BRDY – Res publica, z.s., Připomínky, komentáře a návrhy ke Strategickému plánu rozvoje města na roky 2014 – 2020.
Vysvětlení na úvod: Žlutě jsou označeny podle nás podstatné chyby a nedostatky. Modře naše návrhy a doporučení. Červeně – nejpodstatnější závěry, zjištění a konstatování.
I. K použité literatuře a zdrojům: 1) Základní údaje byly zřejmě čerpány z Regionálního informačního servisu, z Ústavu územního rozvoje a z ČSÚ a z jejich kompilace byly patrně vytvářeny závěry a hodnocení. Jakkoli se jedná o hlediska a údaje objektivní, nezobrazují zcela aktuální stav a už vůbec ne pravděpodobný budoucí vývoj, který právě v Příbrami a v ORP Příbram může doznat značné dynamiky (samozřejmě, za splnění určitých podmínek). Z tohoto hlediska jsou tak podle nás hodnocení i závěry SPRM postiženy prozatím velmi podstatnou chybou. K té by nemuselo dojít, pokud by byly využity pro zpracování další podklady, zejména Analýza cestovního ruchu na Příbramsku z r.2007, zpracovaná PřF UK, a důsledněji využity i místní subjekty, které se danou problematikou podrobněji zabývají, a nejsou zatíženy oficiální interpretací některých jevů a skutečností, na rozdíl od orgánů města. 2) V literatuře a zdrojích, jež zpracovatel použil, se bohužel vyskytuje i nemálo faktických chyb a omylů, jež se promítly i do samotného zpracování plánu. Až na ojedinělé výjimky sice nemají zásadní význam, avšak jednak relativizují kvalitu materiálu a jednak mohou zkreslit nebo negativně ovlivnit odborné práce, které tento materiál využijí jako zdroj informací. Domníváme se, že při větší pečlivosti a s využitím podrobnějších konzultací s odborníky a dalšími zainteresovanými subjekty, by k takovým chybám a omylům nemuselo dojít. 3) Pro ověření názorů obyvatel a aktérů v regionu (podnikatelé, NNO atd.) byly využity dotazníkové metody – telefonická a elektronická. Nezpochybňujeme samotné použité metody, zajímá nás však, podle jakého klíče byli respondenti vybíráni a na základě jakých informací se zpracovatel obracel na konkrétní respondenty. V zásadě potvrzujeme obecnou správnost a vypovídací hodnotu provedených dotazníkových šetření, avšak neskrýváme názor, že pečlivějším výběrem respondentů bylo možno se dobrat BRDY-Res publica,z.s., Klaudova 80, 261 01 Příbram IV, e-mail:
[email protected], tel.:731609939
k přesnějším a obsahově kvalitnějším informacím, jež by nepochybně pozitivně ovlivnily kvalitu zpracovaného materiálu.
II. K jednotlivým kapitolám
1) Historie, základní charakteristiky – bez připomínek. 2) Obyvatelstvo, bydlení. Kapitola je podle nás zpracována pečlivě a poctivě a bylo využito všech relevantních zdrojů. a) Připomínka se týká prognózy vývoje počtu obyvatelstva do roku 2030. Ta vychází ze současného stavu a nepřihlíží k možnému (a pravděpodobnému) vývoji v závislosti na možné změně socioekonomických podmínek. Považovali bychom za seriózní postulovat prognózu ve třech variantách – v případě zachování statu quo, zhoršení a naopak výraznějším zlepšení zmíněných podmínek. Domníváme se, že rozdíly tu mohou být poměrně zásadní. Dovolujeme si připomenout, že město v nedávné minulosti zažilo už dvakrát radikální změnu těchto podmínek – v období rozvoje těžby uranu a v období zastavení těžby. Nelze zdaleka vyloučit možné zásadní změny i v relativně blízké budoucnosti. b) Další připomínka se týká vzdělanostní struktury obyvatelstva. Obecné údaje samozřejmě situaci vystihují věrně (podíl osob s různým stupněm dosaženého vzdělání na celkovém počtu). Jsme však toho názoru, že právě tato kategorie si v případě Příbrami zaslouží větší pozornost, vzhledem k některým zdejším specifikům. Jde především o relativně jednostrannou kvalifikaci osob vyučených a se SV bez maturity a ÚSV a dále osob s vysokoškolským vzděláním – to vše ve věkové kategorii nad 45 let. Jsme toho názoru, že statistiku poněkud zkresluje okolnost, že ve městě žije značný počet bývalých vojáků z povolání, jejichž vzdělání je velmi specificky zaměřeno, pokud jde o jeho civilní využití. Jakkoli jsou statistická čísla správná, skutečnost je z hlediska uplatnění těchto osob podstatně složitější. SPRM na úroveň vzdělání upozorňuje v příslušné SWOT analýze a logicky ji považuje za významný faktor. Právě proto však se podle nás měla věnovat větší pozornost samotnému druhu vzdělání – tak, aby mohl být tento fakt přesněji interpretován.
3) Ekonomika, trh práce. a) Materiál ne zcela přesně popisuje stav. Vyjmenovává nejvýznamnější zaměstnavatele ve městě, ale nereflektuje poslední vývoj, který naznačuje další negativní tendence. Mezi zaměstnavateli již sice není uvedena Mlékárna Sedlčany, ale stále zde figuruje Příbramská uzenina,a.s., jejíž situace je kritická (insolvence), apod.
2
b) Domníváme se, že lze jen souhlasit s interpretací nadprůměrného počtu podnikatelských subjektů ve městě oproti krajské úrovni, jako výsledku nepříznivého stavu na trhu práce, který nutí k podnikání i osoby, jež by se pro ně za „normální“ situace nerozhodly. Je dobře, že tuto úvahu materiál zmiňuje, a právě tento fakt by měl asi vést k vážnějšímu zamyšlení a zásadním závěrům. c) V té souvislosti bychom rádi připomněli, že zpracovatelé se patrně měli zaměřit i na další zajímavou statistiku. Totiž na to, kolik (třeba od r.2000) ve městě zahájilo činnost podnikatelských subjektů a kolik z nich přetrvalo do současnosti, kolik jich bylo nuceno zastavit činnost a kolik jich město opustilo nebo radikálně své působení omezilo. Jsme přesvědčeni, že tyto údaje by lépe dokázaly ozřejmit ekonomickou situaci ve městě i jeho samotný potenciál. Zajímavé informace by možná poskytl i údaj o tom, jaká je průměrná doba „životnosti“ (existence) podnikatelského subjektu v obci. d) Určitě je zajímavý údaj o tom, kam se podnikatelské aktivity zaměřují. Zejména tři nejvyšší hodnoty z těchto údajů stojí za hlubší analýzu. Stavebnictví (26,7%) částečně alternuje aktivity (i pracovní pozice) méně náročné na odbornou kvalifikaci za zaniklý těžební průmysl. (V té souvislosti by mělo jistě i zajímavou vypovídací hodnotu, kde a jakým způsobem se podnikání ve stavebnictví realizuje – zda např. převážně v samotném městě, nebo v jiných regionech). Ostatní veřejné, sociální a osobní služby (20%) je kategorie poměrně rozsáhlá a v jejím rámci se uplatní nejrůznější kvalifikace – od těch nejméně náročných, až po nejnáročnější. I zde však můžeme předpokládat, že většina těchto služeb také alternuje prostor, uvolněný zánikem dřívějších ekonomických aktivit. Naproti tomu oblast ubytování a stravování (16,7 %) zřejmě zahrnuje především aktivity pro město Příbram tradiční – zejména „hostinskou činnost“, výrazně méně již asi samotné ubytování (jak ostatně naznačují jiné statistiky). (I zde by bylo patrně zajímavé sledovat průměrnou „životnost“ podnikání v tomto oboru). Tyto tři kategorie představují celých 63,4% podnikatelských aktivit v Příbrami. Z nich většina je neproduktivního charakteru, nemá prakticky nic společného s průmyslovou výrobou. Dalších 33,3% (obchod, doprava, lesnictví, vzdělávání atd.) podnikatelských aktivit ve městě také nemá výrobní charakter. Ten má pouze zpracovatelský průmysl – 3,3% podnikatelských aktivit. Znamená to, že celých 96,7% podnikatelské činnosti je v podstatě nevýrobního charakteru. Tento údaj je sice třeba vnímat s určitou rezervou – vzhledem ke specifické povaze stavebnictví a i některých dalších činností (opravy vozidel a výrobků, výroba elektřiny), přesto je jej třeba vnímat se vší vážností jako informaci s významnou vypovídací hodnotou. O to větší, že reflektuje přirozený vývoj ve městě na základě nabídky a poptávky, nikoli „uměle“ nadirigované aktivity. Dovolujeme si proto zdůraznit, že právě tyto údaje, lépe než cokoli jiného, jednoznačně prokazují, že město Příbram již definitivně vstoupilo do postindustriálního období (jak je ostatně v SPRM i zmíněno) a úvahy o jeho možném rozvoji by se měly ubírat právě tímto směrem. e) Předchozímu bodu v zásadě odpovídá i struktura zaměstnanosti. Nicméně zde je třeba přistupovat k údajům ve zpracovaném materiálu s jistou rezervou. Uvádí se, že největší počet obyvatel města je zaměstnán v průmyslu (23,5%). Dovolíme si zde vznést domněnku, že tento údaj je zřejmě nepřesný. Podle nás je třeba vzít v úvahu značně specifickou situaci ve 3
městě, kde je mimořádně významná vyjížďka za zaměstnáním – především do Prahy, ale i do dalších lokalit (Čenkov, Žebrák atd.). Nemáme sice po ruce aktuální údaje, avšak tato vyjížďka za zaměstnáním se týká přibližně 20% ekonomicky aktivního obyvatelstva města. Jen menší část těchto osob (hlavně ty, které dojíždějí mimo Prahu) je zaměstnána v průmyslu, naopak jejich většina působí ve službách, ve zdravotnictví a ve státní správě. Dovolíme si zde vznést odhad, že ve skutečnosti je v průmyslu zaměstnáno méně jak 20% obyvatel – možná ne víc, jak 18%. Když pak bychom vztáhli celkový počet ekonomicky aktivních obyvatel města k počtu pracovních míst v průmyslu v samotné Příbrami, zřejmě bychom se pohybovali někde v intervalu mezi 10-15% pracovních míst v průmyslu. Bez dalšího to potvrzuje již zmíněné tvrzení o postindustriálním období, do něhož již před nejméně 10 lety město vstoupilo. Dovolujeme si upozornit, že právě absenci podrobnějšího pohledu na vyjížďku za zaměstnáním, která je pro Příbram velmi typická (a přináší ještě řadu dalších doprovodných jevů – např. v oblasti osobních nákladů, obchodu, dopravy atd.) považujeme za závažné opomenutí realizačního týmu. f) Samostatným tématem je samozřejmě nezaměstnanost a její úroveň ve městě. V zásadě lze souhlasit s tím, co se uvádí v textu SPRM – ovšem opět s několika, podle nás podstatnými výhradami. Problém s relativně vysokou nezaměstnaností nenastal až s příchodem ekonomické krize v r.2009, ale už v souvislosti s ukončením těžby na počátku 90.let. Nutnost umístit volné pracovní síly po předpokládaném ukončení těžby, dobře vnímal i bývalý režim a postupně v Příbrami začal zřizovat náhradní výrobní kapacity – strojírenské a potravinářské podniky („stroják“, cihelna, masokombinát, pekárna, Nealko aj.), jejichž provoz byl zřejmě reálný v podmínkách centrálně řízeného hospodářství, nikoli však v tržních podmínkách současnosti. Proto mají značné problémy s rentabilitou a postupně některé z nich (bohužel) zanikají. Dočasným řešením byl (cca do r.2006) mohutný stavební boom, především v Praze, i její hlad po volných pracovních silách. V samotném městě se nové pracovní příležitosti (s výjimkou zmíněného stavebnictví) vytvářely jen sporadicky, váhavě. Významnějších aktivit, s výjimkou firmy Ravak, DISA, ZAT, Kovohutě a dalších, bylo skutečně jen velmi málo. Nástup ekonomické krize 2009 pak jakýkoli rozvoj prakticky zastavil. V dobré víře byla vybudována průmyslová zóna Balonka, která však na významného investora marně čeká. Situaci o mnoho nezlepšil ani přivaděč od R4, jakkoli se podle nás jednalo o jednu z nejrozumnějších a nejperspektivnějších investic pro město, která určitě přinese své ovoce. Pokud jde o samotnou míru nezaměstnanosti ve městě, i zde bychom rádi připomněli vysokou vyjížďku za prací, zejména do Prahy. Praha naštěstí prozatím ještě účinně saturuje poptávku značné části obyvatel města po práci, avšak spolu s tím, jak i v samotné Praze se postupně stále víc vyrovnává poptávka po práci s nabídkou, měli bychom spíš počítat s tím, že uplatnění pro občany z Příbrami bude do budoucna i v Praze stále obtížnější, což pravděpodobně negativně ovlivní i míru nezaměstnanosti v Příbrami. Samozřejmě bude hodně záležet na tom, jak dlouhá bude ekonomická recese, ale bylo by patrně velmi nezodpovědné spoléhat se na to, že Praha bude trvale řešit otázku pracovního uplatnění za Příbram. 4
Nezaměstnanost ve městě je samozřejmě třeba přednostně řešit, protože právě ona představuje jeho největší problém, který se následně promítá do řady dalších oblastí (sociální, bezpečnostní, ale třeba i do demografického vývoje i atraktivity města pro potencionální návštěvníky i pro investory a pro možné nové obyvatele). Několikrát jsme již výše zmínili skutečnost, že Příbram vstoupila do postindustriálního období. Jsme přesvědčeni, že tento fakt je třeba si nejen plně uvědomit, ale především mu přizpůsobit úvahy a vize možného dalšího rozvoje města. Netvrdíme, že má Příbram rezignovat na snahu přilákat do města významného investora v oblasti průmyslu, nicméně jsme v tomto směru skeptičtí, pokud jde o naději na úspěch těchto snah. Velmi však doporučujeme zaměřit především pozornost na jiné ekonomické aktivity, kde město (a jeho okolí) potenciál nesporně má a právě v tomto směru připravovat akce a pobídky, které by rozvoj těchto aktivit umožnily. Máme tím na mysli především skutečně masivní rozvoj cestovního ruchu – s využitím potenciálu Brd, který, zejména za předpokladu, že zde bude vyhlášena CHKO a zpřístupní se doposud uzavřený vojenský újezd, může pro město znamenat dlouhodobou, prakticky již trvalou alternativu za ztracenou ekonomickou prosperitu z doby těžby uranu. A lze se domnívat, že v takovém případě se nakonec objeví i zajímaví a seriozní investoři do místního průmyslu, byť to zřejmě nebudou společnosti, které nabídnou hned tisíce pracovních příležitostí. g) Pokud jde o podnikatelské prostředí, nesdílíme bez výhrad názor, že je ve městě dobré. A to i přes ocenění, jehož se Příbrami dostalo od týdeníku EKONOM. Souhlasíme ovšem s tím, že jak v minulosti, tak i nyní město činí řadu kroků a opatření, která mají podnikání podporovat. Byla vytvořena průmyslová zóna Balonka i menší průmyslová zóna na jihu města (Brod), byl zprovozněn přivaděč od R4 a město dlouhodobě usiluje o výstavbu jihovýchodního obchvatu i o další prodloužení R4 směrem na Písek. To jsou samozřejmě velmi pozitivní aktivity, které mohou Příbram zatraktivnit pro podnikání a pro potencionální investory. Nicméně obáváme se, že se stále vychází ze strategie, která nezohledňuje skutečný potenciál města a jednostranně se zaměřuje pouze na podporu hlavně průmyslových aktivit. Přesto, že je podle nás zřejmé, že v nich již velký potenciál není. Naopak se prozatím rezignuje na rozvoj cestovního ruchu, kde podle nás naopak je (zatím stále skryt) hlavní potenciál města. Domníváme se, že v oblasti výrobních činností jsou možnosti velmi omezené. Zdaleka tu nejde jen o problematickou dopravní infrastrukturu, která je ovšem skutečně překážkou rozvoje. Těch překážek – a zcela objektivních – je však mnohem více. Především je to fakt, že v místě již nejsou k disposici suroviny, je zde nedostatek užitkové vody, výroba produktů se obecně stěhuje mimo republiku a pokud se zahajuje nová, pak v lokalitách s podstatně vhodnějšími podmínkami, než jaké má a jaké kdy bude moci město nabídnout. Svoji roli hraje i relativně drsné klima, které samo o sobě zvyšuje energetickou náročnost výroby a také fakt, že město je od západu prakticky nepřístupné v důsledku existence vojenského újezdu (tak tomu ale zůstane i v případě jeho zrušení). Ani komunikace R4 není součástí hlavní sítě dálnic a město je tak vzdáleno od nejvýznamnějších dopravních tahů. Rozvoji brání i zcela nedostatečná kapacita železnice (jednokolejná, neelektrifikovaná trakce, pouze průjezdní stanice). Je třeba si i uvědomit, že kromě těžby, zpracování rud a činností s tím spojených, 5
nemá město ani jiné významnější industriální tradice, ani jim odpovídající kvalifikační strukturu pracovní síly. Obecně tu ovšem podmínky i pro výrobní činnosti, případně pro logistická centra jsou. Je to již zmíněná průmyslová zóna Balonka. Zóna Brod je využitelná jen ve velmi omezeném rozsahu – a bude tomu tak i v případě vybudování JV obchvatu – nachází se na nestabilním, poddolovaném území. Podle nás by se jako perspektivnější jevily lokality bezprostředně sousedící s R4 – mezi letištěm Dlouhá Lhota a Skalkou, případně až k Dubenci. Spojení s Plzní přes hlavní hřeben Brd bude zřejmě vždy problematické – bez ohledu na to, zda JV obchvat vznikne. Příbram a její okolí leží v oblasti krajně neúživných půd nejnižších bonitních tříd (z nichž nemalá část je i kontaminovaná těžkými kovy), klimatické podmínky jsou navíc značně nepříznivé (mj. i srážkový stín Brd) a v jejím okolí je prakticky vyloučena efektivní a intenzivní zemědělská výroba – nejen rostlinná, ale i živočišná. Nejsou tu proto ani optimální podmínky pro rozvoj potravinářského průmyslu, jak ostatně dokazují i potíže stávajících, nebo minulých potravinářských provozů. (Již před časem zanikl provoz Nealka, v červnu skončí mlékárna, zkrachoval masokombinát a tak dále zůstane v provozu asi jen pekárna). Z výše uvedených důvodů nepovažujeme průmysl za hlavní potenciál města, ale spíše za vedlejší rozvojovou rezervu. V tomto směru bychom viděli určité šance především v budování logistických center, menších montážních a opravárenských provozů a snad též v provozech s vysokou přidanou hodnotou (vývojová a zkušební pracoviště, která však jsou značně náročná na vysoce kvalifikovanou pracovní sílu a mohou nabídnout jen velmi omezený počet pracovních příležitostí). Je otázka, zda by zde nebyly vhodné podmínky pro dřevozpracující průmysl, nicméně pro polygrafii zde již určitě vhodné podmínky nejsou. Za nejvýznamnější rozvojový potenciál považujeme turismus, který může profitovat především z neobyčejně atraktivních Brd. Zejména za předpokladu, že bude vyhlášena CHKO Brdy, zrušen vojenský újezd a jeho území zpřístupněno veřejnosti. Příbram se opravdu může stát hlavní branou do Brd a naplnění tohoto úkolu by měla věnovat maximum pozornosti a tomu přizpůsobit pobídky a opatření, která budou takový cíl podporovat. V tomto směru však prozatím město neučinilo nic, ba dokonce (paradoxně proti svému vlastnímu zájmu) rušení vojenského újezdu (a tím de facto i vzniku CHKO Brdy) brání. To považujeme za zásadní chybu, která především brání rozvoji a prosperitě města. Možnosti rozvoje cestovního ruchu, zaměřeného pouze na místní hornické tradice, poutní areál Svatá Hora a v jisté míře i na Muzeum III.odboje, jsou značně omezené a pomalu se samy o sobě blíží svým limitům. Naopak turistika v Brdech, pro něž Příbram představuje přirozené a nejvýznamnější východisko, je přes svůj obrovský potenciál zcela nevyužita!
4) Doprava a technická infrastruktura.
6
a) K tématu dopravy, které považujeme jinak za objektivně a solidně zpracované, si dovolíme ještě dvě poznámky: Veřejná hromadná doprava ve městě (MHD) i příměstská veřejná hromadná doprava s určitými rezervami vcelku splňují na ně v současnosti kladené požadavky – snad s výjimkou kvality vozového parku a frekvence některých spojů. V tomto směru jsou nám dobře známy kritické postoje veřejnosti, které zřejmě lze považovat za do značné míry oprávněné. Za předpokladu, že město nahradí proklamace o podpoře cestovního ruchu a turistické brány do Brd konkrétními skutky, bude určitě třeba reorganizovat jak systém MHD, tak zejména systém příměstské veřejné hromadné dopravy vstřícně k potřebám turismu. Především bude nutné zvýšit intenzitu této dopravy do míst sousedících bezprostředně s Brdy (Orlov, Kozičín, Brod, Slivice, Lešetice-Konětopy, Láz, Bohutín, Podlesí, Oseč, Obecnice, Sádek, Drahlín, Trhové Dušníky, Hluboš, Pičín, Buková u PB), ale také s lokalitami na R4 (Dlouhá Lhota, Drásov-Skalka, Dubenec, Bytíz, Háje, Jesenice, Buk) a to kromě pracovních dnů zejména o víkendech, svátcích a v období letní, ale i zimní turistické sezóny. Stejně tak bude pravděpodobně třeba posílit intenzitu hromadné dopravy i do vzdálenějších významnějších turistických středisek (Rožmitál, Nepomuk, Věšín, Teslíny, Hostomice, Jince, Hořovice, Komárov, Zaječov, Strašice, Mirošov, Spálené Poříčí, Rokycany, HvožďanyRoželov). Zejména tehdy, pokud budeme usilovat o zachování rozumné úrovně individuální automobilové dopravy v celém území. Nezbytnost reorganizace VHD vyvstane zejména po vyhlášení CHKO Brdy a zpřístupnění území vojenského újezdu. (Je třeba poznamenat, že Brdy by měly zůstat v zásadě neprůjezdné pro individuální automobilovou dopravu a pro tranzit i v případě zrušení vojenského újezdu). Dovolujeme si tu také podpořit návrhy na zřízení železniční zastávky buď v prostoru Junior-klubu u Nového rybníka, nebo ještě spíše v prostoru osady Brod. b) K popisu technické infrastruktury nemáme námitek, pouze pokud jde o pokrytí města a jeho blízkého okolí televizním signálem se domníváme, že je nedostatečné a že tento nedostatek by patrně vyřešilo vybudování televizního vysílače/převaděče spolu s rozhlednou na Třemošné.
5) Občanská vybavenost. a) Síť mateřských a základních škol skutečně v současné době zhruba pokrývá potřeby města. Za předpokladu, že se jeho vývoj bude ubírat současnou cestou, nebude určitě třeba jejich síť významněji rozšiřovat (spíše možná naopak). Pokud se však město vydá cestou výraznějšího rozvoje (pro který tu jisté podmínky jsou), nemusí tato síť perspektivně postačovat. Může se také ukázat jako potřebná větší specializace těchto školských zařízení. b) Síť středních škol je podle nás ve městě zcela nedostatečná. Vyslovuje-li město ambice k podpoře podnikání a chce-li zodpovědně podporovat jeho rozvoj, mělo by zřejmě usilovat i o širší spektrum středních škol a studijních oborů, které se na nich vyučují. Vnímáme jako velkou škodu, že na SPŠ byl zrušen obor geologie a úpravnictví (resp. stavební geologie a ekologie), které zde měly dlouhou tradici a vychovávaly skutečně kvalitní odborníky. 7
Domníváme se dále, že ve městě velmi chybí střední školy, zaměřená speciálně na elektrotechniku a elektroniku, dále na stavebnictví, na cestovní ruch a dopravu, na lesnictví a environmentalistiku, na pedagogiku a speciální pedagogiku, na problematiku sociálně-právní apod. Alespoň o některé z těchto škol by se mělo portfolio zdejšího středního školství rozšířit. Obdobně je tomu i v případě odborných učilišť, zejména technického směru, jejichž nabídka je zde podle nás zcela nedostatečná. Střední školy a odborná učiliště by ovšem neměly být orientovány pouze na vzdělávání místní populace, ale měly by poskytnout i dostatek studijních míst pro mimopříbramské studenty. S tím ovšem souvisí i potřeba příslušných ubytovacích zařízení (domovů mládeže) a stravovacích kapacit. c) Za velmi nešťastný počin lze samozřejmě považovat zrušení Báňské akademie a její přesun do Ostravy na konci čtyřicátých let. (V tehdejších politických souvislostech to byl zřejmě akt pochopitelný a očekávatelný – nebyl zájem do města, kde se rozbíhala těžba strategické suroviny a jež navíc leželo na okraji perspektivního vojenského újezdu, přivádět relativně svobodomyslnou a nezávislou inteligenci a studenty.) Město tímto aktem však ztratilo svůj prestiž. Považujeme za nanejvýš žádoucí příchod (založení?) řádného a plnohodnotného vysokoškolského učiliště do Příbrami, nebo alespoň umístění detašovaného pracoviště (fakulty) některé ze stávajících vysokých škol do města. Pracoviště VŠERS České Budějovice je třeba považovat za zcela nedostatečné pokrytí potřeb města v oblasti vysokého školství. (I v tomto případě by ovšem bylo třeba řešit též otázku ubytování a stravování studentů). Nabízí se otázka, zda právě v souvislosti s připravovaným vyhlášením CHKO Brdy by se nevytvořil prostor i pro zřízení vysokoškolského učiliště (pracoviště) např. v oblasti environmentalistiky právě v Příbrami. Podstatné rozšíření sítě středních škol, učilišť a vysokoškolských pracovišť ve městě by mu vrátilo ztracený prestiž „Podbrdských Athén“, zásadně by se zvýšila úroveň a dosažitelnost vzdělání, vytvořil by se zde důležitý akademický prostor, který významně kultivuje společnost, město by navýšením počtu studentů, pedagogů a vědeckých pracovníků získalo značnou dynamiku. V neposlední řadě by se otevřelo množství nových pracovních příležitostí – a to nejen pro absolventy středních, vyšších odborných a vysokých škol, ale i pro personál v pomocných provozech. Stoupl by význam města jako střediska vzdělání, který by posílil jeho pozitivní vnímání celou společností a s velkou pravděpodobností by přivedl i skutečně zajímavé a seriózní investory. Město by se stalo opět atraktivní nejen pro jeho současné obyvatele (kteří by se s ním snadněji ztotožnili), ale i pro potencionální obyvatele nové. Z tohoto pohledu je pak třeba vnímat otázku zvýšení rozsahu a úrovně školství a vzdělanosti ve městě jako jeden z klíčových rozvojových parametrů. d) V oblasti sociální péče postupuje město podle schváleného Komunitního plánu sociálních služeb ORP Příbram, který lze považovat za poměrně kvalitně zpracovaný materiál, jenž dobře popisuje současný stav i potřeby v této oblasti. Postupně se také město snaží úkoly, stanovené tímto plánem naplňovat. V souvislosti se stárnutím populace a celkovým 8
demografickým vývojem samozřejmě vzrůstá potřeba služeb a zařízení, zaměřených na pomoc seniorům (DS, PS, DPS) a osobám se specifickými potřebami (DOZP, DZR), kdy ve městě samotném prozatím např. žádný DOZP neexistuje a zařízení DZR kapacitně i zaměřením nepostačuje potřebám už nyní. Částečně tato zařízení suplují asistenční služby, jejichž možnosti jsou však značně limitované. Je zřejmé, že v této oblasti bude třeba dál výrazně rozšiřovat sortiment, kvalitu i kapacitu poskytovaných služeb. Ekonomická krize prohloubila problémy celé řady osob, které se v mnohem větší míře dostávají do obtížné sociální situace, z níž se někdy nemohou dostat bez pomoci zvenčí. Postupně se zvyšuje počet osob ohrožených sociálním vyloučením, nebo již sociálně vyloučených – zejména v nízkopříjmových skupinách, v případě osob bez kvalifikace nebo s nízkou kvalifikací a některých národnostních nebo kulturních menšin. Zvyšují se tenze mezi příslušníky majority a minoritami, které jsou občas i uměle vyvolávány a eskalovány některými extremistickými subjekty. Město postupně přijímá řadu opatření k zlepšení a řešení těchto jevů, usiluje o vytvoření pozic asistentů prevence kriminality, zahájilo spolupráci s Agenturou pro sociální začleňování při Úřadu vlády ČR, má v úmyslu vytvořit pozice romských asistentů pedagoga na školách, zřídilo pozici romského koordinátora jako poradce starosty, hodlá rozšířit a zkvalitnit terénní sociální práci a programy, zvažuje možnosti rozšíření kapacity AD, navazuje kontakty s NNO, které se zaměřují na poskytování služeb osobám, jež se vracejí z VTOS, na práci s mládeží z rizikových skupin, rádo by zlepšilo podmínky vzdělávání dětí minorit již od mateřských škol, realizuje různé sociální, vzdělávací i preventivní programy pro děti, mládež a seniory, provozuje bezplatné právní a protidluhové poradenství atd. Do budoucna bude zřejmě třeba hledat možnosti zvýšení počtu sociálních bytů, vytvoření startovacích bytů pro mladé rodiny, realizovat programy tzv. prostupného bydlení, řešit otázku ubytoven pro nízkopříjmové skupiny, kde se soustřeďují osoby sociálně vyloučené nebo tímto vyloučením bezprostředně ohrožené, rozšiřovat možnosti a sortiment VPP a jejich kapacitu, podpořit vznik sociálních firem apod. e) Již od přelomu 60. a 70. let představuje značný problém vysoká kriminalita. V letech 2007/2008 zaujímalo město dokonce první místo v ČR v indexu kriminality. (Tento stav je zřejmě i důsledkem specifické sociální struktury obyvatel, vytvořené právě v období těžby uranu a poměrně značnou migrací obyvatelstva.) Kritická situace v oblasti kriminality a bezpečnosti se od té doby postupně zlepšuje – v současné době zaujímá Příbram 42.-45. místo v indexu kriminality. Veřejnost vnímá bezpečnostní situaci ve městě jako spíše špatnou a (i z důvodu působení některých extremistických jedinců a subjektů) má tendenci připisovat vinu za tento stav jednak některým národnostním menšinám (Romům) a OSV, které obývají tzv.“ubytovny“, (to však oficiální policejní statistiky nepotvrzují), ale také malé aktivitě orgánů města a policie. Město postupně přijímá další bezpečnostní opatření, zaměřená i na zvýšení subjektivního pocitu bezpečí (pěší společné hlídky P-ČR a MP i se psy, rozšiřování kamerového monitorovacího systému apod.), z nichž některé jsme zmínili už v předchozím bodě. Podle našeho názoru je policie i MP ve své preventivní i represivní činnosti poměrně úspěšná a díky její aktivitě se situace v této oblasti skutečně stále zlepšuje. Ani městské orgány nejsou pasivní a ve spolupráci s policií situaci průběžně a relativně 9
intenzivně sledují a řeší. Za největší problém považujeme nízkou míru komunikace mezi orgány města a veřejností, která vyvolává nedůvěru a různá podezření, jež situaci destabilizují. Doporučujeme velmi zásadně změnit systém a formy komunikace mezi městem a veřejností a nastartovat tak vzájemnou spolupráci, místo jejího nynějšího spíše konfrontačního charakteru. f) Domníváme se, že zdravotnické zabezpečení je v Příbrami na velmi slušné úrovni, přesto, že i tady jistě nějaké rezervy jsou. Kvalita samotné zdravotní péče je ale samozřejmě velmi závislá na odborné i lidské kvalitě zdravotnického personálu a jeho profesionalitě. g) Vnímat kulturu a kulturní život pouze jako součást „občanské vybavenosti“ považujeme za degradaci toho, co kultura přináší a představuje. Kultura samozřejmě má v prvé řadě sloužit občanům města, duševně je obohacovat a povznášet. Může však (a asi by i měla) být i „výkladní skříní“ města, prezentovat jeho svébytnost a jedinečnost, odrážet duševní úroveň jeho obyvatel. Být tedy tím, co do města přivede i ty, kteří by je třeba jinak ani nenavštívili. Samozřejmě, že tu má své nezastupitelné místo i „lidová zábava pro všechny“, která kromě třeba sportovních akcí může mít i formu nejrůznějších koncertů populárních skupin a interpretů, stejně jako místních umělců a uměleckých profesionálních i amatérských souborů, poutí, zábavných show apod. Úroveň a bohatost kulturního života města jej tedy může velmi zatraktivnit daleko za jeho vlastními hranicemi a přivést do něj nové návštěvníky. Anebo naopak jej degradovat na obyčejnou noclehárnu bez fantazie. Město Příbram má určitě v oblasti kultury co nabídnout a může dobře navazovat na tradice i řadu osobností, které zde, nebo v blízkém okolí, působily v minulosti. Namátkou lze jmenovat např. skladatele A.Dvořáka, básníky F.Gellnera a H.Jelínka, fotografa F.Drtikola, malíře K.Hojdena, M.Alše či K.Schadta, hudebníky A. a V. Vepřekovi, nedávno zesnulého K.Fouse či svatohorského regenschoriho K.Břízu, spisovatele J.Drdu, B.Balvína nebo Q.M.Vyskočila, scénáristku a režisérku H.Týrlovou, herce K.Effu, E.Vojana a další. Kulturní život ve městě je relativně bohatý a pravděpodobně vyhovuje značné části obyvatel. Nabídka nejrůznějších kulturních akcí je poměrně pestrá, najdeme zde i opakující se akce, které již mají tradici a některé si získaly i solidní věhlas (např. výstava „Nože“, která je návštěvností srovnatelná třeba s „Cibulovým jarmarkem“ v Hořovicích nebo „Hrnčířskými trhy“ v Berouně). Zdá se, že některé další akce mají podobný potenciál. Ten má určitě i např. Prokopská pouť, kde však by asi stálo za zvážení, jak ji obohatit o součásti, atraktivní i pro návštěvníky města, včetně její propagace i mimo region. Podobně je tomu i v případě „Zahájení Adventu“, nad jehož programem by také bylo dobré se zamyslet a zvážit některé inovace. Samostatnou kapitolou jsou některé náboženské slavnosti, pořádané na Svaté Hoře – zejména známá „Korunovace“ (ale i jiné), které ovšem samotné město jakoby míjejí. Je to určitě škoda a při lepší spolupráci správy Svaté Hory s městem, by podobné akce mohly být velmi přínosné pro obě strany. Profesionální divadelní soubor v Příbrami má dobrou úroveň, o čemž svědčí i stále stoupající zájem předplatitelů. Solidní úroveň má i Příbramská filharmonie a některé pěvecké sbory a hudební soubory. Hudební Festival Antonína Dvořáka bývá solidně obsazován, stal se již tradicí (pravidelně od r.1969). Po období, kdy jeho úroveň stagnovala, či se dokonce i snížila, 10
se zdá, že opět nabral druhý dech a zařazuje se mezi přední události v oblasti vážné hudby v naší zemi. Tento festival by měl být skutečně chápán jako velmi prestižní záležitost, které by město mělo trvale věnovat mimořádnou pozornost a péči. Jedno kino je v současné době patrně maximum, které zřejmě plně saturuje potřeby obyvatel na tento typ zábavy. Letní kino by mohlo představovat jakousi „přidanou hodnotu“, atraktivní nejen pro místní, ale i pro návštěvníky města – za předpokladu solidního vyřešení jeho programové nabídky (včetně pořádání jiných akcí, než pouze promítání filmů), pro něž by bylo třeba patrně dále uzpůsobit jeho vybavení. To zřejmě však bude možné teprve po vyřešení problematiky rekonstrukce, revitalizace a zatraktivnění areálu Nový rybník. Z kulturních institucí ve městě, kromě již vzpomínaného Divadla A.Dvořáka, je zřejmě nejvýznamnější Hornické muzeum (ročně okolo 100.000 návštěvníků), jemuž je ze strany provozovatele (Středočeský kraj), města, nejrůznějších spolků (např. Prokop) a především samotných zaměstnanců, věnována maximální podpora a péče. Je to určitě dobře. Škoda však, že muzeum prakticky rezignovalo na ostatní oblasti, zejména se vůbec nezabývá propagací a prezentací přírodních pozoruhodností regionu a orientuje se pouze na hornictví. Muzeum III. odboje pod patronací KPV stojí také určitě za pozornost – zejména jeho detašované pracoviště v lokalitě bývalého komunistického koncentračního tábora Vojna. Je třeba ocenit, že nedávno byla ze Svaté Hory až na Vojnu vybudována působivá naučná stezka. Je to jeden z mála skutečně pozitivních přínosů pro rozvoj CR v Příbrami a jejím okolí. Zpracovatelům SPRM zřejmě unikla existence nevelkého Svatohorského poutního muzea – přímo na Svaté Hoře, které by si ovšem zasloužilo nejen větší propagaci, ale možná i více prostoru. Stejně tak zpracovatelé plánu patrně opomenuli i existenci menšího, ale zajímavého soukromého hornického muzea na dole Řimbaba na Vysoké Peci, která je sice už součástí obce Bohutín, ale prakticky také spadá do zájmového území SPRM. Jako velký nedostatek však musíme konstatovat chybějící expozice muzejního typu, které by se důkladně a systematicky věnovaly dvěma zdejším významným fenoménům: přírodě Brd a také lidové tvořivosti, zejména betlemářství. Příbram (a Příbramsko) lze považovat za jednu z nejvýznamnějších oblastí betlemářství v ČR, působí zde i aktivní spolek Příbramští betlemáři a je obrovská škoda (a také chyba a ostuda), že se tomuto významnému i půvabnému projevu lidové tvořivosti nevěnuje samostatné muzeum, které by nepochybně mělo co nabídnout a určitě by dokázalo přilákat mnoho zájemců a návštěvníků. (Omezit se na jednu výstavu v době Vánoc je opravdu až trestuhodným mrháním velikým potenciálem, který představuje (nejen) betlemářství, ale i další lidová tvořivost a řada místních zvyklostí.) Obdobně je tomu i v případě lidové architektury, která se v regionu stále ještě nachází. Připadá nám nesmyslné stěhovat její ukázky do skanzenu ve Vysokém Chlumci, kde se podbrdská lidová architektura nachází v nepřirozeném prostředí, když by podobný skanzen, zaměřený výhradně na ni (a třeba již i na vzpomínané lidové zvyky, obyčeje a 11
tvořivost) mohl být zřízen přímo v blízkosti města, v prostředí, kam tyto stavby a další pozoruhodnosti nepochybně náleží. Ve městě nenajdeme ani skutečně reprezentativní prostory s dostatečnou kapacitou, vhodné k pořádání významných společenských akcí, plesů apod., protože za takové rozhodně už nelze považovat sály v Kulturním domě nebo v Sokolovně. Obecně je možné konstatovat, že v oblasti kultury je sice pořádána řada nejrůznějších akcí, jejichž význam však jen výjimečně přesáhne hranice samotného města či regionu a jen v omezeném rozsahu jsou schopny přilákat zájem návštěvníků. Působí zde aktivní spolky, soubory apod., nicméně je zřejmé, že město se cíleně a koncepčně nezaměřuje na vlastní propagaci, s výjimkou hornictví a hornických (a hutnických) tradic. Např. pouhé dvě galerie (z toho jedna soukromá) jsou skutečně na město, které by chtělo přilákat víc návštěvníků, opravdu velmi málo. h) Podobně jako kultura, je i sport a možnost sportovního vyžití fenoménem, daleko přesahujícím kategorii „občanské vybavenosti“ – samozřejmě za předpokladu, že má co nabídnout. Město se evidentně zaměřuje na podporu masových sportů jako formy lidové zábavy a pravděpodobně si od nich slibuje své zviditelnění mimo region. Je otázka, zda pak případné problematické výsledky městem protěžovaných sportovních klubů, či jejich propojení s kontroverzními osobami, nevyzní spíše kontraproduktivně. Je třeba asi připomenout, že i podpora byť i prvoligových profesionálních klubů, je nanejvýš podporou jen té pasivní lidové zábavy, nikoli sportovních aktivit obyvatel. V tomto směru je již podpora města výrazně omezenější a v jistých oblastech zcela chybí. Pro sportovní vyžití samotných obyvatel města, ale i jeho návštěvníků se toho nabízí jen velmi málo. Blízké okolí města je stvořené pro aktivní pohyb v přírodě – ovšem za předpokladu, že jsou k tomu vytvořeny aspoň základní podmínky. Tak tomu bohužel v Příbrami není. Síť značených a udržovaných turistických stezek ve městě a především v jeho okolí je na zdejší možnosti extrémně chudá, o upravených cyklostezkách, vybavených potřebným mobiliářem ani nemluvě. Je ovšem výborné, že v letošním roce by měla být vybudována ve vnitřním městě cyklostezka od Horní Obory až po areál Nový rybník. Je to ovšem málo. Můžeme připomenout, že velmi vhodné podmínky jsou všude v okolí města. Město Příbram má ze všech středočeských měst (snad s výjimkou Rožmitálu) nejlepší podmínky pro provozování zimních sportů, především pro běžecké lyžování. Nenajdeme tu však ani kilometr udržovaných a upravovaných běžkařských tratí, natož pak nějaké specializované zařízení (stadion). Tzv. Ski areál na Padáku je zařízení zcela nevhodné a prakticky nefunkční. Nachází se ve srážkovém stínu Brd v nevyhovujících klimatických podmínkách, lyžařský svah (o sjezdovce tu nelze hovořit) je příliš prudký pro začátečníky a příliš krátký pro zkušenější lyžaře. I přes veškerou snahu a úsilí jeho provozovatele, je areál velmi nedostatečně vybaven, bez obvyklého a standardního zázemí a není divu, že jej nechtějí využívat ani místní obyvatelé, natož lyžaři odjinud a raději cestují do vzdálených lyžařských středisek. Je pochopitelné, že je provozován se ztrátou a nenajde se žádný silný investor, který 12
by byl ochotný jej vybavit alespoň na standardní úroveň. Paradoxem přitom je, že na hoře Třemošná, která je už nyní zpřístupněna veřejnosti, jsou téměř ideální klimatické i terénní podmínky pro vybudování lyžařského areálu, jakému by nemohl konkurovat žádný takový nejen ve Středočeském kraji, ale i v přilehlých oblastech kraje Plzeňského a Jihočeského. Ski areál na Třemošné by umožnil nejen základní lyžařský výcvik pro (nejen) příbramské školy, ale mohl by nabídnout hned několik velmi kvalitních sjezdových tratí, každou o délce hodně přesahující 1 km, které by do města a na samotnou Třemošnou přilákaly velké množství lyžařů z Prahy, ale i z řady dalších měst. Patrně by nebyl problém i se získáním vhodného strategického partnera, silného investora, který by byl ochoten takové zařízení vybudovat a třeba společně s městem i provozovat. Lze říci, že v tomto směru město k možnostem, jaké má, přistupuje až nepochopitelně laxně. ch) Volnočasové aktivity velmi úzce souvisejí s předchozím bodem. Pro aktivní i pasivní využívání volného času ve městě slouží několik zařízení. Některá však již silně morálně zastarala a nevyhovují požadavkům ani na soudobý standard. Je tomu tak v případě rekreačního areálu Nový rybník, který vyžaduje zásadní rekonstrukci a revitalizaci, jejíž součástí by zřejmě mělo být i vyřešení dostatečné dotace vody do rozsáhlého koupaliště. V té souvislosti se nabízí otázka, zda je nutná právě tak rozsáhlá vodní plocha, která slouží jen k plavání, zda by nebylo vhodnější koupaliště radikálně zmenšit (a usnadnit tím i jeho údržbu) a získaný prostor nevyužít jinak (nebo naopak vodní plochu využít i k jiným aktivitám, než pouze k plavání). Za zvážení by stálo vybudování aquaparku, hodného toho označení, s rozsáhlejším zázemím a velkým výběrem nejrůznějších atraktivit. Domníváme se, že by bylo vhodné i funkčně propojit areál Nového rybníka s rekreačním prostorem v okolí rybníku Fialák a s lesoparkem Padák. (Současně by asi měla být lépe vyřešena dostupnost těchto areálů, včetně parkovišť a návaznosti na MHD. Zajímavou myšlenkou je i vybudování železniční zastávky v prostoru Junior-klubu). Právě stávající „aquapark“ je dalším zařízením, které morálně zastaralo a jeho rekonstrukce bude určitě nutná. Je otázka, zda by se – za předpokladu vybudování kvalitního aquaparku v areálu Nového rybníka, nestálo za to vrátit k původní podobě tohoto objektu a využívat jej dále pouze jako plavecký bazén a sportovní halu s nevelkou ubytovací kapacitou. Nevyhovující je také stav lesoparků a příměstských lesů, které někteří občané považují (zřejmě právem) za zanedbané a v jistém smyslu i nebezpečné. Při údržbě a péči o tyto lokality by zřejmě bylo možno využít jak osob, zařazených do programu VPP, tak i dobrovolných aktivit místních spolků, dětských organizací (skaut, pionýr) a ochránců ŽP. Právě příměstské lesy představují veliký a atraktivní rekreační potenciál – nejen pro obyvatele města, ale i pro případné návštěvníky, který je doposud jen zcela minimálně využit. V oblasti lesoparků a příměstských lesů si lze představit i zoopark s dětským koutem, který by představil faunu Brd a Podbrdska a mohl by současně sloužit i jako záchranná stanice živočichů. (I jen pro základní inspiraci si stačí prohlédnout lokality, určené k takovému využití např. v Písku, Berouně nebo Táboře, které přitom zdaleka nedosahují takových možností, jako je tomu právě v případě Příbrami).
13
i) Není možné se nezmínit o často kritizovaném problému, jakým je množství heren a výherních hracích automatů ve městě. Především jejich velmi snadná dostupnost napomáhá rozvoji socio-patologických jevů, především gamblerství, jež na sebe váže i další problematické chování, včetně alkoholismu a kriminality. Doporučujeme řešit tento problém koncepčně, zásadně a radikálně – nikoli snad jejich úplným zákazem (což je v jistém smyslu i obtížné), ale jejich soustředěním do jedné lokality mimo centrum a obytné zóny, kde by bylo možno vytvořit nejen „kulturnější“ prostředí, ale především je snadněji monitorovat. Jsme si vědomi, že se jedná o diskutabilní návrh, který by zřejmě narazil na značný odpor – především provozovatelů těchto zařízení (a možná i jejich uživatelů), avšak pro ozdravění atmosféry ve městě a pro větší bezpečnost jeho obyvatel i návštěvníků by takový počin byl nepochybně přínosem.
6) Cestovní ruch. a) Jsme nuceni konstatovat, že právě v hodnocení potenciálu CR je materiál SPRM zatížen zcela zásadní chybou. Předně – v regionu jednoznačně převládají přírodní předpoklady nad kulturně – historickými a nikoli naopak. To si žádá vysvětlení: Hodnotí se zde potenciál CR, nikoli stav současný, ale předpoklady – i ve vztahu k (blízké) budoucnosti. V tomto případě však je nezbytně třeba kalkulovat s turistickým potenciálem Středních a Jižních Brd jako budoucí CHKO s řadou přírodních rezervací, národních přírodních rezervací a přírodních památek a NPP, s vojenskou NTP, řadou pozoruhodností a turisticky velmi atraktivních lokalit, se zříceninou hradu Valdek a hradu Dršťka, s horskou rekreační a turistickou krajinou. Je třeba vzít v úvahu, že v PSP je předložen ke schválení zákon, kterým se mj. ruší Vojenský újezd Brdy (odložení jeho projednání na březen zřejmě nemá zásadní význam, armáda trvá na potřebě VÚ Brdy zrušit) a nezávisle na tom již současně probíhá proces vyhlašování CHKO Brdy (samotná CHKO by měla být vyhlášena nařízením vlády buď v letošním, nebo příštím roce, v účinnost by nařízení mělo vejít k 1.1.2016, spolu se zrušením VÚB) – tzn., že jak ke vzniku CHKO Brdy, tak k plošnému všeobecnému zpřístupnění vojenského újezdu dojde zhruba uprostřed období, na které je SPRM sestavován – a je nezbytné s tímto faktem pracovat. To ovšem řešitelský tým neučinil – a pravděpodobně se ani podrobněji neinformoval o turistickém potenciálu Brd. (Dovolíme si v této souvislosti poznámku, že při hodnocení rozvojového potenciálu území, které by se mělo stát základem pro konkrétní kroky, směřující k jeho povznesení a zlepšení situace jeho obyvatel, je nepřípustné a nezodpovědné promítat do takového procesu hlediska a úzké zájmy některých politických subjektů nebo osob, zejména tehdy, pokud tím mohou i uškodit oprávněným zájmům obyvatel.) b) Je podle nás zásadní chybou, že řešitelský tým nevyužil ke své práci mimořádně důležitého zdroje – a to Analýzu CR na Příbramsku, zpracovanou na zakázku Středočeského kraje PřF UK v roce 2007. Tento materiál, ačkoli vycházel z reality, která byla od té doby v jistých ohledech překonána (zejména vůbec se v té době vážně neuvažovalo o zrušení VÚB), je třeba chápat jako stále aktuální. Jednoznačně označuje právě možné využití Brd za zdaleka nejvýznamnější rozvojový potenciál v oblasti CR, který ostatní, zejména 14
kulturně-historické hodnoty, označil v tomto směru za druhořadé a pouze subsidiární, jakkoli i jejich význam vzal náležitě v úvahu. c) I my jsme využili ve svých úvahách materiály Ústavu územního rozvoje (mj.), které ovšem nejsou z pochopitelných důvodů naprosto aktuální a zapracovali jsme do nich údaje za Brdy (např.: CHKO, předpokládáme 12 přír. pozoruhodností z 51 navržených, 1 vojenská NTP /srub CE Jordán/, 1 vojenská památka /sklad jaderné munice Javor 51/, archeologické a paleontologické památky /Plešivec, Vinice, Koníček/, 2 zříceniny /Valdek, Dršťka/, další 3 malá muzea /poutnické – Příbram, hornické Řimbaba-Bohutín, cvokařské – Rožmitál/ a cca 2 jiné atraktivity /DP Bahna, zámeček Tři trubky/). K tomu výrazná rozloha chráněného území horského charakteru – 345km2 (z toho na území ORP 275 km2, což je cca 30% území v RTK I nebo II a dalších cca 90 km2 v RTK II mimo chráněné území /oblast Hřebenů a okolo Vltavy/). Přesto, že jsme se ve svých úvahách drželi na minimálních předpokladech, přesto nám vyšlo bodové ohodnocení ORP Příbram cca 1850, což je 6.místo mezi všemi ORP v ČR (za Prahou, Českým Krumlovem, Libercem, Plzní a Sušicí, ale před Českou Lípou, Českými Budějovicemi, Znojmem a Brnem). Už i z bodového ohodnocení je zřejmé, že hodnoty přírodní, zejména ty v Brdech (945 bodů) převažují nad kulturně – historickými (715 bodů). d) Je víc než zřejmé, že se řešitelský tým patrně vůbec neseznámil s potenciálem Brd a pracoval pravděpodobně s povrchními, nepřesnými a mnohdy i zavádějícími informacemi, které se běžně objevují v tisku a ve starší literatuře. e) Brdy, jako nejvyšší pohoří České kotliny se zvedají na samých hranicích Příbrami a obsahují řadu turisticky velmi atraktivních lokalit (do současné doby je navrženo 51 nových MZCHÚ v Brdech), o něž je velký zájem už nyní, kdy je vstup do něj de facto nelegální. Rozsáhlý hřeben Třemošné (už nyní v omezeném režimu zpřístupněný) představuje ideální rekreační zázemí nejen města, ale může se stát i při vyvinutí jen minimální snahy, mimořádně významným návštěvnickým cílem. Třemošná by za předpokladu vybudování rozhledny byla výhledovým bodem první kategorie, s nímž by mohlo uvnitř Čech soupeřit jen málo jiných míst. Konfigurace jejího terénu (zejména SZ svahů směrem k Obecnici) i klimatické podmínky ji předurčují jako jednu z mála hor v Brdech i k vybudování opravdu kvalitního lyžařského areálu, který by (nejen) ve Středočeském kraji neměl konkurenci. Jsou zde ideální podmínky pro pěší, cyklistickou i lyžařskou turistiku, pro relaxaci, sběr lesních plodů atd. Až doposud nic z toho se město Příbram nesnaží rozvíjet a využívat, naopak se tomu až doposud spíše bránilo. (Již v minulosti nabízela armáda městu oblast Třemošné k využití, to ji z nám neznámých důvodů bohužel odmítlo). f) V samotné Příbrami je umístěno atraktivní Hornické muzeum. Většina aktivit města ve prospěch cestovního ruchu se zaměřuje především na něj a na podporu hornických tradic a reálií. To je samozřejmě správné – a v tomto ohledu se učinil velký a dobrý kus práce. Návštěvnost muzea je okolo 100.000 osob ročně, což je jistě velký úspěch, je však třeba současně vzít na vědomí, že montánní turistika představuje pouze velmi omezený segment cestovního ruchu – a v případě jeho rozvoje v Příbrami již pravděpodobně velké rezervy neexistují a pomalu se blíží svému maximu. 15
g) Jedním z nejvýznamnějších poutních míst v ČR je Svatá Hora, kterou ročně navštíví až 250.000 osob (poutníků, turistů a dalších). Lze předpokládat ještě rezervy v návštěvnosti (např. v souvislosti s diskutovanou stavbou rozhledny a zlepšením infrastruktury ve prospěch CR). Tito návštěvníci však většinou již do samotného města nepřijdou. To by částečně mohl řešit turistický vláček, který od konce léta 2013 zahájil provoz (za předpokladu, že jeho trasa se stane skutečně atraktivní a spojí Svatou Horu přes centrum města s Březovými Horami), ale také užší spolupráce Správy Svaté Hory s městem. Velká rezerva je v oblasti Pražské ulice a celého „historického“ centra města, kde by mělo být více pamatováno na reprezentativní obchody (zlatnictví, butiky, outlety, knihkupectví, výběrové potraviny, elektroniku, sklo a porcelán), na kvalitní občerstvení a stravování (kavárny, vinárny, cukrárny, kvalitní restaurace, kluby, fast foody, pizzerie, bistra), i na ubytování – a samozřejmě na dostatek parkovacích míst a kvalitní MHD. h) Pokles počtu ubytovaných osob souvisí zřejmě i s poklesem počtu ubytovacích zařízení (zanikly např. hotely Modrý Hrozen, Minerál, U města Příbrami a Investa), ale především s nízkou atraktivitou samotného města a krajně omezenou možností návštěvy atraktivních lokalit v jeho okolí, zejména v Brdech. Je třeba také připomenout, že ve městě jsou cca jen 4 ubytovací zařízení, schopná obsloužit autobusový zájezd (kapacita 40 a více lůžek), přičemž kvalita ubytovacích zařízení ve městě je průměrná až podprůměrná a v zásadě neodpovídá běžným standardům. Město prakticky nedisponuje žádným zařízením, schopným zajistit velké akce, kongresy apod. (kvalita a možnosti Kulturního domu spolu s hotelem Belvedere jsou podstandardní). ch) Problematická je také úroveň občerstvení a stravovacích kapacit. Jen několik jich může nabídnout standardní služby (nadstandardní prakticky žádné), většina má však charakter pivnic, hostinců a barů s hluboko podstandardní nabídkou. Až na ojedinělé výjimky se nevyužívá sofistikovanější nabídky místních specialit, zpravidla nejsou využívány zdejší reálie ani v úpravě interiérů a exteriérů. Stravovací a občerstvovací provozy ve městě v naprosté většině k návštěvě nelákají (ale spíše odrazují). i) Kromě Svaté Hory a areálu Hornického muzea prakticky ve městě nejsou žádné skutečně atraktivní historické objekty, v centru je zajímavá snad jen ulice V Brance (ještě s dávkou dobré vůle). Na takové „pamětihodnosti“ opravdu jen stěží lze lákat návštěvníky. Zajímavá je sice (pro někoho) sorela na březohorském sídlišti, ale tím zhruba výčet architektonických pozoruhodností patrně končí. Pokud má být město atraktivní pro turisty, je třeba jim nabídnout jiné zajímavosti, které tu jsou – a především zábavu. Sportovní a vůbec volnočasové vyžití. O tom jsme již pojednali v kapitole o občanské vybavenosti, ale některé body je na místě připomenout. Především funkční a atraktivní aquapark (stávající si ani své označení nezaslouží), rekonstruovat a zatraktivnit Nový rybník, zřídit skutečně funkční a kvalitní sjezdový areál (podmínky na Třemošné pro něj jsou), vybudovat a udržovat cyklostezky nejen ve městě, ale především v jeho okolí, totéž, pokud jde o běžkařské tratě, zřídit alespoň malou zoo, revitalizovat a udržovat bezpečné lesoparky a příměstské lesy, vyznačit další turistické a naučné stezky, revitalizovat Struhy, reorganizovat MHD a příměstskou veřejnou dopravu vstřícně k potřebám CR, zřídit muzeum betlémů, případně i skanzen podbrdské lidové architektury, podpořit vznik nových kvalitních a kapacitních 16
ubytovacích zařízení, propagaci města (masivní) zaměřit na vše, co je zde atraktivní – zejména na Brdy, vybudovat rozhledny (Třemošná, Svatá Hora, Koráb…), zatraktivnit trasu turistického vláčku, podpořit zrušení vojenského újezdu a co nejrychlejší vyhlášení CHKO, vyměnit hloupé a degradující poutače u R4 za takové, které turisty přilákají, sestavit promyšlenou a dlouhodobou koncepci rozvoje CR – i ve spolupráci s ostatními sousedními regiony a také ji naplňovat, atd. j) Je třeba řešit i způsob, jak zdejší informační střediska poskytují turisticky relevantní informace – zejména co do jejich aktuálnosti, úplnosti, ale i pokud jde o spolupráci s podobnými zařízeními v celém regionu (Rožmitál, Březnice…). Je ovšem také třeba, aby tato informační střediska měla vhodnou otevírací dobu (vč. víkendů a svátků). Maximum turisticky využitelných informací by měly poskytovat i webové stránky města.
7) Řízení a správa. a) Ke zpracování kapitoly nemáme významnějších připomínek s výjimkou potřeby (nezbytnosti) lepší komunikace vedení města s veřejností. Je ke zvážení, zda některé odbory městského úřadu jsou schopny bezproblémově plnit své úkoly a zda jsou také nadány potřebnými kompetencemi. V této souvislosti je například zarážející, že garantem tvorby samotného SPRM za město není Odbor koncepce a rozvoje. Také postavení Odboru silničního hospodářství a investic se zdá být ve struktuře MěÚ nadstandardně posíleno. Naopak zřetelně chybí útvar městského architekta. b) Dovolujeme si velmi doporučit zavedení orientačních čísel domů v jednotlivých ulicích města, jako jeden z nejvýznamnějších prostředků usnadnění orientace ve městě pro občany i pro jeho návštěvníky. Současný stav, kdy jsou domy označeny pouze číslem popisným, považujeme ve městě velikosti Příbrami za zcela nevyhovující, až nepřijatelný. c) Podle zákona o obcích (128/2000 Sb.) volí zastupitelstvo předsedu osadního výboru (§ 120 odst.3). Zákon nikde neuvádí povinnost zastupitelstva jmenovat členy osadních výborů. V tomto smyslu považujeme způsob vytváření osadních výborů (jmenování zastupitelstvem) za jisté oslabení demokratických principů při správě města. d) Město Příbram se oficiálně vyjádřilo proti rozhodnutí MO zrušit Vojenský újezd Brdy. Je to legitimní právo zastupitelstva, které respektujeme, ale dovolujeme si upozornit, že je považujeme za hluboce chybné. Důvody k takovému postoji město opřelo o iracionální a irelevantní argumenty, které naznačují, že město problematice existence i rušení vojenského újezdu nerozumí a evidentně se opírá o chybné, nepřesné, nesprávné, případně velmi zastaralé informace. Je evidentní, že nesouhlas s rušením újezdu je především politicky motivován. Existence vojenského újezdu je po všech stránkách pro Příbram škodlivá. Zásadním způsobem blokuje a omezuje rozvoj města – a to bez jakýchkoli kompenzací. Nepřístupný a neprůjezdný vojenský újezd znemožňuje rozvoj cestovního ruchu v Brdech, které mají přitom zdaleka největší rozvojový a ekonomický potenciál. Doporučujeme, aby 17
město znovu v této věci svůj postoj přehodnotilo a místo iracionálních politických hledisek zodpovědně upřednostnilo hlediska ekonomická a hospodářská. e) Na rozdíl od negativního postoje k rušení vojenského újezdu město neodmítá (a snad i opatrně podporuje) vyhlášení CHKO Brdy. Takový postoj lze jedině podpořit, protože je skutečně nejen v zájmu Brd a jejich přírody, ale i města samotného. Je ovšem určitě škoda, že v tomto směru není město aktivnější, zejména že prozatím nenavrhlo umístění sídla Správy CHKO právě do Příbrami, ačkoli by to byl logický krok – a zcela v zájmu města. O sídlo Správy CHKO má zájem řada jiných obcí (např. Strašice, Hořovice, Míšov, Rožmitál, Obecnice), jejichž lokalizace i možnosti však nejsou na úrovni Příbrami. Ta má i vhodnou „dopravní“ polohu blízko středu vyhlašované CHKO. Doporučujeme, aby Příbram svoji kandidaturu na sídlo Správy CHKO co nejdříve vyhlásila, anebo aby podpořila alespoň jinou obec z ORP Příbram (nejspíš Obecnici nebo Jince), pokud se rozhodne na umístění sídla Správy ve městě rezignovat.
8) Rozpočet, financování. a) K této kapitole si dovolíme poznamenat, že dlouhodobý trend snižování příjmů městského rozpočtu není překvapivý ani s ohledem na fakt, že město se snaží stále orientovat na průmysl a na podporu produkčních a zpracovatelských aktivit. Domníváme se, že za předpokladu větší podpory služeb – a zejména již zmiňovaného cestovního ruchu, by se příjmy města počaly zvyšovat (dokonce i v podmínkách současné ekonomické recese), jakkoli připouštíme, že by přinejmenším zpočátku bylo nutné změnit strukturu investičních výdajů – právě ve prospěch kapitálových investic do sektoru služeb. Ostatně výdaje města na rozvoj cestovního ruchu jsou výrazně poddimenzované a hluboko pod úrovní výdajů srovnatelných měst i ve Středočeském kraji. b) Domníváme se dále, že s ohledem na demografický i sociální vývoj, je (resp. bude) nutná výrazná investiční podpora sociálních služeb, včetně výdajů na služby sociální prevence. c) Nezbývá než konstatovat, že zcela evidentně není město schopno generovat dostatek prostředků na své potřeby, tím méně pak na další rozvoj ze standardních příjmů. To se snaží řešit ne vždy zcela uvážlivým (tím méně pak výhodným) odprodejem vlastního majetku a úhradou svých hlavně rozvojových potřeb z dotací. V získávání dotací byla Příbram až doposud velmi úspěšná, ale je třeba varovat před spoléháním se na to, že tomu tak bude i v budoucnu. Lze se domnívat, že úspěšnost města v tomto směru je do určité míry dána jeho poměrně silným vlivem na krajském úřadě, odkud také většina dotací přichází. Není žádná záruka, že nedojde ke změně situace. Za předpokladu, že by se objem získávaných dotací snížil, byť třeba jen o 1/3 současného stavu, ocitla by se Příbram pravděpodobně ve velmi vážných problémech, které by zřejmě vedly k jejímu výraznému zadlužování. Jsme přesvědčeni, že město by skutečně mělo věnovat intenzivní pozornost podpoře takových druhů podnikání a aktivit, které jsou schopny relativně rychle generovat zisk a výrazně by zvýšily příjmy města. Je zřejmé, že na rozdíl od průmyslu, kde jsou šance minimální, je takový potenciál právě v hluboce poddimenzovaném cestovním ruchu. 18
d) Naopak považujeme za pozitivní výdaje do vzdělávání, přičemž však doporučujeme objem těchto výdajů ještě navýšit. Je otázka, zda výdaje na veřejnou správu jsou efektivně vynakládané a ve shodě s řešitelským týmem doporučujeme velmi uvážlivé nakládání s prostředky na tento segment vynakládanými. e) Doporučujeme dále nesnižovat majetek města, zejména nemovitostí, ale naopak se pokusit, třeba právě s využitím dotací, jej zvětšovat. K samotným dotacím si dovolíme ještě poznamenat, že je z řady důvodů nelze považovat za nejvhodnější prostředek financování i proto, že lze s nimi jen velmi omezeně nakládat podle skutečných a dlouhodobých potřeb města. V zásadě představují dotace spíše destabilizující prvek. Výrazná závislost na dotacích, které jsou hned druhým nejvýznamnějším druhem příjmů, vede mj. i k tomu, že město může jen velmi obtížně stanovovat a naplňovat dlouhodobé koncepce svého rozvoje. Cílem by zřejmě mělo být především velmi výrazné proporcionální zvýšení daňových a nedaňových příjmů, odbourání kapitálových příjmů a proporcionální snížení dotací. Nezbývá než konstatovat, že současná závislost města na získávaných dotacích je alarmující a krajně nezdravá, jakkoli je třeba ocenit schopnost města dotace získávat. f) Finanční podpora masového sportu a zejména profesionálních sportovních klubů, je podle nás extrémně přehnaná, metodika rozdělování prostředků do oblasti sportu je chybná (a vyvolává dokonce pocit záměrné diskriminace jiných sportů a klubů), je velmi netransparentní (místo dotací se často poskytují dary) a rozhodování o finančních příspěvcích města je zatíženo zcela zjevným střetem zájmů. Využívání prostředků z příjmů z „hazardu“ je podle nás třeba přehodnotit – především ve prospěch sociálních služeb. Město by v tomto směru nemělo nijak podléhat žádným nátlakům a lobbyistickým aktivitám ve prospěch sportovních klubů.
9. Životní prostředí. a) Samotný popis prostředí, v němž se město nachází (geologické, geomorfologické, pedologické, hydrologické a klimatické podmínky) je poněkud stručný, do jisté míry i nepřesný a dokonce se zde vyskytují i chyby („vápence“). Např. popis kvality půd je natolik vágní, že z něho není zřejmé, že se město (a jeho značně široké okolí, zejména samotné Brdy) nachází v oblasti krajně neúživných půd té nejhorší kvality, (které i podle názoru příslušných odborníků se mnohdy nehodí ani k pastvě), že kromě devastace těžbou je nemalá část půd kontaminována těžkými kovy – a z těchto všech (i dalších) důvodů je prakticky vyloučena intenzivní a efektivní zemědělská výroba rostlinná a do značné míry i živočišná. b) Popis ochrany přírody je evidentně poznamenán značnou neznalostí problematiky a je mj. i zřejmé, že řešitelský tým této otázce věnoval jen zcela minimální pozornost, ačkoli právě na ochraně přírody by do budoucna mohl ve městě záviset jeho rozvoj. (Jen pro pořádek 19
připomínáme, že ve městě je evidován doposud jediný významný krajinný prvek (VKP) – a to lesík Koráb na Březových Horách.) c) Pokud jde o chráněná území v Brdech, je skutečně jediná zákonná ochrana dána vyhlášením CHOPAV (v r.1979), jejíž režim však bohužel nerespektuje organizace pověřená hospodařením ve vojenských lesích a i z toho důvodu dochází k dlouhodobému zhoršování kvality i vydatnosti vodních zdrojů, významných pro zásobování města pitnou vodou. Podle zákona o ochraně přírody a krajiny a podle evropské legislativy byly také v Brdech a jejich okolí vyhlášeny EVL, jež jsou na území vojenského újezdu prozatím tzv. „smluvně“ chráněny. V souvislosti s vyhlašovanou CHKO Brdy (vyhlášení zřejmě v r.2014 nebo 2015, účinnost od 1.1.2016) se vedle její příslušné zonace počítá s vyhlášením řady MZCHÚ v kategoriích NPR, PR, NPP a PP. Je podáno v současnosti celkem 51 návrhů, přičemž nejblíže Příbrami se jedná o vyhlášení MZCHÚ v kategorii PP „Kazatelna“ na Třemošné, NPR „Klobouček“ nad Obecnicí, PR nebo PP „rašeliniště nad Pilskou“ u VN Pilská a NPP „Tok“ na velké části dopadové plochy Tok. d) Je svým způsobem překvapující, že dokonce ani OŽP ORP Příbram nezaslal své připomínky k návrhu na vyhlášení CHKO Brdy – a to ani k vymezení jejích hranic, ani k zonaci, ani k návrhu bližších podmínek ochrany. To považujeme za velmi zásadní opomenutí, zejména proto, že připomínkové řízení již dávno skončilo a předložené připomínky již byly prakticky vypořádány.
10. Analýza potenciálu a rizik rozvoje města. a) Kapitola čerpá z dotazníkového šetření a z vlastní analýzy socioekonomického rozvoje na základě materiálů, jež měl řešitelský tým k dispozici. Pokud jde o dotazníkové šetření, nezbývá než se znovu dotázat, podle jakého klíče bylo prováděno a na základě jakých doporučení byli osloveni příslušní respondenti. Vzhledem k poměrně důvěrné znalosti místních podmínek, včetně názorů obyvatel, můžeme konstatovat, že pokud jde o obecnou orientaci v problematice rozvoje města se zřejmě dotazníkové šetření zhruba shoduje s našimi poznatky a především potvrzuje poměrně nízkou a v jistém smyslu deformovanou orientaci obyvatel v problematice. Je například zřejmé, že většinou si obyvatelé Příbrami v plném rozsahu neuvědomují fakt, že celá ČR se již nějakou dobu nachází v postindustriálním období a místní ekonomické potíže (vč. nezaměstnanosti) přičítají pouze ukončení těžby rud na Příbramsku (dle našich informací se dokonce někteří obyvatelé domnívají, že se tak stalo předčasně a že je reálné v budoucnu případně těžbu obnovit) a současné ekonomické krizi, aniž by si uvědomovali podstatně širší dosah skutečnosti, že v oblasti průmyslové výroby se i po překonání krize zřejmě možnosti industriálního rozvoje v ČR (samozřejmě vč. Příbrami) příliš nezlepší. Na druhou stranu jsou pro nás některé odpovědi respondentů, které se týkají konkrétních místních jevů, situací a skutečností přinejmenším překvapující (jde zejména o názory obyvatel na fungování státní správy, vzájemných vztahů orgánů města a veřejnosti, kvalitě komunikace mezi městem a veřejností a spokojeností/nespokojeností s některými službami). 20
Naše poznatky z běžného života ve městě hovoří o poměrně značně odlišných hodnoceních významné části obyvatel, než jaká naznačují dotazníková šetření. Je možný několikerý výklad takové disproporce: a) respondenti správně nepochopili smysl šetření a svými odpověďmi „nechtěli ublížit“; b) šetření bylo interpretováno s předchozí eliminací „krajních hodnocení“ a zpracovávány byly především „průměrné odpovědi“; c) nebyl vybrán reprezentativní vzorek obyvatelstva. b) K analýze socioekonomického stavu a rozvoje města, provedené řešitelským týmem nezbývá než konstatovat to, co jsme uvedli už na začátku tohoto materiálu. Domníváme se, že analýza je poměrně povrchní, nevyužila relevantních informací a zdrojů, resp. použila jen ty nejobecnější, nejjednodušší a nejsnáze použitelné a zpracovatelné. Máme za to, že řešitelé nevyužili možnosti podrobných konzultací s nejrůznějšími subjekty ve městě (občany, podnikateli, zájmovými sdruženími a organizacemi, poskytovateli služeb atd.) k prohloubení vhledu do problematiky města a zřejmě se spokojili s informacemi poskytnutými zejména pracovníky městského úřadu a zastupiteli, jejichž objektivita může být občas diskutabilní.
III. Seznam některých použitých zkratek. AD – Azylový dům CR – cestovní ruch, turismus EVL – evropsky významná lokalita CHKO – Chráněná krajinná oblast CHOPAV – Chráněná oblast přirozené akumulace vod MHD – městská hromadná doprava MZCHÚ – maloplošné zvláště chráněné území NNO – nestátní neziskové organizace NPP – Národní přírodní památka NPR – Národní přírodní rezervace NTP – Národní technická památka ORP – obec s rozšířenou působností (a její obvod), obec tzv.III.typu OSV – osoby sociálně vyloučené 21
PP – Přírodní památka PR – Přírodní rezervace PSP – Poslanecká sněmovna Parlamentu (ČR) SPRM – Strategický plán rozvoje města (Příbrami) SV – střední vzdělání ÚSV – úplné střední vzdělání VHD – veřejná hromadná doprava VKP – významný krajinný prvek VN – vodní nádrž VPP – veřejně prospěšné práce VTOS – výkon trestu odnětí svobody VÚB – Vojenský újezd Brdy
V Příbrami, 12.2.2014
za BRDY-Res publica, z.s., JUDr.Pavel Čámský
22
