BOŽENA NĚMCOVÁ (asi 1820-1862) Život Boženy Němcové -
Narodila se ve Vídni zřejmě jako dcera panského kočího a české služky.
-
Dívčí jméno znělo Barbora Panklová, byla považována za velmi krásnou a přitažlivou ženu.
-
Dětství strávila v ratibořickém údolí u České Skalice (otec býval v letních měsících štolbou na ratibořickém zámku ve službách kněžny Zaháňské).
-
Nejvíce ji ovlivnila její babička, tkadlena z Náchodska, Magdaléna Novotná.
-
V 17 letech se provdala (na nátlak matky) za 32letého úředníka finanční stráže Josefa Němce, který patřil k uvědomělým vlastencům. Tímto sňatkem se paní Němcová zařazuje mezi vrstvu úřednickou, mezi městskou „honoraci“ v Kostelci u Náchoda, dnešním Červeném Kostelci. Manžel však nebyl oblíben, proto byl překládán z místa na místo.
-
Rodina se velmi často stěhovala (Praha, Chodsko, Červený Kostelec, Litomyšl, Polná, Slovensko).
-
Pobyt na Chodsku (1845-1848) ji významně ovlivnil, poznávala život venkovského lidu, studovala lidové zvyky a pověsti.
-
Po roce 1848 se vrátila s dětmi do Prahy. Život v Praze přerušila třemi cestami na Slovensko.
-
Manželství nebylo šťastné, manžel byl propuštěn ze státní služby (za jeho politické přesvědčení a otevřené češství), situace rodiny se finančně zhoršovala, rodina byla pod stálým dohledem policie. Paní Němcová často churavěla, byla hodně nemocná.
-
Dovršením neštěstí byla smrt milovaného syna Hynka.
-
Zemřela předčasně, vyčerpáním a neustálým strádáním v lednu 1862 v Praze. Teprve v dvaačtyřiceti letech.
-
Celým svým životem i dílem stojí nesmlouvavě na straně vykořisťovaných lidí.
Dílo Boženy Němcové -
Národní báchorky a pověsti (1845-1846), zahrnují několik druhu lidové slovenosti, především pohádky, pověsti a legendy. Nejznámější jsou: O zlatém kolovrátku, Jak Jaromil k štěstí přišel, Čert a Káča, Silný Ctibor, Chytrá horákyně, O princezně se zlatou hvězdou na čele, Princ Bajaja, O hloupém Honzovi, O Smolíčkovi, Pohádka o perníkové chaloupce atd. Důležitou myšlenkou jejích pohádek byla zásada rovnosti všech lidí. Její pohádky vyznívají vírou v lid, v dobrého prostého člověka v možnost lidského štěstí, uskutečnění spravedlivé vlády a vítězství dobra nad silami zla.
-
Slovenské pohádky a pověsti (1857-1858), v nichž se přidržovala lidových předloh a sběratelských zápisů, tzn., nechala jim podobu tak, jak je slyšela, napsala je česky, dialogy ponechala ve slovenštině. Nejznámější jsou: Mahulena, krásná panna, O bačovi a šarkanu, O dvanácti měsíčkách, O Zlatovlásce, Sůl nad zlato, O Slunečníku, Měsíčníku a Větrníku atd.
-
Obrazy z okolí Domažlického (1845), cestopisné a folkloristické črty zaznamenávající život chodského lidu, jeho kultury, zvyků a tradic.
Vesnické povídky: -
Divá Bára (1856), povídka o odvážné dívce, která překoná strach a pověry, aby pomohla své přítelkyni od nemilého nápadníka. Jde o těžce dobyté štěstí prostého, skoro opovrhovaného děvčete. Vystupují zde kladné typy lidové. Prostá dívka a její svět, v němž nalézá autorka onu srdečnost, čistotu a průhlednost, jakou marně hledala u lidí, mezi nimiž žila. Líčí vztahy lidí takové, jaké by si přála, aby skutečně byly, stejné jaké ve své „Babičce“.
-
Karla (1855), povídka o chlapci, kterého matka vydává za dívku, aby ho zachránila před vojnou.
-
Pohorská vesnice (1856), děj povídky se odehrává v Ratibořicích, na Domažlicku a na Slovensku
-
V zámku a podzámčí (1856), povídka konfrontující prostou upřímnost vesnického
života
s pokryteckým
prostředím
zámecké
šlechty.
Cholera,
nedostatečná strava a ubohost bydlení. -
Dobrý učitel (1858), Pan učitel (1860), Chýže pod horami (1858) – touto povídkou se hlásí k nastupující mladé generaci v almanachu Máj.
-
Babička (Obrazy z venkovského života) (1855), vrchol tvorby, jedná se o vzpomínky na dětství, které ji pomáhaly překonávat nejtěžší období života (smrt syna Hynka). Nejde o dílo životopisné. Dílo je nedějové, vše podstatné se odehrálo dávno před tím, než babička přišla do ratibořického údolí na Staré bělidlo. Hlavním záměrem bylo ukázat harmonický život prostých lidí v rámci jednoho roku, vlastním tématem knihy nejsou babiččiny osudy, ale její postoje k lidem, její jednání, názory. Babička – Magdalena Novotná, je ztvárněna jako dokonalý a moudrý člověk. Byla rádkyní a zasahovala do lidských osudů, byla uznávána i paní kněžnou. Vyprávění zachycuje život na Starém bělidle od příjezdu babičky. Líčí život a proměňující se přírodu v ročním období. Zvláštní pozornost vzbuzuje příběh Viktorky, která se pomátla z nešťastné lásky k vojákovi a žila v lesích a jako jediná z postav díla vůbec nemluví, pouze gestikuluje. Povídka Babička byla opakovaně zfilmována (velmi úspěšný byl dvoudílný televizní film Antonína Moskalyka z roku 1971 podle scénáře Františka Pavlíčka) (Polášková aj., 2006).
Zajímavosti: O datum narození B. Němcové a její rodiče se dosud vedou spory. Existuje domněnka, že její rodiče byli pouze adoptivními rodiči. Údajně měla být nemanželským dítětem sestry kněžny – Kateřiny Zaháňské. B. Němcová inspirovala mnoho autorů: Karel Kovařovic (opera Na Starém bělidle). Řada spisovatelů se věnovala studiu osudů B. Němcové. Někteří napsali romány, divadelní hry i verše, inspirované jejím životem a dílem, např. Václav Tille, Julius Fučík, J. Janáčková, Halena Sobková, Čestmír Jeřábek (napsal dva romány o životě B. Němcové – Život a sen, Kam jde Tvá cesta), Karel Zajíček (divadelní hra Naše paní B. Němcová), Jaroslav Seifert (bás.sbírky Vějíř Boženy Němcové a Píseň o Viktorce), František Halas (bás.sbírku Naše paní Božena Němcová). V Praze na Slovanském ostrově je umístěna spisovatelčina socha od Karla Pokorného. V Babiččině údolí sousoší Otty Gutfreunda zpodobňující babičku s vnoučaty a psy. V České Skalici se nachází pomník Boženy Němcové z roku 1888. (Polášková aj., 2006).
Opakování: 1. Kde trávila Božena Němcové své dětství? a) Červený Kostelec b) Ratibořické podzámčí u České Skalice, ve stínu vévodkyně Kateřiny Zaháňské c) Chodsko, ve stínu oslnivého panského života vévodkyně Kateřiny Zaháňské 2. Jaké znáš pohádky od Boženy Němcové? (napiš alespoň 5 pohádek)
3.
Jaké znáš vesnické povídky od Boženy Němcové? (napiš alespoň 3 povídky)
4. O čem pojednává povídka Babička?
5. Kdo je Viktorka, o koho se jedná a v jaké povídce se o Viktorce vypráví?
6. Přečti si úryvek z povídky V zámku a podzámčí (dialog žen, poddanných v podzámčí, kde jedna z nich lidově a jasně vyjadřuje jakési uvědomění) a zkus vysvětlit, co tím Božena Němcová chtěla říci? O čem povídka V zámku a podzámčí pojednává a zamysli se nad tím, s kým se spisovatelka ztotožňuje.
„Já tu byla sama, když pán ráno přišel, přivstal si – povídal, abychom nebrali nocleháře, abychom si komory provětrávali, abychom prý všecku neřest nesnědli. – Ale já jsem vám ho, zlaté ženy, zpražila. – I já řku: milostpane, my budem raději jíst kus masa a knedlík než kopřivy, lebedu a brambor, jen nám račte tolik platit, abychom si to mohli koupit, bohatý jí co chce, chudý co má. – Komory bychom provětrávali, nemůžem ale otevřít okna, protože, jak ráčíte vědět, jedna tabulka jen je, ta je v rámci zadělaná, rámec přibitý ke zdi. Dvéře otevřeny nechat nemůžem, aby nám někdo tu trochu, co máme, nevzal, když celý den doma nejsme. A ty brambory bychom neměli v komoře, kdybychom směly jinde mít. – Také si nebudem držet nocleháře, milostpane, když se nám sleví z činže. Ani vám neřekl mý tvý, pěkně šel, jako když ho pes kousne. – Mně se ale odlehčilo, myslela jsem si, teď to víš!“ (Němcová, 1959, s. 22). 7. Přečti úryvek a urči, z jaké povídky úryvek pochází: „ Narodilo se jim po roce děvče, jemuž dali říkat po mámě Bára. Jakub škrábal se za ušima slyše, že je děvče a ne chlapec, ale bába ho potěšila tím, že je mu podobné jako vejce k vejceti. – Několik dní po narození děvčete stala se v Jakubově chalupě nehoda. Sousedka zaskočila k šestinedělce v pravé poledne a našla ji pod komínem u ohniště polomrtvou ležet. Udělala povyk, kmotry se sběhly, přišla i bába, a vzkřísily Báru. Dověděly se od ní, že vařila mužovi oběd, a zapomenouc, že šestinedělka nemá v pravé poledne ani po klekání ze sednice vykročit, zůstala stát v kuchyni pod komínem a vařila. Tu prý to okolo uší jí zašumělo jako zlý vítr, před očima dělaly se jí mžitky, něco ji začalo krákat za vlasy na zem porazilo. „To byla polednice!“ křičely všechny. „Jestlipak nepodložila divé dítě místo Barči,“ vzpomněla jedna a šla ke kolíbce. Hned se všecky okolo shlukly, vzaly dítě z kolébky, rozbalily, prohlížely, jedna řekla: „Je to divé dítě, je, má velké oči!“, druhá: „Má velkou hlavu!“, třetí přiřkla jí krátké nohy a každá něco jiného. Matka se lekala, bába ale svědomitě prohlídnouc dítě, rozhodla, že je to její vlastní, co pod srdcem chovala. Nicméně nejedna z kmoter zůstala při svém, že je dítě od polednice podstrčené. Od té nehody nemohla se ale Jakubova žena více pozdravit a za několik let po ustavičném churavění umřela. – Zůstal Jakub se svou dívčí sám. Jakkoli ho pobízeli, aby se oženil kvůli děvčeti mladičkému, přece toho více učiniti nechtěl. – Hlídal si ji jako malou ovečku, sám a sám, a dobře ji vyhlídal. Když byla
trochu povyrostla, vzkázal mu pan učitel, aby ji přece také do školy posílal, a jakkoli Jakub čtení a psaní za zbytečné držel, přece poslechl. Celou zimu chodila Barča do školy, z jara ale, když nastala pastva a práce v poli, tu se nemohl bez ní obejít. Od jara do jeseně bývala beztoho škola větší část týhodne na petlici zavřená, pan učitel pracoval v poli a děti též, seč každého síly stačily. – Druhou zimu Bára už do školy chodit nemohla, musela se učit příst a tkát. Bára dosáhla patnácte let a žádné děvče v celé dědině nemohlo se jí rovnat v síle a velikosti. Tělo její bylo hrubých kostí, silných svalů, přitom ale pravidelných forem. Mrštná jako pstruh. Pleti byla tmavohnědé, dílem od přirozenosti, dílem od slunce i větru, neboť si nikdy, ani v parném letu nezastřela tvář, jako vesnická děvčata dělávaly. – Hlava zdála se veliká, ale to dělalo množství vlasů, černých jak havran, dlouhých, ale hrubých jako žíně. Čelo měla nízké, krátký tupý nos, ústa trochu velká a vyšpulené pysky, ale zdravé, červené jako krev. Zuby široké, silné, ale čisté. – Nejpěknější bylo u ní oko. A právě proto musela od lidí posměch snášet. Spílali jí, že má „oči buličí“. – Veliké měla oko, neobyčejně veliké a modré jako chrpa, obrostlé dlouhou černou řasou. Nad okem klenulo se husté černé obočí“ (Němcová, 1959, s. 188).
Řešení: 1. Kde trávila Božena Němcové své dětství? a) Červený Kostelec b) Ratibořické podzámčí u České Skalice, ve stínu vévodkyně Kateřiny Zaháňské c) Chodsko, ve stínu oslnivého panského života vévodkyně Kateřiny Zaháňské 2. Jaké znáš pohádky od Boženy Němcové? (napiš alespoň 5 pohádek) O zlatém kolovrátku, Jak Jaromil k štěstí přišel, Čert a Káča, Silný Ctibor, Chytrá horákyně, O princezně se zlatou hvězdou na čele, Princ Bajaja, O hloupém Honzovi, O Smolíčkovi, Pohádka o perníkové chaloupce….. 3. Jaké znáš vesnické povídky od Boženy Němcové? (napiš alespoň 3 povídky) Divá Bára, V zámku a podzámčí, Karla, Babička….. 4. O čem pojednává povídka Babička? Jedná se o obrazy lidového života, prostých, čistých houževnatých lidí a přírody v okolí ratibořického zámku. Jedná se vzpomínky z dětství prožité v Ratibořicích, pod ochranou moudré a laskavé stařenky, babičky – jménem Magdalena Novotná. Ta je hlavní hrdinkou veškerého dění, učitelkou a vychovatelkou dětí i dospělých, všem dovede poradit a pomoci, pro každého má laskavé slovo. Povídka obsahuje vzpomínky na kraj a dětství autorčino, ale nekryjí se se skutečností. 5. Kdo je Viktorka, o koho se jedná a v jaké povídce se o Viktorce vypráví? Dívka, která se pomátla z nešťastné lásky k vojákovi a žila v lesích a jako jediná z postav díla vůbec nemluví, pouze gestikuluje. V povídce od B. Němcové „Babička“. 6. Přečti si úryvek z povídky V zámku a podzámčí (dialog žen, poddanných v podzámčí, kde jedna z nich lidově a jasně vyjadřuje jakési uvědomění) a zkus vysvětlit, co tím Božena Němcová chtěla říci? O čem povídka V zámku a podzámčí pojednává a zamysli se nad tím, s kým se spisovatelka ztotožňuje. Příčiny špatného stavu v nesprávném poměru sociálním. Spisovatelka poukazuje na špatné sociální podmínky a velké sociální rozdíly mezi lidmi. Ztotožňuje se s těmi utlačovanými – chudými lidmi. 7. Přečti úryvek a urči, z jaké povídky úryvek pochází: Povídka „Divá Bára“.
VÝUKOVÝ MATERIÁL zpracovaný v rámci projektu EU peníze školám Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/21.2722 Šablona: III/2 Vzdělávací oblast: Jazyk a jazyková komunikace Předmět: Literatura Ročník: 2. stupeň ZŠ Datum vytvoření: 30.8. 2012 Téma: Božena Němcová Anotace: Žáci se stručně seznámí s životem Boženy Němcové, zopakují si nejvýznamnější díla této autorky a pokusí se pracovat s krátkým textem. Ověřeno ve výuce dne: 18.12.2013 Autor: Mirka Hošková
Použité zdroje: POLÁŠKOVÁ, Taťána, Dagmar MILOTOVÁ a Zuzana DVOŘÁKOVÁ. Literatura: přehled středoškolského učiva : včetně současné literatury. 2. vyd. Třebíč: Petra Velanová, 2006. Maturita. ISBN 80-902571-6-x. NĚMCOVÁ, Božena. V zámku a v podzámčí. 17. vyd., jako svou 1441 publikaci, mimo edici. Praha: Mladá fronta, 1959.
