BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ ČÍSLO 10 ROČNÍK XX. ŘÍJEN 2014

BUCHLOVSKÝ

ZPRAVODAJ

ČÍSLO 10 • ROČNÍK XX.

ŘÍJEN 2014

Čapí idylka v buchlovické záchranné stanici živočichů v sousedství zámecké zahrady

(foto -bž-)

Sbor dobrovolných hasičů Buchlovice, Městys Buchlovice a stárci Michal Večeřa a Eva Zálešáková, David Michálek a Petra Zálešáková pořádají

MARTINSKÉ HODY S PRÁVEM 8. a 9. listopadu 2014 PROGRAM: Sobota 8. listopadu 10.00 – zahájení na náměstí – odchod pro povolení hodů – obchůzka městečka na trase: Kostelní, Na Lhotce, Arnošta Hrabala, Brněnská, Náměstí Svobody, Masarykova, Suchý Řádek, Příční, Velehradská, Helštýn, K Buchlovu, Rechtorka, Viniční

Neděle 9. listopadu 10.00 – hodová mše svatá v kostele sv. Martina 11.30 – tanečky na náměstí 13.30 – obchůzka městečka na trase: Hradišťská, Komenského, Řadová, Váhovy, Boženy Němcové, U Domova, Tyršova, Hradišťská, Sportovní

Hrají BUCHLOVJANÉ

Hrají BUCHLOVJANÉ

19.30 – zábava „U Páva“ – hrají Buchlovjané 19.30 – zábava Hotel Buchlovice – hraje CM Rubáš

19.30 – zábava „U Páva“ – hraje LCR

BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 10/20141

Slovenští přátelé opět v Buchlovicích

Ve dnech 24.–25. září navštívili Buchlovice, ve spolupráci s Mikroregionem Buchlov, opět po pěti letech členové spřízněného Regionálného združenia miest Horného Považia se sídlem v Žilině, zástupci tamních měst a obcí. Po odborné exkurzi v brněnské spalovně přijeli zúčastnění do Buchlovic, kde si prohlédli Muzeum Podhradí a Československé kulturní centrum, aby se poté odebrali na krátkou návštěvu hradu Buchlova. Druhý den po ranním rokování navštívili modranský archeoskanzen a velehradský chrám. Mezi hosty byl přítomen i starosta naší družební slovenské obce Horný Hričov, ing. Jozef Trizuljak. (Foto -bž-)


V měsíci září zahájily Slovácké vodárny a kanalizace Uherské Hradiště rekonstrukci kanalizace v Kostelní ulici. Větší část rekonstrukce je prováděna klasickou výkopovou metodou, zatímco do menší části stávající kanalizace bude vtaženo jen nové potrubí (prostory za tržnicí a kolem budovy čp. 5 před Lesy ČR). Práce provádí firma Tufír. (foto -bž-)

Koncem měsíce září byla dokončena letošní největší investiční akce městyse, rekonstrukce ulice Řadové, včetně vybudování chodníku a parkovacích míst před bytovkami. Na základě výběrového řízení provedla práce firma STRABAG a.s., Praha. (foto -bž-) BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 10/20143

V iRatingovém hodnocení pražské firmy CRIF – Czech Credit Bureau, a.s. za období 2013 obdržel městys Buchlovice druhý nejvyšší stupeň B+ (téměř bez rizika) a náleží mezi 7 % obcí Zlínského kraje s tímto vysokým ohodnocením. „Posuzovaná obec,“ uvádí hodnocení, „převyšuje rámec srovnatelných subjektů. Ekonomické ukazatele vykazují velmi dobrou stabilitu. Okolní prostředí a ekonomické podmínky regionu dávají velmi dobré předpoklady rozvoje.“ BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 10/20144

Informace místní knihovny Naučná literatura B. Žižlavský, J. Blaha: Studánky vyprávějí příběhy I. J. Clarkson: Na plný plyn F. Šmahel: Jan Hus V. Nálevka: Druhá světová válka M. Pravdová, I. Svobodová: Akademická příručka českého jazyka S. Sellmanová: Doba jedová 4 Hormony R. Diestler: Pivopedie (Encyklopedie českého a slovenského piva) Kol.: 1000 nápadů a rad pro zahrádkáře Krásná literatura F. Černý: Moje záznamy ze světové války 1914–1918 V. Vondruška: Smrt ve Vratislavi H. Whitton: Anežka Česká A. Mornštajnová: Slepá mapa J. Rudiš: Národní třída T. Enger: Instinkt dravce (severská krimi) P. Hiltunen: Černé ticho (severská krimi) A. Larssonová: Sluneční bouře (severská krimi) A. Larssonová: Prolitá krev (severská krimi) E. Cross: Pastýř smrti R. Cook: Nano K. Richardson: Šerochodec 1. díl K. Richardson: Poltergeist 2. díl I. Andrews: Magie mrtvých 1. díl I. Andrews: Magie spaluje 2. díl I. Andrews: Magie útočí 3. díl A. S. A. Harrisonová: Tichá žena N. Robertsová: Rudý šál K. Mortonová: Tajemství letního odpoledne Nejen pro maturanty Próza a drama V. Hájek z Libočan: Kronika česká V. K. Klicpera: Divotvorný klobouk J. K. Tyl: Strakonický dudák K. Světlá: Kříž u potoka

K. Světlá: Kantůrčice K. V. Rais: Kalibův zločin K. J. Šlejhar: Kuře melancholik A. de Saint-Exupéry: Malý princ (nové vydání) Ch. Bukowski: Hollywood Poezie: Š. Hněvkovský: Děvín V. Hálek: Večerní písně S. Čech: Ve stínu lípy S. Čech: Lešetínský kovář S. Čech: Hanuman V. Dyk: Milá sedmi loupežníků K. Hlaváček: Mstivá kantiléna J. Orten: Elegie, Jeremiášův pláč H. W. Longfellow: Píseň o Hiavatě V. Nezval: Básně III K. Kryl: Rýmované komentáře I. M. Jirous: Úloža Naučná literatura pro děti a mládež Kol.: D.O.M.E.K. Důvtipná obrázková mozaika efektních konstrukcí K. Smolíková: Řemesla Krásná literatura pro děti a mládež K. J. Erben: Živá voda (výbor z díla) O. Sekora: Ferdův slabikář (nové vydání) J. Kolář: Z deníku kocoura Modroočka (nové vydání) Z. Svěrák: Pan Buřtík a pan Špejlička Kol.: Pat a Mat Kol.: Knížka pro kulihráška K. Franta: Kniha komiksů J. Vodňanský: Máme doma gorilu Z. Svěrák, J. Uhlíř: Dětem J. Suchý: Veselá zahrádka

knihovnice


Buchlovický kroj v proměnách času

Na Trhu v podhradí v Buchlovicích byl 27. 9. 2014 zahájen prodej nové knihy nazvané Buchlovický kroj v proměnách času, autorů Ludmily Tarcalové, Pavly Večeřové a Bořka Žižlavského. Kniha na více než 190 stranách podrobně popisuje vývoj a součásti buchlovického kroje, přináší instruktáž o jeho oblékání a je bohatě doplněna stovkami dobových i současných fotografií. Knihu vydal městys Buchlovice; je k dostání za 299 Kč v buchlovickém Turistickém informačním centru. (-red-)

Seminář pro knihovníky Stejně jako loni i letos jsem se zúčastnila třídenního semináře pro knihovníky z celé republiky Co venkovské knihovny umějí a mohou, X. ročník. Letošní setkání bylo pro nás zvláštní tím, že do programu byla zahrnuta prohlídka i naší buchlovické knihovny a Muzea Podhradí. Hostitelskou knihovnou byla letos Obecní knihovna Ratíškovice, která získala ocenění Knihovna roku 2012. Program byl opět velmi pestrý a zajímavý. Zahájení proběhlo ve čtvrtek 18. září po poledni v Městské knihovně Hodonín. Po exkurzi v knihovně a občerstvení jsme odjeli do Mikulčic na prohlídku Velkomoravského hradiště. Následoval přesun do Ratíškovic. Uvítání před hostitelskou knihovnou bylo velkolepé a dojemné. Čekal na nás mužský pěvecký sbor a dvě maličké děti v kroji nás vítaly chlebem a solí. A jelikož letošní setkání probíhalo na Slovácku, nechyběla štamprlička výborné slivovice. Prošli jsme nádherně zrekonstruovanou a útulnou knihovnou do sálu v patře, odkud zaznívaly tóny cimbálové muziky, složené z velmi mladých hudebníků. Ti nás svojí hudbou provázeli po celou dobu pobytu, BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 10/20146

ať už jako hudební doprovod k dětskému vystoupení, při večerním programu, či v místním kostele sv. Cyrila a Metoděje. Ochutnali jsme krajové speciality a burčák. Po prohlídce knihovny jsme se odjeli ubytovat na hotel Skalák, kde probíhal i večerní program. V pátek od 8:30 do 13:30 jsme se na Skaláku účastnili odborného programu, zhlédli jsme sedm zajímavých prezentací (např. o slováckém verbuňku, jízdě králů, prezentace knihy „Tradice houbaření v ratíškovské Dúbravě“). Místostarosta Ratíškovic PhDr. Radim Šťastný vystoupil s referátem Možnosti vícezdrojového financování knihovny. Paní Mgr. Zlata Houšková poutavě pohovořila na téma Knihovna a naše kořeny v obci. Pan Mgr. Roman Giebisch nás seznámil s tím, co nového plánuje SKIP. Knihovnice z Knihovny Dr. E. Bořitského v Milíně nám představily svoji knihovnu, která se stala Knihovnou roku 2013. Po obědě ve 14:30 jsme odjeli opět do Ratíškovic do hostitelské knihovny. Po ukázce z činnosti knihovny a občerstvení na nás čekalo milé překvapení v podobě projížďky na drezínách. Po tomto adrenalinovém zážitku jsme navštívili kostel sv. Cyrila a Metoděje a zaposlouchali se do hudby v podání již zmiňované cimbálové muziky. Dalším silným zážitkem bylo setkání s kastelánem zámku Milotice Evženem Bočkem a jeho autorským čtením z připravovaného 3. dílu Aristokratky. Druhý společenský večer na Skaláku byl ve znamení cimbálové muziky, zpěvu, tance, dobrého vína a veršů o něm z knížky Vínokruhy. Básně z této působivé sbírky nám recitoval autor Jiří Hubáček a všichni jsme knížku dostali na památku. V sobotu v 8:30 jsme přijeli k nám do Buchlovic. V knihovně na nás čekali moji dva nejbližší spolupracovníci, Mgr. Pavla Večeřová, vedoucí Československého kulturního centra, a místostarosta Bořek Žižlavský. Pan Žižlavský naše milé hosty přivítal a po prohlídce knihovny a občerstvení, které připravovala paní Večeřová, je provedl Muzeem Podhradí. Z Buchlovic jsme pokračovali na Velehrad, kde jsme si prohlédli baziliku a poslechli si varhanní koncert. Bylo to důstojné zakončení našeho letošního setkání. Účastníci semináře pak odjížděli do všech stran naší republiky ze železniční stanice Staré Město. Děkujeme všem organizátorům této vydařené akce, hlavně paní knihovnici Ing. Marii Škorpíkové z Obecní knihovny Ratíškovice a panu místostarostovi Ratíškovic PhDr. Radimu Šťastnému, díky nimž jsme si přivezli spoustu zajímavých poznatků, informací, propagačních materiálů, dárků a především nezapomenutelných zážitků. knihovnice


Mateřská škola v novém škol. roce 2014/2015 Prázdniny utekly jako voda a máte tady zase září, začátek nového školního roku. V době, kdy si děti užívaly volna, vládl v mateřské škole čilý ruch. Byly vymalovány prostory jídelny a třídy Kuřátek v přízemí budovy, a také obnoveny nátěry zárubní dveří. Ve třídě Berušek byl vyměněn starý nábytek za nový, který svým vzhledem i barevností lépe vyhovuje potřebám, ale zejména zkrášlil prostředí, ve kterém děti tráví většinu času při hraní. V letošním školním roce jsme přivítaly v mateřské škole 71 dětí, kterým se věnují paní učitelky: Třída Kuřátek - pí. uč. Ivona Kočířová, pí. uč. Bc. Denisa Srncová Třída Berušek - ved. uč. Zdenka Andrýsková, pí. uč. Hana Hrkalíková Třída Sluníček - pí. uč. Bc. Jana Ryšková, pí. uč. Žaneta Hrušková Ve třídě Kuřátek a Berušek máme heterogenní /smíšené/ skupiny dětí ve věku od 3–5 let. Od malička chceme učit děti větší tolerantnosti, ohleduplnosti a trpělivosti k sobě navzájem. Třídu Sluníček navštěvují pouze nejstarší děti, které se budou připravovat na zápis a zdárný vstup do základní školy. Pro děti máme naplánováno spoustu zajímavých akcí, kterými budeme obohacovat Školní vzdělávací program pod názvem ,,Mám své místo na Zemi“. Již 19. 9. se děti zúčastnily společně se svými nejmladšími kamarády ze ZŠ divadelního představení ,,Nebojsa v čarovném lese“. Našim přáním je, aby děti chodily do mateřské školy rády, cítily se tady dobře a také jejich rodiče byli spokojeni s naší prací. Kolektiv mateřské školy

Kulturní kalendář – říjen 2014 24. 10. Podzimní burza dětského oblečení

Restaurace U Páva

25. 10. TURNAJ V PETANQUE

Hřiště petanque PK Stříbrné kule, Alena Horáková www.stribrnekule.ic.cz

Tel. 603 378 021; e-mail: [email protected]

4. 11.

Vázání turáňů, zásady oblékání do kroje

ČSKC Buchlovice ČSKC Buchlovice Mgr. Pavla Večeřová, tel. 724 030 056, www.cskcbuchlovice.cz, Buchlovjánek; Simona Dvouletá tel. 739 228 701

8.–9. 11.

Martinské hody s právem

Městys Buchlovice

Městys Buchlovice, Tel. 572 595 120 SDH Buchlovice a hodová chasa Marie Kuncová, tel. 605 743 277

Nám. Svobody, u pomníku padlých a hřbitov

Spolek podporovatelů historie Buchlovic, Bořek Žižlavský, tel. 723 335 894 ZO Českého svazu bojovníků za svobodu, Jan Štokman, tel. 720 208 013

11. 11. Den válečných veteránů


Zahájení školního roku 2014–2015

Zahájení letošního školního roku žáků Základní školy Buchlovice se odehrálo 1. září na hřišti za budovami školy. Prvňáčky, jejich rodiče a další hosty v zámecké sala terreně poté přivítali ředitelka základní a mateřské školy Mgr. Miroslava Klímová, zástupkyně ředitelky Mgr. Alena Mikulíková, starosta městyse ing. Jiří Černý a třídní učitelka prvňáčků Mgr. Anna Petrášová. Poté následovala návštěva mateřské školy. (foto -bž-)


Přivítání nových prvňáčků na zámku

V měsíci září ukončila firma EKOROL ALFA s.r.o., Praha výstavbu letní učebny s novými zpevněnými plochami v prostorách bývalého neupraveného dvora základní školy. (foto -bž-) BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 10/201410

Střípky ze základní školy Ani jsme se nenadáli a začal nový školní rok. Letos jsme přivítali 26 prvňáčků, z toho tři z Břestku a tři nové šesťáky ze Zlechova. Přibyla nám i jedna žačka z Břestku do 9. třídy. Konečně jsme překročili magické číslo 200, letos máme 205 žáků. A co je ve škole nového? Téměř před dokončením je rekonstrukce školního dvora, který během prázdnin opravovala firma EKOROL ALFA s. r. o. Vznikly nám tak krásné prostory s letní učebnou a nové herní plochy pro žáky. Děti zde budou moci trávit nejen přestávky, ale také se zde budou v teplých jarních dnech učit. Prostory využije samozřejmě i školní družina. Dále proběhla ve škole první fáze plánované rekonstrukce školní kotelny, kterou provedla firma MARKO s. r. o. Obě akce financuje Městys Buchlovice, kterému touto cestou děkujeme. Žáci již měsíc pečlivě studují, ale čekají je také akce, které jim učení zpříjemní. Při tvorbě kulturního kalendáře se snažíme vybírat osvědčené programy. Spolupracujeme například s Filharmonií ve Zlíně, Divadélkem z Hradce Králové, brněnskými Tetinami, agenturou Pernštejni a dalšími. Vybíráme si takové programy, které se dětem nejen líbí, ale mají i výchovně vzdělávací charakter a uměleckou úroveň. Pro volnočasové aktivity žáků nabízíme řadu kroužků jak v rámci školní družiny, tak i školního klubu. Jejich seznam najdete na našich internetových stránkách. Svou činnost zahájilo taktéž i sdružení rodičů, které se 23. 9. 2014 sešlo ve škole na veřejném zasedání. Předložilo zde své finanční vyúčtování i rozvahu na letošní školní rok a plán akcí. První akcí budou vánoční dílny, a to 13. 12. 2014 v sále restaurace U Páva. Školní ples je naplánován na 7. 2. 2015. V minulém školním roce přispělo SR z výtěžku z plesu žákům ZŠ a MŠ částkou téměř 50 000 Kč. Mgr. Alena Mikulíková


Letní toulky s Folklórním studiem Ještě v červnu jsme se vypravili k našim slovenským sousedům na Svatojánsků noc. Celovečerní pořad v přírodním amfiteátru v Mnichovej Lehotě provedl diváky zvyky celého roku, a tak jsme si mimojiné v letním parnu zatančili i Vánoční tanec. Koncert byl završen velice působivým obřadním zapálením svatojánského ohně na jevišti a průvodem k ohňům na vršku místní hory. Hned na začátku prázdnin jsme Buchlovice reprezentovali na prestižní akci v Uherském Hradišti, a to na folklorním večeru Slováckého beachového léta. Tady jsme se představili v plné síle, protože spolu s tanečníky a CM Rubáš vystoupil i mužský sbor, který se den předtím vrátil z festivalu v Moldávii. Ani po tomto koncertě jsme si nemohli dát prázdniny, protože jsme se pilně připravovali na premiérovou akci Zažij folklor! a také na “dvojvystoupení” 16. 8. ve Slavkově a ve Velké nad Veličkou. Taneční maraton tohoto dne začal na Mezinárodním folklorním dnu ve Slavkově, kde nás velice vřele přivítal nejen místní pan starosta v kroji, ale i všichni diváci. Vystoupení se nám i přes dešťové přeháňky vydařilo, a tak jsme mohli směle pokračovat na Ozvěny Horňácka do Velké nad Veličkou. Vystupovat na tomto, folklorními legendami opředeném, místě bylo pro nás velkou ctí! I proto jsme si dali snad ještě víc záležet, odhodili jsme trému a odměnou za náš výkon nám byl opravdu velký potlesk diváků. Posledním našim vystoupením tohoto období byla účast na Trhu v podhradí, na kterém jsme předvedli mimo jiné také premiéru nového dívčího tance a připravili krátkou ukázku dožínek s průvodem. Za Folklorní studio Buchlovice vám přeje příjemné nastávající podzimní dny Petra Kropáčová

Capriana (viz FSB v Moldávii) BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 10/201412

Buchlovjáci hasili žízeň pivním mokem


Srpnového HB Festu se zúčastnilo 176 registrovaných účastníků, kteří ochutnali téměř třicet druhů pěnivého moku z malých pivovarů. Stačilo se zaregistrovat, muži zaplatili tři kila, ženy polovic, a Vlastik Kořínek všem vystavil visačky na krk s iniciály, které opravňovaly k neomezené spotřebě pivních šnytů. Každý si je točil sám! Tak vypadal další ročník slovácké verze Oktober festu! „Zažil jsem ho čtyřikrát,“ pochlubil se Hrabě Barryn, jeden z hlavních organizátorů, jehož iniciály nese i název buchlovského svátku piva – HB fest. „Můžete si to vyložit i jako Panství buchlovské v německé podobě, nebo Hrabě Berchtold,“ dodal s úsměvem. Snad proto vyšitý erb toho zámeckého rodu zdobil logo akce na světle zelených tričkách účastníků. V nich Buchlovjáci hasili žízeň zrzavým mokem, hlad domácí tlačenkou a cigárem z udírny, bavili se s přáteli a odvázali se při soutěžení na trávníku přilehlého fotbalového hřiště. Partnerská štafeta, pití piva brčkem nebo Čert a Káča… Tak se vesměs domácí loučili s prázdninami. Poprvé po pěti letech se sprčilo počasí a došlo na motto, které pivaři nosili na zádech: Když je pivo dobré, klidně može aj pršet... a kolem šesté doopravdy začalo! Dalším šokem byla nečekaná návštěva prezidenta Miloše Zemana. Lokl šnyt, rozdal navštívenky a zase zmizel. Text a foto Pavel Paška



Zámecká procházka

I když nám letos Zámecká procházka vyšla díky rozmarům počasí až na druhý pokus, sešlo se u zámecké brány v pátek 29. srpna téměř 50 princů a princezen, dvorních dam a rytířů. Po úvodní miniškole pro urozené osoby, kde jsme se mohli všichni přiučit, jak se správně chovat, se rozešel průvod plný krásy k nádvoří s kašnou. Na schodech si mohl každý, kdo měl zájem, zvěčnit tuto událost na obrázek z fotoaparátu – naštěstí se zde neukázal žádný dobový malíř, který by chtěl obrázek malovat, to bychom tam stáli pěkně dlouho! Po procházce zámeckou zahradou jsme se přesunuli na taneční parket nad spodními schody. Za libých tónů zámecké hudby si všichni tanečníci a tanečnice přišli na své. Po tanci pak přišla na řadu slavnostní promenáda po schodech s představením všech účastníků. No a komu se ještě nechtělo domů, mohl si zkusit střelbu z luku, či vysvobodit zakletého prince. Na všechno dohlížely zámecké cukrářky, které pilně občerstvovaly rytíře zchvácené bojem s drakem či něžné princezny znavené tancem.


Foto: Pavel Paška BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 10/201417

Skauti pomáhali čistit okolí Smraďavky Poslední srpnový týden se na skautském tábořišti v blízkosti pomníčku U Zabitého či U Kamenného kříže na Smraďavce konal tábor pro skauty starší 15 let. Účastníci se sjeli takřka z celé republiky, nejvzdálenější cestu k nám měli skauti z Prahy, Ostravy či Olomouce. Na programu byly zážitkové hry, vzdělávací přednášky, estetické a kulturní programy. Nedílnou součástí skautských táborů je i práce a služba okolí, na které jsme se letos domluvili s panem místostarostou Bořkem Žižlavským. Našim úkolem byl sběr odpadků kolem silnice z Buchlovic na Smraďavku. V plánové pracovní dopoledne nám počasí příliš nepřálo, přesto jsme nasbírali 21 pytlů odpadků. Jsme rádi, že jsme mohli přispět svou pomocí k čistější krajině a také se alespoň symbolicky odvděčit městysi Buchlovice za podporu, kterou nám při táboření na Smraďavce každoročně poskytuje. Petr Mateleško

Poděkování městyse Děkujeme upřímně všem skautům z tábora za Smraďavkou a jejich vedoucím za vstřícnou pomoc při sběru odpadků kolem „smraďavské“ silnice, kterou nezištně poskytli našemu městečku, a zároveň se těšíme na další velmi dobrou vzájemnou spolupráci. Ing. Jiří Černý, starosta, Bořek Žižlavský, místostarosta


Během měsíce září nainstalovali na veřejných prostranstvích městyse pracovníci Služeb koše na psí exkrementy, o nichž bylo informováno již na schůzi zastupitelstva. Součástí koše je horní zásobník se sáčky, k nimž je přiložena papírová lopatka. Koše jsou určeny výhradně pro výše uvedený účel, nikoliv jako běžné koše na odpadky. Majitele psů, kteří chodí se svými zvířaty na procházky a venčí je, žádáme, aby nové koše využívali a přispěli k tomu, aby byly ulice našeho městečka ještě čistější než doposud. V dohledné době se uvažuje o doplnění košů i na další dostupná místa. (-red-)

Vyšel nový kalendář Chřiby 2015 Turistické informační centrum Buchlovice nabízí oblíbený kalendář Chřiby 2015 autora Vojty Rosůlka ze Starého Města, 91letého nestora uherskohradišťské turistiky. Úvodního slova v kalendáři se tentokrát ujal Jaroslav Slabák z Klubu českých turistů Jiskra Kyjov, který upozorňuje na 40. výročí vzniku legendárního pěšího pochodu pohořím Chřibů, Kyjovské padesátky. V kalendáři opět naleznete desítky černobílých historických i současných fotografií z našich lesů. Mezi obrázky nechybí například hrady Cimburk a Buchlov, hospoda po Břesteckou skálou, skalisko Kozel, památník salašských hrdinů v lesní trati Vápenice, hradisko sv. Klimenta, Zikmundova skála, Buchlov kámen, Zavěšené skály, letovisko Bunč, torzo Ctiborova dubu či hospoda U Špalka pod Buchlovem. Součástí kalendáře je seznam turistických akcí ve Chřibech, jež se uskuteční v roce 2015, a historických značených turistických tras. Cena kalendáře činí 60 Kč. (-bž-) BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 10/201419

Věra Špinarová a Suzi Quatro to roztočily!

Závěr Buchlovského hudebního léta patřičně vyvrcholil 30. srpna koncertem dvou rockových legend, Věry Špinarové a Suzi Quatro. Naprosto přeplněný amfiteátr diváky si nejprve zavzpomínal na kvalitní, řízné i pomalé skladby naší zpěvačky a poté následovaly světově proslulé hity, převážně ze sedmdesátých a osmdesátých let, britské baskytaristky a zpěvačky. Suzi Quatro s členy kapely naplno roztočili své rokenrolové kusy a nechyběly ani známé ploužáky. Zpěvačka během koncertu dokázala, že neovládá vedle svého hlasu jen baskytaru, ale i klávesy a bicí. Stejně jako Věra Špinarová i ona rozezpívala a roztleskala publikum. Letošní ročník Buchlovského hudebního léta skončil. Byl určitě stejně úspěšný jako ročníky minulé a patřil opět k tomu nejlepšímu, co buchlovická letní sezóna nabídla! Foto Bořek Žižlavský



Buchlovice na Slováckých slavnostech vína v Uh. Hradišti obrazem – 13. září 2014


Foto: Pavel Paška BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 10/201423

V neděli 14. září se uskutečnila ve Břestku u barokní kapličky v místní části Hlůžek tradiční krojová pouť, které se pravidelně zúčastňují i naši spoluobčané z Buchlovic. Ostatně cesta z Buchlovic sem po cyklostezce trvá asi čtvrthodinu. Fotografie z pouti pořídil Pavel Ondrůšek.


Nová kniha o studánkách Chřibů v prodeji! Po necelém půlroce spatřil světlo světa druhý díl publikace Chřiby – studánky vyprávějí příběhy, autorů Bořka Žižlavského a Jiřího Blahy, členů Expedice Chřiby, který vydalo nakladatelství Veligrad. Autoři v něm provázejí povodími dalších chřibských potoků – Zlechovského, Medlovického, Moštěnky, Kotojedky, Cvrčovického, Vrbky a Kudlovického, aby čtenářům představili několik desítek dalších studánek a pramenů a přiblížili jim jejich příběhy a popsali půvab okolní krajiny. Bohatě fotograficky doplněnou publikaci opět provázejí verše bzenecké básnířky, historičky kyjovského muzea, Ester Vratislavské. Představení Expedice Chřiby se tentokrát odehrálo v příjemném prostředí Ranče Kostelany. Kmotry knihy se stali generální ředitel společnosti Rudolf Jelínek Pavel Dvořáček, spisovatel Jiří Jilík, starostové obcí Kostelany a Vrbka Jan Petřík a Bronislava Ševčíková a kronikářka a pamětnice Božena Palečková. Součástí programu byl košt vod z několika chřibských studánek a výstava fotografií chřibské krajiny, zachycené objektivy členů Expedice Chřiby. Knihu si můžete zakoupit v Turistickém informačním centru v Buchlovicích.

L. K.

Fotografii sportovního areálu TJ Buchlovice v Loučkách pořídil Pavel Ondrůšek BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 10/201425

Delegace předsednictev ÚV ČSBS a ÚR SZPB jednaly v Buchlovicích Ve dnech 25. a 26. září 2014 se na hotelu Buchlovice uskutečnilo jednání předsednictev Ústředního výboru Českého svazu bojovníků za svobodu a Ústrednej rady Slovenského zväzu protifašistických bojovníkov. Při první části jednání 25. 9. přivítal účastníky předseda ÚV ČSBS plk. ing. Jaroslav Vodička a předal slovo p. Štokmanovi, který přítomné seznámil s historií Buchlovic a hlavně s činností týkající se odboje a jeho presentace. Poté obě delegace v počtu čtyřiceti osob navštívily salašský památník, na jehož místě bylo 29. 4. 1945, pouhý den před osvobozením obce, povražděno dvacet salašských občanů, ochotných zapojit se do boje proti německým nacistům. V místě památníku položili účastníci věnec s trikolórou a starosta Salaše ing. Zdeněk Pištěk převzal pamětní medaili za péči o válečné hroby. Pak si delegace prohlédla kostelík na Modré a velehradskou baziliku, za slovního doprovodu historičky PhDr. Miroslavy Polákové.

Večer pokračovalo jednání na hotelu Buchlovice, které bylo zpestřeno vystoupením dětského folklorního souboru Děcka z Buchlovic. Několika vybraným přítomným členům obou předsednictev byla předána slovenská a česká svazová vyznamenání. Ocenění obdržel také Buchlovjan Antonín Strýček za dlouholetou podporu pietních akcí pořádaných ČSBS a městys Buchlovice za vzornou péči o válečná pietní místa. Druhý den se obě delegace setkaly u památníku padlých, kde byl taktéž položen věnec s trikolórou a přítomní byli stručně obeznámeni s průběhem pietních akcí, které ČSBS, SPHB a městys Buchlovice zde k významným výročím pořádají. Následně byli všichni pozváni do Muzea Podhradí Buchlovice, kde je místostarosta Bořek Žižlavský seznámil s historií muzea, stálou expozicí a informoval o výstavách a vernisážích, které se zde uskutečňují. Závěrečné jednání proběhlo opět na hotelu Buchlovice. Bylo přijato společné prohlášení


k podpoře významných mezníků naší společné historie a také proti jejímu záměrnému zkreslování. Na závěr poděkoval předseda SZPB ing. Pavol Sečkár PhD. za přijetí v krásném prostředí, ocenil vysokou úroveň hotelu a jejich pracovníků a neopomněl poukázat na upravenost městečka Buchlovice. Na závěr předseda ÚV ČSBS plk. ing. Jaroslav Vodička poděkoval

všem přítomným za aktivní účast při jednání a organizátorům (OV ČSBS, městys Buchlovice a hotel Buchlovice) za zajištění doprovodného kulturního a historického programu a vyslovil přesvědčení, že taková akce v Buchlovicích nebyla poslední. JŠ, foto Bořek Žižlavský


Trh v podhradí přilákal stovky návštěvníků V sobotu 27. září uspořádal městys Buchlovice první ročník Trhu v podhradí, který se odehrál na buchlovickém náměstí. Navázal tak na podobné výroční trhy, odbývající se v Buchlovicích před mnoha desítkami let, při nichž převážně místní obyvatelé nabízeli zákazníkům výpěstky ze svých zahrad a polí.

Příjemné počasí, nabízený sortiment zboží (pro domácnost, pro chuť, pro ženy i muže, pro parádu, pro zdraví…) a bohatý kulturní program přilákaly během dne stovky návštěvníků z Buchlovic, okolí, ze Slovenska i severní Moravy. Mezi nabízeným sortimentem nechyběly pletené košíky, dřevěné výrobky, včelí produkty, cukroví, občerstvení, koření, keramika, víno, upomínkové výrobky buchlovických dětí, sýry a třeba i kvalitní zabijačkové pochutiny, jež nabízeli hasiči z Buchlovic. Diváci měli možnost na pódiu zhlédnout Červenou karkulku v podání žáků základní školy, následovala vystoupení dětí z mateřské školy, folklórní program boršické Pentličky, Děcek z Buchlovic. Po poledni vystoupil Rozmarýnek z Uherského Brodu a Buchlovjánek. Poté následovala historicky první buchlovická traktoriáda, v níž soutěžilo ve slalomu osm traktorů (některé domácí výroby). Vítězi se stali Robert Rebroš a Ondřej Šmukař, oba z Osvě-

timan. Titulem „Buchlovický šíp“ byl poctěn místní Jan Dvořan. V soutěži o nejlepší štrúdl zvítězila Štěpánka Dvořanová z Buchlovic. Po vystoupení mužského sboru Folklorního studia Buchlovice, jejich taneční složky a cimbálovky Rubáš byl na místě vypresován vinný mošt, který posvětil pan farář Rudolf Chmelař. V další soutěži v „táhání koštýřem“ obsadil první místo Libor Březina z Prostějova a v ženské kategorii pak Buchlovjanka Lada Fialíková. Následovalo vystoupení dětského folklórního souboru INA z polského Goleniowa, který po téměř týden hostil v Buchlovicích domácí soubor Děcka z Buchlovic, a po vyhlášení vítězů proběhlých soutěží, kterého se ujala průvodkyně celodenním programem Pavla Večeřová, již prošel od hotelu Buchlovice na náměstí krojovaný dožínkový průvod. Svou návštěvou poctili jarmark dávní majitelé buchlovského velkostatku, hrabě a hraběnka Berchtoldové, v podání buchlovických ochotníků Arnošta Strýčka a Ivany Horákové. Pestrým sortimentem zboží přispěli ve čtyřech stáncích i přátelé z buchlovické družební obce, slovenského Soblahova, jež doprovodila tamní starostka Eva Ďuďáková. K doprovodnému programu přispěli soblahovští velmi zajímavou ukázkou vzniku dřevěné sochy pomocí motorové pily. Velmi šikovný pan řezbář vytvořil během několika desítek minut krásné jablko, které nám nechal na památku v ČSKC. Následující den byla sloužena v buchlovickém kostele děkovná mše svatá za úrodu. Kostelní lavice opět zazářily pestrými kroji dětí i dospělých. Mše se zúčastnili členové polského souboru INA, kteří spolu s místní scholou a chrámovým sborem přispěli k lesku slavnostní mše. Městys Buchlovice děkuje touto cestou všem spolkům a jednotlivcům, kteří se zapojili do přípravy, organizace a programu trhu. -red-, foto Bořek Žižlavský





Další dvě stránky Chřibských včelařů a včelaříků říjen 2014

PO VŠECKÉM H…O, ENOM PO VČELÁCH MED !

26. 9. 2014

Poněkud burcující název, ale typický pro choreografa letošní včelařské výstavky v Buchlovicích – Ing. Miloslava Hrdého, který ji pojal jemu blízkým způsobem – lehce folklórně uměleckým. Pod jeho taktovkou nesměl chybět hudební doprovod, kterého se nyní zhostila cimbálová muzika Ohnica. A nemohla chybět ani hymna – tentokrát včelařská – z pera Oldřicha Máčela z Kyjova, která zazněla v závěru vernisáže. Vernisáže výstavy (26.9.2014) se zúčastnili kromě skalních příznivců buchlovických vernisáží, zástupce městyse Buchlovice, zástupci místníi některých okolních ZO ČSV, ale itakoví známí včelaři z Hodonínska, jako jsou Vít Marada, František Studénka nebo Karel Knápek. Přítomní mohli vycítit, že výstavka si neklade nároky na bohatou prohlídku vystavených exponátů – i když se podařilo instalovat opravdu unikátní kousky – šlo však zejména o pobavení a ukázání, že místní včelaři nechtějí nečinně přihlížet na klesající počty včelařů a včelstev v našem regionu. Jsme rádi, že se opět mohli prezentovat i naši včelaříci, kteří se zhostili také části programu – páteční chvilky včelařské poezie. Přítomní mohli ochutnat z připravených vzorků medů, medoviny, či medového koláče. K vidění měli jak historické medomety tak ještě starší včelí příbytky – slaměné úly či dřevěné kláty a další úly, včelařské pomůcky a nářadí - novodobé i stařečky. Nechyběla ani ukázka živého včelstva v proskleném pozorovacím úlku Chřibských včelaříků.

Závěr vernisáže pro veřejnost i včelaře obohatila přednáška učitele včelařství – Ing. Jiřího Zigala z Jedovnice.Zde se mohli posluchači dozvědět informace o zrodu včelařství a jeho vývoje do dnešní podoby, ale i to, že vynálezce medometu byl právě z Moravy– František Hruška (1819–1888). BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 10/201432

Věříme, že i díky výstavce je o buchlovických včelařích slyšet a najdou se i takoví, co vyslyší výzvu a přijdou na některou z avizovaných neformálních besed pro potenciální začínající včelaře nebo třeba jenom popovídání mezi včelaři, které proběhnou dle zájmu v rámci dvouměsíčního trvání výstavky.Zájem můžete sdělit telefonicky na číslo 777 103 005 nebo také na e-mail zobuchlovice@ vcelarstvi.cz. Budete pozváni osobně.

HISTORICKY PRVNÍ JARMARK V PODHRADÍ BUCHLOVICE 27. 9. 2014 Chřibští včelaříci následujícího dne pokračovali svou prezentaci včelařství na historicky prvním trhovém dnu – jarmarku v Podhradí se svým stánkem s vlastním medem,doplněným nakoupenou medovinou a odléváním voskových figurek přímo na místě. Stánek sdíleli s místními zahrádkáři, kteří nabízeli vynikající a velmi žádanou čerstvě vylisovanou jablečnou šťávu.

NEDĚLNÍ MŠE ZA ÚRODU 28. 9. 2014 Nabitý víkend včelaříci ukončili svou účasti na nedělní děkovní mši za úrodu v místním kostele. Díky všem, kdo přispěli a pomohli.

Za včelaře a včelaříky Miroslav Smatana BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 10/201433

Vernisáž výstavy o včelách obrazem


Foto: Oldřich Stránský BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 10/201435

Ovoce, zelenina, výpěstky – zkušenosti, mýty a omyly

Stejně jako loňský rok uspořádali i letos místní zahrádkáři v Československém kulturním centru výstavu ovoce a zeleniny. Podařilo se jim sesbírat velkého množství vzorků jablek, mezi nimiž byly jak staré odrůdy, tak i nově vyšlechtěné. Kromě mnoha druhů ovoce a zeleniny byly k vidění i ukázky chorob na ovocných stromech spolu s návodem, jak se těchto chorob zbavit. Vždy byl k ruce někdo z odborníků připravený poradit, odpovědět na otázky či provést výstavou s komentářem. Výstava byla doplněna množstvím tématické literatury, poučných panelů, ale i ukázkou několika druhů bylinek s popisky. Děkujeme všem, kteří přispěli k bohatství této poučné výstavy!

Foto: -bžBUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 10/201436

Stránka Chřibských včelařů a včelaříků říjen 2014

SEDMÝ VČELÍ PRODUKT MED – VOSK – JED – PROPOLIS – MATEŘÍ KAŠIČKA – PYL – ??? Letošní prezentace místních včelařů pokračovala v září vstupní přednáškou pro veřejnost, které se zhostila a přijala pozvání MUDr. Jana Hajdůšková z Metylovic. Paní doktorka není pouze včelařkou a oblíbenou učitelkou včelařství, ale své včelařské dovednosti mohla skloubit i s celoživotní prací praktické lékařky. A v jejím sobotním vyprávění (20. 9. 2014) to bylo cítit v každém slovu. Všechny přítomné posluchače tak mohla zodpovědně seznámit s významem včelích produktů pro lidské zdraví – kde zcela jistě prospívají, ale i kde můžou uškodit. Výklad zaujal natolik, že lepší třídu si paní doktorka ani nemohla přát. Každý vstřebával informace téměř bez hnutí s napjatou pozorností. A věřím, že pokud někdo i s nějakými zdravotním problémem přišel, po přednášce mohl pocítit určitou úlevu a nejeden na večer vyzkoušel sklenici mléka oslazenou medem pro lepší usínání a zdravější spánek. Paní doktorka nezapomněla ani na sedmý produkt včel.

A který je onen sedmý produkt ? … ten je pro včelaře … slastný pocit z toho, že může být u toho, kamarádit se včelami … naslouchat a učit se jejich pravidlům, přijímat zákony psané přírodou a hledat k nim cesty. Včely jsou pro člověka neutichající vzor a zázrak přírody. Za Chřibské včelaře a včelaříky – Miroslav Smatana BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 10/201437

Děkovná mše za úrodu Kostel sv. Martina v Buchlovicích, neděle 28. září 2014

Foto: Bořek Žižlavský BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 10/201438

Folklorní studio Buchlovice v Moldávii – část 2 Návštěva Podněstří Do této zapovězené oblasti, kam se „normální“ člověk běžně nedostane, jsme cestovali díky tomu, že se náš kamarád – cimbalista Jirka Bukvic – kdesi seznámil s ženským sborem z Dubăsari. Odtud už to bylo jen krůček k paní Světlaně, která má v tomto 25tisícovém městě na starosti kulturu. Podněstří není mezinárodně uznané, a proto jsme české ambasádě museli potvrdit, že tam opravdu jedeme jen na vlastní nebezpečí a pokud by se něco semlelo, že neočekáváme žádnou diplomatickou pomoc. Záhy jsme pochopili proč… Kličkování našeho autobusu mezi obrněnci v palebném postavení na hranicích, které neprodyšně vytyčují „stát uprostřed státu“, moc veselé nebylo. Stejně tak situace, kdy k nám do autobusu přistoupil nějaký „činóvnik“ v uniformě a nelíbil se mu fotoaparát pověšený na krku jednoho z nás. Ač jsme měli oficiální pozvání přímo z Podněstří a byli jsme „významnou kulturní delegací z ČR“, strávili jsme na hranicích 2 hodiny vypisováním nejrůznějších lejster. Posléze jsme dostali přiděleno policejní auto se zapnutým majáčkem (snad abychom neodbočili z vytyčené trasy) a mohli jsme pokračovat. První zastávka – jak jinak – vinařský závod. Tentokrát distribuující značku „Buket Moldavii“. Ta prý sází na klientelu mladých lidí, kteří chtějí okusit něco netradičního. Vinařství proto používá různé bylinné esence, které do vína dodávají zvláštní charakter vůní či chutí. Dokonce jsme mohli jako první ochutnat zcela nový produkt rosé vína, které opravdu vonělo velmi výrazně po růžích. Uvítání před kulturním domem v Dubăsari pak bylo skutečně impozantní – dechovka hrála zvesela, spousta různých krojovaných skupin, stylové pohoštění obřadním chlebem a vínem. Pokračovali jsme návštěvou nově zbudovaného malého monastýru a vesnického muzea. Dokonce jsme se setkali s pěti krajany z české národnostní menšiny, která zde po staletí žije a dosud udržuje mezi sebou krásnou staročeštinu. Poté už společné vystoupení (překvapili nás i písní Tancuj, tancuj, vykrúcaj, kterou kvůli nám nastudovala jedna z místních folklorních skupin…) a opravdu bohatá večeře. Až nám mohlo být úzko z toho, kolik to místní stálo úsilí připravit takovou hostinu v tomto chudém kraji. Celé setkání se neslo v opravdu přátelském duchu. Říká se, že zpěv spojuje a dobří lidé jsou všude. Hrálo se, zpívalo, jedlo, pilo. Ale byli jsme v Podněstří… Že něco není v pořádku, jsme si znovu uvědomili v okamžiku, kdy se zábava začínala rozjíždět a najednou se všichni místní jako na povel zvedli a po krátkém rozloučení se rozešli. To proto, že venku už na nás opět čekalo policejní auto se zapnutým majáčkem, aby nás doprovodilo zpět k „pseudohranicím“. Nestihnout projet hranice zpět ještě před půlnocí by mohla být velká komplikace…


Národní park Orheiul Vechi (Starý Orhei) a jiné monastýry Starý Orhei je kaňon, který v průběhu staletí zařízla do údolí řeka Raut. Zaujme zejména jeskynním klášterem vytesaným do skal, který je propojený s kamennou terasovou vyhlídkou s úchvatným pohledem do celého údolí. To by oslovilo snad každého! Zvláště, když tam potkáte pravého nefalšovaného mnicha. Neodolali jsme a zeptali se ho, zda si můžeme zazpívat. Tiše přikývl, a tak mohlo zaznít sborové „Chvála Bohu, že sem sa narodil...“ O pár set metrů výše se nad údolím tyčí jiný bělostný Mariánský monastýr a pokračujete-li dále pěšinkou po úbočí nad malebným údolím, můžete zahlédnout do vápencových skal vytesané kobky poustevníků a mnichů, kteří zde po staletí přežívali. Nádherné místo, téměř žádní turisté, ticho a klid... Na jiném místě Monastýr Hincesti - vypadá, jako by tu stál několik století. Nahlížíme dovnitř. Překvapují nás ještě betonové neomítnuté zdi, složené nehoblované desky a další stavební materiál. Jen tu a tam visí svatý obrázek. Okolí chrámu nádherné - zahrady s tisíci rozkvetlými květy, další menší kostelík a jiné nižší stavby jako zázemí. Také asi typický obrázek dnešní Moldávie - nové honosné chrámy se staví vedle původních starých moldavských kostelíků, aby dávaly zapomenout původní kultuře. Jsou financované ruskými patriarchy, a kde je podobný chrám, tam je prostřednictvím patriarchů ovládané „ruské“ území... Monastýr Căpriana - v neděli ráno jsme si někteří přivstali a už kolem šesté hodiny ranní jsme vyjeli taxíkem, abychom mohli nasát tu pravou atmosféru pravoslavných obřadů. Ve zdejších chrámech varhany nenajdete, nahrazují je bohatýrské zpěvy mužských chorálů, chcete-li přispět na chod kostela, přinesete něco ze svých zásob a položíte na k tomu vyčleněný stůl. Anebo zakoupíte svíce, které postupně rozsvěcujete, či při přímluvách vložíte do rukou některého z mužů svou prosbu s nějakým obnosem peněz. Obřady trvají několik hodin a lidé během nich proudí tam a zpět, přichází, odchází, zapalují svíce, klaní se v různých částech svatostánku svým svatým. A máte-li trochu štěstí, uvidíte i kousek oltáře, který je schován za „ikonostasem“. Ten v pravoslavných chrámech odděluje nejposvátnější oltářní prostor od prostorů pro laiky. Zpravidla je dřevěný, zdobený řadami ikon, které mají na ikonostasu své ustálené místo.



Traumatologické body zvyšují ochranu návštěvníků Chřibů Díky státnímu podniku Lesy České republiky mají nyní návštěvníci části lesního komplexu Chřiby zajištěnu šanci na rychlejší pomoc v případě vzniku mimořádných událostí. V území Chřibů, spravovaném Lesy ČR, Lesní správou Buchlovice, je nově aktuálně rozmístěno 147 nových traumatologických bodů. Ty výrazně zvyšují bezpečnost návštěvníků lesa, protože tvoří důležitou součást integrovaného záchranného systému. Lesy ČR spravované území v působnosti Lesní správy Buchlovice zasahuje území okresů Uherské Hradiště, Kroměříž, Zlín a také oblast Kyjovska na Hodonínsku. Traumatologický bod je přístupné místo v lese, zpravidla na důležité křižovatce lesních a turistických cest, označené tabulkou s unikátním kódem, usnadňujícím lokalizaci v případě potřeby záchrany. Projekt Lesy ČR realizovaly v rámci „Programu 2020 – zajištění cílů veřejného zájmu u LČR“, sloužícího k podpoře a rozvoji veřejně prospěšných funkcí lesů. Obdobný systém tzv. traumatologických bodů mají Lesy ČR zaveden také v území spravovaném Lesním závodem Lesů ČR Boubín v Jihočeském a z menší též v Plzeňském kraji. Stejný systém funguje rovněž v lokalitách spravovaných Lesy ČR, Lesní správou Litvínov v Ústeckém kraji. „Ukazuje se, že systém traumatologických bodů se může do budoucna stát důležitým nástrojem pro bezpečnost návštěvníků lesa, ale také i pracovníků v lesním hospodářství. Lesy ČR využijí zkušeností svých kolegů z Buchlovic, Boubína a Litvínova k zavedení jednotného systému traumatologických plánů v rámci všech lesů, které spravují. Zahájíme v této věci také spolupráci se složkami integrovaného záchranného systému,“ říká generální ředitel Lesů ČR Daniel Szórád. Traumatologické body se podobají turistickým informačním tabulkám. Na každé tabulce je uveden

Buchlovický revírník ing. Michal Charvát při montáži tabulky traumatologického bodu BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 10/201442

Tabulka traumatologického bodu na lesním přístřešku unikátní kód traumatologického bodu – označení okresu a pořadové číslo (např. UH 001). Levá část tabulky obsahuje důležitá telefonní čísla – nouzová čísla zdravotnické záchranné služby (155), hasičů (150), policie (158) a tísňové linky SOS (112). Pod unikátním kódem traumatologického bodu následují jeho přesné souřadnice GPS. (např. 49°06´25.5˝ N 017°13´24.8˝ E). Přesné souřadnice bodu slouží zejména záchranářům v případě zranění návštěvníků lesa, případně hasičům k přesné lokalizaci místa lesního požáru. Mapu traumatologických bodů s jejich označením, umístěním a přesnou lokalizací Lesy ČR v digitální podobě předaly operačnímu středisku Hasičského záchranného sboru Zlínského kraje. Tištěné mapy traumatologických bodů spolu s klíči od zámků závor lesních cest má k dispozici zdravotnická záchranná služba, hasiči a Policie ČR v jednotlivých okresech Zlínského kraje. Traumatologické body se tak staly součástí operativního plánu, který využívají tyto složky ve svých operačních střediscích. Seznam traumatologických bodů je zahrnut i v tištěné mapě formátu A3 sloužící současně návštěvníkům lesů jako mapa Chřibů turistická a cykloturistická v měřítku 1 : 75 000. Co dělat v případě nouze: Oznámit operátorovi na tísňové lince unikátní kód (např. UH 001). Záchranáři podle něj bezpečně zjistí, kde mají člověka v nesnázích hledat. Zbyněk Boublík, tiskový mluvčí Lesů ČR, tel.: 724 813 301, 956 999 201, e-mail: [email protected] BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 10/201443


Potěšení je na naší straně Před nedávnem jsme obdrželi pozdrav z Anglie, reakci na krátký příležitostný pobyt na XIII. ročníku Festivalu česneku na zámku (a v městečku) Buchlovice, který nás potěšil, ba i povzbudil. Rádi se o něj s čtenáři Buchlovského zpravodaje podělíme, v překladu zněl: Vážení! Bylo nám potěšením a poctou. Myslíme, že to byl nejlepší Den česneku, který jsme po dlouhé době zažili. Vynikající organizace, pestrý program, vyzdvihujeme originální české myšlenky! Velmi děkujeme a doufáme v návrat příští rok. Pozdravy Colin Colin Boswell The Garlic Farm on the Isle of Wight

Na snímku farmář (produkující česnek a současně organizátor festivalu na ostrově Isle of Wight) pan Colin Boswell s tlumočnicí Mgr. Veronikou Jakšíkovou při zahájení XIII. ročníku Festivalu česneku a festivalové zdravici 26. července 2014 – foto Bořek Žižlavský. Připravil ing. Miloslav Hrdý BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 10/201445

Buchlovice na starých fotografiích

Dnes přinášíme tři fotografie z roku 1940 z alba rodiny Kolouchovy. Na prvním snímku vidíte (na rozdíl od současnosti) poklidnou silnici na Brno v místech na okraji lesa. Na další fotografii je vjezd do Buchlovic od Křížných cest s německo-českou tabulí. Poslední snímek je ze žní na Větřáku.


100 let od začátku světové války Od atentátu k vyhlášení války Stopy k začátku světové války vedou do Buchlovic Smrtí následníka trůnu Františka d´Este a jeho manželky Žofie získalo Rakousko-Uhersko výtečnou záminku k vyřešení sporů se Srbskem a k vyřešení tzv. balkánské krize, kterou vyvolala rakouská-uherská anexe Bosny a Hercegoviny v roce 1908. Ta byla předmětem tajné schůzky v Buchlovicích, kde se na pozvání Leopolda Berchtolda, jenž byl v té době velvyslancem v Petrohradě, sešli na jeho zámku ve dnech 15.–16. září 1908 rakousko-uherský ministr zahraničí Alois Lexa Aehrenthal a jeho ruský protějšek Alexandr Izvolský. Rusko chtělo předem získat rakouský souhlas k přístupu do Bosporu a Dardanel, než vystoupí s tímto požadavkem u dalších mocností, a oplátkou by souhlasilo s anexí Bosny a Hercegoviny. Rakousko však nepočkalo na vývoj dalších jed-

nání a 6. října 1908 Bosnu obsadilo. Rusko se cítilo silně podvedeno a začíná tzv. balkánská krize. S nadsázkou můžeme říci, že důvody k rozpoutání světové války vznikly u nás. Krize byla díky tlaku Německa zažehnána a Srbsko prohlásilo, že anexe Bosny a Hercegoviny nijak oficiálně nepoškozuje jeho zájmy, ale nevzdalo se práva bojovat za Srby v Bosně. Balkán byl současně jediný prostor, kde si mohlo Rakousko dělat ještě naději na územní zisky. I když bylo největším státem Evropy s relativně velkou armádou, jeho poloha a hospodářská slabost neumožňovala koloniální výboje. Téměř sto let nevyhrálo žádnou válku a vliv Habsburků pomalu slábl. Mnohem horší však bylo rostoucí národní uvědomění v mnohonárodnostní monarchii, a když v těsném sousedství dochází ke vzniku nových států jako Řecka, Rumunska, Srbska, Bulharska a Černé

Alexandr Petrovič Izvolský

Alois Lexa Aehrenthal


Leopold Berchtold

Politická karikatura Berchtolda z roku 1912

Hory, které navíc společně porazily a vytlačily Turecko z evropské části kontinentu, začíná se Rakousko obávat rostoucího vlivu slovanských národů podporovaných Ruskem na Balkáně. Proto bylo Srbsko záměrně označeno za strůjce atentátu, vyšetřování však nikdy jeho vinu neprokázalo, ba dokonce samo nechalo v roce 1917 zatknout a popravit vůdce skupiny Černá ruka, kteří skutečně čin naplánovali. Některé teorie naznačují, že atentátníky tajně a skrze nastrčené prostředníky financovala právě skupina rakouských proválečných politiků a vojáků, kteří hledali záminku k vyvolání vojenského konfliktu. Ne všichni si však válku přáli, rakouské finance ani vojsko totiž nebyly v takovém stavu, aby si mohla monarchie dovolit dlouhodobější střet. V zákulisí však už běžela jednání s Německem, jež vyjádřilo podporu případným válečným operacím. 7. července 1914 proto zasedla v Bad Ischlu ministerská rada a rozhodla o zaslání ultimáta Srbsku. Jeho konečná podoba byla schválena 19. července a formulována byla tak, aby jej srbská vláda nemohla přijmout. Doru-

čení ultimáta je o několik dnů odloženo, aby se stihly dokončit válečné přípravy, a předáno je až 23. července večer prostřednictvím rakouského velvyslance v Bělehradě. Lhůta na odpověď – 48 hodin. Následujícího dne Německo rozeslalo do Paříže, Londýna a Sankt Peterburgu svou nótu, ve které označuje rakouské požadavky za rozumné a oprávněné a vyhrožuje v případě jakéhokoliv zásahu do vývoje. Rusko bylo nanejvýše rozhořčeno a Francie jej ujistila o své podpoře. Británie vyjednává se všemi mocnostmi a snaží se válce zabránit. Dvě minuty před vypršením ultimáta Srbsko předalo rakouskému vyslanci svoji odpověď. Ten, aniž by ji četl, nasedl do vlaku a opustil zemi. Srbská vláda přijala všechny rakouské požadavky s výjimkou účasti rakouských úřadů na vyšetřování a vydání hledaných osob, aniž by byli vyšetřováni a souzeni – to odporovalo srbské ústavě. Dokonce německý císař Vilém uznal, že ultimátum bylo fakticky přijato a zmíněné výhrady jsou nepodstatné, ovšem Rakousko-Uhersko,


v duchu svého připraveného plánu, označilo srbskou odpověď za nedostatečnou a přerušilo se srbským královstvím diplomatické styky. Rozhodný čin, po kterém volal náčelník generálního štábu Conrad Hötzendorf, byl učiněn. Ten patřil k hlavním zastáncům války na Balkáně, říkalo se, že byl prodlouženou rukou německých generálů, kteří mezitím horečně plánovali válku proti Francii a Rusku. Jedním z důvodů, proč se na válku spěchalo, byl, že ruský zbrojní program by měl vrcholit v roce 1917 a i další protivníci by zatím posilovali. Tento okamžik se zdál být pro rozpoutání války nejvhodnější. Nyní už situaci drží pevně v rukou generálové. 25. 7. 1914 ve večerních hodinách císař František Josef I. dává rozkaz k částečné mobilizaci 8 armádních sborů. Ještě téže noci jsou tyto útvary aktivizovány a důstojníci jsou svoláváni neprodleně do kasáren. Následujícího dne 26. 7. 1914 vyvěšují informace o mobilizaci města a obce celé monarchie. V Buchlovicích je bubnem vyhlášeno, že všichni vojáci, dlící na dovolené, a záložníci do 39 let se do 24 hodin musí dostavit ke svým plukům. Do zbraně je povoláno celkem 17 Buchlovjanů. Británie se ještě pokoušela o zprostředkování mezinárodního jednání, ale Rakousko na její výzvy nereagovalo. Leopold Berchtold vyhlašuje válku Srbsku Doma v Buchlovicích oblíbený mecenáš a majitel velkostatku Leopold Berchtold patřil bohužel v době před světovou válkou k tzv. vojenskému křídlu v čele s Aloisem Lexou Aehrenthalem, ministrem zahraničních věcí, a Conradem Hötzendorfem, náčelníkem generálního štábu, kteří viděli řešení hospodářsko-politické situace Rakouska-Uherska ve válce na Balkáně. Dokonce byl jedním z možných cílů srbských atentátníků, jak uvádí Evžen Ketterle, komorník samotného císaře. Po smrti Aloise Lexy Aehrenthala v roce 1912 převzal funkci ministra zahraničních věcí vysloveně pod nátlakem, prý osobně prosil císaře Františka Josefa I., ať ho ministrem nejmenuje, chtěl už odejít na odpočinek a věnovat se hlavně

správě svých statků. Zřejmě tušil, kam se události budou ubírat. Jako politik prý byl hodně ovlivněn a nezastával svůj vlastní postoj, ale prosazoval zájmy druhých. Podle některých historiků to byl právě Leopold Berchtold, který předložil váhajícímu císaři smyšlenou informaci o napadení rakouských jednotek Srby, načež císař souhlasil se zahájením války. Ze své pozice ministra zahraničních věcí Rakouska-Uherska zahájil válku s malým Srbskem zasláním telegramu o vyhlášení války; ta však přerostla do konfliktu nečekaných rozměrů a stála životy více jak 10 milionů lidí, mezi nimi stovku mužů z jeho oblíbeného panství. Vídeň 28. července 1914 To, že královská srbská vláda neodpověděla uspokojivým způsobem na nótu z 23. července 1914, předloženou rakousko-uherským vyslancem v Bělehradě, přimělo Císařskou a Královskou vládu, aby se o svá práva a zájmy postarala sama, a za tímto účelem sáhla po zbraních. Rakousko-Uhersko se proto od nynějška nachází ve válečném stavu se Srbskem. Hrabě Berchtold Důsledky svého jednání Berchtold těžce nesl. V roce 1915 rezignoval na funkci ministra zahraničních věcí a po zbytek života trpěl depresemi. Kamil Maděra Foto archiv SPHB

Buchlovický zámek na počátku 20. století


Z historie před 70 lety

Odboj a paraskupiny ze západu za II. světové války – 12. část Operace WOLFRAM Šestičlenná skupina byla v celém programu činnosti Zvláštní skupiny D jistou výjimkou. Velitel kpt. Josef Otisk, zástupce rtn. Vladimír Řezníček, zpravodajský důstojník rtn. Josef Černota, zásobovací důstojník rtn. Josef Bierský, rtn. Karel Svoboda radiotelegrafista a čet. Robert Matula – přijímací důstojník pro další výsadky a radiostanice OLGA. Byla to první a jediná skupina své třídy – byla výsadkem bojovým s předpokladem, že bude v prostoru moravsko-slezského pomezí organizovat partyzánskou činnost. Operačním letem v noci z 13. na 14. září 1944 byl WOLFRAM dopraven do prostoru působení. Posádka letounu Halifax však nevysadila skupinu na Lysou horu, kde byla původně určena hlavní doskoková plocha, ale ve dvou průletech 50 km východně do prostoru Nytrová – Kotly. Přistání nebylo zcela úspěšné. Bierský, Svoboda a Otisk, kteří seskakovali v prvním průletu, se na ploše neshromáždili. Bierskému a Řezníčkovi (skákali v druhém průletu) se utrhly nožní zásobníky. Bierský sám byl větrem snesen mimo doskokovou plochu a krátce po přistání se dostal do přestřelky s hlídkou pohraniční policie u Bílého Kříže. Zastřelil dva četníky a rychle se orientoval v terénu, který důvěrně znal, protože pocházel z Lubně v okresu Frýdek-Místek. Tuto výhodu měli i Matula s Řezníčkem. Nejhůře z celé skupiny dopadl rotný Svoboda. V neznámém terénu ztratil orientaci. Zakopal sice v blízkosti doskokové plochy část svého operačního materiálu včetně radiové stanice, ale příliš dlouho hledal skupinu v okolí místa seskoku a nakonec byl zatčen 19. 9. 1944 v Morávce u Horákova hostince a předán gestapu. Při výsleších vydal gestapu radiovou stanici, ale zůstal odmítavý k návrhům na spolupráci

s gestapem. Nakonec byl uvězněn v koncentračním táboře Flossenburgu, kde se dožil konce války. Zajetím rtn. Svobody a utržením nožních zásobníků ztratil WOLFRAM ještě před zahájením bojové činnosti jednoho ze svých mužů a více jak polovinu operačního materiálu. Ztráta radiového kompletu byla nenahraditelná, a tak se WOLFRAM plně věnoval hledání kontaktů k domácímu odboji v naději, že se touto cestou podaří informovat VRÚ a zpravodajský odbor v Londýně. Koncem září se podařilo navázat kontakt na RADU TŘÍ a CALCIUM a podat zprávu do Londýna, který však byl k těmto zprávám nedůvěřivý. Také pokusy o informování Londýna prostřednictvím skupin CLAY a CARBON stihl stejný osud. Komplikovaná situace WOLFRAMU tak zůstala nevyřešena a parašutisté se museli postarat sami o sebe. 9. 11. 1944 se WOLFRAM přesunul k Řezníčkovým rodičům do Kunčic pod Ondřejníkem a koncem listopadu přijal velitel skupiny konečné rozhodnutí k odchodu WOLFRAMU z operačního prostoru v Beskydech. Pozdější události naznačují, že šlo o rezignaci na původně stanovený úkol. Na jaře 1945 začal WOLFRAM připravovat diverzní činnost na střední Moravě. Koncem února byli vysláni rtn. Černota a rtn. Řezníček na průzkum do okolí hradu Buchlova v naději, že objeví stopy po činnosti paradesantů CLAY a CARBON, nebo zde působících partyzánů. Dostali se však do kontaktu a provokatérskou skupinou „Lexa-Černý“, od které se jim naštěstí podařilo po jejím prověření včas odpoutat. Hodnocení WOLFRAMU je problematické. Z rigorózního hlediska vzato, svůj úkol nesplnila. Ač sama podstoupila několikrát rozhodný boj, šlo převážně o akce vynucené iniciativou


německou. Zcela pak rezignovala na původně stanovené řídící a velitelské poslání. Posuzováno objektivnějším pohledem, byl WOLFRAM na své poslání organizačně i materiálně slabě vybaven. Se svými šesti muži a jedinou radiostanicí mohl těžko konkurovat organizačním skupinám této třídy působících v režii sovětů. Původně stanovený úkol byl příliš široký a pro

WOLFRAM těžko splnitelný. Reálné poměry na moravsko-slovenském pomezí donutily skupinu jednat tak, jak jednala. Přesněji řečeno je tak zhodnotil její velitel, který setkání s tehdejší realitou poněkud podlehl, a ostatní se jeho rozhodnutí podřídili. Jan Štokman

Nastaly nám doby zlé Nastaly nám doby zlé, bez másla a bez loje, nevidíme dlouhý čas z Plzně ani piva máz. Jde to s námi nahoru, není ani bramborů, ani žito n setí, mléko jenom pro děti. Potmě sedět za stolem, není žádný petrolej, Večer mnohá rodina svítí jenom očima. Když se s námi den loučí při svíčce nebo při louči, sedáváme o vodě celý večer v hospodě. Není žádné koření, ani tabák na kouření, každý kuřák do fajky dává listí z lucerky. A sirek taky není, je to věru k zbláznění, na benzin zapalovač, ale benzin není zas. Co nás mrzí nejvíce, za dvě stovky střevíce, podrážky jsou z papíru, druhý den mají díru. Vymoženost je taky, obují se dřeváky, ve městě přes ulice příšerně to klapoce. Jaké to potěšení, když oblečení není, kalhoty, kabát z trávy, nesmí v nich zmoknout žádný. Svět se točí pozpátku, malý guláš za zlatku, všude odměřují nás, tenhle systém, vem už ďas! Píseň z doby 1. světové války se zrodila k jejímu konci, zpívala se na stejnou notu jako „Nastaly nám doby zlé“, pojednávala o bídě a nedostatku, které přinesla dlouhotrvající válka. Od pamětníka pana Josefa Župky z Jankovic zapsal Miloslav Hrdý


Pečivo s medem (Recepty z naší rodinné kuchařky) Chrústky paní Jarábkové 30 dkg obyčejné hladké mouky, 1,5 polévkové lžíce medu, 0,5 kávové lžičky jedlé sody, 20 dkg hrubého krystalového cukru, 2–3 vejce, 0,5 kávové lžičky skořice, 0,5 kávové lžičky badyánu, 0,5 kávové lžičky fenyklu a anýzu Vše smíchat, vyválet (těsto je mimořádně lepivé), vytvořit válečky, nakrájet na velikost 2–2,5 cm, potírat vajíčkem, nahoru položit kousek ořechu. Na plech dát daleko od sebe (až 5 cm), hodně nabude, pečení při středně teplé troubě. Staročeský perník Příprava na první těsto: ¼ kg medu, ¼ kg mletého cukru, ¼ kg hladké pšeničné mouky, ¼ kg žitné mouky (výražky), 1/16 litru vody Přípravy na další zpracování těsta: 2 žloutky, ¼ dkg jedlé sody, ½ dkg amonia, trochu skořice, badyánu, hřebíčku, květu, 6 dkg strouhaných mandlí nebo oříšků, kandovaná pomerančová kůra a 3 dkg citronády Postup výroby prvního těsta: Med a cukr svaříme s vodou, vařící nalijeme na mouku v míse, vařečkou vše dobře promícháme, pak vyklopíme na vál a s těstem pracujeme asi půl hodiny. Stále je podsypáváme moukou, aby se nelepilo. Těsto vložíme do mísy, ubrouskem přikryjeme a dáme do studena odpočinout (čím déle, tím lépe). Další zpracování těsta: Před pečením postavíme mísu na hrnec s vařící vodou, aby těsto změklo. Vodu stále udržujeme u bodu varu. Pak těsto vyklopíme na vál, rozválíme na placku, kulatým nožem na ní rozetřeme žloutky, amonium a posypeme ostatními přísadami pomletými na strojku. Na masovém strojku umeleme mandle, citronádu a pomerančovou kůru, na makovém strojku umeleme koření. Těsto stočíme v roládu, dobře vypracu-

jeme a dáme znovu na půl dne odpočinout. Pak těsto rozválíme na placku asi ¾ cm silnou, vykrajujeme tvary, potřeme rozmíchaným žloutkem a dáme péci do středně vyhřáté trouby. Plech mažeme včelím voskem. Nesmíme často otevírat troubu, zvláště na počátku, aby těsto nekleslo. Studené perníčky zdobíme bílkovou polevou, kterou si připravíme ze 140 g práškového cukru, 1 bílku a šťávy z půlky citronu, sníh šleháme cca 20 minut. Perníčky (Jindřiška) 360 g cukru, 4 vejce, 1 lžíce skořice, 10 ks tlučených hřebíčků, špetka anýzu, 1 lžíce sody, 250 g vlažného medu, 1000 g hladké mouky Cukr a vejce třeme intenzivně 15 minut, přidáme koření, med, mouku, sodu a mísíme. Je dobře, odpočine-li si těsto do druhého dne. Vyválíme, vykrajujeme tvary, pečeme v mírně vyhřáté troubě. Na velké tvary je třeba přidat mouku, aby bylo těsto tužší. Zdobíme bílkovou polevou – bílek s cukrem rozšlehat. Perníčky (Martina) 750 g obyčejné hladké mouky, 4 vajíčka, 300 g cukru, 200 g medu, 1 ks prášek do pečiva, 1 lžička mletého koření, hřebíčku a anýzu (1:1:1), 1 lžička mleté skořice Pardubický perník 300 g práškového cukru, 50 g másla, 3 vejce, 600 g hladké mouky (nejlépe režná chlebová), citronová kůra, 0,5 lžičky mletá skořice, 1 lžička hřebíček, nové koření, badyán (1:1:1), 1 lžička soda bikarbona, 2 lžíce medu, 100 g krystalového cukru, 0,15 l vody, pro barvu lžičku kakaa Na potírání: 2 žloutky, 2 lžíce mléka nebo oslazenou bílou kávu


Cukr s máslem, vejci, strouhanou citronovou kůrou, skořicí a kořením mícháme 20 minut. Na pánvi upražíme krystalový cukr, a když je tekutý a tmavý, zalijeme ho vodou a dobře rozvaříme. Vlažný karamel přidáme do těsta i s moukou, sodou a medem. Těsto dobře vypracujeme, můžeme ponechat 2–10 hodin odpočinout (dole v ledničce). Na pomoučeném vále těsto rozválíme na sílu 0,75–1 cm a větší formičkou vykrajujeme tvary. Vykrájené perníky poskládáme na vymaštěný a vysypaný plech. Povrch perníků potřeme rozšlehaným žloutkem nebo slazenou bílou kávou. Pečeme v předehřáté troubě při střední teplotě do zlatova (zároveň s perníkem dáme do trouby i hrnek s vodou). Upečené vychladlé perníky zdobíme bílou polevou. Poleva na zdobení perníků stříkání pomocí kornoutů nebo PE sáčků: 15–25 dkg moučkového cukru, 1–2 vaječné bílky, lžíce citronové šťávy třeme v hustou pěnu (15 minut tření). Poleva má pomalu stékat, když zkoušíme tekutost, aby se příliš neroztekla na zdobených pernících. Necháme zaschnout. Tyto perníky jsou ihned měkké, uschováváme je v polyetylenových sáčcích. Perník s povidly (od Blaženy Potykové) 30 dkg hladké mouky, 0,5 ks perníkového prášku, 25 dkg práškového cukru, 1 celé vejce, 2 lžíce medu, 1 lžíce rumu Těsto, které vytvoříme z uvedeného materiálu, necháme přes noc v lednici odpočinout. Těsto rozdělíme na 4 díly a z každého vytvoříme obdélník, jehož polovinu potřeme povidly a posypeme strouhanými ořechy, překlopíme a dokonale utěsníme, pečeme, či spíše sušíme v troubě, během pečení potíráme 4x rozšlehaným vejcem. Upečené, vychladlé perníčky krájíme na tenké tyčinky. Perník 10 dkg krystalového cukru spálíme na kastrolku, když vře, zalijeme cukr 0,25 litru horké vody

a rozvaříme karamel. V míse umícháme 8 žloutků, 60 dkg cukru, 25 dkg medu, anýz, hřebíček, skořici, citronovou kůru, 0,5 litru mléka, pálený cukr, 4 prášky do pečiva nebo 4 dkg sody, asi 2 kg hladké mouky Na vále vypracujeme hladké těsto, vykrájíme tvary, které na vymazaném a vysypaném plechu pečeme. Ihned po vytažení z trouby potřeme perníky rozšlehaným vajíčkem, vychladlé zdobíme. Poleva na zdobení: 20 dkg mletého cukru utřeme s 1 bílkem do pěny, dle potřeby přidáme 1–2 kávové lžičky octa. Dáme-li spěšnou sůl, necháme 2 hodiny odpočinout. Perníky podle paní Sedlmanové Perník na vykrajování se připraví následovně: 65 dkg hladké mouky, 25 dkg cukru moučky, 10 dkg mírně tekutého medu, 5 dkg tuku Hera, na špičku anýzu, skořice, hřebíčku a nového koření, 1 dkg sody bikarbony, 4 celá vejce Je třeba dobře vypracovat těsto, které je nejlépe nechat 2–3 dny odležet. Perníčky jsou ke konzumaci nejlepší asi po jednom týdnu. Medovec (podle paní Zbořilové) 15 dkg medu, 15 dkg cukru, 15 dkg tuku, 3 celá vejce, 1 kávová lžička sody bikarbony, 65 dkg hladké mouky Kromě mouky se všechno šlehá na horké vodní lázni (asi 15 minut). Potom se přidá mouka a domísí se na vále. Pak se těsto rozdělí na 4 díly (rozvážit na váze). Těsto se udržuje v teple včetně plechů. Jednotlivé díly se rozválí na vyhřátém plechu mírně vymaštěném na stejnou tloušťku (snažit se domačkat až k okrajům). Propíchat vidličkou, aby se nedělaly bubliny. Peče se ve vyhřáté troubě a za tepla se pomocí nože sundá plát na vál. Miloslav Hrdý


Turistická sezóna na hradě Buchlově pomalu končí …

Foto: -vlk-


Masarykův salonní vůz vystavovali v Břeclavi

Kdo navštívil v září Den železnice v Břeclavi, měl možnost vidět kromě tradiční lokomotivy poháněné párou i vystavený Masarykův salonní vůz Aza 80. Byl vyroben v roce 1930 a je součástí tmavomodrého vládního vlaku po straně se stáním znakem. Ve voze je kromě salonu dámská a pánská ložnice pro prezidenta a jeho ženu, kuchyňka, toalety a doplňkové místnosti pro personál a zavazadla. Prezident Masaryk jel poprvé ve voze 17. března 1930 (v den jeho narozenin) do Francie. V roce 1967 byl vůz z vládního vlaku vyřazen, ale v roce 1993 v něm cestoval prezident Havel. Jarmila Vráblová


Toulky Českým středohořím V Krajem praotce Čecha V dnešním povídání se odkloníme poněkud od oblasti Českého středohoří. Zacházka to však bude nepatrná, neboť kopce středohoří jsou s nejznámější a nejslavnější českou horou vizuálně spojeny. V Lovosicích, které jsme navštívili v minulé části našeho putování, nasedneme do vlaku, jenž nás odveze do Roudnice nad Labem a dále směrem na Straškov - Vodochody. Z vlaku vystoupíme po necelé půlhodině jízdy v zastávce Vražkov. Z nástupiště se nám naskýtá pohled na majestátnou horu Říp, viditelnou z celého širého okolí. Od železniční zastávky se vydáme po žluté turistické značce. Projdeme celou obcí Vražkov, rozkládající se v mělkém údolí Vražkovského potoka a polní cesta, lemovaná ovocnými stromy a různými neudržovanými keři nás vede do mírného kopce. Po kilometru cesty přijdeme k okraji lesa, podél něhož vystoupáme až k rozcestníku, kde se naše žlutá značka setkává s červenou turistickou značkou, přicházející od kilometr a půl vzdálené Ctiněvsi, která je podle

starých pověstí místem posledního odpočinku českého praotce Čecha. Za turistickým rozcestníkem nás již čeká prudké stoupání do svahu homolovitého vrcholu Řípu. Vítaným odpočinkovým místem je jistě Pražská vyhlídka. Jen o kousek dále se rozkládá vrcholová plošina kopce s hospůdkou a románskou rotundou svatých Vojtěcha a Jiří. Samotný kopec je pozůstatkem vulkanické činnosti, pocházející zhruba ze stejného geologického období jako nedaleké České středohoří. Současná rotunda svatého Jiří vznikla přestavbou starší křesťanské svatyně v roce 1126 na památku porážky vojska římského císaře Lothara, konané u Chlumce téhož roku. Původně byl kostelík zasvěcen svatému Vojtěchu, jehož tělo zde určitý čas odpočívalo. Až v novověku se objevuje zasvěcení svatému Jiří. Po stavební stránce je tato rotunda vyspělým románským dílem. Její podoba je ovšem poznamenána úpravami z 19. století, kdy byl vybourán v lodi rotundy nový vchod. Stejně tak středo-

Rotunda sv. Jiří na Řípu BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 10/201456

Roudnice n. L. – augustiniánský klášter věký původ stavby znehodnocuje novodobá nevhodná exteriérová omítka, která ukryla pod svou vrstvou pečlivé kvádříkové zdivo. Od devatenáctého století se Říp stal mnohokrát místem dostavení českého lidu. Poslední z takových masových akcí se udála v roce 1968. Pokud vejdeme do lesa za rotundou, vyšlapaný chodník nás zavede na další z vyhlídek, která se tentokrát jmenuje Roudnická. Z vrcholu Řípu se navracíme po červené turistické značce asfaltovou silnicí, vedoucí do obce Krabčice. Tato je v písemných pramenech uváděna už k roku 1226. Přes malou osadu Vesec se blížíme polními cestami k okraji Roudnice nad Labem. Do města vstoupíme kolem zahrádek a zanedlouho staneme na pokraji náměstí. Původ města spadá hluboko do středověku. V románské době vznikl na břehu Labe hrad, jehož obdélná stavba byla v nárožích a po stranách zpevněna polookrouhlými věžicemi. Hrad v této své rané podobě byl prvním kamenným hradem v Čechách, který nebyl postaven panovníkem. Od svého počátku byli majiteli Roudnice pražští biskupové. Snad největší slávu město zažilo ve 14. století za biskupa Jana IV. z Dražic, kdy zde pracovala stavební huť, povolaná biskupem z Francie. V těch dobách překlenul široké koryto toku Labe kamenný most, zakončený výstavnou vstupní městskou branou. Jakožto

biskupské zboží utrpěla Roudnice těžké škody během husitských válek. Od 15. století jsou majiteli hradu již výhradně šlechtické rody. Středověká podoba hradu vzala z části za své v 16. století a pak definitivně po roce 1650, kdy byl celý areál od základů přestavěn v raně barokním slohu, a to z iniciativy rodu Lobkoviců. Z románského paláce se do dnešních dnů dochovala jen část přízemních klenutých prostor. V městě Roudnici můžeme kromě zámku navštívít i další pamětihodnosti. Mimo Muzea Podřipska to je augustiniánský klášter s kostelem, zasvěceným Narození Panny Marie, který založil zmíněný biskup Jan IV. z Dražic. Kromě výstavného kostela, přestavěného v 18. století stavitelem Octaviem Broggiem ve stylu barokní gotiky, zde můžeme obdivovat pozůstatky gotického klášterního ambitu a dalších prostor. Z výklenku ohradní zdi kláštera vyvěrá minerální rudný pramen, podle něhož dle pověsti obdržela Roudnice své jméno. Další dominantou města je také věž Hláska. Její obranná funkce zanikla v 18. století, kdy byl do ní instalován vodojem, zásobující vodou městské kašny. Jinou věží, čnějící dnes nad městskými střechami, je barokní zvonice. Text a foto Martin Žižlavský

Roudnice n. L. – zámek


V měsíci září se dožila krásných 85 let naše spoluobčanka, paní Lidmila Studeníková. Na pozvání oslavenkyně jí přišli popřát všechno nejlepší, hodně zdraví a štěstí místostarosta Bořek Žižlavský a matrikářka Bc. Barbora Zapletalová. K upřímnému přání se připojují i členové redakce Buchlovského zpravodaje.

Vítání občánků Vítej u nás broučku malý, tělíčko ti plenky halí, brzy vzrosteš co by dup, bude z tebe krásný kluk. Vítej u nás broučku malý, tělíčko ti plenky halí, brzy vzrosteš v ten náš svět, krásný jako z růže květ. My ti přejem zdraví, štěstí i penízků tisíce, očka veselá a zdravou červeň v každé době na líce.

Přejeme ti maminčino políbení, tatínkovo pohlazení, ze školy nos jedničky, rodičům vždy radost dělej, náš drobečku maličký. Dobře ti tu bude s námi, čekáme již na tebe, dobrou náladu měj vždycky, dá ti ji Bůh z nebes. Zdenka Maršálková


Vzpomínka na Marii Ondrůškovou (18. 10. 1914–3. 10. 2000) Paní Marie Ondrůšková se narodila před sto lety v Žeravicích u Bzence, jako poslední třetí dítě manželům Pospěchovým. Otec Petr byl tesař, matka Anežka byla v domácnosti, starala se o menší hospodářství, byla silně věřící katolička, oproti ostatním členům rodiny. Školní docházku absolvovala Marie v Žeravicích. Dospívání prožívala střídavě v místě narození, kde v letních měsících pomáhala rodičům v hospodaření a v zimě sloužila v židovských rodinách v Holešově, Bystřici pod Hostýnem a v okolí. Tehdy se seznámila se svým budoucím mužem Františkem Ondrůškem. V roce 1937 se za něj provdala a přestěhovala se do Buchlovic, do Tyršovy ulice čp. 285, ke své tchýni Krescencii. Vychovávala tři děti – Ludmilu, Petra a Pavla a přitom obhospodařovala menší hospodářství. Později byla zaměstnána u Okresní správy silnic Uherské Hradiště. Pracovní činnost „cestářky“ byla zaměřena na údržbu okolí silnic (sekání trávy, posýpání cest, natírání…). Její spolupracovnicí a kamarádkou, se kterou jezdila

na zájezdy a rekreace ROH, byla paní Ludmila Heligerová, která partu pracovnic vozila traktorem. Vzpomenu ještě na další kamarádky. Byly to paní Růžena Brimová a Vilma Vlčková. V pozdějším důchodovém věku se především přátelila se svými sousedy – vrstevníky, paní Apolonií (Poldinkou) Joškovou a panem učitelem Bedřichem Suchánkem, kteří ji často navštěvovali. Její pracovitost se projevovala k sousedovi MUDr. Zdeňku Králíkovi, který dojížděl z Brna do své vily v Loučkách. Byla mu velkou oporou při údržbě zahrady. I přes svůj vyšší věk mu dokázala posekat kosou rozlehlou zahradu. Posledních šest let života (na své přání) prožila v Domově důchodců v Buchlovicích, kde to bylo, podle jejích častých slov, důstojně prožité stáří s vlídným zacházením personálu a fungující lékařskou péčí. Její vlastnost – pracovitost – byla přínosem pro celou rodinu. Děkujeme Ti, maminko. Za celou rodinu vzpomíná dcera Ludmila

Zprava: Marie Ondrůšková, Ludmila Helingerová, Pavla Partyšová (srpen 1998) BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 10/201459

Vítání občánků 23. srpna 2014

Dne 23. srpna 2014 se uskutečnilo další letošní vítání nových buchlovických občánků v zámecké sala terreně. Zleva: Roman Jakoubek, Zora Palečková a Šárka Melichárková. K upřímné gratulaci se připojují i členové redakce Buchlovského zpravodaje. (foto Oldřich Stránský)


JUBILANTI V ŘÍJNU 2014 80 let

Březinová Věroslava

85 let

Jurásková Marie (Domov pro seniory Buchlovice) Straková Františka

Miniseriál – 6. díl

Vzpomínky Etapy života 1-2-3-4-5-6 Neváhejte – vzpomínejte na minulost! Jak ta léta rychle letí! Včera jste byli veselí mládenci pohledná děvčata předvčírem dokonce mazlivé hravé děti. Vesmírný čas vaše mládí odsunul v nenávratnou dál, živé vzpomínky na ty doby ve vašich duších však ponechal. Neváhejte – vzpomínejte na budoucnost! Děti vašich dětí

jejich děti ... a tak dále štafetu si předávají nový život pučí zdárně kvete neustále. Vy z obláčku sledujete jejich život na Zemi z těch výšin je všechno vidno máte to jak na dlani. Sledujete starostlivě zda konají uvážlivě jak jste jim to vštípili jak se perou se životem i když jste už nebyli. Miloslav Tabarka

BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ (periodický tisk územního samosprávního celku) Vydává městys Buchlovice, IČ 00290866, tel.: 572 595 120. Vychází měsíčně, řídí redakční rada, výkonní redaktoři Mgr. Pavla Večeřová, Mgr. Vlastimil Kořínek a Bořek Žižlavský. 350 výtisků. Cena 20,– Kč Registrační číslo MK ČR E 13102 Redakční rada si vyhrazuje právo upravovat příspěvky. Sazba Vít Kučera, tisk HUDEC print, s. r. o., Buchlovice

BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ ČÍSLO 10 ROČNÍK XX. ŘÍJEN 2014

Recommend Documents