KRESBY J.
Aj
Na
junoš
to
housle
zajímá Praví
ty
trávou
hedvábnou
jaký
horo
horo,
ty
tobě
po
sluch
náš
junoš
ten
přátelsky
:
jakoby sedněme
kruh
v
na
hluboce
v
mysl
zapějme
píseň,
píseň
jak
moři
když
vlny
siném
když a
trud
hoře
s
nám
námi dulo
plul do
plen
a
line,
Žil
hnaly,
kormidlo
bílých
v
jsem,
nás
kde
řídil
plachet!
Roman na
jen
rtech
Přece
se
útlé
jak
chystala šatil
suknem
jej
šetřil
slyšel
vždy
a
a
otce,
jinochu
Vasilic.
stál
slunnou
pod
jídla
matky
Roman
jun
Vasilic
Roman
práci
něžné
u
šuměly
nejtensím
dumy,
pěl
dvůr
medová
drnu,
žil,
junoš:
zazpíval
a
otce,
syn
Rodičů
břízy
S
bratři,
zeleném
ponořme
po
nich
z
v
dobrého
jediný
kráčí?
kouzlo
hraje
U
horo,
porostlá
housle
Zvonily
strmá,
a
v
PREISLERA.
strání,
štíhlé. hedbávu
měkce,
matka, ho
dobrá
otec,
vždy
úsměv dobré
zachtělo
jen též
vyjít
slova viděl
matky.
do
světa,
uvidět
daleko,
jediné
.
sedli
dítě,
večer,
na
libý tak
vítr
když že
soumraku
Začal
Moje
tu
ty
dítě, lákat
do
nedej
se
lákat
do
nevěř,
v
hluboké
štěstí
lákalo, hoře,
ty
a
břízy.
modravých
iv
synu
:
milé,
Marnivých
v
Prošel
zůstává, hoře
pak
záhubu,
dálek, mlh,
všechnu
on
svatoruskou,
za
siné
k
zašel
moře k
on
samému
vrtké!
A
vedlo,
vřadil
smrt!
klíčníkem
král
ho
do
ho
mezi
byl
své
matky,
to
otce .
širokou
moře
.
.
zemi,
plaval,
cizích mocnému
králi,
latinskému.
poctil své
stále,
opustil tu
dálky,
ty
.
krajů
mu
lidí.
rostl,
samému
králi
ten
za
trosky,
jasno:
lákaly
mámily,
tu
i
.
lesy,
v
Modré
.
ho
dálky
ho
tam
radost
otce
se
dobrých
rodičů
u
byl
ty
čarem
drolí
u
bylo
krásný,
a
pýchou lživé
dívek
domlouvat
tam
luna
stromy,
bílé
drahé
se
Mnohého
vzcházela
dobrý
postrach
syn
temnými
za
pustý,
časy,
jediný
tančících
tak
Bývaly
tiše
dvorec
tam,
vzbuzuje
ruce
oddechu
kolíbal
nedej
že
k
zdály,
otec
matka,
se
břízy
když
sborem
se
za
pod
práci
jasně
smutně
.
Vzali
otec.
skončené
po
.
znáš
Starý
strany,
kraje,
Lekla
divy
zachmuřil
v
neznámé
lidi,
vysněné
cizí
na
a
povýšil
věrné
pokladů
velmi,
sluhy, velkých.
»V O L N
465
É SMĚR
Y«
466
Vinen-li
brávala
sama
otvírala
líbala
ho
Pohltilo
nyvě
A
nikdo
neznal
mladého
klícníka
tajemství,
nevěrný
přítel.
Oj,
jsi
víš,
Klíěník bílou
náš
ty
Mnoho
tvůj
ti
ukradl
labuť!
král
bouřícím
zda,
Důkaz
ať
z
vystrojí dvou
položí
do
ně,
k
přiváže
a
zrádce
pověsí
khčníka
král
tak
dobrého
juna.
Klaněl
poprosil
toho,
jenž
Oj,
pánem
Dej
si
Neveď
mě
mě
Vedli
ho
zahrál
tam
že
Bývalo,
že
bývalo,
Jamu
zrada
moji
Zaslechla
ho
svém
síni
temně,
otevřela
okno,
vzhůru
Oj,
ty
k
Klíěníka
Jámy na
můj
ty
dvě
bílém
z
na
.
zvukem,
cíše,
krutou
žavolala kde
otec,
s
latinský
krutou
krále
nachu,
ta
Však
jak
až
nelze
když
vydaly
se
střední
stepi moři
ale
jata,
zhlídla:
ty
králi! tresceš ?
povel, sama
!
bratra
ležel
tmáni,
v
vraný
v
kůň
ocelový
nůž
Zhubila
ho
mu
v
srna,
labuť,
bled v
hluchá!
lesů v
:
své
krvi,
hlavách
hrudi
matka
vyšla.
nebi
lůno
mu
vydá,
se
moři,
po na
ždaly,
hledat:
step
v
nepotkala zřela
hvězda
vzcházet,
a
marně
nenalezla
jej
domů !
nenavracel.
labutí
jej
písek,
sadě,
růst
léta
nejmladší
sestry,
přijdu
srnou
pluje
vn.tíš?
hrstku
v
písku
dáli
sestra
jala:
zeleném
tři
v
zaplakala,
moři,
domů
Sestry,
sedlá,
domů
vzejde,
bratr
se
Na
v
sporu,
noci,
koně
se
k
vemte
a
divém
vede,
bratru
se
duše,
z
temné
tázati
píseň
ve
syn
však
jděte
půlnoc
smrtí
nezůstanu
bratr:
setba
jeho
pláčem
otce
oěi,
v
slova:
se
bratru
kdy
zasejte
übit
žití!
hrůzou
vykopati
světle
a
milý,
písek
na
smrtí,
koně
takto
žalná drala
v
syna
sestra
hvězdou
vůní,
velkou
svého
hned
.
jasu
moje
hedvábí
pavlánu,
jsi
moři
svému
jí
se
nejmladší
starší
plné
latinského
naplněné
vzkřikla
.
vykopala!
dcera
lůžku
nyje!
smutně: z
tiše
stará,
otcem
s
sestra
sinému
tak
síně,
čarovným
blaho
mladé
temnu
v
zlaté
své
za
v
housle,
síně,
štěstí
jsem
plul jsem
platím
zhasne
v
pil
zlacené
slavičím
hlasem
kate!
cestou,
vůních
oknem
pod
můj
zemru!
zlacené
ve
kol
tedy
zazpíval
nyní
králova
kde
než
k
vedl:
zvucivé
tajenou
poveď
se
Štkajíc,
.*.
Řekl
krutý
zahrál
smrti
starší
bratře
ho
matka,
srdci,
v
jen
linula
otec
sestra
juna,
teď,
soustrastně
k
klenu
bílé
smrt
na
z
druhům,
se
mým
naposled
kolem
dcera
na
ty's
mně
ty
abych
ale
pak
mého!
vyvedli
a
soumraku
vyhnal
poli
.
Bouřil
do
provaz
hrdlo
za
zde
chvějné
rty
Rozešel
slouží!
příčník
Rozuměla
synu
však,
na
mladší
hedbávný
němu
hradě?
v
mi
širém
v
sloupů,
dubových na
lásce
v
houpačku
mimoděk
ještě je
!
.
zvolal:
mi
kdo
.
pavlán
noci
zrakem
věrným .
jí
hleděla
dálky
nevěřící
bloudil.
ozvala
se
štěstí
břízy,
jen
úsměv
mu
nemluvila,
!
dcery
vysoký
mi,
tesknota
klíěník
tvůj
zrádné
do
lesem,
lákalo
jejž
nožem!
duši
v
temným
šuměly
rtů
srdce
milé
a
za
tebe,
mlčel,
kolem
dceru,
nejvzácnější,
věrných
dá
věrný
Roman
nevíš!
skonávala
přemítej
statném,
ticho,
sloupy.
Proklála
dvorci
jak
Bylo
!
přec
miluje
jediné
na
hlasem
Sluhů,
Ať
Ten
tvé
králi
junu
rovně
zrádným:
jedno
tvou
tvůj
poklad
tu
však
o
noci
v
latinský
otec,
ti
vešel
jazykem
věrný,
cesť
Vyšel
síň
pane,
tvou
ukrad
V
neležela
mezi
drahé
otce,
starém
o
jeden
slova,
dobou
tou
dítě,
ty
dobavil
domě,
než
zrádný
králi
tam
pravil
králově
v
hluboké
a
Moje
tajemství jeho,
ústa !
soustrast
královská.
dcera
dveře,
houpal
se
své
síni
V
tato
temna
dobrý jun
klíce,
sladká
v
více,
mileného,
ruce
temno
dně
zlaté
okované
bílé
za
já
jsem
jsem
tajně
brávala
na
vinna
on,
stojí,
trčí .
.
.
»VOLNÉ
467
Píseň
dozněla teskně
snivě, ozvaly
se
rtů
ode
zraky k
šeru
v
obrátily
se
bleskem
hvězda
spadla
Zachvěli
se
nebe
s
šli
a
náhle
zeleného
jasně
:
domů.
micky
v
s
lopatou
čas
Plynul
T\<
jeseň
minula
Roman
přemítal
jednou
ale
náhle
Úmysl můj v
život
chce
Kývl
otec
spjala tiše
o
ve
mně
se
se,
Roman
jsem
světě
a
řekl:
snil,
půjdu,
otče, jež
lokem !
mě
jak jsem
křídla
slyšel
věrné
ho
Bůh
Subu na
cestu
límec
pravil.
mu,
vysoký,
byl
letí
by
veď
a
syna
se
k
v
domě
vůli nám
chystal
stříbrem
čistým
límec
bílou
hnízda !
z
má
jej
syn
zlatem
že
dobrý:
1
se
ať
bylo,
vyšívanou
světě!
jabloně,
u
ptáku,
Roman
rady
tvoje
mateřského.
štěpu
Rozhodnuto
čeká
kutálí
.
hoře,
svého
sadě
Nespokojen
Opatruj
ruce,
matko,
na
od
/
zeno
v
svahu
Narostou-li
dusno,
lůžko.
v
větev
po
daleko
hlavou,
slabé
lehli
a
velkým
starou
mlčky
matka
štěstí
mi
zde
nezadrzis,
jablko
poutí
se
úzko
pít
mlčky
modlili
Ráno
dám
:
V
mine!
teprv
v
otec
pravil
V'V
se
tě
hoře
tebou
za
matka
šeré
to
1
odlomí
stále, pravil
večer
uzrál,
svět,
širý
mlčel
a
věrně
matka,
/V
něho
nepoznalos
tě
sedá,
číši,
v
od
tam
sladké,
nepotkáš
Placem
zima.
přišla
a
ti
belhá
se
Domluvila
léto,
pomíjelo
a
nalévá
šíji
našem
Štěstí
Matka Snila Snila
r
bylo
to
hlavu též
o
zlata
svěsila
jsem,
jsem
*
jak
a
sladké
hoři,
hora !
.
.
vidět
.
děla: dítě
které
čapka moje
světem
.
.
nebylo,
sobola
ze
hedvábný
.
kráčí
rukavice .
.
.
ni
se
byla
byl pás, s
stran
zpátky!
zas
v
dáli.
dali
lemovali, ani
palcem
líce,
zámořského,
měl
byly
sedm
barev,
šedým
•
svoji!
v ř
létá, hlavách,
v
řadě
první
v
tam
hoře
stojí
hodu
chránila
kéž
lože
pospícháš-li
moje
posud ó
na
vrká,
tam
slavíkem
lesem
vína
rakev
Dítě
slza !
jako
jdeš
holubem
polem
počestném
při
syna,
ztmělé,
mihlo
tam
cos
468
širým
znaven
vzhůru
dobou
stejnou
jejich
dobou,
matky,
otce,
Y«
jdeš-li hlubým
tiše,
vzdechy stejnou
nesly
se
obloze
tři
a
Jdeš-li
šelestily
břízy
a
SMÉR
stříbrem
.
.
cele
prošité
sahánu.
byly
pás
za
škorně
a
pod
dal
Měšec
požehnal Dítě
otec
mu
naše
pamatuj
v
slova
Povede
tě
nevejdi
tam
moje
ani
číšku
zeleného
Vypiješ-li
vína,
nemáš
Nepij
vůle
cizí
má
zakrouží
krčmách
V
opojen
ti
z
útrpnosti
Takto
hodu
tě
sami
vybídnou
Pravila
tak
bylo
tísnilo,
matka,
znáti, říci
co
posléz
vzala
klopíc
věrné
čistý posud
Andělé po
kéž
boku
ti
Romane,
se
Hrdinství S
dívali
vysoký v
V
za
mlhách šerém
klaněla
stále,
chránící
zadumán
takto
ním,
když koutu
tiše,
se
a
které
prchat
se
jak
se
matka
otec,
stepi
po
ztrácel
před
modlila otec
se
šli v
nikde
stromu,
nikde
stopy
silou!
loučí,
domů,
neurčité
obrazy
dáli.
matka
vroucně, kolem
-
poskyt
statně
kráčel,
cestou
ač
nohy
jeho
den,
ač
divně
bílé
míhat
kolem
se
mu
ač
už
slunce
večer, zlato
se
k
hlaholila
však
cláněl
jsi,
vysoko
nad
lesy
vysoko
nad
hnízdy
zoro,
teď
Nevidíš,
zoro,
kráčeti
toho,
tesknotě
Roman
spatří
v
ty
nad
zřejmě:
zoro,
temnými
kruté
vysokých
kterého
čekám,
jak
lidská,
slavičími
němé, s
udiven stan
čarosladký,
zazářila,
vysoko
pustými
píseň,
jinoch
večerní
slyšel
tu
mluva
to
pláni.
zraky,
ptačí
jak
zaslech
moje,
zamrzlé
po
švehol
jak
Zoro
hlavy.
oddechu
co's
tato
zraků,
lilo
jeho
jinoch
se
jiskry
zapadalo,
roztrhaným si
slábly,
zmocňovala
se
krytu, lidském.
den,
skřivánčí
v
s
příbytku
po
Roman
slova
kráčel
pak
hleděl
nebe,
zahlaholit
planou!
nečistou
před
sypaly
zastavil
!
smutná.
a
brzy
Oslněn
ženy
chmura,
byla
hrozivá
aby
zase,
kryté,
vločky
mrakem
svůdné
směle
Smutni
jizby
smutně
tvou
pouť
na
se
Byl
duši!
lesinách,
po
sněhem
jedna
chatkách
v
hustě
zdály
běli,
lidí
vyšel
ociť
se
hvozdy
kostel,
spoře
když
světě.
v
hlubokými
temná,
závrať
dívka!
ho
velké
celý
spadne,
se
den
omámený,
jako
dobrých
u
dáli,
pláni,
opuštěný
jak
hrudi,
v
čekalo
šel
dni
krvavě
jako
Chraň
zraky,
krásný.
a
oka
z
liliové
synu!
lidé
v
stepí,
bílé,
celý
zapýření:
cudný
synu,
místa,
bílé
skučel,
Ale
tiše,
a
v
v
jest
se
řekla
která
!
něco
ruce
kráčí
v
Romanem
za
duše,
jí těžké,
se
byl
nebe
Vítr
zamlčela,
se
starou
více !
se
statně
upíraly
se
které
stepi
celé
pokárali!
ještě
ji
zraky,
můj
Nedívej
že
syna
můj
jsi
pak
zdálo
slza,
jako
tě
by
tři
na
hněvu
v
jun
matka:
toho
nebo
dobrý
čtvrtý
stůl
dobří
jinak
tobě
slovem
nelaskavým
ale
tě,
posmívali
se
hoden
jim
spánek,
cáry
místo
bilo
roztroušených
pohostinný,
snad
první
na
po
těžká,
za
kráčel
nekonečné
těkaly
nebyl!
moje
nesedávej
a
zdát
se
krov
pod
lidé,
kdo
pak
drahá
sokolí
přespával
zlatem,
nahým
dodala
hodu,
buď
pobídky
Budeš-li
by
k
ctnému,
skromným bez
abys
sklonil
Nevrátí
zela,
ptáci.
prchli
schvátil,
si:
srdce
tichými
slábnou !
padneš
hodí-li
Roman
Po
moci,
potulují
přijmeš,
otec,
zvali!
ůdy
těžký
v
Ale
štěstím,
své
lemovanou
tobě,
pravil
Pozvou-li k
šubu
i
ještě
pak
také
se
vínem
když
vezmou
rád
zlí
krčem,
svoji,
všechny
hlava,
se
zašeptal
bujné
vína!
ve
ho
tiše
oči
tě
by
vůli
zrádně
tě
straně
cizí
carských
třeba
nikdy,
!
synu
varující!
kolem
cesta
odkud
ještě:
pravil
dálné
stesk
hnízdo
prázdné
jež jako
opuštěné,
Náhlý
se
rostly,
můj
jediný
budeš
na
břízy
pak
a
drahé, až
Pamatuj
bílé
kde
svahem,
hnízdo
loučili
když
a
jizbě,
po
zlata
plný
otec
mu
tureckého
z
se
v
nebes,
čekám, samotě
kolem
náhle
zimě!
s
smutné ?
dívá, nebes
spadlý,
hlavu,
»VOLNÉ
471
velký
byl
skupený sněhu
žena
přeluzná její,
vlasy
dvou
ve
~za
labutí
v
posetých
perlami tekou
jí
r
teče
týl,
v
temné
Brvy
zdoben
je
jako
očima
půvabně
nad
očima
jako
světel
udiven
srdce
nedovedl
že
hvězdy
zpívaly tě
unylá
Odvětila Mnozí
čeho
Z
Zrodila z
keře
zpod zpod
jsem
by
Bůh
vládl
tam
soumraku
Pažit
jarní,
kobercem
zlatá
stavíc Na
se
šachy,
po
vyroněné jeho
v
se
mnou,
prstech
perly
duši
byl
jí
a
v
v
ssály
jako
Oči
jako
hrál
svitem.
žena
stříbrem.
slzy
plály, byly
nesklopené slunce
jako
dotekl
sotva
bílou
a
jal,
že
se
Bloude,
řekla,
Budu
Bledá
jí a
temno
vláhu.
Když bylo
jak
se
šeré
stejné,
není
věř
mi,
i
přízrak, bludná
mlha,
světla,
čelo:
v
na
hlavě,
bujné jeho
tíže
v
srdci
mladé
v
zem
vrátila
ráno,
mu
vřelém,
jeho
jako
duši,
kámen.
zase
nevlídné
nikdy!
hrobu!
třikrát
v
duší?
tělem,
ty,
zlatou
smrti se
to
hře !
ve
krutě.
šachovnicí
juna
byla
a
rakve
do
moje,
jen
podleh
můj
jako
byla
hasly
přec
kořist,
tebou
s
rudokmitné,
což
svou
prohrál.
ruku
její
jsi
neb
jsem,
rukou,
nou
vínem.
jinoch
záhadně
Usmála
chvěj
tonul,
krása
třikrát
jsem
snách
uchvátila,
za
vášnivě:
hlavu!
zmatek
třikrát
bolest
jej
duši!
srdce!
ve
čarným
hráli,
hraješ?
hráli.
a
by
její
jak
mnou
bujnou
si
výhra
řekla:
vřelé
oči
a
mu
se
mladou
šachů
se
její
prsteny
povalil
trávě.
kamy
jak
stříbro
sedli
jinoch,
nevýslovná
květů
krásná se
tvou
mlha
šachovnice
měkké
řekla
O
udeřila
ní.
za
hvězdným
vonných
rudé
jitrem.
rodí.
krása
stanu,
hraju?
oči
moje!
soumrak
třpytící
vlasech
kryté,
chvíli?
této
její
co
povstala
Roman
kvetla
plný
třpytila
Zahraj
jej
uvnitř,
bylo
mechem
nemiluje
šel
stanu,
O
Nepustím
narodila,
znaje jméno
jsi,
tvé
tvá-li
narodila?
pramen
se
nikdo,
Nemiloval
sladce
jak
O
třeba
se
skály
vyšla
mě
do
Teplo
jsem
hraju?
zvolal
země,
matka
co
za
tážeš
svět
O
vyskočil
žena:
na
syrá
mě
.kamene
Vešla
ze
se
tiše:
zora,
se
tvou
Zoufalá
luna!
jak
se,
O
opojovala
kolébky,
u
bílá
luzná,
jsem
prchal
ti
rokytníka
Nevolá
tě
?
Třikrát
pravil
vychovala
tázali
zmatku.
odvrátiti,
zrodila
Zajisté,
hraju
když
oč
pak
a
co
působily
planou,
hlasem
se
krutě
nesklopené
junné,
jeho
zraky
chvějícím
dívá:
ni
na
blesku.
jaký
Ty,
kyne?
se
Roman
kmitu
dívčího
bez
nesklopeny, Zabušilo
se
mi
základ
nesmírná
však,
june!
chrabrý
jsem
O
Kývl
tajuplných
a
čaromocně
její
zraky
nebe
plnýma
nadzemských
Roman
klenou,
noční
temnomodrýma,
zlatem.
sobol
se
taková
hráti ?
co
odvětila:
řekl:
a
já
Usmála
rudým
černý
nad
proudech
třetí
a
tvá
se
podám
O
sladce,
se
Zachvěl
říze,
řekl:
a
Vyhraješ-li,
stála
měsíc,
jako
plavé
ramena
ním
Před
bělejšího.
se
Usmála
aksamitu,
hedvábí,
z
472
Zachvěl
palác
skvělý jako
a
SMĚRY«
paměť, a
smutné,
místo
stanu
místo
byly
bledé
hvězdy
ležel
hluš
kolem Roman
zaplakal
šel
a
s
divnou
s
tíhou
s
temnou
v
ho
nová
pouť
ho
z
třpytí
se
velké
před
obrátiti
kráčel
slepý
se
dráha
Vedla
Uvnitř
zpěv
zastavil
zdála
tak
se
teskliv
Smuten, jasné
vábná
zraky tu
Město
Zajdi
bys
sem,
v
číši
vypij
rozvesel
své
zde
Hleděl
byla
sokolí
černé
jako
sobol
půvabně Roman
duší
lek'
kmiť
která
Jako
jako sen
rozkoš
ýfzdor cfrtělo který "hleděl
žádný
se
v
náhle
mu
ní
v
posměch, mu
noci
žhavě
přelud,
v
ruchu
ulic
s
upřímností
tak na
tu,
která
mezi
prchla!
trpkost,
jej
živé
lítost,
a
mámil, stála,
bílém
v
oci
světle,
zvala lidi!
z
opojení
ležel
.
brv
Dveře
která stála
byl
Jaká
zabušil
sytila
se
to
lásky. Roman
se
dvoře a
.
ony
dveře
na
se,
ona
mrzkou
ním,
smála
tebou
krémy,
šaty
.
jej
s
kráčel,
Skřehlé .
bídné
rozlítly
puzen,
obuv
roztrhané,
v
ěerných.
rukou,
mu
plášť
starý
halil
před
ní
za
probudil
lípového lýka
jak
ěarem
chladném
na
němu,
opojení
v
a
k
sobol
jak
jako
šeru,
něj,
na
kynula
den
obnošené,
a
se
padá
ruka
šerem
plynul
pásem,
už
bílá
krokěm
jej
nesl
pustém
v
sladkocarné
však
Roman
a
ptáěe,
jiskry,
noc
kývla
vínem
jako
neznámých že
dívaly
která
ní,
jej
hle
Roman
Vzcházel
z
by
obloukem
opodál
přízrak,
ten
která
smělé
povedia
vznikla,
krutě
tělem a
druhé
oné
tesknota
ho
úsměv
za
vášeň,
zapudit
bujný
mlha,
prsou
koráb
kolem, mu
jako
mu
též,
mu
bledým.
opojení
v
do
druhy,
s
padaly
jak
vrávoravým
velká
a
temně
zpíval
mu
mořem se
síly,
mizel,
hlavu
v
by
se
nocí
s
mu,
Povstal
přeludové,
zachvátila
byla a
oné
bylo
pod
jejím
také
mu
ho
Wivoká
oči
obrazy
sen
druhů !
mu
jak
pojednou
sněhy
klenuly
se
mu,
!
brvy
čelem
pod
srdce
mladých
a
oěí
stolem,
své
jeho
bujný,
skákalo
zdálo
světem,
jasné její
jak
svítily
krčmu,
z
chvíli
za
vína,
třetí,
a
a
srdce
divým
vroucí
bílá jako
byl
lidé?
bohatýrskou,
najdeš
vesel
druhů,
mladých
jará mysl!
smutek
pil
vstoupalo
odpočinout?
siře
druhou
poklon
vína.
zeleného
a
june?
vína,
mladé
líci,
v
ti
:
ji
obrazem
občerstvíš
mile
cíši
křížem
se
dubovým
zeleného
ti
okřeje
chvíli ?
dvorně.
hleděli, za
Vypij, pravil,
vypil
hlasem
něj
na
cíši
jizbě
nedbal,
ženou.
jej
koutě,
strany
v
povstal
Přijal
krásná,
dobrý
si
mysl
ni,
na
zemi.
pohostinnou
bloudíš
a
zábavu
šel
zeleného svou
jsi
temné
Neznámi
tu
rozvesel
Cizí
hlavu,
smutně,
kam
mysli!
bylo
této
v
před
šerém
v
březin,
však
jej
zvyku,
vísku
svou
slova
znamenal
ctyry
na
všickni
nalil
zpívajících
jeho
a
dle
-
stínu
v
vábící
s
jizbu,
v
by
by
Bůh
krčmu
v
jak
slyšel
!
oci.
jasné
varující
nemiloval
ňadra,
lásky
dřímat
matky
tě,
opojení
v
mu,
jak
mu,
jeden
Roman
zpěvným
cizí?
ti
krčmy.
veselá
praví
a
je
Nevíš
žena
stojíš
zde
k
města.
věsí
stojí,
klopí
vyjde
naň
hledí
siré
rodnou,
Mnoho
lidí,
družnost
mžik,
na
viděl
uěinil
mimovolně
byl,
se
carské
podél
mžikem
pověšeném
prostřed
v
Bylo
znamení,
odpočinul,
bílá
v
mu
spustí,
se
na
abys
divusladké
hleděla
dobrého
kroky,
trh
na
Směle
o
hleděl,
povedu
má
vínem,
tě
povedu
Vešel
moře,
tichou
hlavou
vešel
vřava
proudem
s
svou,
hvězdy,
dorážela
valů
siných
komnatu
opojení
tma
rukou
v
otce,
hrdě.
bílou
v
bylo
báně
jako
a
něj
na
duší.
lesem,
nim
vysokou
ulic
ženoucích
Co
strmí
kam
nevěděl, jako
hustě
krokem,
srdci,
temným
nebi,
branou
hukot
jako
vedla
ti
Až
že
z
stepí,
pustou
zlatoskvoucí
na
liduplných
matným
strádající
v
vedla
lesů,
město
Prošel
neurčitou
!
pij
ni
na
zašeptala:
jej,
komnatu
opřen
rozboleném
chmurou
pouť
světě,
hlavě,
v
chorém,
Nová
pláěe,
paží a
pokynu
prázdno.
pusté
dálku
v
mlhou
v
vyŠel
jak
zas
zemi,
se
tak
když
se,
pod
Vesel
hasly,
dítě
širém
vzala
ženy
tvrdé
na
smutné,
a
náhle
osiří-li vstal
úsvitě
na
sněhu
na
Hle,
zraků
nesklopených
Usmála
mlhy,
pouze
údy
cáry
pěstí. žena,
láskou, se
změna
a
řekla: dála!
J.
PREISLER.
Včera a
dnes
übohý
Včera a
byl
dnes
že
Věru, v
jsi
láskou
noci
syt
k
smuten
Ozvala
se
Nesmuť vína
smrti.
kruté.
mu
řekla,
vypij
mu
žena:
Odejdi
!
s
šel
Přišel
šlo
každý
v
každý
tiŠe
Roman
ruce
také
sednout
vypuditi
měl
k
hodu
také hoře
mezi z
cizím
hlavu.
hudba
zněla,
prostrannému,
po si
v
hosti,
hodu,
chlebě,
mocnou
svatebnímu
mladé
lidi,
mysli,
podle
poklon
lavici
chování
Přišel
je
bych
touhu,
chudobu
U
mnohých
K
prostřednímu číši
vděčen Mezi
mysl otcem,
píseň, jim s
posměch veď
zbouzel
!
jej,
hojný,
pobízeje. sytosti,
zaznívaly
nevěstiny
mu,
poukázat?
nepromluvil
ale
hostem, dal
jeho.
tedy
do
pil
však
bujné,
tesknou
s
a
byl,
a
třeba
hosta
tedy
kdybych
pokrm
a
tiše:
mu
místu
slovem
hodem
družky
na
mu
vzdychl.
snad
míst
bych
Roman
hodech.
mým
stolu
u
prvních
z
matky
a
dům
urazil
Jedl
milé
přemítal
poslední
dveří
tiše,
zrak
můj,
cáry.
v
samých
a
sklopil
místo
podal
jen
hospodář v
jinoch,
počestných
při
skromně,
stál
ušlechtilých,
u
naučení
Mimovolně Domu
sed
pokorně
vzpomínaje
to
je
zahalen
Roman
se,
hosti:
mravů
je
obrazem,
strany,
jak
si
dobrý
že
to,
veselé
zpíval.
dobré
kříže,
.
nepromluvil.
říkali
Podle
před
dívali
něj
tváři
na
sebou
čtyry
na
slova
a
vlídným
otevřeny,
bílém
nesměle
Jedno
svatebnímu
srdci
v
ženy.
dobrých junů k
pasem?
vyšel
a
pustou
byly
vesele
cítil
vrátíš
zas
jizbě
v
..
kryla,
Roman
se
tři,
na
ruměncem
o
večera,
odkud
všichni
více
městě
do
schýlit
tam
nohy!
nestoudné
dřevěnému,
tam
vejít
jitra
pohostinně
mnoho
šli
od
domu
domu
dveře
od
činil
na
bystré
vstal
a
poklon
.
vína.
plny
znamenal
ruce
hosti.
mezi
jídla stoly číše
v
osvětlenou,
bílou,
Křížem
Zatím
mladé.
se
též
přes
hedbávným
za
se
číši
vypil,
místa
městě,
po
kam k
na
někdy
zlata
se
nevěda
k
není
krčmy
Toulal a
Vstaň
zarděl
kleté
šel
jeho
Snad
měšcem
Hanbou z
srdce
Zde
tebe.
pro
mlčky
stříbrné
Mezi
vzpruží!
vína,
se
Řekla
tě
to
hlava,
zemi.
méně
zeleného,
zmužilo
syré
kde
žádný
vstoupil
jizbu
v
medová
s
mu
žena
se,
Podala
k
Vešel
neměl
a
žebrák,
bědný
jako
ač se
všickni
bránil,
lávku,
Klesala
oči
mlčky
klopil
bílou
sedl
tesanou
na
prchal,
znaven!
mluvit
mu
ruce,
mé
komnaty
z
stud
jsi
pad
celováním
a
Neodvetil,
vina
moje
byl
chléb
Vzmužil
chorý!
jako
ač
oděn
bílý
krásen,
zlomen,
bloude,
že,
v
žebrák!
pouze
není
máku
jak
bohatýrsky jsi,
to
lupičské
když
jsi
jsi
bled
květ
pyšen,
jsi
byl
slova.
zpěvy
nyní
dívky,
zazpívaly
kterou
loučení
matkou,
přivádělo se
s
družky
drahým
domem
rodným.
»V OL N
479
Z
KNIH
FRAGMENTY
Odolali
všude
kdy
objevovaly
více
ležitostné,
objednané Johna
články
Pokládáme
obecenstvu
těji,
zájem našeho
nás
u
díla
pro
nesprávné
velikého
sebe
třeba
vykládá,
muži
o
po
skoro
jistější je, když
čtenáři
se
chvat
na
článečku
neznámém;
tím
učíme
třeba
jeho,
začátek
na
nestaví
lidé
nýbrž svým
bližním,
která
těchto
v
Je
vášeň
a
že
ity
lze
veliké
že
bezpečí,
toť
toť
i
prorok,
sociálního,
toť
mravnost,
stavěna
veliká,
řejniti
úryvky,
esthetická,
jedno
v
se
duše.
něho
ná-
lze
uve-
neboť
umění)
U
nýbrž silami
krásu,
pro
toliko
se
předměstí,
sdru-
ta
nýbrž jako
celý,
umění,
která
vedených mně.
Třebas !
jen
nýbrž musí
totiž
neužitečných
na
zakládat
své
míru,
zrobit
ze
úspěšně
někde
místech
by
dřeva
ze
hnáno
o
dostati takto
pověděna,
který
mně
by
tom,
zřejmém
desítiletí
Po faktě
přemítali,
jako
Opakuju:
zemi
toť
nutné
Arci
aby
sloužili
kde
lidé
Bohu,
žili
umění
měl
i
ale
nikdy
rty
deže, nebo
ohlodány
rychle
uměním
kůži
zvadlý
byly
je:
jezdíme
svá
konáme
jako
se
nebylo
A
růže, proto
kde
smrti,
drahách,
a
prodléváme
nikoli
každý,
co
umění
nýbrž v
soutěží, nejlépe
a
začít.
žili,
zemích,
v
Zajisté
býkde
krásný,
Je
jest
víc
než
zapotřebí
dost
řekách,
pro
příliv
naplňuje
ta-
nejnepatr-
na
nic
by
co
se
nebylo hnáti
výsledkem
a
první
podmínky
naprosté
je
vládnout
hnaná
začerněna mrazem
špínou ačkoli
;
umírají hlady. nám
umění
radno ho
s
svých
její
uhelných
prokramařuje si
Setrvejme ale
;
námi
sdílet
nás
mechanism,
bez
šatů; děti
dolů, duši
svou
takovém
při
smíme
toho
u
ohlušena
nemají
si
jsou zemi;
bude
později,
Ačkoli Anglie děti
kterékoli
náš
jež
lidskou
ohenní
síly
v
či
stvořil
jejž
tkalcovských,
školy
dřív
stavidly,
vykonávaná
zbytečné
umělecké
ušlechtilejších.
stavů
Tedy
stálých velkých
na
nádržkovými
vyloučení
věcí,
Množství
mlýny
orba
které
mechaniku,
pro
kotevní
neprovedeme, stav
síly
společenský.
také
mořský.
rukou
umění
život
zařízení
a
dokud
vodní
poskytují
hybadel
se
stejným
bychom
býti
za
je
třeskem
ačkoli
její hynou zlato,
že
ony
zdá-li
triumfu,
jisti,
je
krásná
nebudou.
slunečním;
lid
byl
kde
sežrány
po
krásným,
umění
nebyl
alfa
aspoň
špíně
ve
žárem
stínem
tomto
o
přemrštěn.
náš
ďáblu.
zemi,
Ušlechtilému
obydli
učíme
lidé
docela
v
aby
je
náš
lid
musíme
kterým
sčernalou
umění
jedem.
říci,
bezňujeme
klidně
aby
národ
umění a
není
lid
a
sloužili
aby
našel,
nepřijmou,
docela
kde
však
nikdy
nebylo a
se
zemích,
v
kde a
dřením
mám
když
tam,
místo
dílo,
špíně,
ve
odulé
krvavým
co
umění
napracoval,
čistou
učinit
svou
člověka
čistou
důvěřivě
jenž
námětu,
o
se
ho
když
umělecké
bývalo
valo
lidé,
jsem
souhrnem
veškerého
učinili
svou
nelze
věc, stručně
Ale
jednoho
počátek
zemi
abychom
krásným.
že
uvěřil,
Ta
člověka.
abych
podařit,
Tiziana
parou,
se
kde
ničeho,
kamene,
a
nebo
přirozené.
síly
krajinomalby,
od
důkazů.
nepotřebuje
mně
dostati
maloval;
model
(Přednášky
art«
on
nelze
by
nemá-li
obrazu,
se
Turnéra
kterou
krajiny,
nechce
v
knihy
malíře
umění.) Od
nemá-li
»Lectures
mohou
co
omezeno
nevyrábělo
se
uměleckou
ohněm
s
se
víc
ještě
Anglii,
v
Anglii najít,
být
líbezně
a
nemožností,
s
než
obklo-
namítne
nějakou
jinde v
ohyzdná
Ale
pracující
musilo
železa
mít
nikoli
být
!
činit
nutností.
fabriky,
by
sebe
stromův
ničeho
můžeme
musíme
my
továrnictví
nější
já
než
smyslem
se
nemám
Mu-
omezená
nýbrž
možno
Není
nevyhnutelnou
s
umožnit,
se
aspoň
ale
sežírají.
musejí
kvetoucích
řek.
stříbrných
morové,
budovaná,
nýbrž
kutiště,
a
dýměje
kolem
nevyvrhují
věncem
takovou
proházená,
a
jsou
činí
kterýž
rozmyslně
pravou
kde
umění,
hnusné
REDAKCE.
z
ke
jakékoli,
měli
kde
lépe,
kraji,
po
líbezná,
květnatým
pena
dá
(Úryvky
ať
zemi
pravé
nebo
takové
rozházená
Ruskin
harmonický člověk.
velký,
u
strusky
patrna
duševními;
kritik
jako
peníze,
lásky
z
lásky,
některé
v
nás,
u
nás ;
města
rozměrech,
školu,
není
mohutnost
v
kové
neobjevuje
tím, když
pro
umění,
vyšší
nebo
neštovice
jako
zdařbůh
mohli
ostatními
s
k
života
hluboce
listě
našem
v
zvláštní.
zcela
mohutnost
se
(přirozeně
mít
na
umění,
čtení
při
se
síme
štěstí
ne-
ohlasu.
výjimečná
mysli
na
bez
duch
dělnictva,
míti
vztahující
esthetik
je
pouze
žuje
fragmentů
jen
Ruskin
dlužno
slov
bez
šířící teprv
spůsobem
nadšená,
čistá,
pak
vysokého
nynějším
s
ani
ne;
kotví.
abychom
jako
jako
mohutná,
šíře,
zapadne
hlasatel
žhavý
nejen
tak
je
nějaké
z
citech
pravé
pelmel
pozornosti;
hluše
něm
o
neůmorný přítel
několik
sledujících
trochu
nespokojený
náboženský, Těch
Ruskinovy
životní promluviti
práci
slovo
Ruskin,
duše
vzbudí
zlomky
jeho
o
krásné
nebo
svému
co
nebo
slovy pověděl, hrdosti,
ke
lásky
z
z
výsta-
tvoříme,
a
výstavu
na
několika
nemalují
nemožno,
míchanici
síla
ani
řádné
je
co
dostane
to
abych
lásky;
z
konáme,
se
uměním
ušlechtilým
se
se
hrst
předloží
vybraných
ať
jim,
se
města
myšlének
kdy
nýbrž
poctivé,
soudu
dle
a
se
neučíme
spůsobě;
vami, je
480
nekritič-
a
přímo
něm
o
když
cestu,
Správnější
pří-
anglického
nadšeněji
docela
jeho nevzbudí.
a
kmeta
pochybenou
za
RUSKINA.
příležitosti,
časopisech
Nepřinesli jsme žádného
Ruskina.
schválně.
méně
jubileu
o
se
SAIĚRY«
svém
JOHNA
nedávné
jsme
É
bledý
rty
byly
hladem
omega
všeho,
neblížíme
se,
ušlechtilým
nýbrž
dovedeme,
tím,
když
každý
po
nás
hlasatelem
dávají
Je
terném z
díla
vedení
pravda,
nemůže
by
opravňuje božsky
nám
danském
zlí-
tím, když
nich;
Co
mlá-
se
že
takového
se,
inspirovaným? umělců,
velikých mocností
jen
avšak
jedině
že
umění kdy
Jaký vniterný že
se
nalézali
bylo důkaz
v
pod-
nadpřirozených?
odpověď
zakládati
důkaze;
domnívali
na
a
je
takovou
výhradně dobře
důkazu
tajeplnou
žádném
na
zvěděti,
mohl
býti
otázku
jaký
činěn.
vni-
vývod A
čím
»VOLNÉ
481
člověk
nestranněji víc
tím
ducha
míti
musí
měřeně
dílek
jehož
že
to,
za
dokonávají
jeho
vše,
to
mnohé
však
méně
Hubert«)
ne
stvoření, přidále
a
musí
správně konají, avšak
božskou,
kteréhož
zákonu,
neotřesitelnému
jsouce
vlivů
každém
v
lidé
pomocí
s
proto
zajisté
podrobeni nelze
nikdy
Síla
bytím
zmenšována
übývá
jí občas,
tělesné; vzbuditi, Avšak
ona
božskou.
je
nás
v
dílu
tohoto
rozpačitostí,
inspirace,
budování
nám
kteréž
slavíku;
nebo
třetí
ze
zákonův Dar
s
forem
a
vise,
kovává uméní
naší
ryze
plastikou, svého
objevení
padá
přec
je
vise,
pravím
šinou
všimnutí to
pak
díla
nad
na
cenu
si
se
Ale
část
řečí,
vise, jež sice
co
je
visí,
co
se
zavrhují
jako
stejnou
se
není
ponze
i
dar
svůj přísné se
A
že
zdá
obraz
jedním
vět-
uži-
bez
po-
ačkoli
božnosti, domi
nimi,
uměleckého
Smrt z
kteří
málo
Reynolds,
vedená
»rozumně
sveden
byv
avšak
mezi
vlohami
že
nejvyšší
bez
vě-
si
nejsou nad
jinými
znej větších
jeden
ná-
rozhodné
převahy
mezi
skromností, prohlásil:
svou
všechno
práce
laskavě
nýbrž
aspoň
své
že
oddávajíce
visionářským.
samým
vědomi,
kteří
podrobovali
nalezáme,
kteří
nýbrž
lidmi,
uzdě,
souvislost
lidí,
a
umění
na
ne
života,
sobě
nebes.
horečně,
dovoditi
inspirace,
tak
si
jej
ne
dobrých
lidí,
nijaké
nované
částí
a
Ďábel.«
řady
prací,
věcí
přesnosti;
zmůže.«
rozumnou
že
v
je
ne
vždy
svou
I
krotí,
dokonale
se
lidským,
nevyjadřuje
ani
zdá
avšak,
zákona,
uvědomují. si
nejsou
pokud
jehož
Pták
není
umění?
myslím,
neuvědomělou
tak
jako
ani
ale
jsou
si
(díky
neuvědoměle
pořádku,
podle
nestává
pokud
jsem
skvostné
Bohu
jen
v
a
!) na
bož-
passáže,
řece
pták
že
viděl,
zákonech
v
ani
kázeň
nebo
nikdy
radost
omezeny
si,
dřeva
vlnky
voda,
uvědomuje
vědoma, aniž
si
zajisté
hrající
kuse
v
řídí
zálibu
má
jest,
obloze.
je
nikdy,
tvor
avšak
a
na
rozum
avšak,
jen
míry
dlí
poněvadž
mně,
se
času,
slunce
slavíkův
Zpěv
ských.
voda
zákonech
jenom
umělcem;
ač
vyslovuje,
;
prozkoumáno
beránek
neni
záliby
nýbrž
částí
jehož
kra-
v
je pravda,
takové
podrobně
života,
dveří,
zlidŠťuje,
nalezáme
vyřezává kuličky
který
zvířat,
příteli
nicméně
Takž
samém.
a
vyjádříme
viděné,
stvoření,
pouze
kolotá
umění
avšak
ve
příčnici v
věci
ve
jenom
výrazem
umělým
sobě
svého
zálibu země
je
skončí
již
avšak
umělci;
zákoně,
v
ze
za
zálibu,
míru
nad
nedostatek
a
víc,
třebas
jehož
stvoření,
temnost
ještě
je
My
záliby
beránkův,
určeném
to
záliba
záliba se
jakási
discipli-
a
definicích
prvních
upřesnit
umění
vždy
pastýř
je
pro
pociťovaném to
být
rozumné
zákonech
a
disciplinovanou
a
veškeré
snad
musí
nejasností.
nejsme
a
všech
Fésole.«)
jeho
výraz
Ve
pokus,
větší
je
of
formách
ve
je.
on
velikých
Laws
člověka
záliby
též
ještě
»The
knihy
Umění
bením
mocí.
dílem
je
nichž
jejich
být
bezužiteČné,
»Rytíř,
dílo
vypadají
ona
mohutnější,
naprosto
spůsobem
mysl.
nejen nejvyšších,
sebe
trvale,
lze
dar
poli
na
drželi
a
těžkou
jakákoli,
dosaženo
byl
světa
pokud
umění
jakési
lidé,
ale
didaktičtějšího
mírně,
mravným
jsou
ať
velká
velikým vynaložením lopoty
s
úspěchů
rozmyslnosti
klidně,
děl
jalovým.
dvě
jen
jen
bezprostřední
bylo
vise,
skutečnostem
a
dobytý
tomu
život
probouzet
těchto
jako
nejtrvalejších
těšící
avšak
hodnotu
jim
než
Naproti
době
předcháze-
znamením a
poklad
nás
v
obou
cena
trampot,
nikoli
je stejně pravdou,
»inspirovaným«
Durera
a
buďsi v
vtiskuje,
rozrušenosti;
takových
visionáře
Albrechta ten
velkou
velká
že
buďsi
byly
vyvolují,
pravděpodobně
obraz
závěry
sprostřed-
osvětlené
zrcadlo,
nebo
zvou
pouštějí,
nalehlo Tak
Ale
jelikož
to
vy-
konečně
bývá
která
faktem,
mocně
vždycky
uznávající
tečné,
ve
souvislosti
nejužší
v
skutečné
duchu
omezenosti
přeceňují,
spaní,
a
nejzřetelněji byly zachyceny, vždycky
kde
zůmysla
duševní
včele
důsledné
cestu,
jícím, správně vedeným živobytím. že tyto
pudy
zvířaty
se
fantasie ;
(didaktického)
duševní
na
jako
lidstvu
jako
duchovní,
i
se
spíš
jině,
za
podáním
si
umějí
prospěl,
mu
jsoucích
předně
:
sna ve
stanovití
nalézá
se
Buď
(Z
společné
činnosti
pokládán
poučného
byla
stupních
všemu
troje
v
neboli
a
poučení;
božské
výhradné
citů,
vrozeny,
přirozeností
myslitelů
kteréž
krásy.
poněvadž
nejvnitřnější
většinou
vise
vyvozovati
dar,
tak
ovládatelné
v
studiích
dlouhých
uštědřené
zrovna
dar
druhé
za
trženosti, za
jsou
nestranného
dalších
a
velikého
látkám
energie
dlouhý
takže
chorobným,
než
zneuctil,
část jeho
svůj
celý
za
tohoto
vlivem
byl
»Sv.
nesrozumi-
neužitečné;
visionářský
častěji
jeho
obě
díla,
Člověčenstva.
máme
které
zpěvu,
a
mého
dle
za
dar
nichž
z
jako
nanejvýš
docela
a
prozkoumáno,
oběť větší
stvořil
lidi.
jakousi
s
němuž,
vlivem
roztříditi
lze
než jen
víc
výsledky
po
pod
a
schopnosti,
a
měrách,
různých
jen
všeho
majetkem
city
Tyto
a
vedené
rozumně
společným
v
dosaženo
bylo
méně
uštědřeno
ho
každého
za
jsme
či
vymožeností umění,
pokládali
části
z
více
nám
svých
ve
že
toto :
obyčejně
dosud
práce
vydal
dolů.
poněvadž
předkládám
vysvětlení,
že
nás
v
k
naší
božského;
činil
doklady přivádějí
dokázati
moci
nás
z
vysvětlení
jako
jen
a
je-li
nebývá
aby
Avšak troufám,
myslitele.
lidé
však
lidskou,
dílku
tohoto
sraziti
zvířata,
pouze
sprostší,
měrou,
části
z
ne
z
nebo
zdání, existující
budu
cosi
všeobecné
Toto
je
a
božského;
takovou
nikdy
lidé
jsme
ušlechtilejší
lidé
době
síly
vůlí
ji
naší
hříšností
nebo
každé
v
My
neustále
naší
übývá
lze
příležitostech
nebo
přibývá
nebo
přibývá
jako
zrovna
bídou
a
býti naším živo-
rozmnožována;
nebo
rozličných
při
života může
duševního
tohoto
kterak
přesně
umění
jenž a
odstrašující
a
sny
zobrazování,
jiné
nezajímavé,
jsou
některé
malíře,
spůsob
jejich
přesvědčíme,
On
obejiti.
(vyjma
telné, se
482
podobným spůsobem zobrazují živé
kteréž
výsledky
tvorstvu;
v
co
obrazotvornosti,
to
jsou
je
skryt
postavení
k
že
to,
za
zjevy
všeobecného,
životního,
božského,
míti
prozkoumává
SMĚRY«
půso-
stejně
lásku,
radost
a
ne-
jichž láska
člověčenstvo.
484
483
Ale
stává
lásky
píseň
měním, když zpěvák
jejich passáží
zlo
Dále,
loutny,
si
jeme né
nebo
ztrátou nad
že
její
přítomnosti
umění
je proto li
nebo
avšak
všechno
velebou.
své
úloze
mene
veta
je
jeho
nedokonale,
jakýmkoli
něčeho šeredného. dobách
silných
pokoušelo ač
spůsobilým, braziti
celé
po
postavami
měli
své
Z
tohoto
umění
a
je
kteří
že
se
není
ai
pravé
síly
si
životní
kamene;
zdravé
velký, vaší
vané
od
Zajisté nás
si
umělce
osob,
neboť
jejíž
které k
poměru
v
ne-
Vy
veleba
a
umění,
snad
v
platíme
napadne,
veliké
podívat
lepší
peníze se
věci že
pomyslíte, je
musí
na
za
ono
skutečné
je
sta-
malý
či
výrazem
býti
než
hnizdo
hnízdo
nebo veleba
to
jste
raději
ptačí
než
si
tvora
ať
ale
jste,
skutečné
Williama Hunta
buď
živoucího
lásky;
něž
s
záliby si
vaší
něčeho,
škeble
veleba
hrdiny;
zdravé
velebou
býti
jen
zásadu
veškeré
zdroj
má
jakožto
šíří
vede
pečně
první
zobrazili
abyste
pokracovati
tak
diskuse
obraz
To
účelu
představuje to, která
řeci,
Je-li
pak
je
dán
záliby malo-
skutečné.
hnízdo,
a
hnízdo,
sotva
nebo
nosti
materiál, jediná
pouze
materiál
je
tak
natahováním thoda
zpracování
je
jen
jediný
lišící tím
času
materiálu, nebo
jsou
spůsob
si
slabostí.
jsou
nebo
co
(V
malby.
místní
a
so-
okol-
správná a
A
me-
každé
sochařů
zpracování
poněvadž,
materiál
býti
docela
dobrého
co
příznivé
malování. k
nedo-
nedokonalosti
jejich
jejich doby.
Velicí
znalosti do
podmínky,
přispůsobením
známkami
nedokonalé
podobni
spíš
nejlepší
je
pravda,
místa
zcela
nejúplněji
vyumělkovaným
musí a
kresliti,
nevyvedete.
místní
rozdílem.)
dobrá,
budete
pověděti.
to
od
bez-
kresliti,
si
jako
jediná
je
se
si
který
býti
pouze
přec
zcela
umělců
»slohy«
zdatnosti,
SVOU
ale
právě
býti
je
zákon, jenž
jí
různý
zdálo
se
nejlepší, podmínky
statkům
malíři
horší
malba
tedy
Tzv.
zásady,
mramoru
je
řeckých,
možná
že
sochařství;
v
má-li
by
je,
tak
jsem
uzavírajíc všechny
methoda
správná nezbytně
že
složité,
nikdy
časové,
meze
po-
nauka,
srdci,
na
usiluje
co
uznány,
zákon, jenž
představit,
nejjasněji,
poví
Toť
přejete-li
užitečná,
snaží
se
stvo-
je ušlechtilý, který
leží
obraz
po-
vášeň
pokud
Přejete-li
kresbu,
býti
stvořený
učil,
také
vám
Nejlepší
co
toť
kroky.
dále
je
též
sae-
a
byl
hlavní
je
obraz
bezpečně;
a
obraz
musejí býti
skutečnosti.
co
krásnou
ryzí přirozená
a
jsem
umění;
něco,
methodě.
o
ke
in
poslušnost
vytrvalost, aby
jeho
rychle
vyvedl
abyste
cíl
nejvyšší
obsahuje
jejich
setrvávati
vůdci
jakožto
jako
a
třebs
to
to
dány
člověku
Jen ten
láskou
s
Prostota
výjimky,
osudno
je
mysli,
umění
postavení
pravdivé
umění.
práce
si
byl
život:
celý svůj
po
malován
chařství
do
vaše
Buď
výškou
noveno
v
že
buď
vaše
Boha ;
tudíž
praktické
milujete.
co
zahy-
karrikování.
Vtiskněte vší
anatomii
od
tuposti;
návyku
nezbytně
jedině pojímáním krásy,
pochopiti krasy, je ncstvůrná
při
jiné cnosti,
uměl,
vyčerpány.)
Karrikatura
nejlepší
nic
neočekávanými
o
dovedou
pro
a
budovy
Avšak
překvapení
zákona
přemršťuje.
své
neměli
než
posic
umělecká
umělosti,
všechny
opírající
variace
nové
posicích.
Taková
velikého
karrikatura
nedostatek
lidech,
nohy.
byly
v
rozličných
na
sto-
stvo-
býti
musejí
chopili.
této
musí
saeculorum,
které
jiných výrazů,
a
meze,
když
nula,
í
těla,
křížili
spůsoby mají
veleby
ani
jednoho
cula
zo-
vyzdobovalo v
ani
duší
abychom
se
velice
zprva
Ne
hodiny,
jako
řen,
BÍLEK.
F.
přesno-
s
století
hodno
nebylo že
si
skoro
lidskými
než
tělo
jedné
i
ob-
v
řeno krásné dílo. A
1
nemotorné
dovedlo
složeny
jejich dnešních dětí.
rozumění
svaté,
stávalo
aby
lidské
zalíbilo
i
stí,
jen
Postupně
figury.
umění
velebiti
se
ideu
ranných
svých
nich dělalo
z
V
vášně jsou
množství
ne
podati
nebožtíkův
:
letí, nýbrž pomocí nespočetného
spůsobem,
dokonale
ačkoli
obraz.
hlasy mnohých
jednoho života,
spůso-
že je
srdce,
tisícerých
dovedností
a
mluví
než tento
mluví
také
razech
Věcí
velikého
velkého
že
tom,
v
sebe
hanbě;
jeho
v
lepšího,
jejich
něčeho
jakýmkoli
třebas
rozkoši
snahy
ve
veleby,
ideu
podati
jeho
A
zapo-
umění.
jeho
krásného
vŠak
úlohu
svou
jest
bem,
umělec
kouzlo
něco
umění
pravé
leží
0
myšlenkové;
napodobovací
po
tra-
obrazu
in-
právě
je
Sláva
A
své
protože
odsoudit,
bezcenná.
proto
značný
;
umění
(Jakmile
na
nad
neméně než radostí
gické
je
nářkem
své
nabývá
kresba
Fotografie,
nemůže
krás-
aby ptá-
doznání
tomto
v
ceny.
než
svá hnízda.
stavět
feriornosti
vyslovu-
věci
ve
líbezné
její
díl
zálibu
svou
sluší
bylo by lépe
zahynuly,
přestali
právě
dopl-
výměru,
připamatovati,
ci
Ale
je.
kdyby všechny obrazy
světě
na
průvodem
s
nás,
pro
kou-
abychom
rozsah svého
nili
zachránit
u-
rozumem
uvědomí
si
disciplinou
a
se
své
(Jiné
síly
a
úryvky
liší
se
jen
budoucně.)
FR.
BÍLEK
PODOBIZNA J.
ZEYERA.
BOUDOVÁ
A. I.
cena
na
DVĚ VÝSTAVY VÍDEŇSKÉ. Vídeň
nemívala
město
jako
životě
umělecké;
převládaly
lidé
á
byl
vzácný
i
dnes
důstojné dvou
trh
let
svému
výstavách znatelně
nevalné,
jiné
členů
vyhráno
místnostech dila
A
den,
obeslaná
a
tak
i
dva
na
čilé
si
Secesse
řadu
kores-
a
Vídně
do
.
.
ještě
.
na
věren
'si
a
Nevím, si
ani
loni
s
kráte
ním
vítal
nadělali
Bahra
tuším
vstupovali
a
nic
ne,
od
nás
tolik
že
už
teď
pana
Vídně
do
přiznat,
světu
hymny
teď
Secesse
netroufal
bezbožnému ani
táhli
palác
nový
slabší těch zde
než dvou
v
hodou
0
na
znám
jak
se
tak
daleko
jsme
věru
jsem
Ale
neimponuje,
do
kritičtěji
známé.
nelíbí.
mi
dlouho
na
a
že
slávy,
třetí,
po
staré
jako
vnitř
dalo
se
je
Praze
první.
čísel
zvyklí,
málo
věcí
více slabší
myslím
skvostná set
daleko
tento-
naladění
ale
než
Takto
nepoměrně cizina
vysoko
čtvrtá
kritisovati;
je
předešlé,
než
než
na
rozhodně
normál,
jaký jsme snad
vykazuje
nad
vý-
i tentokráte normál
vyšší
a
knifem
jakým
ten
Klimt
ná-
Vídeňáci
je
jako
nehledí
děvčat;
zajímavý
jen
namalovat
umístit
plátna
věc
A
kde
stačí
daleko
celá
ale
nejsilnější
je
jsou
jeho
prosté
bezpříkladnou
To
obratností
velikost
sousedství s
větší
všichni
četně
a
silou
zastoupený
teressantní,
plastice
tu
ještě
Němců
je
z
také
na
dojem
úspěchem
STRASSER;
nesnese
zdrcující
modelovaného od
jednu
RODINA. něho
vedle
výjimku
slabý
KUEHL,
slabší
nežli
SKARBINA
ač
vždy
jindy.
Z
opět trétu
MAURICE
výtečný Baertsoen
a
hlavně
je nejzajímavější
arranžovaná
a
ELIOT;
v
kresbách
a
skvostně
distingovaná,
kreslená
dámská
v
pa-
rytinách
znamenitý RENOUARD;
svrchovaně
in-
krajin
znamenitý jeden THAULOW, dobrý BAERTSOEN, stelu
že
rozumnějších Vídeňáků
velmi
drážďanský
tentokráte
A.
dojem výstavy; snad
i
velkým
s
ná-
a
omyl,
byl
aby
na
nevytrhly.
starý
mistrovstvím
a
umělecký
z
v
které
průmysl
Rocheforta,
hlavy
ostatní
ANDŮ,
malíře
Marca-Antonia
jen interessantní. Tak je MOLL
tam
holduje
divně
divného
a
Verše,
ve
velikou,
postavu
zásadě
Této
upadl
hledí
ne,
;
barev
nikdy
náladu
divně,
cenu
umělecký
na
KRÁMER
koho,
namalovat
veliký. s
vrhl
se
scény
Veritas?
ještě
píše,
talen-
KRÁMER.
intimní
ani
divných
Nuda
jeho
hle-
rychleji.
rozhodně nebo
večerní
užívat
jim
společnosti mladých
ve
každou
je
proto
effektu
lidi
i
vystihnout effekt
za
zlatem
ENGELHART
podobí
ovšem
prostoru,
v
spinetu
že
cestou,
KLIMT
jistě
u
světelný
ani
vlastně
modernost
dojem,
stejného
zavádí
ten
Schuberta
maluje
dlouhou
docílili
nich
z
Máte
umění.
by
laciná
znova:
zase
příliš
jim jedná,
se
tované,
a
Secesse
stava
dají,
písnička
práce
kam
ukazují,
jasné
linku.
prohrajou.
pravého
poctivá
svá
exposic
loňska
místo
vzbu-
posledně. Také
všem
stará
je
flanc
a
1
jsme
my
To
příliš
rozhodně
tím
a
traktamentu.
nevynechali. I
míří,
cizích
nás
ba
čtyř
jejich
z
z
Secessi,
novou
žádnou
v
následu-
i
mnohý
ipso
eo
způsobem,
zůstal
od
jejích
na
mistry,
znamenitým
zajede
atd.
valný
za
ciziny
zásluhou
světovými
Prahy
z
Vídeň
změnila
se
opatřila
úspěch
kteří
takové,
ohledu
nyní
jako
Engelhartovi
její první výstava, improvisovaná
nadšení
přímo
jícím.
;
mezi
drží
tradici
Neplatila-li dříve
Secesse
poměry.
pondujících
Tuto
účastenství
nastaly
okázalé,
uměleckými,
Klimtovi,
prospěchu.
pověst
uměleckém
zevně
spíš
intimně
jiném
v
bývalo-li
a
vlastním
živly
v
ale
nástupce, k
jejím
živly
má
valnou
u
Pettenkofen.
Makart
umělecký
měla
nad
mistr
a
v
nás
nikdy
vždycky
Makart
la
tuším
už
že
myslím,
soutěže
ze
dekorační
v
por-
zvláštně
podobizna
r
A
491
od
A.
dílo
GANDARA,
dámský
tohoto
To
že
dobře
by
tím
života
plno
viděl
jsem
způsobem
tak
nejvýraznějším,
velice,
kterou
mistra,
uděláno
je
nejlepší práce
BESNARDA,
do-
nazíráno
sousedství
sneslo
až
nejjednodušším a
SMĚRY«
mistrovské
ale
poslední,
a
od
portrét
opravdového
posud. a
la
de
OLNÉ
tak
největších
i
Dále níka
tím
dojmem
také
druhá
nedá
věru
mnoho
jako
naše
a
výstava,
všechno
jako
najde
bez
u
výborný
PEPPERA,
tam
něco
velkou
jaké
Z
hodnější
je /
prof.
u
J.
vervou,
současných
Kunstlerhause
kardinála
s
nejpozoru-
Schonborna
od
u
jest
P.
i
Secessi
v
vystavuje
bohužel
Cechu
z
vidíte, celková
Jak
-
ale
bilance
jediný
není
kdo
Champs
víla«.
řízách
pak
než
nohy
chodců,
má
Proto daleko
v saloně
tu
červánkem
snivou
představitelkou šediví
vlažný
Božský padající
v
rozlévá
duše
kterým
sedí
stojí
a
mladých
potůčku
mírně A
právě
dovede
jeho
H.
bílé
Jeho
jeho
dávání
s
i
sta-
lýrou
Martin
pozadu
srdci
skloněné
oběti
krásu
prvním
chce
se
přece
mistra, není
jeho žold-
starých
typy
paní
vzácných
a
uprášené
bosé,
a
ačkoliv
a
malba
rytířů
urozených
dý-
červánků
štěstí Henri
rozšlapané
a
procházet
odchází
celou
v
naší
duši
tichém
vyvolat,
štěstí,
spočívá
oblacích
v
i
oděny
krás
svých
barvami
nebo
své
duše,
oudů. což
přírody
bez Za
vyhleto
ale
se
rozlije
Puvis
svým
de
jeho
Henri Martin
zástupcem, nahrazujícím
mohutnost
zesnulého
mistra.
císaře
Geta«
přímo
plastikou umění
všech
šlo
zde
Ale
jako
žel
a
po
oběti,
vražda
zabití,
skutečnosti,
duši
nože
jichž
vzbuzující
tento
neštěstí,
předvedením
derou
se
obraz
-
nějaké
v
ruce
pozorovatele jen
zatřísní
a
zdvihají,
se
rvou
a
účast
škrtí.
podobnou diváka,
zvědavost,
údiv,
nůž
hnusně
a
lákající
budící
a
krev
i
snad
ne-
břicho
ostrý
mosaikové
podlaze
vojáků,
a
dlouhý
něho
z
jíž
zdi,
děs
sice
jak
vyhrkne
těch
ke
přitisknuté
cítíme,
my
jak
jichž
nevy-
strach
hnus.
Není-li ani
dílo
ušlechtilost není
prací
jenž
z
Zajímavostí Rodina
jest
Ze
se
kácí
Já
umělce.
na
a
S
kde
že
odsoudil
jehož
každému
as
a
se
umění
obrysu sám
jsem
z
pouhým
se
vypadá úplně. Balzac
se
polo
zájrůem
mohl
mimo
svého
ohromná
za-
není.
übránit
čekal
po-
následující: že
a
něm
na
nemohl
nešťastná
asi
strašidlo,
nic
na
známa.
reprodukcí
vytýkalo
to
je
pochopitelným
stává
pak
Falquiera.
Rodinovu
zad,
a
umělcova,
byl zamítnutý
loni
pamatuje
Rodinův
Falquiera,
theonu
krásných
Balzac
celkového
ctitel
uměleckou,
rámu
každý
se
jímavého
vrh
letos
díla
výsledkem
salonu,
Balzacu
zorovat
názoru, Chavannem
historických.
»Zabytí
Ale
vyjadřuje
ozářené
po
nohy
matky,
a
vniká,
bodají
jest podstatou
lidského.
důstojným
teplem
květů
neúhledné
záhybů citů,
umění
želeným a
jsou
zůstala
Saurenta
svojí
a
živě.
krku,
na
měkké
něho
které
hloubka
stěnou
P.
obrazů
ROCHEGROSSE
obličej
dokladem,
souladném
J.
práce
pracemi
působí
visí
do
Martina,
který
jeho
za
obraz
jest
volává
teplo
a
diváka,
jsou jednoduché,
titěrných
vnitřním
šťastník
Jak
postavy
těžce
strop
ducha
maluje
dekorativní
také
Děsný
duše.
ušlechtilosti,
jest
v
se
klidně.
luh
vysněného
vznášející
dojmut.
tomto
v
sní
a
za
hlavy
vousy,
onde
stínu,
toužebně
buď
údolu,
měkký
blaho
a
myšlénky
vyjadřují
Za
jarní
příjemně
a
poesie
vzduch
tento koutek
mír
hledí
ozářené,
vonný
měkkém
jemném
dlouhými
s
klid,
se
veliký
dekorativní
že
ušlech-
v
nazírání.
a
silného
ne-
stranou.
»Vodní
lesíka,
vody,
de-
jest
MARTINA
postavy mužů
sevznáší
v
teplým
chají
vidět
umění
že kouzlo
hlavu.
prorážející
nahé
postavy
anebo
barvě,
v
podání, nýbrž
a
vystavil
jakmile
zmotanou
Veliký
rukou.
Bílé
a
1899.
březového
proužek
oblečené
vzduchu
HENRI
úvalu
úzký
R.
nejzajímavějších
z
od
pole V
protéká
v
SALON
Elysée
korativní
Ve
jež
LEFE-
prázdné
a
cítění
jejím
a
mnichů
kutny
—r—
PAŘNSKÝ
rých.
síla
a
provedené.
výtečně
postavy
těžké
nej-
pořád ještě lepší
přece
doma !
bílých
pohybu
podobizny
působí
provedení
díle
zakrývající
v
i
—■
nejpěknějšícb,
z
poznamenat,
přiznat,
Ten,
néřů
zde
tomto
polem.
barev
kresbě
v
přesně
a
umělce
musí
každý
jsou
SAURENT
na
skřížené
nohy
jedněm
této
vedle
přesnosti
duše
k
rukou
v
SCHWAIGER.
nás
aJ.
ojíněných
uděláno
největších
z
v
portrét
velký
na
v
ZENISKA;
silnější,
zásilek
českých
tetřevy
:
tilosti
vyzní
rukou,
důstojníka opírající
soulad
práci
malé
dobře v
jest
výstavu.
věrně
spočívá
křídovém,
Maxence
do
vezme
tvář
hledící,
tuto
jak
Lzeť
cokoli
levou
lhostejně
jinak
H.
opravdu znamenitý
sluncem ;
málokterý
schopen
mistrů.
plachtu
zvlášť Ch
pak
ač
krb
letošní
Jak
jeden
BASTIDU
y
zdobí
suše.
poněkud
volný postoj
a
o
řadí
kresby,
ač
vše,
a
obrazu
BVRA,
slabých
jmenuji
SISLEY,
A
sty
HELLEU,
od
krajinou.
übohá
kritiky
a
těmi
mezi
SOROLLA
ranním
ozářených
je
od
velkou
je LILJEFORS ;má
i
kresby
(krajina)
s
výběru
se
se
vzepřenou z
plátně
na
soulad.
přirozený
mírně
malovaná
přirozeně,
a
podobizna důstoj-
jest
mastných blýskanic olakovaných obrazů
bez
umělec
vážný
amateurských
zajímavého;
dvě
BESNARDA,
PATERSONA
větvích
Spousta
Ovšem
pastel
věcí
Oté tak
skoro
übohá,
je
spo-
jsme vzpomněli,
Kunstlerhause.
přísného
CHÉRETA,
»Secesse«,
ze
sotva
a
v
nás.
sem
od
pastel
říci;
Rudolfinum.
staromodních,
věcí
odcházeli
jsme
přese všechny námitky,
je
i
krásná
a
MAXENCE,
Ušlechtilý
kojeni že
od
pravdivě
mistrů. S
pozoruhodná
působící
v
492
spoustě
miláčka
jsem socha
na
v
náPan-
JAN
DĚDINA
ILLUSTRACE.
»VOLNÉ
495
Suď
jej
že
kamennou
na
tak,
si
jak
osobě
Balzac
vazba
něčím
vycpaný.
provedení, vystihl.
není
by
pak,
—zachycení výrazu
Jeho
Balzac
koleno,
níž
bez na
i
obrovitého
jest klidný,
třeba
dumající,
Jakuba.
Ač
nožku
přes
váhu
největší,
Balzacova,
sochařsky
lehce
socha masité
že
úzké
svým
zevnějškem
zdá
koleno
nohy
druhé
toho
zhlíží
poněkud
do
nas
svého
svět,
Moskvě čeští na
i
obeslání
ve
brousiti
Vídni
činnosti
J.
BENEŠ:
bude
tak
Moskvě,
k
II.
a
vtip
tím
scházelo
států
obycejne
si
některé
na
tom,
že
ze
carská
aby
1Q00).
i
se
Vídeň na
vždycky
a
ZE
III.
o
jednaní
SOUTĚŽE
to
loni
vídeňské
»V.
u
toho
SM.«
o
Jednalo
NA
s
jich
kterého
jedna na
se
Rusi
o
k
aby
ne-
všeobecné
pořádá
státu.
z
výstavy
A
J. FILIPPI:
a
a
někdo, nás
účasti
občasné
produkcí,
umělci
vídeňské
nikdo
se
A
pomýšleti
snad
se
obeslaní
súčasiněného
zanedbal
čase
na
(Najde
uměleckou
TAPETU.
potřebě,
necítí-li ale
se
obal
DĚDINA.
jubilejní výstavy
než
jako
PETROHRADĚ
V o
celé
neuvádí.
nitra
bylo
Mnichově.
v
umění
se
když
'to,
příležitosti
Tentokráte
veřejnost
mluvilo
branice«
tamějších.)
zájem
se
anebo
»za
povzbuzení
se
mnoho
Jednalo
rozbilo.
ruskou
pojí
velmi
a
umělci
výstavách
seznamovala
pořadatele
se
kladou
k
RAKOUSKO-UHERSKÁ
výstavy.
secessi
v
společnost
tak
Dlouho
jednalo
výstavu
umělec
český
VÝSTAVA
zahraničně
pařížské,
separátní
vystavovatele
AKCESIT.
ledna
na
mnoho,
kde
do
výstavy
méně
národností,
zájmu
1899
korporativně světové
pomýšleno
doma,
ti ohiadě
cizích
se
příští
později když
kdo
listopadu
(od
súčastnili
UMĚLECKO-PRŮMYSLOVÁ
A
že
a
Falquier
JAN
UMÉLECKÁ
mi,
se
schází
že
zdálo,
se
nad ostatní
povzneseného vysoko
zamyšleného,
mile,
mnohému
že
posadil
dosti
vyjímaje postava
tak
•
Falquiere
nakloněnou,
působí
chvilku tak
není,
člověk,
tlustý
hlavu
semknuté,
tlustý člověk,
ducha
krátký,
malounkou
pohyb
položil
ale
ně
Sv.
496
zavalitý,
tlustou
krátkou
Rodin
co
ulici
v
těžký
tento
byl
přes
ruce
zákoutí
jeho
vydržel
tělesná,
Naposled
přes
v
Balzac
vylíčení.
pohodlno, přeložit
byl
složitost
a
nohu
představoval
člověku
veliký
následujícího
z
lavičku,
asi
jej
tlustému
tedy
sám
každý
SMĚRY«
v
a
Pě-
výstavy při
tu
IV.
nichž
také
ra-
AKCESIT.
»VOLNÉ
497
II. sou-
SMĚRY«
možno
umělecké,
Delegáti
sobily.
počátku dělení
rámci
v
ovšem
stavy
že
takovém
vahu
komitét
nepřišli, ství
pak je
vlády,
Pirntr
sama
Máme
krátkost dále
obrazů, 250
obnášeti
sicí o
nebude
skulptur) má
x
asi
vyžadovati
českého
representaci
rakouského.
oddělení
/4
napjetí
zvláštního
Jest
k
jen
Lanna
proto,
jenž
že
příliš celou
150
malý říši
akvarellů,
materiálu
jednotlivcích,
aby
pro
nebylo,
je
kreseb
oddělení
pamatovali,
souborné
se
může,
české,
protože
a
rozbrojů
malý
a
rytin
že
ona
resignovali.
počet
(maximálně
přípustný a
to
Myslbek,
p.
disputací
prostor
Přání
za
P.
funkce
velikých
jury
povoláni
jury
a
podařiti
»Um.
rozšířena
tentokráte
že
umělců
nepřipouští
pro
zaopatření
své
na
vyslali,
Klusáček
Suchardu.
Lannu.
ryt.
přesvědčení,
českých
času
olejů,
na
ryt.
pevné
vystoupení
a
i
jakož
a
vyhověno
Vojt.
p.
místodržitel-
Maudr,
kooptací
Mařáka
schůze
komitétu
a
vý-
tedy
zastupovali
přípravného
umění,
od
do
to
pře-
jakou
ustavující
Hynais
Schnirch;
Pirnera,
přátelé
jmenovala
»Manes«
komitétu
do
aby
také
byli
a
do
vý-
přes
spolky
vybídnutí
výtv. umělců«
»Jednotu
Myslbeka,
pp.
České
si
přesvědčení,
zřejmo,
Menzla)
a
odvolali.
zase
Liebscher
Besedu« o
zvláštní
podmínku
leč
plném
v
Němci
delegáty (Jakše
Šaloun,
a
na
od-
českosti
o
naším,
bude
Němcům.
obeslaly
ale
pak
své
ale
proti
pojem
zámyslu
oddělení
prvo-
české
vyžádalo
pojmem
s
původního
Češi
mají
stavní
ných
se
nekryl od
v
Tento
národnosti.
neupuštěno právě
ale
přistoupilo,
od
kteroužto
na
pů-
výstavy
hned
»zvláštní
se
rakouské«
výstavy
obě
na
sůcastnění
korporace
na
kladli
co
obrá-
zajistiti,
obeslání
na
spolků
českých
ministerstvo
ohled
vlivem
podmínku
za
výstavy
místodržitelstev
svým
aby
hledíc
vyučování,
a
výsledek
prostřednictvím
se"
také
zdárný
nejvíce
[illegible]O: H. O. tilo
osvěty
ministerstvo
kouské
[illegible]»V.S.«
498
a
150
jež
tentokrát
dle se
drob-
dispo-
jedná
celku.
mostě s poznámkami _ Klášter Pavlánský. — Domy při vyústění ulice M e 1 a n t r»V. i cS.« h o etcí na na Staroměstské 1899. Souhrn PRAHA — vy Elektrika Karlovu. zprávapamětí
náměstí
ských
hospod
zájem
pozadí radé
pláň,
letenskou
dem
schvaluje
cenu
musí
čtvrť
se
se
míti
čtvrtí
mostu
těmi,
slovo
jení a
se
a
což
»most
při
že
je
to
města
s
Náhled tím
když
Aě
p.
prorazil.
zatlačil
docela
do
přeběhne
zaslechne s
ní
rádi
vážně,
možné
a
spojení
stranou.
Malou
páně
prostředky
ve
to
spo-
vedení elektrické«
docela
jedině
protestování
komunikační
vilovou
bychom
pousmáli nemůžeme,
uvažováno
a
Úprava praž-
každou
za
příští
když
»vrchní
té
assanaci
Rudolfina.
assanace
až mráz
!
Karlův?
tom
mosty,
Oprava
pátou.
teprve,
najdete
nové
—
nový
se
z
již
spojenu
zádech,
po
o
příkopu.
jehož provedení pře-
K.omunikace člověku
Zájem
jeleního
Městské
Prahu.
předkládá
šikmého
Zastavění
—
kaváren.
a
starou
o
vážně
docela
projekt na
rozbourají.
se
Nic
o
věci
uznáno, starého
neprospělo
architekta Munzbergera.
Křižíkův
a
Bohudík
většiny trať
za-
III. S.« »V. SOUTĚŽE ZE
koňské HESLO
dráhy
také
zatím
v
nejbližších
dnech
H.
*
»VOLNÉ
499
v
elektrickou
že
nebude.
přeměněna
zavládnou
aby byl
most
mnění,
že
radnici
na
Karlův
páší
názory,
jiné
tím
zhyzděn
ukazovaly
vtip,
nedopustí,
jež
způsobem,
jak
rokem
před
do-
v
satyrické
klášter
O ného
okolí,
téhož
slovíčka
těch
vandalismu
dále
přijde,
mlčelivosti rušena
jakákoli,
zavoláním
otcům
klášter
pavlánský
že
domnění,
Jak
čáře
té
příčina
než
na
svého
opravdu čas
»až
myslí
Tím
můžeme
skutečnosti
snem
těšiti
se
jakmile
spaní
ve
shovívavé
znenadání
nás
jiné
o
jako
ku
je
př.
tato:
Z
král.
rady
města
18. t.
noučiniti ních
Dále
schůš
usne
sboru
domu
návrh
stane
se
krátko
kdyby
snad
odpor
vrženci
dlouho
staré
Ozve-li
látnosti. nách
boření,
místě také
bude
čemu
bývalý
násl.
Od
byl
bořen
slovo
všeho
proti
Čís.
na
chvilku
radnici
kojiti
upadati
hnulo se
se
nadějí,
vnějších popudů jiná
ve
že
než-li
ze
vrat
V
toho,
nejvýše orloj
městské nikoli
že
ani
se
větší
sedního
domu
zavě-
nároží
lantrichovy městského
a
ří-
Me-
Po ně
domech
Všecko
domy
náměstí. č.
ZE
přijdou
roč.
III.
»VOLN.
v
(Viz 111.
str.
SOUTĚŽE SMĚRŮ«.
40
a
pro
ztíženo
mož-
a
borníků
naší
nulo na
se
věhlasu
shr-
uhohý Pohořelec
na
**)
Oce-
—
dosavád
zde
práci
od-
veleobce
Hradčanech.
niti
regu-
nivelujících
lujících
vyko-
péru nemož-
slabému
*)
že
dovídáme,
má
nejlepší
mělce,
by
na
úhlu v
za
se
1.
násl.)
nenajdou.
oceněni
rady;
věcech,
všeho
ponecháme
i
mnohostranného
najdou o
sboru
ze
toto
na
náměstíčko
monstrosní
pány
že
našimi
mezi
umělci
vádět nemají
slo
namáhají,
to
o
beránka
Upozorňujeme
nyní
zod-
mostu
Ubezpečujeme předem
kteří
všecky
jinými
vzal
zhyzdění
to
u-
spůsob
vedení,
jenž by jednou
Karlova.
zde
nalézti
navrhl
vrchního
rada
městská
úmysl
jenž
tohoto
úst
nejhodnověrnějšíeh
Z
opravdovými
stra-
tedy
zprávu
a
shrnouti
co
uměleckého
a
—«
protějším
se
pod význam technického
no
takového
polohy
severní
býti
napraviti.
ji
a
má
ještě více
dobu
příští
poučení
náměstí
řadu
na
že
pánové
a
zveličována
nýbrž
odčiněna,
ty,
Staro-
Melantrichovy
důvody
čímž chyba jednou
rady pokračováno,
**)
vyložiti
a
40.
sl.
najde,
se
distance
povědnost 462-1.
náměstí
plán
1.
ani
příkopu
Jeleního
slovy,
ulice
opa-
rokem
č.
sou-
č.
poměrů«,
rozhledu.
971-1.
příčině
předním
před
hlava
nějaká chytrá
příči-
po
na
náhledy
nanou
Melantrichove.
ve
bylo
ma-
zkrátka
loňském ročníku
v
potřebuje
většího
zastavění
spáchána,
co
ptáti
nichž
čtvrti)«,
mluveno
zajisté
doby
V.
(v
za-
dokud
čela,
»ozdravění
»komunikace«,
tak
poctivým
se
v
nepře-
nevšímavé
spánek
větami,
mu
bohužel
to
hlav,
bude-li
pří-
které
nepodajná
a
někdo, se
se
obávaní
proti
jen
tupý
assanace
radnice
svolením
hrdá
psali jsme
té
nezměnily,
se
odpoví
»uspíšení
kování
ale
budou
nepostaví
viděti
»rozumných«
Prahy
to
Prahy,
budou
předem
budou.
spáti
vrstvy
rázu
uměleckého
již
tomu
plna
z
Podlipný,
dr
starostou
panem
množství
vypínati
stancům
a
protože
svědčitelné
širší
ani
starobylého
nepostaví,
Proti
skutkem.
čemu
a
starosta
pan
staroměst-
na
vyvlastňovací
na
e-
obec-
usneseno
zení
přizvukoval
se
ulici
sti
m.
starších
koupi
hlav.
Na
Prahy.
dne
tehdy za
roku
loňského
října
srdce
Bude
úřadu.
stát
pře-
20.
klub
Občanský
se
se
nějaká nepatrná
zprávička,
jen
nerozumné,
zvláštních
probudíme, poučí
v
adaptaci,
nemíní
zůstane-li
staroměstské
na
nálada !
opravdu
můžeme
jak
bez
zavládne
ta bourací
zi
slovíčka
radil
staroměstský
svědomí!
většině
jen
milosti«,
ani
proti
zdravotního
zásluhou,
»z
bláhoví!
Ale
tam
větší
města
adaptaci
smilování«.
»bez
v
městského
z
a
nebude
když
jen
na
regulační
náměstí
nechť
znaje
nejnovějšího
anebo
?
vyjde«
proti
pánové
se
pokračovati
samo
nebo
pro
zbyteč-
patrně
více
nikde
nebo
staroměstském
na
něm
v
A
odporu
pro
nikde
se
naléhá
nalézá,
se
Zalekli
místech.
nejeví
Múnzberger,
městským.
slovíčka
ani
ani
nikde
arch.
p.
kterém
ve
účelům
k
souhlasu
to
jen
strachu,
dobře
pavlánský
dne
ský
na
»Petrklíče«*).
čem
O
doby doufáme,
té
Do
500
SMĚRY«
si
a
jak se pronesmí, bližší
co
pro
tu
spácháno
některé
čí-
příští.
V. PREISSIG I.
AKCESIT.
»V OL N
501
žádná
jim líbilo, randa
umělecká
krásného
dovedou.
Česká
kladně
nahrazuje
a
tomu
oškrabují
kladně
neřku-li
člověk, české
umění,
káváním tři
millimetry
slouženo
a
v
bude.
dostane
mnoho
balluštrádě
po
rozumících
uměleckými
s
spíše
nebylo
možná
co
pracem
umělců
dílu
barvy,
si
dvacíti
ničí,
ale
vání
lépe
zároveň může
soch na
než-li
a
representační
Angličané,
hospodách »Slavie«,
v
povšimnutí.
za
a
tedy
kavárnách.
jaký
to
vždyť
Je
přebytek
na
za
tím
salonů
nás,
vkusu!
nám
aby
není a
tak
nic
musíme
cizí
se
nádheře
o
kde
že
se
hlava
od
uprášených
by
jaká
jemnější
zkornatělá
položka
i
formy
natož
ukouřených
soch,
dala,
zvýšiti
která
pískovce,
vrstva
dělí,
se
aby
pracemi
s
pečlivém
při
ne-
figur
zacházení
takovému
proti
a
se
místo
trupu
vzhled se
ústavu
čase
krátkém
po
kde
vedení
k
provádění
dalšímu
zvětrá-
sám.
nebylo
abychom o
kouřem
zvykli
se
zbudou
protestovati
nejenom a
tolik
cizí krev
jistě
nebude,
raditi,
musíme
to
pískovec
jsme
zde
se
nesmíme
prachem
očištěný
nichž
jejich
nejedná
opravu,
ale
Prosíme,
místnosti
nemáme
na
svrchní
se
že
znát
ani
pomalu
pak
nich
po
zkrášlit,
způsobem
podobným
nichž
neboť
pánů
»okrašlováním«
Podobným
Úprava místností, opravdu
náklad
odstraňuje
po-
Víme,
üblíženo,
vzdorovat,
dva
těchto
potomci
balvany,
sochařským
ose-
pramálo
letech
největší
nežijících.
již
že
pak nahražováným
aby zachovány byly jemnější detaily. jako
se
vyvýšeninách
na
neforemné
zvlášť.
oprava
zapomínají,
Vzpomenou-li
opět
dů-
soudný
sochař
a
jak
tomu,
ale
ballustrádě
pánů,
hloubkách
cementové
proti
námitky,
nákladem
übírajícím
figur,
natíráním
vůbec
dů-
budově
protestuje každý
tentokrát
ale
zacházet,
díly
i
na
Pe-
lepší
žádné
jejíž
zajisté
rozumících
snad
figury
umělec
celé
na
býti
tomu
spořitelně,
zasedá
děje,
se
proti
a
se
znač-
Rudolfina.
novou,
nemůže
zajisté
zároveň
za
co
dolů!
Hr
předu!
budovu
otlouká
omítka
lichající
na
memo-
opravuje
spořitelna
ným nákladem
i
ku
Nuže,
se
malebného,
co
502
nestavila
jim
se
co
Y«
Prahu !
Na
V
žádná
komise,
dokázali,
tak
a
technikové
a
korporací
uměleckých
cestu
v
rádcové
městští
dělali
zde
no :
SMĚR
É
na
ve
zlé
zlého
řečeno,
hosty ty
že
vykládáno,
chtěj
nemluvíme,
na
jsme
blíže
nemáme
až
Choděry«
se
na
s
ostatní?
i s
Sem
a
na
ní hned
po
nosti
nostech ho
nikde se
v
A
nikde.
těch
před
zbytečně
zorňovali.
A
na
O
co
se
některou
obětována
velké zrcadlo ale
kus
snahy
originelní úpravě jednotlivé
neshledáme
smíme
i
shledáme
tam
německým lepeným rámem, slušné
níž
o
A
díváme
firmou
sem
stro-
po
zmínily.
kdesi
zdejší
zpracovaného,
anglická tapeta
se
tam
nábytku
kusem
dobře
místností,
pochvalně
Těch
obrací.
chloubou
jakou
s
výzdobu (!)
malovaní
žaludek
po
kavárna —
toho
člověku
»u
ty
Velká
podívali:
tapet!
se
žurnály
životem
českým
s
Francouzi
zbytečných
skvostných
pech
považujeme
nežli
jinak
se
stojí
kavárny)
a
kavárny
a
seznamovati
trošičku tu
hospody
hospody
vyvinovali
nechtěj
místnosti
to
(jsou
representovati
svém
míst-
vkusu
ne-
»representacních« míst-
cizincem
okolní
nejhorší
zmíniti,
abychom
ostudnosti
při
tom
je,
neupo-
že
ne-
FR.
SKALÁK.
III.
AKCESIT
»V.
SMĚRŮ«
NA
TAPETU.
smíme chu
SMĚRY«
»VOLNE
503
při
se
omlouvati
vždyť
ani
tom
dvakrát
i
Hermanóv«,
Slavoj«.
nevkusné,
Protože
vyhází
nebyly
malování
špatné
neš
du-
v
chudobou
takové
na
504
pětkrát
se
k
přiloženy
by stálo jednoduché sluš-
lení
né
natření stěn,
přisouzena
barokní
odjinud
-vyhozený
nábytek
vídeňský dávno
stojí
při
tolik,
jako
nejmenším
nábytek Je
činíme-li
to
ale
že
zali,
to
kteří
lidé,
dovolí,
výjimce,
NA
luxusu
brandtovy
výstavy
svého
nejskvělejší
Králové
sel
Uvádím
dle
je
»Be-
sujetu
SOUTĚŽE
MĚSÍČNÍ
jejíž předmětem
velikosti
chává
však
se
míní.
X
(60
bude
povati
PRO ka neb
4'6cm)
J.
p.
a
zaslány
výzdoba
psali
jako
buďtež
do
40 6.
p.
Péčí
1.
zl.
»V.
S
hotově, ale
vkusná,
do
30
50,
Ceny
října
Němce
skutečné
Ponechává
korun. hod.
budiž
Jos.
Redakci
večerní
6.
hod.
reprodukce,
když
do
provedena odlití
aby
možno
20
z
členu
abychom
redakce
POPEL
budiž
modelu
Redakci redakce firmu
pro
ku
umístěn
sňat,
v
viko-
teprv
a
objevil
se
kráse.
dvojnásobné
skutečné pone-
zavázati
sami
Mánes
konkurenci
KOVOVOU
sádrovém
prodejná
zastupovati
mohla,
Klusáčkovi
provedeno
aby
bude
Suchardovi,
Jindřicha
této
L.
modelu
v
býti
vydává spol. v
K.
PRO
přímo
St.
který
provedení
Redakci
nejjednodušší,
korun.
večerní
NA
ve
umělecký
kor.
členu
září
MISKY
50
a
»Vztý-
dosud
PÁTOU,
vystižena
se
měsíčník
100
15.
cm.,
co
a
požádáni jsme,
a
nákladem
NÁVRH (514
OBÁLKY 346
X
nástrojů« pak
volné
navrhovateli
voliti
se
v
K.
«
velikosti
depot hudebních
Kiev«. a
do
SOUTN
dvojnásobné
Hlavní
10
15
přesahovati tak
reprodukcí
MODEL
SE
budiž
fotografickou
obnosu
v
obraz
SOUTĚŽ
OPAKUJEME:
provedena
Směry
její poklá-
v
MlS-
voskovém
mohlo.
cena
kovového
nábřeží
Kyjevě
od-
Županský.
Vlad.
Rudolfovo
Jindříška
(167-III).
LITINU. neb
býti
p.
zastu-
č.
Rusi
na
6. vy-
následující
SEDMOU v
obnos
Volné
buďtež
zaslány
velikosti
misky
přímé
dvě
se
ŽÁDÁ
S«.
nesmí
rozměru
přirozeně
v
Prostřednictvím
»V.
deskami
nápisy:
udělí
Ceny
Kresba
Směry«.
Za
HAD.
ČÍSLA PŘEDCHÁZEJÍCÍHO
způsob
jiný
dosavadní
HESLO B
S.«
dvěma
aby
Návrhy
SOUTĚŽ
nepřesahovala
Modely
musí Měsíc.
svém
plastilinovém
litku
tak,
Z
»Volné
pro
voliti
Schusser.
ŠESTOU
Provedení
to
a
konkurujícím
největším
v
obálka
jest
Číslo
Ročník
SMĚRŮ.
VOLNÝCH
obsahovati
Obálka
SOUTĚŽE »V.
III.
ZE
Číslo
své
plné
v
odbývané
courtraiském
byv
Rem-
Velasqueza.
nepříznivě
teď,
došly čtyry návrhy.
děl
pří-
podle
právě
kříže«,
stele
Dvoře
ve
BYLA
výstavy
veliký
se
čení
OPONU
ochotníků »Hanka«
a
budili
divadelních
spolek
pro
výše navá-
12. děl souborná srpnavan
nedávné
kladu
dá
SOUTĚŽI
další
spolkem
Dyckových
naši
vkusu.
K
nímž
otevřena výstava
abychom uká-
požadavcích
o
Vladimír
F.
prací
alespoň
autor
jako
VANTVERPÁCH
nadše-
z
»Zby-
provedení
o
záno.
kousek
by
zdání
to
prvá
»Jelen«.
pan s
jmenovaným
nejsou si
jednání
»Cafée
nad
obdivu
Ohmanna,
o
se
nemáme
při
nečiníme
Corso« ného
se
pracím
se
udě-
o
Cena
:
návrhu
Županský,
vkusný
že
oběma
přihlásil
původní.
výroby
zmíniti
K
obálky
návrhu
druhá
hoň«,
zrovna
stál
by
smutné,
to
kde
vždyť takový
cen
pracem
rozhodla
redakce
co
a
»Zbyhoň«.
a
zaslaným
jmény jurorů
než
tolik,
Jelen«
»
»Záboj
této
L.
spolku
konkurenci
Klusáčkovi
»MANES«.
mm).
místo dva
NA
neb
případné tři
tony
bude
J.
musí
obsahovati
k
doplnění
tohoto
Ceny
reprodukci. Schusser.
»Založeno
slova: texťu
Návrhy
VELIKOST KRESBY
firmu
a
»J.
uděleny
zaslány
r.
1882.
U.
Jindřišek
budou
buďtež
do
dvě 1.
III.)
Zodpovědný Reprodukce
Obálka
pro
zastupovati
(167.
CENNÍK HUDEBNÍCH NÁSTROJŮ.
redaktor
K.
fotocinkografie
L. J.
KLUSÁČEK. VILÍMA
v
Praze.
Tiskem
Dra EDV.
GREGRA
v
Praze.
60
října
