4/4 2012
BRIGÁDY JUBILEUM KNIŽNÍ EVANGELIZACE ANGLIE
PRÁZDNINY KLUB ZDRAVÍ KAROLÍNA TÁBOR NAROZENINY
SLOVO KAZATELE Ještě na jaře jsme s manželkou začali plánovat dovolenou. V červenci jsme chtěli zajet na Šumavu a v září k moři. Nakonec ale vše dopadlo podle hesla: "Co nelze udělat, lze naplánovat." V týdnu, kdy jsme měli obdivovat krásy Šumavy, lilo jako z konve a v září jsem musel řešit nenadálé služební povinnosti, takže ani moře nebylo. Jeden týden dovolené se mi ale podařil, přestože v plánu vůbec nebyl. Na začátku bylo setkání Elišky, dcery jedné adventní rodiny, s neznámou dívkou. Potkaly se v trolejbusu. Chvíli si povídaly o všem možném, až se dostaly k tomu, co budou dělat o prázdninách. Kristýna prozradila, že by se někdy ráda podívala na prázdninový tábor, ale rodiče mají strach ji pustit někam, kde nebudou mít jistotu, že se jí nic nestane. Eliška si vzpomněla, že její starší kamarádka Lenka jede se svým sborem na tábor, a tak si od Kristýny vzala číslo na mobil a slíbila jí, že se ozve, až zjistí, zda jsou na tom táboře ještě dvě volná místa. V té době mi Lenka volala, jestli bych si nemohl koncem srpna udělat týden volno, protože jim odřekl účast kuchař, se kterým počítali. Vzal jsem si čas na rozmyšlenou, protože na táboře už jsem nevařil víc jak deset let a měl jsem strach, co by spaní ve stanu udělalo s mými bolavými zády. Zjistil jsem, že tábor bude probíhat kousek od Zlína, a tak jsme se domluvili, že budu spávat u rodičů. V neděli 19. srpna jsem naložil vše potřebné do auta, rozloučil se s Bohunkou a vyrazil na Držkovou, kde jsme se navečer všichni sešli. Šestnáct dětí a sedm dospělých z celé Moravy. Prvním společným jídlem byla večeře. Před jídlem jsme se - jak je naším dobrým obyčejem - společně pomodlili. Zjistil jsem, že skoro polovina dětí slyšela modlitbu poprvé v životě. Týden rychle uběhl, tábor skončil a my se vrátili domů. Pak mi volala Lenka. Vyprávěla o tom, co se událo v rodině jedné holčičky, když se vrátila domů. Maminka jí i menšímu bráškovi nachystala svačinu a ona malého bratříčka učila, že před jídlem se děkuje Bohu. Druhý den to učila i svého tátu a mámu... Tábora se zúčastnila i dívka, jejíž rodiče kdysi chodili do sboru, ale pak přestali. Jejich dcera po táboru prohlásila, že chce v sobotu jít do sboru za kamarády z tábora. Rodiče šli s ní a od té doby chodí pravidelně... Kristýna chce jet na tábor i příště. V té době už bude na střední škole, takže bude pomáhat vedoucím a bude mít na starosti jednu družinu. S Eliškou už plánují účast na dalších akcích, tentokrát už s mládežníky Eliščina sboru. Ten původně neplánovaný týden dovolené určitě nebyl marný. Vlastík Fürst
2
ZE ŽIVOTA SBORU Když se řekne červenec, mnozí si asi vybaví prázdniny a období dovolených. Náš sbor se rozhodl, že využije prázdninové měsíce k různým stavebním úpravám. Jednalo se o výměnu oken a zateplení stropu sálu. Bezbariérový vstup a úpravu s rozšířením parkoviště měla provádět firma br. Ladislava Haleše. Velice nám pomohlo, že jsme 28. července měli společnou bohoslužbu našeho okrsku na Ježonkách, dokonce i s občerstvením, a Božím slovem nám dopoledne i odpoledne sloužil br. Daniel Dobeš. O týden později byla taky na Ježonkách sobota s Vojkovickou dechovkou, na které byl hostem předseda čs. unie br. Mikuláš Pavlík. Obě soboty nám náš Pán dopřál nádherné počasí, a tak jsme mohli prožít společně dvě krásné soboty uprostřed přírody tam mezi horami, na místě, kde víc jak před 85 léty byli první adventisté. Chci se ale vrátit k brigádám, které jsme si naplánovali. Dříve, než mělo dojít k výměně oken, jsme museli vyklidit všechny věci, které by se mohly poškodit. Zakrýt koberce, skříňky, radiátory, balkón atd. Pro zateplení stropu se přihlásili mladí ochotní bratři a při nepříjemné práci s vatou museli být ještě k tomu velice opatrní, aby nepropadli přes strop. Pak přišla firma br. Bogocze. Ta přes týden vyměnila okna a další neděli jsme se pustili do malování takřka celé budovy sboru. Malování si vzal na starost br. Jirka Buroň a ti, kteří už někdy štětku drželi v ruce, mu pomáhali. Práce bylo opravdu mnoho, ale díky ochotě a obětavosti mnohých jsme to zvládli. Za čtrnáct dní už mohlo KD-čko odjet na „zaslouženou“ dovolenou do Krkonoš na Karolínu. Všem bych chtěl touto cestou moc poděkovat za ochotu a obětavost, kterou jste prokázali a prokazujete stále, když je třeba pomoct. Letošní rok je pro náš sbor rokem jubilejním. Rozhodli jsme se, že nebudeme dělat slavnostní sobotu, ale pozveme kazatele, kteří zde působili, a dáme jim prostor jak dopoledne, tak odpoledne, aby s námi zavzpomínali a taky řekli něco o sobě. 7. července nás navštívil br. Milan Kantor a 11. srpna br. Jaromír Loder s manželkou. Společně jsme prožili pěkné soboty ve vzpomínkách a mohli jsme si uvědomit, jak nás Pán vede i dnes. Přeji vám všem Boží požehnání ve všem, cokoli děláte pro své bližní a taky pro sbor, i když to není někdy vidět. Vladimír Walach
3
MISIE Asi stejně jako ostatní mládežníci z našeho sboru i já byl na akci knižní evangelizace přemluven Víťou Kolářem. Když se ale ohlédnu zpět, musím mu za toto přemlouvání být vděčný, protože mi tato akce dala zážitky a zkušenosti, které lze jen stěží získat jiným způsobem. Přestože má Víťa podíl na mé účasti v Ústí nad Labem, největší dík patří Pánu Bohu, který si mé rozhodování a tuto akci vedl. Když každé ráno vyrážíte do terénu, byť máte s sebou spolupracovníka, je to právě Pán Bůh, který vás mnohdy posiluje a dává vám sílu zazvonit u domu a promluvit na členy dotyčné domácnosti. Vědomí, že vedle vás stojí Pán Ježíš, je to to nejdražší a nejcennější a někdy to jediné, co vás podrží a dá vám úsměv na tvář. Nemenší dík také patří vám, kteří jste na nás všechny i na celou akci mysleli na svých modlitbách. Když člověk slýchává od svých blízkých, že na něj je myšleno, povznese jej to a dá chuť do další práce pro Pána Boha. O jeden zážitek bych se s vámi chtěl podělit. V ten den jsme se s kolportérem, který nás vždy na určité místo doprovázel autem, rozhodli, že se vydáme asi 20 kilometrů za Ústí, přičemž jakmile se budeme vracet na naši „základnu“, můžeme takto objet více menších vesniček. Hned u druhého domu jsme narazili na naše církevní sourozence – adventisty, jež dochází do sboru CASD v Ústí nad Labem. Ti nás potěšili tím, že o akci ví a že na nás myslí. Finančně nás však nepodpořili, a tak z prodeje nebylo nic :-). V následující vesnici jsme taktéž na nikoho nenarazili, a tak jsme se ještě v „ranním nadšení“ vydali k dalším domům. Tam jsme narazili na jednoho pána, který nás patřičně upozornil, že nemá zájem a pokud mu s Dankem (ten den jsem chodil s Dankem Galdou) chceme něco představit, za „odměnu“ nám nabídne montérky a vyžaduje, abychom mu pomohli. Nevěděli jsme v té chvíli, co mu na to říci; onen pán však byl pohotový k práci, a protože jsme byli nerozhodní (neměli jsme problém mu pomoci, ale něco nám jakoby bránilo), patřičně nás odmítl. S těmito pocity jsme došli k dalšímu domu, kde proběhl pěkný rozhovor. Otevřela nám paní, které se zalíbila zdravotní literatura. Již si nepamatuji, zda si onu zdravotní knihu koupila, ale tuším, že kvůli ceně knihu odmítla. V průběhu hovoru k nám dorazily její děti, kterým se zalíbil kufr plný knih, čímž se nám nabídla možnost představit dětskou literaturu. Dětem se určitá kniha zalíbila, proto prosily, zda by jim mohla být koupena. Paní s úsměvem váhala a zeptala se nás, co ještě vlastně v kufru máme? Protože jsme již vyčerpali žánry (zdravotní a dětská literatura), mohli jsme nabídnout pouze duchovní literaturu. Sáhli jsme po knize Touha věků. Paní si ji se zájmem
4
prohlížela a poté se nás zeptala, z které jsme církve. Když jsme jí otázku zodpověděli, pokývala hlavou a přiznala, že s adventisty vyrůstala a vzpomínky na ně má hezké. Při prohlížení knihy se zarazila, že se kniha tolikrát odvolává na biblické texty. Po objasnění této otázky ještě chvíli váhala a poté řekla: „Tuto knihu si vezmu,“ což nás potěšilo, protože právě tato kniha ukazuje na lásku Boha vůči člověku, na důvod příchodu Ježíše Krista na tuto Zemi a na utrpení, kterým musel projít – je to velmi praktická kniha, která přináší útěchu do života a může mnohdy pomoci lidem, kteří prožívají trápení, neboť Ježíš Kristus „nesl naše nemoci.“ Paní si tedy koupila jednu dětskou knihu a jednu duchovní knihu. Protože jsme měli k dispozici knihu Velký spor věků, jež byla rozdávána zdarma, darovali jsme ji. Paní ji přijala s vděčností. Když se člověk zúčastní takovéto akce, zjistí, jak mnoho musí být knižní evangelisté napojení na Pána Boha a jak mnoho ďáblových útoků, ať už menších, či větších, musí zakoušet. Mysleme proto na ně na svých modlitbách. Lukáš Sabela
5
OSOBNÍ ZKUŠENOST První týdny, které jsem prožívala v hlavním městě Anglie, jsem se způsobem života, který jsem tam vedla, postupně vzdalovala Pánu Bohu. Byly Vánoce. Období, kdy nejznámější nákupní ulice v Londýně - Oxford street byla přeplněná lidmi různých národností. Bylo jich tam tolik, že museli uzavřít hlavní silnici se čtyřmi pruhy, protože se už nevešli na chodníky. Rozhodly jsme se, s mou kamarádkou Žanet, přejít silnici na druhou stranu ulice. V tom velkém zmatku jsme si najednou uvědomily, že stojíme uprostřed silnice, která uzavřena nebyla a jezdila tam auta. Viděla jsem velké černé auto BMW s tmavými okny, které nabíralo na rychlosti a řítilo se přímo na nás. Zpanikařily jsme. Zatímco Žanet zůstala stát na místě, já jsem v šoku začala utíkat. Uvědomila jsem si, že utíkám přímo pod kola toho auta. Nevím proč, ale neuměla jsem to zastavit, utíkala jsem. Zvláštní bylo, že to auto pořád zrychlovalo a bylo mi blíž a blíž. Stačilo jen pár vteřin, a kdybych utíkala dál, tak… V té napjaté chvíli jsem slyšela děsivý dívčí výkřik, který byl impulsem mého zastavení. Moje nohy se zastavily, jakoby mi je někdo držel, a zůstaly stát jako přikované k zemi a asi metr kolem mě projelo to auto vysokou rychlostí a v zatáčce zmizelo s pištícími koly. Stejně jako jsem nevěděla, proč běžím, tak jsem nerozuměla tomu, jak jsem se zastavila. Srdce mi bilo tak rychle a zmocnila se mě nepopsatelná úzkost. V mysli mi zněla slova, která mě od té chvíle začaly pronásledovat na každém mém kroku po zbytek mého pobytu v Anglii, který byl čím dál více vzdálen Bohu. Zůstala jsem stát s němým výrazem a pohlédla na Žanet, která se stejně vyděšenýma očima pozorovala všechno to, co se právě stalo. Ptala jsem se jí: „Kdo to křičel?“ A ona: „Nikol, nikdo nekřičel.“ A dál pokračovala: „Já nechápu, proč to auto zrychlovalo, když ten řidič musel vidět, že mu běžíš do cesty. Já už tě viděla pod tím autem.“ Už jsem nevnímala dál, co říká, měla jsem v hlavě jen pořád ten hlas, který mi říkal: „Nikdy nevíš, kdy může být konec, nikdy nevíš, který tvůj den může být poslední!“ Zmocnil se mě strach. Je důležité si v dnešní nebezpečné době uvědomit, že se může za pár vteřin stát něco, co už nikdy nepůjde vrátit zpět. Už se nebudeme moci rozhodnout jinak, nebudeme se moci zachovat jinak, omluvit se, komu jsme ublížili, říct někomu, co pro nás znamená, jak ho máme rádi, nestihneme se opravdu rozhodnout pro Pána Boha a neodevzdáme mu své srdce, svůj život. Proto bychom si měli uvědomit, že máme neskutečnou Boží milost v každém novém dni, okamžiku, kdy můžeme začít znovu a s Ním. Ale nevíme, kdy ta šance může být poslední!!! Nikol Schwarzová
6
PATHFINDER Letní tábor Mlýnky 2012 Rád bych se s vámi podělil o několik zážitků z letního tábora, které jsme prožili spolu s Brňáky a Vyškováky v krásném údolí Něčínského potoka, těsně za hranicí Vojenského újezdu Libavá. Úplně ze všeho nejlepší bylo, že nám Pán Bůh dal fantastické počasí. Bylo krásně, tak jak to v létě má být. Umístění ve vojenském výcvikovém prostoru přímo vybízelo k tomu, abychom téma našeho pobytu zvolili jako vojenské cvičení, a tak nás čekaly různé vojenské, ale hlavně také civilní úkoly a mise. Z vojenských misí bych připomněl účastníky nejlépe hodnocenou hru dobývaní kót. Dobyvatelé se štíty a hadráky museli nejprve vytyčenou kótu dobýt a poté ji ubránit a vyčkat na ohlášení. Na každé kótě totiž byla vysílačka, ve které se v určitých intervalech ozývala žádost o ohlášení: “Orlí hnízdo volá 8645” - “Kóta 8645 - rota RBB” - “Potvrzuji příjem”. Rota Božích bojovníků v tomto případě obdržela body. Neméně zajímavá byla noční špionážní akce, kdy bylo potřeba nepozorovaně proniknout hluboko na nepřátelské území a zjistit rozmístění jeho strategických zbraní. Civilní, nevojenské akce, které jsme prováděli, byly zaměřené především na pomoc postiženým oblastem. Distribuovali jsme potraviny do utečeneckých táborů ve Rwandě, zmítající se občanskou válkou, nebo zajišťovali pomoc oblastem postižených tsunami, záplavami nebo zemětřesením. Procvičování poskytnutí první pomoci nás mělo připravit zvládnout nepříjemné situace, které nás mohou kdykoliv potkat. Smysl všech aktivit vedl k tomu nebýt lhostejný k potřebám druhých a zjistit čím bych já jako malý voják-učedník mohl být prospěšný svému okolí, svým nejbližším, kamarádům a jak nejlépe plnit rozkazy svého veliteleJežíše. Klub Pathfinder 86. oddíl Divoši – Vojkovice Potáborové setkání V sobotu 6. 10. 2012 budeme mít „po táborové setkání“, kdy si připomeneme spolu s vámi spolu prožité zážitky, setkáme se s kamarády a odpoledne si prohlédneme fotky a video z tábora. Všichni jste srdečně zváni. Marty
7
KŘESŤANSKÝ DOMOV Milí sourozenci v Kristu, jsem ráda, že mám tak velkou rodinu a že s vámi mohu prožívat hezké chvíle. O některé bych se s vámi chtěla podělit. Největší událostí, která se v posledním čtvrtletí odehrála, byla společná dovolená, které se zúčastnilo 37 lidí včetně dětí. Dovolenou jsme strávili v Krkonoších na chatě Karolína. Podnikali jsme různé výlety do přírody, trávili jsme čas na chatě, kde jsme se věnovali různým aktivitám, jako jsou společenské hry, sportovní hry (nohejbal, volejbal), jen tak se „rochnili“ v bazéně, zasoutěžili jsme si o hodnotné věcné ceny na mini olympiádě, do které se zapojili také místi „domorodci“ Karmáškovi. Na ranních pobožnostech jsme mohli vyzkoušet našeho nového kazatele na nástupní praxi, Kamila Majera, který se osvědčil nejen v duchovních zamyšleních, ale také se aktivně s manželkou Liduškou zapojil do večerních aktivit a společenských her . Večerní pobožnosti měl v režii náš nejlepší vypravěč příběhů Seczmo (Milan Sosna), který svými strhujícími příběhy zaujal nejen děti, ale také dospělé. Sobotu jsme prožili na chatě. Sobotní školou nás provedla Darja Bardošová a dětské školky vedli moji sourozenci Marty a Lenošek. Poutavé kázání si pro nás připravil Kamil a sobotní odpoledne jsme strávili v přírodě. Děkuji všem za hezké společenství a těším se na další akce s vámi. Vaše Jana
8
KLUB ZDRAVÍ A VAŘENÍ Vážení příznivci tohoto klubu. Připravili jsme si pro vás na další půlrok dopředu různé přednášky, videa, názorné vaření, ochutnávky. Pokud budete mít zájem, pozvěte své přátele, rádi vás uvidíme v Klubu zdraví a vaření. 14. 10. 2012 Osm rozhodujících faktorů pro zdravý život – Alena Maďová; příprava pokrmu z podzimní sklizně zeleniny a ovoce, ochutnávky 11. 11. 2012 Zdravé slazení, čaje a šťávy – Zdeňka Gorná; rady, ochutnávky 9. 12. 2012 Potrava pro dobré nervy – Alena Maďová; příprava pokrmů, ochutnávky 13. 1. 2013 Laická první pomoc aneb co dělat do příjezdu sanitky – David Stebel 10. 2. 2013 Potrava pro žaludek – Alena Maďová; příprava pokrmů – ochutnávky Začátek každé akce je v modlitebně CASD ve Vojkovicích v malém sále v 17 hod. Kdo rád peče, může vyzkoušet upéct bábovku, třeba někomu pro radost.
Bábovka s jablky
400g nastrouhaných jablek (zavařených) 1 lžička skořice 2 lžíce rozinek 1 vanilkový cukr 70g oleje 3 vejce 160g třtinového cukru 120g hrubé mouky 40g špaldové mouky celozrnné ½ kypřicího prášku bez fosfátu
Žloutky s cukrem a olejem vyšleháme, přidáme jablka, mouku s práškem do pečiva a nakonec zamícháme sníh. Formu vymažeme tukem a vysypeme kokosem. Pečeme v mírně teplé troubě. Alena Maďová
9
Říjen
Listopad
1. Skalková Darina 2. Kiszová Eunika Stebel Petr 5. Valachová Jaroslava 7. Maďová Ludmila Sabelová Dagmar 9. Steblová Helena Žvak Karel 13. Walach Irma 14. Kolářová Marie 18. Sosnová Kateřina 22. Valach Gustav 24. Sosna Zdeněk 25. Bártek Martin Maďová Kateřina 28. Polochová Edit Polochová Magda 30. Skalka Eduard ml. 31. Sabela Jaroslav Zářická Vlasta
3. Rachvalová Eva 7. Manoli Samuel 8. Bártek Jaroslav Pěkník Tomáš 11. Stebel Robin 16. Halešová Anna 18. Turoň Jan 22. Jurečková Ellen 30. Galdová Eva Pěkníková Soňa
Prosinec 10. 21. 27. 30.
Informátor sboru Vojkovice Redakce: Jazyková korektura: Tisk:
Vítězslav Kolář
[email protected] Lukáš Bolek Martin Schwarz
Vydáno: Adresa: Web:
29. 9. 2012 Vojkovice 74, 739 51 http://vojkovice.net
10
Bolek Kryštof Pěkníková Noemi Steblová Pavla Gorná Radana Kolář Svatopluk Mužná Jiřina
