Bosna a Hercegovina – prioritní země české rozvojové spolupráce Zpracovala: Martina Nováková Proč zrovna Bosna a Hercegovina jednou z prioritních zemí české rozvojové spolupráce? Vláda České republiky (ČR) definovala po vstupu do Evropské unie (EU) v roce 2004 nový koncept rozvojové spolupráce. Ten zahrnoval i osm tzv. prioritních zemí pro dlouhodobou rozvojovou spolupráci. Jednou z prioritních zemí se stala i Bosna a Hercegovina (BiH). Proč právě tato země?1 1. V období, kdy se vytvářel koncept rozvojové spolupráce České republiky, patřila Bosna a Hercegovina mezi nejméně rozvinuté evropské státy. Z celkem 51 evropských zemí seřazených dle životní úrovně se umístila na 41. místě. Na základě celosvětového Indexu lidského rozvoje OSN zaujímala Bosna a Hercegovina 66. místo ze 177. Příčinou této pozice byl několikaletý válečný konflikt (1992-1995), jenž byl ukončen v prosinci 1995 Daytonskou mírovou smlouvou. Ačkoli se v rámci poválečné obnovy situace BiH od konce roku 1995 významně zlepšila, dosažení předválečné životní úrovně a hospodářských indikátorů bylo v roce 2004 v nedohlednu. Z důvodu potřebnosti se ČR rozhodla směřovat pomoc právě do této země. 2. Jedním
z dalších
důvodu
rozvojové
spolupráce
je
dlouholetá
tradice
silných
hospodářských, politických a kulturních vazeb mezi českými zeměmi a Bosnou a Hercegovinou. Obě země sbližuje společná historie v rámci Rakouska-Uherska, zkušenost s totalitním režimem a centrálně plánovaným hospodářstvím a sdílené naděje a perspektivy, jež plynou z členství v mezinárodních institucích, především v EU. 3. Hospodářský a sociální rozvoj Bosny a Hercegoviny, stejně jako Srbska, je považován za klíčový pro stabilizaci regionu a představuje tak další z důvodů, proč se Česká republika rozhodla zařadit Bosnu a Hercegovinu mezi prioritní země rozvojové pomoci. Tento názor
1
Hlavní body zdůvodnění, proč se právě Bosna a Hercegovina stala jednou z prioritních zemí české rozvojové spolupráce, převzato z: Program rozvojové spolupráce mezi Českou republikou a Bosnou a Hercegovinou na období 2006-2010.
1
sdílí i EU a další mezinárodní organizace, které zemi dlouhodobě poskytují pomoc. Evropská unie poskytuje Bosně a Hercegovině finanční pomoc v rámci tzv. Nástrojů předvstupní pomoci (IPA). Země totiž patří mezi potenciální kandidáty na vstup.2 Největším institucionálním investorem v BiH je Evropská banka pro rekonstrukci a rozvoj (EBRD). EBRD pomáhá s rozvojem dopravní infrastruktury, angažuje se v oblasti energetiky a podporuje privatizaci a vstup zahraničních investorů na tamější trh. Banka investicemi podporuje malé a středně velké podniky. Některé projekty financuje společně s dalšími institucemi, jako je například Evropská investiční banka (EIB). Bosně a Hercegovině přispívá na nejrůznější projekty také Mezinárodní rozvojová asociace (IDA). IDA se snaží obnovit makroekonomickou stabilitu, přispět k hospodářskému růstu a k vytvoření nových pracovních míst. Zapojuje se do projektů vedoucích k snížení chudoby, zajištění lepšího vzdělání a zdravotní péče. Pomoc při zlepšování obchodního prostředí poskytují Bosně a Hercegovině další instituce Skupiny Světové banky: Mezinárodní finanční korporace (IFC) a Multilaterální agentura pro investiční záruky (MIGA). Nemalou měrou se na financování projektů podílí Mezinárodní měnový fond (IMF). V rámci bilaterální pomoci se do financování bosensko-hercegovinských projektů zapojují i vládní agentury vyspělých zemí (například USAID, SIDA atd.). Bosna a Hercegovina tak představuje zemi, o kterou je ze strany mezinárodních institucí zájem. Do země přichází zahraniční pomoc ať už ve formě investic, či půjček. Snaha o stabilitu Balkánu a potažmo celé Evropy činí Bosnu a Hercegovinu, spolu se Srbskem, oblastí zájmu, a to jak mezinárodního, tak českého. 4. Nejen klíčová pozice v regionu, ale také silná tradice rozvojové spolupráce mezi oběma zeměmi, jež byla započata bezprostředně po vyhlášení nezávislosti Bosny a Hercegoviny v roce 1992, hrála roli při rozhodování, zda se Bosna a Hercegovina stane rozvojovou prioritou České republiky i po roce 2004. Vzájemná spolupráce byla sice v období války omezena, nicméně po podepsání mírové dohody byla opět v plné míře obnovena. V období poválečné rekonstrukce Česká republika poskytovala Bosně a Hercegovině humanitární pomoc, a to prostřednictvím státního rozpočtu, mezinárodních organizací, českých nevládních organizací, dobrovolných sbírek atd. Vláda ČR vydala v letech 1993-1997 řadu
2
Stabilizační a asociační dohoda, která stanovuje podmínky, kterých by Bosna a Hercegovina měla před vstupem dosáhnout, byla podepsána 16. června 2008.
2
vládních usnesení, která měla za úkol Bosně a Hercegovině pomoci. Byla schválena finanční a materiální pomoc obětem válečného konfliktu. Občanům bývalé republiky BiH bylo poskytnuto dočasné útočiště na území ČR s tím, že byl financován i program dobrovolné repatriace. V roce 1999 získala česká pomoc Bosně a Hercegovině oficiální rámec. Na základě usnesení vlády ČR č. 765 z 21. července tohoto roku byly finanční prostředky určené na realizaci programových okruhů týkající se řešení důsledků kosovské krize v jihovýchodní Evropě převedeny do gesce pěti resortních ministerstev ČR.3 V Bosně a Hercegovině byly na základě usnesení vlády implementovány různorodé sektorové programy. Česká republika navíc přispěla k bezpečnostní stabilizaci Bosny a Hercegoviny, když v rámci jednotek mírových misí Severoatlantické aliance IFOR a SFOR (I a II) působila na jejím území. Armáda ČR byla přítomna na území Bosny a Hercegoviny také v rámci mise EU EUFOR/Althea, jež byla zahájena 2. prosince 2004 v návaznosti na ukončenou misi NATO pod označením SFOR. Jejím cílem bylo zachovat bezpečí a mír v zemi, což zahrnovalo i problematiku potírání korupce a organizovaného zločinu. Zároveň měla mise za úkol pomoci Bosně a Hercegovině na její cestě do EU. Armáda ČR ukončila svou účast v operaci EUFOR/Althea ke dni 26. června 2008. Dle jejích údajů se na území Bosny a Hercegoviny od roku 1996 vystřídalo na 6750 českých vojáků. 5. Česká republika tedy s Bosnou a Hercegovinou dlouhodobě spolupracuje, získává si důvěru tamějších obyvatel a podnikatelských subjektů a vytváří tak základnu pro rozšíření hospodářských vztahů na principu vzájemné výhodnosti. Vzhledem k tomu, že je BiH kandidátem na členství v důležitých mezinárodních ekonomických organizacích (Světová obchodní organizace, Evropská unie),4 představuje tak pro české subjekty perspektivního budoucího obchodního partnera. Při tvorbě konceptu rozvojové spolupráce v roce 2004 si ČR byla vědoma vysokého potenciálu vedlejších přínosů rozvojové spolupráce s Bosnou a Hercegovinou. Tento aspekt se tak stal jedním z dalších důvodů, proč se zrovna Bosna a Hercegovina stala prioritní zemí české rozvojové spolupráce.
3
Jednalo se o Ministerstvo obrany ČR, Ministerstvo vnitra ČR, Ministerstvo zahraničních věcí ČR, Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR a Ministerstvo zemědělství ČR. 4 Přihláška do Světové obchodní organizace (WTO) byla podána 11. května 1999. Od té doby udělala Bosna a Hercegovina dle Hamdo Tinjaka, vedoucího vyjednávacího týmu BiH, významné pokroky. Tato zpráva zazněla 19. května 2009 na půdě pracovní skupiny a bylo vyjádřeno přesvědčení o brzkém přijetí Bosny a Hercegoviny do WTO. Více viz stránky Světové banky: www.wto.org.
3
Politická a socioekonomická situace Bosny a Hercegoviny a z ní vyplývající témata rozvojové spolupráce Nezávislost Bosny a Hercegoviny byla vyhlášena 3. března 1992 na základě výsledků referenda z 1. března 1992, ve kterém se bosenští a chorvatští obyvatelé vyjádřili pro vznik nového státu. Srbové žijící na území nově vznikajícího státu referendum bojkotovali a v dubnu 1992 vyhlásili vlastní republiku. Politický konflikt přerostl v otevřenou etnickou válku, která měla za následek mnoho obětí, a jež se výrazně podepsala na socioekonomické situaci země. Po zásahu mezinárodního společenství byla v říjnu 1995 v Daytonu podepsána Všeobecná rámcová dohoda o míru v Bosně a Hercegovině, jež ustanovila zemi mezinárodním protektorátem. Jako dodatek ke smlouvě byla přijata nová ústava, která ustanovila vznik dvou nezávislých entit, Federace Bosny a Hercegoviny a Republiky Srbské, jež jsou oficiálně zastřešeny společnou ústřední vládou, tříčlenným Předsednictvem a dvoukomorovým parlamentem.5 Nejvyšší politické posty v zemi jsou rozdělovány na základě národnostního klíče. Nad implementací civilní části Daytonské smlouvy dohlíží Vysoký představitel (protektor), jehož pravomoci byly, vzhledem k neschopnosti jednotlivých etnik dojít k dohodě, postupně posilovány (Cabada 2004: 63). V současné době jím je Valentin Inzko, který se od počátku převzetí úřadu (březen 2009) potýká s vyhrocenou situací v zemi. I přes veškerou snahu mezinárodního společenství se totiž politická situace v Bosně a Hercegovině od podpisu Daytonské smlouvy výrazně nezlepšila a dosáhnutí jakéhokoli kompromisu je stále obtížné. Chorvaté žijící za území BiH usilující o rovnoprávné postavení v zemi a především permanentní snaha Republiky Srbské o odtržení od BiH udržuje vnitřní napětí mezi jednotlivými etniky. V druhé polovině roku 2009 proběhla světovými médii6 zpráva, že se Bosna a Hercegovina nachází v politické krizi (vyplývající z pokračujících sporů kolem reformy ústavy a stále se vzdalujících názorů jednotlivých etnik v zemi) a hrozí opětovné propuknutí války. Společné instituce vytvořené Daytonskou smlouvou dlouhodobě nefungují a je otázkou, zda je možné zemi nadále držet ve stávající podobě.7 Politické poměry v zemi mají významný vliv na její socioekonomickou situaci. Problematické institucionální
5
Více o institucionálním uspořádání Bosny a Hercegoviny viz Ústava (http://www.ohr.int/dpa/default.asp?content_id=372, 11. 3. 2010). 6 Tato zpráva se poprvé objevila v britském deníku Daily Telegraph (19. 10. 2009) v článku „Bosnia on brink of new civil war“, ostatní deníky ji pak převzaly. 7 Daily Telegraph (19. 10. 2009), Hospodářské noviny (20. 10. 2009).
4
uspořádání se projevuje například v pomalé privatizaci. Dosáhnout jakékoli dohody v hospodářské politice je pro jednotlivé entity velmi obtížné. Pokud se zaměříme na socioekonomickou situaci Bosny a Hercegoviny, tak jedním z významných dopadů války, se kterým se země stále potýká, je vysoký počet uprchlíků. Více než 2 miliony lidí (téměř polovina předválečné populace) zůstaly po válce bez domova. Mnoho obyvatel muselo emigrovat do zahraničí, někteří z nich byli nuceni přesídlit se v rámci země. Jedním z cílů rozvojové pomoci, která směřuje do BiH, je návrat těchto osob do domovů. Většina z nich pochází z venkovských oblastí. Jednu z cest, jak podpořit jejich návrat, představuje podpora zemědělství (stabilizace a rozvoj farem apod.) a dále rekonstrukce bydlení, budování a oprava infrastruktury a také odminování oblastí, jež umožní jejich bezpečný návrat. Navrátilci v současné době stále představují nejohroženější sociální skupinu v zemi, která často žije na hranici chudoby. Ekonomika Bosny a Hercegoviny byla válkou významně poznamenána. Reálný růst hrubého domácího produktu (HDP) se propadl až o 80 % (World Bank). Zpočátku růstu nejvíce napomáhaly mezinárodní snahy o rekonstrukci, později za růstem stály především investice do soukromého sektoru. Konvertibilní marka, národní měna, jež byla představena v roce 1998, byla navázána na euro, díky čemuž důvěra v měnu a bankovní sektor obecně vzrostla (CIA World Factbook 2010). Ačkoli od ukončení války zaznamenala Bosna a Hercegovina obrovský hospodářský růst, v současné době stále patří k nejchudším zemím bývalé jugoslávské federace (U. S. Department of State 2009). V roce 2007 dosáhl reálný růst HDP 6 %, v roce 2008 5,5 %. Celkový hrubý domácí produkt činil v roce 2007 28,55 mld. USD, v roce 2008 30,12 mld. USD (CIA World Factbook 2010). Tady je nutné upozornit na skutečnost, že Bosna a Hercegovina disponuje rozsáhlým neformálním sektorem, který může tvořit až 50 % oficiálního HDP. Podle posledních informací se odhadem na tvorbě HDP v roce 2006 nejvýrazněji podílel sektor služeb (66 %), sektor průmyslu se podílel na tvorbě HDP 23,9 % a sektor zemědělství 10,2 % (CIA World Factbook 2010). Situaci v loňském roce zkomplikovala celosvětová finanční recese, která významně zasáhla i Bosnu a Hercegovinu. Hrubý domácí produkt, export i zaměstnanost zaznamenaly propad. HDP v loňském roce pokleslo o 2,9 % oproti roku 2008. Odhadem činil hrubý domácí produkt za rok 2009 29,25 mld. USD (CIA World Factbook, 2010). V průběhu roku 2010 se ovšem očekává opětovný nárůst HDP (IMF 2010).
5
Bosna a Hercegovina
se v současné době
potýká především
s
vysokou
nezaměstnaností a vysokým schodkem veřejného rozpočtu. Jedná se o dva nejzávažnější makroekonomické problémy země (CIA World Factbook, 2010). Až do nedávných let byla velikost schodku rozpočtu odhadována přibližně na 20 % a byla vnímána jako významné nebezpečí. Nicméně v několika posledních letech byl deficit snížen díky činnosti Centrální banky a také díky rychlému růstu exportu a remitancí. V roce 2007 činil schodek rozpočtu 13 % HDP a v roce 2008 14,5 % (také díky vyšším cenám paliva a potravin) (World Bank). V důsledku finanční recese se navíc zvýšil veřejný dluh ze 40 % HDP v roce 2008 odhadem na 43 % v roce 2009, což představuje také významný problém Bosny a Hercegoviny (CIA World Factbook, 2010). Podle posledních údajů z roku 2007 je počet pracovní síly v Bosně a Hercegovině odhadován na 1,863 milionů osob (CIA World Factbook). Podle Statistického úřadu BiH bylo v roce 2008 nejvíce lidí zaměstnáno v sektoru služeb (50,4 %), dále v průmyslovém sektoru (35,9 %) a v sektoru zemědělství (13,7 %). Země se potýká s vysokou nezaměstnaností. V roce 2009 se oficiální nezaměstnanost vyšplhala odhadem na 40 % a představuje tak významný problém Bosny a Hercegoviny. Jak upozorňuje žurnál Turkish Weekly (22. 11. 2005) nezaměstnanost se v Bosně a Hercegovině dlouhodobě pohybuje v průměru kolem 4045 %. Přitom Bosna a Hercegovina disponuje vzdělanou pracovní silou s relativně nízkými náklady na mzdy. Ačkoli je nutné poznamenat, že v několika významných průmyslových odvětvích (stavebnictví, IT, zdravotnictví) došlo v posledních deseti letech k výrazné ztrátě zaměstnanců anebo případně ke ztrátě jejich schopností kvůli emigraci a nedostatku vzdělávacích příležitostí (U. S. Commercial Service 2009). Problém představuje tzv. šedá ekonomika, se kterou se země potýká. Podle odhadů neoficiální nezaměstnanost, jež zahrnuje právě zmíněnou šedou ekonomiku, činí přibližně 1822 % (World Bank 2009). K tak vysokému procentu neoficiálně zaměstnaných přispívají především vysoké daňové sazby za zaměstnance. Navíc, současné rigidní mzdové nastavení, které je pozůstatkem socialistické éry, stojí v cestě vytváření nových pracovních míst a pracovní mobilitě (U. S. Commercial Service 2009). Jedinou naději, jak snížit neoficiální a tím pádem i oficiální nezaměstnanost, představují zahraniční investice. Nicméně zahraniční investoři se o své investice v důsledku selhávajících ekonomických reforem, nastavenému systému a celkové politické situaci v zemi obávají. V zemi navíc představuje výrazný problém korupce. Dle indexu korupce, který vypracovává Transparency International (TI),
6
obdržela Bosna a Hercegovina v roce 2009 3,0 bodů z 10 možných (nejčistší prostředí – nejméně korupční), což představuje mírné zhoršení oproti roku 2008, kdy získala 3.2 bodů a oproti roku 2007, kdy dosáhla 3,3 bodů. Pro srovnání, z okolních zemí regionu Chorvatsko získalo v roce 2009 4,1 bodů, Černá Hora 3,9 bodů, Makedonie 3,8; Srbsko 3,5, a Albánie 3,2 bodů. Bosna a Hercegovina je na tom tedy, co se týče korupce, z balkánského regionu nejhůře. Ačkoli vláda oficiálně vyhlásila boj s korupcí,8 prozatím institucionální ani právní mechanismy nejsou dostatečně účinné a je třeba je nadále posilovat (Global Corruption Report 2009). Klíčovým předpokladem pro dobře fungující ekonomiku a přilákání nových investorů je vyvinutá infrastruktura. Během války byly výrobní průmyslové závody značně poničeny, dopravní infrastruktura fakticky zničena. Navíc v době jugoslávské federace do této oblasti příliš financí neplynulo. Potřebná je výstavba nové sítě železničních koridorů, jež by napojila zemi na panevropské koridory. Zároveň je důležitá obnova stávající železniční sítě a silniční infrastruktury, jež umožní navýšit tranzitní kapacity v osobní i nákladní dopravě. Pokud shrneme alespoň základní problémy Bosny a Hercegoviny, jejichž vyřešení je pro další rozvoj země klíčový, jedná se především o: •
Zajištění politické stability a vyřešení sporů mezi jednotlivými etniky. Patnáct let od ukončení války je země stále pod dohledem mezinárodního společenství. Situace v zemi je napjatá, a to nepříznivě dopadá i na socioekonomickou situaci země. Důležitá je podpora BiH při jejích snahách o vstup do EU a WTO. Dále je důležité podporovat reformu veřejné správy, posilování občanské společnosti a snahu o snížení korupce.
•
Zajištění rovnoměrného ekonomického a průmyslového rozvoje. Je nutné provést strukturální reformy, které posílí soukromý sektor. Je třeba pokračovat v privatizaci, zlepšit podnikatelské prostředí, podpořit malé a střední podniky a celkově se snažit o příliv přímých zahraničních investic. Pokračovat by se mělo s modernizací a výstavbou dopravní infrastruktury (význam pan-evropského koridoru Vc), s revitalizací a výstavbou elektráren a přenosových a distribučních soustav. Obecně nutná je reforma a modernizace průmyslového sektoru. Všechny tyto kroky jsou nezbytné pro hospodářský růst a vytváření pracovních míst.
8
Bosna a Hercegovina je signatářem Konvence boje s korupcí Rady Evropy, Konvence Spojených národů bojující s korupcí a Konvence Spojených národů bojující s transnacionálním organizovaným zločinem (Global Corruption Report 2009).
7
•
Opomíjena by neměla zůstávat ani problematika uprchlíků a vnitřně přesídlených osob a dále sociální a zdravotní problematika. Je nutné zajistit návrat válkou postižených osob a postarat se o jejich ochranu, rekonstrukci obydlí, odminování oblastí, kam se vrací, a vytvoření pracovních příležitostí. Je třeba zajistit školení a rekvalifikační kurzy, které poskytnou možnost lepšího uplatnění. Velmi potřebná je reforma sociálního a zdravotního zabezpečení. Je nutné zlepšit celkovou úroveň zdravotní péče v zemi.
•
Poslední významnou oblast představuje ochrana životního prostředí a rozvoj venkova a zemědělství. Investice vyžadují kroky vedoucí k redukci znečištění vzduchu a vodních zdrojů. Konkrétně je nutná výstavba kanalizace, čistíren odpadních vod, úpraven vod, dále rozšíření distribuční sítě a vybudování efektivních a ekologických systémů zavlažování. Nutná je revitalizace zemědělství poničeného válkou, včetně jeho modernizace.
Oblasti rozvojové spolupráce realizované Českou republikou v Bosně a Hercegovině Rozvojovou spolupráci mezi oběma zeměmi upravuje vládní program „Program rozvojové spolupráce mezi Českou republikou a Bosnou a Hercegovinou na období 20062010“. V tomto dokumentu se uvádí, že je pro ČR primární význam požadavku ze strany příjemce pomoci. ČR se ve svých rozvojových intervencích rozhodla, pro větší efektivnost pomoci, geograficky koncentrovat na severovýchodní ekonomický region s centrem v Tuzle, kterým prochází hranice mezi národnostně definovanými entitami Republika srbská a Federace Bosna a Hercegovina, a který vykazuje reprezentativní etnické složení. Na základě zhodnocení existujících kapacit, komparativních výhod a dosavadních zkušeností se ČR rozhodla v rámci své rozvojové spolupráce s BiH zaměřit na tři prioritní sektory. První oblastí zájmu je sektor ekonomicko-průmyslového rozvoje, který patří mezi prvořadé priority bosensko-hercegovinské vlády. ČR se rozhodla pomocí vlastních specifických znalostí, zkušeností a technologií přispět k obnově a modernizaci stávajících zařízení. Výše byla zdůrazněna důležitost udržitelného růstu hospodářství a zlepšení životní úrovně širokých vrstev obyvatelstva Bosny a Hercegoviny. S tím úzce souvisí rozvoj malého a středního podnikání, jež představuje jeden z hlavních motorů zaměstnanosti a také zdroj daní pro stát. ČR se rozhodla v rámci této prioritní oblasti podpořit právě malé a střední podniky. V rámci této prioritní oblasti ČR dále podporuje regionální hospodářský rozvoj, ekologizaci
technologických
průmyslových
procesů,
transfer
technologií
v oblasti
8
odpadkového hospodářství a dekontaminace. Důležitá je spolupráce v oblasti energetiky. Elektrárny v Bosně a Hercegovině jsou technicky zastaralé, což přináší mnoho provozních problémů a ekologickou zátěž. Česká republika se zaměřila na transfer nových technologií a technickou pomoc při opravách energetických zdrojů s cílem zajistit bezpečný provoz. Pomáhá i v procesu restrukturalizace těžby hnědého uhlí, při zavádění malých vodních elektráren a angažuje se i při plynofikaci Bosny a Hercegoviny, což by mělo přispět ke zvýšení kvality životního prostředí. S tím souvisí i podpora České republiky sektoru zemědělství a lesnictví, na který měl negativní dopad válečný konflikt i následná poválečná rekonstrukce. Stejně tak se ČR rozhodla pomoci při obnově průmyslových objektů, dopravní a sociální infrastruktury, jež byly poničeny válkou. Podporuje také sektor telekomunikací. V rámci sektoru zemědělství a rozvoje venkova Česká republika opět pomáhá přenosem moderních technologií a specifických zkušeností. Prostřednictvím podpory rozvoje a obnovy zemědělství se ČR snaží stabilizovat situaci poválečných navrátilců všech etnik ve vybraných oblastech. Převážnou část navrátilců tvoří lidé z venkovských oblastí, kterým právě zemědělství poskytuje důvod k navrácení do domovů a pro další setrvání. ČR pomáhá také prostřednictvím přenosu know-how, vzdělávání a školení. Podporuje vznik a fungování malých farem, které představují základ zemědělství v Bosně a Hercegovině. Dále zde ČR podporuje malé potravinářské provozy. Bosně a Hercegovině chybí kapacity skladování zemědělské produkce, kapacity na zpracování masa, mléka, ovoce a zeleniny, což v důsledku brzdí dlouhodobý růst potravinářského průmyslu. ČR se rozhodla v rámci tohoto prioritního sektoru pomáhat také v oblasti vodního a lesního hospodářství. Jak již bylo naznačeno výše, Bosně a Hercegovině chybí kanalizace, čistírny odpadních vod, úpravny vod a lesnictví trpí celou řadou problémů. Stejně tak se Bosna a Hercegovina potýká s problémy s chovem domácích zvířat a živočišnou výrobou. Z tohoto důvodu se ČR rozhodla zapojit a pomoci s veterinárním dozorem a šlechtěním a plemenitbou hospodářských zvířat. Dopravní infrastruktura, jejíž rozvoj je klíčový pro rovnoměrný hospodářský rozvoj země a zvýšení životní úrovně obyvatelstva, představuje další sektor, v rámci kterého Česká republika pomáhá. Důležitá je především obnova a rozvoj železniční a silniční infrastruktury, jež byly v Bosně a Hercegovině silně poničeny válkou. V železniční infrastruktuře ČR podporuje modernizaci v úsecích, které jsou schváleny mezinárodními institucemi jako prioritní, ale na druhou stranu nejsou finančně podpořeny ze strany dalších dárců. V rámci železniční a silniční dopravy se ČR soustředí na projekty zaměřené na zvyšování bezpečnosti,
9
zvyšování úrovně znalostí a na budování kapacit. Zároveň se zaobírá zpracováním studií proveditelnosti na obnovu a rozvoj infrastruktury. Česká republika spolupracuje s Bosnou a Hercegovinou také v oblasti letecké dopravy. Podporuje především projekty zaměřené na obnovu či rekonstrukci letišť a projekty zaměřené na zvyšování úrovně znalostí a budování kapacit. Neopomenuta nezůstala ani městská hromadná doprava. ČR pokračuje v posilování ekologicky přijatelných variant městské hromadné dopravy. V rámci výše nastíněných priorit Česká republika podporuje i tzv. průřezová témata. Jedním z nich je podpora integrace Bosny a Hercegoviny do EU, jež je vnímána jako nejvyšší priorita země. Česká republika díky nedávným zkušenostem s přijímáním předvstupních reforem může být Bosně a Hercegovině velmi nápomocná. Dalším průřezovým tématem, na které Česká republika dbá při svých intervencích, je přenos transformačních zkušeností při přechodu od centrálně řízeného hospodářství k tržní ekonomice. Soustředí se také na reformu, modernizaci a posilování kapacit veřejné správy, na posilování občanské společnosti a rovnost mezi muži a ženami. Ve svých prioritách Česká republika reflektuje klíčovou prioritu bosensko-hercegovinské vlády, a to udržitelný návrat válečných uprchlíků. Zaměřuje se také na odminování a ochranu životního prostředí.
Vybrané projekty realizované v rámci rozvojové spolupráce v Bosně a Hercegovině Pro ilustraci konkrétních aktivit České republiky v Bosně a Hercegovině bylo vybráno několik realizovaných projektů v rámci výše nastíněných prioritních sektorů. Od roku 1998 je v Bosně a Hercegovině realizován jeden z největších projektů české rozvojové spolupráce v rámci sektoru ekonomicko-průmyslového rozvoje. Jedná se o projekt v oblasti energetiky, a to „Modernizace a uvedení řídicích systémů na povrchovém dole PK Dubrave v Kantonu Tuzla“ s celkovým rozpočtem 12,1 milionů Kč. Záměrem projektu je prostřednictvím české nejmodernější technologie modernizovat povrchové doly a současně tím zajistit maximální efektivnost těžby uhlí s důrazem na co nejnižší ekologickou zátěž. Dalším z příkladů české rozvojové spolupráce je realizace projektu „Elektrifikace vesnic v okolí Derventy“, jenž probíhá od roku 2006 a je na něj vyčleněno 980 000 Kč. Dalším projektem, který probíhá od roku 2006, je „Dodávka technologie pro zavedení integrovaného systému nakládání s odpady, Unsko-Sanský kanton“ a je na něj vyčleněno 34,3 milionů Kč. V rámci sektoru zemědělství a rozvoje venkova byly v Bosně a Hercegovině v letech 2005-2005 realizovány dva projekty: „Zachování genofondu a zlepšení užitkových vlastností
10
importovaného skotu do Republiky Srbské v Bosně a Hercegovině v poválečném období (vyčleněno 32,446 mil. Kč) a „Přenesení technologie aplikace feromonových odparníků proti kůrovcům v lesích Bosny a Hercegoviny“ (vyčleněno 16 mil. Kč). Od roku 2008 je zde realizován projekt „Čištění odpadních vod, Kiseljak“, na který bylo vyčleněno 14 mil. Kč. V rámci sektoru dopravní infrastruktury byla v letech 2006-2007 provedena studie proveditelnosti „Studie městské hromadné dopravy Banja Luka“, jež stála 2,338 mil. Kč. V letech 2008-2009 probíhal projekt „Zvyšování kapacit v oblasti železniční dopravyIntegrovaný železniční informační systém“ a byla vypracována „Studie rekonstrukce železniční trati Sarajevo-Ploče v úseku Mostar-Čapljina“. Vedle těchto velkých projektů bylo podpořeno i několik menších lokálních projektů, např. byla vytvořena přírodní rezervace pro původní druhy domácích zvířat, byl podpořen Mezinárodní závod horské cyklistiky či byl vyčleněn finanční příspěvek pro usnadnění přístupu do VŠ handicapovaným studentům.
Zhodnocení rozvojové spolupráce České republiky a Bosny a Hercegoviny Česká republika prostřednictvím nejrůznějších projektů přispívá k zajištění trvalého hospodářského růstu, zlepšení sociálních, zdravotních a ekologických podmínek v Bosně a Hercegovině a současně tak vytváří předpoklady pro obchodní spolupráci českých subjektů s tamějšími. Díky podobným historickým zkušenostem s přechodem od komunistického režimu k demokracii a přechodem od plánovaného hospodářství k tržní ekonomice je Česká republika schopna Bosně a Hercegovině poskytovat efektivní pomoc. Především lze ocenit správné odhadnutí současných potřeb Bosny a Hercegoviny. Pozitivně lze hodnotit projekty realizované v sektoru ekonomicko-průmyslového rozvoje, v rámci nichž Česká republika předává Bosně a Hercegovině své znalosti, zkušenosti a know-how a přispívá tak k hospodářskému růstu a vytváření nových pracovních míst. Ocenit lze zejména sektor energetiky, v rámci něhož Česká republika přispívá k větší energetické efektivnosti a snížení ekologické zátěže. Kladně lze ohodnotit i projekty v oblasti zemědělství a rozvoje venkova a v oblasti dopravy. Česká republika vnímá důležitost obnovy, modernizace a výstavby infrastruktury, jež je klíčová pro další hospodářský růst. Pozitivem je, že se česká rozvojová pomoc v rámci realizovaných projektů zaobírá i průřezovými tématy, jako je např. problematika uprchlíků, ochrana životního prostředí a odminování.
11
Mezi průřezová témata české rozvojové spolupráce patří i podpora integrace Bosny a Hercegoviny do EU, reforma, modernizace a posilování kapacit veřejné správy a posilování občanské společnosti. Vzhledem k stávající napjaté situaci v zemi je prosazování těchto témat obtížné, přesto se jedná o velmi naléhavé úkoly. Česká republika by se měla na tato témata při realizaci konkrétních projektů více zaměřit.
Použité zdroje a literatura Bosnia and Hercegovina in figures 2009. Agency for statistics of Bosnia and Hercegovina. Přístupné z: http://www.bhas.ba Cabada, L. (2004). Bosna a Hercegovina. In: Kubát, M. a kol. (2004). Politické a ústavní systémy zemí středovýchodní Evropy. Praha: Eurolex Bohemia. CIA World Factbook 2010. CIA: https://www.cia.gov/ Constitution of Bosnia and Hercegovina (1995): http://www.ohr.int/dpa/default.asp?content_id=372 Daily Telegraph: http://www.telegraph.co.uk/ Euractiv: http://www.euractiv.cz European Bank for Reconstruction and Development: http://www.ebrd.com European Commission: http://ec.europa.eu/index_en.htm Global Corruption Report 2009. Transparency International: http://www.transparency.org/publications/gcr/gcr_2009#dnld. International Development Agency: http://web.worldbank.org/ida International Finance Corporation: http://www.ifc.org International Monetary Fund: http://www.imf.org Multilateral Investment Guarantee Agency: http://www.miga.org Ministerstvo obrany České republiky: http://www.army.cz Ministerstvo zahraničních věcí České republiky: http://www.mzv.cz Office of the High Representative and EU Special Representative: http://www.ohr.int Online zprávy Hospodářských novin: http://www.ihned.cz Program rozvojové spolupráce mezi Českou republikou a Bosnou a Hercegovinou na období 2006-2010. Přístupné z: http://www.mzv.cz SIDA: http://www.sida.se Transparency International: http://www.transparency.org USAID: http://www.usaid.gov/ U.S. Commercial Service: http://www.buyusa.gov U. S. Commercial Service: 2009. Bosnia and Hercegovina Investment Climate. Přístupné z www.buyusa.gov U.S. Department of State: http://www.state.gov World Trade Organization: http://www.wto.org Zahraniční rozvojová spolupráce v roce 2006 – čerpání podle regionů. Ministerstvo zahraničních věcí ČR. Přístupné z: http://www.mzv.cz Zahraniční rozvojová spolupráce v roce 2007 – čerpání podle regionů. Ministerstvo zahraničních věcí ČR. Přístupné z: http://www.mzv.cz Zahraniční rozvojová spolupráce v roce 2008 – čerpání podle regionů. Ministerstvo zahraničních věcí ČR. Přístupné z: http://www.mzv.cz
12
