BRZDÍME. Věstník farnosti u kostelů sv. Mikuláše a sv. Václava 2. červen Léta Páně 2013 ČERVEN

Věstník farnosti u  kostelů s v.   M i k u l á š e a   s v.   V á c l a v a 2.  červen  Léta Páně 2013

6

ČERVEN

BRZDÍME Práce na Vinici je vskutku jako prá‑ ce zemědělce – má svůj roční rytmus a svoje lhůty. A jako s prací na Vinici je tomu i s liturgickým rokem. Blížíme se k „pololetí“. Sprintovali jsme od Vá‑ noc, přes půst, slavení Velikonoc a čty‑ řicetidenní radost, která minulý měsíc vrcholila Nanebevstoupením Páně, Sesláním Ducha Svaté‑ ho, slavnostmi Nejsvětěj‑ ší Trojice a  Těla a  krve Páně. A  aby toho nebylo málo, nabitý měsíc květen je zároveň měsícem Panny Marie. Ke vší radosti a slá‑ vě byly připojeny marián‑ ské pobožnosti… Zkrát‑ ka jeli jsme naplno, žili jsme slavnostně, radostně

a duchovně. V červnu jakoby šlapeme na brzdu. Končí slavnosti, pobožnosti, končí školní rok, pro děti končí povin‑ nosti, pro mnohé dospěláky se rytmus pomalu také mění. Ačkoliv se vše chystá k „letnímu spánku“, dýchejme duchov‑ ně stále naplno, jak jsme se tomu nau‑ čili, žijme z radosti a ze slavností, které jsme v  posledních dnech prožili, a  berme Ducha radosti a lásky s sebou na všechny výlety, které nás čekají. A  nezapomeňte, že ani v  létě, natož teď v červnu, naše farnost ne‑ spí. Podívejte se do Vinice a najdete nejednu pozván‑ ku na společné duchovní i čistě lidské setkání. @

2/ VI

O H L É D N U T Í za minulým měsícem nebo i dál Letem světem V neděli 28. dubna shlédli malí i velcí příznivci našeho farního pimprlového nadnárodního divadla šťavnatý kus o třech obrazech od J. Buršíka O tom, jak draka bolely zuby. Ve stejný den večer se konala v sále u sv. Václava tra‑ diční modlitba se zpěvy z Taizé. Od středy 1. května do 5. května se konala pouť do Polska, o které najdete pojednání na následujících stránkách. Od začátku měsíce května se v kos‑ tele sv. Mikuláše každé úterý před mší svatou, každý čtvrtek a každou sobotu po ranní mši svaté konaly májové po‑ božnosti. V sobotu 4. května byla možnost zú‑ častnit se arcidiecézní poutě za duchov‑ ní povolání na Svatou Horu. V pondělí 6. května byla příležitost k duchovnímu rozhovoru pro děti a prv‑ ní zpověď našich dětí, které se chystaly letos na první svaté přijímání. Druhou příležitost k první svátosti smíření do‑ staly děti v pátek 10. května. Ve čtvrtek 9. května jsme slavili slav‑ nost Nanebevstoupení Páně. Ten den byla jak ranní mše svatá u sv. Mikuláše, tak večerní u sv. Václava. Nástup k prvnímu svatému přijímá‑ ní si nacvičily děti v  sobotu 11.  květ‑ na  a  poprvé přijaly tělo Pána Ježíše v neděli 12. května, což byl mimo jiné Den matek. V  neděli 12.  května  bylo oznámeno kompletní složení pastorační rady: Zvo‑ lenými členy se stali Vladimír Jeništa, Ondřej Rechner, Míla Müller ml., Ši‑

mon Biskup, Pavel Zezulka a Ludmila Borská. Dalších šest členů dle stanov doplnil po konzultacích náš pan farář Stanisław. Stali se jimi Denisa Hrabá‑ ková, Ivana Lukášová, Hanka Svobodo‑ vá, Stanislav Houška, Ivan Menoušek a  Vít Náměstek. Do pastorační rady automaticky patří naši dva jáhnové Jan Rückl a Pavel Švarc, dále náš pastorač‑ ní asistent Martin Peroutka a ředitelka Farní charity Hanka Rechnerová. V naší farnosti se již tradičně konalo sobotní bdění před slavností Seslání Ducha svatého, které letos vyšlo na 18. května a kterému předcházela spo‑ lečná devítidenní modlitba – novéna k Duchu svatému – zahájená 10. květ‑ na po slavnosti Nanebevstoupení Páně. V  pondělí 20.  května  jsme si mohli v  sále u  sv.  Václava poslechnout Sta‑ nisławovo vyprávění o  Jižní Americe a shlédnout promítání jeho fotek. Celá událost nesla název Cesta na kontinent jednoho snu. V úterý 22. května proběhlo na faře setkání ekonomické rady. V  pátek 24.  května  se naše farnost s kostelem sv. Václava zapojila do celore‑ publikové akce Noc kostelů. Děkujeme velice všem zúčastněným, účinkujícím a  dobrovolníkům, všem, kdo pomohli s přípravami a s organizací, všem, kdo pamatovali na tuto akci v modlitbách. V neděli 26. května byla slavnost Nej‑ světější Trojice. Večer se v sále u sv. Vác‑ lava konala, jako každou poslední neděli v měsíci, modlitba se zpěvy z Taizé.

3/ VI V  úterý 28.  května  proběhl Večer s Alfou – akce pro ty, kteří hledají víru. Cílem bylo seznámit zájemce o podzim‑ ní kurzy s týmem pořadatelů. Ve stejný den se konalo také setkání pastorační rady. Ve čtvrtek 30. května jsme slavili slav‑ nost Těla a krve Páně. V pátek 31. května večer byl v kostele u sv. Václava benefiční koncert pro OS Paprskovec. Dnes, v neděli 2. června, proběhl po dopolední mši svaté v sále u sv. Václava dýchánek na konci školního roku. @

Pouť do Polska s otcem Stanisławem 1.–5. 5. 2013 Naše pouť směřovala do Velkopolské‑ ho vojvodství v okolí Lešna a poté do Wrocławi, hlavního města Dolního Slezska  – obě vojvodství se nacházejí na sever od Královéhradeckého kraje. První zastávkou bylo Lešno, kde jsme si prohlédli historické centrum s kos‑ tely sv.  Jana Křtitele a  sv.  Mikuláše. Dozvěděli jsme se tam také, jak to bylo r. 1656 s vypálením knihovny J. A. Ko‑ menského. Nábožensky tolerantní Pol‑ sko přijalo po bitvě na Bílé Hoře v roce 1628 početnou skupinu příslušníků čes‑ ké jednoty bratrské s  jejím biskupem J. A. Komenským. Na rozdíl od ostatní Evropy zde ještě žili v  míru katolíci, protestanti všech tehdejších denomi‑ nací i  židé. V  Lešně českým bratřím poskytli azyl, uvolnili jeden z kostelů, umožnili jim založit gymnázium, kde byl J. A. Komenský rektorem. Za to se

Polákům odvděčili tím, že když v roce 1655 Lešno začalo obléhat švédské voj‑ sko, otevřeli mu městské brány. Komen‑ ský byl přítelem švédského krále Gus‑ tava, čelního představitele evropských protestantů, od nichž očekávali zvrat pobělohorských poměrů v Čechách. Až do své smrti vůbec nepochopil, že pro Poláky to ovšem byli cizáci, kteří plun‑ drovali jejich zem. Když město dobyli Poláci zpět, dali zapálením knihovny jen najevo své rozhořčení. Druhý den jsme zavítali do Hnězd‑ na, které bylo v 10. stol. vůbec prvním hlavním městem Polska, a  seznámili jsme se zde s nejstarší polskou i českou historií. Knížecí rody byly totiž spřízně‑ ny a  na knížecí trůny byli dosazováni i  Češi na polský trůn i  Poláci na čes‑ ký. Viděli jsme první kostel postave‑ ný Měškem  I. (jeho manželkou byla Přemyslovna Doubravka, neteř knížete Václava). Původní kostelík – rotunda ve tvaru řeckého kříže s  nízkou valenou střechou – byl určený pro knížecí rod, lid stál venku před kostelem. Byl spo‑ jen s  velkým obdélníkovým knížecím palácem a další, čtvercovou, budovou – z těch se zachovaly jen základy. Vše bylo obehnáno opevněním. V tomto kostele se konal „křest Polska“, který Měšek a Doubravka opakovali v dalších šesti velkých sídlech, aby ukázali, že přijetím křtu nikdo z pohanů nezemře. V Hnězdně jsme si prohlédli gotickou katedrálu Nanebevzetí Panny Marie vystavěnou v  11.–14. století na místě dvou starších kostelů – předrománské‑ ho z  r.  970 a  románského z  poloviny 11. století. V presbytáři se nachází hrob‑ ka se stříbrnými relikviáři sv. Vojtěcha, ze které kníže Břetislav I., strýc tehdy

4/ VI vládnoucího polského knížete, ukradl uložené tělo sv. Vojtěcha. Přitom Bole‑ slav Chrabrý tělo vykoupil od pohanů, kteří sv.  Vojtěcha zavraždili, a musel ho přitom vyvážit zlatem. Tělo svět‑ ce jsme jim nikdy nevrátili. Polský lid shromáždil z kostelů po celém Polsku aspoň jednotlivé v  nich uložené malé kosti – ostatky sv.  Vojtěcha, a  ty jsou nyní v hrobce uloženy. Obdivovali jsme nejkrásnější dílo románského umění v Polsku, dveře katedrály, na nichž jsou reliéfy zobrazující scény ze života a smr‑ ti sv. Vojtěcha. Někteří z nás si troufli i  na téměř 300 schodů věže chrámu a byli odměněni nádherným výhledem na celé město. O  životě Slavníkovců sv.  Vojtěcha a jeho bratra Radima (1. hnězdenského arcibiskupa), jediného přeživšího vy‑ vraždění rodu, i o životě knížete Měška, jeho ženy Doubravky i římského císaře Oty, který navštívil Měškova dospělého syna, knížete Boleslava Chrabrého, vo‑ jensky ovládajícího téměř celou Evro‑ pu, jsme pak shlédli poutavé 3D hrané filmy v Muzeu počátků polské státnosti. Naším dalším zastavením byla arche‑ ologická rezervace Biskupin (vesnice patřící biskupům). Je to nejzachovalejší sídliště Slovanů na území Evropy ze starší doby železné (6.–5. stol. př. n. l.), obehnané opevněním, rozkládající se na ostrově o rozloze cca 2 ha v jezeře. Před válkou se Biskupin nazýval pol‑ skými Pompejemi. První vykopávky zde začaly v roce 1934 a odkryly konstrukce dřevěných sídel 2 700 let starých, zacho‑ vaných díky nánosům bahna ve zname‑ nitém stavu. Uvnitř opevnění bylo asi 10 dlouhých přízemních dřevěných stavení se střechami z rákosu. V každém z nich

bylo 7 výměrou úplně stejných obydlí (cca  76 m2), vždy pro rodinu čítající asi 12 osob + zvířectvo + prostor pro stále udržovaný oheň. Kouř unikal ot‑ vorem ve střeše. V současnosti jsou zde kompletně zrekonstruovaná dvě dlouhá stavení, kde mladí dobrovolníci názorně předvádějí, jak se v  Biskupinu dříve žilo a hospodařilo. Je zde i živá ukáz‑ ka původních řemesel s možností si je vyzkoušet. Na sklonku dne jsme ještě navštívi‑ li muzeum starobylých úzkokolejných lokomotiv, vagónů a dalšího drážního vybavení pro úzkokolejky (užší než naše jindřichohradecká), které byly doveze‑ ny z  celého Polska. Mužská část naší výpravy, a  snad nejvíce o. Stanisław, byla nadšena možností „řídit“ lokomo‑ tivy – na chvíli se tak vrátili do svých klukovských let. Úzkokolejným vláč‑ kem jsme se pak měli možnost svézt zpět na zastávku do Biskupinu. Další den se nesl v možnosti porovná‑ ní dvou cest vedoucích k jednomu cíli, porovnání dvou pohledů na lásku – da‑ rovanou a přijímanou, a to v kontrastu jednoduchosti oproti okázalosti. Nedaleko Biskupina se nachází areál tzv. Lednických polí s železnou bránou ve tvaru obrysů ryby, postavenou zde v r. 1997 na počest návštěvy papeže Jana Pavla  II. k  výročí 1 000  let od smrti sv. Vojtěcha. V areálu se od tohoto roku vždy na jeden den v  roce schází přes 130  000 mladých křesťanů z  Polska a Evropy na charismatické konferenci. Je to setkání katolíků, kteří zde spo‑ lečně pracují, modlí se a zpívají. Areál, o jehož vybudování se zasloužil o. Jan Góra, je využíván i pro celou řadu dal‑ ších aktivit. V muzejní části je vystaveno

5/ VI mnoho předmětů, které osobně pou‑ žíval papež Jan Pavel II. (např. berla, mitra, kříže, růženec, breviář či ornáty, vedle kytary či kajaku). Všech se nás ale nejvíce dotkla společná modlitba s  krátkou promluvou, s  požehnáním a přijetím dárku od o. Stanisława (repli‑ ky kříže – pektorálu z přelomu X.–XI. stol. nalezeného na Lednických polích). Odehrála se v úplně jednoduše zaříze‑ né, z poloviny prosklené kapli moderní‑ ho vzhledu, s výhledem do přírody a na jezero, která jako by zvala k opuštění hranic pozemského světa… Ve Hnězdně jsme spali v moc hezkém hotelu, to ale nebylo nic proti ubyto‑ vání v  poutním domě Arka v  Lichni, kde jsme se ubytovali ještě téhož dne. V každém z pokojů pro poutníky by se dalo i  tančit. Licheň je poutní místo vážící se k úctě k Panně Marii Licheň‑ ské. P. Maria se poprvé zjevila v r. 1813 těžce zraněnému polskému vojákovi na bojišti bitvy u Lipska. Darovala mu uzdravení s tím, že má nalézt její zobra‑ zení v podobě, ve které se mu zjevila. Po několika letech hledání ho našel – byl to obrázek o rozměru 16 x 21 cm, který pověsil do lesní kapličky. V roce 1850 se pak P.  Maria na tom místě třikrát zjevila pastýři Mikuláši Sikatkovi, vy‑ zývala k  pokání, modlitbě a  obrácení a předpověděla velkou epidemii cholery. Ta skutečně nastala o dva roky později a  způsobila smrt tisíců lidí. Věřící se tehdy začali shromažďovat v lese u ob‑ rázku a jejich modlitby byly vyslyšeny – již nemocní se úplně uzdravili a zdraví nemoci nepodlehli. Obrázek byl pak ve velké úctě přenesen do farního kostela sv.  Doroty v  Lichni a  od té doby do Lichně putují proudy věřících, aby na

přímluvu P. Marie Licheňské vyprosili sobě a svým blízkým potřebné milosti. Po revoluci zorganizoval místní kněz v Lichni postavení katedrály s věží vy‑ sokou 128 m podle návrhu mladé polské architektky. Stavba byla pořízena pouze za peníze dárců, stát se na ní nepodílel. Začátku stavby požehnal v r. 1999 sám Jan Pavel II. a v r. 2005 udělil katedrále titul bazilika minor. Monumentální pě‑ tilodní bazilika, plná lesku a okázalosti, je osmá největší na světě, do hlavní lodě v  prvním patře katedrály se vejde až 7 000 věřících. V  této monumentální prostoře je nyní umístěn na oltáři ten malý obrázek. Vedle hlavní lodi, v patře, je jediná kaple, které vévodí obraz hlavy Krista, namalované podle turínského plátna. V  okrajích přízemí baziliky je dalších 8 kaplí a  v  jedné z  nich jsme slavili eucharistii. Byla to kaple bl. Sta‑ nisława Papczyńského – představeného kongregace kněží mariánů, která v po‑ čtu 25 činných a 25 emeritních kněží o  katedrálu pečuje. V  obrovské hale v přízemí jsou stěny pokryty obdélníko‑ vými destičkami se jmény donátorů (ka‑ ždá představuje dar 1 000 anebo 2 600 zlotých). Odpověď na otázku, kolik či‑ nily celkové náklady, byla a je taková, že je to obchodní tajemství. O celý areál se dvěma obrovskými poutními domy pečuje kromě mariánů i  40 voršilek a 300 civilních zaměstnanců. Peníze pro hospic (ve kterém pacienti nic neplatí) pomáhá získávat mládež, např. prode‑ jem kvítků narcisů. Ráno jsme opustili Velkopolsko a na‑ vštívili jsme Wrocław, hlavní město Dol‑ ního Slezska. Leží na řece Odře a jeho rozsáhlé Staré město je propojené více než stovkou mostů. Vratislav (Wrocław)

6/ VI založil v 10. století český kníže Vratislav. Kromě katedrály jsme si zde prohlédli i nádhernou Japonskou zahradu. Pěšky jsme prochodili celé historické centrum s jedinečnou atmosférou. Všude mladí lidé, rodiny s malými dětmi, odpočívají‑ cí turisté a pomalu na každém rohu ně‑ jaký pouliční umělec. Historické jádro Vratislavi tvoří po Krakovu druhé nej‑ větší náměstí v Polsku, lemované domy z  období od renesance do 20.  století, s restauracemi a kavárnami s venkov‑ ními zahrádkami. Uprostřed náměstí stojí radnice, jedna z nejvýznamnějších památek gotické architektury. Turis‑ tické trasy po městě vyznačují 20 cm vysoké bronzové sochy trpaslíků, které jsme „lovili“ svými fotoaparáty (např. : v místě dvakrát vyhořelého historického domu v podobě hasiče, před zachovalým středověkým vězením v  podobě vězně za mřížemi  atd.). Ve Wrocławi je 26 vysokých škol; kromě místních lidí tam studují hlavně Ukrajinci a mládež z po‑ baltských republik. Po celé pouti nás provázely lehoučké vlajky červenobílé (Polska), žlutobílé (Vatikánu) a modrobílé (mariánské) vy‑ věšené kvůli 1. máji a svátku 3. května, kdy si Poláci připomínají zasvěcení Polska Panně Marii. Stuhami v těchto barvách a  množstvím květin byly vy‑ zdobeny kostely, kapličky i místa před kostely, sochy P. Marie s výzdobou stuh a květin bylo možné vidět i na zahrád‑ kách u domů. Při všech mších svatých, i odpoledních, byly kostely úplně zapl‑ něné. Také hřbitovy byly plné květin, jako u  nás o  Dušičkách, mrtví slavili spolu s živými. Poslední den jsme si prohlédli cent‑

rum města Jelení Hora (s renesanční‑ mi, ale i nádhernými secesními domy a radnicí uprostřed náměstí). Měšťané (protestanti) zbohatli díky výrobě ba‑ tistu, který kupovala celá Evropa. Po 30leté válce měli protestanti povoleno jen 6 kostelů, na opakované žádosti bylo povolení rozšířeno na 12 kostelů, a je‑ den z  nich byl povolen protestantům v Jelení Hoře. Aby se do něj vešlo na tisíc věřících, má uvnitř kolem dokola tři rozsáhlé galerie. Postavil ho stejný architekt, který postavil největší kostel v Bernu. Je to jeho úplná kopie, zvenku strohá, uvnitř s nádherným oltářem ob‑ klopeným největšími polskými, hudeb‑ ně velmi ceněnými varhanami. Proto se tady, ve spolupráci s Vratislaví, konají festivaly varhanní hudby a  pěveckých sborů (pod názvy „Zpívá celá Jelení Hora“ a „Zpívá celá Wrocław“). Celý strop chrámu je pokryt freskami. Ma‑ líři i sochaři byli zváni i z Prahy, takže např. sochy na hrobkách bohatých měš‑ ťanů kolem kostela jsou z  dílny nám známých sochařů Brokoffa a Brandla. Když kalvinistů ubylo, kostel převzala římskokatolická církev. Poslední zastávka na cestě domů byla v  městečku Sobieszowě, pod středově‑ kým hradem Chojnik. Toto městečko je významné tím, že zde byl v místním kostelíku Nejsvětějšího Srdce Páně po‑ křtěn náš o. Stanisław, který zde s rodiči žil až do svých 11 let. Zavedl nás k dom‑ ku s  bílou omítkou, kde tehdy bydleli, a společně jsme vzpomínali na jeho dět‑ ství a děkovali Pánu za tak otevřeného kněze, plného lásky a  Ducha svatého, a jedinečného člověka, díky němuž jsme mohli prožít pět dní pouti plné darů milosti, přátelství a požehnání.

7/ VI Po celou dobu pouti jsme vnímali po‑ drobné informace místních polských průvodců díky tlumočnici Katce, která profesionálně a trpělivě překládala vše, co nám vyprávěli. Autobus řídil opět náš známý perfektní řidič František. Oba skromní a úžasní. Počasí nám také přálo, pršelo pouze jediný den, poslední dva dny jsme zažili krásné sluníčko. Každý den jsme měli možnost slavit eucharistii. V Jelení Hoře sloužil o. Sta‑ nisław farní mši svatou spolu s místním farářem. Nejvroucnější však byla ta spo‑ lečná modlitba s  krátkou promluvou a  požehnáním v  Lednických polích. Každý z  nás si z  pouti odnesl mnoho duchovních zážitků. V průběhu poutě se také odehrál jeden malý zázrak. Na pouť odjelo o 12 účastníků méně, počty již nahlášených ubytovaných a strávní‑ ků se několikrát měnily. Přesto však místní poskytli „poutníkům z  Prahy“ slevy. Výsledkem byla skutečnost, že pouť se i za těch 12 chybějících zaplatila a ještě zbylo. Bohu díky! HH a DeH

Co nám přinesla kanonizace svaté Anežky Na našem posledním pravidelném se‑ tkání seniorů jsme měli vzácného hosta, Dr. F. Reichla, který se zúčastnil kano‑ nizace Anežky České v Římě. Myslím, že jeho vyprávění může pozvednout naši skeptickou náladu a  věčné kritizová‑ ní poměrů. Zamysleme se nad tím, co nám podle něj přinesla znovunabytá svoboda. O kanonizaci Anežky České se usilo‑ valo od dob Elišky Přemyslovny a Kar‑

la  IV. Ale až když byl na pražském biskupském stolci, a  to v  období roz‑ vinutého socialismu, devadesátiletý ar‑ cibiskup František kardinál Tomášek, byla Anežka slavnostně kanonizována 13. listopadu 1989 prvním slovanským papežem Janem Pavlem II. – v Římě, a to za účasti téměř deseti tisíc věřících z naší vlasti i krajanů. Jak je psáno knize Sírachovec, „všech‑ no má svůj čas“. A tak když právě na‑ stala tato plnost času, náš milosrdný Pán nám, kteří jsme čtyřicet let žili v ateistickém, resp. protináboženském politickém prostředí, dal tento nádher‑ ný dar. Dar, který ani nyní po více než dvaceti létech od této události neumíme pochopit, docenit, a také za něj místo častého naříkání a skuhrání být vděční a  děkovat. Jedná se o  dar svobody – nejen politické, ale svobody ve všech oblastech, včetně svobody náboženské. Úplná svoboda církve umožnila na‑ vázat na všechny dobré tradice v naší vlasti, ale také na aktuální zkušenosti, znalosti a dění v zahraničí. Je třeba si uvědomit, co všechno následovalo po kanonizaci svaté Anežky v naší církvi: 1. Církev vystupuje veřejně a její čle‑ nové vstupují do společenského, poli‑ tického i hospodářského života v naší vlasti. 2. Dochází k normalizaci vztahů mezi církví a státem; do Prahy se vrací papež‑ ský nuncius; naše republika má velvy‑ slance u svatého stolce; obsazování míst (farářů atd.) nepodléhá kontrole státu, tj. je pouze záležitostí církve; papežové poprvé v historii navštěvují naši zemi – dokonce třikrát – a jsou plně přijímáni složkami politickými, společenskými i  médii; stát uznává církevní svatební

8/ VI obřady a již je není třeba opakovat na úřadě atd. 3. Obnovuje se liturgický život včetně plného zavedení závěrů a dokumentů II. vatikánského koncilu. 4. Dochází k plnému obsazení všech biskupských stolců; vzniká Česká bis‑ kupská konference (včetně komisí a  dalších orgánů); členem ČBK jsou též biskupové řeckokatolické církve i  biskup pro Čechy v  zahraničí; jsou založeny dvě nové diecéze; vznikají nové farnosti; obnovují se řeholní komunity z členů, kteří žili mimo kláštery, na po‑ moc přicházejí řeholníci ze zahraničí, obnovují se noviciáty; řehole a kongre‑ gace plně navazují na své nejvyšší orgá‑ ny, do naší vlasti přichází řada nových řádů a  kongregací (trapisté a  další) a zakládají i nové kláštery; obnovují se i společenství laiků; obnovují se exer‑ ciční domy, umožňují se krátkodobé pobyty laiků v řeholních komunitách. 5. Rozvoj práce s mládeží: Nově vzni‑ kají diecézní centra mládeže; obnovuje se činnost čs.  orla, skautu; konají se celostátní setkání mládeže (s početnou účastí); mládež se plně zúčastňuje me‑ zinárodních setkání se sv.  Otcem, ale i dalších (Taizé atd.); v mnoha farnos‑ tech i kongregacích a řádech je mláde‑ ži věnována velká pozornost; vznikají i  speciální zaměření, např.  nízkopra‑ hová centra pro volnočasové aktivity mládeže. 6. Rozvoj činnosti ve farnostech: Ob‑ novují se tradiční farní aktivity – du‑ chovní cvičení, biblické hodiny, poutě a poutní zájezdy (i do zahraničí), schůz‑ ky ministrantů; nově vznikají komunit‑ ní centra zaměřená na různé skupiny – děti, mládež, seniory; mnoho činností

je zaměřeno i na zájemce, kteří nejsou členy církve – např.  kurzy Alfa, spor‑ tovní akce (zejména pro mládež), ale též pěvecké a hudební sbory, pořádání koncertů nebo divadelních představení. 7. Mezinárodní spolupráce: Přede‑ vším byla obnovena misijní činnost – modlitby, sbírky, vysílání misionářů, dobrovolnická činnost, voluntaristé, spolupráce na mezinárodních projek‑ tech; je možná účast na zahraničních a  mezinárodních akcích; naši kněží spolupracují s krajany; jsou u nás boho‑ služby pro cizince a na četných místech i společenství; oblíbené jsou zájezdy na poutní místa v zahraničí (Svatá země, Lurdy, Fatima, Medžugorie a další). 8. Média a  vydavatelská činnost: Církev vydává vlastní noviny a časopi‑ sy, a  to na úrovni celostátní, diecézní i farní; má svou vlastní televizní stanici i  rozhlas; náboženská tematika je za‑ stoupena v řadě pravidelných programů ve veřejnoprávních médiích, ve kterých často vystupují i církevní představitelé; velká pozornost je u necírkevních mé‑ dií tradičně věnována průběhu Vánoc a Velikonoc, ale také velkým církevním událostem, např. návštěvě papeže, jeho volbě nebo průběhu blahořečení apod.; rozhlas přenáší nedělní bohoslužby; cír‑ kev má svá nakladatelství a vydavatel‑ ství, takže bylo vydáno vše, co v před‑ chozím období nebylo možné vydat, a průběžně se vydávají novinky. 9. V oblasti školství: Byly obnoveny teologické fakulty v Praze a Olomouci a začleněny zpět do univerzit; byla zalo‑ žena nová teologická fakulta v Českých Budějovicích v rámci Jihočeské univer‑ zity; na těchto fakultách byly zavedeny další obory i  nové formy studia; byly

obnoveny semináře (i řádové); plně je využívána možnost studia normálního i postgraduálního na zahraničních ško‑ lách a  institutech; byla obnovena cír‑ kevní gymnázia a další odborné střední školy; byly obnoveny i  nově založeny základní i mateřské církevní školy; bylo obnoveno vyučování náboženství; vznik‑ la Česká křesťanská akademie s řadou lokálních poboček; řada kněží – vysoko‑ školských profesorů a docentů vyučuje i na necírkevních fakultách. 10. V oblasti zdravotnictví: Byly ob‑ noveny církevní nemocnice; obnovena duchovní služba v nemocnicích; v zamě‑ ření na nevyléčitelně nemocné budují církve hospice, které si získaly respekt i u státních orgánů. 11. V sociální oblasti: Charita rozvi‑ nula svou činnost po celém území ČR (jako diecézní, oblastní, městská a far‑ ní) se zaměřením zejména na jednotliv‑ ce i rodiny v tíživých životních situacích, včetně cizinců a uprchlíků, a humani‑ tární činnosti směřované do zahraničí; v neziskovém sektoru došlo k velkému propojení a  pochopení mezi křesťany a ostatními lidmi, ale také mezi organi‑ zacemi, institucemi i jednotlivci. 12. Nové okruhy činnosti církve: služba kaplanů v  čs.  armádě – zejmé‑ na v jejích zahraničních misích; služba kaplanů v policejních složkách včetně hradní stráže. 13. Obnova a údržba kostelů, farních budov a dalších památek: Církev spolu‑

pracuje se státem na obnově a údržbě církevních památkových objektů; spolu‑ pracuje s městskými a obecními úřady při obnově a  údržbě kostelů, farních budov a často také při jejich společném využívání; mnoho objektů – kaplí, kapli‑ ček, křížů apod. je opravováno a udržo‑ váno různými spolky nebo i jednotlivci. 14. Ekumena: Spolupráce se výraz‑ ně prohloubila na všech úrovních – celostátní, diecézní i  farní; v  médiích jsou často společné pořady; běžná je spolupráce v nemocnicích a v armádě (kaplani); Česká biblická společnost – vydává publikace pro všechny křes‑ ťanské církve. 15. Majetek a  finance: Stát vrátil v roce 1990 (v I. etapě) církvi potřebné a požadované prostory – zejména kláš‑ tery, kostely, ale i další; církev využívá granty i jiné finanční podpory k činnos‑ ti, zejména v oblasti sociální, zdravotní a  kulturní; v  poslední době (2012–13) dochází i k dohodě o konečném vypořá‑ dání církevního majetku a financování. Závěrem: Díky Bohu za toto vše – po vzoru svaté Anežky a na její přímluvu se mnoho podařilo. Dokonce i ukázat většinové ateistické společnosti, že křes‑ ťanům nechybí tvůrčí láska. Kéž by se nám ještě podařilo místo častého kri‑ tizování současných poměrů zvěstovat všem radost z Ježíšova evangelia – ra‑ dost pro všechen lid (Lk 2,10). Zapsala JN

10/ VI

S P O L E Č E N S T V Í naší farnosti a jeho záležitosti Setkání pastorační rady 24. dubna 2013 Ve středu 24. dubna se naposledy setkali členové pastorační rady, která ve far‑ nosti působila v letech 2008–2013. Bylo domluveno, že ve farním časopise vyjde jakési shrnutí její činnosti. Tento člá‑ nek, který napsal Míla Müller mladší, jste si mohli přečíst ve Vinici – volebním speciálu. Poté Stanisław všem členům PR za jejich práci poděkoval. Bylo zřízeno úložiště dat naší farnos‑ ti, které umožňuje vytváření pracovních prostorů. Slouží ke sdílení účastníků a archivaci dokumentů. Farní rada byla seznámena s  fungováním pracovního prostoru Pastorační rada. Mluvilo se o  akcích, které se usku‑ tečnily v naší farnosti v poslední době. Ukázalo se, že není příliš výhodné, aby Den nemocných a  předvelikonoční úklid kostela probíhaly ve stejný den.

Proto se v příštím roce Den nemocných uskuteční 5. 4. 2014 a úklid kostela o tý‑ den později, tj. 12. 4. 2014. Diskutovalo se také o středeční mši svaté u sv. Mikuláše, kam přichází málo farníků. Připomínáme, že její začátek je v 7 hodin ráno. Dalším bodem setkání byla celore‑ publiková akce Noc kostelů 24.  květ‑ na 2013 s programem v kostele sv. Vác‑ lava a v sále od 18 do 24 hodin. Během letních prázdnin dojde k ně‑ kolika změnám v  pořadu bohoslu‑ žeb. V  neděli dopoledne bude pouze jedna mše svatá u sv. Václava, a to od 9.30 hodin. Nedělní večerní bohoslužba u  sv.  Mikuláše se zruší. První neděli v září (1. 9.) budou mše svaté u sv. Vác‑ lava podle obvyklého pořádku, tj. v 8.30 a v 10.30 hodin.  LH

SVĚTEC V TOMTO MĚSÍCI Svatý Pavlín z Noly, biskup Nola, město v Itálii, se může pyšnit slav‑ ným rodákem – narodil se zde Giordano Bruno; a naopak zde zemřel císař Au‑ gustus. Obyvatelé Noly ale slaví každý rok v červnu lidovou veselicí svátek své‑ ho biskupa a patrona, sv. Pavlína. Kdo to byl, že je po tolika letech stále ještě v paměti lidu? Vše začalo kolem r.  355 ve Francii.

svátek 22. 6.  Tehdy se v  rodině římského senátora v  Bordeaux narodil chlapec, kterého pojmenovali Pavlín. Jelikož rodiče byli bohatí, neváhali svému synovi poskyt‑ nout to nejlepší vzdělání a sehnat nej‑ lepší učitele. Tak se stalo, že jedním z Pavlínových učitelů byl i slavný bás‑ ník Ausonius. Když Pavlín dospěl, stal se císařským náměstkem v Kampánii.

11/ VI Byl velice bohat a zpočátku si na svém bohatství a hodnostech zakládal, ale ča‑ sem se mu bohatství i tituly znechutily, ač svou práci konal poctivě a s laskavos‑ tí a u lidu byl velmi oblíben. Jeho povolá‑ ní vyžadovalo také mnoho namáhavých cest, jak na moři, tak i na souši, což pří‑ liš neprospívalo Pavlínovu zdraví. Ale všechno zlé je pro něco dobré. Na svých cestách se seznámil se sv. Ambrožem, Martinem a dalšími křesťany, kteří jej naučili dívat se správně na bohatství a ostatní světské požitky. V r. 389 složil Pavlín svůj úřad a vrátil se do Bordeaux, kde se nechal od tamního biskupa vy‑ učit ve víře a pokřtít. V té době už byl ženat a brzy po svém křtu se stal otcem – jeho manželka Terasie mu porodila chlapce. Jenže radost manželů trvala jen 8 dní, pak chlapeček zemřel. Tato bolestná zkušenost ještě více Pavlína utvrdila, aby dal výhost světu. S man‑ želkou se domluvili, že budou žíti ve zdrženlivosti. Pavlín prodal své statky ve Španělsku, kde v té době pobývali, a rozhodl se vstoupit do služeb církve jako duchovní nižšího stupně a sloužit Bohu prostě a skromně v ústraní. Jenže kde? Nejraději by šel do Jeruzaléma. Napsal tedy pozdějšímu světci Jeroný‑ movi, ale ten mu odepsal: „Jeruzalém je město jako každé jiné. Je tu moře lidí, nevěstince, divadla, prostě tu najdeš vše, čemu bys chtěl utéci. Poustevníko‑ vi je lépe, odejde­‑li z města na venkov a tam v samotě hledá Krista.“ „To je pravda, ale kam na venkov se uchýlím,“ uvažoval Pavlín. „Už vím! V Nole v Kampánii mám statek se za‑ hradou, právě vedle kapličky sv. Felixe. Často jsem tam chodíval a prosil sv. Fe‑ lixe o přímluvu. Tam půjdu!“ Ještě než

se vydal ze Španělska do italského měs‑ ta Nola, byl v Barceloně r. 395 vysvěcen na kněze. Krátce poté se odebral přes Galii do Itálie. Jeho příbuzní a známí mu jeho úmysl rozmlouvali, nazývali ho výstředním pošetilcem, někteří se od něj odvraceli. Pavlín ale zůstal i při své chudobě trpělivým, dobrým a laskavým. Říkal: „Kdybych se líbil lidem, nebyl bych služebníkem Kristovým.“ A  tak došel až do Říma. Tam jeho příchod vzbudil senzaci – císařský náměstek, bo‑ hatý velmož, a v poustevnickém rouchu! Mnoho lidí jej uctívalo a  obdivovalo. Ovšem našli se i tací, kteří jej odsuzo‑ vali. Ti zřejmě také popudili proti němu papeže Siricia natolik, že mu odepřel slyšení. Pavlín jeho rozhodnutí akcep‑ toval a ubíral se dále do Noly. Tam se zakrátko kolem něho shromáždila sku‑ pinka mužů, z  níž ustanovil klášterní družinu. Členové družiny nosili prosté lněné roucho, přísně se postili a věnova‑ li se práci na zahradě a péči o kapličku sv. Felixe. Pavlín sám jim šel příkladem. Do Noly začaly brzy putovat zástupy lidu a kaplička již nestačila. Pavlín dal proto ze zbytku svého jmění postavit prostorný chrám a  vyzdobil jej mimo jiné i malbami ze Starého a Nového zá‑ kona (v té době věc neobyčejně vzácná). Pavlín byl velice ctěn a  obdivován. Sv.  Ambrož i  sv.  Augustin jej velice chválili a dávali za příklad. Pavlín veš‑ kerou chválu skromně odmítal říkaje: „Nic zvláštního a záslužného jsem nevy‑ konal, jen jsem odložil břímě a šat, kte‑ ré mi vadily na cestě k životu věčnému.“ Tak žil Pavlín 15  let. Roku 409 byl zvolen biskupem. Ani jako biskup se ne‑ změnil, zůstal pokorný, laskavý a dob‑ rý. Lidé ho měli rádi, a když 22. 6. 431

12/ VI zemřel, byl oplakáván nesmírným množstvím lidu. Byl pochován v  kos‑ tele sv. Felixe, který zbudoval, v kapli jemu zasvěcené. Sochy a obrazy světce najdeme pře‑ vážně v  Nole či v  Kampánii, jejímž

D I A L O G pocitů a rozumu: Paní recepční jedné velké firmy na mě z dálky zahlaholila: „Dobrý den, už jsme vás tady dlouho neviděli. Jak se máte?“ Měla pravdu. Nebyl jsem tam už velice dlouho, a když ano, tak tam zase nebyla ona. Dvě společenské větičky a upřímný úsměv z mé strany byly oplátkou za její milé přivítání. Bezprostřední pokračo‑ vání hovoru mě však trochu překvapilo. Na to, že se známe opravdu jenom od vidění, bylo nečekaně upřímné. Prostě z ničeho nic vyhrkla: „Tak už jsem se rozvedla!“ V duchu známé poučky, že stejné se stejným oplácí, jsem kontroval také pře‑ kvapivým „gratuluji“ a  napřáhl ruku k potřesení. – Vím, že rozvod není zrovna v duchu křesťanských zásad, jednak s tím ale už stejně nešlo nic dělat a jednak bylo třeba získat její důvěru. Na poopravení jejího názoru bude jistě dost času později. Tak nějak jsem v té chvíli uvažoval. – Přijala a rozpovídala se: Prý manželova nevěra… Provalila se loni před Vánoci… Když ji měsíc před tím přesvědčil, aby šla na potrat… Roz‑ čílila se ještě nyní: „Tak já v nemocnici cedím krev a on si někde užívá s jinou,“ a prý že to vyřešila rázně. V lednu žádost o rozvod, za tři měsíce hotovo. A prý už je jim dobře… Oba dospívající syny jí

je patronem. Je též patronem mlyná‑ řů (proč právě mlynářů, není jasné) a Řezna. Bývá zobrazován jako biskup s mitrou. U sebe mívá roztržené řetězy, konvici, lopatu a koš.  Alena Králová

Naivita? soud nechal v péči… On by je stejně prý nechtěl… Hlavně toho s těžkým zdra‑ votním postižením… Jenom prý bylo trochu složité to dohadování o  výživ‑ ném… Zvláště, když zjistila, že bývalý manžel měl plat o  patnáct tisíc větší, než jí říkal a  než posílal na společný účet… Vyprávění skončila s uvolněným, leč trochu hořkým úsměvem a  s  kon‑ statováním: „To jsem ale byla naivní, že? Vždyť děláme ve stejné firmě. On je jeden z ředitelů na pobočce v Praze. Tu novou si našel také tam…“ Tak, to je náš dnešní „základní pří‑ běh“. Ač zní opravdu přinejmenším velmi zvláštně, stalo se mi to na vlast‑ ní kůži. Samozřejmě jsem té dámě nějak odpověděl a samozřejmě, že ten rozhovor měl ještě další pokračová‑ ní. – Vyznávám krásné pravidlo, že se setkáváme, abychom mohli obohatit jeden druhého, rozdělit se, pomoci si navzájem. Třeba jenom radou nebo upřímným nasloucháním. Platí to pro to setkání tehdy a stejně tak pro naše „setkávání“ v dialozích rozumu a poci‑ tů. Přesto jsem váhal, zdali se zrovna o tenhle příběh mám podělit na strán‑ kách farního časopisu. Je totiž takový „málo křesťanský.“ Na druhou stranu, je skutečný. Co tedy? Vytáhneme na tu

13/ VI ženu laciný odsudek chování, které se neslučuje s  křesťanskými hodnotami, nebo odsouhlasíme, že její chování je

naivní? Nebo s tím naložíme ještě nějak jinak? A jak?  PAS

POZVÁNKA Svatoprokopská pouť Milé sestry a  bratři, jako každý rok, i letos půjdeme na prokopskou pouť do Sázavy, na niž vás chci pozvat. Letos je v sobotu 29. 6. , jdeme pěšky z Cho‑ touně (místa světcova narození) do Sá‑ zavy (místa jeho působení a smrti, od které letos uplynulo 960 let), kde bude v 17 hodin mše svatá. Tu s námi bude slavit náš milý P. Stanisław Góra. Ten se na něco málo přes 30 km dlouhou cestu prý již velmi těší, protože nechce ztra‑ tit skvělou formu získanou dlouhými pochody v  Jižní Americe;). A  protože v  září bude následovat několikadenní putování do Santiaga de Compostela, každá příležitost k  pěší pouti je prý dobrá;). Do Chotouně odjíždíme auty v 6.40 od kostela sv. Mikuláše ve Vršo‑ vicích, cca v 7.00 začneme krátkou mod‑ litbou v chotouňském kostelíku a v 7.30 vyrazíme na pouť. Ti, kdo celou trasu nemohou z různých důvodů absolvovat, ale chtěli by se pouti zúčastnit, se k nám mohou připojit po cestě – podrobnos‑ ti jsou v plakátku, který bude vyvěšen v kostele. Také je možno přijet rovnou do Sázavy. Prosím, aby se ti, kdo potře‑ bují do Chotouně svézt nebo naopak nabízejí svezení, hlásili u  mě buď na mobilu 602 250 645, nebo emailem: [email protected].

Prosíme ty, kdo půjdou, i ty, kdo ne‑ mohou, aby se s námi za pouť modlili a  prosili sv.  Prokopa, aby i  on se za nás přimlouval, aby pouť přinesla hoj‑ né duchovní ovoce, aby se nikomu nic zlého nepřihodilo a aby Stw došel bez puchýřů (a  také, aby v  den pouti ne‑ padaly trakaře;)). Těším se tedy 29. 6. na všechny, kdo s  námi půjdou nebo přijedou na místo.  Váš Ivan Prokop Menoušek

Výstava Marie Náměstkové V kostele v Klecanech P. Pavel Kuneš společně se Zdenou Lomovou uspořá‑ dali a  nainstalovali výstavku obrázků, které namalovala Maruška Náměstko‑ vá. Pavel Kuneš jakožto malíř přisu‑ zoval Maruščiným kresbičkám určitý význam, a proto se rozhodl je vystavit. Toto oznámení má být též projevem vděčnosti za práci, která s  tím byla spojena. Obrázky budou vystaveny do konce června. Kostel v Klecanech je ote‑ vřen v neděli odpoledne, ve středu večer nebo po dohodě na tel. 284  890  209 (fara Klecany).

14/ VI

Je­‑Li čLověku toLik Let, koLik mu je, měL by začít rozdávat… Dovolte, prosím, abych Vás osobně a co nejsrdečněji pozval na malou ukázku své dosavadní tvorby „fotografických obrázků“, která se uskuteční v  neděli 23. června 2013 v kostele sv. Václava na náměstí Svatopluka Čecha v Praze Vr‑ šovicích bezprostředně po bohoslužbě, která začíná v 10.30 hod. Tato ukázka je zároveň oslavou vyvr‑ cholení mého vLastního miLostipLné‑

ho Léta i připomínkou deseti let, které uplynuly od mé první veřejné výstavy. Srdečně, upřímně a s díky  Váš Pavel Švarc P.  S.: Mám prý také napsat, že k  dis‑ pozici budou nejen ty obrázky, ale také něco k snědku i k pití, že si budeme po‑ vídat, že jsem slíbil odpověď na každou otázku, že bude i trochu kvalitní hudby, zkrátka že bude vše, co na takové malé vernisáži být má. – Tak jestli Vás to oslovilo, bude mi opravdovou ctí, když se setkáme…

Z Á V Ě R E M . . . Jasoň a Drsoň Milí čtenáři, tentokrát vás ochudím o svou myšlenku na závěr. Omlouvám se. Narodilo se nám malé děťátko a vy zkušenější víte, že to dá celkem práci. Já jsem si myslela, že to bude hračka… Vlastně to hračka byla, ale ty starosti potom, že? A  to mám ještě štěstí, že nevím, co nás ještě všechno čeká. Ale pomyšlení na vás zkušené mi nyní do‑

dává sílu, těším se s  vámi na viděnou a děkujeme všem za modlitby. Nicméně tím končí má hluboká myšlenka pro měsíc červen. Snad jen rada pro mě a pro všechny budoucí matky pisatelky: Čeká­‑li nás porod, je lepší si připravit články do Vinice předem. 

Vaše Křepelka na Vinici

15/ VI

P O Ř A D B O H O S L U Ž E B a další základní informace Výjimky a změny najdete v kalendáři na příslušný měsíc.

Eucharistie a bohoslužby slova neděle

8.30

kostel sv. Václava

10.30 kostel sv. Václava (pro rodiny s dětmi) úterý

18.00 kostel sv. Mikuláše

středa

7.00

kostel sv. Mikuláše

čtvrtek

8.00

kostel sv. Mikuláše

pátek

18.00 kostel sv. Václava

sobota

8.00

kostel sv. Mikuláše

Eucharistická adorace čtvrtek

17.45–19.45 20.00–21.00

kostel sv. Václava (od 16. května do konce června) kostel sv. Mikuláše

Svátost smíření / duchovní rozhovor neděle

7.30–8.15

kostel sv. Václava

čtvrtek

17.45–19.45 kostel sv. Václava

pátek

17.00–17.45 kostel sv. Václava

Prázdninové bohoslužby a svátost smíření (platí od 1. 7. do 31. 8.) 17.00–18.00 svátost smíření / duchovní rozhovor

fara

neděle

8.30–9.15

kostel sv. Václava

středa

18.00–19.00 eucharistie

kostel sv. Mikuláše

čtvrtek

8.00–9.00

eucharistie

kostel sv. Mikuláše

neděle

9.30–10.30

eucharistie

kostel sv. Václava

středa

svátost smíření / duchovní rozhovor

Příležitost k setkání s knězem úterý

15.30–17.30

fara – Vršovické nám. 84/6 (u kostela sv. Mikuláše)

• Jiný termín je možné dohodnout s farářem P. St. Górou.

Farní kancelář pro veřejnost úterý

10.00–12.00, 13.00–17.00

fara – Vršovické nám. 84/6 (u kostela sv. Mikuláše)

• Službu v kanceláři zajišťuje a finanční záležitosti (hl. dary) vyřizuje Eva Hrubá:  eva­‑[email protected]

16/ VI

K A L E N D Á Ř na červen–srpen 2013 Mimořádné akce, změny, výjimky 2. 6.  9. 6. 

Ne Ne

11.30 14.00

Dýchánek na konci školního roku Setkání neslyšících

11. 6.  12. 6.  21. 6. 

Út St Pá

19.30 18.30 17.00

23. 6. 

Ne

11.30

27. 6. 

Čt

17.45

29. 6.  30. 6.  1. 7. 

So Ne Po

celý den 19.00

5. 7. 

Pá

16.30

26. 7.–2. 8.  27. 7.–3. 8.  31. 7. 

Pá–Pá So–So St

týden týden 17.00

4.–9. 8.  17. 8.  17.–25. 8. 

Ne–Pá So So–Ne

6 dní 20.00 8 dní

Koncert Hradní stráže Setkání účastníků pouti do Polska ODPADÁ příležitost k svátosti smíření a duchovnímu rozhovoru Vernisáž výstavy uměleckých fotografií Pavla Švarce ODPADÁ příležitost k svátosti smíření a duchovnímu rozhovoru Pouť na Sázavu Modlitba se zpěvy z Taizé, nácvik od 18.00 Končí pravidelný program, mění se rozpis bohoslužeb Slavnost Cyrila a Metoděje – příležitost k svátosti smíření od 16.30, eucharistie od 18.00 Farní dětský tábor Farní dovolená v Dolomitech ODPADÁ příležitost k svátosti smíření a duchovnímu rozhovoru Společenství mládeže v Polsku Mše svatá pro poutníky do Taizé Pouť do Taizé

Webové stránky farnosti

www.farnostvrsovice.cz

SÁL FAR/ SÁL VÁC SÁL VÁC VÁC VÁC

SÁL

VÁC

FAR

VÁC

Čísla účtu farnosti

na provoz farnosti: 280828389/0800, na opravu varhan: 186817149/0300

Vydává farnost u kostelů sv. Mikuláše a sv. Václava Praha­‑Vršovice, www.farnostvrsovice.cz, tel. 271 742 523. Neprodejné, náklady na tisk hrazeny ze sponzorského daru a z vašich příspěvků. Vydání příštího čísla je plá‑ nováno na 30. 6., příspěvky dodávejte nejpozději do středy 19. 6. Kontakt: [email protected], případně osobně v kostele sv. Václava. Šéfredaktor: Anna Tesařová (@). Redakční rada: Stanisław Góra, Martin Perout‑ ka, Jan Rückl (JR), Pavel Švarc (PAS), Alena Králová (AK), Pavel Mikula, Markéta Řečinská. Přispěvatelé: Lída Hobzová (LH), Denisa Hrabáková (DeH), Helena Hříbková (HH), Ivan Prokop Menoušek, Jarka Nagyová (JN). Korektura: Jana Šachlová. Sazba: Slávek Heřman. Tisk: Martin Peroutka, výtisky pro nás zkompletovali Polákovi