BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ ČÍSLO 5 ROČNÍK XX. KVĚTEN 2014

BUCHLOVSKÝ

ZPRAVODAJ

ČÍSLO 5 • ROČNÍK XX.

KVĚTEN 2014

Májový vjezd do našeho městečka

(foto Pavel Ondrůšek)

Svátek matek Na Hříšťku v lese májovém sluníčko kmeny prosvítá a oděn šatem zeleným je buk i mladá babyka. Silně tam májem zavoní voňavá lesní mařinka a také vůni vydává něžná bílá konvalinka. Též u nás naše maminky svůj jarní svátek slaví, ty mladé s láskou dětem svým svou náruč otvírají. Ty starší, děti dospělé, co ve světě již mají, se stejnou láskou mateřskou vždy na ně vzpomínají. Vzpomeňme také maminek, co kdysi v Trnávkách a Kamenici kopaly těžkou motykou zatvrdlou v poli oranici a v prostém všedním kroji z plátna režného kladly v kolembač děťátka s cumlíčkem z chleba černého. Těžkou robotu skončily, když slunce k obzoru se klaní a večer v báni věže kostela klekání zvonů zvoní. Bosy domů večerní rosou šly z políčka v Kamenici, pod srdcem další život klíčící a v chůvce dítě spící. Všem maminkám a stařenkám, co nejsou mezi námi věnujme malou chviličku tichého vzpomínání a malým dárečkem všech našich živých maminek, ať z Hříšťku je kytička májem vonící bílých konvalinek. Zdenka Maršálková

BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 5/20141

Informace městyse Buchlovice Výpis z usnesení Rady městyse Buchlovice č. 52/2014 ze dne 12. 3. 2014 Rada městyse Buchlovice: • doporučila Zastupitelstvu městyse Buchlovice prodej pozemku městyse Buchlovice p.č. 719/2 o výměře 106 m2 (zastavěná plocha a nádvoří), který slouží dlouhá léta jako dvůr čp. 40, ul. Na Lhotce, • vzala na vědomí oznámení o ukončení nájmu nebytových prostor na tržnici, oznamovatel spol. SAPAG s.r.o., Buchlovice, • po předchozím projednání v kulturní a sportovní komisi rady městyse projednala a schválila jednotlivé dary a příspěvky z řad občanských sdružení a dalších do celkové částky 20 000 Kč. Výše darů nad 20 000 Kč vč. rada doporučila schválit Zastupitelstvu městyse Buchlovice na jeho nejbližším zasedání, • projednala žádost o odkoupení pozemku městyse Buchlovice p.č. 378/14, 79 m2 (jiná plocha, ostatní plocha) v k.ú. Buchlovice. Rada z důvodu existence veřejných sítí pod uvedeným pozemkem s prodejem nesouhlasila, ale schválila uzavření smlouvy o nájmu části plochy dle vzájemné domluvy. Rada zároveň schválila zveřejnění tohoto záměru na úřední desce, • zaregistrovala žádost o finanční dar městyse Buchlovice na rok 2014 ve výši 8 200 Kč, žadatel Sdružení rodičů při Základní škole a Mateřské škole Buchlovice, s tím, že bude zařazena mezi žádosti o finanční podporu na rok 2014, které budou schvalovány zastupitelstvem městyse v rámci schvalování rozpočtu městyse na rok 2014, • projednala žádost čtyř obyvatel čp. 566, ul. Řadová, o pronájem části pozemku městyse Buchlovice p.č. 1514/5 v k.ú. Buchlovice za účelem zřízení parkovacích míst pro osobní automobily žadatelů. Podmínkou schválení pronájmu je doložení souhlasu s tímto záměrem, podepsaného všemi obyvateli čp. 566. Zároveň je nutná domluva mezi žadateli a městysem ohledně vymezení části uvedeného pozemku pro vybudování parkovací plochy např. ze zatravňovacích dlaždic, • schválila ustanovení Smlouvy o dílo č. 020314 pro stavbu Buchlovice – Lhotka – prodloužení kanalizace mezi objednatelem městysem Buchlovice a zhotovitelem Promont Uherské Hradiště s.r.o., a pověřila starostu městyse ing. Jiřího Černého jejím podepsáním, • s povděkem kvitovala poděkování za dar věnovaný městysem Buchlovice do tomboly Knihovnického tanečního vínku, Mgr. Radovan Jančář, ředitel Knihovny B. B. Buchlovana Uherské Hradiště, • projednala návrh rozpočtu městyse Buchlovice na rok 2014 (příjmy 34 728 tis. Kč, výdaje 37 963 tis. Kč) a doporučila Zastupitelstvu městyse Buchlovice jeho schválení.


Usnesení z 16. zasedání Zastupitelstva městyse Buchlovice ze dne 25. 3. 2014 Zastupitelstvo městyse Buchlovice: • schválilo ve smyslu zákona číslo 128/2000 Sb., o obcích v úplném znění, dle § 84, odst. 2, písm. b) rozpočet městyse Buchlovice na rok 2014 (příjmy 34 728 tis. Kč, výdaje 37 963 tis. Kč, • schválilo Dodatek č. 1 ke smlouvě o poskytnutí příspěvku za účelem zajištění dopravní obslužnosti na rok 2014, Krajský úřad Zlínského kraje, odbor dopravy a SH, tř. Tomáše Bati 21, 761 90 Zlín, • schválilo prodej pozemku městyse Buchlovice, p. č. 719/2 o výměře 106 m2 (zastavěná plocha a nádvoří), ul. Na Lhotce, a to za cenu dle znaleckého posudku, • schválilo mimořádný příspěvek ve výši 100 000 Kč na dokončení rekonstrukce fotbalové tribuny včetně nových sedaček, zateplení fasády a stánku občerstvení TJ Buchlovice a peněžitou zápůjčku ve výši 627 678 Kč na úhradu výdajů projektu Rekonstrukce fotbalové tribuny a kabin TJ Buchlovice (Dohoda o poskytnutí dotace z Programu rozvoje venkova ČR) se splatností do 30. 9. 2014.

Foto: Ing. Miroslav Smatana BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 5/20143

Zahájení revitalizace zeleně

V druhé polovině měsíce března byla městysem Buchlovice zahájena na třech místech v našem městečku (centrální část Smraďavky, u kostela, u náměstí, vše výhradně na pozemcích městyse Buchlovice) revitalizace zeleně dle projektu zahradního architekta, schváleného Zastupitelstvem městyse Buchlovice, a to za finanční podpory Státního fondu životního prostředí. Práce provádí firma OK Garden Praha, která ve výběrovém řízení podala nejnižší nabídkovou cenu. Předmětem zakázky je poskytnutí služeb (odstranění nepůvodních, nevhodných nebo přestárlých dřevin, odstranění pařezů dřevin a stromů, výsadba stromů a keřů atd.) Po prokácení dřevin přišlo na úpravu ploch a samotnou novou výsadbu rostlin, keřů a stromů. Mezi novými dřevinami se objeví hlavně lípa, kaštan, habr či platan. (foto -bž-)

SPHB připravuje výstavu Spolek podporovatelů historie Buchlovic uskuteční na podzim 2014 svou další výstavu v Muzeu Podhradí, která se bude zabývat I. světovou válkou, od jejíhož vzniku uplyne v červenci sto let. Při této příležitosti vás chceme poprosit o poskytnutí obrazových či písemných rodinných památek na toto těžké období, které nesmyslně prožívaly i desítky převážně mladých buchlovických mužů na frontách, dennodenně v ohrožení života, z nichž se jich mnoho nevrátilo. Půjčené materiály budou ihned nafoceny a naskenovány a obratem (i na počkání) vráceny. (Kontaktní osoby: Bořek Žižlavský, tel. 723 335 894; Kamil Maděra, tel. 602 591 276.) BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 5/20144

Návštěva dětí ze základní školy

V pátek 28. března 2014 navštívili knihovnu žáci 4. třídy místní základní školy. Děti přivedla jejich třídní paní učitelka Mgr. Petrášová a slečna asistentka Bc. Hlůšková. Děti se seznámily s některými zajímavostmi o knihovně, např. jak jsou knihy seřazeny a uspořádány, kolik knih se nachází v naší místní knihovně, jak se provádí revize (inventura) v knihovně a jak důležitým pomocníkem je při

tom počítač, rozdělení literatury na krásnou (beletrii) a naučnou… Četli jsme si ukázky z knížek a mluvili jsme o využití Internetu ve srovnání s četbou knih. Ukázali jsme si nejčastěji půjčované knihy, mezi něž patří sága o H. Potterovi J. K. Rowlingové, Deník malého poseroutky J. Kinneye, knihy autora Thomase Breziny, Jacqueline Wilsonové, Zdeňka Svěráka, Renaty Štulcové, Daniely Krolupperové, zasmáli jsme se humorným básničkám Miloše Kratochvíla z knihy Pes nám spadla. Z naučné literatury děti nejvíce zaujaly knihy o záchranářích, hasičích, vojácích, různé encyklopedie a další zajímavé knížky. Na závěr jsme si připomněli osobnost J. A. Komenského a Den učitelů, který připadl právě na dnešní den. Děti byly úžasné, věděly, jak se mají v knihovně chovat, a znaly spoustu věcí o zmiňovaných tématech. Společně jsme strávili velice příjemné dopoledne.

Foto: -bžBUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 5/20145

První jarní výprava – nocleh na tajemném hradě Buchlově V pátek 28. 3. 2014 jsme se starším oddílem skautů přivítali jaro výpravou na hrad Buchlov. Naše trasa vedla novou naučnou stezkou Lesů ČR přes kapli sv. Barbory až na Buchlov. V přírodě skauti poznávali rozkvetlé stromy a první jarní květiny a na plastikách zvířat, které jsou součástí NS, si ověřili svoje znalosti zoologie. Se západem slunce nás čekal vstup do hradu. Strašidelným zážitkem už byl samotný pocit strávit noc na hradě bez návštěvníků. Největší odvahu měli ovšem junáci prokázat, když museli potmě projít hradem až na vrchol rozhledny, kde byli odměněni neopakovatelným pohledem na noční oblohu, osvětlení měst a obrysy chřibských kopců. Večer se tradičně zpívalo při kytaře, než jsme všichni usnuli v loveckém sále liduprázdného hradu Buchlova. Tímto bychom chtěli poděkovat zástupcům Správy hradu Buchlova – manželům Joškovým za poskytnutí tohoto nezapomenutelného zážitku. Michaela Borská a Martin Tomešek (www.junakbuchlovice.eu)

Trampská večeře na sklepě pod hradem

Zpívání u kytary nás rozveselilo

Nejistota mladých skautů před vstupem do hradu je čitelná z jejich pohledů BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 5/20146

Noční výstup na rozhlednu Buchlova

Ranní fotografie na rozloučenou s jedinečným zážitkem z Buchlova BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 5/20147

Kulturní kalendář – květen, červen 2014 květen „MALUJEME POHÁDKU“ – výstava výtvarných prací dětí z MŠ Buchlovice a jejich rodičů 11. až TÝDEN PRO RODINU 17. 5. 23. 5. NOC KOSTELŮ 26. 5.

KONCERT ZUŠ

30. 6.

DĚTSKÝ DEN

30. 6.

KÁCENÍ MÁJE

1. 6.

1. 6. 5. 6.

KOSECKÉ PÍSNĚ S VERNISÁŽÍ VÝSTAVY „POCTA SEKÁČŮM“ PRVNÍ SVATÉ PŘIJÍMÁNÍ Zájezd do termálů

7. 6.

TURNAJ V PETANQUE

8. 6.

VČELAŘSKÝ ZÁJEZD CHLEBOVICE

Československé kulturní Československé kulturní centrum Buchlovice centrum Buchlovice; Pavla Večeřová, tel. 724 030 056 www.cskcbuchlovice.cz

Kostel sv. Martina

Farní mládež Buchlovice; Věra Kapounková, tel. 775 281 440 Československé kulturní ZUŠ Uh. Hradiště – pobočka centrum Buchlovice; vedoucí pobočky Václav Ovčáčík Hospůdka Petr Špalek, tel. 603 530 448 u Špalka www.hospodauspalka.wz.cz Hospůdka Petr Špalek, tel. 603 530 448 u Špalka www.hospodauspalka.wz.cz Zahrada zámku FS Buchlovice, Petra Kropáčová Buchlovice tel. 737 869 827, www.fsbuchlovice.cz Kostel sv. Martina Thermal Park Československé kulturní Dunajská Streda centrum Buchlovice; Pavla Večeřová, tel. 724 030 056 www.cskcbuchlovice.cz Hřiště petanque PK Stříbrné kule, Alena Horáková www.stribrnekule.ic.cz Český svaz včelařů Buchlovice; Miroslav Smatana, www.buchlovice.cz/vcely

PŘEDPRODEJ LÍSTKŮ NA BUCHLOVSKÉ HUDEBNÍ LÉTO 2014 v TIC Buchlovice: 30. 5. 7. 6. 13. 6. 22. 6. 27. 6. 18. 7. 25. 7.

DESMOD (sk) + host: FREE FALL (cz) ELECTRIC LIGHT ORCHESTRA (uk)+ support: LIDOPOP DAN BÁRTA + Illustratosphere Míša Růžičková NO NAME (sk) + host: HUMÉNEČKO THE CRIMSON PROJEKCT SUPERGROUP.CZ + HUDBA PRAHA

9. 8. Michal Nesvadba 16. 8. TŘI SESTRY 30. 8. SUZI QUATRO – VĚRA ŠPINAROVÁ 20. 6. VOJTĚCH DYK + B SIDE BAND (ve Strážnici) 21. 6. JAREK NOHAVICA Host a doprovod: ROBERT KUŚMIERSKI (PL) (zámek Slavkov)


stránka Chřibských včelařů a včelaříků – květen 2014

Budoucnost buchlovických včelařů Chřibští včelaříci opět bodovali Víkend 12. a 13. dubna 2014 se nesl pro Chřibské včelaříky v soutěživém duchu … Sedm statečných se zúčastnilo oblastního kola soutěže Zlatá včela v Sazovicích – Esterka Bursová, Marek Zámečník, Vašek Raštica, Petr Netopil, Čestmír Kolařík, Martin Hrabec a David Smatana.

Organizátoři ukázali, že i v tak malé vesničce (750 obyvatel), lze připravit tak velkou akci, jako je soutěž o pěti disciplínách pro stovku soutěžících a k tomu ještě pestrý dvoudenní program pro ně i jejich doprovod. Kromě svých včelařských dovedností si tak děti mohly vyzkoušet jízdu na koních, práci s loveckým psem, řídit závodní auto (velikosti RC modelu), odlít voskovou figurku, uplést pomlázku, vyřezat vrbovou píšťalku, namalovat velikonoční vajíčko, vytvořit různé ozdoby ze stočených papírků nebo korálků a drátu, před noclehem pak zhlédnout pohádkové divadelní představení a pak dopoledne zase vystoupení šikovného iluzionisty – kouzelníka. Pobyt v Sazovicích byl v poledních hodinách druhého dne ukončen vyhlášením výsledků soutěží ve dvou kategoriích – mladších a starších. V každé z nich si deset nejlepších mohlo vyslechnout slova uznání za svůj výkon, a zviditelnit tak svůj kroužek v rámci Zlínského kraje. I nám se to letos znovu povedlo díky našemu benjamínkovi – nejmladší účastníci – šikovné

Esterce Bursové. Ve své kategorii, mladších včelaříků, se umístila na nádherném 5. místě, a i když nám lehce zaměnili název kroužku při vyhlášení, můžeme se pyšnit po roce opakovaným úspěchem. Chřibští včelaříci si budují své postavení v konkurenci kroužků s dlouhodobější historii i po docela krátké době své existence. Esterce právem náleží poděkování za výkon v soutěži, že se neztratila v novém světě i překvapivé formě připravených disciplín, zachovala si chladnou hlavu a prodala vše, co znala. Přejme jí (i nám) odborný včelařský růst s vírou, že v následujícím roce svůj úspěch zopakuje. Bylo by mně potěšením a určitě i propagačním přínosem pro obec a místní včelaře, pokud by se v blízké budoucnosti podařilo uspořádat oblastní kolo soutěže Zlatá včela i u nás v Buchlovicích … nechejme se překvapit. za včelaříky tentokrát sepsal Miroslav Smatana

Že vás zaujalo … cože to jenom v tom včelařském kroužku provádíme … dojděte se podívat. Začít můžete i tím, že se připojíte třeba k našemu včelařskému jednodennímu výletu 8. 6. 2014 do Chlebovic (Frýdek Místek) … ještě několik míst v autobuse máme volných a nabízíme je pro děti i jejich dospělý doprovod … podrobnější informace poskytuje a seznam účastníků zájezdu vede Miroslav Smatana, mob. 777 103 005, email: zobuchlovice@vcelarství.cz.


Buchlovský slavíček – 23. března 2014 Předposlední březnové nedělní odpoledne zněla sálem restaurace U Páva jedna lidová písnička za druhou. A jedna pěknější než druhá! Postarali se o to především odvážní soutěžící zpěváčci, kterým pomohla k lesku jejich výkonů CM Rubáš, ale taky Děcka z Buchlovic a CM ZUŠ - pobočka Buchlovice, kteří zpříjemnili divákům přestávky mezi jednotlivými kategoriemi. K příjemné atmosféře přispěl také uvaděč Jarek Crla. Nejvyšší bidýlka letošní pěvecké soutěže obsadily tři slavice – Barunka Hrušková, Anička Rašticová a Pavlínka Šedová. Mezi dvanácti soutěžícími se ale nakonec nenašel nikdo, kdo by si neodnesl nějaké ocenění. Odborná porota ve složení: Anička Maděričová, Michala Kyliánová, Radim Snopek, Josef Krystoň a Filip Macek rozhodli o následujícím pořadí v jednotlivých kategoriích:

1. Kategorie 1. místo: Hrušková Barbora 2. místo: Rašticová Eva 3. místo: Crla Tobiáš

2. Kategorie 1. místo: Rašticová Anna 2. místo: Andrlová Kristýna 3. místo: Cilečková Anetka

3. Kategorie 1. místo: Šedová Pavlína 2. místo: Raštica Václav 3. místo: Jurnyklová Katřina Přespolní slavíček Tomášek Maňák si odnesl Cenu poroty, Janíček Večeřa Cenu CM Rubáš a Cenu restaurace U Páva Mikulášek Crla. Diváci ocenili za výkon Pavlínku Šedovou. Všem zpěváčkům (i muzikantům) přejeme spoustu dalších libých tónů a radosti ze zpívání! BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 5/201410

Foto: Zdeněk Skalička BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 5/201411


Barevná putování Šumavou

V předvečer 27. února proběhla v Československém kulturním centru beseda o Šumavě, nazvaná Barevná putování Šumavou, kterou uspořádal Bořek Žižlavský. Za jeden a půl hodiny se návštěvníci prostřednictvím autorových fotografií seznámili s neopakovatelnou šumavskou krajinou v centrální části tohoto našeho významného pohoří jak z české, tak i z bavorské strany. Putovali jsme liduprázdnými a jen zčásti sezónně otevřenými pěšími trasami (není zde možný přístup ani autem ani na kole) za Březníkem, pod Luzným, Roklanem, Malou a Velkou Mokrůvkou, Špičníkem, či kolem Čertova potoku. Někdy příště se spolu podíváme do dalších částí naší vlasti, do dosud málo objeveného Českého středohoří a vrchoviny Džbánu na Lounsku, kraje, opředeného nejstaršími pověstmi českých dějin. (foto Vladimír Procházka a -bž-)


11. ročník nočního pochodu CLAY-EVA (u příležitosti 70. výročí zahájení operace CLAY)

Paradesantní skupina CLAY, zleva: Čestmír Šikola, Jiří Štokman, Antonín Bartoš V pátek 11. dubna 2014 se uskutečnil již 11. ročník pochodu Clay-Eva, který pořádá Skautský oddíl z Holešova, Občanské sdružení Horizont Hostišová a obec Hostišová. Noční pochod kopíruje přesun paradesantní skupiny CLAY z místa seskoku na první záchytnou adresu do Bystřice pod Hostýnem. Trasa je dlouhá cca 30 km a v letošním roce se vydalo na trať 208 odvážlivců. V půl druhé ráno dorazilo ke třem kamenům (nejvyšší místo trasy 735 m n. m., ve vzdálenosti 22 km od startu) již 62 účastníků a ve tři hodiny jich bylo 90. V místě seskoku v údolí Trnovce stojí malý pomník, u kterého byl jako každoročně uspořádán organizátory pietní akt za účasti výsadkových veteránů ze Zlína a Holešova, Svazu letců z Přerova, klubů vojenské historie, představitelů samospráv a mnoha příznivců této oblasti historie. Vzpomínky se zúčastnilo téměř tři sta osob. 19. hraničářský pluk střílel čestné salvy, Michal Minář zazpíval se svou kapelou píseň Jdou muži tmou, dnes již hymnu CLAY, kterou sám složil a otextoval. Letošní ročník byl výjimečný tím, že uplynulo již 70 let od provedení výsadku ope-

race CLAY, a tak toto významné výročí podtrhl seskok šestnácti parašutistů ze 102. průzkumného praporu gen. Karla Palečka z Prostějova, kteří byli ve čtyřech průletech vysazeni z vrtulníku a postupně přistávali v blízkosti památníku, kde nakonec přistál i vrtulník. Po proslovu syna velitele paradesantní skupiny CLAY Antonína Bartoše ml. z Washingtonu pak československou hymnu zazpívala většina přítomných a její ozvěna stejně jako ozvěna výstřelů se nesla spolu se západem slunce nad údolím a dodávala celé pietě zvláštní osobitý ráz. Z Buchlovic se vzpomínky zúčastnila delegace Spolku podporovatelů historie Buchlovic a Českého svazu bojovníků za svobodu, vedená místostarostou Bořkem Žižlavským. Nočního pochodu se zúčastnily také dvě odvážné turistky z Buchlovic, paní Věra Kamenská (roz. Čagánková) a Marie Štěrbová (roz. Lukeštíková). Nakonec ti, kteří si netroufali jít pochod, měli možnost v zasedací místnosti obecního úřadu besedovat s organizátory, členy klubů vojenské historie a výsadkovými veterány. Jan Štokman, foto -bž-



Odhalení pamětní desky Jana Kuřete V neděli 13. dubna 2014 jsme si připomněli osobnost někdejšího významného a obětavého břesteckého veřejného činitele Jana Kuřete (1894–1953). Tohoto rodáka z Poličky zaválo učitelské řemeslo roku 1915 do Břestku. Po několika letech, v roce 1926, se stal dlouholetým ředitelem tamní školy. Od roku 1923 zároveň zastával funkci obecního tajemníka a mezi léty 1926 až 1936 byl i starostou obce Břestku. Jako člen Národní jednoty a poté osvětové komise vykonával i funkci knihovníka. Byl zakladatelem a členem hned několika spolků ve Břestku, ale i v Buchlovicích. Dlouhá léta se pečlivě staral o obecní kroniku a vedle toho sepsal dosud nevydané dějiny Břestku, jež jsou kvalitním a bohatým zdrojem pro práci současných badatelů a historiků. „Snad pro toto všechno se neměl čas ani oženit – kdo ví?“ je výstižně uvedeno v publikaci Povídání o naší knihovně, kterou vydala obec Břestek v roce 2007. Připomenutí osobnosti Jana Kuřete nejprve zahájilo položení náhrobní desky na jeho hrob na buchlovickém hřbitově. Poté se oslavy přesunuly do budovy někdejší školy (dnes knihovna a mateřská škola) do Břestku. Úvodní slova

pronesl starosta Břestku RNDr. Jindřich Krušina a o životních osudech a díle vzpomínaného obsáhle pohovořil známý břestecký publicista a udržovatel tradic Ing. František Malík. Poté byla za velké účasti Břestečanů a hostů odhalena pamětní deska Jana Kuřete, jež tuto osobnost připomíná v chodbě někdejší školy. Posvěcení desky se ujal farář P. Rudolf Chmelař. Text a foto Bořek Žižlavský



ABY BYLO JASNO … Pár slov o buchlovských hodech Loňský rok byl pro Martinské hody v Buchlovicích přelomový. Po několikaletých debatách v chase i mimo ni sebralo pár jedinců za většinové podpory chasy odvahu a prostřednictvím stárků se pokusili o změny v hodové organizaci - převážně o zprůhlednění vyúčtování. Udělali to proto, že v posledních letech narůstala nespokojenost jak s průběhem hodových příprav, tak s jejich organizací. V prvé řadě bychom chtěli podotknout, že Buchlovice již nejsou malou vesničkou, ale městysem, který se neustále rozrůstá a není v silách stárků „štvát“ hodaře do všech obydlených končin jen pro velký zisk. Jak je všem známo, průvod obchází městys téměř celý den, do pozdního podvečera. V dámských krojích, které jsou pro naši oblast typické, je to pěkná fuška. Díky náročné obchůzce tedy pravděpodobně vymizí tradiční večeře u hodového partnera, protože krojovaní častokrát nestihnou dorazit domů. A když si obchůzku zkrátí, stárci pak zakončují obchůzku v žalostném počtu. • Jelikož nemáme velký kulturní dům a hodového veselení se účastní přes 35 párů, je téměř naplněna kapacita sálu, a nastává tak problém s hodovou zábavou. Že nemáme kde tancovat, je věc jedna. Že se v dámském kroji nedá v stísněných prostorách pohybovat, respektive vypadat hezky, je věc druhá. Každý se o vás otírá, mačká vám sukně, takže ve většině případů je kroj na další rok nepoužitelný. K tomu patří i listopadové počasí, které je vlhké, a občas zasněží nebo zaprší. Tím se ničí tvrdost sukní i dalších částí kroje a je potřeba je nažehlit. To však vyjde na spoustu peněz. Pánských krojů je k dispozici hodně, ale dámské kroje, které byly ušity z obecního rozpočtu, k půjčování nejsou. Prý slouží k reprezentaci městyse. Cožpak Martinské hody s právem

nejsou reprezentativní? Proč není možnost je vypůjčit? Proč se nenechají z hodových peněz našít další? Nebo proč každá dívka nedostane alespoň příspěvek z vybraných peněz na nažehlení svého kroje? • Zároveň je uvedeno, že stárci jsou spolupořadateli hodů, což znamená, že minimálně oni za chasu by měli vidět do financí. Tím, že letos udělali vyúčtování průhledným, nadzdvihli mandle spoustě lidí. Ale proč? Paní Kuncová má od nás velký obdiv za to, že se po mnoho let starala o tyto záležitosti, ale vidět do financí a podílet se na organizaci hodů má právo každý stárek jako hlava krojovaných a nevidíme v tom nic špatného. Díky tomu se vyjasnilo hodně záležitostí. • Mnoho krojovaných se podivilo, že pohoštění, které celý život vnímali jako „svačinu z dobré vůle“ při brigádě u kostela, objevili v položce – zaplaceno z vybraných peněz. Stejně jako občerstvení u kostela o hodové neděli. Ještě lepším bonbónkem je, že fotografa a kameramana si doposud museli platit stárci sami – kameraman cca 7 000, fotograf cca 4 000. Ovšem nikdo z organizátorů se nikdy nezmínil o tom, že by mohly být tyto položky zaplaceny z vybraných peněz. Stejně se fotografie i videa kopírují celé chase. Kam tedy putují ty peníze, když ne na prvotně hodové věci, které by byly potřeba? Z příspěvku od obce, který činí 5 tisíc na jednoho stárka, jsou částečně zaplaceny obědy. Za tuto výpomoc, která ulehčuje celkovému rozpočtu, jsou stárci srdečně vděční. • Vrátíme-li se k zábavě. Z kapacitních důvodů se pobavit přijde jen určité procento lidí. Ta větší část to každoročně vzdá. Proto není reálné, aby krojovaní vyvodili z podpráva „miliony“. To pochopí každý normální člověk. Takže ten, který v podroušeném


stavu křičí na hodaře, ať vodí pod právo, neboť je zvědavý, z čeho ty hody zaplatí, je s prominutím … • Také bychom neměli zapomenout, že stárci jsou jedním z hlavních atributů hodů. Měli by se oslavovat a ctít i s jejich rodinou, která jim vypomáhá s přípravami. A to v každém případě! Ať už stárek nebo stárka vyrůstali na domácí půdě či jsou přespolní. V chase jsou totiž stále tací, co mají za sebou téměř desetileté působení a ke stárkování se přesto nehlásí. A to, že se sem tam v chase objeví „přespolák“, bychom měli vítat – ne jej pomlouvat a podtrhávat mu nohy. • Proto je dobré zvážit některá zažitá pravidla a uzpůsobit je tak, aby vyhovovala chase i organizátorům. S tím souvisí otázka, proč je to takový problém pozměnit to, co je

nevyhovující? Hodaři přeci nejsou otroci… chodíme dobrovolně a chceme si hody užít a zároveň udržovat kulturní zvyklosti v Buchlovicích. Pokud se nabízí lepší možnosti v organizaci, tak je potřeba je zvážit a nahradit ty dosavadní nevyhovující. • Chceme ulehčit budoucím stárkům práci a aby se nebáli projevit svůj názor. Je-li organizátorů více, měli by spolu tahat za jeden provaz a ne proti sobě brojit. Ti občané Buchlovic, kteří vášnivě rozebírali tuto situaci, aniž by s ní nějak souviseli a rozuměli jí, by se měli zamyslet a zamést si před vlastním prahem. Jan Procházka, Jiří Mikula, Veronika Horká, Kamila Obdržálková, David Zdráhal, Tereza Tymrová, Zdeněk Jakšík, Veronika Jakšíková

ABY BYLO JASNO II … Již léta probíhají martinské hody v Buchlovicích pod záštitou hasičů. Každý rok probíhá předhodová schůzka, na které se stárci, rodiče stárků, zástupci městyse a zástupci hasičů baví o organizaci blížící se obecní slavnosti. V obecním rozpočtu se rok co rok počítá s částkou 20 tis. Kč jako příspěvek pro stárky. Mimo jiné jsou v záloze peníze na mimořádné dary, které jsou k dispozici i po hodech v případě, že by náklady převýšily příjem. I loni na schůzce po hodech byla vznesena otázka: „Jak vám vyšly finance? Není potřeba ještě něco uhradit?“ I když je dávným zvykem, aby fotografa či kameramana hradili stárci, bylo možno do této oblasti zahrnout i tyto položky. Vzhledem ke spoustě nákladů je každoročně vedeno přehledné účetnictví hodů s doloženými doklady, do kterého měli vždycky v případě zájmu možnost nahlédnout všechny zúčastněné strany. Před loňskými hody na předhodové schůzce tomu bylo rovněž tak – bylo předloženo vyúčtování hodů několik let nazpět. Až do loňského roku se v účetnictví nikdy neobjevila položka „svačina při úklidu kostela“. Dřív bylo vše připraveno bez proplacení, ano z dobré vůle farních žen, až loni byla proplacena pomazánka a 2 chleby. Občerstvení o hodové neděli v podobě koláčků je pak vždy připravováno z dobrovolných darů farníků. Co se týče krojů, jsou k dispozici kroje pořízené hasiči. Je to několik pánských krojů, z nichž některé jsou již bohužel kvůli špatnému zacházení v dost špatném stavu. Navíc symbolické půjčovné 200 Kč (vyčištění lajblu a nohavic stojí 380 Kč) bylo některým zatěžko uhradit. V některých případech byl kroj půjčený i několik let, půjčovné nezaplaceno a ve finále kroj zničen. Za poslední dva roky bylo pořízeno 6 nových kompletních pánských krojů (financováno hasiči zbylými penězi z hodů do roku 2012). Ženské kroje nejsou tak finančně náročné na pořízení, ale je u nich náročné uskladnění a příprava. Kroje ušity z dotačních prostředků Mikroregionem Buchlov (ne z obecního rozpočtu) jsou městysi Buchlovice smluvně zapůjčeny. Již druhým rokem byly k dispozici stárkám. Ano, měli bychom spolu tahat za jeden provaz a ne proti sobě brojit. A měli bychom taky každý začít nejdřív sám u sebe. A pokud chceme, aby se nám tady žilo dobře, chovejme se k sobě slušně a s úctou a pokusme se řešit problémy cestou míru a dobra. Sbor dobrovolných hasičů a Městys Buchlovice BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 5/201419

Nové pohlednice

V loňském roce jste se mohli několikrát setkat s informacemi o dětské výtvarné soutěži „Pohlednice z Buchlovic“, kterou vyhlásilo místní misijní klubko. Vítězný návrh zdobí titulní stránku letošního Buchlovského zpravodaje, několik dalších krášlí čekárnu u ordinací praktických lékařů, a jak již název soutěže praví, z 5 vybraných návrhů byly natištěny pohlednice. Tyto jsou k zakoupení, spolu s dalšími novými, v buchlovickém Turistickém informačním centru.




Srnčí pastvu u lesa zachytili fotoaparátem Vladimír Procházka a ing. Jan Hrdina.


Kosecké zahájí nezvykle brzká vernisáž Zpěv drobného ptactva a vyzrálých mužských hrdel, vůně čerstvě posečené trávy, sluneční paprsky porážející tmu v každodenním souboji o světlo na Zemi. Kosecké písně, které Folklorní studio Buchlovice každoročně pořádá v areálu zámeckého parku, jsou charakteristické jedinečnou atmosférou. Letošní 19. ročník se uskuteční v neděli 1. června. Zahájení setkání v brzkých 4.30 hodin bude zároveň raritní, dá se říci nejranější, vernisáží. Pořadatelé totiž letos přichystali zajímavou novinku – výstavu fotografií Pocta sekáčům. Desítka autorů dala k dispozici své nejlepší snímky z minulých ročníků, které přímo 1. června budete moci zhlédnout přímo v prostředí, kde vznikaly, tedy na okruhu kolem velké zámecké louky. „Expozici poté přesuneme do Muzea Podhradí. Bude doplněna o výstavní předměty související s prací na poli a vydrží zde až do konce turistické sezóny,“ uvedla vedoucí folklorního studia Petra Kropáčová. Dalším lákadlem pro návštěvníky se stane škola sečení. Všechny zájemce se základy kosení

trávy seznámí několikanásobný vítěz soutěže o nejlepšího sekáče Koseckých písní. Na výuku se není třeba hlásit dopředu. Cenné rady obdrží každý, kdo přijde. I tentokrát samozřejmě do Buchlovic dorazí pěvecké sbory z celé Moravy i Slovenska a chybět nebudou mistři, stejně jako více či méně pokročilí sekáči. Folklor, zpěv, starodávná řemesla, zámecká zahrada tentokrát trochu jinak. Pokud vás alespoň jedna položka z výčtu oslovuje, nebudete návštěvy již tradiční akce v režii buchlovických folkloristů litovat. Program Koseckých písní: 4.30 Scházení, kutí kos, vernisáž „Pocta sekáčům“ 4.50 Společné zahájení 5.00–6.00 Kosení luk, zpívání 6.00–7.00 Snídaně v trávě 7.00–8.30 Soutěž o nejlepšího sekáče a sekáčku Slovácka 9.00–9.30 Vyhlášení vítězů, dosékání, prozpěvování

První máj na Buchlově – pohled z rozhledny na Buchlově na louky pod hradem

(foto -bž-)


Lednové fialky Letos byl prosinec a leden velmi teplý. Není to ale nic nového. Ve svých vzpomínkách mám také jednu podobnou zimu. Byla jsem tehdy ještě hodně malá, ještě jsem nechodila do školy. Bydleli jsme na Helštýně u Kašpárků. Měla jsem malého bratříčka, který se narodil na začátku listopadu 1935. Měla jsem tehdy necelých pět let. V lednu 1936 vozila maminka malého bratříčka v kočárku do Louček na procházku a já jsem chodívala s ní. Moc dobře se na to pamatuji. Od vrátnice v parku v Loučkách šla parková zídka dolů k potoku. K ní přiléhala mezka vysoká asi necelý metr, kterou sledoval široký chodník. Po tomto chodníku jsme i s kočárkem chodívaly dolů k potoku. V roce 1936 mi bylo divné, že tam není sníh, ale zelená tráva. Na můj dotaz mi maminka odpověděla, že to tak někdy bývá. Náhle jsme v zelené trávě uviděly něco tmavě fialového. Fialky, řekla maminka nevěřícně, a hned je začala trhat do kytičky, kterou obložila zelenými lístky. Krásně voněly. Když jsme je donesly domů, všichni je obdivovali a voněli k nim. Vždyť vyrostly v lednu! Tehdy u nás žila moje teta, tatínkova sestra, která nám nadstandardně nahrazovala babičku. Uměla spoustu pohádek, pověstí a měla hodně vzpomínek. I když se nevdala a neměla děti, moc to s nimi uměla a měla je ráda. To, že píšu do Zpravodaje, mám asi tak trochu po ní. A hned mi na můj dotaz o fialkách odpověděla: „Já ti to vysvětlím. Na Holém kopci je z jedenácti kamenů vytvořen veliký kruh, dvanácté je kamenné křeslo. Na každém kameni sedí jeden měsíc a v křesle ten, co právě panuje. Za měsíc své vlády předá křeslo následujícímu. Duben byl nedočkavý, vyhodil leden z křesla a sedl si tam sám. Rozkvetly lednové fialky. Leden se tam určitě ještě vrátí.“ Na „lednové fialky“ jsme do Louček chodily ještě dlouho. Jestli byl ještě sníh, to nevím. To stejné bylo i letos. Nedávno byla zelená tráva, u nás kvetly sněženky, sedmikrásky, zlatý déšť. Ráno zpívali ptáci. O fialkách jsem však letos neslyšela… Zdenka Maršálková (únor 2014)


Ze starých buchlovických alb

Protože je opět měsíc květen, přinášíme dvě fotografie z první poloviny šedesátých let minulého století, na kterých si můžeme zavzpomínat, jak jsme slavívali svátek 1. máje. (z archivu SPHB)


Počtení na starých pohlednicích Buchlova Jsou Velikonoce. Pomalu se stmívá a já se v papírové krabici od obálek prohrabuji stovkami pohlednic hradu Buchlova, abych je konečně alespoň trochu uspořádal. Moc rychle mi to nejde, protože mé oči tu a tam zabrousí na texty, jež před dlouhými desetiletími, i více než stoletím, lidé svěřili potištěnému papíru, aby si je někdo tam na druhé straně, komu byly určeny, přečetl. Přemýšlím, o čem všem si to lidé psali, co si sdělovali na otevřené dopisnici, dostupné všem poštovním úředníkům na poštovních cestách. Z pohledních lístků se zdaleka nedozvídáme jen o prožitcích při návštěvě našeho starobylého hradu, ale i o běžných starostech, o nichž autoři psali i ve dnech odpočinkových, prázdninových a výletních. Někdy stručně, věcně, jindy obsáhle, tak, že texty často přesahovaly i na místa určená striktně jen pro napsání adresy. Zajímavé je, že čím starší pohlednice, tím sdílnější text. Postupem času, po druhé světové válce, již textu ubývalo, až se víceméně všeobecně ustálil jen na „Pěkný pozdrav z Buchlova přeje Mařka, Pepa, Adolf, Václav, Lidka…“ Nabízím vám několik zajímavých pohlednicových sdělení, většinou psaných obyčejnou nebo inkoustovou tužkou, které všechny spojuje společná lícní strana s všemožnými pohledy na hrad Buchlov. Některé jsou barvotiskové, jiné světlotiskové, fotografické a jiné. „Jen žádný kvalt a ještě čtvrtku!“ píší roku 1901 úhledným písmem tři zřejmě opilí mladí muži a svá slova adresují „velectěným pánům mládencům v hotelu Michálek v Kyjově“ a pokračují: „Ať žije kompanie! Svoboda zajícům. Na kulato, na šišato vzpomínáme při gáblu v záloženském domě. Bóže, já rád piji!“ Jiní dva mladíci, podepsaní jako J. U. a A. Z., velmi stručně vzkazují roku 1899 nejmilostivější slečně Zahradníkové do Uherského Hradiště: „Jen ten žíl, kdo milovál.“ Jakýsi Veverka sděluje na výjimečné krásné barevné pohlednici Buchlova z roku 1905 svému kamarádovi Kopečkovi, c.k. četnickému závodčímu do Mariánských Hor: „Tě péro Kopeček! Jsem doma a daří se mně spokojeně. Nic mně neschází, než že zde nemohu čekat, až půjde kolem. Kdo? Víš! Zato chodím s děvčátky na střešně a zítra jdu na Velehrad na pouť. Jsem zde (v Buchlovicích, pozn. aut.) s velitelem sám. Práce je dost a den uteče, že nevím ani jak…“ Na další pohlednici z roku 1908, adresované „Jeho Excellenci panu hraběti Berchtoldovi, velevyslanci rakouskému ve St. Pétesburgu v Russii“, pozdravuje adresáta profesor Smrček s kolegy a studenty slovy: „Ze sídla Vaších Excellencí zasílají účastníci exkurse posluchačů české techniky v Brně nejuctivější pozdrav…“

O rok později píší právníkovi Pepíčkovi Dobiaschovi do Nového Bydžova Eugen s Josefem Dobiaschem: „Milý Pepíčku! Tvůj lístek jsme obdrželi a těší nás, že jsi zdráv a spokojen. Velkou radost mám, že brzy vstáváš, a doufám, že si, až se navrátíš domů, tu dobrou vlastnost neodvykneš. Děláme stále výlety, jen kdyby to nešlo stále do vrchu, to mě netěší. Nejraději chodíme na hrad Buchlov, je tam velmi hezky a mají tam dobré láhvové.“ Z rubové strany pohlednice Buchlova, vydané Josefem Schwarzem roku 1910 a adresované slečně Lídě Tálské, učitelce v Tišnově, se dočítáme o buchlovských zimních radovánkách: „Právě jsme dostavili sněhuláka. Děláme velkou sněhovou partii na Buchlov. Zpět pojedeme na lýžích a v kopcích budeme také rádlovat. Také jsme dělali sněhovou válku. Je zde báječně hezky. Všechny okolní kopce jsou plny sněhu a celé bílé. Z krásných těch hor zasílá Ti novoroční přání Tvá Vilma.“ Úsměvný je text jedné zřejmě výjimečně pilné žačky, krasopisně píšící učiteli Karlu Tomečkovi do Kroměříže, Morava, roku 1911: „Ctěný pane učiteli! Já Vás srdečně pozdravuji a přeji Vám, byste se brzy uzdravil a mohl nás učiti. Již se nám po Vás stýská. Ještě jednou Vás pozdravuje Vaše žačka Alžběta Rašticova. Sbohem.“


Pohlednice odeslaná r. 1905 Hustě a drobně popsanou pohlednici Buchlova odeslal jistý mládenec roku 1911 “velectěné slečně sl. Andě Haraltové, u pí Anny Trinksové v Praze“. Píše: Milá Ando. Děkuji Ti za pohled. Velice se mně líbí. Já budu letos chodit do tanečních hodin. Kdys tam jela? Proč jsi mně nepsala, že tam pojedeš a kdy pojedeš, byl bych přišel na nádraží do Kunovic a byli bychom si spolu promluvili. Kdo tam s tebou jel? Dokud tam budeš? Rád si vzpomínám na prázdniny, když jsem byl u vás. Kdo Vám teď vaří, mohla bys mi tam koupit tu žlutou peněženku, co jsem již dávno po tobě chtěl, já Ti ji zaplatím. Však beztak nemáš co dělat a stále trandáš a bloncáš po Praze. Srdečně tě zdraví Emil. Odepiš mně!!!!“ „Důstojnému Pánu, panu P. Tomáši Lopraisovi, kaplanovi v Kvasicích“ píše roku 1914 z Buchlovic kolega, jehož podpis je nečitelný: „Nemohl jsem zůstat v onen čtvrtek doma, ač jsem se na to velice těšil, poněvadž jsem dostal nepředvídanou návštěvu z Velehradu – 12 ml. jezovitů, jdoucích na pouť ke sv. Klementu. P. rector je však, po velikém prošení, propustil s tou

podmínkou, když já s nimi, neznajícími cestu, půjdu. Tak chtě nechtě musel jsem se vypravit na pouť, velice jsme zmokli a zažili na té pouti. Přišel jsem domů o ½ 9 hod. večer…“ Zcela jiného obsahu je pohlední lístek Buchlova, odeslaný Vratislavu Drahorádovi do Uherského Hradiště roku 1915: „Pane Drahorad, toje přece malo – aspoň dyby ste dostal 34 K. 3 K sem dal za provos a tak bich měl veliku škodu. Ten je mě milejši jak noví, ale dyž nedostanete tak to dejte za tich 32 K. Spozdravem na všecki rodina N a D. Albin Naplava, Buchlovice.“ Svému otci, „ctěnému pánu, panu JUDr. Emilu Roosovi, vrchnímu řediteli Zemské banky, v Praze“, píše v roce 1920 nečitelně podepsaná dcera: „Drahý tatíčku a mamičko! Jsme na tři hodiny pozvány k hraběti Berchtoldovi na zámek, právě jsem telefonovala německy s ředitelem panství. Jsem velmi zvědavá, umí prý česky. Podle možnosti budu Vám referovat. Hrozím se té myšlenky, že budu dva měsíce bez Vás…“ Jiný, zcela vyčerpaný pozdrav posílá roku 1925 z Buchlova jistý Jenda panu


Josefu Jandourkovi do Vranova: „Dorazili jsme všichni i s marody do hradu. Janinka naříká. Už do smrti nejdu tam, kde nejede vlak.“ „Střapáčku,“ tituluje Pepa adresátku, slečnu Milušku Krejčí z Brna, na pohlednici z Buchlova z roku 1928 a pokračuje: „Přijmi srdečný pozdrav od Tvého nevděčníka, zároveň dík za dopis a prosbu za prominutí, že dříve nepsal. Slibuje však, že se polepší, jen mu neodplácej stejným!“ Dole je ještě dodatečně připsáno drobným písmem: „Ježíšmarjá, zase jsem to nosil týden v kapse. Nic platno, zamilován…“ Lydii Koschterové do Prahy je adresována pohlednice z roku 1933 s tímto textem: „Drahá holčino! Než ulehnu, přijměte oba tisíce pusinky, bilo dnes strašně vedro a při plné výzbroji bili ti 50 km moc těžké, polovic mužstva zustalo na silnici, mnoho mají pucheři jako dlaň a mne boli jenom stehna a v křiže, že se nemohu postavit, mame ještě 94 km…Váš Tatík.“ „Milý Růdy!“ píše Milada Rudolfu Riedlovi do Zlína v roce 1938. „Poslední pozdrav z Uherského Hradiště Vám zasílá ta, která Vás nepřestala milovat.

Jela jsem si pro Váš drahý úsměv atd. a odvezu si samé slzy. Přeji Vám upřímně, aby Vás nikdo nezklamal a našel jste dívenku, která Vás bude tak upřímně milovat, jako já. Škoda, že jsem nemohla pohlédnout do Vašich očí naposled.“ Z jiné pohlednice hradu, posílané ctěnému pánovi Františku Škrabalovi do vídeňského lokálu Kaffe restaurant Wiener v roce 1942, se dočítáme, že píšící má právě „tento týden dva dni volno, tak jsem ve Stříbrnicích. Trhám s Hrabcovýma třešně až u Smraďavky, je tu velice pěkně a třešní hodně. Pozdrav zasílají Tvoji známý ze Stříbrnic.“ Nějaký Pepa dále píše Jindřichu Hřebejkovi do Prahy roku 1940, že „je zde velmi pěkně. Slovácko, ty kroje! Míříme na Bzenec a jeho sklepy, to bude něco! Počasí nám přeje, škoda, že nejste s námi.“ Poslední lístek je adresován ing. Oldřichu Růžičkovi z Břeclavi a byl odeslán v roce 1952. Jeho strohý text s pěkným závěrkem zní: „Srdečný pozdrav z pěkného výletu zasílají Vám Gazalovi. Vzpomínáte? Je tu dobrá slivovice!“ Bořek Žižlavský

Pohlednice odeslaná r. 1925 BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 5/201429

Z HISTORIE PŘED 70 LETY Odboj a paraskupiny ze západu za II. světové války – 10. část

Operace POTASCH V noci ze 4. na 5. května 1944 byla poblíž obce Ostrata u Slušovic z letadla Halifax, řízeného australskou posádkou, vysazena ve dvou průletech paraskupina POTASCH ve složení velitel npor. Jan Bartejs, zástupce velitele rtn. Oldřich Pelc, první radiotelegrafista čet. asp. Josef Machovský a druhý radiotelegrafista Stanislav Zuvač. Skupina byla vybavena kromě standardní výzbroje dvěma radiovými komplety s šifrovacím klíčem MÍLA. POTASCH byl zpravodajsko-organizačním výsadkem s určením pro oblast severní Moravy. Měl za úkol kromě zpravodajské činnosti navázat kontakty s domácím odbojem a poskytnout mu organizační pomoc především v zajištění radiotelegrafického spojení. Před opuštěním doskokové plochy a přesunem na sever do určeného operačního prostoru nastaly první obtíže. Při ukrývání výstroje a lik-

vidace stop po seskoku si rotný Zuvač poranil nožem tepnu na levém zápěstí. Po provizorním ošetření se celá skupina vydala na přesun do Vsetína na první záchytnou adresu. 6. května potkala u obce Držková domkaře Hrušku. Ten je po krátkém rozhovoru zavedl k lesnímu úkrytu ve skalách a slíbil pomoc. Hruška však byl místní udavač, který ve službách gestapa pátral po paraskupinách CLAY a CARBON, a místo slíbené pomoci přivedl gestapo. Rotný Pelc, který byl na hlídce, zahájil palbu. Vyřadil tři Němce, ale v přestřelce byl raněn a musel ustoupit. Ostatní parašutisté varováni střelbou uprchli, ale zanechali na místě veškerou výstroj i záložní radiostanici. Skupina POTASCH byla rozprášena a osudy jednotlivců se vytvářely nezávisle na sobě. Do nejsložitější situace se dostal rotný Zuvač. Vyčerpán a oslaben zraněním a ztrátou krve

Machovský Josef, POTASCH

Bartejs Jan, POTASCH


Pelc Oldřich, POTASCH

Zuvač Stanislav, POTASCH

pokračoval sám na Vsetínsko a doufal, že bude přijat na záchytné adrese. V Radvanicích u Vsetína požádal o pomoc místního učitele Mikulu, ale na jeho udání byl zatčen gestapem. Po výsleších v Moravské Ostravě byl předán do Brna a po psychologickém nátlaku postupně sděloval informace o ukryté vysílací stanici, šifrovacím klíči, úkolech a složení skupiny. Nevyzradil však smluvené vysílací varovné signály. Poté, co mu bylo vyhrožováno smrtí příbuzných, přistoupil na spolupráci v radiové protihře MOLDAU proti zpravodajskému odboru v Londýně. Radiovou protihrou MOLDAU se gestapo snažilo vytvořit záchytnou síť z provokatérů, zrádců a kolaborantů a jejím prostřednictvím proniknout do ilegálních organizací na Moravě, a tak je ovládnout. Tato akce trvala od 29. 6. do 29. 12. 1944. Zuvač byl stále vězněn a předložené zprávy pouze šifroval, přičemž do depeše č. 4 vložil varovné heslo. Londýn si prostřednictvím skupiny CLAY ověřil, že stanice Míla nepracuje svobodně, a tak radiová protihra nepřinesla gestapu žádné výsledky. Zuvač byl odtransportován do koncentračního tábora Flossenburg, kde se dočkal osvobození.

Rotný Pelc po přestřelce u Držkové měl ústup značně zkomplikován zraněním. Postupoval na Vsetín, unikaje zásahům gestapa. Vyhledával pomoc jednotlivců, většinou však neúspěšně. Hledal úkryt ve Vizovicích, ale na záchytných adresách byl odmítnut a až 10. května nalezl vyčerpán pomoc u Josefa Šimonoviče v Rakové. Po vyléčení se napojil na skupinu partyzánů a při přesunu byl v prostoru Uherského Hradiště zachycen spolupracovníky operace CARBON a po prověření začal spolupracovat s touto skupinou. Bartejs s Machovským se pokusili uchytit na další záchytné adrese v Zarazicích. Byli však odmítnuti, a tak odešli na Slovensko. Zpět se vrátili až koncem června 1944, kdy se pokusili z okolí Dolního Němčí, kde se převážně zdržovali, navázat kontakt na některou již dříve vysazenou paraskupinu, a pátrali také po ukryté vysílačce. Ovšem bez úspěchu. Machovský se pak od svého velitele oddělil. Odjel do rodného Podivína a do operace již nezasáhl. Nadporučík Bartejs zůstal sám, V září 1944 se mu podařilo spojit s čet. asp. Šperlem ze skupiny CARBON stejně tak, jako byl na CARBON napojen i rtn. Pelc. Na schůzce Bogataje


Stejným operačním letem jako POTASCH byla ze 4. na 5. května 1944 dopravena do vlasti paraskupina SPELTER. Velitel škpt. Břetislav Chrastina, rtn. Jaroslav Kotásek, zástupce velitele, rtn. Rudolf Novotný, radiotelegrafista a četař Jan Vavrda, pomocník. Radiová stanice s šifrovacím klíčem LENKA.

Přistání s malou navigační chybou u obce Kramolín poblíž Třebíče nepatřilo k nejlepším začátkům. Skupina se sice sešla celá, nikdo nebyl zraněn. Technická výzbroj byla nepoškozena. Padáky však zůstaly na stromech, a proto se nepodařilo seskok utajit. Ještě než se skupina střetla s gestapem, prodělala zkoušku své vnitřní síly, v níž neobstál velitel. Před odchodem z doskokové plochy vydal svým mužům záchytné adresy a při brodění přes řeku Jihlavu se již nevrátil. Odešel na Slovensko, kde bojoval v řadách partyzánů a později v 1. čs. armádním sboru v SSSR až do konce války. Když se zbývající členové svého velitele nedočkali, rozhodli se k samostatnému postupu. Přesunuli se do prostoru Jaroměřic a v obci Boňov, kde se dostali do kontaktu s Františkem Pelánem, který jim zařídil úkryt u rolníka Františka Durdy, kde přečkali první dny pátrací akce gestapa. Po té se přesunuli na další záchytnou adresu v Nové Říši u Dačic. Zde však nebyli přijati a ani velitele nenalezli. Za této situace se velení ujal rotný Kotásek a z Myslibořic a Boňova zahájili budování zpravodajské sítě. Narazili však na konfidenta Otu Večeřu a gestapo mělo další významný kanál, kterým se měl stát SPELTER. Vyslalo na čerstvou

Vavrda Jan, SPELTER

Kotásek Jaroslav, SPELTER

(velitel CARBONU) a Bartejse byla dohodnuta spolupráce a pomoc. POTASCH dostal část zbraní a trhavin od CARBONU a v závěrečné fázi války se soustředil na prostor Uh. Brod – Dolní Němčí – Slavkov, kde provedl několik destrukčních a sabotážních akcí a přepadů německých objektů. Zde se také se zbraní v ruce dočkal vítězství. POTASCH své poslání nesplnil. Důvod můžeme hledat v obtížných poměrech, do kterých se parašutisté dostali většinou za náhodných okolností, a také nedostatkem ochoty pomoci od místního obyvatelstva. Přesto patří ke skupinám, které imponují svými osudy a odhodláním překonat nepřízeň osudu a za ztížených podmínek hledat možnosti, jak se podílet na protiněmeckém odporu.

Operace SPELTER


Novotný Rudolf, SPELTER

Chrastina Břetislav, SPELTER

stopu osvědčené konfidenty – Večeřu, Navrátila a Dycka. Po nich přišel do styku se SPELTEREM oberkonfident Jizera. Bývalý důstojník generálního štábu a zkušený udavač vystupoval velmi sebejistě. Odvolával se na své kontakty s odbojovou organizací a dokonce s gen. Ingrem, a členové SPETLERU nabyli dojem, že mají klíč ke spojení s vedením ilegální vojenské organizace na Moravě. Ve skutečnosti byly tyto návštěvy konfidentů přípravou k rozsáhlé hře, o níž neměl zatím nikdo ze zainteresovaných tušení a která hrozila velkou katastrofou. Byl zajat SULPHUR a CHALK, gestapo četlo zprávy BARIA, dostalo se na stopu CALCIA a rozprášen byl POTASCH. V běhu byly dvě radiové protihry a třetí se horečně připravovala. Unikal pouze CLAY a oslabený CARBON. Právě proti nim se nabízela možnost zasáhnout pomocí SPELTERU. Známý pokus o dvojí hru konfidenta Paprskáře, ve kterém se hnulo svědomí, a některé konfidenty odboji prozradil, vedl k tomu, že byla odhalena skutečná role zrádců. Chyby a omyly sice pokračovaly, ale první průlom do volavčí sítě gestapa byl proveden. Ryšánek a Jizera byli odhaleni a SPELTER varován. Zatčením několika spolupracovníků v Boňově

a jejich výslechem však získalo gestapo informaci o pobytu na hájence Ostrý poblíž Myslibořic a represivními složkami byl proveden zátah celého prostoru silou 400 ozbrojených Němců. Parašutisté nebezpečí zpozorovali a při pokusu o proniknutí obkličovacím kruhem padl 17. 6. 1944 rtn. Kotásek. Rotný Novotný a četař Vavrda se s notnou dávkou štěstí probili a zachránili. SPELTER pak pokračoval v zajišťování vhodných ploch pro příjem zbraní pomocí stanice LENKA. V dubnu 1945 byla činnost SPELTERU podpořena dodávkami zbraní ze zahraničí. Na plochy u Římova a Šašovic došlo 8. a 24. dubna 1945 ke dvěma shozům. Jejich celková váha se odhaduje na 9 tun zbraní a munice. Bylo jich využito k vyzbrojení místních odbojových organizací o síle asi jednoho praporu. Závěrečná bilance skupiny byla pozoruhodná. Oba zbylí parašutisté i přes nepříznivé podmínky dokázali spojit místní odbojové skupiny a pod jejich velením působilo nakonec 250 lidí a v závěrečné etapě války se prosadili bojovou, sabotážní i destrukční činností na celém rozsahu operačního prostoru na jihu Moravy. Jan Štokman


Písně o penězích (rozmýšlení a vzpomínání primáše Cimbálové muziky Burčáci z Míkovic, Fanoša Holmesa Ilíka) Nejvíc slováckých pěsniček (ale asi všech na světě) je o lásce. Tento silný lidský cit byl vždycky podnětem a inspirací ke zpěvu, ať veselému či zarmoucenému. A potom se moc zpívalo o vojně a smrti, také koních, o všem, co se dělo kolem lidí v přírodě, o práci, o radostech. Ale kdo by čekal, že o penězích či placení jimi za cokoliv bude inspirativní, že zpívané o dluzích či dokonce exekuci dlužníků se v pěsničce objeví až moc často, jsem nečekal. Zkusil jsem zapátrat v paměti - a byl jsem překvapený. Posuďte sami. Tak ta nejčastější a nejznámější témata, kde se penězi platí, mluví o penězích, dluzích, to jsou pěsničky: Pijácké: …šenkérovi na borg dukát prislubujem… Zaplatím, zaplatím, ale včíl nemám čím… Šenkérečko, sbohem buďte, co su dlužen, pamatujte Kdože nám zakáže za naše peňáze, ani pán, ani král Propil koně aj s kočárem, preca ostal velkým pánem, zemanem Nebudem dobrý, nebudem, až nás oderú na buben. Až na nás budú bubnovat, eště ím budem trucovat. Eště nám ostaly šenkérečky dlužny nebo Eště sme nebyli šenkérečkám dlužni Nic to, nic, čerta nic, včéra som mal tisíc korun, dneskaj nic Eště si já pohár vína zaplatím Ludé sa čudujú, za co chlapci pijú, za svorně, aj za lušně…

Fanoš Ilík (v popředí vlevo s houslemi) se svými Burčáky na Festivalu česneku

(foto Bořek Žižlavský)


Nemárni, nemárni, šohajíčku švarný Co sa ně na mojéj ženě lúbí, peníze propila, bosky chodí, sukňu má v hospodě zastavenú Nalej jim ho, podaj jím ho, šak majú peníze, zaplatí ho Nalej ně ho, dones ně ho, šak já ti zaplatím, co je tvého Kamaráde bratre, prepijme dva zlaté, prepijme aj tretí, šak nemáme dětí Zahrajte ně, muzikanti, dám vám paták Dám vám za za ně tri tolare, jeden hrubý a dva malé Do krčmy ma poslali, grajcára ně nedali A gdo peníze nemá, nech do ní nechodí Kam sa ně ten grajcár děl Poďme, chlapci, poďme zbíjat Na hradišťských lúkách našel sem tam dukát. A nešetřivý nálezce se hned ptá, co s nečekaným nálezem: Kdo ně ho promění? Mal som sedem peňázů, prepil sem ich od rázu Už sem prepil šecko, na stěně hodiny Já grajcár, ty druhý, ten tolar, ten zlatý, aby byli šenkéri bohatí Prepil sem, prepil sem na Myjavě…prepil sem kone vrané Šak to platí kapsa má, jak nebude kapsa platit, zaplatíme patama Dal bych za ťa stříbro, zlato, a ty ně prechodíš přes to blato Ale že su hoférek malý, kde by sa ně peníze braly Co sa ně zdálo v pondělí ráno, dívám sa do kapse, peněz je málo Ale nejen za pití, platilo se odedávna za jiné věci či požitky, třeba: Andulko moja, buď ně povolná, kúpím ti kabátek… Mamko, mám tolary, hoja héj, dali ně žandári… a kde dali, nech dali, šak zadarmo nedali Cikánka smlouvá: Když ti budu čarovat, ty ně mosíš něco dat, štyry groše lebo pět Pod okénkem vyskakoval, štyry groše ukazoval, dajte vy ně dívča vaše, dám vám za ně štyry groše Gdo chce peknú ženu mať, mosí na ňu geltovat Žena lúbí tolary a já lúbím poháry Za grajcar je malý křivák, za dukát je hrubý nůž Nechce ně panenka žádná, že je má kapsenka prázdná, půjdu já od panny k vdově Kdybych byla, tak jak nejsu bohatá, kúpila bych si já retaz ze zlata Vojna a peníze, to jsou spojené nádoby, odjakživa: Za sto dukátů mňa nedajú, lebo husárú nemajú Nebojte sa chlapci na téj vojně núze, šak za nama vezú ve vozoch peníze Husárovi dobre je, štyry groše na deň má, eště z toho miléj dá… … a ještě mnoho dalších, však, zamyslete se sami! Toto zamyšlení (také pro vaše denní zpívání, neboť – špatný den, když jsem si nezazpíval!) bylo předáno několika desítkám přítomných návštěvníků vernisáže v Muzeu Podhradí Buchlovice dne 26. 11. 2010 s názvem Pro štěstí, jako doklad, že na dané téma jsme se vždycky pokoušeli pohlédnout z několika stran, z několika úhlů tak, aby bylo uspokojeno co možná nejvíce návštěvníků, snad se to někdy i podařilo. Miloslav Hrdý BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 5/201435

Dopis všem maminkám, babičkám, tetičkám, kmotřičkám na Slovácku Milé dámy, obracím se na Vás, nejkompetentnější osoby, strážkyně tepla rodinných krbů, nositelky života i tradic našeho rodného Slovácka. A proč vlastně na Vás? Jednoho krásného dne mě život zavál do srdce Slovácka, aniž bych tušila, že se lehce, tiše a nenápadně stane i srdcem mým vlastním v jakémkoli slova smyslu. Správně chápete, že jsem na Slovácku čistokrevná náplava. Pocházím z blíže nejmenovaného regionu s téměř nulovou historií, čítající pouze několik mamutů, z regionu bez vlastní identity a jejího případného zbytku rozmázlého střídajícími se vlnami industrializace a přistěhovalectví. Slovácko mi učarovalo. Sluncem, teplem, hudbou, písní, tancem, barevností a místní odlišností krojů, tradicemi, šikovnýma rukama řemeslníků stále, dodržujících tradiční postupy, materiály a provedení. Ale hlavně mi učaroval zdejší lid. Lidé milí, přívětiví, pohostinní, upřímní, spjatí těmi nejhlubšími a nejpevnějšími kořeny se zdejším krajem. Stále však zůstává nezodpovězená otázka – „a proč vlastně na Vás?“ Stejně jako většina lidí ráda vařím, a když už na Slovácku, tak nejlépe podle zdejších původních receptur a z místních surovin. Obracím se tedy na ty nejpovolanější, které podle těchto receptů stále vaří, rády by je zachovaly nejen pro tuto, ale i další generace a mají také chuť se o tyto kulinární dobroty podělit. Ráda bych navázala druhým dílem na již vydanou, úspěšnou a během jednoho roku nenávratně rozebranou Kuchařku tradičních pokrmů na Slovácku. Zatím je hlavním cílem dosbírat chybějící recepty, poté s pomocí etnografů Slováckého muzea pečlivě vybrat, se studenty Střední školy průmyslové, hotelové a zdravotnické uvařit, nafotit a dovést k dokonalosti tento počin k zachování tradiční slovácké kuchyně a kuchařku vydat v knižní podobě. Tímto za náš skromný realizační tým děkuji všem kuchařkám na Slovácku, které se rozhodnou o recepty podělit a podpořit myšlenku zachování typické gastronomie Slovácka. Předem Vám všem děkuji! Lenka Durďáková Region Slovácko – sdružení pro rozvoj cestovního ruchu Recepty můžete zasílat do 30. 6. 2014 buď e-mailem na [email protected], nebo poštou na adresu: Městské informační centrum, Masarykovo nám. 21, 68601 Uherské Hradiště. S Vaším příspěvkem bude zveřejněno Vaše jméno a místo původu poskytnuté receptury. O vydání kuchařky a publikování Vašeho receptu Vás budeme informovat.

Srdečné přání V těchto dnech se dožívá pan doktor Josef Macenauer 80 let. Milý pane doktore, k Vašemu jubileu přijměte od nás kytičku a přání všeho dobrého. Děkujeme za Vaši obětavost a pomoc, když jsme potřebovali. Také za svědectví víry, zvlášť v době, kdy se mnozí za víru styděli. Vy i Vaše nezapomenutelná manželka jste pro nás mnoho znamenali a Vaše krásné fotografie zdobí naše domovy. Díky. Za KDU-ČSL Žufánková Justina BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 5/201436

JUBILANTI V KVĚTNU 2014 75 let 80 let 85 let 90 let

Marie Vítková Josef Macenauer Ludmila Kučíková Zdeněk Studeník Marie Malíková (Domov pro seniory Buchlovice) Antonína Ševčíková (Domov pro seniory Buchlovice) Milada Hrabálková (Domov pro seniory Buchlovice) Irena Běhůnková (Domov pro seniory Buchlovice)

Miniseriál – 2. díl

Batole Etapy života 1-2-3-4-5-6 Mamku moji milou zlatou tu mám ze všech nejradši její mlíčko je sic chutné už mně ale nestačí.

Po pokoji chodívám většinou jen čtvernožky občas volím další způsob „posun prdelačky“.

Příkrmy mně velmi svědčí Sunar, ovoce i ryby dodají mně vzácné prvky které tělu chybí.

Vzpřímeně bych chodil rád bezdržačky to však nejde. Dokážu to! – Uvidíte! Než se týden s týdnem sejde. Miloslav Tabarka

Příště 3. díl – ŠKOLA

BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ (periodický tisk územního samosprávního celku) Vydává městys Buchlovice, IČ 00290866, tel.: 572 595 120. Vychází měsíčně, řídí redakční rada, výkonní redaktoři Mgr. Pavla Večeřová, Mgr. Vlastimil Kořínek a Bořek Žižlavský. 350 výtisků. Cena 14,– Kč Registrační číslo MK ČR E 13102 Redakční rada si vyhrazuje právo upravovat příspěvky. Sazba Vít Kučera, tisk HUDEC print, s. r. o., Buchlovice

BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ ČÍSLO 5 ROČNÍK XX. KVĚTEN 2014

Recommend Documents