i
-
•
-
ROČNíK XXX-KČS 1,60
-
..
Bolek a l olek se na svých cestách zastavili i v níčku. Potkáte je na str. 15
-
,
•
•
INDEX 47011
•
\., /
,
I •
•
•
I. Již delli dobu jsme měli podezřenl, že pan R. J. pro-o 2. Několik dni jsem pana R. J. pozorně sledoval. V!iml jsem dává palované zbožl. Stále nám vlak chyběly důkazy. si, fe často chodi do kavárny "U zeleného stromu" . • •
• •
o
•
a.
Tuto kavárnu také nav!tivil ve sHedu odpoledne. V ruce nesl kolenou aktovku.
4. Asi po
~tvrthodině
kavárnu opustil a
krá~el
, domů.
nejkraUI cestou
5. Poznal jsem způsob, jak pan R. J. předával palované zbožl dalllm překupnlkťJm. Viiml jsem si ... •
OTÁZKA:
•
•
ČEHO
SI DETEKTIV ŠTikA VŠI 'ML? I
•
,,
•
•
,
-
•
•
• •
-
Pralesních rezervací máme v Ceskoslovensku několik, ale Boubín je bezesporu nejznámější. Těžko přitom říci, proč právě on. Nejstarší u nás ' není. Byl sice vyhlášenrezervací už roku 1858 á nikde v Evropě starší rezervaci nemají, jenže Lofínský prales v jižních Cech ách je ještě o dvacet let starší! A největší Boubín také není. Vlastní prales má rozlohu pouhých 47 hektarů, zatímco například prales Mionší u Jablunkova 170 hekta" o ru. Proč tedy každoročně navštíví Boubín sto dvacet tisíc zvědavců? Možná proto, že je tu k vidění proslulý král smrků, . obr, jenž začal růst roku 1530 a v prosinci roku 1970, kdy padl, dorostl výšky 58 metrů a obvodu kmene 508 centimetrů. Jenže odborníci se domnívají, že pád tohoto obra zavinili - byť neradi - pravě turisté. Statisíce jejich bot nejprve ušlapou půdu a pote těžce poškozují vyčnívající kořeny stromů; do jejich obnaženého dřeva pak snadno vnikají zárodky hniloby ... Proto byla pralesní , část Boubínské rezervace dočasně uzavřena. Boubín si musí od svého věhlasu a popularity trochu odpočinout.
,
,
,
, ,
,
2 ,
,• ,
,
•
,
•
• •
tělesně
PIONÝRSKÉ
•
postižených dětí, plné něhy i zvláštní sily ... Nezapomenou ani na vystoupení našich dětí. Dvanáctiletý klavírista Igor Ardašev rBrna sklidil potlesk jako málokdo a před obrázky Martina Mejtského na veliké výstavě kreseb dětí z celého světa bylo pořád plno. A slávu si získal i zvon Praga, zavěšený v památníku "Prapor míru" spolu se zvony všech zúčastněných zemí. Ten náš totiž z ní nejkrásněji - a nejen našim uším... -Jvs-
•
vilo heslo: Co stačilo umět a znát včera, bude již zítra málo. Klade na Pionýrskou činnost stále větší nároky, vede k hlubší a uvědomě lejší přípravě na život. Podívejme se do plánu pionýrské skupiny Přátelství v Řevnicích: Každý měsíc připraví ce/oskupinovou soutěž, hru nebo závod. K 35. výročí osvobození počítají s několika besedami a filmovými představenrml i s pravidelnými výstavkami v klubovně. "Sovětští pionýři a my" se jmenuje ta první a bude věnována Měsíci čs.-sovětského přátelství. Jsou domluvené ex~:urze do průmyslových a země dělských závodů, kde se Pionýři setkají s brigádami socialistické práce. Čekají Je místní kola Partyzánského samopalu, Pionýrské stezky odvahy a šachové hry, dále cyklistická soutěž, minikopaná, vybíjená. Z celoskupinového sběru papíru chtějí zaslat na Fond solidarity 400 korun, zbytek využijí na zakoupení odměn na soutěže. V létě se budou konat dva pionýrské tábory. Co připravuje letos váš oddfl nebo skupina? Nechcete nám o tom napsat?
•
•• • '. • • • ' .
. •
.
-
·. •
•
•
. '
•
I
I
,
PRAPOR MfRU se jmenovalo mezinárodní setkání dětí celého světa, které se konalo koncem srpna v Sofii u příležitosti Mezinárodního roku dítěte. Na 1 200 dětí z 80 zemí bude dlouho vzpomínat na krásných deset dní a na vše, co v nich prožily ... Návštěvu parlamentu, kde všichni zasedli do poslaneckých lavic, galakoncert v největším sále Sofie, obrovský karneval v Domě pionýrů, velikánskouJecepci v rezidenci soudruha T. Zivkova. Jsou však i drobné vzpomínky z denních setkání. Na plachý úsměv zambijského děv čátka s malým "cestovním" tam-tamem v podpaží. Na mexického kluka v plavkách, modelujícího na mořském břehu z písku vznešenou hlavu svého aztéckého praprapradědečka. Na ~b'rázky japonských
•
•
SKONČILA ODDfLOVÁ A SKU-
PINOVÁ VOLEBNf SHROMÁŽDĚNf, všichni víte, čeho v tomto roce dosáhnete. V plánech se obje-
Naše obrázky jsou ze skupinového shromáždění pionýrů 1. ZDŠ v Klášterci nad Ohří. Foto B. Krllánek.
•
Kdo nezná pana Pipa, je škarohlíd, bručoun a bubák. Protože pan Pip je kamarádem každého, kdo se rád usmívá a kdo se kolem sebe dokáže dívat s otevřenýma očima. To on přikrývá sněhový mi peřinkami květiny a stromy v zimě, aby nepomrzly, to on barví duhou mýdlové bubliny, to on rozdává dobrou náladu i v nejšedivějším podzimním dni. PROCHÁZKY PANA PIPA pro vás vymyslel a nakreslil známý kreslíř Stanislav Holý a nepotřeboval k tomu ani jediné slovíčkol Jeho obrázky se známým střapatým človíčkem nás zvou do barevného světa fantazie a humoru. Búdeme-li pana Pipa provázet touhle knížkou, možná že se nám podaří nalézt zázračný klíček k otevíráni tajemství obrázků beze slov. Procházky pana Pipa vydal Albatros; stojí 39 Kčs.
I
•
OKAMŽiKY NAPtTf
'
NAPSAL IVO PECHAR
,
,
NAKRESLIL THEODOR PIŠTtK
tomu obrovskému souboru zvuků, který se rozléhá v prostorách oceánů jako v nějaké slavnostní
.
, Sin I.
Třicet
"Milý doktore, vy byste nejraději udělal z moře nepřístup ! ' nou rezervaci!" Guvernér už za.' ... čínal být popuzený. Doktor Roger ochopil, že vede marný boj. ekl tiše: "Ne, z moře ne. Ale jen z několika zálivů, kde se keprokaci shromažďují. Je smutné, že v době, kdy kosmická sonda svou odpovědnost! Vy za dlouhoVoyager míří k hranicím naší ploutvé velryby, já za obyvatele sluneční soustavy, nemají dlouho- , tohoto chudého cípu země." ploutvé velryby ani chvíli klid. Doktor Roger, roztrpčený a , Sonda nese poselství galaktickým zklamaný, se vrátil na svou malou civilizacím, že ,na Zemi žijí inteplachetnici, která byla jeho doligentní bytosti, záznamy Bamovem i laboratoří. "Správa oschovy a Mozartovy hudby, ale trova respektuje pouze obchodi nahrávky písní keprokaků ... " ní zájmy, k našemu varování je Guvernér ho přerušil: "Ovšem! hluchá," řekl své ženě Katy a Ty vaše nahrávky velrybích písní dvěma synům, kteří mu pomáhali byly učiněnou senzací! Když zapři výzkumu. Hned vypluli. Nána mělčinu, protože měly poručne tah keprokaků, přicházejí jemné bárky kotvily u dlouhých šený sluchovod. Pitva neprokák nám teď tisíce tu ristů. Přístav lávek a z mnohých se ozývala zala žádnou infekci. Způsobil to opět bohatne jako za časů, když temperamentní hudba a ryk zá- nadměrný hluk, že jejich nejdů v lagu ně kotvila velrybářská flobavy a šířila se vůně ostře koře ležitější smyslový orgán tak tratila." Doktor Roger svěsil hlavu. něných jídel. Roger proplouval gicky selhal, hluk stovek moto"Nesmíme dopustit, aby se písně lesem stožárů s tichou zlobou. rových jachet, které každé ráno dlouhoploutvých staly smutným V minulých dnech býlo 'na pláži vyplouvají z přístavu . Roger vedl chorálem vymírajícího podmoř zátoky nalezeno dvanáct mrtvých plachetnici na širé moře . Dnes ského národa." Guvernér rázně keprokaků. Nebyla to sebevražda, obzvlášť toužil ponořit se pod • vstal: "Doktore, každý cítíme íak psaly noviny. Velryby najely světélkující hladinu a naslouchat
~
'
4
od břehu stáhli plachtu, natočili jachtu proti vět ru, aby se na vlnách jen pohupovala, spustili do moře hydrofony, zapnuli zesilovače a se stereofonními sluchátky na uších naslouchali troubení, jódlování, chrochtání, vrzání, kvikotu a vzdechům, všem těm pestrým zvukům, které provázejí hry a laškování dlouhoploutvých velryb a jsou slyšit elné na desítky a dokonce stovky kilom'etrů. Zatímco Katy a Edward obsluhovali zvukovou aparaturu, mladší syn Peter pomáhal otci s výstrojí. Doktor Roger si oblékl potápěčský oblek a připravil se k sestupu pod hladinu. Hořela od zapadajícího slunce. Čtyřicet metrů pod ní to bude vypadat jako v katedrále, do které padají paprsky vysokými barevnými okny. Uslyší zpěv, který s večerem sílí. Jako by se všechny dlouhoploutvé velryby smluvily, že budou zpívat stejnou píseň, i když ji pak každá začíná, kdy se jí zachce. Písně jsou to dlou hé, trvají až třicet minut, a keprokaci jejich melodii nikdy nespletou. To Katy objevila onu úžasnou schopnost, která ódlišuje mil
,
•
,
,
\
• ,
•
•
•
•
I
,
dlouhoploutvé od všech ostatních zvířat. Zatímco ptáci cvrlikají pořád stejný popěvek, keprokaci zpívají každý rok novou píseň ... Náhle vytryskl nedaleko jachty strmý gejzír, příznačný pro chrlení keprokaka. A vzápětí druhý a třetí. Čtyřicetitunové zvíře se vymrštilo nad hladinu a s bílými ploutvemi roztaženými jako kří dla prolétlo vzduchem v nádherném oblouku. Doktor Roger zavolal: "Katy, nah rávejte pořád dál!" Pak se v hydrofonech ozvaly šplouchavé zvuky, jak se ponořil. Zpěv byl tak silný, že ho pociťoval i pod neoprenovým oblekem, rozechvíval mu tělo, zněl mu v hlavě. Připadalo mu, že se v té nezemsky krásné hudbě vznáší, naplňovala ho mírem, i srdce jako by tlouklo volněji. Sotva deset metrů od něho se objevil tmavý obrys. Černá velryba proplouvala kolem, o.b ratná jak vydra, elegantní jako vlaštovka. Jediným mávnutím prsních ploutví se převrátila a přiblížila se na dosah jeho ruky. Doktor Roger se zachytil ocasní ploutve. Keprokaků bylo snad sedm. Byli zvědaví tak jako on, prohlíželi si ho. Vsadil by krk na to, že vědí ! jak je člověk ve vodě slabý a bezmocný. A přesto toho nezneužili. Mají jemnost obrů, která člověka
zahanbuje. Plavali pomalu a mírně vedle něj. Chytal se jednoho a hned zase druhého, vyplouvali nad hladinu, aby se nadechli, a zase se k němu vraceli. A stále zněla kolem jejich píseň. Jak vů bec zpívají? Dřív než to mohl vypozorovat, začal m u docházet vzduch. Zásobník měl vystačit na dvě hodiny - to už uplynuly? V hloubce deseti metrů čekal, než mu uběhne dekompresní čas, a pak se vynořil.
Bylo už šero a jachtu neviděl, ani její světla. Neměl tušení, jak daleko se vzdálil. Podle kompasu na zápěstí odhadl, kde leží břeh ostrova. Jenomže třicet mil neuplave. Napadlo ho, aby začal volat. Jestli mají na lodi ještě zapnuté hydrofony, uslyší ho. Musí volat pod vodou, protože ta je mnohem lepší vodič zvuku než vzduch. Nadechl se a potopil. Vydal ze sebe jen bublavé mručení. Zkoušel to znovu. Ričel do vody ~
a postupně vyluzoval svou píseň~ Byla v ní úzkost. Keprokaci se k němu opět přiblížili. Tentokrát zůstali na hladině. Snad pochopili, že s nimi nemůže sestoupit do hloubky. Podplouvali ho a nadnášeli ho jako u navené velrybí mládě ... Potom konečně uviděl poziční světla jachty. Vysíleného ho vytáhli na palubu. Zesilovač hydrofonů byl stále zapnutý, takže i teď slyšel píseň dlouhoploutvých.
•
I
•
s
•
,
•
•
'1
,
o
'0
My z ní známe jen ten balíček zlatých nebo hnědých datlí. Až ho budete o vánocfch rozbalovat, možná už podle vůně a chuti poznáte, kolik je v něm zakleto slunka a tepla. A možná si vzpomenete, že tahle vaše pochoutka je pro jiné lidi chlebem ... •
-jmo
o
... Oáza
T Takhle se leze na datlovou palmu
T Takhle se datle prodávají na trhu
,
Nejčastějším stromem severní Afriky je až třicet metrů vysoká datlová palma. Roste jí tu
na
-
•
dvě stě druhů.
Palmám, pěstovaným ve městech pro okrasu, odumírající listy pečlivě odřezávají, takže kmen stromů je hladký. Palmy v oázách mají ale kmen drsný, plný ořezaných řapfků listů. Arabové po nich dovedou dobře šplhat, ale ještě šikovněji lezou dolů. Sednou si obkročmo na dva tři listy, dvou dalších se chytí rukama, a sjedou dolů jako po klouzačce. Evropanovi zůstane záhadou, jak se vyhnou desítkám dlouhých ostrých trnů na řapícfch listů. Datlová palma je nejen nejčastějším, ale také nejužitečnějším stromem severní Afriky. Při dobré úrodě lze z jedné palmy sklidit až 200 kg datlí. Datlím se říká chléb Sahary. Arabové je jedí čerstvé, sušené, rozemílají je na mouku, lisují do velkých pytlů. Palmové dřevo poslouží jako stavební. Z poraženého stromu se ale zužitkuje i všechno ostatnf: z řapíků se vyrábějí nádoby, kolébky a zátarasy proti pfsku, z listů totéž, ale navíc ještě ošatky, rohože, hračky a balí se do nich jfdlo. Datlová palma je na Sahaře prostě nepostradatelná.
se
o
o
•
o
6 o
o
•
•
• •
•
•
Jistě
ty dva polské kluky znáte. Vždyť jejich filmové příběhy se promítají ve více než padesáti zemích světa a ~eskoslovensko je mezi nimi. Letos Je Bolkovi a Lolkovl patnáct let: první jejich film byl natočen v ro.ce 1964. Dnes už je těch filmů přes sto, mezi nimi jeden celovečerní, jehož celý název zní Velké putování Bolka a Lolka, aneb ještě jednou kolem světa za osmdesát dní.
I
•
•
•
•
I
jestli vám název připomněl julese Verna, máte pravdu. jeden z autorů filmu k tomu řekl: "Z Vernova románu jsme vzali jen -námět, všechno ostatní jsme si vymý~leli sami. Byla to dlouhá práce. Udělali jsme například šedesát tisíc kreseb jednotlivých situací, a to nepočítám obrázky, kt eré tvoří pozadí scén.! Zkuste si představit třeba Bolka a Lolka se čtyřiceti loupežníky - a všechny figurky jsou v pohybu ... Ale nepracovali jsme pomalu, to ne. Disney natáčel Sněhurku a sedm trpaslíků. čtyři roky, nám trvalo Velké putování tři roky. Tři roky nepřetržité práce třiceti a v závěru i více než padesáti lidí. O film je ve světě velký zájem, zako,Upilo ho přes osmdesát zemí, mezi nimi například i exotické Portoriko-: ' A samozřejmě i soused Polska '- ~esko slovensko. Takže i vy máte možnost jít do • kina a vydat se s Bolkem a Lolkem na jejich velkou cestu, z níž vám přinášíme několik obrázků. •
•
• •
•
• •
•
Josef Ki'ešnicka • •
Některé
•
noci jsou plné třpytu A pak se ozvalo zaťukání na a do modra jako hluboká voda. okno - na okenní římse stála malá Hvězdy jiskří a neklidně se třeholčička a chtěla dovnitř. Byla • petají, tichounce jako loď 'pluje sotva větší než mluvící panenka, nebem měsíc a krajina je docela a tak Martinu přešla bázeň a okno jiná, plná tajemství a plíživých otevřela. šlápotek. jen se zkuste podívat . "Ty jsi těch nových, co se nez okna, když maminka zhasne dávno přistěhovali do Střídky, světlo a uvěří, že spíte! Za maminkou už dávno klaply dveře, ale Martině se usínání nedařilo. Pořád se převalovala, natřepávala si polštář a popotahovala peřinu, jenže tím spánek vlastně zaháněla. Nakonec ji napadlo, že se podívá 7; okna. Odhrnula závěs a v ložnici byla najednou ' místo vlídné, sametové tmy tma zvenčí, stříbřitá a neklid ná, jakoby čarovací. Mezi větvemi jabloně se protahovaly paprsky měsíce a bylo tichoučko, až se tajil dech . . Martina přitiskla nos na sklo - příjemně to chladilo. A ven byla opravdu hezká podívaná. Náhle nehybnou chumelenici
viď?"
zeptala se Martina. "Co tady děláš tak pozdě večer?" . "Nejsem těch nových ze Stříd ky," řekla holčička, "jsem z oblohy. jsem Holčička z hvězd. Sjela jsem z oblohy po nitce z třpytu. Copak jsi mě neviděla?" Martina vykoukla ven a uvidě-
•
,
•
,
hvězd
přeškrtla stříbrná čárka. Zmizela ale dřív, než stačilo'
Martinu cokoli napadnout.
8
•
la, že ke zdi se z třepetavého neznáma táhne nitka jako pavučinka. Když se jí dotkla prstem, zazněla jako stru na . "Ale co tady děláš?" ptala se Martina. "Uviděla jsem z výšky nějakou bílou skvrnku tam, kde předtím nebyla. jsem tady ze zvědavosti." "Nevím o žádné bflé skvrně." "Byl to tvůj nos, rozpláclý na skle," vysvětlovala Holčička z hvězd, "teď už to vím." Martina si prohlfžela Holčičku z hvězd pořád ještě s nedůvěrou. Copak neslyšela nic o kosmonautech? Hvězdy jsou přece veliká daleká slunce ... ~ekla si, že se na to pomaloučku, polehoučku vyptá. "Br, to Je ml zima," ošila 'se Holčička z hvězd. "Pojď sl vlézt pod peřinu. Mů žeme sl povídat v teple. Doufám, že si moc nezmačkáš šaty." "To ne. já žádné nemám," usmála se holčička. "já jselTl jenom . ze světla." "A jak může být světlu zima?" "Denní světlo je teplé, ale noční? Noční aby se pořád třáslo jen se podívej na hvězdy." "Hvězdy JSou daleká slunce," řekla Martina, "tak proč by se měly třást zimou?" "Vidím, že ml nevěříš," za-
!
,
,
•
•
I
I
rmoutila se Holčička z hvězd. "Všechno záleží na tom, jak se umíš dívat a jak si umíš předsta vovat. To se ví, hvězdy Jsou doopravdy daleká slunce, ale nevypadají z tvého okna jak stopy mých střevíčků? Nevypadají jako neklidní stříbrní motýli? Anebo jako drahokamy?" Martina musela přikývnout. Už Holčičce z hvězd začínala ' rozu• mět.
"Ale že nám to trvalo, než jsme se domluvily," usmála se, až to zajiskřilo. a stulila se k Martině pod peřinku. . Jak byly ty dvě holčičky pohromadě, spustily veliké brebentění a trvalo by dlouho, až do rána, kdyby se jim do toho nezapletl hlásek skřípavý, nepříjem ný, posměšný, a hlavně plný nebezpečí!
••
"Jen si brebentěte, pročpak špičce jako baletka a pochichtávaly se při tom holčičímu leknutí. byste nebrebentily, ale jsme zvě davé, jak se ta holka z hvězd do"Jak je to možné - nůžky tančíl" šeptala Martina a Holčička stane zpátky!" Martina s Holčičkou z hvězd ' z hvězd odpověděla: "V noci je možné všechno." A pak zvedla ulekaně vzhlédly. Na okně tančily kolem květináčů staré maminčiny kurážně hlas: "Proč bych se neměla dostat zpátky?" , nůžky. Misty byly sice už začer nalé, ale teď, v neklidném miho"Protože ti přestřihneme nitku tání hvězdného třpytu, se krásně z třpytu!" odpověděly nůžky se leskly. Leskly se však zároveň škodolibým smíchem a prosmykly se pootevřeným oknem ven, nebezpečně - jako každá ostrá, na okenní římsu. Ozvalo se rázné, špiča,tá věc. Otáčely se na jedné •
syčivé
cvaknutí a potom táhlé zadrnčení - to jak se přestřižená nitka třpytu zhoupla zpátky na nebe. Holčička z hvězd se dala do pláče. Rozhořčená Marti na vyskočila z postele, popadla nůžky a strčila je do zásuvky. Pořádně zásuvku zabouchla, ale ještě hezkou chvíli odtud bylo slyšet výsměšné, svištivé cvakání. "Proč to udělaly," fňukala holčička, "copak jsem jim ublížila?"
"Myslím, že ze závisti. Nesnesly, že se třpytíš víc než ony." "Ale jak se teď dostanu zpátky? Jestli se nestihnu do rána vrátit, budou mít noci po kráse. Z jejich hvězd se stanou obyčejná, daleká slunce. Nebudou to Už neklidní stříbrnr tnotýll ani drahokamy. A tněsfc nebude vltdný Ifvanec hebo rohltk, ale právě jen Měsíc, plný zImy á nebezpečných špiča tých skál. Musím se vrátit!" Martl na dostala nápad: "A co takhle raketa? Radek odvedle si u nás jednou zapomněl raketu. Vystřeluje se gumičkou, ale létá vysoko." Martina zašátrala v krabici s hračkami a vytáhla raketu. Otevřela doširoka okno a natáhla gumičku. Holčička z hvězd se posadila na raketu jako na kon~ a Martina řekla: "Vrátíš se?" "Snad," řekla holčička. "Dokud se budeš umět divat na svět i na nebe s údivem a po svém, tak se budu vracet. Jednou s tím třeba přestanu - a to bude smutné pro mě i pro tebe." "Spolehni se," řekla Martina. "Ahoj !" Holčička z hvězd kývla a Martina pustila nataženou gumičku • Pak se raketa vyšvihla k třpyti vému nebi, ve chvilce z ní byla stříbrná tečička a I ta se brzy rozplynula v hemžení hvězd.
•
Nakreslila Eva Frantová
•
•
o
Dnes vybyl na Katku a Jarku, s Onimiž jsem se dal do řeči. Jarka JezdI právě rok. Začlnala loni v srpnu, ale hned při první Jlzdě čtyřikrát spadla; počtvrté tak nešťastně, že sl zlomila ruku a doopravdy pak mohla začlt až v listopadu. "A teď už nepadáš?" "Jakpak by ne/" smějf se děvčata. "Ale šikovně - boule a modřiny, ty se nepočftajl, radost z ježděnf nezkazf." Ale shodnou se, že ze všech konf je nejlepšl Gojan, a to právě proto, že je hodný a neshazuje, a taky proto, že je to mazel, který se hned skamarádl. Už se obě těšl, jak se o něho budou starat v nových stáj[ch, které chce statek zbudovat na mlstě zbourané stodoly. Stanice má ještě jeden kroužek - včelařský. Pro ten zase statek zajistil oplocený pozemek, na němž zasel svazenku a hořčici, rostliny pro včely obzvlášť přitažlivé . . , ' Zkrátka statek se o "své" mladé přfrodovědce dobře stará. Nenf divu, že většině dětf se tu zalfbilo. Také Katce s Jarkou: chtějl vystudovat střední zemědělskou školu a potom sem vrátit.
•
se
o
o
,
, •
o
o
Tuhle jsem si vzpomněl na vás všechny, co k nám do redakce plšete, že byste se rádi svezli na koni, ale že nemáte kde. Jste-Ii z okresu teská Upa, běžte do Skalice I Pod záštitou Státního statku Cvikov tu zřídil ODPM Stanici mladých přírodovědců a její jezdecký kroužek má deset koní. "A ještě čtyři hříbata," upřesňuje trenér kroužku soudruh Novotný. "Ovšem členů máme taky až dost. Nicméně - kdo si odpracuje své při ošetřo vání koní a čištění stájf, na toho kůň vždycky vybyde."
I
TEXT A FOTO KAREL
r
SOUKUP o
, •
o
o
•
,
'V
,
o f
Ten roztomilý kluk v čepičce, to není jen tak někdo! To je Lajdáček, hlavní hrdina stejnojmenné knížky pro děti. A z knížky Bubetka a Smítko je náš druhý obrázek. Poznali jste, kdo obě kn ržky iI ustroval? Přece váš pan malíř, kreslíř a herec v jedné osobě, člen Národního divadla Miloš Nesvadba.
neputuje ani na výstavu, ani do knížky. ale do koše. "To tehdy, když ho odsoudí moji dva synové, kteří jsou prvními kritiky všech mých kreseb. Hlavně třináctiletý Martin je na mne velmi přísný. Ale já vím, že když obrázek neřekne nic mému klukovi, neřekne nic ani ostatním dětem. A to bych byl nerad. Hrál a maloval jsem již mnoha dětem v mnoha zemích. Naposledy kubánským dětem na XI. světovém festivalu mládeže a studentstva loni v Havaně. A i když španělštinu vůbeG neovládám, dobře jsme se s kubánskými dětmi dorozuměli. Všechno, co jsem jim chtěl říci, jsem namaloval. A opět jsem se přesvědčil, že obrázek jako dorozumívací prostř edek otevře cestu ke všem dětem na celém světě." -oel-
.
LAJDAČEK
Z KNfŽKY BOBETKA A SMfTKO •
•
•
•
"Obrázky mě provázejí od dětství," prozradil Miloš Nesvadba. "Mé první kresby se objevily v novinách, když mi bylo šestnáct. Byl jsem ještě kluk a snad právě proto jsem si myslel, že je třeba kreslit pro dospělé. Potom jsem však vymyslel holčičku Evičku a psíčka Monoklíčka, o jejich příhodách vyšly seriály a knížky, a ty mě dovedly k dětem. A už jsem jim zůstal věrný."
,
\
1/
-
•
v
Od té doby se s obrázky Miloše Nesvadby setkáváte na stránkách časopisů a knížek nebo na výstavách. Někdy se však stane, že obrázek •
11 •
•
•
•
•
•
• PRO MAMINKU vyrobíme šikovný kartáč-vysa vač. Poslouží k čištění potahlí křesel, pohovek, válend, židlí, všude tam, kam s velkým vysavačem špatně mlížeme. Potřebu jeme krabičku na mýdlo z umělé hmoty. Dno krabičky nařízneme pilkou na železo (viz obrázek). Krabičku uzavřeme a dnem se zářezy kartáčujeme stejně jako
Fix vyznač oči, nos a pusu a pomuchlané bavlnky pečlivě naviň na vystřiženou figurku. Babička se jistě usměje, až se na ni bude smát i panáček.
{
obyčejným kartáčem. Třením umělé hmoty o tkaninu se krabička elektricky nabije a přitahuje drobné částice prachu, které se uchytávají v jejím vnitřním pro-
•
storu. Častěji krabičku opatrně otevřeme a prach vyklepeme ;
•
•
Kdo umí fotografovat, je pro oddílovou kroniku a nástěnku pravý poklad. Na obrázku zachyH i náladu na výletě, táboře nebo při hl'e. Tajůmfotografová ní se pionýři často učí v kroužcích při domech pionýrů. Náš snimek zachytil chlapce v DPM v Humpolci při práci. . Foto Marš{k
PRO BABiČKU Babička se často zlobj, jak se jí bavlnky na šití, vyšívání nebo na látání ponožek pomuchlají a zauzlují. Jistě jí uděláš radost jed! noduchým zlepšovákem. Vezmi tuhý papír, třeba starou čtvrtku, přelož ho na polovinu a nakresli na něj nějakou hezkou figurku nebo jiný motiv. Značkovačem
,
chové figurky. Uvažuj, k čemu se kameny budou tatínkovi hodit.
PRO TATrNKA budou vhodné malované kameriy, které použije jako těžítko, místo šachové figurky, k oživení trávníku nebo skalky na chatě. Vydej se k potoku a najdi několik ohlazených oblázklí. Dobře je umyj, usuš, mlížeš je natřít latexem, ty nejhezčí nech bez úpravy. Potře buješ barvy Unicol (dostaneš v drogerii nebo prodejně Barvy-laky), jsou v lahvičkách jako tuš. Tenkým štětečkem mlížeš na suché kameny namalovat zvířátka, pohádkové postavy, květi ny, ša-
PRO D~DEČKA Při kartáčování nám často kartáč vyklouzne z ruky. Přinuť ho k poslušnosti! Na jeho okraj vruty nebo hřebíčky připevni silnější poutko z klíže, plastické hmoty nebo pevnější stuhy. Poutko se navléká na palec a kartáč je pak jako beránek. Jen nezapomeň, že dospělí mají trochu větší palec! •
• • •• • • • • • •
·:
I
Na tyto
drobné dárky nepotřebuješ m noho peněz, a přece uděláš svým blízkým radost dlívtipem a šikovností!
PLNlš PLAMEN SAMOSTATNOSTI? VŠIMNI SI PODMINKY 4{1 •
•
,
•
\
,
--------~---y~------------------------------------------",
žácích a událostech ve třídě. Uči te l Pazderka se jednoho Pavlo, KRE<:':lÍ va výtvoru zmocnil. Byla to bás, I EVA . ůšKo'A ič~a o vzorné žákyni Dejmkové. I t, Kd yž si Pazderka tu legrácku V na-J f třídě je básn ík. ,11T\('\nujc pře četl, tak poznamenal: .. Tohle se Pav ,I Janfček Bor v ký. Řé\du JE' v l astně epigram. Epigramy jsou let , s,e Jmenoval pouze Pavel ja- krátké vtipné, satirické básničky. p:;, I je například Karel Havlfček nfček. Vědělo se o něm, 'í pfš" básně ci přfrodě a o n~sr spoll'- Borl)vs ký." O d toho dne náš třídní básník žačá'! Blance Jaškové, !e to :;e Pavel snažil utajit. P~al ! dlol'.6 má dalšf jméno - Pavel Janíček bor' vský. · básně . Petržilka mu j dnoLI ·eb.-a' Z Pavlových epigramů by se sešit, na němž byl nápis: "BA!.."DA O BRUNCvfKOVI". ~e~it byr u! Inožná mohla sestavit knížka. ze dvou třetin popsaný, vše.h o Ale já mám opsané jen ty, které se tam rýmovalo, BrUl! vík už se t ýkaly naší družiny. Tohle je na. říklad epigram o Petru Lilkoměl lva, vzpomfnal ll" jakou..! Blanku (!), ale do ~ech se stále \'l, kterému se říká Petržilka: .. Do polfvky petržel, ještě nevracel. Balada t dy I f'b;,:a ~o bych ještě vydržel, dokonče ná a Pavel cht ě l Zl'- i 6 o Bruncvfkovi popsat ce . mít tam ale Petržilku, nejedl bych ani chvilku." protože listy byly očísl o \ a teprve na poslednfm dole byl O Dalším členem naší pionýrské napsáno: .. KONEC BALADY". družiny je Martin Sobotka, ktery Je docela možné, že letos už se plete do všech sportů. Jenom b Pavel baladu dopsal, protože měl nedávno dal při fotbalovém utkání najedno u čas na psaní krátkých vlastňáka a druhý den po tříd ě básniče k , se kterými nedělal tajkolovalo čtyřveršf: nosti a' dokonce je rozesílal po .. Když si kopne Sobotka, soupeři jsou šťastní, třfdě. Byly to žertovné veršfky P)5E: SVATOPL K řfRNČíŘ.
,
, •
• •
•
•
<)
neboť
botky Sobotky dají jen gól vlastnf." Tomáš Kantor by se rád naučil hrát na kytaru a Pavel Janíček Borovský o něm složil tento epigram: "Proč kytara nemá uši,
z toho plyne naučení: Mějte rád i Jarouška!'" . A teď už zbývám jenom já. Na několikrát přeloženém papfrku, který mi jednoho dne přiletěl do lavice, jsem četl: .. Plukovnfku, plukovnfčku, pošli jednou do Ohnfčku epigramy o ~iklfčku." Snad bych měl podotknout, že když se člověk jmenuje Sva-
•
!
•
•
•
přemýšlel
jsem mnoho chvil. Když jsem slyšel hrát Tomáše, tak jsem všechno pochopil." Nejmenším členem ~iklíčku je Jaroslav ~ejka, kterému se všeobecně říká Jaroušek. Náš epigramatik o něm napsal: .. Malé děti - taky děti, to vám šeptám do ouška,
••
.'
topl uk, tak je docela pochopitelné, že mu kluci vymyslí přezdívku Plukovnfk. Nenaříkám si ale, protože přezdívka se ujala. Je trochu nepraktická, dlouhá. Ale našemu básníkovi se hodila. Jak vidíte, Pavla Janíčka Borovského jsem poslechl. Epigramy o naší družině jsou zveřejněny . Příště: Čika
+ čika =
mat/okatí
•
,
PODAVAME RUKU?
eo Musí VYDRŽET PNEUMATIKY LETADLA? Viděli jste již startovat nebo přistávat velká dopravní letadla? Pak vás bude zajímat, co musí vydržet jejich pneumatiky. Musí zabezpečit vzlet letounu při startovací rychlosti okolo 400 kilometrů za hodinu, a to po dobu zhruba třiceti sekund, dále přistání při rychlosti, která se pohybuje kolem 350 kilometrů za hodinu. Zatížení připadající na jednu pneumatiku je u těchto letadel až dvacet tři tun. Pneumatiky jsou vystaveny těmto teplotám: při startu + 110 oe, za letu ·-50 oe.
•
KTERÁ MtSTA V ČSSR JSOU NEJVtTŠí? Podle údajů z roku 1977 je největším městem Československa Praha. Rozkládá se na ploše 496 km 2 a má 1 200000 obyvatel. Na druhém místě je Brno a 365000 obyvateli. Třetím největším městem je Bratislava, která má rozlohu 368 km 2 a 350 000 obyvatel. Ostrava je počtem obyvatel (320000) čtvrté město v ČSSR. Páté je nejmladší velkoměsto Košice, které má více než 180000 obyvatel. JAK HUSTÁ JE U NÁS síŤ AUTOBUSOVÉ DOPRAVY? Hustotou autobusové sítě, která má 6 219 autobusových Ii nek a 149 304 denních spojů, se Československo řadí na jedno z předních míst na světě. Na autobusovou síť je v eSSR přímo napojeno 81,6 procenta všech obcí v eeské socialistické republice a 99,7 procenta všech obcí a osad v Slovenské socialistické repu blice. Dále je ve 137 obcích a městech zavedena místní (městská) doprava ČSAD. ,...:- '..... 'Ij( .:
o ,
14
PROČ V ZIMt NEBÝVAJí BOUŘKY?
•
. Má-Ii vzniknout bouřka, musí být ve vzduchu hodně vlhkosti, a ta je zase závislá na teplotě - čím je vzduch chlad nější, tím méně vody do sebe pojme. Při teplotě O oe jsou v každém krychlovém metru vzduchu asi 4 cm 3 vody, při teplotě 30 oe je v 1 m 3 již 30 cm 3 vody. V zimě tedy nebývá vzduch dostatečně vlhký, aby mohla vzniknout bouřka.
,
ruky při setkání nebo rozloučení je projevem přátelství nebo úcty, kterou prokazuje starší člověk mladšímu či žena muži. Z toho pak vyplývá základní pravidlo. Ruku vždy podává děvče chlapci, žena muži, starší mladšímu a nadřízený podřízenému. Muž podává ruku vždy v stoje; sedící žena vstává jen tehdy, zdraví-Ii ji tak žena, která je starší. Pamatujte si také, že chlapci a muži nikdy nepodávají ruku v rukavici!!! A ještě něco: podání ruky má být plné (ne jen konečky prstů) a má být doprovázeno krátkým a jemným stisknutím. Podání
• o
*
•
•
•
'V'
'V'
'V'
•
,
'V'
•
o
•
Praze se říkává, že je stověžatá . Jednou z věží, bez nichž si nedovedeme pražské pano ráma představit, je petřínská rozhledna . Přesto že je bezmála devadesát let stará, stále ji ob divujeme jako div techniky. . V roce 1889 byla hlavní atrakcí Světové výstavy v Paříži tři sta metrů vysoká Eiffelova věž . A tak vznikl nápad postavit podobnou věž v Praze. Praha je však menší město než Pa říž , a i věž byla tedy inženýry Prášilem a Součkem navržena menší: petřínská rozhledna m ěří jen šedesát metrů, je pětkrát nižší než její vzor. Souhra náhod však chtěla tomu, že vrcholy obou' věž( jsou ve stejné nadmořské výšce! Petřínská věž váží 175 tun a je tvořena osmi základními nosnými sloupy, které na svém úpatf vytvářejí čtverec o straně 20 metrů. K vyh/{dko vému ochozu vedou dvě točitá schodiště - jedno pro výstup, druhé pro sestup. výstup nahoru trvá čtyři minuty. Postavení věže stálo rovných sto tisíc zlatých a trvalo v letech 1890 91 pouhých devatenáct měsíců! Stařenka stále slouží svému původnímu účelu : z ochozu rozhledny se návštěvníci obdivují krá sám Prahy: V moderní době. však dostala i nový úkol - využívá se jí při televizních přenosech.
(
•
•
•
IVO PETŘ[ K •
1S
•
• •
•
•
,
•
"
•
•
\
•
Napsal Ki r Bu Iyčev_ Kreslí Jaroslav Malák
"Kam se vypravíme teď?" zeptal se kapitán Poloskov. "Poletíme na Pustou planetu," řekl jsem. "je záhadná a řešit záhady je nejzajímavější věc na světě." Zamířili jsme tedy k Pusté planetě. Přistáli jsme na břehu velkého jezera na pokraji nedohledné roviny zarostlé trávou. Vytrvale pršelo. Dívali jsme se z okna: nikde ani živáčka. Snad to opravdu nic nenf. Odpoledne přišla Alisa s mechanikem Zeleným k jezeru. Dlouho se nevraceli, nijak mne to však neznepokojovalo, protože jsem je viděl kutit něco na břehu. Najednou si Zelený odskočil do své kajuty. "Hledáš něco?" zeptal jsem se.
"Udici," odpověděl Ze·Ieny. "jezero je plné ryb. 1'1ám uvařit rybí pol~vku?" "Ne," odvětil jsem. "I na Zemi bývají jedovaté ryby a vařit rybí polévku na neznámé planetě je lehkomyslné." "Dobrá, dobrá," řekl Zelený. "Tak chytíme něco pro zoo." Odběhl zpátky k jezeru a já jsem se vydal za ním. Přinesli jsme na koráb vědro plné ryb. "Nezapomeň zavřít venkovní dveře," řekl jsem a postavil vědro na chodbu. "Nezapomenu," odpověděl promočený Zelený, který přerušil lov jen kvůli tmě. Ráno jsem vyhlédl z okna. Slunce svítilo a ve vzduchu kroužilo množství ptáků . "To má být Pustá planeta?" řekl jsem si. "Včera jsme lovili ryby, dnes je všude plno o 'k • pta u... " Vzbudil jsem Alisu a Poloskova. Zelený byl už oblečen a opět se chystal na lov ryb. Když jsem vyšel na chodbu, zjistil jsem nepříjemnou věc. Náš mechanik asi zapomněl zavřít venkovní dveře. Ládná zvířata sice dovnitř nepronikla, ryby však zmizely. Zřejmě nás ptáci, kteří zalétli dovnitř, připravili o náš včerejší úlovek. "To je velmi vážné porušení kosmické disciplíny," řekl Poloskov, když jsem mu to oznámil. "je to ale i naše chyba. Měli jsme dveře zkontrolovat." "Promiňte, kapitáne, ~ ' omluvil se Zelený. Samozřejmě si byl vědom chyby, myšlenky na rybaření jej však tak zaujaly, že se už viděl na břehu jezera. Připravil jsem sl síť na lov ptáků a vydal se za Zeleným, který mrzutě seděl na břehu.
Náhle zaduJ silný vítr. Během několika minut ptáci z oblohy zmizeli a na jezeře se zvedly vysoké vlny. Vrátili jsme se ke korábu, kde jsem se mechanika zeptal, jak probíhal lov. "Lád ný nebyl," odvěti I Zelený. "Neberou." "jak to? Sám jsi přece říkal, že je jezero pl né ryb." "Včera bylo. Dnes není v jezeře ani rybka." •
I
16
•
•
.
•
•
I
mně se ptáci rozletěli," řekl jsem. ,,~ějak se- nám nedařf. Počkárpe, až se zlepší počasi. Večer snad začnou ryby brát." "Nevěřím téhle planetě," mračil se Zelený. "Zřejmě se nejmenuje Pustá pro nic za nic.
"A
Byly tu ryby, a nejsou. Byli tu ptáci, a nejsou." "Podívejte se," zvolala Alisa, která nás poslouchala. "Podívejte se - zajíc!" V trávě poskakovalo nějaké zvířátko. A za ním druhé. o
..
. _ Cl
o
•
o
o
.• . ,
,
-
"Tak ' vidíš," řekl jsem . "Není to Pustá planeta. Zvířat je tu dost." , "Zvířata zmizí také," odpověděl Zelený. "Vzpomeň si, co říkal, doktor Verchovcev. I když já mu moc nevěřím." Na obzoru se objevilo stádo antilop. Step kypěla zvěřf. V trávě pobíhaly myši, opodál se vztyčil sysel, nějaké zvíře podobné medvědu se procházelo na břehu jezera. "Výborně," řekl jsem, "budeme lovit zvěř." Než jsme se však připravili, začal liják. Spolu s Alisou jsme přesto vyjeli do stepi. Ukázalo se však, že zvířata zmizela. Dokonce i myši v trávě. Prohledali jsme všechno - na planetě však nebylo ani jedno zvířátko. " Co budeme dělat?" zeptal jsem se Poloskova, když jsme se vrátili. "Je to opravdu Pustá planeta. Nerad bych odletěl dřív, než vyřešíme tuto záhadu." "Skoda že Zelený zapomněl zavřít dveře," řekla Alisa. "Měli bychom aspoň ryby." "Nedivím se, že je roztržitý," přerušil jsem ji. "Je to tak podivné: když jsme včera přile těli, pršelo a jezero bylo plné ryb. Ráno létali ptáci, potom se zvedl vítr, ptáky rozehnal a objevila se zvěř . . . " "Tati," ozvala se náhle Alisa, "vyřešila jsem záhadu této planety." "Samozřejmě," pronesl zamračeně Zelený. "Nikdo to nedokázal, až teprve Sherlock Holmes jménem Alisa!" "Opatrně, Z elený," řekl Poloskov, "já už \ jsem prohrál jedno přáni." "Správně , " souhlasila Alisa. "Já totiž ne myslím vědecky." "Tak povídej," vyzval 'jsem ji. v
•
\
"Já bych to raději předvedla." "Když chceš, tedy předváděj." "Počkejte, hned se vrátím. Zaběhnu si jen k jezeru." Alisa běžela k jezeru a nabrala do vědra vodu. Vědro přinesla za námi do kajuty. "Podívejte se," řekla. Ve vědru pomalu plavala malá rybka. "Oho!" vykřikl Zelený. "Zapomněl jsem, že zde ryby berou a~ večer. Kde mám udici?" "Počkej," řekla Alisa a sáhla do vědra. Vytáhla rybu apoložila ji na stůl. 'V?" " C o ' to děl as.
I I
,
,
,
•
,
, •
,
NfJ~K
,
,
"je~t1,i mám pravdu ... ," začala Alisa. A tu I pJímo přečl našimi zraky se stalo něco neuvě řlteln~lió. , Ryl;!ka dvakrát poskočila, ploutve se jí začaly měnit v křídla, šupiny v peN a ,za minutu; už sedě] na stole malý ptáček. , Ud!vertě Jsme na něj zírali. Ptáček zan'lával kNdly a ýzlétl. '!-·brazll však na stěnu a upadl. "Chyťte jej!" vykřikl jsem . "Ublfží sil" "Poč,kej, tati, to není ještě všechno," řekla AI isa. ' Ptáček , Ješt~ několikrát narazil na stěnu a spadl na stůl. Náhle se začal opět měnit. Pera zmizela, křídla také a před námi byla myška. Seběh la se stolu a zmizela v koutě. "Už ' c~~pete?" zeptala se Alisa vítězně. Vyřešit i áhadu, na které ztroskotalo tolik . biologů, se nepodaří každý den. ' "jak.Jsi to , uhodla?" zeptal jsem se. "Sám jsi mi to řekl, když jsi mluvilo tom, že p.ršeio '- a 'byly ryby, že slunce svítilo a byli ptáci, že foukal vítr - a byla zvěř." , "je to doc el ~ jas né," řekl jsem. "jed ná se. ' o do~onalé přlzpůsobenf podmínkám planety. Tak jim, nevadí' vítr, déšť ani slunce. Možná že něc
rf/K,
TO , NEJOé
JDEH~
N,<j TO ,
,
v
'v VIS CO, , UDEt.IIH :z TEBE . 'v kOHINICKA
.
BRR. POTREI :BOVf'li. By VYHÉST I
,~~
,, ---UCKOO, v
])ONES UI1'-/ f1U.J/H '
rED TO
BUDE, DOBRE,
Z4TOPIT
I
o O>
JEJ l?.4 ,
-
Bf/BICK4.' •
• • , TE;)JETU
CO JI= ~fJS
,
TOH'-E~
v
KRRSNE. ,
,
•
,
•
,
•
,
I
•
7
,
Příšte:
Alisa u
(Honů
Přeložil Pavel , · Weigel , • •
,
JII-Et .B,qSI, v
PR~CE ?AVEL . lL.:~
KRE S li EVA PRŮŠKOV
f
,
Nevymyšlená povídka ,
JURIj ROST
,
NAKRESLIL MILOSLAV HAVLičEK
,
•
--_....,;..•,v'-
!
{Ir,. I '"", , .
'. , _I.
:~~ ,
.'
'"
"
•
mu obojek, pustil ho a sám vystoupil po schůd cích. Vlčák si pomyslil, že je to výzva. aby se proběhl. Vesele vyrazil, ale když se vrátil. schůdky byly pryč. Stál ,a díval se na zavřené dveře. Jeho pán zmizel v tom oblém kovovém domě. který náhle zaburácel a dal,se do pohybu. Pes se rozběhl po rozjezdové ploše za hřmícím let'fdlem, jež se zatím dostalo na startovací dráhu. Běžel za ním. co mu síly stačily. letadlo se však prudce vzneslo k nebi a pes zůstal na opuštěné d ráze sám. Nač asi tehdy myslel? Kdykoli zahlédl přijíždět schůdky. běžel k nim. zastavil se v bezpečné vzdálenosti a vyčkával. Protože nenašel, koho hledal. lehl si na beton, natáhl přední tlapy a na ně si položil hlavu tak. jako to dělají psi, když je něco bolí nebo je jim smutno. Uběhlo několik měsíců. Ani v dešti. ani když sněžilo. neopouštěl pes letiště v obavách, že by mohl propást nějaké letadlo. Letištní -, zaměstnanci si na něj už zvykli a dali mu do• konce jméno - Palma. Někteří mu přinášeli žrádlo, jiní se s ním pokoušeli spřátelit. Pes však pořád odbíhal. nenechal na sebe sáhnout a nažral se, teprve když všichni odešli. . ,Až si na letištní ploše psa povšiml letec Vjačeslav Valentaj. Vyptal se techniků na jeho osud a hned příští ráno byl v redakci Komsomolské pravdy. Noviny zanedlouho uveřejnily oznámení o opuštěném psovi. V redakc:i doufali. že si oznámení povšimne ten. kdo kdysi letěl na sever, neboť na vnukovském letišti je očekáván už téměř dva roky. Na letiště přicházelo a přijíždělo plno lidí •
•
•
•
•
I• •
• •
•
•
L
í
•
•
•
•
-
•
-•
•
•
•
•
Nástup do letadla letícího někam ná sever se chýlil ke konci. cestující chvatně kráčeli za letuškou. Jen jeden člověk nespěchal. Pouštěl všechny před sebe. neboť cestoval se psem. Vlčáka však odmítli do letadla vzít - neměl totiž potvrzení od zvěrolékaře. Jeho majitel se snažil cosi dokazovat, dohadoval se s personálem, prosil. ale neumluvil nikoho. Když už ztratil 'vešker0l! naději, objal psa, odepnul
I
•
•
,
•
•
•
•
• •
,'
-
.
.
-
•
,
•
,
•
,
•
\
, •
•• ,
-.
•
..
•
;
;
-•
•
••
• , •
'-
I
•
• •
•
':.
-
·•, .,
,
,
,
• •
•
•
•
•
••
•
•
- - - ..-
I I
• •
• • •
•
podívat se' na slavného psa. Nic příjemného to nebylo, zvědavci všude překáželi. Nebylo to snadné, ale přesto udělali zaměstnanci letiště vše pro to, aby usnadnili utrápenému zvířeti život a uchránili letištní plochu před nezvanými hosty. Postavili dokonce psovi boudu s výběhem. V miskách měl stále dost syrového i vařeného masa a čistou vodu. Bylo tam sucho a hlady vůbec trpět nemusel. Přesto však došlo málem k tragédii. Pes byl v ohradě neklidný, odmítal žrát a jen se stále díval na zavřený vchod. Právě přilétalo další letadlo a on přece musel neodkladně na dráhu! Utekl. A právě tehdy potkal krytý vůz
s modrým křížem, který jel . pomalu po ploše. Chytají toulavé psy! Nebylo to nic zvláštního; letiště se takh le čas od času čistilo, aby byla zaručena bezpečnost . Ietů. Těžko říci, jak se vlčákovi podařilo vytrhnout 'a upláchnout, ale musel být po čertech chytrý a mazaný. Utekl. Do ohrady se už nevrátil, zabydlil se pod maringotkami stavbařů. Dělníci mu pod jednu z nich dali pevnou bednu, kterou vystlali tvrdým papírem a starým prošívanýfn kabátem. Jenže ani tady pes neměl stání, bylo vidět, že se bojí a že je stále ve střehu. Navíc bylo k letištní ploše daleko a on potřeboval všechno vidět. Každého člov~ka, každé rolující •
•
•
• I
CCCP 70511 O
• •
.
Míjely dny a zbývalo stále • Je ...
méně
-.
nadě-
Ne, pán si pro psa nepřijel, přestože se našel. Na norilském letišti byl Vjačeslavu Valentajov doručen anonymní dopis. Neznámý psal, že jde o jeho psa, podrobně líčil, co se tehdy, před dvěma lety, stalo, avšak jméno neuvedl; patrně se bál opovržení přátel a příbuzných. lnu, soudit ho nebudeme. Každý jedná podle svého svědomí. Prostě jsme zapomněli, že jde o příběh skutečný, ne z pohádky. Vědecká pracovnice, bioložka Věra Kotljarevská, přiletěla do Moskvy z Kyjeva pevně rozhodnuta vzít si psa k sobě. S pomocí pracovníků spolku pro ochranu zvířat se dostala až k Palmě. Celé dny s ní trp~livě trávila. Až nastal den odjezdu. Palmě dali uspáyací prostředek, dopravili ji do letadla a v doprovodu dobrovolného pomocníka, zvěrolékaře, si ji Věra Kotljarevská odvezla do Kyjeva. I
•
•
letadlo! Čekat! V tom byl nyní celý smysl jeho života.
I
•
•
Celá rodina Kotljarevských se na Palmin příjezd pečlivě připravila. Doma mluvili tlumeně, aby se pes rlepolekal, é:Iveře u pokojů nezavírali, aby si nepřipadal jako ve· vězení. . ,
.
Vlčák sl postupně začal zvykat. Opě~ po-
•
slouchal příkazy, kterým se kdysi llaučil J
, ,I
•
'h- '
•
\ • •
•
'
.
A jednoho rána byla jeho nová paní svě,dkem radostné scény: pes přistoupil ke spící hplčičce a opatrně jí olízl tvář, aby ji vzbódil. Potom si sedl u postele a netrpělivě čekal, až se vzbudí jeho "malá pan ička" .
•
•
•
•
, ,
•
Neobyčejné ,
V'
setkání s Karlem Capkem
V'
I asen
I
a
l
•
v
••
. CI I V' •
•
ZIVO V'
V'
•
V'
sene e Řeknu vám rovnou, že být ště nětem
•
•
ze slavné rodiny není žádný med. Vykouknete špičkou ču máku ze dveří a celá ulice hned s'pustí: "Hele, Dášenka! Pojď sem, Dášenko, ať si tě pohladím. No
né, Dášenko, ty jsi ale vyrostla ... " A tak to jde pořád dokola, dokud vám za ocáskem dveře zase nezapadnou. A ostatní psí holky hrozně závidí a naschvál pomlouvají, že vám plandá levé ucho. Přitom já tu pravou Dášenku, svou slavnou prababičku, viděla jen jednou v životě! Když mi ji . Otík (to je můj kluk) ukázal na fotkách v knížce, kterou o ní napsal spisovatel Karel Čapek (to byl prababiččin pán). Je veliká škoda, že na oplátku nenapsala taky prababička knížku o panu Čapkovi, s psaním jsme my psi na štíru, ale moc často a ráda o něm vyprávěla: m~ babičce, babička zase mamince ·a maminka mně.
Tak
třeba:
•
JAK BYLA PRABABiČKA ZKLAMANÁ, KDYŽ PANA ČAPKA POPRVÉ UVID~LA Chodil k psímu pelíšku, ještě než Dášenka prokoukla. Podle hlasu, který tichounce vrněl,
I
broukal a bublal, a podle pří jemné vůně si Dášenka předsta vovala, že bode asi malý a krásně chundelatý. Pak jednou konečně otevřela oči - a necht~la jim vů bec uvěřit: byl obrovský a celý černý!
Poznal, že se ho lekla, a honem se udělal menší, sedl si na bobek
a sundal klobouk. A začal mluvit tichounkým broukav.ým hlasem , aby pochopila, že ten známý hlas k němu patří. Mluvil, nic víc. Musí prý nejdřív od Dášenčiny maminky odkoukat, jak se správně se štěn \lty zachází. To mu bylo podobné! Všechno předem do-
I
,
podrobna odpozorovat, a když vzal potom jakoukoli práci do ruky, už ji vlastně napůl uměl. A mohlo ní s klidným svědomím .I psat: , Věděl, jak se dělá stůl, síť, hře bík, film, bramboračka (jen si nemyslete, že to není důležité!)"., a dověděl se taky, jak nejlíp na dlani pochovat psí holčičku. Dášenka blaženě vrněla. V tu chvíli jí připadal pan Čapek vážně chundelatý a maličký (ve skuteč nosti moc veliký nebyl, měřil 167 cm), a to černé kolem, to přece vůbec není on, ale jeho tmavý oblek s vestou, který tak rád nosil" . . A byla doopravdy ráda, že bude doma právě u Čapků.
I ,
I
•
•
•
I
•
•
,
Na zahrádku?!? "Copak se ti, Dášenko, nelíbí. Myslíš, že se po zahrádce nedá cestovat? Ale to se moc pleteš, cestovat se dá všude! Na cestování vůbec není to hlavní, kolik kilometrů se ujde, . ujede nebo uletí, ale čeho všeho si cestovatel cestou všimne. Jestli si všimne i takových věcí, co ostatní větši nou přehlfdnou. Víš, Dášenko?" Dášenka sice nevěděla, ale pustila se s panem tapkem na cestu kolem záhonků, jestli už tulipány vystrčily z hlíny zelená ouška, a přitom objevili v bezu kosí hnízdo, potkali žížalu na procházce, a když došli až k plotu, řekl pan tapek: "Jen se, Dášenko, podívej na ten tlustý kůl, jak se na hubené planky vytahuje. Slyšíš, co povídá? Plot jsem já!" Zkrátka a dobře, s panem Čap kem se opravdu dalo cestovat všude. A nebavilo to jen Dášenku! apkovo povídání o zahrádce čtou lidé stejně rádi jako jeho slavné cestopisy ze Španěl, z Anglie či z cesty na Sever.)
JAK PRABABltKA S PANEM tAPKEM CESTOVALI PO ZAHRÁDCE Sotva se Dášenka v domě trochu porozhlídla, vyznala se v pokoji mezi polštáři, kolem kuchynských kamen i v kou elně pod vanou, slíbil jí pan apek, že spolu budou cestovat.
,
•
Dášenka se nemohla dočkat. Už v duchu viděla, jak si spolu vykračují, kažcJÝ na svém konci řemínku, neznámou ulicí na neznámé nádraží, nasednou do neznámého vlaku a pojedou do úplně neznámého města v neznámé zemi ... A zatím ji pan tapek dovedl na zahrádku.
pozná správný detektiv úplně všechno," povídá pan tapek. "Pojď, zahrajeme si taky na detektivy!" A hned spustil: Tudy že šel pán s náramně těžkým kufrem ... , vidíš, tady si ho postavil a odpočíval ... Tamhle zase děda vezl na vozíku uhlí... a paní vedla za ruku holčičku. Nebo kluka? Ba ne, spíš holčičku, protože zašli do domku s červeným okapem . a tam žádný kluk nebydlí ... Vydrželi by si takhle hrát ještě dlouho, ale čím víc se blížili k domovu, do tiché zahradní · ulice, šlápQt pořád ubývalo, až před nimi zůstaly jen jediné.
I
JAK SI PRABABltKA A PAN tAPEK HRÁLI NA DETEKTIVY Jednou ráno se vraceli z rocházky a bylo sněhu panu ap kovi až po kolena a Dášence po bříško. Pěkně pod nohama křu pal a zůstávaly v něm otisknuté stopy bot. Šlápoty, ťapky a šlépěje.
"Podle
nich,
milá
Dášenko,
A
, •
••
•
'
•
.
\~ J ~J J
IoJJj
ll.).!, "
>.J'~ I JI oJ,j"
.... .I ... , •
1"
I., ,.'a"tl.
••
o
•
• •
"Nějaký hromotl.uk, a rázoval jako na přehlídce," usoudil pan
Pan režisér se hned přisně rozhlížel, kdože to na balkóně ruši, a tak vzal Karel Capek Dášenku do náruče a honem se z divadla vytratili.
Capek a pak se najednou zarazil. Stopy uprostřed uliCe končily. Nešly dál ani se nevracely, prostě jedna byla poslednf a kolem dokola jen bflý nadýchnutý snih ... Kam se ten člověk poděl? Copak ulítl jako skřivánek?
"To byli roboti, Dášenko. Ty ses jich bála? Nic si z toho nedě lej, já se jich taky trochu bojfm. Proto o nich pfšu, aby sl lidi na ně dali pozor! Každý vynález má totiž nad lidmi velikou moc, a kdyby se dostal do špatných rukou, mohl by jim hodně ublí-
•
•
Stáli nad šlápotou úplně bezradní a stáli by tam asi až do jara, kdyby nezačálo chumelit a nový snih tu záhadu neschoval ... (Zů stala po ní jen povídka o nerozře šitelné záhadě; ~erozřešitelných záhad však neni na světě mnoho a s těmi ostatními si zkušeni detektivové dr. Mejzllk a' pan Pištora v Povídkách z jedné a z druhé kapsy hravě poradili.) •
•
JAK BYLA PRABABICKA S PANEM CAPKEM V DIVADLE Na žádnou slavnostni premiéru, ba ani na odpolední představení by Dášenku nepustili, to dá rozum. Museli do divadla proklouznout zadnim vchodem, vyběhli po schodech na prázdný balkón a usadili se v první řadě. Na je•
I
•
r
•
í'f .
-
•
Ale Dášence už mezitfm otr. Slečna Dáša nulo. Poslouchala jen napůl ucha a radši se chtěla honit po nábřeží, višti právě probihala zkouška na kdo dřív doběhne od jedné pojednu z her pana ,Capka R,. U. R., uiičnf lampy ke druhé. A vůbec a že to byla zkouška pQsledni a ge- ji nevadilo, že se tu s ní honí slavnerálnf, všechno vypadalo 'jakp' na ný spisovatel, kterého znají lidé opravdovém představeni: ' kulisy, po celém světě (a slovo "robot", světla, kostýmy... . .' . co si do hry vymyslel, že je jedZe začátku se to Dášence!! líbilo. ním z mála českých slov užfvaSeděla, ani nedutala. Pak ale přiných skoro ve všech jazycích). šly na jeviště podivné postavy, byli to lidé a zase nebyli, a na No a já, štěně kluka Otika, už Dášenku z nich šla taková hr,ůza, se nemůžu dočkat, až vyrostu že zalezla pod sedadlo a začala a lidi si s mou slavnou prababičknučet. . ' kou budou plést pro změitu ně, l jakou jinou Dášenku. Třeba tu dalši, které budu všechny tyhle čapkovi ny povidat, . • '
•
•
•
•
Ž·I t ... "
•
, ,
•
•
•
,
•
•
•
-
!!J.. •
...... "" •
..... ... .
, .' . . . ".,," .\ 'I.. . . .
•
"
. . ." .". '
·1 •
c
•
•
•
HANA DOSKOCILOVÁ
•
•
•
•
., .,
,
_ _ dll
,
., ,
•
,
•••
•
•
23
•
•
•
•
• •
,
• •
•
, • ,
--------------~--~----------------~~~------- . ------------~~----
,
, •
I
·, ', .
,
,•
•
•
•
-
•
,
ar •
Kalendář
nemilosrdně ukazuje, že budou co nevidět vánoce. Vánoce s vů ní jehličí, pečeného cukroví, ořechů, jablek a v~ech těch dobrot, co nám maminka chystá. Tě~íme se na ně a zároveň máme obavy. Nemáme je~tě pro v~echny dárek, pokladnička je také chudší a my si lámeme hlavu, co teď?
I
nám
Poradíme vám. Máte ~ikovné ruce, a tak pro vás ozdobná krabice, kterou zhotovíte, nebude nic těžkého. Hodí se jak pro maminku, sestru, tak i pro tatínka nebo bratra. Každý si může uschovat do krabice to, co sám chce. Cukroví, pohledy, fotografie, ~ití, ba i bižutérii. Potřebujeme: krabici. asi 1/4 až 1/2 m jednobarevné samolepicí tapety (metr stojí 25 Kčs), lepidlo tenyl - obdržíte je v drogerii - (dobře 'lepí a neprosakuje látkou) a ozdobnou stužku. Poměl'íme si
I
• I
I
Je~tě jednu 'radu: Nebalte dárky na poslední chvíli! Uspěchanost je na obalu vždycky vidět. : -m-
v~e předem.
Postup je jednoduchý. Nejdl'íve si polepíme krabici samolepicí tapetou. Dáváme pozor, aby se nám tapeta nepokrcila. Pak přilepíme ozdobnou stužku, vystřihneme květy nebo různé ornamenty z jiné barvy, než je krabice, a přilepíme je. Když jsme s prací hotovy, dárky zabalíme do ozdobného vánocního papíru a převážeme je stužkou nebo bavlnkou. A už jsou připraveny pod stromecek• • •
24
-
,,
•
VESELE , VANOCE • ; •
•
VÁNOCE o
o
O ·
o o
•
I
o
-p IJPEH~ POZDt'
o
__-... o
o
o
o
o
o
HO
M~TO
o
o
o
•
o
'" Čt=1?7'1 . V~bI,~O 13UDE.H DE:LA'P...
... 11
o
NA PA DLO !.I!
O·
NOU Al4H TO!2•
o
o o o
,
)
o
,
• •
.. KRESLí V~RA FALTOVÁ - PíŠE JIŘíK •
-
J
.
•, 7
•
) ,
. ~ -~ . . .
-
• o
I
o
•
•
A KAH'PO
V~t=CHNO _
NA
-
,
o
•
KY.'!~
o
POVE?SIH~?
S7'~OH~Čl
•
,
f
,
o o
I.
I
,
,
( ( •
•
• o o o o
o
o
,
-H~
••
J({)~PAK
•
C:~/{ ..
•
o
" l~
7'1NENI
' .sV ~
VA NOCE. ilJA HIlNBIl, I
$lE 'POLIt<
JrA/.,A ...
o
,
HONZíKU.' Ol( NU .'.'
o
VEN I •
,
)'f' .. •
.--,
•
•
. '.
,.
•
-
•
•
o
o
,•
..
o o
o
••
•
,
o
o
••
o o
o
.
•
-
•
•
POZOR, •
OPSANO
Z VASICH DOPISŮ
• DĚKUJEME VŠEM PIONÝRSKÝM ODDfLÚM A SKUPINÁM, které nám napsaly o tom, jak prožily oslavy 30. výročí založení pionýrské organizace. V Nymburce se konalo celookresní setkání Pionýrů. Chlapci a děvčata soutěžili v branných a turistických disciplínách, učili se žít v přírodě za ztížených podmínek, navštívili patronátní závody, šli cestou Rudých průkopníků, měli nočni brannou hru, karneval, pionýrskou olympiádu, slavnostní táborový oheň. Oddíl Delfíni z PS Kompas v Brně přednesl zdravici na konferenci pionýrských pracovníků a vystoupil s pěkným programem, který pečlivě nacvičil. Podskaláci z Prahy 4 se vydali na pochod do pražského okolí, kde se konaly různé soutěže a závody. Byli zde vyznamenáni nejlepší Pionýři, vše bylo slavnostní - i se skupinovým praporem. To je jen několik příkladů, mohli bychom uvádět další. Neusneme však na vavřínech, pokračujeme v nové pionýrské práci. Dokladem toho byla oddílová a skupinová shromáždění, na kterých pionýři přijali za své heslo: Co stačilo umět a znát včera, bude již zítra málo!
• Z LETONIC NA VYŠKOVSKU nám napsali o užitečné spolupráci jednotky PSVB a pionýrské skuPiny při místní škole. Letos se např. konalo šk.o/ení mladých cyklistů a chodců, beseda s příslušníkem VB, s lékařkou, děti zhlédly několik filmů o dopravě a silničním provozu. Své znalosti si Pionýři vyzkoušeli při různých testech a doopravdy na dětském dopravním hřišti ve Vyškově a při jízdě zručnosti. I samy děti se chtějí podílet na této dobré spolupráci - budou pomáhat při silničních kontrolách - zaměří se především na cyklisty - při rozdávání letáčků řidičům, připraví kulturní programy pro členské schůze svých dospělých přátel. Náš dík patří všem, kteří věnují svůj volný čas dětem. Pionýrům přeje me, aby se z nich stali opravdu dobří, ukáznění a příkladní cyklisté i řidiči! • ČESKOBRODSKÝ DĚTSKÝ ORCHESTR se stal hostitelem dět ské dechové kapely ze Zehlendorfu . v NDR. Na počest Roku dítěte a MDD vystoupily oba dětské sbory společně v Českém Brodě v nově vybudované sportovní. hale. Jejich družba pokračuje i o prázdninách, kdy se konají soustředění obou sborů v NDR. Přejeme další dobrou spolupráci a úspěch! • POZOR NA ADRESY! Stále vám '" ,. prlpommame - nezapomme}te se podepsat a uvést plnou adresu. Napsala,nám např. Stáňa a prosila o radu, jaký dárek má vyrobit mamince. Ale chybí adresa, nedá se rozluštit cini razítko na známce. Takže, Stáňo a další, nezlobte se a nečekejte na odpověď z Ohníčku. Nevíme, kam ji poslat! ~.
....
,
•
Připravili
•
'" matematické hádanky. Zkuste odpovědět o: -..
jsme pro vás tři na následující úkoly! 1• u'ko I : ~~ Pepík ztratil ze stavebnice tři kostky. Našel však kousky laťky stejně dlouhé, jaké vidíte na obrázku. Když je přeměřil, zjistil, že po- ~ loží-Ii vedle sebe tři z nich, vyplní mezeru v krabici, která měří přesně ti 10 cm. Kterých tří kousků laťky Pepík použije?
e
i.:.
---------------------------------------------------------------; BI I I AI LI I DI CI
E·
:1
,
~ ::I
.Q
~
'~ ...o ...o. 5 .. •
2. úkol: Na obrázku vidíte špejle. Kterou z nich Jirka odřízne, aby dostal špejli dlouhou 5 cm a zbyl mu ještě 3 cm dlouhý kousek?
~, '\;)
E
•
..acu
E I.LI • ::I
=====,,5
'-
.00:
"ti
3.úkol:
Dvě prkénka, která vidíte na obrázku, máte rozřezat na pět prké- .E
nek. První bude mít délku 1 cm, druhé 2 cm, třetí 3 cm, čtvrté 4 cm ~ a páté 5 cm. Dokážete to? -jč- ~ I.LI
[
I
I 27
•
- Ty kluku neposedná, co při tom učení tak skáčeš? ptá se otec. - Ale, tati, pan učitel nám nařídil, abychom se doma učili číst skákavě ••• , brání se prvňáček. .
,
Naděžda Žerničková , Bartoňov
- Tati, holíš se rád? vyzvídá malý Karlík. ' - Přece víš dobře, že nel / - To jsem rád, já jsem ti totiž rozbil holicí strojek •••
- Pavle, proč, když se tě na něco , zeptám, odpovíš vždycky otázkou? - Opravdu to dělám? Katka a Martina Pokorných, Praha 2
Myslivec doprovází hosta na honu a chválí jej: - Výborná rána to byla, výborná, škoda jen, že ten srnec nestálo deset metrů dál doleva ••• Petr
Dorňák,
Rumburk
•
Irena Zikánová, Písek
Maminka překvapí Jindru, jak dává Azorovl kus pěkného masa. - Co' to děláš, Jindro? - Mami, Azor je můj dobrý pomocník, pomáhá mi s mytím nádobí, viď, Azore .••
MILÉ. KAMARÁDKY A KAMARÁDI, jednou na podzim po kypření jsme odpočívaly a pozorovaly děti na Kampě. To odpoledne přišli do parku také dva kluci - jeden malý, čtyřletý, chodil už do mateřské školy, druhý školák. Jak jste jistě sami poznali, mladší sourozenci většinou velmi lpí na starších, ve všem je napodobují, v případě sporu se však nemohou bránit, protože jsou menší a slabší. Ti dva kluci si začali hrát, starší mladšího komandoval,l byl na hřišti Pánem. Mladšímu, jmenoval se Pepík, se to najednou přestalo líbit a s posloucháním byl konec. Staršího Jindru to naštvalo, vzal Pepíkovi hračku a položil ji na větve stromu, kam Pepík nemohl. A jen se šklebil, jak na to vyzrál. Pepík nejdříve myslil, že je to nová hra, natahoval se do větví, ale panák byl moc vysoko. Nějaký pán hračku sundal a Pepíkovi ji podal. Jindra nečekal, panáka Pepíkovi vytrhl a znovu ho dal na strom. · Malý začal brečet, až se mu slzy po tvářích hrnuly.
Jindra stál, zlomyslně se usmíval a pásl se . na tom, jakou má nad Pepíkem moc. Malý brečel tak žalostně, že jsem se na to nemohla koukat• . A víte, co udělal Jindra? Nechal Pepíka pod stromem s jeho žalem a odešel na druhý konec hřiště. Klidně - a bylo mu úplně jedno, co se $ jeho malým bráchou stane. Nějaký větší kluk hračku znovu sundal, aby se Pepík uklidnil. Ten popadl panáka a běžel za Jindrou, všechno mu už odpustil. Jindra shovívavě dovolil, aby mu Pepík nosil hračky a dělal všelijaké úsluhy. Malý byl vděčný, že mu starší brácha opět věnuje svou pozornost. Měla jsem na Jindru vztek. Nedovedla jsem si představit, že bych mohla Pupínka takhle trápit. To se ví, ledacos se mezi sourozenci stane, ale starší má naopak menšího chránit a pomáhat mu. Pranic se nám Jindra nelíbil a utěšovaly jsme se, že takových starších sourozenců-kruťasů je málo. Co tomu říkáte? VašeSámoška a spol. ,
•
Martina Knedlíková, Kopidlo
- Jano, co bys dělala, kdyby se zbořila škola? - Nevím, ale ráda o tom popře mýšlím ... Věra
Kindlová, Letovice
, - Ty máš sestru? ptá se Jirka kamaráda. ' - Mám, a ty? - Já ne, odpoví Jirka. - A s kým se pereš?
•
Hana HoJková, Vratimov ,
•
,
,
,
- Kdepak máte to výborné číslo, toho polykače mečů? ptá se pan Novák i'editele cirkusu. - Ale je nemocný, včera spolkl rybí kost •••
Strýc koupil synovci tahací harmoniku. - Jak se ti líbí? ptá se. - Strýčku, ani moc ne, je nějaká zmačkaná •••
Alena Procházková, Brno
Eva Navrátilová, Havlfov 1
- Tímhle autobusem už jezdím deset let. - Vážně? A kde jste nastoupil?
- Karlíku, že tys zase sahal špinavýma rukama na dveře u pokoje? - Ale, mamí, to jsem určitě nebyl já. Já vždycky otvírám a zavírám nohou •••
Petr Chvalina, Bzl .
- Ty prášky na spaní máte na celý měsíc, vysvětluje pacientce lékárník. - Ale prosím vás, vy si myslíte, že vydržím spát celý měsíc? Romana Paulu.ová, Dolni Poustevna Prodavač
v hračkái'ství balí zákazníkovi elektrický vláček a říká: - Uvidíte, jak si s ním váš synek vyhraje! - Jé, to máte pravdu! zabalte mi ještě jeden... . , Hartin Balál, Svatollovice
- Martine, dostáváš někdy od tatínka výprask? . - Ani ne, nás je doma osm, a tak než přijde i'ada na mě, tatínek se ,
unavl ••. Jana Vltková, Janov nad N isou
,
Jaromlr Hal!uda, Studénka"
ZE ŠKOLNíCH LAVIC No v Vrstevnice jsou čáry, které vedou kolem dokola, až je z nich kopec.
létě
je to tu daleko pi'í-
jemnější.
Hele, Iyžel To se za chvíli objeví Tonda •••
Lenka VOllafová, Brno
Slovesa časujeme, podstatná jména pádujeme. Pavla KleUková, Plzell
Zmiji poznáme nejlépe podle toho, že od ní raději utečeme. Pavla se narodila 30. června, v den svých narozenin. Václav II. se vydal na Moravu a porazil Tatry. Věra
H iková, Havlfov
Dva kapři krouží kolem udice a jeden z nich i'íká: - Nemůžu si po moct, ale nejhorší knedlíky dělá manželka toho Švejdy .••
Na vánoce upeče maminka několik druhů cukroví, aby návštěvy co chválit. Každému jsem už koupil dárek, jen Alíkovi ne, protože nečte.
Irena Kotrbová, Týnec
Vlad. Ottová, Liberec
.t . • .JU
1
Nesměj
se tak mi pomoz!
•
hloupě
a radši
Zákon o přitažlivosti zemské si nejlépe ověříme na klouzačce.
29
•
•
•
,
jednoho dne zřítí; ale věž dodnes stojí a každých sedm let se celá znovu natírá 35 tunami barvy. Známou Eiffelovu věž v Paříži každoročně navštíví dva milióny turistů.
,
zené velké dopravní letadlo, v němž bude dětské kino • pro sedmdesát návštěvníků. V motorovém člunu bude zřízena cukrárna a prodejna oblíbených dětských pochoutek.
F-I •
•
Právě
vylíhnuté mládě pštrosa odpočívá v inkubátoru těsně po proražení vaječné skořápky. Vejce bylo v inkubátoru třia čtyřicet dnů. Na snímku vidíte - pro porovnání velikosti - také • vejce slepičí.
•
Jupiterův
prstenec. Prstenec kolem Jupitera není ze Země viditelný a prvně ho zaregistrovala americká vesmírná sonda Voyager-2. Prstenec tvoří částice velké asi jako pěst, j~jichž složení zátím není známo . .Od povrchu planety je vzdálen asi 128000 kilometrů a astronomové před pokládají, že- není jediným Jupiterovým', prstencem.
• •
•
30
Sáňkování na štáři. Snímek
vzduchovém polukazuje, jak budou vypadat sáňky v příštích letech. Nafukovací polštář z diolenu povrstveného PVC má proti
• • •
-
•
•
Eiffelova věž - symbol Paříže. V roce 1889 ji dokončil inženýr Eiffel. Se svými třemi sty metry byla ve své době nejvyšší stavbou na světě. A lidé se báli, že se těch 15000 kovových částí spojených milióny nýtů a šroubů
I
•
•
,
•
Na kole na Kilimandžáro. Japonský sportovec Momitsu Ikemoto pokořil nejvyšší africkou horu Kilimandžáro. Při výstupu na vrchol štítu do výšky 5 895 metrů nad mořem se Ikemoto nerozloučil se svým kolem. Tento sportovec již mnoho let podniká na kole cesty do mnohých zemí různých kontinentů. Ujel už okolo 80 tisíc kilometrů .
•
• •
tradičním
řadu před ností: lze ho použít na vyježdě ných drahách, v hlubokém sněhu
Devítiletý Saíd Džalál z Afghánistánu se stal studentem fakulty mechaniky a matematiky .moskevské státní univerzity M. V. Lomonosova. Saíd se již v pěti letech samostatně naučil 7:a pouhé čtyři hodiny čísla od nulya'ž do několikamístné cifry. Jeho matematické schopnosti ohromily vědce, kteří ho začali systematicky vyučovat. Chlapec zvládl za týden algebru a látku ' dvanácti školních ročníků se dokonale naučil za rok.
sáňkám
i na pouhé jinovatce. Je snadno ovladatelný a jízda na něm je bezpečná. •
•
•
V Maputu, bezprostředně na břehu Indického oceánu, vzniká dětské
na
Já dneska nemůžu ven, musím stokrát napsat: Ohníček se nečte při vyučování. ..
•
hřiště, patrně ojedinělé
světě.
Jeho
střed tvoří vyřa-
•
-
• •
•
ZE ZAPISNIKU AUTO OBILOVÉHO ZAVODNiKA •
•
Kdyl jsem posledně psal o "komputerových jezdcich", rozhodně jsem neměl na mysll,le rychlé a pi'esné myllení je výsadou pouze dnelních jezdců. Spíle jsem tím podvědomě reagoval na názor jednoho novinái'e, který pravll, le budouci formuloví jezdci budou výhradně "padesátlkllogramoví chlapíci s kui'eciml hrudníěky". Podíváte-Ii se na VlIIeneuva, Laffita, Depalllera, Laudu a další, musíte onomu novinái'i dát za pravdu. Ale vlechno má své pi'íělny. Do malých a úzkých kokpitů aerodynamických vozů se prostě snadněji vejde malý jezdec a technická dokonalost podvozků a pneumatik umollluje dnelní vozy i'ídit opravdu malou fyzickou silou. Ujišťuji vás však, le fyzická kondice formulového jezdce je stejně důležitá jako kteréhokoliv jiného sportovce. Měl jsem jednou to štěstí, le jsem mohl i'ídit vůz Bugatti, vybavený jedním z nejsilnějších motorů, jaké - v roce 1930 - na tratich Grand Prix jezdily. A chci vám o tom vyprávět proto, že jsem si uvědomil, jaci sportovci museli býi; . závodníci pl'ed padesáti lety, když i'ídili své stroj~ rychlostí až 300 km/hod. na prašných a úzkýc~ vozovkách, na 10 centimetrů úzkých pneumati , kách a s brzdami, se kterými jsem já onen stroj Bugatti nedovedl téměi' zastavit. V rukou půl. metrový volant, pi'ed sebou dvoumetrovou kapotu, pod ní buráci osmiválcový motor s kom~ presorem o obsahu 5000 kubíků. Ul pi'i II 000 otl /min dává 200 koní, má tedy větší silu než ef jed-
I
ni.ěka. Pl'i pl'idání plynu to hned poznáte. Aěko IiV vůz váží téměi' dvě tuny, poi'ádně vás to kopne do zad. Na jedniěku jde pl'es 100, na dvojku 160 atd. Horší je to ale s brzděním. Vychutnáváte
•
•••
,
. Potom uf vší silou stojím na pedálu a v:,::pirám se , o volant, abych vůbec vyvodil potl'ebn'ý tlak na mechanické brzdy. V zatáěce jeltě kámen vyrazí volant z ruky. A to jsem jel jen motor, který jen "vrní", a náhle poti'ebujete V duchu smekám pl'ed všemi, ktel'í měli ul tehdy brzdit. Šlápnete na brzdu, vůz perfektně za- odvahu závodit. reaguje, ale jen do rychlosti asi 50-60 km/hod. ,. VÁCLAV KRÁL
ml .
,
