Brněnské představitelky Lišky Bystroušky od r. 1970

JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta Katedra zpěvu Zpěv

Brněnské představitelky Lišky Bystroušky od r. 1970 Bakalářská práce

Autor práce: Aneta Ručková Vedoucí práce: Prof. PhDr. Jindřiška Bártová Oponent práce: PhDr. Alena Borková

Brno 2015

Bibliografický záznam RUČKOVÁ, Aneta. : Brněnské představitelky Lišky Bystroušky od roku 1970 (Brno´s actresses of Cunning Little Vixen since 1970). Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Hudební fakulta, Katedra zpěvu, 2015, s.56. Vedoucí bakalářské práce Prof. PhDr. Jindřiška Bártová.

Anotace Bakalářská práce „Brněnské představitelky Lišky Bystroušky od roku 1970“ se stručně věnuje životu Leoše Janáčka, jeho opeře Příhody lišky Bystroušky a knize Rudolfa Těsnohlídka „Liška Bystrouška“, kterou se Janáček nechal při tvorbě inspirovat. Součástí práce je také rozbor ústřední postavy Lišky Bystroušky. Stěžejní části práce jsou rozhovory s představitelkami role Bystroušky, které tuto operu od roku 1970 až dodnes (2015) nastudovaly a uvedly na brněnské scéně. Práce zaznamenává a srovnává zkušenosti jednotlivých interpretek s touto rolí.

Annotation The Thesis “Brno actresses of Cunning Little Vixen since 1970“ describes shortly the life of Leoš Janáček, his opera Cunning Little Vixen and the original writing “Cunning Little Vixen“ by Rudolf Těsnohlídek which was an inspiration for the Janáček´s opera. The Thesis also includes an analysis of the main character of Cunning Little Vixen. The most important part of the Thesis contains the interviews with the actresses of Cunning Little Vixen who studied and showed this opera in Brno´s music scene since 1970. The Thesis notes down and compares the experiences of actresses with that role.

Klíčová slova Leoš Janáček, Rudolf Těsnohlídek, opera Příhody lišky Bystroušky, postava Lišky Bystroušky, Brno, soprán

Keywords Leoš Janáček, Rudolf Těsnohlídek, opera Cunning Little Vixen, figure Cunning Little Vixen, Brno, soprano

Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracovala samostatně a použila jen uvedené prameny a literaturu. Současně dávám svolení k tomu, aby tato diplomová práce byla umístěna v Knihovně JAMU a používána ke studijním účelům. V Brně, dne 1. května 2015

Aneta Ručková

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala paní Prof. PhDr. Jindřišce Bártové za její cenné rady a připomínky při vedení práce. Dále všem představitelkám postavy Lišky Bystroušky, které mi poskytly rozhovory pro tuto práci, jmenovitě: doc. MgA. Jaroslava Janská, Mgr. Markéta Ungrová-Fussová, MgA. Eva Dřízgová-Jirušová, Bc. Tereza Merklová-Kyzlinková, Mgr. Art. Adriana Kohútková, MgA. Barbara Sabella, MgA.Jana Havlíková, MgA. Marta Reichelová a BcA. Zdislava Bočková. Také děkuji fotografům - Vladimíru Jagrovi, Marku Olbrzymkovi, Janě Hallové a Janu Džačovskému za jejich svolení použít v příloze jejich fotografie.

Obsah Úvod............................................................................................................................. 6 1.

Životopis Leoše Janáčka ................................................................................. 7

2.

Příhody Lišky Bystroušky ............................................................................ 11

3.

Postava Lišky Bystroušky ............................................................................ 14 3.1. Objektivní aspekt a rozbor .......................................................................... 14 3.2. Subjektivní aspekt a hodnocení ................................................................... 14

4.

Brněnské představitelky Lišky Bystroušky od roku 1970 ......................... 16 4. 1. doc. MgA. Jaroslava Janská ........................................................................ 16 4. 2. Mgr. Magda Kloboučková-Crháková ......................................................... 19 4. 3. Mgr. Markéta Ungrová-Fussová ................................................................. 19 4. 4. MgA. Eva Dřízgová-Jirušová ..................................................................... 22 4. 5. Yvetta Tannenbergerová ............................................................................. 22 4. 6. Bc. Tereza Merklová-Kyzlinková............................................................... 26 4. 7. Mgr. Art. Adriana Kohútková..................................................................... 26 4. 8. MgA. Barbara Sabella................................................................................. 32 4. 9. MgA. Jana Havlíková ................................................................................. 32 4. 10. MgA. Marta Reichelová ........................................................................... 37 4. 11. BcA. Zdislava Bočková ............................................................................ 37

5.

Závěr............................................................................................................... 42

Zdroje ........................................................................................................................ 44 Seznam příloh ........................................................................................................... 47 Přílohy ....................................................................................................................... 48

Úvod Dané téma jsem si zvolila, protože jsem se chtěla ve své bakalářské práci věnovat dílu, které hudebně překvapí a posluchače příjemně naladí. Dílu, které nejen pobaví, ale má i svůj osobní příběh, při kterém se člověk může zastavit, vyslechnout si krásnou hudbu a zároveň se také zamyslet nad jeho hlubším obsahem. Téma se pro mě stalo aktuálním, když jsem zjistila, že Komorní opera JAMU má v plánu inscenovat operu Leoše Janáčka – Příhody lišky Bystroušky. Seznámila jsem se s touto operou a nejvíce mě oslovila postava Bystroušky. Zapůjčila jsem si od své profesorky zpěvu - doc. Jaroslavy Janské - záznam z představení z Národního divadla v Brně z roku 1970, kde ona sama ztvárnila tuto postavu jako svou životní roli. Rozhodla jsem se pozastavit se nad touto zajímavou rolí a věnovat se jí v mé bakalářské práci. Součástí mé práce je stručný popis života autora opery - Leoše Janáčka, krátké představení původního díla Rudolfa Těsnohlídka „Liška Bystrouška”, jímž se nechal Janáček při tvorbě opery inspirovat a rozbor ústřední postavy Lišky Bystroušky. Stěžejní částí této práce jsou rozhovory s představitelkami role Bystroušky, které tuto operu od roku 1970 až dodnes nastudovaly a uvedly na brněnské scéně. Jednotlivé protagonistky jsem vyhledala v archivu a oslovila je osobně nebo prostřednictvím e-mailu, ve kterém jsem je požádala o vyplnění dotazníku, který jsem jim za tímto účelem zaslala. Osobně jsem měla možnost tuto operu zhlédnout v Národním divadle v Brně 3. 6. 2014, kde roli Bystroušky ztvárnila Tereza Merklová-Kyzlinková. Velice mě těší, že já sama mohu přispět svou vlastní zkušeností s touto rolí, jelikož jsem měla také možnost nastudovat a ztvárnit postavu Bystroušky pod taktovkou studentky 3. ročníku oboru dirigování Nikol Kraft a v režii posluchače 2. ročníku navazujícího magisterského studia v oboru režie - Davida Kříže v Divadle na Orlí, které je hudebně-dramatickou laboratoří JAMU.

6

1. Životopis Leoše Janáčka Jeden z nejoriginálnějších českých, ale i světových skladatelů hudební moderny Leoš Janáček - se narodil 3. července roku 1854 na severovýchodní Moravě, ve vesničce Hukvaldy v Lašsku. O den později byl dle záznamů v matrice římskokatolického farního úřadu v Rychalticích, pod které Hukvaldy spadaly, pokřtěn zámeckým kaplanem Vincencem Zatloukalem na jméno Leo Eugen. Jeho otec Jiří byl učitelem na Hukvaldech a výborným hudebníkem, Janáčkova maminka Amálie byla zručnou varhanicí. Dokonce i Janáčkův děda byl skvělým hudebníkem. Rodiče Leoše měli celkem čtrnáct dětí, z toho devět zůstalo na živu. Leoš Janáček byl v pořadí desátým narozeným. Janáčkovo dětství na Hukvaldech nebylo nijak zvlášť poznamenáno výjimečnými událostmi, ovšem v jeho umělecké činnosti nacházíme

hluboký

odkaz

atmosféry

hukvaldské

přírody,

lásku

k hudbě

vypěstovanou v kruhu rodiny a těžkou životní realitu chudých obyvatel. „Tvrdost prostředí však romantické snění z chlapcovy duše odháněla, a tak už od svého mládí Leoš Janáček se nám jeví jako duch neromantický, otužilý v boji se životem a zvyklý podívat se skutečnosti přímo do očí. Tu také musíme hledat prví stopy potomního Janáčkova uměleckého realismu.“ 1 Ještě před příchodem Jiřího a Amálie Janáčkových na Hukvaldy se otec Jiří vzdělával v hudbě u Pavla Křížkovského v Neplachovicích u Opavy. Tento styk s P. Křížkovským byl významným pro pozdější osud Leoše Janáčka. Malý Leoš byl obdarován libozvučným sopránem, který rozvíjel za otcova vedení při figurálních mších na chrámovém kůru. V Hukvaldech nabyl prvních základů hudebního i všeobecného vzdělání. V roce 1859 začal chodit do hukvaldské školy, avšak již v roce 1865 bylo potřeba kvůli otcově těžké nemoci rodině finančně ulehčit. Proto využili rodiče jeho pěkného hlasu a na základě dřívějšího přátelství s Křížkovským začal Leoš studovat na Starém Brně. Zde působil jako choralista ve fundaci starobrněnského kláštera. Také díky Křížkovskému, který vyučoval náboženství, byl Leoš zapsán na hlavní školu, která je v nynější Školní ulici. V patnácti letech ukončil studium na nižší reálce a již za tři roky se vrátil na klášterní kůr starobrněnský jako zástupce Křížkovského. V letech 1866 - 1869, již po otcově smrti, pokračoval ve svém vzdělání na nižší (v té době německé) městské reálce na Starém Brně. 1

Viz FIRKUŠNÝ, Leoš. Janáčkův život. Vyd. 1. Praha: Igor Holub, 2005. 136 s., str. 16

7

Dne 20. července 1872 zakončil svá studia na učitelském ústavě zkouškou dospělosti. V rámci studia jej nejvíce zaujala psychologie, která se odráží v jeho díle. Po absolutoriu učitelského ústavu získal na dvě léta bezplatnou praxi. Prvním rokem působil na cvičné škole Slovanského ústavu k vzdělání učitelů v Brně. V té době vyučoval na učitelském ústavě, zastupoval Křížkovského na starobrněnském kůru, byl sbormistrem v Řemeslnické besedě Svatopluk a zároveň se snažil dosáhnout nejvyššího možného vzdělání. Navštěvoval například kurz české řeči a literatury. Na podzim roku 1874 začal studovat na varhanické škole v Praze, která byla tehdejším nejlepším hudebně-teoretickým ústavem. Tamějším ředitelem a učitelem kontrapunktu a polyfonních forem byl František Zdeněk Skuherský, hru na varhany vyučoval Adolf Průcha. Janáček se kromě studia, které ho velmi bavilo, učil také cizím jazykům - francouzštině a ruštině, zároveň pronikal do problémů hudebních dějin a estetiky. Po dokončení studia na pražské varhanické škole se vrátil v červenci 1875 do Brna, avšak Praha jej velmi přitahovala a měl ji velmi rád především pro její koncentraci českého kulturního života. V Brně se rozhodl věnovat hudbě jako učitel na učitelském ústavě, proto si doplnil učitelskou kvalifikaci státní zkouškou z hudby. Zkouška proběhla v Praze a Janáček absolvoval cum Laude v oboru výuky zpěvu, klavíru a varhan. V listopadu 1878 vykonal doplňovací zkoušku a byl uznán způsobilým vyučovat hru na housle na učitelských ústavech s jazykem českým a německým. Na podzim r. 1879 Janáček pokračoval - i díky dobrozdání Františka Skuherského - ve svých hudebních studiích v Lipsku a ve Vídni. Ředitelství učitelského ústavu si totiž vyžádalo na základě Janáčkovy žádosti o studium jeho hodnocení, které napsal Skuherský takto: „…mám čest oznámiti, že mi působí největší potěšení, mohu-li podat o hudebním nadání a o dalším pokroku pana profesora Leoše Janáčka jen nejpříznivější zprávu. Podle mého pevného přesvědčení je Janáček vysoce umělecky založená povaha; spojuje v nejlepší harmonii všechny podmínky k dosažení zdatného, důležitého a krásného, totiž: nadání, inteligenci, vytrvalost, zanícení. Proto Janáček již nyní zaznamenává jako tvůrčí i výkonný umělec pokrok, hodný pozoru; obšírné znalosti hudební literatury, jemný sluch, stejně jako bohaté vědomosti hudební teorie a estetiky opravňují jej k činnosti dirigentské a kritické…”2

2

Viz FIRKUŠNÝ, Leoš. Janáčkův život. Vyd. 1. Praha: Igor Holub, 2005. 136 s., str. 37-38

8

Na svá studia Janáček odjel s čarokrásnými myšlenkami na Zdenku (nar. 30. 7. 1865), která byla dcerou ředitele učitelského ústavu Emiliána Schulze. Zdenka byla čtrnáctiletou dívkou, která byla vzdělávána privátně a v němčině. Janáček vycítil náklonnost své žákyně a požádal v srpnu 1879 o její ruku. Rodiče měli i díky nízkému věku své dcery o jejich vztahu pochybnosti, proto uložili mladému páru roční zkušební lhůtu. Janáčkovy studijní pobyty na „Královské hudební konzervatoři” v Lipsku a později na „Konzervatoriu pro hudbu a výtvarné umění Společnosti přátel hudby“ ve Vídni přišly v příhodnou dobu. Během této doby psal Janáček Zdeničce spoustu dopisů, okolo pětiset během sedmi měsíců. Po těchto studiích, které Janáčkovi potvrdily jeho velké umělecké ambice, obstál i v osobním životě a oženil se s šestnáctiletou Zdenkou Schulzovou. „ V manželství na sebe narážejí dva světy: Janáček je konfliktní, úspěšný, překypuje energií, touží po činech, ve své práci stoupá vzhůru. Zdenka, mladičká, nezkušená dívka, vyrostla v dobře situované domácnosti, bez školních lavic a přítelkyň, v rezervaci, z níž bylo vyhnáno všechno negativní, nepěkné, všechny konflikty. 3“ Během manželství se jim narodily dvě děti, Olga a Vladimír. Oba potomci později zemřeli. Janáček ukončil svá studia v šestadvaceti letech a začal působit jako samostatný umělec, který zároveň patřil k nejvzdělanějším umělcům své doby. „ Stanul prostě na výši praktických a theoretických vědomostí. Spojoval v sobě bohatou tvůrčí potenci a praktické znalosti hudební s pronikavou kritickou zvídavostí. V Janáčkovi vždy bylo kus theoretika se zájmy čistě vědeckými. “

4

Ještě před návratem z Vídně

byl stanoven učitelem hudby na učitelském ústavu. V roce 1886 přibral i výuku zpěvu na nižším gymnasiu na Starém Brně. Mezi jeho nejvýznamnější počin patřilo založení varhanické školy v roce 1881, v jejimž čele stanul sám jako první ředitel. Takto se snažil vychovávat hudebníky z povolání a zabránit úpadku chrámové hudby. Dnes tato škola nese název Konzervatoř Brno. Působil zde jako dirigent, následně zahájil kariéru skladatele. Na počátku se nechal inspirovat zejména moravskou lidovou písní, nápěvky, intonací řeči a rytmem. Jako folklorista a sběratel se věnoval lašské, valašské a slovácké lidové kultuře. Významnou část jeho tvorby zaujala ruská lidová hudba. Janáček byl velký rusofil, u něj doma se konaly schůzky 3

Viz ORT, Jiří. Pozdní divoch: láska a život Leoše Janáčka v operách a dopisech. Vyd. 1. Praha: Mladá fronta, 2005. 246 s., str. 20 4

Viz FIRKUŠNÝ, Leoš. Janáčkův život. Vyd. 1. Praha: Igor Holub, 2005. 136 s., str. 49

9

brněnského Ruského kroužku a sám podnikl i několik cest do Ruska. Byl okouzlen ruskou literaturou a kulturou, tento odkaz lze nalézt v několika dílech - např. v rapsodii pro orchestr Taras Bulba, v operách: Z mrtvého domu, Káti Kabanové, v nedokončené opeře Živá mrtvola nebo v 1. smyčcovém kvartetu podle Tolstého Kreutzerovy sonáty. Janáček však musel velmi dlouho čekat na uznání svých děl, nebo dokonce i jejich provedení. Skutečný úspěch, mimo Brno, zaznamenal až v květnu 1916, kdy se po dvanácti letech odmítání jeho opery Její pastorkyňa v Národním divadle dočkal pražské premiéry. Na tento úspěch navázal za dva roky vídeňskou inscenací, po níž se mu konečně otevřely dveře do světa. V této opeře použil poprvé svou inovátorskou kompoziční metodu s nápěvky mluvy. V roce 1918, kdy došlo k politické samostatnosti a rozkvětu české kultury, působil jako profesor skladby mistrovské školy Pražské konzervatoře s pobočkou v Brně. Brněnská konzervatoř byla 1. září 1920 zestátněna a Janáček opustil administrativní vedení školy a soustředil se na tvůrčí činnost. V těchto letech složil svá stěžejní díla: další čtyři opery - Káťu Kabanovou, Příhody lišky Bystroušky, Věc Makropulos a Z mrtvého domu, vokální cyklus Zápisník zmizelého, dva smyčcové kvartety, Glagolskou mši a orchestrální Sinfoniettu. Inspirací mu byla Kamila Stösslová, manželka obchodníka se starožitnostmi. Janáček byl členem mnoha organizací - např. České akademie věd a umění, Pruské akademie umění nebo Klubu moravských skladatelů, kde byl předsedou. Byl autorem, který složil významná a výrazná vokální díla (opery, písňové cykly, sbory, kantáty), ale také čistě orchestrální komorní i symfonické skladby. Získal od Masarykovy univerzity první čestný doktorát filosofie za celoživotní tvůrčí odkaz. Po své velmi bohaté skladatelské činnosti spojené zejména s operou, zemřel 12. srpna 1928 na zápal plic v ostravském sanatoriu při práci na korektuře opisu jeho poslední opery Z mrtvého domu. Prameny uvádí, že se nachladil při svém prázdninovém pobytu v Hukvaldech.

10

2. Příhody Lišky Bystroušky Leoš Janáček byl pravidelným čtenářem Lidových novin, které byly tehdy brněnským deníkem a s jejichž redakcí sám pětatřicet let autorsky spolupracoval (vydal 46 fejetonů). Lidové noviny byly pro něj velkou studnicí inspirace. Od roku 1920 v nich začaly vycházet fejetony Rudolfa Těsnohlídka (1882-1928) s vtipnými kresbami malíře, lesníka a ilustrátora Stanislava Lolka (1873-1936) o osudech Lišky Bystroušky. Janáčka zaujaly natolik, že podle nich začal koncipovat svoji další operu, jejíž premiéra se uskutečnila 6. listopadu 1924 v dnešním divadle Na hradbách v Brně. Opera byla jedinečná v tom, že hlavní postavou bylo poprvé zvíře, což nikdo před Janáčkem neudělal. Otevřela sérii tří Janáčkových operních děl, které se zabývají smyslem lidské existence. V těchto operách, jimiž jsou: Příhody lišky Bystroušky, Věc Makropulos a Z mrtvého domu, dospívají hlavní postavy k životní moudrosti, jejímž těžištěm se stal pohled na smrt. Jakoby Janáček skrze své postavy světu sděloval, že mu připadá rozumné se se smrtí smířit, jelikož teprve poté může dávat život ten pravý smysl. Postavy v opeře jsou výborně vykresleny, žádná neoplývá povrchním členěním, kde se zdůrazňují pouze kladné, nebo záporné vlastnosti, které se často objevovaly v libretech. Naopak, byla zde zvířata, která mají lidské vlastnosti - zahrnují povahové rysy, pestré reakce na různé podněty a postupné vyzrávání osobnosti s jejími životními názory. To vše dohromady dodává dílu věrohodnost a skutečnost. I přesto, že Janáček zredukoval postavy i děj knihy Rudolfa Těsnohlídka „Liška Bystrouška”, zůstal literárnímu obrazu věrný. Bylo-li dílo zredukováno, tak pouze z důvodu rozvinutí dané filosofie nebo z nutných textových úspor. Snad jen v některých momentech může vnímavému posluchači chybět prostor k patřičnému pochopení daných vnitřních pochodů postavy, které bývají často vyjádřeny jen jako „zmínečka” a v plynulosti děje mohou zaniknout. Na druhou stranu Janáček své postavy fenomenálně

obdařil

osobitou

hudební

řečí

daného charakteru,

která je

zkomponována pečlivě v závislosti na času, ději, místu a vzájemném vztahu postav. Z knižní předlohy je velmi často využívána přesná citace psaná v dobovém líšeňském nářečí. Zásadní rozdíl je v pozměnění předlohy v závěru, kdy Těsnohlídkova Liška Bystrouška končí svatbou, Janáčkova však zastřelením

11

Bystroušky. (Kniha byla v roce 1962 výborně namluvena na audioknihu významným českým hercem Karlem Högerem (1909-1977). Opera má tři dějství. V prvním přichází na scénu Revírník (v knize jej Těsnohlídek nazývá příjmením Bartoš), který je znaven procházkou po svém rajonu a usíná v trávě. Zvířátka po něm pokukují a Skokánek Revírníka vzbudí. Revírník chytne Malou Bystroušku, která byla mezi zvířátky a odnese ji do hájovny, aby z ní měly děti radost. Bystrouška vyrůstá v hájovně, kde se setkává s Revírníkovými dětmi (Pepíkem a Frantíkem), psem Lapákem, který si stěžuje, že se oddal umění, přesto, že neví, co je láska, a se Slípkami, které se Liška snaží poštvat proti Kohoutovi, aby je mohla sníst a utéct. Jednoho dne Frantík a Pepík popichují Bystroušku ščagelkami a ona jim odpoví kousnutím do lýtka. Naštvaná paní Revírníková žádá po svém muži zastřelení Lišky, což Revírník považuje za přehnané, a tak Bystroušku uváže řetězem. Bystrouška na chvíli upadne do snění a vzpomíná, jak byla volná. Poté se vrací zpět do reality, kde ji Lapák poučuje, že neměla „vylizovat míse a utíkat“. Na dvorku se objevují Slípky, což je pro Bystroušku výzva. Chopí se prorockého slova a udělá jim přednášku o tom, že jsou jen zneužívány Kohoutem. Vybízí je ke stvoření nového světa, kde si budou všichni rovni a zakončuje tím, že než by se dívala na tuto zaostalost, raději se zaživa pohřbí. Chocholka pošle Kohouta, ať se podívá, zda je skutečně mrtvá. Bystrouška však vystartuje, jednu slepici po druhé zakousne a i přes marnou snahu Revírníka a paní Revírníkové zadržet ji, prchá do lesa. Ve druhém jednání žije Bystrouška v přírodě a hledá, kde by se zabydlela. Najde Jezevcovu noru, šikovně ho vystrnadí a jeho doupě si přivlastní. Poté se děj přenese do hospody, kde hrají Revírník, Farář a Rechtor karty. Vzájemně se popichují, vtipkují a popíjejí. Farář se jim snaží ukázat správnou životní cestu. Poté všichni společně opouští hospodu. Venku Farář vzpomíná na své mládí a Rechtor, který tajně miluje Terinku, si ji vysní v lese a zpívá jí zamilovanou píseň. Revírník omylem střelí v lese po nějaké lišce, avšak naštěstí ji mine. Poté je děj situován do jiné strany lesa, kde Bystrouška prožije velkou životní událost, neboť v noci potká v lese krásného Lišáka Zlatohřbítka. Seznámí se s ním, svěří mu svůj životní příběh, a když Zlatohříbek odchází, uvědomí si Bystrouška, že se do něj zamilovala a jak ráda by jej zase viděla. Další den Lišák opět přijde a přinese Bystroušce králíka a oba si vzájemně vyznají lásku a odcházejí společně do Bystrouščina doupěte. Po krátké mezihře, která navozuje romantickou atmosféru, sděluje Bystrouška Zlatohřbítkovi 12

závažnou novinu, že čekají nový přírůstek. Lišák se rozhodne vzít si Bystroušku a vydají se společně k Farářovi. Oddávajícím je Datel, který znázorňuje postavu „zvířecího” faráře. Druhé jednání končí svatbou, ke které se přidají všechna zvířátka v lese. Třetí jednání začíná procházkou pytláka Harašty po lese, který se snaží nastavit past na Lišku. Setkává se s Revírníkem, který na cestě viděl zakousnutého zajíce. V domnění, že se jednalo o Lišku, připraví past společně s Haraštou. Bystrouška se na místo opravdu vrací i s celou rodinou, která se mezitím velmi rozrostla. Zpozoruje nastražené pasti a vycítí nebezpečí, které se vzápětí ztvární v podobě Harašty. Bystrouška si všimla, že na cestě byla kuřata, která nejspíše Haraštovi vypadla po cestě, a sní je s celou rodinou. Harašta se o to více dopálí a vystřelí do houfu utíkající liščí rodinky. Říká si, že to bude parádní štuc pro Terinku. Mláďátka se Zlatohřbítkem utečou, Bystrouška je ale smrtelně raněna a umírá. Harašta se raduje, že má pro Terinku nový štuc. Opět se otevírá obraz hospody, ve kterém se Revírník dozvídá od paní Páskové, která je manželkou hospodského, že Terinka se vdává a má nový štuc. Rechtor je z toho smutný, neboť Terinka byla jeho vysněnou milou. Vzpomínají také na Faráře, který již působí ve Strání. Revírník při návratu z hospody domů do hájovny usíná v lese. Kolem něj se shromažďuje zvěř. Když se probudí, opět vidí lištičku, stejnou jako byla Bystrouška. Tentokrát místo ní chytne Skokánka. Ten mu poví, že už jej zná, protože mu o něm vyprávěl jeho dědeček. Celá opera končí působivým Revírníkovým vzpomínáním na své mládí, lásku, svatbu a hýří radostí z krásy světa.

13

3. Postava Lišky Bystroušky 3.1. Objektivní aspekt a rozbor Při bližším zkoumání postavy Bystroušky je patrný její vývoj. Na začátku je Bystrouška chycena starým Revírníkem a odnesena k nim na dvorek, kde vystupuje jako velký živel. I přes útrapy, které ji Revirníkovi chlapci působí, dokáže všechny Slípky chytře přesvědčit o nadvládě jejich Kohouta, a následně je zakousnout. Než ji Revírník potrestá, stihne uprchnout do lesa, kde vyžene Jezevce z jeho vlastní nory a sama ji obydlí. Osudové seznámení během letní noci a zamilování se do Lišáka Zlatohřbítka prožívá Liška v druhém jednání, které vyvrcholí svatbou. Ve třetím jednání mají Bystrouška se Zlatohřbítkem malá liščata a řeší "rodičovské" starosti ve zvířecím světě. V závěru je Liška zastřelena pytlákem Haraštou, který z jejího kožichu nechá udělat pěkný rukávník pro svou nevěstu. Postarší Revírník, kterého přepadne v lese spánek, po procitnutí spatří malou lištičku nápadně podobnou Lišce Bystroušce. Při tomto pohledu mu vytane na mysl věčný koloběh života a přírody a pocit míru v duši. 3.2. Subjektivní aspekt a hodnocení Z mého pohledu shledávám po pěvecké stránce postavu Bystroušky něčím novým a pro mě obohacujícím. Velmi důležitá je pro mě v celém díle zřetelná výslovnost. Například ve scéně Na dvorku, kde Liška rozmlouvá se psem Lapákem, o všem co viděla, je spousta slov, která potřebují pregnantně vyslovovat. V našem provedení opery jsme dodržovali (dle přání dirigentky Nikol Kraft) texty podle nové kritické edice Lišky Bystroušky - Universal Edition, která je editována muzikologem Jiřím Zahrádkou. V této verzi jsou vyřešeny problémy s textem a libreto odpovídá Janáčkově intenci. Jedná se o detaily, které často souvisí se zamýšlenou zvukomalbou, nebo charakterem postav. V roli se objevuje velké rozpětí intervalů s častým střídáním rytmických hodnot, které vycházejí z rytmu daného slova. Jakmile si interpret daný rytmus a melodii osvojí, tak se se svou rolí sžije, neboť začne vnímat, že skutečně vše má své opodstatnění. Liška Bystrouška je role, která zahrnuje jak lyrické části (například v druhém jednání v duetu s Lišákem „Co je na mně tak krásného”, nebo poté v třetím dějství opět v rozhovoru s Lišákem „Počkej, počkej, to si povíme v měsíci máji.“), tak i dramatické části (například ve druhém

14

dějství v árii Lišky „Kradla jsem“, nebo ve třetím dějství před zabitím Haraštou, kdy Bystrouška zpívá „Bít, zabít, jen proto, že su liška?“). Spolupráce s režisérem Davidem Křížem mě velmi bavila. Ztvárnění role, jakou je Liška Bystrouška, pro mě bylo novou výzvou. Doposud jsem byla zvyklá zpívat klasické mladé ženské postavy z oper, jako například Bastienku z opery Bastien a Bastienka od W. A. Mozarta, kterou jsem ztvárnila ve studentském představení v rámci mého studia na Janáčkově konzervatoři a gymnáziu v Ostravě. V případě Bystroušky jsem se musela ztotožnit se zvířecí rolí. Záměrem autora je prolínání se zvířecí, ale v některých momentech i lidské podstaty. Obojí dodává opeře nadčasový svěží rozměr. Role Bystroušky byla pro mě i po herecké stránce cennou zkušeností, protože se jedná o velice dynamickou a hravou postavu. Velice mě těší, že jsem tuto roli mohla v rámci Komorní opery JAMU nastudovat a ztvárnit. Byla to pro mě skvělá zkušenost, za kterou jsem vděčná a ráda bych, kdybych toto příjemné setkání se schovankou z Jezerské myslivny alias Bystrouškou mohla v budoucnu prožít znovu.

15

4. Brněnské představitelky Lišky Bystroušky od roku 1970 4. 1. doc. MgA. Jaroslava Janská

6. 6. 1970 - 25. 6. 1983

Příhody lišky Bystroušky – Národní divadlo Brno Režie: Václav Věžník Asistent režie: Alena Vaňáková / Dopitová Dirigent: František Jílek, Jiří Pinkas Choreografie: Rudolf Karhánek, Luboš Ogoun Scéna: Josef Adolf Šálek Kostýmy: Naděžda Hanáková Sbormistr: Josef Pančík Liška Bystrouška: Jaroslava Janská

doc. Jaroslava Janská Narodila se 9. května 1943, svůj pěvecký talent rozvíjela nejprve na brněnské konzervatoři v letech 1960-1962. Poté (v letech 1962-1966) následovalo studium na Hudební fakultě Janáčkovy akademie múzických umění v Brně ve třídě významné české pěvkyně Libuše Lesmanové. Po dokončení školy se stala sólistkou Hudebního divadla v Olomouci, kde působila pouze rok. V roce 1967 se stala sólistkou Národního divadla v Brně, kde působila třicet let. Mezi její nejvýznamnější role patří: Lulu v opeře Lulu A. Berga, Bystrouška v opeře Příhody lišky Bystroušky L. Janáčka, Zuzanka ve Figarově svatbě W. A. Mozarta, Gilda v opeře Rigoletto G. Verdiho, Madame Butterfly (Čo-čo-san) v opeře Madame Butterfly G. Pucciniho, Musetta v opeře Bohéma G. Pucciniho, Mélisanda v opeře Pélleas a Mélisanda C. Debussyho, Frasquita v opeře Carmen G. Bizeta, Marie v opeře Evropská turistika J. Berga, Despina v opeře Così fan tutte W. A. Mozarta, Zerlina v opeře Don Giovanni W. A. Mozarta, Karolka v opeře Její pastorkyňa L. Janáčka, Kněžka v opeře Aida G. Verdiho, Terinka v opeře Jakobín A. Dvořáka, Karolína v opeře Dvě vdovy B. Smetany, Papagena v Kouzelné flétně W. A. Mozarta, Popelka v opeře Veselohra na mostě B. Martinů, Žofie v opeře Halka S. Moniuszka, Barče v opeře Hubička B. Smetany, Katuška v opeře Čertova stěna B. Smetany, Eleonora v opeře Slzy nože B. Martinů, Blonda v opeře Únos ze serailu 16

W. A. Mozarta, Nataša Rostovová v opeře Vojna a mír S. Prokofjeva, Anička v opeře Čarostřelec C. M. von Webera. V roce 1986 začala vyučovat na HF JAMU v Brně, kde působí až dosud. Její umělecké působení v zahraničí zahrnuje země jako například: Německo, Švýcarsko, Polsko, Rakousko, Itálie, Španělsko, Jugoslávie, Lucembursko a Francie. Rozhovor s doc. MgA. Jaroslavou Janskou o postavě Lišky Bystroušky: 1.) Jak na tuto roli vzpomínáte? „Liška byla opravdu jedna z mých vysněných, poté, když jsem se k ní dostala tak také nejmilejších a nejpovedenějších rolí. Možná, že následující věta bude znít jako chvástání, ale bylo tomu tak. (smích) O tom, že to byla má povedená role svědčí i fakt, že jsem za ni získala Svazovou cenu divadelních umělců, která byla v té době velmi prestižní.” 2.) V kolika inscenacích a se kterými režiséry a dirigenty jste ji nastudovala? „Roli Bystroušky jsem zpívala ve dvou inscenacích. Poprvé, to jsem byla relativně mladá a navíc těhotná v šestadvaceti letech, ve velmi půvabné inscenaci režiséra Václava Věžníka a podruhé - v roce 1984 v inscenaci Františka Preisera, která byla obohacena vynikající choreografií předního slovenského choreografa Borise Slováka. V podstatě si myslím, že když si člověk tuto roli dobře nastuduje a pochopí její podstatu, tak vlastně v další inscenaci to může obohatit, jak já říkám jiným aerobikem, ale interpretuje to stejně. Měla jsem také velké štěstí, že jsem ji nastudovala s velkým odborníkem na Leoše Janáčka, kterým byl tehdejší šéf opery František Jílek. Takže jsem získala velmi dobrý hudební základ. Později jsem roli studovala s dirigentem Janem Štychem, se kterým se také velmi dobře pracovalo. Po jeho odchodu přebral dirigování této opery Jílkův žák - Jan Zbavitel, se kterým jsem zpívala poslední představení. Poté jsem zpívala ve třetí inscenaci této opery roli Chocholky, protože na Lišku jsem se již nehodila věkem - měla jsem přes padesát let. Ale i roli Chocholky jsem zpívala velmi ráda.”

17

3.) Jak se Vám s nimi spolupracovalo? A jak jste se ztotožnila s režisérskými záměry a celkovým pojetím díla? „Podstata spolupráce je pro mě v hudebním nastudování. Velmi dobrý základ mi dalo první nastudování s Františkem Jílkem, který Janáčkově hudbě skutečně velmi rozuměl. Byl to pro mě dobrý základ i pro další inscenaci, po druhé jsem si zase velmi užívala choreografii, která byla velmi nápaditá.” 4.) Vyhovovala Vám role po pěvecké stránce? Které pasáže jste měla nejraději? „O této roli jsem snila již od svého mládí a tušila jsem, že pro ni mám dispozice. Myslím si, že mi tedy velmi vyhovovala. Je tam spousta odlišných poloh a za všechny jsem ráda. Na každé jsem mohla předvést jinou výrazovou polohu. Nachází se tam jak lyrická místa, jako například v duetu s lišákem „Co je na mě tak krásného,..”, tak i expresivní například v árii Lišky „Kradla jsem.” 5.) Jaký je Váš vztah k hudbě Leoše Janáčka a zejména k jeho operám? „Leoš Janáček patří k mým předním, ne-li možná nejpřednějším skladatelům. Miluji jeho hudbu. Mým štěstím tedy bylo, že jsem působila v Janáčkově opeře, kde jsem mohla nastudovat spoustu jeho rolí, jako například již zmíněná Bystrouška a Chocholka, poté v opeře Výlety páně Broučkovy roli Málinky, Etherey a Kunky, v opeře Z mrtvého domu roli Aljeji, ve Věci Makropulos Kristýnku, v Osudu roli Součkové, V Její pastorkyni roli pasáčka Jana, později také Karolku, ve scénickém provedení Říkadel - 1. soprán, v Káti Kabanové roli Varvary a také jsem natočila na CD Polušku z Janáčkova Počátku románu.” 6.) Stala se Vám někdy při představení nějaká komická příhoda? „Když se na to tak ptáš, tak tedy ano. Jedna taková, ne zrovna komická událost, se mi stala při hostování první inscenace s panem dirigentem Jílkem na Slovensku. Úskalí je podle mě trošku v 1. scéně Lišky Na dvorku -“Já taky nemám zkušenosti,... ” kde není žádná zvláštní podpora v orchestru a mně vypadl text, což se mi tedy často nestávalo, nevím, byla jsem nějaká unavená, ale když se to stalo, tak jsem dvě stránky hrabala seno. Nebylo to teda pro mě vůbec komické, byla to spíš hrůza, ale teď když na to vzpomínám, tak to musela být strašná sranda.”

18

Dodatek: „Letošní rok jsem si mohla roli Lišky opět připomenout, když mým pedagogickým úkolem bylo připravit na tuto roli Anetu Ručkovou. Nejsem příznivkyní příliš náročných úkolů pro mladé žáky, ale s radostí jsem pozorovala, jak ji navzdory svému mládí ztvárnila. Myslím si totiž, že splňuje všechny požadavky, které k této roli patří a že by to také mohla být v budoucnu jedna z jejich klíčových rolí.” Rozhovor byl uskutečněn 4. 12. 2014 osobně na HF JAMU v Brně.

4. 2. Mgr. Magda Kloboučková-Crháková 4. 3. Mgr. Markéta Ungrová-Fussová 28. 9. 1984 – 19. 3. 1993

Příhody lišky Bystroušky – Národní divadlo Brno

Režie: František Preisler ml. Asistent režie: František Kříž Dirigent: Jan Štych, Jan Zbavitel, Pavel Pokorný Asistent dirigenta: Evžen Holiš Choreografie: Boris Slovák Scéna: Oldřich Šimáček Kostýmy: Marta Šajtarová Sbormistr: Josef Pančík Liška Bystrouška: Jaroslava Janská, Magda KloboučkováCrháková, Markéta Ungrová-Fussová Mgr. Magda Kloboučková-Crháková Absolventka brněnské konzervatoře v oboru sólový zpěv (1975-81). Po ukonení konzervatoře rozvíjela svůj pěvecký talent na Hudební fakultě JAMU v Brně (1981-85). Již po absolutoriu na konzervatoři působila dvě sezóny jako sólistka opery ve Státním divadle Zdeňka Nejedlého v Ostravě. Spolupracovala s ostravskou televizí, s operou Così fan tutte W. A. Mozarta se účastnila turné po Španělsku a nastudovala spoustu sopránových rolí českého, ale i světového operního repertoáru. V letech 1983-2008 působila jako sólistka Janáčkovy opery v Brně. Mezi jednu

19

ze svých nejoblíbenější rolí řadí Rusalku. Zde je výčet některých jejích dalších rolí: Mařenka z opery Prodaná nevěsta B. Smetany, Karolína z opery Dvě vdovy B. Smetany, Blaženka ze Smetanovy opery Tajemství, Liška Bystrouška z opery Příhody lišky Bystroušky L. Janáčka, Terinka a Julie z opery Jakobín A. Dvořáka, Julie v Gounodově opeře Romeo a Julie, Micaela a Frasquita z Bizetovy opery Carmen, Gilda ve Verdiho Rigolettovi, Rosina v opeře Lazebník sevillský G. Rossiniho, Despina v opeře Così fan tutte W. A. Mozarta, Konstance z opery Únos ze serailu W. A. Mozata, nebo také Zerlina v Mozartově opeře Don Giovanni. Za roli Konstance v opeře Únos ze serailu W. A. Mozarta získala cenu Českého hudebního fondu. V rámci svého působení v Brně zpívala také na zahraničních zájezdech do Lucemburska, Itálie nebo do Německa. V současnosti se věnuje komorní koncertní činnosti a také výchovným koncertům pro školy. Od roku 1998 pedagogicky působí na ZUŠ, kde se také se svými žáky účastní pěveckých soutěží. MagdaKloboučková-Crháková rozhovor k účelům této práce neposkytla.

Mgr. Markéta Ungrová-Fussová Narodila se 2. 6. 1953 v Kozmicích, vystudovala sólový zpěv na Janáčkově konzervatoři v Ostravě, od roku 1974 pokračovala na JAMU v Brně. V době studií získala 2. cenu na Mezinárodní pěvecké soutěži Antonína Dvořáka v Karlových Varech. V roce 1978 se stala sólistkou Janáčkovy opery v Brně, kde nastudovala velké množství titulních rolí. Hostovala na několika operních scénách a evropských festivalech. Natočila klasické i muzikálové písně pro Český rozhlas. Od roku 1989 pedagogicky působí na DIFA JAMU v ateliéru muzikálového herectví. Věnuje se také koncertní činnosti. Mezi její nejvýznamnější role patří: Olympia v opeře Hoffmanovy povídky J. Offenbacha, Anička z Weberovy opery Čarostřelec, Beruška v opeře Ferda Mravenec od E. Zámečníka, Zuzanka v opeře Figarova svatba W. A. Mozarta, Terinka v opeře Jakobín A. Dvořáka, Liška Bystrouška v opeře Příhody lišky Bystroušky L. Janáčka, Zerlina v opeře Don Giovanni W. A. Mozarta, Barče v opeře Hubička B. Smetany, Vlčenka v opeře Braniboři v Čechách B. Smetany, Esmeralda v opeře Prodaná nevěsta B. Smetany, Frasquita v opeře Carmen G. Bizeta, Popelka v opeře Veselohra na mostě B. Martinů, Carolina v opeře

20

Tajné manželství D. Cimarosy, Lauretta v opeře Gianni Schicchi G. Pucciniho, Musetta v opeře Bohéma a další. Rozhovor s Mgr. Markétou Ungrovou-Fussovou o postavě Lišky Bystroušky: 1.) Jak na tuto roli vzpomínáte? „Vzpomínám na ni výborně. Role Bystroušky mě proslavila, protože když jsem přicházela do divadla, byla jsem docela mladá, takže jsem ji zpívala ve vhodný čas a moc ráda.” 2.) V kolika inscenacích a se kterými režiséry a dirigenty jste ji nastudovala? „Nastudovala jsem ji ve dvou inscenacích, při první jsem nastupovala do inscenace, která již probíhala. To bylo v roce 1974, kde jsem byla angažována Františkem Jílkem. Poté jsem ji studovala v nové režii v roce 1984 s Jiřím Pinkasem, Jiřím Štychem, Janem Zbavitelem. V druhé inscenaci jsem také alternovala Chocholku.” 3.) Jak se Vám s nimi spolupracovalo? A jak jste se ztotožnila s režisérskými záměry a celkovým pojetím díla? „Spolupracovalo se mi se všemi dobře. Vzpomínám si, že jedinou nevýhodou spolupráce pro mě někdy byly kostýmy, protože při inscenaci Věžníka jsme měli kožich. Oháňka se uvazovala do pasu, jednou se mi rozvázala a Lišákovi – Jitce Pavlové zůstala v ruce. Takže bylo velké HALO.” 4.) Vyhovovala Vám role po pěvecké stránce? Které pasáže jste měla nejraději? „Myslím, že ano. Zpívala jsem ve všech Janáčkových operách, kromě Káti Kabanové. Za našich dob se opery Leoše Janáčka dělaly opravdu velmi často. Nejraději jsem z celé opery měla árii Lišky Kradla jsem. Velmi ráda a mockrát jsem ji zpívala také na koncertech.” 5.) Jaký je Váš vztah k hudbě Leoše Janáčka a zejména k jeho operám? „Výborný. Akorát mám takový postřeh, že ve světě se Janáček zpívá a hraje více než u nás. Také si myslím, že se zpívá dobře, protože když napříkladi u nás v České republice hostují americké sopranistky, kladou u oper Leoše Janáčka velký důraz na dikci, takže jim jde výborně rozumět, a to je moc dobře.” 21

6.) Stala se Vám někdy při představení nějaká komická příhoda? „Vtipná byla příhoda s tím, když se mi při představení rozvázala oháňka. Ve volné chvilce jsem se jí snažila zpátky uvázat.” Rozhovor byl uskutečněn osobně 29. 1. 2014 v sále na Koleji Astorka v Brně.

4. 4. MgA. Eva Dřízgová-Jirušová 4. 5. Yvetta Tannenbergerová Příhody lišky Bystroušky – Národní divadlo Brno

6. 12. 1996

Režie: Václav Věžník Asistent režie: Jaromír Brych Dirigent: Jan Zbavitel Asistent dirigenta: Jaroslav Kyzlink Choreografie: Daniel Wiesner Scéna: Ladislav Vychodil Kostýmy: Josef Jelínek Sbormistr: Josef Pančík Liška

Bystrouška:

Eva

Dřízgová-Jirušová,

Yvetta

Tannenbergerová MgA. Eva Dřízgová-Jirušová Narodila se 22. července 1962 v Boskovicích. Vystudovala zpěv na konzervatoři v Brně. Působila nejdříve jako sólistka v Moravském divadle v Olomouci a od roku 1985 až doposud je sólistkou Národního divadla moravskoslezského v Ostravě. Hostuje na mnoha operních scénách a také spolupracuje s našimi nejlepšími orchestry, mezi něž patří například Česká filharmonie, Filharmonie Brno, Janáčkova filharmonie v Ostravě, nebo také Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK a také s Českým rozhlasem a Českou televizí. Dále vystupovala se zahraničními orchestry, například s Mnichovskou filharmonií, Odense Symfoniorkester, Göteborgs

22

Symfoniker, Slovenskou filharmonií a dalšími tělesy.

Díky své

muzikalitě,

hlasovým a technickým dispozicím interpretuje velmi široký repertoár, který zahrnuje operní, oratorní, kantátovou a písňovou tvorbu, symfonická díla G. Mahlera a R. Strausse, nebo také současnou hudbu. Mimo evropskou scénu vystoupila také v Japonsku v roli Janáčkovy Bystroušky v japonské premiéře s Tokijským symfonickým orchestrem. Jako jednu ze svých nejvýznamnějších rolí uvádí Rusalku, kterou kromě české scény (ND Praha, Brno, Ostrava, Český Krumlov) zpívala také v L´Opera di Roma. Je dvojnásobnou držitelkou Ceny Thálie, a to za roli Mimì v opeře Bohéma G. Pucciniho (1996) a za roli Mélisandy v opeře Pelléas a Mélisanda C.

Debussyho

(1998).

Od

roku

2000

se

věnuje

pedagogické

činnosti

na Janáčkově konzervatoři a gymnáziu v Ostravě a od roku 2008 také na katedře sólového zpěvu na Ostravské univerzitě. Rozhovor s MgA. Evou Dřízgovou-Jirušovou o postavě Lišky Bystroušky: 1.) Jak na tuto roli vzpomínáte? „Liška patří k mým nejmilovanějším postavám. Miluji Janáčkovu hudbu a tato role nabízí interpretovi tu nejširší škálu výrazových možností.” 2.) V kolika inscenacích a se kterými režiséry a dirigenty jste ji nastudovala? „Poprvé jsem ji nastudovala v Ostravě s dirigentem Jiří Pinkasem, což byla nádherná spolupráce, stejně jako s anglickým režisérem Davidem Sulkinem, který úžasným způsobem jevištně propojoval v postavě zvířecí pudy s lidským myšlením a vlastnostmi. Byla to inscenace velice zajímavá a originální a oproštěná od operních nánosů. Za tuto inscenaci – roli jsem byla nominovaná na cenu Thalie (za rok 1994). Brněnské nastudování - v nářečí - bylo klasičtější, ale kouzelně pohádkové. Bylo mi velikou ctí spolupracovat s tak výborným inscenačním týmem, jakým byla dvojice Václav Věžník a Jan Zbavitel. Naposledy jsem tuto roli nastudovávala pouze jako cover v milánské La Scala, ale nezpívala jsem ji, pouze jsem jistila první obsazení. I tak to byl zážitek z režie Davida Pountneyho a především pak neskutečně barevného a dynamického hudebního nastudování Andrew Davise.”

23

3.) Jak se Vám s nimi spolupracovalo? A jak jste se ztotožnila s režisérskými záměry a celkovým pojetím díla? „Já jsem typ umělce, který příliš nepolemizuje s pojetím inscenátorů, ale snaží se jim maximálně vyhovět. Nicméně všichni již výše jmenovaní a jejich představy mi maximálně konvenovali a zároveň mi ponechávali velký prostor k nalezení vlastního osobního přínosu.” 4.) Vyhovovala Vám role po pěvecké stránce? Které pasáže jste měla nejraději? „Myslím, že role Lišky byla přesně v mém hlasovém oboru. Krása této role je právě v té variabilitě a vývoji postavy, kdy v prvním jednání je to rozverné výrazové zpívání, kde si můžete dovolit i zvukové experimenty, další poloha je koketní, milostná ale také vpravdě lyrická a vřelá. V závěru se dopracuje až k dramatičtější poloze. Jak Liška zraje a prochází biologickým vývojem, tak ji Janáček geniálně vystihuje hudebně. Nejraději jsem asi měla duet s Lišákem.” 5.) Jaký je Váš vztah k hudbě Leoše Janáčka a zejména k jeho operám? „Leoš Janáček jistě patří vedle Antonína Dvořáka a Giacoma Pucciniho k mým nejmilejším operním autorům. Zpívala jsem jeho Jenůfku, Káťu, Šárku ale také Polušku (Počátek románu). Interpretačně nacházím mnoho společného s Puccinim, především v práci s textem, z něhož hudba vychází. Janáčkova hudba člověka zasahuje svou přímočarou opravdovostí, někdy až s drsnou silou, která bere dech.”

6.)

Stala

se

Vám

někdy

při

představení

nějaká

komická

příhoda?

„Příhod na jevišti je vždycky dost, já mám však děravou paměť a momentálně mě nic nenapadá.” Rozhovor byl uskutečněn prostřednictvím emailové korespondence od 5. 12. 2014 do 6. 12. 2014.

24

Yvetta Tannenbergerová Narodila se 8. prosince 1968, operní zpěv vystudovala na konzervatoři v Bratislavě. Zúčastnila se několika interpretačních kurzů například u Kerstin Meyerové, nebo Ileany Cotrubové. V roce 1989, kdy dokončila svá studia, působila jeden rok na stáži v operním studiu v Berlínské Státní opeře. O rok později přešla do operního studia Vídeňské Státní opery, kde se po 4. měsících stala sólistkou. Ve Vídni se setkala na jevišti s mnoha velmi významnými pěvci, jako jsou: Placido Domingo, Mirella Freni, Seiji Ozawa a další. V roce 1991 účinkovala jako Barbarina v opeře Figarova svatba na Wiener Festwocher pod vedením Claudia Abbada. V roce 1993 začala působit jako svobodná umělkyně. Od roku 1994 postupně hostovala v Národním divadle v Brně, v Národním divadle v Praze, nebo ve Slovenském národním divadle. Rozsáhlá byla také její koncertní činnost - například v Konzerthausu ve Vídni s orchestrem Vídeňských symfoniků, v Paříži, v Japonsku nebo v Norsku. Zpívala spoustu titulních rolí - jako například Pannu Marii a Svatou Markétu v Janě z Arku Arthura Honegera, roli Micaely v Bizetově Carmen, roli Paminy v Mozartově Kouzelné flétně, roli Antonie, Olympie i Giulietty v opeře Hoffmanovy povídky J. Offenbacha, roli Johanky z Arku ve stejnojmenné opeře G. Verdiho, roli Valencienne v operetě Veselá vdova Franze Lehára, roli Lucie v Donizettiho Lucii z Lammermooru, roli Violetty ve Verdiho opeře La traviata, roli Donny Anny v Mozartově Donu Giovannim, roli Jenůfy v Janáčkově opeře Její pastorkyňa, roli Helmwige ve Wagnerově Valkýře, roli Contessy v Mozartově Figarově svatbě. Postavu Janáčkovy Bystroušky nastudovala a postupně zpívala v opeře Sao Carlos v Lisaboně, v roce 2002 poté v Aténské akropoli. U nás jsme ji mohli slyšet na operním festivalu Smetanova Litomyšl a v roce 2006 také v Deutsche Oper v Berlíně.

Tyto a mnoho dalších rolí zpívala v několika zemích Evropy

(například: Francie, Švýcarsko, Portugalsko, Slovensko), ale i světa: Izrael, Japonsko. Spolupracovala s mnoha významnými dirigenty, jako jsou: Ralph Weikert, Jean-Claud Casadessus, Serge Baudo, Tyrone Paterson, Arturo Tamayo, Zdeněk Macál, John Fiore, Leopol Hager a jiní. V roce 2001 byla v nominaci na Cenu Thálie za roli Violetty v opeře La traviata G. Verdiho. Bohužel již nemohu této výborné pěvkyni položit otázky, které by se týkaly jejího ztvárnění Bystroušky, protože 17. července 2012 zemřela na nádor na mozku. Avšak o tom, že to nepochybně byla její velmi povedená role, svědčí i fakt, že 25

pro nastávající interpretky, které tuto roli zvránily a mezi které patří i Tereza Merklová-Kyzlinková, byla Yvetta Tannenbergová vzorem, jak tuto roli ztvárnit.

4. 6. Bc. Tereza Merklová-Kyzlinková 4. 7. Mgr. Art. Adriana Kohútková

6. 11. 2008

Příhody lišky Bystroušky – Národní divadlo Brno Režie: James Conway Asistent režie: Jaromír Brych, Kristiana Belcredi Hudební nastudování: Tomáš Hanus Dirigent: Tomáš Hanus, Jakub Klecker, Ondrej Olos Asistent dirigenta: Ondrej Olos Pohybová spolupráce: Štefan Capko Scéna: Neil Irish Kostýmy: Neil Irish Světelný design: Guy Hoare Asistent výtvarníka: Jan Petr, Martina Petrová Sbormistr: Pavel Koňárek Liška Bystrouška: Tereza Merklová-Kyzlinková, Adriana Kohútková

Bc. Tereza Merklová-Kyzlinková Narodila se v Brně roku 1978. Nejdříve studovala sólový zpěv na brněnské konzervatoři ve třídě prof. Dr. Jarmily Janíčkové, poté následovalo studium na Akademii Staré hudby při Filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Od roku 2000 začala její pěvecká sólová kariéra na operních scénách jako například: Vídeňská komorní opera, Teatro della Maestranza Sevilla, Grand Thatre de Geneve, Slovenské národné divadlo, Národní divadlo v Praze, Stavovské divadlo Praha, Státní opera Praha, Moravské divadlo Olomouc a další. Od roku 2006 se stala sólistkou Národního divadla Brno, kde prozatím ztvárnila například tyto role: Zerlinu v Mozartově opeře Don Giovanni, Papagenu a Paminu v Mozartově Kouzelné flétně, 26

Frasquitu v Bizetově Carmen, Zuzanku v Mozartově Figarově svatbě, Esmeraldu ve Smetanově Prodané nevěstě, Arsenu ve Straussově Cikánském baronovi, Annu ve Verdiho opeře Nabucco, 1. žínku ve Dvořákově Rusalce, Xenii v Musorgského opeře Boris Godunov, Felicii v Glassově opeře Kráska a zvíře, Bystroušku a Chocholku v Janáčkově opeře Příhody lišky Bystroušky (Příloha č. 2, Příloha č. 3, Příloha č. 4, Příloha č. 5), Aljeju z Janáčkova Mrtvého domu, Málinku a Ethereu z Janáčkovy opery Výlet pana Broučka do Měsíce, Eleonoru v opeře Bohuslava Martinů Slzy nože, Agafju v opeře Ženitba od Bohuslava Martinů, Annu Frankovou v opeře Deník Anny Frankové od Grigorija Fridy, Grilettu v Haydnově Lékárníkovi a další. Spolupracovala s významnými českými i zahraničními dirigenty, jako jsou: Sir Charles Mackerras, Kirill Karabits, Jaroslav Kyzlink, Tomáš Hanus, Václav Luks, Tomáš Netopil, Jan Štych, Jan Zbavitel, Jakub Klecker nebo Ondřej Olos a s uznávanými režiséry jako jsou: Pamela Howard, Yannis Kokkos, James Conway, David Pountney, Jiří Srnec, Zdeněk Kaloč, Inga Levant, Jiří Nekvasil, Ondřej Havelka, Heinz Lukas Kindermann, Rocc a další. S Českým rozhlasem, firmou Supraphon, Radiem France a ORF (Österreichischer Rundfunk) spolupracovala na nahrávání barokní a současné vokální hudby. Dále spolupracovala s významnými tělesy, mezi které patří: Brněnská filharmonie, Filharmonie Zlín, Musica Aeterna, Musica Florea, Czech Virtuosi, Capella Istropolitana, Collegium 1704, Madrigal Quintet Brno (tímto souborem byla nominována na cenu EMI), Hradišťan a další. Rozhovor s Bc. Terezou Merklovou-Kyzlinkovou o postavě Lišky Bystroušky: 1.) Jak na tuto roli vzpomínáte? „Liška Bystrouška patří mezi moje nejoblíbenější role. Nejen kvůli krásné hudbě, ale i příběhem a vzpomínkami na krásné inscenace, které jsem dělala. Na toto představení se vždy velmi těším. Vždy si říkám, jaké mám štěstí zpívat tuto roli v divadle, které nese skladatelovo jméno. Beru to jako veliký dar. Charakter Lišky mně fascinuje svojí hravostí, upřímností a svým způsobem i lidskostí.” 2.) V kolika inscenacích a se kterými režiséry a dirigenty jste ji nastudovala? „Lišku Bystroušku jako celou operu jsem nastudovala ve dvou inscenacích V zahraniční produkci ve španělské Seville v režii Davida Pountneyho a pod taktovkou Tomáše Netopila jsem zpívala roli Frantíka a roli Sojky. Byl to 27

pro mě velký zážitek, vidět, jak cizinci pracují s naším Českým příběhem, jak mu rozumí a jak je Liška svojí geniální hudbou blízká všem. To bylo vidět i při návštěvnosti divadla, které bylo vždy plné, a úspěch byl obrovský. Což mě vždy tak trochu zamrzí, že v zahraničí jsou Janáčkovy opery lépe navštěvovány a snad někdy i lépe přijaty, než u nás. To jsou i mé osobní postřehy z produkcí například ve Švýcarsku, kde jsem zpívala Výlety pana Broučka. Hlavní roli Lišky Bystroušky jsem si zazpívala poprvé v roce 2009 v režii Jamese Conwaye v našem Janáčkově divadle pod taktovkou Jakuba Kleckera a Tomáše Hanuse. Tato inscenace se stále hraje, ovšem v blocích, vždy před prázdninami. Je veliký předsudek, myslet si, že tato hudba je nesrozumitelná pro děti. Vidím to na každém dopoledním představení, jak jsou děti vtaženy do děje, krásně reagují a při děkovačce stojí a nadšeně tleskají. Je to pocit zadostiučinění Janáčkově hudbě. Další zkušeností bylo představení pod širým nebem, přímo na Moravském náměstí v Brně. Režijně tuto produkci dělal Tomáš Pilař. Byl to veliký zážitek, stát pod širým nebem, zpívat.." A mně bylo volno..." a mít nad hlavou širé nebe. To si pamatuji, že jsem si v ten moment sama sobě říkala: " Tak to si holka zapamatuj, tohle je zázrak." 3.) Jak se Vám s nimi spolupracovalo? A jak jste se ztotožnila s režisérskými záměry a celkovým pojetím díla? „Se všemi jmenovanými dirigenty i režiséry se mi pracovalo moc dobře. Měla jsem štěstí, že všichni zvolili vcelku tradiční inscenační ztvárnění. Neměla jsem žádný problém. David Pountney je veliká legenda, byl to pro mě zážitek, pracovat s ním i na tak malých rolích. Seděla jsem na zkouškách a nasávala inspiraci. Na inscenaci Jamese Conwaye se mi líbí, že je přirozená, prostě když je Liška na dvorku myslivny, tak v bahně, je ušmudlaná, není to žádná naondulovaná slečinka. Stejně tak stromy na scéně jsou jen kmeny, viděny z perspektivy zvířat. Trošku mi uniklo, proč máme fialovou veverku, ale třeba v Anglii takové běhají. Nemyslím si, že je potřeba trvat na tom, aby českou operu režíroval Čech, obě tyto inscenace mi potvrdily, že je dobré se otevřít jinému pohledu na věc. To se mi stalo i u Výletů pana Broučka v režii Yannise Kokkose a další inscenace Výletů v režii Pamely Howard. Všechny byly velmi povedené a tito režiséři znali libreto slovo od slova. Vždyť hudba je jazyk univerzální.”

28

4.) Vyhovovala Vám role po pěvecké stránce? Které pasáže jste měla nejraději? „Lišku zpívám moc ráda, je to role, která vyžaduje po pěvecké stránce usazenou a znělou střední polohu, mluvené fráze musí být plynulé, dobře srozumitelné a najdeme tam i fráze, které lze přirovnat k Puccinimu. Vyžadují legátové vedení hlasu, volume a hlavně cit. Chvíli to samozřejmě trvá, než se člověk v tom "liščím" zpívání zabydlí, ale jde to všechno tak přirozeně, že je to veliká radost. Těžko se mi vybírají jen jednotlivé pasáže, mám ráda Lišku úplně celou. Samozřejmě, mám velmi ráda duet s Lišákem, árii „Kradla jsem” a také „ Jsem-li opravdu tak krásná..” Ale jak říkám, Liška je radost v každé notě.” 5.) Jaký je Váš vztah k hudbě Leoše Janáčka a zejména k jeho operám? „Hudba Leoše Janáčka patří k mým nejoblíbenějším. Podle mne, byl Janáček, dnešním jazykem řečeno opravdový hitmaker. Je to hudba plná citu a barev. Nechci tady psát rozbory jeho hudby, těch už bylo napsáno mnoho, ale kdo chce a má otevřenou mysl a srdce, cestu si k němu určitě najde.” 6.) Stala se vám někdy při představení nějaká komická příhoda? „Při představení po širým nebem, jsem odzpívala posední frází " Bít zabít, jen proto, že su liška " , Harašta mě zastřelil, já padla k zemi a v ten moment, jela po Moravském náměstí sanitka, která houkala a jela k nějakému případu. Všichni se začali smát, protože lepší chvíli si nikdo nedokázal načasovat.” Rozhovor byl uskutečněn prostřednictvím emailové korespondence od 6. 12. 2014 do 23. 1. 2015.

Mgr. Art. Adriana Kohútková Adriana Kohútková se narodila v roce 1966 v Bratislavě. Vystudovala zpěv na VŠMU v Bratislavě u prof. Hany Štolfové-Bandové. Nejdříve začínala jako koloraturní sopranistka, v dnešní době se však převážně zaměřuje na lyrický a mladodramatický obor. Od roku 1993 je sólistkou Slovenského národního divadla, kde ztvárnila nejvýznamnější role svého oboru:

Gildu ve Verdiho Rigolettovi,

Donnu Annu v Mozartově opeře Don Giovanni, Violettu ve Verdiho La traviatě, Konstanci v Mozartově Únosu ze serailu, Lucii v Donizettiho Lucii di Lammermoor, Neddu v Leoncavallově Komediantech, Aminu v Belliniho Náměsíčné, Taťánu

29

v Čajkovském Eugenu Oněginovi, Mimì v Pucciniho Bohèmě, Marii v Donizettiho Dceře pluku, Micaelu v Bizetově Carmen, Markétku v Gounodově Faustovi a Markétce, Cio-cio-san v Pucciniho Madamě Butterfly, Adinu v Donizettiho Nápoji lásky, Lucrezii Borgiu v Donizettiho opeře Lucrezia Borgia,

Chrysosthemis

ve Straussově Elektře, Dvořákovu Rusalku v opeře Rusalka, Elenu ve Verdiho Sicilských nešporách, Rosalindu ve Straussově Netopýrovi a Hanu Glawari v Lehárově operetě Veselá vdova. Se souborem SND hostovala v roli Musetty z Pucciniho Bohèmy a v roli Violetty z Verdiho Traviaty v Japonsku a s rolí Olympie z

Hoffmannových

povídek

Jacquese

Offenbacha

v Paříži.

Hostuje

také

na zahraničních scénách, jakou jsou: Grand Théâtre de Genève, kde ztvárnila roli Luisy v Prokofjevových Zásnubách v klášteře, Teatro Lirico Giuseppe Verdi di Trieste, kde byla Mařenkou ve Smetanově Prodané nevěstě, Teatro Wielki ve Varšavě, kde se představila jako Lucrezia Borgia v Donizettiho opeře Lucrezia Borgia. Na operním festivalu v Budapešti se představila v roli Konstance v Mozartově opeře Únos ze serailu, v Lublani ztvárnila ve světové premiéře roli Armgrad v opeře Rýnské víly J. Offenbacha a také roli Violetty z Verdiho Traviaty, v Hamburku byla možnost ji vidět v postavě Marie z Donizettiho Dcery pluku, v Terstru vystoupila jako Donna Anna v Mozartově opeře Don Giovanni, na Pafos Aphrodite Festivalu na Kypru ztvárnila roli Desdemony ve Verdiho Otellovi, dále hostovala v Curychu, v Salzburgu, v Tokiu, v Královské opeře v Kodani a na dalších významných scénách. Patří mezi stálé hosty Národního divadla v Praze a bývalé Státní opery Praha.Pro Národní divadlo v Brně nastudovala postavu Lišky Bystroušky v Janáčkově opeře Příhody lišky Bystroušky (Příloha č. 6, Příloha č. 7, Příloha č. 8) a roli Málinky a Etherey v opeře Výlet pana Broučka do Měsíce. Vedle operní činnosti se velmi úspěšně a rozsáhle věnuje také koncertnímu vystupování. Největší úspěch zaznamenala s Českou filharmonií (zejména na koncertech v Tokyu) při provedení Glagolské mše Leoše Janáčka, dále ve Svatební košili a ve Stabat Mater Antonína Dvořáka. Její vynikající interpretační pojetí Glagolské mše bylo oceněno v Tokyu, v Rimini, v Praze, v Bratislavě a v německých městech. Ve scénické kantátě Carmina Burana Carla Orffa se úspěšně představila v Madridu a ve švýcarských městech. Spolupracuje s významnými orchestry a s výbornými dirigenty, jako jsou: Ondrej Lenárd, Jiří Bělohlávek, Vladimír Válek, Friedrich Haider, Peter Maag, Sylvain Cambreling, Serge Baudo, Jonathan Darlington, Oliver Dohnányi, Ralf Weikert, James Judd, Zdeněk Mácal, 30

Petr Altrichter, Rastislav Štúr a další. Můžeme ji také slyšet na mnoha zajímavých nahrávkách, například v titulní roli Gwendolíny ve světové premiéře nahrávky CD v opeře Gwendoline od francouzského skladatele Emmanuela Chabriera, která byla natočena pod taktovkou Jeana-Paula Penina, dále ve dvou Respighiho operách pro společnost HNH International a v živé nahrávce Francouzského rozhlasu, kde zpívá šestnáct Janáčkových písní. Za ztvárnění postavy Mélisandy z Debussyho Pelléas and Mélisanda (1996), Šamachánské carevny z Korsakova Zlatého kohoutku (2002) a za roli Tatiany z Čajkovského opery Evžen Oněgin (2006) jí byla udělena cena Slovenského literárního fondu. Za její koncertní výkony získala cenu slovenského hudebního skladatele a pedagoga Frice Kafendy. Rozhovor s Mg. Art. Adrianou Kohútkovou o postavě Lišky Bystroušky: 1.) Jak na tuto roli vzpomínáte? V kolika inscenacích jste ji ztvárnila? „Veľmi som sa na ňu tešila, lebo inscenácia Líšky v Brne v roce 2008, bola zároveň moja prvá a zatiaľ aj jediná inscenácia Janáčkovej opery.” 2.) Se kterým dirigentem a režisérem jste ji nastudovala a jak se Vám s nimi spolupracovalo? Jak jste se ztotožnila s režisérskými záměry a celkovým pojetím díla? „Mala som to šťastie, že sa v tejto inscenacii stretol skvelý inscenačný tým. Hudobné naštudovanie Tomaš Hanus, rézia James Conway a pohyb Števo Capko. Spolupráca bola veľmi intenzívna a profesionálna po všetkých stránkach. Hudobné naštudovanie bolo veľmi precízne. Dôraz na intonaciu, správny moravský akcent a Janáčkovské frázovanie nám dalo dosť zabrať. A režisér vyžadoval zvieracie pohyby, čo bolo niekedy veľmi obtiažne, taktiež nám nedal vydýchnuť ani v hudobných pasážach, ktoré sme museli vyplniť etudami my a nie baleťáci, ako je to zvykom.” 3.) Vyhovovala Vám role po pěvecké stránce? Které pasáže jste měla nejraději? „Spevácky je part Líšky veľmi vďačný, v podstate bezpróblemový, len keď ma réžia veľmi rozpohyvovala, tak som bola trocha udýchaná.”

31

4.) Jaký je Váš vztah k hudbě Leoše Janáčka a zejména k jeho operám? „Janáčkové koncertné diela ma sprevádzajú už od školy až dodnes, hlavne jeho Glagolská omša. Po Líške som naštudovala ešte Málinku a Ethereu z opery Výlet pana Broučka do Měsíce a moja top srdcovka je Jenůfka a uvidíme, aká postava ma ešte čaká v budúcnosti.” 5.) Stala se vám někdy při představení nějaká komická příhoda? „Raz sa mi stalo na predstavení, že mi chvost odpadol skôr, než mi ho Harašta mal odrezať, tak som si ho asi 5minut drzala len rukou a točila som sa k divákom tak, aby si to nevšimli a už ako "mŕtva" som kolegovi šepkala, nech ma zaň neťahá a aby to nejako uhral. ” Rozhovor byl uskutečněn prostřednictvím sociální sítě Facebook od 6. 1. 2015 do 1. 3. 2015.

4. 8. MgA. Barbara Sabella 4. 9. MgA.Jana Havlíková

23. 4. 2006 - 28. 4. 2006

Příhody lišky Bystroušky – Studio Devítka HF JAMU

Režie: Beno Blachut Asistent režie: Alice Kučerová Hudební nastudování:

Tomáš Krejčí, Kateřina Studentová,

Zuzana Pernerová, Ondrej Olos, Jakub Žídek Dirigent: Ondrej Olos Asistent dirigenta: Jakub Žídek Scéna: Beno Blachut ml. Kostýmy: Ilona Vanková Inspice: Martina Hantychová Hudební provedení: Janáčkův akademický orchestr Sbormistr: Zuzana Pirnerová Produkce: Mirka Vargová Produkce komorní opery: Zdeňka Vlachovská Liška Bystrouška: Barbara Sabella (roz. Oczková), Jana Havlíková

32

MgA. Barbara Sabella Barbara Sabella se narodila v roce 1978 v Nitře. Po absolvování gymnázia v Havířově, začala v roce 1997 studovat u MgA. Márie Adamíkové na Janáčkově konzervatoři v Ostravě. Již v průběhu studia působila jako host v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě, kde ztvárnila roli Bastienky z Mozartovy opery Bastien a Bastienka, postavu Ruth v Piskáčkově operetě Perly Panny Serafínky, postavu Katherine de Vausalles ve Frimlově operetě Král tuláků, postavu Pepi ve Straussově operetě Vídeňská krev a další. V roce 2000, během studia na konzervatoři, získala 2. místo v interpretační soutěži W. A. Mozarta ve Vidnavě. O rok později 2. místo a cenu za nejlepší interpretaci písně R. Rózického na Mezinárodní pěvecké soutěži R. Rózického v Gliwicích v Polsku. V roce 2001 (tedy ve 4. ročníku konzervatoře) byla přijata na Janáčkovu akademii múzických umění v Brně, kde vystudovala zpěv u prof. Jarmily Hladíkové. Na základě úspěšného konkurzu v Janáčkově divadle v Brně ztvárnila postavu Karolky (2004) v Janáčkově opeře Její pastorkyňa v přenesené inscenaci Státní opery Vídeň v koprodukci s Janáčkovou operou Brno v režii Davida Pountneyho. V komorní opeře JAMU nastudovala a ztvárnila role, jako jsou: Lidunka v Blodkově opeře V studni, Pamina v Mozartově Kouzelné flétně, Clarice v Haydnově Světu na Měsíci a Lišku Bystroušku v Janáčkových Příhodách Lišky Bystroušky. V průběhu studia na JAMU získala v roce 2002 - 1. místo v pěvecké soutěži koncertní a duchovní hudby v Kroměříži a absolvovala tříměsíční letní pěvecké kurzy v Sieně u sopranistky Rainy Kabaivanské a barytonisty Renato Brusona. V roce 2004 začala hostovat v Moravském divadle v Olomouci, kde začala rolí Denisy de Flavigny v Hervého operetě Slečna Netýkavka (Mamzelle Nitouche), poté následovala role 1. žínky ve Dvořákově Rusalce, Kristy v Zellerově operetě Ptáčník, Constance v Poulencově Dialozích karmelitek. Po absolvování JAMU v Brně přijala angažmá v Moravském divadle v Olomouci, kde ztvárnila například tyto role: Irenu Molloyovou z muzikálu Hello, Dolly!, Valencii z Lehárovy operety Veselá vdova, Pousette z Massenetovy Manon, Katherine de Vausalles ve Frimlově Králi tuláků, Julii v Gounodově Romeo a Julii, Ninettu v opeře semiseria Straka zlodějka G. Rossiniho, Frasquitu v Bizetově Carmen, Franzi ve Straussově operetě Vídeňská krev, Fiordiligi v Mozartově Così fan tutte a další.

33

Rozhovor s MgA. Barbarou Sabellou o postavě Lišky Bystroušky:

1.) Jak na tuto roli vzpomínáte? „Inscenace Lišky Bystroušky se dělala na konci letního semestru v roce 2006. Absolventskou roli jsem už měla splněnou v předchozím roce, takže jsem si mohla užít nastudování Bystroušky v poklidu. V pátém ročníku mě toho čekalo opravdu hodně, dvě inscenace v Moravském divadle v Olomouci, diplomka, příprava na koncert a na státnice, takže nakonec na přípravu Bystroušky nezbýval skoro žádný čas a ještě jsem onemocněla. Všechny tyto okolnosti ovlivňují mé vzpomínání na postavu Lišky Bystroušky, kterou jsem nakonec nastudovala, ale rozhodně to nebylo s takovým klidem, jak bych si přála.” 2.) V kolika inscenacích a se kterými režiséry a dirigenty jste ji nastudovala? „Nastudovala jsem ji pouze pro představení Komorní opery HF JAMU v Brně a spolupracovala jsem na ni tehdy s režisérem Beno Blachutem a dirigentem Ondrejem Olosem.” 3.) Jak se Vám s nimi spolupracovalo? A jak jste se ztotožnila s režisérskými záměry a celkovým pojetím díla? „S oběma byla spolupráce velmi pohodová, čehož si velice vážím, protože i přes mé zdržení z důvodu nemoci, byli velice trpěliví. Celkové pojetí díla vyznívalo přirozeně, vycházelo se hlavně z textu a z hudby, což mi vyhovovalo.” 4.) Vyhovovala Vám role po pěvecké stránce? Které pasáže jste měla nejraději? „Role mi díky krátké době, kterou jsem měla na její nazpívání ze začátku, příliš nevyhovovala, ale postupně jsem během zkoušení přicházela Lišce Bystroušce na chuť. Nejvíce mě bavila scéna se Slípkami a Kohoutkem, potom také scéna s Jezevcem. Snad mi to Zlatohřbítek promine.” 5.) Jaký je Váš vztah k hudbě Leoše Janáčka a zejména k jeho operám? „Můj vztah k hudbě Leoše Janáčka je s přibývajícím věkem bližší. Mé první aktivní setkání s jeho hudbou bylo v opeře Její pastorkyňa v roce 2004 v Janáčkově divadle v Brně, kde jsem ztvárnila roli Karolky. Tuto operu jsem si zamilovala,

34

nádherná hudby, texty i námět. Ženy, které mají děti, Její pastorkyňa určitě dojímá.” 6.) Stala se Vám někdy při představení nějaká komická příhoda? „ Určitě stala, ale bohužel si už žádnou příhodu nevybavuji. ” Rozhovor byl uskutečněn prostřednictvím emailové korespondence od 13. 12. 2014 do 4. 1. 2015.

MgA. Jana Havlíková Jana Havlíková se narodila v roce 1981 v Českých Budějovicích. Studovala zpěv na Konzervatoři v Českých Budějovicích u prof. Inge Švandové-Koutecké. V rámci operního studia při konzervatoři nastudovala roli Serpiny z Pergolesiho opery La serva padrona, která byla následně uvedena v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích. Při studiu spolupracovala s orchestrem Collegium Musicum Budvicense (1996-1998) a se Smyčcovým orchestrem Českého Krumlova (1998-2002).

V roce

2001

účinkovala

na

Hudebním

festivalu

v Hluboké

nad Vltavou. Působila také pedagogicky na ZUŠ Vltava v Českých Budějovicích. Od roku 2002 pokračovala ve studiu zpěvu na Janáčkově akademii múzických umění v Brně pod vedením doc. Jaroslavy Janské. V rámci Komorní opery JAMU nastudovala a ztvárnila role, jako jsou: Papagena v Mozartově Kouzelné flétně, Nevěsta ve Svatebních košilích B. Martinů, Liška Bystroušky v Janáčkových Příhodách lišky Bystroušky a Madam Silberklang v Mozartově Divadelním řediteli. Při studiu vyučovala na ZUŠ Vítězslavy Kaprálové v Brně. V roce 2005 se účastnila pěveckých kurzů v Beeskowě v Německu, o rok později Letní školy barokní hudby v Rajnochovicích. Po ukončení studia na JAMU zpívala dva roky v Českém filharmonickém sboru v Brně. Od roku 2009 soukromě vyučovala sólový zpěv a zobcové flétny a působila jako dobrovolná pracovnice ve Sdružení Filia, které se zabývá muzikoterapeutickým

vedením

mentálně

a

tělesně

postižených.

Od

roku

2012

do 2015 vyučovala zpěv na ZUŠ v Adamově. Od roku 2014 také pedagogicky působí na ZUŠ Slunná v Brně.

35

Rozhovor s MgA. Janou Havlíkovou o postavě Lišky Bystroušky:

1.) Jak na tuto roli vzpomínáte? „Na roli vzpomínám velmi ráda a s vděčností, že jsem ji mohla zpívat.” 2.) V kolika inscenacích a se kterými režiséry a dirigenty jste ji nastudovala? „Nastudovala jsem ji pouze jednou v rámci Komorní opery JAMU - režie Beno Blachut ml. a dirigent Ondrej Olos.” 3.) Jak se Vám s nimi spolupracovalo? A jak jste se ztotožnila s režisérskými záměry a celkovým pojetím díla? „Spolupracovalo se mi výborně, pan Blachut řekl svou režijní představu a nechal volný prostor i pro můj herecký projev. Pan Olos, znalý Janáčkovy partitury, s jistotou a jasným gestem ukazoval zpěvákům nástupy, takže pěvci v něm nacházeli pevnou oporu. S režisérskými záměry jsem se ztotožnila, s ohledem na naše studentské "nezkušenosti" a omezené technické možnosti Divadla Barka. Celkové pojetí díla se mi líbilo hlavně po hudební stránce.” 4.) Vyhovovala Vám role po pěvecké stránce? Které pasáže jste měla nejraději? „Role mi i přes svoji rytmickou náročnost vyhovovala. Napsat, které pasáže jsem měla nejraději, je ošemetná otázka, protože každá pasáž je nádherně pěvecky vykreslená s libretním příběhem. Napadá mě výstup z druhého dějství s Lišákem Zlatohřbítkem, jehož postavu báječně ztvárnila má spolužačka Irena LukáčováKubíková. První setkání s Lišákem, námluvy, zamilování, vyprávění Bystroušky o kradení, životě v myslivně a útěku z ní, poté jejich sblížení, které je následně stvrzeno svatbou.” 5.) Jaký je Váš vztah k hudbě Leoše Janáčka a zejména k jeho operám? „Janáčkova hudba je pro mě strhující a naprosto novátorská v dějinách hudby. Obdivuji skladatelův nový přístup a zpracování hudebních myšlenek ve své podstatě využívajících přirozených projevů člověka - intonace lidské mluvy a lidové písně v dokonalém převedení do hudební kompozice. Mám pocit, že v tomto směru se nechal vést svoji intuicí. Toto hudební vyjádření dokáže velmi dramaticky působit

36

v operách ve spojení s filosofickým či psychologickým libretem, kdy postavy vyznívají velmi realisticky. Poslech Janáčkovy hudby ve mně vyvolává silné hudební a emočně nabité pocity. K dalším oblíbeným Janáčkovým dílům patří také Glagolská mše.” 6.) Stala se Vám někdy při představení nějaká komická příhoda? „Bohužel si nevzpomínám.” Rozhovor byl uskutečněn prostřednictvím emailové korespondence od 8. 12. 2014 do 7. 2. 2015.

4. 10. MgA. Marta Reichelová 4. 11. BcA. Zdislava Bočková

22. 11. 2014 - 28. 11. 2014

Příhody lišky Bystroušky – Divadlo na Orlí

Režie: David Kříž Asistent režie a inspicient: Kristýna Kopřivová Hudební nastudování: Tomáš Krejčí, Helena Fialová Dirigent: Nikol Kraft Výtvarník scény a kostýmů: Sylva Marková j.h. Video-art: Jakub Kříž j.h. Světelný design: Baruch Shpigelman j.h. Sbormistr – sbor: Klára Roztočilová Sbormistr – dětský sbor: Valeria Maťašová j.h. Realizace kostýmů: Veronika Jurdová Masky a líčení: Marcela Ulrichová j.h. Produkce: Michaela Bóková, Michal Grombiřík, Mária Žilecká Hudební provedení: Janáčkův akademický orchestr Produkce komorní opery: Zdeňka Vlachovská Liška Bystrouška: Marta Reichelová, Aneta Ručková, Zdislava Bočková

37

MgA. Marta Reichelová Marta Reichelová se narodila v roce 1985 v Jeseníku. Vystudovala zpěv na Janáčkově konzervatoři v Ostravě pod vedením Mgr. Márie Adamikové. V průběhu studia nastudovala role, jako jsou: Despina v Mozarově Cossì fan tutte, Barbarina v Mozartově Figarově svatbě a Coletta v Gluckově Napraveném opilci. Svá studia v Ostravě zakončila koncertem, který se pořádá v rámci podpory mladých talentů, s Janáčkovou filharmonií Ostrava. Od roku 2004 do 2007 působila jako externí zpěvačka ve sboru v Divadle Jiřího Myrona v Ostravě. V roce 2007 vystoupila v tomto divadle jako host v roli Lízy z Kalmánovy operety Hraběnka Marica. V tomto roce také nastoupila na Janáčkovu akademii múzických umění do třídy prof. Jarmily Hladíkové, kde v roce 2012 získala magisterský titul. Momentálně na JAMU pokračuje v doktorandském studiu v oboru Interpretace a teorie interpretace. V komorní opeře JAMU ztvárnila role Jana v Janáčkově Její pastorkyni (v rámci festivalu Janáček Brno 2008), Monicu v opeře Medium G. C. Menottiho, Anči v Zámečníkově Frašce o kádi, Carolinu v Cimarosově Tajném manželství, Serpinu v Pergolesiho opeře Služka paní a Lišku Bystroušku (Příloha č. 9, Příloha č. 10, Příloha č. 11) v Janáčkových Příhodách lišky Bystroušky (v rámci festivalu Janáček Brno 2014). Od roku 2011 pravidelně hostuje v několika českých divadlech, jako jsou: Slezské divadlo Opava - v roli Mařenky Humperdinckově opeře Perníková chaloupka, Divadlo J. K. Tyla v Plzni – v roli Fenicie v opeře B. Martinů Voják a tanečnice a Národní divadlo v Brně, kde se stala v roce 2014 sólistkou a kde doposud ztvárnila tyto role: Dafne v opeře Dafne od autorské dvojice Zouhar - Hanzlík, První žínku ve Dvořákově Rusalce (v této roli se účastnila turné s NDB do Royal Opera House Muscat do Ománu), Wandu Kwasiňskou v operetě O. Nedbala Polská krev, Zerlinu v Mozartově opeře Don Giovanni a Penelopku v opeře Čarokraj Marka Ivanoviče. Doposud se zúčastnila několika pěveckých soutěží. V roce 2004 získala ve Vidnavě 1. místo v Dittersově soutěži v komorní hudbě, v roce 2006 - 2. místo a cena za nejlepší interpretaci skladby W. A. Mozarta na Pěvecké soutěži v Olomouci, v roce 2011 - 2. místo na Mezinárodní pěvecké soutěži ve Žďáře nad Sázavou. Rovněž v roce 2011 - 2. cenu za interpretaci, kterou udělil Institut für Gesang und Musiktheater der Universität für Musik und darstellende Kunst Wien, zvláštní cena agentury Opera4u (Mag. Kurt – Walther Schober) a zvláštní cena divadla v Kielu

38

na soutěži J:opera Gesangswettbewerb v Rakousku. V roce 2013 byla vybrána do

finálových

kol Mezinárodní

pěvecké

soutěže

Hans

Gabor

Belvedere

v Amsterdamu. V témže roce také získala 2. cenu v kategorii OPERA, cenu SND v Bratislavě, cenu Carangelo Belcanto Academy, cenu Beno Blachuta a cenu Karlovarského symfonického orchestru na Mezinárodní pěvecké soutěži Antonína Dvořáka v Karlových Varech. Rozhovor s MgA. Martou Reichelovou o postavě Lišky Bystroušky: 1.) Jak na tuto roli vzpomínáš? „Role Lišky je postavou v operní literatuře velmi specifickou a to nejen ojedinělým skladatelským umem L. Janáčka. Tato postava, která má mnoha poloh hereckých i pěveckých je pro interpretku výzvou. Nejinak tomu bylo i u mě. Již od studií na konzervatoři jsem si na tuto roli myslela, ale jsem ráda, že přišla až v době, kdy jsem si s ní uměla poradit. Pěvecký part je velmi náročný po stránce intonační, hlasové polohy, k tomu připočtěme mnoho textu, jeho potřebnou srozumitelnost a stojí před zpěvačkou nelehký úkol. Musím říct, že nebylo jednoduché přijít tomuto všemu "na kloub". Ale od chvíle, kdy se to povedlo, a začala jsem mít nad rolí jistý nadhled, jsem byla přesvědčená, že se stane mou nejmilejší.” 2.) Jak se Ti spolupracovalo s režisérem a dirigentkou? A jak ses ztotožnila s režisérskými záměry a celkovým pojetím díla? „S režisérem Davidem Křížem se známe již několik let a prakticky hned jsme se "pochopili". Naprosto mi vyhovoval způsob jeho práce, především to, že ctil muziku a vycházel z ní. Jeho režie byla logická a velmi mi vyhovovala. S dirigentkou Nikol Kraft jsme spolupracovali poprvé a spolupráce byla příjemná.” 3.) Vyhovovala Ti role po pěvecké stránce? Které pasáže jsi měla nejraději? „Liška se mi zpívá velmi dobře a opravdu jsem se v ní našla. Postavu vnímám celistvě a mám ji ráda "se vším všudy", ale pokud bych měla vyzdvihnout pasáž, kterou mám nejraději, tak je jí scéna namlouvání s Lišákem.”

39

4.) Jaký je Tvůj vztah k hudbě Leoše Janáčka a zejména k jeho operám? „S hudbou Leoše Janáčka se neustále "sbližuji" a stále je a bude co objevovat. Tento autor patří k mým nejoblíbenějším především hloubkou sdělení a silou emocí, které z jeho díla přímo sálá. A v operách dvojnásob i díky specifičnosti zhudebňovaného textu. Jeho opery se často řadí mezi ty poslechově náročnější, ale pochopí - li člověk autorovo sdělení, zažije neopakovatelný umělecký i emoční zážitek. Myslím, že je z toho můj vztah k hudbě Leoše Janáčka jasný. Je mou srdeční záležitostí.” 5.) Stala se Ti někdy při představení nějaká komická příhoda? „Vtipných situací nebylo málo, ale jedna úsměvná byla při scéně, kdy má Liška přijít na scénu "v očekávání". Někdo nevrátil do rekvizit umělé břicho a na scénu jsem musela vylézt bez něj, což působilo v této scéně opravdu velmi komicky.” Rozhovor byl uskutečněn prostřednictvím emailové korespondence od 12. 2. 2015 do 28. 2. 2015.

BcA. Zdislava Bočková Zdislava Bočková se narodila v roce 1991, svůj pěvecký talent začala rozvíjet v jedenácti letech. Studovala na Konzervatoři v Brně ve třídě PhDr. Jarmily Janíčkové. V rámci spolupráce s Operním studiem nastudovala Otvírání studánek od Bohuslava Martinů a ztvárnila roli Coletty z opery Napravený opilec od Ch. W. Glucka. V roce 2011 získala 1. místo, cenu Beno Blachuta a cenu Českého rozhlasu Praha na Písňové soutěži Bohuslava Martinů v Praze. Po maturitě složila přijímací zkoušky na JAMU, kde první dva roky studovala zpěv u doc. Jaroslavy Jánské, ve třetím ročníku přestoupila a momentálně studuje u odb. as. Natálie Romanové-Achaladze. V roce 2014 získala 1. místo a titul laureáta na Pěvecké soutěži v Olomouci. Pravidelně se účastní mistrovských kurzů u známých pěvců, jako jsou např. Snezana Nena Brzakovic, Peter Maus, Michail Lanskoi a další. V komorní opeře HF JAMU se zhostila role Esmeraldy ze Smetanovy Prodané nevěsty, Zerliny z Mozartova Donna Giovanniho a Lišky Bystroušky (Příloha č. 12, Příloha č. 13, Příloha č. 14) z Janáčkových Příhod lišky Bystroušky.

40

Rozhovor s BcA. Zdislavou Bočkovou o postavě Lišky Bystroušky: 1.) Jak na tuto roli vzpomínáš? „Na roli vzpomínám velmi ráda, liščí ,,melodie" jsem si ihned zamilovala a velmi si vážím toho, že jsem na naší akademii dostala příležitost si tuto krásnou postavu zazpívat. Během příprav i během představení byla v celém kolektivu pohodová a příjemná atmosféra a užili jsme si i spoustu legrace.” 2.) Jak se Ti spolupracovalo s režisérem a dirigentkou? A jak ses ztotožnila s režisérskými záměry a celkovým pojetím díla? „Pojetí Davida Kříže bylo mladistvé a neotřelé, takové, jaké podle mého názoru do studentského divadla rozhodně patří. David byl do detailů připraven, měl přesnou představu, a přesto byl i otevřený našim nápadům. Komunikace režisér - zpěvák fungovala výborně. Stejně tak tomu bylo i u naší dirigentky Nikol Kraft.” 3.) Vyhovovala Ti role po pěvecké stránce? Které pasáže jsi měla nejraději? „Role mi vyhovovala a velmi dobře jsem se v ní cítila. Nejraději jsem určitě měla milostný liščí duet z druhého jednání.” 4.) Jaký je Tvůj vztah k hudbě Leoše Janáčka a zejména k jeho operám? „Jeho opery jsou vesměs velmi dramatické a mají hluboký podtext. Z oper mám zatím nejblíže k Její pastorkyni a Bystroušce, oslovila mne i Věc Makropulos. Velmi mě také okouzluje lyričnost jeho komorní hudby.” 5.) Stala se Ti někdy při představení nějaká komická příhoda? „Na prvním představení, ve scéně na myslivně, když Bystrouška pokouše Pepíka a Revírník zvolá ,,Tož ju uvážeme!" ke mně Revírník přistoupil a měl mi přes hlavu přetáhnout smyčku, ze které jsem se potom měla pokoušet dostat. Nicméně se tak bohužel nestalo a Revírník kolem mě provaz jen jaksi omotal, takže jsem měla co dělat, abych předstírala, že se z něho pokouším dostat a zároveň ze mě nespadl. Dnes mi to připadá komické, ale tenkrát mě polilo horko.” Rozhovor byl uskutečněn prostřednictvím emailové korespondence od 29. 1. 2015 do 12. 2. 2015.

41

5. Závěr Cílem mé bakalářské práce bylo provést přehled představitelek Lišky Bystroušky na brněnské scéně od roku 1970 (Příloha č. 1), oslovit je, srovnat jejich zkušenosti a zážitky s touto rolí. Úvod mé práce věnuji Leoši Janáčkovi, který je autorem opery Příhody lišky Bystroušky. Byl proveden stručný skladatelův životopis, přičemž bylo použito především práce Leoše Firkušného jako informačního zdroje. V následující kapitole byl přiblížen děj této opery, která je rozdělena do tří dějství, a také knihy „Liška Bystrouška“, která byla hlavním inspiračním zdrojem Leoše Janáčka. Její námět má původ v sérii kresbiček malíře a ilustrátora Stanislava Lolka, ke které postupně v Lidových novinách opatřoval text Rudolf Těsnohlídek. Opera je lyrická, rovněž díky zvířecím postavám nabývá na energičnosti, přičemž závěr opery zdůraznuje věčný koloběh života a přírody. Zásadní rozdíl mezi fejetonovou podobou a jejím hudebním ztvárněním je pozměnění předlohy v závěru, kdy Těsnohlídkova Liška Bystrouška končí svatbou a Janáčkova smrtí Lišky Bystroušky. Dále byl proveden rozbor postavy Lišky Bystroušky, přičemž byl zdůrazněn vývoj a dynamika postavy během jednotlivých dějství. Práce byla obohacena i o moji přímou zkušenost s touto rolí, ke které jsem dospěla na základě nastudování a provedení role v Divadle na Orlí (Příloha č. 15, Příloha č. 16, Příloha č. 17). Informačně novou a stěžejní čáti práce je čtvrtá kapitola, která obsahuje rozhovory s představitelkami Lišky Bystroušky v Brně od roku 1970. Bylo osloveno jedenáct interpretek. Rozhovor poskytlo následujícího devět představitelek Lišky Bystroušky: doc. MgA. Jaroslava Janská, Mgr. Markéta Ungrová-Fussová, MgA. Eva Dřízgová-Jirušová, Bc. Tereza Merklová-Kyzlinková, Mgr. Art. Adriana Kohútková,MgA. Barbara Sabella, MgA.Jana Havlíková, MgA. Marta Reichelová aBcA. Zdislava Bočková. U jednotlivých interpretek byl proveden stručný životopis s důrazem na jejich pěveckou činnost. Interpretky byly dotazovány těmito shodnými otázkami:„Jak na tuto roli vzpomínáte? V kolika inscenacích a se kterými režiséry a dirigenty jste ji nastudovala? Jak se Vám s nimi spolupracovalo? A jak jste se ztotožnila s režisérskými záměry a celkovým pojetím díla? Vyhovovala Vám role po pěvecké stránce? Které pasáže jste měla nejraději? Jaký je Váš vztah k hudbě Leoše Janáčka a zejména k jeho operám? Stala se vám někdy při představení nějaká komická příhoda? ”

42

Z odpovědí protagonistek lze usoudit, že postava Bystroušky je skutečně krásnou, oblíbenou, působivou a „neumírající“ rolí. Při nastudování a následném provedení role Bystroušky k ní interpretky přistupují s dávkou potěšení a váží si této příležitosti. Velmi oblíbenou je obzvláště scéna namlouvání Bystroušky se Zlatohřbítkem, avšak dá se říci, že každá část partu Bystroušky je skutečně něčím jedinečná a velmi osloví spojení libreta s kompoziční metodou nápěvků mluvy. Melodie jsou působivé, ne však vždy rytmicky jednoduché, přesto často zůstávají i po skončení opery nejen v uších interpretů, ale i posluchačů. Závěrem bych chtěla říci, že opera Příhody lišky Bystroušky patří, dle mého názoru, mezi jednu z nejlepších českých oper, ve které spatřuji i morální poučení, které ve zvířecím světě ještě lépe vynikne, než by tomu bylo ve světě lidí. Byla bych velmi ráda, kdyby Příhody lišky Bystroušky zůstaly stále takto oblíbenou a populární operou jak mezi posluchači, tak i interprety a přála bych jí, aby zůstala na repertoáru divadel, protože si myslím, že skutečně má dnešnímu člověku co říci.

43

Zdroje FIRKUŠNÝ, Leoš. Janáčkův život. Vy. 1. Praha: Igor Holub, 2005. 136 s. ORT, Jiří. Pozdní divoch: láska a život Leoše Janáčka v operách a dopisech. Vyd. 1. Praha: Mladá fronta, 2005. 246 s. ISBN 80-204-1256-5. TĚSNOHLÍDEK, Rudolf. Liška Bystrouška. Praha: Dobrovský, 2014. 213 s. Omega. ISBN 978-80-7390-115-8. Leoš Janáček. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2015-04-19]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Leo%C5%A1_Jan%C3%A1%C4%8Dek Rudolf Těsnohlídek. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2015-04-15]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Rudolf_T%C4%9Bsnohl%C3%ADdek Životopis Leoše Janáčka. In: Nadace Leoše Janáčka [online]. [cit. 2015-04-24]. Dostupné z: http://www.janacek-nadace.cz/cz/zivoopis-leose-janacka_7.htm ŠLAHAŘ, MgA. Vítězslav. POSTAVA REVÍRNÍKA V JANÁČKOVĚ OPEŘE PŘÍHODY LIŠKY BYSTROUŠKY. Olomouc. Dostupné z: konference.osu.cz/khv/file.php?fid=7. Studium a interpretace operní role ve světle libreta i literární předlohy. Katedra hudební výchovy, Pedagogická fakulta UP Olomouc. Eva Dřízgová-Jirušová - životopis. Národní divadlo moravskosleszké [online]. 2014 [cit. 2015-01-30]. Dostupné z: http://www.ndm.cz/cz/osoba/240-drizgova-jirusovaeva.html UNGROVÁ Markéta, Mgr. In: Divadelní fakulta Janáčkovy akademie múzických umění v Brně [online]. [cit. 2015-04-10].

44

Dostupné z: http://difa.jamu.cz/fakulta/pedagogove/ungrova.html Doc. Jaroslava Janská. In: Hudební fakulta JAMU - Seznam pedagogů [online]. [cit.2015-04-3]. Dostupné z: http://hf.jamu.cz/seznam-pedagogu/staff/janska.html Životní jubileum první české Lulu. In: WEIMANN, Mojmír. Opera plus hudba + tanec [online]. 2013, 9. 5. 2013 11:30 [cit. 2015-03-7]. Dostupné z: http://operaplus.cz/zivotni-jubileum-prvni-ceske-lulu/ Nikdy jsem nechtěla zpívat jinde než doma. In: JURÁŠ, Pavol. Opera plus hudba + tanec [online]. 2013, 1. 6. 2013 00:00 [cit. 2015-02-4]. Dostupné z: http://operaplus.cz/nikdy-jsem-nechtela-zpivat-jinde-nez-doma/ Magda Crháková: zpěv, muzikálový zpěv. In: ZUŠ Veveří [online]. [cit. 2015-04-20]. Dostupné z: http://www.zusveveri.cz/hudebni-obor-ateliery-magda-crhakova Yvetta Tannenbergerová. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2015-04-17]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Yvetta_Tannenbergerov%C3%A1 Zemřela Yvetta Tannenbergerová. In: Národní divadlo Brno [online]. [cit. 2015-022]. Dostupné z: http://www.ndbrno.cz/opera/zemrela-yvetta-tannenbergerova Před rokem zemřela Yvetta Tannenbergerová. In: Brno- město hudby [online]. 2013, 17.červenec2013,9:44[cit. 2015-01-10]. Dostupné

z: http://www.mestohudby.cz/zpravodajstvi/pred-rokem-zemrela-yvetta-

tannenbergerova Barbara Sabella - životopis. In: Oficiální stránky Barbary Sabelly [online]. [cit. 2015-01-13]. Dostupné z:http://www.sabella.cz/biography.php Barbara Sabella. In: Moravské divadlo Olomouc [online]. [cit. 2015-12-9]. Dostupné z: http://www.moravskedivadlo.cz/opera-aopereta/umelci/?s=extended&id=81&PHPSESSID=2prb2esu418jaifdvq9gsvjfd1 45

Barbara Sabella. In: Moravské divadlo Olomouc [online]. [cit. 2015-12-2]. Dostupné z: http://www.moravskedivadlo.cz/opera-aopereta/umelci/?s=extended&id=81&PHPSESSID=2prb2esu418jaifdvq9gsvjfd1 Tereza Merklová Kyzlinková. In: Národní divadlo Brno [online]. 6. 5. 2014 [cit. 2015-12-5]. Dostupné z: http://www.ndbrno.cz/opera/tereza-merklova Tereza Merklová Kyzlinková - biografie. In: Tereza Merklová-Kyzlinková [online]. [cit. 2015-11-9]. Dostupné z: http://tereza-merklova.hzik.com/index.php?page=biografie Tereza Merklová Kyzlinková. In: Czech Virtuosi chamber orchestra [online]. [cit. 2015-11-9]. Dostupné z: http://www.czechvirtuosi.cz/Hoste/Sbory/Tereza-Merklovakyzlinkova/ Adriana Kohútková - životopis. In: Adriana Kohútková [online]. 2010 [cit. 2015-1116]. Dostupné z: http://www.kohutkova.sk/zivotopis/ Adriana Kohútková. In: Národní divadlo Praha [online]. únor 2013 [cit. 2015-1130]. Dostupné z: http://www.narodni-divadlo.cz/cs/umelec/adriana-kohutkova

Adriana Kohútková, soprán. In: Symfonický orchestr Českého rozhlasu [online]. 1997-2015 [cit. 2015-12-4]. Dostupné z:http://www.rozhlas.cz/socr/kdojekdo/_zprava/521848

Marta Reichelová - životopis. Marta Reichelová [online]. 2015 [cit. 2015-05-01]. Dostupné z: http://www.reichelova.com/zivotopis/

ONLINE ARCHIV: Repertoár od roku 1884. Národní divadlo Brno [online]. 20062015 [cit. 2015-04-28]. Dostupné z: http://www.ndbrno.cz/modules/theaterarchive/?h=inscenation

46

Seznam příloh Příloha č. 1 - Tabulka představitelek postavy Lišky Bystroušky v Brně Příloha č. 2 - Liška Bystrouška: Tereza Merklová-Kyzlinková, foto: Marek Olbrzymek Příloha č. 3 - Liška Bystrouška: Tereza Merklová-Kyzlinková, foto: Marek Olbrzymek Příloha č. 4 - Liška Bystrouška: Tereza Merklová-Kyzlinková, foto: Marek Olbrzymek Příloha č. 5 - Liška Bystrouška: Tereza Merklová-Kyzlinková, Lišák Zlatohřbítek: Jana Hrochová-Wallingerová, foto: Marek Olbrzymek Příloha č. 6 - Liška Bystrouška: Adriana Kohútková, foto: Marek Olbrzymek Příloha č. 7 - Liška Bystrouška: Adriana Kohútková, Lišák Zlatohříbek: Jana Hrochová-Wallingerová, foto: Marek Olbrzymek Příloha č. 8 - Liška Bystrouška: Adriana Kohútková, foto: Marek Olbrzymek Příloha č. 9 - Liška Bystrouška: Marta Reichelová, foto: Jan Džačovský Příloha č. 10 - Liška Bystrouška: Marta Reichelová, foto: Jan Džačovský Příloha č. 11 - Liška Bystrouška: Marta Reichelová, Pes Lapák: Kateřina HlouškováDostálová, foto: Jan Džačovský Příloha č. 12 - Liška Bystrouška: Zdislava Bočková, foto: Vladimír Jagr Příloha č. 13 - Liška Bystrouška: Zdislava Bočková, Lišák Zlatohřbítek: Romana Jedličková, foto: Vladimír Jagr Příloha č. 14 - Liška Bystrouška: Zdislava Bočková, Lišák Zlatohřbítek: Romana Jedličková, sbor Lištiček- Dětský sbor Brno pod vedením Valerie Maťašové, foto: Vladimír Jagr Příloha č. 15 - Liška Bystrouška: Aneta Ručková, Lišák Zlatohřbítek: Jana Jelínková, Datel: Jarmila Balážová, Sova: Mária Havriľaková, Sojka: Monika Kaštanová, foto: Vladimír Jagr Příloha č. 16 - Liška Bystrouška: Aneta Ručková, Chocholka: Barbora Čechová, foto: Vladimír Jagr Příloha č. 17 - Liška Bystrouška: Aneta Ručková, Rechtor: Vítězslav Habernal, foto: Vladimír Jagr

47

Přílohy Příloha č. 1 - Tabulka představitelek postavy Lišky Bystroušky v Brně

Představitelka postavy Lišky Bystroušky

doc. MgA. Jaroslava Janská

Rok představení

Scéna

1970-1983,

ND Brno

1984-1993 Mgr. Magda Kloboučková-Crháková

1984-1993

ND Brno

Mgr. Markéta Ungrová-Fussová

1984-1993

ND Brno

MgA. Eva Dřízgová-Jirušová

1996

ND Brno

Yvetta Tannenbergerová

1996

ND Brno

Bc. Tereza Merklová-Kyzlinková

2008

ND Brno

Mgr. Art. Adriana Kohútková

2008

ND Brno

MgA. Barbara Sabella

2006

DnO, Brno

MgA.Jana Havlíková

2006

DnO, Brno

MgA. Marta Reichelová

2014

DnO, Brno

BcA. Zdislava Bočková

2014

DnO, Brno

Aneta Ručková

2014

DnO, Brno

ND – Národní divadlo Brno DnO – Divadlo na Orlí / Hudebně-dramatická laboratoř JAMU

48

Příloha č. 2 - Liška Bystrouška: Tereza Merklová-Kyzlinková, foto: Marek Olbrzymek

Příloha č. 3 - Liška Bystrouška: Tereza Merklová-Kyzlinková, foto: Marek Olbrzymek

49

Příloha č. 4 - Liška Bystrouška: Tereza Merklová-Kyzlinková, foto: Marek Olbrzymek

Příloha č. 5 - Liška Bystrouška: Tereza Merklová-Kyzlinková, Lišák Zlatohřbítek: Jana Hrochová-Wallingerová, foto: Marek Olbrzymek

50

Příloha č. 6 - Liška Bystrouška: Adriana Kohútková, foto: Jana Hallová

Příloha č. 7 - Liška Bystrouška: Adriana Kohútková, Lišák Zlatohříbek: Jana Hrochová-Wallingerová, foto: Jana Hallová

51

Příloha č. 8 - Liška Bystrouška: Adriana Kohútková, foto: Jana Hallová

Příloha č. 9 - Liška Bystrouška: Marta Reichelová, foto: Jan Džačovský

52

Příloha č. 10 - Liška Bystrouška: Marta Reichelová, foto: Jan Džačovský

Příloha č. 11 - Liška Bystrouška: Marta Reichelová, Pes Lapák: Kateřina HlouškováDostálová, foto: Jan Džačovský

53

Příloha č. 12 - Liška Bystrouška: Zdislava Bočková, foto: Vladimír Jagr

Příloha č. 13 - Liška Bystrouška: Zdislava Bočková, Lišák Zlatohřbítek: Romana Jedličková, foto: Vladimír Jagr

54

Příloha č. 14 - Liška Bystrouška: Zdislava Bočková, Lišák Zlatohřbítek: Romana Jedličková, sbor Lištiček- Dětský sbor Brno pod vedením Valerie Maťašové, foto: Vladimír Jagr

Příloha č. 15 - Liška Bystrouška: Aneta Ručková, Lišák Zlatohřbítek: Jana Jelínková, Datel: Jarmila Balážová, Sova: Mária Havriľaková, Sojka: Monika Kaštanová, foto: Vladimír Jagr

55

Příloha č. 16 - Liška Bystrouška: Aneta Ručková, Chocholka: Barbora Čechová, foto: Vladimír Jagr

Příloha č. 17 - Liška Bystrouška: Aneta Ručková, Rechtor: Vítězslav Habernal, foto: Vladimír Jagr

56