Branná výchova a obrana státu v českém školství

MASARYKOVAUNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA OBČANSKÉ VÝCHOVY

Branná výchova a obrana státu v českém školství

Magisterská diplomová práce

Hrušovany u Brna 2016

Vedoucí diplomové práce: PhDr. Mgr. Radim Štěrba, Ph.D., DiS.

Vypracovala: Bc. Radka Tesařová

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem závěrečnou diplomovou práci vypracovala samostatně, s využitím pouze citovaných literárních pramenů, dalších informací a zdrojů v souladu s Disciplinárním řádem pro studenty Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity a se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

V Hrušovanech u Brna dne:……………….. Podpis:…..……………………………..

Poděkování Děkuji především PhDr. Mgr. Radimu Štěrbovi, Ph.D., DiS. za cenné rady a vstřícnost, se kterou mi pomáhal. Poděkováni patří i Mgr. Martě Staňkové za jazykovou korekturu. Dále bych chtěla poděkovat všem respondentům, kteří mi poskytli informace k této práci. Současně bych ráda poděkovala své rodině, přátelům – především Peti za psychickou podporu, kterou mi poskytovali po celou dobu studia a tvorbě této diplomové práce.

Bibliografický záznam TESAŘOVÁ, Radka. Branná výchova a obrana vlasti ve škole. Hrušovany u Brna, 2016. Diplomová práce. Masarykova univerzita Brno, Fakulta pedagogická, Katedra občanské výchovy.

Anotace Diplomová práce se skládá ze dvou částí. Teoretická se zaměřuje na historii branné výchovy v českém školství a její znovuzavedení do současného vzdělávacího systému. Vymezuje základní pojmy z problematiky branné výchovy, dále se zabývá historií branné výchovy a návratu branné výchovy do současného vzdělávacího systému. Praktická část se věnuje názorům učitelů na znovuzavedení obrany státu do škol. Klade si za cíl bližší poznání skutečného zařazení obrany státu do výuky na základní škole. Pozornost budu věnovat i školním vzdělávacím programům a pokusím se je analyzovat a porovnat. Annotation This thesis consists of two parts. Theoretical part deals with the history of military education in Czech schools and their reintroduction to the current educational system. Thesis defines the basic concepts of the issue of military training, it discusses the history of military training and the return of military training to the current educational system. The practical part deals with the views of teachers on the reintroduction of national defense schools. It attempts to find out the actual inclusion of the military education into the education in primary school. I will devote the attention to the school education programs and I will try to analyze and compare them. Klíčová slova branná povinnost, obrana vlasti, obrana státu, branná výchova, branný systém, branná politika

Key words conscription, the defence of homeland, national defense, military training, defense system,

military policy

OBSAH ÚVOD ................................................................................................................... 8 I.

TEORETICKÁ ČÁST .................................................................................. 10 Vymezení základních pojmů ................................................................. 10

1. 1.1.

Branná politika .................................................................................. 10

1.2.

Branný systém ................................................................................... 11 Branná výchova ..................................................................................... 12

2. 2.1.

Historický vývoj branné výchovy ..................................................... 12 Branná výchova ve škole ...................................................................... 19

3. 3.1.

Pojetí, cíle, obsahy ............................................................................. 19

3.2.

Československo 1918-1939 ............................................................... 20

3.3.

Poválečné Československo 1945-1953 ............................................. 24

3.4.

Československo v 70. a 80. letech 20. st ........................................... 28

4.

Shrnutí branné výchovy ........................................................................ 35

5.

Současné pojetí obrany státu ................................................................. 37 5.1.

První stupeň ZŠ ................................................................................. 38

5.2.

Druhý stupeň ZŠ ................................................................................ 39

5.3.

POKOS .............................................................................................. 42 Srovnání branné výchovy a obrany státu .............................................. 44

6.

PRAKTICKÁ ČÁST ................................................................................ 45

II. 1.

Charakteristika zkoumaného problému................................................. 45

2.

Hypotézy a cíle výzkumu ...................................................................... 46

3.

Výzkumný vzorek ................................................................................. 47

4.

Použité metody ...................................................................................... 49

5.

Výsledky šetření .................................................................................... 50 5.1.

Analýza ŠVP ......................................................................................... 65

6.

7.

Vyhodnocení hypotéz ..................................................................... 64

6.1.

ŠVP na 1. stupni ZŠ........................................................................... 65

6.2.

ŠVP na 2. stupni ZŠ........................................................................... 67

6.3.

Výsledky analýzy .............................................................................. 68 Diskuze a závěry ................................................................................... 69

ZÁVĚR ............................................................................................................... 70

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ................................................................. 73 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ .................................................................... 74 LITERATURA ................................................................................................ 74 INTERNETOVÉ ZDROJE ............................................................................. 77 SEZNAM PŘÍLOH ............................................................................................. 79

ÚVOD Vzdělávací předmět branná výchova opustil české školní osnovy po politických změnách v roce 1989. Mnoho lidí si pokládalo otázku, zda je nutné žáky teoreticky připravovat na krizové situace. V dnešních osnovách nenalezneme brannou výchovu v takové podobě, jako byla před Sametovou revolucí v roce 1989. Ti co absolvovali povinnou školní docházku za minulého režimu, si vybaví běh s plynovou maskou. Ten však dnešní žáky rozhodně nečeká. Branná výchova je zařazena do RVP ZV od roku 2013 jako obrana státu a vyskytuje se napříč několika vyučovacími předměty. Žáci si osvojí vědomosti o Armádě ČR, základech branné povinnosti či NATO. V RVP středních škol se prozatím nevyskytuje. 1 Diplomová práce je rozdělena do dvou částí. První teoretická část se zaměřuje na historii branné výchovy. Druhá praktická se zaměřuje na realizaci branné výchovy na školách. Hlavním cílem teoretické části práce je sepsání přehledu o historii branné výchovy od vzniku Československa v roce 1918 až do převratu v roce 1989. Přestože historie branné výchovy na českých školách byla v minulosti součástí československých dějin, zaměřuji se v současnosti pouze na obranu státu vyučující se v českém školství. Součástí je i popis shodných a rozdílných znaků výuky branné výchovy v jednotlivých obdobích. Cílem praktické části je zjištění, jak se branná výchova vyučuje v dnešní době a jaký mají názor na výuku pedagogové, v jejichž předmětech se branná výchova převážně vyskytuje. Součástí je i analýza školních vzdělávacích programů škol, na kterých probíhalo dotazníkové šetření. Většina použité literatury je dostupná v Moravské zemské knihovně. Knihy o obraně státu vycházeli před rokem 1989. Po revoluci v roce 1989 přestala obrana státu na školách existovat a z tohoto důvodu nenajdeme publikace, které by se věnovaly dané tématice a byly v tomto období vydány.

Do škol se vrátila branná výchova. Idnes.cz [online]. 2013 [cit. 2016-02-26]. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/branna-vychova-ve-skolach-0y3 /domaci.aspx?c=A131111_115416_domaci_jj 1

8

Celkový náhled do branné výchovy od vzniku Československé republiky až po rok 1986 nám poskytne publikace Branná výchova pro studující učitelství od Jana Frimla. Dále jsem čerpala s učebnic a doporučených osnov pro výuku branné výchovy z různých období. K obraně státu je věnována příručka Příprava občanů k obraně státu: příručka pro učitele základních škol, kterou vydalo Ministerstvo obrany České republiky. Teoretickou část tvoří šest kapitol. V první nalezneme vymezení základních pojmů jako je branná politika a branný systém. Navazuje na ni kapitola, která popisuje historii branné výchovy. Třetí část se zabývá pojetím, cíli a obsahy branné výchovy ve školních osnovách. Ostatní podkapitoly popisují začlenění branné výchovy do škol v jednotlivých obdobích. Pátá kapitola se věnuje současnému pojetí obrany státu. Poslední kapitola zahrnuje srovnání branné výchovy a obrany státu. Praktická část je členěna do sedmi kapitol. První se věnuje charakteristice zkoumaného problému. V následující je popsána hypotéza a cíl výzkumu. Třetí se věnuje výzkumnému vzorku. Ve čtvrté se zabývám použitými metodami. Navazující kapitola obsahuje výsledky dotazníkového šetření a analýzu hypotéz. Šestá kapitola obsahuje analýzu ŠVP nejprve prvního a následně druhého stupně. Praktickou část zakončuje kapitola věnující se diskuzi a závěrům.

9

I.

TEORETICKÁ ČÁST 1.

Vymezení základních pojmů

Před samotným hlubším proniknutím do problematiky branné výchovy bychom si měli nadefinovat pojmy, které s danou problematikou úzce souvisí. Branná výchova není jen teoretický předmět, ale je potřeba uvědomit si praktické souvislosti s branným systémem a s brannou politikou státu.

1.1. Branná politika V obecném slova smyslu definuje Kadeřábek politiku jako boj o moc ve státě mezi třídami. Je to boj společenských tříd a jejich politických stran, států a koaličních systémů o uskutečňování jejich společensko-ekonomicky podmíněných zájmů a cílů. Zahrnuje v sobě činnost, názory, systém vztahů a procesů sledujících cíle a úkoly vyplývající ze společenských zájmů dané třídy, státu či koalice. Politika jako celek se dotýká všech oblastí společenského života. V rámci tohoto celku se však vydělují relativně samostatné oblasti obecné politiky. Postupem času došlo k vyčlenění zahraniční politiky, kulturní, sociální, školské, branné apod. Do začátku sedmdesátých let se užíval termín “vojenská politika“, což vyjadřovalo všeobecně vžitý názor, že obrana země je především záležitostí ozbrojených sil. Přibližně od XIV. sjezdu KSČ je užíván termín branná politika. Došlo tak k rozšíření významu pojmu vojenská politika na všechny oblasti společenského života (Kadeřábek, 1987, s. 114,115). „Branná politika je souhrnem názorů, zásad, principů, činností a vztahů v oblasti vojenské výstavby státu, zabezpečení obrany země, přípravy ozbrojených sil a obyvatelstva k ozbrojené obraně vlasti (nebo vedení války).“2 V době míru je branná politika určována hlavní linií obecné politiky, zatímco v době války je tomu přesně naopak. Branná politika se stala určující pro všechny oblasti společenského života (Kadeřábek, 1987, s. 114,115).

2

KADEŘÁBEK, Alois. Branná výchova. 1. vyd. Brno: Univerzita J.E. Purkyně, 1987, s. 114.

10

1.2. Branný systém „Branný systém je souhrn státních a společenských institucí (orgánů a organizací) a jejich činností, kterými se řídí a realizují opatření přípravy a vedení obrany země a také souhrnem veškerých pravidel, norem, zákonů, kterými jsou ustanoveny vztahy mezi institucemi a jejich pravomoci a odpovědnosti ve věcech obrany.“3 Systém obrany ČSSR byl relativně samostatný. Existoval jako součást vyššího politického systému států Varšavské smlouvy a také součástí vyššího branného systému koalice. V důsledku propojení s ostatními společenskými systémy a početnými vzájemnými vztahy mezi jednotlivými složkami, je systémem mimořádně složitým, otevřeným a neustále se rozvíjejícím. Systém obrany ČSSR plnil tři základní funkce. Prvořadou funkcí obrany ČSSR bylo mírové poslání. Jako neoddělitelná a pevná součást obranné koalice států Varšavské smlouvy se podílí na účinném ovlivňování politiky protivníka, na jeho přinucení respektovat a realizovat zásady mírového soužití a spolupráce. Druhou základní funkcí byla soustavná a cílevědomá, komplexně organizovaná příprava všech složek branného systému na možný vojenský konflikt. Třetí základní funkcí byla vlastní vojenská obrana vlasti, v případě, jestliže by se i přes veškerá úsilí nepodařilo zabránit válečnému konfliktu (Pavlík, 1981, s. 24). Mezi základní složky branného systému ČSSR byly zařazovány ozbrojené síly ČSSR, národní hospodářství, jednotný systém výchovy k brannosti obyvatelstva ČSSR a vojska civilní obrany (Pavlík, 1981, s. 25,26).

FRIML, Jan a Petr HANOUSEK. Branná výchova pro studující učitelství. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1986, 2 sv., s. 50. 3

11

2.

Branná výchova

Od vzniku lidské společnosti řešila národní či státní společenství své životní problémy a prosazovala své požadavky nejen jednáním a dohodami, ale i konfrontací – se zbraní v ruce. V třídních společensko-ekonomických formacích vznikaly války, s jejichž existencí vyvstala potřeba přípravy a výchovy k nim. Proto různé výchovné směry, jak je zaznamenávají dějiny pedagogiky, akceptovaly ve výchově mládeže vedle rozvoje morálních vlastností a rozumových schopností též přípravu vychovávaných k boji (Reitmayer, 1987, s. 9). České země byly díky své pozici označovány slovy „pevnůstka Evropy“. (Dolenský, 1937, s. 3) Zeměpisná poloha našeho státu je velmi nevýhodná po stránce strategické. Proto bylo třeba více dbát, aby naše národní obrana byla nejen početně silná, ale také pro svůj těžký a odpovědný úkol dobře vycvičena (Mervart, 1936, s. 5).

2.1. Historický vývoj branné výchovy Za první pokus o vytvoření novodobého systému branné výchovy v našich zemích je obecně považována práce Miroslava Tyrše zakladatele Sokola. Rozbor jeho práce a popis vývoje branné výchovy do vzniku republiky v roce 1918 však nepovažuji pro tuto práci za účelný (Friml, 1986. s. 66). V nově vznikající Československé republice byly k udržování pořádku nutného k vytváření státního útvaru na kapitalistickém třídním základě využívány organizačně nejlépe stmelené a početně nejsilnější organizační celky tělovýchovných organizací Sokol, DTJ, Orel a další. Z nich byly vytvářeny např. tzv. národní stráže. Proto také považovalo tehdejší vedení státu za nejúčelnější svěřit brannou výchovu mládeže právě těmto organizacím. Podle branného zákona č. 193/1920 Sb. „O tělesné výchově mládeže před brannou povinností “ se na branné výchově podílely také Národní gardy4, Československá obec střelecká, Skauti-junáci a další organizace (Konířová, 2006. s. 1). Povinné formy branné výchovy nebyly tehdy zaváděny. Jednak proto, že vznikající stát k tomu neměl dostatečné finanční a materiální prostředky a také, z toho

Národní garda byla občanská polovojenská organizace, jejímž úkolem bylo v době mobilizace či války pomáhat Československé armádě. 4

12

důvodu, že po každé válce existovalo u nás tehdy velmi silné pacifistické hnutí. A navíc náš stát nebyl v té době přímo ohrožován agresí. Snahy o zavedení určité formy povinné předvojenské výchovy pro mužskou část populace se na veřejnost dostaly v souvislosti s návrhem zákona o zkrácení vojenské prezenční služby v roce 1926. V té době byl zpracováván první návrh zákona o branné výchově, který měl být realizován ve výcvikových střediscích vedený vojenskými instruktory. Tato forma branné výchovy však tehdy nebyla prosazena a zvítězil názor, že předvojenská forma branné výchovy do škol ani do tělovýchovných organizací nepatří. Proti zavedení předvojenské výchovy se v té době stavělo také vedení komunistické strany, protože existovalo reálné nebezpečí, že by mohlo být této formy branné výchovy zneužito proti dělnictvu k militarizaci výchovného systému společnosti vůbec. Situace se ovšem rázem změnila, jakmile se v sousedním Německu dostal k moci Adolf Hitler. Nebezpečí ze strany německého fašismu si začali uvědomovat všichni pokrokově myslící lidé. V tehdejším státě se začalo formovat široké hnutí, jehož hlavním cílem byla obrana republiky. V roce 1934 byla zřízena Nejvyšší rada obrany státu a prodloužena délka vojenské prezenční služby, na hranicích se budovala obranná zařízení a byly uzavřeny spojenecké smlouvy s Francií a SSSR. V oblasti branné výchovy byl v roce 1933 z iniciativy hlavně ČOS ustanoven Výbor pro zvýšení brannosti lidu, ve kterém se postupně sdružilo celkem 35 organizací. Jeho cílem bylo integrovat snahy o zavádění branné výchovy do dobrovolnických organizací a spolků, které by připravovaly mládež pro obranu tehdejší buržoazní republiky. Také ve školství si pokrokoví učitelé začali uvědomovat mezinárodní situaci a výsledkem bylo široké hnutí za zavedení branné výchovy do škol. Již v roce 1934 a 1935 byly upravovány učební osnovy některých vyučovacích předmětů v tom smyslu, že do nich byly vkládány prvky mravní a občanské výchovy. Tělesná výchova byla doplňována o cvičení v přírodě, lyžování, plavání a úpolové5 činnosti. Začaly se také objevovat první příručky, které obsahovaly metodiku branné výchovy ve školách (Friml, 1986, s. 66,67).

5

Úpoly jsou pohybové aktivity zacílené na kontaktní fyzické překonání partnera.

13

Celé toto hnutí za brannou výchovu nakonec donutilo vládu, aby začala připravovat vydání zákona o branné výchově. Jeho příprava a realizace nebyla v tehdejší době jednoduchou záležitostí. V národním shromáždění v té době mělo zastoupení šestnáct politických stran, mezi nimiž byli také zástupci Henleinovy strany. Tato skutečnost způsobila, že se vydání zákona stále oddalovalo. Nakonec došlo k vydání teprve 1. července roku 1937, tedy v době, kdy situace na hranicích byla již silně vyhrocena. Byl zaveden zákon o branné výchově č. 184 Sb. (Baxa, 1986, s. 7,8). Mezi stranami, které hlasovaly pro přijetí zákona o branné výchově, byla také Komunistická strana, která po VII. kongresu Kominterny6, považovala zákon o branné výchově za důležitou formu přípravy obyvatelstva pro boj proti fašistickému nebezpečí (Friml, 1986, s. 67). Branná výchova jako systém vzdělávání občanů pro účel bezpečnosti státu byla zavedena po vzoru Polska, Maďarska či Itálie (Schelle, 2010, s. 17-19). „Účelem branné výchovy je pěstovati v obyvatelstvu Československé republiky podle jeho věku, vzdělání a povolání ony mravní vlastnosti, tělesnou zdatnost, znalosti a dovednosti, jichž je třeba k obraně státu“ (§ 2 zák. č. 184/1937 Sb.).7 Prováděcí vládní směrnice k zákonu o branné výchově byly vydány až v květnu 1938, takže zákon ani nemohl být v plném rozsahu realizován. Zákon obsahoval tři hlavy: všeobecná ustanovení, branná výchova ve školách a branná výchova mimo školu. Branná výchova však nebyla řádně uvedena do denní praxe. Došlo k tragickým událostem mnichovského diktátu a v březnu 1939 k vytvoření protektorátu, ve kterém není možné o jakékoliv formě branné výchovy vůbec mluvit. Snahou protektorátních úřadů bylo naopak potlačovat i jen zmínky o vlastenecké výchově a jediným úkolem výchovy ve školách bylo pěstování poslušnosti k německým okupantům. Po osvobození vyšel první podnět k zajišťování péče státu o brannou výchovu z Košického vládního programu. V zásadě zde byla branná výchova obnovována podle Zákona o branné výchově z roku 1937. Po zajištění státního vlivu v jednotlivých dobrovolných organizacích, které se ucházely o pěstování branné výchovy, byl zřízen

Kominterna (Komunistická internacionála), zvaná též Třetí internacionála, byla mezinárodní komunistická organizace. 7 BAXA, Kamil a Milan VAIGL. Obrana socialistického štátu: čítanka. 1. vyd. Bratislava: Vysoká škola ekonomická, 1986, s. 8. 6

14

Svaz brannosti, který měl z oblasti branné výchovy odstranit spolkaření. Byla to vlastně státní polovojenské organizace, která cvičila občany v protiletecké obraně, připravovala jednotky pro strážní službu, vedla technický výcvik mládeže a pěstovala tzv. branný tělocvik. Nakonec Svaz brannosti ovládly síly, ke kterým vedení Komunistické stany nemělo důvěru a proto v roce 1949, kdy v našem státě Komunistická strana převzala moc, byl svaz zrušen. V době po únorových událostech nastalo období určitého utlumení péče o brannou výchovu, které trvalo prakticky až do vydání nového Zákona o branné výchově v roce 1951. Ten formuloval cíle branné výchovy se zřetelem k politickým změnám, ke kterým po únorových událostech v našem státě došlo a které byly zakotveny v Ústavě 9. května roku 1948. Nový zákon „O branné výchově“ č. 92 Sb. vyšel dne 2. listopadu 1951. Vycházel ze sovětských zkušeností a také podle vzoru sovětského DOSSAFu byl založen Svaz pro spolupráci s armádou (dále jen Svazarm). Důležitá úloha v rozvíjení branné výchovy mládeže byla svěřena školám. Ty měly především zajistit vypěstování nových postojů mládeže k obraně vlasti, tj. orientovat mládež na obranu lidově demokratického státu. V praxi se však negativně projevilo direktivní řízení školní branné výchovy pracovníky ministerstva národní obrany a vojenských správ, které svými nadměrnými požadavky na předvojenský výcvik žáků vyvolávali záporný vztah k této formě branné výchovy u učitelů a hlavně učitelek, kterým chyběla vojenská průprava. Proto došlo při příležitosti redukce veškerého základního učiva, které bylo uskutečňováno z popudu ministerstva školství, i ke změně obsahu školní branné výchovy. Upustilo se od předvojenské formy branné výchovy a přešlo se ke druhému extrému. Obsahem branné výchovy se stala všenárodní příprava obyvatelstva, tedy vlastně příprava k civilní obraně. Na konci padesátých let se ukazovalo, že situaci v oblasti branné výchovy je nutné znovu řešit s výjimkou oblasti zájmové branné činnosti, kde Svazarm získával jeden úspěch za druhým a to jak v oblasti mezinárodních sportovních styků, tak i v oblasti přípravy mládeže v branně sportovních a branně technických odvětvích. Výsledkem snahy o zlepšení situace v této oblasti bylo nakonec jednání předsednictva ÚV KSČ, které vydalo 26. července 1966 usnesení o hlavních směrech ideologické a výchovné činnosti strany a státu na úseku obrany socialistické vlasti. Na základě tohoto usnesení byl potom vytvořen výbor pro přípravu znění nového zákona 15

o branné výchově. Příprava nového zákona byla ukončena v roce 1968, ovšem k jeho vydání nedošlo vlivem známých událostí. Teprve 19. března 1971 byl připravovaný materiál zveřejněn jako usnesení předsednictva ÚV KSČ o jednotném systému branné výchovy obyvatelstva ČSSR. 27. června 1973 byl na základě tohoto usnesení novelizován zákon o branné výchově. Vydání usnesení ÚV KSČ o jednotném systému branné výchovy obyvatelstva ČSSR a v roce 1973 „Zákona o branné výchově“ se stalo důležitým mezníkem ve vývoji branné výchovy v našem státě. Bylo popudem jednak k teoretickému rozpracování problematiky branné výchovy a jednak důležitým impulsem k několika změnám v praktickém provádění branné výchovy hlavně v oblasti školství. Byl zaveden předmět branná výchova na základních školách, jehož učivo představovaly čtyři obsahové celky. „Úkoly komunistické výchovy tkvěly ve výchově k vědeckému světovému názoru, ve výchově k socialistickému vlastenectví, ve výchově k proletariátu, ve výchově k vědeckosti a ateismu, ve výchově k etice a estetice a ve výchově k tělesnému cvičení. Branná výchova do této doby byla sice izolovaným subjektem, ovšem nebyla úzce teoreticky ohraničená a realizovala se v komunistické výchově v rámci tělesné výchovy. Princip branné výchovy v komunistické výchově neurčoval podstatu branné výchovy, nýbrž vztahy ve výchovném procesu.“8 Jednalo se o spojení komunistické výchovy s životem (Komínek, 1987, s. 4−5). Branná výchova se promítala do komunistické výchovy v několika složkách: 

Výchova k vědeckému světovému názoru:

Branná výchova vytvářela v této složce ucelený komplex vědeckých názorů na společnost a přírodu. Poskytovala náhled, jak chápat podstatu lidského poznání a předkládala různé možnosti dialektického myšlení. Branná výchova představovala ve vztahu k vědeckému názoru dvě funkce. První se dala pojmenovat jako poznávací, která vyjadřovala postoj k společenství socialistických státu a k socialistické vlasti samotné. Druhá byla regulativní a ta si zakládala na tom, že člověk nabyde určitých poznatků a ty ho podmiňují k případné aktivní účasti na obraně socialismu.

KOMÍNEK, Peter. Branná výchova v systému komunistické výchovy. Brno: Krajské kulturní středisko, 1987, s. 4. 8

16



Vědeckoateistická výchova:

Branná výchova se snažila o narušení vztahu k náboženství, protože náboženská ideologie mohla směřovat k odvrácení od socialismu a přiklonit se třeba ke kosmopolitismu a nacionalismu. Proto bylo nutné náboženství odsunout do pozadí. 

Výchova k socialistickému vlastenectví a proletářskému internacionalismu:

Branná výchova se v této roli snažila formovat uvědomělého člověka, který by byl politicky angažovaný, měl vztah k vlasti a komunistické straně, měl vztah k socialistickým zemím a československému národu. Branná výchova vyvolávala pocit odpovědnosti občana. 

Mravní výchova:

Mravní výchova byla další důležitou složkou, se kterou souvisela branná výchova. Za hlavní cíl si ukládala rozšíření uvědomění socialismu a připravenosti občana na obranu socialistické země. Branná výchova ve významu mravního hlediska předkládala světový názor a komunistické ideály. 

Estetická výchova:

O vliv na procítění a uvědomění si určitých uměleckých a kulturních děl se snažila branná výchova prostřednictvím estetické výchovy. Estetika se podílela na rozvoji osobnosti ze všech hledisek. Branná výchova se tak projevovala prostřednictvím literárních děl, umění, filmem, fotografiemi, rozhlasem atp. Tyto prostředky sloužily k přiblížení politiky KSČ a socialismu širokému okruhu lidí. 

Pracovní výchova:

S morálním a politickým formováním občana úzce souvisela pracovní výchova. Branná výchova se v této formě snažila v občanovi probouzet základní pracovní a občanské povinnosti. Podněcovala člověka k uvědomění si jeho profesionálního uplatnění. 

Tělesná výchova:

17

Tělesná výchova ve formě branné výchovy se snažila prosazovat stejné cíle jako tělesná výchova v oblasti vzdělávání a výchovy, ale zahrnovala i specifické cíle zaměřené na brannost. Snažila se u občanů rozvíjet zručnost a návyky, které souvisely s možností zapojení se občana na obraně státu (Komínek, 1987, s. 14−18). Jak je zmíněno výše, branná výchova se stala součástí komunistické výchovy a byla významná pro obranu socialistické vlasti. Branná výchova jako součást komunistické výchovy umožňovala integraci branných potřeb do cílů, obsahů, forem a metod výchovy, aplikovala ji do složek komunistické výchovy a stala se tak součástí podstaty všech výchovných institucí, organizací a jiných orgánů. Další úpravu prodělal systém branné výchovy základních a středních škol v souvislosti s postupným zaváděním projektu nové československé výchovně vzdělávací soustavy. Realizací jednotného systému branné výchovy a zákona z roku 1973 se zabývalo předsednictvo ÚV KSČ na svých zasedáních 23. ledna 1981 a 9. ledna 1985. Usnesení a závěry z těchto zasedání byly věnovány hlavně branné výchově. Branná výchova se ve školách objevovala až do roku 1989. Po změně režimu se přestala vyučovat (Friml, 1986, s. 67-70). „V současném právním řádu je příprava občanů k obraně státu řešena zákonem č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany ČR, ve znění pozdějších předpisů. Podle § 52 tohoto zákona je příprava občanů k obraně státu dobrovolná a má charakter vzdělávání, není-li zákonem nebo jiným právním předpisem stanoveno jinak.“9 Přípravu občanů k obraně státu a samotné provádění řídí Ministerstvo obrany. Na přípravě občanů k obraně státu se mohou podílet i různá občanská sdružení, církve, náboženské společnosti a další právnické osoby v součinnosti s příslušnými krajskými a obecními úřady. V osnovách škol se do roku 2003 branná výchova nevyskytovala. Teprve v březnu 2003 se některé prvky branné výchovy vrátily. Nejednalo se však o samostatný předmět, nýbrž jako součást učebních osnov více předmětů. „V upraveném Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání platném od 1. září 2013 je nově zařazena problematika přípravy občanů k obraně státu.

9

Co je to POKOS. POKOS [online]. 2014 [cit. 2016-02-03]. Dostupné z: http://pokos.army.cz/co-je-pokos

18

Tento krok vychází z Koncepce přípravy občanů k obraně státu, kterou vláda schválila dne 16. ledna 2013 svým usnesením č. 38.“10 Problematika obrany státu se převážně začlenila do osnov občanské výchovy, zeměpisu, dějepisu a výchovy ke zdraví.

3.

Branná výchova ve škole 3.1. Pojetí, cíle, obsahy

Proces branné výchovy byl ve své podstatě velmi složitým pedagogickým systémem, ve kterém jeho jednotlivé prvky tvořily dialektickou hodnotu, propojenou hustou sítí vzájemných vztahů a podmiňujících závislostí. Dá se říct, že v branně výchovném procesu vše se vším souviselo. Teprve postižení logiky těchto vztahů vcelku dávalo možnost pochopit mechanismus jeho fungování. Pro pochopení logiky mechanismu procesu branné výchovy měl základní význam vztah cíle, obsahů a prostředků. Ve vztahu k cíli branné výchovy bylo možno branně výchovný proces chápat v nejširším smyslu jako komplexní společenský prostředek, pomocí kterého byl cíl branné výchovy obsahy, metodami a prostředky branné výchovy. Tím, že byl cíl branné výchovy realizován, docházelo u žáků k osvojení branných vědomostí, dovedností a vlastností, které více či méně odpovídají stanovenému cíli branné výchovy. Specifické pro cíl branné výchovy bylo to, že požadavky, které kladly na přípravu každého občana k obraně, byly stanoveny jak kvantitativně (co do stupně zvládnutí a osvojení), tak kvalitativně (co do komplexnosti, šíře a mnohostrannosti) vysoce náročné (Kadeřábek, 1986, s. 77,78). Obsahy branné výchovy byly odvozeny ze základních požadavků, kterým by musel dostát každý občan našeho státu při plnění náročných a mnohostranných úkolů obrany vlasti v podmínkách soudobého ozbrojeného střetnutí a pro které bylo nutno ho soustavně připravovat již v míru. Odtud byly odvozeny složky branné výchovy: a) složka morálně politická, Pro školy a učitele. Příprava občanů k obraně státu [online]. 2014 [cit. 2016-02-28]. Dostupné z: http://pokos.army.cz/pro-skoly-ucitele 10

19

b) složka odborně technická, c) složka tělovýchovná, d) složka psychologická. Všechny uvedené složky branné výchovy tvořily jednotný komplex jejího diferencovaného obsahu. Byly to složky, jejichž samostatnost se dala považovat za relativní. Opomenutí kterékoliv z nich znamenalo destrukci celé výchovy k brannosti, protože např. ovládat techniku a nevědět proč, je stejně málo platné jako mít politickou a světonázorovou orientaci bez fyzické odolnosti a vytrvalosti k jednání v náročných situacích (Kadeřábek, 1986, s. 80). „Při úkolech a cílech branné výchovy bude učitelstvo uvažovat jako T. G. Masaryk: že by zlých nebylo, kdyby nebylo dobráků, kteří zlu lhostejně přihlížejí a že se zlu musíme bránit třeba i železem.“11 Z toho vyplývá, že mírumilovnost a brannost nejsou pojmy, které se vylučují. Ba naopak, úzce spolu souvisejí.

3.2. Československo 1918-1939 Náš stát byl mezi posledními, který zavedl povinnou brannou výchovu školní mládeže. Až zákonem ze dne 1. července 1937, č. 184 Sb. „O branné výchově“ se rozšířila veřejná péče o výchovu a vzdělání o brannou výchovu. Účelem branné výchovy bylo pěstovat v obyvatelstvu Československé republiky mravní vlastnosti, tělesnou zdatnost, znalosti a dovednosti, které byly potřeba k obraně státu. Branná obrana se skládala ze tří složek: branná příprava mravní, nauková a tělesná, výcvik v pomocných a ochranných službách a branný výcvik. Národním školám náležela branná průprava mravní, nauková a tělesná od počátku povinné docházky až do jejího skončení. Prvky mravní a naukové se začlenily do všech předmětů. Branná průprava tělesná byla zařazena do tělesné výchovy, kde bylo doporučeno, aby cvičení probíhalo pokud možno ve volné přírodě (Trnka, 1938, s. 4). Mravní složka branné průpravy ukládala vychovat vzorného a uvědomělého občana, nauková aby naukové prvky (často i znalosti a dovednosti), které byly roztroušeny do všech naukových předmětů národní školy a měly přímý i nepřímý vztah LIDMILA, Bohuslav. Podrobné osnovy branné výchovy pro obecné školy podle normálních osnov ministerstva školství a národní osvěty ze dne 10. března 1938, čís. 34.419-I. V Praze: Ústřední nakladatelství a knihkupectví učitelstva českoslovanského, 1938, s. 6. 11

20

k brannosti, byly zvlášť vyzdvihnuty a procvičeny. Třetí, rovněž významná složka tělovýchovná měla za cíl: vědomou, vědecky podloženou tělesnou výchovou vychovat tělesně zdravou, otužilou, ukázněnou, za svoje činy odpovědnou, houževnatou, samostatnou, podnikavou, pohotovou, ušlechtile a mravně závodivou mládež, která v případě potřeby bude nejen chtíti, ale i moci snášet tělesné a duševní útrapy, které od ní bude vyžadovat válečné pole anebo občanské povinnosti v zázemí. Branná výchova se neměla stát militarizováním mládeže, a rozhodně ne vojáčkováním, nýbrž vyučovacím a výchovným principem. Na podporu branné výchovy vydalo ministerstvo školství a národní osvěty ve spolupráci s ministerstvem národní obrany, ministerstvem zdravotnictví a tělesné výchovy a s ministerstvem vnitra osnovy, ve kterých byla výuka branné výchovy blíže specifikována. (Dolenský, 1937, s. 8) Pro národní školy byl vydán výnos ministerstva školství a národní osvěty ze dne 24. května 1935. Po stránce mravní byly tímto výnosem vytyčeny tyto hlavní zásady: „Při každé vhodné příležitosti buď v žactvu národních škol pěstována uvědomělá a obětavá oddanost k státu a k jeho demokratickému a republikánskému zřízení a pevná odhodlanost nasaditi vše pro jeho ochranu v případě nutnosti. Žactvo má být vychováváno k družnosti a občanské vzájemnosti, k ukázněnosti, k odvaze a statečnosti, k ochotnému a obětavému podřizování osobních cílů společnému zájmu všech občanů a k řádnému plnění občanských povinností, zejména branné povinnosti.“12 Tato mravní a občanská výchova, kterou se budovaly a zajišťovaly mravní základy občanských ctností, se měla prakticky osvědčit, když byl stát v nebezpečí. Neomezoval se jen na občanskou nauku a výchovu, ale prolínal se do všech učebních předmětů, zejména do prvouky a vlastivědy, ale nalezli jsme ji i v dějepise, zeměpise, jazykových předmětech, zpěvu i tělesné výchově, a to na všech stupních národní školy (Dolenský, 1937, s. 8). Žáci se díky branné výchově dostali i mimo školu. V terénu se učili praktická cvičení: 

Pořadová cvičení vojenská

DOLENSKÝ, Josef B. Branná výchova a škola. Druhé, zcela přepracované vydání. V Praze: Státní nakladatelství, 1937, s. 8. 12

21

Žáci se učili, jak se mají seřadit, obraty, různé druhy rozčlenění, typy pochodů apod. 

Orientace v přírodě Na nižším stupni se žáci seznamovali s orientací v přírodě na vycházkách v prvouce a tělesné výchově. Žáci určovali, co viděli před sebou, poznávali stranu, kde vychází a zapadá slunce. Ve škole kreslili slunce a čtyři hlavní světové strany s označením sever, jih, východ a západ. Na vyšším stupni se učili práci s kompasem a orientaci podle hvězd. Ke zjištění polohy, převážně severu, využívali různé znaky v přírodě.



Orientace na mapě Žáci se seznámili s mapou jako s vodítkem, které sloužilo k určení správného směru. Rozeznávali různé druhy map, jako např. školní, turistickou apod. Neméně důležitá byla schopnost čtení mapy. Učitel také upozornil žáky na možné rozdíly mezi pojmenováním míst na mapě a ve skutečnosti.



Čtení mapy Předpokládáme, že žáci již ovládají smluvené značky a měřítko. Při čtení mapy se muselo postupovat pomalu a systematicky.



Panoramatický náčrt Účelem panoramatického náčrtu bylo umožnit dalším pozorovatelům rychlou orientaci v pozorované části krajiny (Mervart, 1936, s. 12-50). Nižší stupeň národní školy Nižší stupeň národní školy, v současnosti představuje 1. a 2. ročník základní

školy, měl mnoho úkolů. Děti zde získávaly základní vědomosti, poznávaly techniku učení a školní práce. Jejich duševní vyspělost byla poměrně nízká, proto prvky branné výchovy tu nebyly tak viditelné, aby bylo možno o nich zvlášť pojednávat. Splynuly úplně s výchovou a vyučovací prací. Učitelé měli za úkol při všech možných příležitostech posilovat lásku k domovině a k Československé

republice,

úctu

k prezidentu

Československé

republiky

a k odznakům československé státní svrchovanosti, zájem o československou armádu a o CPO v obci. Žáci si měli z nižšího stupně národní školy odnést především znalost poplachového signálu a spořádané opuštění třídy (Trnka, 1938, s. 25).

22

Střední a vyšší stupeň národní školy Na středním stupni (nyní 3., 4. a 5. třída ZŠ) a vyšším stupni (6., 7. a 8. třída ZŠ) národní školy bylo obecným cílem formování žákovy povahy a vedení ke slušnému chování. Zahrnovalo i výchovu k demokratickému soužití ve společnosti, k oddanosti k národu a k československému státu, k solidaritě a lidskosti. Nešlo opomenout ani vštěpování nejpotřebnějších vědomostí o státních a občanských zařízeních, o občanských právech a povinnostech. Výnos o branné výchově žádal, aby žáci byli na středním stupni poučeni o bezpečnosti doma, ve škole a na cestách, zejména v dopravě. V rámci obrany vlasti si žáci měli osvojit znalosti o československé armádě, o hrdinnosti z československých dějin: Tomáš Garrigue Masaryk a československé legie a návod jak se chránit při náletu. Na vyšším stupni (neboli měšťanské škole) žáci probírali branné a občanské ctnosti z československých i světových dějin. Další požadavky byly rozděleny do jednotlivých ročníků. Šestý postupný ročník zahrnoval základy CPO v obci, pohotovostní veřejnou službu, domovní hlídky a náhlá poplachová cvičení třídy. V sedmém

postupném

ročníku

byly

vědomosti

rozšířeny

o

znalost

Československé armády, její organizaci, zbraních a významu při obraně státu. Žáci byli seznámeni např. i s tím jak se trestá zrada. Osmý postupný ročník obsahoval důležitá ustanovení o obraně státu, např. ochranu proti vyzvědačství a nepřátelské propagandě, osobní protileteckou ochranu a jednotlivé pohotovostní služby CPO pro potřeby školy (Trnka, 1938, s. 25,26). Střední škola Středním školám, ve kterých dorůstala národní inteligence a v nichž se vzdělávali příští důstojníci, byl určen první výnos. Jednalo se o výnos ministerstva školství a národní osvěty ze dne 1. února 1934 o výchově k brannosti na střeních školách a učitelských ústavech. Škola přispívala k brannosti především tím, že vychovávala žáky k uvědomělému plnění občanských povinností, mezi něž náležela i obrana státu.

23

Žáci si měli osvojit pojmy: Nejvyšší rada obrany státu13, podniky důležité pro obranu státu, pohraniční pásmo, branná pohotovost, osobní úkony, nedovolené zpravodajství14 apod. (Dolenský, 1937, s. 8,9). Občanská nauka a výchova Prostředky, kterými občanská nauka a výchova dosahovala svého úkolu, byly hlavně činné, pracovní vyučování, soustavné vyvíjení dobrých zvyků, žákovská samospráva, společná shromáždění žáků, výchovné týdny a besídky, výchovné rozhovory učitelů se žáky, oslavy památných dnů, vycházky apod. Podle výnosu ministerstva školství a národní osvěty ze dne 10. března 1938, se na nižším a středním stupni kladl důraz na mravní průpravu a na praktické úkony osobní ochrany při leteckých útocích. Bylo doporučeno připravit učební plány branné výchovy a začlenit je ve všech třídách již od začátku školního roku.

3.3. Poválečné Československo 1945-1953 Zákon z roku 1948 změnil osmiletou školní docházku a prodloužil docházku na devět roků a současně s tím pozměnil celou strukturu školského systému (Trnka, 1938, s. 30). Devítiletou povinnou školní docházku opětovně zkrátil na osmiletou zákon z roku 1953. Tento zákon je možno charakterizovat jako přičinlivé rozpracování usnesení sekretariátu ÚV KSČ, které vyžadovalo, aby byla vytvořena nová struktura školství (maximálně připodobněná struktuře sovětského školství). Protože ve školním roce 1953/54 končili na základní škole žáci dvou ročníků, bylo zapotřebí řešit přechod na nový systém přechodnými opatřeními. Žáci dřívějších 8. ročníků měli proto na svém vysvědčení uvedeno, že je „rovnocenné s vysvědčením budoucí osmileté školy“ a mohli buď pokračovat ve studiu v deváté třídě nové jedenáctiletky, nebo mohli být přijati do učilišť státních pracovních záloh, ale mohli také zůstat na své původní škole a tam absolvovat jednoroční učební kurz (Morkes, 2010).

Nejvyšší rada obrany státu je organizace, jejímž úkolem je soustavně pečovat o náležité zabezpečení obrany státu, a to jak v době mírové, tak i za mobilizace a ve válce. (Digitální repozitář, 2016) 14 Potrestán byl každý, kdo v tisku uveřejnil zprávu o síle, válečné zdatnosti, pobytu vojska, o jiném zařízení republiky nebo jejího spojence, ač to bylo úředně zakázáno. (50/1923 Sb.) 13

24

Po skončení války v roce 1945 se začalo uvažovat o branné výchově ve formě povinného předmětu. Ale nakonec zůstalo jen u tematického celku, který se začlenil do tělesné výchovy a zdravotní výchovy. V roce 1948 dochází k reorganizaci českého školského systému a branná výchova ustupuje do pozadí i přes existenci učebních plánů a osnov. K zásadní změně branné výchovy došlo po zavedení nového zákona v roce 1951. Do branné výchovy pronikla ideologie socialismu a rozvíjení branné výchovy bylo svěřeno opět školám. Fyzická příprava se konala pouze v terénu a pro tyto potřeby byla tělesná výchova rozšířena o jednu hodinu týdně. Obsahovala střeleckou přípravu, zdravotnickou službu a bojovou přípravu. Ve školním roce 1952/1953 začala branná výchova díky novému výnosu o branné výchově pronikat do všech předmětů (Chlíbková, 2010). Hodina, ve které branná výchova probíhá, by měla tvořit semknutý pracovní celek a měla by být zmenšeným obrázkem života, především života radostného a zdravého. Úvod hodiny má být veselý, jásavý a hravý. V průpravě jsou děti nabádány k vědomé a všestranné práci a pak již závodí svojí obratností, silou, rychlostí a pohotovostí mezi sebou, vedle sebe i proti sobě. Důležitá je spravedlnost a poctivost, uvědomění si ceny společného úsilí, dodržování zákonů s jejich uznávání (Schneebergrová, 1947). Ministerstvo školství, věd a umění zavedlo soutěž o Tyršův odznak zdatnosti, která měla hojně napomáhat rozšíření tělesné výchovy (Vltavský, 1949, s. 7). První stupeň ZŠ V první a druhé třídě se nacházely základní prvky branné výchovy v pohybové prvouce. Jednalo se o rozšiřování zájmu o pohyb. Dítě neměří ještě svoje síly s druhými ani nemá ponětí o významu pohybu, ala tzv. dítě skotačí. „Je to však skotačení učitelem dobře připravené co do obsahu, látky, materiálních prostředků, a způsobu jejich využití, postupu, fysiologické a výchovné hodnoty.“15 Motivaci je nutno přizpůsobit danému počasí, prostředí a probírané látce. Používáme pohybové příběhy, kdy celkem známý a jednoduchý pohyb skládáme v uzavřenou jednotu s určitým dětské duši přístupným obsahem (Krčma, 1937, 5-53).

15

KRČMA, Karel. Pohybová prvouka. 2. přeprac. a dopl. vyd. Brno: Tělesná výchova mládeže, 1937, s. 5.

25

Od třetí třídy se hodina tělesné a branné výchovy členila na rozcvičení, hlavní část a uklidnění. Rozvrh byl sestaven do měsíčních plánů a každý učitel si je mohl podle potřeby upravit. Branná výchova zde složí k rozvoji pohybové stránky žáka. Ve třetí až páté třídě se dělilo rozcvičení na rušnou část a průpravu. Rušná část obsahovala aktivity přizpůsobené aktuálnímu počasí. Dají se sem zařadit různé aktivity zaměřené na rozvoj pohybu, např. honičky, běhy, v zimě bruslení, koulování. Průprava zahrnovala různé cviky na protažení těla – upažení, výpady, úklony, poskoky apod. Hlavní část se skládala ze cvičení rovnováhy, cvičení síly a obratnosti a cvičení rychlost a vytrvalosti. Na závěr bylo zařazeno uklidnění, které začínalo přechodem k uklidnění a končilo vlastním uklidněním. K tomu se využívaly různé rytmické pochody, rytmické výcviky s míčky a hry (Schneebergrová, 1947). Druhý stupeň ZŠ Branná výchova se skládala z taktické přípravy, střelecké přípravy, řádů československé branné moci, branného zeměpisu, spojovací přípravy a zdravotnické přípravy a civilní ochrany. Hodinová dotace pro chlapce a dívky byla téměř shodná. Jediný rozdíl byl, že chlapci měly více hodin na střeleckou přípravu na úkor zdravotnické přípravy. Úkolem taktické přípravy bylo seznámit žáky s řešením základních bojových úkolů a naučit je základním pravidlům bojového chování. Střelecká příprava si dávala za cíl seznámit žáky se složením vzduchovky a naučení správného a bezpečného zacházení se zbraněmi. Dalším úkolem žáků bylo seznámení se se základními články řádu vnitřní služby a kázeňského řádu československé branné moci. Branný zeměpis prohluboval u žáků orientaci v terénu, práci s busolou a učil je kreslení jednoduchých situačních nákresů. Úkol přípravy pro zdravotnickou službu a CO je dát žactvu základní poznatky a dovednosti z hygieny, epidemiologie a první pomoci, seznámit je s organizací veřejné zdravotní služby, s protileteckou obranou a s protipožární službou. V 6. ročníků měli žáci za úkol využívání terénu, učili se maskovat, plížit a výuka chlapců byla rozšířena o bojové jednání. Také si osvojovali vlastnosti sportovní vzduchovky, její konstrukci a základy zamíření na cíl. Zdokonalovali se v práci s mapou. Odhadovali vzdálenosti, kontrolu prováděli krokováním a měřením. Probírali význam osobní hygieny, hygienu potravin a prostředí, rozeznávali příznaky nakažlivých chorob, učili se jak zabránit infekci a jejímu šíření. 26

V 7. ročníků byla zařazeno předávání zpráv různými způsoby. Dále zde bylo zařazeno praktické cvičení se vzduchovkami, např. střelba na terč se vzdálenosti 10 metrů z polohy v leže. Připravovali pochod podle mapy, učili se číst z mapy vrstevnice, nadmořské výšky, vodní toky. Orientovali se v terénu za pomoci buzoly. Učili se základům první pomoci. V 8. ročníku čekaly na žáky úkoly spojené s družstvem, předávání zpráv pomocí smluvených znamení. Pokračovala praktická cvičení se vzduchovkou, tentokrát byla na programu střelba z polohy v kleče na 10 metrů. Orientovali se v mapách podle světových stran a podle krajiny. Pokračovali v práci s buzolou a kompase. Prohlubovali si znalosti poskytnutí pomoci při krvácení, zlomenině, popálení či omrznutí. Seznamovali se s hasicími přístroji a úkoly požárních hlídek. V 9. ročníku se žáci učili rozlišovat různé druhy útoků pomocí smluvených signálů. Výuka střelecké přípravy byla zakončena návštěvou posádky a informativním přehledem zbraní používaných pěchotou, jako byl samopal, kulomet, minomet apod. V branném zeměpise kreslili jednoduchý topografický náčrt a pokračovali v práci s buzolou. Osvojovali si znalosti asanace, druhy otravných látek a výuka byla zakončena přehledem zdravotních a protipožárních pohotovostních útvarů (Učební osnovy branné výchovy pro školy 2. a 3. stupně, s. 2-25). Střední škola a gymnasium Na střední škole docházelo k rozšíření vědomostí osvojených na základní škole. Podobně jako na základní škole byla do vzdělávacích osnov zařazena taktická příprava, střelecká příprava, pořadová příprava, řády československé branné moci, branný zeměpis, spojovací příprava, zdravotnická příprava a civilní ochrana. Úkolem taktické přípravy bylo seznámit žáky s výcvikem v četě a s povelovou a rozkazovací technikou. Ve střelecké přípravě cvičili žáci střelbu z armádní vzduchovky, učili se složení kulovničky a vlastnosti pěchotních zbraní. Úkolem pořadového cvičení bylo prohloubení a praktické využívání znalostí pořadových cvičení a vycvičení žáků ve velení. Řád československé branné moci si kladl za cíl seznámit žáky se základními články řádu vnitřní služby. V branném zeměpise se žáci učili číst speciální mapy, rozumět její situační i terénní kresbě, používat ji k orientaci a k pohybu v terénu a pořizovat situační náčrty. Ve spojovací přípravě se žáci cvičili v telefonní a radiotelefonické službě.

27

Úkolem přípravy pro zdravotnickou službu a CO bylo prohloubení zásad civilní obrany a seznámení s úkoly a pravidly ošetřovatelské péče o nemocné a raněné. Prvky branné výchovy najdeme i v ostatních předmětech. Český jazyk podporoval brannou výchovu žáků celým svým pojetím, neboť pěstováním úcty k jazyku vedl žáky k úctě a lásce k pracujícímu lidu. Byli využívány texty s tématikou obrany vlasti. K plnění úkolu branné výchovy přispívá i dějepis, zeměpis, chemie či matematika (Učební osnovy branné výchovy pro školy 2. a 3. stupně, s. 24-86). Občanská nauka Občanské nauce připadalo při plnění úkolu branné výchovy významné poslání, neboť žáci se v ní přímo seznámili s úkoly a významem lidové obrany vlasti a armády. Vyučování občanské nauky vedlo žáky k uvědomělému odhodlání bránit vlast a světový mír. Žáci se seznámili s významnými projevy ministra národní obrany, s rozkazy o nových vojenských řádech, o materiálním zajištění vojáka, o důležitosti správného vystrojení. Je obeznámen s hodnostním označením generálů, důstojníků apod. Učitel využíval vzorů hrdinství, obětavosti a pohotovosti pionýrů a ostatní mládeže při plnění úkolů spojovací, sanitní, protipožární a jiné služby (Učební osnovy branné výchovy pro školy 2. a 3. stupně, s. 66-70).

3.4. Československo v 70. a 80. letech 20. st V roce 1976 došlo ke změně prvního stupně. První stupeň se nově skládal z prvního až čtvrtého stupně. Povinná školní docházka se tedy zkrátila na osm let a tento systém platil až do roku 1990 (Morkes, 2010). Od roku 1973 se nově branná výchova vztahuje i na mateřské školy. Mateřská škola Cíl branné výchovy v mateřských školách spočíval v cílevědomé a soustavné práci s dětmi, tak aby podle svých fyzických a psychických schopností usnadňovaly plynulé plánování ochranných opatření v době napadení státu. Děti si ještě neuvědomují nebezpečí vojenského konfliktu, a proto se zaměřuje spíše na všestranný rozvoj. Děti se učily používat plynové masky, odcházet do krytů a pobývat v nich, cvičily evakuaci apod. Vzhledem k nízkému věku je nutný citlivý přístup.

28

Cílem branné výchovy bylo naučit předškoláky přiměřené orientace v prostředí, být vytrvalými, trpělivými, překonávat drobné překážky v chůzi, běhu, skoku, slézání, nošení a např. mít citový vztah k lidem a k místu kde žijí. Mezi vyučovací formy branné výchovy v mateřských školách řadíme branné vycházky, brannou průpravu, branné hry a branné chvilky. Branné vycházky byly prováděny minimálně dvakrát ročně. Jejím obsahem bylo zvyšování tělesné i duševní odolnosti dětí a názorné seznamování s okolním životem. Děti sebou nosily chlebníček se svačinou a ochranou masku, což odpovídalo asi půl kilogramové zátěži a seznamovali se s osobami, prostředky a objekty sloužící se zabezpečování ochrany a obrany obyvatelstva. Cílem procházek se stávalo okolí kasáren, letiště, vojenského cvičiště či stanice veřejné bezpečnosti nebo požární zbrojnice. K branná průpravě, která probíhala dvakrát ročně, byly používány hry, vyprávění příběhů, předčítání, soutěže či hádanky. K přirozenému výcviku se využívaly i školy v přírodě a školní výlety. Branné hry se měly zařazovat jednou měsíčně. Dbalo se na střídání her námětových, didaktických, pohybových i konstruktivní. Hry bylo důležité přizpůsobit věku. Branné chvilky se promítaly do tělesné výchovy ve formě pohybu venku a zdravotních cviků. Dále se nacházely v mravní, pracovní či estetické výchově. K rozvíjení branných zřetelů přispívá i samotný režim mateřské školy. Dodržování hygienických návyků, samostatné oblékání a svlékání, ukládání věcí, samostatnost při přípravě ke spánku, stolování, otužování či dodržování pracovních a kulturních návyků (Friml, 1986, s. 95-97). Nemělo by se zapomínat, že základním modelem uplatňování branného obsahu v mateřské škole byl vztah hry a hračky. Hračka by měla hrát důležitou roly při výuce branné výchově po celou dobu, co dítě navštěvuje mateřskou školku (Černoch, 1980, s. 324,325). Základní škola Branně výchovný proces v podmínkách základní školy navazoval na brannou výchovu dětí v rodině a předškolních zařízeních. Branná výchova se nerozdělovala podle pohlaví, ale podle věku a fyzické zdatnosti. Pro brannou výchovu nebyl v učebním plánu základní školy zařazen samostatný vyučovací předmět. Aby bylo splněno poslání školy v branné výchově žáků od prvního 29

až do osmého ročníku, používali učitelé celý komplex forem a prostředků – branná cvičení školy, branné kurzy, výlety, vycházky a exkurze s brannou náplní, oslavy výročí podle branného kalendáře apod. (Čapák, 1985- s. 12). Branná výchova tedy byla víceoborovým vyučovacím předmětem a tvořily ji čtyři tematické celky: 

základy topografie,



zdravotnický výcvik,



ochrana proti škodlivým látkám,



branně politická tématika (Pavlík, 1981, s. 81,82). Na prvním stupni měla branné výchova rozvíjet lásku k vlasti, kladný vztah

k obraně a směřovat k tomu, aby se žáci dovedli chránit před účinky případného nepřátelského napadení zvláště zbraněmi hromadného ničení (Frencl, 1982, s. 13,14). Branná výchova byla uplatňována v prvouce, tělesné výchově, vlastivědě a přírodovědě. „V oblasti branné výchovy bylo na 1. stupni základní školy prvořadým úkolem uplatnit branné aspekty ve světonázorové, vlastenecké a internacionální výchově. Učitelé tohoto stupně museli ve své výchovné činnosti usilovat o to, aby se příslušné branné postoje staly přirozeným komponentem profilu žáka, aby už v tomto věku pociťoval potřebu připravenosti k obraně své vlasti. “16 V 1. až 4. třídě ZŠ se žáci učili správné činnosti při vyhlášení útoku, nasazovat ochranné masky, překonávat v nich zamořený prostor, poskytovat první pomoc spolužákovi a přivolávat první pomoc (Pechánek, 1985, s. 163,164). Na druhém stupni základní školy směřovala branná výchova k utváření pozitivního vztahu mládeže k přípravě na obranu vlasti, k rozvíjení jejího vlasteneckého cítění, k dobrovolnému ukládání povinností, k utváření zájmů o vojenskou a politickou problematiku (Frencl, 1982, s. 13,14). Na druhém stupni učebnice branné výchovy zahrnovaly učivo pro dva ročníky. V učebnici pro 6. a 7. ročník nalezneme branně politickou tématiku, kam zařazujeme obranu socialistické vlasti a Československou lidovou armádu, ve které se žáci seznámí

DOLEJŠ, Luděk a Petr HANOUSEK. Didaktika školní branné výchovy. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1983, s. 20. 16

30

se základní součástí ozbrojených sil, posláním Československé armády, s vojenskou přísahou, znaky, řády a vyznamenáními. Druhým neméně důležitým tématem je ochrana proti škodlivým látkám. V rámci požární ochrany si žáci osvojí vědomosti o předcházení, vzniku, šíření a hašení požáru, hořlavinách a zápalných látkách. Součástí je i protichemická ochrana. Třetí částí je zdravotnický výcvik, kde se žáci dozvědí jak předcházet úrazům, jak ošetřit rány, dezinfikovat a jaké je povinné vybavení lékárničky. Učebnici zakončují základy topografie s teoretickými tématy mapa, terén, vrstevnice a smluvené značky. Vědomosti si následně ověří v orientaci v terénu, pomocí kompasu a azimutu17 (Mejsnar, 1975, s. 7-146). Učebnice pro 8. a 9. ročník obsahuje čtyři tematické celky. Podobně jako předchozí učebnice začíná i tato brannou politickou tématikou. Žáci si osvojí nové poznatky o Varšavské smlouvě a současných i ukončených válkách. V kapitole ochrana proti škodlivým látkám naváží na učivo z předchozích ročníků, které si zopakují a přidají si informace o ochraně před účinky jaderných zbraní. Ve třetí kapitole věnované zdravotnímu výcviku si žáci zopakují zásady první pomoci a začnou se věnovat vážnějším onemocněním, obvazovým technikám, dopravě zraněných a úkolům Červeného kříže. Žáci ukončí brannou výchovu tématem základy topografie, ve které si zkusí přibližně zakreslovat a na závěr se vydají na pochod dle azimutu (Mejsnar, 1974, s. 7-118). Střední škola Na střední škole byla branná výchova samostatným vyučovacím předmětem s dotací jednou hodinou týdně a navazovala na učivo osvojené na základní škole. Dívky si osvojovali roli zdravotnice a ženy v domácnosti a chlapci se chystali na vojenskou přípravu. Předmět branná výchovy byl charakterizován jako výchovný, formativní, víceoborový, integrující a prakticko-aplikační. Jeho funkce byly informativní, vzdělávací, rozšiřující a doplňující (Čapák, 1986, s. 28-30). Cíl branné výchovy musel přihlížet k věkovým zvláštnostem, pohlavním zvláštnostem, které v 15-19 letech výrazně ovlivňují fyzický vývoj a psychickou stránku osobnosti, názory a postoje žáků, jakož i specifika rozličných typů středních škol, kam zařazujeme gymnázia, střední odborné školy, odborná učiliště a učňovské školy.

17

azimut je úhel pochodu a udává se ve stupních (HUNUNPA. 2004)

31

Na zdravotnických školách bylo potřeba zvýraznit činnost zdravotnické povahy, na pedagogických školách činnosti související s péčí o děti v podmínkách ohrožení válkou, na technických školách inklinovala branná výchova technickým směrem a na gymnáziích byla intenzivnější teoretická příprava. Na všech středních školách se sledovaly především tyto cíle a obsahy: 

pochopení uvědomělé potřeby obrany země proti potencionálním válečným nepřátelům,



vybavení mládeže vědomostmi o účincích zbraní hromadného ničení,



pěstování návyků v používání ochranných prostředků,



posílení a rozvíjení branné tělesné zdatnosti (Dolejš, 1983, s. 21,22). Branná hodina se uskutečňovala prostřednictvím:



vyučovací hodiny branné výchovy,



branných cvičení,



branných kurzů,



branných akcí jednorázového charakteru,



vyučovacích hodin nepovinných předmětů,



branných kroužků, třídnických hodin. Studenti byli obeznámeni s politickou částí, kde řešili filosofické otázky války

a míru. V branně odborné části studenti probírali ochranu proti zbraním hromadného ničení a činnosti, které pomáhaly ochránit život a zdraví. S poskytováním první pomoci se studenti a převážně dívky seznámili během zdravotnického výcviku. Dále si rozvíjeli schopnosti střelby a orientace v terénu (Čapák, 1986, s. 28-38). Vysoká škola Branná výchova byla na vysokých školách samostatnou studijní disciplínou. Studující oboru učitelství a lékařství absolvovali předmět ″branná výchova″, ostatní studenti vysokých škol měli zapsaný předmět ″obrana socialistického státu″ (Dolejš, 1983, s. 142). Vysoké školy měly pro zabezpečení úkolu obrany mimořádný význam. Jejich absolventi nesli značnou odpovědnost za branné postoje a připravenost pracujících. Branná výchova vycházela z vědomostí osvojených na předchozích stupních škol. 32

Branná výchova na vysokých školách poskytovala nejen sumu konkrétních branných vědomostí, dovedností a návyků, ale také učila posluchače základy všeobecných zákonitostí rozvoje společnosti, ekonomiky, vědy, techniky a vojenství. Branná výchova se dělila podle studijního zaměření a předpokládaných funkčních míst, která měli budoucí absolventi zaujímat. Zvláštní význam měla branná výchova na učitelských vysokých školách (Pechánek, 1982, s. 39,40). Zájmová činnost Zákon č. 73/1973 Sb. „O branné výchově“ udává, že zájmová branná činnost umožňuje občanům, aby uplatňováním svých osobních schopností a zálib přispívali k plnění úloh spojených s obranou socialistické vlasti (Baxa, 1986, s. 31). Na organizování zájmové branné činnosti se podílely společenské organizace – Pionýrská organizace, Československý červený kříž, Domy mládeže a pionýrů, pohraniční stráž, Veřejná bezpečnost nebo Sbor národní bezpečnosti. S ohledem na některé odlišnosti branné výchovy uskutečňované v době mimo vyučování bylo dbáno vedle didaktických a výchovných principů vztahujících se na všechny pedagogické procesy i na další zásady: 

dobrovolnost, nahrazující motiv „musím“ motivem „chci“,



zájmovost, respektujeme zájmy žáků a cílevědomě je rozvíjíme,



rekreační zaměření, neodmítáme zábavný ráz činnosti a organizujeme ho nejpřijatelnějšími cestami,



spojení s výchovným systémem školy. Na základě cílů a úkolů zájmové branné činnosti, ale i jejího obsahu a metod,

můžeme rozlišit pět základnách činnostních druhů: 

Branné činnosti převážně naučné poskytují převážně branné vědomosti. Žáci se vzdělávali převážně čtením, mluveným slovem a názorným vnímáním.



Branné činnosti převážně hravé byly realizovány nejrůznějšími způsoby bojových a terénních branných her.



Branné činnosti převážně zápolivé se projevovaly vzájemným měřením sil mezi jedinci na soutěžích a závodech.

33



Branné činnosti převážně tvořivé obsahovaly kreslení, modelování či výrobu pomůcek pro brannou výchovu. Branná výchova byla nepřetržitým procesem, uskutečňovaným ve vyučování

i v době mimo ně. Organizovala se tedy celoročně, často bez ohledu na povětrnostní podmínky (Černoch, 1988, s. 280-324). Občanská nauka Při plnění svého poslání, cílů a úkolů se občanská nauka zaměřovala mimo jiné především na to, aby vštípila žákům elementární základy vědeckého světového názoru. Při tomto úsilí bylo nezbytné si uvědomit, že neoddělitelnou součástí světového názoru mladého člověka muselo být i poznání učení o válce a míru, o úloze armády, o branné politice našeho státu a o úloze a povinnosti občanů při obraně míru (Šáňa, 1983, s. 1). V 6. ročníku se objevovaly tematické celky - Žijeme v socialistické společnosti a Naše socialistická vlast. Bylo třeba zdůraznit prvky kázně, pořádku a odpovědného plnění povinností. 7. ročník navazoval tematickými celky – Společenské zřízení ČSSR a Československé socialistické hospodářství. V 8. ročníku se probírala témata – Státní zřízení ČSSR, Základní práva a povinnosti občanů ČSSR a Základy marxistickoleninského světového názoru a komunistické morálky (Friml, 1986, s. 119,120). Občanská nauka měla svým zaměřením a obsahovou náplní velmi významný branný charakter. Prakticky se dal v hodinách občanské nauky využít z branné výchovy tematický celek ″Branně politická tematika″ (Šáňa, 1983, s. 1).

34

4. Shrnutí branné výchovy Za první pokus o vytvoření novodobého systému branné výchovy v našich zemích je obecně považována práce Miroslava Tyrše zakladatele Sokola. Do roku 1918 se branná výchova v pravém slova smyslu nevyskytovala, její prvky můžeme najít v hodinách tělesné výchovy, kde docházelo ke zvyšování zdatnosti žáků. Žáci si však neodnášeli teoretické znalosti. Změnu přinesl rok 1918. V nově vzniklé Československé republice byla branná výchova svěřena organizačně nejlépe stmeleným a početně nejsilnějším organizačním celkům tělovýchovných organizací Sokol, DTJ a Orel. Připravovali žáky po tělesné, ideologické i technické stránce. Povinné formy branné výchovy nebyly tehdy zaváděny. Jednak proto, že vznikající stát k tomu neměl dostatečné finanční a materiální prostředky a navíc náš stát nebyl v té době přímo ohrožován agresí. V roce 1926 byl zpracováván první návrh zákona o branné výchově, který měl být realizován ve výcvikových střediscích vedený vojenskými instruktory. Tato forma branné výchovy však tehdy nebyla prosazena a zvítězil názor, že předvojenská forma branné výchovy do škol ani do tělovýchovných organizací nepatří. Situace se ovšem rázem změnila, nástupem Adolf Hitler k moci. Nebezpečí ze strany německého fašismu si začali uvědomovat všichni pokrokově myslící lidé. Již v roce 1934 a 1935 byly upravovány učební a vkládány prvky mravní a občanské výchovy. Začaly se také objevovat první příručky, které obsahovaly metodiku branné výchovy ve školách. V březnu 1939 došlo k vytvoření protektorátu, ve kterém není možné o jakékoliv formě branné výchovy vůbec mluvit. Snahou protektorátních úřadů bylo naopak potlačovat i jen zmínky o vlastenecké výchově a jediným úkolem výchovy ve školách bylo pěstování poslušnosti k německým okupantům. Branná výchova se vrátila do českých škol až po osvobození a navazovala na již vybudované základy branné výchovy z roku 1939. V době po únorových událostech nastalo období určitého utlumení péče o brannou výchovu. Situaci změnilo až vydání Zákona o branné výchově v roce 1951. Ten formuloval cíle branné výchovy. Důležitá úloha v rozvíjení branné výchovy mládeže byla svěřena školám. Učitelé měli především zajistit vypěstování nových postojů mládeže k obraně vlasti. Začala se objevovat i zájmová činnost s prvky branné výchovy. 35

K velkým změnám došlo v roce 1973, kdy došlo k zavedení branné výchovy do mateřských, základních i středních škol. Žáci si na všech stupních osvojovali jak teoretické znalosti tak i praktické dovednost. Samostatný předmět branná výchova byl nahrazen kurzy a cvičeními. Veškerá výuka branné výchovy skončila se změnou režimu v roce 1989. Branná výchova hrála v historii méně či více důležitou roli a sloužila vždy k ovlivnění postojů obyvatel. Od roku 1918 a do konce Protektorátu Čechy a Morava měla branná výchova minimální vliv. Největší rozkvět branné výchovy byl v době komunismu. Byly přesně stanoveny a formulovány cíle a obsahy.

36

5. Současné pojetí obrany státu V současnosti se vrací branná výchova pod názvem obrana státu. „V upraveném Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání platném od 1. září 2013 je nově zařazena problematika přípravy občanů k obraně státu. Tento krok vychází z Koncepce přípravy občanů k obraně státu, kterou vláda schválila dne 16. ledna 2013 svým usnesením č. 38. Obsah přípravy občanů k obraně státu je začleněn do vzdělávacích oblastí ″Člověk a jeho svět″ a ″Člověk a společnost″.“ 18 Obrana státu se prozatím vyučuje jen na prvním a druhém stupni základních škol. Na střední školu se má výuka vrátit v následujících letech. Výuka obrany státu by měla u žáků vytvářet pozitivní hodnotový systém opřený o historickou zkušenost a ovlivňovat jejich postoje v oblastech obrany státu a ochrany fyzického i duševního zdraví, životů, životního prostředí a majetku při různých rizikových situacích a mimořádných událostech vojenského charakteru. Na této úrovni je příprava občanů k obraně státu zaměřena zejména na zdravotnickou přípravu, přípravu k civilní ochraně a přípravu k sebeobraně a vzájemné pomoci v krizových situacích vojenského i nevojenského charakteru. Žáci v rámci vzdělávání získají základní informace o současném bezpečnostním prostředí, o výhodách členství ČR v mezinárodních bezpečnostních a politicko-vojenských organizacích, o principech obrany státu a o úloze ozbrojených sil ČR při zajišťování obrany státu a při řešení krizí nevojenského charakteru. Zároveň se seznámí s povinnostmi, které jim, jako občanům ČR ve vztahu k obraně státu vyplývají z platných právních norem. Příprava občanů k obraně státu je sestavena a v rámci jednotlivých oborů vzdělání musí být prováděna tak, aby rozvíjela občanské a právní vědomí žáků a studentů, posilovala jejich smysl pro osobní i občanskou odpovědnost, motivovala je k aktivní a kvalitní účasti na životě demokratické společnosti v souvislosti s plněním úkolů obrany státu. Jelikož se jedná o tematický okruh, který nebyl dlouho zařazen do učebních osnov, vytvořilo ministerstvo obrany na pomoc učitelům základních škol, vedoucím

Metodické doporučení [online]. In:2013 [cit. 2016-02-28]. Dostupné z: www.pokos.army.cz/sites/pokos.army.cz/files/dokumenty/zakladni-stranka/metodicke_doporuceni.doc 18

37

pracovníkům těchto škol a koordinátorům školních vzdělávacích programů materiál "Metodické doporučení k problematice přípravy občanů k obraně státu". Materiál obsahuje rozložení učiva pro 1. a 2. stupeň základních škol včetně očekávaných výstupů, doporučené formy a metody výuky, přehled základních pojmů a podklady pro výuku. Návrhy cílů, očekávaných výstupů a učiva jsou pouze doporučené (Pro školy a učitele, 2014).

5.1. První stupeň ZŠ Obsah přípravy občanů k obraně státu je na prvním stupni začleněn do vzdělávacích oblastí „Člověk a jeho svět.“ Učivo naše vlast bylo při posledních změnách RVP ZŠ rozšířeno o téma Armáda ČR. Doporučeným cílem výuky na prvním stupni je snaha získat u žáků přehled o základních otázkách obrany státu. Ve čtvrté a páté třídě by si měl žák osvojit tyto očekávané výstupy. Žák 

objasní pojem obrana státu a uvede, které subjekty se podílejí na obraně státu,



objasní pojem ozbrojené síly České republiky a uvede, kdo je vrchním velitelem ozbrojených sil ČR,

 vysvětlí členění ozbrojených sil České republiky,  uvede příklady použití ozbrojených sil České republiky,  uvede hlavní úkoly Armády České republiky, 

pozná vojáka Armády České republiky a rozliší ho od příslušníka jiného ozbrojeného bezpečnostního nebo záchranného sboru. Po absolvování prvního stupně ZŠ by měl žák projít a osvojit si následující učivo:



obrana státu – odpovědnost za obranu státu, povinnost podílet se na obraně státu,



ozbrojené síly České republiky a vrchní velitel ozbrojených sil České republiky,



ozbrojené síly České republiky – členění ozbrojených sil a hlavní úkoly Armády České republiky,

38



voják Armády České republiky, uniformy, vojenská technika (Metodické doporučení, 2014).

5.2. Druhý stupeň ZŠ Na druhém stupni nalezneme přípravu občanů k obraně státu ve vzdělávací oblasti „Člověk a společnost“. Při posledních změnách v roce 2013 byly upraveny i očekávané výstupy, které nově uvádějí: „ žák zhodnotí a na příkladech doloží význam vzájemné solidarity mezi lidmi, vyjádří své možnosti, jak může v případě potřeby pomáhat lidem v nouzi a jak pomoci v situacích ohrožení a obrany státu“. Změny, které souvisejí s danou problematikou, nalezneme i v dalších vzdělávacích oblastech. Vzdělávací oblast „Člověk, stát a právo“ nově uvádí, že žák přiměřeně uplatňuje svá práva včetně práv spotřebitele a respektuje práva a oprávněné zájmy druhých lidí, posoudí význam ochrany lidských práv a svobod, rozumí povinnostem občana při zajišťování obrany státu. Vzdělávací oblast „Mezinárodní vztahy, globální svět“ byla rovněž doplněna: „Žák uvede některé významné mezinárodní organizace a společenství, k nimž má vztah ČR, posoudí jejich význam ve světovém dění a popíše výhody spolupráce mezi státy, včetně zajišťování obrany státu a účasti v zahraničních misích a uvede příklady mezinárodního terorismu a zaujme vlastní postoj ke způsobům jeho potírání, objasní roli ozbrojených sil ČR při zajišťování obrany státu a při řešení krizí nevojenského charakteru.“ (Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání, 2013). Doporučeným cílem výuky na druhém stupni je prohloubit a rozšířit znalosti žáků v oblasti obrany státu, získat základní informace o bezpečnostním prostředí, o právech a povinnostech vyplývajících ze členství České republiky v mezinárodních bezpečnostních a politicko-vojenských organizacích, o principech obrany státu a o úloze ozbrojených sil České republiky při zajišťování obrany státu a při řešení krizí nevojenského charakteru, seznámit žáky s povinnostmi občanů České republiky k obraně státu. V osmé a deváté třídě ZŠ by si měl žák osvojit tyto očekávané výstupy. Žák: 

uvede základní úkoly vlády, prezidenta, Parlamentu České republiky v souvislosti s obranou státu,



vysvětlí základní povinnosti občana při obraně státu a pojem branná povinnost, 39



vysvětlí rozdíl mezi stavem nebezpečí, nouzovým stavem, stavem ohrožení státu a válečným stavem,



vysvětlí pojem kolektivní obrana, poslání a základní principy a podstatu fungování NATO a bezpečnostní politiku EU,

 uvede základní úkoly ozbrojených sil České republiky,  rozliší, co jsou to ozbrojené síly a Armáda České republiky, 

objasní postavení Armády České republiky při zajišťování bezpečnosti státu, vnitřní a vnější bezpečnost státu,



charakterizuje druhy vojsk Armády České republiky,

 uvede příklady použití Armády České republiky v krizových situacích nevojenského charakteru,  charakterizuje postavení vojáka z povolání a vojáka v záloze, 

prokáže orientaci v historii naší armády.

Žák by měl být po absolvování základního vzdělávání obeznámen s následujícím učivem: 

úloha a postavení ozbrojených sil v bezpečnostním systému ČR,



základní povinnost státu – zajištění svrchovanosti, územní celistvosti, ochrany demokratických základů, životů, zdraví a majetkových hodnot,



stav nebezpečí, nouzový stav, stav ohrožení státu, válečný stav,



povinnost k obraně státu – přehled základních povinností subjektů při obraně státu, branná povinnost,



kolektivní obrana – význam a smysl kolektivní obrany, její prvky, organizace, bezpečnostní politika EU,



NATO – vznik, systém fungování, příklady činnosti,



bezpečnostní politika EU,



ozbrojené síly České republiky – poslání, struktura, úkoly,



Armáda České republiky – součást ozbrojených sil České republiky, hlavní druhy vojsk,



úkoly Armády České republiky při odstraňování živelních pohrom,



účast Armády České republiky v zahraničních misích,



charakteristika služebního poměru vojáka z povolání, 40



záloha ozbrojených sil – pojem, druhy záloh, historie a tradice naší armády (Metodické doporučení, 2014). Občanská výchova Občanská výchova, na některých školách pojmenována výchova k občanství

představuje předmět, do kterého je problematika přípravy občanů na obranu státu začleněna nejvíce. Ostatní předměty na ni nejčastěji navazují prostřednictvím mezipředmětových vztahů, které napomáhají k rozšíření klíčových kompetencí žáka. Důležité je rámcové opakování učiva z předchozích ročníků a dále rozšiřování a stupňování znalostí s využitím rozdílných forem a metod výuky. Pro učitele je vydaný seznam doporučených pojmů, které by si měli žáci osvojit. Zahrnuje pojmy: aktivní záloha, Armáda České republiky, asymetrické hrozby, bezpečnost, bezpečnostní politika Evropské unie, bezpečnostní systém, branná povinnost, druhy sil a vojsk/služeb, kolektivní obrana, krizové stavy v rámci České republiky, mimořádná služba, mobilizace ozbrojených sil České republiky, NATO, nevojenské použití Armády České republiky, nouzový stav, obrana státu, ozbrojené síly České republiky, plán obrany České republiky, povinná záloha ozbrojených sil České republiky, příprava občanů k obraně státu, stav nebezpečí, stav ohrožení státu, strategické bezpečnostní dokumenty České republiky, válečný konflikt, válečný stav, vnější bezpečnost, vnitřní bezpečnost, voják v záloze, voják z povolání, vojenská činná služba, vojenské cvičení, vrchní velitel ozbrojených sil České republiky, výjimečné vojenské cvičení, zahraniční mise a záloha ozbrojených sil. Metody a formy výuky musí být vybírány s ohledem na obsah konkrétního učiva jednotlivých ročníků. Učitelé si je volí podle svých zkušeností, potřeb a s ohledem na charakter vyučovaného předmětu, mezipředmětové vztahy a potřeby žáků s preferencí interaktivních metod vyučování. K tomu uplatňují vhodnou motivaci, která umožní stimulaci práce žáků. Důležité je také kladení důrazu na podporu samostatné práce žáků, zejména na osobní zodpovědnost, samostatnost, schopnost spolupráce a týmové kooperace se záměrem odpovídajícího sebehodnocení a uvědomění si svých možností a usměrňování žákovských postojů. Ke zvážení stojí vytvoření projektového dne či uspořádání besedy s příslušníkem Armády ČR nebo členem IZS (Metodické doporučení, 2014).

41

5.3. POKOS PŘÍPRAVA OBČANŮ K OBRANĚ STÁTU - Příručka pro učitele základních škol Tato příručka je sepsána pro učitele základních škol. Má sloužit jako zdroj základních informací o tématech souvisejících s přípravou občanů k obraně státu. Lze ji chápat jako teoretický rámec, který přispěje k pochopení zásadních principů a opatření obrany státu, pokud možno se všemi vzájemnými souvislostmi. Příručka se zaměřuje pouze na vojenské aspekty přípravy občanů k obraně státu. Další oblasti, které jsou dle zákona č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky, součástí přípravy občanů k obraně státu (zejména se jedná o zdravotnickou přípravu, přípravu k civilní ochraně, zájmovou činnost s technickým a sportovním zaměřením, přípravu obyvatelstva k sebeobraně a vzájemné pomoci), nejsou v příručce obsaženy. Ty jsou obsaženy v jiných materiálech věnující se nevojenským aspektům přípravy člověka na mimořádné události.19 Příručka je tematicky členěna podle výstupů z učení stanovených Rámcovým vzdělávacím programem pro základní vzdělávání tak, aby učitelům usnadnila orientaci v základních otázkách obrany státu a poskytla jim výchozí informace pro jejich přípravu na jednotlivé vyučovací hodiny. Každá kapitola publikace je doplněna o náměty k diskusi a kontrolní otázky. Účelem navržených námětů k diskusi je přispět k naplňování cílů základního vzdělávání (zejména vést žáky k všestranné, účinné a otevřené komunikaci, podněcovat je k tvořivému myšlení a logickému uvažování, připravovat je k tomu, aby se projevovali jako svébytné, svobodné a zodpovědné osobnosti, uplatňovali svá práva a naplňovali své povinnosti) a k osvojování klíčových kompetencí (zejména občanské, komunikativní, sociální a personální). Navržené kontrolní otázky zase slouží k ověření znalostí získaných při výuce.

Jedná se např. o učebnice: Černoch,F. Ochrana člověka za mimořádných událostí – Osobní bezpečí – Bezpečí a nebezpečí (učebnice pro 2. ročník ZŠ). Praha: ALBRA, 2004. ISBN 80-86490-92-0. Horská, V., Marádová, E., Slávik, D. Ochrana člověka za mimořádných událostí – Sebeochrana a vzájemná pomoc (učebnice pro občanskou a rodinnou výchovu na ZŠ). Praha: Fortuna, 2002. ISBN 80-7168-829-0. 19

42

V závěru příručky je učitelům k dispozici ucelený soubor otázek ve formě testu, využitelný při písemném přezkušování znalostí. U každé otázky je vyznačena jediná správná odpověď. Příručka nestanovuje žádné konkrétní metody a formy výuky, ty by měly být vybírány učitelem s ohledem na obsah konkrétního učiva jednotlivých ročníků a na výstupy z učení, kterých se má podle jednotlivých vzdělávacích programů dosáhnout. Učitelé je mohou volit podle svých zkušeností a s ohledem na charakter vyučovaného předmětu, mezipředmětové vazby a potřeby žáků. Výhodné je podporovat samostatnou práci žáků, jejich osobní zodpovědnost a schopnost spolupráce jednotlivců i týmů. Za vhodnou součást výuky lze považovat přípravu a prezentaci ústních nebo písemných prací a používání názorných pomůcek. Za samozřejmost je považováno opakování učiva z předchozích ročníků, rozšiřování okruhu znalostí a dovedností a využívání rozdílných forem a metod výuky. K procvičování a upevňování učiva lze využívat hry a soutěže, návštěvy vojenských veletrhů, muzeí a akcí Armády České republiky, besedy s vojáky a válečnými veterány, ukázky techniky a činnosti Armády České republiky nebo exkurze u vojenských útvarů. Prezentační program Příprava občanů k obraně státu Při výuce problematiky lze využít také prezentační program Příprava občanů k obraně státu (POKOS), se kterým zástupci Ministerstva obrany průběžně navštěvují základní školy. Cílem tohoto programu je zprostředkovat setkání s příslušníky Armády České republiky a vhodnou formou vysvětlit žákům skutečnosti, které souvisejí s obranou státu, historií a tradicemi naší armády a řešením krizových situací vojenského i nevojenského charakteru. Ukázky a prezentace, které jsou určeny především pro žáky 2. stupně základních škol, se odehrávají přímo v prostorách základních škol a díky své jedinečnosti zvyšují emocionální prožitek žáků. V jejich průběhu vojáci představují Armádu České republiky a její poslání a na základě osobních zkušeností osvětlují působení armády v zahraničních operacích a misích. Žáci si mohou prohlédnout a vyzkoušet vojenskou výzbroj a výstroj, k vidění jsou zajímavé a praktické ukázky vojenských chemiků, zdravotníků, kynologů či jiných odborností. Mimo jiné si vyzkouší poskytování první pomoci20 (Gerhát, 2014, s. 6,7).

20

Fotografie viz příloha č. 2

43

6. Srovnání branné výchovy a obrany státu Branná výchova měnila ve své historii podobu nesčetněkrát. Prošla období, ve kterém byla jen doplňkovým tématem a byla svěřena do rukou tělovýchovných organizací, které připravovaly žáky po tělesné, ideologické i technické stránce. Pomalými krůčky se dostala do školních osnov nejrůznějších předmětů. Vlivem nepříznivé politické situace a vzniku Protektorátu Čechy a Morava své těžce vydobyté místo ztratila. Po osvobození se střídala období samostatného předmětu a období výuky pomocí různých branných kurzů a začlenění do jiných předmětů. Její zánik nastal po změně režimu v roce 1989. Branná výchova se s malými obměnami zabývala branně politickou tématikou, obranou proti nebezpečným látkám, zdravotnickým výcvikem a základy topografie. Témata se probírala po stránce teoretické i praktické. Obrana státu je teprve v kolébce. Učitelé se učí a zkouší jak nejlépe začlenit obranu státu do osnov. Žáci si mají osvojit zdravotnickou přípravu, přípravu k civilní obraně a sebeobraně, vzájemnou pomoc v krizových situacích vojenského i nevojenského charakteru, znalosti o členství České republiky v mezinárodních organizacích, úloze ozbrojených sil či povinnosti občana ČR. Branná výchova se více zabývala politickou tématikou, dbala na oddanost občana a na plnění a dodržování povinností. Obrana státu klade důraz na pomoc v situacích vojenského i nevojenského charakteru. Žáci ve vyučování nepřichází do přímého kontaktu se zbraněmi (pokud nepočítáme prezentační program Armády ČR) a neučí se s nimi zacházet. Ale nalezneme i shodné body, jako je např. zdravotnická příprava či znalost mezinárodních organizací. Srovnání branné výchovy a obrany státu není zrovna jednoduchou záležitostí. Každý z obou předmětů se přizpůsoboval době, ve které byl zařazen do školních osnov. Nikdy nesmíme zapomenout na lidský faktor, který může mnohé ovlivnit. V tomto případě bylo na daném učiteli, zda se více zaměří na propagaci režimu při výuce branné výchovy nebo zda povede žáky k samostatnosti, aby se uměli orientovat v terénu, pomoct při požáru nebo poskytnout první pomoc. Důležité je, aby si žáci odnášeli vědomosti a dovednosti, které jim pomohou více se orientovat v dnešním světě plném válečných konfliktů a vědomí, že dovedou pomoci sobě i druhým v případě potřeby. 44

II.

PRAKTICKÁ ČÁST 1.

Charakteristika zkoumaného problému

Zajímala jsem se o názor učitelů působících na různých školách prvního a druhého stupně na téma příprava občanů k obraně státu. Mým cílem není zobecnění výsledků výzkumu, ale posouzení situace na základních školách v regionu Židlochovicko. Navrácení obrany státu do učebních osnov vyvolávalo mnoho rozmanitých názorů. Objevují se jak zastánci, kteří uvádějí, že v dnešní době, kdy se i na našem kontinentu vyskytují válečné konflikty, je třeba u žáků rozvíjet zájem o armádu a obranu ČR, tak i odpůrci, kteří toto téma označují za zastaralé a zbytečné. Téma jsem si zvolila při čtení nejrůznějších článků o branné výchově, kde se psalo, že převážně učitelkám chybí znalosti a zkušenosti, které by vedly k efektivnímu rozvíjení teoretických i praktických dovedností u žáků. Chtěla jsem zjistit, zda tomu tak opravdu je a jaký názor mají na obranu státu (dříve brannou výchovu) samotní pedagogové. Praktická část diplomové práce je rozdělena do dvou částí. V první části jsem se zaměřila na učitele základních škol. Nejprve jsem se snažila odhalit, jak učitelé přistupují k výuce obrany státu. Za cíl jsem si zvolila zjistit, jaký pohled mají učitelé vyučující na prvním a druhém stupni základní školy na navrácení obrany státu do škol a zda školy začlenily problematiku obrany státu do svého ŠVP. Dotazníkové šetření probíhalo přímo na školách v regionu Židlochovicko. Ve druhé části jsem se zaměřila na analýzu školních vzdělávacích programů škol, na kterých probíhalo dotazníkové šetření. Programy jsou důležitým vodítkem pro samotné učitele, aby věděli, kdy jakou látku vyučovat a zda zahrnuje mezipředmětové vztahy.

45

2.

Hypotézy a cíle výzkumu

Hypotézy tvoří jádro kvantitativně orientovaných výzkumů. U každé hypotézy však existuje možnost, že se při opakovaném ověřování naleznou fakta, která s ní nebudou slučitelná. Žádný empirický důkaz nemůže nikdy hypotézu jednoznačně a definitivně dokázat. Je-li hypotéza na základně důkladného empirického ověřování přijata, je možné ji zobecnit (Chráska, 2007, s. 17). Na začátku výzkumu jsem si stanovila tyto cíle: 

Zjistit, jaký pohled mají učitelé vyučující na prvním a druhém stupni základní školy na navrácení obrany státu do škol.



Zjistit, zda školy začlenily problematiku obrany státu do svého ŠVP. Stanovila jsem si následující hypotézy: H1:

Učitelé budou mít k obraně státu pozitivnější přístup než učitelky.

Vzhledem ke genderovým stereotypům21 se lze domnívat, že muži budou mít ke vztahu k obraně i armádě pozitivnější přístup. Proces učení se pohlavní roli začíná už v dětství, rodiče např. oblékají děti do odlišného oblečení, chlapci dostávají hračky jako auta, letadla a zbraně, zatímco dívky dostávají panenky (Renzetti, 2003, s. 114,115). H2:

Obrana státu je na druhém stupni nejvíce zařazena do hodin občanské

výchovy. Tato hypotéza je odvozena z kapitoly 5.2, kde se zmiňuji o začlenění obrany státu do rámcového vzdělávacího programu. Poté jsem si vytyčila následující výzkumné otázky: 

Jaké cíle při výuce obrany státu učitelé preferují?



Používají učitelé rozličné metody při výuce obrany státu?

Genderové stereotypy jsou zjednodušující představy a popisy „femininní ženy“ a „maskulinního muže“, tzn. jak má správná žena či muž vypadat, jak se má chovat, co má cítit, jak má „myslet“. 21

46

3.

Výzkumný vzorek

Pro provedení výzkumu jsem si zvolila základní školy prvního i druhého stupně. Výzkumu se účastnili pedagogové učící občanskou výchovu na druhém stupni a třídní učitelé 4. a 5. třídy na prvním stupni základní školy. Učitelé měli na vyplnění dotazníku dostatek času a mohli si vybrat mezi papírovou a elektronickou verzí dotazníku. Celkem dotazník obsahoval deset otázek týkajících se problematiky obrany státu. Dotazník je k dispozici v příloze diplomové práce. Dotazník vyplňovalo 51 učitelů z 22 škol. Zastoupení účastníků: 

Učitelé prvního stupně (N= 39)



Učitelé druhého stupně (N= 12)

CHARAKTERISTIKA VÝZKUMNÉHO VZORKU Učitelé na 2. stupni ZŠ 24%

Učitelé na 1. stupni ZŠ 76%

47

Pro tento výzkum je důležité rozdělení některých odpovědí na odpovědi učitelů a odpovědi učitelek, zvláště co se týká jejich vlastního pohledu na obranu státu. Výzkumu se účastnilo: 

Učitelky (N= 38)



Učitelé (N= 13)

CHARAKTERISTIKA VÝZKUMNÉHO VZORKU Učitelé 25%

Učitelky 75%

Pro zajímavost, zde uvedu i složení dotazovaných pedagogů, dle délky jejich praxe na školách.

CHARAKTERISTIKA VÝZKUMNÉHO VZORKU DLE DOBY PRAXE 21-30 let 31-40 let 40 let a více 0-10 let

11-20 let

48

4.

Použité metody

Tato práce byla zaměřena na kvantitativní výzkum základních škol. „Jak je z názvu zřejmé, kvantitativní výzkum pracuje s číselnými údaji. Zjišťuje množství, rozsah nebo frekvenci výskytu jevů. Číselné údaje se dají matematicky zpracovat a výzkumné údaje vyjádřit v podobě čísel.“ (Gavora, 2010, s. 35) Cílem kvantitativního výzkumu je testování hypotéz, tedy jejich potvrzení či vyvrácení. Výzkumník si snaží držet odstup od zkoumaných jevů a tím zabezpečit nestrannost pohledu. Kvantitativní výzkum předpokládá, že lidské chování můžeme do jisté míry změřit a předpovídat. „Někteří odborníci považovali zprvu kvantitativní výzkum jako nadřazený a kvalitativní výzkum byl pro ně pouhým doplňkem. S postupným vývojem společnosti a názorů však získal i kvalitativní výzkum úroveň srovnatelnou s ostatními formami výzkumů.“ (Hendl, 2012, s. 47-49). Šetření formou dotazníku jsem si zvolila díky menší potřebě času na vyplnění, protože na školách není mnoho možností jak provést výzkum s větším počtem učitelů. Navíc umožňuje získat odpovědi na předem promyšlené otázky, zpracování je poměrně snadné a rychlé. Dotazník jsem si zvolila i přes to, že jsem si vědoma jeho nedostatků, jako je např.: někdy se vyskytující nízká návratnost dotazníků nebo nebezpečí nesprávného pochopení otázek a jejich interpretace (Gavora, 2010, s. 35). Otázky dotazníku musí být jasně a přesně formulovány. Správnost odpovědí respondentů nezáleží jen na znění otázky, ale i na respondentech samotných. Anonymní dotazník zajistí zpravidla pravdivější odpovědi než neanonymní. (Gavora, 1996, s. 60) Proto měli učitelé k dispozici i elektronickou verzi dotazníku. Cílem není široké zevšeobecňování údajů, ale zjištění názorů respondentů v regionu Židlochovicko a poskytnutí určitého náhledu na danou problematiku (Gavora, 2010, s. 35). V druhé části výzkumného šetření jsem prováděla analýzu školních vzdělávacích programů základních škol, na kterých jsem prováděla dotazníkové šetření. Pro zjištění kvality jednotlivých programů je třeba se zaměřit více na detail, proto někteří autoři publikací označují analýzy dokumentů jako přístup kvalitativní.

49

Creswell definuje kvalitativní výzkum následovně: „Kvalitativní výzkum je proces hledání porozumění založen na různých metodologických tradicích zkoumání daného sociálního nebo lidského problému. Výzkumník vytváří komplexní, holistický obraz, analyzuje různé typy textů, informuje o názorech účastníků výzkumu a provádí zkoumání v přirozených podmínkách." (Creswell in Hendl, J., 2012, s. 48). Nakonec jsem se přiklonila ke kvantitativní obsahové analýze, tak jak ji popisuje ve své knize Petr Gavora. Hlavní předností je možnost matematického zpracování údajů. Obsahová analýza je proto důležitým nástrojem poznání jednotlivých oblastí výchovy a vzdělání. Neexistuje jediný obecně uznávaný způsob, jak vymezit nebo dělat kvantitativní výzkum (Hendl, 2012, s. 47-49). Jako zdroje mi sloužily školní vzdělávací programy základních škol prvního a druhého stupně. Zaměřovala jsem se na způsob a začlenění problematiky obrany státu a na jejich výuku v jednotlivých předmětech a ročnících.

5.

Výsledky šetření

Pro větší přehlednost výsledků dotazníkového šetření jsem umístila každou otázku na zvláštní stranu. Jednotlivé odpovědi jsou shrnuty verbálně, doplněna tabulkou a grafem. Většina otázek je vyhodnocena společně pro učitele prvního i druhého stupně. Některé otázky budou vyhodnoceny zvlášť pro učitele a zvlášť pro učitelky.

50

1. Ve kterém ročníku je zařazena výuka obrany státu v občanské výchově (na 2. stupni ZŠ) nebo ve vlastivědě (na 1. stupni ZŠ)?

Ročník

Počet

4. 5. 6. 7. 8. 9.

29 10 0 0 4 8

Procentuální zastoupení 57% 19% 8% 16%

Ročník, ve kterém je zařazena obrana státu 16% 8% 0% 57% 19%

4.

5.

6.

7.

8.

9.

Úkolem první otázky bylo zjištění ročníku, do kterého se obrana státu zařadila. Doporučený byl čtvrtý a pátý ročník prvního stupně a na druhém stupni se jednalo o osmou a devátou třídu. Z výsledků vyplývá, že školy dané doporučení respektovaly. Na prvním stupni je nejvíce začleněna obrana státu do čtvrté třídy. Jen menší procento škol začlenilo toto téma do pátého ročníku. Na druhém stupni převažuje obrana státu v osnovách devátého ročníku. Obranu státu nenalezneme na zkoumaných školách v šestém ani v sedmém ročníku.

51

2. Je obrana státu zařazována i do jiných předmětů než je občanská výchova či vlastivěda? Obrana státu i v jiných předmětech Ano Ne

Počet 31 20

Procentuální zastoupení 61% 39%

Obrana státu v jiných předmětech

39%

61%

Ano

Ne

Otázka druhá se snažila zachytit existenci mezipředmětových vztahů. Zda je obrana státu začleněna jen do jednoho předmětu anebo se vyskytuje napříč nejrůznějšími předměty. Obrana státu byla na prvním stupni nejčastěji zařazována do vlastivědy. V odpovědích se objevovali i předměty prvouka a člověk a jeho svět. Na druhém stupni je obrana státu zařazována i do výchovy ke zdraví, zeměpisu a dějepisu. Převážně na druhém stupni se branná výchovy stala součástí více předmětů.

52

3.

Podklady pro výuku obrany státu získávám především z:

Zdroj podkladů

Počet

Internet Literatura Vlastní zkušenosti Semináře Příručka MO ČR

32 6 1 2 10

Procentuální zastoupení 63% 12% 2% 4% 19%

Podklady pro výuku 19% 4% 2% 12%

Internet

Litaratura

63%

Vlastní zkušenosti

Semináře

Příručka MO ČR

Jelikož se branná výchova na našem území skoro čtvrt století nevyučovala, směřovala třetí otázka ke zjištění zdrojů, ze kterých učitelé čerpají informace. Nejvíce podkladů pro výuku získávají pedagogové z internetu. Mezi webovými adresami se nejčastěji vyskytoval internetový vyhledávač google, archiv materiálů vytvářený a sdílený učiteli na dumy.cz, internetové stránky spravované Ministerstvem obrany České republiky army.cz a otevřenou encyklopedii wikipedie.cz. Na druhém místě se objevila příručka vydaná Ministerstvem obrany – POKOS. Dalším zdrojem byla literatura, zde se vyskytovala nejčastěji publikace Ochrana člověka za mimořádných situací a jako další byly obecně uvedeny učebnice. Dva učitelé se zúčastnili semináře, který pořádalo Ministerstvo obrany. MO provádí akreditované školení pro učitele základních škol. Školení probíhá zpravidla na krajských vojenských velitelstvích. Jen jeden pedagog čerpá z vlastních zkušeností. 53

4.

K výuce obrany státu využívám těchto metod.

Četnost používání metod je názorně uvedena na následujícím grafu: 60 50 40 30 20 10 0

často

občas

vůbec

Učitelé při výuce obrany státu mají k dispozici nejrůznější metody. Ve výuce tematického celku obrana státu lze aplikovat široké množství metod. Zde záleží pouze na daném učiteli, jak k výuce přistoupí. Respondenti zde měli za úkol zvolit u každé nabízené metody četnost použití těchto jednotlivých metod. Jednalo se o možnosti – často, občas a vůbec. Nejčastěji využívají rozhovor, samostatnou práci, práci s textem, vyprávění, skupinovou práci, předvádění a pozorování a didaktické hry. Nejméně podporovaná je projektová výuka a výuka podporovaná počítači. V tomto případě hraje vliv i vybavenost třídy či školy.

54

5.

Při výuce žáků využívám:

60

50

40

30

20

10

0

Otázka číslo pět byla zaměřena na prostředky, které učitelé využívají při samotné práci se žáky. Respondenti zde mohli uvést více odpovědí. Pedagogové při práci se žáky využívají nejčastěji odbornou literaturu, učebnice a učební texty. Nadpoloviční většina pedagogů ve výuce pracuje s interaktivní tabulí a počítači, pracovními listy, výukovými videi, dokumentárními ukázkami a fotografiemi. Aktivitu žáků podporují zavedením her a soutěží do hodin. Besedy s válečnými veterány, návštěvy vojenských museí či spolupráce s Armádou České republiky jsou časově a organizačně náročnější. To je pravděpodobně důvod, proč je jejich využívání méně časté.

55

6.

Při hodnocení žáků při výuce obrany státu preferuji:

Preferuji

Počet

Teoretické znalosti Praktické dovednosti Hodnotově postojové cíle

10 20

Procentuální zastoupení 20% 39%

21

41%

Při hodnocení preferuji 20% 41%

39%

Teoretické znalost

Praktické dovednosti

Hodnotově postojové cíle

Hodnocení je důležitou součástí pedagogické profese. Učitel se musí přizpůsobit klasifikačnímu řádu dané školy. Avšak v hodinách občanské výchovy nebývají pravidla na hodnocení tak striktně dodržována jako v předmětech jejichž hlavním cílem je osvojení znalostí. Občanská výchova, jak již samotný název vypovídá, se snaží především o výchovu žáků. Odpovědi dotazovaných učitelů potvrdily, že se při hodnocení nejvíce zaměřují na hodnotově postojové cíle a na praktické dovednosti. Jen pětina učitelů dává přednost teoretickým znalostem.

56

7. a)

Jaké jsou reakce žáků na výuku obrany státu?

Téma

Počet

Zaujalo Nezaujalo Neumím posoudit

25 2 24

Procentuální zastoupení 49% 4% 47%

Reakce žáků na téma obrany státu

47%

49%

4%

Zaujalo

Nezaujalo

Neumím posoudit

Otázka se snažila zachytit vztah žáků k obraně státu. Skoro polovina učitelů posoudila, že žáky dané téma zaujalo. Zde se daly vyvodit vztahy, které souvisely s odpovědí na předchozí otázky s pořadovým číslem čtyři a pět. Pokud pedagogové používali při práci se žáky rozličné metody a prostředky, na kterých se mohli sami žáci aktivně podílet, byla jejich reakce na téma pozitivní. Pokud však docházelo pouze k předávání informací, žáky téma nezaujalo, jak tomu bylo ve dvou případech. Velkou část odpovědí zaznamenala možnost - neumím posoudit, což je zarážející. Učitel by měl umět dle reakcí a chování posoudit, zda žáky téma zajímá.

57

b) Aktivity v hodině Zaujaly Nezaujaly Neumím posoudit

Počet 26 2 23

Procentuální zastoupení 51% 4% 45%

Reakce žáků na aktivitu v hodině

45% 51%

4%

Zaujaly

Nezaujaly

Neumím posoudit

Opět se jedná o otázku, která úzce souvisí s předchozími. Tentokrát se jednalo o reakci žáků na aktivity v hodině. Na míře zaujetí závisí pozornost žáků a také množství informací, které si žáci z hodiny odnesou. Podobně jako souvisely odpovědi na reakci žáků na téma obrana státu, můžeme vypozorovat vztahy i na otázku reakce žáků na aktivity v hodině. Opět zde nalezneme dvě odpovědi, že aktivity žáky nezaujaly. Při bližším prozkoumání celého dotazníku jsem zjistila, že učitelé uváděli použitou metodu vysvětlování a následné pracování s učebnicí. Žáci tak nedostali prostor k tvořivému a samostatnému vyžití např. pomocí skupinové práce, projektů apod. Nadpoloviční většina učitelů uvedla, že žáky dané aktivity zaujaly. V tomto případě došlo k použití nejrůznějších metod – besed, návštěv muzeí, práce s počítačem, didaktických her, projektové výuky atd. K zamyšlení vedou i zbývající odpovědi – neumím posoudit. Na žácích bývá zpravidla dobře patrné, jak k dané aktivitě přistupují a zda se do ní aktivně zapojují či nikoliv. 58

8. Měla by výuka obrany státu probíhat z větší části praktickou formou na úkor teorie?

Praktická forma

Počet

Ano Ne Nevím

36 10 5

Procentuální zastoupení 70% 20% 10%

Praktická forma výuky 10% 20%

70%

Ano

Ne

Neumím posoudit

Otázka se snažila zjistit, kterou formu výuky učitelé preferují. Zda teoretickou nebo praktickou. U učitelů jednoznačně převažuje názor, že praktická forma výuky je důležitější než teoretická stránka. Dotazující učitelé dodávali, že teoretické znalosti jsou sice důležité, ale praktická stránka je přednější, protože např. poskytnutí první pomoci se nejlíp naučí, když si vše vyzkouší. Pedagogové také psali, že rádi využívají pomoc odborníka např. z řad členů Českého červeného kříže či příslušníky IZS. Pokud se zpětně podíváme na otázku číslo 6, která se soustředila na to, co učitelé při hodnocení obrany státu preferují, zjistíme, že i zde preferovali učitelé praktické dovednosti a hodnotově postojové cíle.

59

9.

Myslíte si, že v dnešní době je výuka obrany státu potřeba? Proč?

Potřebnost Počet Procentuální Počet Procentuální Počet Procentuální obrany muži zastoupení ženy zastoupení celkem zastoupení státu 11 84% 8 21% 19 37% Ano 1 8% 14 37% 15 30% Ne Neumím 1 8% 16 42% 17 33% posoudit

Potřebnost obrany státu- muži 8%

8%

84%

Ano

Ne

Neumím posoudit

Potřebnost obrany státu - ženy 21% 42%

37%

Ano

Ne

Neumím posoudit

60

Je výuka obrany státu v dnešní době vůbec potřeba? Jaký názor mají pedagogové, jejichž úkolem je zprostředkovat žákům náhled do obrany státu. To se dozvíme v odpovědích dané otázky. Většina dotazovaných učitelů - 84% uvádí, že začlenění branné výuky do osnov je potřeba. Zbývající nepatrný počet se přiklání k názoru, že výuka branné výchovy potřebná není anebo neumí potřebnost posoudit. U žen učitelek je situace opačná. Nejčastější odpověď byla, že neumějí potřebnost branné výchovy posoudit. 37% se přiklání k názoru, že branná výchova je zbytečná a jen 21% souhlasí s většinovým názorem učitelů, že výuka branné výchovy má své důležité místo ve školních osnovách. Proč ano? 

Žáci porozumí mnoha věcem ohledně válečných konfliktů, se kterými se každodenně setkávají na internetu či v televizi.



V rámci branné výchovy se žáci naučí poskytnout první pomoc.



Ukážeme dětem, že členové armády jen nebojují, ale i pomáhají.



Je to téma, které se dlouho nebralo a je potřeba seznámit žáky s obranou našeho státu.

Proč ne? 

Učivo již bylo obsaženo v ostatních předmětech a zařazení do občanské výchovy je zbytečné.



V občanské výchově je již mnoho témat a jen malá hodinová dotace. Nedá se vše stihnout.



Toto téma bych zavedla spíše na středních školách.

Objevilo se také dotazníky, kde odpověď nebyla zdůvodněna.

61

10. Domníváte se, že je na současné výuce obrany státu nutné něco změnit? Odpověď prosím zdůvodněte. Změna obrany státu Ano Ne Neumím posoudit

Počet muži

Procentuální zastoupení

Počet ženy

Procentuální zastoupení

Počet celkem

Procentuální zastoupení

0 12

92%

5 14

13% 37%

5 26

10% 51%

1

8%

19

50%

20

39%

Změna obrany státu - muži 8%

0%

92%

Ano

Ne

Neumím posoudit

Změna obrany státu - ženy 13%

50% 37%

Ano

Ne

Neumím posoudit

62

Závěrečná otázka se zaměřila na vlastní názor respondentů, zda by bylo nutné něco změnit. Přece jen se obrana státu vyskytuje v osnovách nejméně tři školní roky a tak předpokládám, že si učitelé vytvořili určitý názor. Většina mužů – pedagogů se přiklání k názoru, že výuka obrany státu je dostačující a není nutná změna. Ženy – pedagožky v polovině případů neumějí posoudit nutnost změny a jen 13% by změnu uvítalo. Pohled žen na výuku branné výchovy: 

Nevyhovuje jim, že se žáci učí jen o Armádě ČR a ne o dalších bezpečnostních a záchranných složkách.



Vadí jim, že žáci mohou přicházet do kontaktu se zbraněmi.



Uvádějí, že neví jak přesně při výuce postupovat. Že jim převážně na začátku chyběli potřebné znalosti. Muži zdůvodňovali svoje odpovědi o nepotřebnosti změn následovně:



Z větší části jsme požadované téma měli zařazeno do ŠVP i před vydání pokynu z MŠMT. Po změně došlo jen k nepatrné revizi a aktualizaci našeho ŠVP aby vše bylo v souladu s RVP ZV a nevidím důvod k dalším změnám.



Na naší škole máme již řadu let zařazeny prvky branné výchovy a spolupracujeme se členy Českého červeného kříže, příslušníky IZS a nemyslím si, že by bylo nutné něco změnit.



Podklady POKOS a příručka Ochrana člověka za mimořádných událostí nabízí mnoho podkladů a nevidím důvod k další změně.



Čas, který věnuji výuce obrany státu je dostačující, žáci si odnesou potřebné informace a víc bych to neměnil.

63

5.1.

Vyhodnocení hypotéz

Na počátku dotazníkového šetření byly zvoleny dvě hypotézy. Hypotéza 1: Učitelé budou mít k obraně státu pozitivnější přístup než učitelky. Tato hypotéza byla dotazníkovým šetřením potvrzena. Učitelé ve většině případů uváděli, že výuka problematiky obrany státu je potřebná a že jsou s její podobou spokojeni a není tak nutná žádná změna. Na rozdíl od žen nemají problém s tím, že by se žáci mohli a během akcí se dostávají do kontaktu se zbraněmi. Hypotéza 2: Obrana státu je na druhém stupni nejvíce zařazena do hodin občanské výchovy. Dotazníkové šetření tuto hypotézu jednoznačně nepotvrdilo ani nevyvrátilo. Proto se v praktické části zaměřím i na analýzu školnících vzdělávacích programů, které by mi měly přinést jednoznačnou odpověď. Dané závěry se nesnažím zobecňovat. Mým cílem bylo vytvoření určitého náhledu na danou problematiku, která se skoro po čtvrt století vrátila do osnov českých základních škol. Branná výchova je stále ještě poměrně novou součástí školních osnov a s postupem času dojde zajisté ke změnám přístupu učitelů. Každý pedagog si najde svůj způsob a svoji cestu, jak k dané problematice přistupovat. Důležité je, aby si samotní žáci z hodin odnášeli nové poznatky a dovednosti, které jim pomohou lépe se orientovat v problematice obrany státu.

64

6.

Analýza ŠVP

Druhým výzkumem praktické části je analýza ŠVP škol, na kterých probíhalo dotazníkové šetření. Jednalo se o dvacet dva škol z regionu Židlochovicko. V samotné analýze ani u výsledků nebudu uvádět názvy škol, aby byla zachována jejich anonymita. Zaměřovala jsem se na to, zda je obrana státu v ŠVP zařazena a pokud ano, tak do jakého ročníku a jakých předmětů. Analýza ŠVP je rozdělena do dvou podkapitol, podle stupně škol. První podkapitola bude věnována školním vzdělávacím programům na prvním stupni základních škol. Druhá podkapitola se zaměří na druhý stupeň.

6.1. ŠVP na 1. stupni ZŠ Problematika přípravy občanů k obraně státu je na prvním stupni začleněna do vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět. Učivo Naše vlast bylo od 1. září 2013 rozšířeno o téma Armáda ČR. Při analýze ŠVP jsem se zaměřovala, zda je obrana státu začleněna a jakým způsobem. Důležitý byl i předmět, v němž je téma Armády ČR obsaženo. Zjišťovala jsem, jakou má daný předmět hodinovou dotaci a zda došlo k navýšení počtu hodin po rozšíření množství učiva od aktualizace RVP ZV ze dne 1.9 2013. Obrana státu byla začleněna do většiny školních vzdělávacích programů a to buďto přímo nebo pomocí dodatku.

Začlenění obrany státu do ŠVP 18% 32%

50%

Nezačleněna

Začleněna

Začleněna pomocí dodatku

65

Obrana státu byla začleněna do tematického okruhu místo, kde žijeme a nejčastěji se nacházela ve vlastivědě, vyskytla se i v prvouce či předmětu člověk a jeho svět. (viz následující graf) Hodinová dotace se pohybovala ve čtvrtém ročníku nejčastěji v rozmezí 2-4 hodin týdně. V pátém ročníku se ve většině případů jednalo o dvě hodiny týdně. Výjimku tvořil člověk a jeho svět s čtyřhodinovou dotací. K navýšení hodinové dotace došlo u čtyř škol. Školy tak vyčerpaly jednu hodinu týdně z disponibilní časové dotace, kterou jim dává k dispozici MŠMT. Většina škol začlenila danou problematiku do čtvrtého ročníku. Jen čtvrtina škol ji zařadila do pátého. Ve ŠVP zkoumaných škol bylo úkolem učitelů seznámit žáky s Armádou ČR, aby zvládli vysvětlit její význam.

Předměty, ve kterých byla obrana státu začleněna 13%

25% 62%

Vlastivěda

Člověk a jeho svět

66

Prvouka

6.2. ŠVP na 2. stupni ZŠ Na druhém stupni nalezneme přípravu občanů k obraně státu ve vzdělávací oblasti Člověk a společnost, kde je nově uvedeno, že žák má rozumět povinnostem občana při zajišťování obrany státu. Doplněna byla i vzdělávací oblast Člověk, stát a právo, ve které se objasňuje role ozbrojených sil ČR. Obdobně jako na prvním stupni, tak i zde jsem se soustředila při analýze ŠVP zkoumaných škol na způsob začlenění obrany státu. Důležitý byl i předmět, v němž je daná problematika obsažena. Zjišťovala jsem jakou má daný předmět hodinovou dotaci a zda došlo k navýšení počtu hodin po začlenění obrany státu do osnov. Na druhém stupni základních škol jsem nenalezla školu, na které by nebyla problematika obrany státu začleněna do ŠVP dané školy. Ve většině případů byla obrana státu přímo začleněna do již existujícího ŠVP. Jen menší část začlenila danou problematiku pomocí dodatku ke stávajícímu ŠVP.

Začlenění obrany státu do ŠVP 0% 33%

67%

Nezačleněna

Začleněna

Začleněna pomocí dodatku

Na druhém stupni došlo k jednoznačnému začlenění tématu obrana státu do hodin občanské výchovy, někde vyskytující se pod názvem výchova k občanství. Většina škol ji zahrnula do osnov 9. ročníku. Hodinová dotace občanské výchovy byla tvořena jednou, maximálně dvěma hodinami týdně a k navýšení počtu hodin po aktualizaci v září 2013 67

nedošlo. Disponibilní časové dotace jsou zde spíše využívány při výuce cizích jazyků. ŠVP obsahoval mezipředmětové vztahy, které navazovaly na učivo zeměpisu, dějepisu a výchovy ke zdraví. Ve ŠVP zkoumaných škol bylo uvedeno, že žák: 

chápe nebezpečí terorismu a nutnost jeho potírání,



na příkladech objasní národní i mezinárodní úkoly armády,



uvede povinnost občana při obraně státu,



navrhne jak konkrétně pomoci v případě ohrožení.

6.3. Výsledky analýzy Většina školních vzdělávacích programů byla zveřejněna na webových stránkách škol a nemusela jsem o ně žádat vedení školy. Větší část ŠVP byla přehledně zpracována, především ty programy, které se aktualizovaly zároveň s novými požadavky z MŠMT. Menší přehlednost měly programy, které byly doplňovány prostřednictvím dodatků. Bylo obtížné najít dodatek, který aktualizuje příslušné téma. ŠVP byly ve většině případů zpracovány do tabulky. V jednotlivých sloupcích byly uvedeny očekávané výstupy, k čemu je žák v předmětu veden, rozpracované výstupy, učivo, možné evaluační nástroje, poznámky (možné formy a metody práce, průřezová témata, mezipředmětové vztahy). Analýzu ŠVP jsem potřebovala především pro potvrzení nebo vyvrácení stanovené hypotézy. Hypotéza 2: Obrana státu je na druhém stupni nejvíce zařazena do hodin občanské výchovy. Podobně jako hypotéza číslo jedna byla potvrzena dotazníkovým šetřením, tak i tato hypotéza byla potvrzena analýzou ŠVP. Na druhém stupni základních došlo k začlenění obrany státu do osnov občanské výchovy s mezipředmětovými vztahy na předměty dějepis, zeměpis a výchova ke zdraví. Výsledky získané z výzkumného šetření samozřejmě není možné zobecňovat na všechny základní školy, ale u vybraných respondentů se formulované hypotézy potvrdily.

68

7.

Diskuze a závěry

Praktická číst diplomové práce potvrdila dvě hypotézy, které jsem si na počátku výzkumu stanovila. Na začátku psaní jsem si pro svůj výzkum stanovila tyto cíle: 

Zjistit jaký pohled mají učitelé vyučující na prvním a druhém stupni základní školy na navrácení obrany státu do škol.



Zjistit, zda školy začlenily problematiku obrany státu do svého ŠVP.

Pokud vezmeme respondenty dotazníkového šetření jako celek, dojdeme k závěru, že učitelům navrácení obrany státu do škol nevadí. Někteří ji měli dokonce začleněnou ještě před nařízením MŠMT s platností od září 2013. Většina je se současným stavem učiva obrany státu spokojena a nenavrhuje žádné změny. Při analýze ŠVP jsem zjistila následující: 18% z celkového počtu základních škol prvního stupně nemá problematiku obrany státu začleněnou do svých osnov. Na druhém stupni základních škol se tento problém nevyskytoval. Branná výchova byla součástí ŠVP jednotlivých základních škol. Společně s hypotézami jsem si vytyčila následující výzkumné otázky: 

Jaké cíle při výuce obrany státu učitelé preferují?



Používají učitelé rozličné metody při výuce obrany státu? Odpovědi dotazovaných učitelů ukazují, že preferují praktickou formu výuky

a nejvíce se zaměřují na hodnotově postojové cíle a na praktické dovednosti. Jen pětina učitelů dává přednost teoretickým znalostem. Spektrum používaných metod je široké. Učitelé mají v dnešní době k dispozici mnoho nejrůznějších metod a české školství je nakloněno k podpoře aktivity samotného žáka a k rozvoji tvůrčího a kritického myšlení. Z odpovědí vyplynulo, že učitelé nejčastěji využívají rozhovor, samostatnou práci, práci s textem, vyprávění, skupinovou práci, předvádění a pozorování, didaktické hry a snaží se při výuce uplatňovat více metod.

69

ZÁVĚR Diplomová práce s názvem „Branná výchova a obrana státu v českém školství“ se zaměřuje na historii branné výchovy a na navrácení obrany státu do současných školních vzdělávacích programů. V praktické části bylo mým cílem poznání, jakým způsobem se branná výchova vyučuje v dnešní době a jaký názor mají na výuku pedagogové, v jejichž předmětech se branná výchova převážně vyskytuje. Do praktické části jsem začlenila i analýzu školních vzdělávacích programů škol, na kterých probíhalo dotazníkové šetření. V první kapitole se věnuji vymezení základních pojmů. Charakterizuji brannou politiku, která je důležitá jak v době míru, tak i v situacích ohrožení státu. Nezapomínám ani na branný systém, který je souhrnem organizací podílejících se na přípravách a vedení obrany země. Následující kapitola poskytuje náhled na historický vývoj branné výchovy. Představuje zákony, které udávaly směr jejího vývoje. Branná výchova se přizpůsobovala době, ve které se vyvíjela. V některých obdobích byla opomíjena a povinná forma branné výchovy neexistovala. Nalezneme i dobu, ve které hrála branná výchova důležitou roli a byla úzce spojena s režimem. Třetí kapitola nám pomůže hlouběji proniknout do problematiky branné výchovy na samotných školách. Proces branné výchovy je poměrně složitým jevem, který ke správnému fungování potřebuje vhodné cíle, obsahy a prostředky. Proto i jedna podkapitola je věnována tomuto tématu. Postupně se zabývám začleněním branné výchovy do osnov v nově vzniklém Československu od roku 1918 do začátku druhé světové války. Dále se věnuji změnám, které nastaly v poválečném Československu. Kapitolu zakončuje branná výchova v Československu v 70. a 80. letech 20. století. Podkapitoly jsou rozčleněny na jednotlivé typy škol, aby se usnadnila orientace v textu. Shrnutí branné výchovy nalezneme v kapitole číslo čtyři. Jsou zde zmíněny nejdůležitější změny, které v průběhu historie ovlivnily způsob výuky branné výchovy. Branná výchova hrála více či méně důležitou roli a vždy sloužila k ovlivnění postojů a názorů obyvatel. Další velká kapitola popisuje návrat branné výchovy pod aktuálně používaným názvem obrana státu. Zaměřuji se na výuku obrany státu, která probíhá na prvním stupni 70

základních škol. Pozornost věnuji i zařazení problematiky obrany státu na druhý stupeň základních škol. Nahlížím do RVP ZV, který poskytuje školám vodítko, jak k danému tématu přistupovat. Na pomoc učitelům byl Ministerstvem obrany založen projekt s názvem Příprava občanů k obraně státu, jehož prostřednictvím byla vydána Příručka pro učitele základních škol. V rámci projektu vznikl i prezentační program Příprava občanů k obraně státu (POKOS), se kterým zástupci Ministerstva obrany průběžně navštěvují základní školy. Poslední kapitola teoretické části srovnává brannou výchovu a obranu státu. Zaměřuje se na shodné i rozdílné prvky. Zakončuje tak náhled nejen na historii branné výchovy, ale i na aktuální zařazení obrany státu do učebních osnov. Praktickou část tvoří dotazníkové šetření na základních školách a analýza jejich školních vzdělávacích programů. Snažila jsem se utvořit bližší náhled do dané problematiky a seznámit se způsobem vyučování. Většina škol již má obranu státu zařazenou do svých ŠVP a učitelé ji zahrnuli do učebních osnov. Ze závěrů práce vyplývá, že učitelé používají různé metody a ty se odráží v reakci žáků na dané téma. V nadpoloviční většině mají žáci kladnou reakci a téma i aktivity v hodině je zaujaly. Při psaní diplomové práce jsem se seznámila a blíže pronikla do problematiky, o které jsem měla jen základní informace. Zaujala mě jak historie a tak i současné navrácení do ŠVP. Zajímavou součástí je prezentační program Příprava občanů k obraně státu, který navštěvuje na pozvání základní školy. Bohužel v jihomoravském kraji jsou málokdy a tak se mi nepodařilo semináře osobně účastnit. Shlédla jsem však několik videí pořízených z těchto akcí a byla jsem mile překvapena reakcí samotných žáků. Velké plus bych viděla, že si žáci na figurínách, které jinak nejsou ve škole dostupné, vyzkouší poskytnutí první pomoci, vyzkouší si přenesení zraněného spolužáka a seznámí se s různými útvary Armády ČR, které poskytují pomoc i mimo místa válečných konfliktů. Spornou složkou je seznamování žáků se zbraněmi. Do škol jsou však přiváženy nefunkční zbraně, aby se předešlo případnému zranění. Žáci si tak mohou uvědomit, že zbraň není hračka, a že je potřeba chovat se k ní s respektem. Diplomová práce může sloužit studentům pedagogických fakult a začínajícím učitelům jako náhled do dané problematiky. Seznámí se se vznikem a současným stavem obrany státu. Seznamuje s přístupem vybraných učitelů k obraně státu, udává nejčastěji

71

používané metody a upřednostňované formy výuky. Je doplněna i o názory učitelů, které již brannou výchovy vyučují. Jako u většiny témat, které je nově zařazována do ŠVP nejdeme odpůrce i příznivce. U branné výchovy tomu není jinak. Vždy bude záležet na každém učiteli, jak k dané problematice přistoupí a jaké metody zvolí. Nejdůležitější ovšem je aby si žáci z hodin odnášeli vědomosti a dovednosti, které jim budou prospěšné v jejich dalším vývoji a životě.

72

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK CO – civilní ochrana CPO – Civilní protiletecká obrana ČČK – Český červený kříž ČOS – Česká obec sokolská ČSSR - Československá socialistická republika DOSSAF - Dobrovolná společnost pro spolupráci s armádou, letectvem a námořnictvem DTJ - Dělnická tělovýchovná jednota IZS – Integrovaný záchranný systém MO – Ministerstvo obrany MŠMT – Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy RVP – Rámcový vzdělávací program ŠVP – Školní vzdělávací program ÚV KSČ - Ústřední výbor Komunistické strany Československa

73

SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ LITERATURA BAXA, Kamil a Milan VAIGL. Obrana socialistického štátu: čítanka. 1. vyd. Bratislava: Vysoká škola ekonomická, 1986, 225 s. ČAPÁK, Ivo. Branná výchova. Vyd. 1. Brno, 1986, 127 s.

ČAPÁK, Ivo a Vladimír PECHÁNEK. Branná výchova: inovace témat Branná výchova na školách a Zájmová branná činnost pro učitelské směry studia. 1. vyd. Brno: Univerzita J.E. Purkyně, 1985, 127 s. ČAPÁK, Ivo. Teorie branné výchovy. 1. vyd. Brno: Univerzita J.E. Purkyně, 1983, 147 s. ČERNOCH, Felix. Branná výchova s metodikou: učebnice pro učitele a žáky středních pedagogických škol - studijní obor 76-40-6 a 76-41-6. 1. vyd. Praha: SPN, 1980, 340 s. ČERNOCH, F., DOLEJŠ, L., FENCL, J.: Branná výchova s metodikou. Učebnice pro střední pedagogické školy. Praha, 1980, 335 s.

ČERNOCH, Felix a Jaroslav FENCL. K otázkám procesu branné výchovy: Branně výchovný proces na základní škole; Výchova žáků k ukázněnosti v procesu branné výchovy. 1.vyd. Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 1982, s. 86. DOLEJŠ, Luděk a Petr HANOUSEK. Didaktika školní branné výchovy. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1983, s. 217. DOLENSKÝ, Josef B. Branná výchova a škola. Druhé, zcela přepracované vydání. V Praze: Státní nakladatelství, 1937, 24 s. FENCL, Jaroslav. Branná výchova v základní škole: (rukověť pro ředitele a pedagogické pracovníky). 1.vyd. Praha: SPN, 1988, s. 63. FRIML, Jan a Petr HANOUSEK. Branná výchova pro studující učitelství. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1986, 2 sv., 187 s. GAVORA, P. Úvod do pedagogického výzkumu. Brno: Paido, 2010. ISBN 978-807315-185-0, 261 s.

74

GAVORA, Peter. Výzkumné metody v pedagogice: příručka pro studenty, učitele a výzkumné pracovníky. Brno: Paido, 1996. ISBN 80-85931-15-X, 130 s. HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní teorie, metody a aplikace. 3. vyd. Praha: Portál, 2012. ISBN 978-80-262-0219-6. CHRÁSKA, Miroslav. Metody pedagogického výzkumu: základy kvantitativního výzkumu. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80-247-1369-4. KADEŘÁBEK, Alois. Branná výchova. 1. vyd. Brno: Univerzita J.E. Purkyně, 1987, 131 s. KADEŘÁBEK, Alois, Milan ŠVANCER a Ivo ČAPÁK. Branná výchova. 1. vyd. Brno: Univerzita J.E. Purkyně, 1986, 100 s. KOMÍNEK, Peter. Branná výchova v systému komunistické výchovy. Brno: Krajské kulturní středisko, 1987, 18 s. KONÍŘOVÁ, Marta, ed. Branná výchova: soupis učebnic branné výchovy ve sbírce oddělení dějin školství Muzea Komenského v Přerově. Přerov: Muzeum Komenského v Přerově, 2006. 13 l. ISBN 80-239-8964-2.

KRČMA, Karel. Pohybová prvouka. 2. přeprac. a dopl. vyd. Brno: Tělesná výchova mládeže, 1937. 76 s. LIDMILA, Bohuslav. Podrobné osnovy branné výchovy pro obecné školy podle normálních osnov ministerstva školství a národní osvěty ze dne 10. března 1938, čís. 34.419-I. V Praze: Ústřední nakladatelství a knihkupectví učitelstva českoslovanského, 1938, 125 s. MEJSNAR, Karel. Branná výchova pro 6. a 7. ročník základní devítileté školy. 2. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1975, 151 s. MEJSNAR, Karel. Branná výchova pro 8. a 9. ročník základní devítileté školy. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1975, 122 s. MERVART, Vladimír. Branná výchova na škole národní: pro 1. až 8. postupný ročník obecných škol: příručka pro učitele národních škol. Třetí opravené a doplněné vydání

75

Předvojenské výchovy na škole národní. Praha: Ústřední nakladatelství a knihkupectví učitelstva českoslovanského, 1936, 80 s. PAVLÍK, Luboš. Branná výchova pro studující učitelství základních a středních škol. 1. vyd. Praha: SPN, 1981, 113 s. PECHÁNEK, Vladimír. Vybrané kapitoly z didaktiky branné výchovy. 1. vyd. Brno: Univerzita J.E. Purkyně, 1984, 161 s. REITMAYER, Ladislav. Stručný nástin dějin branné výchovy. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1987, 97 s RENZETTI, Claire M a Daniel J CURRAN. Ženy, muži a společnost. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2003. ISBN 80-246-0525-2. SCHELLE, Karel. Protektorát Čechy a Morava - jedna z nejtragičtějších kapitol českých novodobých dějin: (vybrané problémy). Vyd. 1. Ostrava: Key Publishing, 2010, 139 s. ISBN 978-80-7418-052-1. SCHNEEBERGROVÁ, Julie, Marica POTOČKOVÁ a Otakar ZÁBOJ. Tabulové rozvrhy tělesné a branné výchovy veškeré mládeže do 15 roků. 3. vydání. Praha: Komenium, 1947, 4, 30 tb. SUK, Vojtěch. Škola a zdraví: tělesná a branná výchova mládeže měšťanských škol. Praha: Nová škola, 1936, 144 s. ŠÁNA, Jaromír. Využití branných prvků v učivu občanské nauky: pomocný materiál pro učitele občanské nauky ZŠ. Hodonín: Okresní pedagogické středisko, 1983, s. 6) TRNKA, František a O JELEŇ. Metodika branné výchovy na školách národních. Brno: Tělesná výchova mládeže, 1938, 160 s. Učební osnovy branné výchovy pro školy 2. a 3. stupně. Vyd. 1. Praha: SPN, 1952. VLTAVSKÝ, Vladimír. Branná výchova. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1949.

76

INTERNETOVÉ ZDROJE Co je to POKOS. POKOS [online]. 2014 [cit. 2016-02-03]. Dostupné z: http://pokos.army.cz/co-je-pokos Digitální

repozitář

[online].

[cit.

2016-03-11].

Dostupné

z:

http://www.psp.cz/eknih/1935ns/ps/stenprot/039schuz/s039004.htm Do škol se vrátila branná výchova. Idnes.cz [online]. 2013 [cit. 2016-02-26]. Dostupné z:http://zpravy.idnes.cz/branna-vychova-ve-skolach0y3/domaci.aspx?c=A131111_115416_domaci_jj GERHÁT, Ivan. Příprava občanů k obraně státu: příručka pro učitele základních škol [online]. Praha: Ministerstvo obrany České republiky - Vojenský historický ústav, 2014 [cit.

2016-02-28].

ISBN

978-80-7278-645-9.

Dostupné

z:

https://pokos.army.cz/sites/pokos.army.cz/files/dokumenty/zakladnistranka/prirucka_pokos_pro_zs_-_text.pdf HUNUNPA: informační server nejen pro oddíly [online]. 2004 [cit. 2016-03-03]. Dostupné z: http://www.hununpa.cz/modules/news/article.php?storyid=23. CHLÍBKOVÁ, Daniela. Úvahy o vzdělávání v oblasti ochrany obyvatelstva z pohledu nejen historického. Tělesná kultura [online]. 2010, 31(1) [cit. 2016-02-26]. MORKES, František. Proměny povinné školní docházky. Učitelské noviny [online]. 2010,

2010(33)

[cit.

2016-02-26].

Dostupné

z: http://www.ucitelskenoviny.cz/?archiv&clanek=5492 Metodické doporučení [online]. In: . 2013 [cit. 2016-02-28]. Dostupné z: www.pokos.army.cz/sites/pokos.army.cz/files/dokumenty/zakladnistranka/metodicke_doporuceni.doc Pro školy a učitele. Příprava občanů k obraně státu [online]. 2014 [cit. 2016-02-28]. Dostupné z: http://pokos.army.cz/pro-skoly-ucitele Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání [online]. MŠMT, 2013 [cit. 201602-28]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/vzdelavani/zakladni-vzdelavani/upravenyramcovy-vzdelavaci-program-pro-zakladni-vzdelavani 77

ZÁKON ze dne 19. března 1923 na ochranu republiky [online]. [cit. 2016-03-11]. Dostupné z: https://www.beck-online.cz/bo/chapterview-document.seam? documentId= onrf6mjzgizv6njqfuya

78

SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1 Dotazník pro učitele OV a vlastivědy Příloha č. 2 Fotografie z Prezentačního programu Příprava občanů k obraně státu

79

Příloha č. 1: Dotazník pro učitele OV a vlastivědy Příprava občanů k obraně státu - dotazník pro učitele OV a vlastivědy Dobrý den, prosím vás o vyplnění dotazníku. Údaje, které zde anonymně poskytnete, poslouží jako podklad pro diplomovou práci. Děkuji a těším se na Vaše názory. V upraveném Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání platném od 1. září 2013 je nově zařazena problematika přípravy občanů k obraně státu. Tento dotazník slouží k bližšímu poznání skutečného zařazení obrany státu do výuky na základní škole.

Jsem:

ŽENA

MUŽ

Učím na:

1. stupni ZŠ

2. stupni ZŠ

Učím:

0-10 let

11-20 let

21-30 let

31-40 let

40 let a více

1. Ve kterém ročníku je zařazena výuka obrany státu v občanské výchově (na 2. stupni ZŠ) nebo ve vlastivědě (na 1. stupni ZŠ)?

2. Je obrana státu zařazována i do jiných předmětů než je občanská výchova či vlastivěda? a. ano – uveďte prosím, do kterého: b. ne 3.

Podklady pro výuku obrany státu získávám především z: a. internetu: ……………………………………………………… b. literatury: ……………………………………………………… c. vlastních zkušeností d. seminářů: ……………………………………………………… e. z příručky MO ČR – Příprava občanů k obraně státu

4.

K výuce obrany státu využívám těchto metod: (zatrhněte prosím u každé metody)

samostatnou práci skupinovou práci vyprávění vysvětlování přednášku předvádění a pozorování práci s textem rozhovor didaktické hry brainstorming projektovou výuka výuku podporovanou počítači

často občas vůbec

a. d. g. j. m.

b. e. h. k. n.

c. f. i. l. o.

další metody: (uveďte prosím)…………………………….. 5.

Při výuce žáků využívám: a. odbornou literaturu: ………………………………………. b. interaktivní tabule a počítače, c.

učebnice a učební texty:…………………………………..

d.

pracovní listy,

e.

výuková videa:…………………………………………………

f.

dokumentární ukázky a fotografie,

g. h. i.

praktická cvičení, hry a soutěže, návštěvy vojenských muzeí,

j.

besedy s válečnými veterány,

i.

spolupráce s Armádou České republiky – besedy s příslušníky AČR, ukázky AČR, exkurze u vojenských útvarů, další:………………………………………………………………

k. 6.

p.

Při hodnocení žáků při výuce obrany státu preferuji: a. teoretické znalosti (např. o problematice obrany vlasti) b. praktické dovednosti (např. žák dokáže pracovat s textem) c. hodnotově postojové cíle (např. žák nepřistupuje k současným válečným konfliktům lhostejně)

7.

Jaké jsou reakce žáků na výuku obrany státu? a. téma zaujalo / nezaujalo / neumím posoudit b. aktivity v hodině zaujaly / nezaujaly / neumím posoudit

8. Měla by výuka obrany státu probíhat z větší části praktickou formou na úkor teorie? Proč? …………………………………………………………………………………… …………………………………………..……………………………………… …………………………………………………………….. 9. Myslíte si, že v dnešní době je výuka obrany státu potřeba? Proč? …………………………………………………………………………………… …………………………………………..……………………………………… …………………………………………………………………………………….

q.

r.

10. Domníváte se, že je na současné výuce obrany státu nutné něco změnit? Odpověď prosím zdůvodněte. …………………………………………………………………………………… …………………………………………..……………………………………… ……………………………………………………………………………………

Příloha č. 2: Fotografie z Prezentačního programu Příprava občanů k obraně státu

Návštěva pilotů (zdroj: pokos.army.cz) Návštěva kynologů (zdroj: pokos.army.cz)

První pomoc (zdroj: pokos.army.cz) Zkouška armádní výstroje (zdroj: pokos.army.cz)