Brněnské architektonické stezky Logo BAM černobílá verze velikost 100%
Brněnské architektonické stezky Logo BAM černobílá verze velikost 25% / 50%
T-Star CE
Central European Light A N a n 1
B C D E F G H I J K L M O P Q R S T U V W X Y Z b c d e f g h i j k l m o p q r s t u v w x y z 2 3 4 5 6 7 8 9 0
Regular A N a n 1
B C D E F G H I J K L M O P Q R S T U V W X Y Z b c d e f g h i j k l m o p q r s t u v w x y z 2 3 4 5 6 7 8 9 0
Bold A N a n 1
B C D E F G H I J K L M O P Q R S T U V W X Y Z b c d e f g h i j k l m o p q r s t u v w x y z 2 3 4 5 6 7 8 9 0
Brněnské architektonické stezky Logo BAM barevná verze Logotyp / Explikace
Jednotný grafický styl je jednou z nejdůležitějších součástí prezentace projektu Brněnské architektonické stezky, který mapuje brněnské architektonické dědictví. Jeho volné pojetí, umožňuje široké možnosti aplikace. Tento grafický styl vytváří předpoklady k úspěchům na všech úrovních vystupování projektu Brněnských architektonických stezek a vzniklého Brněnského architektonického manuálu jako jednotného celku. Základními prvky jednotného grafického stylu jsou generovaný logotyp a písmo, jejichž aplikace je definována a řídí se pravidly. Logotyp tvoří spojení vektorů - směru cesty, společenských a fyzikálních sil, ukazatelů, s body B A M. Vektory jsou náhodně generovány počítačovým algoritmem - při každé aplikaci vytvařejí novou figuru. Užití vektoru jako základního stavebního prvku loga odkazuje na účel projektu Brněnských architektonických stezek - poskytnout orientaci jak v dějinách Brněnské meziválečné architektury, tak v prostoru města. Jedním ze základních prvků vizuální identity je typografie. Fontem projektu byl zvolen proporcionální bezpatkový font T-Star, pro svůj technický vzhled a dobrou čitelnost v malých velikostech. Tento font je použit jak v názvu, tak v nadpisech a sazbě odstavců. Body B A M - tvoří velká písmena B, A, M napsaná fontem Naiv v řezu Fat. “Naiv” je pojmenován po naivním psaném písmu malých dětí. Tento zakulacený font tvoří protiváhu technicistním vektorům. Dále je tento font použit při sazbě brožury - k číslování stránek a k odkazům na strany s realizacemi daného architekta.
Brněnské architektonické stezky BAM - obálka brožury 1:1 zadní / hřbet / přední
Řešení brožury formátu 130 x 180 mm je podřízeno použití v terénu. Tvrdý přebal se zaoblenými rohy umožňuje snadné nošení v tašce či kabelce. Kulaté rohy se neničí, ani nepoškodí ostatní předměty. Kniha lepené pevné vazby je sepnuta zlatou gumičkou, která zabrání samovolnému otvírání a poničení Brněnského architektonického manuálu. Ořízka je potištěná zlatavou metalickou barvou, a to z dekorativních důvodů, ale také jako ochrana proti prachu. Modrá čísla po stranách uvnitř brožury odkazují na další realizace daného architekta v této brožuře.
B
A M
Brněnské architektonické stezky BAM - vnitřní dvoustrana brožury 1:1 3. kategorie / 2. kategorie
Karl Lehrmann
Otto Eisler
Nájemní dům
1935
Botanická 595 / 6, 602 00 Brno-Veveří | GPS 49°12’11.5”N, 16°36’15.514”E Smetanova (TROL 29, 32, 34, 36), Grohova (TRAM 3, 11, 12, 13), Antonínská (TRAM 1, 6, 7)
12 34 57 123
Karl Lehrmann
Kobližná | Sukova 49/21|4, 602 00 Brno-střed | GPS 49°11’43.457”N, 16°36’44.584”E Malinovského náměstí (TRAM 1, 2, 4), Náměstí Svobody (TRAM 4), Koliště (BUS 67)
34 35 57 72 76 98 109 123
Činžovní dům na Botanické ulici od architekta Otto Eislera představuje vyšší standard bytové kultury 30. let. Sedmipodlažní stavba obsahovala původně na každém patře jeden nadstandardně vybavený čtyřpokojový byt s pokojem pro služku a dvěma balkony. Jejich dispozice vycházela z centrální velké předsíně, odkud byl přístup do většiny místností. Zaoblená zábradlí balkónů uliční fasády se stala poznávacím znamením Eislerových brněnských činžovních staveb. Plní většinou estetizující funkci, která dodává jinak přísně puristické fasádě členěné jen centrálním rizalitem dynamický prvek. PH
1935
Kobližná | Sukova 49/21|4, 602 00 Brno-střed | GPS 49°11’43.457”N, 16°36’44.584”E Malinovského náměstí (TRAM 1, 2, 4), Náměstí Svobody (TRAM 4), Koliště (BUS 67)
Činžovní dům na Botanické ulici od architekta Otto Eislera představuje vyšší standard bytové kultury 30. let. Sedmipodlažní stavba obsahovala původně na každém patře jeden nadstandardně vybavený čtyřpokojový byt s pokojem pro služku a dvěma balkony. Jejich dispozice vycházela z centrální velké předsíně, odkud byl přístup do většiny místností. Zaoblená zábradlí balkónů uliční fasády se stala poznávacím znamením Eislerových brněnských činžovních staveb. Plní většinou estetizující funkci, která dodává jinak přísně puristické fasádě členěné jen centrálním rizalitem dynamický prvek. PH
Generální ředitelství Báňské a hutní společnosti (Česká spořitelna)
Generální ředitelství Báňské a hutní společnosti (Česká spořitelna)
1935
Báňská a hutní společnost se po rozpadu rakouské monarchie rozhodla přesunout své sídlo z Vídně na území tehdejšího Československa. Oslovila vídeňského architekta Karla Lehrmanna, aby v Brně postavil novou správní budovu, bytový dům pro zaměstnance úřadu a dvě vily pro ředitele společnosti. Nejdůležitější z nových staveb byla ústřední správní budova na rohu ulic Kobližné a Sukovy v centru města. Nárožní multifunkční dům o šesti podlažích se vyznačuje mohutnou hmotou nárožního hranolu, k němuž přiléhají horizontálně rozvržené boční fasády. Jsou členěny výraznými římsami se zubořezem a v nároží zdobeny polygonálními arkýři. Pod nimi se nacházel vstup do kavárny v přízemí, hlavní firemní vchod byl umístěn odděleně v boční Sukově ulici a zvýrazněn uprostřed fasády plasticky dekorovanými portály. Na budově dodnes najdeme dosti specifickou ikonografii sochařské výzdoby. Je odvozena z původní strategie Společnosti báňské a hutní symbolicky představit hospodářsky stabilní impérium s ambicemi přinejmenším hodnými antického Říma. Již roku 1927 se Báňská a hutní společnost rozhodla přestěhovat své vedení do Prahy. Tam byla postavena nová budova, jejíž součást tvořilo tentokrát divadlo s odpovídajícími prostory pro veřejnost. V roce 1930 zakoupila její brněnskou budovu Spořitelna zemského hlavního města Brna, jejíž nástupkyně, pobočka České spořitelny, zde sídlí dodnes. PH
34 57 98 109 123
Brněnské architektonické stezky BAM - vnitřní dvoustrana brožury 1:1 1. kategorie
Ernst Wiesner
Vila Stiassni (Vládní vila)
1927-1929
Hroznová 82/14, 603 00 Brno-Pisárky | GPS 49°11’49.033”N, 16°34’23.087”E Zastávky MHD: Marie Pujmanové (TROL 38), Pisárky (TRAM 1), Pisárky (BUS 52, 68, TROL 25, 26, 37)
12 34 57 123
Vilu na rozsáhlém pozemku na pisáreckém úbočí navrhl architekt Ernst Wiesner v roce 1927 pro významného brněnského textilního továrníka Alfreda Stiassni a jeho ženu Hermine. Rodina Stiassni vlastnila mezi válkami v Brně množství vil i činžovních domů, z nichž tento dům, jehož stavbu řídil stavitel Artur Eisler, patří k nejvýznamnějším.Vila usazená v rozlehlé zahradě byla koncipována jako reprezentativní sídlo odkazující svojí velkorysostí spíše k aristokratické tradici, než k novátorské moderní architektuře. Vstupní objekt – brána (původně byt řidiče a stáj) s navazující alejí vedou na ústřední dvůr vymezený přízemním traktem s garážemi, opěrnou zdí a budovou vlastní vily. Hlavní vstup zdůrazněný balkónovým portikem provozně dělí půdorysné L vily na dvě části – část obytnou na pravé a část služební na levé straně. V přízemí se nachází jídelna a společenské místnosti, v patře byly původně umístěny soukromé ložnice Stiassných. S Wiesnerovým puristickým exteriérem nekorespondují původní historizující interiéry navržené architektem Franzem Wilfertem z Vídně. Zdobné pojetí vnitřních prostor (štuky, kazetové stropy, mramorové krby, pseudohistorizující nábytek) i jejich členitost zřejmě odpovídala vkusu zadavatele, byla ale v rozporu s modernistickou koncepci této funkčně a stylově jedinečné vily.
V roce 1939 byla vila zabavena státní policií a po válce na ni byla uvalena národní správa. Roku 1952 ji i s celým rozsáhlým pozemkem získal Krajský národní výbor, jenž dům až do devadesátých let využíval k reprezentačním účelům a pro ubytování státních návštěv v Brně. Za normalizace byl interiér upraven podle návrhů architektů Kamila Fuchse a Adély Jeřábkové, což znamenalo přidání velkorysých mramorových koupelen k jednotlivým pokojům a vybavení společenských prostor neforemným soudobým nábytkem. Po roce 1989 získalavilu firma Fair Travel Brno a využívala ji k obchodním jednáním či pronajímala pro různé společenské akce. V současné době vilu spravuje Národní památkový ústav a zamýšlí v ní zřídit metodické centrum obnovy památek moderní architektury. PH
