Brno çíslo 7

ç asopi s pro slévá ren sk ý pr û mysl / Fou nd r y I ndu st r y Jou r n a l roç n í k LV / çer vene c 20 07 / Br no ç í slo 7 ob s a h

ODBORNÉ ČLÁNKY

295

Krautschneider, R. – Čech, J.: Experimentální zjišování zbytkových napětí Al slitin gravitačně litých do písku Experimental determination of residual stress in Al alloys gravity-cast into sand moulds

303

Król, S. – Małecka, J. – Zemčík, L.: Vliv vybraných parametrů na průběh cyklické oxidace intermetalické slitiny TiAl The influence of chosen parameters on the course of cyclic oxidation of TiAl intermetallics

307

Malik, J. – Futáš, P. – Vasková, I. – Eperješi, Š.: Nehomogenita tlakového odliatku z podeutektického silumínu Inhomogeneity of a pressure die casting from hypoeutectic silumin

311

Malik, J. – Futáš, P. – Vasková, I. – Eperješi, Š.: Vplyv podmienok tlakového liatia na mechanické vlastnosti tlakovo liatych odliatkov Influence of pressure die casting conditions on mechanical properties of pressure die castings

315

Jelínek, P.: Formování povrchu odlitků z grafitizujících slitin železa bez uhlíkatých aditiv s využitím technologie EFF-SET Forming the surface of castings from graphitizing ferrous alloys without carbonaceous additives with the use of the EFF-SET technology

Firemní prezentace

318

Wiese, E. – Hrabina, D.: Filtrace těžkých odlitků z litiny s kuličkovým a lupínkovým grafitem (FOSECO ČESKÁ, s. r. o., Příkazy)

324

Umění je v jednoduchosti (Laempe+Panáčková s. r. o., Praha)

RUBRIKY

327 334 342 346 348 349 353 354 356 357 360 363

Roční přehledy Zprávy Svazu sléváren České republiky Zprávy České slévárenské společnosti Vzdělávání Zahraniční slévárenské svazy Slévárenské konference Slévárenská výroba v zahraničí Slévárenské výstavy Aktuality Blahopřejeme Vzpomínáme Z historie

EMO – nejrozsáhlejší mezinárodní přehlídka techniky obrábění kovů

všeobecné tematické zaměření příští číslo bude věnováno hodnocení veletrhu GIFA 2007

ediční plán časopisu Slévárenství na závěrečnou třetinu roku 2007 číslo

uzávěrka pro číslo vyjde zasílání podkladů

8–9

21. 6. 2007

10

1. 8. 2007

11–12

časopis pro slévárenský průmysl

© SVAZ SLÉVÁREN ÇR

tematické zaměření

ISSN 0037-6825 Číslo povolení Ministerstva kultury ČR – registrační značka – MK ČR E 4361

18. 8. 2007 Hodnocení veletrhu GIFA 2007 8. 10. 2007 44. slévárenské dny ® (16.–17. 10. 2007)

12. 10. 2007 14. 12. 2007

Zařízení sléváren z hlediska bentonitových směsí; bentonit, jeho vlastnosti a užití

ceník inzerátů a reklamních článků v roce 2007 umístění velikost

rozměry (š × v) v mm

cena inzerátu (Kč)

na spad čb.

čb.+1 bar.

barva

horizontálně

do zrcadla

vertikálně

horizontálně

vertikálně

O BÁ LK A 1. strana

1 A4

–

–

22 000,–

2. strana

1 A4

–

–

19 500,–

1/2 A4 3. strana

1 A4 1/2 A4

4. strana

1 A4 1/2 A4

6 500,– – 6 500,– –

8 400,– –

9 800,– 19 500,–

8 400,– –

9 800,– 20 600,–

210 × 297 210 × 297 210 × 145

170 × 265

100 × 297

170 × 125

210 × 297 210 × 145

100 × 297

170 × 125

210 × 297 210 × 145

9 500,–

10 300,–

1 list (2 A4)

15 600,–

18 600,–

22 000,–

210 × 297

1 A4

12 500,–

15 600,–

18 600,–

210 × 297

1/2 A4

6 300,–

7 800,–

9 300,–

1/4 A4

3 150,–

3 900,–

4 700,–

1/8 A4

1 560,–

1 950,–

2 350,–

85 × 265

170 × 265

100 × 297

7 400,–

85 × 265

170 × 265

170 × 125

85 × 265

U V N IT Ř

210 × 145

170 × 265 170 × 265

100 × 297

170 × 125

85 × 265

170 × 75

85 × 125 85 × 62

vlepený list (A4) dodaný zákazníkem

15 000,–

volně vložený list dodaný zákazníkem

5 000,–

125

145

210

170

vedoucí redaktorka Mgr. Helena Šebestová redaktorka Bc. Milada Haasová

125

297

75 85

170

85

obs a h i n zer t n í část i

326 343 348

Rozšiřuje Svaz sléváren ČR. Informace o předplatném podá a objednávky přijímá redakce. Objednávky do zahraničí vyřizuje redakce. Předplatitelé ze Slovenska si mohou časopis objednat na adrese: SUWECO, spol. s r. o., Zátišie 10, 831 03 Bratislava, tel.: 00421 244 455 238, fax: 00421 244 455 239. Členové Združenia zlievarní a kováční Slovenska na adrese: Združenie zlievarní a kováční Slovenska, Robotnícka 14, 036 01 Martin, tel. + fax: 00421 434 220 350, e-mail: [email protected] Vychází 8krát ročně. Číslo 7 vyšlo 13. 7. 2007. Cena čísla Kč 45,–. Roční předplatné Kč 360,– (fyzické osoby) + DPH + poštovné + balné. Cena čísla Kč 80,–. Roční předplatné Kč 640,– (podniky) + DPH + poštovné + balné.

Do sazby 1. 6. 2007, do tisku 29. 6. 2007. Náklad 700 ks. Inzerci vyřizuje redakce. Nevyžádané rukopisy se nevracejí. Podávání novinových zásilek na Slovensku povoleno Západoslovenským riaditestvom pôšt v Bratislavě č.j. 419-OPČ ze dne 20. 2. 1995.

265

170

100

Vydává Svaz sléváren ČR, IČ 44990863 Redakce: 616 00 Brno, Technická 2896/2 tel.: 541 142 664, 541 142 665, fax: 541 142 644 e-mail: [email protected] [email protected]

Tisk Reprocentrum, a. s., Bezručova 29, 678 01 Blansko, telefon: 516 412 510 e-mail: [email protected]

265

297

210

Časopis Slévárenství získal osvědčení o zápisu ochranné známky. Časopis a všechny v něm obsažené příspěvky a obrázky jsou chráněny autorským právem. S výjimkou případů, které zákon připouští, je využití bez svolení vydavatele trestné. To platí především pro rozmnožování, překlady, kopírování na mikrofilm, ukládání a zpracování v počítačových systémech. Korektury českého jazyka se řídí platnými pravidly českého pravopisu. Výjimku tvoří názvy společností, které jsou na žádost jejich zástupců upravovány v souladu se zněním zápisu u příslušného registračního orgánu. Vydavatel není dle zákona č. 46/2000 Sb. § 5 zodpovědný za obsah reklam. Firemní materiály nejsou lektorovány. Texty reklam nejsou bez vyžádání zadavatele korigovány.

obálka

FOSECO ČESKÁ, s. r. o., Příkazy Laempe+Panáčková s. r. o., Praha FORMSERVIS, spol. s r. o., Brno FORMAT 1, spol. s r. o., Křenovice u Brna Commexim Group a. s., Říčany u Prahy Mencl Guss s. r. o., Roudnice nad Labem Targi Kielce sp. z. o. o., Polsko

redakční rada prof. Ing. Lubomír Bechný, CSc. Ing. Ján Cibua prof. Ing. Tomáš Elbel, CSc. Ing. Štefan Eperješi, CSc. Ing. Jiří Fošum Ing. Josef Hlavinka doc. Ing. Milan Horáček, CSc. Ing. Jaroslav Chrást, CSc. prof. Ing. Petr Jelínek, CSc. Richard Jírek Ing. Radovan Koplík, CSc. Ing. Zdeněk Král, CSc. Ing. Václav Krňávek doc. Ing. Antonín Mores, CSc. prof. Ing. Iva Nová, CSc. Ing. Ivan Pavlík, CSc. doc. Ing. Jaromír Roučka, CSc. prof. Ing. Karel Rusín, DrSc. prof. Ing. Augustin Sládek, Ph.D. Ing. Vladimír Stavěníček, předseda prof. Ing. Karel Stránský, DrSc. Ing. František Střítecký Ing. Jiří Ševčík Ing. Jan Šlajs Ing. Josef Valenta, Ph.D. Ing. Ivo Žižka

®

zprávy svazu sléváren české republiky

zprávy Svazu sléváren České republiky Technická 2896/2, 616 00 Brno tel.: 541 142 642, 541 142 681 tel. + fax: 541 142 644 e-mail: [email protected] www.svazslevaren.cz

Svaz sléváren České republiky je přidruženým členem CAEF Committee of Associations of European Foundries (Asociace evropských slévárenských svazů) generální sekretariát: Sohnstrasse 70, D-40237 Düsseldorf P.O.Box 10 19 61, D-40010 Düsseldorf tel.: +49 211 687 12 15, +49 211 687 12 08, +49 211 687 12 17 fax: +49 211 687 12 05, e-mail: [email protected], www.caef-eurofoundry.org

XVI. valná hromada Svazu sléváren ČR V závěru měsíce května se uskutečnila valná hromada svazu, a to, jak již tradičně bývá zvykem, v Hotelu Kozí Horka na brněnské přehradě. Jednání XVI. valné hromady zahájil výkonný ředitel Svazu sléváren ČR Ing. Josef Hlavinka. Členy SSČR a hosty přivítal a jednání řídil prezident SSČR Ing. Ivo Žižka. Průběh jednání by se dal rozdělit na dvě části. V první vyslechli účastníci zprávy o činnosti, hospodaření a programovém prohlášení, které přednesli Ing. Žižka

a Ing. Hlavinka. Práce svazu je týmová záležitost, to dokazovaly zprávy o činnosti členů Ing. Láta z oblasti lobbingu a Ing. Herzána z oblasti vzdělávání. Ing. Šlajs informoval o spolupráci svazu a České slévárenské společnosti a o společně připravovaných aktivitách, jako je např. Světové technické fórum (WTF) v roce 2009. Po diskuzi ke zprávám byly všechny zprávy bez připomínek jednomyslně schváleny. Druhá část jednání začala příspěvkem

Zasedání předsednictva SSČR

Diskuze o studentských zájezdech po slévárnách

Účastníci valné hromady SSČR

334

PhDr. Kokošky ze společnosti DIREKTA o možnostech čerpání prostředků z evropských dotací. Následovala nabídka Ing. Schwarze ze společnosti Respect Ostrava týkající se pojištění organizací. Zástupce ze Svazu průmyslu a dopravy ČR a host valné hromady Ing. Dlouhý všechny zúčastněné informoval o činnosti a cílech svazu v novém volebním období. Ve druhé polovině valné hromady proběhla celá řada informací a připomínek, jako například zpráva pana Bořila o situaci ve Svazu modeláren, a o připravované soutěži tovaryšů. Podnětný příspěvek a téma k zamyšlení, kam směřo-

slévárenství / LV / çervenec 2007 / 7

®


Ing. Žižka se ujal řízení valmé hromady

Ing. Lát referoval o zviditelnění oboru slévárenství

Jako host vystoupil Ing. Krenek

Ing. Herzán informoval o projektu v Olomouckém kraji

Prezentace firem z oblasti pojišovnictví a čerpání finančních prostředků z EU

vat činnost svazu v dalším období, připojil další host Ing. Krenk z ČKD Kutná Hora. O studijních cestách v zahraničí a aktivitách při příležitosti meziná- rodního veletrhu GIFA přednesl zprávu Ing. Sedlák. V této části zaznělo ještě mnoho podnětných připomínek ve vystoupení dalších řečníků. Představenstvo vyhodnotí vystoupení jednotlivých zástupců a využije je ve své další práci.

Z většiny příspěvků, které zazněly v průběhu zasedání, vyzníval zájem přednášejících o přínos oboru a snaha napomoci dobré věci. Z mnohých bylo navíc patrné vlastní zapojení do dílčích aktivit svazu a jejich efektivní a konkrétní přínos. Díky těmto lidem se nestala informace o činnosti svazu monologem prezidenta a ředitele svazu, ale odrážela týmový pracovní přístup některých členů

svazu, kterým právem náleží náš dík. V odpoledních hodinách poděkoval Ing. Žižka všem účastníkům za iniciativu a spolupráci při naplňování společného programu a valnou hromadu ukončil. Zápis z Valné hromady SSČR, včetně příloh, najdete na webových stránkách svazu. Ing. Josef Hlavinka výkonný ředitel Svazu sléváren ČR


335

®


Rádi bychom vás informovali o konaných akcích Council meeting a zasedání ředitelů svazů CAEF v Budapešti Ve dnech 4.–5. června 2007 proběhla v Budapešti rada členů CAEF (Evropská asociace slévárenských svazů), které se zúčastnil i zástupce svazu sléváren Ing. Hlavinka. V úvodu jednání přivítal všechny účastníky Dr. Karoly Bakó, nynější president CAEF. To je i důvod, proč bylo místo střetnutí právě v Maarsku. Zasedání proběhlo ve dvou dnech. V prvním se zúčastnění věnovali odborným komisím CAEF a informacím o jejich činnosti. Z oblasti vzdělávání informoval

Ing. Hlavinka informuje na zasedání MEGI o stavu slévárenství v ČR; vlevo Dipl.-Ing. Nechtelberger

Dr. Bakó o připravovaném Europasu a Ing. Hlavinka o vzdělávání pracovní- ků v českých slévárnách. Globální strategii oboru slévárenství v připravované chemické legislativě REACH přednesl pan M. Schumacher. V dalších příspěvcích zazněly informace z jiných pracovních skupin, jako je např. Steel casting group, ve které je mimochodem velmi dobře zapsána i Česká republika (všem našim členům této skupiny patří za jejich obětavou práci právem dík). Následující den se jednání zaměřilo na organizaci CAEF. Prezidentem pro rok

Zasedací místnost pro jednání CAEF byla vždy plná ruchu

Tab. I. Slévárenská výroba v jednotlivých zemích CAEF v roce 2006 (kromě Maarska, Litvy, Nizozemska a Slovinska) Materiál

LKG a temperovaná litina

ocel

neželezné kovy

výroba [tis. t]

2006 : 2005 [%]

výroba [tis. t]

2006 : 2005 [%]

výroba [tis. t]

2006 : 2005 [%]

výroba [tis. t]

Rakousko

49,1

3,3

138,4

5,8

19,7

11,1

130,8

1,9

Belgie

81,2

2,2

10,7

46,8

11,3

33,0

55,1

Česká republika

296,3

7,9

56,6

14

113,9

4,5

94,5

11,4

Dánsko

36,5

–22,3

42,1

4,4

6,5

5,8

Finsko

46,8

–2,2

67,3

11,9

19,8

6,9

20,7

88,4

Francie

921,5

2,6

1 025,0

7,2

116,6

2,5

345,1

–7,5

7,4

972,6

8,6

220,0

–9,8

země

Německo

336

LLG

2 582,5

4,6

1 717,3

7,3

215,3

Anglie

421,0

–20,7

345,0

–7,8

112,0

Itálie

2006 : 2005 [%]

931,4

0,8

549,3

5,5

83,0

13,1

1 073,7

4,9

Norsko

18

9,9

53,2

8,1

3,3

–10,1

26,4

–4,2

Polsko

431,0

0,7

153,8

15,2

60,4

–0,3

217,7

6,1

Portugalsko

28,0

2,7

80,7

15,6

14,2

17,2

Španělsko

440,6

–10

634,3

11,5

87,7

5,4

161,4

–1,4

Švédsko

204,3

10,0

57,1

–17,6

25,5

9,0

68,5

8,4

Švýcarsko

28,2

6,7

38,9

–3,6

25,8

16,9

Turecko

586,0

3,4

374,5

11,8

117,0

22,3


132,0

5,6

®


2008 byl zvolen pan Paolo Ponzini z Itálie. Generálním tajemníkem byl zvolen Dr. K. Urbat. Roční rozpočet CAEF je cca 70 tis. EUR. Příspěvky jednotlivých zemí jsou závislé na slévárenské produkci. Novým členským státem se stalo Turecko. Očekávaným a nejdůležitějším bodem tohoto dne byla velmi rozsáhlá debata „around the table“. Jaké tedy byly slévárenské výsledky za rok 2006 v jednotlivých zemích? Odpově naleznete v tab. I. Státy, kte- ré výsledky roku nezaslaly do jednání CAEF, zde nejsou uvedeny. Jedná se o tyto země: Maarsko, Litva, Nizozemsko a Slovinsko. Hodnoty v tabulce ukazují konjunkturu oboru v zemích střední Evropy. Stagnace v Anglii a Francii potvrzuje pomalý přesun výroby do střední a východní Evropy. Na české slévárenství má vliv německý trh; vzhledem k výsledkům za loňský rok se v České republice v oboru nadále očekává vzrůstající trend. Na jednání CAEF bylo rozhodnuto, že v roce 2012 bude volen prezident z České republiky. Termín byl navržen záměrně do roku, kdy se bude konat slévárenský veletrh FOND-EX, tak aby obě akce přinesly synergický efekt. Zasedání CAEF bylo oficiálně ukončeno v odpoledních hodinách. Po rozloučení se všichni zúčastnění rozjeli ke svým domovům.

GIFA 2007, fórum NEWCAST – 12.–16. 6. 2007 Nemá asi smysl čtenářům představovat tento světový slévárenský veletrh, a to i z toho důvodu, že se na jednotlivé oblasti zaměřují odborné články v následujícím čísle 8–9/2007 časopisu Slévárenství. V tomto čísle bychom Vás rádi stručně informovali o průběhu oficiálního zastoupení České republiky na veletrhu GIFA 2007. Prezentace českého slévárenství se zúčastnilo 13 firem na celkové ploše 179 m2. Zájem o účast byl veliký, a ne všichni se z důvodu omezené výstavní plochy dostali „pod křídla“ Ministerstva průmyslu a obchodu České republiky (MPO), které tuto prezentaci zajišovalo. Svaz sléváren ČR měl tu možnost zastupovat MPO v oblasti odborných informací a konzultací, o které nebyla po celou dobu výstavy nouze. Potěšující byla výborná atmosféra po celou dobu veletrhu, o kterou se postarali zástupci firem UNEX, METOS, VÚHŽ a jiných (omlouváme se všem,

tak výjimečné, že často přilákaly další vystavovatele haly 9. Jazyková bariéra zejména asijských vystavovatelů však neumožnila, aby si s námi zazpívali, i když bylo zřejmé, že by tak rádi učinili. Odborná úroveň veletrhu GIFA byla vysoká a potvrdila konjunkturu oboru. Zájem asijských zemí o evropské trhy byl znát na fóru NEWCAST i v přeplněné hale 9. Během veletrhu proběhlo zasedání MEGI, na kterém byla prezidentem zvolena Mag. M. J. Blažič ze Slovinska, které tímto gratulujeme. Vzhledem k velkému množství materiálu a zážitků nám dovolte, abychom se k této slévárenské události vrátili ještě v následujícím čísle.

které jsme nejmenovali). Po uzavření výstavy ve večerních hodinách často vystavovatelé společně poseděli a zaposlouchali se do písní za doprovodu houslí, které s sebou přivezli zástupci společnosti LAC. Tyto okamžiky byly

Národní soutěž tovaryšů v oboru modelář Žďár nad Sázavou, 19.–22. 6. 2007 Aby mohli pracovníci z modeláren ukázat své zkušenosti a dovednosti, to byl jeden z důvodů, proč se Svaz sléváren


337

®


Jeden z účastníků při praktické části soutěže

Po náročném dni chvilka odpočinku

Společné foto soutěžících

Členové komise

ČR spolu se Svazem modeláren ČR rozhodl pro uspořádání Národní soutěže tovaryšů v oboru modelář. O zázemí soutěže se postaralo učiliště ve Žáru nad Sázavou. Přístup a organizace byla jak jinak než profesionální. Hodnotící komise byla sestavena ze členů svazu modeláren. Všichni soutěžící prokázali znalost oboru a manuální zručnost. Díky finanční podpoře společnosti BLUMENFELD bylo možné vítězům soutěže předat hodnotné dary – poukázky na dovolenou v celkové výši 37 tisíc korun. Předávací ceremoniál proběhl na rad- nici ve Žáru nad Sázavou za účasti významných pracovníků kraje a oboru. Z výsledků soutěže je patrné, že máme co nabídnout v obdobné soutěži na mezinárodní úrovni. Pro nás ve svazu je to impulz k hledání způsobu, jak zajistit účast našeho soutěžícího ve světě. Všem organizátorům, zúčastněným a samozřejmě i sponzorům mnohokrát děkujeme.

Sektorová rada hutnictví a slévárenství – Praha Sektorová rada sdružuje zástupce zaměstnavatelů, profesních organizací,

338

odborů, vzdělavatelů a další odborní- ky na lidské zdroje v daném sektoru či odvětví se záměrem stát se mluvčím sektoru v otázkách rozvoje lidských zdrojů. Náš svaz byl vyzván díky zkušenostem se vzdělávacími projekty, aby se zapojil do vznikající sektorové rady oborů hutnictví a slévárenství. Dne 18. 6. byl výkonný ředitel SSČR Ing. J. Hlavinka v Praze jmenován jedním ze členů tohoto poradního orgánu veřejné zakázky pro systémový projekt MPSV (ministerstva práce a sociálních věcí) Národní soustava povolání. Řešitelem jsou Trexima, Hospodářská komora ČR, Svaz průmyslu a dopravy ČR a Institut Svazu průmyslu ČR. V této činnosti svaz očekává možnost aktivně se podílet na vývoji a způsobu vzdělávání oboru slévárenství v ČR.

FOND-EX. Letošní GIFA nám ukázala, jak to chodí v zahraničí. To byl důvod našeho zájmu stát se členem veletržního výboru SP. Při posledním jednání byli přítomni zaměstnanci MPO M. Tlapa, náměstek ministra průmyslu, a J. Adámková, nová ředitelka odboru výstav a veletrhů. Při pracovní poradě nám byly představeny změny v systému podpory veletrhů – tzv. oficiálky ČR. Při jednání zaznělo mnoho myšlenek a nápadů. Vyzdvihli jsme úlohu svazů a vhodnost spolupráce při odborné prezentaci naší republiky na mezinárodní úrovni (a to i díky zkušenostem s pořádáním veletrhu GIFA – NEWCAST). Z jednání zůstal dobrý pocit a doufáme, že podpora veletrhů FOND-EX a HANNOVER v roce 2008, o které jsme zažádali v řádném předstihu, bude i přes snižování rozpočtu v tomto sektoru pozitivní.

Veletržní výbor Svazu průmyslu a dopravy ČR – Praha Náš svaz získal zkušenosti s pořádáním veletrhů zejména díky nadstandardní spolupráci s BVV a pořádáním veletrhu


Ing. Josef Hlavinka výkonný ředitel Svazu sléváren ČR

®


Projekty profesního celoživotního vzdělávání pracovníků ve slévárenství Průběh projektu realizovaného v rámci Olomouckého kraje II

Obr. 1. Písemná zkouška - Slévárenský technolog

V pátek 27. dubna byla ukončena teoretická i praktická část pilotní výuky, a to u obou realizovaných profesí, tj. slévárenský technolog a slévárenský dělník. Následovalo asi měsíční období (květen 2007), kdy měli všichni účastníci možnost připravovat se na závěrečné zkoušky. Závěrečné zkoušky proběhly 1. 6. 2007 formou písemného testu (obr. 1, 2), který se skládal z 20 testových otázek. Tyto otázky byly připraveny ve spolupráci s lektory a s VUT Brno – odbor slévárenství. S potěšením musíme konstatovat, že všichni účastníci prospěli na výbornou. Dne 15. 6. 2007 pak všichni účastníci obdrželi při slavnostním zakončení pilotní výuky (3a, b) osvědčení (obr. 4) o úspěšném absolvování realizovaného projektu. V současné době probíhá konečné vyhodnocování pilotní výuky, které by mělo být ukončeno v září t.r. setkáním zástupců firem, jejichž zaměstnanci se pilotní výuky zúčastnili. O výsledcích závěrečného vyhodnocení pilotní výuky vás budeme podrobně informovat v následujících číslech časopisu Slévárenství.

Obr. 2. Písemná zkouška - Slévárenský dělník

Projekt realizovaný v rámci Jihomoravského kraje I

Obr. 3a. Slavnostní zakončení pilotní výuky (zleva) Ing. I. Žižka, Ing. I. Musilová, Ing. M. Zahnášová

Na základě osnov, které byly upraveny a doplněny o připomínky členů expertního týmu (zástupci z řad oborových pedagogů a pracovníků z praxe) byla v červnu dokončena skripta pro profese slévárenský mistr, tavič a obchodní specialista ve slévárenství. Vytvořená skripta jsou z oblasti pracovního a obchodního práva, BOZP, personalistiky, ekonomiky, obecného slévárenství a metalurgie železných a neželezných kovů. Součástí skript jsou i didaktické pomůcky, které názorně doplňují vzniklá skripta. Zmiňovaná skripta a didaktické pomůcky budou použita při výuce, která

Obr. 3b. Slavnostní zakončení pilotní výuky


339

®

zprávy svazu sléváren české republiky a) Profese slévárenský mistr

Kompetence a dovednosti mistra 6 hodin

Samotné rozvržení výuky je schematicky uvedeno na obr. 5a, b, c. V současné době je již možné přihlašovat zaměstnance slévárenských organizací Jihomoravského kraje do pilotní výuky. Konečný termín podávání přihlášek pro všechny tři profese je 7. 9. 2007. Přihlášky naleznete v tomto čísle časopisu Slévárenství na vloženém listu, dále jsou k dispozici na sekretariátě Svazu sléváren České republiky ([email protected] nebo [email protected]) nebo lze přihlášku podat on-line na www.svazslevaren.cz.

Legislativa a Ĝízení v oblasti BOZP, životního prostĜedí a jakosti 18 hodin

Slévárenská technologie 12 hodin

Litiny 12 hodin

Neželezné kovy 12 hodin

Metalurgie oceli 12 hodin

b) Profese taviþ b) Profese taviþ

Nákladová nároþnost a hospodárnost výroby 8 hodin

Praktická výuka = EXKURZE 20 hodin

Legislativa a Ĝízení v oblasti BOZP, Legislativa a Ĝízení v oblasti BOZP, životního prostĜedí a jakosti životního prostĜedí a jakosti 8 hodin 8 hodin

Metalurgie oceli Metalurgie oceli hodin 2020 hodin

Litiny Litiny hodin 2424hodin

bude zahájena v pátek 14. 9. 2007, realizována bude v prostorách Střední průmyslové školy a Vyšší odborné školy technické, Sokolská 1, Brno, a bude opět probíhat vždy v pátek, po dobu 3 měsíců (2. pol. září, říjen, listopad, 1. pol. prosinec) – cca 13, max. 15 týdnů, dle následujícího rozvržení:  – teoretická výuka: zahájení výuky: pátek 14. 9. 2007; ukončení výuky: pátek 14. 12. 2007; – praktická výuka: 2 týdny (2 pátky) – předběžně listopad; – závěrečné testy a zkoušky: 1 týden – leden 2008.

Neželezné Neželezné kovykovy 20 hodin 20 hodin

Nákladová nároþnost Nákladová nároþnost hospodárnost výroby a ahospodárnost výroby 8 hodin 8 hodin

Praktická výuka Praktická výuka == EXKURZE EXKURZE 2020 hodin hodin

c) c) Profese obchodní specialista ve slévárenství Profese obchodní specialista ve slévárenství

Kompetence Kompetencea adovednosti dovednosti obchodníka obchodníka– –obecnČ obecnČ 1212hodin hodin

Slévárenská technologie Slévárenská technologie 16 hodin 16 hodin

Legislativa a Ĝízení v oblasti BOZP, Legislativa a Ĝízení v oblasti BOZP, životního prostĜedí a jakosti životního prostĜedí a jakosti 20 20 hodin hodin

Kompetence a dovednosti obchodníka – Kompetence a dovednosti obchodníka – v podmínkách slévárny v podmínkách slévárny 24 hodin 24 hodin

Nákladová nároþnost Nákladová nároþnost a hospodárnost výroby a hospodárnost 8 hodin výroby 8 hodin

Praktická výuka = Praktická výuka = EXKURZE 20 hodin EXKURZE 20 hodin

Obr. 4. Úspěšná absolventka pilotní výuky

340

Obr. 5a, b, c. Schéma rozvržení časové dotace vyučovaných témat


®


Svaz sléváren České republiky ve spolupráci s odborem slévárenství Ústavu strojírenské technologie VUT-FSI v Brně vydává

INFORMAČNÍ ZPRAVODAJ Anotace článků ze 33 zahraničních slévárenských časopisů poskytují nejširší slévárenské veřejnosti odborné a technicko-ekonomické informace, které umožňují především technikům a technologům ve slévár- nách sledovat nejnovější trendy a pokrokové a efek- tivní technologie v oboru. V současné době je v elektronické podobě archivováno 15 000 anotací, z nichž lze vypracovat rešerše na stanovené téma. Informační zpravodaj vychází čtyřikrát ročně, každé vydání obsahuje 200 anotací. Tyto údaje lze objednat na disketě nebo mohou být zaslány e-mailem. Cena: 4 000 Kč + poštovné + DPH.

Další služby: – Na CD ROM lze objednat všechny anotace od roku 1994; příslušný software umožní provádět rešerše vyhledáváním podle klíčových slov. Cena: 4 000 Kč + poštovné + DPH 5 %. – Lze objednat také jednotlivé tematické okruhy (výroba forem a jader, modely, odlitky z oceli, odlitky z litiny, odlitky z neželezných kovů, životní prostředí, hygiena a bezpečnost práce, slévárenské stroje a zařízení, statistika, ekonomie, řízení, konference, normy, zabezpečování jakosti, použití počítačů, historie aj.). Cena za jednu anotaci: 8 Kč + DPH 19 %.

EMO Hannover 2007 Termín konání: 17.–22. září 2007 Místo konání: Hannover, Německo Bližší informace: www.emo-hannover.de

Veletrh EMO Hannover 2007 představuje největší a nejvýznamnější mezinárodní setkání odvětví obrábění kovů. Představí se zde všichni významní výrobci různých národů a všechny významné mezinárodní firmy nabízející vý- robní techniku. Podle informací z března letošního roku se již přihlásilo 1 875 vystavovatelů z 39 zemí. Rezervováno je zatím 158 000 m 2, čisté výstavní plochy. Také čeští výrobci obráběcích strojů se představí na veletrhu EMO Hannover. Zatím se přihlásilo 25 vystavovatelů, kteří obsadí více než 2 000 m2 čisté výstavní plochy.

– Kopie článků v originálu. Cena za jednu stránku: 5 Kč + DPH 19 %. – Literární rešerše na dané téma. Cena za jednu rešerši: 4 000 Kč + DPH 19 %.

Objednávku zašlete na adresu: Svaz sléváren České republiky, Technická 2, 616 00 Brno, fax: 541 142 644, e-mail: [email protected] Bližší informace: Edita Bělehradová, tel.: 541 142 646


341

®

zprávy české slévárenské společnosti / vzdělávání

vzdělávání Světlo v Mýdle Letos, 31. ledna, se již po čtvrté konala kovářská výstava v netradičním undergroundovém prostředí brněnského klubu Mýdlo. Jako každý rok vystavili studenti Střední průmyslové školy a Vyšší odborné školy technické ze Sokolské kovaná svítidla v různých podobách. Nechyběla ani hudební produkce kapel Levý ruce, Green czech a biopunková kreace Zelené

Kovář Petr Švestka a zároveň zpěvák kapely Levý ruce

346


Bývalí absolventi

koule. Na závěr večera proběhla drum session. Návštěvníci byli mile překvapeni nejen kreativitou a nápaditostí vystavených exponátů, ale i záplavou vlastnoručně vyrobených jednohubek a příjemnou atmosférou, která v klubu panovala. Mgr. Lenka Geržová, SPŠ a VOŠT, Sokolská 1, Brno, [email protected]

®

Těsně po instalaci

„Bodovky“ Jiřího Wolfa

vzdělávání

Oheň v kleci Vojtěcha Hrubého

Svícen Václava Vacíka

Svícen Ondřeje Drozda

Rejnok Petra Uhra Svícen Pavla Maryši Uedla

Detail svícnu Romana Hrdého

Foto Markéta Lopraisová

Mořský as Přemysla Kříže


347

®

slévárenská výroba v zahraničí / slévárenské výstavy

slévárenské výstavy Výstavní sezonu v Bystřici pod Hostýnem zahájila expozice DSB Euro, s. r. o., Blansko Slavnostní vernisáží dne 20. 4. 2007 byla v Bystřici pod Hostýnem zahájena výstava s názvem Umělecký odlitek v architektuře. Výstavu pořádá společnost DSB EURO, s. r. o., Blansko, ve spolupráci s městem Bystřice pod Hostýnem a Mu-

354


zeem Blansko. Expozice zahrnuje více než 80 exponátů uměleckého a dekorativního charakteru od mohutných monumentálních plastik až po drobné šper- ky a mince. V drtivé míře se jedná o díla, která odborná veřejnost zahrnuje pod

®

slévárenské výstavy

Majitel a generální ředitel firmy DSB Euro, s. r. o., Blansko, JUDr. Milan Hlaváč (uprostřed) poskytuje interview

Náměstek generálního ředitele DSB EURO, s. r. o., pan Řičánek, primátor Kroměříže Mgr. Miloš Malý s chotí a arcibiskup olomoucký monsignor Jan Graubner (zleva)

Část poutavé expozice

Část expozice v průběhu vernisáže

pojem „blanenská umělecká litina“, jež je jednou z vůbec nejslavnějších v republice. Po stránce odborné a umělecké kompozice celou výstavu navrhl výtvarník a sochař Antonín Nový. Páteční vernisáž si nenechal ujít ani olomoucký arcibiskup monsignor Jan Graubner, primátor Kroměříže Mgr. Miloš Malý, prezident Svazu sléváren ČR Ing. Ivo Žižka a další osobnosti z oblasti odborného, společenského i kulturního života. Úvodní projevy pronesli Ing. Vladislav Halama, tajemník MÚ Bystřice pod Hostýnem, Mgr. Eva Nečasová, ředitelka Muzea Blansko, a JUDr. Milan Hlaváč, majitel a generální ředi- tel DSB EURO, s. r. o., Blansko. Po od-

borné stránce výstavu uvedla Ing. arch. Iveta Černá, vedoucí pracoviště Vila Tugendhat. Ze strany společnosti DSB EURO, s. r. o., Blansko, se jedná o další krok, jak nejen odborné, ale i širší veřejnosti přiblížit možnosti a bohatství výtvarného zpracování odlitků a jejich využití v architektuře, jakož i umožnit srovnání umění našich předků a současného výtvarného zpracování odlitků. A v neposlední řadě jde samozřejmě i o snahu zlepšit image slévárenského oboru v očích veřejnosti. Bohumír Řičánek, BBS náměstek generálního ředitele DSB EURO, s. r. o., Blansko

Jeden z mnoha zajímavých exponátů


355

®

aktuality / blahopřejeme

blahopřejeme 90 let Ing. Josefa Žampacha Vzácných 90 let se dožívá plzeňský rodák Ing. Josef Žampach. Narodil se 31. srpna 1917 jako syn škodováckého úředníka. Po maturitě na české reálce v Plzni v roce 1935 studoval hutní inženýrství na Vysoké škole báňské v Příbrami, které absolvoval roku 1939. V posledním roce studia se stal asistentem v Ústavu kovohutnictví, pecí a topeniš u prof. Josefa Hummela, kde pracoval ještě krátce i po uzavření vysokých škol. V Plzni se mu nepodařilo dostat se do Škodových závodů, protože byl v té době

celostátní zákaz zaměstnávat vysokoškoláky ve všech hutních podnicích. Nastoupil proto v roce 1940 do nově vybudované Zbrojovky Ing. Františka Janečka v Týnci nad Sázavou jako provozní asistent ve slévárně. Po osvobození ukončil studium v roce 1945 druhou státní zkouškou. Následujícího roku se stal vedoucím metalurgických provo- zů. Zbrojovka byla tehdy začleněna do podniku Zbrojovka Brno, později se stala vedoucím závodem podniku METAZ, kam byly začleněny i další závody. Pro rozmanitost a náročnost výroby byla technická práce v závodě velmi zajímavá a skýtala značné možnosti odborného růstu. V roce 1949 se stal Ing. Žampach podnikovým metalurgem, roku 1962 výrobně-technickým náměstkem. Od roku 1952 se účastnil služebních cest do zahraničních sléváren i na mezinárodní slévárenské sjezdy. Po událostech z osmašedesátého roku byl v roce 1970 přeřazen na místo vedoucího odboru metalurgie, roku 1974 se stal vedoucím výzkumným pracovníkem. Do důchodu odešel v říjnu 1978. Díky pracovitosti a osobní iniciativě se stal Ing. Žampach uznávaným slévárenským odborníkem. Vedle pracovní činnosti vyučoval na podnikové průmyslové škole slévárenské. V letech 1966–1979 působil jako člen redakční rady časopisu Slévárenství. V tomto období také aktivně pracoval v Technickém sboru sléváren ocelových odlitků, kde byl několik let i v předsednictvu. Ing. Žampach je zřejmě jediným žijícím aktivním účastníkem Mezinárodního slévárenského sjezdu v Praze roku 1948, kdy měl s Ing. Jiřím Mackievičem společnou přednášku Vysokofrekvenční pec ve slévárenském provozu, na niž navazoval společný článek Výroba oceli ve vysokofrekvenční peci (Slévárenství, 1953). Z další literární činosti to byly společné články s Ing. Ondřejem Starostou Rozměrová stálost litých pístů z hliníkových slitin (Hutnické listy, 1947), Trvalé magnety lité do písku (Hutnické listy, 1949), O výrobě a vývoji trvalých magnetů a Z historie Metalurgických závodů v Týnci nad Sázavou, jakož i s Jaroslavem Kachlíkem Licí karusel k odlévání pístů ze slitin hliníku (vše publikováno ve Slévárenství, 1961). Svůj odborný zájem projevoval i v pozdějších letech, zejména návštěvou seminářů z dějin hutnictví v Národním technickém muzeu v Praze.


357

®

blahopřejeme

V osobním životě se věnoval zejména sportovní činnosti a do současnosti je mimořádně vitální, pěstuje turistiku a plavání. V posledních letech se zaměřil na podrobné zpracování rodokmenu a historie známého rodu Žampachů, jehož je přímým potomkem. Až do posled-

ní doby se účastnil každoročního setkání předválečných studentů Vysoké školy báňské v Příbrami. Za svoji bohatou a odpovědnou činnost si zaslouží přání dobrého zdraví, spokojenosti a osobní pohody do dalších let. Ing. Jan Hučka

K sedmdesátinám pana Jaroslava Provazníka

Dne 28. 7. 2007 oslaví v plném zdraví, duševním elánu a pracovní činnosti 70. narozeniny pan Jaroslav Provazník. Narodil se ve Světlé nad Sázavou a jeho životním osudem se stalo slévárenství. Nastoupil na Vyšší průmyslovou školu ve Žáru nad Sázavou, který se v době jeho studia stal významným centrem slévárenského průmyslu. Jak bylo v tehdejší době běžnou praxí, nastoupil po škole na umístěnku do tehdejšího podniku ČKD Stalingrad, jehož součástí byl komplex vysočanských sléváren, který nebyl samostatným závodem. Nastoupil do oddělení technologie a metalurgie neželezných kovů, které bylo tehdy známým pracovištěm. Slévárna barevných kovů vyráběla nejsložitější odlitky ze slitin hliníku a mědi do písku a postupy kokilového a odstředivého lití. Pan Provazník začal svou bohatou činnost v oblasti odlévání do kokil, kde se stal naším předním slévárenským odborníkem. Mnoho absolventů škol technických směrů nikdy nezapomene na to, že jim nezištně předával své bohaté zkušenosti. Pan Provazník se stal naprosto přirozeně uznávaným metalurgickým odborníkem v této oblasti. Dodnes používáme jeho pečlivě připravené metalurgické a technologické předpisy, směrnice a tabulky.

358

Pro jeho rozsáhlé zkušenosti mu bylo nabídnuto, aby pomáhal budovat slévárenský průmysl v Indii. V rekordně krátké době se naučil perfektně anglicky a v letech 1967–1970 pracoval jako odborný poradce při návrhu a výrobě kovových kokil firmy Bharat Heavy Elektrical – Ramachandrapuram. Zde získal další nové zkušenosti v oblastech organizace a řízení sléváren a hlavně v oblasti zavádění investic do provozu. Indičtí vedoucí si práce pana Provazníka velmi vážili, a proto si vyžádali prodloužení jeho pobytu. Po návratu z Indie ho čekaly nové úkoly v závodu ČKD Slévárny. Pan Provazník byl hlavním iniciátorem náročných technických opatření. Především to byla modernizace strojní formovny slévárny oceli, která se pak stala naším největším výrobcem sériových odlitků z tvárné litiny (max. výroba 9 000 tun/rok). Pod vedením pana Provazníka proběhla rovněž rekonstrukce strojních formoven ostatních provozů, modernizace kuploven, instalace nových obloukových pecí atd. Tyto inovace spadaly pod odbor technického rozvoje, jehož se pan Provazník stal vedoucím. V oblasti investic byl znám přesnými technickými rozbory a dodnes je žádaným pracovníkem pro oblast přípravy modernizace sléváren. V letech 1992–1994 se stal pan Provaz-

ník obchodním náměstkem. Svými organizačními schopnostmi a zajištěním zakázek se snažil, aby nedošlo k zastavení výroby ve slévárnách. Se smutkem musel pan Provazník, tak jako další slévárenští odborníci, uznat, že obrovský slévárenský komplex, který vyráběl přes 30 000 tun odlitků ročně, nemůže mít v Praze budoucnost. Již od roku 1980 byly neustálé potíže s nedostatkem pracovníků všech profesí. Po roce 1989 se stal nedostatek pracovníků již neřešitelným problémem a právě v době, kdy bylo nejvíce objednávek, přišlo v roce 1994 rozhodnutí o zastavení slévárenské výroby. V několika následujících letech pracoval pan Provazník ve slévárně v Roudnici nad Labem, kde měl jako ředitel marketingu a prodeje velké zásluhy o rozvoj výroby odlitků z tvárné litiny pro automobilový průmysl. V současné době se pan Provazník v podstatě vrátil do vysočanské slévárny barevných kovů, kde před více než 50 lety začal pracovat. Slévárna barevných kovů AGMA Praha zůstala totiž jako jediná z bývalého závodu ČKD Slévárny a tak zde udržuje bohatou slévárenskou tradici. Pan Provazník se podstatně zasloužil o to, že slévárna AGMA je známým vývozcem odlitků ze slitin hliníku do anglicky mluvících zemí. Jako vedoucí sdruženého pracoviště na ČVUT Praha je nadále uznávaným pracovníkem ve své základní oblasti, ale je znám i svými precizními analýzami v oblasti zavádě- ní nových výrobků a technologií, řeše- ní vývojových úkolů metalurgického a technologického zaměření a pomocí při řešení diplomových prací, snižování zmetkovitosti a inovačních programů a modernizace sléváren. Milý Jaroslave, do další úspěšné činnosti Ti přejí kamarádi a kolegové dobré zdraví, duševní pohodu, radost z vnuků a hlavně další úspěšnou činnost ve slévárenském oboru. Spolupracovníci

K 65. narozeninám Ing. Jiřího Křístka, CSc. Jeden z nejznámějších specialistů na formovací materiály v České a Slovenské republice, náš Ing. Jiří Křístek, CSc., slaví 65 let! Narodil se 18. 7. 1942 v Ivančicích u Brna. Jeho cesta vedla cíleně do specializova-


né chemie – od chemické průmyslovky v Brně přes VŠCHT v Pardubicích až po aspiranturu na VŠCHT Praha na téma krystalizace vysokotavicích oxidů. V roce 1975 zahájil svou činnost v oddělení formovacích látek vedeném dr. Dlez-

®

kem ve SVÚM Brno. Zde se stal společně s Ing. Aloisem Burianem autorem patentu pro technologii vodní sklo-ester. Kromě toho pracoval v oblasti akrylových pojiv a nekřemenných ostřiv. Od roku 1978 je členem Celostátní odborné komise pro formovací materiály, kde vedl tematické podskupiny pro nekřemenná ostřiva a ekologii. Je autorem řady článků v odborných časopisech, organizoval odborné semináře, školení a konference. Jeho zásluhy v oblasti slévárenského vývoje byly oceněny v roce 2002 medailí akademika Píška. Po sametové revoluci začala pro Jiřího Křístka druhá, neméně důležitá životní etapa – dráha úspěšného podnikatele. Poté, co v roce 1991 s dalšími brněnskými kolegy založil firmu Formservis, spol. s r. o., věnoval i nadále veškeré své síly rozvoji českých a slovenských sléváren, nyní v dodavatelské oblasti – nejprve od roku 1993 jako spolupracovník

blahopřejeme

německého koncernu Hüttenes-Albertus a poté jako spoluzakladatel HA CZ, s. r. o., kterou z malé firmy o 3 zaměstnancích s obratem cca 20 milionů Kč pomohl vybudovat k jejímu dnešnímu postavení s ročním obratem cca 300 milionů Kč. Jiří Křístek se neztotožnil pouze s firmou Hüttenes-Albertus, ale hlavně s její filozofií, kterou je být kompetentním partnerem pro slevače a podporovat je všemi možnými způsoby. V České a Slovenské republice snad neexistuje žádná slévárna používající organická pojiva a nátěry, ve které by nepřispěl svou radou, svou energií a aktivitou k prosazení moderních chemických postupů. Dovolujeme si plným právem říci, že slévárenská chemie a její aplikace v České a Slovenské republice je neodmyslitelně spjata se jménem Jiří Křístek. Jiří, děkujeme Ti za to a přejeme Ti vše nejlepší, mnoho zdraví a štěstí a mnoho sil dělat to, co Tě baví. K tomu a patří i nadále Tvá poradenská činnost, se kterou my a naše partnerské slévárny i nadále počítáme, a Tvé početné koníčky a sportovní aktivity. Vzpomínáme, jak jsi ve věku 50 let vystoupil na Mont Blanc – také příklad Tvé energie a vitality. A Ti vydrží ještě dlouhá léta! Kolegové z HA CZ, s. r. o., Děčín Dr.-Ing. Stefan Ivanov, Ing. František Matlas, Ing. Miroslav Lubojacký a celý tým zastupující i partnery ze sléváren

Gratulace tátovi – Ing. Josef Lát slaví šedesátiny Táta se narodil 6. srpna 1947 jako třetí ze čtyř synů spoluzakladatelky průhonické slévárny, paní Anděly Benešové- -Látové a jako první syn dodnes uznávaného slévárenského odborníka, pana Josefa Láta. V letech 1965 až 1971 studoval strojní fakultu ČVUT se specializací slévárenství a aktivně se angažoval v bouřlivém studentském hnutí na sklonku 60. let. To mu vyneslo vyloučení ze studia v polovině pátého ročníku. Aby nás uživil, pracoval jako učitel autoškoly, pomocný dělník v kovárně Pragovky a také jako technik v IPS Praha. Ctižádost, vytrvalost a snaha změnit svou životní dráhu jej donutila strojní fakultu zopakovat a studium dokončit distanční formou.

Promoval v roce 1978 na katedře ekonomiky a řízení strojírenského podniku pražského ČVUT u prof. Vysušila. Na přelomu 70. a 80. let pracoval v zemědělském družstvu v Modleticích jako technik.

V roce 1985 byl jmenován ředitelem průhonické slévárny – tehdy závodu 04 národního podniku METAZ Týnec nad Sázavou. V průhonickém závodě byla v tu dobu lokalizována tlaková slévárna slitin Zn a kokilová slévárna slitin Al. Závod se mu tehdy podařilo nad pomě- ry dobře zkonsolidovat a rozvíjet. Jako první ze zemí východního bloku prolomil embargo a dovezl do Průhonic technologii dělení materiálů vysokoenergetickým kapalinovým paprskem (1986), vzápětí naskočil na vlnu tvorby státních podniků vytvářených v duchu uvolňujících se ekonomických možností vyvolaných perestrojkou. Jeho nezměrná snaha byla korunována osamostatněním průhonického závodu, vytvořením nezávislého státního podniku MENET (1988) a jeho bouřlivým rozvojem. Aniž to mohl dopředu tušit, připravil podnik k samostatné privatizaci. Jako „stará struktura“ byl však na počátku roku 1990 z Průhonic „odejit“ a privatizační přípravy pokračovaly bez něj s cílem podnik levně privatizovat do rukou zahraniční konkurence. Za dva roky „bez dozoru“ byl fantasticky prosperující podnik zcela zdecimován, rozložen a prakticky přiveden na hranici bankrotu – připraven k levnému prodeji do ciziny. V roce 1992 však v malé privatizaci zvítězil tátou a jeho bratry připravovaný privatizační projekt a slévárna byla privatizována do rukou původních vlastníků. Rodina však v duchu privatizačního zákona získala zpět jen majetek přeživší od doby znárodnění. Na větší část továrny tak musela rodinná firma získat úvěr a ve velmi nemocné továrně bez zakázek, lidí a kapitálu započala éra privátní firmy. Nastalo období prvních nezkušených výjezdů za zahraničními zákazníky, prvních zakázek a postupné orientace na západní styl práce. V roce 1996 byl úvěr na dokoupení podniku od FNM bezezbytku splacen. Slévárna se dále rozvíjela a v roce 1999 táta podnik transformoval na akciovou společnost. Relativně hubené roky na přelomu tisíciletí vyvrcholily otcovými zdravotními problémy a nesouladem názorů spolumajitelů na další směřování firmy. Tento stav vedl k předání průhonického podniku do rukou mladého managementu. Otec v té tobě se svým novým týmem pracoval na přípravě rozšíření a přestěhování části podniku mimo Průhonice. Jeho obrovské úsilí bylo na přelomu let 2004 a 2005 korunováno úspěšným a bezpří-


359

®

blahopřejeme / vzpomínáme

kladně precizně provedeným transferem a spuštěním nové tlakové slévárny slitin Zn nedaleko Semil. Přítomností v regionu Semilska se otevřely další možnosti a táta rozšířil naše aktivity převzetím lisovny plastů, zbytku po někdejším impériu Kovozávodů Semily. I přes přibývající léta s přehledem drží krok s velmi překotným rozvojem kdysi malé slévárny v Průhonicích. Ta již není

ani tou slévárnou, do které v roce 1985 přišel, ale právě i díky jeho schopnostem se změnila v neustále rostoucí společnost o třech závodech. Chtěli bychom tátovi popřát za všechny, kterým stále podává pomocnou ruku, mnoho elánu, pevné nervy a ještě pevnější zdraví do dalších let a do dalších projektů! Synové Jan a Josef Látovi

vzpomínáme Ohlédnutí za životem a dílem pana profesora Zdeňka Bůžka

Ve středu 2. května se v ostravském krematoriu ve Slezské Ostravě sešli žáci a kolegové pana profesora Zdeňka Bůžka, aby se rozloučili se svým učitelem a přítelem. Byla to stejná skupina lidí, která se s ním setkávala na mnohých hutnických akcích. V zaplněné obřadní síni však bylo najednou pusto, protože chyběla atmosféra, kterou pan profesor v tomto kolektivu vždy vytvářel svým organizačním talentem, nezlomnou vitalitou a laskavostí. Mnozí si uvědomili, že jeho odchodem skončila jedna významná etapa československého hutnictví. Profesor Bůžek byl skutečně duší všeho, co se v hutnictví v posledních více než 40 letech dělo. Pan Frank Wheeler (bývalý viceprezident světové firmy Hatch sídlící v Kanadě) ve své kondolenci paní Bůžkové a synům hodnotí výstižně svůj pobyt aspiranta na ústavu elektrometalurgie VŠB v druhé polovině 60. let. Do-

360

volujeme si citovat: „Moje učednická léta na ústavu elektrometalurgie pod přísným a náročným vedoucím docentem Bůžkem byla výborná příprava pro moji životní dráhu hutního inženýra. Získal jsem nejen znalosti a zkušenosti nutné pro vykonávání mé profese; vytvořilo se přátelství, které obstálo zkoušky vzdálenosti, politických převratů a neúprosného pochodu plynoucího času. Plné ocenění přínosu prof. Ing. Zdeňka Bůžka, CSc., k našemu oboru bude vyžadovat mnoho slov. Byl skutečným vizionářem. Zdeněk skutečně chápal podstatu i nutnost „komplexního přístupu“ k řešení problému – jakéhokoliv problému. Proto jste pod střechou našeho ústavu mohli najít nejen metalurgy, ale i strojaře, elektrikáře, dokonce i ekonoma. Spolu jsme byli připraveni podniknout téměř cokoliv, přistoupit k řešení jakéhokoliv problému. Zdeněk Bůžek nesmírně obohatil náš život.“ Pana Wheelera necitujeme proto, že v oboru dosáhl vysokého postavení v mezinárodních kooperacích Severní Ameriky, ale zejména proto, že z nás všech (žáků profesora Bůžka) měl možnost pohledu z velkého odstupu v prostoru i čase a že žil v jiném prostředí. Chceme-li hodnotit přínos profesora Bůžka pro české a slovenské hutnictví, je třeba vrátit se do 60. let minulého století, kdy na VŠB zakládá ústav elektrometalurgie. V té době to bylo pracoviště, které rostlo i na poměry školy neobvyk-


le rychle. Základní výzkum byl zaměřen na dezoxidaci oceli a doprovodné jevy. V uvedené době bylo obtížné publikovat za „železnou oponou“. Jak již bylo řečeno, profesor Bůžek vždy hledal řešení. V tomto případě je našel na univerzitě ve Freibergu, která udržovala s VŠB družební styky. Výsledky výzkumu se tak podařilo publikovat v němčině. Jestliže je v základním výzkumu považován za významné kritérium úspěšnosti počet citací u zahraničních autorů, pak lze uvést například velmi zajímavou a v té době špičkovou publikaci Helmuta Küppela Desoxidation und Vakuum Behandlung, kde Z. Bůžek s A. Hutlou, na je- hož publikacích se podílel, patří mezi nejčastěji uváděné autory. Z jeho prací o vlivu dezoxidace na morfologii vměstků žije zejména slévárenství dosud. Lze říci, že profesor Bůžek věnoval největší pozornost aplikovanému výzkumu a vývoji. Výzkum podle něj musel směřovat k provozní aplikaci. Jeho zásluhou se v bývalém Československu rozšířila jednostrusková technologie a srážecí dezoxidace hliníkem, která byla přínosem především pro slévárny. Dále jsou známy jeho práce v oblasti řízení energetických režimů obloukových pecí. S předstihem byly provedeny práce s předehřevem vsázky plynovými hořáky. Profesor Bůžek měl silné sociální cítění. Vědeckou výchovu absolvoval na Moskevském ústavu metalurgie u akademika Samaria, který pro něj zůstal po celý život vzorem (konference Teorie a praxe výroby a zpracování oceli v roce 2002 byla věnována 100. výročí narození prof. A. M. Samaria). Jak již bylo řečeno, přátele si vybíral, ale neopouštěl. Často citoval staré čínské přísloví: „Šaty jsou dobré nové, ale přátelé staří.“ Velký vliv na jeho postoje i další život měl rok 1968, kdy podpořil Vaculíkových 2000 slov, což byla v době normalizace spolehlivá jízdenka z vědecké i technické práce do podřadných manuálních zaměstnání. V té době profesora Bůžka mnozí přátelé opustili a mnozí mu nepomohli tak, jak by třeba i později mohli. V roce 1972 je profesor Bůžek iniciátorem 1. konference elektroocelářů, konané ve dnech 11. a 12. 10. (tehdy pod názvem „Intenzifikace výroby elektrooceli v obloukových pecích“). I když mohl tuto i následující konferenci řídit jen z povzdálí, byl zde hlavní hybnou silou. Do roku 1999 bylo pořádáno 14. konferencí elektroocelářů.

®

V době, kdy mu byla vědecká práce znemožněna, mohl profesor Bůžek pouze studovat literaturu. V 70. letech vyhledal v literatuře publikovaná termodynamická data používaná v ocelářských výpočtech. Tato data ve formě tabulek vyšla v Hutnických aktualitách až v roce 1979. Doposud slouží jako banka termodynamických dat pro provozní praxi i při výuce. Konferencí slevačů Výroba oceli na odlitky se profesor Bůžek účastnil od roku 1972 a jeho tradiční úvodní referát na téma Současný a budoucí vývoj elektrometalurgie a elektrických pecí byl pro mnohé slevače-oceláře inspirující pro další práci. Přes všechny zákazy a politická omezení se profesor Bůžek zúčastnil mnohých projektů a přispěl významnou měrou k rozvoji naší metalurgie. Systematickou vědeckou práci však vykonávat nemohl. Lze jen nostalgicky interpolovat expanzi Bůžkova ústavu elektrometalurgie 60. let do následujících desetiletí. Přes všechna omezení se profesor Bůžek stal zakladatelem československé metalurgické školy. Mottem Bůžkovy školy může být heslo Věda, výzkum, vývoj, výroba. V roce 1989 je Bůžek rehabilitován a rychle ukončuje profesorské řízení. V roce 1990 je jmenován profesorem. Deformace a nespravedlnosti minulého režimu ho však pronásledují i po roce 1989. Profesor Bůžek nedostává lustrační osvědčení potřebné k plnohodnotné práci profesora jeho formátu. I o těchto věcech je nutno se zmínit. Pro ty, kteří

vzpomínáme

profesora Bůžka znali, nemělo zařazení charakterního a čestného člověka do nějakých seznamů žádný význam. Dnes víme, že podobně postižených slušných lidí bylo hodně, zatímco organizátoři represí a jejich pomocníci zůstávají v anonymitě nepotrestáni. Na začátku roku 1990 začíná profesor Bůžek s organizací Konferencí elektroocelářů a mimopecního zpracování oceli a dále konferencí Teorie a praxe výroby a zpracování oceli a zejména pracuje na mnohých projektech pro průmysl. Je členem komise 106 GAČR a řeší několik grantových projektů. Podílí se jako řešitel na dalších grantových programech. Bojuje za zachování časopisu Hutnické listy, ve kterém často publikuje. Navazuje na svoje předchozí práce a věnuje se periodicitě interakčních koeficientů. Slevačům je znám z činnosti v Odborné komisi výroba oceli na odlitky, z odborných akcí pořádaných touto komisí a v neposlední řadě jako tradič- ní autor teoretické přednášky na pravidelně konaných Celostátních školeních tavičů elektrooceli. Krásným vzpomínkám na profesora Bůžka by bylo možné věnovat ještě mnoho stránek a stejně by nebylo řečeno vše. Nech si laskavý čtenář na tomto místě sám vzpomene na to, co s profesorem Bůžkem prožil. A těm, kteří ho znali jen okrajově, vzkazujeme: byl to člověk krásného ducha, kterému mnoho dlužíme. Jaroslav Šenberger Václav Kafka

Zemřel doc. Ing. Přemysl Fremunt, CSc.

Dne 21. května 2007 zemřel v Brně ve věku 83 let po dlouhé a těžké nemoci významný odborník českého slévárenství a nauky o materiálu pan doc. Ing. Pře-

mysl Fremunt, CSc. Narodil se 17. listopadu 1923 v severočeském pohraničí, odkud se v pohnutých letech, které následovaly po mnichovském diktátu, přestěhoval s rodinou na Moravu. Po maturitě se vyučil strojním zámečníkem a po osvobození v roce 1945, kdy byly znovu otevřeny vysoké školy a dekretem prezidenta republiky byla vysoká škola báňská přeložena z Příbrami do tehdejší Moravské Ostravy, úspěšně absolvoval hutnickou fakultu nově zřízené tamní Vysoké školy báňské. Odbornou praxi zahájil jako provozní metalurg ve slévárně poválečných Šmeralových závodů v Brně. V letech 1954 až 1958 se podílel,

již jako hlavní metalurg závodu v rámci rekonstrukce tehdejšího provozu sléváren na modernizaci laboratoří. Od počátku kladl velký důraz na komplexní vybavení laboratoří – pod jeho vedením měly Šmeralovy závody výborně vybavenou a organizovanou chemickou laboratoř, mechanické laboratoře spolu s dílnou, laboratoř formovacích látek; pro metalografickou laboratoř byly postupně zakoupeny nové moderní mikroskopy − metalografický mikroskop Zeiss NEOPHOT, vysokoteplotní metalografický mikroskop REICHERT a také stolní transmisní elektronový mikroskop TESLA, oceněný na světové výstavě v Bruselu v roce 1958. Kromě těchto přístrojů byl zakoupen a uveden do provozu vysokoteplotní diferenční dilatometr, byla rekonstruována pec pro dlouhodobé creepové zkoušky a instalována poloprovozní indukční pec. Jeho zásluhou umožnily moderně vybavené a dobře organizované laboratoře velmi hluboký a komplexně pojatý provozní výzkum vad, které na přelomu padesátých a šedesátých let provázely nejen československé, ale i světové slévárenství. Z padesátých let pocházejí také jeho první práce publikované v časopise Slévárenství a začátkem šedesátých let začal externě přednášet na strojní fakultě na katedře slévárenství a krátce poté také na katedře nauky o materiálu. V roce 1962 obhájil Ing. Přemysl Fremunt kandidátskou dizertační práci na téma Kamenitý lom, získal vědeckou hodnost kandidáta technických věd a byl jmenován docentem. V roce 1968, ve svých 45 letech, přešel doc. Ing. Přemysl Fremunt, CSc., na Vysoké učení technické v Brně na plný úvazek, avšak těsnou odbornou spolupráci s průmyslovými závody strojírenské metalurgie si zachoval až téměř do samého konce života. Díky své základní orientaci na metalurgii a nauku o materiálu bylo zaměření a pojetí jeho vědeckého výzkumu, spolupráce s kolegy i výchovy studentů, univerzální. Opíralo se o důsledně pojatou termodynamiku s aplikacemi v metalurgii ocelí, ve slévárenské výrobě a v tepelném zpracování ocelových odlitků s velkým důrazem na realizaci v technické praxi. Těžiště jeho celoživotní vědecké a odborné práce spočívá kromě mnoha prací v tuzemských a zahraničních časopisech a sbornících, včetně sborníků z mezinárodních slevárenských sjezdů, také ve čtyřech knižních publikacích: Tavení ocelí


361

®

vzpomínáme

v elektrických pecích, SNTL, Praha 1984 (P. Fremunt a J. Šimon); Konštrukčné ocele tvárnené a na odlitky, Alfa, Bratislava, SNTL, Praha 1988 (D. Kuzičkin, P. Fremunt a B. Míšek); Nástrojové oceli, Dům techniky Brno, 1994 (P. Fremunt, J. Krejčík, T. Podrábský) a Konstrukční oceli, CERM, Brno 1996 (P. Fremunt a T. Podrábský). Svou výzkumnou činností v praxi a vědecko-pedagogickým působením na Vysokém učení technickém v Brně, měl pan doc. Ing. Přemysl Fremunt, CSc., pří-

kladný a pozitivní vliv na své spolupracovníky a studenty. Mnozí z nás, kteří jsme měli možnost s ním déle spolupracovat, mu z doby svého odborného mládí vděčíme a děkujeme za svou orientaci v odborném a vědeckém životě. Jeho odchodu na věčnost hluboce litujeme.

K nedožitým osmdesátinám doc. Ing. Vladimíra Vondráka, CSc.

prof. Ing. Tomáš Podrábský, CSc. doc. Ing. Bohumil Pacal, CSc. prof. Ing. Karel Stránský, DrSc. jménem bývalých kolegů a spolupracovníků

Zemřel Prof. Dkfm. Ing. Dr. Franz Sigut

V květnových dnech jsme z Vídně obdrželi smutnou zprávu, že dne 5. dubna 2007 ve věku 88 let, po dlouhém těžkém utrpení, odešel jeden z nejlepších přátel českých a slovenských slevačů pan profesor Franz Sigut. Byl dlouholetým předsedou Rakouské slévárenské společnosti, prezidentem Mezinárodní federace slévárenských společností CIATF, členem Exekutivy a Rady past-presidentů. Jako člen Rady obchodní komory a poradce vlády ve Vídni se zasloužil o vynikající úspěchy rakouského průmyslu, VÖST Alpine AG a dalších. Dr. Sigut byl jediným předsedou ze západních států, který v době totality zajistil československým slevačům každoročně bezdevizovou výměnu Rakouských slévárenských dnů a návštěvy rakous-

kých sléváren. Pro nás to byla vynikající možnost seznámení se s nejnovějšími poznatky z oboru a navázání odborných kontaktů. Jeho přednášky na našich Slévárenských dnech s nejnovější tematikou byly velice inspirující. V posledních letech především z problematiky v oblasti životního prostředí, která byla již v předstihu řešena v legislativě Rakouska a následně i Evropské unie. Po roce 1989 inicioval dr. Sigut vznik sdružení šesti slévárenských společ- ností a slévárenských svazů (Rakousko, Německo, ČSFR, Maarsko, Polsko a Slovinsko) MEGI – Mittel-Europäische Giessereiinitiative, v němž byl prvním prezidentem. V tomto sdružení byly získávány první poznatky o exportní a cenové politice v rámci Evropy, později řešeny otázky životního prostředí, výchovy slévárenských techniků a inženýrů. Odborná slévárenská veřejnost nejen v Rakousku a České republice, ale v celém světě ztrácí jeho odchodem vynikajícího odborníka a člověka, který celý svůj život zasvětil rozvoji slévárenské- ho průmyslu a výchovné a osvětové činnosti v našem oboru. My, kteří jsme se s profesorem Sigutem dlouhá léta potkávali, budeme na něj s úctou vzpomínat. prof. Ing. Karel Rusín, DrSc.

Dne 13. srpna 2007 by se dožil vynikající slévárenský odborník, pedagog a vzácný člověk doc. Ing. Vladimír Vondrák, CSc., 80 let. Zemřel o vánočních svátcích 25. prosince 2006. Spolupracovníci a přátelé se s ním rozloučili i nekrologem na stránkách tohoto časopisu č. 2–3/2007. V posledních letech života byl postižen postupnou ztrátou zraku. Ani tyto těžkosti nezlomily jeho obdivuhodnou životní energii a stálý zájem o svůj obor, metalurgii litin. Téměř denně docházel do práce, publikoval nové poznatky a v doprovodu svých doktorandů dokonce navštěvoval na pozvání slévárenské provozy, kde pomáhal řešit metalurgické problémy. K jeho posledním pracím patří termodynamické rozpracování teorie vzniku bublin (bodlin) v odlitcích z LLG a LKG. Vedle pedagogické a vědecko-výchovné činnosti nelze opomenout jeho práci v České slévárenské společnosti. Jako dlouholetý člen a spoluzakladatel Odborné komise pro litinu s kuličkovým grafitem byly jeho zásluhy oceněny jmenováním čestným členem České slévárenské společnosti. V odborných kruzích jsou zvláš ceněny jeho zásluhy o rozvoj litin s kuličkovým grafitem v českých a slovenských slévárnách. Byl to slevač tělem i duší, vypracoval se ze slévárenského učně až na vysokoškolského pedagoga, docenta, který vychoval řadu odborníků, inženýrů i kandidátů věd. Ti na něj dnes vzpomínají spolu se spolupracovníky katedry slévárenství VŠB – TU Ostrava. prof. Ing. Petr Jelínek, CSc.

362


®

z historie

tehdy asi 1,9krát produktivnější než každý z obou hamrů v Blansku. Vysvětluje se to rozdíly v sortimentu, nebo v Blansku se v té době vyrábělo mnoho litého zboží – nářadí, granátů a koulí pro armádu – a blanenské hamry nebyly vytíženy. V letech 1806 až 1809 byl podnik v Doubravici značně rozšířen. Ke kujnicí výhni přibyl cánový hamr, hamr na výrobu nářadí, tři hřebíkárny a továrna na výrobu soukenických nůžek [3]. Ve srovnání s rokem 1797 se do roku 1822 v souvislosti s rozšířením podniku také významně zvýšila výrobnost doubravického hamru. V kujnicí výhni – frišovně – bylo v roce 1822 vyrobeno 2 435 centů kujného železa s čistým ziskem 1 433 Doubravice nad Svitavou leží asi 8,5 km severně od Blanska. zlatých, cánový hamr produkoval 319 centů železa s čistým Připomínají se písemně poprvé roku 1255 jako Dubrawicz [1], ziskem 19 zlatých a hřebíkárny vyrobily 58 centů hřebíků i když jméno vztahující se k Doubravici je doloženo dříve, s čistým ziskem 620 zlatých, takže celkem činil zisk hamru nebo prvním písemně doloženým majitelem vsi a tvrze byl 2 072 zlatých. Ve stejném roce zpracovala kujnicí výheň údajně Erhart z Doubravice, uváděný na listině již v roce 1049. v Blansku 5 487 centů celistvého a zlomkového surového Na městečko byla Doubravice povýšena ještě před rokem 1520 železa na 4 767 centů kujného železa, avšak se ztrátou 2 247 (uváděna je přitom jako Daubrawitzy). Založení hamru, uvá- zlatých. Hamr v Doubravici tedy přinášel majitelům panství děného též jako hu, je zde spojováno s prudkou bouří, prová- značný užitek. zenou větrnou smrští, která v roce 1739 napáchala v lesích Každá z hutí v železárnách blanenského okrsku Salmů měla na Blanensku tolik škod, že roku 1746 byla v Jedovnicích v druhé polovině 19. století své jméno. Počítaly se k nim: a) Mazřízena železná hu s vysokou pecí a v Doubravici železný hamr riánská hu v dolní části Arnoštova údolí s vysokou pecí; s kujnicí výhní, aby dřevo bylo účelně zužitkováno k výrobě b) Starohraběcí hu s vysokou pecí v horním Arnoštově údolí; dřevěného uhlí jako paliva do vysoké a kujnicí pece [2] a [3]. c) hu Paulinka, která měla v roce 1866 osm kujnicích výhní Jedovnice i Doubravice byly tehdy součástí Rájeckého panství, a byla postavena po pravém břehu řeky Svitavy nedaleko od které původně patřilo hraběnce Rafaele z Rogendorfu, s níž se jejího soutoku s Punkvou; d) Klamova hu s koksovou vyso- Antonín Karel Josef starohrabě ze Salmu (1720–1769) v roce kou pecí, stojící jižně od Blanska, vpravo od železniční tratě, 1743 oženil [2]. Bylo to v době, kdy Blanenské panství a tam- mezi tratí a řekou Svitavou; e) Kněžnina hu se dvěma kujniní železné hutě patřily ještě šlechtickému rodu Gellhornů [3]. cími výhněmi (1843), zřízená po levém břehu Punkvy neceléV roce 1766 se stali vlastníky Blanenského panství a s ním ho 0,5 km před jejím soutokem se Svitavou; f) Karlova hu i železných hutí Salmové a tím se oba tehdejší železářské pod- s jednou kujnicí výhní (1843) v Arnoštově údolí v místech býniky spojily v jedněch rukou. valé papírny; g) Hugova hu s vysokou pecí ve slepém údolí Jedovnického potoka jižně od Jedovnic, a h) Robertova hu se čtyřmi kujnicími výhněmi (1843), k jejíž poloze se podle K historii J. Pilnáčka [2] a M. Krepse [4] vztahují rozporné údaje. Z předchozích údajů zároveň plyne, že na čtyři vysoké pece Surové železo ke zkujnění se dováželo do hamru v Doubravici z dřevouhelné vysoké pece v Jedovnicích, přičemž dovozné tak připadalo 15 kujnicích výhní. od 2 000 centů surového železa z Jedovnic do Doubravice po Pokud jde o lokalizaci Robertovy hutě, tak podle J. Pilnáčka 6 krejcarech činilo v roce 1766 celkem 200 zlatých [2] (s. 61 stávala v Arnoštově údolí a byla záhy zrušena, nebo i z pamě– vzdálenost činí vzdušnou čarou 13,5 km). Jsou zachovány ti vymizela [2] (s. 106). Naproti tomu M. Kreps [4] (s. 82), opírazprávy o doubravickém hamru z let 1781 až 1785. Tehdy se při jící se o geognostickou mapu blanenského okolí (vydanou jako celkovém provozu 187,5 týdne vyrobilo v hamru 4 957 centů přílohu k Reichenbachově knize o geologických poměrech a 7 liber celistvého železa, 5 110 centů a 99 liber formového kraje; překreslená kopie této mapy je součástí citované publiželeza, 135 vídeňských centů a 46 liber pískového železa a 313 kace [4] na str. 88–80), ztotožnil polohu Robertovy hutě centů a 82 liber tak zvaného propraného železa [2] (1 vídeňský s hamrem, který pracoval vlevo od řeky Svitavy, jižně od Doucent = 56 kg, 1 vídeňská libra = 0,56 kg). Doubravický kujnicí bravice. Kromě toho M. Kreps upřesňuje polohu Robertovy hamr byl v té době výkonnější než oba hamry blanenské. Jin- hutě do Doubravice nad Svitavou ještě odkazem na archiv- dřich Wankel podle výkazu z 90. let 18. století uvádí data ní pramen SOA Brno, F 86, statek Rájec nad Svitavou, karton výroby kujného železa uspořádaná v tab. I [3]. V uvedených 740 [4] (s. 136). V něm se zároveň konstatuje (1855), že Roletech to bylo v jediném kujnicím hamru v Doubravici celkem bertova hu v Doubravici je jednou z nejstarších částí bla- 4 188 centů, zatímco v Blansku ve dvou kujnicích hamrech nenských železáren vůbec. Robertova hu v Doubravici nad celkem 4 397 centů kujného železa. Hamr v Doubravici byl Svitavou je uvedena ještě v ročence Montan-Handbuch des östereichischen Keiserthums für 1857, II. díl s. 201 (citace podle [7]). Její lokalizace do údolí Svitavy v Doubravici se Tab. I. Výroba kujného železa v Doubravici a v Blansku tedy jeví nepochybná. v roce 1790 638 centů v roce 1792 950 centů Na přelomu 60. a 70. let 19. století, v době Doubravický hamr v roce 1795 1 000 centů v roce 1797 1 600 centů blížící se krize dřevouhelných vysokých pecí na Českomoravské a Drahanské v roce 1790 822 centů v roce 1792 775 centů Blanenské hamry vrchovině, byly kujnicí výhně soustředěv roce 1795 1 500 centů v roce 1797 1 300 centů ny v Kněžnině huti v Blansku na řece

z historie

Zaniklá Robertova huť v Doubravici nad Svitavou


363

®

z historie

Punkvě, zatímco v Robertově huti v Doubravici byly zrušeny. Kromě uvedeného důvodu k tomu přispěla také postupná koncentrace blanenského železářství na strojírensko-slévárenský průmysl. Železářské provozy v Doubravici byly z velké části postupně rušeny a budovy byly s využitím původního vodního díla přestavěny kolem třetí čtvrtiny 19. století na mlýn. Tehdy vlastnil rodové panství Hugo Karel František, třetí kníže ze Salmu (1832–1890) a blanenské železárny byly stále ještě vlastnictvím šlechtického rodu ze Salm-Reifferscheidtu. Po vyhasnutí poslední dřevouhelné vysoké pece v Mariánské huti v Blansku, dne 15. února 1896, prodal ještě téhož roku Hugo Leopold František, čtvrtý kníže ze Salmu (1863–1903), železárny jako celek firmě Breitfeld & Daněk [2]. Mlýn v Doubravici, stojící na vodním díle bývalé Robertovy hutě, zůstal ve vlastnictví blanenských Salmů až do roku 1931, kdy vyhořel. Kupní smlouvou ze dne 4. září 1931 zakoupil tehdy vodní dílo a objekty za 100 tisíc Kč, jakož i pozemky za 60 tisíc Kč, přímo od knížete Hugo Salma-Reiffersheidta mlynář pan Fadrný [5]. Ten vodní dílo se znovu vybudovaným mlýnem provozoval až do padesátých let minulého století, kdy se mlýn stal majetkem místního Jednotného zemědělského družstva. Mlýn zůstal v provozu až do roku 1973, kdy opět vyhořel a již nebyl obnoven [5]. Blanenským Salmům byl majetek po roce 1945 konfiskován, avšak zčásti navrácen v restitučním řízení. Potomci rodu ze Salm-Reifferscheidtu žijí dodnes [6].

Obr. 2. Stavení bývalého Fadrnova mlýna stojící na místech původní Robertovy hutě. Přízemní budova vlevo je strojovna současné Kaplanovy turbíny

Současný stav bývalé Robertovy hutě a rozbory strusek Lokalizace Robertovy hutě. Na běžných topografických i turistických mapách je bývalá Robertova hu zakreslena jako Hamr ležící po levém břehu řeky Svitavy (obr. 1). Doposud plně Obr. 3. Konec vodního náhonu před bývalým Fadrnovým mlýnem. Strojovna Kaplanovy turbíny je v budově vlevo za mostkem

Obr. 4. Odpadní kanál od stavidla vodního náhonu. Po obou březích se ještě v roce 1991 nacházely četné železářské strusky

Obr. 1. Doubravice nad Svitavou a blízké okolí. Poloha areálu bývalé Robertovy hutě je na výřezu značena jako Hamr a původní hu stála v místech ve směru šipky

364


funkční vodní náhon je sveden z jezu na řece Svitavě zřízeném nad jejím přemostěním spojujícím osadu Klemov s Doubravicí. Náhon je veden téměř rovnoběžně s řekou a od jezu až k Fadrnovu mlýnu, který se původně nazýval Dolní mlýn a má délku asi 1,5 km (obr. 1). Blíže k jezu se však nachází na tomtéž náhonu bývalý Řezníčkův mlýn, původně jmenovaný jako Horní mlýn [8]. Oba mlýny tedy pracovaly na tak zvané jedné vodě.

®

Při průzkumu terénu v roce 1991 upomínaly na činnost železářského hamru v místech bývalého Fadrnova mlýna (obr. 2) tehdy ještě poměrně četné železářské strusky, roztroušené po cestách, sporadicky se vyskytující na náspech po obou březích vodního náhonu na bývalý mlýn (obr. 3) i po březích odpadního vodního kanálu od stavidla (obr. 4). Dále se strusky nacházely v prostoru mezi vodním náhonem a řekou Svitavou a také v samotném náhonu. Vodní náhon byl z jara v roce 1991 upravován a přitom byly vybrány vzorky železářských strusek z bezprostředního okolí bývalého hamru k metalografické a chemické analýze. Dnes je terén zatravněn a strusková pole jsou překryta drnem [8]. Sporadicky se doposud nacházejí při různých výkopech a také při zpracování zeminy v zahradě za budovou. Jde o typické svářkové strusky provázející pochod zkujňování surového železa v kujnicích výhních (obr. 5). Analýzy chemického a fázového složení. K rozborům chemického složení vzorků strusek byl aplikován analytický komplex JEOL JXA 8600/KEVEX DELTA V-SEZAME (v roce 1991) a rovněž analytický komplex PHILIPS-EDAX (v roce 2007), přičemž v obou případech proběhl rozbor v modu energiově disperzní mikroanalýzy. Výsledky plošných mikroanalýz vzorků strusek byly provedeny na pevných vzorcích připravených na metalografických výbrusech a rovněž na vzorcích v práškové formě. K tomuto účelu byla struska nejprve rozdrcena na velikost čočky až hrachu a poté během 24 hodin rozemleta v achátovém mlýnku na prášek o zrnitosti 1 až 10 µm. Výsledky jsou uvedeny v tab. II, která zahrnuje statistic- ky zpracované výsledky celkem devíti analýz strusek. Podmínky analýz jsou uvedeny v poznámce pod tabulkou. Ze strusky zobrazené na obr. 5 byl připraven také vzorek v práškové formě ke stanovení fázového složení na difraktometru PHILIPS-X´Pert, jehož součástí je testovací databáze obsahující více než 80 tisíc standardních rentgenových spekter minerálů. Připravený prášek byl vložen do rámečku z plexiskla a na difraktometru z něj bylo sejmuto RTG difrakční spektrum v rozsahu úhlu 2 theta 15 až 125 stupňů. Sejmuté spektrum bylo poté testováno s využitím zmíněné databáze. Výsledky testu jsou uspořádány v tab. IV. Výsledky chemického složení strusek uvedené v tab. II prokázaly značný rozptyl složení základních oxidických složek vzorků odebraných k analýze, zejména oxidu křemičitého SiO2, jehož obsah se mění od 15,2 do 43,5 hm. %, dále oxidu fosfo-

Obr. 5. Kujnicí (svářková) struska od původní Robertovy hutě. Průměrné složení strusky je v tab. III v prvním sloupci označeném x– obr. 5

z historie Tab. II. Výsledky analýz průměrného složení všech analyzovaných strusek od Robertovy hutě [hm. %] Složka

x–

sx

xmin

xmax

Na2O

0,25

0,30

0,00

0,69

MgO

0,65

0,35

0,00

1,13

Al203

2,24

0,98

0,14

3,01

SiO2

26,72

12,60

15,19

43,49

P2O5

5,76

3,32

1,42

10,22

S

0,15

0,09

0,00

0,30

K2O

1,51

0,63

0,78

3,00

CaO

3,93

1,28

2,67

6,64

TiO

0,35

0,35

0,00

0,98

V2O5

0,28

0,34

0,00

0,83

Cr2O3

0,99

0,85

0,00

2,10

MnO

1,69

0,70

0,73

2,47

Fe2O3

55,48

10,55

41,24

69,40

celkem

99,70

98,88

100,02

Poznámky: 7 analýz na metalografických výbrusech (4 analýzy v roce 1991, 3 analýzy v roce 2007); 2 analýzy práškového vzorku v roce 2007; x– aritmetický průměr; s směrodatná odchylka; xmin, xmax, minimální, resp. maximální koncentrace složky v souboru devíti analýz.

rečného P2O5 v rozmezí 1,42 až 10,2 hm. % a také oxidů železa, které se pohybují v rozmezí 41,2 až 69,4 hm. %. Obsah oxidu fosforečného je v průměru vysoký – 5,76 hm. % P2O5 – a jednoznačně svědčí o tom, že převládají strusky oxidační – svářkové, pocházející z kujnicí výhně, které mají vysoký obsah oxidu fosforečného. Nelze však zcela vyloučit přítomnost jistého nevelkého podílu kovářských strusek, pro které je charakteristický poměrně nízký obsah oxidu fosforečného. Poněkud překvapující je zvýšený obsah oxidů vanadu a oxidů chromu ve složení strusek, k němuž přispívá zejména struska na obr. 5, jejíž průměrné složení je uvedeno v tab. III v prvním sloupci označeném − x obr. 5. Kromě zvýšeného obsahu oxidu fosforečného – 8,5 hm. % – má tato struska také zvýšený obsah

Obr. 6. Struktura kujnicí strusky od původní hutě. Světlé dendritické útvary jsou tvořeny wüstitem, světle šedé převážně polygonální krystality tvoří fayalit a tmavošedé útvary mezi krystality fayalitu představuje sklovitá hmota, která tuhne jako poslední. Místa bodových analýz jednotlivých fází jsou zobrazena na obr. 7


365

®

z historie Tab. III. Výsledky bodových analýz fází kujnicí strusky znázorněné na obr. 5 [hm. %] Robertova hu

místo analýzy podle obr. 7

složka

x–obr. 5

1

2

3

4

5

6

7

Na2O

0,45

1,07

1,22

0,43

0,31

0,4

0,24

0,88

MgO

0,63

0,59

0,71

0,57

0,42

0,74

0,34

0,20

Al203

1,85

0,78

0,66

3,31

0,84

1,06

5,20

0,06

SiO2

16,59

0,97

2,44

2,99

1,11

27,15

0,98

1,80

P2O5

8,45

45,65

36,46

1,49

0,68

1,74

0,55

36,00

S

0,18

0,16

0,07

0,33

0,20

0,07

0,22

0,00

K2O

1,15

1,41

6,92

0,17

0,07

0,05

0,10

7,33

CaO

3,03

40,23

7,16

0,32

0,10

0,34

0,13

7,56

TiO

0,58

0,00

0,26

0,94

0,32

0,09

1,91

0,29

V2O5

0,51

0,00

0,24

2,75

0,63

0,11

1,80

0,10

Cr2O3

1,04

0,00

0,32

30,44

1,27

0,26

4,04

0,39

MnO

2,24

0,40

2,93

1,00

0,76

2,46

0,64

3,16

Fe2O3

63,32

8,73

40,61

55,27

93,3

65,53

83,85

42,24

celkem

100,00

99,99

100,00

100,01

100,01

100,00

100,00

100,01

Poznámky: x–obr. 5 – průměrné složení strusky zobrazené na obr. 5 (průměr z pěti plošných analýz); místa 1, 2, 7 – tmavá sklovitá hmota v níž je soustředěn fosfor; místo 3 – fáze na bázi Fe2O3 a Cr 2O3; místo 4 – wüstit; místo 5 – fayalit; místo 6 – částice se zvýšeným obsahem oxidu chromu, vanadu a titanu vyloučená ve wüstitu (oxidu železa).

oxidů vanadu – 0,51 hm. % – a oxidů chromu – 1,04 hm. %. Uvážíme-li, že v kujnicích výhních v Robertově huti bylo zkujňováno surové železo vyrobené v Hugově huti v Jedovnicích, potom lze zvýšený obsah oxidů vanadu a chromu přičíst na vrub nejspíš tamnímu surovému železu. Obsah síry ve struskách je poměrně nízký, což svědčí o tom, že šlo o zkujňování ve výhních za použití dřevěného uhlí (nikoliv v pudlovacích pecích, v nichž bylo používáno minerální palivo).

Metalografická struktura strusky zobrazené na obr. 5 je doložena na obr. 6. Strukturu této strusky tvoří velmi světlé částice wüstitu, uložené převážně ve světle šedých krystalitech fayalitu a velmi tmavá, převážně mezikrystalově vyloučená skelná fáze, která tuhne jako poslední. Výsledky analýzy jednotlivých fází v místech označených body 1 až 7, v nichž byla tato analýza provedena (obr. 7), jsou uvedeny v tab. III. Z porovnání analyzovaných míst na obr. 7 s nalezenými hodnotami chemického složení v tab. III vidíme, že ve tmavé, převážně amorfní skelné fázi je soustředěn oxid fosforečný (body 1, 2 a 7), světlou fázi tvoří wüstit (bod 4), v němž je vyloučena fáze podobná chemickým složením wüstitu, v níž je oxid železa převážně nahrazen oxidem chromu (bod 3 – 55,3 hm. % oxidu železa a 30,4 hm. % oxidu chromu, s dalšími příměsmi oxidů P, V, Si, Al a Mn). Dále vidíme, že krystality světle šedé fáze představují fayalit (bod 5) a že ve wüstitu se rovněž vylučují drobné globulitické částice (bod 6) podobného složení jako

Tab. IV. Základní fázové složení strusky zobrazené na obr. 5 stanovené metodou RTG difrakční analýzy Fáze

standard*)

minerál

stechiometrické složení

1

71-1399

fayalit

Fe2SiO4

2

71-1087

hortonolit

Mg0,75Fe1,10Mn0,15SiO4

3

33-1161

křemen

SiO2

4

79-1668

cinvaldit 3T**)

K0,974(Fe1,4Li0,75Al0,854)(Al0,83Si2,085O10)((OH)0,94F1,06)

Poznámky: *) Databáze ICDD – PDF zahrnuje RTG difrakční spektra velkého počtu standardů anorganických materiálů a slouží k rychlému vyhledávání fází existujících v analyzovaném vzorku známe-li jeho chemické složení (International Centre for Diffraction Data, 12 Campus Boulevard, Newton Square, PA 19073-3273, USA); **) Potassium Iron Lithium Aluminium Silicate Fluoride Hydroxide.

má fáze analyzovaná v bodě 3. Chemické složení kujnicí strusky je tedy značně nehomogenní, což kromě jiného svědčí také o tom, že chemické reakce, které probíhaly na rozhraní taveniny strusky a zkujňovaného surového železa, byly dosti vzdálené od rovnovážného stavu. Fázové (mineralogické) složení strusky zobrazené na obr. 5 je doloženo v tab. IV. Tato analýza umožňuje zachytit fáze, jejichž hmotnostní podíl je větší než asi 5 %. Z tabulky plyne, že porovnáním nalezeného RTG difrakčního spektra strusky se spektry standardů uloženými v databázi byly stanoveny jako dominantní fáze fayalit, hortonolit, křemen a cinvaldit. Je pravděpodobné, že cinvaldit představuje již druhotně vzniklou fázi, tj. fázi vzniklou během let po vyvezení strusky na skládku. Obr. 7. Zobrazená místa bodových analýz jednotlivých fází kujnicí (svářkové) strusky. Výsledky analýz v místech 1 až 7 jsou uvedeny v tab. III

366


®

Obr. 8. Pohled do strojovny s doposud provozovanou Kaplanovou turbínou, která byla vyrobena firmou Ingnác Storek v Brně v roce 1935

z historie

ližně odhadnout intervalem 111 až 124 let, nebo ještě v roce 1857 je uváděna v tehdejší ročence jako funkční. Železářské provozy v Doubravici byly od přelomu 60. a 70. let postupně rušeny a budovy byly s využitím původního vodního díla přestavěny kolem třetí čtvrtiny 19. století na mlýn. Tehdy vlastnil rodové panství Hugo Karel František, třetí kníže ze Salmu. Mlýn stojící na vodním díle bývalé Robertovy hutě zůstal ve vlastnictví blanenských Salmů až do roku 1931, kdy vyhořel a byl v tomtéž roce prodán tehdejším vlastníkem panství knížetem Hugem Salm-Reiffersheidtem rodině Fadrných. Zbývá snad jen dodat, že vodní dílo v bývalé Robertově huti, později vodním mlýně v Doubravici nad Svitavou, je jedním z mála energetických zařízení v bývalých hutích a hamrech Českomoravské i Drahanské vrchoviny, které je doposud v provozu a dodává elektrický proud do spotřebitelské sítě. Pohled do strojovny nynější elektrárny na vodním díle bývalé Robertovy hutě je na obr. 8. Předpokládáme-li, že vodní náhon k pohonu vodního kola původního hamru, lednice a také odpadní kanál byly zřízeny již při jeho zprovoznění v roce 1746 a současná situace tento předpoklad podporuje (obr. 9), potom je to úctyhodná doba 261 let, co vodní dílo slouží svému původnímu účelu. Nejprve s vodním kolem na svrchní vodu k pohonu měchů a hamerských kladiv kujnicí výhně, později k pohonu mlýnského složení a od roku 1935, kdy byla instalována Kaplanova turbína, sloužilo toto dílo jako elektrárna. Po přetržce v 70. letech a po rekonstrukci v druhé polovině 90. let minulého století slouží vodní dílo původnímu účelu dodnes.

Literatura a poznámky

Obr. 9. Odpadní kanál od vodní turbíny probíhá stejnými místy jako tomu bylo v Robertově huti. Zdivo z lomového kamene vyznačené vodorovnou šipkou bylo součástí původní Robertovy hutě. Manipulační vchod do strojovny je zcela vlevo

Závěrem Robertova hu postavená a zprovozněná v Doubravici nad Svitavou v roce 1746 ke zkujňování surového železa vyráběného v dřevouhelné peci v Jedovnicích na panství, které tehdy vlastnil Antonín Karel Josef starohrabě ze Salmu, byla zrušena na přelomu 60. a 70. let 19. století v souvislosti s rychle se blížící krizí dřevouhelných vysokých pecí na Českomoravské i Drahanské vrchovině. Dobu činnosti kujnicí výhně lze přib-

[1] HOSÁK, L. – ŠRÁMEK, R.: Místní jména na Moravě a ve Slezsku I, A–L. Praha : ACADEMIA, 1970. 576 s. [2] PILNÁČEK, J.: 250 let blanenských železáren. ČKD Blansko, 1948. 176 s. [3] WANKEL, J.: Obrazy z Moravského Švýcarska a jeho minulosti. Přel. Vratislav Grolich. Blansko : Muzejní a vlastivědná společnost v Brně, Okresní muzeum v Blansku, 1984. 308 s. (Na str. 66 J. Wankel cituje z vrchnostenské přiznávací tabulky z roku 1750: Světoznámá velká větrná bouře v roce 1739 polámala ve většině lesa vysoké stromy, kde dnes pro množství polomů, které jsou už úplně shnilé, není možno ani projít, ani tu nemůže růst mladý les; z toho důvodu byl roku 1746 zřízen hamr u Doubravice a vysoká pec u Jedovnic. Šlechtický rod z Gelhornu – str. 274: Arnošt Leopold hrabě z Gelhornu, rod byl původem německý, pocházející z tehdejšího pruského Slezska z okolí Ratiboře a držel blanenské panství v letech 1694 až 1763. Šlechtický rod ze SalmuReifferscheidtu – str. 278–279: Salm je dnes rozpadlá tvrz na řece Salmon v belgické provincii Luxembourg, v lesnaté části Arden; Reifferscheidt je pruská ves u Koblenze, dříve hrabství a rod téhož jména, který splynul s rodem Salmů, spojený název užívala jedna z větví rodu Salmů). [4] KREPS, M.: Dějiny blanenských železáren 1. Brno : Blok, 1978. 367 s. [5] MIROSLAV FADRNÝ, sen.: Osobní sdělení v dubnu 1991. (M. Fadrný, sen., narozen v roce 1921; v roce 1991 majitel bývalého mlýna, vodního díla a pozemků, zakoupeslévárenství / LV / çervenec 2007 / 7

367

®

z historie

ných jeho otcem od knížete Salma v roce 1931, na vodním díle pracovala turbína o středním výkonu cca 30 kW; majitel rekonstruovaného stavení, původně souvisejícího s mlýnem, vodní dílo se nacházelo v roce 1991 v rekonstrukci s cílem reinstalovat a zprovoznit vodní turbínu a dodávat elektrickou energii do spotřebitelské sítě.) [6] MYSLIVEČEK, M.: Erbovník. Praha : Horizont, 1993. 160 s. (Kníže Hugo František ze Salmu na Rájci a Blansku byl jednou z velmi výrazných šlechtických postav 1. poloviny 19. století na Moravě. Podporoval technický pokrok a sám byl autorem řady vynálezů, proslul jako spoluzakladatel blanenských železáren a významně se podílel na založení Moravského zemského muzea. Potomci rodu, kterému byl roku 1948 majetek konfiskován a po roce 1989 zčásti navrácen v restitučním řízení, žijí v několika liniích dodnes). [7] KREPS, M.: Soupis železných hutí na Moravě a ve Slezsku v období feudalismu. Rozpravy Národního technického muzea v Praze, 36, Praha, 1968, 89 s. [8] PETR ZACHOVAL: Osobní sdělení 24. 2. 2007. (Vodní

368


dílo bylo po roce 1989 rekonstruováno a zprovozněno s původní kašnovou Kaplanovou turbínou z roku 1935 o výkonu 50 kW vyrobenou firmou Ignác Storek v Brně. Elektrárna dodává elektrickou energii do spotřebitelské sítě.) [9] MIROSLAV FADRNÝ, jun.: Osobní sdělení 21. 4. 2007. (M. Fadrný, jun., narozen v roce 1953; syn M. Fadrného, seniora; současný majitel bývalého mlýna a vodního díla, Hamry 235, 679 11 Doubravice nad Svitavou. Vlastník elektrárny, v níž pracuje Kaplanova turbína, vyrobená firmou Ignác Storek a původně instalovaná v roce 1935. Turbína zpracovává spád 2,4 m. Vodní dílo je provozováno v jeho vlastní režii.) Děkujeme kolegovi RNDr. Antonínu Buchalovi, CSc., za perfektní fázovou analýzu strusky. prof. Ing. Karel Stránský, DrSc. Ing. Drahomíra Janová, CSc. Ing. Lubomír Stránský, CSc.

Brno çíslo 7

Recommend Documents