Boccia, specifika hry a možné faktory ovlivňující výkon hráče

UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE FAKULTA TĚLESNÉ VÝCHOVY A SPORTU

Boccia, specifika hry a možné faktory ovlivňující výkon hráče Bakalářská práce

Vedoucí bakalářské práce:

Vypracoval:

PhDr. Andrea Levitová, Ph.D.

Jiří Herrmann

Praha, červen 2014

Prohlašuji, že jsem závěrečnou bakalářskou práci zpracoval samostatně a že jsem uvedl všechny použité informační zdroje a literaturu. Tato práce ani její podstatná část nebyla předložena k získání jiného nebo stejného akademického titulu.

V Praze, dne 28.srpna 2014

…………………………… Jiří Herrmann

Souhlasím se zapůjčením své bakalářské práce ke studijním účelům. Uživatel svým podpisem stvrzuje, že tuto diplomovou práci použil ke studiu a prohlašuje, že ji uvede mezi použitými prameny.

Jméno a příjmení:

Fakulta / katedra:

Datum vypůjčení:

Podpis:

Rád bych poděkoval PhDr. Andree Levitové, Ph.D. za odborné vedení práce a také PhDr. Jitce Vařekové, Ph.D. za cenné rady a doporučení. Děkuji také všem hráčům boccii, kteří si našli čas na rozhovor se mnou. Za podporu a trpělivost děkuji také své rodině a blízkým.

Abstrakt

Název:

Boccia, specifika hry a možné faktory ovlivňující výkon hráče

Cíl: Hlavním cílem této práce je charakterizovat hru boccia jako vrcholový sport. Práce je zaměřena také na otázky týkající se fair play hry a na různé faktory, které mohou fair play v tomto sportu komplikovat. Metodika: V teoretické části práce je blíže popsána boccia jako jedinečný sport nabízející aktivní sportování i lidem s vážným tělesným postižením – například. spastickou kvadruplegií. Stručně shrnuje poznatky dostupné literatury ke sportu lidí s postižením a k boccie. Nahlíží nejen do historie, pravidel, klasifikace, vybavení ale také do zajímavých aspektů hry, rozpoložení hráčů a otázek, které diváka během sledování hry napadnou. Boccia je zde vymezena jako hra mnoha specifik, které mohou být považovány jako hraničící s fair play. Empirická část je věnována kvalitativnímu výzkumu. Jedná se o zpracování semistrukturovaných rozhovorů s hráči, kteří se boccie dlouhodobě věnují na vrcholové úrovni. Výzkumu se zúčastnilo deset hráčů, osm mužů a dvě ženy. Dále byly využity metody neformální rozhovor, zúčastněné pozorování a studium odborné literatury a dalších dostupných zdrojů. Výzkum byl zaměřen na dvě výzkumné otázky: Je boccia jako sport dobře organizovaná? a Ovlivňuje zásadně kvalita vybavení úspěšnost hráčů boccii?. Na základě uvedených metod jsou následně vypracovány výsledky. Výsledky: Výzkum ukázal názorovou shodu co se týče vybavení. Podle všech respondentů má vybavení podstatný dopad na výkon a úspěch. Směrem k organizaci boccii projevili někteří respondenti zdůvodněné výhrady.

Klíčová slova: boccia, aplikované pohybové aktivity, tělesné postižení, sportovní klasifikace

Abstract

Title: Boccia, its specifications and possible factors affecting the performance of a player. Aim: The main aim of this thesis is to describe the game boccia as a top level sport. The thesis is also focused on topics connected with the issues of fair play and various factors which might complicate fair play maintaining in this sport. Methodology: In the theoretical part of the thesis boccia is described as a unique sport offering active sport to people with severe physical disabilities – for example spastic quadriplegia. The knowledge of adaptive sport and boccia is briefly summarized. The thesis focuses not only on history, rules, classification, equipment but the interesting aspects such as feelings of players and doubts of spectators are described too. Boccia is defined as a game of many specifications which might be considered as interfering with fair play. The empirical part presents a qualitative research. It’s based on processed semistructured interviews with committed top level boccia players. The research included interviews with 10 players, 2 women and 8 men. Other used methods were: informal interviews, participating observation and study of literature and other available resources. The research was focused on two issues: Is boccia well organized as a sport? and Does the equipment have major influence on success of boccia players?. Subsequently, the results built on the mentioned methods are made. Results: The research showed an opinion agreement about the importance of equipment. According to all respondents the equipment has an essential impact on the performance and success of players. The organisation of boccia was a topic which some respondents commented with justified complaints.

Key words: boccia, adapted physical activities, physical disability, sport classification

Obsah

1

ÚVOD........................................................................................................... 11

2

TEORETICKÁ ČÁST .................................................................................. 13 2.1

APA a sport lidí s postižením................................................................ 13

2.1.1 Zdravotní postižení ............................................................................ 14 2.1.2 Význam sportu pro osoby se zdravotním postižením........................ 15 2.1.2.1 Oblast biologická ......................................................................... 15 2.1.2.2 Oblast psychická.......................................................................... 15 2.1.2.3 Oblast sociální ............................................................................. 16 2.1.2.4 Význam zdravotní ....................................................................... 16 2.1.2.5 Význam výchovný ....................................................................... 16 2.1.2.6 Význam vzdělávací ..................................................................... 17 2.2 Boccia - charakteristika hry a její pravidla .................................................. 17 2.2.1 Základní informace o hře................................................................... 18 2.2.2 Klasifikace hráčů boccii .................................................................... 19 2.2.3 Zkrácená pravidla hry ........................................................................ 21 2.2.3.1 Vítězství zápasu v boccie ............................................................ 21 2.2.3.2 Hrací pole kurtu pro bocciu ......................................................... 22 2.2.3.3 Časový limit a počet směn v utkání............................................. 24 2.2.3.4 Rozhodčí ...................................................................................... 25 2.2.3.5 Asistenti hráčů boccii .................................................................. 26 2.2.4 Vybavení hráčů boccii ....................................................................... 27 2.2.4.1 Vozík ........................................................................................... 28 2.2.4.2 Míčky pro hru .............................................................................. 28 2.2.4.3 Rampy závodníků třídy BC3 ....................................................... 30

2.2.5 Historie .............................................................................................. 31 2.2.5.1 Zásadní události vývoje boccii .................................................... 32 2.2.6 Organizace hry boccia ....................................................................... 34 3

EMPIRICKÁ ČÁST ..................................................................................... 35 3.1

Cíle práce .............................................................................................. 35

3.2

Výzkumné otázky.................................................................................. 35

3.3

Metodika práce ...................................................................................... 36

3.3.1 Metody výzkumu ............................................................................... 37 3.3.2 Popis výzkumného souboru ............................................................... 38 3.3.3 Sběr dat .............................................................................................. 39 4

VÝSLEDKY KVALITATIVNÍHO VÝZKUMU ........................................ 40

5

DISKUZE ..................................................................................................... 54

6

ZÁVĚR ......................................................................................................... 57

Literatura a zdroje ................................................................................................. 58 Přílohy ................................................................................................................... 61 I. Otázky k výzkumu v českém jazyce .......................................................... 62 II. Otázky k výzkumu v anglickém jazyce .................................................... 63 III. Souhlas s využitím dokumentu................................................................ 64 IV. Přepsané rozhovory s respondety kvalitativního výzkumu ..................... 65

Seznam zkratek

APA – Adapted Physical Activity (aplikované tělesné aktivity) BC1-BC4 – klasifikační třídy sportu boccia BISFed – Boccia International Sports Federation – Mezinárodní sportovní federace boccii CP1-CP8 – třídy spastických postižení dle CP-ISRA CP-ISRA – Cerebral Palsy International Sport and Recreation association (Mezinárodní asociace pro sport a rekreaci osob s DMO) DMO – Dětská mozková obrna FTK UP – Fakulta tělesné kultury Univerzity Palackého FTVS UK – Fakulta tělovýchovy a sportu Univerzity Karlovy IBC – International Boccia Committee (Mezinárodní výbor pro bocciu) IPC – International Paralympic Committee (Mezinárodní paralympijský výbor) LOH – Letní olympijské hry MD – Muskulární dystrofie ME – Mistrovství Evropy MMČR – Mezinárodní mistrovství České republiky MS – Mistrovství světa PA – Physical Activities (pohybové aktivity) PH – Paralympijské hry UK – Univerzita Karlova UP – Univerzita Palackého WHO – World Health Organisation (Světová zdravotnická organizace)

Seznam obrázků Obrázek 1: Rozvržení hracího pole Obrázek 2: Pomůcky rozhodčího Obrázek 3: Sada míčků na bocciu Obrázek 4: Pomůcka rozhodčího pro měření míčků Obrázek 5: Rampa pro začátečníky a důmyslně propracovaná rampa Obrázek 6: Zařízení pro testování míčků

Seznam tabulek Tabulka 1: Jednotlivé třídy u spastiků dle CP-ISRA Tabulka 2: Časový limit hry

1 ÚVOD

Téma Boccia, specifika hry a možné faktory ovlivňující výkon hráče jsem si zvolil z několika důvodů. V minulosti jsem několik let pracoval s tělesně postiženými dětmi a mládeží. Jako vychovatel jsem se staral o náplň jejich volného času, tedy o mimoškolní aktivity. Dostal jsem se tak i ke sportu lidí s postižením. Boccia pro mě byla zajímavá už tím, že tuto hru mohou hrát úplně všichni bez ohledu na míru postižení. V soutěžích jsou potom závodníci klasifikováni do 4 kategorií podle stupně funkčního postižení. Závodní bocciu tedy nemůže hrát úplně každý - musí "se vejít" do jedné z kategorií. Hra je tak primárně určena osobám s vyšší mírou postižení, osoby s menším stupněm postižení mají na výběr mnoho jiných sportů. Boccia mě oslovila hned při seznámení se s touto hrou. Jde o velice unikátní sport, který se oproti ostatním sportům vymezuje několika zajímavými specifiky. Nejenže nabízí i nejvíce postiženým lidem nasát atmosféru a zažít zkušenosti s vrcholovým sportem, ale také nabízí něco ojedinělého. Hra je zajímavá už jen tím, že u zdravé populace nemá žádný sobě rovný ekvivalent (nejblíže by byl snad pétanque). Zároveň se řadí do úzké skupinky sportů, kde se zástupci obou pohlaví utkávají v přímém souboji. Jako jedno z mála sportovních odvětví nemá boccia věkové kategorie. Na turnajích jsou tak k vidění i utkání závodníka žákovského věku s o dvě generace starším soupeřem. Další jedinečnou záležitostí tohoto sportu je bez pochyby vlastní výběr sportovního náčiní. V podobných sportech jako je curling či pétanque mají všichni hráči k dispozici míče/kameny o stejných vlastnostech. Přestože rozměry míčků a ramp jsou v boccie pravidly vymezeny, je možné při závodech sledovat velké množství nejrůznějších ramp a míčků různých výrobců. V teoretické části této práce se čtenář seznamuje s významem sportu pro osoby s tělesným postižením. Dále se tato část práce vymezuje na bocciu a popisuje ji jako vrcholový sport lidí s tělesným postižením. Pozornost je věnována historii, sportovní klasifikaci, pravidlům a potřebnému vybavení. Další část je potom věnována i výše zmíněným specifikům, které mohou mít vliv na výkon a úspěch hráče. Pravidla sportu jsou pro všechny stejná, vlivem nerovných výchozích podmínek se ale mohou někteří hráči cítit poškozeni. Otázka organizace a fair play sportu jsou hlavním předmětem empirické části práce. 11

Během osmi let strávených v pracovním kontaktu s lidmi s postižením jsem se kromě rekreačního pojetí boccii dostal i k boccie závodní. V Čechách jsem při závodech Českého poháru asistoval dvěma závodníkům (třídy BC1 a BC3). Při zaměstnání v Anglii jsem se seznámil s těžce postiženým mladíkem (třída BC3), který také hrál bocciu závodně. Asistenta při tréninku a závodech jsem mu dělal po dobu dvou let. Tato zkušenost mi dala i možnost porovnání závodního pojetí tohoto sportu v Čechách a v Anglii. Na mezinárodních turnajích slaví britští hráči boccii větší úspěchy než sportovci z Čech. Není to jen větším počtem lidí, kteří se tomuto sportu věnují a tedy větší základnou hráčů, ale také přístupem, vybavením a podporou paralympijských sportů a aplikovaných tělesných aktivit vůbec. Dle mého názoru není výkonnost hráče závislá jen na talentu, ale je to součet několika faktorů, které se na výkonu podílejí. Ve své práci se také pokusím tyto faktory shrnout. Vycházet budu ze svých zkušeností, ale především ze zkušeností samotných hráčů boccii.

12

2 TEORETICKÁ ČÁST

Teoretická část vznikla zpracováním rozsáhlé literární rešerše týkající se sportu lidí s tělesným postižením. Největší pozornost byla soustředěna na mladý, rychle se rozvíjející paralympijský sport boccia.

2.1

APA a sport lidí s postižením Sport je důležitou složkou rehabilitace (habilitace) osob se zdravotním

postižením. Důležitou úlohu hraje i integrace prostřednictvím sportovních aktivit. Pro pohybové aktivity lidí s postižením je dnes běžně používán termín APA (Adapted Physical Activities – Aplikované pohybové aktivity). Tento termín v sobě skrývá pozornost soustředěnou na rozdíly v pohybových aktivitách a nutnost úprav a přizpůsobování v souladu s individuálními potřebami (Válková, 2012). „APA je multidisciplinární strukturovaný systém veškerých kontextů pohybových (i sportovních) aktivit osob se specifickými potřebami, ať už v prostředí separovaném, paralelním, či integrovaném, realizovaný v souladu se zájmy, schopnostmi či limity daných osob. V případech, kdy individuální limity jsou v podstatě neměnné a osobu vlastně přizpůsobit nelze, je potřeba změnit prostředí (environmentální přístup). I když APA vychází z pojetí kategoriálního (respekt k obecným principům kontraindikací, pochopení základních principů PA dané kategorie), v konkrétních vztazích ke konkrétnímu jedinci je nutné modifikovat, adaptovat vnější vlivy prostředí a následně aplikovat, a to z dále vymezených hledisek: - Komunikace, - Metody, - Obsah činnosti (programu), - Pravidla, - Podmínky: přístupu, prostředí, pomůcek (asistence).“1

1

Válková, H. Teorie aplikovaných pohybových aktivit pro užití v praxi 1, Olomouc, FTK UP v Olomouci, 2012. ISBN 978-80-244-3163-5 s. 31

13

APA je termín široký zastupující tělesnou kulturu jako celek. Do tohoto celku patří i pojem ATV (aplikovaná tělesná výchova). Tento obor je dnes možné studovat na vybraných vysokých školách (např. FTVS UK v Praze, UP v Olomouci). ATV se více soustředí na oblast vzdělávání a školní tělesné výchovy (Válková, 2012). Ješina vysvětluje, že pojem APA znamená také soubor pohybových aktivit (integrovaných, paralelních nebo segregovaných) s účastí osob se speciálními potřebami (Ješina; Hamřík a kol. 2011). Tělesná aktivita má důležitý význam pro každého člověka, tedy i pro člověka s postižením. Kromě zdravotního významu má pravidelné sportování pozitivní vliv v oblasti biologické, psychické, sociální, roli hraje i ve výchovně vzdělávacím procesu (Zikl, 2011).

2.1.1 Zdravotní postižení

Pro zdravotní postižení existuje řada různých definic. Například Světová zdravotnická organizace (WHO) definuje postižení jako: „...jakékoliv omezení nebo nedostatek schopnosti (jako důsledek poruchy) jednat či vykonat činnost způsobem nebo v rozsahu, považovaném pro člověka za normální. Omezení schopnosti se může týkat poruch v chování, v obtížné komunikaci, ztíženou lokomocí a sebeobsluhou a obtíží při učení se novým dovednostem.“2 Tělesná postižení, která mají mezinárodně organizované soutěže, se dělí do několika skupin. V první skupině jsou amputáři, tedy lidé, kterým byla amputována část nebo celá končetina. Tito sportovci jsou klasifikování jako chodící. Do druhé skupiny řadíme vozíčkáře. Patří sem paraplegici, paraparetici, kvadruplegici, amputáři s oboustrannou nadkolenní amputací – tedy nechodící amputáři. Ve třetí skupině jsou spastici, lidé s poruchami centrálního nervového systému. Poslední – čtvrtá skupina je označována jako Les Autres - ostatní postižení. Patří do ní sportovci s nervovým, svalovým či kostním onemocněním. Pro lidi všech těchto skupin platí, že pohyb a sport jsou jedním z prvků, které na člověka pozitivně působí (Jansa, Dovalil, 2007).

2

Jansa, P., Dovalil J. a kol. Sportovní příprava, Vybrané kinantropologické obory k podpoře aktivního životního stylu. Praha: Q-art, 2009. ISBN 978-80-903280-9-9 s. 216

14

2.1.2 Význam sportu pro osoby se zdravotním postižením

Lidem s postižením se v rámci rehabilitace často doporučuje pravidelně cvičit. Význam sportu pro lidi s tělesným postižením není ale jen zdravotní, projevuje se ve více oblastech. Hráčům dává příležitost setkání a získání nových přátel. Přináší jim zábavu, možnost soutěžení, pocity sebevědomí, úspěchu. Hru vnímají jako smysluplnou náplň volného času (Ferguson et al.). Zikl popisuje kondiční cvičení jako prostředek ke zlepšení zdravotního a psychického stavu. Za jeho dílčí cíle potom považuje: zlepšení tělesné zdatnosti, udržení optimální tělesné hmotnosti, zvyšování svalové síly, rozvoj koordinace pohybů, zlepšení obranyschopnosti organismu, nalezení přínosné náplně klientova volného času, podporu sociálních vztahů (Zikl, 2011)

2.1.2.1

Oblast biologická

Jansa uvádí vliv sportu z fyziologického pohledu: „Jde především o vyrovnávání nerovnováhy v organismu. V důsledku vrozené nebo získané poruchy jde o soustavné rozvíjení výkonnosti neporušených funkcí a vytváření náhrady za funkce porušené či zcela vyřazené. ... Vede k vyšší tělesné zdatnosti, lepší hybnosti kloubů a udržování tělesné hmotnosti. Pomáhá k urychlování regeneračních a reparačních procesů.“3

2.1.2.2

Oblast psychická

Díky sportu je formováno i několik psychických vlastností. Dochází k rozvoji např. schopnosti koncentrace, motivace, sebedůvěry atd. U lidí s postižením jde dále o „vyrovnávání se s důsledky handicapu, zvládání emocí a rozvoj volních předpokladů pro samotné rozhodování, a tím i pocit svobody.“

4

Podle Kábeleho pomáhá tělesná

výchova a sport vozíčkářům i při zvládání emocí, adaptaci a kooperaci, vyrovnávání se s konfliktními situacemi, kompenzaci pocitů méněcennosti atd. (Kábele, 1992). 3

Jansa, P., Dovalil J. a kol. Sportovní příprava, Vybrané kinantropologické obory k podpoře aktivního životního stylu. Praha: Q-art, 2009. ISBN 978-80-903280-9-9 s. 218 4 Jansa, P., Dovalil J. a kol. Sportovní příprava, Vybrané kinantropologické obory k podpoře aktivního životního stylu. Praha: Q-art, 2009. ISBN 978-80-903280-9-9 s. 218

15

2.1.2.3

Oblast sociální

Při pravidelném trénování nějaké sportovní disciplíny přichází člověk do styku s dalšími lidmi (spoluhráči, protihráči, trenér, rozhodčí atd.). Dochází tak k utváření vztahů. Díky sportu dochází také k integraci. „Jednoznačně se prokázalo, že tělovýchovné aktivity pozitivně ovlivňují plnohodnotné zapojení do společnosti, posilují rodinnou soudržnost a významně rozšiřují zónu sociálních kontaktů. ... Na základě sociologických studií bylo zjištěno, že tělesná výchova a sport umožňují společnou participaci zdravých a postižených.“5

2.1.2.4

Význam zdravotní

Pravidelné sportování má na zdraví člověka kladný dopad. Jedná se o předcházení vzniku tzv. civilizačních chorob např. z nedostatku pohybu, nevhodné životosprávy (pití alkoholu, kouření či ignorování racionální výživy), z časté neurotizace, z vlivu stresogenních faktorů (Kábele, 1992).

2.1.2.5

Význam výchovný

Výchova patří mezi další oblasti ukazující pozitivní vliv sportu pro jedince. „Výchova ve sportu má obdobnou strukturu jako v dalších společenských oblastech. Soustavná a náročná sportovní činnost (trénink a soutěže) působí na psychiku a chování jedince. To je zvláště závažné u osob se zdravotním postižením. Je důležité získat si motivaci pro přijetí životních cílů, zapojení do života, podrobení se procesu tréninku, upravení denního režimu, respektování přijatých pravidel a ostatních účastníků sportovních činností.“6

5

Kábele, J. Sport vozíčkářů. Praha: Olympia, 1992. ISBN 80-7033-233-6 s. 11 Jansa, P., Dovalil J. a kol. Sportovní příprava, Vybrané kinantropologické obory k podpoře aktivního životního stylu. Praha: Q-art, 2009. ISBN 978-80-903280-9-9 s. 219 6

16

2.1.2.6

Význam vzdělávací

Prostřednictví sportu se učíme přijímat nové poznatky. „...jsou to zejména poznatky o tréninkových metodách, hygienických pravidlech a racionálním stravování. Dále o vývoji pravidel sportovního odvětví, osvojení regeneračních a kompenzačních metod a cvičení včetně psychorelaxačních technik, automasáží apod. Osvojení základních poznatků o handicapu a jeho možném vývoji.“7

2.2 Boccia - charakteristika hry a její pravidla Boccia je sport, který se rozvíjí po celém světě. Nabízí totiž sportovní vyžití i lidem, kteří mají vážné zdravotní postižení. I lidé, kteří se s takovým postižením narodili, mají tak možnost osahat si kolotoč závodů, poznat nové lidi se stejným zájmem, ale také pocítit náročnost pravidelných tréninků, stres a psychické vypětí (Kudláček, Ješina, 2013). Hráčů boccii je už dnes velké množství, hra se těší stále větší oblibě. I v poměrně malé zemi, jakou Česká Republika je, se boccia hraje v I., II., a III. lize. Největším vrcholem sportovců jsou paralympijské hry, kde už samotná účast je obrovským úspěchem (Janečka a kol., 2012). Boccia se neustále rozvíjí. O rozvoji sportu svědčí nejen počet aktivních hráčů, ale i podpora odborné veřejnosti. V rámci některých studovaných předmětů je boccia představována studentům tělovýchovných fakult v České Republice. V literatuře se objevují i první metodické pokyny a ukázkové průpravné hry (srov. Janečka a kol., 2012; Karásková a kol., 2010). Na univerzitě v Coimbře (Portugalsko) mají studenti Fakulty Sportovních věd a Tělesné výchovy (Sport Sciences and Physical Education Faculty) dokonce možnost volitelného předmětu Rozvoj dovedností trénování boccii a plavání (Coaching Skills Development in Boccia and Swimming) (Eusapa, 2010). Boccia je jedním z mála smíšených sportovních odvětví. Jde tedy o sport, ve kterém se ženy přímo utkávají s muži. Tímto se nemůže pochlubit téměř žádný jiný sport, i proto je pro mnohé boccia atraktivní (Karásková a kol., 2010). 7

Jansa, P., Dovalil J. a kol. Sportovní příprava, Vybrané kinantropologické obory k podpoře aktivního životního stylu. Praha: Q-art, 2009. ISBN 978-80-903280-9-9 s. 219

17

Po hráčích na vrcholové úrovni je požadována nejen fyzická zdatnost, ale také dovednostní a taktické prvky zahrnující především přesnost a soustředění (srov. Karásková a kol., 2010; Kudláček, Ješina, 2013).

2.2.1 Základní informace o hře

Boccia patří mezi cílové sporty. „Pod pojmem cílový sport rozumíme soutěživou činnost, která je vymezena institucionálně schválenými pravidly a ve které je úkolem co nejpřesnější vypuštění soutěžních předmětů na určený cíl.“8 Táborský ve své knize třídí cílové sporty na 6 typů – golfový, curlingový, kuželkový, kulečníkový, šipkový a střelecký typ. Boccia patří mezi cílové sporty curlingového typu (Táborský, 2007). Více než curlingu se však boccia podobá hře pétanque. Rozdílné jsou ale hrací míčky, jsou měkké v červené a modré barvě. Boccia jako druh zábavy i jako závodní sport je vhodná pro osoby s vážným funkčním omezením, pro které je nemožné účastnit se většiny ostatních sportovních disciplín. Pro mnohé hráče je boccia jedinou sportovní disciplínou, kterou můžou na nejvyšší sportovní úrovni provozovat. Zároveň se boccia řadí mezi ojedinělé sportovní disciplíny, kde spolu měří své síly hráči obojího pohlaví. Boccia se hraje v soutěžích jednotlivců, párů a týmů (Karásková a kol., 2010). Další zajímavostí, která se ve sportu jeví jako unikátní, je fakt, že v boccie nejsou hráči děleni podle věku na žáky, dorostence, juniory a seniory. Věkové kategorie zde neexistují. Závodníci se tedy nedělí na muže a ženy, ani podle věku. Jediné dělení je tak podle funkčních schopností hráčů (Karásková a kol., 2010). Jednotlivci soutěží v kategoriích BC1, BC2, BC3 a BC4. Soutěží párů se účastní dva hráči třídy BC3 a páry třídy BC4. Týmy jsou složeny z hráčů dvou třídy BC1 a BC2 (Janečka a kol., 2012). Boccia jako „varianta „her s koulemi“ je určena především zdravotně postiženým sportovcům.“9 Rekreačně si bocciu může samozřejmě zahrát i člověk bez jakéhokoliv

8 9

Táborský, F. Cílové sporty. Praha, Grada. 2007. ISBN: 978-80-247-1637-4 s. 9 Táborský, F. Cílové sporty. Praha, Grada. 2007. ISBN: 978-80-247-1637-4 s. 59

18

postižení, pokud se chce ale sportovec účastnit závodů, musí spadat do jedné z výše uvedených kategorií.

2.2.2 Klasifikace hráčů boccii

Vzhledem k různosti postižení a jeho funkčnímu dopadu na pohybové dovednosti sportovce jsou v boccie hráči rozděleni do 4 tříd (kategorií) – BC1-BC4. Této klasifikaci však předchází ještě klasifikace organizace CP-ISRA. Systém zahrnuje nejen osoby s diagnostikovanou DMO, ale lidi s dalšími druhy postižení, která jsou charakterizována neprogresivním poraněním mozku (např. mozková mrtvice, úrazy, mozku, nádory) (Ferrara, Laskin, 1997). „Organizace CP-ISRA vytvořila osm tříd s funkčním profilem CP1 až CP8, z nichž první čtyři jsou vozíčkářské, a pátá až osmá třída je pro chodící sportovce.“10 Následující tabulka velmi zjednodušeně přibližuje jednotlivé třídy: Tabulka 1 Jednotlivé třídy u spastiků dle CP-ISRA

Třída

Popis

CP1

Kvadruplegik (tetraplegik) = těžké postižení všech 4 končetin.

CP2

Kvadruplegik (tetraplegik) = těžké až střední postižení všech 4 končetin.

CP3

Kvadruplegik (tetraplegik) až těžký hemiplegik = střední postižení 4 nebo 3 končetin nebo těžké postižení 1/2 těla.

CP4

Diplegik = střední až těžké postižení, zejména DK.

CP5

Diplegik = symetrické nebo asymetrické střední postižení.

CP6

Sportovec s atetózou nebo ataxií = střední postižení.

CP7

Hemiplegik = střední až minimální postižení 1/2 těla.

CP8

Minimální postižení - diplegici a hemiplegici s lehkou spasticitou (1-2), monoplegici (postižení jedné končetiny) a sportovci s lehkou atetózou či ataxií.

10

Daďová, K. a kol. Klasifikace pro výkonnostní sport zdravotně postižených. Praha, Karolinum., 2008. ISBN: 978-80-246-1520-2. s. 30

19

Bocciu ve volném čase si může zahrát úplně každý. Na závodní úrovni musí ale splňovat klasifikační kritéria. „Způsobilí jsou jedinci ze tříd CP1 a CP2 (dle CP-ISRA) a sportovci s jiným neurologickým postižením (např. svalová dystrofie). V současné době se rozlišují čtyři třídy (BC1-BC4), které závisejí na funkčních schopnostech hráčů.“11 Sportovci jsou do jednotlivých tříd řazeni podle rozhodnutí klasifikátorů, profesionálů, kteří vlastní příslušné osvědčení opravňující k hodnocení sportovců. Klasifikátoři jsou většinou lidé se zdravotnickým vzděláním (zdravotničtí klasifikátoři), nebo se sportovním vzděláním (sportovní klasifikátoři). Nejvyšším statutem, kterého klasifikátor může dosáhnout, je mezinárodní klasifikátor. Než se však na tuto pozici dostane, musí projít statutem žadatele a národního klasifikátora (Daďová a kol., 2008). Sportovec by se měl seznámit s postupy klasifikace a respektovat rozhodnutí klasifikačního týmu. V zájmu sportovce je i spolupráce a prokázání maximálního úsilí během klasifikace. V opačném případě mohou být ze soutěže vyloučeni, protože nezískají sportovní třídu (Daďová a kol., 2008).

Následující text vysvětluje specifika jednotlivých tříd: BC1: Klasifikace pro jedince z tříd CP1 a CP2. Tito sportovci soutěží s asistentem, který jim nepomáhá s odhodem míče, ale je přítomen k přípravě a podání míče a také nastavuje podle hráčových pokynů vozík. Asistent v případě potřeby může zůstat v boxu s hráčem a během jeho odhodu stabilizovat vozík. Hráči mají omezenou hybnost trupu a špatnou rovnováhu v sedu, ale jsou schopni odhodit míč (obyčejně „horem“), nebo jej kopou nohou. BC2: Třída pro závodníky CP2. U této klasifikace nejsou povoleni asistenti. Tito sportovci mají lepší rovnováhu v sedu a většinou jsou schopni sebrat míč ze země samostatně, většinou jsou schopni házet horem i spodem. BC3: Třída pro závodníky s velmi těžkým handicapem (CP1) – motorickou dysfunkcí, kteří nejsou schopni držet a vypustit míč. Tato třída je smíšená, takže v ní soutěží společně jak spastici tak i nespasticky postižení sportovci např. se svalovou dystrofií, míšní lézí atd. Funkční profil hráčů této kategorie musí být srovnatelný – 11

Daďová, K. a kol. Klasifikace pro výkonnostní sport zdravotně postižených. Praha, Karolinum. 2008. ISBN: 978-80-246-1520-2. s. 46

20

nejsou schopni funkčního uvedení míče do pohybu sami a jsou závislí na pomoci. Závodníci používají pomůcku zvanou rampu a vždy využívají asistenta, který je vždy přítomen v boxu s hráčem. Protože je asistent i rampa součástí hráče, vztahují se na ně i poměrně striktní pravidla (pravidlo o přešlapu). Hráč je za asistentovo chování i za svoji rampu zodpovědný a proto je v případě přestupku penalizován vždy hráč. Asistent musí být vždy zády k hracímu poli a nesmí se do něj během hry dívat. BC4: Třída pro sportovce s jiným těžkým postižením hybnosti než je DMO, často progresivního charakteru. Tito hráči mají většinou nižší sílu, špatnou koordinaci a problém s vypuštěním/uvolněním míče. Profil sportovců této třídy je funkčně srovnatelný s hráči třídy BC2, jen jde o nespastické postižení. Hráči hází většinou spodem, kyvadlovým pohybem paže. V této třídě nejsou povoleni asistenti (Daďová a kol., 2008). Podle předchozího vysvětlení jednotlivých tříd je jasně vidět, že třídy BC2 a BC4 jsou si svým profilem dost podobné. Třída BC1 se od nich výrazněji odlišuje pomocí asistenta. Třída BC3 je potom nejvíce specifická. Hráči této třídy mají poměrně vytíženého asistenta, míček neodhazují, používají rampu k poslání míčku. K odehrání jednotlivých směn mají také nejvíce času.

2.2.3 Zkrácená pravidla hry

2.2.3.1

Vítězství zápasu v boccie

Ve hře boccia je na konci utkání vždy jeden vítěz (jednotlivec, jeden pár, jeden tým). Žádné utkání tedy nemůže skončit remízou. Vítězem utkání se stává hráč, který nasbíral v průběhu hry nejvíce bodů. „Cílem hry je umístit míčky své barvy co nejblíže bílému míči (Jack). Míče můžeme k cílovému míči hodit přímo, nebo k němu přiťuknout míček jiným míčkem, nebo přiťuknout cílový míček do blízkosti svých míčků či odrazit soupeřův míček dále od cílového. Po skončení směny (vyházení všech obdržených míčů oběma stranami) se sčítají všechny míčky, které jsou blíže cílovému míčku než nejbližší míček soupeře. Za každý takový míč je jeden bod. Pokud jsou dva

21

nejbližší míčky ve stejné vzdálenosti od cílového míče, dostávají obě soupeřící strany po bodu.“12

2.2.3.2

Hrací pole kurtu pro bocciu

Bocciu je možno hrát kdekoliv. Pokud počasí dovolí, můžeme hrát i venku na asfaltu, na písku, na trávě apod. Závodní boccia se ale hraje výhradně uvnitř – v hale či tělocvičně s hladkým povrchem (Karásková a kol., 2010).

Obrázek 1 Rozvržení hracího pole13 12

Karásková, V. a kol. A budeme si hrát. Olomouc, Univerzita Palackého v Olomouci. 2010. ISBN: 97880-244-2505-4 s. 19

22

„Podle pravidel International Boccia Commission (IBC), která se podílí na organizaci vrcholových soutěží (včetně paralympijských) pro zdravotně postižené sportovce, jsou celkové rozměry hřiště 12,5x6 metrů. Součástí hřiště je šest stanovišť pro hráče, každé jeden metr široké a dva a půl metru dlouhé. Na vlastní hrací ploše (10x6 metrů) je vyznačeno ve formě otevřeného „V“ území (jack ball linie) začínají na postranních čárách ve vzdálenosti jeden a půl metru od odhodové čáry. Přesně uprostřed vlastní hrací plochy je nakreslen kříž (jack cross) s rameny dlouhými 25 centimetrů. Doporučená tloušťka všech čar je 2 až 5 centimetrů. Povrch hřiště musí být rovný a hladký, bez jakýchkoliv nečistot. Zpravidla bývá vydlážděn, v halách může být i dřevěný. K vybavení hřiště patří nádoby na odkládání koulí vyřazených ze hry (dead ball container) a ukazatel barev (červená a modrá), informující hráče o tom, kdo je při házení koulí na řadě.“14 Pravidla se vztahují i na diváky. Étos a duch hry mohou připomínat atmosféru tenisu. Účast publika je vítána a podporována, nicméně v průběhu výkonu hráče při odhodu je od diváků, včetně nehrajících členů týmu, požadováno zachovávat ticho. Hluk v hale může být jedním z faktorů, který negativně ovlivní výkon hráče (Boccia Rules, 2013). Při závodech se pro hrací plochu běžně používá výraz kurt (na mezinárodních závodech court). Protože jedno utkání trvá okolo půl hodiny (ve třídě BC3 i hodinu), bývá na soutěžích několik kurtů vedle sebe, aby mohla utkání probíhat paralelně. To dává hráčům šanci během svého utkání povzbuzovat hráče ze stejného sportovního klubu či reprezentačního kolegu z bezprostřední vzdálenosti. Diváci mají zpravidla svůj vymezený prostor umístěný tak, aby jejich blízkost nebyla soutěžícím nepříjemná. Pokud je při závodech postaveno několik kurtů vedle sebe, divák na vzdálený kurt nemusí dohlédnout. Upřednostňuje se komfort hráče a možnost jeho soustředění, i když publikum ztrácí šanci detailně sledovat průběh utkání (Boccia Rules, 2013).

13

Boccia rules 2013. (online) - http://www.bisfed.com/wp-content/uploads/2014/01/BISFed-FinalBoccia-Rules-Dec-4.pdf s. 51 (cit. 20.7.2014) 14 Táborský, F. Cílové sporty. Praha, Grada. 2007. ISBN: 978-80-247-1637-4 s. 59

23

2.2.3.3

Časový limit a počet směn v utkání

Jednotlivá utkání se v boccie hrají na vymezený počet směn. „Každá strana má k odehrání každé směny časový limit, který odpočítává časoměřič.“15 (viz. Kapitola 2.2.3.4 Rozhodčí). Časové limity jsou různé pro jednotlivé třídy. Liší se i časový limit jednotlivců od limitu párů či týmů (Boccia Rules, 2013). Tabulka 2 Časový limit hry

Třída

Časový limit

BC1

5 minut na hráče na směnu

BC2, BC4

4 minuty na hráče na směnu

BC3

6 minut na hráče na směnu

Páry BC3

7 minut na pár na směnu

Páry BC4

5 minut na hráče na směnu

Tým

6 minut na hráče na směnu

Z tabulky můžeme vysledovat, že nejkratší čas na odehrání jedné směny mají hráči tříd BC2 a BC4. Tito hráči hrají samostatně (bez asistenta), nezdržuje je podávání míčků asistentem. Naopak nejvíce času pro odehrání míčků ve směně mají k dispozici hráči třídy BC3. Komunikace s asistentem a nastavování rampy je časově náročnější než „pouhé“ míření a odhod míčku hráči ostatních tříd. Není výjimečné, že hráč třídy BC3 nestihne během jedné směny svých 6 míčků odházet (Boccia Rules, 2013). Navýšený počet minut vidíme u divizí párů a týmů. Je to především kvůli komunikaci hráčů páru/týmu (domlouvání taktiky), která je při soutěžích těchto divizí povolena (Boccia Rules, 2013).

15

Suda, R. Boccia rules 2013, Překlad pravidel 2013. (online) http://www.scoajl.cz/upload/Pravidla%20sport%C5%AF/Pravidla-Boccia-BISfed.pdf (cit. 5.7.2014)

24

Počet směn v utkání je vždy shodný, pouze pokud se hraje soutěž týmů, které se účastní 6 hráčů, počet směn je vyšší. Pro jednotlivé divize platí následující pravidla: Pro divize jednotlivců obsahuje zápas čtyři směny, s výjimkou případného tie-breaku. Každý z hráčů zahajuje dvě směny. V zahájení směny (uvedení Jacka do hry) se hráči střídají. V divizi párů má zápas také čtyři směny, s výjimkou případného tie-breaku. Každý hráč zahajuje jednu směnu. Pro utkání v týmové divizi platí, že zápas obsahuje šest směn, s výjimkou případného tie-breaku. Každý z hráčů zahajuje jednu směnu (Boccia Rules, 2013).

2.2.3.4

Rozhodčí

Hlavní rozhodčí zápasu se s hráči schází už 15 nebo 20 minut (stanovuje organizátor turnaje) před zápasem v tzv. call roomu – svolávací místnosti. Zde už musí být závodník plně připravený k utkání, má tedy s sebou i svoji sadu míčků, případně asistenta, rampu či jiné povolené pomůcky. Úkolem rozhodčího v této předzápasové fázi je zkontrolovat vozík a vybavení hráče a také vylosovat, který hráč bude začínat. Tento hráč bude hrát s červenými míčky (Boccia Rules, 2013). Po uplynutí času stanoveného na setkání v call roomu, odvede rozhodčí hráče na kurt. Závodníci mají dvě minuty na rozházení, poté dá rozhodčí pokyn hráčům a časoměřičům k zahájení hry. V samotném utkání se hlavní rozhodčí pohybuje po kurtu a po každém hozeném míčku rozhoduje a dává pokyn, kdo hází následující míček. Hráčům toto sděluje pomocí pálky, která je z jedné strany modrá, z druhé červená. Máli hrát hráč s modrými míčky, ukáže rozhodčí modrou stranu pálky hráčům a časoměřiči. Při nejednoznačném rozmístění míčků, kdy si rozhodčí není zcela jist, který je k Jacku blíž, využívá pro upřesnění dostupných pomůcek – především svinovacího metru nebo speciálního měřidla. Na konci každé směny oznámí hráčům skóre. Po odházení všech míčků poslední směny oznámí celkové stav a společně s hráči podepíše zápis o utkání (Boccia Rules, 2013). Hlavnímu rozhodčímu při zápase pomáhají pomocní rozhodčí, a to čárový rozhodčí a časoměřič. Úkolem čárového rozhodčího je sledovat hráče a jejich pozici, případně umístění jejich povolených pomůcek, včetně asistenta. Hlídá především „přešlapy“. Pokud některý z hráčů přesáhne vymezený prostor, čárový rozhodčí

25

upozorní hlavního, který udělí dva trestné míče, tedy přidělení dvou extra míčů protistraně (Boccia Rules, 2013). Dalším pomocníkem hlavnímu rozhodčí je časoměřič. Řídí se pokyny hlavního rozhodčího, a to spuštěním času „modrého/červeného hráče“ vždy, kdy hlavní rozhodčí ukáže modrou/červenou stranu pálky. Čas zastavuje pokaždé, kdy se míček zastaví nebo přejde přes čáru vymezeného hracího pole (míček je „out“) (Boccia Rules, 2013).

Obrázek 2 Pomůcky rozhodčího16

2.2.3.5

Asistenti hráčů boccii

Třídy BC1 a BC3 jsou mimo jiné charakterizovány účastí asistenta. Přestože je vhodné, aby asistent znal pravidla hry, nemůže do hry nijak takticky zasahovat (Janečka a kol., 2012). Hráči klasifikovaní do třídy BC1 odhazují míček samostatně. Pomoc asistenta uplatňují výhradně na podání míčku, případně na úpravu pozice, např. natočení vozíku do strany. Hráč s asistentem nijak nekomunikuje o průběhu utkání či taktice. Asistent reaguje pouze na hráčův pokyn k podání míčku (většinou zvednutím paže), nebo na pokyn k upravení pozice, v tomto případě většinou verbální instrukcí (Boccia Rules, 2013).

16

Základní vybavení (online) http://www.boccia.tode.cz/?p=112. (cit. 24.7.2014)

26

Pokud asistent zrovna nepomáhá, zdržuje se mimo vyhrazený prostor pro hráče (box). Stojí nebo sedí na židli mimo kurt, hned za boxem svého hráče. Má tedy možnost zápas po celou dobu sledovat, nemůže ale do něj zasahovat. Míčky, které podává hráči, jsou už od počátku utkání připravené v boxu hráče. Po skončení každé směny vyzve rozhodčí asistenty hráčů k sesbírání míčků (Boccia Rules, 2013). U hráčů třídy BC3 je práce asistenta velice důležitá. Asistent je součást hráče a musí tedy být uvnitř boxu spolu s hráčem. Po celou dobu je otočen ke kurtu zády, aby nemohl ovlivnit utkání. Box opouští pouze na výzvu hlavního rozhodčího. K tomu dochází v případech, kdy při odhodu (míření či nastavování rampy) překáží soupeři. Pokud se takto musí přemístit, musí být stále zády ke kurtu. Pokud by se otočil, jeho hráč by mohl být penalizován. Asistent hráčů třídy BC3 je více vytížen než asistent hráčů BC1. Nejde už jen o podávání míčků, ale především o nastavování vozíku a rampy před odhodem. Velice důležitá je tedy spolupráce a souhra hráče a asistenta. Opět platí pravidlo, že asistent do hry nikterak nezasahuje. Během utkání nesmí udávat trenérské rady. Následuje pokyny hráče a rozhodčího (srov. Janečka a kol., 2012; Boccia Rules, 2013).

2.2.4 Vybavení hráčů boccii

Bocciu jako vrcholový sport s nejvyššími cíli si vybírá stále více lidí. Už několik let se hraje v České republice i třetí liga, což dokazuje vzrůstající popularitu tohoto sportu. Počet účastníků soutěže v boccie na paralympijských hrách také roste (viz. Kapitola 2.2.5 Historie hry a organizace), boccia je představována v dalších a dalších zemích. Úspěšným závodníkům tedy přibývá konkurence. Pokud si chce hráč splnit sen – být v reprezentaci a s bocciou se podívat po světě a třeba i vyhrát medaili na některém z velkých světových turnajů, musí samozřejmě dlouhodobě intenzivně trénovat. Dalším podstatným předpokladem je vyhovující vybavení, které při hře sportovec používá. To nesmí být jakékoliv dle přání sportovce, v rámci zachování objektivity hry podléhá určitým pravidlům. Před každými závody, musí být kontrola vybavení. Bude ji dělat hlavní rozhodčí a/nebo jím stanovení pomocníci v čase určeným technickým delegátem. Ideálně by se tato kontrola měla dělat 48 hodin před začátkem her. Kontrola zařízení

27

zahrnuje: míče, vozíky, pomocné prostředky (rampy), tykadla, ruční nebo ústní pomocné prostředky atd. (Boccia Rules, 2013).

2.2.4.1

Vozík

Vozík je základnou sportovce při odhodu míčku. Měl by proto poskytovat potřebnou stabilitu a pohodlí. Hráč by se na něm měl pohybovat s jistotou, i samotný vozík by měl být snadno ovladatelný. Poměrně velký počet hráčů používá pro běžný život elektrický vozík, který jim umožňuje větší samostatnost. Mnoho z nich ale na hru přesedá na mechanický vozík. Mechanický vozík je menší, nabízí tak více pohybu v poměrně malém prostoru boxu. Pro asistenta (třídy BC1 a BC3) je navíc snadnější na ovládání. Vozík je chápán jako součást hráčova těla. Podléhá tedy stejným pravidlům jako tělo nebo oblečení zdravého hráče (Janečka a kol., 2012). Naprostá většina běžných vozíků (elektrických i mechanických) vyhovuje pravidlům. Důležité je pohlídat si výšku sedadla. „Maximální výška sedačky, včetně polštáře nebo zpevňovací desky, činí 66 cm od země k nejvyššímu bodu, kde se dotýká hýždě s podložkou.“17

2.2.4.2

Míčky pro hru

Jen malý počet hráčů má již od počátku své vlastní míčky. Jedna sada míčků je už poměrně nákladná investice (okolo 10 tisíc Kč) a při všech ostatních výdajích (cestovné, stravné, asistent, rampa atd.) se závodníci zkrátka spokojili s odehráním turnaje s univerzální klubovou sadou. Na vrcholové úrovni dnes již věc prakticky nemyslitelná. Míčky totiž hrají opravdu velkou roli. Při podobné výkonnosti soupeřů to můžou být právě míčky, které rozhodnou zápas. Pokud chce být závodník v dnešní konkurenci úspěšný, měl dokonale znát vlastnosti míčků, se kterými hraje. Málokterý závodník dnes používá sadu, ve které jsou všechny míčky stejné tvrdosti. Velikost míčků se také občas zdá být odlišná. Tvrdé míčky vypadají větší než míčky měkké. V dnešní době 17

Suda, R. Boccia rules 2013, Překlad pravidel 2013. (online) http://www.scoajl.cz/upload/Pravidla%20sport%C5%AF/Pravidla-Boccia-BISfed.pdf (cit. 5.7.2014)

28

existuje několik výrobců míčků na bocciu. Mezi nejznámější patří Mamaku & Co, Handi Life Sport, Flag House nebo Expostar. Z důvodu většího množství výrobců jsou vlastnosti míčků jasně specifikovány pravidly (Karásková a kol., 2010). Měkké míčky jsou charakterizovány větší přesností a možností opakovaného umístění míčku. Jejich kinetická energie se rychleji ztrácí. Tvrdé míčky mají vlivem svých vlastností menší kontakt s podložkou, působí na ně tedy i menší třecí síly a jejich umístění není tak přesné (Dickson et al., 2010). „Kritéria pro boccia míče: Váha: 275g ± 12g. Obvod: 270mm ± 8mm. Nejsou požadované žádné obchodní značky zaručující, že míče splňují výše zmíněná kritéria. Míče musí mít definované barvy: červenou, modrou a bílou a musí být v dobrém stavu bez viditelných známek, které ukazují na poškození a manipulaci s míčem. Např. známky rozřezání. Dále nejsou povoleny žádné nálepky na míčích. Konečné rozhodnutí učiní hlavní rozhodčí a technický delegát.“18

Obrázek 3 Sada míčků na bocciu19

18

Suda, R. Boccia rules 2013, Překlad pravidel 2013. (online) http://www.scoajl.cz/upload/Pravidla%20sport%C5%AF/Pravidla-Boccia-BISfed.pdf. s. 5 (cit. 28.7.2014) 19 Boccia superior (online) http://www.handilifesport.com/en/boccia/superior (cit. 29.7.2014)

29

Míčky procházejí kontrolou hlavním rozhodčím před utkáním v call roomu. Pokud má rozhodčí pochyby o rozměrech míčků, může je přeměřit. Používá při tom mezinárodně schválených pomůcek (Boccia Rules, 2013).

Obrázek 4 Pomůcka rozhodčího pro měření míčků20

2.2.4.3

Rampy závodníků třídy BC3

Do divize BC3 jsou klasifikováni hráči, kteří mají velmi těžkou pohybovou dysfunkci všech čtyř končetin a nejsou schopni funkčního uvedení míčku do pohybu. Pro odhození používají pomocný prostředek – rampu. Od počátku soutěží třídy BC3 je výroba těchto ramp charakterizována velkou vynalézavostí. Úplně první rampy byly dost jednoduché, většinou podomácku pouze uříznuté kusy různých rour. Dnes už existují firmy vyrábějící rampy za poměrně vysoké ceny (Janečka a kol., 2012). Podle Paciorka se ve třídě BC3 mohou setkávat hráči s různým postižením, používání rampy je vyrovnávacím faktorem těchto hráčů (Paciorek, 2001). Stejně jako u většiny sportů, i k provozování boccii na vrcholové úrovni potřebují sportovci nemalé finanční prostředky. Pořízení dobré rampy je sice jednorázová položka, ale může se vyšplhat až na desetitisíce Korun. Podle britské firmy Demand, která obě výše zobrazené rampy vyrábí, je jejich cenový rozdíl 1784 Liber, tedy přes 60 tisíc Korun. Na světových soutěžích se ale dnes už nesetkáme s jednoduchými rampami bez stojanů. Jednoduchá rampa, se kterou musí asistent balancovat ve vzduchu, nemůže

20

Boccia Accessories (online) http://www.handilifesport.com/en/Boccia/Boccia_Accessories (cit. 29.7.2014)

30

zaručit takovou přesnost jako rampa, která je pevně spojena s podložkou (srov. www.demandequipment.com; www.integrovanesporty.cz).

Obrázek 5 Rampa pro začátečníky (obr. vlevo) a důmyslně propracovaná rampa

21

2.2.5 Historie

Stejně jako běžný sport, i sport lidí s postižením se neustále vyvíjí. Historie sportu a tělesné výchovy osob s postižením sice není příliš velká, nicméně dnes již můžeme říci, že některé sportovní disciplíny se může aktivně účastnit většina lidí s postižením (Válková, 2012). Někteří sportovci v minulosti dokázali, že i přes své postižení mohou soupeřit se zdravými. Jako důkaz nám postačí podívat se do výsledkových listin největšího sportovního svátku – olympijských her. Na letní olympijské hry (LOH) v Londýně 2012 se do závodu v běhu na 400 metrů kvalifikoval Oscar Pistorius, sportovec s oboustrannou podkolenní amputací. Ke splněnému kvalifikačnímu limitu a tedy účasti na hrách se později přidal další úspěch - postup z rozběhů do semifinále. S jihoafrickou štafetou běžel Pistorius dokonce olympijské finále (London 2012 Olympic Games The Official Book, 2012). Vynikající výkony i přes neslyšení startovního signálu, předváděl na LOH 2000 v Sydney Terence Parkin, neslyšící plavec. Na trati 200 metrů prsa si doplaval pro stříbrnou medaili (Sydney, 2000). Z dávnější historie stojí za zmínku určitě dánská sportovkyně Lis Hartelová, která se stala první medailistkou – ženou v jezdectví. 21

Boccia Lite (online) http://www.demandequipment.com/inclusivesports/boccia-lite.html (cit. 30.7.2014)

31

Dokázala to na LOH 1948 ve Stockholmu: „...skutečně největší úspěch ovšem slavila Dánka Lis Hartelová s koněm Jubilee v drezúře: stříbrnou medailí triumfovala nad dětskou obrnou...“22 Sport je jedním z nejoblíbenějších způsobů trávení volného času. To platí také pro lidi s postižením. I oni chtějí dosáhnout úspěchu a uznání na závodním poli. To byl mimo jiné jeden z důvodů pro vznik sportu a her pro lidi s postižením. Velkého rozmachu dosáhl ve 20. století, především v jeho druhé polovině, kdy vznikly paralympijské hry jako obdoba olympijských her. Mnoho sportovních odvětví se upravilo, vznikly nové sporty určené výhradně lidem s postižením. Mezi ně patří i boccia (Janečka a kol., 2012). O původu této hry píše Táborský: „Boča či boccia (z latinského označení pro míč „bottia“) vznikla úpravou pravidel původních italských variant „her s koulemi“. Pravidla byla upravena pro potřeby zdravotně postižených hráčů. Ve sportovní podobě se boča dostala na první významnou mezinárodní soutěž v roce 1984, a sice na Paralympijské hry v New Yorku. Od té doby je na paralympiádách pevnou součástí programu.“23

2.2.5.1

Zásadní události vývoje boccii

Zásadní události přehledně ukazuje následující chronologický vývoj boccii: 1984 – Za první mezinárodní závody v boccie se považuje soutěž na paralympijských hrách v New Yorku. 1986 – První mistrovství světa (MS) v Gits v Belgii. Pouze sportovci z CPISRA klasifikační třídy C1 a C2 se mohou účastnit soutěží. Sportovci třídy C1 mohou používat pomocná zařízení. Okolo 20 zemí už registruje bocciu jako sportovní disciplínu. 1988 – Boccia opět na programu paralympijských her. Od tohoto roku se paralympijské hry konají vždy na stejném místě jako hry olympijské. Bocciu tak mohou sledovat diváci v Soulu (Jižní Korea).

22 23

Kronika olympijských her 1896-1996. Praha, Fortuna print. 1996. ISBN: 80-85873-53-2. s. 85 Táborský, F. Cílové sporty. Praha, Grada. 2007. ISBN: 978-80-247-1637-4 s. 61

32

1989 – Založen „International Boccia Committee (IBC)“ – mezinárodní výbor boccii. S cílem rozvoje a organizace rychle rostoucího sportu je také stanoveno, že výbor se bude scházet minimálně dvakrát ročně. 1990 – MS v Assenu (Holandsko) představuje 3. soutěžní soutěž – C1 WAD (with assistive devices – s pomocnými zařízeními). V témže roce se koná v portugalském Lisabonu první workshop akreditace rozhodčích. 1991 – První světový pohár v boccie hostí Coimbra (Portugalsko) 1992 – Boccia na programu paralympijských her v Barceloně (Španělsko) už jako stálá sportovní disciplína 1993 – IBC vyvíjí systém světového žebříčku 1996 – Na paralympijských hrách v Atlantě (USA) je poprvé představena soutěž pro třídy C1 WAD a páry WAD 2000 – Na paralympijských hrách v Sydney (Austrálie) zaznamenává boccia obrovský divácký zájem, což zajišťuje tomuto sportu budoucnost jako nedílné součásti Paralympijského hnutí 2004 – Na paralympijských hrách v Aténách (Řecko) představena soutěž jednotlivců a párů třídy BC4 2008 – Na paralympiádě v Pekingu (Čína) soutěží 88 sportovců z 20 zemí v kategoriích BC1, BC2, BC3, BC4, páry BC3, páry BC4 a týmy BC1/BC2 (http://www.cpisra.org.za/files/sports/boccia/CPISRA_History_of_Boccia_201 2.pdf) 2012 – Boccia opět zvyšuje počet účastníků paralympijského závodu. V sedmi divizních soutěžích se představuje 104 sportovců (http://www.paralympic.org/boccia) 2013 – Vzniká BISFed – Mezinárodní sportovní federace pro bocciu

33

2.2.6 Organizace hry boccia

O organizaci vrcholných mezinárodních soutěží se společně s International Paralympic Committee (IPC) podílí především Cerebral Palsy International Sport and Recreacional Association (CP-ISRA). Bezprostřední řídící institucí je společná komise International Boccia Commission (IBC). V Česku zastřešuje bocciu Unie zdravotně postižených sportovců (UZPS) (Táborský, 2007). Velice důležitou organizací, která v České Republice provozuje sportovní aktivity zaměřené převážně na lidi s DMO, je Česká federace Spastic Handicap o. s. Toto sdružení organizuje více sportů a boccia je jedním z jeho prioritních sportovních odvětví. Federace vznikla již v roce 1992, v dnešní době má okolo 4700 členů a v průběhu roku pořádá zhruba dvacet sportovních akcí různých sportů. Patří mezi ně i několik víkendových turnajů v boccie, rozdělených na I., II., a III. ligu. Česká federace Spastic Handicap o. s. je členem CP-ISRA, dále Českého paralympijského výboru a od roku 2013 také nově vzniklé mezinárodní federace v boccie BISFed.24

24

Česká federace Spastic Handicap o. s: O nás (online) http://www.spastic.cz/cz/o-nas/. (cit. 24.7.2014)

34

3 EMPIRICKÁ ČÁST

3.1

Cíle práce Ambicí této části práce je pomocí kvalitativního výzkumu vymezit faktory, které

ovlivňují fair play hry a výkonnost hráčů boccii. Zjistit, jakým způsobem sami hráči vnímají stanovená pravidla, specifika boccii oproti jiným sportům a zdali je podle nich současné vymezení sportu fair pro všechny, případně co by podle jejich názoru přispělo k větší fair play tohoto sportu určeného především lidem s postižením. Hlavním aspektem práce je pohled samotných hráčů boccii na tuto hru. Jedná se o sportovce, kteří mají dlouholeté zkušenosti a jsou účastníky domácích i mezinárodních turnajů. Rozhovor s lidmi, kteří jsou v této oblasti přímo zainteresováni, může přispět k novému vhledu do problematiky.

Cílem této práce je na základě rozhovorů s hráči boccii zmapovat faktory, které mají vliv na hru a na fair play, dále definovat specifika této hry a analyzovat návrhy na možné změny, které by přispěly k větší atraktivnosti a objektivitě sportu.

3.2

Výzkumné otázky V rámci bakalářské práce byly stanoveny výzkumné otázky týkající se faktorů,

které mohou ovlivňovat fair play a tím i úspěšnost hráčů boccii. Otázky jsou tematicky oddělené. I.

Je boccia jako sport dobře organizovaná?

II.

Ovlivňuje zásadně kvalita vybavení úspěšnost hráčů boccii?

Organizací boccii, obsažené ve výzkumné otázce I., jsou myšlené třídy, do kterých jsou hráči boccii rozděleni resp. nerozděleni. Tedy nejen třídy BC1-BC4, do kterých jsou hráči klasifikováni, ale i fakt, že boccia nedělí své soutěže na mužské a ženské ani do věkových kategorií. 35

3.3

Metodika práce K analýze informací v teoretické části jsem využil dostupných knižních a

elektronických zdrojů. Pro získání informací z odborné literatury jsem využíval publikace, které se vztahují ke sportu, sportu osob s postižením a jejich klasifikaci a aplikovaným tělesným aktivitám. Dosažená data byla shrnuta do jednotlivých kapitol. Pro vyhledávání zdrojů jsem využíval primárně databázi knihovny Fakulty tělesné výchovy a sportu v Praze, databázi Národní knihovny a Městské knihovny v Praze. Vyhledával jsem pomocí elektronických databází Medlin, Pubmed a Google Scholar. Dále jsem uplatňoval zjišťování na základě znalostí a doporučení dalších lidí, kteří se bocciou zabývají. Některá data byla dohledána i prostřednictvím internetových vyhledávačů, do kterých byla zadávána hesla, která v odborných publikacích zatím schází (např. úplná pravidla boccii, historie boccii atd.). Pro zodpovězení výzkumných otázek byl v této bakalářské práci zvolen kvalitativní výzkum. S jeho pomocí se sice nedobereme representativních dat o celé populaci všech hráčů boccii, budeme však moci u zkoumaného tématu proniknout do větší hloubky. „Kvalitativní výzkum je nenumerické šetření a interpretace sociální reality. ... Cílem kvalitativního výzkumu je porozumění. Porozumění pak vyžaduje vhled do co největšího množství dimenzí daného problému.“25 Sběr dat proběhl na základě semi-strukturovaných rozhovorů s hráči boccii jako s těmi, kteří mají s problematikou praktickou zkušenost. Boccie se věnují na závodní úrovni. Metodu rozhovoru jsem si vybral z toho důvodu, že v rámci přímého setkání s respondenty je možné získat doplňující a zpřesňující informace. Otázky je možné dovysvětlit a o problému hovořit více než v případě dotazníků. Nevýhodou dotazníkového šetření je i jejich nízká návratnost. Aby výzkum téma zachytil z větší šíře a byl tedy validní, je třeba dodržet požadavek triangulace. „Pod pojmem triangulace se rozumí kombinace různých metod, různých výzkumníků, různých zkoumaných osob nebo skupin, různých lokálních a časových okolností a teoretických perspektiv, jež se uplatňují při zkoumání určitého

25

Disman, M. Jak se vyrábí sociologická znalost, Praha, Karolinum, 2011. ISBN 978-80-246-1966-8 s. 286

36

jevu.“26 Výzkum kromě rozhovorů s hráči boccii zahrnuje analýzu dokumentů a webových stránek, v rámci praxe byla příležitost pro neformální rozhovory a zúčastněné pozorování. „Triangulace zaručuje rozmanitost pohledů na zkoumanou otázku. … Rozšiřuje záběr a přidává hloubku a konzistenci.“27 Otázky pro rozhovory byly vypracovány speciálně pro účely tohoto výzkumu. Vycházejí z předchozí zkušenosti z prostředí lidí s postižením a především z kontaktu s hráči boccii. Předem stanovené otázky (viz. Příloha č. 1) byly v průběhu rozhovoru rozšiřovány o doplňující otázky s cílem získat co nejpřesnější odpovědi respondentů, které poskytnou informace k zhodnocení výzkumných otázek. Otázky byly přizpůsobeny situaci a byly pokládány tak, aby byly pro účastníky výzkumu jasné. Někdy bylo potřeba otázku položit více způsoby, případně upravit o doplňující informace, nebo se na ni doptat postupně. „V kvalitativním interview se často narazí na aspekty, s nimiž analýza nepočítala. Pokud mají vztah k základnímu problému nebo jsou důležité z hlediska udržení rozhovoru, tazatel musí pohotově formulovat otázky ad hoc.“28 Rozhovory byly nahrávány a v jejich průběhu byly zároveň pořizovány psané poznámky. Poté byly rozhovory přepsány. S respondenty z Velké Británie byly rozhovory vedeny písemnou formou. Otázky, které jsou specifické pro české prostředí, byly vynechány (viz. Příloha č. 2).

3.3.1 Metody výzkumu

Semi-strukturovaný rozhovor – vychází z předem připraveného seznamu témat a otázek, pořadí otázek se může lišit. Rozhovor je částečně řízený, je zde ale prostor pro dodatečné otázky na základě reakcí respondenta. Neformální rozhovor – spontánní dotazování především v průběhu zúčastněného pozorování v terénu, individuální přístup k respondentům, poznání tématu do hloubky. (srov. Reichel 2009; Švaříček, Šeďová, 2007).

26

Hendl, J. Kvalitativní výzkum, základní metody a aplikace, Praha, Portál, 2005. ISBN 80-7367-040-2 s. 149 27 Švaříček, R., Šeďová, K. Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách, Praha, Portál, 2007. ISBN 97880-7367-313-0 s. 204 28 Hendl, J. Kvalitativní výzkum, základní metody a aplikace, Praha, Portál, 2005. ISBN 80-7367-040-2 s. 171

37

Zúčastněné pozorování – sledování probíhajících aktivit přímo ve zkoumaném terénu, zúčastněný pozorovatel je účastníkem interakcí. Cílem je porozumění situaci (srov. Švaříček, Šeďová, 2007; Disman 2011). Příležitost pro zúčastněné pozorování a neformální rozhovory byla nejen při účasti na turnajích v boccie jako divák, ale také v roli asistenta hráčů tříd BC1 a BC3 a při společných trénincích. Studium literatury a webových stránek – analýza materiálu, který je zdrojem relevantních informací. Výzkumník pracuje s materiálem, který již existuje (Miovský, 2006). Jednalo se především o prostudování výsledkových listin, pravidel boccii, odborné literatury i internetových stránek hráčů boccii nebo organizací, které se této hře věnují.

3.3.2 Popis výzkumného souboru

Výzkumný soubor tvoří hráči boccii, kteří se zúčastnili Mezinárodního mistrovství České republiky v boccie v roce 2013. Kromě sportovců z České republiky byli písemně osloveni i zahraniční hráči z Velké Británie. Cílem bylo získat reprezentativní vzorek, aby mohly být vyhodnoceny výzkumné otázky. „V případě kvalitativního výzkumu není cílem, aby reprezentoval celou populaci, ale určitý problém. Výběr respondentů je odvozen od toho, jak je definován náš výzkumný problém a výzkumné otázky.“29 Na základě kontaktů z předchozí praxe, byli osloveni vhodní respondenti, hráči boccii na závodní úrovni. Díky technice sněhové koule (Disman, 2011), byly poté oslovovány další osoby, které se věnují tomuto sportu. Účastníci výzkumu byli seznámeni s účelem, pro který rozhovor poskytují i metodou zpracování dat. Etika byla dodržena tak, že byl respondentům předložen k podpisu informovaný souhlas s využitím dokumentu s osobními údaji (viz. Příloha č. 3) a podmínky pro zacházení s ním. Soubor respondentů tvoří 10 osob. Bylo uskutečněno osm rozhovorů v délce cca 20 minut. Dva rozhovory s hráči z Velké Británie byly vedeny písemnou formou. S rozhovorem souhlasili všichni oslovení respondenti. Jednalo se o dvě ženy a osm mužů různého věku. Protože zkoumaný prvek (např. vybavení pro sport) může hrát 29

Švaříček, R., Šeďová, K. Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách, Portál, Praha 2007. ISBN 97880-7367-313-0 s. 73

38

rozdílnou roli v jednotlivých kategoriích klasifikace, byly provedeny rozhovory se zástupci všech 4 kategorií. Třída BC1: 4 zástupci Třída BC2: 3 zástupci Třída BC3: 2 zástupci Třída BC4: 1 zástupce

3.3.3 Sběr dat

Rozhovory byly získány při návštěvě Mezinárodního mistrovství České republiky v boccie na přelomu května a června roku 2013. Na jaře letošního roku byli osloveni respondenti ze zahraničí. Všem tázaným byl vysvětlen důvod, smysl a cíl výzkumu. Byli ujištěni, že získané informace a názory budou použity výhradně pro účely bakalářské práce. Na základě připravených otázek byly získány informace z prostředí boccii z pohledu jejích hráčů. Rozhovory byly semi-strukturované, a tedy dané otázky byly rozšířeny o doplňující podotázky, které vhodně dokreslily problematiku. Bylo však dodržené téma rozhovoru s cílem odpovědět na výzkumné otázky. U všech respondentů jsem se setkal s ochotou a vstřícným jednáním. Byl jsem připraven i na odmítnutí rozhovoru, probíhalo MMČR a respondenty jsem oslovoval mezi jednotlivými zápasy. I přes stresující podmínky ale nikdo rozhovor neodmítl, rozhovory byly vedeny v přátelském duchu. Bylo zřejmé, že některé otázky přivedly dotazované k hlubšímu zamyšlení, některé odpovědi provázely emoce. Zahraniční respondenti. i přes možnost jednoslovné odpovědi své postřehy rozvedli. Pro některé z nich znamená napsání jedné věty mnoho úsilí a času, přesto projevili ochotu se výzkumu detailně věnovat. Průběžně byly získávány a vyhodnocovány doplňující informace na základě studia literatury a internetových zdrojů, neformálních rozhovorů a praxe.

39

4 VÝSLEDKY KVALITATIVNÍHO VÝZKUMU

V rámci kvalitativního výzkumu bylo zpracováno 10 rozhovorů s muži a ženami, kteří mají zkušenost se závodní bocciou. Těchto deset hráčů představuje jen vzorek a nemůže tedy zhodnotit situaci v celé populaci hráčů boccii. Může však přinést nový vhled do problematiky, nabídnout východisko či další diskuzi k tématu. Všichni respondenti jsou hráči, kteří hrají na vysoké úrovni, mají zkušenost s mezinárodními závody. Pět respondentů se během své závodní kariéry zúčastnilo alespoň jedné velké světové soutěže mistrovství Evropy, mistrovství světa, paralympijských her. Výzkumu se zúčastnilo osm mužů a dvě ženy. Nejmladšímu respondentovi bylo v době rozhovoru 17 let, nejstaršímu 44. Ostatních osm respondentů jsou hráči ve věku mezi 20 a 30 lety. Dva respondenti pocházejí z Velké Británie, ostatní z České republiky. Všichni respondenti uvedli, že se boccie věnují pravidelně, většina z nich trénuje minimálně dvakrát týdně. V tomto ohledu se zcela vymyká pouze respondent č. 2, který uvedl, že trénuje podstatně méně. „Spíš míň než jednou za týden. Spíš jednou za měsíc“. (2) Závody jsou pro všechny vyvrcholením přípravy, která je v některých případech vzhledem k blížícímu se turnaji intenzivnější. „Dvakrát týdně, a když je nějaká akce, jako teď, tak třikrát nebo čtyřikrát po dvou hodinách.“ (4) „Tak čtrnáct dní před závodama, to trénuju skoro každý den. Jinak tak dvakrát třikrát týdně.“ (8) Zpracované rozhovory slouží jako materiál k vyhodnocení výzkumných otázek. První výzkumná otázka: Je boccia jako sport dobře organizovaná? zůstává otevřená. Respondenti reagovali na sportovní klasifikaci do jednotlivých tříd, dále na téma boccii jako smíšeného sportu co se týče mužů a žen i všech věkových kategorií (viz. Otázky č. 1.1, 1.2, 1.3). Výzkum ukázal, že v organizaci boccii je ještě prostor pro úpravy, které by vedly k větší spokojenosti hráčů. Respondenti se však na odpovědích neshodli. Někteří neměli k daným organizačním složkám výtky, sport od začátku respektují s jeho

40

zavedenými pravidly. Jiní však výhrady uvedli a vlastním názorem zdůvodnili. Jejich připomínky mohou být přínosem do další diskuze. Výzkumná otázka byla v rozhovoru tematicky rozdělena do tří podotázek. Jako první hodnotili respondenti stávající klasifikaci boccii, tedy rozdělení do čtyř tříd BC1BC4. Pouze tři respondenti neuvedli k systému klasifikace výhrady (respondenti č. 2, 4 a 6). Ostatní uvedli alespoň částečnou nespokojenost se současným uspořádáním klasifikace. Největší připomínky přišly od zástupců klasifikační třídy BC3 (respondenti 7 a 9), kteří se shodli, že klasifikace právě do jejich třídy není objektivně nastavena. Respondent č. 9 argumentuje, že do této třídy jsou zařazeni i hráči s MD (muskulární dystrofií). Poukazuje na to, že tito sportovci nemají (na rozdíl od hráčů s DMO) nekontrolované pohyby. Nastavení míčku a odhození pro ně tedy může být mnohem snadnější. Respondent č. 7 argumentuje obdobně. „A taky se v týhle skupině setkávají spastický a nespastický postižení. To taky není dobře. Kdo není spastik, má oproti mně jasnou výhodu.“ (7) Fakt, že spasticita je určité znevýhodnění zmiňuje ve své knize o DMO Marešová. Vysvětluje spasticitu jako zvýšení svalového tonu, které je projevem nekontrolované aktivity všech svalů současně na končetinách. K této aktivitě dochází při pokusu o cílený pohyb (Marešová a kol. 2011). Kromě této nespokojenosti udává ještě návrh na další samostatnou kategorii, do které by zařadil závodníky třídy BC3, kteří nemohou mluvit. „Kdo nemůže mluvit by měl mít víc času, všechno mu trvá mnohem dýl. Tak bych je dal do samostatný skupiny.“ (7) Je pravda, že například vznešení protestu je při utkání pro nemluvícího hráče prakticky nemožné. Podle pravidel může sice hráč vznést protest kdykoli má od rozhodčího pokyn k hodu (je na tahu), ale po celou dobu protestu mu běží čas. Než se však přes svého asistenta domluví s rozhodčím (hodně času uplyne, než vůbec asistent pochopí, že hráč chce vznášet protest, taková situace se většinou netrénuje), čas určený na odházení míčků ve směně často vyprší. Podle těchto reakcí může tedy nemluvící hráč se spastickou formou DMO cítit dvojí znevýhodnění. Nespokojenost s klasifikací projevili i zástupci ostatních klasifikačních tříd. Respondentka č. 3 si stěžuje na nerovné podmínky.

41

„Kolikrát se mnou hraje někdo, kdo má obě ruce úplně zdravý a já se musím hrozně nadřít. Podle mě by ten člověk patřil mezi BC2 a on je BC1. Ale nevím, jak by se to dalo... asi je špatnej ten systém tý klasifikace.“ (3) Respondent č. 5 vyjádřil svoji nespokojenost s rozdílnou klasifikací jiných zemí. „Tam je problém ten, že vlastně každá země si ty skupiny vykládá jinak. I když je to vlastně daný v těch pravidlech, takže Angličani tam měli v BC2 holku, i když je BC4. Jako co se týče naší klasifikace, myslím, že je správná.“(5) I jediný zástupce třídy BC4 uvedl k otázce klasifikace výhrady. „Třeba konkrétně u tý BC4 tak se mi zdá, že… Ne že jsou tam některý špatně zařazený, ale kolikrát to neodpovídá… Většinou jsou třeba po úrazech, já třeba po úrazu nejsem… takže je to takový sporný, jestli patří do tý kategorie.“ (8) Podle respondenta č. 10 by bylo vhodné mimo paralympijské hry více propojit bocciu s bocciou speciálních olympiád, tedy s bocciou lidí s mentálním postižením. Na turnajích ve Velké Británii jsem se setkal se soutěží osob s mentálním postižením. Měli svoji samostatnou kategorii, ve které se spolu utkávali. Mezi zápasy bylo možné sledovat nesoutěžní měření sil mezi některými závodníky tříd BC1-BC4 s lidmi s mentálním postižením. Jde o zajímavý projekt integrace a zřejmě i nejlepší závodníci (uvedený respondent má medaile z MS i PH) tuto skutečnost nevnímají jako nějakou nutnost, nýbrž jako přínos. Cílem klasifikace je zajistit sportovcům srovnatelné výchozí podmínky pro tréninky a soutěže a tím zajistit fair play daného sportu. Problémem jsou ale individuální odlišnosti mezi sportovci s postižením. V každé klasifikační třídě je vymezeno určité rozpětí a sportovci nacházející se na opačných koncích tohoto rozpětí nebudou mít zřejmě ve všem shodné podmínky (Daďová a kol., 2008). Jak ukázaly reakce respondentů, je dost pravděpodobné, že vždy bude nějaký sportovec s klasifikací nespokojený. Každé postižení je specifické, a pokud by klasifikace měla být důsledná do posledního detailu, zřejmě by musela existovat třída pro každého jednotlivce. Postižení by ale nemělo člověka při sportu znevýhodňovat. Výkon a úspěch by měl vycházet především z talentu, taktických a technických dovedností sportovce, nikoli ze stupně postižení. Klasifikace se snaží o co nejmenší počet nespokojených sportovců, proto se neustále vyvíjí. Současný systém klasifikace pro bocciu tedy nemusí být konečný, vždyť např. třída BC4 byla představena poměrně nedávno – v roce 2004 (viz. Kapitola 2.2.5 Historie hry a organizace). 42

Dalším tématem, které se týká organizace boccii, je problematika smíšeného sportu. Tedy skutečnost, že proti sobě hrají zástupci obou pohlaví. Boccia se tak řadí do velmi malého společenství sportů, ve kterých je to možné. Pohled na ženu soupeřící s mužem může být pro diváky atraktivní, ale snad každého napadne otázka fair play. Jak na tento fakt reagují samotní hráči, bylo předmětem jedné z tematických otázek rozhovoru. Nejprve je nutné si uvědomit, že osm z deseti respondentů jsou muži. Většina z nich také neuvedla k dané problematice výhradu a ve svých odpovědích se respondenti shodovali, že v boccie nehraje roli pohlaví závodníka, ale umění. „Ta boccia, tam nejde o to, jestli máš sílu, nemáš sílu, ale o tý logice. Tam je všechno o logice, myšlení.“ (4) „Jo, je to asi takhle dobrý, protože vlastně stejně všichni seděj. To, jak je kdo silnej, závisí spíš na tréninku, na tom jak kdo trénuje“ (6) „… u tohodle sportu to nerozhoduje. Rozhoduje to, jak máš natrénováno a jak jseš prostě dobrej.“ (8) Respondent č. 9 dokonce argumentuje příkladem, ve kterém uvádí fakt, že bývalá světová jednička třídy BC2 byla žena. Považuje to za jasný důkaz rovnosti mužů a žen. Tento respondent by ale přesto rád bocciu rozdělil na samostatné kategorie mužů a žen. Svůj názor zdůvodňuje tím, že IPC na paralympijské hry stanovuje kvótu pro počet žen. Rozplynou se kvůli tomu sny hráčům, kteří jsou lepší než nejlepší ženy, ale kvůli zmíněné kvótě na paralympiádu nepojedou. Z ostatních respondentů – mužů vznesli výhradu vůči současnému stavu jen dva. Respondent č. 9, který je klasifikován do třídy BC3, odpověděl, že boccia sice nevyžaduje žádnou fyzickou úroveň, vzpomněl však na ostatní třídy a uvedl, že snad pro házející je fyzická kondice důležitá. Jediným zástupcem mužů, který uvedl, že v boccie mají muži výhodu, je respondent č. 5. „Určitě si myslím, že muž má trošku navrch, ale v tom smyslu zase musíme brát to postižení.“ Obě ženy vyjádřily nespokojenost. Respondentka č. 3 jednoznačně poukazuje na zvýhodnění mužů. „No já bych to rozdělila, protože muži jsou silnější oproti ženám.“ Druhá žena, respondentka č. 1, vysvětluje svoji výtku větší fyzickou výbavou mužů. 43

„Myslím, že já nemám stejnou výchozí pozici jako chlapi. Chlapi mají většinou větší sílu a jakoby dohoděj dál a tak. Já musím dohnat fyzičku.“ Jistě by bylo zajímavé získat odpovědi od většího počtu respondentů, kde by ženy byly zastoupeny ve větší míře. Velice často je při utkání muže a ženy vidět, že muži posílají svého Jacka do dálky. Jakoby se spoléhali na menší fyzickou vybavenost soupeřek. Při tréninku se ženy proto často soustředí na nácvik hodu na velkou vzdálenost. Uvědomují si, že v závodní boccie je převaha soupeřů mužů, a tento trénink jim pomůže překonat tuto jejich častou taktiku dlouhých míčů. Pokud se ženám dlouhé hody nedaří, mohou cítit znevýhodnění. Rozdělení na samostatné kategorie mužů a žen se ale nenabízí jen na základě nespokojených sportovkyň. Velice zajímavý je již zmíněný argument respondenta č. 10, který upozorňuje na „ženskou kvótu“. Důvodem, proč se paralympijských her účastní ženy, které v kvalifikačních soubojích neobstály, může být snad jen motivační. IPC se zřejmě snaží udržet sport ve stávající podobě a nespokojeným ženám má být vymezená kvóta pomůckou k dosažení úspěchu. Bohužel ale může mít negativní dopad na z nominace vyřazené muže, kteří mohou naopak pociťovat nespravedlnost pozitivní diskriminace. Posledním zkoumaným prvkem z hlediska organizace boccii byla otázka věkových skupin. Závodní boccia není nijak věkově rozdělena. Jde opět o velice specifickou skutečnost pro sportovní odvětví, naprostá většina sportů i sportů osob s postižením své závody dělí do několika věkových skupin např. na žákovské, dorostenecké, juniorské a seniorské. Stejně jako v problematice soupeření mužů a žen, i zde přidává zavedený stav na atraktivitě sportu. Mladí talentovaní hráči mají možnost porazit mnohem zkušenější závodníky. Publiku se naskýtá příležitost sledovat přímý souboj různých generací. Muži a ženy dohromady, navíc žádná věková diferenciace, podle všeho se organizace stará o uspokojení diváků velice dobře. Jestli se současným uspořádáním, tedy bocciou bez věkových kategorií, souhlasí samotní hráči, bylo předmětem jedné z otázek rozhovoru. Z deseti dotazovaných respondentů tři (respondenti č. 2, 6 a 8) vyjádřili spokojenost se současnou situací. Udávají k tomu i podobné důvody, při rozdělení by se obávali úbytku hráčů v lize. „Kdyby ty věkový kategorie byly, tak že by to nebylo takový. Jako že by tam těch hráčů bylo strašně málo, kdyby to bylo rozděleno na několik kategorií. Trochu by to poškodilo tu ligu.“ (2) 44

„Je to dobře. Protože já teďka jsem jeden z nejmladších, ale je to dobře, že se můžu utkat se staršíma. Kdyby se to rozdělilo na mladší a starší, tak by hodně hráčů ubylo.“(6) Respondent č. 8 má na věc podobný názor jako diváci. Vítá přímou konfrontaci mladších a zkušených hráčů. „Já si myslím, že to je v pořádku. Kolikrát jsem viděl, že malej kluk porazil dospělýho. Záleží na tom, jak je dobrej a jak má v danou chvíli natrénováno. Myslím si, že skutečně nehraje roli, jak je kdo starej.“ (8) Obavy respondentů z menšího počtu závodníků při rozdělení do věkových kategorií ale nejsou opodstatněné. Zavedení mládežnické věkové kategorie do 15 let by nemuselo mít na ligu zásadní dopad. Podle výsledkových listin organizace Spastic Handicap se I., II., nebo III. ligy v roce 2013 účastnilo dohromady jen 5 závodníků (1 v I. lize, 2 ve II. a 2 ve III. lize) (http://www.spastic.cz/cz/boccia/vysledky.php). Snížení počtu hráčů ligy by tedy bylo minimální. Při takto malém počtu hráčů mladších 15 let by ale bylo zavedení kategorie do 15 let zcela bezpředmětné. Ani v případné kategorii do 18 let by nebyl dostatek závodníků ve všech třídách pro samostatné uspořádání ligy. Rozdělení do věkových kategorií je tedy zatím alespoň v českých podmínkách nemyslitelné. Přesto ale část respondentů vyjádřila vůči současnému stavu výhrady a rozdělení do věkových kategorií by uvítala. Respondentka č. 1 zdůrazňuje odlišnost výkonů mladších a zkušených hráčů. „Vlastně když člověk začíná, tak se po něm chtěj úplně stejný výkony jako po těch, kteří to třeba už hrajou deset let. ... když začínáš, tak nikdo nekouká na to, jestli to hraješ poprvé, jestli začínáš. To všichni koukají na to, že musíš stejně.“ (1) Podobný názor sdílí i respondentka č. 3. „Myslím si, že by měly být kategorie, protože samozřejmě já když jsem úplně začínala na tý profesionální úrovni, tak třeba jsem hrála se čtyřicetiletým chlapem, který má víc síly, víc zkušeností a mně to přišlo tak, jakoby nefér.“ (3) Zavedení alespoň jedné věkové kategorie pro mladší hráče schvalují i respondenti, byť připouští, že by to bylo organizačně náročné.

45

„Já si myslím, že by to mohlo být, ale bylo by to obtížnější na organizaci, než je teď. Ta organizace tý boccii už je natolik složitá a ještě kdyby se to rozdělilo na ty kategorie, bylo by to těžší organizovat.“ (4) Respondenti č. 7 a 10 by kategorii zavedli, pouze pokud by byl větší počet mladších hráčů: „Kdyby bylo víc dětí, mohla by být jedna kategorie pro děti.“ (7) „Pokud by byl větší počet hráčů, další kategorie by byla opodstatněnou možností.“ (autorův překlad, resp. č. 10) Hráčů dětského věku je všeobecně málo. Zavedení věkové kategorie pro mladší závodníky by musela zřejmě iniciovat BISFed. Národní asociace by reagovaly pořádáním soutěží pro tuto kategorii. Pokud by měly děti šanci už třeba ve 12 letech vyhrát mistrovství republiky a reprezentovat svoji zemi (byť v mládežnické kategorii), možná by bocciu hrálo více dětí a na závodní úrovni by začínaly dříve. Boccia je ale stále populárnější, mistrovství světa a paralympiád se účastní stále větší počet hráčů reprezentujících rostoucí počet zemí. V České republice se boccia hraje už několik let ve třech ligách, aktivně hrajících stále přibývá. Přesto je zavedení mládežnické věkové kategorie podmíněno větším počtem mladých hráčů.

Druhá výzkumná otázka byla zaměřena na vybavení hráčů boccii. Z výzkumu vyplývá, že hráči rozdílnost vybavení vnímají. Respondenti se shodli, že kvalita, ale i dostupnost vybavení hraje významnou roli v boji o dobré umístění. Boccia je sport, ve kterém si potřebné náčiní sportovec zajišťuje sám. Řídí se předepsanými pravidly, přesto má při výběru mnoho možností. Různost vybavení je jedním z několika faktorů, které činí bocciu zajímavým sportem. Pokud jde o míčky, existuje několik výrobců. V Evropě hrají sportovci nejčastěji s míčky jednoho z následujících výrobců: Mamaku & Co, Handi Life Sport, Flag House nebo Expostar. Přestože na domácích soutěžích vidíme mnohdy obdivuhodné výkony a někteří naši závodníci již zaznamenali dobré výsledky i na mezinárodním poli, jsou to právě paralympijské hry a další mezinárodní vrcholné soutěže (Mistrovství světa, Mistrovství Evropy), kde jsou medailové úspěchy našich spíše ojedinělé. Podíváme-li se na výsledkové listiny těchto velkých závodů, opakují se na medailových pozicích zástupci 46

několika málo zemí – Brazílie, Thajska, Číny, v Evropě potom Portugalsko, Velká Británie. Nabízí se tedy otázka, v čem jsou závodníci těchto zemí lepší než ostatní. Můžeme spekulovat, že velký význam má tradice sportu v té konkrétní zemi, nebo například forma tréninků a způsob přípravy na závody. Při sledování utkání ale boccia nepůsobí úplně "fair" i vzhledem k odlišnosti sportovního vybavení – jde o především o míčky. U třídy BC3 má velký vliv také rampa. Během několika let asistování hráčům tříd BC1 a BC3 jsem se přesvědčil, že vybavení má na výsledky hráčů skutečně velký vliv. Mistr světa a olympijský medailista byl se svými míčky při tréninku neporazitelný. Pokud ale měl zahrát s cizí sadou, odhody byly nepřesné a i hráčova psychika utrpěla. Nedokázal se dostatečně soustředit, už před odhodem míčku nevěřil. Z uskutečněných rozhovorů je patrné, že míčky v boccie hrají velkou roli. Všichni respondenti se na významu kvalitních míčku shodli. Zároveň zdůrazňují důležitost vlastní sady míčků. Někteří respondenti komentují i tvrdost míčků. „To určitě, to bez debat. To hraje jednu z nejpodstatnějších rolí. Já jsem třeba začala ty míčky řešit rovnou tak, že jsem měla to štěstí, ale třeba znám hráče, který hráli roky s nekvalitníma míčkama, s tvrdejma a tak.“ (1) „Určitě si myslím, že to hraje velice závažnou roli. Každý si vybírá, co mu sedí. Kdyby mu dali jenom tak nějaký ošuntělý míčky, tak by mu to asi moc nešlo. Takže na každýho závodníka se musí vybírat to správný vybavení.“ (2) „Vybavení jako takový mám na dobrý úrovni, dost to ovlivňuje. Máme všichni svoje individuální míčky, na které jsme zvyklí. Blížíme se na tu světovou špičku. Každýmu vyhovuje jiná tvrdost.“ (4) „Co se týče těch míčků, tak to je hrozně důležitý, protože ta tvrdost ten hod ovlivňuje. Nezdá se to, ale je to hodně důležitý. Asi nejdůležitější.“ (6) „A u míčků… to hraje velkou roli. Je to o tom komu, co svědčí, komu co vyhovuje, jestli měkký nebo tvrdší. Bývá to ale většinou výhoda, když má dobrý míčky.“ (8) Respondenti č. 3 a 5 se zastavují nad odlišnými vlastnostmi míčků asijských výrobců: „I ten míček může rozhodnout. Já mám problém hrát s měkkýma míčkama, protože nemám tolik síly. Teďka kdybych si koupila třeba měkký míček, tak musím dát tu sílu 47

větší. Na blízko fajn, ale umisťovat třeba na dálku to není. A když to hodím, když ho zmáčknu, on jakoby drží – to je dobře – a odjede mi úplně pryč. Ale stejně si myslím, že by měla být jedna firma, která by měla vyrábět ty míčky. Když pak hraju s Asiatem, ten bude mít měkký míčky, a já tu bocciu umím dobře, a on mi tam ten míček nalepí, ale já už ho v žádným případě nevyrazím.“ (3) „No, to vybavení hraje poměrně velkou roli. Třeba Jihokorejci mají nejlepší koule na světě, jenomže na ně mají embargo. Takže to je trochu nefér.“ (5) Nutnost vlastní sady míčků zmiňují i oba dva britští respondenti (9 a 10). Regulérnost je zajišťována kontrolou a případným testováním míčků. Neustále však dochází k nespokojenostem z řad hráčů. Současný test totiž nedokáže adekvátně otestovat všechny důležité parametry míčků. Ke splnění normy stačí míčku, aby propadl výřezem v testovací šabloně. Tímto způsobem se testuje jen velikost míčků, nikoli jejich tvrdost a deformitu, na kterou si vůči asijským výrobcům stěžují evropští hráči. V poslední době byly zaznamenány snahy o zavedení nové testovací pomůcky. Ta by dokázala zhodnotit i tvrdost míčků. Jedna taková pomůcka už byla představena na několika závodech v roce 2014. Respondent č. 10 v odpovědi na poslední otázku uvedl výhrady k tomuto testovacímu zařízení. Je podle něho velice kontroverzní, nepřesné a mylné. Spíše než test deformity by upřednostnil test odporu koulejícího se míčku. Následující text se podrobněji věnuje zmíněnému zařízení. Kromě velikosti jednotlivých míčků je v dnešní době také velkou otázkou jejich tvrdost. Po paralympijských hrách v Londýně (2012) se objevily názory, že někteří asijští hráči používají až příliš měkké míčky. Pokud takový míček „nalepí“ na Jack, je potom pro soupeře prakticky nemožné ho od Jacka jiným míčkem odrazit. Na tvrdost míčků zatím neexistuje žádné kritérium. Podle organizace BISFed ale je ale v současné době snaha o přehodnocení dosavadních metod testování míčků. Spolu se zástupci výrobců a odborníky z univerzit BISFed navrhl nové testovací zařízení. Míček, který má být schválen pro použití na závodech, musí splňovat následující podmínky: 1. 2. 3. 4. 30

míč nesmí projít menším otvorem o obvodu 262 mm (∅82,4 mm) míč musí projít větším otvorem o obvodu 278 mm (∅88,5 mm) míč se nesmí zastavit na začátku rampy v zóně „a“ míč se musí zastavit v otvoru na konci rampy (značeno „b“)30

Testování míčů na bocciu (online) http://www.boccia.tode.cz/?p=1162 (cit. 30.7.2014)

48

Test tedy nabízí mnohem komplexnější hodnocení vlastností míčků. Přesto se zdá, že někteří hráči budou proti zavedení této pomůcky jako oficiálního testovacího zařízení bojovat.

Obrázek 6 Zařízení pro testování míčků 31

Instruktážní video je k vidění na internetových stránkách youtube.32

Snad ještě větší vliv na hru má rampa u hráčů třídy BC3. Její velikost, délka a hlavně stabilita v kombinaci s jednoduchostí používání jsou pro hráče podstatným faktorem přesných odhodů. Kromě hráčů třídy BC3, kteří pro odhod míčku rampu používají, zmínili její hodnotu také jiní respondenti: „To hraje jednu z nejpodstatnějších rolí. Hlavně ty rampaři.“ (1) „Rampy jsou sestrojovány v souladu s přesnými požadavky hráčů.“ (autorův překlad resp. č. 10) Sportovci klasifikováni do třídy BC3 používají rampu ke každému odhodu. Ve své závodní kariéře většinou vyzkoušeli více různých ramp. Dnes jsme dospěli do doby, kdy výroba ramp prochází složitým technologickým postupem často adresovaným na míru přímo uživateli. Jednoduché rampy, vyrobené z počátku doma z kusu plastové 31

Testování míčů na bocciu (online) http://www.boccia.tode.cz/?p=1162 (cit. 30.7.2014) Boccia Ball Test Unit (online) https://www.youtube.com/watch?v=ezPEQ5I7qpY (cit. 30.7.2014)

32

49

roury, dnes slouží maximálně jako tréninkové rampy začínajících hráčů. Význam výběru správné rampy potvrdili respondenti zastupující třídu BC3. Respondent č. 10 ve své odpovědi zdůrazňuje vliv vybavení, které má podle něj zásadní dopad na výkon hráče. Dále tvrdí, že jen s nejlepším možným vybavením (míčky a rampa) se hráč může dostat na vrchol svých možností. Všímá si také pokroku ve výrobě ramp a míčků. Nové výrobní technologie umožňují hráčům při hře větší přesnost. Tento respondent se již boccie závodně nevěnuje a případný návrat do sportu by zvažoval jen v případě zajištění nejlepšího možného vybavení, které se podle něj pohybuje v rozmezí okolo 1200 Liber. Respondent č. 7 uvádí kromě vybavení ještě jeden podstatný faktor vedoucí k úspěchu. Na otázku důležitosti vybavení odpověděl: „Míčky určitě a u nás v BC3 i ta rampa. Kdo má špatnou, nemá šanci. A taky sehranost s asistentem, to je důležitý. To je dohromady půlka úspěchu. Druhá půlka je trénink.“ (7) Asistenta využívají hráči tříd BC1 a BC3. Hlavní náplní práce asistenta hráčů třídy BC1 je především sledovat hráče a na daný pokyn podat hráči míček. Dále pomáhá hráči se změnou pozice v boxu. Po směně asistent sbírá míčky z kurtu. Jeho role tedy není příliš náročná a nebývá problém asistenta nahradit někým jiným. Daleko větší může být jeho význam pro psychickou pohodu závodníka. Ve třídě BC3 hraje asistent velice významnou roli. Po celou dobu utkání je s hráčem v boxu a pomáhá mu nastavením rampy při odhodu. Musí znát detailně pravidla, aby se ničím neprovinil a nepoškodil tím hráče. Vzájemná komunikace, sjednocení pokynů a souhra hráče a asistenta jsou dovednosti pilované na každém tréninku. Hráč, který z nějakého důvodu změní asistenta, většinou zaznamená výsledkový propad a trvá i několik sezon, než se s novým asistentem dostane zpět na svoji potenciální úroveň.

Boccia je hra vozíčkářů. Vozík je závodníkům každodenní kompenzační pomůckou, tráví na něm podstatnou část dne. Vozíky jsou proto navrhovány tak, aby byly pro uživatele co nepohodlnější a nejpraktičtější. Existují nicméně hráči, kteří svůj běžný vozík mění na hru za jiný, ne tak pohodlný. Dokazuje to i respondent č. 10, který uvádí, že má na bocciu speciální vozík vyrobený na míru. Také to má údajně zásadní vliv na jeho výkon. 50

Kvůli větší nezávislosti používá mnoho hráčů pro běžný život elektrický vozík. Někteří ale pro hru používají vozík mechanický. Důvodů je více. Vozík je většinou o dost menší a v poměrně malém boxu umožňuje hráči více pohybu. Na vozík může být připevněna na míru vyrobená skořepina podporující stabilitu hráče. U hráčů třídy BC1 může být důvodem i pro asistenta snadnější a rychlejší manipulace s vozíkem. Úpravy na svém vozíku určeném pro závody zmiňuje také respondent č. 8: „No já vozejk… mám nějaký speciální úpravy na bocciu.“ (8) Vozík znamená pro závodníka součást jeho osoby. Musí se na něm cítit bezpečně a především stabilně a jistě. Tyto vlastnosti jsou primární i za cenu menšího komfortu. Porucha závodního vozíku a nutnost volby náhradního je pro hráče mnohdy frustrující, může se psychicky odrazit na jejich výkonu.

Získanými poznatky, které nebyly hlavním předmětem výzkumných otázek, ale vyplynuly z rozhovorů, jsou také informace o individuálním pojetí vrcholové boccii respondenty. Ti se například shodují, že bocciu nevnímají jen jako sport, ale i jako možnost socializace a příležitost pro cestování. „Hlavně jsem to začala dělat kvůli tomu, že až skončím ve škole, budu mít nějakej kontakt s lidma a budu mít prostě nějakou aktivitu.“ (1) „Mě to hrozně baví. Naplňuje a hlavně jsem poznala soustu dalších lidí, kteří mají stejný handicap.“ (3) „Je to i dobrý, že se vídám s lidma, takže asi i kvůli kontaktu.“ (6) „Díky boccie jsem byl už v několika zemích. Třeba v Brazílii. Tam bych se asi normálně nepodíval.“ (7) „… Pokaždý je to jiný a třeba i vůči kamarádům. S kamarádama se pobavíme, když jsme se dlouho neviděli.“ (8)

Několik respondentů se vyjádřilo, že v České republice chybí možnost trénovat pro soutěže týmů. V porovnání se světem na tomto poli ztrácíme a většina respondentů by uvítala soustředění speciálně zaměřená na soutěže párů a týmů.

51

„Určitě bych dala víc turnajů, a to bych dala vlastně co tady vůbec není a to týmy. Když tam jsou na turnajích jednotlivci a týmy, tak se klade hlavní důraz na týmy a tím, že my to tady nemáme, tak nás to vyřadí, tím, že na to my nejsme zvyklí. Jako třeba v cizině.“ (1) „Máme čtyři turnaje, ale žádnej týmovej a to je největší úraz, protože ve světě je spousta týmovejch.“ (4) „...Tady nejde o to, kolik těch turnajů máme, tady jde o to, že se to tu dělá trošku blbě. Protože na mezinárodních turnajích se hrajou týmy a my je tady nemáme. My hrajeme jenom jednotlivce. A když porovnáš jednotlivce a týmy, tak to je úplně jiná soutěž.“ (5) „Já jezdím na ty 4 závody český ligy. Ale chtělo by to víc. Určitě co se týče týmový soutěže. A pak je problém pro nás se s tím sžít nebo vůbec na to natrénovat, když tady vlastně nemáme ty možnosti trénovat týmy.“ (6) „...Soutěží jednotlivců je teda docela dost, na některý jezděj i cizinci, takže máme i srovnání. Ale co tady fakt chybí, jsou týmy. Nemáme skoro žádnou přípravu v týmech a pak jsme v nich slabí.“ (7) Na uvedených odpovědích je zajímavé především to, že respondenti nebyli na týmovou soutěž tázáni. Sami ale cítili potřebu vyjádření nespokojenosti s počtem týmových soutěží a soustředění na území České republiky. Soutěže párů a týmů jsou ve světě vnímány jako velice prestižní součást turnajů. Zásluhou českých reprezentantů třídy BC4 se občas povede nějaký velký úspěch, jinak se ale Češi zřídkakdy probojují přes síto základní skupiny do vyřazovacích bojů. V kategoriích jednotlivců jsme zvyklí na solidní umístění v první desítce na světových soutěžích. Je škoda, že pro soutěže párů a týmů nemáme potřebné zázemí.

Problematika, kterou by mohl někdo bagatelizovat, je atmosféra při soutěžích. V hale by mělo být ticho, aby se mohli hráči plně soustředit. Někteří soutěžící (především lidé s diagnostikovanou DMO) se lekají náhlých zvuků více než většinová populace. Také proto by měli diváci při sledování soutěže zachovávat klid. Z rozhovorů je ale zřejmé, že většině respondentů hluk při závodech nevadí. „Samozřejmě, když to je hluk, tak je to nepříjemný, ale není to tak, že by mě to úplně vyvedlo z míry. ... Určitě jsem ráda, když lidi podporujou. To jsem třeba zažila zápasy, 52

kdy tam moc lidí nebylo a kdy se nepodporovalo a přišlo mi to takový divný, že člověka to nevyhecuje. Mně to hodně pomáhá, když mi někdo zatleská.“ (1) „Mně to jakoby nějakým způsobem povzbuzuje.“ (2) „Jakoby mně to moc nevadí. Mně nevadí to, že když se hodí dobrej míč, tak se fandí. To mi nevadí. Ale jakmile se fandí, když ten hluk bude dál, to mi už vadí. Ve světě se fandí hodně, tam máš až čtrnáct kurtů a lidi hodně fandí, ale člověk s tím musí na takový úrovni počítat.“ (4) „Nevadí, já to mám i rád, protože i v cizině na závodech lidi řvou. Mně to nevadí, naopak mě to nabudí.“ (5) „Já mám radši to povzbuzování. Mně to právě přijde, že toho je tady málo. Jinde lidi povzbuzujou ještě víc. Já jsem to teda nikdy nezažil jako na mezinárodním turnaji, ale slýchávám, že to je spíš ke škodě, že je tady ticho. Jo, že pak někam vyjedem a tam bude hluk a my na to nejsem zvyklí.“ (6) „Většinou mi to nevadí. Teda když je to v nějakých normálních mezích. Tady v Čechách se fandí málo, a to mi vyhovuje. Na velkých akcích je to víc a člověk se hůř soustředí. Takže radši mám asi klid, ale aby tam ty lidi byli. Bez lidí by to nebylo ono.“ (7) „No, u mě je to spíš naopak, já spíš chci, aby lidi povzbuzovali a tleskali.“ (8) Pouze respondentka č. 3 vyjádřila, že se při příliš velkém hluku nemůže dobře soustředit, i když připouští, že povzbuzování jí nevadí. „Když jsem nehrála, tak v pohodě. Ale jakmile začal někdo kecat a já jsem měla hodit, já se nemohla soustředit. Já musela přestat a počkat, až přestanou kecat. ...Povzbuzování mi nevadí. Diváci jsou naučeni, že pozvbuzujou, až když odhodíš. Když někdo tleská někomu na jiným kurtu, tak se někdy leknu nebo mě to trochu rozhodí.“ (3)

53

5 DISKUZE

První výzkumná otázka byla zaměřena na organizaci boccii. Výzkum potvrdil, že pro uspokojení každého, je boccia organizačně velice složitá. Výhrady ke klasifikaci budou přetrvávat a bude-li někdo výrazně lepší než ostatní, bude se jeho postižení daleko více zkoumat. Za nejvíce sporné se ukazují třídy BC3 a BC4. Třída BC4 je nejnovější a jsou do ní zařazeni hráči s nespastickým postižením. Těch ale může být široké spektrum, proto i značné rozdíly v pohybovém rozsahu hráčů. V otázce funkčních schopností hráče se ale klasifikace snaží o minimální rozdíly v rámci jedné třídy. Jak uvádí Paciorek tyto rozdíly ve třídě BC3 má smazat použití rampy jako jediné možnosti odhodu všech hráčů (Paciorek, 2001). V praxi ale můžeme porovnávat obrovské vynaložené úsilí při nastavování rampy hráčů spastiků oproti relativně snadnému a často i rychlému zacílení hráčů s nespastickým postižením. Rozdíl se ještě zvětšuje, pokud je spastický hráč nemluvící. Do kategorie nespastických postižení patří i svalová dystrofie. Hráč, který je schopný házet, je klasifikován do třídy BC4. Pokud mu ale jeho zdravotní stav házení neumožňuje, hráč je klasifikován do třídy BC3. Totéž se stane hráči s muskulární dystrofií třídy BC4, jehož stav se zhoršil a hráč již není schopen samostatného odhodu míčku. Hráč je tedy překlasifikován do třídy BC3. V této třídě je většina hráčů s nejtěžší formou DMO (např. spastická kvadruplegie). Mezi ně jsou tedy zařazeni hráči, kteří nemají se samovolnými pohyby problém. Zde tedy chápu výhrady hráčů s DMO, že jsou jejich soupeři se svalovou dystrofií ve výhodě. Na druhou stranu je dobře, že provozování sportu je prostřednictvím boccii umožněno i lidem s tak vážným postižením, jakým je svalová dystrofie. Otázkou ale zůstává, zdali by tito závodníci neměli mít svoji vlastní klasifikační třídu. S problémy týkající se klasifikace hráče jsem se setkal i v rámci své praxe. Netýkají se systému, ale klasifikátorů. Z dostupné literatury lze vyčíst, že klasifikátoři jsou lidé s medicínským či sportovním vzděláním. Mohou mezi nimi být i bývalí sportovci s postižením. Všichni však procházejí školením (Daďová a kol. 2008). Předmětem tohoto školení by mělo být i zachovávání etického kodexu během klasifikace. Příkladem nevhodného jednání je situace, kdy jsem asistoval hráči třídy 54

BC3. Protože s bocciou začínal, musel být na prvních závodech do příslušné třídy klasifikován. „Klasickej Duchennne“ zněl tehdejší výrok klasifikátora. Tomu hráči bylo 14 let, jeho rodiče v té době přemýšleli, jakým způsobem konečně oznámí chlapci příčinu jeho postižení. Klasifikátor to učinil za ně, i když takto si to rodiče zřejmě nepředstavovali.

Druhá výzkumná otázka se ptá na roli vybavení. Jak je uvedeno ve výsledcích výzkumu (viz. Kapitola 4. Výsledky kvalitativního výzkumu) kvalitní vybavení je pro hráče důležitým tématem. Jako asistent bývalého britského závodníka třídy BC3 jsem s hráčem často řešil kvalitu vybavení. V Británii se tehdy vyráběla „GB ramp“. Rampa, na kterou měli nárok jen hráči, kteří se dostali do užšího reprezentačního týmu. Šlo o technologicky propracovanou rampu, která byla velice stabilní, přesná a uživatelsky jednoduchá. Vyráběl ji pouze jeden výrobce, a i když o rampu byl zájem, výrobce ji poskytl pouze reprezentantům. Dostat se k takové rampě tedy bylo velice obtížné. Znamenalo to nejprve porážet se svojí horší rampou reprezentanty s GB rampou a sám se přes výsledkově úspěšné soutěže dostat do reprezentace. Působilo to na mě jako začarovaný kruh. Často jsem si kladl otázku, jestli je boccia ještě sport, ve kterém rozhoduje talent, um a trénink hráčů nebo vybavení. Pro mé uspokojení by ale museli všichni hráči dostat stejné vybavení, pak by se ukázalo, kdo je skutečně nejlepší. Boccia by tak ale přišla o jedno ze svých jedinečných specifik. Literatura charakterizuje bocciu jako sport, ve kterém je po hráči vyžadována fyzická zdatnost, dovednostní a taktické prvky (Karásková a kol., 2010). K tomuto tvrzení je ale nutné dodat, že je zároveň jedním z mála sportů, který nabízí sportování i např. muskulárním dystrofikům, jejichž fyzická zdatnost je vlivem jejich postižení značně omezená. Paradoxní se může zdát vyjádření nespokojenosti s minimální příležitostí tréninku a závodů v soutěžích týmů. Podle výsledků největší a snad pro všechny hráče i nejdůležitější sportovní události, paralympijských her, je právě soutěž týmů jediná, na které se podařilo dosáhnout na medailové umístění. Radek Procházka a Ladislav Kratina vybojovali v týmové soutěži třídy BC4 bronzovou medaili (Lacina a kol., 2009). Radkovi Procházkovi se o čtyři roky později dokonce povedlo ve stejné soutěži 55

umístění z Pekingu vylepšit, když společně s Leošem Lacinou vybojovali stříbro. Vzhledem k tomu, že jsou to doposud jediné medailové úspěchy z paralympijských her, neočekával jsem ze strany respondentů tak kritický postoj směrem k týmovým soutěžím v České republice. Porovnáme-li ale počet umístění na vrcholných světových akcích do 10. místa, většina těchto úspěchů je ze soutěží jednotlivců. Výzkum mimo jiné ukázal, že velkou roli hraje v boccie psychika. Někteří respondenti označili psychickou odolnost za nejdůležitější prvek. Předmětem dalšího zkoumání by tak mohl být rozbor tréninkové jednotky, zkoumaným prvkem potom zastoupení jednotlivých herních dovedností – taktických, technických, fyzických, koordinačních a psychických.

56

6 ZÁVĚR

Práce a především její empirická část potvrdily, že boccia je skutečně velice specifická hra, jejíž výjimečnost někdy přináší kontroverzní postoje zúčastněných. Některé zkoumané faktory v očích hráčů opravdu hraničí s fair play. Pravidla jsou vymezena pro všechny stejně, nicméně rozdílné podmínky, zázemí a dispozice hráček a hráčů mohou působit nespravedlivě. Přes všechny sporné faktory je boccia bezpochyby sportem, který i v budoucnosti bude oblíbený jak u hráčů, tak u publika. Větší počet závodníků může boccie jenom prospět. Pro zpracování teoretické i empirické části práce jsem prostudoval množství dostupné literatury. Studium vedlo k rozšíření obzorů a vědomostí nejen v boccie, ale i ve sportu osob s postižením obecně. Práce mi nabídla i možnost výzkumu, tedy zeptat se samotných hráčů na názory spojené s problematickými aspekty boccii. Některé informace získané z rozhovorů pro mě byly novými poznatky. Věřím, že i v mém budoucím studiu se k tématu boccii znovu vrátím. Během zpracování této práce se naskytlo více témat, která by mohla být dále rozpracována. Metodologie boccii se už sice v odborné literatuře začíná stručně objevovat, určitě by ale zasluhovala hlubší zpracování. Odpovědi respondentů nabídly srovnání tréninkových dávek a také zdali hráč trénuje sám či ve skupině. Rozšířený výzkum by se tak mohl věnovat porovnání tréninku a jeho metodologii. Pokud by se podařilo ucelit názory trenérů a hráčů, práce by mohla být i vhodným návodem pro tréninky týmů, jejichž zastoupení je v České republice zatím minimální. Vybavení hráčů je dalším z témat, která by mohla být zpracována detailněji. Nabízí se porovnání vybavení z dob počátků boccii a současnosti. Na mezinárodních turnajích mohou účastníci porovnávat vybavení hráčů jednotlivých zemí. Studie by se tedy mohla zaměřit i na porovnání vybavení hráčů České Republiky a vybrané výsledkově úspěšnější země, například Velké Británie, která sportovnímu náčiní hráčů věnuje velkou pozornost. Práce by tak měla nejen informativní charakter, mohla by být i přínosem a inspirací samotným hráčům.

57

Literatura a zdroje

A Brief History of Boccia. (online) http://www.cpisra.org.za/files/sports/boccia/CPISRA_History_of_Boccia_2012.pdf (cit. 5.7.2014) Asociace integrovaných sportů, (online) http://www.integrovanesporty.cz/news.php (cit. 23.7.2014) Boccia (online) http://www.paralympic.org/boccia (cit. 5.7.2014) Boccia Ball Test Unit (online) https://www.youtube.com/watch?v=ezPEQ5I7qpY (cit. 30.7.2014) Boccia rules 2013. (online) - http://www.bisfed.com/wpcontent/uploads/2014/01/BISFed-Final-Boccia-Rules-Dec-4.pdf (cit. 20.7.2014) Česká federace Spastic Handicap o. s: Boccia – výsledky (online) http://www.spastic.cz/cz/boccia/vysledky.php. (cit. 24.7.2014) Česká federace Spastic Handicap o. s: O nás (online) http://www.spastic.cz/cz/o-nas/. (cit. 24.7.2014) Daďová, K. a kol. Klasifikace pro výkonnostní sport zdravotně postižených. Praha, Karolinum. 2008. ISBN: 978-80-246-1520-2 Demand (online) www.demandequipment.com (cit. 23.7.2014) Dickson, M. J. et al. Benchmarking of boccia balls: Roll distance, accuracy, stiffness, rolling friction, and coeficient of restitution, Sport Technology, 2010, vol. 3, is. 2, p 131-140 Disman, M. Jak se vyrábí sociologická znalost, Karolinum. Praha, 2011. ISBN 978-80246-1966-8 Eusapa, European Standards in Adapted Physical Activity. Olomouc, Palacký University Olomouc, 2010. ISBN 978-80-244-2584-9

58

Ferguson,R. et al. Boccia – Why, What and How?(online) http://www.rhn.org.uk/_u/_files/pdf/boccia%202012%20open%20lecture%20presenta tion.pdf (cit. 18.7.2014) Ferrara, M., Laskin, J. „Cerebral Palsy“. In ACSM's Exercise Management for Persons with Chronic Diseases and Disabilities. American College of Sports Medicine, 1997. ISBN 0-87322-798-0 Handilifesport, http://www.handilifesport.com/en/Boccia (online). (cit. 29.7.2014) Hendl, J. Kvalitativní výzkum, základní metody a aplikace. Praha, Portál, 2005. ISBN 80-7367-040-2 Janečka, Z. a kol. Vybrané kapitoly ze sportu osob se zdravotním postižením. Olomouc, Univerzita Palackého v Olomouci, 2012. ISBN 978-80-244-3107-9 Jansa, P., Dovalil J. a kol. Sportovní příprava, Vybrané teoretické obory k podpoře aktivního životního stylu. Praha, Q-art, 2007. ISBN 80-903280-8-3 Jansa, P., Dovalil J. a kol. Sportovní příprava, Vybrané kinantropologické obory k podpoře aktivního životního stylu. Praha, Q-art, 2009. ISBN 978-80-903280-9-9 Ješina, O, Hamřík, Z. a kol. Podpora aplikovaných pohybových aktivit v kontextu volného času. Olomouc, Univerzita Palackého v Olomouci, 2011. ISBN 978-80-2442946-5 Karásková, V. a kol. A budeme si hrát. Olomouc, Univerzita Palackého v Olomouci. 2010. ISBN: 978-80-244-2505-4 Kábele, J. Sport vozíčkářů. Praha: Olympia, 1992. ISBN 80-7033-233-6 Kronika olympijských her 1896-1996. Praha, Fortuna print. 1996. ISBN: 80-85873-53-2 Kudláček, M., Ješina, O. Integrovaná tělesná výchova, rekreace a sport, Olomouc, Univerzita Palackého v Olomouci, 2013. ISBN 978-80-244-3964-8 Lacina, J. a kol. Z Atén do Pekingu, Paralympiády a deaflympiády 2005-2008. Praha, Epocha s. r. o., 2009. ISBN 978-80-87027-88-2

59

London 2012 Olympic Games The Official Book, London, Carlton Books Ltd, 2012. ISBN 978-1847329240 Marešová, E. a kol. Dětská mozková obrna, Možnosti a hranice včasné diagnostiky a terapie, Praha, Galén, 2011. ISBN 978-80-7262-703-5 Miovský, M. Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu, Praha, Grada, 2006. ISBN 80-247-1362-4 Paciorek, M. J., Jones J. A., Disability Sport and Recreation Resources, Michigan, Cooper Publishing Group, 2001. ISBN 978-1884125751 Reichel, J. Kapitoly metodologie sociálních výzkumů, Praha, Grada, 2009. ISBN 97880-247-3006-6 Suda, R. Boccia rules 2013, Překlad pravidel 2013. (online) http://www.scoajl.cz/upload/Pravidla%20sport%C5%AF/Pravidla-Boccia-BISfed.pdf (cit. 5.7.2014) Sydney 2000, Hardie Grant Books, South Yarra 2000. ISBN 978-1876719449 Testování míčů na bocciu (online) http://www.boccia.tode.cz/?p=1162 (cit. 30.7.2014) Švaříček, R., Šeďová, K. Kvalitativní výzkum v pedagogických vědách, Praha, Portál, 2007. ISBN 978-80-7367-313-0 Táborský, F. Cílové sporty. Praha, Grada. 2007. ISBN: 978-80-247-1637-4 Válková, H. Teorie aplikovaných pohybových aktivit pro užití v praxi 1, Olomouc, FTK UP v Olomouci, 2012. ISBN 978-80-244-3163-5 Základní vybavení (online) http://www.boccia.tode.cz/?p=112. (cit. 24.7.2014) Zikl, P. Děti s tělesným a kombinovaným postižením ve škole, Praha, Grada, 2011. ISBN 978-80-247-3856-7

60

Přílohy

Seznam příloh I. Otázky k výzkumu v českém jazyce II. Otázky k výzkumu v anglickém jazyce III. Souhlas s využitím dokumentu IV. Přepsané rozhovory s respondenty kvalitativního výzkumu

61

I. Otázky k výzkumu v českém jazyce

1. Kategorie: 1.1 BC1 – BC4 – Myslíš si, že toto rozdělení je správné – akorát? Mělo by být více skupin, nebo méně? Proč? 1.1 muži x ženy, Myslíš si, že pro tento sport mají muži stejné výchozí dispozice jako ženy? 1.2 Je v pořádku, že v boccie neexistují věkové kategorie a i nejmladší závodníci se musejí utkávat se zkušenými? 2. Myslíš si, že se v ČR pořádá dost turnajů na to, aby člověk získal dostatek závodních zkušeností a uspěl i na mezinárodních turnajích? (Pro reprezentaci a širší reprezentaci) – máte společná soustředění? – jak často? Je to dost? 3. Hraje vybavení hráče velkou roli při závodech? – míčky, rampy, vozíky atd. Proč?, Jaké další faktory mohou podle tebe ovlivnit hru? 4. Zkušenosti 4.1 Jak dlouho bocciu hraješ? 4.2 Jak často trénuješ? – trénuješ sám (sama)/ve skupině? 4.3 Co je podle tebe nejdůležitější? – Rozdej 10 bodů podle důležitosti mezi tyto faktory: Technická vybavenost, taktická příprava, psychická odolnost 5. Proč bocciu hraješ? 6. Sleduješ při zápase soupeře? (jeho chování, přešlapy, výběr míčku atd.) Nebo se soustředíš jen na sebe? 7. Vadí ti hluk (náhlé výkřiky, potlesk atd.) v tělocvičně? 8. Existuje v boccie nějaké pravidlo, které ti vadí (nesedí)? Je nějaké pravidlo, které bys doplnil/a?

62

II. Otázky k výzkumu v anglickém jazyce

Boccia questionnaire: 1. How long have you been playing Boccia? 2. How often do you practice/train? Do you train alone or in a pair/group? 3. BC1-BC4 = 4 categories. In your opinion, is it enough? Do you think there should be more/fewer groups? 4. Men v women. Do you think that women are equally equipped for this sport (Boccia) as men? 5. Is it Ok that there are no age categories (nothing for children, juniors...) or would it be a good idea to have some younger categories before one turns the seniors? 6. Does the equipment (boccia balls, your wheelchair, ramp etc.) play a big role when competing? Does it influence your performance? 7. What do you consider to be the most important out of the following (please mention also why) a) Technical skills (the way you throw the balls) b) The skill of good tactics c) Psychical strength and resistance to pressure 8. Do you mind the noise (fans/supporting people) during the match or do you prefer playing in silence? Does the noise influence your performance? 9. Is there any rule in Boccia that you don’t like or would like to change? What/Why?

63

III. Souhlas s využitím dokumentu

Souhlas s využitím dokumentu s osobními údaji a podmínky pro zacházení s ním Data z rozhovoru budou zpracována a použita pro bakalářskou práci Boccia, specifika hry a možné faktory ovlivňující výkon hráče v rámci studia bakalářského programu na FTVS UK. Vedoucí práce je PhDr. Andrea Levitová, Ph.D. Cílem práce je vymezit bocciu jako sport pro lidi s postižením. Práce by měla vnést pohled nejen do pravidel, ale také do zajímavých aspektů hry, rozpoložení hráčů a otázek, které během sledování hry člověka napadnou. Zpracování bude zaměřeno na aktivní hráče, kteří hrají nejen pro radost, ale bocciu vnímají jako vrcholový sport. Prosím Vás (Tě) o spolupráci při rozhovoru, který bude zpracován anonymně, a jeho výsledky budou použity pouze pro odborné účely. Děkuji.

Souhlasím, že jsem dne …………………………………….. poskytl/a rozhovor Jiřímu Herrmannovi pro účely uvedené výše.

Podpis ………………………………………………………………………

64

IV. Přepsané rozhovory s respondety kvalitativního výzkumu

Respondent č. 1 – žena (třída BC1) 1. Kategorie 1.1 BC1 – BC4 Myslíš si, že toto rozdělení kategorií je správné – akorát? Mělo by být více skupin, nebo méně? Proč? R: Je to kolikrát sporný ty kategorie. Kolikrát má někdo nějaký postižení, ale tím, že se nevejde do těch kritérií, tak hrát nemůže. A ten kdo je na tom třeba líp, ten se vejde. Takže je to kolikrát sporný. Nějakým způsobem bych to upravila. Neříkám, že bych dala novou kategorii, ale upravila bych to tam, aby to bylo takový… T: Takže třeba rozšířit nějaký ty kategorie? R: Ano.

2.1 Muži x ženy: Myslíš si, že pro tento sport mají muži stejné výchozí dispozice jako ženy? R: Myslím, že já nemám stejnou výchozí pozici jako chlapi. Chlapi mají většinou větší sílu a jakoby dohoděj dál a tak. Já musím dohnat fyzičku.

2.2 Je v pořádku, že v boccie neexistují věkové kategorie a i nejmladší závodníci musejí utkávat se zkušenými? R: Určitě by to bylo svým způsobem pro někoho i lepší. Když si to člověk vezme, tak je to hodně náročný. Vlastně když člověk začíná, tak se po něm chtěj úplně stejný výkony jako po těch, kteří to třeba už hrajou deset let. T: Takže třeba nová kategorie do 15 let? R: Ano. Aby člověk, který začíná, měl větší šanci. To když začínáš, tak nikdo nekouká na to, jestli to hraješ poprvé, jestli začínáš. To všichni koukají na to, že musíš stejně.

65

2. Myslíš si, že se v ČR pořádá dost turnajů na to, aby člověk získal dostatek závodních zkušeností a uspěl i na mezinárodních turnajích? R: Určitě nemáme. Určitě bych dala víc turnajů a to bych dala vlastně co tady vůbec není a to týmy. Když tam jsou na turnajích jednotlivci a týmy, tak se klade hlavní důraz na týmy a tím, že my to tady nemáme, tak nás to vyřadí, tím, že na to my nejsme zvyklí. Jako třeba v cizině. T: (Pro reprezentaci a širší reprezentaci) Máte společná soustředění? Jak často? Je to dost? R: Teďka jsme měli. Ale to bylo teďka nově, ale před tím nic. Určitě bych to soustředění udělala víc často. A hlavně je to soustředění důležitý pro ty týmy. To je jediná příležitost, jak se sejít. Proto my pak jedeme do zahraničí a nejsme na ty týmy zvyklí se sehrávat, a proto nám to nejde. Končíme na těch posledních místech. Nemáme tolik šancí trénovat, tolik jako ty zahraniční.

3. Hraje vybavení hráče velkou roli při závodech? Míčky, rampy, vozíky atd. Proč? Jaké další faktory mohou podle tebe ovlivnit hru? R: To určitě, to bez debat. To hraje jednu z nejpodstatnějších rolí. Hlavně ty rampaři. Já jsem třeba začala ty míčky řešit rovnou tak, že jsem měla to štěstí, ale třeba znám hráče, který hráli roky s nekvalitníma míčkama, s tvrdejma a tak. Takže si myslím, že tohle by se mělo zlepšit.

4. Zkušenosti 4.1 Jak dlouho bocciu hraješ? R: Já hraju od dvanácti, to jsem chodila na tréninky a od šestnácti hraju závodně. Teď je mi 22 let.

4.2 Jak často trénuješ? Trénuješ sám (sama)/ve skupině? R: Trénuju tak dvakrát až třikrát týdně. Na začátku trénuju sama a pak ke konci tréninku mám nějaké zápasy. Mamka se mnou chodí pravidelně na tréninky.

66

4.3 Co je podle tebe nejdůležitější pro to, aby člověk byl dobrý a vyhrával zápasy? Technická vybavenost, taktická příprava, psychická odolnost. R: Já si myslím, že ta psychika. Když člověk bude psychicky rozsypanej, tak potom nezvládne ty další věci. Druhý bych dala, jak to člověk umí hrát a pak teprve tu taktiku.

5. Proč bocciu hraješ? R: U mě to byl jedinej sport, který můžu dělat díky tomu mýmu omezení. Samozřejmě bych ráda dělala atletiku, ale bohužel moje omezení mi to neumožňuje. Takže tohle je jedinej sport, kterej můžu dělat. A hlavně jsem to začala dělat kvůli tomu, že až skončím ve škole, budu mít nějakej kontakt s lidma a budu mít prostě nějakou aktivitu.

6. Sleduješ při zápase soupeře? Jeho chování, přešlapy, výběr míčku atd. Nebo se soustředíš jen na sebe? R: Určitě koukám na něj. Jednak sleduju sebe, ale jednak sleduju i soupeře, jaký má míčky a tak.

7. Vadí ti hluk (náhlé výkřiky, potlesk atd.) v tělocvičně? R: Tak já už jsem si jako celkem zvykla. Samozřejmě, když to je hluk, tak je to nepříjemný, ale není to tak, že by mě to úplně vyvedlo z míry. T: Chtěla bys, aby bylo v tělocvičně úplné ticho nebo jsi ráda, že tam občas někdo zakřičí, zatleská? R: To určitě ne. Určitě jsem ráda, když lidi podporujou. To jsem třeba zažila zápasy, kdy tam moc lidí nebylo a kdy se nepodporovalo a přišlo mi to takový divný, že člověka to nevyhecuje. Mně to hodně pomáhá, když mi někdo zatleská.

8. Existuje v boccie nějaké pravidlo, které ti vadí (nesedí)? Je nějaké pravidlo, které bys doplnil/a? R: Pravidlo, to mi ani žádný nevadí.

67

Respondent č. 2 – muž (BC1) 1.:Kategorie 1.1 BC1 – BC4 Myslíš si, že toto rozdělení kategorií je správné – akorát? Mělo by být více skupin, nebo méně? Proč? R: Já si myslím, že je to správně, protože každý má svoje specifikovaný postižení a potřebuje nějaký priority, které on má. Myslím, že takhle je to v pořádku.

1.2 Muži x ženy: Myslíš si, že pro tento sport mají muži stejné výchozí dispozice jako ženy? R: Myslím si, že jakoby to záleží taky hodně na štěstí a na tom, jak je ten člověk na tu olympiádu připravený. Tak tam dají chlapa nebo ženskou. Prostě toho, kdo bude lepší.

1.3 Je v pořádku, že v boccie neexistují věkové kategorie a i nejmladší závodníci se musejí utkávat se zkušenými? R: Kdyby ty věkový kategorie byly, tak že by to nebylo takový. Jako že by tam těch hráčů bylo strašně málo, kdyby to bylo rozděleno na několik kategorií. Trochu by to poškodilo tu ligu.

2. Myslíš si, že se v ČR pořádá dost turnajů na to, aby člověk získal dostatek závodních zkušeností a uspěl i na mezinárodních turnajích? R: Máme čtyři za rok. Myslím si, že by bylo dobrý, kdyby jich bylo víc. Třeba kdybychom jeli do Rakouska, abychom získali nějaké zkušenosti. T: Ale tady v Čechách? R: Čtyři za rok to je liga. No já jich mám vlastně dohromady šest. Ještě vánoční a velikonoční turnaje. T: A dají se nasbírat ty zkušenosti? R: Dají. Já myslím, že ano.

68

3. Hraje vybavení hráče velkou roli při závodech? Míčky, rampy, vozíky atd. Proč? Jaké další faktory mohou podle tebe ovlivnit hru? R: Určitě si myslím, že to hraje velice závažnou roli. Každý si vybírá, co mu sedí. Kdyby mu dali jenom tak nějaký ošuntělý míčky, tak by mu to asi moc nešlo. Takže na každýho závodníka se musí vybírat to správný vybavení.

4. Zkušenosti 4.1 Jak dlouho bocciu hraješ? R: Dva roky.

4.2 Jak často trénuješ? Trénuješ sám (sama)/ve skupině? R: Podle příležitosti. T: Máš pravidelné tréninky? R: Já jakoby trénuju s P. My se na tom vždycky dohodneme, kdy budeme trénovat. T: A jak často, třeba jednou za týden? R: Spíš míň než jednou za týden. Spíš jednou za měsíc.

4.3 Co je podle tebe nejdůležitější pro to, aby člověk byl dobrý a vyhrával zápasy? Technická vybavenost, taktická příprava, psychická odolnost. R: Já si myslím, že hlavně nejdůležitější je to umění taktický. Tomu hráči to musí dobře pálit, aby to neházel jenom tak, ale aby věděl, co dělá. T: A co si myslíš o té technické vybavenosti? R: Myslím si, že hody se vždycky dají postupem času doladit. T: Když to vezmeš z druhé strany. Představ si zápas a co by ho mohlo ovlivnit tak, abys dopadl nejhůř, abys ho prohrál – že neumíš házet, nebo si slabej na taktiku, nebo že se tam psychicky sesypeš? R: To, že neumím házet, to by bylo asi fakt první a potom když se tam psychicky sesypu, to hraje velikou roli. Je to asi tak vyrovnaný mezi tou psychikou a jak umíš házet. 69

5. Proč bocciu hraješ? R: Protože jsem se byl jednou podívat na zápas kamaráda na třetí lize a tak nějak jsem si říkal, že to zkusím taky a tak jsem tady. T: A hraješ to třeba i kvůli tomu, že se na boccie setkáváš s nějakýma lidma, nebo že chceš něčeho dosáhnout ve sportu? R: To určitě. Ale taky si myslím, že člověk si musí udržovat nějakou fyzickou kondici, aby pořád neseděl a nekoukal se na televizi. Aby taky občas něco dělal.

6. Sleduješ při zápase soupeře? Jeho chování, přešlapy, výběr míčku atd. Nebo se soustředíš jen na sebe? R: Určitě sleduju. Já si předtím zápasem vždycky míčky osahám, abych věděl. T: Mě ale zajímá, jestli vnímáš i soupeře. R: Vnímám sebe i jeho.

7. Vadí ti hluk (náhlé výkřiky, potlesk atd.) v tělocvičně? R: Mně to jakoby nějakým způsobem povzbuzuje. T: A co třeba když někdo vedle na kurtu zařve… R: Já se soustředím na ten zápas.

8. Existuje v boccie nějaké pravidlo, které ti vadí (nesedí)? Je nějaké pravidlo, které bys doplnil/a? R: To že třeba teď se změnila dost rapidně pravidla. Protože já mám problémy trochu s těma odhodama, že mi trvá, než hodím, díky těm spazmům. Vadí mi, že když se započítává Jack do toho pětiminutovýho limitu. Potom mám míň času.

70

Respondent č. 3, žena (BC1) 1.: Kategorie 1.1 BC1 – BC4 Myslíš si, že toto rozdělení kategorií je správné – akorát? Mělo by být více skupin, nebo méně? Proč? R: Rozdělení je určitě správné, tohle bych tak nechala, ale ještě bych to rozdělila na muže a ženy. Kolikrát se mnou hraje někdo, kdo má obě ruce úplně zdravý a já se musím hrozně nadřít. Podle mě by ten člověk patřil mezi BC2 a on je BC1. Ale nevím, jak by se to dalo... asi je špatnej ten systém tý klasifikace.

1.2 Muži x ženy: Myslíš si, že pro tento sport mají muži stejné výchozí dispozice jako ženy? R: No já bych to rozdělila, protože muži jsou silnější oproti ženám.

1.3 Je v pořádku, že v boccie neexistují věkové kategorie a i nejmladší závodníci se musejí utkávat se zkušenými? R: Ano myslím si, že by měly být kategorie, protože samozřejmě já když jsem úplně začínala na tý profesionální úrovni, tak třeba jsem hrála se čtyřicetiletým chlapem, který má víc síly, víc zkušeností a mně to přišlo tak, jakoby nefér. No já nevím. Jsem v reprezentaci čtyři roky, tak mně bylo takových, je mi 24…. T: A chtěla bys to rozdělit, že by byly kategorie např. do 18 let, nebo do 15 let? R: No třeba. T: Nebo bys chtěla do 12 let, pak do 18 let, že by se to prostě rozdělilo na věkový kategorie? R: Jo, více věkových kategorií.

2. Myslíš si, že se v ČR pořádá dost turnajů na to, aby člověk získal dostatek závodních zkušeností a uspěl i na mezinárodních turnajích?

71

R: Teďka jak se změnilo vedení., třeba se snažíme i jako hráči, že jsme si sehnali peníze. Ale teďka na ME, tak tam bylo šest zápasů v sobotu, šest zápasů v neděli. Potom jsme byli ještě jednou na Slovensku a teďka zase pojedeme na Slovensko. Podle mě, blížíme se k tý vrcholový úrovni a chceme-li se tam dostat, pak by bylo dobré mít těch zápasů co nejvíc. T: Ok. A v Čechách je těch turnajů dost? Je to dostačující? R: Máme ligu. T: Čtyřikrát do roka, je to tak? R: Ano. T: A to si myslíš, že je dost, je to dostačující? R: Je to docela málo. Ale já to musím brát i z hlediska tý finanční. Ta finanční stránka to hodně ovlivňuje. Na to, že jaká je finanční stránka tady v ČR, tak je to dobrý. V rámci možností jsem spokojená.

(Pro reprezentaci a širší reprezentaci) Máte společná soustředění? Jak často? Je to dost? R: Teďka jsme měli poslední nedávno. T: A to máte pravidelně? R: Ano, ano. Ale ještě chci říct, že na tom posledním soustředění jsme byli jako všichni v repre. Ale většinou je to jako málo kapacity – jako ubytování, takže většinou je to odděleně jako BC1 a BC2 dohromady a BC3 a BC4 zvlášť.

3. Hraje vybavení hráče velkou roli při závodech? Míčky, rampy, vozíky atd. Proč? Jaké další faktory mohou podle tebe ovlivnit hru? R: I ten míček může rozhodnout. Já mám problém hrát s měkkýma míčkama, protože nemám tolik síly. Teďka kdybych si koupila třeba měkký míček, tak musím dát tu sílu větší. Na blízko fajn, ale umisťovat třeba na dálku to není. A když to hodím, když ho zmáčknu, on jakoby drží – to je dobře – a odjede mi úplně pryč. Ale stejně si myslím, že by měla být jedna firma, která by měla vyrábět ty míčky. Když pak hraju s Asiatem, ten

72

bude mít měkký míčky, a já tu bocciu umím dobře, a on mi tam ten míček nalepí, ale já už ho v žádným případě nevyrazím. 4. Zkušenosti 4.1 Jak dlouho bocciu hraješ? R: Závodně od 15 let. Předtím jsem hrála jenom jako koužek pro zábavu. On předtím problém s registrací v Olomouci. Pak jsem jela do Teplic v Čechách a tam mě vzali.

4.2 Jak často trénuješ? R: Třikrát týdně. Někdy míň. Podle toho jak mám školu a tak. T: Trénuješ sama nebo ve skupině? R: Trénuju jak kdy. Někdy sama, ale většinou ve skupině a taky s Anetkou Pokornou hodně. Trénujeme ty situace, což si myslím, že je nejlepší.

4.3 Co je podle tebe nejdůležitější pro to, aby člověk byl dobrý a vyhrával zápasy? Technická vybavenost, taktická příprava, psychická odolnost. R: Určitě tam hrajou roli tyhle tři věci. Hlavně psychika. Pak ta taktika samozřejmě taky. U tý techniky záleží třeba jak často trénuješ. Jak se tomu věnuješ. Ale hlavní je ta psychika. Pokud si budu říkat: Nevyhraju, já jsem blbá, tak to je problém. Já jsem měla i problém s psychikou. Akorát, že já jsem byla v dobrý formě, akorát před tím závodem jsem měla svalový křeče a průjem. Tak jsem se jednoho krásnýho dne naštvala, šla jsem za doktorkou, ona mi něco předepsala a od tý doby mám klid.

5. Proč bocciu hraješ? R: Protože mě to hrozně baví. Naplňuje a hlvně jsem poznala soustu dalších lidí, kteří mají stejný handicap. A taky že jsou tady zdraví, že je to kombinovaný. Ale hlavně jsem od malička chtěla dělat nějaký sport. Atletika, ta mě táhla taky, ale tam byl problém, kde ji provozovat, jak. Jednoho krásnýho dne jsem poznala jednu vychovatelku, která měla bocciu jako kroužek a já se toho chytla.

73

6. Sleduješ při zápase soupeře? Jeho chování, přešlapy, výběr míčku atd. Nebo se soustředíš jen na sebe? R: Snažím se zaměřit se na sebe, hlavně jako koncentrovat a uklidnit se a soustředit se na ten hod. Ale, když nehraju já, tak se snažím sledovat i soupeře, jestli třeba neudělal nějakou chybu a tak.

7. Vadí ti hluk (náhlé výkřiky, potlesk atd.) v tělocvičně? R: Takhle, já teďka jsem měla, už vlastně minulej víkend jsme byli na závodech v Polsku a ti maj jinak tu bocciu. A je to jako kombinovaný vozejčkáři a integrovaná boccia. A oni tam neměli call room, ale vyvolávali rozhlasem. Když jsem nehrála, tak v pohodě. Ale jakmile začal někdo kecat a já jsem měla hodit, já se nemohla soustředit. Já musela přestat a počkat, až přestanou kecat. Povzbuzování mi nevadí. Diváci jsou naučeni, že pozvbuzujou, až když odhodíš. Když někdo tleská někomu na jiným kurtu, tak se někdy leknu nebo mě to trochu rozhodí. T: Dá se říct, že by ti vyhovoval úplný klid? R: Jo.

8. Existuje v boccie nějaké pravidlo, které ti vadí (nesedí)? Je nějaké pravidlo, které bys doplnil/a? R: To ani ne, ale jenom bych podotkla, že by bylo dobrý… já teď jedu do toho Portugalska, že tam bude hodně lidí, kteří uměj tím jazykem. Já se třeba tu angličtinu učím, ale spíš mi moc nejde. Tak bych uvítala, kdyby tam bylo víc těch lidí, kteří uměj tím naším jazykem. Když nás třeba svolávají do call roomu a já něco potřebuju, tak nevím, jak mu to mám říct. Nebo třeba i na hřišti. Chci něco říct, vysvětlit a prostě nevím, jak mu to mám ukázat. Tak bych byla ráda, kdyby tam byl někdo, kdo by s tím pomohl.

74

Respondent č. 4, muž (BC2) 1.: Kategorie 1.1 BC1 – BC4 Myslíš si, že toto rozdělení kategorií je správné – akorát? Mělo by být více skupin, nebo méně? Proč? R: Já myslím, že stačí. Pro ty těžké postižení už tam má a zase už zdravější, tak už to není o boccie, ale spíš o pétanqueu.

1.2 Muži x ženy: Myslíš si, že pro tento sport mají muži stejné výchozí dispozice jako ženy? R: Ta boccia, tam nejde o to, jestli máš sílu, nemáš sílu, ale o tý logice. Tam je všechno o logice, myšlení.

1.3 Je v pořádku, že v boccie neexistují věkové kategorie a i nejmladší závodníci se musejí utkávat se zkušenými? R: Já si myslím, že by to mohlo být, ale bylo by to obtížnější na organizaci, než je teď. Ta organizace tý boccii už je natolik složitá a ještě kdyby se to rozdělilo na ty kategorie, bylo by to těžší organizovat.

2. Myslíš si, že se v ČR pořádá dost turnajů na to, aby člověk získal dostatek závodních zkušeností a uspěl i na mezinárodních turnajích? R: Já si myslím, že určitě ne, protože český národ bohužel tu hru nezná a tím pádem nejsou ty turnaje ani potřeba. Co se týče světový úrovně, tak jedině tady v Praze se blížíme s nějakou světovou špičkou, co se týče organizace. Máme čtyři turnaje, ale žádnej týmovej a to je největší úraz, protože ve světě je spousta týmovejch.

(Pro reprezentaci a širší reprezentaci) Máte společná soustředění? Jak často? Je to dost? R: Máme vždycky, když se něco blíží, třeba je to, já nevím, čtyři pět tréninků před tou akcí.

75

3. Hraje vybavení hráče velkou roli při závodech? Míčky, rampy, vozíky atd. Proč? Jaké další faktory mohou podle tebe ovlivnit hru? R: Vybavení jako takový mám na dobrý úrovni, dost to ovlivňuje. Máme všichni svoje individuální míčky, na které jsme zvyklí. Blížíme se na tu světovou špičku. Každýmu vyhovuje jiná tvrdost.

4. Zkušenosti 4.1 Jak dlouho bocciu hraješ? R: Já hraju bocciu od roku 1995.

4.2 Jak často trénuješ? Trénuješ sám (sama)/ve skupině? R: Dvakrát týdně, a když je nějaká akce, jako teď, tak třikrát nebo čtyřikrát po dvou hodinách. Není na to čas, musím chodit do práce. Hraju ve skupině, hlavně kvůli týmům. Máme tak možnost pomoct jeden druhýmu.

4.3 Co je podle tebe nejdůležitější pro to, aby člověk byl dobrý a vyhrával zápasy? Technická vybavenost, taktická příprava, psychická odolnost. R: Nejdůležitější je určitě psychika. Aby byl člověk psychicky připravenej na to, co se může stát. Jakmile to nemá, tak může bejt výbornej a dostane se pod tlak, tak ta psychika ho položí. Další je ta technika – to, jak dokáže házet. A pak ta taktika.

5. Proč bocciu hraješ? R: Je to můj první sport. Když jsem nevěděl, co budu dělat, tak jsem to vyzkoušel a šlo mi to. Teď dělám ještě atletiku. T: Ty jezdíš i po světě a podíváš tak i někam díky sportu. A hraješ třeba i kvůli tomu, že se rád potkáváš s ostatními? R: Asi jo, asi jo. Já si myslím, že ještě nejsem úplná špička, i když tady vyhrávám.

76

6. Sleduješ při zápase soupeře? Jeho chování, přešlapy, výběr míčku atd. Nebo se soustředíš jen na sebe? R: Určitě je důležitý, když ten člověk je v psychický pohodě, tak sledovat i toho druhýho. Když tomu druhýmu třeba zarazíš cestu, tak on je psychicky ještě níž, než byl a nehodí vůbec nic srážíš ho. Pokud je vysmátej, tak je to těžký.

7. Vadí ti hluk (náhlé výkřiky, potlesk atd.) v tělocvičně? R: Jakoby mně to moc nevadí. Mně nevadí to, že když se hodí dobrej míč, tak se fandí. To mi nevadí. Ale jakmile se fandí, když ten hluk bude dál, to mi už vadí. Ve světě se fandí hodně, tam máš až čtrnáct kurtů a lidi hodně fandí, ale člověk s tím musí na takový úrovni počítat.

8. Existuje v boccie nějaké pravidlo, které ti vadí (nesedí)? Je nějaké pravidlo, které bys doplnil/a? R: Není asi žádný, jsem celkem spokojenej s tím, jak to teď je.

77

Respondent č. 5, muž (BC2) 1. Kategorie: 1.1 BC1 – BC4 – Myslíš si, že toto rozdělení je správné – akorát? Mělo by být více skupin, nebo méně? Proč? R: Tam je problém ten, že vlastně každá země si ty skupiny vykládá jinak. I když je to vlastně daný v těch pravidlech, takže Angličani tam měli v BC2 holku, i když je BC4. Jako co se týče naší klasifikace, myslím, že je správná. T: Myslíš tedy, že problém je v tom, že každá země klasifikuje jinak? R: No, většinou si to nějak upravujou. 1.2 muži x ženy, Myslíš si, že pro tento sport mají muži stejné výchozí dispozice jako ženy? R: Určitě si myslím, že muž má trošku navrch, ale v tom smyslu zase musíme brát to postižení. 1.3 Je v pořádku, že v boccie neexistují věkové kategorie a i nejmladší závodníci se musejí utkávat se zkušenými? R: Já myslím, že bych to nějak rozdělil, protože tohleto se mi moc nelíbí. Ne jako z mýho hlediska, já už jsem starší, ale... Minulý týden jsme byli na závodech v Polsku a byl tam asi šestiletej chlapeček a hrál s náma. T: Takže bys zavedl nějakou mládežnickou kategorii – třeba do 15 let? R: No, nějak takhle. Protože a jelikož sice je to pro ně dobrá škola, ale taky je to může odradit.

2. Myslíš si, že se v ČR pořádá dost turnajů na to, aby člověk získal dostatek závodních zkušeností a uspěl i na mezinárodních turnajích? R: Tady nejde o to, kolik těch turnajů máme, tady jde o to, že se to tu dělá trošku blbě. Protože na mezinárodních turnajích se hrajou týmy a my je tady nemáme. My hrajeme jenom jednotlivce. A když porovnáš jednotlivce a tmy, tak to je úplně jiná soutěž. Počet turnajů by mohl být vyšší, ale nemůže. Když vezmeme například Angličany, tak Ti mají 40 milionů Korun ročně jenom na bocciu. To my tady nemáme. My máme necelý dva miliony. 78

(Pro reprezentaci a širší reprezentaci) – máte společná soustředění? – jak často? Je to dost? R: Máme. Tak třikrát čtyřikrát do roka, podle toho, co se děje.

3. Hraje vybavení hráče velkou roli při závodech? – míčky, rampy, vozíky atd. Proč?, Jaké další faktory mohou podle tebe ovlivnit hru? R: No, to vybavení hraje poměrně velkou roli. Třeba Jihokorejci mají nejlepší koule na světě, jenomže na ně mají embargo. Takže to je trochu nefér. T: A co další vybavení – třeba vozíky. Někdo má elektrický, vyjede si nahoru, podívá se. To z mechanickýho nemůžeš... R: Tam je to jasně daný pravidlama, ta výška. Může jen do výšky 65 cm. Takže to mi nevadí.

4. Zkušenosti 4.1 Jak dlouho bocciu hraješ? R: 16 let.

4.2 Jak často trénuješ? Trénuješ sám (sama)/ve skupině? R: Byly doby, kdy jsem trénoval každý den, teď už jen tak jednou týdně, jenom tak lážo plážo. Ale chtěl bych zase začít trénovat víc. Trénuju většinou sám, někdy i s někým. Musím s někým trénovat.

4.3 Co je podle tebe nejdůležitější pro to, aby člověk byl dobrý a vyhrával zápasy? Technická vybavenost, taktická příprava, psychická odolnost. R: Nejdůležitější je asi ta psychika. Pak asi ta moje technika a hned za tím by byla ta taktika. Ale to je hrozně složitý to takhle říct.

79

5. Proč bocciu hraješ? R: Ani Ti na to nedokážu pořádně odpovědět. Asi proto, že to hraju od malička a baví mě to. A chci v tom něčeho dosáhnout.

6. Sleduješ při zápase soupeře? (jeho chování, přešlapy, výběr míčku atd.) Nebo se soustředíš jen na sebe? R: Jo, já sleduju soupeře poměrně dost. Samozřejmě se soustředím hlavně na sebe, ale je důležitý taky sledovat soupeře. Musíš sledovat.

7. Vadí ti hluk (náhlé výkřiky, potlesk atd.) v tělocvičně? R: Nevadí, já to mám i rád, protože i v cizině na závodech lidi řvou. Mně to nevadí, naopak mě to nabudí.

8. Existuje v boccie nějaké pravidlo, které ti vadí (nesedí)? Je nějaké pravidlo, které bys doplnil/a? R: No, to teď úplně nevím. Jo, jedno blbý pravidlo je, že chtěj vždycky měřit vozejk. Minulou sezónu mi měřili vozejk a když to dělaj teď znovu, tak je to pro mě ztráta času.

80

Respondent č. 6, muž (BC2) 1. Kategorie: 1.1 BC1 – BC4 – Myslíš si, že toto rozdělení je správné – akorát? Mělo by být více skupin, nebo méně? Proč? R: Já myslím, že takhle je to asi správně. Takhle mi to vyhovuje.

1.2 T: muži x ženy, Myslíš si, že pro tento sport mají muži stejné výchozí dispozice jako ženy? R: Jo, je to asi takhle dobrý, protože vlastně stejně všichni seděj. To, jak je kdo silnej, závisí spíš na tréninku, na tom jak kdo trénuje.

1.3 T: Je v pořádku, že v boccie neexistují věkové kategorie a i nejmladší závodníci se musejí utkávat se zkušenými? R: Je to dobře. Protože já teďka jsem jeden z nejmladších, ale je to dobře, že se můžu utkat se staršíma. Kdyby se to rozdělilo na mladší a starší, tak by hodně hráčů ubylo.

2. T: Myslíš si, že se v ČR pořádá dost turnajů na to, aby člověk získal dostatek závodních zkušeností a uspěl i na mezinárodních turnajích? R: Já jezdím na ty 4 závody český ligy. Ale chtělo by to víc. Určitě co se týče týmový soutěže. A pak je problém pro nás se s tím sžít nebo vůbec na to natrénovat, když tady vlastně nemáme ty možnosti trénovat týmy.

3. T: Hraje vybavení hráče velkou roli při závodech? – míčky, rampy, vozíky atd. Proč?, Jaké další faktory mohou podle tebe ovlivnit hru? R: Co se týče těch míčků, tak to je hrozně důležitý, protože ta tvrdost ten hod ovlivňuje. Nezdá se to, ale je to hodně důležitý. Asi nejdůležitější. T: A nevadí Ti, že je více výrobců míčků? R: Já myslím, že je to tak správně. My nemáme všichni stejný podmínky, každej je jinej. Protože někdo třeba nedokáže dohodit tak daleko, tak používá tvrdší míčky.

81

4. Zkušenosti 4.1 Jak dlouho bocciu hraješ? R: 3 roky.

4.2 Jak často trénuješ? – trénuješ sám (sama)/ve skupině? R: Dejme tomu 4x týdně. Tréninky jsou individuální, když mi to vyjde, tak trénuju třeba ve dvou, ale je to hlavně podle školy, jak mi to vyjde.

4.3 Co je podle tebe nejdůležitější pro to, aby člověk byl dobrý a vyhrával zápasy? Technická vybavenost, taktická příprava, psychická odolnost. R: Možná na prvním místě je ta psychická odolnost. Na druhým místě asi ten um, ta technika a taktiku na třetí místo.

5. Proč bocciu hraješ? R: Vybral jsem si to kvůli studiu, že je to málo náročnej sport,dá se to skloubit, Když se potřebuju učit do školy, tak se to dá pak dohnat. Je to i dobrý, že se vídám s lidma, takže asi i kvůli kontaktu. Ambice moc velký zatím nemám, 1. Ligu hraju poprvé, vlastně teprve druhý závody, tak uvidím, jak to půjde.

6. Sleduješ při zápase soupeře? (jeho chování, přešlapy, výběr míčku atd.) Nebo se soustředíš jen na sebe? R: Vnímám i toho soupeře, je to hodně důležitý. Ono to kolikrát není o tom, jak to člověk umí, ale jak se soustředí. Když někdo třeba umí výborně hrát, ale je nervózní, tak to hodně ovlivní ten jeho výkon.

7. Vadí ti hluk (náhlé výkřiky, potlesk atd.) v tělocvičně? R: Já mám radši to povzbuzování. Mně to právě přijde, že toho je tady málo. Jinde lidi povzbuzujou ještě víc. Já jsem to teda nikdy nezažil jako na mezinárodním turnaji, ale

82

slýchávám, že to je spíš ke škodě, že je tady ticho. Jo, že pak někam vyjedem a tam bude hluk a my na to nejsem zvyklí. Takže ono to je jedno s druhým.

8. Existuje v boccie nějaké pravidlo, které ti vadí (nesedí)? Je nějaké pravidlo, které bys doplnil/a? R: Z pravidel mi nic nevadí, celkem mi vyhovuje, jak to je.

83

Respondent č. 7, muž (BC3) 1. Kategorie: 1.1 BC1 – BC4 – Myslíš si, že toto rozdělení je správné – akorát? Mělo by být více skupin, nebo méně? Proč? R: Nevím jak to udělat jinak, ale nesedí mi naše kategorie BC3. Nějak bych to ještě přerozdělil, aby tam byly opravdu jenom stejný postižení. Kdo nemůže mluvit by měl mít víc času, všechno mu trvá mnohem dýl. Tak bych je dal do samostatný skupiny. A taky se v týhle skupině setkávaj spastický a nespastický postižení. To taky není dobře. Kdo není spastik, má oproti mně jasnou výhodu.

1.2 muži x ženy, Myslíš si, že pro tento sport mají muži stejné výchozí dispozice jako ženy? R: To je asi bez rozdílu, hlavní je to postižení. Když stejný nebo podobný postižení, je jedno jestli je to chlap nebo ženská.

1.3 Je v pořádku, že v boccie neexistují věkové kategorie a i nejmladší závodníci se musejí utkávat se zkušenými? R: No, o tom jsem snad nikdy nepřemýšlel. Prostě to beru, jak to je. Já jsem tady mezi nejstaršíma, ale občas hraju s hodně mladým soupeřem. Asi je to dobře. To bych neměnil. Kdyby bylo víc dětí, mohla by být jedna kategorie pro děti.

2. Myslíš si, že se v ČR pořádá dost turnajů na to, aby člověk získal dostatek závodních zkušeností a uspěl i na mezinárodních turnajích? R: My tady hrajeme ligu, a to skoro nikde ve světě není. Takže za to jsem rád. Soutěží jednotlivců je teda docela dost, na některý jezděj i cizinci, takže máme i srovnání. Ale co tady fakt chybí, jsou týmy. Nemáme skoro žádnou přípravu v týmech a pak jsme v nich slabí.

84

(Pro reprezentaci a širší reprezentaci) – máte společná soustředění? – jak často? Je to dost? R: Soustředění máme vždycky před nějakou velkou akcí, takže to může bejt tak dvakrát nebo třikrát za rok. T: A je to dostatečný počet, nebo by to mělo být častěji? R: Asi to takhle stačí, ale měli bysme trénovat i ty týmy.

3. Hraje vybavení hráče velkou roli při závodech? – míčky, rampy, vozíky atd. Proč?, Jaké další faktory mohou podle tebe ovlivnit hru? R: Míčky určitě a u nás v BC3 i ta rampa. Kdo má špatnou, nemá šanci. A taky sehranost s asistentem, to je důležitý. To je dohromady půlka úspěchu. Druhá půlka je trénink.

4. Zkušenosti 4.1 Jak dlouho bocciu hraješ? Hraju už asi 15 let.

4.2 Jak často trénuješ? Trénuješ sám (sama)/ve skupině? R: Trénuju dvakrát týdně. Jednou úplně sám a jednou ve skupině. Je nás tam 6.

4.3 Co je podle tebe nejdůležitější pro to, aby člověk byl dobrý a vyhrával zápasy? Technická vybavenost, taktická příprava, psychická odolnost. R: Já myslím, že nejdůležitější je taktika. A psychika, ta je taky důležitá. A u těch BC3 teda taky ta souhra s asistentem. T: Takže technika až na posledním místě? R: Pro naší kategorii není moje technika až tak důležitá. Jenom si našteluju rampu a pak to pošlu.

85

T: No, to naštelování, to by se dalo považovat za technickou dovednost ve vaší kategorii. R: Tak to je samozřejmě důležitý, ale zase je to o tý souhře s tím asistentem. T: Takže ještě jednou stručně, co je na první, druhém a třetím místě? R: První taktika, protože musím vědět, kam ten zápas směřuju, pak ta psychika a nakonec ta technika.

5. Proč bocciu hraješ? Je to jedinej sport, kterej můžu hrát a navíc mě pořád i po těch letech baví. A díky boccie jsem byl už v několika zemích. Třeba v Brazílii. Tam bych se asi normálně nepodíval.

6. Sleduješ při zápase soupeře? (jeho chování, přešlapy, výběr míčku atd.) Nebo se soustředíš jen na sebe? R: Už se soustředím hlavně na sebe. Takhle, já se za ty roky, co hraju, naučil ničím moc nerozptylovat, abych hlavně dobře zahrál.

7. Vadí ti hluk (náhlé výkřiky, potlesk atd.) v tělocvičně? R: Většinou mi to nevadí. Teda když je to v nějakých normálních mezích. Tady v Čechách se fandí málo, a to mi vyhovuje. Na velkých akcích je to víc a člověk se hůř soustředí. Takže radši mám asi klid, ale aby tam ty lidi byli. Bez lidí by to nebylo ono.

8. Existuje v boccie nějaké pravidlo, které ti vadí (nesedí)? Je nějaké pravidlo, které bys doplnil/a? Nevím, asi ne. Pravidla jsou v pohodě, ale jen ty kategorie by se měly ještě nějak dodělat, tam mi to pořád nesedí.

86

Respondent č. 8, muž (BC4) 1. Kategorie 1.1 BC1 – BC4 Myslíš si, že toto rozdělení kategorií je správné – akorát? Mělo by být více skupin, nebo méně? Proč? R: Já si myslím, že ten počet je asi optimální. Ale jsou tam právě takový věci… Třeba konkrétně u tý BC4 tak se mi zdá, že… Ne že jsou tam některý špatně zařazený, ale kolikrát to neodpovídá… Většinou jsou třeba po úrazech, já třeba po úrazu nejsem… takže je to takový sporný, jestli patří do tý kategorie. T: Takže ti přijde, že někteří jsou tím, že jsou zařazení do BC4, trošku zvýhodněný? R: Já si myslím, že jo. T: Že některé to postižení, třeba těm poúrazovým, že jim umožňuje třeba větší pohyb? R: Jo, určitě.

1.2 Muži x ženy: Myslíš si, že pro tento sport mají muži stejné výchozí dispozice jako ženy? R: Já si myslím, že určitě. Že u tohodle sportu to nerozhoduje. Rozhoduje to, jak máš natrénováno a jak jseš prostě dobrej.

1.3 Je v pořádku, že v boccie neexistují věkové kategorie a i nejmladší závodníci se musejí utkávat se zkušenými? R: Já si myslím, že to je v pořádku. Kolikrát jsem viděl, že malej kluk porazil dospělýho. Záleží na tom, jak je dobrej a jak má v danou chvíli natrénováno. Myslím si, že skutečně nehraje roli, jak je kdo starej.

2. Myslíš si, že se v ČR pořádá dost turnajů na to, aby člověk získal dostatek závodních zkušeností a uspěl i na mezinárodních turnajích? R: Myslím si, že by nebylo od věci pořádat víc pořádných turnajů. Aby k nám přijížděli… Jsou to zkušenosti a myslím si, že je toho málo tady. T: A kolik turnajů objedeš za rok? 87

R: Čtyři. T: To je liga, že jo. R: Ano.

3. Hraje vybavení hráče velkou roli při závodech? Míčky, rampy, vozíky atd. Proč? Jaké další faktory mohou podle tebe ovlivnit hru? R: No já vozejk… mám nějaký speciální úpravy. A u míčků… to hraje velkou roli. Je to o tom komu co svědčí, komu co vyhovuje, jestli měkký nebo tvrdší. Bývá to ale většinou výhoda, když má dobrý míčky. T: Jak jsem mluvil ještě s ostatními, tak mi říkali o tom, že v zahraničí mívají míčky, které tady v Čechách ani v Evropě se nevyráběj. Třeba Asiati přijedou a mají nějaké úplně zvláštní míčky a hodně s nimi vyhrávaj. Hodně na nich teda záleží. R: No s tím souhlasím.

4. Zkušenosti 4.1 Jak dlouho bocciu hraješ? R: Já hraju už patnáct let.

4.2 Jak často trénuješ? Trénuješ sám (sama)/ve skupině? R: Tak čtrnáct dní před závodama, to trénuju skoro každý den. Jinak tak dvakrát třikrát týdně. T: A trénuješ sám nebo ve skupině s někým? R: Před těmama závodama spíš sám, abych se soustředil. Jinak v takový větší partě.

4.3 Co je podle tebe nejdůležitější pro to, aby člověk byl dobrý a vyhrával zápasy? Technická vybavenost, taktická příprava, psychická odolnost. R: No, to je těžký. Po pravdě je nejdůležitější asi ta psychika. Na druhým místě je asi ta taktika a technika jako poslední. 88

5. Proč bocciu hraješ? R: Baví mě to a je to prstě zajímavý. Pokaždý je to jiný a třeba i vůči kamarádům. S kamarádama se pobavíme, když jsme se dlouho neviděli. T: A máš nějaké sportovní ambice? No, tak to je jasný, samozřejmě mám ambice. Největším cílem je asi dostat se na paralympiádu.

6. Sleduješ při zápase soupeře? Jeho chování, přešlapy, výběr míčku atd. Nebo se soustředíš jen na sebe? R: Tak já tady všechny celkem znám, tak vím, co od nich čekat. Tak se snažím víc soustředit na sebe.

7. Vadí ti hluk (náhlé výkřiky, potlesk atd.) v tělocvičně? R: No, u mě je to spíš naopak, já spíš chci, aby lidi povzbuzovali a tleskali.

8. Existuje v boccie nějaké pravidlo, které ti vadí (nesedí)? Je nějaké pravidlo, které bys doplnil/a? R: Snad jenom ta klasifikace je taková nevychytaná. Je to kolikrát dost sporný.

89

Respondent č. 9 – muž (BC3), Velká Británie 1. How long have you been playing Boccia? R: I played for about 10 years competitively.

2. How often do you practice/train? Do you train alone or in a pair/group? R: I used to train for 4 to 6 hours on my own because it is hard to physically to get players, of similar standard, together just for a session. When I went to various training weekends, that figures increases considerably.

3. BC1-BC4 = 4 categories. In your opinion, is it enough? Do you think there should be more/fewer groups? R: I have a quite strong opinion in that I feel there absolutely should be a fifth classification in the sport. My reasoning behind is the CP’s in BC3 are clearly at a competitive disadvantage over their MD opponents because the CP athletes have uncontrolable movements and their MD counterparts have not that to contend with. Therefore, an obvious abvantage is gained by MD BC3’s.

4. Men v women. Do you think that women are equally equiped for this sport (Boccia) as men? R: I can‘t see why it isn‘t, it is not as if the sport requires a certain level of physicality (maybe for throwers). However, in my time I certainly noticed a quite wide gender disparity. Maybe it could be more pushed at school level towards females a little more. Good question!

5. Is it Ok that there are no age categories (nothing for children, juniors...) or would it be a good idea to have some younger categories before one turns the seniors? R: I feel that it would be good idea to have a juniors section up to 16 but make a rule to stay from age 14 you can compete with adults if that’s appropriate for their development.

90

6. Does the equipment (boccia balls, your wheelchair, ramp etc.) play a big role when competing? Does it influence your performance? R: In the BC3’s, it most certainly does have a major impact on your performance. You need the best equipment (ramp & balls) possible to compete to your potential. Improvements in ramp and ball technology has made more possible for an accuracy of play to increase. I wouldn’t consider going back to the sport, if I couldn’t get the high standard equipment, which costs in the region of £1200.

7. What do you consider to be the most important out of the following (please mention also why) – a) Technical skills (the way you throw the balls) b) The skill of good tacticts c) Psychical strength and resistance to pressure R: Probably b) & execution of shot & to have a clear mind because the first two are essential to sport and the thrid really helps to not to worry or fret on uncontrolibles (eg. people’s reactions to your performances).

8. Do you mind the noise (fans/supporting people) during the match or do you prefer playing in silence? Does the noise influence your performance? R: I quite liked people suporting.

9. Is there any rule in Boccia that you don’t like or would like to change? What/why? R: I’ve already mentioned introducing a fifth classification. Also, if your opponent knocks the jack out of court, then the next end’s could be automatically be yours.

91

Respondent č. 10, muž (BC1) 1. How long have you been playing Boccia? R: 19 years

2. How often do you practice/train? Do you train alone or in a pair/group? R: 4 times a week for 2 hr and 15 min on average. I mostly train alone but have my training partner twice a week and club.

3. BC1-BC4 = 4 categories. In your opinion, is it enough? Do you think there should be more/fewer groups? R: I like the categories as they are for Paralympics but there could be 1 more category for physical disability and male and female should play separately. Outside of Paralympic there could be more links with Special olympic’s boccia and more intergrated competitions for all disabilities.

4. Men v women. Do you think that women are equally equipped for this sport (Boccia) as men? R: It has been proven females and males are equal (former BC2 world number 1 was female) however female participation is much lower than males. Also the IPC sets a female quota for Paralympics which means better male players get replaced by females to comply, this leaves dreams broken.

5. Is it Ok that there are no age categories (nothing for children, juniors...) or would it be a good idea to have some younger categories before one turns the seniors? R: It is okay, but not ideal. If there was more participants then age groups would be a justifiable option.

92

6. Does the equipment (boccia balls, your wheelchair, ramp etc.) play a big role when competing? Does it influence your performance? R: It is what makes our sport unique to other Bowls games. Ball are adapted to suit the athletes and maximise their abilities. Ramps are manufactured to exact specifications and playing chairs are built to improve posture and stability of player. I have a totally unique set of balls and a completely custom built playing chair. Huge effect on my performance.

7. What do you consider to be the most important out of the following (please mention also why) – a) Technical skills (the way you throw the balls) b) The skill of good tacticts c) Psychical strength and resistance to pressure R: It is technicall skills but not the way we throw. We all throw differently and the way I see it is that as long as the balls stops where you intend it to it doesn’t matter how it gets there. Without Technical skills, good tactics or psychological strength are useless.

8. Do you mind the noise (fans/supporting people) during the match or do you prefer playing in silence? Does the noise influence your performance? R: We have a culture of playing in silence and that is fair for both players, however, I enjoy the clapping/cheering inbetween shots or at end of good shots. Its rather like tennis in between the rally.

9. Is there any rule in Boccia that you don’t like or would like to change? What/why? R: The new ball test which drops the ball seems very hit and miss and inaccurate. Would rather they tested rolling resistance rather than deformity.

93