavami. Muţi o těchto svátcích tancují, zpívají koledy a chodí od domu k domu. Svatba je ve všech městech velikou událostí. Celý den se zpívá. Kaţdá píseň je určena pro danou situaci. Den před svatbou se nevěstě zpívají velmi smutné písně. Ţal z definitivního odchodu od rodiny z textů přímo čiší. Odchod na vojnu je také ohromná událost. Pro mladíka 19

Pozn. zapečené brambory s mletým masem a rajčaty, zalité mlékem a vejcem. UMÁČOVÁ, D. – CIBEROVÁ, D. – JIRÁSEK, S. – POTŮČEK, D. – POTŮČKOVÁ, L. Turistický průvodce Bulharsko. Brno: JOTA, 2007. 444 s. ISBN 978-80-7217-496-6. 20

19

se připraví veselka, kam se pozve i bulharská kapela. Ta hraje jak lidovou, tak i popovou hudbu. Lidé se baví, popíjejí, jedí a tančí. Bulharské národní tance se nazývají choro a renčina, jejichţ kroky jsou velmi sloţité. Mezi klasické hudební nástroje řadíme dudy neboli gajdy, píšťaly a tambury.

6.4 Bulharské taneční soubory v Brně V České republice není významnějších tanečních souborů, neţ je Pirin a Kytka. Účastní se jak domácích představení, tak i zahraničních. Vystupují často na Slovensku a v Maďarsku u příleţitosti festivalů národnostních menšin. Hodně mi o vzniku těchto dvou souborů řekla Klára Belkovová, členka souboru Pirin. 6.4.1 Pirin První velký soubor nese název Pirin podle stejnojmenného bulharského pohoří. Toto pohoří je sídlem boha Peruna – slovanského boha hromu, bouře a blesku. Soubor Pirin vznikl v roce 2001 z iniciativy mladých lidí, kteří chtěli pozdvihnout bulharský folklór u nás. Má vysokou úroveň a vyznačuje se výrazným tanečním projevem. Členové navázali na činnost jiţ zaniklého souboru, který působil v Brně. Mezi členy tohoto souboru řadíme Bulhary, ale i Čechy a Slováky, kteří mají zájem o bulharské tance a folklór. Účastní se plesů národnostních menšin na Moravě, vystupují v projektu Mosty mezi městy a v mnoha dalších. Často jezdí prezentovat své tance do Bulharska, kde se setkávají se spřátelenými soubory. „…Dalšími cíli souboru je podpora a rozvoj bulharské kultury a identity a její propagace před českou společností, udržování česko-bulharských přátelských vztahů, kulturně osvětová a vzdělávací činnost zahrnující pořádání tanečních seminářů, folklórních vystoupení a oslav bulharských národních svátků, reklamní a publikační činnost…“21 Soubor neoficiálně slaví i svátek Georgiovden, shodou okolností se jejich vedoucí takto jmenuje. Zamluví se restaurace, kde se sejdou tanečníci, ale i ti, co netančí, a peče se jehně.

21

ŠEJK, Aletemir. Pirin. [online] 2010 [cit. 3. května 2010]. Dostupné z WWW: .

20

6.4.2 Kytka Soubor, který je pod vedením BKOS v Brně. Vznikl v roce 2001 s myšlenkou obnovit lidové tance Bulharska. Zpočátku se tance vyučovaly v malé hospůdce, ale poté co kurz začalo navštěvovat více tanečníků, bylo nutné najít větší prostory k tanci. To byl první impulz k zaloţení tanečního souboru. Jedním z cílů tohoto souboru bylo ukázat bulharským dětem krásy lidových tanců. V této době vznikly jedny z prvních choreografií, díky kterým mohl soubor prezentovat svoji práci i v jiných městech. Kaţdoročně se účastní mnoha akcí, jakými jsou Den Evropy v Knihovně Jiřího Mahena v Brně, různé předvánoční koncerty souborů, krouţků a sólistů národnostních menšin v Divadle Bolka Polívky v Brně nebo týden menšin v Knihovně Jiřího Mahena v Brně.

6.4.3 Rozhovor s Klárou Belkovovou Jaké jsou podle tebe rozdíly mezi tanečním souborem Kytka a Pirinem? „Nevím, jestli budu moct odpovědět na tuhle otázku objektivně. Než se soubor Pirin rozpadl v roce 2002 nebo 2003 na současný Pirin a taneční soubor Kytka, byly jeho členy téměř všechny generace od malých dětí po čtyřiceti až padesátileté tanečníky, Bulhaři, Češi i potomci Bulharů žijících v Brně. Zpočátku jsem si myslela, že budu navštěvovat oba soubory. Připadalo mi zvláštní, že v celé ČR jsou jen dva bulharské soubory, navíc oba v Brně. Bohužel, názorové neshody rozdělily tehdejší členy, a ti byli nuceni si vybrat. Po vnitřních neshodách a po rozpadu souboru jsem zůstala členkou Pirinu, protože jsem měla blíž k jeho tehdejším členům – téměř všichni to byli vysokoškolští studenti, věkově mi blízcí. Kytka zůstala v podstatě souborem dětí a jejich rodičů. Od té doby se ale hodně změnilo, děti dorostly a někteří rodičové už cítí, že taneční soubor, jejich takové další dítě, už jsou schopni podporovat pouze zvenčí. Kytka nám dospěla, rozkvetla a omládla. V současné době je to soubor, jehož členové jsou zvláště teenageři a někteří ještě mladší tanečníci. V Pirinu došlo k tomu, že soubor postupně zaplnili mladí lidé, kteří přijeli do Brna za prací. Většina dnešních členů jsou Bulhaři zaměstnaní u nadnárodních společností s pobočkami v Brně.

21

Původních členů postupně ubylo, ale někteří ,skalní‘ zůstávají, včetně vedoucího, bez kterého by nemohl soubor vůbec existovat. Pokud mám tedy popsat rozdíly mezi oběma soubory, hlavní jsou zejména v členské základně – Kytku tvoří většinou rodinní příslušníci v Brně žijících Bulharů, zatímco v Pirinu najdeš hlavně zatím svobodné, bezdětné členy. Druhý rozdíl je v tom, že Kytka je součástí Bulharského kulturně osvětového sdružení v Brně, zatímco Pirin je samostatným občanským sdružením. Rozdíl financování činnosti a akcí pod hlavičkou BKOS a samostatnou činností Pirinu byl taky jeden z důvodů rozpadu původního souboru. To jsou jediné rozdíly, které mě teď napadají. Zajímavější ale je, co oba soubory spojuje. Je to především vztah k rodné zemi, příležitost se sejít, promluvit s ostatními v rodném jazyce, uvařit si bulharské jídlo… Tak jako každá menšina žijící v zahraničí má i ta bulharská potřebu se sdružovat a mě mrzí, že někteří členové souboru dodnes nepřekonali vzájemnou hrdost a odmítají se jeden k druhému na společně konaných akcích přiblížit, natož se s ním bavit.“22

6.5 Festivaly národnostních menšin Festivalů, které pořádají národnostní menšiny, je mnoho. Nejsou nijak monstrózní, jelikoţ takové festivaly bývají velmi nákladné a financí není mnoho. Mají zaměření výchovné, zábavné i poučné. Bulharské festivaly neprobíhají samostatně, většinou jsou spojeny s jinými menšinami ţijícími v České republice. Letní folklórní festival ve Stráţnici umoţňuje divákům seznámit se i s jinými kulturami. Můţeme tu zhlédnout exotické kroje, tance i písně. Tento festival měl svoji premiéru v roce 1946 a od počátku se vyvíjel jako celostátní slavnost. Nese status CIOFF, coţ znamená, ţe má v mezinárodní radě organizátorů festivalů folklóru a lidového umění postavení konzultanta. Tohoto festivalu se účastní i taneční soubor Kytka. Letos se konal jiţ 64. ročník. Bulharský institut v Praze jiţ druhým rokem uvádí pro českou veřejnost Dny bulharského filmu. Festival prezentuje současnou bulharskou kinematografii, kde zčásti 22

Rozhovor s Klárou Belkovovou, členkou tanečního souboru Pirin, 11. 5. 2010, Brno.

22

nahlédne i do minulosti. Filmy nejsou ničím ohraničeny, a tak se zde promítají dokumenty, komedie, hrané i kreslené filmy atd. Brněnské světy, to je festival, který má ukázat Čechům, jaké menšiny v Brně působí. Neprezentují zde svoji kulturu, ale spíše to, jak tady ţijí, jak se v Brně cítí a jak na nás nahlíţejí. Své názory sem přicházejí sdělit Vietnamci, Mongolové, Bulhaři, Řekové a Afghánci.

6.6 Bulharské sdruţení Zaedno „Občanské sdružení Zaedno (dále jen Zaedno) je dobrovolné a nepolitické sdružení osob, jehož úkolem je: a/ popularizovat a propagovat bulharskou kulturní tradici a společenské dění mezi širokou veřejností v České republice a tím prohlubovat mezikulturní vztahy; b/ podílet se na udržování kulturní kontinuity bulharské komunity v České republice – formální či neformální organizace bulharských občanů na území České republiky a českých občanů sympatizujících s bulharskou kulturou a společností; c/ rozšiřovat informace o společenském a kulturním dění v Bulharsku a o událostech v České republice s tímto děním souvisejících; d/ pracovat s dětmi a mládeží, prohlubovat poznatky o bulharské kultuře, dějinách, tradicích v paralelním porovnání s českými a vést je k multikulturnímu porozumění, toleranci a dobrému vztahu k oběma kulturním a etnickým tradicím; e/ podílet se na prohlubování česko-bulharských kulturních a společenských vztahů; f/ propagovat a zveřejňovat právnické a fyzické osoby, které podporují aktivity sdružení a dobrých bulharsko-českých kulturních vztahů obecně; g/ podněcovat a pěstovat kontakty se spolky podobného zaměření.“23

23

DOBREVA, Bojka. Zaedno. [online] 2010 [cit. 28. listopad 2010]. Dostupné z WWW: .

23

Zaedno spolupracuje i s jinými národnostními menšinami, s nimiţ pořádají různorodé společenské akce, kterých se hojně účastní i Češi. Sdruţení vzniklo díky Bojce Bobreve, která byla zakladatelkou v roce 2002 v Praze. Sdruţení má svůj taneční soubor Bulgari, který vznikl v roce 2003 a vede ho Todor Ralev. Velká vášeň pro tanec tohoto souboru má za následek, ţe i my se můţeme naučit základy bulharského lidového tance. Kaţdoročně se oslavuje svátek Trifona Zarezana, oslava dne dětí a mnohé další.

6.7 Bulharské kroje Bulharský kroj je stejně důleţitý jako jídlo. V historii se díky němu poznalo, jaký kdo je. Jestli je bez partnera, nebo uţ v manţelství, jaká je jeho ţivotní úroveň nebo vzdělání. V bulharských vesnicích se nošení kroje stále dodrţuje. V České republice je nedílnou součástí při ukázkách bulharské kultury. Kroj je národní lidový oděv, který se v současné době vyuţívá hlavně při slavnostech a prezentaci krojů daných krajů. Setkáváme se i s označením stejnokroj, jehoţ vyuţívají různá sdruţení, organizace nebo spolky. Samotný kroj má funkci jak kaţdodenního, tak i svátečního oděvu. „Kdo má šaty krásné, ať je nosí, ať se jich nanosí, protože až přijdou časy pohnuté, pak mu jen lítost zůstane“24 Z úryvku národní písně se dozvídáme, ţe vlastně kaţdý Bulhar chtěl vlastnit pěkný kroj. Pokud jej měli, nosili ho lidé co nejčastěji. V minulosti byl kroj součástí štěstí. Je to jedna z jejich nejvýznamnějších kulturních památek. Přestoţe dnešní kroje jsou jen odnoţí těch pravých, vykazují bulharskou uměleckou vyspělost. V bulharských krojích se odráţí jejich rozmanitý a pestrý ţivot. Po mnoho století se Bulhaři setkávali s řeckou, římskou a byzantskou kulturou a díky tomu jsou jejich košile, kalhoty, opasky, náušnice nebo čelenky velmi podobné. Například

24

VELEVA, Maria. Bulharské národní kroje a výšivky. Praha: [s.n.], 1951. 7 s.

24

dnes je u muţů nepostradatelným doplňkem jamurluk25, který byl v minulosti stejně důleţitý pro Thárky26. Kaţdý kraj má svůj osobitý kroj a navzájem se od sebe liší velikostí, délkou nebo barvou. Největší počet slovanských kmenů sídlil v Podunajské níţině, kde se aţ dodnes nosí košile, která je kolem pasu uvázána dvěma zástěrami. Se zástěrami se setkáváme i u Češek, Slovenek, Ukrajinek a Polek. Bulharský kroj se velmi podobá kroji východně slovanskému. S Ukrajinou má mnoho společného severobulharský kroj. U jiţních ţenských krojů se setkáme s hojností ozdob, o kterou se postaralo Středomoří, jeţ po nějakou dobu také ovlivňovalo bulharské území. Kvůli těmto vlivům kroje často měnily podobu, například Turci muţské kroje ztmavili a začali více vyuţívat lineární ornamenty. Bulharské kroje byly dříve povaţovány za pracovní a měly několik funkcí. Často se pouţívaly při práci v zemědělství a pastevectví. Mají jednoduchou linii, nejsou přeplácané ozdobami a bývají pohodlné. Muţský opasek slouţil k upevňování košile k tělu, kdyţ lovili nebo pracovali na poli. Ţeny naopak nosily rukavice, které je chránily před popícháním nebo poškrábáním při práci. Sama práce určovala tvar a podobu oděvu. Ve Středních Rodopech27 vyuţívali k práci tři různé typy oděvů. Ovčácký oblek se skládal ze sukna v přirozené barvě vlny, který svoji funkci uplatňoval hlavně při dešti nebo jako ochrana před sluncem. Díky svému střihu se pastevec mohl volně pohybovat. K tomuto oděvu náleţela i dlouhá vlněná červená šála, která svůj účel splňovala hlavně vysoko nad mořem. Tmavomodrý a černý suken náleţel tesařskému a krejčovskému povolání, byl doplněn okrasným a bohatým lemem. Názvy se odvozovaly podle práce, kterou muţi vykonávali. Podle nadmořské výšky a zeměpisných podmínek se určoval tvar a podoba kroje, který nosili. Obyvatelstvo ţijící na horách nosilo košile z vlny a ty co nejvíce přiléhaly k tělu, aby zadrţovaly teplo. Neodmyslitelnou součástí byl pro ně i koţich. Pokud se změnily hospodářské podmínky, spolu s nimi se často měnil i kroj. Nejvíce změn bylo zaznamenáno po osvobození od pětisetleté nadvlády Turků. Tvar a výzdoba kroje určovaly společenskou třídu, ve které se člověk nacházel. Na šatech bylo zaznamenáváno, jak je jeho nositel starý, jestli je to muţ či ţena, jaké má povolání nebo jaké náboţenství vyznává. Dodnes se z Bulharova kroje můţeme dozvědět, kolik je mu let. Ovšem Bulhaři nezobrazují věk podle data narození, ale podle pracovní přizpůsobivosti u muţe, u ţeny podle hodnosti manţelky nebo matky.

25 26 27

Pozn. druh peleríny ze silného sukna s kapucí. Pozn. kmen, který se usadil na území dnešního Bulharska kolem 2. tisíciletí př. n. l. Pozn. pohoří v Bulharsku.

25

Pod nadvládou Turků mladí muţi nosili světlé barvy na opasku a pestré výšivky na košilích, oděv byl pěkný a elegantní – to proto, aby poukázal na mládí a krásu chlapce. Starší muţi pak vyměnili světlé barvy za tmavé. Totéţ bylo zaznamenáváno i u ţen, kde jak uţ jsem psala, byl věk určován podle jejich plodnosti. K zajímavostem patří i zaznamenávání pořadí narození dítěte. Rodinné postavení u ţen se označovalo na šátcích, které nosily upevněné na hlavě. Samotný šátek má mnoho významů. Podle něj se vědělo, jestli je dívka zasnoubená, vdaná, jestli utekla ke svému příteli proti vůli rodičů nebo jestli jde pracovat na pole. Její rodinný stav je také patrný podle tvaru účesu, jeţ se také měnily podle krajů. Muţský oblek, který byl zdoben i mincemi, prozrazoval bohatství. Ovšem společenské postavení se určovalo šířkou kalhot, které se nazývají potury. Čím vyšší postavení, tím lepší jakost sukna. I náboţenské vyznání určovalo tvar a motiv oděvu. Ţenské šaty byly dlouhé aţ po kotníky, ruce si paní a dívky halily do rukavic. Byla by hanba, kdyby muţ viděl nahé ţenské ruce či nohy. Nohy byly skryty pletenými kalci.28 Jako boty se pouţívají lýkové opánky, které se k noze přivazují koţenými řemínky. Jsou zhotoveny z vepřovice nebo hověziny. Na jihu mají tupou špičku, kdeţto na severu se vyrábějí se špicí ostrou. Díky svému kroji Bulhar prokazuje umělecké cítění, svůj smysl pro krásu, znalost barevné harmonie. Kaţdý kroj je samotné umělecké dílo. S výzdobami se setkáváme uţ u etnických skupin, které daly základy bulharskému národu. Ve výšivkách a ornamentech nalezneme kulturní prvky spjaté s jejich ţivotem. Některé ornamenty a výšivky pocházejí z balkánského poloostrova. Jsou geometrické a s rostlinnými motivy, jen malý počet z nich vyobrazuje motivy zvířecí. Obsahují jednoduché i sloţité tvary. Do rostlinného vyobrazení řadíme květiny, stromy, lístky, plody a semena. Holubi, kohouti, pávi a husy zastupují ţivočišnou část. S hmyzem se setkáváme v podobě mravenců, mušek a brouků. Nevidíme jen jednoho člověka na šatech, ale vţdy skupinu lidí. Kaţdý motiv má svůj název a označuje zemědělské nebo pastevecké nářadí či domácí náčiní. Vše, co je zobrazováno, má geometrický tvar. Lidem mohou připadat výšivky a obrazce bez jakéhokoliv uspořádání a řádu – a je tomu tak. V tomto případě se nejedná o to, co chtějí vyjádřit, ale o zvelebení vyobrazeného. Je to pouze dekorace.

28

Pozn. punčocha bez chodidel.

26

6.7.1 Názvy a rozdělení částí krojů Muţi na severozápadě země nosí bílý kroj, kalhoty a krátký kabát. Široké kalhoty a temný kroj jsou typické pro východní část Bulharska. Jiţanské ţeny se oblékají do dlouhých černých sukní se širokým okrouhlým výstřihem. Pro sever jsou typické dvě zástěry a krátká šněrovačka. Výzdobu tvoří ornamenty a motivy ptáků. Na severozápadě jsou vyobrazeny rostlinné motivy. Sukman – typický pro jiţní kraje, dlouhý černý nebo tmavomodrý ţenský oděv se sukní, který nemá zapínání ani rukávy. Velmi často bývá vlněný, má po celém území mnoho názvů. Gajtany – muţská kalhotová a vestová výšivka. Vyuţívá se na kalhotách zvaných potury. Má kontrastní barvu, která je podobná českému cifrování. V Česku se jedná o našívanou šňůrku, přičemţ v Bulharsku jde o výšivku. Saja – oděv podobný sukmanu, který se skládá z černých, zelených nebo modrých šátků. Liší se od sebe kulatým výstřihem, krátkými nebo dlouhými rukávy a zapínáním. Střihem se podobá plášti. Potury – muţský oděv typický pro východ, který se vyznačuje širokými kalhotami. Kalhoty se od pasu ke kotníkům zuţují. Čím větší měl muţ rozkrok, tím větší bylo jeho jmění. Pojasy – tento dlouhý pás z látky nosí ţeny i muţi. Obtáčí se několikrát kolem pasu. Doranče, gluchče – košile bez rukávů, která se nosí v severozápadním Bulharsku. Opakem doranče je rukavice, halenka s rukávy. Opandţak, kabanic – dlouhý široký plášť, který muţi nosí při cestování.

7. BULHARSKÉ KULTURNĚ OSVĚTOVÉ SDRUŢENÍ V ČESKÉ REPUBLICE (BKOO) Samotné BKOO bylo zaloţeno roku 1880 a přes všechny politické nástrahy a rozdělení Československa funguje dodnes. Za tu dobu, co u nás působí, uţ má za sebou mnoho projektů: spolupracuje s bulharskou školou, která má sídlo v Praze, je zakladatelem fotbalových turnajů národnostních menšin, jejichţ patronem je předseda senátu Parlamentu ČR. BKOO se podílí na kaţdoročně pořádaném folklórním festivalu „Praha – srdce národů“. Festival vznikl v roce 1998 pod záštitou Magistrátu hlavního města Prahy. 27

Je často spolupořadatelem i jiných kulturních festivalů a společenských akcí, hlavně u příleţitosti oslavy národních svátků. Členové chtějí Čechům přiblíţit zvyky, tance a tradice Bulharska. Kroje a tance jsou jedny z nejcennějších věcí, které Bulhaři mají. Předávají si je z generace na generaci, nesmírně si jich váţí a „chlubí“ se jimi. Bulharské kulturně osvětové sdruţení v Brně Sdruţení má v Brně mnohaletou tradici. Prvním sdruţením v Brně byl „Sv. Georgi“, který sídlil na ulici Pellicova. Sv. Georgiev byl zaloţen bulharskými zahradníky na začátku třicátých let 20. století. V roce 1948 na Sv. Georgieva navázaly celostátní organizace spolu s Bulharským kulturně osvětovým klubem. Díky mnoha organizacím, podnikům a firmám byl postupem času vytvořen samostatný klub v Brně, který působil po celém Jihomoravském kraji. S klubem spolupracovaly kulturní organizace a významné osobnosti. Udrţovali také přátelské vztahy s divadlem Radost, díky němuţ mohli pořádat koncertní vystoupení. V prostorách klubu se promítaly celovečerní filmy, pořádaly večírky apod. Předsedou klubu byl v sedmdesátých a osmdesátých letech ing. Christov Kovačev. V té době byl klub největším bulharským klubem v tehdejším Československu. Ing. Georgi Lačev byl nástupcem ing. Christova Kovače a klub kvůli nedostatku financí změnil adresu. Datem 22. 2. 200229 klub ukončil svoji existenci a vznikla tak nová organizace nesoucí název Bulharské kulturně osvětové sdruţení v Brně. Předsedou nového klubu se stal MUDr. Ivan Atanas Belkov, který tuto funkci vykonává doposud. Sdruţení se pravidelně schází v bistru Ropotamo, setkání probíhají kaţdou středu a sobotu. Kaţdoročně si pronajímají prostory v budovách hotelu Kozák a Slovan, kde pořádají setkání u příleţitosti oslavy státních svátků v Bulharsku. BKOS má i svůj taneční soubor Kytka. V den, kdy má svátek sv. Cyril a Metoděj, se všichni společně sejdou u jejich památníku v Mikulčicích. Setkání má celostátní charakter a je pořádáno v květnu. Hlásí se k evropským úmluvám o lidských právech a ochraně národnostních menšin a etnik. Spolupracuje s Velvyslanectvím Bulharské republiky, orgány státní správy České republiky a mnoha jinými institucemi.

29

MOTEJLOVÁ-MANOLOVÁ, Miriam. Uchováno v paměti. Bulharská kulturně osvětová organizace v ČR, 2006.

28

Sdruţení má mnoho cílů a k těm nejdůleţitějším například patří: sdruţovat Bulhary ţijící na jiţní Moravě, přátele českých obyvatel bulharského původu, udrţovat a rozvíjet vědomí bulharského původu a vytvářet pro tento rozvoj podmínky, popularizovat bulharskou kulturu a národní tradice v České republice. Veškerá činnost je v souladu s Rámcovou úmluvou o ochraně národnostních menšin a s Evropskou chartou menšinových a regionálních jazyků. Tento projekt chce uchovat identitu bulharské národnostní menšiny na jiţní Moravě, bulharského jazyka a tradic. U příleţitosti oslavy svátků se dvakrát do roka Bulhaři, jejich rodiny a přátelé setkávají v reprezentativních prostorách města Brna. Kolem 5. prosince si pronajímají sál v hotelu Kozák, aby zde oslavili svátek Nikulden. V hotelu Slovan se pravidelně scházejí v březnu na svátek Baby Marty. Bohuţel kvůli malému rozpočtu byla letos oslava ochuzena o kapelu z Bulharska. Bulharský kulturně osvětový klub v Ostravě Uţ v období první republiky nalezneme zmínky o tomto klubu, také ve spojitosti s bulharskými zahradníky. Špatná ekonomická situace a nedostatek práce v Bulharsku měly za následek odchod mnoha jeho obyvatel do západní Evropy. Do Československa přicházejí jako ekonomičtí uprchlíci. V první polovině 20. století se k nám dostalo několik desítek těchto uprchlíků. Jejich zahradnické nadání, které spočívalo v pěstování skvělé zeleniny, jim přineslo obdiv od českých obyvatel. Mezi válkami jich tu ţilo kolem 450. Větší přísun bulharských zemědělců a dělníků nastal v období mezi lety 1946–1950. Do Československé republiky je pozval sám prezident Klement Gottwald. Za příchod většího počtu bulharského obyvatelstva vděčíme také bulharským studentům, kteří do Ostravy přijíţdějí kolem roku 1948. Velký nárůst bulharského obyvatelstva ţijícího na našem území byl příčinou zaloţení Bulharského kulturně osvětového klubu Jiřího Dimitrova v Ostravě. Předsedou byl Ivan Vladov. A ještě větší příliv Bulharů nastal v roce 1957, kdy byla podepsána spřátelená smlouva mezi Československem a Bulharskem. Imigranti byli zaměstnáváni ve stavebních, hutních a strojírenských firmách. Kvůli špatné dohodě Československé i Bulharské republiky byla v 60. letech ukončena činnost všech klubů. Iniciativa některých členů byla tak velká, ţe v roce 1966 svolávají další Bulhary, a tak v květnu vzniká nový klub, který nese stejné jméno jako předchozí. Zvoleným předsedou se stává ing. Todor Dinkov.

29

Ostrava velmi úzce spolupracovala se Sofií, která do průmyslového města zasílala bulharskou beletrii, časopisy, noviny a typické bulharské předměty. Podílela se na českých folklórních festivalech, kam vysílala své taneční soubory. Klub měl také svůj taneční a pěvecký soubor. V metropoli Moravskoslezského kraje byla zaloţena bulharská základní škola, se kterou od roku 1972 Bulharský klub spolupracoval. Dnes má klub kolem 260 členů a předsedkyní je Mgr. Sirma Zidaro-Kounova. Pořádají se různé společenské akce, setkávání se seniory, diskotéky, karnevaly, dny pro děti. Klub chce udrţet tradice Bulharů a přiblíţit tak Bulharsko obyvatelům ţijícím v Česku. Bulharský kulturně osvětový klub Olomouc Činnost klubu v Olomouci začala aţ o mnoho let později neţ v Brně či Ostravě. První zmínky o něm registrujeme v sedmdesátých letech 20. století a jeho vznik přináší rok 1982. Největší podíl na jeho rozvoji měli zakladatelé Georgi Nikolov, Boţidar Bairov, Enčo Todorov, Velina Pospíšilová a Taňa Ivanova. Bulhaři z Přerova, Prostějova a Šumperku se sjíţděli právě do Olomouce. Od roku 1984 do roku 1991 pořádalo město Dny bulharské kultury. Na deset let se tyto oslavy přerušily a aţ v roce 2001 opět zahájily svoji činnost. Rok 2000 byl pro klub zlomový. Díky podpoře PhDr. Renaty Kottnerové30, ing. Jana Březiny31 a PhDr. Pavly Nachtmannové32 začaly vznikat nové projekty, například obnovení Dnů kultury v Olomouci. Ve spolupráci s těmito lidmi se rozjela i akce „Můţeme si rozumět“, která neslučuje jen národnostní menšiny, ale i hendikepované. Při oslavách tohoto projektu se hrají společenské hry, závodí se v mnoha odvětvích sportu a degustuje bulharské jídlo. Ve vládě České republiky jsou dva zástupci z Olomouce. Paní G. Bairova-Stojanova, která je v komisi pro národnostní menšiny Ministerstva školství, mládeţe a tělovýchovy, a ing. Silvio Bairov jako člen komise pro média Ministerstva kultury.

30

Pozn. referentka pro záležitosti menšin v odboru sociálních věcí Krajského úřadu. Pozn. poslanec Evropského parlamentu. 32 Pozn. referentka pro záležitosti menšin. 31

30

Bulharský kulturně osvětový klub Ústí nad Labem Klub zpočátku nesl název Christo Botev, a to od roku 1964, kdy byly poloţeny základy této organizace. Za pár let byl na ţádost Slovanského komitétu33 klub přejmenován na „Jiřího Dimitrova“. Jeho činnost trvala pouze do roku 1989. Kvůli změnám politického reţimu musel být zrušen, jelikoţ přišel o prostory, v nichţ působil. Ani v současnosti nemají jeho příznivci kde se scházet a jako klub fungovat. Bulharský kulturně osvětový klub Most Bulharský klub byl zaloţen spolu s restaurací kolem roku 1982. Předsedou se stal Ivan Boţinov, který se uţ od šedesátých let aktivně podílel na přátelských vztazích mezi Bulhary a Čechy v Mostě. Bulharské kulturní středisko v Praze Svoji činnost středisko započalo jiţ v roce 1945. Prezentovali klub v mnoha kulturních sférách: besedy s literárními umělci a divadelními kritiky, kulturní večery věnované například výtvarnému umění, které byly velmi oblíbené. Středisko vyslalo do Bulharska amatérské filmaře, kteří měli tuto zemi natočit z pohledu turisty. Také pořádá koncerty a fotografické soutěţe s bulharskou tematikou. Spolupracují i s jinými bulharskými organizacemi a vytvářejí kulturní bulharské vloţky: „Bulharsko – tradice, hudba, tanec; Bulharsko – příroda, pamětihodnosti a kuchyně; Bulharsko – slovo, objektivit a paleta. Středisko také úzce spolupracuje s bulharskou školou a gymnáziem, v jejichž budově nyní působí.“34 Bulharské kulturní středisko v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století spolupracovalo s divadly. Jedním z nich bylo Divadlo Husa na provázku. Bulhaři chtěli Čechům představit svoje umělce, hlavně básníka Ivana Vazova, a vzpomenout na něj. A tak v roce 1975 divadelní soubor Divadla Husy na provázku nastudoval jeho básně i ve scénické podobě. Od této chvíle začalo divadlo spolupracovat se střediskem v Praze.

33

Pozn. organizační výbor. ŠALÉOVÁ, Vendula. Činnost bulharského kulturního střediska v Praze v letech 1945–2005. Brno, 2005. 55 s. Diplomová práce na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity na ústavu slavistiky. Vedoucí diplomové práce prof. PhDr. Ivan Dorovský, DrSc. 34

31

10. Závěr Tato bakalářská práce měla detailněji přiblíţit bulharskou menšinu v České republice. Chtěla jsem poukázat na to, ţe lidé pocházející z jiných kultur naši zemi ve spoustě případů obohacují a díky nim můţe být Česká republika modernější, kulturnější a otevřenější změnám. Učí nás, ţe kaţdý národ má znak, kterým se od jiných států a kultur liší, a tak se stává celý svět rozmanitějším a pestřejším. První kapitola je okrajově zaměřena na řeckou menšinu, a to z mnoha hledisek. Jednak proto, ţe spojitost těchto zemí začíná v dávné minulosti a dodnes přetrvává. Z vlastní zkušenosti vím, ţe v Brně se tyto dvě národnostní menšiny velmi přátelí, navzájem si pomáhají a navštěvují se o svátcích. Uţ z dějin bulharsko-řeckých vztahů je patrné jejich spojenectví, i kdyţ k nám Řekové přicházeli za jiných okolností neţ Bulhaři, ale důvod, proč tu zůstávají, je v podstatě stejný. Dějiny migrace do České republiky jen okrajově čtenáře seznamují s příchodem i jiných národnostních menšin. Zde se dočteme, které roky byly z tohoto hlediska nejproduktivnější a kdy se imigrace do naší země zpomalila. Další kapitola se zabývá podrobnějším výkladem příchodu Bulharů do České republiky. Bulhaři k nám proudili ve dvou větších vlnách. Poloha a umístění naší země byly ideální pro pěstování zeleniny a ovoce, a právě tyto aspekty přitahovaly do ČR první větší vlnu migrantů – bulharské zahradníky. Pro bulharské studenty bylo naše školství na vysoké úrovni, a tak do ČR přicházeli za kvalitnějším studiem. V dnešní době k nám Bulhaři jezdí za prací a po uplynutí pracovního povolení se vracejí zpět do Bulharska. Zajímavostí jsou názory Bulharů na naši kulturu, chování, temperament. Zdáme se jim méně otevření novým věcem a lidem, méně vyzývaví. Pátá kapitola je vyhrazena náboţenství, především vzhledem k tomu, ţe Bulhaři jsou duchovně zaloţení. Tato část také seznamuje čtenáře s misí českých salesiánů, kteří dobrovolně a z vlastní iniciativy pomáhají mladým lidem v Bulharsku. Do této kapitoly patří i mytologie a rituály. Bulhaři jsou velmi temperamentní národ, coţ nám můţe naznačit šestá kapitola. Uţ pouhé oslavy svátků jsou zvláštní a pro Bulhara důleţité. Češi své významné dny oslavují převáţně protesty v ulicích větších českých měst, kdeţto Bulhaři se sejdou, tančí, zpívají a baví se. Na jejich oslavách nesmí chybět taneční soubor, který přiměje osazenstvo pohupovat se do rytmu balkánské hudby. Nejznámějším společenským tancem je choro, v němţ počet tancujících není ničím limitován. Zde jsem se zabývala pouze dvěma tanečními soubory, a to

32

z hlediska jejich důleţitosti a reprezentativnosti. U těchto souborů můţeme obdivovat typické bulharské kroje, které hrály významnou roli v ţivotě Bulharů. Chtěla jsem poukázat na to, ţe odchod do jiné země neznamená vytěsnění všech zvyklostí, z této kapitoly je zřejmé, ţe pokud Bulhaři chtějí, pak si pravé bulharské svátky mohou dopřát i v České republice. Do poslední kapitoly jsem zařadila BKOO. Sdruţení, bez kterého by se neuskutečnilo tolik setkání, výstav, festivalů a prezentací bulharské národnostní menšiny v České republice.

33

9. Resumé Bakalářská práce seznamuje čtenáře s bulharskou kulturou a bulharským ţivotem v České republice. Kaţdá kapitola je zaměřena na určitou část jejich kultury, a také na to, z jakého důvodu a za jakých podmínek k nám přicházejí. Čtenář se seznámí s Bulharskými zvyky a tradicemi, které jsou pro ně typické, a které si uchovali v paměti, rozvíjí je v České republice a předávají si je z generace na generaci. Okrajově se na začátku práce zabývám Řeckou menšinou a to z důvodu jejich kladných vztahů s Bulhary zde v České republice. Nelze vměstnat do bakalářské práce celý jejich dosavadní ţivot v České republice, jejich kulturu, zvyky, povahu a především souţití s námi. Přesto si myslím, ţe jsem touto prací dopomohla k rozsáhlejšímu popisu jejich ţivota v České republice. Snaţila jsem se shrnout všechny oblasti jejich existence u nás. Chybí víc takových publikací, díky nimţ bychom se dozvěděli mnoho zajímavého o národnostních menšinách ţijících na našem území.

Summary The Bachelor thesis introduces readers with Bulgarian culture and life in Czech Republic. Ever chapter is focused on a certain part their culture and also that the reason and conditions come to us. Reader will introduce with bulgarian custom and traditions, which are typical for them and which are retained in memory, develope them in Czech Republic and pass them on from generation to generation. Marginally at the start of thesis I deal with Greek minority because of their positive relationships with Bulgarian here in Czech Republic. In my bachelor thesis, I am not able to give all details about their life in Czech Republic, their culture, habits, character and the way cope with the new conditions. Nevertheless, I firmly believe I managed to enlarge our knowledge about this ethnic minority living in our country. Tried to sum up all aspects of their living conditions. We still miss more publications of this kind that could give us deeper insight into lives of different nationalities living in our country.

34

10. Obrazová příloha

Obr. č. 1: Taneční soubor Pirin

Obr. č. 2: Taneční soubor Kytka

35

Obr. č. 3: Uctění památky sv. Cyrila a Metoděje v Mikulčicích

36

11. Pouţitá literatura 1. Belkov, A. I; projekt; Bulharští zahradníci v Evropě, Brno, 2007. 2. Nepala, Jiří. Aktuální situace řecké obce Brno na pozadí vnímání řecké menšiny českou populací. Brno, 2009. 102 s. Diplomová práce na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity na ústavu hudební vědy. Vedoucí práce Mgr. Jakub Macek 3. Šaléová, Vendula. Činnost bulharského kulturního střediska v Praze v letech 1945– 2005. Brno, 2005. 55 s. Diplomová práce na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity na ústavu slavistiky. Vedoucí diplomové prof. PhDr. Ivan Dorovský, DrSc. 4. Bittnerová, Dana – Moravcová, Miriam. Kdo jsem a kam patřím? Praha, Ofis, 2005. ISBN 80-902785-8-2

5. Veleva, Maria. Bulharské národní kroje a výšivky. Praha: [s.n.], 1951. 7 s. 6. Motejlová-Manolova, Miriam. Uchováno v paměti. Bulharská kulturně osvětová organizace v ČR, 2006 7. Bousfield, J. – Richardson, D. a kolektiv. Bulharsko. Brno, JOTA, 2007. ISBN 9788072174966 8. Hyan, Zdeněk Mgr. – Ječný, Radim Ing. Základní informace Bulharsko. [online] 2010 [cit. 9. května 2010]. Dostupné z WWW: http://bulharsko.proweb.cz/indexo.htm 9. Syslová, Šárka. Brněnské světy. [online] 2010 [cit. 9. května 2010]. Dostupné z WWW: 10. Staneva, Buriana. Bulharsko-řecké vztahy v průběhu historie. [online] 2010 [cit. 9. května

2010].

Dostupné

z WWW:



11. Šejk, Aletemir. Pirin. [online] 2010 [cit. 3. května 2010]. Dostupné z WWW:

37

12. Autor neznámý. Bulharské kulturně osvětové sdružení v Brně. [online] 2010 [cit. 16. května 2010]. Dostupné z WWW: < http://www.bkos.wz.cz/> 13. Autor neznámý. Dny bulharského filmu podruhé v Praze. [online] 2010 [cit. 16. května 2010]. Dostupné z WWW: 14. Autor neznámý. Zaedno. [online] 2010 [cit. 28. listopadu 2010]. Dostupné z WWW:

38