BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ ČÍSLO 4 ROČNÍK XX. DUBEN 2014

BUCHLOVSKÝ

ZPRAVODAJ

ČÍSLO 4 • ROČNÍK XX.

DUBEN 2014

Předjarní vycházka s Buchlovem a Modlou z Břestecka

(foto -bž-)

Předjaří v obecním Sadu klenotů na Trnávkách

(foto -bž-)

Pampeliška Když palouk májový jarní deštíček zavlaží, tak stovkami kvítečků zlatavých pampelišek zazáří. Tisíce žlutých kvítečků v trávě zelené, jsou jako malá slunečka v zeleni stulená. A tyto, zlatavě zářivé kytičky zbarvují včelkám žlutavým pylem nožičky, když během jejich četné návštěvy sosáčkem sají nápoj medový. A tak jak večer slunce pohasne, tak také záře pampelišky uhasne a její jemné, bílé pápení vítr kolem ní dokolečka rozhoní. Nažka do kypré země zapadne a po deštíku ze země vzklíčí. Vzroste z ní mladá rostlinka, plná zlatavě zářivého kvítí. Zdenka Maršálková

BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 4/20141


Informace městyse Buchlovice Výpis z usnesení Rady městyse Buchlovice č. 51/2014 ze dne 27. 2. 2014 Rada městyse Buchlovice: • schválila zveřejnění záměru pronájmu části pozemku p.č. 3032/13 o výměře 360 m2 ve vlastnictví městyse Buchlovice, a to za nájemní částku 288 Kč/rok, • projednala žádost o odkoupení pozemku p.č. 1885/2 o výměře 1.245 m2 (ostatní plocha, jiná plocha) v dosavadním vlastnictví Lesů ČR (probíhá převod na městys Buchlovice, blíže viz usnesení Zastupitelstva městys Buchlovice č. 15/2013 ze dne 17. 12. 2013) s tím, že žádost odložila do doby, až se stane předmětný pozemek majetkem městyse Buchlovice, • schválila sazbu poplatků za 10letý pronájem hrobových míst na hřbitově v Buchlovicích s působností od 1. 1. 2014 následujícím způsobem: 30 Kč/m2 (hroby), 60 Kč/ m2 (urnové hroby), • schválila roční odpisový plán Základní školy a Mateřské školy Buchlovice, Komenského 483, 687 08 Buchlovice samostatných movitých věcí a souborů v zůstatkové hodnotě 195.005,75 Kč, přičemž odpisy budou prováděny čtvrtletně, • vzala na vědomí oznámení Základní školy a Mateřské školy Buchlovice, Komenského 483, 687 08 Buchlovice o skutečnosti, že v roce 2013 neprodala žádný majetek, • schválila prominutí poplatku ze vstupného z maškarního plesu, který se uskuteční 15. 3. 2014 v sále restaurace U Páva, pro žadatele (pořadatele plesu) TJ Buchlovice, Martin Kořínek, předseda, Suchý řádek 248, 687 08 Buchlovice, • zaregistrovala žádost o finanční dar městyse Buchlovice na rok 2014 ve výši 150 000 Kč, žadatel TJ Buchlovice, Martin Kořínek, žádost o finanční dar městyse Buchlovice na rok 2014 ve výši 50 000 Kč, žadatel Folklorní studio Buchlovice, ing. Petra Kropáčová, žádost o finanční dar městyse Buchlovice na rok 2014 ve výši 11 000 Kč, žadatel Buchlovjánek, o.s., Simona Dvouletá, žádost o finanční dar městyse Buchlovice na rok 2014 ve výši 30 000 Kč, žadatel Dechová hudba Buchlovjané, Pavel Martinák, žádost o finanční dar městyse Buchlovice na rok 2014 ve výši 5 000 Kč, žadatel HB collegium, o.s., Libuše Mikulová, žádost o finanční dar městyse Buchlovice na rok 2014 ve výši 20 000 Kč, žadatel Děcka z Buchlovic, o.s., Mgr. Lenka Rašticová, žádost o finanční dar městyse Buchlovice na rok 2014 ve výši 200 000 Kč, žadatel římskokatolická farnost Buchlovice, P. Mgr. Rudolf Chmelař s tím, že budou zařazeny mezi žádosti o finanční podporu na rok 2014, které budou schvalovány zastupitelstvem městyse v rámci schvalování rozpočtu městyse koncem měsíce března 2014, • schválila smlouvu o nájmu plynárenského zařízení č. 9414000069 mezi pronajímatelem městysem Buchlovice a nájemcem RWE GasNet, s.r.o., Klíšská 940, 401 17 Ústí nad Labem a pověřila starostu městyse ing. Jiřího Černého jejím podepsáním, • doporučila Zastupitelstvu městyse Buchlovice schválit mimořádný finanční příspěvek TJ Buchlovice ve výši 100 000 Kč na dokončení rekonstrukce fotbalové tribuny včetně nových sedaček, zateplení fasády a stánku občerstvení TJ Buchlovice a půjčku ve výši 627 678 Kč na úhradu výdajů projektu „Rekonstrukce fotbalové tribuny a kabin TJ Buchlovice“ (Dohoda o poskytnutí dotace z Programu rozvoje venkova ČR) se splatností do 30. 9. 2014. • Starosta městyse Buchlovice ing. Jiří Černý informoval ostatní členy rady o předání staveniště firmě Promont Uherské Hradiště, s.r.o., která započala akci Prodloužení vodovodu v ulici Na Lhotce.


V měsíci březnu zahájil městys Buchlovice první z několika letošních investičních akcí, o nichž jsme se zmínili v lednovém čísle našeho zpravodaje. Je jí vybudování prodloužení vodovodu do horní části Lhotky, kde se její obyvatelé již několik let potýkali s velkým nedostatkem pitné vody. Stavbu provádí firma Promont Uherské Hradiště na náklady městyse Buchlovice. (foto -bž-)


Během měsíce března provedl městys Buchlovice vyčištění úplně zanesených příkopů z betonových koryt kolem příjezdové silnice na Smraďavku, v úseku mezi silnicí E50 a přehradou. Silnice patří Ředitelství silnic a dálnic Praha a není známo, zda vůbec byl příkop od svého postavení v polovině 70. let minulého století čištěn. (foto -bž-)


Od měsíce března městys Buchlovice rozšířil možnost odevzdání drobných elektrospotřebičů o nový sběrný kontejner firmy Asekol, který je umístěn na parkovací ploše nalevo od restaurace Záložny. Do kontejneru můžete kdykoli odložit veškeré drobnější elektrospotřebiče a baterie, s výjimkou televizorů, počítačových monitorů a zářivek. (foto -bž-)

Kontejnery na sběr oděvů se vyplatí V polovině měsíce listopadu loňského roku městys Buchlovice ve spolupráci s firmou REVENGE, a.s. umístil celkem tři kusy kontejnerů na sběr oděvů po našem městečku. První najdete vedle Záložny, druhý před prodejnou Barborka a třetí na rozcestí pod Dolním Podvinohradím.


Oskeruše se mají k světu

Před několika lety vysadil městys Buchlovice jeden a půl kilometrové stromořadí oskeruší při tzv. chrasťové cestě pod Barborkou. Převážná většina stromů se má čile k světu a neuplyne mnoho let, kdy budou tyto stromy svou zelení zkrášlovat procházky spoluobčanů i cizích výletníků do těchto krásných míst našeho městečka. O údržbu stromořadí se od loňského roku za úplatu městyse stará Jan Žufánek. Na fotografii ho vidíte s letošním pomocníkem při dosazování stromků, Františkem Hrabinou. (foto -bž-)


Informace místní knihovny Naučná literatura pro dospělé J. Kmenta: Kmotr Mrázek 1.–3. díl J. Žák: Co ještě Paříž neřekla M. Formáčková: Nenapodobitelný Michal Dočolomanský J. Kříženecký: Jiří Adamíra (Noblesní král českého jeviště) Jarmila Loukotková: Jarmila Loukotková vzpomíná, vypráví a vaří V. Vavřínek: Cyril a Metoděj mezi Konstantinopolí a Římem J. Ludvíkovský: Kristiánova legenda R. Müller, P. Šidák: Slovník novější literární teorie M. Veselská: Archa paměti J. Seidl a kol.: Od žaláře k oltáři (Emancipace homosexuality v českých zemích) A. Václavík: Výroční obyčeje a lidové umění L. Tarcalová: Kroj na Uherskohradišťsku J. Bílek: 5555 rad pro šikovné hospodyňky Kol.: Pergoly, ploty a terasy Z. Lhotáková: Bazény J. Zábranský: Co byste o sobě měli vědět Kol.: Angličtina pro začátečníky (Jazykový kurz s detektivkou) A. Böttigheimer: Vytváříme grafiku webu ve photoshopu L. McNeil, G. McCain: Zab mě, prosím (Necenzurovaná historie punku) Krásná literatura pro dospělé E. Boček: Poslední aristokratka E. Boček: Aristokratka ve varu T. Štambera: Zítra večer vyjde slunce (historický román) E. Rolečková: Hofmistr královny Johany (historický román) J. Košnář: Staropražské pověsti a legendy I. Klíma: Jak se nestát vrahem I. Radilová: Za vůní stezek, cest a dálek J. Irving: V jedné osobě S. Mawer: Mendelův trpaslík J. Jonasson: Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel

R. Galbraith (pseudonym J. K. Rowlingové): Volání kukačky D. Brown: Ztracený symbol D. Brown: Andělé a démoni (nové vydání za opotřebovanou knihu) I. Levin: Rosemary má děťátko (nové vydání za opotřebovanou knihu) V. Kadlečková: Mycelium Led pod kůží (2. díl sci-fi) H. Brožíková: Mizivá šance (detektivka) F. Uher: A třetí taky krade (detektivka) K. Janouchová: Sesterstvo (volné pokračování knihy Podváděná) S. Lauerová: Hračka S. Lauerová: Jumaroro L. Lanczová: Dvakrát dospělá C. Bomannová: Motýlí ostrov J. Moyesová: Poslední dopis od tvé lásky Nejen pro maturanty T. Hardy: Tess z d´Urbervillů J. Neruda: Arabesky/Povídky malostranské (nové vydání) M. Pujmanová: Pod křídly/Pacientka doktora Hegla/Předtucha (nové vydání) N. V. Gogol: Revizor H. Ibsen: Domeček pro panenky (Nora) J. Kerouac: Na cestě T. Capote: Snídaně u Tiffanyho G. Grass: Plechový bubínek I. M. Jirous: Magorův noční zpěv Krásná literatura pro děti a mládež J. Vrchlický: Začarovaný tatrmánek A. Mikulka: Pohádkový lunapark V. Švejdová: Měsíce P. Chudožilov: Příliš mnoho andělů M. Čagánek: O chlapci, snu a medvídku


Návštěva dětí z mateřské školy

Ve čtvrtek 13. března 2014 dopoledne navštívily knihovnu děti z místní mateřské školy, a to dvě třídy mladších dětí. Nejdříve 13 Kuřátek, po nich přišlo 19 Berušek a s nimi jejich paní učitelky, vždy dvě na každou třídu. Děti měly v dětském koutku připravené knížky s pohádkami o oblíbeném Krtečkovi, včelce Máje, o princeznách a dalších pohádkových postavách, zvířátkách, básničky a říkanky, ale i naučné knížky o vesmíru, dinosaurech, pyramidách, vaření apod. Zkrátka o všem, co je zajímá a baví. Četli jsme si úryvky z knížek a povídali si, děti recitovaly básničky, které se naučily ve školce. Bylo to moc příjemné setkání. Knihovnice



Co nového v mateřince Velmi významnou a vítanou změnou bylo vybudování logopedické učebny v přízemních prostorách mateřské školy. Tímto krokem vzniklo velmi potřebné zázemí pro děti s logopedickými vadami, kterých bohužel přibývá. Učebna je vybavena logopedickými pomůckami, které budeme postupně rozšiřovat, a také velmi důležitým logopedickým zrcadlem, před kterým si děti cvičí svoje jazýčky. Začátkem každého školního roku probíhá v mateřské škole depistáž a po odborné konzultaci s odborným logopedem Mgr. Ivou Chudobovou jsou děti podle vad výslovnosti zařazovány do logopedického kroužku. Děti navštěvující kroužek cvičí jednotlivé hlásky skupinově nebo individuálně podle potřeby. I tady platí pravidlo „Pravidelně cvičte s dětmi každý den – výsledek se dostaví“. Pokud mají rodiče dětí, které nejsou zařazeny do kroužku, pochybnosti o správné výslovnosti svého dítěte, mohou se kdykoliv obrátit na logopedického preventistu v mateřské škole. K zlepšení péče o výslovnost dětí slouží i logopedická nástěnka, kde mohou rodiče čerpat inspiraci pro práci se svými dětmi. V nových prostorách také probíhá kroužek pro předškolní děti. Tento kroužek byl do programu zařazen nově z toho důvodu, aby byl přechod z mateřské školy do školy základní pro děti co nejsnazší. Byl do náplně činnosti zařazen proto, aby co nejvíce děti připravil na odlišný způsob školní práce. Snažíme se zde děti především učit správnému sezení, držení psacích potřeb, ztišení se při práci a rozvíjet je v oblastech, kde mají ještě nějaké nedostatky. V kroužku pracujeme s menším počtem dětí než v celé třídě, abychom měli více prostoru na individuální péči a rozvoj dítěte. Kolektiv MŠ


Čteme dětem dvacet minut denně V měsíci březnu jsme se zapojili do nadnárodní akce „CELÉ ČESKO ČTE DĚTEM“ pozvánkou rodičů, rodinných příslušníků a hostů číst dětem v mateřské škole při odpoledním odpočinku. Taky návštěva místní knihovny, kde měly děti z Kuřátek a Berušek díky paní knihovnici možnost seznámit se s prostředím knihovny a zajímavými knihami, se všem velmi líbila a dětem se ani nechtělo od knih odejít. Celé Česko čte dětem je kampaní, která je zcela zásadní v dnešní době, kdy dětské zábavě kraluje odosobněný svět počítačů, internetu a televize. Když dítěti pravidelně čteme, rozvíjíme tak jeho znalosti, představivost, rozšiřujeme slovní zásobu, vybavíme ho i emočním nábojem, který mu dává nezaměnitelná vazba s rodičem. Celé této akce se zúčastnila spousta rodičů, rodinných příslušníků i učitelé a žáci ze základní školy. Všem vřele děkujeme.

Ve spolupráci s okresní knihovnou se k „Noci s Andersenem“ připojíme společným malováním dětí a rodičů v mateřské škole akcí ,,Malujeme pohádku“, která se bude konat 27. března. Hotové výtvarné práce budou vystaveny v prostorách Československého kulturního centra.

Střípky ze základní školy Měsíc březen, kratší o týden jarních prázdnin utekl jako voda. Odpočatí školáci se znovu s chutí pustili do školní práce. Jako každé jaro se mnozí z nich zúčastnili školních i okresních kol různých soutěží a olympiád. Někdy byli úspěšní, jindy méně. Výčet našich úspěchů najdete na našich webových stránkách www. zsbuchlovice.cz. Dny učení byly dětem zpestřeny několika kulturně vzdělávacími pořady, z nichž největší úspěch mělo divadélko z Hradce Králové s programem „Jak se vaří pohádka“. Ne vždy má člověk „dobrou ruku“ při výběru kulturních programů, tentokrát jsme však trefili do černého. Dětem se divadlo dvou herců tak líbilo, že nakonec skandovali „Ještě jednou, ještě jednou“ a vůbec se jim nechtělo odejít. Vážení spoluobčané, při příležitosti oslav 90. výročí otevření ZŠ Buchlovice a 40. výročí otevření MŠ Buchlovice Vás žádáme o zapůjčení historických fotografií a jiných materiálů, které se vztahují k těmto subjektům (fotografie, staré písanky, učebnice, …). Materiály, u kterých je možno pořídit kopii, budou ihned vráceny nazpět. Příspěvky noste Miroslavě Klímové, ředitelce MŠ a ZŠ Buchlovice, nebo Bořku Žižlavskému, místostarostovi Děkujeme.


Divadlo „Jak se vaří pohádka“



Három fárom pod kočárom 1. 3. 2014

Buchlovické fašankové veselení prošlo v letošním roce menší obměnou. Organizátoři, tedy Studio M a stárci, se rozhodli, že navrátí po X letech fašanku tradičnější ráz. Do maškarního průvodu přizvali folklorní soubory Buchlovjánek, Děcka z Buchlovic a Folklorní studio Buchlovice a spolu s nimi si užili masopustní sobotu plnou tance, zpěvu, slivovice, koblížků a slaniny… Místo dechové hudby vytáhli husličky a basu muzikanti z cimbálové muziky Rubáš, kteří vyhrávali a veselili se spolu s maskami jak po celý den, tak i na večerní zábavě. Oproti minulým letům, nastala také změna ve způsobu obchůzky, jak bylo avizováno v Buchlovském zpravodaji s dostatečným předstihem. F studio nechalo zhotovit u paní Šedové masku Laufra, na kterého kluci z Rubáše obětovali své památeční velikonoční pentličky. Podle tradice chodí Laufr v čele průvodu, zvoní dům od domu a dává pak průvodu vědět, zda je v domečku očekáván či nikoli. Zve rodiny na ulici za maškarami, aby si s nimi přišli zatancovat a poveselit se. S letošní organizací a obměnou, i když byla přijata rozpačitě, jsou organizátoři fašanku spokojeni a těší se na příští rok. Zároveň prosí všechny příznivce těchto kulturních akcí, aby se lidé nebránili menším změnám. Na koho se při obchůzce nedostalo tento rok, může fašančáře očekávat v tom následujícím. Po „náročné“ slunečné obchůzce se ve večerních hodinách rozezněla kapela LCR, čímž zahájila večerní zábavu, tedy pochovávání Doroty Kontrabasové. Samotnému plačkovému aktu předcházelo vystoupení FS Buchlovice, které příjemně ozvláštnilo atmosféru na sále. Poté přišlo na odlehčení „truchlivé“ nálady při pochovávání, kdy se objevil pan vajíčko s hlasatelkou a svými vtipnými a trefnými reklamními spoty bavili přítomné hosty. Za vybrané dary všichni zúčastnění srdečně děkují. Fašanková výslužka posloužila jako pohoštění a za peněžní dary vyhrávala muzika do tance. Z uspořených peněz půjde část na výpomoc pro stárky a také se pořídí další maškarní převlek. Letos jste mohli v průvodu vidět nově zakoupenou masku jeptišky a smrtky. BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 4/201415


Foto: Iva a Pavel Paškovi BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 4/201417

Hračky, historie ne tak stará (záznam vernisáže 7. 3. 2014)

Společným zpěvem pro naladění jsme zahájili podvečer první vernisáže výstavy v tomto roce v Muzeu Podhradí Buchlovice. K dobré náladě zahráli uherskohradišťští country Kanonýři a návštěvníci měli možnost zhlédnout tři krátké propagační filmy firmy Baťa o hračkách – vzdělávací film Živočichopis z roku 1937, Džungle na prodej s Járou Kohoutem z roku 1936 a Slon zachránce (1934), které vtipným i věcným způsobem okomentoval pan dr. Petr Novotný, jehož tatínek byl jedním ze zakladatelů Filmových ateliérů firmy Baťa ve Zlíně. Čas plyne jako voda, generace se střídají, avšak mnohé zůstává. A tak stejně jako nevymizela slova máma, táta, voda, zůstávají i předměty, které zde byly vlastně od zrození prvního človíčka na Zemi - hračky. Žádné maličké dítě by nebylo právě tak šťastné jak je, nemít svoji panenku, kolébku a kočárek nebo hrkávku, ptáčka či autíčko. Generace se střídají, ani se nenaděješ a z holčičky je dívka, z maminky babička. Každá z nich vždycky nejraději vzpomíná na dětství, kdy jí bylo krásně právě s její nejoblíbenější hračkou. Doba se však mění a také hračky jsou stále náročnější. Dřevěná panenka a ze dřeva vyřezávaní koníčci byli nahrazeni chodícími a mrkacími pannami, které dítko stěží zvedne, dálkově ovládanými autíčky, které smí jezdit jen po pokoji... Ostatně, můžete posoudit sami, jaký je rozdíl mezi dnešními hračkami a hračkami našich maminek, babiček, kterým se při pohledu na první panenku zaleskne slzička v oku. Na výběru hračky závisí i celý budoucí život dítěte, protože smysl pro krásu, ale tu pravou krásu, se rozvíjí právě v tom bezstarostném dětství, v období dětských her. Osobně jsem měl nejraději hračky (ale i obecně věci) s historií. Nejdříve jsem měl hračky gumové pískací, které jsem dostával od kmotříčků a mohl jsem je koupat na dvoře ve velké vaně nebo je pouštět, spolu s lodičkami z kůry, po jarních potocích v době tání sněhů. Hračky to byly trvanlivé a tak se mnohé ještě zachovaly až do dnešních dní. Učiním-li velký skok až do doby „našich dětí“ – na céčka a ostatní písmena abecedy, které

byly také vyrobeny z plastů (kulminace této módní vlny kolem roku 1985) a hýbaly dětských světem, ale i světem dospělých, musím přiznat, že takové hračky zužují obzory dětské fantazie, že jsou nevkusné a kýčovité a zabíjejí krásno. Přesto si vždycky, když jen to slovo uslyším, musím vzpomenout na své působení ve výzkumném ústavě. Jeden z mých spolupracovníků, už starší pán (původně švec) Jarda, sedával v „céčkové“ době u malého vstřikovacího stroje, aby nás denně překvapoval novými a novými vybarveními těch malých nesmyslů. A jak nám bylo smutno, když Jarda, který se dostal do kriminálu, protože nejprve se postavil v lehké opilosti příslušníkovi SNB a v podmínce se pobil na fotbale nějaké „horské ligy“ a psal nám z basy „koresponďáky“ – kolektiv je tu dobrý – práce je tu dost (zase se dostal k opravě starých bot. Tím jsem jen chtěl naznačit, že patrně jen k věcem (hračkám), které se váží s našimi vzpomínkami, můžeme mít niterný vztah, mohou se nám nejen líbit, mohou nás obohacovat, nám mnohdy i velmi pomáhat, ať už jako malým, nebo posléze jako dospělcům. Buďme na hračky hodní! O výstavě Hračky – historie ne tak stará – gumová a plastová, jsem začal přemýšlet již v době, kdy jsem pracoval na úřadě v Buchlovicích a už tehdy jsem si do deníku napsal poznámky, z několika impulzů uvedu dva: • první byl ten, že Muzeum Podhradí Buchlovice bylo v té době poctěno až


z Podkrkonoší (z Lomnice nad Popelkou) darem více než 50 kusů gumových hraček, takových těch pískacích, jaké se vyráběly původně ve firmě Fatra Napajedla, nástupnickém závodě dříve Baťova koncernu, • druhý moment byl ten, že jsem původním povoláním chemik – výzkumník a 24 let jsem pracoval ve výzkumu plastů a do Fatry a dalších podniků tehdejších Českých závodů gumárenských a plastikářských jsem poměrně často zajížděl nebo tam prováděl zkoušky, tam jsem měl také možnost se seznámit s hračkami v té době vyráběnými A tak, proč si „na stará kolena“ nezahrát na plastikáře a proč nepomoci pokladům z gumy a plastů vyjít znovu do zašlé slávy? A že jsem v poslední době odpovídal na mnohé otázky týkající se hraček, zde jsou dvě z mých odpovědí: Co zde, na naší inspirativní výstavě můžeme vidět, jakých hraček bude nejvíce? Musím říci, že asi těch plastových novodobých, domácí provenience, z Anglie, ale možná také pocházejících z Honkongu nebo Číny od drobných dárců nebo donorů, kamarádů, přátel, ale i milých spoluobčanů buchlovických. Velkou skupinou hraček budou však kvalitní hračky z Fatry Napajedla od renomovaných návrhářů paní Libuše Niklové (nafukovadla (1963–1981), gumáčci (1954–1964), hračky s varhánkovým trupem (1963–1965), kolekce pro Expo 1967, hračky zvukové a plněné vodou (1963–1966), pokojové sedací hračky (1969– 1976), vodní objekty (1964–1981) a pana Alfréda Kluga, malou část nám zapůjčilo Muzeum Napajedla. Retro nafukovací hračky i v současné době vyrábí závod Fatra (Agrofert), ty také ozdobí prostory Muzea Podhradí Buchlovice, dostali jsme je péčí pana generálního ředitele ing. Pavla Čechmánka. Dovolil jsem si ve výstavě také jen malinko zavadit o školu, která vychovávala a vychovává designéry, kteří se zabývali výrobky z plastů, m.j. i navrhováním hraček pro děti,

a já jsem měl možnost, a byla to příjemná životní zkušenost, vyučovat na SUPŠ v Uherském Hradišti. Poměrně velkou část vystavených hraček máme na výstavě od mé sestry Marcely, která se celý život starala o děti v Dětském domově ve Zlíně, a tak u nás doma zabíraly hračky vždy velkou část životního prostoru. Ale největší kolekce bude určitě od sběratelky paní Hany Kusákové z Modré, která hraček vlastní nepřeberné množství a z nich jen malou část jsme přenesli do výstavy, spíše však z prostorových důvodů, muzeum není nafukovací! Vedle hraček plastových a gumových pískacích budou tam i kočárky a dudlíky v sériích, plastový nábyteček, nádobíčka a třeba i chrastítka …, no, ale přál bych Vám vidět celé její bohatství, snad se jednou podaří uspořádat jen jí samostatnou výstavu! Která z těch hraček bude nejstarší? Nejstarší budou pravděpodobně hračky, které pocházejí z našeho domu v Huštěnovicích, jsou to koník a kravička z polyamidu 6, ke kterým jsem se dostal následovně – našel jsem je v provozu v budově č. 64 v areálu Svitu, kde měl Výzkumný ústav gumárenské a plastikářské technologie Gottwaldov, kde jsem byl zaměstnán, pracoviště v roce 1969. Mohlo k tomu dojít například takto: Po uzavření vysokých škol v roce 1939 nastoupil Otto Wichterle do Výzkumných chemických dílen firmy Baťa ve Zlíně, kde se zaměřil na prověření Carothersových patentů, podle kterých se vyráběl polyamid 66 pod obchodním označením Nylon. V našich podmínkách se posléze vyráběla polyamidová vlákna s označením SILON, Planá nad Lužnicí, technologií vstřikováním, lisováním pak v Žilině SILAMID. V prvé fázi si asi vědci trochu hráli a vyrobili několik hraček lisováním do forem. Pro ty, kteří nemohli být přítomni, zapsal autor výstavy Miloslav Hrdý



Foto: Bořek Žižlavský a Pavel Paška BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 4/201421

SPHB připravuje výstavu Spolek podporovatelů historie Buchlovic uskuteční na podzim 2014 svou další výstavu v Muzeu Podhradí, která se bude zabývat I. světovou válkou, od jejíhož vzniku uplyne v červenci sto let. Při této příležitosti vás chceme poprosit o poskytnutí obrazových či písemných rodinných památek na toto těžké období, které nesmyslně prožívaly i desítky převážně mladých buchlovických mužů na frontách, dennodenně v ohrožení života, z nichž se jich mnoho nevrátilo. Půjčené materiály budou ihned nafoceny a naskenovány a obratem (i na počkání) vráceny. (Kontaktní osoby: Bořek Žižlavský, tel. 723 335 894; Kamil Maděra, tel. 602 591 276.) V souvislosti s připravovanou výstavou přinášíme snímek z fronty z roku 1917, na němž vidíte monarchistického politika a majitele buchlovského velkostatku Leopolda Berchtolda s posledním rakousko-uherským císařem Karlem.

Kulturní kalendář – duben, květen 2014 19. 4. 30. 4.

30. 4. 1. 5. 3. 5.

3. 5. 8. 5. 8. 5.

Turnaj v petanque Hřiště petanque

PK Stříbrné kule, Alena Horáková www.stribrnekule.ic.cz 69. výročí Náměstí Buchlovice ZO Českého svazu bojovníků za svobodu, osvobození – památník Jan Štokman, tel. 720 208 013 Buchlovic Spolek podporovatelů historie Buchlovic, B. Žižlavský, tel. 723 335 894 Stavění máje Náměstí Buchlovice FS Buchlovice, ing. Petra Kropáčová tel. 737 869 827, www.fsbuchlovice.cz Turnaj v petanque Hřiště petanque PK Stříbrné kule, Alena Horáková www.stribrnekule.ic.cz Zájezd na muzikál Divadlo Kalich Praha Československé kulturní centrum Mauglí Buchlovice; Mgr. Pavla Večeřová tel. 724 030 056, www.cskcbuchlovice.cz Stavění máje Hospůdka u Špalka Petr Špalek, tel. 603 530 448 pod Buchlovem www.hospodauspalka.wz.cz Dětská kuličkiáda Náměstí Svobody Sdružení rodičů při ZŠ Buchlovice, Mgr. Alena Mikulíková Turnaj v petanque Hřiště petanque PK Stříbrné kule, Alena Horáková www.stribrnekule.ic.cz


Malí fotbalisté na turnaji

Malí buchlovičtí fotbalisté ročníku 2007–2008 se zúčastnili v sobotu 22. března turnaje ve sportovní hale Gymnázia Uherské Hradiště. Jiří Moravčík, trenér přípravky


Kuličkiáda 22. března 2014


Foto: Pavel Paška BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 4/201425

22. březen – den světelného poselství Je sobota 22. března, podvečer. S několika málo přáteli stoupáme po buchlovských šedesáti schodech na terasu, aby se před námi zjevila nezapomenutelná kulisa šeřícího se Slovácka. Fouká silný teplý vítr, který se opírá o otvírající se renesanční dveře u lípy neviny. Za nimi, v členité chodbě průjezdu, kvílí meluzína, jež zaniká někde v prostoru třetího hradního nádvoří. Dolinu pohlcuje vkrádající se tma. Pod námi se rozsvěcují světla tisíců pouličních svítidel a nespočtu oken domů desítek slováckých sídel – vesniček a měst. Ze slabě osvětleného nádvoří vystupujeme do vstupní chodby a poté vzhůru po desítkách dřevěných schodů až do druhého patra hradního paláce. Kapesní svítilnou osvětluji ciferník hodinek. Máme ještě půl hodiny času. Míříme tedy na skok do temných hradních komnat. Otevírám dveře a v malé chodbě před někdejším pokojem mrtvých zahvízdá opět meluzína. Slabé paprsky hvězdnatého večera dopadají drobným okénkem do předsíňky před mumií. Lesk její novodobé rakve se zablýskne ve tmě. Kdysi tu na stěnách visely obrazy zemřelých příslušníků rodiny Berchtoldů – Antonína, Valburgy, uherského revolucionáře Zikmunda i jeho ženy Ludmily. Před více než padesáti lety zmizely v hradním depozitáři, aby počátkem 90.

let spatřily opět světlo světa v interiéru kaple Barbory na Modle. Obrazy mrtvých namaloval podle vlastních fotografických předloh uherskohradišťský fotograf a malíř František Dorazil. Tma houstne, mizí poslední obrysy prostoru. Zavane průvan a zahvízdá opět naše průvodkyně temným hradem – rázná meluzína. Kdybych nebyl přesvědčený skeptik, rázem bych nyní mohl uvidět i onu mytickou prastarou bílou buchlovskou paní, která se za první republiky v Jaškových neopakovatelných pověstech změnila na tu dnešní – černou. Tajemně naladěni vystoupáme zbytek schodů, které nás dělí od plošiny hradní rozhledny. Za chvíli má začít to, na co se už několik dnů těšíme. Máme štěstí. Nad námi se rozprostírá temná, ale jasná obloha s tisíci hvězd. Je půl osmé. Tam někde před námi ve tmě se rozprostírá Velká Javořina. V místech, v nichž tušíme její přítomnost, se najednou viditelně rozsvěcuje. Silné světlo (ohně?) září dodaleka. Po krátkém čase se rozsvěcuje na vrcholcích hraničních hor poněkud vlevo, kde tušíme pro změnu Velký Lopeník. Světelný řetězec pokračuje do oblasti řeky Moravy. Nad silným světelným smogem Uherského Hradiště (zvlášť jedovatě září reflektory hradišťského městského fotbalového stadionu) komíhá světlo asi na Rovnině, pak někde

Večerní buchlovská nálada na prvním nádvoří a na rozhledně BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 4/201426

Stmívání nad Slováckem na Uherskobrodsku a Luhačovicku. Následují zřejmě světlice na Makové nad Napajedly. Postupující výrazně blikající světelné body se objevují na Kyjovsku, podle předběžných informací na Nákle a u Šardic. Obracíme pozornost na opačnou stranu. Temná západní a severní strana Chřibů prozatím mlčí. Najednou se objevuje blikající zář napravo od červeně svítícího stožáru na Jílové u Bunče. Nemůže to být nikde jinde než na Komínkách. Postupná intenzivní těžba tamních bukových velikánů odkryla jižní svah pověstného kopce s vrcholovým skaliskem. Někdo toho šikovně využil a zcela „mimo hru“ se přidal k dnešnímu světelnému poselství. Rovněž mimo hru se spontánně přidáváme i my tu nahoře na hradní rozhledně. Zdá se, že na náš svit baterky, který musí být vidět po celém širokém kraji, naši „kolegové“ z Komínských skal odpovídají. Protože se plně věnujeme Komínkám, světlo na Brdu nám uniká. Světelný řetěz pak následuje dále k litenčickým kopcům, na Drahanskou vrchovinu a pak dále přes Českomoravskou vrchovinu do Čech. Působivý světelný projekt založilo několik nadšenců již před několika lety a nazvalo jej Keltský telegraf. Už od nejstarších dob, co poznal

člověk oheň, si lidé pomocí něj a smluvených světelných znamení sdělovali ty nejdůležitější zprávy. Zpravidla šlo o informaci o vpádu nepřítele do naší země. Ohně tehdy zapalovali na dominantních vrcholech navzájem viditelných kopců. Každoročně tak planou ohně, nebo jen svítí světlice či silnější světelné zdroje, na kopcích Moravy a Čech. Tentokrát se prý přidali i nadšenci na Slovensku v okolí Žiliny a lidé v hraničních oblastech Bavorska. Akce oficiálně začíná v 19.30 hodin na Velké Javořině, aby se pak v dohodnutém časovém limitu připojovala další místa. Světelné poselství tak doráží během krátké doby do Čech – k Řípu, k Milešovce, k Brdům a postupuje na západ. Je to úžasná podívaná a prožitek je o to větší, když se přidá příznivé počasí. Funguje to dokonale, konstatujeme plni dnešních dojmů. Jak jednoduché, rychlé a účinné. Naši předkové, na rozdíl od většiny z nás současníků, používali ke vzájemnému dorozumění především selský rozum a jednoduché a dostupné prostředky. Zvládli to hravě i bez přehršle dnešní nejmodernější techniky. Text a foto Bořek Žižlavský


Z HISTORIE PŘED 70 LETY Odboj a paraskupiny ze západu za II. světové války – 9. část

Operace CLAY Paradesantní skupinu CLAY tvořili velitel čet. asp. Antonín Bartoš z Lanžhota, šifrant čet. asp. Jiří Štokman z Buchlovic a radiotelegrafista čet.asp. Čestmír Šikola z Malé Skály u Železného Brodu. Měla kromě standardní výzbroje dva radiové komplety (vysílač Šimandl, přijímač Mark 5) a šifrovací klíč EVA. Na Velikonoční neděli 9. dubna 1944 proběhl první nezdařený pokus o vysazení. Letoun Halifax s polskou posádkou se nad Jugoslávií dostal do mraků a na křídlech se začala tvořit námraza, proto se pilot rozhodl k návratu na základnu. K druhému pokusu skupina startovala o tři dny později ze základny v Brindisi letounem Halifax HR671/FS-R, patřícího 148. peruti RAF, tentokrát s kanadskou posádkou (velitel W/O Brown), s určením pro moravskou oblast, a byla vysazena krátce po půlnoci ze 12. na 13. dubna 1944 v údolí Trnovce u Hostišové s menší navigační chybou - 16 km od plánovaného místa seskoku u Přílep u Holešova. Z operačního prostoru měla rozvinout v prostoru severovýchodní a jižní Moravy zpravodajskou a organizační činnost, kontaktovat zbylé ilegální organizace a z nich vytvořit novou organizační strukturu a tuto připravit na příjem zbraní a ozbrojené povstání plánované v závěru války. Rovněž měla navázat a udržovat radiové spojení s exilovou vládou v Londýně. Všichni tři parašutisté se po seskoku sešli s veškerým operačním materiálem a po zakopání padáků, kombinéz a balicího materiálu se vydali na první záchytnou adresu do Bystřice pod Hostýnem. Den přečkali v lese, a jakmile se začalo smrákat, vydali se na přechod Hostýnských hor. Jako zázrakem nenarazili na příslušníky německé Schutzpolizei, kteří hlídali vysokofrekvenční vedení do vsetínské zbrojovky. Další den přečkali v lesíku Končiny pod

Hostýnem a večer byli přijati na první záchytné adrese u zámečníka Oldřicha Procházky v Bystřici pod Hostýnem. Procházka kontaktoval četnického strážmistra ve výslužbě Jana Filipa a ten se stal hlavním spolupracovníkem skupiny CLAY. První úspěch zaznamenala skupina 30. dubna 1944, kdy navázala spojení stanicí EVA s Vojenskou radiovou ústřednou (VRÚ) v Londýně, které pak udržovala z různých míst až do jara 1945. Spojovací činnost CLAY patří k nejpozoruhodnějším výkonům na tomto úseku zvláštních operací Skupiny D. Odeslala na 800 depeší a přijala jich téměř 300. Rozsáhlá spojovací činnost byla vyvolána aktivní a úspěšnou organizační prací CLAY, která poměrně rychle zahájila přípravy k povstání na celém území východní Moravy. Během léta skupina CLAY obsáhla okresy Přerov, Hranice, Valašské Meziříčí, Vsetín, Holešov, Bystřice pod Hostýnem a Frenštát pod Radhoštěm. K nim pak po zjištění omezených možností skupiny CARBON přibyly další oblasti, zejména Uh.Hradiště, Hodonín, Kyjov, Židlochovice, Kroměříž, Zlín, Uherský Brod. Ve všech okresech byli určeni vojenští a političtí velitelé pro případ povstání. V odhadech se počítalo s 500 muži v každém okresu, se kterými bude zahájeno povstání, v jehož průběhu bude zmobilizováno dalších 3 000 mužů. Celkově měla vojenská síla připravovaná skupinou CLAY dosáhnout hodnoty 4 divizí včleněných do 2 armádních sborů pod velením generála Františka Rakovčíka z Přerova. Pro vyzbrojení prvního sledu této tajné armády prozkoumával CLAY 11 ploch pro příjem zbraní a munice. Spolupracoval také s Radou tří (R 3), v té době nejvlivnější ilegální odbojovou organizací, a také s CARBONEM, jemuž poskytoval pomoc spojovací. Agilní velitel CLAY se podle jistých pramenů


pokoušel podřídit si CARBON a požadoval po něm předání EUREKY (přístroj pro navádění pilota v případě shozů zbraní a materiálu na vykorespondované plochy). Mezi oběma veliteli vznikly kompetenční spory, které však vzájemnou spolupráci neohrozily. Byly spíše vyvolány povahovými a charakterovými vlastnostmi obou velitelů. CLAY se podílela také na zajištění operace EMBASSY, pro kterou zajistila a vykorespondovala jednu ze záchytných adres v Hranicích, přes kterou se měla tato skupina napojit na CLAY a přejít do její podřízenosti. Podílela se také na plnění některých kontrarozvědných úkolů - jednak v boji proti provokatérům a konfidentům gestapa, jednak na odhalení radiové protihry MOLDAU, kterou vedla brněnská služebna gestapa pomocí zajatého parašutisty Zuvače ze skupiny POTASH. Pozoruhodná organizační činnost CLAY, na níž se podílelo kolem 400 spolupracovníků, nemohla zůstat utajena a bylo jen otázkou času, kdy bude zaregistrována gestapem. Během dvou měsíců po vysazení se skupina dostala do centra pozornosti německých bezpečnostních orgánů. Ty byly informovány již od zajatého npor. Adolfa Horáka, velitele SULPHURU, který prozradil její složení. Pomocí konfidentů byla vybudovaná organizace infiltrována. Zejména Šmíd a Bednář, konfidenti brněnského gestapa, ohrozili tento výsadek. Přestože gestapo postupným zatýkáním organizaci těžce zasáhlo, parašutistům se dařilo unikat. Za okolností často velmi dramatických měnili neustále úkryty a prostory působnosti. To platí zejména o konci roku 1944, kdy CLAY pod hrozbou likvidace ustoupila do nových prostorů Tvrdonice – Hrušky - Prušánky. V Tvrdonicích se paraskupiny CLAY ujala rodina Strakova a František Straka ml. se stal jejich nejbližším spolupracovníkem v novém prostoru. Sehnal ubytování a skupina se dala znovu do práce. Navázala spojení s VRÚ v Londýně a také se skupinou CARBON. V pátek 9. 2. 1945 byl Polášků dům v Tvrdonicích, ve kterém bydlel Bartoš, obklíčen Němci. Velitel skupiny uprchl oknem a při přestřelce dva gestapáky

zastřelil. Podařilo se mu dojít do Hrušek, k řezníku Strouhalovi, kde byli ubytováni Štokman se Šikolou. Znovu navázali spojení s Londýnem a dostali příkaz vrátit se do původního prostoru. Přijali tedy dřívější nabídku zlínských ilegálních spolupracovníků Ondráka a Foukala a na Velký pátek 30. března 1945 se autem přesunuli na Žabárnu u Fryštáku a odtud do Zlína. Zde byli opět ohroženi gestapem, a tak se přesunuli pěšky zpět na jižní Moravu do Prušánek k Františkovi Imrichovi a pokoušeli se opět zapojit do práce. Organizační a zpravodajská činnost CLAY vyvrcholila koncem léta a na podzim roku 1944. V tomto období byla považována zpravodajským odborem při MNO v Londýně za nejúspěšnější a vzhledem k dosaženým výsledkům se s ní počítalo jako s řídící a velitelskou skupinou v oblasti jihovýchodní Moravy, přes níž gen. Ingr ve funkci vrchního velitele v Londýně dával pokyny pro konečnou fázi války. CLAY tudíž patří podle anglického Special Operations Exekutive (SOE) k nejúspěšnějším paradesantním skupinám, které po vysazení na domácí území svůj úkol zdárně završily. Dne 14. dubna 1945 vstoupily první útočné jednotky 57. střeleckého sboru 53. sovětské armády v sestavě 2. ukrajinského frontu do Prušánek. Bylo to přesně rok a den od přistání desantu CLAY na rodné půdě a zdánlivě nastal den svobody. Všichni tři parašutisté byli postupně povyšováni a vyznamenáváni několika Československými válečnými kříži 1939, Československou pamětní medailí se štítkem F-VB, Vojenskou medailí Za chrabrost a medailí Za zásluhy I. stupně. Antonín Bartoš byl také nositelem Military Cross krále Velké Británie Jiřího IV. 29. 1. 1946 byl povýšen do hodnosti majora. Po únoru 1948 utekl do Francie a poté žil v USA. Povýšení na generála v roce 1993 odmítl, stejně jako již v roce 1990 povýšení na plukovníka, údajně z politických důvodů. Zemřel 13. 12. 1998 v New Yorku ve věku 88 let. 10. 9. 2000 byla na jeho rodném domě v Lanžhotě odhalena pamětní deska.


Jiří Štokman po válce působil jako instruktor ve vojenské akademii v Hranicích na Moravě. Po únoru 1948 uprchl před zatčením a žil postupně ve Francii, Anglii a USA. 18. 6. 1990 byl povýšen do hodnosti podplukovníka in mem., 30. 4. 2009 byla odhalena pamětní deska na jeho rodném domě v Buchlovicích a jeho jméno je uvedeno na památníku zahraničních vojáků z Buchlovic na náměstí Svobody. Zemřel 17. července 1981 v kalifornském Monterey v USA ve věku 61 let.

Čestmír Šikola po roce 1948 vězněn, v roce 1990 rehabilitován a povýšen na plukovníka v.z. Zemřel 29. února 2008 ve věku nedožitých 89 let. 19. března 1990 bylo všem parašutistům CLAY uděleno čestné občanství města Bystřice pod Hostýnem, hlavního centra jejího působení, a v roce 1998 byla odhalena pamětní deska na domě Františka Strouhala v Hruškách na Břeclavsku, kde se skupina na sklonku války ukrývala.

Operace CARBON Téže noci stejným operačním letem jako CLAY přistála u Vacenovic skupina CARBON ve složení velitel - npor. František Bogataj, rt. František Kobzík, rtm. Josef Vanc a čet. asp. Jaroslav Šperl - radiotegrafista s dvěma radiovými komplexy JARMILA. Jako celek se nikdy nesešla. Nákladní padák s operačním materiálem se zachytil na stromech, a tak byl ztracen bezprostředně po vysazení. Zůstal pouze radiomaják, který dopravoval npor. Bogataj. Pouze Vanc s Kobzíkem postupovali společně do oblasti Uherského Brodu, kde byly dojednány kontakty na záchytných adresách. Přijati však nebyli, a proto se ukrývali v lese. 6. května 1944 se uschovali na půdě domku Františka Lukáše čp. 89 v Rudicích, aniž jej požádali o pobyt. Byli zpozorováni a majitel domku v domnění, že jde o tuláky či zloděje, je udal na četnické stanici. Během několika hodin byli obklíčeni a v nastalé přestřelce volili dobrovolnou smrt před zatčením. CARBON ztratil polovinu svého stavu. Čet. asp. Šperl dorazil na záchytnou adresu k M. Hrabalové ve Véskách a čekal na pokyny velitele, který ho zde později nalezl. Velitel CARBONU postupoval s EUREKOU ke své tetě Kateřině Zálešákové do Ostrožské Nové Vsi. S její pomocí našel u Karla Horníka úkryt. Odtud zahájil pátrací činnost po kontaktech s ilegální organizací. Navázal na svého přítele Antonína Straku. Straka byl však nevědomky napojen na konfidenty brněnského gesta-

pa. Patřil kdysi k několika spolupracovníkům velitele skupiny ZINC npor. Oldřicha Pechala a gestapo jej úmyslně nechalo na svobodě, jako jeden z kanálů pro přístup do ilegálního hnutí. Ztráta spojovacích prostředků nutila velitele CARBONU k hledání cest, jak dát o své situaci zprávu do Londýna. Pomocí učitele Straky a konfidentů brněnského gestapa bylo dosaženo kontaktů se skupinou CLAY a R-3, které byly v tehdejší době okrajově napojeny na tuto volavčí síť. Za neobyčejně dramatických událostí se podařilo ilegálním organizacím plán gestapa odhalit a zmařit, alespoň v případě skupiny CARBON, a to hlavně díky tomu, že jeden z konfidentů Karel Paprskář hledal cestu k vlastní záchraně a vyzradil pravou tvář některých konfidentů, zejména Ryšánka, Jizery, Šmída a Bednáře. Usilovná snaha o spojení s Londýnem byla nakonec korunována úspěchem. Hlavní stanice JARMILA byla umístěna ve mlýně v Louce v objektu Knápcova mlýna. Záložní stanoviště u Idy Králíkové v Kunovicích. Radista čet. asp. Šperl zůstal ve spojení s VRÚ až do 9. dubna 1945. CARBON vytvořil rozsáhlou síť spolupracovníků, vykorespondoval 23 přijímacích ploch v prostoru Uherského Hradiště, Uherského Ostrohu, Bzence, Kyjova a Veselí n. Moravou a od 23. 3. 1945 se začaly realizovat žádosti CARBONU o dodávky zbraní a materiálu. Bylo provedeno sedm úspěšných a jedenáct neúspěšných shozů. Za pomocí zís-


kaných zbraní a destrukčního materiálu došlo k řadě úspěšných bojových a diverzních akcí, a to v době, kdy skupina zásahem gestapa opět ztratila radiové spojení. Bogatajovi se sice podařilo setřást ze sebe konfidenty gestapa, ale zatýkání ve své podpůrné organizaci zabránit nemohl. Při likvidaci ilegální skupiny se učitel Antonín Straka zastřelil, a gestapo tak ztratilo Bogatajovu stopu. 27. 4. 1945 vyšla organizace CARBON z ilegality a vedla nepřetržitý boj s Němci až do konce války. CARBON měl poměrně malou zpravodajskou činnost, ale jeho podíl na bojových akcích, zejména na Uherskohradišťsku, je vysoký. V tomto směru je hodnocen jako velmi úspěšný desant vysazený ze Západu. Také parašutisté CARBONU byli postupně dekorováni Československou pamětní medailí se štítkem F-VB a několikrát i Československým válečným křížem 1939. František Bogataj byl dále vyznamenán Československou vojenskou medailí Za chrabrost, Československou medailí Za zásluhy I. stupně a byla mu také udělena britská vyznamenání Victoria medail a Defence medail. V roce 1948

uprchl a žil v USA. 8. 5. 1993 byl povýšen na generálmajora a obdržel Řád Milana Rastislava Štefánika. Zemřel 4. 2. 1999 v Saint German v USA a 27. 11. 1999 byla urna s jeho popelem slavnostně uložena na hřbitově v Uh. Ostrohu. V červenci 2010 byla v ostrožském zámku odhalena bronzová plaketa s jeho jménem. František Kobzík byl 18. 7. 1948 povýšen do hodnosti nadporučík in memoriam. Jeho jméno je uvedeno na pamětní desce padlých občanů města na břeclavské radnici. Josef Vanc byl taktéž povýšený 18. 7. 1948 na nadporučíka in memoriam a jeho jméno je uvedeno na památníku padlým v rodné obci Žitěnín, okr. Jičín. Jaroslav Šperl po únorovém převratu 22. května 1948 opustil Československo. Žil s rodinou v Německu a v roce 1955 odjeli do USA. Tam pracoval u výroby papírenských strojů. Zemřel 11. dubna 2005 v Beloitu ve státě Wisconsin USA. Dne 16. října 1990 byl povýšen do hodnosti plukovníka v záloze.

čet. asp. Šperl Jaroslav, CARBON

rtm. Vanc Josef, CARBON

kpt. Bogataj František, CARBON

Jan Štokman

rtn. Kobzík František, CARBON


Jo, to bývaly zimy! Zima roku 1929 byla klimatology vyhlášena za největší zimu 20. století. Co se o ní píše v dobovém Moravskoslezském deníku, Lidových novinách a kronikách obcí? „V novoroční noci roku 1929 jsme šli ze zábavy. Bylo nám docela teplo, mráz jsme nevnímali. Uslyšeli jsme tupý a kovový praskot. Zjistili jsme, že okapy a tašky praskají mrazem. Od toho dne mrzlo víc a víc. V únoru mrazy dosáhly vrcholu. Také padal sníh. Na silnicích byly proházeny cesty pro jeden vůz. Sníh někde sahal ke korunám stromů. Pták nezapískal, všude jen bílá pláň bez stop zvěře.“ Od Silvestra 1928 do 8. března 1929 nepřekročila rtuť teploměru nulu, ani v pravé poledne. Tak zamrzly všechny řeky Vltava v Praze, Ostravice, Morava, Dunaj, Rýn i Baltské moře. Do 10. února 1929 se dařilo železniční dopravu udržet s vypětím sil v provozu, pak nastal kolaps. Praskaly kolejnice, musela být k uvolňování tratí povolána armáda. Třetina strojvůdců a železničářů onemocněla chřipkou a ti, co zůstali na trati, těm omrzly uši, nosy, ruce. Největší mrazy byly právě kolem 10. února. V Českých Budějovicích bylo naměřeno -41 °C, ve Slezsku -40 °C, na kbelském letišti v Praze -30 °C. Jen v Praze muselo být ošetřeno několik set lidí, šlo o omrzliny uší (Lidové noviny). Lidé umírali, zvěř hynula mrazem na polích a v lesích. Ve sklepech pomrzly brambory, ve chlévech malá prasátka. Zmrzlé ptáky sbírali lidé do nůší. Kronikáři píší, že v Praze byly přeplněné márnice, protože se nestačilo mrtvé pohřbívat. Ve školách se nevyučovalo, třídy se nedaly vytopit, děti měly prázdniny. Před nádražími se tvořily fronty na uhlí, instalatéři nestačili rozmrazovat vodovodní potrubí. „Mnoho samot v hornatých oblastech a horách bylo zaváto. Jejich majitelé se ze sněhu museli vyhrabávat. Běda, kterým došlo palivo a zápalky. Žili bez ohně, zabalili staré lidi do peřin a hader. Vyhazovali sníh, vykutali se jako krtci“.(Moravskoslezský deník) Situaci v zemi komplikovala výměna předsedy vlády, když za nemocného Antonína Švehlu nastoupil František Udržal. Mrazem ochromené zemi neměl co slibovat. V prohlášení vlády se zaměřil na společný boj všech obyvatel Československa proti „ zlobohu bílé smrti“. V kronice Buchlovic píše kronikář pan Kučík, jak kruté mrazy zlikvidovaly téměř všechny vysazené ovocné stromy v obci. Eva Hřibová

Opravdová zima 1940–41 v Tyršově ulici

(foto z alba paní Ludmily Macákové, roz. Ondrůškové)


Na fotografiích z roku 1944, z alba pana Karla Bílky, vidíte skupinu českých vězňů, kteří si odpykávali trest za hospodářské delikty (krádeže, finanční machinace, spekulace…) na velkostatku hradu Buchlova. Vězňové bydleli v hospodářském dvoře pod Buchlovem a někdy přespávali i na hradě Buchlově v prostorách západní bašty nebo tzv. šanderky na prvním nádvoří. Pracovali převážně na polích a loukách kolem hradu Buchlova. Na dolním obrázku jsou zvěčněni s tehdejším správcem hradu Konečným a hradním hospodským Studeníkem s jeho manželkou.


Velikonoční recepty Miloslava Hrdého Velikonoční věnec 500 g polohrubé mouky, 100 g másla, 1 vejce, 250 ml mléka, ½ kostičky kvasnic (20g), špetka cukru, mák, koření Nejprve připravíme klasický kvásek z mléka, droždí, trochy cukru a trochy mouky. Máslo necháme změknout. Mouku mírně osolíme, přidáme ½ lžičky Vegety, pak přidáme vejce, máslo a vzešlý kvásek. Vypracujeme hladké těsto (čím déle zpracováváme tím lépe), které necháme 1 hodinu kynout. Po vykynutí rozdělíme na 3 stejné části. Do jedné části opatrně zapracujeme ¾ lžičky paprikové Vegety nebo jiného koření s paprikou (třeba grilovacího), do další dáme jemně usekané čerstvé bylinky (např. pažitku), možno i sušené, (např. mletý tymián), třetí část necháme původní. Z jednotlivých bochánků uděláme dlouhé válečky o průměru cca 2,5 cm a délce 40 cm. Z těch zapleteme cop, přeneseme jej na plech vyložený pečícím papírem, až na plechu vytvarujeme do věnce. Konce spojíme propletením mezi sebe, spoj překryjeme kouskem těsta, např. ve tvaru mašličky a můžeme ještě pojistit špejlemi proti rozdělání. Necháme kynout ještě půl hodiny a pak potřeme rozšlehaným vejcem, mírně posolíme a posypeme mákem, kmínem, sezamovým semínkem, nebo zkombinujeme všechno. Pečeme cca ½ hodiny při 180°C.

Velikonoční nádivka ze tří druhů masa 350 g vepřové plece, 350 g uzeného bůčku nebo krkovice, 300 g kuřecího nebo krůtího masa, 120 g strouhanky + na vysypání formy, 200–250 ml mléka, 3 vejce + 1 žloutek, 2 lžíce nasekaného libečku, 1 snítka rozmarýnu, nasekaná, 1 lžíce nasekané petrželky, 1/4 lžičky mletého nového koření, sůl a čerstvě mletý černý pepř, 1 bílek na potření, kousek másla na vymazání formy Předehřejte troubu na 180 °C a chlebíčkovou formu o objemu 1,2 l vymažte máslem a vysypte strouhankou nebo vyložte pečicím papírem. Maso omyjte a každý druh zvlášť uvařte. V míse prošlehejte vejce s mlékem, přisypte strouhanku, nasekané bylinky a mleté nové koření a nechte vsáknout. Maso nakrájejte na kostičky nebo hrubě semelte a promíchejte se strouhankovou směsí. Podle chuti osolte, opepřete a přesuňte do formy. Pečte 40–45 minut dozlatova, případně vpíchněte do středu špejli, jestli hmota uprostřed nelepí. Ke konci pečení potřete povrch rozšlehaným bílkem, aby kůrka byla lesklá a křupavá. Nechte chvíli zchladnout ve formě, vyklopte a krájejte na řezy.

Povidlový perník – Cikán nebo také Cikány 0,5 kg polohrubé mouky a 1 perníkový prášek do pečiva, 0,3 kg cukru krupice (mletý), 0,2 kg švestkových povidel, 0,5 balíčku kakaa, špetka soli, kůra a šťáva z 1 citrónu, 1 lžička sody, 0,5 litru mléka, 2 vejce, 2 lžíce stolního oleje Vše smícháme na těsto a pečeme ve středně teplé troubě. Pozor! Hodně nabude! Dobrou chuť! Draha Omelková BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 4/201434

Velikonoční mazanec podle farského receptu 750 g polohrubé mouky, 375 ml mléka, 40 g čerstvého pekařského droždí, 2 žloutky, 150 g moučkového cukru, 150 g čerstvého poctivého másla, 2 lžíce rozinek předem namočených v rumu, 2 lžíce oloupaných a nasekaných mandlí na nudličky, nastrouhaná kůra z menšího omytého citrónu, 1 lžíce vanilkového cukru (odpovídá 1 ks sáčku), špetka soli, špetka strouhaného muškátového oříšku nebo květu, 1 vejce na potření mazance, tuk na vymazání pečicího plechu, určitě bych volila pečicí papír a ušetřila si práci s mytím plechu Mouku prosejeme do mísy a pěkně ji provzdušíme. Poté smícháme s moučkovým cukrem, přidáme i cukr vanilkový, špetku soli, špetku strouhaného muškátového oříšku nebo květu a jemně nastrouhanou citrónovou kůru. V malém kastrolku rozpustíme máslo a necháme ho trochu prochladnout. Mezitím si připravíme kvásek. Polovinu dávky mléka zahřejeme tak, aby bylo vlahé. Rozdrobíme do něj kvasnice, přidáme lžíci cukru, trochu mouky a umícháme řídké těstíčko, které necháme dobře zkynout. Když kvásek nakyne, přidáme ho do mísy k mouce. Ve zbylém mléce rozmícháme 2 žloutky a přidáme vše do těsta. Zalijeme rozpuštěným a prochladlým máslem a těsto zpracováváme vařečkou tak dlouho, až se přestane lepit na stěny mísy a nechytá se ani vařečky. Těsto bývá tužší, ale musí být pěkně hladké. Vyndáme ho z mísy na vál a rukama propracujeme. Když přestane lepit a nechytá se ani válu, je připravené k dalšímu kynutí. Vložíme ho zpět do mísy, povrch zaprášíme trochu moukou a na teplém místě necháme těsto kynout asi hodinu. Poté těsto vyjmeme z mísy, znovu na pracovním vále propracujeme a přidáme rozinky a nasekané mandle (malou hrst mandlí si necháme na okrášlení bochánku). Do těsta dobře zapracujeme a znovu opakujeme proces kynutí. Z nakynutého těsta vytvarujeme na válu pravidelný kulatý bochánek, položíme ho na plech vyložený pečicím papírem nebo jen na vymazaný plech tukem, přikryjeme utěrkou a necháme ještě chvilku kynout na plechu před vlastním pečením. Zpravidla 15–20 minut stačí. Před pečením povrch bochánku pomažeme rozšlehaným vejcem a okrášlíme nasekanými mandlemi. Když vajíčko na bochánku zaschne, je potřeba ostrým nožem nakrojit bochánek do tvaru kříže. To můžeme udělat i ostrými nůžkami. Troubu rozehřejeme na střední teplotu (cca 180 °C) a vložíme do ní připravený velikonoční mazanec. Po 5 až 7 minutách pečení teplotu trouby zmírníme na cca 150 °C a pečeme dalších cca 50 až 60 minut. Pokud se nám bude zdát, že mazanec na povrchu rychle tmavne, můžeme ho ochránit překrytím alobalem. Zda je správně upečen, prozradí vpíchnutí špejle do středu. Pokud na ní neulpí ani kousek těsta, mazanec je správně upečen a může jít z trouby ven. Doma upečený mazanec nám stylově ozdobí velikonočně prostřený stůl. Kdo chce, může si mazanec ocukrovat, aby byl ještě pěknější, než je. Mazanec můžeme dobře uchovat i několik dnů, ale je potřeba ho dobře zabalit a skladovat v chladu. U nás nikdy dlouho nevydrží, protože jsme názoru, že čerstvý je nejlepší. Pokud jde o přípravu mazance, je možné si těsto připravit večer a nechat kynout až do druhého dne (letos to dělám právě tak). Vy postup zvolte podle možností a nálady. Nebo na to jděte mazaně. Příjemný velikonoční čas přeje Miloslav Hrdý BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ 4/201435

Celonárodní seminář o česneku – Buchlovice 25. února 2014 Účastníci semináře se usnesli: Pro Ministerstvo zemědělství • Usnadnit podmínky Státní zemědělské a potravinářské inspekci a Ústřednímu kontrolnímu a zkušebnímu ústavu zemědělskému k jejich kontrolám • Využívat osvětu ve sdělovacích prostředích k problematice českého česneku, hlavně ve smyslu nekalosoutěžního jednání při úmyslném klamavém označování země původu • Účinně propagovat české odrůdy česneku a jejich pěstování • Vytvořit pěstitelům takové podmínky, aby i v letech nadúrody česneku v jiných zemích EU, měli možnost uplatnění své produkce na domácím trhu Pro SZPI Preventivně • Upozorňovat ve sdělovacích prostředcích, že česnek prodávaný jako český, je často z dovozu, zvláště u příležitostného prodeje • Požadovat na organizátorech výstav a prodejních akcí, aby předem informovali prodejce česneku, že budou probíhat kontroly, proto aby měli u sebe doklad o nabytí zboží, pokud nejsou sami jeho pěstiteli V terénu • Kontrola pochybného zboží až k jeho zdroji • Zvlášť se zaměřit na opakované kontroly na výstavách a u příležitostného prodeje • Zjištěný prodej česneku označeného jako vhodný k sadbě předávat k vyřízení ÚKZÚZ • Aktivně vyhledávat pochybné prodejce na internetu apod. Pro ÚKZÚZ – zamezit prodeji konzumního česneku (stejně je většinou z dovozu) jako sadby Preventivně • Upozorňovat ve sdělovacích prostředcích, že česnek prodávaný jako vhodný k sadbě, ve skutečnosti sadbou není a že budou zvýšené kontroly tohoto prodeje na výstavách a u příležitostného stánkového prodeje (např. místní trhy, stánky u silnice) • Upozorňovat pořadatele výstav, že budou intenzívní opakované kontroly prodeje česnekové sadby. Jedná se např. o výstavy Floria Kroměříž, Země živitelka, Zahrada Čech, Zemědělec • Informovat širokou veřejnost, jakou dokumentaci musí mít prodejce sadby, pokud ji nemá vystavenou, musí ji zákazníkovi na požádání předložit (visačka, potvrzení o kvalitě standardní sadby) V terénu • Zaměřit se na opakované kontroly na výstavách a u příležitostného stánkového prodeje • Aktivně vyhledávat prodejce s klamavým označením na internetu apod.


Pro obchodní řetězce a velkoobchody • Vyžadovat od smluvních dodavatelů možnost kontroly porostu. Stačí v době sklizně s odebráním vzorků sklízených partií. Při dodávce zboží porovnávat dodané zboží s předem odebraným vzorkem a posoudit objem dodávky s výnosovým potenciálem porostu • Bez této kontroly nebo bez certifikátu vydaného občanským sdružením Českomoravský česnek se sídlem v Buchlovicích odmítnout označení „země původu ČR“, ale označit původ EU • Běžná praxe uvádění země původu jako ČR neznamená, že jde o českou odrůdu, ale může to být cizí odrůda jen vypěstovaná v ČR • V případě prokázané české odrůdy uvádět na prodejnách i odrůdu s tím, že jde o českou odrůdu Pro výzkumnou základnu • zajistit, na bázi molekulární biologie genetickou mapu českých odrůd, a na základě těchto informací pak bude možné (po odběru vzorků) prokazatelně identifikovat konkrétní materiál. V případě, že by tuto identifikaci zajistili všichni prodejci nad 10 t česneku, velmi by to pomohlo k očištění trhu od klamavých informací o prodávané odrůdě česneku. • zajistit srovnávací testování užitných hodnot tuzemských odrůd vyrobených v ČR se zahraničním dovozem Pro pěstitele česneku • Při každém podezřelém prodeji česneku podávat podle jeho charakteru podněty ke kontrole České zemědělské a potravinářské inspekci nebo Ústřednímu kontrolnímu a zkušebnímu ústavu zemědělskému. V Buchlovicích 1. 3. 2014 Ing. Miloslav Hrdý, Českomoravský česnek, o.s., Rechtorka 544, 687 08 Buchlovice Ing. Jan Kozák, Poběžovice 31, 534 01 Holice Ing. Karel Dušek, CSc., VÚRV v.v.i., Šlechtitelů 11, 783 71 Olomouc-Holice

Výstava POCTA SEKÁČŮM – VÝZVA FS Buchlovice ve spolupráci s Muzeem Podhradí připravuje na červen výstavu „Pocta sekáčům“. Jednou z jejích součástí by měla být vzpomínka na to, jak se sekávaly zámecké louky v minulosti, kdo se o ně staral, … Proto prosíme všechny, kdo by k tomuto tématu měli nějaké informace nebo třeba jen útržky vzpomínek od svých předků, aby co nejdříve kontaktovali Michalu Kyliánovou (tel. 604 304 346) nebo Petru Kropáčovou (tel. 737 869 827) nebo napsali na mail: [email protected]. Předem děkujeme!

Folklorní studio Buchlovice


Toulky Českým středohořím II Zámek Libochovice a hrad Klapý – Házmburk V téměř rovinaté krajině podél toku řeky Ohře leží na jejím levém břehu v sousedství Přírodního parku Dolní Poohří město Libochovice. Nejstarší písemná zmínka o Libochovicích, pocházející z roku 1336, zmiňuje hrazené městečko a tvrz. Ve 13. století patřilo městečko patrně klášteru v Teplé, od počátku 14. století staroslavnému rodu Lichtenburků, jehož příslušník Hynek z Lichtenburka prodal majetek českému králi Janu Lucemburskému a od něj je právě v roce 1336 získal Zbyněk Zajíc z Valdeka a Házmburka. Za husitských válek stáli Házmburkové na straně katolického náboženství, takže Libochovice se zcela logicky staly obětí výjezdů kališníků z nedalekých Loun. V roce 1558 byly Libochovice prodány Lobkovicům a již o dva roky později zahajuje Jan starší z Lobkovic přestavbu staré tvrze na nový renesanční zámek čtvercové dispozice s centrálním nádvořím. Téhož roku byly Libochovice povýšeny na město. Roku 1613 získávají Libochovice Šternberkové a v 70. letech téhož století Dietrichsteinové. Tehdy také zámek do základů vyhořel a byl v následujících letech nákladně přestavován v raně barokním slohu. V této podobě můžeme zámecké budovy obdivovat dodnes, neboť se jej pozdější stavební úpravy téměř nedotkly. Přestavby zámku se ujal roudnický stavitel Antonio Porta. Z dochovaných smluv se stavebníkem víme, kolik si za projekt a přestavbu inkasoval a že mimo peněžní částky měl dostat ročně dva sudy piva, půl sudu vína, pšenici a máslo. V roce 1691 byla již přestavba dokončena a pracovalo se na úpravách zámecké zahrady, jejíž vyzdobení květinovými záhony měl na starosti zahradník Jan Tulipán. V první polovině 19. století byl zámek obnoven a opraven díky tehdejšímu majiteli Františku Josefu Dietrichsteinovi. V Libochovicích se roku 1787 narodil lékař a profesor pražské university Jan Evangelista

Purkyně, jehož osobnosti je dnes v prostorách zámku věnována poutavá expozice. Po prohlídce zámku doporučuji navštívit zámeckou zahradu s dodnes krásně květinami vyzdobenou francouzskou částí a s o něco níže položeným parkem, v jehož centru se leskne hladina vodní nádrže, spojené s nedaleko tekoucí Ohří. Vyjdeme-li z Libochovic po červené turistické značce, čeká nás dva kilometry dlouhá cesta podél silnice. Zanedlouho však zabočíme do polí a poznenáhlu nás cesta začíná vést do kopce. Projdeme pastvinami a octneme se v rozlehlých meruňkových sadech. To se již před námi na vrcholu kopce, převyšujícího okolní mírně zvlněnou krajinu o více jak dvě stě metrů, tyčí dvojvěží zříceniny hradu Házmburka, pojmenovávaného také svým původním českým jménem Klapý.

Hrad Házmburk


Zámek Libochovice Kdy hrad přesně vznikl, není dodnes zcela jasné. Ve třicátých letech 14. století byl prodán českým králem Zbyňkovi Zajícovi z Valdeka, který zavrhl staré jméno hradu Klapý a přejmenoval jej podle svého erbu módně na Házmburk. V 15. století patřilo k hradu hrazené městečko v podhradí, později zaniklé, spojené zdmi s hradem na kopci. Zbytky těchto hradeb jsou dodnes ve svazích vidět. Házmburk je uváděn jako pustý v roce 1586, kdy se majitelé přestěhovali trvale do Libochovic. Hrad se skládá ze dvou částí, a to z dolního hradu, kterému vévodí vysoká okrouhlá věž, u jejíhož úpatí se dnes nachází pokladna, prodejna suvenýrů a občerstvení s posezením na terase s výhledem. Horní částí hradu je samotné obytné jádro ve tvaru obdélníka, obehnané vysokou hradbou s cimbuřím a silně zakulacenými nárožími. Uvnitř hradeb jsou skryty hradní paláce, z nichž se dodnes zachovaly zbytky vysokých zdí a do kamene tesaná cisterna. Nádvoří hradní jádro postrádalo, nahrazovala jej jen úzká komunikační

soutka mezi budovami. Hornímu hradu vévodí mohutná hranolová věž, zakončená velikými zuby cimbuří. Z vyhlídkové terasy věže se návštěvníkovi naskýtá úžasný rozhled po velké části Čech. Na jedné straně spatříme rozeklané vrcholky centra Českého středohoří s dominantní Milešovkou, dále stráně a terasy České brány, kopce v okolí Litoměřic a vrcholy až dále u Úšťku. Při pěkném počasí lze spatřit Ještěd a vrcholky Lužických hor a také Bezděz a Kokořínsko. Na opačné straně se tyčí náhorní rovina s kdesi tušeným Kladnem a zářez vltavského údolí. Všemu dominuje nepřehlédnutelný bájný Říp. Ale ani pohled těsně pod hradní kopec není nezajímavý. Pod samotnými stráněmi, porostlými travou, keři a solitéry, je krásně vidět jako na dlani ves Slatina, jejíž oválně kruhová zatravěná náves ukazuje jasně na velmi starý původ. Nejstarší zmínka spadá do roku 1056, kdy byla Slatina darována knížetem litoměřickému kostelu. Text a foto Martin Žižlavský


Vítání občánků

V měsíci březnu jsme přivítali nové buchlovické občánky. Zleva Ondřej Bojanovský, Šimon Trampota a Bruno Bartošek. (foto Oldřich Stránský)


JUBILANTI V DUBNU 2014 75 let 80 let 85 let 90 let

Josef Vaněk Helena Sojková Helena Křivová Ladislav Málek Vojtěška Burešová (Domov pro seniory Buchlovice)

Miniseriál – 1. díl

Novorozeně Etapy života 1-2-3-4-5-6 Helemese! – Kuky kuk! Narodil se kluk jak buk! Bývá to už dávným zvykem ohlásil se velkým křikem.

,,Už mám hlad a chtěl bych jíst!“ Máme radost, že chceš žít. Ne však s kmínem dalamánky budeš jen pít! – Od své mamky.

Zvládl i ten nutný jev! Nastartoval výdech, vdech plíčka správně pracují kyslík tělu dodají.

Napiješ se zdravého mateřského mlíčka spokojeně zavřeš očka zrůžoví Ti líčka. Hody hody doprovody porosteš pak jako z vody. Miloslav Tabarka

Příště 2. díl – BATOLE

BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ Vydává Úřad městyse Buchlovice, tel.: 572 595 120. Vychází měsíčně, řídí redakční rada, výkonní redaktoři Mgr. Pavla Večeřová, Mgr. Vlastimil Kořínek a Bořek Žižlavský. Cena 14,– Kč Registrační číslo MK ČR E 13102 Redakční rada si vyhrazuje právo upravovat příspěvky. Sazba Vít Kučera, tisk HUDEC print, s. r. o., Buchlovice

BUCHLOVSKÝ ZPRAVODAJ ČÍSLO 4 ROČNÍK XX. DUBEN 2014

Recommend Documents