BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ ČÍSLO 12 ROČNÍK XX. PROSINEC 2014

BUCHLOVSKÝ

ZPRAVODAJ

ČÍSLO 12 • ROČNÍK XX.

PROSINEC 2014

Netradiční pohled na buchlovický kostel

(Foto: Pavel Ondrůšek)

Šel jest Pán Bůh, šel do ráje (koleda z Buchlovic) Šel jest Pán Bůh, šel do ráje, Adam za ním, poklekaje. Když doprostřed přicházeli, pravil Pán Bůh Adamovi. Ze všech stromů pojídejte, z jednoho jen vynechejte. Který stojí vprostřed ráje, modrým kvítkem prokvétaje. Učinil se ďábel hadem, svedl Evu i s Adamem. Utrh´ jabko velmi prudce a podal ho Evě v ruce. Eva vzala, okusila, s Adamem se rozdělila. Jez, Adámku, jez to jabko, bude ti po něm tuze sladko. Tak se oba prohřešili, ven vyhnaní z ráje byli. Pán Bůh jim dal po motyce a poslal jich do vinice. Jděte, jděte a kopejte, chleba sobě dobývejte. Než si chleba nadělali, velice se naplakali. Zapsal Karel Strýček

BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/20141

Informace městyse Buchlovice Výpis z usnesení Rady městyse Buchlovice č. 1/2014 ze dne 13. 11. 2014 Rada městyse Buchlovice: • schválila ukončení smlouvy o provádění reklamy s firmou Hotel Buchlov, s. r. o. k 30. 11. 2014 a oslovení nového majitele Hotel Buchlov Invest, s. r. o. k sepsání smlouvy o provádění reklamy ve stejném rozsahu, • schválila ukončení nájmu na žádost nájemníka ve stánku č. 6 na tržnici k 30. 11. 2014, který provozovala nájemnice z Buchlovic, • zaevidovala žádost o dar ZO Českého svazu ochránců přírody Buchlovice a doporučila ji zahrnout do programu zastupitelstva městyse při schvalování rozpočtu, • souhlasila se Smlouvou o poskytnutí účelové neinvestiční dotace ve výši 20 500 Kč z rozpočtu Zlínského kraje č. D/1563/2014/KH na zajištění provozu jednotky SDH Buchlovice a pověřila starostu městyse podpisem smlouvy, • zaevidovala žádost na pořízení změny územního plánu městyse Buchlovice žadatelky ze Stupavy, s tím, že ji předá zpracovateli nového územního plánu, • zaevidovala žádost o finanční podporu Diakonie ČBCE Uherské Hradiště a doporučila ji zahrnout do programu zastupitelstva městyse při schvalování rozpočtu, • schválila přijetí dotace dle rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 14. 10. 2014 (identifikační číslo EIS: reg.c. IS SFZP 14182297) na realizaci akce CZ.1.02/7.1.00/14.23173 ZAHRADA PRO NÁS, MY PRO ZAHRADU, úprava zahrady MŠ Buchlovice v přírodním stylu, včetně dvou příloh (podmínky poskytnutí dotace a technická a finanční příloha) a uložila starostovi městyse písemně potvrdit přijetí dotace, • na základě žádosti provozovatelů pouťových atrakcí potvrdila posloupnost těchto atrakcí v čase Martinských hodů následovně: rok 2015 – Ladislav Kylián, 2016 – Radek Spilka, 2017 – Otmar Kylián, • vzala na vědomí tiskovou zprávu NPÚ Kroměříž – návštěvnost památkových objektů (Státní hrad Buchlov a Státní zámek Buchlovice), • projednala žádost o vyjádření k projektové dokumentaci správce toku – Lesy ČR, s.p., správa toků – oblast povodí Moravy, Luhačovice – „HB Buchlovický potok II, ř.km 2,675-4,140“ na toku Buchlovického potoka v k.ú. Buchlovice – II. etapa ve stávajícím korytě od Hasičské zbrojnice po pálenici s tím, že doporučila prohlídku potoka komisí životního prostředí při radě městyse a požádala ji o stanovisko, • rada uložila starostovi městyse sepsat dodatek s nájemcem restaurace U Páva – pivovarem Janáček, obsahující povinnost hlásit 7 dní předem informace o chystaných předváděcích akcích, • projednala žádost o udělení souhlasu k technickému zhodnocení objektu Masarykova 273 – nájemce Česká spořitelna a.s., která hodlá na vlastní náklady provést instalaci zvukové kulisy pomocí reproduktorů v podhledu v pobočce v Buchlovicích. Rada souhlas schválila. BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/20142

Ve čtvrtek 27. listopadu navštívili starosta ing. Jiří Černý a místostarosta Bořek Žižlavský slovenskou družební obec Soblahov, kde se oficiálně rozloučili s tamní odcházející starostkou ing. Evou Ďuďákovou a místostarostou Štefanem Balajem. Oběma, i jejich spolupracovníkům, upřímně poděkovali za dlouholetou velmi úspěšnou spolupráci, jejímž výsledkem bylo mj. získání dotací z EU na Muzeum Podhradí a Galerii na půdě v Buchlovicích a na soblahovskou Galériu na povaľe, vzájemná spolupráce na poli kulturním a sportovním aj. (-red-)

Kulturní kalendář – prosinec 2014 16. 12. Vánoční koncert ZUŠ

17.00 Československé kulturní centrum Buchlovice Československé kulturní centrum Buchlovice

18. 12. Předvánoční posezení Buchlovického klubu seniorů s vyprávěním o M. D. Rettigové 23. 12. Vánoční koncert souboru Restaurace U Páva Děcka z Buchlovic 25. 12. Koledování po kostelech 17.00 Spytihněv, 19.00 Buchlovice 26. 12. Na Štěpána na Buchlově otevřena brána 26. 12. Oheň setkání společenská akce se zabíjačkovými spec. 30. 12. Prasečí hody

Hrad Buchlov

8.00

Hospůdka u Špalka pod Buchlovem Hospůdka u Špalka pod Buchlovem

ZUŠ Uh. Hradiště – pobočka Buchlovice; vedoucí pobočky Václav Ovčáčík ČSKC, Pavla Večeřová tel. 724 030 056

Děcka z Buchlovic, Mgr. Lenka Rašticová, tel. 737 285 333 FS Buchlovice, Petra Kropáčová tel. 737869827, www.fsbuchlovice.cz HB Collegium o.s., Lukáš Kunst, tel. 774 703 769 www.buchlov.info Petr Špalek Tel. 603 530 448 www.hospodauspalka.wz.cz Petr Špalek Tel. 603 530 448 www.hospodauspalka.wz.cz


OTVÍRACÍ DOBA INFOCENTRA, MUZEA PODHRADÍ A GALERIE NA PŮDĚ BUCHLOVICE PŘES VÁNOČNÍ SVÁTKY 20. prosinec 21. prosinec

14.00–17.00 – sobota 14.00–17.00 – neděle

22. prosinec 23. prosinec 24. prosinec 25. prosinec 26. prosinec 27. prosinec 28. prosinec

9.00–12.00 a 12.30–17.00 9.00–12.00 a 12.30–17.00 ZAVŘENO ZAVŘENO ZAVŘENO 14.00–17.00 – sobota 14.00–17.00 – neděle

29. prosinec 30. prosinec 31. prosinec

DOVOLENÁ DOVOLENÁ DOVOLENÁ

Od 2.ledna OTEVŘENO V TIC Buchlovice můžete ještě zakoupit něco pod stromeček, např.: B. Žižlavský, J. Blaha: Chřiby studánky vyprávějí příběhy II L. Tarcalová, P. Večeřová, B. Žižlavský: Buchlovický kroj v proměnách času Miško Eveno: Byl jsem tu s vámi rád Kuchařka tradičních pokrmů na Slovácku II. Barevný kalendář Buchlovic 2015 Černobílý kalendář Chřiby 2015 Farní sbor Buchlovice: CD Buchlovská vánoční mše

V Muzeu Podhradí je k vidění výstava Kancionály a svaté obrázky aneb Konec světa nastane, až lidé přestanou zpívat (A. Einstein), kde jsou vidět poklady z vašich sbírek. Výstava zahrnuje na 400 svatých obrázků ze 17. až 20. století, které jsou druhem drobné devoční techniky a 98 kancionálů a misionárních knížek pro křesťanskou bohoslužbu a soukromou modlitbu. V Galerii Na půdě si pak můžete v klidu projít výstavu Buchlovjané v 1. světové válce, kterou připravil Spolek podporovatelů historie Buchlovic a městys Buchlovice. Je zde vystavena spousta fotografií a dokumentů týkajících se buchlovických občanů, kteří narukovali do boje za císaře pána a jeho rodinu. BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/20144

Městys zahájil revitalizaci zahrady mateřské školy Na počátku letošního podzimu, na základě výběrového řízení, zahájila firma Florstyl s.r.o. Kunovice, podle projektu vypracovaného ing. Barborou Šnajdarovou s názvem Zahrada pro nás, my pro zahradu, revitalizaci předzahrady mateřské školy v přírodním stylu především směrem do ulice Suchý řádek. Projekt zahrnuje úpravu zahrady za použití herních prvků v přírodním stylu. Úpravy se týkají přípravy stanoviště, ošetření dřevin a obsahují komplexní řešení prostoru zahrady včetně návrhu a popisu nových herních prvků, terénních úprav a vegetačních prvků, vše s maximálním využitím přírodních materiálů. Cílem projektu je přeměnit venkovní prostor zahrady v místo využitelné pro výchovu a vzdělávání dětí. Cíl je rovněž v souladu s výchovným plánem vytvoření inspirativního prostředí zahrady a hřiště s novými přírodními prvky, které budou děti podněcovat k volné tvořivé hře, upevní jejich kontakt s přírodou a nabídnou rozmanité podněty k duševním i fyzickým činnostem.

Současný stav této části zahrady je z hlediska výchovného zaměření mateřské školy nedostatečný, prostor nemá vyhovující vybavení – konstatuje tvůrce projektu. Během revitalizace zahrady dojde k posunutí předního chodníku dál od budovy školy. Mezi budovou a chodníkem vznikne trvalkový a celoročně kvetoucí záhon s keři, podle kterého se děti naučí poznávat druhy rostlin a sledovat změny záhonu během ročních období. Z druhé strany vstupní cesty se objeví dřevěné stání na kola, doplněné keři, hortenziemi a bobkovišněmi. Násep stávající sklepa, který je pozůstatkem původní budovy školky, je řešen jako šplhací kopec s dřevěnou pergolou. Pod okny budovy zleva vyroste třístupňová Babiččina zahrádka s bylinkovou spirálou a ovocnými keři. Stávající borovice doplní lanová dráha pro rozvoj motoriky a rovnováhy. Mezi pergolu a Babiččinu zahrádku je navržena jedle, jež bude sloužit jako vánoční stromek. Na druhé straně pergoly vyroste vrbový dome-

Započaté práce na revitalizaci zahrady mateřské školy BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/20145

Projekt revitalizace zahrady mateřské školy v přírodním stylu – Zahrada pro nás, my pro zahradu autorky ing. Barbory Šnajdarové BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/20146

ček s tunelem a na travnatém kopečku, vhodném v zimním období pro sáňkování, bude umístěna skluzavka s přitahovadlem. Pod stávajícími jasany je navržena zvonkohra z několika druhů dřeva a ostatní plochu, doplněnou sedacími kůly, vyplní nová stromová a keřová výsadba. Zrekonstruovaná studna bude osazena pumpou se štěrkovištěm a korýtkem. Skupina jehličnanů vytvoří pro děti jakýsi domeček. Revitalizovaná zahrada dostane nové oplocení. Celkové způsobilé výdaje na projekt revitali-

zace zahrady mateřské školy činí 1,483.371 Kč vč. DPH. Městys Buchlovice má příslib finanční dotace z Operačního programu životního prostředí ve výši 1,335.034 Kč, tj. 90 %. První část dotace bude vyplacena ještě v tomto roce. Revitalizace zahrady bude ukončena v jarních měsících roku 2015. Městys počítá se zpřístupněním nové zahrady s herními prvky i pro širokou veřejnost – maminky s dětmi. Na základě projektové dokumentace připravil -bž-

Ilustrační snímky prvků, které se objeví v nové zahradě BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/20147

Informace místní knihovny Naučná literatura B. Žižlavský, J. Blaha: Studánky vyprávějí příběhy II L. Tarcalová, P. Večeřová, B. Žižlavský: Buchlovický kroj v proměnách času M. a J. Vackovi: Ostrovy našich snů V. Veber: Dějiny sjednocené Evropy F. Dvořák, J. Drda: Po Karlově mostě F. Dvořák, J. Drda: Po Královské cestě Kol.: Cyril a Metoděj – doba, život, dílo Kol.: Česká literatura od počátků k dnešku V. Vondruška: Život staré Šumavy V. Langerová: Urdu, parda, burka (pět let v Pákistánu)

J. Patterson: Dokonalá iluze P. D. Jamesová: Smrt přichází do Pemberley K. Cubeca: Kdo probudí hvězdy D. Gabaldon: Hořící kříž 5. díl ságy L. Waltonová: Podivuhodné a krásné soužení Avy Lavender N. Sparks: Vzkaz v láhvi L. Moriarty: Manželovo tajemství I. Devátá: Radši nekoukat K. Mandausová: Slunečnice T. Keleová – Vasilková: Manželky K. Gillerová: Konečně se rozhodni T. Kubátová: Počkej až za Lyon A. Jakoubková: Chceš-li s mužem býti…musíš s ním i výti…?

Krásná literatura F. Topol: Jako pes L. Klukanová: Pozdní čas nastal nám J. Hájíček: Vzpomínky na jednu vesnickou tancovačku J. Fowles: Mág S. Mawer: Evangelium podle Jidáše J. Theorin: Mlýny osudu (severská krimi) J. Nesbo: Přízrak (severská krimi) A. Indridason: Dech smrti (severská krimi) C. Läckberg: Andělíčkářka (severská krimi) E. A. Sund: Vraní dívka 2. díl Hladový oheň (severská krimi) J. Kellerman: Zabiják

Nejen pro maturanty K. M. Čapek – Chod: Větrník Naučná literatura pro děti a mládež Kol.: Gumičkománie! Krásná literatura pro děti a mládež A. A. Milne: Medvídek Pú (nové vydání) J. Lada: Nezbedné pohádky (nové vydání) J. Murphyová: Čarodějnice školou povinné 7. díl M. Sodomka: Jak si postavit motorku R. Kopecká: Říkadla Knihovnice

Knižní bazar V měsíci březnu – měsíci knihy připravuje Československé kulturní centrum mimo jiné i knižní bazar. Hlavní myšlenkou je - knihy, které Vám doma už léta jen leží a zabírají místo a je Vám líto je vyhodit, protřiďte a v rámci knižního bazaru je můžete nabídnout někomu jinému, kdo o ně bude mít zájem. Knihy si můžete nacenit a během dvoudenního prodeje prodat sami nebo je můžete dát do hromadného prodeje za určenou cenu, a tím přispět na dobročinný účel. Peníze z prodeje knih totiž chceme darovat některé organizaci věnující se charitativní činnosti. Knihy, které se neprodají, si můžete odnést zpět domů, nebo je také použít k dobrému účelu, a to – darovat je základní škole do sběru papíru. Věříme, že tuto akci přivítáte a během dlouhých zimních večerů si uděláte čas a provětráte knihovnu. Bližší informace k organizaci samotného bazaru přineseme v únorovém zpravodaji. BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/20148

Setkání představitelů obcí a knihovníků na Modré Ve středu 19. listopadu 2014 se konala každoroční Konference pro představitele obcí a knihovníky regionu Uherské Hradiště a Uherský Brod. Za naši obec se zúčastnil místostarosta Bořek Žižlavský a knihovnice Dagmar Možná. (Obdobné setkání proběhlo i u nás v Buchlovicích 23. 11. 2010 v tehdy nově otevřeném Československém kulturním centru a knihovně.) Letos jsme si opět vyslechli podnětné referáty. Jeden z hostů, PhDr. Vít Richter z Národní knihovny, nás seznámil s vizí rozvoje knihoven do dalších let a sdělil několik zajímavých čísel a údajů z různých výzkumů, dotazníkových šetření apod. Vyplývá z nich, že dlouhodobě vzrůstá počet návštěvníků knihoven, avšak stále klesá počet výpůjček (e-knihy v tom prý zatím nehrají roli). V porovnání s jinými státy Evropy Češi čtou hodně, knihovny pravidelně využívají 2/3 populace a spokojenost se službami knihoven hodnotí 96–98 procenty. Konference pokračovala předáním ocenění nejlepším knihovnám a knihovnicím, které se přihlásily do soutěže v rámci Zlínského kraje.

Následovalo malé pohoštění a poté jsme si prohlédli archeoskanzen a vyhlášenou expozici Živá voda, kde jsme v proskleném tunelu pozorovali rozličné druhy ryb. Setkání se zúčastnilo kolem 80 zástupců obcí a knihoven a jako každý rok jsme si odnesli spoustu zajímavých poznatků a příjemných zážitků. Knihovnice


Vzpomínka Dne válečných veteránů

V podvečer 11. listopadu se opět sešla skupinka občanů Buchlovic, kteří spolu s členy ZO Svazu bojovníků za svobodu a Spolku podporovatelů historie Buchlovic, pořadateli tradiční pietní akce, přišli v Den válečných veteránů vzpomnět na spoluobčany, kteří bojovali v obou světových válkách. O životech mnohých z nich pohovořili u jejich hrobů na hřbitově Kamil Maděra a Jan Štokman. Nakonec všichni položili květiny u památníku padlých na náměstí. (foto -bž-)


Střípky ze základní školy


Na podzim se většina dětí těší na pořádný vítr. A tak jsme na začátku října využili krásného počasí a vyrazili pouštět draky. Větřák se ukázal jako ideální místo – draci létali opravdu vysoko. Samozřejmě došlo i na vyhodnocení akce. Drobnost dostaly všechny děti, které si draka přinesly. Byla udělena i řada diplomů – za nejkrásnější (a vlastnoručně vyrobené) draky, za nejvýše a nejladněji létající draky i za draky nejzašmodrchanější. Konec října pak bývá každoročně ve znamení dýní, netopýrů, strašidel a duchů. Počasí nám moc nepřálo, a tak nakonec proběhly veškeré plánované akce v rámci dopoledního vyučování v pátek 24. 10. Třídy i chodby se ve škole hemžily roztodivnými postavami. V průběhu již tradičního „Strašidelného dnu“ byli k vidění například upíři, upíří nevěsty, kostry, mumie ... Žákovský parlament 1. stupně pro děti z 1.–4. třídy připravil „Strašidelnou stezku“. Na každého, kdo splnil všechny strašidelné úkoly, čekala v cíli odměna – pavučinový perník, přívěsek a diplom. Proběhlo i vyhodnocení „nejstrašidelnější“ třídy. Rozhodování však bylo velmi těžké, proto byla udělena hned tři 1. místa.



Stránka Chřibských včelařů a včelaříků prosinec 2014 V posledním letošním příspěvku Buchlovského zpravodaje nabídnu lehké ohlédnutí za aktivitami místních včelařů v uplynulém roce. Všechny mají jedno společné – přiblížit včela-

řinu co nejširší veřejnosti, a to bez ohledu, zda bude odezvou aktivní včelaření zúčastněných, nebo veřejnost pouze pochopí, že včelařina není jenom produkce medu. Na všech akcích pořádaných včelaři je možné něčemu novému se přiučit. Letos k tomu byla příležitost na včelí farmě včelaře Libora Hanouska v Nemochovicích na květnovém cyklovýletě. A také na zájezdě do včelařského muzea v Chlebovicích Marie Knödlové a na návštěvě chovatele včelích matek Jaroslava Kopečka v Pržně. Z posledních akcí včelařů stojí za připomenutí prezentace včelařství v rámci výstavky ing. Hrdého v Muzeu Podhradí Buchlovice a také její završení velmi úspěšným promítáním švýcarského filmu „Více než jen med“ v místním Československém kulturním centru. Jediné místečko nezůstalo volné. Na tomto místě nutno vzpomenout i aktivní přístup mladých včelaříků včelařského kroužku, kteří mají nemalý podíl téměř na všech akcích. A právě i proto v současné době probíhají

vyjednávaní o možnosti zřízení školní včelnice v areálu Základní školy v Buchlovicích. Prostřednictvím tohoto článku mají možnost i rodiče školáků, navštěvujících školu, dozvědět se o tomto záměru. Vím, že se právem můžou objevit pochybnosti o bezpečnosti takového provozu, proto chci ubezpečit, že jeho realizaci budou doprovázet patřičná opatření. Ke včelím úlům nebude zcela volný přístup. Včelnice bude oplocena a pletivo navíc opatřeno hustou tkaninou, kterou včela neproletí. Vybrané místo je v odlehlém koutě bývalé školní zahrady mimo aktivní zóny školního areálu. Pro umožnění záměru hovoří i skutečnost z podobných realizovaných včelích stanovišť, kde u škol z obav začínali pouze se dvěma včelstvy a dnes jich na místě bez problémů mají osm. Zda tomu tak bude i v Buchlovicích, ukáže zkušební doba jednoho roku, i když nepředpo-

kládám více úlů u školy než stávající tři včelstva včelařského kroužku. Než se ve věci rozhodne, začali včelaříci v místě budoucí včelnice výsadbu ovocných keřů, které v době květu mají rády včely a v době zrání budou jistě zajímavým zpestřením jídelníčku i samotných žáků. za Chřibské včelaře a včelaříky příjemné vánoční svátky a vkročení do nového roku přeje Miroslav Smatana


Krajská soutěž I. B třída – sezóna 2014–2015 Sezóna 2014–2015 byla pro buchlovické fotbalisty premiérovou v krajské soutěži mužů v celé historii našeho fotbalu. Proto i fanoušci čekali, jak si naše mladé mužstvo v této soutěži povede, neboť v kádru mnoho změn nenastalo. Po letech se vrátil brankář Michal Kučík, a protože ze zraněných hráčů od jarní sezóny se do přípravy nezapojil nikdo, ba naopak někteří hráči širšího kádru odešli na hostování, a na zkoušku přišel jeden hráč, který však nenaplnil očekávání, proto se kádr prakticky nezměnil. Byl doplněn nadějnými dorostenci, kteří vypomáhali po celou podzimní sezónu. Na nováčka soutěže jsme měli vcelku těžký los, a že by měl „mančaft“ po V. kole 9 bodů (3krát hráli venku), na to by si asi málokdo vsadil. Nakonec naši hráči uhráli úctyhodných 23 bodů. Stínem podzimní sezóny bylo 13. kolo, kdy byl nevybíravým zákrokem těžce zraněn klíčový hráč mužstva David Křiva. S předehrávkou 1. jarního kola patří mužstvu 7. místo se skóre 28:27. Za malou zmínku stojí, že 14 branek nám nasázelo ve dvou zápasech mužstvo Morkovic „B“. Mezi střelce se zapsalo 10 hráčů. Nejčastěji se trefil Jirka Mikula 10krát, následován Davidem Křivou 6krát, Zdeňkem Tomeškem 4krát a 7 hráčů přidalo po jedné brance. Michal Kučík udržel 4krát čisté konto. Věříme, že se mužstvo přes zimní přestávku dá zdravotně do pořádku, dobře potrénuje a skončí v první polovině tabulky. Všichni jim to z celého srdce přejeme! Stanislav Buchtík


KOUTEK FOLKLORNÍHO STUDIA BUCHLOVICE

Normální je pomáhat Tak jako každý rok se i letos v rámci Dne vína uskutečnila dobročinná aukce vín. Díky štědrosti dárců unikátních aukčních vzorků i štědrosti dražitelů se podařilo získat 14 500 Kč. Z těchto prostředků jsme pomohli postiženému Mikuláškovi k pořízení zdravotních pomůcek, které by si jinak jeho matka, jako samoživitelka v hmotné nouzi, nemohla dovolit zakoupit. Díky této multismyslové terapii (viz. foto) se výrazně zlepšil jak jeho zdravotní, tak především psychický stav. Proto bychom rádi touto cestou jménem Mikuláška i jeho matky poděkovali všem, kteří se na této dobročinné aukci podíleli!

Poslední výzva návštěvníkům Koseckých písní Jak jsme již dříve avizovali, chtěli bychom u příležitosti 20. ročníku Koseckých písní v příštím roce vydat knihu, která bude složena z fotografií pořízených Vámi – našimi příznivci. Maximálně 10 fotografií zachycující atmosféru Koseckých písní nám můžete zasílat v elektronické podobě do konce roku 2014 na e-mail [email protected] nebo kontaktujte Michalu Kyliánovou. Samotným zasláním Vašich fotografií vyjadřujete svůj souhlas s jejich uveřejněním v této knize bez nároku na honorář. Zároveň však zasláním nevzniká nárok na uveřejnění. Vydavatel si nechá možnost výběru obsahu knihy. Těšíme se na spolupráci s Vámi a věříme, že výsledkem bude jedinečný dokument vypovídající o výjimečnosti „Koseckých“ tak, jak je vidíte Vy – jejich návštěvníci!

Hledáme nové členy Rok 2015 se v souboru ponese nejenom v duchu příprav Dne vína, Koseckých písní nebo nácviku na Mezinárodní folklorní festival v Klatovech. Trénovat se bude především zcela nový repertoár na celovečerní pořad k 25. výročí Folklorního studia (uskuteční se na jaře 2016). Proto bychom chtěli získat nové posily do všech souborových složek. Pro ty, kdo si chtějí jen zazpívat je tu mužský sbor (info o zkouškách Pavel Dvořan, tel. 721337833) a nově obnovený ženský sbor vhodný i pro maminky na mateřské (info o zkouškách Michala Kyliánová). Nejvíc bychom ale přivítali nové tanečnice a tanečníky. Jak bylo vidět na hody, je jich v Buchlovicích opravdu hodně! A to chceme předvést všem příznivcům folkloru nejenom na uherskohradišťsku. Pokud máte zájem o folklor, BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/201416

tak se osmělte a přijďte kterýkoliv pátek v 19:30 do velkého sálu v ČSKC (stará škola). U nás nebudete sedět na lavičce, jak je tomu v mnoha jiných souborech. Každého, kdo bude poctivě přistupovat k tréninku, velmi rychle zapojíme do tance i do pódiových vystoupení. Těšíme se na vás, Buchlovjáci!

Andělská pozdravení – vánoční pořad Folklórního studia Rok se s rokem sešel a je tu opět čas vánoční. Rádi bychom vás proto pozvali na náš tradiční koncert 25. 12. v 19 hod. v kostele sv. Martina, který se tentokrát ponese v andělském duchu. Věříme, že si s mnohými z vás společně zanotujeme koledy a popřejeme stiskem ruky vše nejlepší do nového roku. Kdybychom se ale náhodou neviděli, tak všem našim příznivcům přejeme hojnost všeho dobrého, lásky, pokoje i radosti, kterou vám chceme tancem a písněmi přinášet po celý rok 2015! Vaše Folklorní studio Buchlovice

Píseň vesmírná Ó hvězdo betlémská sršící světlem, záhado astronomická všech věků, kdo tě kdy vyslal na hvězdnou dráhu k nám, kdo tě kdy pověřil poselstvím přesahujícím míru našich vin, aby se smysl našeho bytí naplnil… Abys jednou provždy nám zvěstovala, že nejsme zde pro nic a nejsme ztraceni, že život náš je plný lásky Boha, našeho otce, který si přeje, abychom všichni byli spaseni. Propastným vesmírem jsi letěla až k nám… To pro nás tvá světelná krása zářila a srdce Tří králů od východu slunce přicházejících, jsi radostí neskonalou naplnila… Neboť oni věděli, že ty jsi pravdivá, Bohem všemohoucím vyslaná. A jejich jasnozřivé tušení se v jistotu proměnilo, když před vtělenou láskou se sklonili a jejich putování nejvyšší blaženosti bylo odměněno.

A nyní my, v tomto čase, za světlem tvým nad dějinami zářícím, jdeme k jesličkám, k lásce nekonečné, hebounké, sladké z přečisté Panny zrozené… A hle život věčný v křehkém těle v nich opět spočívá… Andělé nebeští v tisících tisíců zde přítomní, chraňte nás ve věrnosti a víře v našeho spasitele… A ty hvězdo betlémská, nad celým vesmírem zářící, svitem svým připomínej nám stále tu krásu nesmírnou, kdy nebe a země vydaly květ božské lásky a milosti, Ježíška, Ježíše Krista, našeho krále a spasitele. Běla Schovancová (Z básnické sbírky Tichá noc, Praha 2013)


Seminář v Jeruzalémě

Ve dnech 26. 10.–4. 11. 2014 jsem se v Jeruzalémě zúčastnila 4. stupně semináře o výuce holocaustu. Seminář v délce trvání jedenácti dnů je vrcholem vzdělávacích aktivit, jež pro pedagogy z České republiky zajišťuje Památník Terezín. Na jeho organizaci se vedle Památníku Terezín a Mezinárodní školy pro studia holokaustu při Yad Vašem významně spolupodílí také Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR a mezinárodní organizace INTERNATIONAL HOLOCAUST REMEMBRANCE ALLIANCE. Letošního ročníku se na základě výběrového dotazníku zúčastnilo osmnáct pedagogů z Čech a Moravy. Měla jsem to štěstí, že jsem byla vybrána i já. V neděli 26. 10. 2014 jsem se plna očekávání setkala s ostatními kolegy na letišti v Praze. Většinu jsem znala z předchozích seminářů, na společné setkání jsme se těšili. Nočním letem jsme letěli do hlavního města Izraele – do Tel Avivu. Odtud nás autobus odvezl do Jeruzaléma, k hotelu Jeruzalém Gold. Otevření celého programu semináře, které se uskutečnilo v prostorách muzea Yad Vashem, byl přítomen i Arthur Polzer, I. tajemník, kulturní, tiskový a vědecký attaché z velvyslanectví ČR v Izraeli. Vzhledem k dějinné výjimečnosti Izraele byla hned první den do programu zařazena prohlídka historického centra Jeruzaléma – Old City. Nelze slovy dostatečně popsat pocity, které

jsem pociťovala při procházení pro mě tak posvátných míst, jako např. návštěva Chrámu Božího hrobu, části křížové cesty, Getsemanská zahrada, nebo návštěva u Zdi nářků. Nicméně hned na další den začala naplno naše práce. Program semináře sestává z řady přednášek a workshopů, vedených renomovanými odborníky z Mezinárodní školy pro studia holokaustu při Yad Vašem a dalšími externími lektory. Nedílnou součástí semináře je též setkání s přeživšími. Celý program byl pečlivě připraven, přinesl nám mnoho inspirací pro další práci. Odborný program doplňují, vedle zmíněných přednášek, workshopů a rozhovorů s pamětníky, také komentované prohlídky památníku Yad Vašem. Pro mě osobně bylo nejtěžším momentem návštěva Dětského památníku… Vzpomínka na 1, 5 milionu zavražděných dětí se musí nutně dotknout každého. Izrael je židovská země. Sobota je dnem svátečním, slaví se šabat a proto i náš program byl přizpůsoben. V pátek jsme byli na pátečních modlitbách v synagoze, alespoň na jejich části a v sobotu jsme měli naplánovaný výlet k Mrtvému moři a na starověkou pevnost Masadu. Čas strávený v Jeruzalémě utekl velmi rychle. Najednou tu byl čas odjezdu a tak jsme se se Svatou zemí museli rozloučit. Izrael je krásná země, mám pocit, že kousek mého srdce zůstal v Jeruzalémě. Tak snad někdy nashledanou… Mgr. Helena Šmolová, ZŠ a MŠ Buchlovice


Kniha o lidech bojujících za císaře pána

Začátkem měsíce října představil svou novou knihu Bojovali za císaře pána Radovan Jančář, ředitel Knihovny B. B. Buchlovana v Uherském Hradišti. Fotograficky bohatě doplněná kniha vychází v roce 100. výročí od začátku prvního celosvětového konfliktu, jenž vešel do dějin jako Velká válka či I. světová válka. Publikace vypráví příběhy několika obyčejných obyvatel Slovácka, kteří museli narukovat „za císaře pána a jeho rodinu“, aby nuceně prožili určitě nejdramatičtější část svého života, pokud jim bylo souzeno přežít. Kniha obsahuje i příběhy a fotografie z Buchlovic a buchlovických hrdinů. Můžete ji zakoupit v Turistickém informačním centru v Buchlovicích. (-bž-)


Půvabné zimní fotografie z naší přírody dnes přináší Vladimír Procházka


Buchlovský park a zámek Městečko Buchlovice má v okolí hrad Buchlov a mnoho lesů a ve svém středu barokní zámek a velkou zahradu. Budova zámku vznikla v prvních desetiletích 18. století, skládá se ze dvou protilehlých částí. Místnosti v dolním křídle jsou dobově zařízeny, zatímco horní část slouží jako byty, kanceláře a provozní prostory. V horním křídle je věžička se zvonkem. Jeho zvuk jsem slyšela dvakrát – pokaždé, když se zvonilo před bouřkou. V dolní části najdeme sala terrenu, velkou místnost s výhledem do parku s kašnou. V ní, ještě za hrabat Berchtoldů, stával velký vánoční strom a konala se tu oslava, na které byly rozdávány dárky dětem zaměstnanců velkostatku. Na tento stromek jsme se vždy, my děti, chodily dívat před skleněné dveře. V parku se nacházejí dvě kašny. V obou bývaly červené a zlaté rybičky a množství žabích pulců. V okolí žila spousta žab, skokanů i kuněk ohnivých, což mě v dětství moc zajímalo. Další atrakcí byli pávi, nádherní pyšní ptáci. Bývalo

jich pěkné hejno. Samci měli pokryté tělo krásným lesklým a zelenomodrým peřím a z ocasu jim trčela dlouhá péra s oky. Pávi sem tam péra ztráceli a my jsme se po nich pídili. Někdy jsme nějaké našli. Pávi spávali na vysokých zahradních stromech, hlavně na starých smrcích okolo sochy Jana Nepomuckého, za vchodem do parku. Večer, než pávi usnuli, vydávali zvláštní zvuky, které se rozléhaly po celých Buchlovicích. Říkalo se, když pávi „plakali“ hodně, že přivolávají déšť a že bude pršet. V parku najdeme několik soch svatých. U již vzpomenuté sochy sv. Jana bývaly májové pobožnosti. Další socha, představující Jana Sarkandera, je nahoře u ohradní zdi před bývalou školou a jiná (sv. Antonín) pak v rohu zahrady směrem k Boršicím. Koncem osmdesátých let minulého století sem byly převezeny z Holého kopce barokní sochy sv. Cyrila a Metoděje. Mimo to se pod dolní kašnou nachází petřvaldský obelisk a jinde sochy andělů a andělíčků.

Dolní zámecká budova od kašny BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/201421

Českobratrská studna v zámecké zahradě


Za horním křídlem zámku je starodávná studna, které se říká „českobratrská“. Je to poslední památka, vedle stojícího sboru, nyní kaple sv. Alžběty, na areál buchlovické Jednoty bratrské, jehož zahrada sahala do míst dnešního parku a zámku. Do parku jsem v dětství hodně chodívala s tetou a malým bratrem. Potkávali jsme tam pana hraběte Aloise Berchtolda a někdy i jeho otce Leopolda. V druhé polovině 19. století byly k parku v Loučkách přistavěny hospodářské budovy a maštale pro jezdecké koně s ohradou řečenou „rajtšůbňa“, kde se cvičili koně. V mém dětství byli v zámeckých maštalích jen dva koně – Jolanka, na níž jezdil pan hrabě, a Majson, na kterém jezdil správce. V ohradě byli lipicáni a hříbata. Za války jsme do ní lezli přes zábradlí. Honili jsme se s koňmi a jezdili na nich. Kolikrát jsme jim dávali doma odcizený cukr. Koně měli ohlávky, přivedli jsme je k ohradě a po zábradlí vylezli na ně. Lítali jsme pak na nich jako čerti. Nikomu se nikdy nic nestalo a nikdo nás nikdy ani nenačapal. Říkalo se, že se koně „objezdí“ a na člověka si zvyknou. V parku je spousta krásných stromů. Tvoří cesty pod podloubím z akátových alejí, kde si člověk s troškou fantazie představí šlechtičnu v dámském sedle po boku šlechtice v cylindru, klusající zahradní cestou. Na jehličnatých stromech rostou roztodivné šišky, které jsme chodívali sbírat na dušičkové věnce a ty větší na dušičkové „pukače“. Na širší straně šišky se udělalo z drátu držátko a šiška se natřela voskovou hrudkou ze zbytků svíček, které jsme předtím sbírali na hřbitově. Na svátek Dušiček jsme „pukačovali“. Běhali jsme po hřbitově se zapálenými šiškami s malým plamínkem, který jsme přiživovali voskem. Svítili jsme za dušičky, za něž nikdo nesvítil. Do parku jsme rovněž chodívali před Vánocemi na mech do domácích betlémů, který jsme vybírali z trávy, což bylo dovoleno. Na jaře park rozkvetl. Magnolie, orchideje a střemchy rozkvetly a provoněly celý park. V trávě a pod stromy kvetly plicníky, sasanky, fialky, podléšťky i petrklíče. Pod velkým platanem před sala terrenou kvetly divoké

krémové tulipány. Člověk si opět mohl představit u kašen dámy v krinolíně a pány v paruce s copánkem. Do parku vedly dva vchody s vrátnicemi. V Loučkách byl vrátný pan Mikulík. Pod kos-

Socha sv. Antonína v parku telem pak pan Lukeštík, který měl přezdívku Tadůch. Byl vojákem v první světové válce a nepřítel je často odstřeloval. O tom všem vždy zajímavě vyprávěl: „bylo to pořád ta ta ta ta důch,“ a tak mu začali buchlovičtí „ščuřoni“ říkat Tadůch. Buchlovický zámek žije stále pestrým životem. Konají se tu různé výstavy. Na palouku probíhá každoroční „kosení“ a na vrcholu léta se tu procházejí lidé navštěvující Festival česneku. Park a zámek bývá i filmovou kulisou. Nedávno jsem zhlédla v televizi Čertovu nevěstu. Zdenka Maršálková foto -bž-


Buchlovice na starých fotografiích

Prvním snímkem, pořízeným počátkem šedesátých let 20. století, se dostáváme k odpočívadlu při brněnské silnici, odkud se naskýtal krásný pohled na hrad Buchlov. Na spodním obrázku je někdejší hotel Malý, fotografovaný ve stejném období. (Foto archiv SPHB)


Podzimní beseda pod Barborkou Je prokřehlé pozdní listopadové odpoledne. Podzimní den už od samého rána provázejí návaly mlh a pro husté mraky, válející se chvílemi skoro až u země, se zdá, že je spíše už k večeru. Během oběda se zničehonic zvedl silní jižní vítr, který sráží poslední suché listí javorové aleje pod Barborkou, kterou právě stoupáme vzhůru. Letos sem buchlovičtí skauti umístili nové lavičky, a tak člověk může alespoň na chvíli usednout a pozorovat tu podzimní nádheru kolem. Oproti jiným dnům nepotkáváme ani živáčka. Není se co divit. Kdo by z příjemně vytopeného domova vytáhl paty do této nepohody. Brouzdáme haldami nafoukaného listí, jež s přimhouřením očí může někomu připomínat závěje lesknoucích se zlaťáků. Nahoře se opatrně rýsuje silueta Buchlova a dole vyčnívají ze slabé mlhy barevné plochy listnáčů, lemujících hluboký žleb jednoho z bezejmenných přítoků Buchlovického potoka. Járek nesměle pramení nahoře v sedle mezi hradem a Modlou a na svou cestu se vydává pod svahem Čertova sedla.

Čerstvě prořezaným stromovým a keřovým náletem a neudržovanou loukou se vydáváme k několika stavením pod lesem Tupy, pod Barborku. Po delší době opět míříme k panu Bohumilu Mikulčákovi na kus řeči, od jehož zahrady nás dělí už jen rozbahněná a rozježděná cesta v sousedství památné lípy. Čistíme si boty o trávu a už z dálky nás vítá radostným máváním ocasu pes a sedící kočka, vyhlížející za oknem snad lepší počasí. „Pojďte dál a zavřete za sebou,“ zve nás do lákavě vyhřáté kuchyně pan Mikulčák. V čele místnosti visí tři z olejových obrazů jeho otce Františka někdy ze třicátých let minulého století. Na prvním z nich je kytice květů, z velkého hledí jakási madona a ten poslední, v prostém dřevěném rámu, představuje hořící hrad Buchlov, který neopatrným odhozením nedopalku cigarety na šindelové střechy v roce 1931 zapálil nezjištěný turista. „Nalejte si slivovice,“ pobízí nás s úsměvem hostitel. Pálenka v krku příjemně hřeje. „Tuto jsem dostal,“ dodává pan Mikulčák, „je z trnek a durancií, nezvykle jemná a příjemné chuti.“

Javorová alej pod Barborkou BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/201425

Zimní pohádka s dubem „u Vavřového“ BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/201426

Na fotografii ze třicátých let 20. století je vidět zcela vpravo dole mohutný dub Po chvíli se rozproudí rozhovor a vzpomínání. „Když se podíváte z okna, tak místo asi sto metrů vzdálené lidé nazývali U duba,“ vzpomíná více než pětaosmdesátiletý majitel domku, který tu pod Barborkou prožil celý svůj dosavadní život a toto milované místo by za nic na světě neopustil a nevyměnil. „Obrovský dub rostl kousek od Hrabalovy louky, která byla zčásti lemována živým plotem.

Bohumil Mikulčák s obrazy svého otce

Několikrát se u dubu zastavil i poslední majitel buchlovského velkostatku, Alois Berchtold, když buď šel, nebo jel na koni na hrad. Bylo to před válkou a můj otec tehdy vypomáhal v zámecké zahradě,“ pokračoval ve vzpomínkách pan Mikulčák. „Znali se spolu. Dub se mu velice líbil a rád v jeho stínu postál. Berchtold tehdy věnoval otci svatý obrázek na plechu k umístění na kmen stromu. Obrázek tam vydržel ještě po válce. Jednou ale došli nějací chlapi s ručními pilami a pustili se do kácení dubu. Otec proto obrázek přemístil na jiný mohutný dub kousek odtud, kde se říká U Vavřového, podle někdejšího majitele sousedního domku, Vavřince Strýčka. Po létech obrázek na plechu někdo sebral, tak jsem jej nahradil obrázkem olejotiskovým ve starobylém dřevěném rámu. Před několika málo lety byl nahrazen obrázkem novodobým, který je na stromě dodnes.“ Beseda dále pokračuje, ale s přicházejícím stmíváním je třeba zamířit domů. Temný a větrem ohýbaný les silně šumí. Mezi stromy se objevují rozsvícená světla domů. Text a foto Bořek Žižlavský


Z historie před 70 lety Odboj a paraskupiny ze západu za II. světové války – 13. část Operace TUNGSTEN Pro operaci TUNGSTEN byla vybrána dvojice parašutistů – velitel kapitán Rudolf Pernický a rotmistr Leopold Musil. Byla pověřena speciálními úkoly pro přípravu povstání v českých zemích. Vysazení na plánované ploše poblíž Hlinska se nezdařilo. Polská posádka letounu chybovala v navigaci, a proto parašutisté seskočili 21. 12. 1944 ve 22.00 hodin u Libenic mezi Kolínem a Kutnou Horou. Po ukrytí padáků orientaci v terénu a zhodnocení situace se vydali na cestu do operačního prostoru u Hlinska. Sedm dní trval jejich stokilometrový pochod ve sněhových závějích s omrzlinami na nohou a obličeji. Při síle je držela chlapská vůle, vědomí vojenské povinnosti a kilo čokolády. 29. 12. 1944 konečně dosáhli cíle a smluveným heslem se ohlásili na záchytné adrese u Musilů. Po ošetření a jídle prospali téměř 40 hodin.

Postupně se jim podařilo navázat spojení a na začátku posledního roku války se TUNGSTEN setkal s velitelem domácího odboje Karlem Veselým – Štajnerem a rtn. Františkem Širokým z CALCIA. Společně probrali úkoly, posoudili možnosti a zásluhou kpt. Pernického se částečně urovnaly kompetenční spory mezi CALCIEM a odbojovou organizací R-3 (Rada tří). V lednu a únoru se TUNGSTEN snažil vytvořit vhodné předpoklady pro příjem zbraní. Zajišťoval nadále radiové spojení Rady tří s Londýnem. V březnu 1945 přijal TUNGSTEN na ploše Rybník společně s paraskupinou PLATINIUM zásilku zbraní, spojovacího materiálu a také operaci BAUXITE (kpt. Pavel Hromek). Veškerá činnost spojená s uvedenými úkoly byla prováděna v kruté zimě mimořádně štědré na sníh a mrazivé dny. Spojení bylo udržováno spojkami, které na lyžích odlehlými cestami unika-

Nadporučík Rudolf Pernický, TUNGSTEN

Rotný Leopold Musil, TUNGSTEN


Četař Josef Haríň EMBASSY

Desátník Ján Grajzel EMBASSY

ly pátracím akcím gestapa a poměrně rychle dokázaly zajistit předávání zpráv. Ve vyčerpávajících podmínkách, za neustálých přesunů, přišlo květnové povstání v českých zemích. TUNGSTEN stál na jednom z předních míst. V blízkosti Nového Města na Moravě se přeměnil ve velitelskou skupinu, která zde řídila boje proti ustupující německé armádě a zapsala se tak i po této stránce mezi úspěšné operace zpravodajského odboru. Operace EMBASSY Skupina byla tříčlenná. Velitel rotný Karol Mladý, šifrant četař Josef Haríň a radiotelegrafista desátník Ján Grajzel. EMBASSY letěla stejným operačním letem jako TUNGSTEN a byla vysazena 21. prosince 1944 před půlnocí asi 15 km od prostějovského letiště. Po seskoku se sešel Mladý a Haríň, zatímco Grajzel postupoval sám s radiostanicí KAREL. Najal si taxík k odjezdu na záchytnou adresu. Při zastávce v Olomouci 22. 12. 1944 byl zadržen českými četníky a předán gestapu. Radiová stanice zabavena, Grajzel uvězněn a převezen do koncentračního tábora Flossenburg, kde se dočkal konce války. Rotný Mladý a četař Haríň ukryli

Rotný Karol Mladý EMBASSY

operační materiál a při tom zjistili, že druhá radiová stanice je rozbitá. Ve dvacetistupňových mrazech pak postupovali směrem k Hranicím na Moravě na záchytnou adresu vykorespondovanou paraskupinou CLAY. Po přechodu železniční trati mezi Říkovicemi a Břestem byli zpozorováni železniční stráží. Došlo k přestřelce, v níž byl Mladý raněn do ramene. Štědrý den roku 1944 strávili oba parašutisté v úkrytu na hřbitově v Břestu. Na záchytné adrese v Hranicích, kde dorazili 26. 12. 1944, byli neúspěšní, a když se totéž opakovalo na druhé záchytné adrese 29. 12. 1944 v Horní Bečvě, rozhodli se odejít na Slovensko. Při přechodu hranic se dostali do přestřelky s celníky, při níž byl rotný Mladý zastřelen. Četař Haríň byl zasažen do nohy, ale podařilo se mu přejít hranice na Slovensko, kde ho ve zbědovaném stavu našli lesní dělníci. Jejich prostřednictvím se spojil s ruskými partyzány a zúčastnil se několika menších bojových akcí. Koncem února se přidal k partyzánskému oddílu RODINA (Vlast) velitele mjr. Kovaleva, a v jejích řadách bojoval až do května 1945. Jan Štokman


Lidový kroj je velkým dědictvím našich předků Není v Buchlovicích snad žádná dívka či mládenec, kteří by se aspoň jedenkrát, třeba o hodech, neoblekli do buchlovického kroje. Knížka autorů Ludmily Tarcalové, Pavly Večeřové a Bořka Žižlavského „Buchlovický kroj v proměnách času“ všechny příznivce a milovníky kroje seznámí s jeho historií, vývojem, také metodikou – postupem při oblékání. Významný badatel v oblasti etnografie a fotograf Josef Klvaňa tento kroj zařadil ke krojům podhoráckým. Úvodem ke knížce o buchlovickém kroji byla v loňském roce výstava krojových součástí v Galerii na půdě v Muzeu Podhradí. Autorům se mezi lidmi podařilo sesbírat a zapůjčit v Buchlovicích a Břestku velké množství

Jan Horák v kožuchu (50. léta)

materiálu – součástí kroje i fotodokumentace, a tak vlastně ukázali návštěvníkovi vývoj kroje od konce 19. století až do současnosti. Díky této velice zdařilé výstavě a vydané knize si uvědomujeme, jak důležité je toto krásné a jedinečné dědictví předků uchovat pro další generace. Svou jednoduchostí, vážností a elegancí se právě náš buchlovický kroj vymyká z řady ostatních krojů z okolních obcí. Moje generace se do tohoto kroje oblékala před více než 50 lety na Martinské hody. Oblékali jsme ho s láskou a určitou pokorou, protože byl vzácným dědictvím rodin. Jednotlivé součásti kroje se i navzájem půjčovaly, protože pořizování nového kroje nebylo ještě běžnou záležitostí jako dnes. Důvodem byly finance a možná kvalita a výběr materiálu pro jeho pořízení. Výjimkou byl mužský kroj, protože na zapůjčení v rodinách bylo krojů málo. Vzpomínám si, že několik mužských krojů nových, ušitých ve Slovači, k zapůjčení bylo v majetku místních hasičů, organizátorů hodů. Tradice Martinských hodů byla znovu obnovena v roce 1953. Od té doby konání hodů bylo pravidelností. Velkolepou přehlídkou buchlovického kroje byla v létě v roce 2013 akce „Celý rynk v kroji“. Kroje si užívali nejenom mladí, ale i ti dříve narození. Dnes si každý, kdo se do kroje obléká, pořizuje svůj nový – mužský, ženský a dětský. Bohatě jej využije a obleče při folklorních akcích v Buchlovicích a Břestku. Veřejnosti byla autory kniha „Buchlovický kroj v proměnách času“ prezentována 2. října v Muzeu Podhradí v Buchlovicích. Na jejím obalu je fotografie nádherné jemné krajky. Podobná vždycky zdobívá a zdobívala nažehlené rukávce ženského kroje. Vydaná publikace potěší nejenom milovníky a sběratele knih o krojích na Uherskohradišťsku. Potěší i všechny, kteří se chtějí právě o kroji své rodné obce co nejvíce dozvědět. Eva Hřibová


Doba vánoční ve zvycích a pověrách lidu moravského (napsal František Bartoš) Advent První neděli adventní ohlašuje „panáček“ z kazatelny, že ranní mše sv. ve všední dni po celou dobu adventní sloužiti se bude o šesti hodinách. Jsou to milé, poetické roráty, na něž staří, mladí velmi se těší. Donedávna ještě v jizbách našich venkovských chaloupek hodiny bývaly věcí neznámou. Lid jsa zvyklý vstávati časně zrána a nemaje v zimní tmavou dobu práce až tak pilné, vypravuje se z přifařených dědin do chrámu Páně hodně časně, aby nezmeškal. Raději třeba hodinu čekati, nežli se o chvilku opozditi. Doma zůstane jenom kolik jich třeba na poklid, po dvou, po třech jdou z každého domu na roráty. Zvláště děti, poněkud jenom odrostlejší, nerady zůstávají doma. Vycházejíce za tmy svítí sobě na cestu lucernou. V mé otčině, kde přifařené dědiny kolem osady farní kruhem, většinou na kopcích se prostírají, překrásný bývá pohled na rády luceren noční tmou na všech kopcích se kmitajících. Čilé obrazivosti dosti se tu naskytovalo námětu k bájím o světlonoších, o nichž se právě v Advent nejvíce vypravovávalo. Chrám Páně hodnou chvíli přede mší se otevírá, přicházející zažíhají si voskové sloupky, u nichž kostelničiti děti za zvláště milou službu sobě pokládají a zapějí z upřímného srdce „ Vyros země Spasitel“ a jiné písně adventní. V Advent má se málo mluviti: „ jako Kristus Pán byl v životě blahoslavené Rodičky zavřen, tak zavřena mají býti ústa.“ Písně adventními. V některých krajinách moravských pějí děti celý advent večer pod okny koledy vánoční, jimiž se touha po narození Spasitelově vyjadřuje, a jiné písně adventní. Matička Před sv. Mikulášem, dne 5. prosince večer, na Přerovsku chodila po domech ženská oble-

čená v bílý háv, tvář majíc zamoučenu, se srpem v ruce, jímž domácí, zvláště děti „stínala.“ Na Podluží chodí „Matička“ večer po sv. Mikuláši. Zahalena jest v bílou plachtu, v ruce drží kopisť, dává dětem líbati křížek a učí je modliti se, darů nerozdává. Na západní Moravě chodí táž osoba večer na sv. Barborku, dne 4. prosince. Jinde chodí matička nebo Smrť zároveň se sv. Mikulášem. Z uvedených příkladů patrno, že se v osobě „Matičky“ tají bohyně Morana našich pohanských předkův Sv. Mikuláše, dne 6. prosince Sv. Mikuláš slavíval se hlučně a okázale v městech i na dědinách. Večer dům od domu chodil sv. Mikuláš za biskupa přistrojený v bílé dlouhé košili, v ornátě, s dlouhým lněným vousem, pod


mitrou z papíru malovaného a pozlaceného, a berlou v ruce. Anděl v bíle oblečený nosil mu v košíku dárky (jablka, ořechy, sušené ovoce, perník) pro hodné děti a prut na děti neposlušné, cinkaje zvonkem. Mimo to provázela jej Smrť s kosou, v bíle oblečená, několik čertů s řetězem a kladivem, a „Laufr“ (běhoun) a „tatarem“ (tlustým bičem), jímž pod okny práskaje příchod Mikulášův ohlašoval. Svatá hrůza obešla tu děti. K vyzvání Mikulášovu padnuvše na kolena, modlily se Otčenáš a jiné modlitby. Dlouho ještě potom pamatovaly na bílou smrť s kosou a hrozné čerty s řetězy a s vyplazenými jazyky z červeného sukna. Než i chasa dospělá modliti se musila, sice zakusila chladné lázně v nedaleké bařině, kam ji čerti bez milosrdenství hodili. Do rána sv. Mikuláš naložil dětem za okny doma i u kmotrův a jiných příbuzných. Na Budějovicku chodí sv. Mikuláš, baba s dítětem (loutkou), nesouc v košíku otruby pro kozu a v druhé ruce koště, koza s rohama (jde čtvernožky pod plachtou), čtyři svatí, tři „černí“ s řetězy. Sv. Lucie, dne 13. prosince Večer dne sv. Lucie chodí po domech Luca, osoba ženská v bíle přistrojená. Na tváři má škrabošku s velikými zuby řepovými, na hlavě hrotek, přes něj plachtu. V košíku nosí vařechy, jimiž po prstech tluče špatné přadleny. Přadleny dobré, prohlédnuvši důkladně jejich přízi chválí. Říká se: „Luca potáček (plné vřeteno) napucá.“ Jinde Luca nosí v uzílku pazdeří a vřeteno, a v ruce nůžky, jimiž stříhajíc děti straší. Na Hrozenkově chodí tři chlapi v bíle oblečení, jeden s vodou a věchtem, druhý s metlou, třetí se štětkou. První umývá lžíce a lávky,

druhý za ním zametá, třetí obličuje. Nemluví nic, dostanouce dar, pokývnou jenom hlavou na poděkovanou. Sv. Tomáše, apoštola, dne 21. prosince Večer sv. Tomáše, apoštola, sejí dívky na Žďársku pod podhlavničku (zhlavec) semeno, říkajíce: „Sv. Tomáši, tvoje semeno seju, pověz mně pravdu, koho dostanu.“ O kom se jí v noci zdá, toho dostane. Štědrý den, 24. prosince Štědrý den zasloužil si dobře svého jména u našeho lidu. Čeho skromná domácnosť od jídel postních poskytnouti může, toho všeho hojnou měrou hospodyň nachystá svým domácím. I dobytek, drůbež a stromy dostanou svůj podíl se stola štědrodenního. Ale „štědrým“ není vlastně den, nýbrž teprve večer. Do večera zachovává se přísný půst, jenom v některých krajinách pojedí o poledni trochu hrachové polévky nebo vařené hlozy (sečeného ovoce) s chlebem. Dětem konejší se hlad známým „zlatým prasátkem“ jež se jim má ukázati na protější střeše sousedově, zachovají-li půst. Proto na Valaších večer před štědrým


dnem jist „hojná večeřa“ tu se „nacúhá“ každý šlížův, až si stěžuje, že „nemože ani sedět ani ležet, enem strměť.“ I dobytek se toho dne postí. Na Valaších dostanou toliko krávy ráno „na hladno“ po kousku „osůcha“ (přesného koláče) s „husinou“ (husím sádlem), aby jim v novém roce čarodějnice neuškodily a choroby se jich nechytaly, o poledni se i dobytku trochu pohodí. Dopoledne roznášíval dříve „pan rechtor“ oplatky po všech osadách přifařených, začež mu hojně udělováno mouky, obilí, vajec a ovoce. Práce toho dne v domácnosti dosť a dosť. Hospodář s čeládkou chystá dobytku píci a nápoj na svátky, hospodyň peče zásobu pečiva, jež by na celé svátky stačila nejen domácím, nýbrž i četným koledníkům. Tak míjí hodina za hodinou, již se stmívá, hvězdy na nebi vyskakují, ale večeře neobjevuje se posud na stole. Ostýcháť se hospodyň rozsvítiti neboť ve kterém domě napřed rozžnou, odtud vyjde oheň. Konečně jako na dané znamení zaplá ve všech chaloupkách na stole sváteční svíčka, i tam, kde sice po celý rok dračkami svítívají. Na Valaších před večeří, když se rozžehne, přichází děvečka „ ščastikovat“ (blahopřát). V ruce nesouc snopek ovsa, který se za tím účelem při mlácení odložil, vstoupí do jizby a ščastikuje takto: „Pochválen buď Ježíš Kristus. Daj vám Pámbů ščestí, zdraví na ten nový rok, všeho dobrého rozmnožení, hřichův odpůštění, co sobě žádáte od milého Pána Boha, aby vám to Pámbů dal, menší hříchy, větší radosť a po smrti království nebeské, do tak roka ve zdraví a ve ščestí Krista Pána na zemi dočkati a s novorozeným Ježíškem se radovati. Vám, hospodáříčku, do roka sto tolarů do pokladnice uložiti, vám hospodyňko, sto otepí (lnu) jak hedbáv, a vám, dítky, ščestí a zdraví, vinšovala bych na tisíce, ale vám vinšuju království nebeské.“ Když takto poščastikuje, dá snopek gazděně, ta jej rozestře po stole, na jeden roh položí pecen chleba, na druhý slaměnku (ošatku), v níž jest po trošce každého obilí, mimo to česnek, cibule, petrželí. Na to na všecko prostře obrus, a postaví na něm svíčku. Úpravě stolu štědrovečerního věnuje se všude

zvláštní péče. Na Slovensku, Valašsku i Lašsku stůl „zamkne“ (obtáhne) se řetězem, aby prý se vlkům zamkla huba, by nepožírali oves, na Brumovsku dávají z téže příčiny zámek pod plachtu. Na stůl prostrou všeho obilí v klasích (Březová), nebo položí na každém rohu stola pecen chleba, prostředek posypou pšenicí, na ni postaví koláč s děrou uprostřed, to všecko postrou plachtou, na ní pak nad koláčem postaví se mísa (St. Hrozenkov), anebo se pod obrus nasype krup (západní Morava), nebo se postaví na stole slaměnka naplněná zrním všeho druhu, k němuž se přidá petrželí, cibule a česneku a na slaměnku obrusem pokrytou postaví se mísa (Valašsko, Podluží). Pod stůl postaví se „masnica“ nebo hrotek (někde se řetězem ke stolu přiváže), do ní se dává z každého jídla po lžíci, jakož i všecky odrobinky, okrajky a p. Stůl zůstane takto pokryt až do Štěpána nebo do mláďátek, aneb i do nového roku, odložené v masnici zbytky dávají kravám, aby dobře dojily, krup užívají za lék od nemoci dobytčí „roupy“ zvané, nebo se nakuřují odrobinkami od nátchy a jiných nemocí. Ubrusem se stola hospodyně všecky domácí „pošlahá, aby boli vzácní“ (St. Hrozenkov). Na Příborsku kladou pod stůl radlici, všichni položí na ni nohy a začnou najednou jísti. na západní Moravě před večeří vykropují svěcenou vodou celé stavení, chlévy i dvůr, a vykuřují kadidlem, kteréž potom na křidélce postaví pode strom. Večeři snese hospodyň najednou všecku na stůl, jak sedne, nevstane až po večeři, „aby prý drůbež dobře seděla.“ Při stole nesmí se píti, komu se chce, musí se jíti napit ven. Před jídlem pomodlí se všichni hlasitě s hospodářem, evandělium sv. Jana, Otčenáš, Zdrávas a Věřím v Boha a zapějí nábožnou píseň. Napřed se pojídají oplatky medem pomazaní, k nimž někdy přikusují tři šípinky nebo kousek petrželí. Na Bzenecku pokládají oplatek na skyvku chleba, na oplatku jest kousek medu a strouček česneku. Večeře ostatní jest dle možnosti co nejhojnější, polévka bývá nejčastěji hubová nebo hrachová, pak rozmanité kaše,


krupice, koláče a ovoce syrové i suché. Na Podluží dávají pod polévku z každé stravy trošku. Na Příborsku má býti na štědrý den devatero polévek, na Dačicku zase devatero máček (česneková, hubová, ze sušených rybiček, černá na velkou rybu, bílá, sladká ze švestek aj.). Když dívka svobodná všechny ty máčky vařechou zamíchá a s ní oběhne dům, ukáže se jí budoucí ženich. Kde se na štědrý den zelí nají, ten prý nezabloudí. Ubrus nechá se do třetího dne na stole, na sv. Štěpána odrobinky se rozsypou po zahradě. Na Valaších z plachty kterou byl štědrý den stůl prostřen, na vesno rozsévají. Po večeři žene pastýř děti po vsi, jakoby hnal „stádo betlémské“, děti zvoní na zvonky, pastýř troubí a práská bičem. Potom děti jmenovitě na Uh. Hradišťsku, pod okny koledují, a bývá tu zpěvu plná dědina. V některých krajinách na štědrý den, v jiných na sv. Štěpána roznáší pastýř po domech březové pruty, v nichž jest po větvičce tisové nebo smrkové. Pruty těmi trestají se neposlušné děti, také dobytek se jimi šibá, když se zjara poprvé na pastvu vyhání. I housátka, když se tím prutem vyhánějí, jsou „porádny a pěkně rostou“. Berouc prut ten od pastýře, hospodyně nemá ho bráti v holé ruce. Ve mnohých osadách po večeři kravaři sestoupí se na prostranném místě a práskají tatary a chasa střílí, čímž prý se vyhánějí ze vsi čarodějnice. Na Záhoří Lipenském člověk malého vzrůstu „spraví se napolo do mužských, napolo do ženských šatů, vycpe se slámou a senem, na hlavu vezme řešeto a do ruky býkovec. Chodí po dědině, a kde kterého výrostka potká, bije, aby prý lépe rostli než on a nebyli líní. Říkají mu čaputa. Na štědrý den mluví prý dobytek a stěžuje si na čeládku. Proto hospodyň posílá čeládku do chléva: „Běžte poslouchat, jak si na vás stěžuje dobytek, kolikrát jste ho nenakrmili a pro nic a za nic bili.“ Na štědrý den tedy chystá se štědrý oběd nejen rodině, nýbrž i „statku“ (dobytku). Na Valaších chudobná „hofrava“ (podruhyně) z těsta chlebového nejprve upeče „podplameník“ své kozičce. Zámožnější gazděna upeče kravám, kozám, ovcím, koňům po zvláštním

podplameníku. Vlokla toho, do něhož se zapekou zeliny, co byly o Božím Těle na oltářích, dá pak po kousku každému dobytčeti. Potom teprve gazděna peče chléb domácím. Pekouc koláče, z každého těsta i „potěradla“ (povidel, tvarohu, maku) ubere po kousku, upeče z toho „osúšek“ a podělí jím všecek statek. Po poledni valašská gazděna chystajíc oběd, upraví nejprve „ščedračku.“ Na ščedračku dá se vařiti hrachu do hrnce, do něho se přidá suchých švestek, hrušek a hub, se dva kousky „kvačky“ (sladké řepy) a zmokův, aby se to vše hojně rodilo. Polovic této ščedračky jest prvním jídlem ščedrovečerního oběda, polovic se jí usuší a celý rok po trošce statku do soli přidává. Než zasednou za stůl, pohodí se napřed štědře dobytku. Na Bzenecku hospodyně nakrájí na dřevěný talíř tolik skyvek chleba, co osob a kusů dobytka v domě. Do každé skyvky vloží strouček česneku a kousek medu. Před večeří hospodář nese chléb dobytku, napřed koňům, potom kravám. Až se vrátí, vezme každý svou skyvku a sní, potom tepr-


ve se večeří. Na Laších namažou statku oči medem, aby ho nebolely. Když se sází do pecí, mouka s lopaty se smete a posype se jí dobytek. První koláč z peci vytažený položí se na sýtko, k němu se přidá česneku. Cibule a petrželí a nese dobytku (St. Hrozenkov). Kdo to nese, vezme kus vdolka do hrsti a velmi rychle jí, aby také dobytek dobře žral. Od štědrého večera schovávaní se zbytky každého jídla, když se kráva telí, dají se jí sežrati. Koze, když se oprčí, dávají ořech od štědrého večera, by měla sladké mléko. Na severní Moravě koupají toho dne kozy, aby dojily. Na západní Moravě zabijou tři kohouty, nechytají krve, upekou s ní placku a dávají krávě, když se telí. Nemenší péče věnuje se toho dne drůbeži. Všecko obilí smíchané postaví se pod stůl a na Boží hod ráno dá se drůbeži. Toho dne hodí se také slepicím věnec obžínkový. Ve Slezsku nasypou kurám do obroučky hrachu, aby hojně nesly a nezanášely. Jinde jim dávají maku nebo prosa: „Kolik sezobe makových zrníček, tolik snese do roka vajíček.“ Po večeři má hospodyň vylézti na pec: slepice ponesou a budou míti mnoho kuřat. Sype-li se na štědrý den drůbeži zrno, nevolajíc jí, bude se vždy o domě držeti. Na St. Hrozenkově po večeři jde ženská na „nájizbjé“ (hůru) a sype dolů komínem, který tam na půdě ústí, ječmen v nastavenou zástěru, i táže se tato: „Co to sypeš?“ Načež ona: „Vajcá“. Potom ta dolní otočí okolo sebe červený pás, jímž se Slovenky opasují, zatočí ho v jizbě „do kolesa“ vysype do něho ječmen a dá slepicím zobati, aby hojně nesly a nezanášely. Husám „medují“ hlavy a dávají se jim zhlížeti v zrcadle, aby se dobře pojímaly. Jinde protahují husu nohavicemi, nebo jí sypou jimi oves do korýtka, by měla dobré vejce. Kolik zrnek hrachu na štědrý den sezobe, tolik bude míti vajec. Zbytky jídel štědrovečerních vůbec všecko posvěcují, všemu prospívají, vzrůstu a zdaru dodávají. Odrobinky z nich sejí se též do zahrádky, urostou prý u nich „voničky“. Hojně ovoce bude, když se skořápky z ořechů rozsejí po zahradě. Než i jinak vymáhá se na nerodném stromě plodnosti. Před poled-

nem, když hospodyň na chléb válí, dva vezmou sekery a jdou ke stromu neplodnému, hrozíce mu, že ho setnou, když nerodí. Tu hospodyň vyběhne, hladí ten strom rukama od těsta prosíc, aby ho nestínali, že již roditi bude, po čemž dostane milost. Téhož účinku se dosáhne, když někdo z domácích před slunce východem nahý pobije strom neplodný. Někde i studánkám kousek vánočky, ořech a jablko i peníz obětují, aby měly čistou a zdravou vodu, na Brušpersku zbytky od večeře házejí do řeky, kde voda škodí, aby neškodila, jmenovitě kosti z ryb pokládají na břehy, aby jich voda nebrala. Toho dne také vyzvídají rozmanitým způsobem, co komu v budoucím novém roce souzeno. Když se posázejí do pecí koláče, s vařečkou. Kterou se míchalo povidlí, svobodná dívka jde ke studánce a míchajíc vodou poslouchá slyší-li panenky zpívati, vdá se, pak-li zvony zvoniti, umře. Koláč, který se první vysadí, rozkrojí se na tolik kousků, kolik svobodných v domě, potom se zavolá pes, čí kousek polapí, ten promění svůj stav. Někde pacholek a dívka nesou dobytku „štědré večeře“ na dřevěných talířích. Vrátivše se do jizby, kulnou talířem po zemi: obrátí-li se jak stává na stole, ožení nebo vdá se toho roku. Na Opavsku všecky odrobinky a šlupiny z jablek a z ořechů nechávají v koutě za stolem do Štěpána. Na Štěpána svobodná dívka bosa vysype je na zahrádku pod okny, pozorujíc, přiletí-li na ně vrabec, straka, vrána nebo holub, dle toho dostane se dívka ještě toho roku za hoferka, chalupníka, sedláka neb i za pána. Po večeři dívka posmetá v jizbě i v síni smetí, vezme je do klína, vysype jimi nakřížených cestách kolo, postaví se do něho poslouchajíc: Zpívá-li kohout, dostane zpěváka, slyší-li střeliti, vdá se za myslivce a p. Svobodná dívka vezme jablko, postaví se do vrat a pojídá je: jde-li mimo mužský, vdá se toho roku. Potom rozloupne ořech. Do jedné skořápky dá z každého jídla, zamotá skořápku do koudele a položí si ji na noc pod hlavu: bude se jí sníti o ženichu, kterého dostane. Na Vsacku dívka okroužlí jablko. Okroužlinou třikrát nad hlavou zatočí a hodí od sebe: kterého mládence z těch,


na něž si myslí, má dostati za muže, toho jména začáteční písmeno udělá se z okružliny. Potom to jablko rozkrájí na tolik dílů, kolik osob při stole. Když člověk bloudí a vzpomene si, s kým jablko jedl, hned se vzpamatuje. V Jimramově dívka vaří tři knedlíky, v nichž jest po cedulce se jménem hochů dívce milých: čí knedlík nejprve na vrch vyvře, toho dívka dostane. Dívky běží na potok, umyvše se, sáhnou veň, a co která vytáhne, z toho prorokuje, jakého řemeslníka za muže dostane. Vytáhne-li např. kousek dřeva, dostane stolaře, pakli kůže, bude paní ševcovou a p. Také strkají hlavu pod necky nebo zhýbají se nad srubem studně, hádajíce ze šumotu, jakého řemeslníka za muže dostanou. Některá slyší jako tkalce za stavem tkáti, jiná kováře bušiti, tesaře sekati a p. Vycházejíce pak polena počítají, jsou-li sudou, vdají se, které lichou sedlo, zůstane toho roku svobodna. Jinde suda znamená svobodného, licha vdovce. Také házejí na střechu po dvanácti polínkách, zůstane-li na střeše suda, vyplní se přání dívčino. Dívky poskládají šátky s hlavy, smotané na říčici a pálají říčicí. Jak které šátek dříve vypadne, tak se dříve vdá. Dívka sedne si ve světnici na podlahu, zády ke dveřům, vyzuje střevíc a hodí jím přes hlavu: obrátí-li se střevíc koncem ke dveřům, vdá se. Jinde zase házejí kabátky na střechu: zůstane-li na střeše hned poprvé, vdá se, kolikrát spadne, tolik let zůstane ještě svobodnou. Dívka vezme vařečku, jde ke kurníku a udeří naň: ozve-li se napřed kohout, vdá se. Jako na sv. Ondřeje, tak i na štědrý den chodí třásti plotem říkajíce: „Třesu, třesu mezným plotem, všeci svatí mým životem, kde je můj milý dnes, ať mi sté strany štěkne pes“. Konečně lejí olovo: ulije-li se jehla, dostane krejčího, šídlo ševce atd. Na St. Hrozenkově po večeři matka uváže dceru za ruce o stůl, a tam jí ustele. Má-li „odsůzenca“ (jistého, souzeného ženicha), bude se jí sníti, že přišel, a bude odvázána, nemá-li ho, zůstane do rána uvázána. Dvanáct ořechových škaroupek naplní se vodou – to znamená 12 měsíců: kolik vody ze kterého vyschne, tak bude měsíc mokrý nebo suchý. Nebo rozloupnou se cibule na 12

„mísek“, do každé dá se soli a postaví na desce na kamna. Za hodinu podívá se hospodář: ve které je sůl suchá, ten měsíc bude suchý. Ve vinném kraji nalejí do škaroupky ořechové vína, do druhé vody: co nadvýší (přeteče), toho bude hojně, nadvýší-li voda, bude mokrý rok. Na nůž s obou stran přivážou nitkou po kousku chleba a vdolka i zastrčí nůž za trám. Na Boží narození o poledni nůž se sdělá.

Na štědrý den nemá se u kamen seděti, sice dostane vředy. Když se na štědrý den dělí ovoce, kdo dostane „vrhem“ (lichem), do roka zemře. Po večeři dá každý kousek koláče na lopatku: čí kousek kočka napřed sní, nejspíše umře. Když přijde na štědrý den světlo do světnice, dívají se po stínech: čí stín nemá hlavy, ten do roka zemře. Komu souzeno toho roku zemřít, prorokuje se také ze svíčky na stole. Nejprve ji sfoukne hospodář, po něm všichni ostatní podle let. Komu vystupuje kouř vzhůru, bude živ a zdráv, komu jde do dveří, umře toho roku. Před večeří udělá si každý z domácích hromádku z uhlí pod komínem. Po večeři jdou se dívat, čí uhlí vyhaslo, do roka nebude. Když na štědrý den koně zařehtají, umře hospodář nebo hospodyň. Rozbije-li kdo na štědrý den vejce a jsou v něm dva žlutky, bude šťasten. (Obzor, ročník XII., 5. a 20. ledna 1889, číslo 1 a 2) Vybral: Ing. Miloslav Hrdý


Adventní a vánoční doba v básních Miloslava Hrdého Adventní čas

Ptačí koleda

Sníh na vinohrad zlehounka jen dopadá, tma podvečera brzy si lehá na záda.

Na špičce vánočního modřínu před naším oknem bez ozdob jen s trochou zbylých jehliček, sem tam se drží schnoucí šištička, posedalo asi dvacet různých ptáčků, hýl, vrabci, kosové i sýkorky koňadry v rovině nejvyšší, rozloženi jsou malebně, jak na starém gobelínu.

Fialová barevnost vládne už týdny v kostele a děti s rýmou a kašlem jen pomalu lezou s postele. S klidem a vážností probíráme svou minulost, z šunkových kýt zbyla nám snad už jen kost. Tak ten čas adventní v naději žijeme, že zakrátko: Všichni se těšíme na milé Boží Děťátko!

Zpívají, zpívají, všichni mají stejnou písničku ve svém zobáčku: Kdo nám, kdo nám na zob něco dá? Lidé! Lidé! Vždyť už je koleda! A tak, sypte jim do krmítka semínka, oříšky, přidejte loje, ať zimu přečkají a jara dočkají se zpěváčci milí, na jaře zpěvem svým a hašteřením připomenou všem vám tu nábožnou adventně prokřehlou a zbožnosti plnou chvíli, v níž jste vy je potěšili.

Vysněné košíčky Jednou ze třinácti česnekových inspirací XIII. ročníku Festivalu česneku na zámku (a v městečku) Buchlovice 26. července 2014 byly Vysněné košíčky. Musím přiznat, že toto pečivo jsem si domyslel, ale inspirace byla, přece jen, internetová, zahlédl jsem totiž pečivo, ze kterého jsem odečetl nahoře smažené stroužky česneku. Upečeme košíčky ze 17 dkg hladké mouky + 14 dkg másla + 7 dkg cukru – pečeme ve vánočních formičkách a plníme je následně: a) varianta – krupicovou kaší, na ni naneseme povidla a nahoru osmažený stroužek česneku b) varianta – tvarohový sladký krém z tvarohu mletého cukru a vajíčka, na to povidla a nahoru česnek blanšírovaný a naložený ve víně A to je vše! Udělejte si košíčky doma během roku, nečekejte až na česnekový festival! Miloslav Hrdý BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 12/201437

Toulky Českým středohořím VII Z kopce Boreč na hrad Košťálov V dnešní části našeho seriálu budeme pokračovat v putování minule započatém. Po sestupu z hory Lovoš jsme překročili těleso zánovní dálnice D8 a prošli malou obcí Bílinka, kde se lze na návsi zastavit v místní hospodě na pivo či kávu. Sejdeme do mírného údolí a pak již po asfaltové silnici stoupáme k osadě Režný Újezd a odtud dál do kopce k odbočce k přírodní zajímavosti, sopečnému vrchu Boreč. Vrchol kopce zaujímá přírodní rezervace, která chrání plochu kopce, protkanou puklinami v půdě, jimiž dodnes stoupá z nitra země teplý vzduch vzhůru k povrchu. V zimních mrazech je tato činnost patrná i pouhým pohledem, kdy z útrob vrchu stoupá pára, která otepluje vzduch v okolí průduchů údajně až o dvacet stupňů. Z kopce se vrátíme zpět do Režného Újezdu a odtud pokračujeme v cestě po žluté značce a po kilometru vstoupíme do obce Boreč. Nejstarší zmínka pochází z roku 1224, kdy byla ves majetkem kláštera sv. Jiří na Pražském

hradě. Před husitskými bouřemi se však dostala do soukromého držení. V 15. století je ve vsi zmiňována tvrz. V roce 1668 tyto majetky koupili pánové z Dubnic a starou tvrz přestavěli na nevelký barokní zámek. Další barokní přestavby se odehrály v průběhu 18. století. V 19. století zámek sloužil už jen jako obydlí úředníků. Stavební úpravy z téhož století i ze století dvacátého nenávratně poškodily část interiérů. Dnes je objekt v soukromých rukou, ale situace po restitucích se na ještě dnes půvabné venkovské zámecké stavbě neblaze podepsala. Žlutá turistická značka nadále stoupá do sedla mezi kopci Jezerkou a Sutomským vrchem. Poté, co vystoupíme z lesa, spatříme před sebou Holý vrch, kterému místní neřeknou jinak než Holáček. Jeho temeno je porostlé jen travinami a naskýtá se tak z něj výborný výhled. Ve svahu těchto kopců stojí malá obec Sutom. Horní části obce dominuje uzavřený, ale postupně rekonstruovaný barokní kostel svatých Petra a Pavla. Jeho autorství bývá připiso-

Zámek v obci Boreč

Sutom a Holáček


Sutomská fara a kostel, v dáli Milešovka

Výhled z hradu Košťálova

váno litoměřickému architektovi O. Broggiovi. V těsném sousedství kostela nalezneme opravenou dřevěnou zvonici z 19. století. Jen několik metrů odtud stojí budova bývalé fary, která zde byla vystavěna ve třicátých letech 19. století na místě fary barokní. Dnes se v budově fary nachází penzion. V Sutomi nesmíme také zapomnět navštívit starý opuštěný hřbitov, nacházející se necelý půlkilometr od kostela. Mezi keři a torzy náhrobků lze nalézt i pohřebiště majitelů místního statku z konce 19. a 20. století. Ze Sutomi vyjdeme neznačenou boční ulicí a zakrátko se ocitneme v lese na zpevněné cestě a zpět na žluté značce. Pohodlným, téměř rovinatým terénem přijdeme k odbočce, která nás zavede na nedaleký skalnatý čedičový vrchol, na němž se nacházejí zříceniny hradu Košťálova. Nenechme se mílit tím, že jsme sem přišli téměř po rovině. Vyšplháme-li se k hradním zdím, ocitneme se na pokraji hlubokého kolmého srázu. Naskytne se nám odtud kruhový rozhled jako z letadla. Spatříme krajinu u Labe, kopce kolem Úšťku, v dálce Bezděz a Kokořínskou vrchovinu, Říp, za nímž lze tušit Prahu, kopec s hradem

Házmburkem, lužní lesy podél řeky Ohře a celé České středohoří od Loun až po Lovoš. Hrad byl vystavěn patrně v průběhu 14. století, a to snad pány z Házmburku. První písemná zmínka pochází ze 70. let téhož století. Později se dostal do rukou Kaplířů ze Sulevic. V roce 1422 byl hrad dobýván husitskými vojsky. Ve století 16. se příslušníci rodu Kaplířů přestěhovali na nové sídlo pod hradem a Košťálov začal neodvratně pustnout. Hlavní budovou hradu byl obdélný obytný donjon na nejvyšším skalisku kopce. O něco níže pod ním se na zarovnaném prostranství nácházely hospodářské budovy, po nichž dnes není ani památky. Rozklad kamenného donjonu urychlily i údery blesků při bouřkách. Ale i přes to se dodnes zachovala velká část hradní věže i s několika okenímy výklenky. O hradě a častých bouřkách existuje i výstižná pověst. Dle ní měla v roce 1372 zuřit nad hradem prudká bouřka a jeden z blesků vnikl oknem do paláce a urazil marnivým manželům, hradním pánům, dlouhé zahnuté špičaté konce střevíců, které byly v těch dobách v módě. Text a foto Martin Žižlavský


Paní Táborová oslavila 107. narozeniny

V pátek 28. listopadu 2014 oslavila své krásné a neuvěřitelné 107. narozeniny paní Frieda Táborová. Do Domova pro seniory v Buchlovicích jí za městys Buchlovice přišli popřát hodně zdraví a štěstí do dalších let života místostarosta Bořek Žižlavský, matrikářka Bc. Barbora Zapletalová a pracovnice úřadu Alena Šiková. Spolu s dalšími gratulanty si paní Táborová trošku zavzpomínala a po celý čas setkání odpovídala na dotazy novinářů. (foto -bž- a repro)


JUBILANTI V PROSINCI 2014 75 let

Svatopluk Říha (Domov pro seniory Buchlovice)

80 let

František Krystýnek

85 let

Marie Ondřejová

90 let

Marie Daňková (Domov pro seniory Buchlovice) Jiřina Perničková (Domov pro seniory Buchlovice) Valburga Hejdová (Domov pro seniory Buchlovice) Vlasta Štolfová

Omluva Vážení spoluobčané, Vy, kteří jste si již zakoupili kalendář Buchlovic na rok 2015, vezměte prosím na vědomí opravu termínu konání Koseckých písní v roce 2015. Termín 31. května, inzerovaný v kalendáři, je chybný, proto si jej prosím opravte na správný 24. května 2015. Děkuje redakce

Vážení spoluobčané, do nastávajícího času nejkrásnějších svátků v roce Vám ze srdce přejeme pokoj, klid a radost. Do roku 2015 pak hojnost splněných přání na cestě životem. Za Vaši podporu děkuje místní KDU-ČSL

BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ (periodický tisk územního samosprávního celku) Vydává městys Buchlovice, IČ 00290866, tel.: 572 595 120. Vychází měsíčně, řídí redakční rada, výkonní redaktoři Mgr. Pavla Večeřová, Mgr. Vlastimil Kořínek a Bořek Žižlavský. 350 výtisků. Cena 15,– Kč Registrační číslo MK ČR E 13102 Redakční rada si vyhrazuje právo upravovat příspěvky. Sazba Vít Kučera, tisk HUDEC print, s. r. o., Buchlovice

BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ ČÍSLO 12 ROČNÍK XX. PROSINEC 2014

Recommend Documents