BUDOUCNOST OBČANSKÝCH SDRUŽENÍ PO ZAVEDENÍ NOVÉHO OBČANSKÉHO ZÁKONÍKU Future of Associations after Implementation of the New Czech Civil Code

Ma sar yk ova un iver zita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Evropská hospodářská, správní a kulturní studia

BUDOUCNOST OBČANSKÝCH SDRUŽENÍ PO ZAVEDENÍ NOVÉHO OBČANSKÉHO ZÁKONÍKU Future of Associations after Implementation of the New Czech Civil Code Bakalářská práce

Vedoucí práce:

Autor:

Mgr. Simona ŠKARABELOVÁ, Ph.D.

Eliška PELOUŠKOVÁ Brno, 2013

Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta Katedra ekonomie Akademický rok 2012/2013

ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Pro:

PELOUŠKOVÁ Eliška

Obor:

Evropská hospodářská, správní a kulturní studia

Název tématu:

BUDOUCNOST OBČANSKÝCH SDRUŽENÍ PO ZAVEDENÍ

NOVÉHO OBČANSKÉHO ZÁKONÍKU Future of Associations after Implementation of the New Czech Civil Code

Zásady pro vypracování Problémová oblast, cíl práce, postup a použité metody: Cíl práce: Cílem práce je popsat možnosti transformace, kterou budou muset zrealizovat občanská sdružení po nabytí účinnosti nového Občanského zákoníku, a zhodnotit výhody a nevýhody nastupujících právních forem. Postup práce a použité metody: 1. vymezení teoretických východisek 2. popis současné situace sdružování se v občanských sdruženích v České republice 3. analýza možností sdružování se občanů v budoucnu (po účinnosti nového Občanského zákoníku) s důrazem na odlišnosti právních forem, ve které má občanské sdružení možnost se transformovat 4. srovnání fungování těchto forem s dalšími vybranými státy Evropy. Relevantní legislativa Zákon 89/2012 Sb., nový občanský zákoník, Zákon 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, Zákon 83/1990 Sb., o sdružování občanů.

Rozsah grafických prací:

(Předpoklad cca 10 tabulek a grafů)

Rozsah práce bez příloh:

35 – 40 stran

Seznam odborné literatury:  

    



   



How to form a nonprofit corporation. Edited by Mark Warda. 3rd ed. Naperville, Ill.: Sphinx Pub., 2004. x, 183 p. ISBN 1572483903.  RONOVSKÁ, Kateřina. K pojetí veřejné prospěšnosti v Evropě. Právní fórum, Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 7. ročník, 9/2010, od s. 428-432, 5 s. ISSN 1214-7966. 2010.  Nonprofit mergers and alliances. Edited by Thomas A. McLaughlin. 2nd ed. Hoboken, N.J.: Wiley, 2010. xviii, 264. ISBN 9780470642443.  Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. Edited by Karel Eliáš. 1. vyd. Ostrava: Sagit, 2012. 1119 s. ISBN 9788072089222.  MATĚJKA, Lukáš a Martin SKALSKÝ a Ondřej TOŠNER. Občanské sdružení: proč a jak je založit. Praha: Arnika, 2011. 29 s. ISBN 9788090468559.  RONOVSKÁ, Kate řina. Spolkové a nadační právo. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2008. 109 s. edice učebnic č. 404. ISBN 978-80-210-4512-5.  Související webová stránka: http://www.e-cvns.cz 

Vedoucí bakalářské práce:

Datum zadání bakalářské práce:

Mgr. Simona Škarabelová, Ph.D.

28. 11. 2012

Termín odevzdání diplomové práce a vložení do IS je uveden v platném harmonogramu akademického roku.

……………………………………

vedoucí katedry

V Brně dne 28. 11. 2012

…………………………………………

děkan

J mé no a př í jme ní au tor a:

Eliška Peloušková

N áze v di plom ov é p r ác e :

Budoucnost občanských sdružení po zavedení nového občanského zákoníku

N áze v prá c e v a n glič tin ě:

Future of Associations after Implementation of the New Czech Civil Code

K at edr a:

ekonomie

Ve dou cí d iplom ov é p rác e :

Mgr. Simona Škarabelová, Ph.D.

R ok obha joby :

2013

Anotace V bakalářské práci „Budoucnost občanských sdružení po zavedení nového občanského zákoníku“ popisuji změny, které občanským sdružením přináší nový občanský zákoník. V první části se věnuji současné úpravě svobody sdružování v České republice. Popisuji zejména její nedostatky a způsob, jakým se s nimi vypořádali autoři nového občanského zákoníku. Ve druhé potom popisuji tři právní formy, do kterých se mají občanská sdružení možnost transformovat. U nich zdůrazňuji stěžení body nové úpravy a zejména jejich výhody a nevýhody pro jednotlivá občanská sdružení.

Annotation In my bachelor thesis “Future of Associations after Implementation of the New Czech Civil Code” I describe the changes in the civil law brought in by the new Czech Civil Code which relates to the associations. In the first part I concentrate on the current regulation of the freedom to associate. I describe imperfections of the current legislation and the way the authors of the new Czech Civil Code dealt with them. In the second part I characterize three legal forms the present associations have the option to choose from. I focus on the key principles of the new legislation and emphasize advantages and disadvantages of each of possible forms.

Klíčová slova Občanské sdružení, nový občanský zákoník, spolek, ústav, sociální družstvo, status veřejné prospěšnosti, spolkový rejstřík

Keywords Association, new Czech Civil Code, Association, Institute, Social cooperative, Status of public benefit, Register of associations

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci Budoucnost občanských sdružení po zavedení nového občanského zákoníku vypracovala samostatně pod vedením Mgr. Simony Škarabelové, Ph.D. a uvedla v ní všechny použité literární a jiné odborné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU. V Brně dne 17. května 2013 vlastnor uční podpis autora

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Mgr. Simoně Škarabelové, Ph.D. za odborné a lidské vedení mé bakalářské práce. Dále děkuji Ing. Zuzaně Prouzové, Ph.D. za odborné rady a Mgr. Petru Pavlokovi za poskytnutí vlastních podkladů k problematice úpravy spolků v novém občanském zákoníku.

Obsah ÚVOD ......................................................................................................................................................... 11 1

PRÁVO SVOBODNĚ SE SDRUŽOVAT.................................................................................................... 13 1.1 1.1 1.2

2

OBČANSKÁ SPOLEČNOST .........................................................................................................................13 OMEZENÍ PRÁVA SVOBODNĚ SE SDRUŽOVAT ...............................................................................................14 SOUČASNÁ PRÁVNÍ ÚPRAVA SDRUŽOVACÍHO PRÁVA V ČESKÉ REPUBLICE ...........................................................14

OBČANSKÁ SDRUŽENÍ ........................................................................................................................ 16 2.1 MATOUCÍ TERMINOLOGIE .......................................................................................................................18 2.2 ORGÁNY A JEDNÁNÍ ZA OBČANSKÉ SDRUŽENÍ ...............................................................................................19 2.3 EVIDENCE OBČANSKÝCH SDRUŽENÍ ............................................................................................................20 2.3.1 Problémy současné evidence občanských sdružení......................................................................20 2.3.2 Spolkové rejstříky v jiných evropských státech.............................................................................22 2.3.3 Zprůhledňování evidence občanských sdružení............................................................................22 2.4 NĚKTERÉ DAŇOVÉ SOUVISLOSTI ČINNOSTÍ OBČANSKÝCH SDRUŽENÍ ..................................................................24 2.4.1 Ekonomická činnost občanských sdružení.................................................................................... 24 2.4.2 Daňové zákony zvýhodňující občanská sdružení......................................................................26 2.4.3 Status veřejné prospěšnosti .........................................................................................................27

3

NOVÝ OBČANSKÝ ZÁKONÍK ................................................................................................................ 29 3.1

4

ÚPRAVA PRÁVNICKÝCH OSOB V NOVÉM OBČANSKÉM ZÁKONÍKU .....................................................................29

NÁSTUPNICKÉ PRÁVNICKÉ FORMY OBČANSKÉHO SDRUŽENÍ............................................................. 31 4.1 SPOLEK................................................................................................................................................31 4.1.1 Orgány spolku ..............................................................................................................................33 4.1.2 Pobočné spolky.............................................................................................................................33 4.1.3 Členství ve spolku .........................................................................................................................34 4.1.4 Hospodaření spolků......................................................................................................................35 4.1.5 Spolek a poskytování služeb veřejnosti ........................................................................................36 4.1.6 Shrnutí..........................................................................................................................................37 4.2 ÚSTAV ................................................................................................................................................37 4.2.1 Organizační struktura ústavu.......................................................................................................38 4.2.2 Hospodaření ústavu .....................................................................................................................39 4.2.3 Shrnutí..........................................................................................................................................39 4.3 SOCIÁLNÍ DRUŽSTVO ..............................................................................................................................40 4.3.1 Hospodaření sociálního družstva .................................................................................................40 4.3.2 Shrnutí..........................................................................................................................................42

ZÁVĚR......................................................................................................................................................... 43 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ ..................................................................................................................... 44 SEZNAM TABULEK ...................................................................................................................................... 47 SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ................................................................................................................... 48

Úvod Snaha sdružovat se je lidskému rodu vlastní, a nejen jemu. Společné soužití ve smečkách a tlupách můžeme pozorovat u mnoha živočišných druhů a bylo prokázáno i u našich předků. Důkazy o sdružování tedy vedou hluboko do minulosti, ale až s rozvojem institucionalizovaných společenských útvarů, kterými byly první říše, můžeme najít snahu tento jev regulovat. V moderních demokratických společnostech je právo na sdružování považováno za jedno ze základních lidských práv a je zakotveno v mnoha dokumentech. I ve svobodné společnosti je však žádoucí, aby toto právo bylo určitým způsobem regulováno. Jinak tomu nebylo ani v Českých zemích, kde již od dob Rakouské monarchie platil zákon regulující fungování spolků. V novodobých dějinách Československa a poté České republiky je sdružovací právo regulováno zákonem č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, na jehož základě ihned po jeho přijetí houfně vznikala občanská sdružení. Uvedený právní předpis je však i po několika novelizacích velmi kusý a pro praxi nedostatečný. Již od 90. let se v Česku připravuje rekodifikace soukromého práva a v posledních letech nabrala i konkrétní podobu. Na počátku roku 2012 byly parlamentem schváleny a prezidentem podepsány tři stěžejní předpisy této rekodifikace: zákon č. 89/2012 Sb., nový občanský zákoník (dále také jen „NOZ“), zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (dále také „zákon o obchodních korporacích“ nebo „ZOK“) a zákon č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém. Tuto trojici, která nabude účinnosti 1. 1. 2014, pak doplňují ještě další prováděcí předpisy, přičemž řada z nich ještě nebyla schválena. Nový občanský zákoník spolu se zákonem o obchodních korporacích přináší novou úpravu právnických osob, která se bude týkat také občanských sdružení. Zákon o sdružování občanů přestane po nabytí účinnosti NOZ platit a občanská sdružení již nebude možné zakládat. Tato právní forma bude nahrazena spolkem, občanská sdružení vzniklá před datem účinnosti nového občanského zákoníku budou považována za spolky a do tří let (tj. do 1. 1. 20171) musí upravit své stanovy tak, aby odpovídaly jeho požadavkům. Občanská sdružení však budou mít možnost transformovat se i do jedné ze dvou nových právních forem, které nová úprava přináší. Cílem této práce je porovnat tři právní formy, do kterých se občanské sdružení může transformovat a posoudit jejich výhody a nevýhody. Práce je rozdělena na dvě části, v nichž v první popisuji současnou úpravu sdružovacího práva a občanských sdružení, a zde se věnuji zejména nedostatkům této úpravy. U zmíněných problémů jednak srovnávám fungování v jiných evropských zemích a také popisuji, jak se s těmito problémy vypořádali autoři nového občanského zákoníku. Ve druhé části své práce se pak podrobněji zabývám novou právní úpravou dotýkající se současných občanských sdružení a zejména pak jednotlivými právními formami, do kterých se mohou občanská sdružení transformovat. U nich zmíním jejich původ, základní charakteristiku, možné 1

HÁJKOVÁ ALENA, Teoretické minimum k úpravě poměrů občanských sdružení od účinnosti nového občanského zákoníku. Str. 4.

11

nejednoznačné nebo sporné body úpravy a výhody a nevýhody pro současná občanská sdružení. V práci jsou použity metody deskripce, právní analýzy, komparace a syntéza zjištěných poznatků. V první části jsem zejména analyzovala texty autorů zabývajících se neziskovým sektorem a problematikou občanských sdružení. Ve druhé jsem pak vycházela převážně z aktuálního znění nového občanského zákoníku a souvisejících zákonů nebo jejich návrhů, případně z článků na webových stránkách organizací, zabývajících se neziskovým sektorem. Jelikož zatím neexistuje žádný obsáhlejší komentář NOZ k této problematice, a mnoho souvisejících zákonů ještě není ani schváleno, je tato oblast zatím velkou neznámou. A ačkoliv se změny, které nový občanský zákoník přinese, projeví již za méně než rok, většina občanských sdružení se v těchto změnách nevyzná, a někdy ani nemá šanci vyznat, jelikož názory i na základní otázky se významně liší. Třeba ona základní, kterou z oněch nabízených právních forem si má občanské sdružení vybrat.

12

1 Právo svobodně se sdružovat Již řecký filosof Aristoteles, žijící ve 4. století př. n. l., popsal fakt, že člověk je tvor společenský (zoon politikon). Tudíž tendence vedoucí ke sdružování můžeme pozorovat od nepaměti. Právní úpravou sdružování občanů se zabývalo už římské právo a „povolovalo zakládání spolků k uskutečňování stanoveného účelu, pokud nespočíval v porušování práva.“2 Dnes je právo svobodně se sdružovat považováno v demokratických státech za jedno z lidských práv a je zakotveno v mnoha mezinárodních smlouvách a deklaracích o lidských právech. Z nich můžeme jmenovat například Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod3 (European Convention on Human Rights), která byla ratifikována 47 členskými státy Rady Evropy, a jejíž dodržování je vymáháno Evropským soudem pro lidská práva (European Court of Humans Rights) sídlícím ve Štrasburku. Ratifikací Lisabonské smlouvy vstoupila v platnost Listina základních práv Evropské unie (Charter of Fundamental Rights of the European Union), a také byla Evropské unii jako celku uložena povinnost přistoupit k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. V českém prostředí je právo na svobodné sdružování garantováno Listinou základních práv a svobod v článku 20: „(1) Právo svobodně se sdružovat je zaručeno. Každý má právo spolu s jinými se sdružovat ve spolcích, společnostech a jiných sdruženích. (2) Občané mají právo zakládat též politické strany a politická hnutí a sdružovat se v nich. (3) Výkon těchto práv lze omezit jen v případech stanovených zákonem, jestliže to je v demokratické společnosti nezbytné pro bezpečnost státu, ochranu veřejné bezpečnosti a veřejného pořádku, předcházení trestným činům nebo pro ochranu práv a svobod druhých. (4) Politické strany a politická hnutí, jakož i jiná sdružení, jsou odděleny od státu.“ V demokratických státech jsou lidská práva, mezi nimi i právo na svobodné sdružování, garantována na vnitrostátní i mezinárodní úrovni. Ochrana tohoto práva je žádoucí, jelikož je předpokladem pro vznik fungující občanské společnosti.

1.1

Občanská společnost

Garance práva na svobodné sdružování je předpokladem občanské společnosti, jejíž vznik a fungování je v demokratických společnostech žádoucí, jelikož „tvoří prostor svobodného občanského jednání a sdružování mezi rodinou, trhem a státem,“ a jejím fungováním jsou naplňována základní lidská a politická práva občanů.4 Občanská společnost, nebo také občanský sektor, je důležitou silou ve společnosti, jelikož se snaží vyvažovat sílu dvou dalších sektorů – státu a trhu. Můžeme zde najít nepřeberné množství hnutí, iniciativ, spolků, nadací, církví a dalších subjektů zabývajících se nejrůznějšími činnostmi.5 2

RONOVSKÁ, Kateřina. Spolkové a nadační právo. Str. 21 Svoboda sdružovat se je vymezena zejména v článku 11 této úmluvy. 4 SKOVAJSA, Marek a kol. Občanský sektor: organizovaná občanská společnost v České republice. Str. 62 5 SKOVAJSA, Marek a kol. Občanský sektor: organizovaná občanská společnost v České republice. Str. 63 3

13

1.1

Omezení práva svobodně se sdružovat

Jelikož si vládnoucí skupina uvědomuje sílu občanské společnosti, v různých dobách můžeme vidět různou snahu státu ovlivňovat dění v občanské společnosti a různou míru státních zásahů do svobody sdružování. Již ve středověku se panovníci snažili vznik a činnost spolků omezit a proto bylo často zakládání spolků vázáno na povolení ze strany veřejné moci.6 Snahu mít občanskou společnost alespoň částečně pod kontrolou můžeme pozorovat i dnes, kdy v demokratických státech se v tomto ohledu jedná především o snahu zakázat sdružení ohrožujících národní a veřejnou bezpečnost, veřejnou mravnost, veřejné zdraví a ochranu práv a svobod ostatních osob.7 Pro ilustraci můžeme uvést odstavec 3 článku 20 Listiny základních práv a svobod: „(3) Výkon těchto práv lze omezit jen v případech stanovených zákonem, jestliže to je v demokratické společnosti nezbytné pro bezpečnost státu, ochranu veřejné bezpečnosti a veřejného pořádku, předcházení trestným činům nebo pro ochranu práv a svobod druhých.“ Pro praktické fungování, konkretizuje toto ustanovení §4 zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů (dále také jen „ZSO“), který výslovně říká: „Nejsou dovolena sdružení a) jejichž cílem je popírat nebo omezovat osobní, politická nebo jiná práva občanů pro jejich národnost, pohlaví, rasu, původ, politické nebo jiné smýšlení, náboženské vyznání a sociální postavení, rozněcovat nenávist a nesnášenlivost z těchto důvodů, podporovat násilí, anebo jinak porušovat ústavu a zákony; b) která sledují dosahování svých cílů způsoby, které jsou v rozporu s ústavou a zákony; c) ozbrojená nebo s ozbrojenými složkami; za taková se nepovažují sdružení, jejichž členové drží nebo užívají střelné zbraně pro sportovní účely nebo k výkonu práva myslivosti.“ I v demokratických společnostech s fungující občanským sektorem je právo svobodně se sdružovat regulováno. Důvodem této regulace je snaha o zamezení vzniku sdružení a hnutí, která by narušovala principy demokracie. Příkladem této regulace může být v současné době zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů.

1.2

Současná právní úprava sdružovacího práva v České republice

Garanci práva na svobodné sdružování v českém právním řádu zaštiťuje Listina základních práv a svobod. Její fungování v praxi pak zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon „byl vyhlášen ve Sbírce zákonů dne 29. března 1990 a nabyl účinnost k 1. květnu 1990. Jedná se tedy o původně československý federální zákon, který byl následně přejat do právního řádu České republiky.“ Můžeme říci, že tento zákon vznikl velice rychle v radostné euforii po pádu komunismu a je relativně stručný. Proto se v praxi vyskytuje mnoho situací, 6 7

RONOVSKÁ, Kateřina. Spolkové a nadační právo. Str. 21 RONOVSKÁ, Kateřina. Spolkové a nadační právo. Str. 21

14

které v tomto zákoně nejsou řešeny.8 Například absence ustanovení týkajících se pravidel hospodaření občanských sdružení nebo obecná úprava týkající se orgánů sdružení.

8

Komentář k zákonu č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů. Dostupné v ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 24.11.2012]

15

2 Občanská sdružení Zákon o sdružování občanů v §2 upravuje několik možností naplnění práva sdružovacího. Jsou jimi „spolky, společnosti, svazy, hnutí, kluby a jiná občanská sdružení“ a také odborové organizace. Nejčastější formou jsou ovšem občanská sdružení. K datu 30. 11. 2012 registrovalo Ministerstvo vnitra celkem 91 081 občanských sdružení.9 A jejich počet rapidně roste. K 18. 3. 2013 jich už Ministerstvo vnitra evidovalo 92 452.10 V následujících dvou tabulkách můžeme vidět, jak rychle se zvyšoval počet občanských sdružení po uvedení zákona o sdružování občanů do praxe. Nevýhodou těchto statistik je ovšem fakt, že jejich součástí jsou i počty odborových organizací, které jsou také registrovány Ministerstvem vnitra. Počty v jednotlivých tabulkách se liší, jelikož údaje v tabulce č. 2 jsou očištěny o neaktivní sdružení.

9

Viz , informace na vyžádání e-mailem sdělila p. Burešová 10 OBERTOVÁ, A. Co čeká (nejen) občanská sdružení za necelý rok. [online]. 15.1.2013. [cit. 22.2.2013]. Dostupné na WWW: .

16

Tabulka č. 1: Počet občanských sdružení a jejich organizačních jednotek v letech 1990-201211 Rok 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012

Občanská sdružení 3 837 9 366 15 393 21 694 24 978 26 814 27 807 30 297 36 046 38 072 42 302 47 101 49 108 50 997 53 306 54 963 58 347 61 802 65 386 68 631 72 111 75 627 77 801

Organizační jednotky sdružení

30 547 31 509 32 020 33 178 28 868 29 378 29 752 30 640 31 166 32 104 32 376

Pramen: Neziskovky.cz, Statistika počtu nestátních neziskových organizací v letech 1990 – 2012 (vlastní tvorba)

11

Údaje byly shromažďovány společností Neziskovky.cz na základě podkladů Českého statistického úřadu – Registru ekonomických subjektů. Uváděná čísla nejsou očištěna o neaktivní sdružení ani o odbory. Statistika je dostupná na WWW: .

17

Tabulka č. 2: Počet občanských sdružení v letech 2005-201012 Rok

Počet sdružení

2005 2006 2007 2008 2009 2010

37 794 39 825 43 940 45 927 62 187 66 527

Pramen: Český statistický úřad, data použita z tabulky SÚNI SA000110 za roky 2005-2010 (vlastní tvorba)

V Německu, jehož obyvatelé jsou známi svým kladným postojem k zakládání všemožných spolků, dosáhl počet registrovaných spolků v roce 2011 čísla 580 298, což je skoro 7 100 registrovaných spolků na 1 milion obyvatel.13 Pokud bych tento přepočet udělala pro Českou republiku, vyšlo by mi, že na 1 milion obyvatel připadá více než 8 790 registrovaných občanských sdružení.14 Toto číslo se mi zdá poněkud vysoké, i ve srovnání s výše uvedenými státy, a nejsem si jistá, jestli opravdu svědčí o uvědomělé a angažované občanské společnosti, nebo jen dokazuje, že právní forma občanských sdružení je u nás zneužívána například pro své daňové výhody (viz kapitola 2.4). Otázkou také zůstává, zda počet 92 452 zahrnuje opravdu fungující občanská sdružení, jelikož jejich zánik není v České republice vázán na výmaz z rejstříku.15 Ustanovení zákona týkající se občanských sdružení jsou velice stručná a podrobností neodpovídají úpravám v jiných evropských zemích, „jelikož tento zákon byl vždy považován za určité provizorium, kterým byla řešena absence“ prováděcí právní úpravy k článku 20 Listiny základních práv a svobod.16 I když se na první pohled mohou ustanovení tohoto zákona týkat všech potřebných oblastí, jako je vznik, registrace a zánik organizací vzniklých sdružováním občanů, některé otázky jsou nevyřešené a v praxi přinášejí problémy. V následující části se proto zaměřím na některé problémy spojené s existencí a fungováním občanských sdružení.

2.1

Matoucí terminologie

Používání obecného termínu „občanské sdružení“ (v zákoně též zkráceně jen „sdružení“), pro všechny typy spolků, svazů, hnutí, klubů a dalších může být z několika důvodů matoucí, proto se jeví jako vhodnější termín „spolek“, jehož používání má hlubokou tradici. Ta však byla 12

Údaje jsou očištěny od neaktivních sdružení, ale obsahují i počet registrovaných odborových organizací. Statistiky jsou dostupné na WWW: . 13 Vereinsstatistik 2011: Zahl der Vereine in Deutschland weiter gestiegen [online]. 16.12.2011. [cit. 22.2.2013]. Dostupné na WWW: . 14 Počet obyvatel k 31.12. 2012, podrobnosti na: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/obyvatelstvo_lide 15 RONOVSKÁ, Kateřina. Soukromoprávní aspekty nadačního a spolkového práva v Česku, ve Švýcarsku a v Nizozemí. Str. 138 16 RONOVSKÁ, Kateřina. Soukromoprávní aspekty nadačního a spolkového práva v Česku, ve Švýcarsku a v Nizozemí. Str. 137-138

18

přerušena zákonem č. 68/1951 Sb., o dobrovolných organizacích a shromážděních, z dob před rokem 1989, který zavedl novou terminologii. Současný zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, pak zavedl další terminologii, která mate občany dodnes. V našem právním řádu můžeme najít hned několik subjektů práva označovaných názvem „sdružení“, která nemají se sdruženími vzniklými podle zákona o sdružování občanů nic společného, ale se kterými může být občanské sdružení zaměněno. Za prvé to mohou být sdružení podle smlouvy o sdružení upravené v části VIII. hlavě 16. občanského zákoníku, která ovšem nemají na rozdíl od občanských sdružení způsobilost k právům a povinnostem. Za druhé pak zájmová sdružení právnických osob, upravená také v občanském zákoníku v části I. §20f a následujících, která sice jsou nadána právní subjektivitou,17 ale na rozdíl od občanských sdružení mohou být založena i za účelem výdělečným. Také slovo „občanský“ může být ve spojení „občanské sdružení“ matoucí, jelikož tato sdružení „nemusí zakládat pouze občané“, ale podle §2 odstavce 2 ZSO, mohou být jejich členy i osoby právnické.18 Používání termínu „občanské sdružení“ může být tedy z několika výše uvedených důvodů matoucí. Za vhodnější proto můžeme považovat termín „spolek“, od jehož používání v teoretické právní rovině fakticky nikdy nebylo upuštěno. Také současní zákonodárci si uvědomují pojmologický babylon v této oblasti a v nové soukromoprávní úpravě se proto navrací k obecnému označení „spolek“.

2.2

Orgány a jednání za občanské sdružení

Jedním z problémů současné nedostatečné úpravy občanských sdružení v praxi je podle mého názoru nejasná úprava orgánů občanského sdružení a chybějící úprava jednání za občanské sdružení a za organizační jednotky případně sdružením zřízené. Zpřesnění této úpravy by napomohlo nejen transparentnosti občanských sdružení, ale zejména ochraně třetích osob. Současný zákon o sdružování občanů v §6, odst. 3 ošetřuje jednání občanského sdružení před jeho vznikem, kdy za něj většinou jedná přípravný výbor. Ten však jedná jen do vytvoření orgánů podle stanov, jejichž vymezení je plně v kompetenci zakládajících osob.19 Tyto orgány definuje přípravný výbor ve stanovách, kde také určí, kdo je oprávněn jednat jménem daného občanského sdružení nebo jím zřízené organizační jednotky, pokud bude jednat svým jménem. Obecně závazná právní úprava však v této oblasti chybí. Například v situaci, kdy občanské sdružení vstupuje do smluvních vztahů, není z žádného dokumentu jasné, kdo je oprávněn za toto sdružení jednat, jelikož členové statutárního orgánu nejsou zapsáni v žádném veřejném registru, a členové se budou prokazovat například zápisem z jednání členské schůze občanského sdružení. Smluvní partner občanského sdružení se tak musí

17

RONOVSKÁ, Kateřina. Soukromoprávní aspekty nadačního a spolkového práva v Česku, ve Švýcarsku a v Nizozemí. Str. 28 18 Komentář k zákonu č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů. Dostupné v ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20.11.2012] 19 Komentář k zákonu č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů. Dostupné v ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 3.12.2012]

19

spolehnout nanejvýše na nějaký zápis z jednání schůze sdružení, která najmenovala jeho orgány. Současnou nedostatečnou právní úpravu orgánů občanských sdružení a jejich pravomocí pomůže nahradit nový občanský zákoník (viz kapitola 3 a následující), který se úpravě občanských sdružení, v budoucnosti spolků, věnuje podrobněji.

2.3

Evidence občanských sdružení

Povinnost občanských sdružení k registraci vyplývá přímo ze zákona o sdružování občanů, který v §6 výslovně stanoví, že „sdružení vzniká registrací,“ a dále pak stanoví pravidla pro registraci občanského sdružení u Ministerstva vnitra. To také posoudí, zda dané občanské sdružení vyhovuje ustanovením §1 až 5 ZSO. 2.3.1 Problémy současné evidence občanských sdružení Za hlavní problém současné úpravy občanských sdružení je považována skutečnost, že rejstřík vedený Ministerstvem vnitra, kde jsou registrovaná občanská sdružení zapsána, je neveřejný.20 Tato skutečnost je naprosto nevyhovující a v žádném případě nenapomáhá transparentnosti neziskové sféry, která na druhou stranu musí otevřeně bojovat o prostředky na svůj provoz. Možný podporovatel tak nemá možnost získat oficiální informace o daném občanském sdružení, podle kterých by se mohl rozhodnout, zdali dané sdružení finančně podpořit. Záleží tedy pouze na daném občanském sdružení, jaké informace se o sobě rozhodne zveřejnit (například na svých webových stránkách). Některá občanská sdružení zveřejňují své stanovy, orgány a jejich členy nebo výroční zprávy hospodaření, ale vzhledem k počtu registrovaných občanských sdružení tak činí jen malá část z nich.21 V roce 2007 byl na Katedře politologie Vysoké školy ekonomické v Praze zpracováván projekt s názvem Zprůhledňování neziskového sektoru, jehož součástí byla i studie Tomáše Rohrbachera nazvaná Rozbor webových stránek občanských sdružení; analýza problémů transparentnosti a návrh na její zlepšení. Její součástí byl internetový průzkum zaměřený na občanská sdružení, který si kladl za cíl zjistit, kolik občanských sdružení má své webové stránky a jaké informace na nich zveřejňuje. Ze vzorku 1368 občanských sdružení mělo své webové stránky pouze 25 % (344 občanských sdružení). A výsledky v hledání dalších informací na těchto stránkách jako jsou (kontakty, statutární orgány, stanovy a další), uvedené v tabulce dále, byly katastrofální.22

20

RONOVSKÁ, Kateřina. Soukromoprávní aspekty nadačního a spolkového práva v Česku, ve Švýcarsku a v Nizozemí. Str. 138 21 TELEC, Ivo. Spolkové právo. Str. 160 22 ROHRBACHER, T. Rozbor webových stránek občanských sdružení; analýza problémů transparentnosti a návrh na její zlepšení. 2007. Dostupné na WWW: .

20

Tabulka č. 3: Informace uvedené na webových stránkách sledovaných občanských sdružení Absolutní počet

Procenta

Kontakty

217

63%

Statutární orgány

95

28%

Stanovy

73

21%

Hospodaření

25

7%

Dárci

67

19%

Výroční zprávy

24

7%

Etický kodex

10

3%

Fundraisingový kodex

2

méně než 1%

Sítě

99

29%

Velikost rozpočtu

11

3%

Pramen: ROHRBACHER, T. Rozbor webových stránek občanských sdružení; analýza problémů transparentnosti a návrh na její zlepšení (vlastní tvorba)

V roce 2012 vyšla publikace Pavla Bachmanna s názvem Transparentnost organizací občanské společnosti, ve které se autor zabývá podobným tématem jako výše zmíněná studie, transparentností jednotlivých právních forem neziskových organizací. Výzkumný vzorek obsahoval 2 000 občanských sdružení a informace zjištěné na jejich webových stránkách (které však měla pouze čtvrtina z nich) byly obdobně katastrofální jako výsledky, které přinesla již studie Tomáše Rohrbachera.23 Neveřejný rejstřík občanských sdružení neztěžuje přístup k informacím pouze možným donátorům, ale jde obecně o ochranu práv třetích osob, které se dostanou do právního vztahu s občanským sdružením. V současném seznamu přístupném na stránkách Ministerstva vnitra24 je možné nalézt pouze název občanského sdružení, datum vzniku, IČO a zapsané sídlo. Nikde tedy není zapsána osoba, která má právo za občanské sdružení jednat, nebo jaké jsou případné organizační jednotky sdružení. Dalším problémem je, že zánik občanského sdružení není vázán na výmaz z rejstříku, jak je tomu u obchodních společností, tudíž i zde selhává ochrana třetích osob.25 Samo ministerstvo v této oblasti kroky nepodniká a pouze reaguje na podněty Českého statistického úřadu, který čas od času při svých průzkumech na některá neaktivní sdružení narazí. Proto můžeme u některých již zaniklých občanských sdružení v seznamu Ministerstva vnitra najít poznámku „zaniklé“.

23

BACHMANN P., Transparentnost organizací občanské společnosti. Str. 43-55 Více informací na: . 25 RONOVSKÁ, Kateřina. Soukromoprávní aspekty nadačního a spolkového práva v Česku, ve Švýcarsku a v Nizozemí. Str. 138 24

21

2.3.2 Spolkové rejstříky v jiných evropských státech Pro ilustraci bych nyní uvedla několik informací o rejstříku spolků fungujícím v dalších evropských zemích. V Nizozemsku se spolky (Vereniging) musí registrovat u nizozemské Obchodní komory (Kamer van Koophandel), která vede rejstříky právnických osob a podnikatelských subjektů. Při registraci mají spolky povinnost předkládat stanovy a každoročně pak výroční zprávu. Navíc mají povinnost každý rok platit registrační poplatek.26 Ve Velké Británii se neziskové organizace různých právních forem (obecně však označované jako charities) registrují u The Charity Commission for England and Wales a informace o nich jsou pak veřejně k dispozici na webových stránkách tohoto úředu. Můžeme zde najít sídlo organizace, její poslání, statutární orgány, kontakty. Organizace s rozpočtem převyšujícím 10 000 liber mají dále povinnost zveřejňovat výroční zprávy27 a organizace s rozpočtem větším než 25 000 liber pak mají dokonce povinnost zveřejňovat „evidenci příjmů a výdajů“ (Income and Expenditures Account)28 V Německu jsou obdobou našich občanských sdružení tzv. registrované spolky (eingetragener Verein, zkratka e.V.), které mají povinnost registrace a informace o nich můžeme najít v tzv. společném registru zemí Spolkové republiky Německa (Gemeinsames Registerportal der Länder).29 Tento rejstřík však nemůžeme považovat za zcela veřejný, neboť přístup k některým informacím je zpoplatněn. 30 V Rakousku registruje spolky (Vereine) ministerstvo vnitra. Ve veřejném Centrálním registru spolků (Zentrales Vereinsregister), fungujíícm od roku 2006, můžeme nalézt základní informace jako název spolku, sídlo, datum vzniku a osoby působící v orgánech spolku.31 Za nevýhodu tohoto rejstíku však můžeme považovat fakt, že zde chybí jakýkoliv kontakt na daný spolek nebo jeho činitele.32 2.3.3 Zprůhledňování evidence občanských sdružení V minulosti, zejména za fungování Ministerstva informatiky ČR mezi lety 2003 a 2007, byly v České republice zaznamenány pokusy ke zvýšení transparentnosti neziskového sektoru, zejména v oblasti veřejně poskytovaných informací o neziskových organizacích. Příkladem může být, dnes již poněkud zastaralá, Evidence nestátních neziskových organizací (dále také 26

Více informací na: . ROHRBACHER, T. Rozbor webových stránek občanských sdružení; analýza problémů transparentnosti a návrh na její zlepšení. Dostupné na WWW: . 28 The Charity Commission for England and Wales [online]. [cit. 3.2.2013]Dostupné na WWW: . 29 Více informací na: . 30 ROHRBACHER, T. Rozbor webových stránek občanských sdružení; analýza problémů transparentnosti a návrh na její zlepšení. Dostupné na WWW: . 31 Více informací na: . 32 ROHRBACHER, T. Rozbor webových stránek občanských sdružení; analýza problémů transparentnosti a návrh na její zlepšení. Dostupné na WWW: . 27

22

„Evidence NNO“). V této databázi, která vznikla v roce 2006, a kterou nyní spravuje Ministerstvo vnitra, můžeme nalézt informace o různých subjektech neziskové sféry (církevní organizace, nadace, nadační fondy, občanská sdružení, obecně prospěšné společnosti, zájmová sdružení právnických osob atd.). Subjekty se zde v počátečních letech fungování evidence houfně registrovaly, zejména kvůli příslibu budoucích výhod v podobě daňových úlev a dotací,33 ovšem nyní již nemůžeme tuto databázi jako celek považovat za aktuální, jelikož poslední aktualizace se u více než poloviny subjektů datují do roku 2010, respektive let dřívějších. Na úvodní stránce této evidence se sice dočteme, že „v horizontu několika let vznikne povinnost zapsat se do Evidence NNO pro všechny NNO působící v České republice,“34 ve světle nové soukromoprávní úpravy nás však tato informace jen utvrdí v neaktuálnosti této evidence. Výše zmíněné nedostatky současného rejstříku občanských sdružení v České republice by mohly být odstraněny novou právní úpravou. Ta se opírá o nový občanský zákoník a s ním související prováděcí zákon o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob. Tento zákon podrobněji upravující veřejné rejstříky sice stále ještě nebyl schválen, ale vláda již má na stole jeho návrh. Ten počítá se zavedením několika rejstříků: „nadační rejstřík, rejstřík ústavů, rejstřík společenství vlastníků jednotek, obchodní rejstřík a rejstřík obecně prospěšných společností.“ Tyto rejstříky budou vedeny elektronicky, příslušným krajským soudem, do jehož obvodu daná právnická osoba místně náleží.35 A „na základě rozhodnutí vlády ze dne 7. 2. 2013 byla do návrhu zpracována také úprava rejstříku spolků.“36 Nově bude vznik a zánik spolku vázán na zápis do rejstříku, jak je tomu nyní u většiny právnických osob. V novém spolkovém rejstříku bude podle současného návrhu zákona, kromě základních informací, které můžeme i dnes nalézt v seznamu občanských sdružení Ministerstva vnitra, zapsán například i předmět jak hlavní spolkové činnosti tak i vedlejší hospodářské činnosti, pokud je vykonávána, název statutárního orgánu spolku, počet jeho členů, jejich jména a adresy místa pobytu, s uvedením způsobu, jakým za spolek jedná, dále pak název nejvyššího orgánu spolku a obdobně také název rozhodčí komise, pokud bude zřízena, jména členů a adresy místa jejich pobytu. Dále pak bude zápis hlavního spolku obsahovat i zápis o statusu veřejné prospěšnosti, pokud mu byl přiznán, a názvy, sídla a identifikační čísla všech jeho pobočných spolků, pokud byly zřízeny. Navíc bude k tomuto zápisu přiložena i sbírka listin, která musí obsahovat zejména „stanovy spolku, usnesení ustavující schůze spolku, byl-li spolek založen usnesením ustavující schůze, rozhodnutí příslušného orgánu spolku o založení, zrušení nebo přeměně pobočného spolku, rozhodnutí o volbě nebo jmenování, odvolání nebo doklad o jiném ukončení funkce osob, které jsou

33

Přednáška Ing. Zuzany Prouzové, Ph.D. v předmětu Ekonomika a řízení nestátních neziskových organizací v semestru jaro 2013 34 Evidence nestátních neziskových organizací – Úvodní stránka. [online]. [cit. 12.3.2013]. Dostupné na WWW: . 35 Návrh zákona o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob. [cit. 4.4.2013]. Podklady poskytl Mgr. Petr Pavlok. 36 Legislativní rada vlády schválila návrh zákona o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob [online]. 7.3.2013. [cit. 4.4.2013]. Dostupné na WWW: .

23

členem statutárního orgánu“37 a mnohé další listiny, pokud bude situace vyžadovat jejich vyhotovení. V návrhu zákona také najdeme ustanovení stanovující sankce za porušení povinnosti předložit listiny. Tento návrh zákona byl dne 7. 3. 2013 Legislativní radou vlády doporučen vládě ke schválení38 a v blízké době se tedy ukáže, zdali Vláda a následně Parlament tento zákon v předložené podobě schválí. V současnosti Ministerstvem vnitra vedený nevyhovující neveřejný rejstřík občanských sdružení vůbec nepřispívá k transparentnosti této právní formy neziskové organizace ani k lepší ochraně třetích osob. Nový občanský zákoník počítá se zavedením nového spolkového rejstříku, který má být upraven doprovodným zákonem o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob. Tento zákon však ještě nebyl schválen a je tedy otázkou, zdali se soudy na nový rejstřík stihnou připravit tak, aby tento zákon opravdu nabyl účinnosti k 1. 1. 2014, jako nový občanský zákoník. Ministerstvo vnitra však zřejmě o větší transparentnost občanských sdružení ani nikdy neusilovalo, jelikož ta mohla být již dávno zaručena novelou ZSO, navíc si v NOZ vymohlo přechodné ustanovení §3048, který zaručuje, že „až do účinnosti zákona o veřejném rejstříku, podléhají spolky registraci podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů.“ Osobně pochybuji, že se vše stihne připravit tak, aby začal nový elektronický spolkový rejstřík fungovat k 1. 1. 2014, a tak ministerstvo zřejmě ještě nějakou chvíli tento pochybný rejstřík povede.

2.4

Některé daňové souvislosti činností občanských sdružení

Na počátku této kapitoly jsem zmínila fakt, že počet ministerstvem registrovaných občanských sdružení je u nás, i ve srovnání s dalšími zeměmi, vcelku vysoký. Tuto situaci si dovoluji připsat, mimo nedostatečné transparentnosti rejstříku občanských sdružení vedeného Ministerstvem vnitra, také daňovému zvýhodnění občanských sdružení v České republice. 2.4.1 Ekonomická činnost občanských sdružení Občanské sdružení již svou podstatou definovanou v zákoně č. 83/1990 Sb. v §1 odstavci 3 písmene b), který výslovně uvádí, že se „nevztahuje na sdružování občanů k výdělečné činnosti,“ patří mezi tzv. neziskové organizace, tedy subjekty nezaložené nebo nezřízené primárně za účelem podnikání, ve smyslu §2 odstavce 1 Obchodního zákoníku, který definuje podnikání jako „soustavnou činnost prováděnou samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku.“ Ale jelikož jsou občanská sdružení na rozdíl třeba od příspěvkových organizací postavena na principu odluky od státu, jejímž vyjádřením je i princip samofinancování,39 je nutné, aby jim 37

Návrh zákona o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob. [cit. 4.4.2013]. Podklady poskytl Mgr. Petr Pavlok. 38 Legislativní rada vlády schválila návrh zákona o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob [online]. 7.3.2013. [cit. 4.4.2013]. Dostupné na WWW: . 39 TELEC, Ivo. Spolkové právo. Str. 162

24

byla dána možnost zajištění jejich hospodářské soběstačnosti. Žádný právní předpis proto „nestanoví obecný zákaz podnikání ani jiných ekonomických aktivit občanských sdružení.“ Pouze v §6 ZSO, jenž zmiňuje obligatorní náležitosti stanov občanských sdružení, můžeme nalézt požadavek na stanovení zásad hospodaření, tedy zejména vymezení jednotlivých druhů příjmů a výdajů občanských sdružení.40 Jiná než výše uvedená ustanovení ZSO týkající se právní úpravy podnikání občanských sdružení v současnosti nemáme, jelikož „současně se zpracováním a přijetím ZSO byla zpracována novela tehdejšího hospodářského zákoníku (zákon č. 103/1990 Sb., kterým se mění a doplňuje hospodářský zákoník), který v té době upravoval podnikání právnických osob.“ Ten „v §100 a 102 stanovil, že vlastní majetek občanských sdružení se vytváří zejména z příspěvků členů a z činnosti organizací.“ A že „k obstarávání hospodářské činnosti občanských sdružení mohou jejich ústřední orgány zřizovat podniky nebo hospodářská zařízení. Hospodářský zákoník byl zrušen s účinností od 1. ledna 1992 zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník., který zrušil i na hospodářský zákoník navazující ustanovení §13 odst. 1 ZSO (viz §772 odst. 11 obchodního zákoníku), a problematika hospodaření občanských sdružení zůstala právně neupravena“ a v praxi je nutno ji nahrazovat právním výkladem.41 Proto se dnes v souvislosti s ekonomickými aktivitami občanských sdružení již běžně hovoří o hlavní činnosti spolkové a možné vedlejší činnosti hospodářské. Ovšem nyní jsou jediným dokumentem, který tyto činnosti výslovně upravuje, stanovy jednotlivých občanských sdružení.42 Zákonodárci si při přípravě nového občanského zákoníku tyto nedostatky uvědomovali a ten tudíž upravuje tuto oblast jasně a srozumitelně. V §217 stanoví, že „hlavní činností spolku může být jen uspokojování a ochrana těch zájmů, k jejichž naplňování je spolek založen a podnikání nebo jiná výdělečná činnost hlavní činností spolku být nemůže. Vedle hlavní činnosti může ovšem spolek vyvíjet též vedlejší hospodářskou činnost spočívající v podnikání nebo jiné výdělečné činnosti, je-li její účel v podpoře hlavní činnosti nebo v hospodárném využití spolkového majetku.“ Dále také přesně upravuje možnosti nakládání se ziskem, když stanoví, že „zisk z činnosti spolku lze použít pouze pro spolkovou činnost včetně správy spolku.“ Ačkoli je občanské sdružení neziskovou organizací, může utvářet zisk, který následně použije k naplňování svého účelu stanoveného ve stanovách. Na jednu stranu jsou možnosti jeho podnikání omezené – nesmí být jeho hlavní činností a musí být schváleny ve stanovách – na druhou ovšem požívají občanská sdružení značných daňových úlev.

40

DEVEROVÁ, L. Aktuality – Podnikání občanských sdružení [online]. 6.2.2012. [cit. 17.1.2013]. Dostupné na: . 41 DEVEROVÁ, L. Aktuality – Podnikání občanských sdružení [online]. 6.2.2012. [cit. 17.1.2013]. Dostupné na: . 42 TELEC, Ivo. Spolkové právo. Str. 166-7

25

2.4.2

Daňové zákony zvýhodňující občanská sdružení

Pro ilustraci bych ráda zmínila tři daňové zákony, které stanovují pro právnické osoby nezaložené za účelem podnikání zvláštní režim. Jedná se zejména o zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, který stanovuje pro neziskové organizace nejvíce výjimek. Předmětem daně z příjmu právnických osob upraveným v §18 nejsou příjmy nabyté „zděděním nebo darováním nemovitosti nebo movité věci.“ Tento paragraf dále v odstavci 4 stanoví, že u poplatníků, kteří nejsou založeni nebo zřízeni za účelem podnikání, „nejsou předmětem daně příjmy z činností vyplývajících z jejich poslání za podmínky, že náklady (výdaje) vynaložené podle tohoto zákona v souvislosti s prováděním těchto činností jsou vyšší.“ Dále nejsou předmětem daně příjmy „z dotací, příspěvků na provoz a jiných podpor ze státního rozpočtu, rozpočtu kraje a rozpočtu obce poskytnutých podle zvláštních právních předpisů, z prostředků poskytnutých státními fondy, z podpory poskytnuté regionální radou regionu soudržnosti podle zvláštního právního předpisu, z podpory od Vinařského fondu, z prostředků poskytnutých z rozpočtu Evropské unie nebo veřejných rozpočtů cizích států, a dále příjmy krajů a obcí plynoucí z výnosu daní nebo podílu na nich, výnosu poplatků a peněžních odvodů, které jsou podle zvláštních zákonů příjmem kraje a obce.“ Dalším druhem příjmu, který také není předmětem daně z příjmu právnických osob u osob nezaložených nebo nezřízených k podnikání jsou „příjmy z úroků a z vkladů na běžném účtu.“ V §20 odstavci 7 nalezneme další ustanovení zvýhodňující neziskového daňového poplatníka. Tím je možnost snížit si „základ daně zjištěný podle odstavce 1 snížený podle §34 dále snížit až o 30 %, maximálně však o 1 000 000 Kč, použijí-li prostředky získané takto dosaženou úsporou daňové povinnosti ke krytí nákladů (výdajů) souvisejících s činnostmi, z nichž získané příjmy nejsou předmětem daně, a to nejpozději ve 3 bezprostředně následujících zdaňovacích obdobích. Ovšem v případě, že 30% snížení činí méně než 300 000 Kč, lze odečíst částku ve výši 300 000 Kč, maximálně však do výše základu daně.“ Dalším daňovým zákonem, který stanoví daňově zvýhodněný režim pro neziskové organizace je zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí. Dle §20 odstavce 4 písmene a je „od daně dědické a daně darovací je osvobozeno bezúplatné nabytí majetku právnickou osobou se sídlem v tuzemsku nebo na území jiného evropského státu, založenou nebo zřízenou k zabezpečování činnosti v oblasti kultury, školství, výchovy a ochrany dětí a mládeže, vědy, výzkumu, vývoje, vzdělávání, zdravotnictví, sociální péče, ekologie, ochrany opuštěných zvířat nebo ohrožených druhů zvířat, tělovýchovy, sportu a požární ochrany, je-li bezúplatné nabytí majetku určeno na zabezpečování uvedené činnosti.“ Třetím daňovým zákonem, jehož režim zvýhodňuje neziskové organizace, a tedy i občanská sdružení, je zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí. Ten v §4 a 9 odstavci 1 písmene f zákona stanovuje případy, kdy je pozemek nebo stavba osvobozena od daně a je zde zmíněn například případ, kdy „pozemky tvořící jeden funkční celek se stavbou ve vlastnictví sdružení občanů a obecně prospěšných společností nebo se jedná o stavby ve vlastnictví sdružení 26

občanů a obecně prospěšných společností, pokud ovšem nejsou využívány k podnikatelské činnosti nebo pronajímány.“ Z výše uvedených příkladů můžeme odvodit, že daňové zvýhodnění je v českém právním řádu vázáno spíše s právní formou než s druhem činnosti neziskových subjektů.43 A je proto otázkou, jestli tyto občanská sdružení pohybující se v tomto zvýhodněném daňovém režimu, skutečně vykonávají obecně prospěšnou činnost. Kontrola v této oblasti je velmi složitá, a proto byl již delší dobu diskutován návrh na úpravu statusu veřejné prospěšnosti po vzoru dalších evropských států. Ten nyní našel podobu v ustanoveních nového občanského zákoníku. 2.4.3 Status veřejné prospěšnosti Daňové zvýhodnění neziskových organizací je ve většině evropských států i v USA vázáno na nějakou formu statusu veřejné či obecné prospěšnosti. Proto náš princip spolu s bulharským44, ve kterém je daňové zvýhodnění vázáno na určitou právní formu, působí poněkud zaostale a bohužel opět netransparentně. Česká úprava v této oblasti se mohla inspirovat například v Nizozemsku, kde je upraven tzv. obecně prospěšný status, na jehož základě má pak organizace právo na osvobození o některých daní.45 V Maďarsku zase zákon o veřejně prospěšných organizacích definuje typy veřejně prospěšných organizací a také druhy činností, které tyto organizace musí vykonávat, aby splnily podmínky získání statusu veřejné prospěšnosti. Také zde je s tímto statusem spojeno daňové zvýhodnění, po splnění podmínek zejména u daně z příjmu. Tento zákon dále upravuje také povinnosti pro tyto organizace a pravidla, jimiž se musí po získání statusu řídit, a nástroje jejich kontroly. Například organizace se zvláštním typem statusu (tzv. „ status významné veřejné prospěšnosti, který je poskytován těm organizacím, které plní veřejné úlohy jinak zajišťované státem nebo veřejnou správou), musí zveřejňovat své základní údaje o hospodaření a o činnosti v místním nebo celostátním tisku.“46 Proto po široké diskuzi se zástupci neziskové sféry i čeští zákonodárci upravili v novém občanském zákoníku status veřejné prospěšnosti. V §146 až 150 stanovuje obecné podmínky statusu, který bude všem právnickým osobám, nejen těm neziskovým, náležet, pokud tyto podmínky splní. §146 stanoví, že „veřejně prospěšná je právnická osoba, jejímž posláním je přispívat v souladu se zakladatelským právním jednáním vlastní činností k dosahování obecného blaha, pokud na rozhodování právnické osoby mají podstatný vliv jen bezúhonné 43

RONOVSKÁ, Kateřina. Soukromoprávní aspekty nadačního a spolkového práva v Česku, ve Švýcarsku a v Nizozemí. Str. 228 44 Co je veřejná prospěšnost? [online]. [cit. 18.1.2013]. Dostupné na WWW: . 45 RONOVSKÁ, Kateřina. Soukromoprávní aspekty nadačního a spolkového práva v Česku, ve Švýcarsku a v Nizozemí. Str. 232-233 46 PAJAS, P. Statut veřejné prospěšnosti a nový občanský zákoník [online]. 30.6.2005. [cit. 19.1.2013]. Dostupné na WWW: .

27

osoby, pokud nabyla majetek z poctivých zdrojů a pokud hospodárně využívá své jmění k veřejně prospěšnému účelu.“ O přiznání statusu bude rozhodovat soud47 a právnická osoba, jíž bude tento status udělen, „má právo na zápis statusu veřejné prospěšnosti do veřejného rejstříku.“ A pokud je jí tento status do veřejného rejstříku zapsán, „má právo uvést ve svém názvu, že je veřejně prospěšná.“48 Podrobnější úpravu v této oblasti má přinést zákon o statusu veřejné prospěšnosti, u jehož návrhu nyní proběhlo veřejné připomínkové řízení. Současně s ním byla také připomínkována změna zákona o dani z příjmu, která by mohla „upravit možnosti čerpání daňových benefitů pro organizace se statusem veřejné prospěšnosti.“49 Po vzoru dalších evropských států upravili i čeští zákonodárci v novém občanském zákoníku obecně status veřejné prospěšnosti. Problémem však zůstává, že ačkoli prováděcí předpis k ustanovením NOZ v této oblasti má také nabýt účinnosti 1. 1. 2014, ještě se nedostal ani do prvního čtení v Poslanecké sněmovně. A obdobně jsou na tom i související změny daňových zákonů.

47

Návrh zákona o statusu veřejné prospěšnosti [online]. [cit. 28.4.2013]. Dostupné na WWW: . 48 ELIÁŠ, Karel a kol., Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. Str. 126 49 Proběhlo připomínkování novely zákona o dani z příjmu [online]. [cit. 28.4.2013]. Dostupné na WWW: .

28

3 Nový občanský zákoník Schválením dlouho připravovaného nového občanského zákoníku, zákona č. 89/2012 Sb. a s ním souvisejících zákonů (zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech a zákon č. 91/2012 Sb., zákon o mezinárodním právu soukromém), podepsaných prezidentem 20. 2. 2012, vstoupila v platnost nová úprava soukromého práva. S její účinností plánovanou od 1. 1. 2014 zanikne platnost řady zásadních zákonů, které tuto oblast práva doposud upravují. Těmito zákony jsou například zákon č. 40/1964 Sb. občanský zákoník, zákon č. 513/1991 Sb. obchodní zákoník, zákon č. 94/1963 Sb., o rodině a mnohé další zákony (souhrnný výčet viz §3080 NOZ). Občanský zákoník je zásadním předpisem, a proto již bylo nevyhovující, že jeho původ je datován do dob nedemokratického komunistického zřízení, i když od 90. let 20. století byl tento kodex mnohokrát novelizován, a s přístupem České republiky do Evropské unie se tato četnost ještě zvýšila, jelikož vyvstala povinnost přizpůsobit některá ustanovení celoevropské právní úpravě. Nový občanský zákoník si klade za cíl být ústředním předpisem soukromého práva na evropské úrovni. I když určitá neochota v advokátské a soudcovské obci, kterou můžeme nyní pozorovat, a nepřipravenost většiny prováděcích a souvisejících zákonů (zákon o veřejných rejstřících, zákon o statusu veřejně prospěšné společnosti, změny daňových zákonů, doprovodný zákon upravující přechodné období a další), rozvířila naposledy v únoru 2013 debatu o možném dalším odložení jeho účinnosti, vláda toto odložení neschválila. Otázkou však zůstává, zdali zákonodárci stihnou schválit všechny související zákony včas, nebo se podobná situace bude opakovat ještě jednou v tomto roce.

3.1

Úprava právnických osob v novém občanském zákoníku

Zákon č. 89/2012 Sb., nový občanský zákoník spolu se zákonem č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (dále také jen zákon o obchodních korporacích nebo ZOK) přinášejí mimo jiného i novou úpravu fungování právnických osob, mezi nimi i organizací nestátního neziskového sektoru. V díle 3, §118 a následujících, nového občanského zákoníku můžeme nalézt obecnou úpravu právnických osob a dále také úpravu tří základních typů právnické osoby – korporací, fundací a ústavů. Dělení na tyto tři druhy právnických osob vychází z právní teorie, která se snažila najít definiční znaky právnické osoby a také tyto osoby kategorizovat. Rozdělení právnických osob podle charakteristiky faktického základu potom rozlišuje právnické osoby na korporace a fundace (nadace).50 Korporace je podle Ronovské právnická osoba s osobním základem a vzniká tedy obvykle spojením více osob za „určitým společným účelem, který může být různý – zájmový, dosažení zisku“ a další. Tito lidé se pak obvykle „stávají jejími členy a takovou korporaci společnou vůli ovládají a rozhodují o jejím osudu.“ Tento typ právnické osoby je nejhojněji využívaným druhem a jako příklad zde můžeme uvést spolek (podle NOZ), podle stávající 50

RONOVSKÁ, Kateřina. Soukromoprávní aspekty nadačního a spolkového práva v Česku, ve Švýcarsku a v Nizozemí. Str. 32

29

úpravy občanské sdružení, dále pak oborové organizace, církve a náboženské společnosti, politické strany a hnutí, ale i obchodní společnosti jako jsou veřejná obchodní společnost, akciová společnost, společnost s ručením omezeným, komanditní společnost nebo družstvo.51 Druhým typem právnické osoby podle tohoto členění je fundace (nadace). Její základ tvoří účelově vymezený majetek, který je vůlí zřizovatele určen k určitému obecně prospěšnému cíli.52 Pod tímto označením si můžeme představit u nás fungující nadace a nadační fondy. Třetím typem právnické osoby, který nový občanský zákoník zná je ústav. Tato forma je kombinací obou dříve zmíněných a je pro ni tedy „typická kombinace věcného základu s osobním prvkem.“ Dle ustanovení NOZ je ústav založen „za účelem trvalé nebo dlouhodobé služby nějakému prospěšnému účelu. Od korporace se ústav liší tím, že jejich osobní prvek zajišťuje řízení a fungování ústavu a není nutně spojen s členstvím. Od nadace se ústav liší tím, že věcný substrát není nezcizitelný, takže jmění ústavu může být případně i zkonzumováno.“53 Nový občanský zákoník přináší mimo jiné novou úpravu právnických osob. Přináší obecnou úpravu právnických osob a systematicky je dělí na korporace, fundace a ústavy. Samotný nový občanský zákoník se pak zabývá obecnou úpravou těchto právních forem, a dále pak podrobněji úpravou organizací jako jsou spolky, nadace, nadační fondy a ústavy. Související zákon o obchodních korporacích poté podrobně upravuje fungování obchodních společností a družstev, takže můžeme konstatovat, že nová úprava právnických osob má několik stupňů.

51

RONOVSKÁ, Kateřina. Soukromoprávní aspekty nadačního a spolkového práva v Česku, ve Švýcarsku a v Nizozemí. Str. 35-37 52 RONOVSKÁ, Kateřina. Soukromoprávní aspekty nadačního a spolkového práva v Česku, ve Švýcarsku a v Nizozemí. Str. 36 53 Důvodová zpráva Poslanecké Sněmovny ČR k novému občanskému zákoníku, §402. Dostupné v ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [Cit. 16.3.2013]

30

4 Nástupnické právnické formy občanského sdružení Občanským sdružením a jejich povinnostem a možnostem se NOZ věnuje v přechodných a závěrečných ustanoveních, zejména v §3045, odst. 1: „Sdružení podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů, se považují za spolky podle tohoto zákona. Sdružení má právo změnit svoji právní formu na ústav nebo sociální družstvo podle jiného zákona.“ Povinnost transformace poté všeobecně upravuje §3041 v odstavci 2: „Ustanovení společenské smlouvy nebo statutu právnických osob uvedených v odstavci 1, která odporují donucujícím ustanovením tohoto zákona, pozbývají závaznosti dnem nabytí jeho účinnosti; právnická osoba přizpůsobí do tří let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona společenskou smlouvu nebo statut úpravě tohoto zákona a doručí je orgánu veřejné moci, který vede veřejný rejstřík, do něhož je právnická osoba zapsána. Neučiní-li tak, příslušný orgán veřejné moci ji k tomu vyzve a stanoví ve výzvě dodatečnou přiměřenou lhůtu ke splnění této povinnosti; uplyne-li dodatečná lhůta marně, soud právnickou osobu na návrh orgánu veřejné moci nebo osoby, která na tom osvědčí právní zájem, zruší a nařídí její likvidaci.“ Výše zmíněný paragraf hovoří v celku jasně. Občanská sdružení budou považována za spolky a do tří let od účinnosti NOZ mají povinnost upravit společenskou smlouvu nebo statut tak, aby splňoval požadavky tohoto zákona, a změny musí oznámit orgánu veřejné moci, který vede veřejný rejstřík, do něhož je právnická osoba zapsána. V případě občanských sdružení je to tedy momentálně Ministerstvo vnitra České republiky. Zajímavá je ovšem volnost daná zde občanským sdružením, která jim dává možnost transformovat se také na ústav nebo sociální družstvo. Mým úkolem bude nyní zhodnotit tyto právní formy a jejich výhody a nevýhody.

4.1

Spolek

Nový občanský zákoník v §3045, odst. 1, stanoví, že občanská sdružení podle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů, se považují za spolky podle tohoto zákona. Nová právní úprava se snaží zejména vypořádat s kritikou dosavadního zákona o sdružování občanů a dále se snaží vnést do úpravy této části neziskového sektoru více transparentnosti. Na spolek se vztahují zejména obecná ustanovení o právnických osobách (§118-209 NOZ), dále pak obecná ustanovení týkající se korporace (§210-213 NOZ) a samozřejmě ustanovení upravující spolky jako takové (§214-302 NOZ). Na první pohled nejviditelnější změnou je nový název této právnické osoby, který navazuje na bohatou tradici sdružování v českých zemích sahající minimálně do 18. století. V této době se v Evropě začala probouzet občanská společnost a tzv. sekularizace, nastartovaná myšlenkami osvícenství, způsobila, že se do veřejně prospěšné činností začalo zapojovat více

31

mimocírkevních organizací.54 V Českých zemích byl tento rozkvět sdružování navíc umocněn epochou známou jako národní obrození (asi od poslední třetiny 18. století do roku 1848), kdy vzniklo mnoho spolků, které přetrvaly až dodnes (například Sokol nebo Spolek výtvarných umělců Mánes).55 V té době byla spolková činnost upravena Spolkovým zákonem č. 253/1852 říšského zákoníku, který byl však kritizován za přílišnou regulaci spolkové činnosti a proto byl roku 1867 nahrazen zákonem č. 134/1867 říšského zákoníku, o právu spolčovacím. Ten byl po vzniku Československa převzat v nezměněné podobě, platil až do roku 1951 a v roce 1990 do značné míry inspiroval tvůrce zákona o sdružování občanů.56 Po nástupu Komunistické strany k moci v roce 1948 se začala situace v občanské společnosti měnit. Stát začal stále více zasahovat do svobodného sdružování občanů a tyto zásahy podepřel zákonem č. 68/1951, o dobrovolných organizacích a shromážděních. Spolky podle zákona z roku 1851 byly zrušeny nebo převedeny na společenské organizace.57 Tím také formálně zaniklo používání pojmu spolek. Ani po roce 1989 (v zákoně č. 83/1990 Sb.) však nebylo toto označení obnoveno a místo něho vzniklo podivné a matoucí spojení „občanské sdružení“. A až nyní se zákonodárci v nové soukromoprávní úpravě k tomuto názvu vrací. A pokud si organizace zvolí právě tuto právní formu, bude muset dle §216 NOZ i její název obsahovat slova „spolek“ nebo „zapsaný spolek“ nebo alespoň zkratku „z. s.“. Spolek můžeme „definovat jako soukromoprávní korporaci, nebo srozumitelněji jako sdružení osob, které spojuje společný zájem.“58 Obecně můžeme stanovit několik principů, na kterých sdružování se ve spolcích stojí. Jsou jimi zejména: svobodné založení kolektivním soukromoprávním aktem (Tím jsou většinou stanovy a podle NOZ jím bude moci být i usnesení ustavující schůze tvořícího se spolku – viz §222.), dobrovolné a otevřené členství, odloučenost od státu (Stát spolky nepovoluje, pouze je administrativně registruje. Spolek také nemá nárok na dotace z veřejných rozpočtů, avšak může o ně požádat.), spolková samospráva,59 hlavní spolková činnost a „oddělení majetkových sfér spolku a jeho členů s vyloučením zákonného ručení členů za dluhy spolku.“60 Výjimkou je však pravidlo, podle něhož ručí členové statutárního orgánu spolku za splnění závazků spolku vzniklých před datem zápisu spolku do veřejného rejstříku.61 Pokud si tedy občanské sdružení rozhodne být spolkem podle nového občanského zákoníku, bude muset do tří let transformovat svoje stanovy, tak aby vyhovovaly ustanovením NOZ (viz §3041 odst. 2). V praxi se zřejmě bude jednat zejména o úpravu orgánů, případně organizačních složek sdružení. Na změnu názvu, pokud by nevyhovoval ustanovením NOZ,62 však bude mít organizace pouze roky dva. Výjimka se zde vztahuje na právnické osoby, které

54

BOUKAL, Petr. Nestátní neziskové organizace (teorie a praxe). Str. 27 REKTOŘÍK, Jaroslav a kol., Organizace neziskového sektoru: Základy ekonomiky, teorie a řízení. Str. 33 56 BOUKAL, Petr. Nestátní neziskové organizace (teorie a praxe). Str. 29-30 57 BOUKAL, Petr. Nestátní neziskové organizace (teorie a praxe). Str. 32 58 RONOVSKÁ, Kateřina. Soukromoprávní aspekty nadačního a spolkového práva v Česku, ve Švýcarsku a v Nizozemí. Str. 148 59 TELEC, Ivo. Spolkové právo. Str. 49-56 60 ELIÁŠ, Karel a kol., Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. Str. 144 61 ELIÁŠ, Karel a kol., Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. Str. 148 62 Název právnické osoby je upraven v §132 a násl. NOZ. Zejména musí odlišit právnickou osobu od jiné osoby, obsahovat označení její právní formy a nesmí být klamavý. 55

32

užívají „svůj název dlouhodobě a je-li pro ně tak příznačný, že jeho zaměnitelnost nebo klamavost nelze rozumně předpokládat“ (viz §3042). Pokud po 1. 1. 2014 bude mít občanské sdružení, tedy už spolek, ve svých stanovách ustanovení, která jsou v rozporu s kogentními ustanoveními nového občanského zákoníku, nebudou tato ustanovení dále závazná. Opačně ovšem pokud jsou změny stanov, aby byly v souladu s ustanoveními NOZ, přijaty ještě před účinností NOZ, budou po účinnosti NOZ považovány za platné.63 Je tedy možné, a možná i lepší, připravit si stanovy předem tak, aby vyhovovaly budoucí úpravě, aby se předešlo možným nedorozuměním po 1. 1. 2014. Pro jistotu je také možné zvolit alternativu ve formě změny stanov s odkládací podmínkou.64 4.1.1 Orgány spolku Snad nejmarkantnější změny můžeme najít v úpravě orgánů spolku. Ta je na rozdíl od zákona o sdružování občanů přesnější, i když stále ponechává spolkům velkou volnost. V §243 a následujících nový občanský zákoník stanoví, že „orgány spolku jsou statutární orgán a nejvyšší orgán, případně kontrolní komise, rozhodčí komise a další orgány určené ve stanovách. Stanovy mohou orgány spolku pojmenovat libovolně, nevzbudí-li tím klamný dojem o jejich povaze.“ Volnost v pojmenování orgánů tedy přetrvává i nadále, ovšem jsou zde přímo zakázány názvy klamavé, což v zákoně o sdružování občanů specifikováno nebylo. Za klamavé můžeme považovat, když by se například předseda spolku nebo jeho statutární orgán, který za něj jedná, nazýval „jednatel“, jelikož toto označení je předepsáno zákonem pro společnost s ručením omezeným. Nová právní úprava spolků klade důraz jednak na autonomii, ale oproti zákonu o sdružování i na ochranu práv třetích osob. Proto jsou ustanovení regulující spolek na jednu stranu značně dispozitivní, na druhou ale upravují i zdánlivé drobnosti týkající se například orgánů spolků, pro případ, že by tyto skutečnosti nebyly upraveny ve stanovách. Osobně se domnívám, že tento fakt značně zjednoduší transformaci občanských sdružení právě na spolky a také neztíží zakládání spolků nových, a při tom bude právní regulace této právní formy konkrétnější a napomůže ochraně práv třetích osob. 4.1.2 Pobočné spolky Konkrétnější právní úpravy se dočkaly i současné organizační jednotky sdružení, v budoucnosti pobočné spolky. Dle současného zákona o sdružování občanů mohou občanská sdružení libovolně zakládat organizační jednotky a stanovami regulovat jejich právní subjektivitu a rozsah jejich práv a povinností. Tyto organizační jednotky s právní subjektivitou mají povinnost Ministerstvu vnitra oznámit svůj název, sídlo, datum vzniku a název občanského sdružení, podle jehož stanov byly zřízeny (§9 odst. 3 ZSO). Jelikož je však úprava organizačních složek sdružení v tomto zákoně velice kusá a je regulována pouze stanovami, a seznam vedený ministerstvem, kde mají být tyto organizační složky zapsány je 63

PAVLOK Petr. Transformace spolků podle nového občanského zákoníku z pohledu praxe. Březen 2013. [cit. 5.4.2013]. 64 PAVLOK Petr. Transformace spolků podle nového občanského zákoníku z pohledu praxe. Březen 2013. [cit. 5.4.2013].

33

zcela nevyhovující (viz kapitola 2.3.1), existuje i zde velká mezera v ochraně práv třetích osob. Veřejnost si tak často nemůže ověřit například to, zdali tato organizační složka ještě stále funguje a má právo v dané věci jednat, nebo kdo ručí za splnění jejích závazků při jejím zrušení. Nový občanský zákoník na tuto situaci reaguje tak, že volnost zakládat pobočné spolky a regulovat jejich způsobilost právně jednat stanovami spolkům plně přiznává, přesněji však reguluje například vznik pobočného spolku, jeho zrušení nebo případné ručení za jeho závazky spolkem hlavním z doby před jeho vznikem tj. před zápisem do rejstříku.65 Ve stanovách hlavního spolku však bude důležité, aby, pokud bude pobočný spolek založen, byl definován nejen rozsah práv a povinností, ale také například rozsah ručení hlavního spolku za dluhy spolku pobočného, jelikož i takovéto skutečnosti budou zřejmě zapisovány do nového spolkového rejstříku.66 Důležité je zde upozornit na fakt, že pokud má současné občanské sdružení organizační jednotky s právní subjektivitou, musí do tří let podat návrh na zápis těchto organizačních jednotek do rejstříku, jinak jejich právní subjektivita posledním dnem této lhůty zanikne (viz §3045 odst. 2 NOZ). 4.1.3 Členství ve spolku Také členství ve spolku je nově upraveno, jelikož zákon o sdružování občanů tuto oblast de facto nereguloval a v praxi to přinášelo problémy. ZSO pouze v §15 stanovil, že „považuje-li člen sdružení rozhodnutí některého z jeho orgánů, proti němuž již nelze podle stanov podat opravný prostředek, za nezákonné nebo odporující stanovám, může do 30 dnů ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 6 měsíců od rozhodnutí požádat okresní soud o určení, zda je takové rozhodnutí v souladu se zákonem a stanovami.“ Této možnosti využil i žalobce v soudním řízení, které se uskutečnilo v roce 2010 u Okresního soudu v Pardubicích, jako u prvoinstančního soudu. Žalobce byl bez předchozího upozornění vyloučen z občanského sdružení na řádně svolané valné hromadě, na které byly také změněny stanovy, později schválené Ministerstvem vnitra, a to tak, že od schválení změny mohl být člen tohoto občanského sdružení vyloučen mimo jiné rozhodnutím valné hromady, a to i bez udání důvodu. Soud prvního stupně zhodnotil toto vyloučení jako neakceptovatelné, ovšem žalovaný se proti tomuto rozhodnutí odvolal ke krajskému soudu. Krajský soud v Hradci Králové pak rozhodl, že změna stanov a vyloučení člena byly v souladu s ustanoveními zákona o sdružování občanů, a tudíž odvolání žalovaného vyhověl. Proti tomuto rozhodnutí pak podal žalobce dovolání k Nejvyššímu soudu, který rozhodl tak, že není „zásadně přípustné, aby bylo členství v občanském sdružení ukončeno vyloučením člena bez uvedení důvodu. Jestliže stanovy občanského sdružení takovou možnost připouštějí, dostávají se v této

65

ELIÁŠ, Karel a kol., Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. Str. 147-148 Návrh zákona o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob. [cit. 4.4.2013]. Podklady poskytl Mgr. Petr Pavlok. 66

34

části do rozporu s právem svobodně se sdružovat (čl. 20 odst. 1 Listiny základních práv a svobod),“ a vrátil Krajskému soudu věc znovu k projednání.67 Nová soukromoprávní úprava se snaží předcházet podobným soudním řízením ustanoveními, která členství ve spolku vcelku detailně regulují. Úpravu podmínek vzniku členství a výši členského příspěvku přenechává zákon stanovám. Podrobněji se však zabývá zánikem členství, zejména vyloučením. Jako u úpravy orgánů spolku je zde spolkům přenechána volnost a proto zákon upravuje pouze situace, pro které není řešení upraveno ve stanovách. V §239 a násl. je stanoveno, že „neurčí-li stanovy něco jiného, může spolek vyloučit člena, který závažně porušil povinnost vyplývající z členství a v přiměřené lhůtě nápravu nezjednal ani po výzvě spolku. Výzva se nevyžaduje, nelze-li porušení povinnosti odčinit nebo způsobilo-li spolku zvlášť závažnou újmu. Návrh na vyloučení může podat v písemné formě kterýkoli člen, ovšem v návrhu se musí uvést okolnosti osvědčující důvod pro vyloučení. Člen, proti kterému návrh směřuje, musí mít příležitost se s návrhem na vyloučení seznámit, žádat o jeho vysvětlení a uvést i doložit vše, co mu je k prospěchu.“ Dle nové právní úpravy (§241 NOZ) má člen také právo podat návrh, aby rozhodnutí o vyloučení přezkoumala rozhodčí komise, nebo jiný stanovami určený orgán. Až poté přichází na řadu možnost bránit se vyloučení u soudu (viz §242 NOZ). Pokud tedy stanovy určí, lze člena vyloučit i bez uvedení důvodu, ovšem i v takovém případě má člen právo navrhnout, aby jeho vyloučení přezkoumala rozhodčí komise, nebo jiný orgán určený stanovami a poté může také navrhnout soudu, aby rozhodl o neplatnosti vyloučení, jak je tomu nyní, podle §15 ZSO. A můžeme-li předpokládat použitelnost shora uvedeného rozhodnutí na obdobnou situaci řešenou podle NOZ, měl by soud o vyloučení člena bez udání důvodu, rozhodnout jako o neakceptovatelném, jelikož je v rozporu s čl. 20 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Zajímavostí současné právní úpravy občanských sdružení je ustanovení §6 odst. 2 ZSO, které říká, že: „návrh na registraci mohou podávat nejméně tři občané.“ Zřejmě chybou tehdejších zákonodárců však nehovoří o občanech České republiky, a toto ustanovení tudíž v praxi přináší problémy. Zejména tehdy, kdy v několika případech Ministerstvo vnitra odmítlo zaregistrovat občanské sdružení, členem jehož přípravného výboru byla osoba jiné než české národnosti.68 Nový občanský zákoník na tento problém reaguje a v §214 odst. 1 stanoví, že „alespoň tři osoby vedené společným zájmem mohou založit k jeho naplňování spolek jako samosprávný a dobrovolný svazek členů a spolčovat se v něm.“ Z této formulace také vyplývá, že nově může spolek založit i osoba právnická, jež v občanském sdružení mohla být pouze členem (§2 ZSO). 4.1.4 Hospodaření spolků Nový občanský zákoník nově přesněji reguluje také hospodaření spolků. V §217 výslovně definuje hlavní činnost spolku, kterou může být pouze „uspokojování a ochrana těch zájmů, k jejichž naplňování je spolek založen“ a vedlejší hospodářskou činnost, kterou může být 67

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 12. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2976/2010. Dostupné na WWW: . 68 Přednáška Ing. Zuzany Prouzové, Ph.D. v předmětu Ekonomika a řízení nestátních neziskových organizací v semestru jaro 2013

35

podnikání nebo jiná výdělečná činnost, jejíž účel tkví v „podpoře hlavní činnosti nebo v hospodárném využití spolkového majetku.“ Pří zakládání spolku je tedy velice důležité ve stanovách přesně formulovat účel spolku, jelikož všechny činnosti naplňující tento účel mohou být zahrnuty do hlavní činnosti spolku a tudíž daňově zvýhodněny. Dále také NOZ omezuje použití zisku z vedlejší hospodářské činnosti pouze na „spolkovou činnost včetně správy spolku.“ Oproti zákonu o sdružování občanů, ale přináší NOZ i například omezení v nakládání s likvidačním zůstatkem spolku. Ovšem toto omezení se týká jen spolků se statusem veřejné prospěšnosti podle §146 NOZ, u kterých musí být likvidační zůstatek použit k veřejně prospěšným účelům. V praxi to bude zřejmě nejčastěji znamenat převedení likvidačního zůstatku na jiný spolek se statusem veřejné prospěšnosti. Pouze z ustanovení NOZ však nelze odvodit, zdali se toto omezení týká pouze spolků se statusem veřejné prospěšnosti zapsaným ve veřejném rejstříku nebo i těch, které sice tento status zapsaný nemají, ale za veřejně prospěšné je můžeme považovat, jelikož splňují podmínky v §146 NOZ. Dle mého názoru by toto ustanovení mělo být posuzováno šířeji, jelikož taková organizace mohla být v minulosti dotována z veřejných peněz. U ostatních spolků likvidátor nakládá s likvidačním zůstatkem podle stanov, jak tomu bylo doposud u občanských sdružení, což znamená, že likvidační zůstatek může být převeden i na členy. 4.1.5 Spolek a poskytování služeb veřejnosti V současné době působí v Česku některá občanská sdružení, jejichž primárním účelem není sdružování lidí se společnými zájmy, jak je tomu u většiny občanských sdružení, tedy zde není ani naplněn původní cíl, kterému měla tato úprava sloužit. Fungují zde totiž i občanská sdružení, která poskytují služby široké veřejnosti, ne pouze své členské základně. V minulosti se objevovaly problémy u občanských sdružení, jejichž hlavní činností je poskytování sociálních služeb. Ta musí mít tuto informaci ve stanovách, a pokud byly takovéto stanovy dány Ministerstvu vnitra na posouzení, byly shledány problematickými. Proti této praxi se sice zvedla vlna nevole a tento spor mohl být vyřešen žalobou, ovšem k tomuto kroku se žádné občanské sdružení neodhodlalo.69 V současnosti zde funguje stav, kdy Ministerstvo vnitra takováto sdružení pod tlakem toleruje. Ovšem v připomínkovém řízení už je nový zákon o sociálních službách, ve kterém se říká, že občanská sdružení a v budoucnosti spolky sociální služby poskytovat nemohou.70 Zdali však tento zákon bude v současné podobě schválen, ještě není jasné. Obdobně jako sdružení v sociální sféře, poskytují služby širší veřejnosti i další občanská sdružení. Například v oblasti kultury různá divadelní uskupení, pěvecké sbory a další, která jednak mají své členy, ale pořádají i vystoupení nebo jiné kulturní akce pro širokou veřejnost. Navíc touto cestou mohou lákat své potenciální členy.

69

KROUPA J., ŠTOGR J. Občanská sdružení a služby [online]. 23.2.2011 [cit. 2.4.2013]. Dostupné na WWW: 70 Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Dostupné na WWW: [cit. 2.4.2013]

36

Nový občanský zákoník se k tomuto problému otevřeně nevyjadřuje, a podrobný komentář k jeho ustanovením zatím nemáme. Některé poradenské organizace proto prozatím vykládají zákon striktně tak, že spolek může poskytovat služby pouze svým členům, a proto také tyto organizace radí občanským sdružením poskytujícím služby i širší veřejnosti, aby se po účinnosti nového občanského zákoníku transformovala na ústav nebo sociální družstvo. Já osobně souhlasím s názorem, že NOZ nikde nezakazuje občanským sdružením takovéto služby poskytovat, zejména ne v ustanovení upravujícím činnost spolku (viz § 217 odst. 1). Zřejmě tedy budeme muset počkat, až vyjde komentář k NOZ zabývající se touto problematikou. Na tom pracuje JUDr. Lenka Deverová a podle předběžných informací má být zákon vykládán tak, aby mohla většina stávajících občanských sdružení zůstat ve formě spolků.71 Ovšem i tak pro některá občanská sdružení zřejmě bude vhodnější zvolit právní formu ústavu nebo sociálního družstva, i když to zřejmě bude administrativně náročnější. 4.1.6 Shrnutí Transformace občanského sdružení na spolek je nejjednodušší a zřejmě i nejlevnější variantou, kterou si může občanské sdružení zvolit. Spolkům je jako v současnosti občanským sdružením ponechána velká autonomie a nová úprava především reaguje na kritiku právní úpravy občanských sdružení, zejména v oblasti ochrany práv třetích osob, zániku členství nebo veřejného rejstříku občanských sdružení. Přeměna občanského sdružení na spolek nevyžaduje mnoho změn ve stanovách, jelikož je zde spolkům dána velká svoboda a pokud stanovy náhodou opomíjí některou důležitou skutečnost, jako například funkční období člena orgánu, můžeme použít nový občanský zákoník, kde jsou tato a podobné skutečnosti upraveny. Otázkou ovšem zůstává, zda je tato právní forma vhodná pro všechny stávající občanská sdružení, a proto jim zákon dává možnost transformovat se na ústav nebo sociální družstvo. Logickým výkladem §3041 a 3045 NOZ dospějeme k tomu, že současné sdružení bude po účinnosti NOZ automaticky považováno za spolek, a tudíž pokud se ve stanovené tříleté lhůtě rozhodne změnit svou právní formu na ústav nebo sociální družstvo, může tak učinit bez větších nákladů, na rozdíl od spolků nově vzniklých až po 1. 1. 2014, které by se musely transformovat složitěji, již podle právní úpravy pro přeměnu právnických osob obsažené v NOZ.

4.2

Ústav

Ustanovením §3045, odst. 1. NOZ je dána současným občanským sdružením určitá volnost při výběru právní formy, do které se musí po nabytí účinnosti nového občanského zákoníku transformovat. Pokud si občanské sdružení nezvolí právní formu spolku, která je konstruovaná, jako co nejpodobnější současné právní úpravě, může si zvolit ze dvou pro český právní řád zcela nových právních forem: ústavu nebo sociálního družstva.

71

VÍTOVÁ K.,NIPOS - poradna [online]. 22.4.2013 [cit. 28.4.2013]. Dostupné na WWW: < http://www.niposmk.cz/?page_id=16661>.

37

Jak jsem již zmínila v kapitole 3.1, ústav je právní formou, která kombinuje prvky korporace a fundace. Z této kombinace také čerpá definice ústavu z nového občanského zákoníku. Ten v §402 stanoví, že „ústav je právnická osoba ustavená za účelem provozování činnosti užitečné společensky nebo hospodářsky s využitím své osobní a majetkové složky.“ Účelem této, pro české právo zcela nové právní formy, je poskytování služeb, a ne naplnění sdružovacího práva, jak je tomu v případě spolku. Primárně je tedy tato právní forma určena pro obecně prospěšné společnosti, kterým již nebude po účinnosti nového občanského zákoníku umožněno vznikat (viz §3080).72 Transformace občanského sdružení na ústav proto bude vhodná jen pro některá současná občanská sdružení (viz kapitola 4.1.5). 4.2.1 Organizační struktura ústavu Organizační struktura ústavu je oproti spolku odlišná. Osobní prvek ústavu není nutně spojen s členstvím, jak tomu je u spolku, a jeho funkcí je zejména řízení a celkově fungování organizace. Rozhodování v takovéto organizaci tedy podléhá principu hierarchie, oproti principu demokracie, který je uplatňován v rámci spolků.73 Důležitou roli v organizační struktuře ústavu hraje zakladatel. Zde si tvůrci NOZ zřejmě uvědomili nedostatky zákona o obecně prospěšných společnostech, v kterých se může stát, že zakladatel po zakládacích úkonech může ztratit nad organizací kontrolu. V NOZ však máme §406, který v odstavci 1 stanoví, že „o změnách zakladatelského právního jednání rozhoduje i za trvání ústavu zakladatel.“ Navíc, pokud zakladatelské právní jednání nestanoví jinak, jmenuje a odvolává zakladatel členy správní rady ústavu (viz §409 NOZ). Jednou z náležitostí zakladatelského právního jednání je i informace o vnitřním uspořádání ústavu, pokud toto není součástí statutu ústavu. Orgány ústavu, které pro tuto právní formu nový občanský zákoník výslovně upravuje, jsou ředitel (§408) a správní rada (§409-412). Ředitel je statutárním orgánem ústavu, který je volen správní radou. Plní v ústavu exekutivní funkci a také jako jediný má i ze zákona nárok na odměnu za výkon funkce. Podmínky členství ve správní radě, počet jejich členů a funkční období ustanoví sám zakladatel, ale pokud se tak nestane, nový občanský zákoník stanoví obecné tříleté funkční období a také možnost být členem správní rady zvolen opakovaně. Hlavním úkolem správní rady je jmenovat a odvolávat ředitele, dohlížet na výkon jeho působnosti, a také schvalovat rozpočet ústavu, jeho účetní závěrku a výroční zprávu. Kromě správní rady má zakladatel možnost ustavit i dozorčí radu, její ustanovení a působnost však není pro ústav speciálně upravena, a dle §418 NOZ se proto použije úprava dozorčí rady z Pododdílu 2, upravujícího nadace (§368-372 NOZ). Nejen organizační struktura, ale celkové fungování ústavu je od dnešních občanských sdružení a budoucích spolků odlišné, a můžeme říci, že i organizačně složitější. Jedná se za prvé o správu ústavu jako takového a dále pak dle mého názoru o fakt, že pokud má organizace poskytovat služby, musí zaměstnávat alespoň nějaké pracovníky. Může se jednat

72

Obecně prospěšné společnosti budou moci fungovat podle dosavadních právních předpisů nebo se budou moci transformovat na ústav, nadaci nebo nadační fond podle NOZ (viz §3050). 73 ELIÁŠ, Karel a kol., Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. Str. 199

38

odborníky nebo například o lidi s handicapem, ale domnívám se, že se cíl, kterým je poskytování služeb, nedá zvládnout pouze s dobrovolníky. 4.2.2 Hospodaření ústavu Obdobně jako další neziskové subjekty může ústav provozovat vedle své hlavní činnosti, pro kterou je založen, i činnost vedlejší. §403 navíc stanoví, že „provozuje-li ústav obchodní závod nebo jinou vedlejší činnost, nesmí být provoz na újmu jakosti, rozsahu a dostupnosti služeb poskytovaných v rámci hlavní činnosti ústavu.“ Zákonodárci se tak snaží předejít zneužití této právní formy, která by mohla sloužit k maskování klasické obchodní činnosti pod touto neziskovou právní formou. Proto také ustanovil, že zisk z této vedlejší činnosti může být použít jen k podpoře hlavní činnosti, nebo na úhradu nákladů spojených se správou ústavu. Na rozdíl od spolku, který účtuje odděleně pouze o hlavní činnosti spolkové a o vedlejší činnosti hospodářské, pokud ji provozuje, musí ústav účtovat zvlášť i o nákladech a výnosech souvisejících s jeho správou. Navíc pokud mu to ukládá statut, zakladatelské jednání nebo je jeho čistý obrat větší než 10 miliónů Kč, musí účetní uzávěrku ověřovat auditor. Ten také v takových případech ověřuje i výroční zprávu (viz §415 NOZ). Oproti spolku má výroční zprávu povinnost zveřejnit každý ústav, a to vždy do šesti měsíců po skončení účetního období. Formální a obsahové náležitosti výroční zprávy jsou definovány primárně v předpisu regulujícím účetnictví (v současnosti zákon č. 563/1991, o účetnictví). Ústav však nad rámec těchto náležitostí musí uvádět i „další významnější údaje o činnosti a hospodaření ústavu, včetně výše plnění poskytnutých členům orgánů ústavu, a o případných změnách zakladatelského právního jednání nebo změnách členství v orgánech ústavu“ (viz §416 NOZ). 4.2.3 Shrnutí Nevýhodou této právní formy oproti spolku je nákladnost jejího založení. Dle §405 odst. 1 NOZ se ústav zakládá zakládací listinou nebo pořízením pro případ smrti. Ačkoli formální náležitosti této zakládací listiny nejsou v ustanoveních týkajících se ústavu dále rozvedeny, použijeme dle §418 ustanovení upravující právní poměry nadace. V nich se v §309 říká, že nadace se zakládá nadační listinou, kterou může být zakládací listina nebo pořízení pro případ smrti a dále, že „nadační listina vyžaduje formu veřejné listiny.“ Ve společných ustanoveních v závěru kodexu se v §3026 dočteme, že „vyžaduje-li právní jednání formu veřejné listiny, rozumí se jí notářský zápis.“ Za ten zaplatí zakladatel ústavu průměrně 3 000 až 5 000 Kč.74 Dalším faktem souvisejícím s nákladností založení ústavu, je skutečnost vycházející již ze samotné definice ústavu. Ten má kombinovat osobní a majetkovou složku, tudíž je k jeho založení potřeba alespoň nějaký vklad, ať už peněžitý nebo nepeněžitý. Jelikož ustanovení týkající se ústavu nespecifikují výši tohoto vkladu, můžeme si toto ustanovení vykládat také krajním způsobem, kdy vkladem 1 Kč splníme podmínky dané zákonem. V praktické rovině však není takovýto vklad dostatečný, aby mohl být dále využíván k hrazení nákladů na služby ústavem poskytované nebo k vedlejší hospodářské činnosti. 74

Příloha k vyhlášce Ministerstva spravedlnosti 196/2001 Sb., o odměnách a náhradách notářů a správců dědictví ze dne 29.5.2001. [cit. 7.3.2013]. Dostupné na WWW: < http://www.nkcr.cz/doc/main/Not_tarif.pdf>.

39

Faktem, který může odradit organizace, aby přijaly tuto právní formu, může být podle mě také nešťastně zvolený název „ústav“, který běžnému občanovi České republiky nutně evokuje sociální zařízení (ústavy sociální péče ať už pro seniory nebo pro mládež).

4.3

Sociální družstvo

Dle §3045 NOZ má občanské sdružení možnost se transformovat i na zcela novou právní formu: sociální družstvo. Tato forma je výslovně upravena v ZOK v §758 a následujících, avšak obecná ustanovení můžeme najít i v obecné části NOZ upravující právnické osoby (§118 a násl.) a dále také v Zákoně o obchodních korporacích v části obecně upravující právní formu družstva (§552 a násl.). Definici sociálního družstva můžeme nalézt hned v §758 ZOK. Ten říká, že „sociálním družstvem je družstvo, které soustavně vyvíjí obecně prospěšné činnosti směřující na podporu sociální soudržnosti za účelem pracovní a sociální integrace znevýhodněných osob do společnosti s přednostním uspokojováním místních potřeb a využíváním místních zdrojů podle místa sídla a působnosti sociálního družstva, zejména v oblasti vytváření pracovních příležitostí, sociálních služeb a zdravotní péče, vzdělávání, bydlení a trvale udržitelného rozvoje.“ Autoři nové české soukromoprávní úpravy se v této oblasti inspirovali italským, španělským a francouzským právním řádem, který umožňuje vznik podobných subjektů. Tyto subjekty se starají o uspokojování sociálních a jiných potřeb svých členů a také ve vztahu k širší veřejnosti a tyto činnosti vykonávají na bázi svépomoci svých členů.75 Členem sociálního družstva může tedy být fyzická osoba, pokud jí jsou poskytovány služby v rámci obecně prospěšné činnosti sociálního družstva, nebo vykonává-li pro něj práci na základě pracovního poměru nebo na bázi dobrovolnosti a bez nároku na odměnu (viz §763, odst. 1). Obdobně nyní vykonávají činnost mnohá občanská sdružení. Jednak mají svou členskou základnu, která využívá jejich služeb, ale často také pořádají různé sportovní akce, přednášky aj. i pro širší veřejnost, na kterých také nepřímo získávají své potenciální členy. Nebo služby širší veřejnosti poskytují v rámci své hlavní činnosti. Je proto otázkou, zdali budou budoucí spolky moci vykonávat i takovéto činnosti směrem k širší veřejnosti. Nebo budou takovéto organizace nuceny zvolit jinou právní formu (viz kapitola 4.5.1). 4.3.1 Hospodaření sociálního družstva Tato nová právní forma byla do českého právního řádu včleněna zejména pro to, že má dát obecně prospěšným organizacím rozsáhlejší možnosti podnikání, které jsou u jiných právních forem (např. spolky, nadace) upraveny přísněji.76 V současnosti má organizace možnost zvolit si právní formu společnosti s ručním omezeným nebo akciové společnosti a vytvořený zisk využívat k obecně prospěšné činnosti, ovšem nemá nárok na daňové úlevy jako organizace nezaložené přímo k podnikání, jako jsou např. občanská sdružení, obecně prospěšné společnosti, nadace atd. 75 76

HAVEL, Bohumil a kol., Zákon o obchodních korporacích s aktualizovanou důvodovou zprávou. Str. 261 HAVEL, Bohumil a kol., Zákon o obchodních korporacích s aktualizovanou důvodovou zprávou. Str. 261

40

Budoucí právní úprava tak přichází s další možností pro neziskové organizace, které si mohou zvolit i tuto novou právní formu, která jim umožní ve větším rozsahu získávat prostředky podnikáním, avšak její podnikatelské aktivity jsou regulovány tak, aby stále mohla být považována za obecně prospěšnou organizaci. Zákon sociálnímu družstvu zejména zakazuje provádět některé riskantní podnikatelské aktivity a také omezuje jeho možnosti nakládání se ziskem.77 Možnosti podnikání sociálního družstva a jejich omezení oproti obyčejnému družstvu, jsou popsána v několika paragrafech zákona o obchodních korporacích. Je to zejména §765, který sociálnímu družstvu zakazuje některé riskantní podnikatelské aktivity. „Sociální družstvo nesmí emitovat dluhopisy, zajišťovat splnění povinností jiných osob, být neomezeně ručícím společníkem obchodní společnosti nebo se přímo či nepřímo podílet na podnikání jiných osob, ledaže s tím členská schůze sociálního družstva vysloví předchozí souhlas, být stranou smlouvy o tichém společenství a převést, zastavit nebo propachtovat závod nebo pobočku nebo jejich část.“ Toto ustanovení však neplatí, pokud je druhou smluvní stranou jiné sociální družstvo. Omezení volného nakládání se ziskem sociálního družstva se pak věnuje ustanovení §766 ZOK. To stanoví, že sociální družstvo může mezi své členy rozdělit maximálně 33 % svého disponibilního zisku, ovšem jen pokud to připouštějí jeho stanovy, a také až po doplnění rezervního fondu a dalších zřízených fondů tvořených ze zisku. V tomto případě jde však o omezení mírnější oproti úpravě v Itálii nebo Španělsku, kde právní formy podobné sociálním družstvům (tzv. sociální ekonomiky) nesmí podíly na zisku vyplácet vůbec.78 S omezením možnosti podnikat oproti obyčejnému družstvu, souvisí i zákaz přeměny sociálního družstva na jiný druh družstva, uvedený v §760 ZOK. A pokud družstvo zanikne, nebo je soudem zrušeno (§773 ZOK), je omezeno i nakládání s likvidačním zůstatkem. Podle §771 ZOK má každý člen sociálního družstva právo na vypořádací podíl na likvidačním zůstatku v nominální výši členského vkladu nebo jeho splacené části, ovšem jeho další rozdělování je nepřípustné (viz §772 ZOK). Podle rozhodnutí členské schůze pak připadne tento likvidační zůstatek, snížený o zákonné nároky členů, jinému sociálnímu družstvu, a pokud není žádné sociální družstvo, které by likvidační zůstatek přijalo, připadne obci, v níž má zanikající sociální družstvo své sídlo. Těmito ustanoveními se zákonodárci snaží zamezit obcházení přísnějších podmínek hospodaření a poškozování zájmů členů.79 Nový zákon o obchodních korporacích již pro družstvo nestanovuje povinnou výši základního kapitálu, a tak zjednodušuje jeho založení. Sociální družstvo tedy k založení nepotřebuje současných 50 000 Kč80, ale povinnost členského vkladu, jako podmínka vstupu do družstva zůstává, i když dle krajního výkladu může být pouze symbolická, například ve výši 1 Kč. Tato relativní volnost tedy snižuje nákladnost založení družstva, ovšem subjekt, který bude chtít působit důvěryhodně na potenciální zákazníky, se bude muset zřejmě více snažit, pokud 77

HAVEL, Bohumil a kol., Zákon o obchodních korporacích s aktualizovanou důvodovou zprávou. Str. 261-262 HAVEL, Bohumil a kol., Zákon o obchodních korporacích s aktualizovanou důvodovou zprávou. Str. 262 79 HAVEL, Bohumil a kol., Zákon o obchodních korporacích s aktualizovanou důvodovou zprávou. Str. 262 80 Zákon č. 513 /1991 Sb., Obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. §223. Dostupné v ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 9.3.2013] 78

41

bude chtít prokázat svou solidnost. Jelikož i dnes je ještě základní kapitál považován za jakousi záruku, že organizace má alespoň nějaké jmění. I když to často pravda být nemusí. 4.3.2 Shrnutí Již v brzké budoucnosti zřejmě uvidíme fungování této nové právní formy v praxi. Některé organizace by však mohl odradit zvolený název „sociální družstvo“, jelikož přízvisko sociální může evokovat různá zařízení sociální péče. Další nevýhodou oproti právní formě spolku je větší finanční nákladnost při zakládání. Sociální družstvo se zakládá na ustanovující schůzi, jejíž průběh „a rozhodnutí o přijetí stanov se osvědčuje veřejnou listinou“ (viz §555 a násl. ZOK), kterou se podle § 776 odst. 2 ZOK rozumí notářský zápis, jehož vyhotovení je zpoplatněno. Částka za jeho vyhotovení se počítá procenty z tarifní hodnoty, tzn. ze základního kapitálu družstva, který je tvořen základním členským vkladem určeným stanovami družstva. Odhadem však můžeme říct, že se tato částka bude pohybovat mezi 3 000 a 5 000 Kč.81

81

Příloha k vyhlášce Ministerstva spravedlnosti 196/2001 Sb., o odměnách a náhradách notářů a správců dědictví ze dne 29.5.2001. [cit. 7.3.2013]. Dostupné na WWW: .

42

Závěr Již od 90. let připravovaná rekodifikace soukromého práva počala na přelomu tisíciletí dostávat konkrétní podobu. Snaha o takto významnou změnu v systému práva České republiky byla odměněna na počátku roku 2012 schválením trojice zákonů: zákona č. 89/2012 Sb., nový občanský zákoník, zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech a zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, které nabudou účinnosti 1. 1. 2014. Tyto změny však vyvolaly potřebu novelizace množství stávajících zákonů a vytvoření mnoha zákonů nových. A ačkoli NOZ nabude účinnosti již za necelý rok, řada z těchto prováděcích zákonů ještě nebyla schválena. Nová soukromoprávní úprava nově reguluje i fungování právnických osob, tedy i současných občanských sdružení. Ta budou od 1. 1. 2014 automaticky považována za spolky, ovšem do tří let mají možnost se transformovat na ústav nebo sociální družstvo. A i když jsou všechny tyto tři právní formy pro český právní řád relativně nové, v jiných státech Evropy již obdobné právní formy dávno fungují. Právní formou, která má nejblíže k současnému občanskému sdružení je spolek, tudíž přeměna na něj nebude pro občanská sdružení nijak náročná. Právní úprava ponechává zakladatelům velkou volnost, ovšem současně podporuje ochranu práv třetích osob. Nyní již sice nebude tak snadné spolek založit, ale takové zpřísnění přispěje ke zvýšení důvěryhodnosti a také transparentnosti této právní formy,82 což jsou atributy, kterými se současná právní úprava rozhodně nevyznačuje. Ústav je právní formou určenou pro organizace poskytující služby, proto bude vhodná jen pro některá občanská sdružení. Její struktura je od spolku zcela odlišná a založení bude poněkud složitější i finančně nákladnější. Sociální družstvo je zcela novou právní formou, jejíž fungování zřejmě lépe zhodnotíme až po uvedení do praxe. Jejím posláním má být poskytování služeb znevýhodněným osobám a na rozdíl od spolku a ústavu bude mít širší možnosti podnikání. Proto je také upraveno v zákoně upravujícím obchodní společnosti a družstva. Cílem této práce bylo porovnat jednotlivé nové právní formy, do kterých má občanské sdružení možnost se transformovat a zmínit jejich výhody a nevýhody. Domnívám se, že se mi cíl této práce podařilo naplnit, ačkoliv vývoj v této oblasti je nyní velmi rychlý a velmi rychle se vynořují nové informace o plánovaných zákonech nebo nové výklady ustanoveních NOZ a souvisejících zákonů. Proto je tato oblast vhodná k dalšímu zkoumání. Domnívám se, že práce by mohla pomoci osobám majícím občanské sdružení a uvažujícím o jeho transformaci a pro ty, kteří se v této oblasti práva pohybují, by mohla být zdrojem inspirace.

82

HÁJKOVÁ ALENA, Teoretické minimum k úpravě poměrů občanských sdružení od účinnosti nového občanského zákoníku. Str. 3. Dostupné na WWW: .

43

Seznam použitých zdrojů BACHMANN P., Transparentnost organizací občanské společnosti. 1. vyd. Hradec Králové: Gaudeamus, 2012. 141 s. ISBN 978-80-7435-235-5 Dostupné na WWW: . BOUKAL, Petr. Nestátní neziskové organizace (teorie a praxe). 1. vyd. Praha: Oeconomica, 2009. 304 s. ISBN978-80-245-1650-9 DEVEROVÁ, L. Aktuality – Podnikání občanských sdružení [online]. 6.2.2012. Dostupné na: . ELIÁŠ, Karel a kol., Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vyd. Ostrava: Sagit, 2012. 1119 s. ISBN 978-80-7208-922-2 HÁJKOVÁ ALENA, Teoretické minimum k úpravě poměrů občanských sdružení od účinnosti nového občanského zákoníku. Praha: Česká rada dětí mládeže, 2013. 16 s. Dostupné na WWW: . HAVEL, Bohumil a kol., Zákon o obchodních korporacích s aktualizovanou důvodovou zprávou. 1. vyd. Ostrava: Sagit, 2012. 281 s. ISBN 978-80-7208-923-9 KROUPA J., ŠTOGR J. Občanská sdružení a služby [online]. 23.2.2011. Dostupné na WWW: OBERTOVÁ, A. Co čeká (nejen) občanská sdružení za necelý rok. [online]. 15.1.2013. Dostupné na WWW: . PAJAS, P., Statut veřejné prospěšnosti a nový občanský zákoník [online]. 30.6.2005. Dostupné na WWW: . PAVLOK, Petr. Transformace spolků podle nového občanského zákoníku z pohledu praxe. Březen 2013. REKTOŘÍK, Jaroslav a kol., Organizace neziskového sektoru: Základy ekonomiky, teorie a řízení. 3. vyd. Praha: Ekopress, 2010. 188 s. ISBN 978-80-86929-54-5 ROHRBACHER, T. Rozbor webových stránek občanských sdružení; analýza problémů transparentnosti a návrh na její zlepšení. Dostupné na WWW: . 44

RONOVSKÁ, Kateřina. Soukromoprávní aspekty nadačního a spolkového práva v Česku, ve Švýcarsku a v Nizozemí. 1. vyd. Brno:Masarykova univerzita, 2004. 355 s. ISBN 80-2103453-X RONOVSKÁ, Kateřina. Spolkové a nadační právo. 1. vyd. Brno:Masarykova univerzita, 2008. 109 s. ISBN 978-80-210-4512-5 SKOVAJSA, Marek. Občanský sektor: organizovaná občanská společnost v České republice. 1. vyd. Praha: Portál, 2010. 376 s. ISBN 978-80-7367-681-0 TELEC, Ivo. Spolkové právo. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 1998. 254 s. ISBN 80-7179-194-6 VÍTOVÁ K., NIPOS - poradna [online]. 22.4.2013. Dostupné na WWW: . Co je veřejná prospěšnost? [online]. Dostupné na WWW: . Český statistický úřad. Struktura Satelitního účtu neziskových institucí [online]. Dostupné na WWW: . Důvodová zpráva Poslanecké Sněmovny ČR k novému občanskému zákoníku, §402. Dostupné v ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR. Evidence nestátních neziskových organizací – Úvodní stránka. [online]. Dostupné na WWW: . Komentář k zákonu č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů. Dostupné v ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR. Legislativní rada vlády schválila návrh zákona o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob [online]. 7.3.2013. Dostupné na WWW: . Návrh zákona o statusu veřejné prospěšnosti [online]. Dostupné na WWW: . Návrh zákona o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob. Podklady poskytl Mgr. Petr Pavlok. Návrh zákona, kterým se mění zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony. Dostupné na WWW:

45

NEZISKOVKY - Statistika počtu neziskových organizací - Neziskovky v ČR fakta [online]. Dostupné na WWW: . Proběhlo připomínkování novely zákona o dani z příjmu [online]. Dostupné na WWW: . Příloha k vyhlášce Ministerstva spravedlnosti 196/2001 Sb., o odměnách a náhradách notářů a správců dědictví ze dne 29.5.2001. Dostupné na WWW: . Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 12. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2976/2010. Dostupné na WWW: . The Charity Commission for England and Wales [online]. Dostupné na WWW: . Vereinsstatistik 2011: Zahl der Vereine in Deutschland weiter gestiegen [online]. 16.12.2011. Dostupné na WWW: . Veřejný rejstřík občanských sdružení? [online]. 28.2.2012. Dostupné na WWW: . Zákon č. 83/1990 Sb. o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů. Dostupné v ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR. Zákon č. 513 /1991 Sb., Obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Dostupné v ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR. Zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů. Dostupné v ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR. Zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů. Dostupné v ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR. Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů. Dostupné v ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR.

46

Seznam tabulek Tabulka č. 1: Počet občanských sdružení a jejich organizačních jednotek v letech 1990-2012................................................................................................. 17 Tabulka č. 2: Počet občanských sdružení v letech 2005-2010......................................... 18 Tabulka č. 3: Informace uvedené na webových stránkách sledovaných občanských sdružení ................................................................................. 21

47

Seznam použitých zkratek ČR

Česká republika

NNO

nestátní nezisková organizace

NOZ

Zákon č. 89/2012 Sb., Nový občanský zákoník

ZOK

Zákon č. 90/2012, o obchodních společnostech a družstvech

ZSO

Zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů

48