Bourdieu- Teorie jednání str. 9- 40 Kap.1: Prostor společenský a prostor symbolický - model sociálního a symbolického prostoru pro specifický případ Francie- může být aplikován i na jiný stát (např. Japonsko) - čtenář se má snažit přesáhnout výklad partikularit (vede k zájmu o exotické jednotlivostinapř. práce o Japonsku) - ve své práci Distinkce autor aplikuje teoretický model v praxi na konkrétní francouzskou společnost 70. let (konkrétní prostor a čas), uplatňuje celou řadu pozorovacích a měřicích metod - spojení abstrakce s konkrétnem- neoddělovat pojmy od reality (habitus- nejformálnější x výpověď pekařky) - G. Bachelard- „jeden příklad možného“ – logiku sociálního světa lze zachytit jedině ponorem do partikulárnosti určité empirické, historicky situované a datované skutečnosti - snaha zachytit strukturu, tedy to, co se nemění - badatel se snaží najít univerzálně platný model, může objevit odlišnosti mezi strukturami nebo dispozicemi (habitusy), jejichž princip spočívá v odlišnostech kolektivních dějin Skutečnost je vztahová - strukturální či vztahové analýzy nemají být chápány „substanciálně“- tj. vnímány izolovaně nezávisle na celku (např. čínská kuchyně sama o sobě bez vztahu k jiným způsobům stravování) - x účast ve volbách: Japonsko- ženy s nejnižším vzděláním= vysoká účast Francie- ženy s nejnižším vzděláním, ekonomicky a sociálně nejslabší= vysoká neúčast, politická lhostejnost - falešný rozdíl- v obou případech chybí nástroje k vyjádření politických názorů- na 1 straně neúčast, na druhé apolitická účast - dotyční postrádají statutární i technickou kompetenci k tomu, aby se sami na moci podíleli (v Japonsku výhoda pro konzervativní strany) - substancialistické myšlení vede k omylům nejen při srovnávání různých společností, ale i při srovnávání následných období jedné a téže společnosti- př.: sporty nejprve oblíbené šlechtou se časem rozšířily mezi lidové vrstvy - je nutné se chránit toho, aby vlastnosti po určitou chvíli přináležející určité skupině jí byly přisuzovány jako nutné a pro ni podstatné - v každém okamžiku každé společnosti je určitý celek sociálních pozic spjatý s určitým celkem aktivit a statků - strukturální či vztahové analýzy nemají být chápány „substanciálně“= 1.podmínka správné analýzy vztahu mezi sociálním postavením (pojem vztahový), dispozicemi (habitusy) a zaujímáním postojů (tj.volbou) - srovnávat je možné jen od systému k systému, omyl je hledat přímou rovnocennost rysů pojímaných izolovaně - distinkce (určitá povaha jednání a způsobů- přirozená odlišnost)= odlišnost- ve skutečnosti diference (vztahová vlastnost, která existuje jedině ve vztahu k vlastnostem jiným), odchylka - diference- pojem prostoru jako celku různých koexistujících pozic definovaných svou vzájemnou exterioritou (vzájemným vztahem, uspořádáním) - 2 principy diferenciace: 1) kapitál ekonomický- dělí se dle celkového objemu kapitálu 2) kapitál kulturní- dle struktury- poměrný objem - aktéři mají tím víc společného, čím blíž k sobě mají v těchto 2 dimenzích - prostorové vzdálení= vzdálenost společenská
-
-
-
držitelé největšího celkového kapitálu (podnikatelé, příslušníci svobodných povolání a univerzitní profesoři) x činitelé ekonomicky a kulturně nejchudší (nekvalifikovaní dělnící) profesoři x podnikatelé (poměr mezi kapitálem ekonomickým a kulturním) v politice- opozice mezi levicí a pravicí prostor sociálních pozic se odráží v prostoru postojů prostřednictvím prostoru dispozic (či habitusů)- systém diferencujících odchylek určující různá postavení ve 2 hlavních dimenzích sociálního prostoru odpovídá systému diferentních odchylek ve vlastnostech aktérů- tj. v jejich praktických činnostech a statcích každé třídě pozic odpovídá určitá třída habitusů (či zálib) jako produktů společenských podmínek spjatých s dotyčným postavením, prostřednictvím těchto habitusů a jejich generativních schopností pak určitý systematický celek statků a vlastností spjatých navzájem stylovou příbuzností 1 z funkcí pojmu habitus: vyjadřuje jednotný styl praktických činností a statků určitého jednotlivého aktéra nebo třídy aktérů HABITUS= generativní a jednotící princip, který z charakteristických vztahových rysů, vlastních určitému postavení, vytváří jednotný životní styl, tj. celek , v němž se sjednocuje volba osob, statků i praktických činností - jsou diferencované, také však diferencující- uvádějí v činnost různé principy diferenciace nebo užívají společných principů diferenciace různým způsobem = generativní principy odlišných a odlišujících praktických činností (co+ jak jí dělník x továrník) - klasifikační schémata, principy klasifikace, principy vidění a rozlišování, různého vkusu - rozlišují dobré x špatné, správné x nesprávné, elegantní x vulgární atd., způsob rozlišování je různý (jedno a totéž chování pro jednoho elegantní, pro druhého namyšlené…) - jsou- li rozdílnosti v praktických činnostech, statcích a projevovaných názorech nahlíženy skrze tyto sociální kategorie vnímání symbolické, představují skutečnou řeč - diference ustavující symbolické systémy- distinktivní znaky - ústřední myšlenka knihy Distinkce: existovat v prostoru, být jedním bodem, jedincem v prostoru, znamená lišit se být odlišný - Benveniste o jazyce: „být odlišný a být signifikantní je jedno a totéž“ - diference se stává viditelnou, ne-indiferentní, společensky průkaznou diferencí, je-li vnímána někým, kdo je schopen diferencovat (kdo je zapojen do dotyčného prostoru)- má vkus
Logika tříd - ustavení sociálního prostoru možnost ustavit teoretické třídy- homogenní z hlediska praktických činností a z hlediska vlastností z nich plynoucích - takovýto princip klasifikace je explikativní- zajímá se o vlastnosti určující, které umožňují předvídat vlastnosti další - nebezpečí, že teoretické třídy existující pouze na papíře mohou být považovány za skutečné - vzdálenosti předurčující pravděpodobnost setkání, příbuzností, sympatií nebo i touhyblízkost v sociálním prostoru ke sblížení předem disponuje x není pravda, že blízkost v sociálním prostoru automaticky vede k jednotě: stanoví jen objektivní možnost jednoty, „pretenci existovat“ jako skupina, jako možná třída - existence tříd jak v teorii, tak ve skutečnosti, je předmětem sporu- to je největší potíž, jež brání vědeckému poznání sociálního světa a rozřešení problému společenských tříd
-
-
popírat existenci tříd= popírat existenci diferencí a principů diference- př.: tvrzení, že dnešní americkou, japonskou nebo i francouzskou společnost tvoří jen jedna „střední třída“ x rozdíly existují všude diference existuje a přetrvává společenské třídy neexistují, existuje pouze sociální prostor, prostor diferencí, kde třídy existují virtuálně jako něco, co se má vytvořit Pascal: „Svět mne obsahuje a pohlcuje jako pouhý jeden bod, já však obsahuji svět.“sociální prostor mne pohlcuje jako pouhý jeden bod. Tento bod je však hlediskem, principem pohledu vycházejícího z určitého bodu v prostoru, z určité perspektivy, jejíž forma a obsah jsou dány objektivním postavením, z něhož je zaujímána. Sociální prostor je skutečně ta první a poslední realita, protože rozhoduje dokonce i o tom, jakou představu o něm sociální činitelé mají. čtenáři se mají snažit převést platnost modelu i na onen jiný „partikulární případ možného“- podmínka oné komparatistiky podstatného
DODATEK: SOVĚTSKÁ VARIANTA A POLITICKÝ KAPITÁL - zaznamenání historických variací o potřeba zbavit se sklonu k substancionalistickému a naivně realistickému myšlení o to místo aby se zajímalo o vztahy, drží se skutečností, v nichž se vztahy projevují o brání rozpoznat, že i když se v různých zemích, nebo i v různých momentech jedné a téže země, opozice mezi vládnoucími a ovládanými otiskuje do jevově odlišných praktických činností, je to stále jedna a tatáž - sociální prostor je třeba vidět jako strukturu diferencovaných postavení, z nichž každé je definováno místem, které zaujímá v rozdělení určitého druhu kapitálu o třídy logické (stanovené teoreticky, relativně homogenní celek aktérů se stejným soc.postavením) o třídy zmobilizované (jednající, vytvořené politickou prací) - významná role - kapitál ekonomický a kulturní (Francie) o sociální prostor se zde uspořádává podle tří základních dimenzí dělení podle celkového objemu vlastněného kapitálu poměr mezi kapitálem ekonomickým a kulturním v celkovém objemu kapitálu podle toho, jak se objem a struktura tohoto kapitálu postupem času vyvíjí - třídy soustřeďují aktéry co nejvíc homogenní nejen z hlediska o jejich existenčních podmínek o jejich kulturních praktik, stravování, politických názorů, … - NDR o ekonomický kapitál (soukromé vlastnictví výrobních prostředků) je zde zcela postaven mimo hru o tím víc stoupá váha kulturního kapitálu o zjišťované diference (zvláště stravování a životní styl) se zakládají na jiném principu diferenciace (na nestejném rozdělení jiného druhu kapitálu) kapitál politický umožňuje soukromě vlastnit majetky a veřejné služby - skandinávské země o sociální kapitál politického typu získávaný přes odborové a stranické aparáty o předávaný sítí rodinných vztahů (politické dynastie) - sovětské režimy o nejkrajnější mez v tendenci soukromě si přivlastňovat veřejné majetky a služby o kategorie schopné předávat kulturní modely byly zdecimovány emigrací a politickou a mravní kontrolou - v případě, kdy jsou jiné formy hromadění zcela nevíce méně kontrolované o stává se prvním a hlavním principem diferenciace politický kapitál o jedinými protivníky jsou potom držitelé kapitálu vzdělání
Kap.2: Kapitál nového typu - instituce vzdělání přispívá k trvání a předávání dělby kulturního kapitálu a tím i struktury sociálního prostoru
-
2 základním dimenzím (kapitál ekonomický a kulturní) odpovídají 2 různé celky reprodukčních mechanismů- jejich kombinací dán způsob reprodukce, kapitál se řadí ke kapitálu a sociální struktura má tendenci trvat reprodukci struktury rozdělení kulturního kapitálu zajišťuje vztah mezi strategiemi rodin a specifickou logikou instituce vzdělání rodiny= útvary- mají conatus, tj. tendenci trvat ve svém speciálním bytí= podstata reprodukčních strategií rodiny vkládají do vzdělání tím víc, čím je jejich kulturní kapitál významnější a čím větší je jeho relativní váha v poměru k jejich ekonomickému kapitálu+ čím menší je relativní účinnost jiných reprodukčních strategií = důvod, proč rodiny projevují o vzdělání stále větší zájem
Škola, Maxwellův démon? obraz, jak lze pozastavit účinnost 2.zákona termodynamiky vzdělávací systém se chová stejně jako Maxwellův démon- uchovává stávající řád, tj. odstup mezi žáky obdařenými nestejným objemem kulturního kapitálu odděluje držitele zděděného kulturního kapitálu od těch, kteří ho postrádají rozdíly ve způsobilosti jsou neoddělitelné od rozdílů sociálních udržuje se tím stávající diference sociální sociální hranice ve vzdělání- právo nosit určité jméno, titul akt zařazení podle školy= akt posvěcení - nastoluje diferenci, vztah definitivního řádu - vyvolení jsou příslušníky určitého řádu ve středověkém smyslu toho slova (řád šlechtický) - zkoušky a konkurzy racionálně ospravedlňují rozdělení, která se na racionalitě nemusí nutně zakládat - ve všech pokročilých zemích závisí dnes společenský úspěch na prvotním aktu nominace- sociální diference získává vzdělanecké posvěcení - udělování diplomů srovnatelné s pasováním na rytíře - technická kompetence maskuje funkci sociální - dědičná školní šlechta - instituce vzdělání spěje k tomu, vytvořit skrze skrytý vztah mezi školním vzděláním a zděděnou kulturou skutečnou státní šlechtu, zakládající svou autoritu a legitimnost na školním titulu - státní šlechta dědičkou šlechty úřednické (fr.) - vznik státu neoddělitelně souvisí se vznikem institucí zakládajících moc státní šlechty - pole byrokracie se osamostatňuje a přibývá pozic nezávislých na světské a duchovní moci rozvoj buržoazie a úřednické šlechty- jejich zájmy spjaté se školou - „Bildungsburgertum“- odpor vůči kléru a vůči vojenské šlechtě- proti jejich ideologii staví kompetenci - aby se nová třída prosadila v zápase s jinými dominantními skupinami, musí své osobní zájmy povznést do univerzálnější roviny a vymyslet ideologii veřejné služby a meritokracie v určité „pokrokové“ variantě- prosazuje tím objektivizaci i historickou účinnost těchto hodnot Umění, nebo peníze? metafora Maxwellova démona může vést ke zcela falešné filosofii jednání a k určitému konzervativnímu pojetí sociálního světa sociální aktéři, žáci volící tu a tu cestu či obor, rodiče volící pro své děti tu a tu školu apod., nejsou nějaké částice podřízené mechanickým silám a jednající pod tlakem věcí x
zároveň nejsou ani vědomé a vědoucí subjekty řídící se důvody a jednající s plnou znalostí věci „subjekty“= jednající a vědoucí aktéři obdaření praktickým smyslem- přejatým systémem preferencí, principů vidění a třídění, trvalých poznávacích struktur a schémat jednání, podle nichž se orientuje vnímání situace a příslušná odpověď praktickým smyslem pro to, co je třeba v dané situaci udělat, je habitus cit pro hru je stále potřebnější „ částice“ nesou princip „poslání“ samy v sobě poměr mezi kapitálem ekonomickým a kulturním se v celkovém kapitálu dospívajících (nebo jejich rodin) obráží v systému preferencí dají přednost buď umění před penězi, věcem kultury před záležitostmi moci atd. - jakým způsobem tato struktura kapitálu skrze systém preferencí pobízí, aby se ve své volbě škol a pak volbě sociální zaměřili k intelektuálnímu nebo obchodnímu pólu mocenského pole a přijali odpovídající praktiky a názory - démona zastupují také profesoři- aplikují na své žáky kategorie vnímání a hodnocení strukturované podle týchž principů - činnost školského systému výsledkem aktivit tisíců maličkých Maxwellových démonů, jejichž jednotlivé volby podléhají určitému objektivnímu řádu a kteří mají tendenci tento řád udržovat - metafora nebezpečná také proto, že snadno vede k představě jakési zlovůle odpovědné za všechno, co se v sociálním světě děje- mechanismus bývá vnímán jako jakýsi pekelný stroj - každý z aktérů je nucen podílet se na hře (obrovské úsilí, oběti) - sociální řád nutí i ty, kteří z něho těží, žít v napětí (obdoba dvorské společnosti) - nikdo z příslušníků skupiny nemá možnost zahájit nějakou reformu, jinak zpochybnění, oslabení nebo i úplné smetení práv a privilegií určitých jedinců či rodin vše při starém - uštvaní rodiče, umořená mládež, zaměstnavatelé shledávající, že výuka neodpovídá potřebě= bezmocné oběti mechanismu - způsob reprodukce, na němž se podílí škola, svou logikou- a zvláště svou statistickou povahou- a kontradikcemi, na jednu stranu struktury pokročilých společností uchovává a na druhou (nekontradikčně) vede ke změnám v těchto strukturách - kontradikce jsou skrytou povahou některých politických konfliktů příznačných pro nedávná léta (květnové bouře r.1968 ve světě)- otřesy v univerzitním vzdělávání - práce Homo academicus: analýza faktorů, které způsobily tuto krizi ve světě škol: nadprodukce diplomovaných a devalvace diplomů, devalvace univerzitních funkcí= plod zastaralé struktury univerzitní hierarchie - pravá příčina nových sociálních pohybů je ve změnách, k nimž došlo na poli školství a hlavně ve vztazích mezi oblastí školy a oblastí ekonomiky, v tom, jak se proměnil vzájemný poměr mezi školními tituly a posty - se značným místním nárůstem vysokoškolsky vzdělané populace souvisí i politické změny v SSSR a pokus o ně v Číně - vztah mezi zločinností školáků a ve školství panující logikou nuceného soutěžení, a hlavně osudovostí- zařazování všech žáků do jedné hierarchie dle prospěchu, kritérium inteligence zavržení obnovují svou identitu rázným rozchodem se školním a sociálním řádem, nebo psychická krize, mentální nemoc či sebevražda - rodiny preferují všeobecné vzdělání před technickým- řídící představitelé hlásají potřebu revalorizovat technické školství (sami ale upřednostňují univerzitní typ), dvojaký je i jejich postoj k vzdělávacímu systému- favorizují školství soukromé a podporují každou politickou iniciativu, jejímž cílem je omezit autonomii instituce vzdělání a svobodu sboru vyučujících
-
největší obojakost: školní specializace x všeobecně kulturní vzdělání prognóza: velké konflikty budoucnosti vzejdou ze stále napjatějšího vztahu mezi vysokou a drobnou státní šlechtou
DODATEK SOCIÁLNÍ PROSTOR A POLE MOCI - prostor - princip vztahového chápání sociálního světa - hlavním tématem sociologie není ustavovat třídy o politický problém - vyvstává teprve v praxi o zmobilizování - historická síla (skutečné skupiny) - každá politická aktivita musí mít schopnost vyjadřovat zájmy určité skupiny - mluvit o sociálním prostoru = řešit problém existence či neexistence tříd o existenci tříd nelze popírat aniž popřeme sociální diferenci (může vést k nenávistí, ke střetům) - sociologie nemá ustavovat třídy, ale sociální prostory, v nichž se pak mohou rýsovat třídy o ale třídy existující jen na papíře o má konstruovat a odhalovat princip diferenciace (z něho lze opět teoreticky vytvořit empiricky pozorovaný sociální prostor) - každá společnost se jeví jako sociální prostor o = struktura diferencí, které lze pravdivě postihnout jedině tehdy, jestliže stanovíme princip, který ony diference zakládá o princip = struktura rozdělení forem moci a druhů kapitálu pro daný svět rozhodujících - globální sociální prostor jako pole o pole sil, jejichž tlaku jsou nutně vystaveni aktéři v onom poli zaangažovaných o pole bojové, na němž se aktéři různými prostředky a za různými cíli (podle postavení) střetávají a tím přispívají k jeho uchování či změně - symbolická práce (posvěcení) nutná k tomu, aby vznikla jednotná skupina, má tím větší naději uspět, čím víc jsou dotyční sociální aktéři svou vzájemnou blízkostí v prostoru společenských pozic (+ dispozicemi a zájmy s nimi spjatými), vedeni k tomu, aby se hlásili jeden k druhému + k jednomu a témuž projektu - s procesem sjednocování různých sociálních polí souvisí zrod státu o regulace fungování různých polí - pole moci o zavedeno k popsání některých strukturálních účinků o = prostor silových vztahů mezi různými druhy kapitálu o mezi aktéry obdařenými některým z různých druhů kapitálu natolik, aby mohli jeho pole ovládat + povstávajícími „do zbraně“ pokaždé, když je relativní hodnota oněch druhů kapitálu ohrožena o boj o dominantní postavení je i bojem za uchování nebo změnu „kursu“ mezi různými druhy kapitálu = bojem o moc nad úředními instancemi, které ho mohou administrativní cestou modifikovat kolik a jakých sil je potřeba závisí na „kursu“ mezi druhy kapitálu = na tom, co má být boji uchováno či změněno - ovládání o = nepřímý účinek celého komplexu aktivit vznikajících v předivu křížících se tlaků, jimž je každý z ovládajících vystaven ze strany všech ostatních
