BLICK NACH VORNE POHLED DO BUDOUCNA

BLICK NACH VORNE | POHLED DO BUDOUCNA

BLICK NACH VORNE Ich habe bereits früher einmal zu einem ähnlichen Thema etwas geschrieben. Ich war damals 13 oder 14 Jahre alt, in der Tschechoslowakei hat ein harter Totalitarismus geherrscht und ich habe an einem literarischen Wettbewerb teilgenommen. Das Thema des Wettbewerbs war “Unsere Zukunft” oder so ähnlich. Es wurde gewissermaßen automatisch vorausgesetzt, dass die Wettbewerbsteilnehmer über den Siegeszug des Kommunismus schreiben werden, der in der ganzen Welt seinen Sieg feiern wird, während die kapitalistischen Staaten auf dem Müllhaufen der Geschichte verfaulen. Ich habe geschrieben, dass es in Zukunft ein Europa ohne Grenzen geben wird, dass sich die Menschen frei hin und her bewegen werden, dass sie miteinander freundlich umgehen werden und dass es keine Kriege geben wird. Denn die Menschen werden endlich begreifen, dass kriegerische Konflikte unseren ganzen Planeten vernichten können. Ich schrieb sehr idealistisch, aber stilistisch gut. Ein Jurymitglied sagte mir, dass es der beste Wettbewerbsbeitrag war. Ich habe jedoch keinen Preis bekommen. In meinem Beitrag hat nämlich das Wesentliche gefehlt – dass der Kommunismus für alle entscheidenden Veränderungen sorgen wird. Nach Jahren muss ich sagen, dass die Prognose von mir als einem 14-jährigen Jungen gar nicht so falsch war, einschließlich der Tatsache, dass die kommunistischen Utopien auf dem Müllhaufen der Geschichte gelandet sind. Darauf habe ich bereits damals gehofft, aber in dem Beitrag nichts geschrieben. So mutig war ich nicht. Soll ich heute erneut die Zukunft prognostizieren (wenn auch nur in einem kleinen Stück der Welt, das wir, Tschechen und Bayern, bewohnen), bin ich wieder optimistisch. Ich werde es intellektuell ausdrücken: Die Zukunft wird so werden, wie wir in der Gegenwart handeln. Und unsere Gegenwart ist zum Glück dadurch geprägt, dass immer mehr Menschen in Bayern und Böhmen ohne Vorurteile und Gehässigkeit leben. Wir pflegen gute nachbarschaftliche Beziehungen. Dies ist uns gelungen, weil wir aus der Vergangenheit gelernt haben, die nicht immer einfach war. Verpatzen wir es also nicht.

POHLED DO BUDOUCNA

Mgr. Miroslav Anton Plzeň / Pilsen Regisseur, Drehbuchautor Režisér, scénárista

Už jsem na podobné téma jednou publikoval. Bylo mi 13 nebo 14 let, v Československu panoval tuhý totalitarismus a já jsem se zúčastnil literární soutěže. Ta soutěž byla na téma „naše budoucnost“ či něco podobného. Předpokládalo se jaksi automaticky, že soutěžící budou psát o vítězné cestě komunismu, který zvítězí na celém světě. Kapitalistické státy shnijí na smetišti dějin. Napsal jsem, že v budoucnosti bude existovat Evropa bez hranic, lidé budou putovat volně sem a tam, budou k sobě přátelští a nebudou existovat války. Protože lidé konečně pochopí, že válečné konflikty by mohly zničit celou planetu. Bylo to zkrátka idealistické, ale stylisticky dobré a jeden z členů poroty mi pak po straně řekl, že to byl nejlepší příspěvek v soutěži. Cenu jsem ale nedostal. V příspěvku totiž scházelo to podstatné – že všechny převratné změny zařídí komunismus. Po letech konstatuji, že ta prognóza 14-ti letého kluka nebyla tak špatná. Včetně toho, že na smetišti dějin skončily naopak komunistické utopie, v což jsem už tenkrát doufal, ale do příspěvku nenapsal. Tak odvážný jsem nebyl. Mám-li dnes znovu prognostovat budoucnost (byť jen v malém kousku světa, který my, Češi a Bavoráci, obýváme), jsem zase optimista. Dopustím se intelektualismu: Budoucnost bude taková, jak ji připraví současnost. A naše současnost je naštěstí charakteristická tím, že stále více lidí v Čechách a Bavorsku dokáže žít bez předsudků a nevraživosti. Pěstujeme dobré sousedské vztahy. To je dané mj. tím, že jsme se dokázali poučit z minulosti, která leckdy nebyla nic moc extra. Tak to nezpackejme.

„Die Zukunft wird so werden, wie wir in der Gegenwart handeln. Und unsere Gegenwart ist zum Glück dadurch geprägt, dass immer mehr Menschen in Bayern und Böhmen ohne Vorurteile und Gehässigkeit leben. Wir pflegen gute nachbarschaftliche Beziehungen. Dies ist uns gelungen, weil wir aus der Vergangenheit gelernt haben, die nicht immer einfach war. Verpatzen wir es also nicht.” „Budoucnost bude taková, jak ji připraví současnost. A naše současnost je naštěstí charakteristická tím, že stále více lidí v Čechách a Bavorsku dokáže žít bez předsudků a nevraživosti. Pěstujeme dobré sousedské vztahy. To je dané mj. tím, že jsme se dokázali poučit z minulosti, která leckdy nebyla nic moc extra. Tak to nezpackejme.”

BLICK NACH VORNE - Eine Ausstellung des Centrum Bavaria Bohemia im Projekt “Kultur ohne Grenzen | Kultura bez hranic” als Beitrag zu “1989 - 2009: 20 Jahre Fall des Eisernen Vorhangs | 20 Jahre Samtene Revolution” POHLED DO BUDOUCNA - Výstava Centra Bavaria Bohemia v rámci projektu “Kultur ohne Grenzen | Kultura bez hranic” jako příspěvek k “1989 - 2009: 20 let pádu železné opony | 20 let sametové revoluce”


BLICK NACH VORNE Für besonders wichtig halte ich die natürliche Tendenz, für gemeinsame Ziele, sowohl privat als auch gesellschaftlich, einzutreten und die Vergangenheit dabei als eine zwar bittere, aber vergangene Erfahrung wahrzunehmen, über die wir aber möglichst viel wissen sollten. Als bemerkenswert erscheint für mich die wachsende Rolle der Kulturbeziehungen. Während sich Deutsche und Tschechen die ersten Jahre nach dem denkwürdigen Durchschneiden der Stacheldrähte durch die Minister Genscher und Dienstbier auf die ökonomische Entwicklung, den Handel und die Arbeit konzentrierten, wird in den letzten Jahren allmählich auch der gemeinsame Kulturraum immer größer. Das Centrum Bavaria Bohemia, unterstützt durch Deutsche und Tschechen sowie gefördert durch die EU, stellt in dieser Hinsicht ein Vorbild dar. Es mehren sich jedoch – und ich bin sicher, dass sie auch weiterhin zunehmen werden – weitere gemeinsame Kulturinitiativen, von denen eine der wertvollsten die einzigartige Ausstellung von Alfred Kubín und Josef Váchal im vergangenen Jahr in Passau und ihre diesjährige Reprise in Pilsen war. Nach dem Buch mit historischen Fotografien über das gemeinsame Leben von Deutschen und Tschechen „Šumavou Karla Klostermanna / Durch Karl Klostermanns Böhmerwald“ (2008, begleitet durch die gleichnamige Ausstellung im Museum des Böhmerwaldes in Kašperské hory) bereitet ihr Verleger Zdeněk Roučka für das nächste Jahr eine ähnliche Publikation über die Region Železná Ruda mit Fotografien aus der Zeit der 70er Jahren des 19. Jahrhunderts bis zum Ende der 60er Jahre des 20. Jahrhunderts als eine deutsch-tschechische Ausgabe vor. Ich bin überzeugt, dass die Bereitschaft zur gegenseitigen Verständigung heutzutage die größte Perspektive ist. Denn so wie der Eiserne Vorhang zwischen den Deutschen und den Tschechen durch kein unbekanntes Element, sondern durch Menschen heruntergelassen wurde, liegt es wieder an Menschen, dass eine solche Trennung für immer der Vergangenheit angehört.

POHLED DO BUDOUCNA Za nejdůležitější považuji přirozenou tendenci starat se o společné cíle, privátní i společenské, a minulost přitom považovat za sice trpkou, ale minulou zkušenost, o které bychom měli vědět co nejvíce.

Lucie Černohousová, Ph.D., MBA Praha / Prag Geschäftsführerin „Prager Literaturhaus deutschsprachiger Autoren” Ředitelka „Pražského literárního domu autorů německého jazyka”

Pozoruhodně se pro mne při tom ukazuje rostoucí role kulturních vazeb. Zatímco v prvních letech po památném stříhání drátů ministry Genscherem a Dienstbierem se Němci i Češi soustředili na ekonomickou praxi, na obchod a práci, v posledních letech se postupně rozšiřuje i společný kulturní prostor. Centrum Bavaria Bohemia, podporované Němci i Čechy, ale také Evropskou unií, je v tomto ohledu příkladem. Ale přibývají – a jsem přesvědčena, že přibývat budou – další společné kulturní počiny, z nichž jedním z nejhodnotnějších byla loňská unikátní výstava Alfreda Kubina a Josefa Váchala v Pasově a její letošní plzeňská repríza. Po knize historických fotografií o společném životě Čechů a Němců Šumavou Karla Klostermanna (2008, provázela ji stejnojmenná výstava v Muzeu Šumavy v Kašperských horách) chystá její editor Zdeněk Roučka na příští rok podobnou publikaci o Železnorudsku ve fotografiích od 70. let 19. století po konec 60. let století minulého jako česko-německé vydání. Jsem přesvědčena, že schopnost rozumět si je dnes tou nejvýraznější perspektivou. Protože podobně jako železnou oponu mezi Čechy a Němci nespustil neznámý element, nýbrž lidé, je na jiných lidech, aby podobné rozdělování bylo už napořád minulostí.

„Ich bin überzeugt, dass die Bereitschaft zur gegenseitigen Verständigung heutzutage die größte Perspektive ist. Denn so wie der Eiserne Vorhang zwischen den Deutschen und den Tschechen durch kein unbekanntes Element, sondern durch Menschen heruntergelassen wurde, liegt es wieder an Menschen, dass eine solche Trennung für immer der Vergangenheit angehört.” „Jsem přesvědčena, že schopnost rozumět si je dnes tou nejvýraznější perspektivou. Protože podobně jako železnou oponu mezi Čechy a Němci nespustil neznámý element, nýbrž lidé, je na jiných lidech, aby podobné rozdělování bylo už napořád minulostí.”



BLICK NACH VORNE Fragen nach der Zukunft der grenzüberschreitenden Zusammenarbeit zwischen der Region Cheb/Eger und Bayern, Fragen und Zweifel über die Formen und Möglichkeiten der Kooperation, über die Bereitschaft der Politiker auf allen Ebenen und der Bewohner beiderseits der Grenze haben mich noch bis Ende der 90er Jahre intensiv beschäftigt. Heute weiß ich, dass bei der Beantwortung der Frage nach der Zukunft nicht mehr das gegenseitige Kennenlernen und der Aufbau von Vertrauen im Vordergrund stehen, sondern die Umsetzung von ganz konkreten Projekten und Veranstaltungen, die von Initiativen in unseren Regionen ausgehen. Überwiegend stehen Fachleute dahinter, deren Pflicht und Aufgabe es ist, das unbelastete Zusammentreffen und die Konfrontationen zu dokumentieren, also die Museumsmitarbeiter, Historiker, Archivare und Chronisten. Die meiste Arbeit haben jedoch die vielen verschiedenen Initiativen, die direkt von Personen, Orten, Vereinen oder Vereinigungen ausgehen. Als Historikerin bin ich froh, dass ich in den Prozess einbezogen bin, in dem historische Vorurteile zu Marginalien werden oder zumindest keine vergessenen Skelette im Schrank der Geschichte mehr darstellen. Als Direktorin des Museums vernehme ich mit Freude, dass die Geschichte der Region Cheb/Eger und die Geschichte des unglücklichen 20. Jahrhunderts durch junge Fachleute objektiv, inspirativ und vorurteilslos präsentiert wird. Besonders freue ich mich darüber, dass sich die Bewohner unserer Regionen begegnen und zusammenarbeiten, ohne der formalen Grenze Beachtung zu schenken. Für mich persönlich ist die junge, gebildete, regional orientierte, durch keine ideologischen Vorurteile belastete Generation beiderseits der Grenze die Perspektive. Sie sehe ich als Garantie für die zukunfsorientierte, funktionierende und historisch begründete Begegnung und Zusammenarbeit zwischen Bayern, Böhmen, Franken und Sachsen. Ich sehe die Zukunft also optimistisch. Ich persönlich habe in der zwanzig Jahre dauernden Zusammenarbeit, als wir gemeinsam mit bayerischen und sächsischen Partnern über 40 Ausstellungsprojekte vorbereitet, Kataloge in tschechischer sowie deutscher Sprache herausgegeben und eine Reihe von Veranstaltungen organisiert haben, viele Freunde gewonnen.

POHLED DO BUDOUCNA Otázky o budoucnosti přeshraniční spolupráce mezi Chebskem a Bavorskem, otazníky a pochybnosti o formách spolupráce, možnostech, ochotě politiků na všech úrovních i obyvatel na obou stranách hranice, mne intenzivně zaměstnávaly ještě na konci devadesátých let.

PhDr. Eva Dittertová Cheb / Eger Leiterin des Bezirksmuseums der Region Karlsbad, Museum Cheb / Eger Ředitelka Krajského muzea Karlovarského kraje, Muzeum Cheb

Dnes již vím, že otázkou budoucnosti již není vzájemné seznamování se a možná i získávání důvěry, ale zcela konkrétních projektů a akcí vycházejících z iniciativy uvnitř našich regionů. Převážně tedy od odborníků, jejichž povinností a prací je toto vzájemné stýkání a potýkání dějin zachytit, tedy muzejníků, historiků, archivářů, kronikářů, ale nejvíce práce čeká na iniciativy zdola, přímo vycházející od konkrétních osob, sídel, spolků či sdružení. Jako historik jsem ráda, že mohu být účastna poznání, že historické předsudky se stávají margináliemi nebo alespoň již nejsou zapomenutými kostlivci ve skříni dějin. Jako ředitelka muzea s velikou radostí vnímám skutečnost, že historie Chebska a právě dějiny nešťastného 20. století, jsou prezentovány mladými odborníky objektivně, inspirativně a bez předsudků. Ale zejména mám radost z toho, že přes dnes již formální hranici se potkávají a spolupracují obyvatelé našich regionů. Pro mne osobně je perspektivou mladá, vzdělaná, regionálně patriotická generace obyvatel na obojí straně hranice, nezatížená ideologickými předsudky. V ní vidím záruku perspektivního, fungujícího a historicky logického stýkání a spolupráce mezi Čechy, Bavory, Franky či Sasy. Budoucnost tedy vidím optimisticky. A já osobně jsem za dvacet let spolupráce, kdy jsme společně s bavorskými a saskými partnery připravili přes 40 výstavních projektů, vydali katalogy v češtině i v němčině, pořádali celou řadu společných akcí, získala mnohé přátele.

„Für mich persönlich ist die junge, gebildete, regional orientierte, durch keine ideologischen Vorurteile belastete Generation beiderseits der Grenze die Perspektive. Sie sehe ich als Garantie für die zukunftsorientierte, funktionierende und historisch begründete Begegnung und Zusammenarbeit zwischen Bayern, Böhmen, Franken und Sachsen. Ich sehe die Zukunft also optimistisch.” „Pro mne osobně je perspektivou mladá, vzdělaná, regionálně patriotická generace obyvatel na obojí straně hranice, nezatížená ideologickými předsudky. V ní vidím záruku perspektivního, fungujícího a historicky logického stýkání a spolupráce mezi Čechy, Bavory, Franky či Sasy. Budoucnost tedy vidím optimisticky.”


Es reicht nicht Grenzen abzureißen, es müssen neue Wege gebaut werden. Es ist fast unglaublich, wie schnell die Zeit seit der Samtenen Revolution im Herbst 1989 vergangen ist, welche wahrlich revolutionären Veränderungen seitdem stattgefunden haben, wie der „Eiserne Vorhang“ gefallen ist, wie sich dadurch unser Lebensstil verändert hat. In dieser neuen Atmosphäre ist eine Generation herangewachsen, die jetzt anfängt, sich zu engagieren und in der Gesellschaft durchzusetzen. Sie nutzen ihre Fremdsprachen- und perfekten EDV-Kenntnisse, ihre Neugier auf die ganze Welt, wo sie neues Wissen und Erfahrungen sammeln... Es ist fast unglaublich, wie sich die zwischenmenschlichen Beziehungen nicht nur in Tschechien, sondern in ganz Europa und in der ganzen Welt verändert haben, insbesondere im Hinblick auf die fortschreitende Globalisierung. Es ist fast unglaublich, wie das Verhältnis zu unseren Nachbarn neu bewertet wurde, wie sich die Eigentumsverhältnisse und die beruflichen Perspektiven verändert haben… Es ist fast unglaublich, wie sich Individuen und Gruppen verwirklichen, die zur neu gewonnenen Freiheit eine unterschiedliche Einstellung haben (die einen verbinden sie mit Verantwortung, die anderen nicht), wie die Wirtschaftskrise hereinbrach, welche Auswirkungen sie auf das Leben der Einzelnen und der ganzen Gesellschaft hat, was für eine stürmische Entwicklung die politische Situation erlebt. Es ist fast unglaublich, wie die Probleme von ethnischen Gruppen immer größer werden… Hier kann nicht alles ausführlich beschrieben werden. Im Zusammenhang mit diesen Veränderungen wandelt sich auch das Wertesystem. Aus diesen Gründen ist der “Blick nach vorne” ziemlich schwierig, denn die Situation ändert sich von Tag zu Tag. Es reicht, sich abends die Nachrichten anzuschauen und sich zu überzeugen, wie sich Politiker, Ökonomen, Analysten oder einfache Menschen im Geschäft oder auf der Straße äußern. Aus allem können wertvolle Schlüsse gezogen werden. Jeden Tag überzeugen wir uns davon, wie wichtig das hohe moralische Niveau eines jeden von uns ist, wie wichtig es ist, ein reines Gewissen zu behalten und in den Bemühungen “an andere zu denken” nicht nachzulassen, den Willen zur Bewahrung des Solidaritätsprinzips zu haben, sich zu bemühen, den Bedürftigen zu helfen, ein bestimmtes moralisches Vorbild für die Jugendlichen darzustellen, die ihren Platz im Leben suchen. Diese Eigenschaften sind der wertvollste Schatz im Leben eines jeden Einzelnen und wenn er sie besitzt, dann verliert er sie nie... nicht einmal in der globalisierten Welt. Die Aktivitäten des Centrum Bavaria Bohemia wirken in der heutigen Zeit wie Balsam. Unsere bisherige Zusammenarbeit - überwiegend im Kulturbereich – stellt die Grundlage dar für gemeinsame Aktivitäten auch in anderen Bereichen, wie z.B. im Schul- und Gesundheitswesen und in anderen gemeinsamen Interessensgebieten.

POHLED DO BUDOUCNA Nestačí zbourat hranice, je třeba stavět cesty

Doc. MUDr. Milada Emmerová, CSc. Plzeň / Pilsen

Je až neuvěřitelné, jak rychle plyne čas od naší sametové revoluce na podzim 1989, jaké vpravdě revoluční změny se od té doby uskutečnily, jak padla „železná opona“, jak se tím vším změnil náš životní styl, jak dospěla v nové atmosféře jedna celá generace, která se začíná uplatňovat v životě společnosti svojí aktivní činností, se znalostí cizích jazyků, s perfektním ovládáním počítačové techniky, s chutí vylétnout do světa a tam získávat znalosti a zkušenosti… Jak se změnily mezilidské vztahy nejen v České republice, ale v celé Evropě a v celém světě, a to především s ohledem na pokračující globalizaci, jak se přehodnotily různé vztahy směrem k našim sousedům, jak se utvářely majetkové poměry, profesní postavení. Jak se realizují jedinci či skupiny, kteří mají k nabyté svobodě rozdílný vztah (jedni ji spojují s odpovědností, ti druzí nikoliv), jak nastupuje ekonomická krize a jaké má dopady na život jednotlivců a celé společnosti, jaký překotný vývoj prodělává politická situace.

Präsidentin der Region Pilsen

Jak se zvýrazňují problémy etnických skupin... Nelze vyjmenovat všechno a vyčerpávajícím způsobem. V kontextu s těmito změnami se přeměňuje i žebříček hodnot. Z těchto důvodů je tedy „pohled kupředu“ poněkud obtížný, neboť situace se den ode dne mění. Stačí shlédnout večerní televizní zprávy a přesvědčit se o tom, a to jak z úst různých politiků, ekonomů, prognostiků…, tak i od prostých lidí třeba v obchodě nebo na ulici.

Hejtmanka Plzeňského kraje

Nicméně určité cenné závěry z této situace vyplývají. Dnes a denně se přesvědčujeme, jak důležitá je vysoká morální úroveň každého z nás, jak důležité je nezapomínat na čisté svědomí, nepolevovat ve snaze „myslet na ty druhé“, mít vůli stále zachovávat princip solidarity, snažit se pomáhat potřebným, být určitým morálním vzorem pro ty, kteří dospívají a hledají svoje místo v životě. Tyto vlastnosti jsou tím nejcennějším pokladem v životě každého jedince a pokud je má, pak se nikdy neztratí… ani v globalizovaném světě. Aktivity Centra Bavaria Bohemia působí v současné době jako pohlazení. Naše dosavadní spolupráce převážně na poli kulturním jistě představuje základy pro společné akce i v jiných sférách, např. ve školství, zdravotnictví a v jiných odvětvích společného zájmu.

„Es reicht nicht Grenzen abzureißen, es müssen neue Wege gebaut werden.” „Nestačí zbourat hranice, je třeba stavět cesty.”

Vladimír Líbal 2009


BLICK NACH VORNE



BLICK NACH VORNE Zukunft der bayerisch-tschechischen Freundschaft Was stelle ich mir unter dem Begriff bayerischtschechische Freundschaft vor? Und wie können diese Beziehungen in der Zukunft weiter gepflegt und entwickelt werden? Meiner Meinung nach ist das Wichtigste zwischen den beiden Seiten das gegenseitige Verständnis. Wenn sich sowohl die tschechische wie auch die bayerische Seite gegenseitig unterstützen, dann können alle davon profitieren. Ich will meine Gedanken ein bisschen erklären. Ich habe in den vergangenen zwölf Monaten ein Gastschuljahr in Bayern verbracht. Dieser deutschtschechische Austausch wurde über eine europäische Organisation vermittelt. In diesem Jahr habe ich meine Sprachkenntnisse verbessert und viele neue Freunde außerhalb meines Heimatlandes gefunden. Die vielfältigen Erfahrungen aus dem Gastschuljahr kann ich bestimmt in Zukunft nutzen. Wenn mich jemand vor meinem Aufenthalt gefragt hätte, was ich von Bayern halte, dann hätte ich sagen müssen, ich kenne das Land nicht und habe keine Ahnung. Jetzt weiß ich mehr. Nach dem Jahr habe ich festgestellt, dass die Menschen auf bayerischer und tschechischer Seite nicht sehr unterschiedlich sind. Wir haben gleiche Hobbys, ähnliche Interessen und viel Gemeinsames. Die leider immer wieder auftauchende Zurückhaltung hat meist mit Unwissenheit zu tun. Kann eine Beziehung funktionieren, wenn sich die Leute nicht kennen? Das geht einfach nicht. Heute leben wir in einer Zeit, in der wir an der gemeinsamen Grenze nur den Personalausweis brauchen. Das muss genutzt werden. Tschechen müssen nach Bayern kommen, um ihren Nachbarn kennen zu lernen, und Deutsche sollten auf der anderen Seite das Gleiche tun. Der gegenseitige Schüleraustausch, der zurzeit sehr beliebt ist, kann dazu beitragen, Hindernisse und vor allem Vorurteile abzubauen. Das ist meiner Meinung nach der richtige Weg zum gemeinsamen Verständnis und zur Zusammenarbeit.

POHLED DO BUDOUCNA Budoucnost česko-bavorského přátelství Co si představuji pod pojmem česko-bavorské přátelství? A jak mohou být tyto vztahy v budoucnu nadále udržovány a rozvíjeny?

Marek Filip Plzeň / Pilsen Abitur am Bischöflichen Gymnasium Pilsen, 2008 - 2009 Gastschuljahr am St.-MichaelsGymnasium Metten Absolvent Církevního gymnázia Plzeň, 2008 - 2009 studijní pobyt na gymnáziu St.-Michael Metten

Podle mého názoru závisí ta nejdůležitější úloha na porozumění mezi oběma stranami. Pokud se budou jak česká strana, tak i bavorská strana navzájem podporovat, pak z toho budou mít užitek všichni. Měl bych své myšlenky trochu vysvětlit. Celý minulý školní rok jsem strávil v Bavorsku. Zúčastnil jsem se totiž česko-německé výměny, která byla zprostředkována jednou evropskou organizací. Tento rok jsem využil zcela k tomu, abych dostal své jazykové znalosti na vyšší úroveň a našel velké množství nových přátel také mimo svou vlast. Nesčetné množství zkušeností, které jsem v průběhu tohoto roku získal, mohu nepochybně využít ve svém pozdějším životě. Kdybyste se mě zeptali před mým pobytem, co si myslím o Bavorsku, musel bych odpovědět, že ho vůbec neznám a že nemám sebemenší tušení. Dnes už to vím. Zjistil jsem, že se v podstatě nelišíme. Máme stejné koníčky, podobné zájmy a také mnoho společného. A ta věčná zdrženlivost vychází především z pochybností. Jak může být udržován vztah, když se lidé neznají? To prostě nejde. Žijeme nyní v době, kdy nám k překročení hranice do Německa stačí pouhý občanský průkaz. Toho musíme využít. Češi musí jezdit do Bavorska, aby poznali své sousedy, a Němci by měli na druhé straně udělat přesně to samé. Takové vzájemné výměny, které jsou v současné době velmi oblíbené, by tedy měly odstranit všechny překážky a především špatné předsudky. To je podle mého názoru ta správná cesta ke vzájemnému porozumění a budoucí spolupráci.

„Tschechen müssen nach Bayern kommen, um ihren Nachbarn kennen zu lernen, und Deutsche sollten auf der anderen Seite das Gleiche tun. Der gegenseitige Schüleraustausch, der zurzeit sehr beliebt ist, kann dazu beitragen, Hindernisse und vor allem Vorurteile abzubauen. Das ist meiner Meinung nach der richtige Weg zum gemeinsamen Verständnis und zur Zusammenarbeit.” „Češi musí jezdit do Bavorska, aby poznali své sousedy, a Němci by měli na druhé straně udělat přesně to samé. Takové vzájemné výměny, které jsou v současné době velmi oblíbené, by tedy měly odstranit všechny překážky a především špatné předsudky. To je podle mého názoru ta správná cesta ke vzájemnému porozumění a budoucí spolupráci.”



BLICK NACH VORNE Im Laufe der vergangenen 20 Jahre des neuen Zusammenlebens von Tschechen und Bayern haben wir in den gemeinsamen Beziehungen eine lange Strecke in richtiger Richtung zurückgelegt. Als Direktor eines Theaters, das relativ oft in Deutschland auftritt, freue ich mit über die sich entwickelnde kulturelle Zusammenarbeit und über die Resonanz des bayerischen Publikums auf unsere Inszenierungen (häufig sagen wir nach unseren Aufführungen: “Die Bayern verstehen uns ja.”). Wohin werden sich die zwischenmenschlichen und nachbarschaftlichen Beziehungen zwischen Bayern und Tschechen entwickeln? Wohin werden sich unsere offiziellen und politischen Beziehungen in den nächsten 20 Jahren bewegen? Das traue ich mir nicht vorauszusagen, ich weiß jedoch, wie ich es mir wünsche und was ich verändern möchte. Ich habe das Gefühl, dass wir zwar unsere Arme immer weiter und zu immer freundlicheren Umarmungen öffnen, jedoch müssen wir unsere Hände über ein großes Hindernis strecken, über einen tiefen Graben, den wir noch nicht imstande waren aufzufüllen, sodass es noch nicht zu einer wahrhaft warmherzigen Umarmung kommen konnte. Dieser Graben, an dessen Rändern die Bayern und Tschechen stehen, ist das ehem. Sudetenland. Ich denke nicht nur an das Sudetenland im Zusammenhang mit Naziverbrechen, Unrecht, Leid gegenüber den Sudetendeutschen und an die Beneš-Dekrete (dies ist ein eher politisches Thema), sondern auch an das Sudetenland als Landschaft, Natur-, Siedlungs- und Lebensraum. Auch 20 Jahre nach dem Fall des Eisernen Vorhangs ist das Bild der tschechischen Grenzregionen, vieler Städte und Dörfer trostlos und trist. Immer noch sind die Entwurzelung und das seltsame “Unverhältnis” der heutigen Bewohner zur Landschaft, zum Gebiet und zu den Werten zu spüren. Der Kontrast, den man bei einem Ausflug in die bayerisch-tschechischen Grenzregionen erlebt, ist riesig. Das ist ein klarer Beweis dafür, dass die Vertreibung der Sudetendeutschen nicht nur sie selbst verletzte, sondern auch uns. Ich wünsche mir, dass jemand, der in 20 Jahren einen Ausflug in unser Grenzgebirge unternimmt, malerische Dörfer und Städtchen in schöner Landschaft findet und nicht erkennt, ob er sich immer noch in Böhmerwald (Šumava und Český les) oder schon im Bayerischen Wald/Oberpfälzer Wald befindet. In 20 Jahren könnte die Zeit auch endlich reif dafür sein, dass die Bayern und Tschechen an einer gemeinsamen Interpretation der neueren deutsch-tschechischen Geschichte arbeiten und so das Kapitel über den 2. Weltkrieg, die Okkupation und die Vertreibung, das das Zusammenleben von Deutschen und Tschechen der historisch schwersten Prüfung ausgesetzt hat, endlich abschließen.

POHLED DO BUDOUCNA Během uplynulých 20-ti let nového soužití Čechů a Bavorů jsme ve vzájemných vztazích určitě urazili velký kus cesty správným směrem. Jako ředitel divadla, které poměrně často vystupuje v Německu, mám radost z rozvíjející se kulturní spolupráce a z přijetí, jakého se našim inscenacím od bavorského publika dostává (často si s kolegy po takovém představení říkáme: „Inu, naši Bavoři nám rozumějí“).

Mgr. Tomáš Froyda Plzeň / Pilsen Direktor des Alfa-Theaters Ředitel Divadla Alfa

Kam se vztahy mezi Čechy a Bavory, tedy ty mezilidské a sousedské, a vztahy mezi Českem a Bavorskem, tedy ty oficiální a spíše politické, posunou za dalších 20 let si tak úplně předpovědět netroufám, vím ale, jaké bych si je přál a co bych změnil. Mám pocit, že sice rozevíráme naše náruče ke stále přátelštějšímu vzájemnému objetí, musíme se ale k sobě natahovat přes velkou překážku, přes hluboký příkop, který jsme nebyli schopni zaplnit, takže ke vřelému sevření zatím dojít nemůže. Tím příkopem, na jehož stranách Češi a Bavoři stojí, jsou Sudety. Nemám na mysli jen Sudety ve smyslu nacistických zločinů, bezpráví a křivd na sudetských Němcích a Benešových dekretů (to je věc spíše politická), ale i Sudety ve smyslu krajiny, přírody, sídelních celků a životního prostoru. I po dvaceti letech od pádu železné opony je obrázek českých příhraničních oblastí, mnoha městeček a vesnic bezútěšný a tristní. Stále je zde cítit vykořeněnost a jakýsi zvláštní „nevztah“ současných obyvatel ke krajině, územím a hodnotám, které osídlili a převzali po sudetských Němcích. Kontrast, který člověk zažije při výletu do českého a bavorského příhraničí, je obrovský. Je nesporným dokladem toho, že vyhnáním Němců jsme neublížili jen jim, ale především sami sobě. Přál bych si, aby člověk, který si za 20 let udělá výlet třeba do našich příhraničních hor, našel malebné vísky a městečka v krásné krajině a nepoznal, zda je ještě na Šumavě či v Českém lese nebo už přešel do Bavorského či Hornofalckého lesa. Za 20 let by také konečně mohl uzrát čas na to, aby se Češi a Bavoři pokusili o společnou interpretaci česko –německé moderní historie a kapitolu 2. světové války, okupace a vyhnání, která soužití Čechů a Němců vystavila historicky nejtěžší zkoušce, konečně uzavřeli.

„In 20 Jahren könnte die Zeit auch endlich reif dafür sein, dass die Bayern und Tschechen an einer gemeinsamen Interpretation der neueren deutsch-tschechischen Geschichte arbeiten und so das Kapitel über den 2. Weltkrieg, die Okkupation und die Vertreibung, das das Zusammenleben von Deutschen und Tschechen der historisch schwersten Prüfung ausgesetzt hat, endlich abschließen.”

„Za 20 let by také konečně mohl uzrát čas na to, aby se Češi a Bavoři pokusili o společnou interpretaci česko–německé moderní historie a kapitolu 2. světové války, okupace a vyhnání, která soužití Čechů a Němců vystavila historicky nejtěžší zkoušce, konečně uzavřeli.”



BLICK NACH VORNE Zwanzig Jahre scheinen im Leben eines Menschen eine lange Zeit zu sein, in der Menschheitsgeschichte stellen sie jedoch nur einen winzigen Abschnitt dar. Vor zwanzig Jahren standen wir voller Optimismus an der Schwelle zur wiederentdeckten Demokratie. Heute sind wir realistischer und wissen, dass der Wiederaufbau von langfristig unterbrochenen Nachbarschafts- und Freundschaftsbeziehungen einen langen Weg darstellt. Die Beziehungen zwischen Menschen sowie Völkern können sehr einfach verletzt werden, sie erneut aufzubauen, dauert leider viel länger. Die vergangenen Jahre haben jedoch gezeigt, dass es möglich ist, wieder Freunde zu sein, wenn die Nachbarn gemeinsame Interessen, Ziele und vor allem einen gemeinsamen Willen haben. In der heutigen komplizierten Zeit kann die Zukunft in zwanzig Jahren nur sehr schwer vorausgesagt werden. Ich bin jedoch fest davon überzeugt, dass der begonnene Weg und seine bisherigen Ergebnisse ihre Früchte tragen und sich die bayerisch-tschechischen Beziehungen gut entwickeln werden. Dies liegt nicht nur im Interesse der heutigen Generation, sondern ist vor allem eine große Verpflichtung gegenüber unseren Kindern. Bedeutend sind der Ausbau gegenseitiger Kulturkontakte und das Kennenlernen der Gemeinsamkeiten und Besonderheiten beider Völker. Gerade die Verbindung zur regionalen und zur europäischen Kultur ist für beide Länder die Grundlage, worauf die gegenseitigen Beziehungen unabhängig von der Politik aufgebaut werden können. Ich glaube fest daran, dass sich die gegenseitigen Beziehungen noch erheblich verstärken und dass sie in weiteren zwanzig Jahren für uns eine Selbstverständlichkeit sind.

POHLED DO BUDOUCNA Dvacet let se zdá být dlouhá doba v životě člověka, je to však jen malý úsek v historii lidstva. Před dvaceti lety jsme plni optimismu stáli na prahu znovuobjevené demokracie. Dnes jsme realističtější a víme, že budování dlouhodobě přerušených sousedských a přátelských vztahů je cesta na dlouhou dobu. Vztahy mezi lidmi i národy je snadné poškodit, nově je však budovat trvá déle.

PhDr. František Frýda Plzeň / Pilsen

Uplynulé období však ukázalo, že je to možné pokud mají sousedé společné zájmy, cíle a především společnou vůli být znovu přáteli. V dnešní složité době lze jen těžko předpovídat budoucnost na dvacet let. Pevně však věřím, že započatá cesta a její dosavadní výsledky přinesou své výsledky a česko–bavorské vztahy budou co nejlepší. Je to v zájmu nejen nás, současné generace, ale především velký závazek pro naše děti.

Direktor des Westböhmischen Museums in Pilsen

Mimořádný význam má rozvoj vzájemných kulturních styků, poznávání toho, co je pro oba národy společné i specifické. Vztah k regionální i evropské kultuře je mezi oběma národy právě tím, na čem lze budovat vzájemné vztahy bez ohledu na politiky.

Ředitel Západočeského muzea v Plzni

Pevně věřím, že se vzájemné vztahy budou dále rozvíjet a za dalších dvacet let se pro nás stanou samozřejmostí.

„Bedeutend sind der Ausbau gegenseitiger Kulturkontakte und das Kennenlernen der Gemeinsamkeiten und Besonderheiten beider Völker. Gerade die Verbindung zur regionalen und zur europäischen Kultur ist für beide Länder die Grundlage, worauf die gegenseitigen Beziehungen unabhängig von der Politik aufgebaut werden können.” „Mimořádný význam má rozvoj vzájemných kulturních styků, poznávání toho, co je pro oba národy společné i specifické. Vztah k regionální i evropské kultuře je mezi oběma národy právě tím, na čem lze budovat vzájemné vztahy bez ohledu na politiky.”


Der Mensch ist die Seele des Böhmerwaldes. Die Landschaft dringt über Jahrhunderte in sein Unterbewusstsein ein. Hier baut, wirtschaftet und pflanzt er. Er war es, der hier eine imaginäre Linie seiner Macht setzte – die Staatsgrenze, eine Schnittstelle, die die Natur nicht kennt. Hören Sie sich in das Echo des Böhmerwaldes hinein ..., es ist kein Missklang, sondern Harmonie. Natur kennt keine Grenzen!

POHLED DO BUDOUCNA Člověk je duší Českého lesa. Krajina vstupuje po staletí do jeho podvědomí a on zde buduje, obhospodařuje a sází. Byl to i on, kdo vytvořil pomyslnou linii své moci - státní hranici, rozhraní, které příroda nezná. Zaposlouchejte se do ozvěny v Českém lese..., to není nesoulad, ale harmonie. Příroda je bez hranic!

Ing. Jindřich Horáček, Ph.D. Přimda / Pfraumberg Leiter der Verwaltung des Naturschutzgebietes Český les Vedoucí správy CHKO Český les

„Hören Sie sich in das Echo des Böhmerwaldes hinein..., es ist kein Missklang, sondern Harmonie. Natur kennt keine Grenzen!” „Zaposlouchejte se do ozvěny v Českém lese..., to není nesoulad, ale harmonie. Příroda je bez hranic!”



BLICK NACH VORNE



BLICK NACH VORNE Tschechische Literatur nach dem Jahre 1989 Die tschechische Literatur nach 1989 erlebt eine erhebliche Blüte. Dies betrifft auch die Entwicklung der Literatur in Westböhmen. Ich bin kein Literaturkritiker oder Historiker, um die dramatischen Momente der letzten zwanzig Jahre eingehend beschreiben zu können. Trotzdem, wenn ich zu den Jahren sachliche – wenn auch persönlicheFakten anführe, dann kann man sich daraus eine Meinung bilden. Vor 1989 hatte ich zwanzig Jahre lang Publikationsverbot. Ich konnte nicht reisen. Meine in den 60er Jahren veröffentlichten Bücher wurden aus den Bibliotheken ausgeschlossen. Ich durfte nicht der Organisation der Berufsschriftsteller beitreten. Im Zivilleben hatte ich nur eine untergeordnete Position inne. Meine Korrespondenz und Telefongespräche wurden kontrolliert. Nach dem November 1989 habe ich ca. zwanzig lyrische Bücher herausgegeben, ich kann öffentlich arbeiten: im Ausschuss des tschechischen PEN-Clubs, im Verband westböhmischer Schriftsteller. Ich habe in zwanzig europäischen Ländern an Literaturlesungen teilgenommen. Allein in Deutschland waren es fast 200. Ich hatte die Möglichkeit, mit Dutzenden von Autoren aus ganz Europa und insbesondere mit Kollegen aus Bayern Kontakt aufzunehmen. Da, wo ich Schriftsteller erwartet habe, habe ich heute die besten Freunde. Vor allem in Deutschland. Harald Grill, Bernard Setzwein, Peter Heigl, W. P. Schnetz, Friedrich Brandl und viele andere. Wir veröffentlichen gemeinsam Bücher, treffen uns bei Seminaren und gemeinsamen Lesungen. Ja, literarisch und gesellschaftlich war das Jahr 1989 ein großer Bruch, es war ein befreiendes Jahr. Ich bin glücklich, dass sowohl meine Kollegen hier in Westböhmen, als auch meine Kollegen hinter den Bergen des Böhmerwaldes gleiche Bedingungen haben. Und ich hoffe, dass die Schriftsteller und die Literatur weiterhin dazu beitragen werden, dass wir auch in Zukunft einen Dialog führen - gemeinsam an der Grenze lebend, aber sich auch gegenseitig schützend und grüßend. Und ich möchte noch anfügen: sollte die Kultur die Menschen nicht zusammenführen, dann müssten wir auch die anderen Kontakte skeptisch betrachten. Ohne eine wirksame Zusammenarbeit im literarischen und kulturellen Bereich würden wir nur mir einem Flügel schlagen.

POHLED DO BUDOUCNA Česká literatura po roce 1989 Česká literatura po roce 1989 zažívá obrovský rozkvět. To se týká i rozvoje literatury v západních Čechách. Nejsem literární kritik ani historik, abych mohl důkladně popsat dramatické okamžiky posledního dvacetiletí. Ale přece jen, když přiložím na uvedená léta věcná - i když osobní – fakta, lze jejich výkladem dospět k názoru.

Josef Hrubý Plzeň / Pilsen Dichter, Schriftsteller Básník, spisovatel

Před rokem 1989 jsem měl dvacet let zákaz publikovat. Nemohl jsem cestovat. Mé knihy vydané v šedesátých letech byly vyřazeny z knihoven. Nesměl jsem být členem profesní spisovatelské organizace. V občanském životě jsem směl zastávat jen podřízené místo. Korespondence a telefony mi byly kontrolovány. Po listopadu 1989 jsem vydal kolem dvaceti lyrických knih, mohu pracovat veřejně: ve výboru českého PEN klubu, ve Středisku západočeských spisovatelů. Ve dvaceti zemích Evropy jsem se zúčastnil literárních čtení. Z toho jen v Německu jich bylo téměř dvě stovky. Měl jsem možnost navázat kontakt s desítkami autorů z celé Evropy a zejména s kolegy z Bavorska. Tam, kde jsem očekával spisovatele, mám nyní zejména v Německu, ty nejlepší přátele. Haralda Grilla, Bernarda Setzweina, Petra Heigla, W. P. Schnetze, Friedricha Brandla a desítky dalších. Vydáváme společné knížky, setkáváme se na seminářích a společných čteních. Ano, literárně i společensky byl rok 1989 velký předěl, byl to osvobozující rok. Jsem šťastný, že i moji kolegové zde v západních Čechách i moji kolegové za šumavskými kopci jsou na tom stejně. A doufám, že spisovatelé i literatura budou v budoucnu přispívat k tomu, abychom i nadále pěstovali dialog, v němž lidé budou spolu hraničit, ale také se vzájemně chránit a zdravit. Za sebe ještě dodávám: Kdyby nepřivedla lidi dohromady kultura, museli bychom vidět i ostatní kontakty skepticky. Bez účinné spolupráce v literatuře a kultuře bychom mávali jenom jedním křídlem.

„Und ich hoffe, dass die Schriftsteller und die Literatur weiterhin dazu beitragen werden, dass wir auch in Zukunft einen Dialog führen - gemeinsam an der Grenze lebend, aber sich auch gegenseitig schützend und grüßend.” „A doufám, že spisovatelé i literatura budou v budoucnu přispívat k tomu, abychom i nadále pěstovali dialog, v němž lidé budou spolu hraničit, ale také se vzájemně chránit a zdravit.”



BLICK NACH VORNE Das Zusammenleben von Bayern und Tschechen wird in den nächsten zwanzig Jahren bei weitem nicht so viele Veränderungen erleben wie in den letzten zwanzig Jahren. Zum Glück. In der neueren Geschichte sind wir einander noch nie so nah gekommen wie heute. Deswegen gibt es keinen Grund dazu, nach größeren Veränderungen zu streben. Durch kleine und weniger markante Schritte werden wir uns auch weiterhin näher kommen – in unserer gegenseitigen Wahrnehmung sowie im Verständnis. Die Veränderungen in den Gesellschaften und ihren gegenseitigen Beziehungen gehen bekanntlich viel langsamer voran als die politischen oder wirtschaftlichen Prozesse. Das gegenseitige Begegnen und Kennenlernen von Bayern und Tschechen wird nicht mehr durch Grenzkontrollen, Arbeitsgenehmigungen oder Wechselstuben gebremst, sondern nur durch Barrieren der eigenen Bequemlichkeit oder Gleichgültigkeit. In zwanzig Jahren wird bereits die zweite Generation ohne eine direkte Erfahrung mit dem Eisernen Vorhang heranwachsen. Das angenehme Frösteln bei der Überschreitung der Linie, die früher Europa trennte, wird für die Jugendlichen ein unverständlicher Anachronismus sein. Die Welt hinter dem Böhmerwald wird für einige zu nah sein, für andere wiederum unnötig weit. Es wird deshalb vor allem darum gehen, dass wir immer wieder über den Horizont unserer Heimat schauen, dabei jedoch nicht in exotische Fernen schweifen. Nur in einem solchen Fall wird es möglich sein, dass unsere Blicke sich treffen.

POHLED DO BUDOUCNA Spolužití Čechů a Bavorů nečeká v příštích dvaceti letech ani zdaleka tolik změn, kolik jich přineslo dvacet let minulých. Naštěstí. Tak blízko jako dnes jsme si v moderních dějinách nikdy nebyli, a tak o nějaké větší změny není proč stát. Malými a méně viditelnými kroky se budeme i nadále přibližovat – v našem vzájemném vnímání a poznání. Proměny společností a jejich vzájemných vztahů jsou, jak známo, pohybem nesrovnatelně pomalejším, než jakým se ubírají procesy politické či ekonomické.

PhDr. Tomáš Jelínek Praha / Prag

Vzájemné setkávání a poznávání Čechů a Bavorů tak nebudou brzdit hraniční kontroly, pracovní povolení ani směnárny, ale pouze bariéry vlastní pohodlnosti či lhostejnosti.

Geschäftsführer des Deutsch–Tschechischen Zukunftsfonds

Svět za Šumavou bude pro mnohé příliš blízko, pro některé naopak zbytečně daleko. Půjde tak především o to, abychom své pohledy stále znovu dokázali zvedat za horizont svých domovů a přitom nehleděli do exotických dálek. Jen v takovém případě budou mít naše pohledy šanci se protnout.

Za dvacet let bude vyrůstat už druhá generace bez přímé zkušenosti existence železné opony a příjemné mrazení při překračování linie rozdělující dříve Evropu bude pro mladé již nepochopitelným anachronismem.

Ředitel Česko–německého fondu budoucnosti

„Die Welt hinter dem Böhmerwald wird für einige zu nah sein, für andere wiederum unnötig weit. Es wird deshalb vor allem darum gehen, dass wir immer wieder über den Horizont unserer Heimat schauen, dabei jedoch nicht in exotische Fernen schweifen. Nur in einem solchen Fall wird es möglich sein, dass unsere Blicke sich treffen.” „Svět za Šumavou bude pro mnohé příliš blízko, pro některé naopak zbytečně daleko. Půjde tak především o to, abychom své pohledy stále znovu dokázali zvedat za horizont svých domovů a přitom nehleděli do exotických dálek. Jen v takovém případě budou mít naše pohledy šanci se protnout.”



BLICK NACH VORNE Und plötzlich kam das Jahr 1989. Die Grenzen öffneten sich und die Menschen konnten wieder reisen. Am Anfang ganz schüchtern, das Leben in Deutschland war für die Tschechen zu teuer. Auch die Deutschen nutzten die Möglichkeit und fuhren massenweise nach Tschechien, sie kauften hier ein, weil für sie hier alles billig war. Einige Tschechen hatten Angst, dass ihnen die aus Böhmen stammenden Deutschen ihr Eigentum beschlagnahmen würden, das sie nach dem Krieg zurücklassen mussten. Dies ist zum Glück nicht passiert. Die Deutschen hatten genug Zeit, sich mit der Vergangenheit abzufinden. In Deutschland wird ab den 60er Jahren offen über die Vergangenheit, die Kriegsschuld und über die Kriegsauswirkungen gesprochen. Beide Völker haben wieder langsam angefangen, sich gegenseitig kennen zu lernen. Auch in Tschechien konnte kritisch über die Fehler der Vergangenheit gesprochen werden. Tschechische Gemeinden haben begonnen Partnerschaften auf allen Ebenen mit deutschen Gemeinden zu schließen, es entwickelten sich rege Kontakte zwischen Künstlern, Schulen, Unternehmen und Familien. Die Menschen haben auf einmal festgestellt, dass sie viel Gemeinsames haben, ähnliche Kultur, viele gleiche Namen, dass beide Völker Bier und Blasmusik mögen, dass sie ähnlich groß gewachsen sind, dass das deutsche und das böhmische Barock identisch ist und dass gemeinsame Wurzeln am Anfang stehen. Heute gibt es praktisch keine Grenzen mehr. Das Einzige, was uns noch trennt, ist die unterschiedliche Sprache. Deswegen ist es gut, wenigstens teilweise die Sprache des Nachbarn zu erlernen, damit es zu keinen unnötigen Missverständnissen kommt, die den wenigen, zumeist älteren Menschen Recht geben könnten, die sich bis heute immer noch an die schönen Zeiten des Eisernen Vorhangs zurücksehnen. Die Beziehungen zwischen unseren beiden Völkern sind heute auf relativ gutem Niveau. Wir müssen uns jedoch dessen bewusst werden, dass es immer noch ein großes Verbesserungspotenzial gibt, denn ideale Beziehungen existieren häufig nicht einmal in der eigenen Familie. Und wie entwickeln sich unsere Beziehungen in den nächsten Jahren? Es ist sicher, dass die alte Generation, die durch die Vergangenheit belastet ist, langsam ausstirbt. Junge Menschen, die heute aufwachsen, können sich eine geschlossene Grenze überhaupt nicht mehr denken, sie können sich nicht vorstellen, dass einige Kilometer hinter dem Böhmerwald ein Feind leben könnte. In der heutigen und zukünftigen Zeit wird Europa mehr Probleme mit anderen Kontinenten haben, was dazu führen sollte, dass sich die europäischen Völker zur Bewahrung der eigenen Kultur zusammenschließen.

POHLED DO BUDOUCNA

Dipl. Ing. Jaroslav Lobkowicz Plzeň / Pilsen Politiker und Landwirt Politik a zemědělec

Náhle přišel rok 1989. Hranice se otevřely a lidé začali cestovat. Zpočátku nesměle, život v Německu byl pro Čechy moc drahý. Též Němci využili možností a začali hromadně jezdit do Čech, začali zde nakupovat, neb jsme byli pro ně laciná země. Někteří Češi se obávali, že jim Němci pocházející z Čech začnou zabavovat majetky, které zde po válce zanechali. To se naštěstí nestalo. Němci měli dosti času vypořádat se s minulostí. V Německu se od poloviny šedesátých let mluvilo zcela otevřeně o minulosti, o vinně na válce, o důsledcích, které válka přinesla. Oba národy se opět začaly poznávat, i u nás se začalo kriticky mluvit o chybách minulosti. České obce začaly navazovat partnerství s obcemi v Německu na všech úrovních, umělci, školy, podniky a i rodiny se začaly stýkat. Tu náhle lidé znovu objevili, že mají mnoho společného, společnou kulturu, často stejná jména, že oba národy mají rády pivo, dechovou hudbu, že jsou si podobni vzrůstem, že německé baroko je stejné jako české, že mají společné kořeny. Dnes již hranice prakticky neexistují. To jediné, co nás dělí, je rozdílná řeč. Proto je dobré naučit se alespoň částečně řeč souseda, aby nedocházelo ke zbytečným nedorozuměním, které by mohlo dát za pravdu těm několika málo spíše starším lidem, kteří i dnes ještě vzpomínají na krásné časy, kdy stála železná opona. Vztahy mezi našimi dvěma národy jsou dnes na celkem dobré úrovni. Musíme si ale být vědomi, že je stále co zlepšovat, neboť ideální vztahy často neexistují ani ve vlastní rodině. A jak se budou vyvíjet vztahy v příštích letech? Je jisté, že stará generace zatížená minulostí pomalu vymře. Mladí lidé dnes vyrůstající si již nedovedou představit uzavřenou hranici, již si nedovedou představit, že by několik kilometrů za Šumavou mohl žít nepřítel. V dnešní a budoucí době bude mít Evropa více problémů s jinými kontinenty, což by mělo evropské národy semknout ke spolupráci při zachování vlastní kultury.

„In der heutigen und zukünftigen Zeit wird Europa mehr Probleme mit anderen Kontinenten haben, was dazu führen sollte, dass sich die europäischen Völker zur Bewahrung der eigenen Kultur zusammenschließen.” „V dnešní a budoucí době bude mít Evropa více problémů s jinými kontinenty, což by mělo evropské národy semknout ke spolupráci při zachování vlastní kultury.”



BLICK NACH VORNE Die nachbarschaftlichen Beziehungen über die bayerisch-tschechische Grenze gehören zu den besten, die Tschechen haben. Neben den unzähligen lokalen Partnerschaften ragt sie weit über die anderen Grenzen auch durch konkrete Ergebnisse heraus – die Ausstellung Bayern-Böhmen in Zwiesel und natürlich das Centrum Bavaria Bohemia. Auch das Ziel 3 Programm Bayern-Tschechische Republik funktioniert – heißt es – mit Abstand am besten. Kurz und gut, die funktionsfähige bayerisch-böhmische Nachbarschaft stellt heute eine Normalität dar. Gibt es in einer solchen Situation etwas, was noch in der Zukunft zu tun wäre? Vor allem benötigt jede Normalität, soll sie sinnvoll sein, ausreichend Pflege. Man könnte es etwa mit dem Radfahren vergleichen – damit man weiterfahren kann, muss man in die Pedale treten. Und dies macht man nur dann, wenn man einen Grund dazu hat. Während beim Start jemand von außen behilflich sein kann, liegt es später nur an der echten inneren Motivationen der Menschen beiderseits der Grenze. Gibt es jedoch genügend attraktive gemeinsame Themen? Das alltägliche Leben an der Grenze bringt genug Sorgen und somit auch genug Themen mit sich. Die bayerisch-böhmische Nachbarschaft spielt sich jedoch nicht nur direkt an der Grenze ab. Je mehr der Blick auf die Beziehungen zwischen den Bayern und den Tschechen breiter und nicht nur auf die Grenzgebiete gerichtet wird, desto schneller verschwinden die Themen. Auf höherer Ebene gibt es offensichtlich keinen durchdachten Plan, wie die Nachbarschaft von zwei gleich großen und durch diese Lage profitierenden Ländern im Herzen Europas besser genutzt werden könnte. Wir haben aus der Sicht von Prag und München nicht nur wenige gemeinsame Themen, sondern – was gegenseitig bedingt ist - fehlt es an einem Ethos der bayerisch-tschechischen Partnerschaft, also so etwas wie Neigung und Bereitschaft dazu. Dies entsteht nicht unter dem Druck einer üblichen grenzüberschreitenden Agenda. Ein Ethos benötigt die aktive Formulierung von langfristigen, vielleicht sogar visionären Themen. Es werden bestimmt mehrere gebraucht. Eines möchte ich bereits jetzt anbieten, es ist die Pflege des Kulturerbes des Sudetenlandes. Die Geschichte des 20. Jahrhunderts hat das Kulturerbe zwischen dem tschechischen Grenzgebiet, in dem Häuser, Kirchen und die Landschaft verblieben sind, und Bayern, wo immer noch viele Träger dieser Kultur leben, geteilt. Es ist eine sehr interessante Situation, denn damit dieses Erbe überlebt, müssen wir versuchen, diese beiden Teile wieder zusammenzufügen. Kaum irgendwo anders in Mitteleuropa ist ein Kulturerbe so deutlich zwischen zwei Ländern aufgeteilt worden. Diese einzigartige bayerisch-tschechische Herausforderung ist schwer zu übersehen. Sie könnte für die Nachbarschaft aller Bayern und Tschechen ein lebendiges Thema sein.

POHLED DO BUDOUCNA Sousedství na česko-bavorské hranici patří k těm nejlepším, jaké Češi mají.

Mgr. Ondřej Matějka Praha / Prag Geschäftsführer der Bürgerinitiative Antikomplex Jednatel občanského sdružení Antikomplex

Kromě nepřehledného množství místních partnerství ční nad ostatní hranice také konkrétními výsledky – výstava Bayern-Böhmen ve Zwieselu a pochopitelně Centrum Bavaria Bohemia. I ten program Cíl 3 Česká republika - Svobodný stát Bavorsko funguje – říká se – zdaleka nejlépe. Zkrátka, funkční česko-bavorské sousedství je dnes normalita. Je v takové situaci ještě něco, co by bylo třeba do budoucna udělat? Předně, i každá normalita, má-li být co k čemu, potřebuje dost péče. Dá se to snad přirovnat k jízdě na kole – aby se jelo dál, musí se šlapat. A to člověk dělá jen tehdy, když k tomu má důvod. Zatímco k rozjezdu může dopomoci někdo zvenčí, posléze už záleží na skutečných vnitřních motivacích lidí po obou stranách hranice. Máme však dostatek atraktivních společných témat? Každodenní život na hranici přináší starostí a tedy i témat dost. Ale česko-bavorské sousedství se neodehrává jen přímo na hranici. Čím více při pohledu na vztah Čechů a Bavorů zaostřujeme na širší zorné pole, než jen příhraničí, témata postupně mizí. Na centrální úrovni pak v podstatě neexistuje žádný promyšlený plán, jak by se dalo nějak velkoryseji využít sousedství dvou stejně velkých a ze svého sousedství utěšeně bohatnoucích zemí uprostřed Evropy. Nejen, že nemáme z pohledu Prahy a Mnichova mnoho společných témat, ale – což se vzájemně podmiňuje – chybí vůbec cosi jako étos česko-bavorského partnerství, tedy cosi jako nakloněnost a připravenost k němu. Nic takového se nevytvoří jen pod tlakem běžné přeshraniční agendy. Étos potřebuje aktivní formulování témat dlouhodobých, snad i malinko vizionářských. Bude jich potřeba jistě víc, ale jedno bych rád nabídl už nyní – je jím péče o kulturní dědictví Sudet. Dějiny 20. století ho totiž rozpůlily mezi české pohraničí, kde zůstaly domy, kostely ale také třeba krajina, a Bavorsko, kde stále ještě žije mnoho nositelů této kultury. Je to dost zajímavá situace, protože aby to dědictví přežilo, musíme se pokusit slepit ty dvě části znovu dohromady. Málokde ve střední Evropě je jedno kulturní dědictví tak zřetelně rozděleno mezi dvě země. Těžko v tom nevidět jednu ze zcela jedinečných česko-bavorských výzev, které by mohlo z našeho sousedství udělat živou záležitost všech Čechů a Bavorů.

„Kaum irgendwo anders in Mitteleuropa ist ein Kulturerbe so deutlich zwischen zwei Ländern aufgeteilt worden. Diese einzigartige bayerischtschechische Herausforderung ist schwer zu übersehen. Sie könnte für die Nachbarschaft aller Bayern und Tschechen ein lebendiges Thema sein.” „Málokde ve střední Evropě je jedno kulturní dědictví tak zřetelně rozděleno mezi dvě země. Těžko v tom nevidět jednu ze zcela jedinečných česko-bavorských výzev, které by mohlo z našeho sousedství udělat živou záležitost všech Čechů a Bavorů.”


Adressaten: Senatoren des Parlaments der Tschechischen Republik – Ständige Kommission für ländliche Entwicklung, Abgeordnete des Landtags des Freistaats Bayern – Kommission für Bundes- und Europaangelegenheiten 05.07.2029 Liebe Kolleginnen, sehr geehrte Kollegen, wie bereits besprochen, lade ich Sie zur gemeinsamen Tagung der Mitglieder der Ständigen Kommission des Senats der Tschechischen Republik für ländliche Entwicklung und der Kommission des Bayerischen Landtags für Bundes- und Europaangelegenheiten ein. Die Tagung findet vom 16. bis 18. August 2029 im Kulturareal „Herz Europas“ in Schönsee statt. Mit freundlichen Grüßen Miroslav Nenutil, Ehrenbürgermeister der Stadt Stříbro/Mies Hans Eibauer, Ehrenbürgermeister der Stadt Schönsee Programm: Donnerstag, 16.08.2029: 14.00 Uhr – Ankunft und Unterbringung im Hotel „Herz Europas“ in Schönsee 15.00 Uhr – gemeinsame Tagung der Kommissionsmitglieder – Centrum Bavaria Bohemia Schönsee – Umwandlung der Grenzlandkaserne Oberviechtach in einen Freizeitpark 17.00 Uhr – Konzert des bayerisch-böhmischen Blasorchesters – Stadtplatz Schönsee 19.00 Uhr – Treffen mit den Bürgermeistern der Kreise Tachov/Tachau, Domažlice/Taus, Schwandorf, Neustadt/WN Festlicher Abendempfang – Mehrzweck-Arena Freitag, 17.08.2029: 10.00 Uhr – Ausflug auf dem Freundschafts-Radweg – Floß – Bělá nad Radbuzou/Weißensulz 14.00 Uhr – Besuch des bayerisch-böhmischen Kindergartens in Železná 16.00 Uhr – XXI. Radtreffen der bayerischen und böhmischen Jugend – Feierliche Eröffnung einer Pension für Radtouristen in Bělá nad Radbuzou/Weißensulz 20.00 Uhr – „Kein Durchkommen“ – historisches Theaterstück aus der Zeit des Eisernen Vorhangs – Freilichtbühne Eulenberg Samstag, 18.08.2029: 10.00 Uhr – Pressekonferenz, Übertragung durch das BBF (Bayerisch-Böhmisches Fernsehen) – Kongresszentrum – Herz Europas – Schönsee 13.00 Uhr – Abfahrt der Teilnehmer Entschuldigungen nimmt Herr Mgr. Václav Vrbík, Präsident des Kulturareals „Herz Europas“, Schönsee bis zum 31.07.2029 entgegen. Kontakt: [email protected]

POHLED DO BUDOUCNA Adresáti: Senátoři Parlamentu České republiky – Stálá komise pro rozvoj venkova, poslanci Zemského sněmu Svobodného státu Bavorsko – Komise pro spolkové a evropské záležitosti 05. 07. 2029 Milé kolegyně, vážení kolegové, na základě předcházejících dohod vás zvu na společné výjezdní zasedání členů Stálé komise Senátu České republiky pro rozvoj venkova a Komise Zemského sněmu Svobodného státu Bavorsko pro spolkové a evropské záležitosti. Jednání se uskuteční ve dnech 16. – 18. srpna 2029 ve společenském areálu Srdce Evropy v Schönsee.

Mgr. Miroslav Nenutil Stříbro / Mies Senator, 1. Bürgermeister der Stadt Stříbro/Mies Senátor, starosta města Stříbro

S přátelskými pozdravy Miroslav Nenutil, čestný starosta města Stříbro Hans Eibauer, čestný starosta města Schönsee Program: čtvrtek, 16. 08. 2029: 14.00 h – příjezd a ubytování v hotelovém komplexu Srdce Evropy v Schönsee 15.00 h – společné zasedání členů komisí – Centrum Bavaria Bohemia Schönsee – přeměna vojenského areálu Oberviechtach v zábavní centrum 17.00 h – koncert česko-bavorského dechového orchestru – náměstí Schönsee 19.00 h – setkání se starosty okresů Tachov, Domažlice, Schwandorf, Neustadt – společenský večer – multifunkční aréna pátek, 17. 08. 2029: 10.00 h – vyjížďka po Cyklostezce Přátelství–Floß–Bělá nad Radbuzou 14.00 h – návštěva česko–bavorské mateřské školy v Železné 16.00 h – XXI. ročník cyklistického srazu bavorské a české mládeže – slavnostní otevření cyklopenzionu v Bělé nad Radbuzou 20.00 h – Neprojdou – historická divadelní hra z časů železné opony – přírodní amfiteátr Eulenberg sobota, 18. 08. 2029:



BLICK NACH VORNE

10.00 h – tisková konference přenášená BBF (BayerischBöhmisches Fernsehen) – kongresové centrum – Srdce Evropy – Schönsee 13.00 h – odjezd účastníků Pouze omluvy přijímá Mgr. Václav Vrbík, prezident společenského areálu Srdce Evropy, Schönsee, do 31.07.2029. Kontakt: [email protected]

„Liebe Kolleginnen, sehr geehrte Kollegen, wie bereits besprochen, lade ich Sie zur gemeinsamen Tagung der Mitglieder der Ständigen Kommission des Senats der Tschechischen Republik für ländliche Entwicklung und der Kommission des Bayerischen Landtags für Bundes- und Europaangelegenheiten ein. Die Tagung findet vom 16. bis 18. August 2029 im Kulturareal „Herz Europas“ in Schönsee statt.” „Milé kolegyně, vážení kolegové, na základě předcházejících dohod vás zvu na společné výjezdní zasedání členů Stálé komise Senátu České republiky pro rozvoj venkova a Komise Zemského sněmu Svobodného státu Bavorsko pro spolkové a evropské záležitosti. Jednání se uskuteční ve dnech 16. – 18. srpna 2029 ve společenském areálu Srdce Evropy v Schönsee.”



BLICK NACH VORNE Die Region Karlsbad hat sich seit Anfang ihres Bestehens im Bereich internationale Beziehungen ganz selbstverständlich auf ihren unmittelbaren Nachbarn – auf Deutschland - konzentriert. Die gemeinsame Grenze der Region Karlsbad mit Deutschland beträgt 232,109 km (132,968 km mit Sachsen und 99,141 km mit Bayern). Heutzutage arbeitet die Region Karlsbad auf der Grundlage von gemeinsamen Erklärungen intensiv mit den beiden Bundesländern zusammen. Diese Deklarationen der Politiker sind jedoch nur ein Stück Papier, wenn keine konkreten Taten folgen. Das Interesse für gemeinsame Projekte muss von konkreten Personen, konkreten Orten und Regionen beiderseits der Grenze ausgehen. Ich glaube, dass die Zukunft der blühenden Beziehungen mit unseren deutschen Partnern in guten Händen liegt. Viele Städte und Gemeinden beteiligen sich durch Partnerschaften mit deutschen Gemeinden an gemeinsamen Veranstaltungen im Rahmen des Kulturund Sportaustauschs. Zum Beispiel ist die tschechische Stadt Ostrov durch eine langjährige Partnerschaft mit der deutschen Stadt Rastatt verbunden, Karlsbad arbeitet mit Baden–Baden zusammen, Luby mit Erlebach, Boží Dar mit Oberwiesenthal... Für unerlässlich halte ich die Kooperation des integrierten Rettungssystems und der Bergwacht. Tschechische Kinder besuchen deutsche Kindergärten und Schulen, deutsche Kinder lernen bei uns. Es entstehen freundschaftlich Beziehungen, manchmal fürs ganze Leben. Diese Kinder sind nicht durch die Vergangenheit geprägt, sie erlebten keine kriegerischen Konflikte oder belasteten Beziehungen in der Zeit des Sozialismus, deswegen sind gerade sie die Garantie für die Zukunft.

POHLED DO BUDOUCNA Karlovarský kraj se od počátku své existence logicky zaměřil v oblasti mezinárodních vztahů na svého bezprostředního souseda - na Německo. Společná hranice Karlovarského kraje s Německem měří 232,109 km (132,968 km se Saskem a 99,141 km s Bavorskem).

PaedDr. Josef Novotný Karlovy Vary / Karlsbad Hauptmann der Region Karlsbad Hejtman Karlovarského kraje

V současné době Karlovarský kraj intenzivně s oběma spolkovými zeměmi spolupracuje, a to na základě společných prohlášení. Deklarace politiků se ale bez konkrétních činů stávají cárem papíru. Zájem o společné projekty musejí mít konkrétní lidé, konkrétní obce a regiony na obou stranách hranice. Myslím si, že budoucnost vzkvétajících vztahů s našimi německými partnery je v dobrých rukách. Mnoho měst a obcí se podílí v rámci partnerství s německými obcemi na společných akcích v rámci kulturní či sportovní výměny. Například město Ostrov pojí dlouholeté partnerské vztahy s německým Rastattem, Karlovy Vary spolupracují s Baden – Badenem, Luby s Erlebachem, Boží Dar s Oberwiesenthalem… Za nezbytnou považuji součinnost integrovaného záchranného systému a horské služby. České děti chodí do německých škol a školek, německé děti studují u nás. Vytvářejí se tak přátelství mnohdy na celý život. Tyto děti nejsou zatíženy minulostí, nedotkly se jich válečné konflikty ani nedobré vztahy z období socialismu, proto právě ony jsou zárukou budoucnosti.

„Das Interesse für gemeinsame Projekte muss von konkreten Personen, konkreten Orten und Regionen beiderseits der Grenze ausgehen.” „Zájem o společné projekty musejí mít konkrétní lidé, konkrétní obce a regiony na obou stranách hranice.”



BLICK NACH VORNE Ich nehme an, dass ich in 20 Jahren noch hier sein werde und so hoffentlich meinen „Blick nach vorne“ überprüfen kann. Ich glaube, dass die bayerisch-tschechischen Beziehungen ausgeglichen und freundschaftlich sein werden. Ich denke auch, dass sich die Bewohner Europas, vor allem die Nachbarvölker, unter dem amerikanischen Modell der Konsumgesellschaft näher kommen und sich bemühen, ihre traditionelle Kultur und Identität zu bewahren. Ich nehme an, dass sich die Beziehung der umgesiedelten Tschechen zum Land und zu den Orten im ehemaligen Sudetengebiet, wo sie jetzt bereits in der vierten oder fünften Generation leben, deutlich festigen wird. Beim Vergleich mit dem Landesinneren von Tschechien stellen wir bereits heute fest, dass die Regionen in der weiteren Umgebung von Prag häufig mehr vernachlässigt sind, als die Grenzgebiete der Regionen Klatovy/Klattau, Domažlice/Taus oder Tachov/Tachau. Die Zukunft unserer Region wird vor allem durch die Beziehungen zwischen den Bewohnern der bayerischtschechischen Grenzgebiete gestaltet, denn für die Menschen in Ostböhmen ist Bayern ein weit entferntes Land. Für uns Westböhmen ist Furth im Wald oder Waldmünchen dagegen in vielerlei Hinsicht näher als z.B. Ostrava/Ostrau. Auch die heute schon sehr engen freundschaftlichen Beziehungen zwischen den Bewohnern beiderseits der Grenze mit gleichen Meinungen, Berufen und Interessen werden sich noch weiter vertiefen. In einer Fachstudie habe ich sogar gelesen, dass die Bevölkerung Bayerns und Tschechiens im Gebiet zwischen Donau und Elbe in Wirklichkeit viel mehr gemeinsame keltische Gene als slawische oder germanische hat. Als ich in der Vergangenheit von Auslandsreisen zurückkehrte - in der Zeit der kommunistischen Tschechoslowakei nicht sehr häufig - und den Stacheldraht der Grenzanlagen sah, sagte ich mir, jetzt bin ich zu Hause. Heute fahre ich viel öfter ins Ausland und die Heimat begrüßt mich mit einem viel angenehmeren Bild. Zuerst die vertrauten bayerischen Städtchen, dann der Böhmerwald mit dem Čerchov/Schwarzkopf und die Grenze, die es praktisch nicht mehr gibt. Ich bin ein Optimist und deshalb glaube ich, dass sich dieses Bild der Heimat in der Mitte Europas noch viel länger als 20 Jahre erhalten wird.

POHLED DO BUDOUCNA Předpokládám, že zde za 20 let ještě budu, a tak si svůj „pohled do budoucna“ snad i ověřím. Myslím, že česko-bavorské vztahy budou klidné a přátelské. Myslím si také, že pod americkým spotřebním modelem společnosti si budou obyvatelé Evropy, především sousedních národů, bližší a budou se snažit zachovat si svoji tradiční kulturu a identitu.

Zdeněk Procházka Domažlice / Taus Verleger, Schriftsteller Nakladatel, spisovatel

Předpokládám, že se bude dále výrazně upevňovat vztah dosídlených Čechů k půdě a místům v bývalých Sudetech, kde budou žít již ve čtvrté až páté generaci. Srovnáním s vnitrozemím Čech již dnes zjistíme, že širší okolí Prahy je často zanedbanější než příhraniční oblasti Klatovska, Domažlicka nebo Tachovska. Budoucnost našeho regionu budou samozřejmě formovat především vztahy obyvatel usazených v česko-bavorském příhraničí, neboť pro obyvatele východních Čech je Bavorsko vzdálenou zemí, naproti tomu pro nás, Západočechy, je Furth im Wald nebo Waldmünchen v mnohém bližší než např. Ostrava. Budou se nadále prohlubovat i přátelské vztahy obyvatel stejných názorů, profesí a zájmů z obou stran hranice, které jsou si již dnes velice blízké. V jedné vědecké studii jsem se dokonce dočetl, že obyvatelstvo Čech a Bavorska v prostoru mezi Dunajem a Labem má ve skutečnosti mnohem více společných keltských genů než těch slovanských nebo germánských. Když jsem se v minulosti vracel ze zahraničních cest, pravda za komunistického Československa to nebývalo často, a viděl ostnaté dráty hraničních zátarasů, říkal jsem si, už jsem doma. Dnes jezdím do zahraničí častěji a vítá mě mnohem příjemnější obraz domova. Nejprve známá bavorská městečka, potom Český les s Čerchovem a hranice, která již prakticky neexistuje. Jsem optimista, proto si myslím, že se tenhle obraz domova ve střední Evropě udrží mnohem déle než těch 20 let.

„Die Zukunft unserer Region wird vor allem durch die Beziehungen zwischen den Bewohnern der bayerisch-tschechischen Grenzgebiete gestaltet, denn für die Menschen in Ostböhmen ist Bayern ein weit entferntes Land. Für uns Westböhmen ist Furth im Wald oder Waldmünchen dagegen in vielerlei Hinsicht näher als z.B. Ostrava/Ostrau.” „Budoucnost našeho regionu budou samozřejmě formovat především vztahy obyvatel usazených v česko-bavorském příhraničí, neboť pro obyvatele východních Čech je Bavorsko vzdálenou zemí. Naproti tomu pro nás, Západočechy, je Furth im Wald nebo Waldmünchen v mnohém bližší než např. Ostrava.”


Blick nach vorne: Ohne Emotionen Die anfängliche Euphorie und Neugier nach der Grenzöffnung ist vorbei. Und das ist gut so. Zwischen den Völkern gilt dasselbe, wie bei Partnerschaftsbeziehungen zwischen den Menschen. Die ersten Treffen sind mit neugierigen Fragen, verliebten Blicken, aber auch mit zitternden Knien und einer rosa Brille verbunden. Die anfängliche Begeisterung verschwindet jedoch mit der Zeit, die Menschen erfahren auch negative Seiten voneinander und gerade auf einer solchen Basis kann dann eine funktionierende Beziehung voll gegenseitigem Vertrauen und Respekt entstehen. Auch in den besten Partnerschaften braut sich manchmal ein Gewitter zusammen und genau so zeigt es sich bei Nachbarschaften. Einen Nachbarn stören die Blätter, die vom Baum über den Zaun auf die andere Seite fallen, ein anderer beklagt sich über den Rasenmäherlärm oder den Rauch durch das Grillen am Sonntagnachmittag. Der Streit dauert nicht lange und niemand nimmt ihn ernst. Dieselben Nachbarn überlassen sich vertrauensvoll ihre Hausschlüssel bei Abwesenheit zum Blumengießen, leihen sich gegenseitig ihre Autos aus oder passen auf die Kinder auf. …ganz einfach normale Nachbarschaftsbeziehungen mit allem Positiven und Negativen, was gegenseitige Nähe so mit sich bringt.

POHLED DO BUDOUCNA Pohled do budoucna: Bez emocí Počáteční euforie a zvědavost po otevření hranic je pryč. A to je moc dobře. Mezi národy je to totiž stejné jako v běžném partnerském vztahu mezi lidmi. První schůzky jsou spojeny se zvědavými otázkami, zamilovanými pohledy, ale i třesoucími se koleny a růžovými brýlemi. Počáteční nadšení ale po čase opadá, lidé se o sobě dozví i negativní stránky a právě na takovém základě může vzniknout fungující vztah plný důvěry a vzájemného respektu.

Dipl. Pol. Bára Procházková Praha / Prag

I v sebelepším partnerství se ale občas přežene bouře a stejně tak je to i v sousedství. Jedněm sousedům vadí listí ze stromu, které padá na druhou stranu plotu, druzí si stěžují na hluk sekačky nebo kouř z nedělního odpoledního grilování. Hádka však netrvá dlouho a nikdo ji nebere vážně. Jsou to totiž ti samí sousedé, kteří si s důvěrou předávají klíče od domu kvůli zalévání květin v době nepřítomnosti, a také ti, kteří si klidně půjčí své auto nebo pohlídají navzájem děti.

Journalistin

...prostě normální sousedské vztahy se vším dobrým i zlým, co s sebou vzájemná blízkost přináší.

Novinářka

„Blick nach vorne: Ohne Emotionen. Die anfängliche Euphorie und Neugier nach der Grenzöffnung ist vorbei. Und das ist gut so.” „Pohled do budoucna: Bez emocí. Počáteční euforie a zvědavost po otevření hranic je pryč. A to je moc dobře.”



BLICK NACH VORNE

Přiznej se, miluješ víc Němce než mě! Gib´s zu, du liebst die Tschechen mehr als mich!


BLICK NACH VORNE


WIE SOLL ES WEITERGEHEN Die bayerisch-tschechischen (deutsch-tschechischen) Beziehungen, wenn wir das vergangene Jahrhundert außer Acht lassen, sind ein Beweis für die positive Entwicklung der beiden Völker. Bei der Bevölkerung in den Grenzregionen überwogen die Bemühungen um eine enge Zusammenarbeit, vor allem wegen verwandtschaftlicher Beziehungen oder aus praktischen Gründen. Nicht einmal die Politiker auf beiden Seiten, die künstlich versucht hatten, mit Hilfe von abartigen Ideologien einen Keil zwischen unsere beiden Völker zu treiben, konnten die Annäherung verhindern. Das Ende des 20. Jahrhunderts bereitete (hoffentlich) endgültig den Boden für die Anknüpfung an die Verständigung in früherer Zeit. Die Bemühungen sind auf beiden Seiten deutlich zu sehen. Am Anfang dieser Periode überwog zwar das Ausnutzen des ökonomischen Gefälles (Pendler – billigere Arbeitskraft in Tschechien), aber dies ist zum Glück nicht zu einem dominierenden Faktor geworden. Schnell sind viele Aktivitäten entstanden, die breite Bevölkerungsschichten erreichten. Von Angeboten für die Jugend (Tandem) über Sprachkurse bis hin zum Austausch von Kulturakteuren im Bereich der Folklore, die in beiden Ländern sehr ähnlich ist und auf eine einfache Art und Weise die Völker näher bringt. Weiterhin Konzerte und gegenseitige Gastauftritte von darstellenden Künstlern, insbesondere OpernsängernInnen. Von großer Bedeutung ist die Zusammenarbeit von Schulen aller Stufen, insbesondere von Universitäten. Die internationale Kooperation ist eine Bedingung für die Effektivität, sowohl in der Ausbildung, als auch in Forschung und Entwicklung. Die bilaterale Kooperation zwischen den Universitäten hat sich vielversprechend entwickelt. Die Möglichkeiten der modernen Informations- und Kommunikationsmittel bringen die beiden Völker noch effizienter, wenn auch virtuell, näher. Das Portal www.bbkult.net, das 2003 online ging, ist ein Beweis dafür. Nicht zuletzt muss die Tätigkeit des Centrum Bavaria Bohemia in Schönsee hervorgehoben werden, das durch seine Aktivitäten die Zusammenarbeit erleichtert. Wie soll es weitergehen… Die Fundamente der Zusammenarbeit wurden, wie bereits gesagt, gelegt und es wurde eine günstige Atmosphäre für die weitere Entwicklung geschaffen. Die Basis für eine effiziente Zusammenarbeit ist die gegenseitige Förderung des Sprachunterrichts. Die englische Sprache ist vielfältig einsetzbar, die Nationalsprachen sind für die Völkerverständigung jedoch besser. Der Studenten- und Lehrkräfteaustausch im Rahmen der Programme ERASMUS oder LEONARDO da VINCI muss erweitert werden. Die bilaterale Zusammenarbeit der Universitäten sollte gefördert werden, sowohl im Bildungsbereich, wie auch in der Forschung.

POHLED DO BUDOUCNA JAK DÁL Česko-bavorské (německé) vztahy, pokud pomineme minulé století, lze označit většinou jako vedoucí k rozvoji obou národů.

Doc. Ing. Josef Průša, CSc. Plzeň / Pilsen Rektor der Westböhmischen Universität Pilsen Rektor Západočeské univerzity v Plzni

U obyvatelstva, ať to bylo díky příbuzenským vztahům, neboť tyto vznikaly zejména v pohraničních oblastech, kde v historii docházelo k volnému pohybu osob, který se stal později základním kamenem evropské smlouvy, nebo z praktických důvodů, převažovala snaha o těsnou spolupráci. Ani politici na obou stranách, kteří se uměle za pomoci zrůdných ideologií mezi naše národy pokoušeli vrazit klín, dlouhodobě tento stav nezničili. Konec 20. století s konečnou platností (doufejme) připravil půdu k navázání na minulá porozumění. Snaha k tomu je patrná na obou stranách. Na začátku tohoto období sice převládalo využívání možností, které nabízel rozdíl ekonomického vývoje (pendleři - levnější pracovní síla v Čechách), ale to naštěstí nepřevládlo a záhy začaly vznikat aktivity, které zasáhly širší vrstvy obyvatel, počínaje mládeží (Tandem), využití učitelů jazyků, kteří pomáhali odstraňovat komunikační bariéru, výměna kulturních pracovníků, a to jak v oblasti folklóru, který je velmi blízký v obou zemích, a jednoduchou formou sbližuje národy, přes koncertní vystoupení, až po vzájemná pohostinská vystoupení dramatických umělců, zejména operních. Významná je spolupráce škol všech úrovní, zejména univerzit, kde je mezinárodní spolupráce je podmínkou efektivity jak ve vzdělávání, tak ve výzkumu a vývoji. Rovněž bilaterální spolupráce mezi univerzitami se slibně rozvinula a trvá. Možnosti moderních informačních a komunikačních prostředků oba národy ještě efektivněji, i když virtuálně sbližují. Portál www.bbkult.net, který byl uveden do provozu v r. 2003, je toho důkazem. V neposlední řadě je nutno ocenit činnost Centra Bavaria Bohemia v Schönsee, které svými aktivitami spolupráci usnadňuje. Jak tedy dále... Základy spolupráce, jak uvedeno, byly položeny a vytvořeno vhodné prostředí pro rozvoj. Základem efektivní spolupráce je oboustranná podpora výuky jazyků. Anglický jazyk je sice široce použitelný, ale národní jazyky pro sblížení národů jsou použitelnější. Výměnu studentů a pedagogů v rámci programů ERASMUS nebo LEONARDO da VINCI je však nutno rozšířit. Také podpořit bilaterální spolupráci univerzit a to jak ve vzdělávací činnosti, tak zejména ve výzkumu.

„Der Studenten- und Lehrkräfteaustausch im Rahmen der Programme ERASMUS oder LEONARDO da VINCI muss erweitert werden. Die bilaterale Zusammenarbeit der Universitäten sollte gefördert werden, sowohl im Bildungsbereich, wie auch in der Forschung.” „Výměnu studentů a pedagogů v rámci programů ERASMUS nebo LEONARDO da VINCI je však nutno rozšířit. Také podpořit bilaterální spolupráci univerzit a to jak ve vzdělávací činnosti, tak zejména ve výzkumu.”



BLICK NACH VORNE Die Unterschiede zwischen den beiden Ländern werden immer kleiner. Die wichtigsten Unterschiede sind die rechtlichen, kulturellen, ethnischen und sprachlichen. Je integrierter die Europäische Union ist, desto mehr werden sich die Rechtsverhältnisse annähern. Die Globalisierung übt eine bedeutende Wirkung auf die Kultur aus, die immer mehr gemeinsame Züge annimmt, die durch Medien, Bevölkerungsmigration und die Gesamtentwicklung der Gesellschaft in Europa und der Welt beeinflusst wird. Ethnische Unterschiede haben, durch die Geschichte, Sprache und weitere Einflüsse, tiefere Ursachen, die sich nicht so schnell ändern werden. Deswegen werden sie, vermute ich zumindest, nach wie vor bleiben, wenn auch mit geringeren Auswirkungen. Dies gilt auch für die Sprachunterschiede. Es ist anstrengend, die Sprache des Nachbarlands zu erlernen, umso mehr, weil für die Deutschen Kenntnisse des Tschechischen als Kommunikationssprache nur in Tschechien nützlich sind, während umgekehrt Deutschkenntnisse im ganzen deutschsprachigen Raum, der viel größer ist, hilfreich sind. Davon hängt die Motivation ab, die deutsche oder die tschechische Sprache zu erlernen. Umso mehr, wenn die heutige weltweite Kommunikationssprache vor allem das Englische ist, das sowohl Deutsche als auch Tschechen, insbesondere Jugendliche, lernen und anwenden. Deutschkenntnisse sind bei uns vor allem bei der älteren Generation verbreitet, bei der jüngeren nur wenig. Daraus folgt für die Bewohner beider Länder, dass eine besondere Motivation notwendig ist, um die Sprache des Nachbarn zu lernen, die sich vor allem aus dem Willen ergibt, das Nachbarland, seine Bevölkerung, Mentalität und Kultur näher kennen zu lernen oder sich leichter mit Freunden aus diesem Land zu verständigen. Weitere wichtige Motive stellen Arbeit, Handel und Ähnliches dar. Es gibt noch einen zusätzlichen Punkt: das gemeinsame jahrhundertelange Zusammenleben von Sudetendeutschen und Tschechen mit dem Wunsch und dem Streben nach einer zumindest teilweise gemeinsamen Zukunft. Das neulich veranstaltete Bundestreffen der AckermannGemeinde in Pilsen, das sehr erfolgreich und friedlich war, hat gezeigt, dass die Zukunft für uns in dieser Richtung sehr positiv offen steht. Als Bischof der tschechischen römisch-katholischen Diözese, die in großen Teilen an die Diözesen Regensburg, Bamberg und Dresden angrenzt, kann ich sagen, dass die katholischen Christen eine noch größere Motivation zur Annäherung haben. Denn die Kirche ist weder tschechisch, noch deutsch, noch sonst etwas, sie ist katholisch. Sie hat viele Gemeinsamkeiten, die, wie sich in den letzten zwanzig Jahren herausstellte, sehr viel zur Versöhnung, Annäherung und engen Zusammenarbeit zwischen den Menschen beiderseits der Grenze beigetragen hat. Kurz gefasst, ich sehe die gemeinsame positive und freundschaftliche Zukunft Bayerns bzw. ganz Deutschlands mit der Tschechischen Republik sehr optimistisch.

POHLED DO BUDOUCNA Rozdíly mezi oběma zeměmi se budou stále zmenšovat. Nejdůležitější rozdíly jsou právní, kulturní, etnické a jazykové. Čím více se bude Evropská unie integrovat, tím více se budou právní poměry sbližovat.

František Radkovský Plzeň / Pilsen Bischof der Diözese Pilsen Biskup plzeňský

Globalizace významně působí na kulturu, která stále víc přebírá společné rysy, ovlivňované médii, migrací obyvatelstva a celkovým vývojem společnosti v Evropě i ve světě. Etnické rozdíly mají, díky historii, jazyku a dalším vlivům, hlubší kořeny, které se nemění tak rychle a budou proto, alespoň se domnívám, dále přetrvávat, i když se zmenšujícím se vlivem. Platí to i o jazykových rozdílech. Získat znalost jazyka sousední země je náročné, tím spíše, že Němcům znalost češtiny jako komunikačního jazyka pomůže jen v Česku, zatímco naopak znalost němčiny pomůže v celkovém prostoru německy mluvícího obyvatelstva, který je mnohem větší. Úměrná tomu je i motivace naučit se německy nebo česky. Tím spíše, že dnešním světovým komunikačním jazykem je především angličtina, kterou se učí a používají ji jak Němci, tak Češi, zvláště mladí. Znalost němčiny je u nás rozšířena především u starší generace, u mladší jen málo. Z toho vyplývá pro obyvatele obou zemí, že učit se jazyk souseda vyžaduje zvláštní motivaci, vyplývající především z touhy poznat hlouběji sousední zemi, její obyvatelstvo, jeho mentalitu a kulturu, nebo se snadněji dorozumět s přáteli z této země. Dalšími důležitými motivy může být zaměstnání, obchod a jiné podobné. U nás je dalším důležitým motivem společná mnohasetletá minulost Čechů a Sudetských Němců a touha a úsilí alespoň částečně též o společnou budoucnost. Nedávno uspořádané celoněmecké setkání AckermannGemeinde v Plzni, které mělo velký úspěch a velmi přátelský průběh, ukázalo, že budoucnost bude v tomto směru příznivě otevřená. Jako biskup české římskokatolické diecéze, která má velkou část své hranice společnou s bavorskými diecézemi řezenskou a bamberskou a saskou diecézí drážďanskou, mohu říci, že katoličtí křesťané mají motivaci ke sblížení ještě větší v tom, že jejich církev není ani česká ani německá či jiná, ale právě katolická. Má tedy společné pouto, které, jak ukázalo minulých dvacet let, velmi přispělo ke vzájemnému smíření, sblížení a úzké spolupráci mezi lidmi na obou stranách hranice. Celkově vzato, vidím společnou pozitivní a přátelskou budoucnost Česka a Bavorska, případně celého Německa, velmi optimisticky.

„Als Bischof der tschechischen römisch-katholischen Diözese kann ich sagen, dass die katholischen Christen eine noch größere Motivation zur Annäherung haben. Denn die Kirche ist weder tschechisch, noch deutsch, noch sonst etwas, sie ist katholisch.” „Jako biskup české římskokatolické diecéze mohu říci, že katoličtí křesťané mají motivaci ke sblížení ještě větší v tom, že jejich církev není ani česká ani německá či jiná, ale právě katolická.”



BLICK NACH VORNE Die Stadt Pilsen spielte dank ihrer strategischen Lage schon immer eine bedeutende Rolle im Austausch mit der Umgebung und mit den Nachbarländern. Heute, zwanzig Jahre nach der Samtenen Revolution ist es offensichtlich, dass die Städte auf beiden, heute nur noch fiktiven Seiten der Grenze, die Chance nutzen, freundschaftliche Beziehungen zu pflegen und grenzüberschreitend zusammenzuarbeiten. Ein Beleg dafür sind die vielen gemeinsamen Projekte, insbesondere im Kulturbereich. Die Stadt Pilsen hat 2006 das Projekt “Pilsen – Europäische Kulturhauptstadt 2015” in den Stadtentwicklungsplan aufgenommen. Im Antrag zur Bewerbung um diesen europäischen PrestigeTitel müssen die Hauptprinzipien der Konzeption für das Projekt Europäische Kulturhauptstadt beachtet werden, zu denen u.a. die europäische Dimension des Projekts gehört. Die Kandidatur der Stadt Pilsen ist unser “Blick nach vorne”. Es ist eine Gelegenheit zur Verstärkung der Zusammenarbeit im Kulturbereich und zur Förderung des andauernden Dialogs auf europäischem Niveau. Eines der Hauptziele ist es, das gegenseitige Kennenlernen von europäischen Bürgern zu unterstützen und in ihnen das Gefühl der Zugehörigkeit zu dieser Gemeinschaft zu wecken. Einen greifbaren Beweis für das Funktionieren der grenzüberschreitenden Zusammenarbeit stellt z.B. die gemeinsame Deklaration über die Kooperation und Förderung des Projekts „Pilsen – Europäische Kulturhauptstadt 2015“ dar, die zwischen der Stadt Pilsen, der Stadt Regensburg, der Region Pilsen, den Regierungen der Oberpfalz und Niederbayern und dem Bezirk Oberpfalz abgeschlossen wurde. Die Eingliederung der grenzüberschreitenden Kooperation in dieses Projekt kann auf eine wichtige Art und Weise zum Erfolg der Kandidatur der Stadt Pilsen für diesen Titel beitragen. Sollte Pilsen diesen Titel gewinnen, würde dies nicht nur Pilsen selbst nützen, sondern auch unserer gesamten Region sowie den Regionen Niederbayern und Oberpfalz. Es handelt sich um eine außerordentliche und einzigartige Chance, die bisherige Zusammenarbeit zu vertiefen und dem ganzen Projekt eine europäische Dimension zu verleihen.

POHLED DO BUDOUCNA Plzeň hrála vzhledem ke své strategické poloze vždy významnou roli v komunikaci s okolním světem i sousedními zeměmi. Dnes, po dvaceti letech od sametové revoluce, je zřejmé, že města na obou, dnes již jen pomyslných stranách hranice, využila šanci vytvořit přátelské vztahy a zahájila přeshraniční spolupráci. Potvrzením je existence mnoha společných projektů, zejména v kulturní oblasti.

Ing. Pavel Rödl Plzeň / Pilsen Oberbürgermeister der Stadt Pilsen Primátor města Plzně

Město Plzeň zařadilo v roce 2006 do Realizačního plánu Programu rozvoje města projekt „Plzeň Evropské hlavní město kultury 2015“. Kvalita žádosti o získání tohoto prestižního evropského titulu do značné míry závisí na respektování hlavních zásad koncepce projektu Evropské hlavní město kultury, mezi něž, mimo jiné, patří také evropský rozměr projektu. Kandidatura Plzně je naším „pohledem do budoucna“. Je příležitostí k posílení spolupráce v kulturní oblasti a k podpoře trvalého dialogu na evropské úrovni. Jedním z hlavních cílů je podporovat vzájemné poznávání evropských občanů a vzbudit v nich pocit příslušnosti k témuž společenství. Hmatatelným důkazem fungování příhraniční spolupráce je např. společná Deklarace o spolupráci a podpoře projektu Plzeň – Evropské hlavní město kultury 2015 uzavřená mezi městem Plzeň, městem Regensburg, Plzeňským krajem, Vládami Horní Falce a Dolního Bavorska a Krajem Horní Falc. Začlenění přeshraniční spolupráce do tohoto projektu může významným způsobem přispět k úspěchu kandidatury města Plzně na tento titul a pokud by Plzeň tento titul získala, prospělo by to jistě nejen Plzni samotné, ale i celému našemu regionu i regionu Dolního Bavorska a Horní Falce. Jedná se o výjimečnou a jedinečnou šanci prohloubit dosavadní spolupráci a vtisknout celému projektu evropský rozměr.

„Die Kandidatur der Stadt Pilsen für den Titel „Europäische Kulturhauptstadt 2015“ ist unser Blick nach vorne. Es ist eine Gelegenheit zur Verstärkung der Zusammenarbeit im Kulturbereich und zur Förderung des andauernden Dialogs auf europäischem Niveau.” „Kandidatura Plzně na titul „Evropské hlavní město kultury 2015“ je naším pohledem do budoucna. Je příležitostí k posílení spolupráce v kulturní oblasti a k podpoře trvalého dialogu na evropské úrovni.”


Die bayerisch-böhmische Grenze habe ich zum ersten Mal im Sommer 1990 überquert. Ich habe damals mit meinen Eltern die Sommerferien im Böhmerwald verbracht und habe mit einem alten Karosa-Bus von Domažlice/Taus aus einen Ausflug in eine Stadt gemacht, die von den Deutschen Regensburg und von den Tschechen Řezno genannt wird. In der Hosentasche hatte ich fünf Mark und habe mir eine Bratwurst gekauft. Die Grenze hat damals noch gestanden, die Zollbeamten haben zwar gelächelt, aber trotzdem spürte man nicht nur Erleichterung, dass der Eiserne Vorhang endlich in Ruhe und Frieden gestürzt wurde, sondern auch eine gewisse Nervosität, wie es alles jetzt weitergehen wird. Die Grenze ist in den folgenden zwanzig Jahren verschwunden. Regensburg habe ich inzwischen mehrmals besucht, als Tourist und als Schriftsteller bei Lesungen. Und ich habe viele andere interessante bayerische Städte und Orte kennen gelernt: München, Passau, Nürnberg, Sulzbach-Rosenberg oder Schönsee. Und was wird sich in den nächsten zwanzig Jahren an der Grenze abspielen? Ich glaube, dass kaum mehr zu erkennen sein wird, wo sie eigentlich entlang führte. Ich stelle mir eine natürliche Bewegung von Tschechen nach Bayern und von Deutschen nach Böhmen vor, wie eine natürliche Verschmelzung. Und ich glaube, dass die einzigen Streitigkeiten die Frage betreffen werden, wo bessere Knödel gekocht und wo leckerere Schweinshax’n serviert werden. In Domažlice oder in Regensburg?

POHLED DO BUDOUCNA Poprvé jsem česko-bavorskou hranici překročil v létě 1990. Trávil jsem tehdy léto s rodiči na Šumavě a vyrazil z Domažlic na výlet starou karosou do města, kterému Němci říkají Regensburg a Češi Řezno. V kapse jsem měl pět marek a koupil si opečenou klobásu. Hranice tenkrát ještě stála, celníci se sice usmívali, ale i tak z nich bylo cítit nejen odlehčení, že se železná opona konečně v poklidu sesypala, ale i určitá nervozita, jak to teď bude všechno dál. Hranice během příštích dvaceti let zmizela. V Řezně jsem byl od té doby několikrát, jako turista, i jako spisovatel na čteních. A poznal i spoustu dalších zajímavých bavorských měst a míst: Mnichov, Pasov, Norimberk, Sulzbach-Rosenberg nebo Schönsee.

Mgr. Jaroslav Rudiš Praha / Prag

Co se na hranici bude odehrávat za dalších dvacet let? Věřím, že bude sotva znát, kudy vlastně vedla, představuju si přirozené přelívaní Čechů do Bavor a Němců do Čech, přirozené prolínání. A také věřím, že jediné spory se budou točit jen kolem toho, kde vaří lepší knedlíky a kde servírují lepší pečená kolena. V Domažlicích, nebo v Řezně?

Schriftsteller Spisovatel

„Und ich glaube, dass die einzigen Streitigkeiten die Frage betreffen werden, wo bessere Knödel gekocht und wo leckerere Schweinshax’n serviert werden. In Domažlice oder in Regensburg?” „A také věřím, že jediné spory se budou točit jen kolem toho, kde vaří lepší knedlíky a kde servírují lepší pečená kolena. V Domažlicích, nebo v Řezně?”



BLICK NACH VORNE



BLICK NACH VORNE Aus der Vergangenheit in die Zukunft Die Samtene Revolution war eines der Schlüsselereignisse in der tschechischen Geschichte. Für die meisten Tschechen änderte sich das gesamte Leben. Als Studienanfängerin an der Pädagogischen Fakultät in Brno/Brünn habe ich mich aktiv an der Samtenen Revolution beteiligt. Es war eine hektische und für alle überraschende Zeit. Vom zukünftigen Leben, vom Leben in einer Demokratie, hatten wir nur eine vage Vorstellung, man könnte sagen, wir hatten davon keine Ahnung. Das Hauptziel war der Sturz des zugrunde gehenden Regimes. Was folgen sollte, interessierte uns damals noch nicht. Im nächsten Semester habe ich bereits an der Universität in Wien studiert. Eine noch vor einigen Monaten absolut unvorstellbare Sache. Ich musste schnell die deutsche Sprache lernen und mich außerdem in eine Gesellschaft integrieren, die sich von der unseren sehr unterschied – politisch, ökonomisch, gesellschaftlich. Nun lebe ich bereits seit einem Jahr in Bayreuth und arbeite als Leiterin des Internationalen Jugendkulturzentrums. Als wir den Umzugswagen in Brno/ Brün beladen haben, hat mich meine Mutter besorgt gefragt, ob uns niemand an der Grenze Probleme machen wird, wenn wir so viele Sachen transportieren... für eine Weile wurde ich stutzig, dann wurde uns beiden jedoch klar, dass es eigentlich keine Grenz- und Passkontrollen mehr gibt... ein wunderbares Gefühl, auch nach 20 Jahren... Die Zukunft der gegenseitigen Beziehungen zwischen den Tschechen und den Deutschen bietet m.E. erhebliche Möglichkeiten. Sie sollten zur absoluten Selbstverständlichkeit werden. Die wirtschaftlichen und politischen Kontakte sind etabliert und stabil. Im Bereich Kultur und Gesellschaft sehe ich jedoch immer noch einen großen Raum für gegenseitiges Kennenlernen. Wichtig ist die Arbeit mit Jugendlichen, die keine Vorurteile haben, die durch die Vergangenheit nicht betroffen sund offen gegenüber Neuem sind. Der Kulturbereich ist dazu bestens geeignet. Persönliche Kontakte und gemeinsame Erlebnisse sind wichtig für die Annäherung. Dadurch wird die Entwicklung in den Regionen verstärkt, denn auch kleine Aktionen im lokalen Umfeld bilden einen bedeutenden Beitrag zur gemeinsamen Zukunft im vereinigten Europa. Bitte, lasst uns gemeinsam daran arbeiten...

POHLED DO BUDOUCNA Z minulosti do budoucnosti Sametová revoluce byla jednou z klíčových událostí v české historii. Vĕtšinĕ Čechů se totiž naprosto zmĕnil bĕh jejich budoucího života.

Jana Šíblová Bayreuth Geschäftsführerin DAS ZENTRUM, Internationales Jugendkulturzentrum Bayreuth e.V. Ředitelka DAS ZENTRUM, mezinárodního kulturního centra mládeže Bayreuth e.V.

Já jsem se aktivně zapojila do sametové revoluce jako studentka 1. ročníku Pedagogické fakulty v Brně. Byla to hektická a pro všechny překvapivá doba. O životě budoucím, o životě v demokracii, jsme měli jen mlhavé představy, lze říci, že žádné. Hlavním cílem bylo svržení upadajícího režimu, co bude potom, nás zatím nezajímalo. Další ročník jsem už studovala na univerzitĕ ve Vídni. Ještĕ před nĕkolika mĕsíci naprosto nepředstavitelná vĕc. Musela jsem rychle zvládnout nĕmčinu a také se intergovat do společnosti tak rozdílné od té naší – politicky, ekonomicky, společensky. V současné dobĕ žiji již rok v nĕmeckém Bayreuthu a pracuji jako ředitelka Mezinárodního kulturního centra mládeže. Když jsme nakládali v Brnĕ stĕhovací vůz, zeptala se starostlivĕ maminka, jestli nám na hranicích nebudou dĕlat problémy, když vezeme tolik vĕcí... na chvíli jsem se zarazila, a pak jsme si obĕ uvĕdomily, že vlastnĕ už žadné hraniční a pasové kontroly neexistují... úžasný pocit, i po 20-ti letech... Budoucnost vzájemných vztahů Čechů a Nĕmců má, podle mĕ, obrovské možnosti. Hlavnĕ by se však mĕly stát naprostou přirozeností. Hospodářské i politické kontakty jsou zavedené a ustálené. Ale ve sféře kulturní a společenské vidím ještĕ stále velký prostor ke vzájemnému poznávání. Důležitá je práce s mladými lidmi, kteří jsou bez předsudků, nezasažení minulostí a otevření k poznávání. Kulturní oblast je k tomu velmi vhodná. Osobní kontakty a společné zážitky jsou zásadními sbližujícími atributy. Tím se bude posilovat i vývoj v regionech, protože i malé akce v lokálním měřítku tvoří významný vklad do společné budoucnosti ve sjednocené Evropě. Prosím, pracujme na tom společně...

„Wichtig ist die Arbeit mit Jugendlichen, die keine Vorurteile haben, die durch die Vergangenheit nicht betroffen und offen gegenüber Neuem sind. Der Kulturbereich ist dazu bestens geeignet.” „Důležitá je práce s mladými lidmi, kteří jsou bez předsudků, nezasažení minulostí a otevření k poznávání. Kulturní oblast je k tomu velmi vhodná.”



BLICK NACH VORNE Im Dezember 1989 hat in der Tschechoslowakei die Euphorie durch den Zusammenbruch des kommunistischen Regimes ihren Höhepunkt erreicht und wir haben zum ersten Mal die Vertreter der Stadt Waldmünchen treffen können und hatten die Gelegenheit zu erfahren, dass auch hinter den Bergen normale Menschen leben, die Interesse an Zusammenarbeit, menschlichen Kontakten und Freundschaft haben. Keine “Kriegstreiber”, wie uns 40 Jahre lang die kommunistische Propaganda eingebläut hat. Anfang Januar 1990 wurde im Beisein von mehreren tausend Menschen der trennende Stacheldraht von Politikern feierlich durchgeschnitten und wir konnten uns aus den jahrzehntelang unser Land erdrückenden Fesseln befreien. Dieser Augenblick bedeutete auch den Beginn der Partnerschaft zwischen den Städten Klenčí/Klentsch und Waldmünchen, zwischen den Rathäusern, Sportlern, Schulen, Feuerwehrleuten und der Freundschaft zwischen den Bürgern. Die Früchte dieser informellen, man könnte sagen alltäglichen Zusammenarbeit sind sowohl Dutzende von umgesetzten größeren und kleineren Projekten, aber auch die Kontakte zwischen den Bürgern beider Städte. Die Grenzöffnung hat uns ermöglicht, eine ähnliche Freundschaft auch mit der Stadt Herent in Belgien und der Gemeinde Dürrenroth in der Schweiz aufzubauen. Die Zusammenarbeit mit ihnen ist jedoch wegen der Entfernung nicht so intensiv wie mit unseren Partnern in der Oberpfalz, doch ohne den Abbau des Stacheldrahtes im Januar 1990 wäre sie überhaupt nicht möglich. Wir haben den grenzüberschreitenden Verein Čerchov/Schwarzkopf gegründet, bereiten zusammen viele Projekte, Ausstellungen sowie Kultur-, Sport- und gesellschaftliche Veranstaltungen vor. Ich hoffe, dass es uns gelungen ist, gemeinsam feste Fundamente für die zukünftigen Generationen zu legen und Vorurteile sowie das jahrzehntelang aufgezwungene Misstrauen abzubauen. Für die heutige junge Generation ist es selbstverständlich, durch ganz Europa und eigentlich durch die ganze Welt zu reisen. Für uns, die ältere Generation, ist es jedoch immer noch etwas Besonderes, Unglaubliches, etwas, woran wir uns erst gewöhnen müssen. Es hat sehr lange gedauert, bis wir das Magengrummeln beim Übertritt über die Grenze losgeworden sind. Ich muss gestehen, dass der Tag des Falls des Eisernen Vorhangs, der Tag, ab dem wir ohne Angst und frei die Grenze überschreiten konnten, in mir immer noch ein Gefühl der Bewegtheit auslöst.

POHLED DO BUDOUCNA V prosinci 1989 v Československu vrcholila euforie ze zhroucení komunistického režimu a my jsme se poprvé setkali se zástupci města Waldmünchen a měli jsme možnost zjistit, že i za kopci žijí normální lidé mající zájem o spolupráci, lidské kontakty a přátelství. Žádní „váleční štváči“, jak nás 40 let masírovala komunistická propaganda.

Karel Smutný Klenčí pod Čerchovem / Klentsch

Začátkem ledna 1990 byly za účasti desítek tisíc lidí politiky slavnostně přestřihnuty poslední dělící dráty a my mohli shodit okovy desetiletí svazující naši zemi. Tento okamžik také odstartoval partnerství Klenčí a Waldmünchenu, partnerství radnic, sportovců, škol, hasičů, ale i přátelství běžných občanů. Plody této neformální, a dá se říci každodenní, spolupráce jsou desítky realizovaných větších či menších projektů, ale i kontakty občanů obou měst.

1. Bürgermeister der Gemeinde Klenčí pod Čerchovem/Klentsch, 3. Vorsitzender Bavaria Bohemia e.V.

Otevření hranic umožnilo navázat obdobné přátelství i s městem Herent v Belgii a obcí Dürrenroth ve Švýcarsku. Spolupráce s nimi není, vzhledem ke vzdálenosti, která nás dělí, tak intenzivní, jako s partnery z Horní Falce, ale bez přestřižení drátů v lednu 1990 by nebyla možná vůbec.

Starosta městyse Klenčí pod Čerchovem, 2. místopředseda spolku Bavaria Bohemia e.V.

Pro dnešní mladou generaci je pohyb po celé Evropě a vlastně po celém světě samozřejmostí. Pro nás starší je to ale pořád něco výjimečného, neuvěřitelného, na co si stále musíme zvykat.

Dnes funguje přeshraniční spolek Čerchov, společně připravujeme projekty, výstavy, kulturní, sportovní a společenské akce. Doufám, že se nám podařilo společně položit pevné základy pro budoucí generace, odbourat předsudky a desetiletí vnucovanou nedůvěru.

Dlouho nám trvalo zbavit se svírání žaludku při přejezdu hranic. Za sebe musím přiznat, že den pádu železné opony, den, kdy jsme bez obav a svobodně mohli překročit hranice, ve mně stále vyvolává dojetí.

„Für die heutige junge Generation ist es selbstverständlich, durch ganz Europa und eigentlich durch die ganze Welt zu reisen. Für uns, die ältere Generation, ist es jedoch immer noch etwas Besonderes, Unglaubliches, etwas, woran wir uns erst gewöhnen müssen.” „Pro dnešní mladou generaci je pohyb po celé Evropě a vlastně po celém světě samozřejmostí. Pro nás starší je to ale pořád něco výjimečného, neuvěřitelného, na co si stále musíme zvykat.”


Über die Grenze fahren wir ohne anhalten zu müssen und es haben sich keine Horrorszenarien abgespielt. Wir sind – wie wunderbar – ganz normale Nachbarn. Die wirtschaftliche Zusammenarbeit, die eine Basis dafür darstellt, bereitet uns 2009 jedoch zum ersten Mal große Sorgen… Unsere Abhängigkeit von Deutschland ist wortwörtlich fatal und jeder kann verstehen, dass es in der Krise leichter ist, die Mitarbeiter bei den Nachbarn zu entlassen, als zu Hause, d.h. wenn Deutschland niest, bekommt Tschechien bereits eine Lungenentzündung. Was das Kulturleben, die Bildung und die Jugend angeht, ist die unsichtbare, aber leider die wirksamste Grenze, die zwischen uns geblieben ist, die sprachliche Grenze. Beiderseits der Grenze lernen die jungen Leute zwar Englisch, aber wir alle wissen, dass dies weder die tschechische, noch die deutsche Kultur fördert. Wenn ich nach vorne blicke, finde ich einen Aspekt sehr wichtig, auf den wir jedoch nicht stolz sein können. Es ist – kurz und ein bisschen zynisch gesagt – die biologische Lösung der zwei größten Hindernisse für unsere freundschaftliche Nachbarschaft: der 2. Weltkrieg und die daraus resultierende Vertreibung der Deutschen aus der von ihnen viele Jahrhunderte lang bewohnten Heimat. Die Anzahl der Leute, die dies erlebt haben, nimmt schnell ab. Für die heutige junge Generation stellt diese Zeit das Mittelalter dar, ein Kapitel aus der längst vergangenen Geschichte, etwas, das keine Emotionen weckt, auch wenn es erzählte Erlebnisse sind. Sie sind nämlich bereits Europäer - nicht deklariert, sondern ganz selbstverständlich. Diese Selbstverständlichkeit stellt für mich die größte Hoffnung dar und dieses wichtige Centrum Bavaria Bohemia ist ein sehr effizienter Beschleuniger dafür.

POHLED DO BUDOUCNA Přes hranice jezdíme bez zastavení a nenaplnily se žádné hororové scénáře. Jsme - jak skvělé - úplně normální sousedé. Ekonomická spolupráce, která je toho základem, je však teď v roce 2009 poprvé důvodem k vráskám... Naše závislost na Německu je doslova osudová a každý pochopí, že snáze se v krizi propouští u sousedů, než doma. Takže - když Německo kýchne, my už máme zápal plic. Co se kulturního života, vzdělání a mládeže týče, určující bude ta neviditelná - leč bohužel nejúčinnější hranice, která mezi námi zbyla - hranice jazyka. Na obou stranách se sice mládež učí anglicky, ale všichni víme, že to ani českou, ani německou kulturu nepozvedne.

Rudolf Tomšů Tachov / Tachau

Pro pohled kupředu vidím jako velmi důležitý jeden aspekt, na který ale nemůžeme být hrdí. Je to - stručně a trochu cynicky řečeno - biologické řešení dvou největších překážek našeho přátelského sousedství: druhé světové války a z ní vyplývajícího vyhnání českých Němců z jejich po staletí obývaných domovů. Rychle už ubývá těch, co to zažili, a pro dnešní dvacetileté je to středověk, kapitoly z dávné historie, něco, co postrádá jakýkoli emocionální náboj, byť i vyprávěného zážitku.

Rentner, ehemaliger Unternehmer Důchodce, bývalý podnikatel

Oni jsou už totiž Evropané nikoli deklarovaní, nýbrž naprosto samozřejmí. Ta samozřejmost je pro mne největší nadějí a toto skvělé Centrum Bavaria Bohemia je jejím velmi účinným urychlovačem.

„Sie sind nämlich bereits Europäer - nicht deklariert, sondern ganz selbstverständlich. Diese Selbstverständlichkeit stellt für mich die größte Hoffnung dar und dieses wichtige Centrum Bavaria Bohemia ist ein sehr effizienter Beschleuniger dafür.” „Oni jsou už totiž Evropané nikoli deklarovaní, nýbrž naprosto samozřejmí. Ta samozřejmost je pro mne největší nadějí a toto skvělé Centrum Bavaria Bohemia je jejím velmi účinným urychlovačem.”



BLICK NACH VORNE



BLICK NACH VORNE Es ist noch nicht so lange her, als wir noch Dutzende von Minuten an der Grenze, mit einem Reisepass bewaffnet, warten mussten. Etwas weiter entfernt ist die Zeit, als wir nur wegen Ausverkaufsangeboten nach Deutschland und umgekehrt nach Tschechien nur wegen Zigaretten und Friseur-Besuchen gefahren sind. Noch etwas entfernter sind die Reisen nach Tschechien um kennen zu lernen, „wie es dort eigentlich aussieht“ und die ersten schüchternen Übergänge durch den bis vor kurzem geschlossenen Böhmerwald in den neu entdeckten Bayerischen Wald. Und auch bis zu der Zeit, als wir voneinander eigentlich überhaupt noch nichts wussten, sind nur zwanzig Jahre vergangen. Zwanzig Jahre, in denen viele früher unvorstellbare Ideen zur Realität wurden. Es gibt immer mehr tschechische Skifahrer auf dem bayerischen Arber, immer mehr nach Kultur gierende deutsche Besucher von Opernaufführungen im Pilsner Theater. Es wächst die Anzahl von tschechischen Schülern an deutschen Gymnasien und von deutschen Freiwilligen in tschechischen gemeinnützigen Organisationen. Wir fahren immer noch über die Grenze zum Einkaufen, verständigen uns heute jedoch viel leichter in Tschechien auf Deutsch und in Deutschland auf Tschechisch. Und wir finden es nicht mehr merkwürdig, wenn ein deutsches Schwimmteam in Pilsen trainiert oder wenn tschechische Pfadfinder in Niederbayern campen. Dank der Erfahrungen und Erlebnisse einer immer größeren Zahl persönlicher Kontakte werden wir in Zukunft mehr und mehr darauf achten, was uns verbindet und wie wir füreinander interessant und nützlich sein könnten. Wir kommen einander näher und werden zu noch besseren Nachbarn. Es ist nichts Überraschendes dabei, wahrscheinlich werden wir es kaum merken. Wir werden darüber auch nicht viel nachdenken. Es passiert einfach. Schritt für Schritt, allmählich, unauffällig. Und genauso wie wir heute nicht mehr von der durchlässigen Grenze sprechen, im Gegensatz zu der Zeit, als es sie nicht gab, werden wir auch nicht tiefergehend über die Annäherung diskutieren, an der wir uns selber beteiligen. Und wir werden das Gefühl haben, dass es einfach von selbst passiert ist. Und so ist es auch richtig.

POHLED DO BUDOUCNA Není tak dávno doba, kdy jsme na hranicích trávili i desítky minut, vyzbrojeni cestovními pasy.

Petr Vaněk Plzeň / Pilsen Tandem, Koordinierungszentrum DeutschTschechischer Jugendaustausch – Mitarbeiter für den außerschulischen Bereich Tschechische Nationalagentur Jugend – regionaler Vertreter für die Region Pilsen Tandem, koordinační centrum česko-německých výměn mládeže pracovník pro mimoškolní oblast Česká národní agentura Mládež - regionální zástupce pro Plzeňský kraj

O něco vzdálenější je doba, kdy jsme jezdili z Česka jen na výprodeje a z Německa pro cigarety a k holiči. Ještě o něco dál jsou cesty do Česka za zjištěním, „jak to tam vlastně vypadá“ a první nesmělé přechody přes donedávna uzavřenou Šumavu do nově objeveného Bavorského lesa. A i od dob, kdy jsme o sobě nevěděli vlastně vůbec nic, je to pouhých dvacet let. Dvacet let, během nichž se mnoho dříve nepředstavitelných myšlenek přetavilo ve skutečnost. Čím dál více českých lyžařů na bavorském Javoru, čím dál více po kultuře lačnících německých návštěvníků operních představení v plzeňském divadle. Rostoucí počty českých středoškoláků na německých gymnáziích, rostoucí počet německých dobrovolníků v českých neziskových organizacích. Ještě pořád k sobě navzájem jezdíme nakupovat, jen se teď snáz domluvíme v Česku německy a v Německu česky. A už dávno nám nepřijde zvláštní, když německý plavecký oddíl trénuje v Plzni nebo čeští skauti táboří v Dolním Bavorsku. Díky zkušenostem a zážitkům čím dál tím většího počtu kontaktů budeme i v budoucnu víc a víc hledět na to, co nás spojuje, čím jsme si navzájem zajímaví a čím si můžeme být prospěšní. Budeme si blíž a budeme si navzájem ještě lepšími sousedy. Nebudeme tím překvapeni, asi si toho nebudeme moc všímat. Ani o tom nebudeme příliš přemýšlet. Prostě to tak bude. Krok po kroku, pozvolna, nenápadně. A jako teď nemluvíme o prostupné hranici, narozdíl od dob, kdy jsme ji neměli, nebudeme ani pak hluboce diskutovat o sbližování, jehož se sami účastníme. A budeme mít pocit, že se to dělo tak nějak samo od sebe. A je to tak dobře.

„Wir kommen einander näher und werden zu noch besseren Nachbarn. Es ist nichts Überraschendes dabei, wahrscheinlich werden wir es kaum merken. Wir werden darüber auch nicht viel nachdenken. Es passiert einfach. Schritt für Schritt, allmählich, unauffällig.”

„Budeme si blíž a budeme si navzájem ještě lepšími sousedy. Nebudeme tím překvapeni, asi si toho nebudeme moc všímat. Ani o tom nebudeme příliš přemýšlet. Prostě to tak bude. Krok po kroku, pozvolna, nenápadně.”


Bei der Voraussage der Zukunft der bayerischtschechischen Beziehungen in 20 Jahren blicke ich in die kurze Geschichte der 20 Jahre nach dem Fall des sinnlosen Eisernen Vorhangs und in unsere gemeinsame tausend Jahre lange Geschichte. Positiv schockierend war es, dass die Bayern den Fall des Eisernen Vorhangs genau so intensiv wie die Tschechen empfunden haben. Sie haben sich darüber genau so wie die Tschechen gefreut und genau so gut seine weltweite Zerstörungskraft verstanden. Und sie wollten dasselbe wie wir. Eine bessere und gerechtere zukünftige Welt. Unsere historische Nähe, unsere gemeinsame imposante Industriegeschichte, durch weltbekannte Marken wie Siemens, Škoda, BMW und Tatra repräsentiert und die bedeutende Biertradition werden uns in der noch komplizierteren Welt in 20 Jahren wesentlich stärker zusammenschweißen. Die Bayern und Tschechen werden endlich begreifen, dass sie neben Neuseeland, Hawaii, einem Teil der USA und Skandinavien zu den schönsten Orten der Erde gehören, in denen die Jahreszeiten regelmäßig wechseln und die malerische Landschaft absolut konkurrenzlos ist, und sie werden es zu nutzen wissen. Die Verflechtung der menschlichen Schicksale, Bräuche und Traditionen ist Grund für einen besonderen Optimismus. Ich stelle mir vor, dass die Bayern und Tschechen den unvermeidbaren Zusammenbruch der Zivilisation mit kleinsten Verlusten überleben werden und im Jahre 2029 gemeinsam intensiv in der Verwaltung der gerade entstehenden schönen europäischen bayerischböhmischen Region zusammenarbeiten. Und unsere Kinder und Enkelkinder werden sich dasselbe wünschen, was sich ihre Väter und Großväter gewünscht haben. Eine bessere und gerechtere zukünftige Welt.

POHLED DO BUDOUCNA Při předpovídání budoucnosti česko-bavorských vztahů za 20 let se dívám do krátké historie 20-ti let po pádu nesmyslné železné opony a naší společné 1000-leté historie. Pozitivně šokující bylo, že Bavoři prožívali pád železné opony stejně intenzivně jako Češi, radovali se stejně jako Češi a naprosto stejně rozuměli její celosvětové ničivosti.

Ing. Václav Vítovec, MBA Praha / Prag

A chtěli to samé, co my. Lepší a spravedlivější budoucí svět. Naše historická blízkost, společná impozantní industriální historie reprezentovaná světovými jmény např. Siemens, Škoda, BMW, Tatra, impozantní tradice výroby piva, kde společně zapomínáme, že všechny světově proslulé pivní značky mají původ v tzv. zlatém trojúhelníku mezi Plzní, Mnichovem a Vídní, nás v ještě komplikovanějším světě za 20 let podstatně více spojí.

1. Vorsitzender des Verwaltungsrates „Stiftung Eiserner Vorhang“

Češi a Bavoři si konečně uvědomí, že patří společně s Novým Zélandem, Havajskými ostrovy, částí USA a Skandinávií mezi nejkrásnější místa na planetě, kde se pravidelně střídají roční období, a malebnost krajiny je zcela bezkonkurenční a začnou toho využívat. Provázanost lidských osudů, zvyků a tradic je proto důvodem pro mimořádný optimismus.

Předseda správní rady „Nadace Železná opona“

Představuji si, že v mezidobí 20-ti let po nevyhnutelném civilizačním kolapsu Češi a Bavoři přežijí s nejmenšími ztrátami a budou intenzivně v roce 2029 pracovat na společné správě právě se rodícího krásného evropského česko-bavorského regionu. A naše děti a vnuci budou chtít v té době to samé, co chtěli jejich otcové a dědové. Lepší a spravedlivější budoucí svět.

„Und unsere Kinder und Enkelkinder werden sich dasselbe wünschen, was sich ihre Väter und Großväter gewünscht haben. Eine bessere und gerechtere zukünftige Welt.” „A naše děti a vnuci budou chtít v té době to samé, co chtěli jejich otcové a dědové. Lepší a spravedlivější budoucí svět.”



BLICK NACH VORNE



BLICK NACH VORNE 20 Jahre intensiver Erneuerung der deutschtschechischen Beziehungen Der anfängliche große Einsatz beiderseits der Grenze wurde durch eine stabile Partnerschaft zwischen den Regionen, Gemeinden, Vereinen und Gesellschaftsorganisationen sowie durch private Freundschaften zwischen Einzelpersonen ergänzt. Die primäre Herausforderung für die Vertiefung der Partnerschaft stellte die Entstehung der Euroregion Šumava (Böhmerwald) – Bayerischer Wald – Regionalmanagement Mühlviertel dar, die in diesem Jahr das 15. Jubiläum ihrer Gründung feiert. Dann folgte die erfolgreiche Gründung von grenzüberschreitenden Mikroregionen. Die genannten Institutionen waren sicher bei der Abschwächung von zahlreichen gegenseitigen Vorwürfen und beim Verständnis für Fehler aus der Vergangenheit behilflich. Man kann nicht sagen, dass bereits alles geklärt wurde. Die Erinnerungen an die tragische Geschichte bleiben nach wie vor in den Köpfen der Menschen beider Völker. Eine große Hilfe leistete die aktive Tätigkeit von konkreten Personen beiderseits der Grenze. Dank der EU-Fördermittel für die grenzüberschreitende Tätigkeit konnten viele gemeinsame Projekte, insbesondere im Bereich Begegnungen unterstützt werden. Die Zuschüsse sollten als ein Mittel zur Förderung von erfolgreichen Projekten betrachtet werden, die sich auf die partnerschaftlichen Beziehungen positiv auswirken, das gegenseitige Kennenlernen der Kulturen vertiefen, an Volkstraditionen erinnern und zu mehr Information und Bildung beider Völker beitragen. Der Sinn der EU-Förderung nach dem Ende der Förderperiode kann in der Bildung von Europaregionen gesehen werden, die dank ihrer Erfahrungen zur Weiterführung des bereits etablierten Systems der Auswahl von geeigneten Projekten zur Unterstützung der grenzüberschreitenden Zusammenarbeit beider Völker helfen.

POHLED DO BUDOUCNA 20 let intenzivní obnovy česko-německých vztahů Počáteční obrovské nasazení z obou stran hranice nahradilo ustálené partnerství mezi regiony, obcemi, složkami a společenskými organizacemi a vydržela i privátní partnerství mezi jednotlivci.

Ing. František Vlček Běšiny / Bieschin 1. Bürgermeister der Gemeinde Běšiny/Bieschin, 1. Vorsitzender der Euregio Böhmerwald Starosta obce Běšiny, předseda Euroregionu Šumava-jihozápadní Čechy

Základní výzvou v prohloubení partnerství znamenal vznik Euroregionu Šumava - Bayerischer Wald - Regionalmanagement Mühlviertel, který slaví v letošním roce 15 let od svého založení. Dále následovalo úspěšné založení přeshraničních mikroregionů. Uvedené instituce určitě napomohly ztlumit řadu vzájemných výčitek a napomohly pochopit chyby minulosti, i když nelze říci, že vše je vyřešeno a vzpomínky na tragickou minulost v lidech u obou národů zůstávají. Velmi napomohla aktivní činnost konkrétních lidí na obou stranách. Zejména za pomoci dotací z EU určených na přeshraniční činnost se podařilo podpořit řadu společných projektů, zejména v oblasti setkávání lidí. Nelze ve finanční podpoře vidět hlavní smysl ve využití nabízených dotačních peněz, ale jako podpůrný prostředek k úspěšným projektům, který přinese efekt v partnerských vztazích a prohloubí vzájemné poznání kultur, připomene lidové tradice a přinese informovanost a vzdělání obou národů. Nadále lze spatřovat smysl dotací z EU v této oblasti i po skončení dotační periody, je zde snaha o vytvoření Evroparegionů, které svojí zkušeností napomohou udržet již dobře zaběhlý systém výběru vhodných projektů na podporu přeshraniční spolupráce obou národů.

„Der Sinn der EU-Förderung nach dem Ende der Förderperiode kann in der Bildung von Europaregionen gesehen werden, die dank ihrer Erfahrungen zur Weiterführung des bereits etablierten Systems der Auswahl von geeigneten Projekten zur Unterstützung der grenzüberschreitenden Zusammenarbeit beider Völker helfen.” „Nadále lze spatřovat smysl dotací z EU v této oblasti i po skončení dotační periody, je zde snaha o vytvoření Evroparegionů, které svojí zkušeností napomohou udržet již dobře zaběhlý systém výběru vhodných projektů na podporu přeshraniční spolupráce obou národů.”



BLICK NACH VORNE In den letzten zwanzig Jahren hat Europa einen großen Schritt nach vorne gemacht. Unserem kleinen, aber doch so vielfältigen Kontinent ist es endlich gelungen, die Kräfte zu vereinen, die einzelnen Grenzen zu überwinden und eine Union zu gründen, die auf Solidarität und Einheit beruht. Die Südböhmen haben es begrüßt, dass sich die Wege zu unseren Nachbarn in Österreich und Bayern wieder geöffnet haben, denn historisch gesehen haben diese Regionen schon immer zusammengearbeitet. In der Entwicklung von Beziehungen mit Ober- und Niederösterreich sowie Niederbayern haben wir in den letzten zwanzig Jahren durch Freundschaft und Entgegenkommen wirklich viel Arbeit geleistet. Auf der anderen Seite kann man jedoch sehen, dass der Eiserne Vorhang eine tiefe Narbe quer über unseren Kontinent hinterlassen hat, die nicht einmal nach zwanzig Jahren völlig verheilt ist. Insbesondere die Regionen, die entlang des ehemaligen Eisernen Vorhangs liegen, müssen sich mit einer Reihe von Problemen im Bereich der Infrastruktur auseinandersetzen. Die Region Südböhmen und ihre gegenwärtige politische Führung hat deswegen die EU-Strategie zur Beseitigung der Folgen des Eisernen Vorhangs übernommen. Wir möchten erreichen, dass auch die letzten Hindernisse in unserem gemeinsamen Europa verschwinden. Ich hoffe, dass es in zwanzig Jahren keine Brücken mehr zwischen unseren Ländern braucht, die wir noch vor kurzem mühsam aufgebaut haben. Ich glaube, dass keine Brücken mehr nötig sein werden. Die Gräben, die uns getrennt haben und uns vielfach, z.B. im sprachlichen Bereich, immer noch trennen, werden durch unsere tägliche Arbeit zugeschüttet und unsere Länder somit auf Dauer vereint. Ich bin überzeugt, dass die Nachbarn keine Probleme mit der Verständigung in beiden Sprachen haben und in unserer gemeinsamen Region ganz natürliche alltägliche Kontakte gepflegt werden. Es verschwinden alle Hindernisse im Bereich Arbeitsmarkt, wir entwickeln gemeinsame unternehmerische Chancen, ermöglichen den Bürgern unserer gemeinsamen Region den Zugang zu einer möglichst guten und nahen medizinischen Versorgung und bauen nicht nur gute Verkehrswege, sondern festigen auch die Wege zwischen den Tschechen, Österreichern und Deutschen. Ich freue mich, dass wir in den Spuren der gemeinsamen Geschichte zusammen einer gemeinsamen Zukunft entgegengehen!

POHLED DO BUDOUCNA Za posledních dvacet let udělala Evropa veliký krok dopředu. Náš malý, a přece tak rozmanitý kontinent konečně dokázal spojit síly, překonat jednotlivé hranice a vytvořit unii založenou na solidaritě a jednotě.

Mgr. Jiří Zimola České Budějovice / Budweis Hauptmann der Region Südböhmen Hejtman Jihočeského kraje

Jihočeši uvítali, že se opět otevřely cesty k našim sousedům v Rakousku a Bavorsku, protože historicky spolu tyto regiony vždy spolupracovaly. V rozvíjení vztahů s Horními a Dolními Rakousy a Dolním Bavorskem jsme na bázi přátelství a vstřícnosti za dvacet let odvedli skutečně hodně práce. Na druhou stranu je však vidět, že tzv. železná opona zanechala hlubokou jizvu naším kontinentem, již se ani po dvaceti letech nepodařilo zcela zacelit. Zejména regiony ležící na bývalé železné oponě se musejí vypořádat s řadou infrastrukturních problémů. Jihočeský kraj a jeho současné politické vedení proto nyní přichází se Strategií EU pro odstranění důsledků železné opony. Chceme docílit toho, aby zmizely i poslední překážky v naší společné Evropě. Doufám, že za dvacet let už mezi našimi zeměmi nebudou vůbec žádné mosty, které jsme ještě nedávno pracně budovali. Věřím totiž, že žádné mosty nebudou třeba. Příkopy, které nás dělily a mnohde, například v úrovni jazykové, stále dělí, budou naší každodenní prací zasypány a země natrvalo spojeny. Jsem přesvědčen, že sousedé nebudou mít problém domluvit se oběma jazyky a v našem společném regionu bude probíhat naprosto přirozený každodenní kontakt. Zmizí překážky v oblasti pracovního trhu, společně rozvineme podnikatelské příležitosti, umožníme občanům společného regionu přístup k co nejkvalitnější a nejbližší lékařské péči a vybudujeme nejen kvalitní dopravní cesty, ale zpevníme i cesty mezi Čechy, Rakušany a Němci. Těším se, že ve stopách společné historie dojdeme vstříc společné budoucnosti!

„Ich glaube, dass keine Brücken mehr nötig sein werden. Die Gräben, die uns getrennt haben und uns vielfach, z.B. im sprachlichen Bereich, immer noch trennen, werden durch unsere tägliche Arbeit zugeschüttet und unsere Länder somit auf Dauer vereint.” „Věřím totiž, že žádné mosty nebudou třeba. Příkopy, které nás dělily a mnohde, například v úrovni jazykové, stále dělí, budou naší každodenní prací zasypány a země natrvalo spojeny.”


BLICK NACH VORNE POHLED DO BUDOUCNA

Recommend Documents