OSTRAVSKÁ UNIVERZITA V OSTRAVĚ PEDAGOGICKÁ FAKULTA KATEDRA PEDAGOGIKY PRIMÁRNÍHO A ALTERNATIVNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ
Biotop lesa a jeho využití v mateřské škole BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
Autor práce: Hana Máchalová Vedoucí práce: Mgr. Ondřej Šimik, PhD. 2012
UNIVERSITY OF OSTRAVA FACULTY OF EDUCATION TEACHING DEPARTMENT OF PRIMARY AND ALTERNATIVE EDUCATION
Habitat of forest and its using at kindergarten THESIS
Author: Supervisor:
Hana Máchalová Mgr. Ondřej Šimik, PhD. 2012
ABSTRAKT Bakalářská práce, která nese název Biotop lesa a jeho vyuţití v mateřské škole, je rozdělena do pomyslných tří částí, ve kterých se věnuji převáţně vlivu přírodního prostředí na dítě. V úvodní teoretické části, jeţ obsahuje pět kapitol, zmiňuji poznávání a vliv přírodního prostředí na dítě. Dále se také zabývám biotopem lesa, který se pro nás stává vzdělávacím prostředím. Čtenářům nabízím příklady vyuţití lesa v mateřské škole nejen v České republice, ale i zahraničí. Vše také zasazuji do Rámcového vzdělávacího programu pro předškolní vzdělávání. V neposlední řadě zmiňuji úlohu pedagoga při edukaci dětí v lese. V praktické části ukazuji moţnosti vyuţití lesa v mateřské škole v podobě vycházky nebo konkrétních činností s dětmi. V poslední, výzkumné části, se věnuji rozdílům ve vnímání lesního prostředí, znalostí o něm a dětskými výpověďmi o chování v lese.
Klíčová slova: biotop, les, mateřská škola
ABSTRACT The thesis bears the name of Habitat of forest and its usage in a nursery school. The thesis is divided into the three imaginary parts in which I’m dealing mainly with the natural environment effects on child. In the opening theoretical part (which contains five chapters) I’m mentioning the exploration and influence of the natural environment on child. Then I’m also inquiring into the Habitat of forest which is becoming to be an educational environment for us. I’m offering examples of usage of the forest in the nursery school not only in the Czech Republic but also in the abroad countries. Everything is also set into the Educational framework program for preschool education. In the last but not least part I’m mentioning the role of the teacher educating the children in the forest. In the practical part I can show the possibility of usage of the forest in the nursery school in a way of outings or any other specific activities with children. In the last research part I deal with the differences in a perception of the forest environment and the knowledge about the woods, and also with the discussion with children about the behavior in a forest.
Keywords: habitat, forest, kindergarten
OBSAH ÚVOD .................................................................................................................................. 11 1
2
POZNÁVÁNÍ PŘÍRODY DÍTĚTEM...................................................................... 12 1.1
Odcizování dětí přírodě – Emilie Strejčková ........................................................ 15
1.2
Zahraniční a mezinárodní výzkumy odcizování dětí přírodě ................................ 16
LES A JEHO CHARAKTERISTIKA ..................................................................... 18 2.1
Druhy lesů a ţivot v nich ...................................................................................... 19
2.2
Lesní patra ............................................................................................................. 22
2.2.1 2.3 3
4
Stromové a keřové patro ................................................................................ 22
Bylinné a mechové patro ....................................................................................... 27
LES V OBSAHU KURIKULÁRNÍCH DOKUMENTŮ RVP PV A EVVO ........ 31 3.1
RVP PV ................................................................................................................. 31
3.2
EVVO .................................................................................................................... 34
VYUŢITÍ LESA PŘI EDUKACI V MATEŘSKÉ ŠKOLE – PŘÍKLAD
ALTERNATIVNÍ LMŠ ..................................................................................................... 36 4.1
Inspirace v zahraničních lesních mateřských školách ........................................... 36
4.1.1
Norsko ............................................................................................................ 37
4.1.2
Německo ........................................................................................................ 38
4.2
České lesní kluby pro děti předškolního věku – inspirace pro běţnou mateřskou
školu ............................................................................................................................... 38 4.2.1
Šárynka .......................................................................................................... 40
4.2.2
Semínko ......................................................................................................... 40
5
PEDAGOG V PŘÍRODNÍM PROSTŘEDÍ ............................................................ 42
6
MOŢNOSTI VYUŢITÍ BIOTOPU LESA .............................................................. 46
7
6.1
Plán pro mateřskou školu s běţným provozem ..................................................... 46
6.2
Činnosti v mateřské škole s lesní tématikou ......................................................... 52
6.3
Vycházky do lesa .................................................................................................. 54
EMPIRICKÝ VÝZKUM .......................................................................................... 59 7.1
Cíle výzkumu a výzkumné otázky ........................................................................ 59
7.2
Pouţité výzkumné metody .................................................................................... 59
7.3
Výzkumný vzorek ................................................................................................. 59
7.4
Realizace výzkumu ............................................................................................... 60
7.5
Výsledky výzkumu................................................................................................ 62
7.6
Závěry výzkumu.................................................................................................... 82
ZÁVĚR ............................................................................................................................... 84 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY.............................................................................. 85 SEZNAM POUŢITÝCH SYMBOLŮ .............................................................................. 89 SEZNAM OBRÁZKŮ ....................................................................................................... 90 SEZNAM TABULEK ........................................................................................................ 91 SEZNAM PŘÍLOH............................................................................................................ 92
ÚVOD „Sama příroda nás vede k tomu, abychom milovali své potomky.“ Marcus Tullius Cicero Příroda nám mlčky ukazuje mnoho věcí. Ten kdo umí v přírodě tzv. „číst“ pozná, ţe bude pršet, začne padat sníh nebo bude dlouho sucho. Staří kočovníci podle slunce poznaly, kolik je hodin. Přiznejme si, kdo nás dnes ve světě mobilů, počítačů a robotických přístrojů má potřebu poznávat část dne, podle sluníčka. Moţná právě to přesycení moderními přístroji nám všem škodí. Nejen nám, hlavně našim dětem. Bohuţel někteří z nás to ještě podporují, dětem kupují hromady hraček, platí jim kaţdý den jiný zájmový krouţek a udělají vše, co jim na očích vidí. Tak si ovšem Cicero jistě své vyloţení známého citátu nepředstavoval. Proto by nám jistě pomohlo, kdybychom se na chvíli zastavily a zkusily se zaposlouchat do krásných zvuků přírody. Není nad to, stát v lese, obklopeni mohutnými kmeny stromů a nad hlavami nám zpívají ptáci. Naše děti to ovšem skoro neznají. Tolikrát jsem byla udivena, jak děti zvládají ovládat dotykové displeje telefonů, ale nikdy se nebrodily potokem. Dokáţou hrát hry na počítači, ale nikdy nesbíraly v lese houby. A takových příkladů, bych zde mohla uvést více neţ dost. Proto jsem se rozhodla nejen rodičům, pedagogům, ale i mateřským školám ukázat něco, co by mohlo naše děti obohatit. Nezůstávejte zavřeni mezi čtyřmi stěnami a vyjděte ven na čerstvý vzduch! Třeba do nejbliţšího lesa. Výzkumy, které zmiňuji v mé práci, dokazují, ţe pobyt v přírodě člověku prospívá. Proč ji tedy nevyuţít.
11
1 POZNÁVÁNÍ PŘÍRODY DÍTĚTEM
První kontakt dítěte s přírodou začíná jiţ v raném dětství. Je to především první pohled z kočárku při procházce s matkou. Jiţ v tomto období můţeme děti rozdělit na dvě skupiny, děti z městského sídliště a děti z vesnice. Záměrně jsem zde zvolila dva extrémní protiklady. První pohled dětí ze sídliště je na obrovské panelové domy. Jen velmi zřídka se do jejich zorného úhlu dostanou stromy, ptáci či motýli. V podobném duchu pokračuje i další etapa dětského vývoje. V batolecím věku často tyto děti poznají pouze hřiště blízko jejich domova. Umělohmotné skluzavky a pískoviště, kde se s přírodou setkává minimálně. Spíš zde nachází nedopalky od cigaret, injekční stříkačky a psí exkrementy. „Pro předškolní dítě je ideálním prostorem zahrada. Je oplocená a dítě se nemá kam ztratit, neuteče do lesa, nezajede ho auto. Správná zahrada – ne anglický trávník – poskytuje různá zákoutí. Dítě si můţe proţít chvilku, kdy je samo, můţe objevovat, bádat. Tyto záţitky mají velkou hodnotu.“ (Jančaříková, 2009). V dnešní době s „městským“ stylem ţivota ovšem souvisí daleko více faktů, mezi které patří například dlouhá cesta, neţ se z většího města dostaneme do přírody. A to platí i u většiny mateřských škol, kde samozřejmě působí i další faktory, jako čas, který děti tráví venku a počet pedagogických pracovníků. Na jejich snaze moţná záleţí více neţ na jiných ukazatelých. Jančaříková (2009) uvádí, ţe sama viděla, jak učitelky dokázaly mezi betonem vybudovat kout s květináči, kde byly různé sazenice jako například fazole. I malá snaha můţe být pro děti velkým přínosem. Je zřejmé, ţe během dvou hodin a jednou učitelkou na dvacet dětí, nemůţeme realizovat výlety do přírody v okolí. Měli bychom ovšem brát v potaz sbírku Člověk a les, kde nacházíme pojem biofilie, coţ je podle Wilsona, kterého cituje Librová (2006, s. 8) potřeba člověka spojovat se s přírodou od raného dětství. Tato potřeba se projevuje mnoha způsoby. U dětí ji můţeme pozorovat například u přitaţlivosti vody (kdyţ vidí dítě kaluţ, má tendenci do ní skočit, hrát si s vodou). Tato potřeba se podle výzkumu u dospělých jedinců během ţivota nevytrácí, ovšem u malých dětí bychom ji měli co nejvíce podporovat, aby se dostatečně rozvinula (Librová, 2006, s. 8 – 9). I mnoho uznávaných pedagogů a psychologů tvrdí, ţe prostředí má vliv nejen na dítě, ale i na celou osobnost kaţdého člověka. To potvrdil, v 90 letech 20. Století, výzkum od 12
Roberta Tailora Homese, kterého uvádí Franěk. „Toto sídliště, určené pro sociální bydlení, se skládá z 24 identických výškových domů. Potencionální obyvatelé sídliště si nemohli vybrat, v které části sídliště budou ţít, protoţe byli do uprázdněných bytů postupně umisťováni podle pořadníku. Mezi všemi domy byly původně stromy a udrţovaná zeleň, avšak z úsporných důvodů počala být zeleň postupně odstraňována. Po určité době však správa sídliště od dalšího odstraňování zeleně upustila, takţe v jedné polovině sídliště převaţuji asfaltové a betonové plochy, zatímco v druhé polovině zůstala zachována původní vegetace - vzrostlé stromy, udrţované trávníky a keře. Toto prostředí tak vytvořilo ideální podmínky pro přirozený experiment umoţňující pozorovat, jak existence či neexistence městské vegetace můţe ovlivnit chování a psychiku obyvatel.“ (Franěk, 2006, s. 9) První analýzy výzkumných týmu se zaměřily na úroveň ţivotní spokojnosti, mentalitu a pozornostní kapacitu jedinců. Závěry práce ukázaly, ţe lidé bydlící v domech kolem zelených ploch jsou subjektivně spokojenější, duševně odolnější, schopně řešili těţší ţivotní situace a jejich pozornost byla koncentrovatelnější. Další oblast, které byla věnována pozornost se týkala sociálního chování obyvatel. „V nezelené části sídliště lidé omezovali sociální kontakty a uzavírali se do svých bytů. Odstranění zeleně mezi domy způsobilo, ţe zmizel strukturovaný venkovní prostor, který by nabízel obyvatelům příjemné prostředí pro vzájemné setkávání. Na místo toho byly domy obklopeny otevřeným, neohraničeným a nestrukturovaným prostorem, který byl lidem nepříjemný, proto jej rychle opouštěli. Negativní důsledky odstranění vegetace vyšly plně najevo, kdyţ bylo provedeno srovnání s chováním lidi, kteří ţili v „zelených“ domech. Obyvatelé bydlící v domech obklopených zelení se stýkali se svými sousedy častěji, měli silnější pocit společenství a cítili se celkově bezpečněji neţ lidé z budov beze stromů. Stejně tak jejich děti mohly trávit více volného času venku při vzájemné hře či kontaktu se svými rodiči a ostatními dospělými.“ (Franěk, 2006, s. 9) Dále Franěk uvádí, ţe i hra dětí byla rozdílná v obou prostředích. V oblasti, kde byla přítomná zeleň, trávily děti dvakrát tak více času neţ v betonovém prostředí. Jejich hry byly kreativnější a často je doprovázely písně, popěvky či říkadla. Děti v prostředí bez zeleně vyuţívaly jednoduché hry s jasnými pravidly jako například kopaná. V této oblasti byla také větší kriminalita a míra šikany. Je nejenom přínosné trávit čas v přírodě, ale i přírodu poznávat a to nejlépe všemi smysly. Bacus se ve své knize píše: „Většina dětí potřebuje povzbuzovat k tomu, aby objevovaly nové věci a sledovaly, co se děje kolem nich. Kaţdá nová zkušenost je pro dítě dobrá a můţeme o ní s dítětem mluvit, zvláště jsme-li venku a objevujeme-li něco nového. V přírodě 13
a na vesnici můţe dítě pouţívat všechny svoje smysly najednou, můţe se dívat kolem sebe, naslouchat zvukům, cítit vůně a dotýkat se věcí a některé z nich ochutnat, coţ ve městě není tak snadné.“ (Bacus 2004, s. 111) To potvrzují výpovědi pedagogů, psychologů, sociologů, biologů, profesorů, pedagogických pracovníků a lektorů v knize Děti, aby byly a ţily, kteří se zabývali výzkumem Odcizování člověka přírodě (Vostradovská 2005, s. 9) uvádí, ţe byla překvapena, jak jsou děti vybaveny teoretickými znalosti o přírodě. V terénu se ovšem neumějí pohybovat, nevědí, co si mají obléknout, nepoznávají stromy ani některá zvířata a je jim to jedno. Poukazuje také na to, ţe předškolní věk je z hlediska vytváření vztahu k přírodě nejdůleţitější a přesto je ekologická či environmentální výchova často opomíjena. Z téţe publikace uvádím i příspěvek Evy Kopecké (2005, s. 13). Ta se ve výzkumu zabývala fyzickou zdatností dětí. Sama přiznává, ţe fyzická zdatnost u všech dětí klesá. Při pozorování dětí z mateřských škol, bylo zřejmé, ţe děti nejsou zvyklé pohybovat se větší časový úsek na nohou. Často si ztěţují na bolest nohou a vyhledávají místa k odpočinku. Tyto výsledky jsou ovšem rozdílné u různých skupin dětí. Nemůţeme proto říci, ţe všechny děti z mateřských škol nemají dostatečnou fyzickou zdatnost. Větší rozdíly byly pozorovány aţ u dětí druhého stupně, kde se na jejich tělesné zdatnosti podepisuje ţivotní styl rodiny. Od stejné autorky nacházíme i vyjádření ke vztahu ke zvířatům a rostlinám. Děti z mateřských škol mívají ke zvířatům zpravidla vřelý a milý vztah. Chtějí je krmit a hladit. Ovšem často je berou jako plyšová zvířata, tzn. nerozlišují skutečnost s pohádkou, je proto nutné je poučit o bezpečnosti a zacházení s jednotlivými zvířaty. U rostlin je vztah dětí podobný. Vnímají je kladně, chtějí se o ně starat a zkoumat je. Rozdíl je ovšem u volně rostoucích květin a travin oproti oplocené zahradě. Volně rostoucí rostliny jim nepřijdou tak zajímavé. Strejčková (2005, s. 65-66) uvádí výsledky celého výzkumu Odcizování člověka přírodě. Jednalo se o rozsáhlou práci, kde pomocí dotazování a pozorování byly vyhodnoceny výsledky více jak sto dětí z mateřských škol a dalších sto dětí ze škol základních. Ve výzkumu bylo obsaţeno pozorování dětí v terénu, dále se plnily úkoly v zahradě areálu a úkoly, které probíhaly během procházení celého Toulcova Dvora v Praze. Pro představu zmiňuji výsledky, kdy děti měly za úkol poznávat hmatem přírodniny schované v pytlíku (tzv. hmatky). Tabulka, která ukazuje procentuálně počet dětí, které odpověděly správně, uvádím bez dalšího komentáře. 14
Tabulka č. 1: Výsledky Hmatek Šiška
Ořech
Kaštan
Ulita
Peříčko
Kamínek
Parůţek
Určení šišky
MŠ
93%
57%
37%
85%
92%
94%
6%
(102 dětí) ZŠ
9% (ze 47)
100%
85%
60%
98%
93%
95%
37%
(111 dětí)
45% (ze 73)
Děti, aby byly a ţily str. 66 Z výše uvedené tabulky je zřejmé, ţe příroda k nám neodmyslitelně patří a do jisté míry nás ovlivňuje. Děti se s ní setkávají od raného dětství, ovšem s četnými rozdíly, které nevyrovná ani příchod do mateřské školy. V organizaci, která má za úkol děti vychovávat, vzdělávat a vést k dalšímu rozvoji osobnosti, není dostatek času ani prostředků na dostatečné propojování programu s přírodou. Děti chtějí přírodu poznávat, bohuţel jim to není umoţněno. Ať uţ v mateřské škole či v rodinném prostředí. Můţeme se proto setkat s pojmem odcizování přírodě.
1.1 Odcizování dětí přírodě – Emilie Strejčková Nemůţeme říci, ţe by pojem odcizování byl nový nebo starý, ovšem jeho význam se kaţdý rok stupňuje, díky narůstajícímu počtu dětí (resp. lidí), kteří se přírodě odcizují. I díky organizacím, jako je například Zájmové sdruţení Toulcův Dvůr se o tuto problematiku začalo zajímat i Ministerstvo ţivotního prostředí České republiky, které finančně podporuje některé projekty zabývající se odcizování přírodě. Jako první na odcizování upozornil ve své knize Lorenz (1992), který si všiml, ţe většina lidí se odnaučila zacházet s ţivými systémy, protoţe zachází většinou s předměty umělými. Jeden z pilotních projektů a výzkumu ve spolupráci a Německou nadací má pro českou veřejnost i odborníky velkou váhu. Hlavní představitelkou tohoto projektu byla Emilie Stejčková, která byla v roce 1993 první pracovnicí, která se zabývala ekologickou výchovou. O dva roky později vzniká v Praze první ekologické centrum Toulcův dvůr. Tento výzkum provádělo Středisko ekovýchovy Toulcův Dvůr s Německou nadací DBU (Deutsche Bundesstiftung Umwelt). 15
Projekt odcizování dětí přírodě probíhal v letech 2003 - 2004, týkal se německých a českých dětí. Měl za úkol zjistit, v jaké míře jsou děti v kontaktu s přírodou. Na podnět Ministerstva ţivotního prostředí České republiky navázal v letech 2004 aţ 2006 výzkum Odcizování člověka přírodě (zmiňovaný na str. 12, probíhal v Toulcově Dvoře v Praze). Výzkumy prokázaly, ţe ekologické cítění dětí a společnosti je podáváno ve školách dětem aţ ve věku, kdy mají upevněné jiné návyky. Informace jsou podávány pouze slovně s obrazovou předlohou. Stačilo by ovšem vyjít před školu a příklady by se daly demonstrovat názorně. „Prokázaný a stále se zrychlující úbytek přímých kontaktů s přírodním prostředím přináší negativní důsledky jak pro schopnosti a ochotu pomáhat k zachování a funkčnosti přírodního prostředí, tak pro dosaţení optimálního psychického a fyzického rozvoje u kaţdého lidského jedince.“ (Kapuciánová, 2010) K odcizování přispívá i celá společnost. Některé organizace vyuţívají odcizování ve svůj prospěch. Stále častěji se v zoologických zahradách objevují domácí zvířata (krávy, králici, ovce, kozy, prasata). Ostravská zoologická zahrada dokonce v roce 2011 otevřela část s názvem Na Statku, kde mají návštěvníci moţnost tyto zvířata nejen vidět, ale i být s nimi v přímém kontaktu. To svědčí zejména o budoucnosti „městských“ dětí, které nemají moţnost podívat se na venkov. Moţná jiţ za nedlouho uslyšíme některé z těchto dětí říkat, ţe domov krávy, či králíka je v zoologické zahradě. V zahraničí, zejména v západních státech, jiţ tuto situaci vzaly pevně do svých rukou a odcizování se snaţí zabránit nebo zmírnit jeho důsledky.
1.2 Zahraniční a mezinárodní výzkumy odcizování dětí přírodě Jedním z kroků, které v zahraničí brání odcizování dětí přírodě, jsou lesní mateřské školy. V zahraničí lesní mateřské školy, o kterých se více zmiňuji v kapitole 4.1, existují jako běţná součást školské soustavy. Fungují často jiţ několik let a proto i ve výzkumech a studiích můţeme porovnat jejich vliv na osobnost dítěte. Výzkumy jsou zaměřené na různé oblasti jako koncentrace u dětí, vztah k přírodě, školní připravenost, motorika, kreativita a jiné. „Švýcarská společnost Isopublic provedla v letech 2002 – 2003 mezinárodní průzkum, do které se zapojili děti z Finska, Norska, Švédska, Holandska a České republiky.“ 16
(Kapuciánová, 2010) Zejména v části výzkumu, kdy probíhalo dotazová rodičů, jasně vyplývá, ţe u dětí vzrostl zájem o přírodu, vzrostlo pochopení přírody, děti dělají velké pokroky v hrubé motorice, navzájem si více pomáhají a mají méně konfliktů, děti se lépe koncentrují a mají větší fantazii a kreativitu. Naopak rodiče v mnohých případech kritizují to, ţe děti jsou venku opravdu za kaţdého počasí a příliš se při hrách ušpiní. Z dotazů kladených pedagogům vyplývá, ţe největší problém vidí s hledáním doprovodu, strach z klíšťat, nepříznivé počasí a protesty rodičů vůči špinavému oblečení. Zmínila bych jednu část tohoto velkého projektu, která se týkala Švédských dětí. Celý rok probíhalo pozorování a testování dětí ve dvou rozdílných mateřských školách. Jedna vyuţívala ke vzdělávání dětí převáţně přírodní prostředí a nacházela se na vesnici, druhá mateřská škola byla ve větším městě s klasickou budovou a rovinatou zahradou s umělými prvky. Výzkum prokázal, ţe děti, které navštěvovaly „přírodní mateřskou školu“ dosáhly lepších výsledků v hrubé motorice, byly koncentrovanější, chyběly méně kvůli nemocem a docházelo méně často ke konfliktům mezi dětmi. (Kapuciánová, 2010) Tyto výsledky mohou být pro nás inspirací, jak zmírnit dopady odcizování. Zmíněné výzkumy potvrzují pozitivní vliv přírody na celou osobnost člověka (dítěte). Začít bychom ovšem měli uţ u samotného poznávání přírody dítětem. Ve většině mateřských škol děti poznávají přírodu zprostředkovaně a za pomocí knih a obrázků. I z mého výzkumu vyplívá, ţe dětem z běţné mateřské školy chybí proţitky a přímý kontakt s přírodou. Pokud mateřská škola opravdu nemá moţnost realizovat vycházky s dětmi do přírody, nabízí se mnoho dalších moţností. Zejména vyuţití školní zahrady k pozorování hmyzu, pozorování rostlin, pěstitelským pracím a k pokusům s vodou, půdou, sluncem, větrem. Dále bych obrazové materiály (knihy, plakáty) doplnila skutečnými přírodninami. Velice zajímavá můţe být i spolupráce se základní školou, která nám můţe poskytnout inventář vycpaných zvířat ze svého přírodopisného kabinetu. V mateřské škole by dále neměly chybět pomůcky jako lupa, mikroskop, dětské zahradní náčiní. I těmito zdánlivě malými kroky, můţeme udělat obrovský krok k úspěchu a zmírnit tak odcizování dětí přírodě a zároveň posílit poznávání přírody dítětem.
17
2 LES A JEHO CHARAKTERISTIKA V naší republice najdeme různé ekosystémy jako například pole, louky, baţiny či zahrady. Kaţdé toto společenstvo je něčím charakteristické, uţitečné a zajímavé. Zajímavé zejména pro dětské badatele. Dle mého názoru je nejvhodnější k těmto účelům pravděpodobně nejbohatší biotop – les. Poskytuje nám nesčetné mnoţství rostlin a zvířeny, které můţeme sledovat, zkoumat všemi smysly, pomáhat jim, učit se o nich. Troufám si dokonce říci, ţe je les dostupný všem, a proto je vhodným prostředím pro vyuţití nejen volného času. Pro člověka je les důleţitý také díky jeho funkcím – klimatická, hospodářská a rekreační. Klimatická funkce lesa ovlivňuje zejména podnebí a ovzduší. Les je významným zdrojem kyslíku a zároveň dokáţe vzduch čistit, tím ţe zachycuje prachové částice škodlivých látek.
Lesy dále slouţí jako větrolamy a tvoří specifické mikroklima, které dokáţe
vyrovnávat teplotní extrémy. Udrţuje také stabilně vlhčí ovzduší. (WIKIPEDIE, otevřená encyklopedie, [Online], poslední editace 2012, 2012) Hospodářská funkce lesa je pro člověka důleţitá zejména z průmyslového hlediska. Dřevo se vyuţívá v mnoha odvětvích. Ve stavebnictví se vyuţívá k výrobě jednotlivých kusů trámů, prken ale i ke stavbě celého domu. Neopominetelnou oblastí je i papírenský průmysl. Ze dřeva se vyrábí jeden z nejpouţivanějších materiálů – papír. (Šimik, 2007) Další, pro vycházky s dětmi nejdůleţitěší, fukce je funkce rekreační. Trávit volný čas v lese vyuţívá v dnešní době stále více lidí. Na frekventovanějších místech se znovu udrţují stezky pro chodce i cyklisty, obnovuje se turistické značení, budují se lavičky. Na některých místech ovšem v závislosti vysoké návštěvnosti místa vznikají i kiosky s občerstvením. „Dnešní moderní společnost vyhledává les a lesnatou krajinu jako zdroj zotavení cílevědomě. Z různých průzkumů veřejného mínění je zřejmé, ţe 76 % lidí vyhledává les jako prostředí pro rekreaci, přichází sem s cílem načerpat zde nových sil, odpočinout si a zotavit se. Z toho 90 % do lesa chodí i mimo dobu dovolených, prázdnin a svátků; 63 % návštěvníků přichází pravidelně, nejméně jednou za měsíc.“ (Šimik, 2007) Bakalářská práce se ve svém názvu zmiňuje o biotopu lesa. Pojem biotop je méně známé označení celého společenstva, které se vyskytuje v lese. „Biotop někdy také habitat neboli stanoviště je biotické (ţivé) i abiotické (neţivé) prostředí, ovlivněné a pozměněné ţivou sloţkou přírody - biotou. Můţeme ho chápat jako společné prostředí určitých sloţek biocenózy, tedy soubor všech vlivů, které vytvářejí ţivotní prostředí všech zde ţijících 18
organismů.“ (Dudík, Jan. WIKIPEDIE, otevřená encyklopedie. [Online], poslední editace 8.2.2012, 2011) „Soubor veškerých biotických a abiotických činitelů, které vytvářejí ţivotní prostředí určitého organismu nebo organismů.“ (PŘÍRODA.cz.[Online], c2004 – 2012, 2011) Anděra (2010) popisuje biotop jako soubor rostlin, ţivočichů a mikroorganismů obývající určitou společnou část ţivotního prostoru. „Přírodu kdekoliv na světě tvoří dvě hlavní sloţky – neţivá (abiotická) a ţivá (biotická). Neţivá příroda se vyvíjela dávno před vznikem ţivých organismů a tvoří ji horniny, půda, voda a ovzduší. Spojovacím článkem mezi ţivou a neţivou přírodou jsou půdy. Jejich vznik totiţ ovlivňuje jak geologický podklad, reliéf a podnebí, tak i rostliny a zvířena. Vydáte-li se na cestu Evropou od severu k jihu či naopak, uvidíte, jak s měnícím se podnebím – směrem k severu klesá teplota a ubývá sráţek – získává jinou tvář i příroda. Přírodovědci tuto zákonitost vyjadřují vegetačními pásy, kterých v evropských podmínkách rozlišují pět – pás tundry, tajgy (severských jehličnatých lesů), opadavých listnatých a smíšených lesů, stepí a středozemních stálezelených lesů. Kdyby do přírody nezasáhl člověk, zůstal by náš kontinent z velké části pokrytý opadavými a smíšenými lesy.“(Anděra, 2010, s. 8-9) Jiţ podle obecného popisu vidíme, ţe les je biotop, který lze vyuţít mnoha směry. Ať budeme s dětmi v lese zkoumat, hrát si a odpočívat nebo pozorovat těţkou techniku při těţbě lesa. Můţeme dětem také ukázat, jak vypadal les v pravěku a porovnávat změny, které se za ta staletí udály. Pokud se ovšem rozhodneme vyuţít les, jako vzdělávací prostředí, neměly by ani naše vědomosti o něm být nulové. Dále proto uvádím základní popis druhů lesů.
2.1 Druhy lesů a ţivot v nich Jak uţ jsem se zmiňovala na začátku této kapitoly, lesy se mohou skládat z jehličnatých, z listnatých stromů anebo mohou být lesy smíšené. Ve všech lesích najdeme mnoho rostlin, ale les také poskytuje útočiště mnohým zvířatům. Někteří povaţují les za svůj domov, jiní ho pouze navštěvují. Jůza (2004) zvířata rozděluje do tří skupin: 1. ţivočichové přímo závislí na lese (mravenec lesní, datel černý, jezevec lesní aj.) 19
2. ţivočichové vyhledávající lesní společenství jen jako úkryt a trvale v něm neţijící, např. v nebezpečí, za nepříznivých klimatických podmínek apod. (skokan hnědý, sýkora koňadra, zajíc polní, aj.) 3. ţivočichové, kteří hledají v lese potravu a jsou ţivotu v lese dobře přizpůsobeni (srnec obecný, prase divoké, káně lesní, aj.) LISTNATÉ LESY neboli háje se skládají převáţně z opadavých stromů. Nejčastěji se vyskytují v níţinách a údolích. V dřívějších dobách v našich zemích převládaly, ovšem díky zásahu člověka je zde více lesů jehličnatých, případně smíšených. Listnaté lesy můţeme dále dělit na lužní lesy, které se vyskytují zejména v níţinách u řek, kde je dostatečné mnoţství spodních vod a vysoká vlhkost. Vyznačují se tůněmi, velkým mnoţstvím popínavých rostlin, rychle rostoucí dřeviny s měkkým dřevem a mnoţství ptactva. Tato podoba se ovšem můţe měnit podle mnoţství sráţek a výšky hladiny spodní vody. Flóru luţních lesů tvoří mnoho druhů keřů v hojném počtu. Mezi nejznámější patří svída krvavá, pro kterou jsou typické nachově zbarvené listy na podzim. Mezi stromy a keři se proplétají šlahouny chmele obecného, svízele přítuly nebo ostruţiníku sivého. Hojnou jarní rostlinou jsou sněţenky předjarní, bledule jarní a křivatec ţlutý. V létě zde můţeme vidět kvést modře zbarvenou pomněnku bahenní. Podle výšky můţeme říci, ţe jsou hlavními dřevinami luţních lesů duby letní, některé druhy jasanů, pod nimi niţší lípa malolistá či habr obecný. Na podmáčených místech pak především olše a vrby. Z ţivočichů jsou pro luţní lesy typické hejna komárů např. komár pisklavý. Nejvíce zástupců zde najdeme z říše hmyzu. Zejména pak v letních měsících. Najdeme zde např. střevlíka mříţkovaného, puchýřníka lékařského a mezi ptáky potom pěnkava obecná a špaček obecný. Častými obyvateli jsou dravci jako káně lesní, jestřáb lesní a raroh velký. Dalším typem lesů, který uvádí Anděra (2010), jsou lesy teplomilné. Výskyt těchto lesů rozlišujeme podle typu stromů, které se nejčastěji vyskytují. Můţeme tedy říci, ţe začínají v níţinách a pahorkatinách, kde se vyskytují především doubravy, pokračují na nejteplejší úbočí kopců 20
jako šípákové doubravy, dále dubohabřiny do poloh 450 – 500 m. n. m a nakonec kyselé doubravy kolem 700 m. n. m. Díky velkému výškovému rozpětí se i rozmanitost přírody teplomilných lesů liší. Pro rostlinstvo je typické především tvrdé a trvanlivé pomalu rostoucí dřevo, jako jsou dub zimní a dub letní, dub pýřitý, jasan ztepilý, jilm horský, habr obecný. Pokud postoupíme o patro níţe, můţeme se kochat barvami květů a plodů hojného počtu keřů (hloh obecný, dřišťál obecný, skalník celokrajný aj.). Bylinné patro nabízí více neţ 120 druhů, mezi nejznámější patří violka srstnatá, sasankovka lesní či jaterník trojlaločný. Savce, kteří by byli typičtí pouze pro tento druh lesů, zde ţádné nenajdeme. Častými obyvateli jsou bezobratlí, hmyz (uţovka hladká, kobylka dubová) a ptáci (drozd zpěvný, červenka obecná, ţluva hajní). Jako přechod mezi lesy listnatými a jehličnatými zvolil Anděra (2010) smíšené bučiny a jedlobučiny. Pozoruhodné na tomto typu lesa je zejména jeho proměna od jara do zimy. Nejprve září zelenou svěţestí, poté přechází do odstínů ţlutých a červených barev aţ nakonec zůstanou jen holé větve pokryté bílým sněhem. Tento typ lesů dnes ovšem přirozeně růst uvidíme pouze v rezervacích. Keře v těchto lesích takřka chybí, ovšem byliny a trávy zde najdeme hojně. Vyskytují se zde známé rostliny jako kopřiva dvoudomá, česnek medvědí, šťavel kyselý či devětsil lékařský. Ve vyšších polohách často uvidíme borůvku černou. Jak uţ z názvu skupiny vyplývá, hlavními představiteli z říše stromů představují buk lesní a jedle bělokrká. Nejobydlenější částí bučin je půda a hrabanka. Je to říše červů, měkkýšů, roztočů pavouků, mnohonoţek či larev hmyzu. Mezi další zvířenou bych zmínila mloka skvrnitého, netopýra stromového, puštíka obecného či kunu lesní. JEHLIČNATÉ LESY jsou v hojném počtu zastoupeny borovicemi, proto další skupinou jsou lesy borové. Rostou převáţně na suchých skálách nebo na chudých písčitých půdách. Borovice lesní je nenáročná rostlina. Svým vzrůstem a typem koruny se přizpůsobuje podnebí. Flóra borových lesů je velmi chudá. Patro keřů často chybí a z bylin zde uvidíme borůvku černou, vřes obecný a brusinku obecnou. I zvířena je zde poměrně chudá, ţijí zde převáţně nenároční ţivočichové. Z ptáků zde potkáme nejčastěji lelka lesního a skřivana lesního. Typický hmyz je bourovec borový, lišaj borový či kněţice borová.
21
Horské smrčiny najdeme v polohách nad 950 m. n. m. Ţivot je zde, v porovnání s ostatními druhy lesů, chudý. Z rostlinstva převládají mechy a lišejníky (ploník obecný), ze stromů se zde vyskytuje zejména smrk obecný. Ze zvířeny zmíním mravence lesního, jelen lesní, pěnkava obecná, výjimečně pak vlk obecný a tetřev hlušec. (Anděra, 2010)
2.2 Lesní patra Kaţdý les je tvořen z pater, které tvoří celý biotop lesa. Jedná se o pomyslné rozdělení lesa vodorovnými přímkami, kde pod kaţdou najdeme specifické rostliny (případně druhy ţivočichů). Základními patry jsou kořenové, bylinné, keřové a stromové. Ty se ovšem mohou dále dělit do svých menších podpater. Pokud bychom chtěli popsat všechna existující patra, dostupná v odborné literatuře, pravděpodobně by nám vznikl mrakodrap. Stejně tak, ovšem najdeme lesy, kde můţe některé patro chybět. „Přirozené lesy mají více či méně zřetelná patra. Kaţdé patro je ţivotním prostředím zcela určitého společenstva rostlin a ţivočichů. Tvářnost vtiskuje lesům především patro stromové. Korunami stromů prostupuje více či méně světla. Mladé stromy, ale i keřovitě rostoucí dřeviny, mohou vytvořit ve světlých lesích pěkné patro keřů. Takové lesy mají, pokud je ovšem půda dostatečně bohatá ţivinami, obvykle i souvislé patro trav a bylin. Čím méně je světla a čím je půda chudší, tím více ustupuje patro bylin. Vlhké lesy nás často překvapí bohatstvím mechů a kapraďorostů, v suchých borových lesích bývá zase porostlá lišejníky. V lesích u nás rostou i různé druhy hub.“(Barwinek 1989)
2.2.1 Stromové a keřové patro Stromy jsou všudypřítomné a obklopuj nás více či méně celý ţivot. Ať uţ v podobě hustého lesa nebo jabloní na zahradě. Jakýkoliv strom bez ohledu na jeho druh má společné čtyři věci. Vyroste ze semene, má květy, vytvoří plody a vypustí semena. Také stavba stromu je stejná. Vţdy se skládá z kořene, který najdeme v podzemní části. Jeho úkolem je zejména přijímání vody a ţivin z půdy, ukotvení stromu a slouţí jako zásobárna. Další část je stonek (kmen), který vyrůstá z kořenů. Je pokryt borkou, pod kterou se nachází lýko. Kmen rozvádí ţiviny do větví a listů. Je také nejčastější částí stromu, kterou zpracovává a vyuţívá člověk. Listy se rozprostírají na stromě tak, aby zachytily co nejvíce slunečního záření. Díky fotosyntéze a výměně vody mezi stromem a okolím vytvářejí kyslík. Aby se stromy mohli rozmnoţovat, potřebují k tomu květy. Někdy tak nenápadné, 22
ţe si jich na první pohled nevšimneme. Po opylení květů z nich vyrostou plody. Ty slouţí zejména k ochraně semen. Plody listnatých stromů mají většinou obal, která semeno chrání (např. kaštan). Jehličnaté stromy mají svá semena pouze usazené v plodu a často slouţí i jako potrava pro ţivočichy. Rozmnoţování probíhá různými cestami za pomoci větru, ptáků, vody. (Šimik, 2007); (Patočka, 1974) Zvířena stromového patra je zastoupena zejména ptáky. Díky tichu, které nám les poskytuje, můţeme zkoumat i jiným smyslem, neţ je pouhý zrak. Sluch nám poskytuje moţnosti objevování ptáků v korunách stromů. I kdyţ jsou někteří ptáci zbarvení tak nápadně, jako třeba ţluna zelená nebo sýkora modřinka, je těţké je spatřit. Sídlí vysoko v korunách stromů, kde nám ve výhledu brání husté větve pokryté listím či jehličím. Drozd zpěvný má velice zřetelný zpěv, ovšem zbarvením do hněda nám pozorování znesnadňuje. Daleko častěji zahlédneme na okrajích lesa dravce krouţícího po obloze - káně lesní a jestřáb lesní. Niţší patro neţ stromové je patro keřové. Nachází se zde dřeviny a keře niţšího vzrůstu. V některých typech lesů můţe zcela chybět, jinde se vyskytuje hojně. Keře jsou vhodným místem k pozorování, protoţe jsou útočištěm pro mnoho ptáků a ţivočichů. V květenství je vyhledávají hlavně včely, také motýli (babočka paví oko) a hmyz (slunéčko sedmitečné). Často se v houští ukrývá i jeţek obecný, který zde vyhledává potravu. Mezi ptáky můţeme pozorovat například sýkoru modřinku nebo špačka obecného. (Barwinek, 1980, s. 43)
Přehled vybraných druhů stromů a keřů Borovice lesní – dorůstá výšky aţ 40 m, v teplejších oblastech má deštníkovitou korunu, zatímco ve vyšších polohách je spíše úzká a špičatá. Borka je silná, rozpraskaná s výraznou strukturou, kterou děti mohou vyuţít na šrafování a obtisky. Jehlice rostou ve dvojicích a jejich délka je přibliţně 3 – 8 cm. Šišky jsou podlouhlého tvaru s krátkou stopkou. Smrk ztepilý – výška aţ 50 m. Nejrozšířenější díky pěstování člověkem. Odolná rostlina. Má tuhé dlouhé a čtyřhranné jehlice, šištice jsou dlouhé a převislé. Děti se s tímto stromem setkávají takřka všude (město i les), proto povaţuji za důleţité je s tímto stromem seznámit. Jedle bělokrká – výška 60m. U mladých stromů je borka hladká a bělošedá. Jedlice jsou ploché a tupé, tzn., ţe nepíchají. Šišky stojí na větvích vzpřímeně a po dozrání opadávají postupně uţ na větvi. Pod stromem je tedy nenajdeme. Zajímavý jev, pro zkoumání s dětmi. Můţeme hledat, zda přece jenom nějakou šišku pod stromem nenajdeme. 23
Modřín opadavý – výška aţ 35 m. Jehlice jsou krátké a ve svazečcích, na podzim opadávají. Výrazné samičí květy v karmínové barvě jsou pro děti velice zajímavé. Na jiném jehličnatém stromě neuvidí tak výrazné květy. Šišky jsou S dětmi
malé
oválného
tvaru.
je
můţeme
vyuţít
k porovnávání
s ostatními
šiškami
jehličnatých stromů. Habr obecný – má šedobílou hladkou borku. Listy jsou dvakrát pilovité (tzn. velké zuby po okrajích jsou střídány mnoha malými). Květy představují jehnědy, které se často pouţívají při dalším tvoření v mateřské škole. Plod tvoří oříšek v trojlaločném obalu. Nejtěţší dřevo u nás. Jeho váhu s dětmi porovnáváme s dalšími druhy dřeva. Buk lesní – Kůra je hladká, tenká světle šedá a ani v pozdějších letech se nemění v borku. Kůru můţeme s dětmi zkoumat a porovnávat ji například s borkou borovice. Plody jsou bukvice – tvrdé naţky ve tvaru číšky se dvěma semeny. Javory – jsou velice rozšířené ať uţ v lesních porostech, tak i v městských parcích. Je známo několik druhů, které můţeme rozpoznat podle úhlu plodů – křídlaté dvounaţky. Dvounaţky pouţíváme při hrách. Také podle typu listů poznáme druhovou příslušnost. Javor mléč má tupé a široké listy. Oproti tomu javor klen úzké a ostré. Typy listů můţeme porovnávat a určovat s dětmi druh. Lípa velkolistá – listy lípy mají srdčitý tvar, u ţilek s jemnými chomáčky chloupků. Plody jsou velmi tvrdé oříšky. Pro lípu je typické měkké dřevo. Vyuţijeme ukázku řezbářství. Květy můţeme s dětmi sbírat a sušit do léčivých čajů. Bříza bradavičnatá – listy břízy jsou srdčitě trojúhelníkovité, dvakrát pilovité. Borka je světlá aţ bílá, coţ je pro děti zajímavý jev. Plody jsou svislé naţky. Lesníci povaţují tento druh spíše za plevel. Dub letní, dub zimní – liší se tvarem listů a ţaludy. Oba mají listy laločnaté ovšem na spodu u řapíku ouškatá. Zatímco dub zimní má list u řapíku zúţený (sbíhavý). Ţaludy, plody dubů, se liší délkou stopky. Ţaludy dubu zimního jsou na krátké stopce, nebo stopka 24
chybí. Dub letní má ţaludy na dlouhé stopce. Ţaludy sbíráme a vyuţijeme v zimě při krmení zvěře. Dále je můţeme vyţít při dalším tvoření. Bez černý – květy i plody se vyuţívají k výrobě pochutin. Z nařezaných větví se dobře vyrábějí ozvučná dřívka. Brusnice borůvka – drobný keř, který tvoří v lese rozsáhlé porosty. Plody jsou tmavě modré a vyuţívají se k výrobě šťáv, marmelád, jako náplň do knedlíků ale dají se konzumovat i samostatně. S dětmi můţeme vyzkoušet, jak se borůvkami dá obarvit látka či ručně vyráběný papír. Líska obecná – opadavý keř aţ 8 metrů vysoký. Vyhledávaný díky svým plodům – ořechům. Lískový ořech má tvrdou hnědou skořápku se semenem uvnitř. Na lísce můţeme často pozorovat veverky a ptáky, jak si pochutnávají na plodech. Ostruţiník maliník – hojně vyskytující opadavý keř. Jeho plody jsou maliny, které jsou velmi chutné a obsahují léčivé antioxidanty. Listy se také dají vyuţít pro usušení nebo vyluhování. Na prutovitých výhoncích má malé trny, můţeme se o ně zranit. Ostruţiník křovitý – keř s dlouhými výhonky, které jsou pokryté ostny. Kvete bíle a plody jsou ostruţiny – černé peckovičky sdruţené v souplodí. Plody jsou jedlé a hodnotné. Ostruţiny často slouţí jako potrava pro ptáky, proto je u těchto keřů můţeme s dětmi pozorovat. Svída krvavá – zajímavá zejména zbarvením větví do červené barvy. Výrazný keř po opadání listů. Květenství se skládá z malých bílých květů. Často vysazovaný keř i v zahradách pro okrasu. (Anděra, 2010; Barwinek, 1980; Jůza, 2004; Průvodce naší přírodou, 2010) Přehled vybraných druhů ţivočichů Datel černý – barva peří ptáka je černá aţ na typické červené temeno hlavy. Nejraději se ţiví mravenci, ke kterým se protesává do stromů. Pozorujeme a posloucháme datla ve větvích. Snaţíme se napodobit rytmus jeho ťukání do stromu. Pokud se nám ho podaří zahlédnout, obdivujeme červené temeno hlavy – hlavní poznávací znak. Káně lesní – nejběţnější z našich dravců. Hnízdí na vysokých stromech a snáší 2 – 3 vejce. Nejčastější potravou jsou hraboši. Na okraji lesa můţeme pozorovat káně při letu nad poli. Zkoušíme si jeho rozpětí křídel. 25
Kuna lesní – malá do hněda zbarvená šelma se ţlutou skvrnou na prsu. Potravou se jí stávají veverky, ptáci a drobní hlodavci. Často se stahuje blíţe k lidskému obydlí, kde působí jako škodná. I proto jsou kuny pronásledovány a jejich počet se sníţil. Liška obecná – psovitá šelma s dlouhým a bohatým ocasem. Barva připomíná pálené cihly a všimneme si i nápadné bíle náprsenky. Lišky ţijí v doupěti, kde také na jaře vychovávají aţ 8 mláďat. Doupě můţeme s dětmi objevit. Zkoumáme pouze, pokud je prázdné. Ţiví se myšmi a jinými drobnými savci. Někdy pytlačí na dvorcích (slepice, králíci). Prase divoké – má zavalité tělo a váţí v průměru 70 kg. Jedná se
o
všeţravce,
který
se
nejčastěji vyskytuje ve starších lesních porostech. Selata bývají pruhovaná,
srst
dospělého
jedince je jednobarevná pokrytá štětinami.
Často
nezahlédneme.
V době
ho selat
musíme být ostraţití, samice bývá útočná. Ve výzkumné části si mnoho dětí z lesních klubů
vzpomnělo
na
prase
divoké (divočáka), zejména proto, ţe mu v zimě do krmelce sypou kaštany a ţaludy. Srnec obecný – v ČR lovná zvěř červenohnědé barvy. Nad velice krátkým ocasem má bílou skvrnu. Samci mívají parohy, které na podzim shazují. Srnky obecně pozorujeme ve větších stádech. V lese můţeme najít parohy. V zimě jim dáváme do krmelce potravu. Veverka obecná – hlodavec s nápadným dlouhým a huňatým ocasem. Můţeme vidět dva druhy zbarvení – rezavý aţ tmavě hnědý a tmavé hnědý aţ černý. Tvoří si vlastní hnízda v korunách stromů nebo bydlí v ptačích budkách. Zahlédneme ji nejčastěji v rychlém běhu, pokud si ji všimne pouze některé z dětí, můţeme ho vybídnout, aby ostatním sdělil, čeho si stačil na veverce všimnout. (Anděra, 2010; Barwinek, 1980; Jůza, 2004; Průvodce naší přírodou, 2010)
26
2.3 Bylinné a mechové patro Posunuly jsme se o pár metrů níţe pod koruny stromů. Do patra, kde sídlí různé byliny, trávy mechy a houby. V předchozí podkapitole jsem zmínila některé typické rostliny v různých lesích. Zejména barevně kvetoucí rostliny je nejzajímavější pozorovat zjara. Po zimě se příroda velice rychle probouzí a mezi mohutnými kmeny stromů se rozprostírá zelený koberec. Ještě mezi sněhem můţeme zahlédnout časně kvetoucí byliny, jako je například bledule jarní či křivatec ţlutý, jaterník podléška, konvalinka vonná, sněţenka podsněţník. I kdyţ jsou tyto byliny oku lahodivé, měli bychom si dávat na některé druhy pozor díky obsahu látek v listech či květu, jsou jedovaté (např. konvalinka vonná). Kvetoucí byliny ovšem hledejme pouze v listnatých lesích. Díky většímu světlu a lepší půdě se jim zde daří daleko lépe neţ ve smrčinách. Mezi jehličnatými stromy se nabízí pohled na různé kapradiny, přesličky, mechy a houby. Mechy, pro někoho často vypadající všechny stejně se liší nejen svojí barvou, tvarem jednotlivých rostlinek, ze kterých se skládá, květenstvím, ale i celkovým vzhledem. Mechy vţdy rostou ve větších společenstvích a nejlépe je můţeme pozorovat a porovnávat za pomocí lupy. Oproti nim kapradiny zahlédneme velice dobře pouhým okem. Upoutají nás svými typickými listy, jejichţ tvar se můţe lišit. Kapraď samec má například listy nálevkovitě uspořádané a jednoduše zpeřené, zatímco největší kapradina u nás, hasivka orličí, má listy trojúhelníkového tvaru a jsou mnohonásobně zpeřené. Vraťme se zpět do listnatých lesů. Při pozorování a putování lesem, nám často cestu znesnadňují různé traviny, které jsou pro nás spíše plevelem. K těm nejvyšším, aţ metr vysokým patří například bršlice kozí noha, třtina křovištní, kozlík lékařský. Nepříjemná je i jistě kopřiva dvoudomá či svízel lesní. Potěší nás ovšem pohled na pomněnku lesní, plicník lékařský, kopretinu chocholičnatou, a kdyţ budeme mít doopravdy štěstí tak uvidíme i lilii zlatohlávek. Jen pro trpělivé a pozorné hledače se otevře svět plných hub. V České Republice je totiţ známo více jak 10 000 druhů hub. (Anděra, 2010) Ţivot zvířat v lese začíná uţ v půdě, humusu, pod kameny či kůrou stromů. Mluvím tedy o hmyzu a jiných drobných zvířatech. V listnatých lesích, je vlhčí půda, spadané listí a výţivnější humus. Toto prostředí svědčí zejména plţům. Našim největším slimákem je plzák lesní. Je leskle černý nebo cihlově červený a svojí délkou konkuruje lidskému prstu. Pod kameny se ţije dobře svinuli lesní, plochuli křehké. Pokud odloupneme kousek kůry spadlého stromu, otevře se nám pohled na velice čilý ţivot. Nejčastěji zde vidíme svinku 27
obecnou, stonoţku škvorovou a samozřejmě mravence lesního, který se pohybuje takřka po celém lese. Lidským postrachem, kterého můţeme v lese potkat je jistě klíště obecné. V hojném počtu uvidíme zejména na jaře u kmenů stromů ruměnici pospolnou. Zástupců z říše brouků je velice mnoho a proto je těţké vybrat ty nejdůleţitější. Zmiňme proto jednoho z největších a to tesaříka zavalitého a velice silného chrobáka velikého. Pokud se v lese pohybujeme potichu, podaří se nám zahlédnout i obojţivelníky. Vyskytují se zejména u potoků, tůní v mokřinách. Nápadným zbarvením jistě upoutá mlok skvrnitý, který ţije převáţně nočním ţivotem. Vylézá z úkrytu například po dešti. Hnědě zbarvené takřka neviditelné bývají i ropuchy obecné, či skokani hnědí. Svojí barvou se velice dobře maskují před nepřítelem a tak je i my často přehlédneme. Díky tomu, ţe hadi a ještěrky mají rádi velké teplo, vidíme je často se vyhřívat na kamenech a slunných místech. Nejčastěji uvidíme ještěrku obecnou, z hadů pak slepýše křehkého a zmiji obecnou, kterou poznáme podle typického ţebrování kůţe. Přehled vybraných druhů bylin a mechů Bledule jarní – typická jarní cibulovitá rostlina najdeme ji převáţně ve vlhkých listnatých lesích. Květ je bílí s malou ţlutou skvrnou. Objevujeme ji ještě na místech, kde jsou zbytky sněhu. Jaterník podléška - Jarní květina, kterou najdeme zejména v dubových a bukových lesích. Tvoří souvislé porosty. Květ je modrý, můţeme ovšem najít i růţové a bílé zbarvení. Listy jsou trojlaločné a tvarem připomínají játra. Děti zaujme nejen zbarvení této rostliny, ale můţeme zkoumat i výrazné pestíky, které vyrůstají ze ţlutého středu květu. Kapraď samec – vyskytuje se převáţně v lesích, kde je více stínu. Jedná se o léčivou rostlinu. Mladé listy jsou na jaře stočené do spirál. S dětmi můţeme zkoumat výtrusnice, kterými se kapradiny rozmnoţují. Konvalinka vonná – Jedná se o vytrvalou rostlinu. Je jedovatá, proto musíme děti poučit. Její plody, červené bobule, by mohli
přilákat
dětskou
zvědavost a mohli by je sníst. Květy jsou bílé zvonkovitého tvaru. Má typickou a výraznou vůni. S dětmi květinu můţeme zkoumat právě čichem. 28
Pomněnka lesní – najdeme ji převáţně v listnatých lesích a na místech, kde je obsaţeno dostatek ţivin v půdě. Má typickou blankytně modrou barvu květu. Mohou se objevovat i květy růţové a bílé. Sněţenka podsněţník – patří zpravidla mezi první rozkvetlé květiny na jaře. Najdeme ji v mladých vlhkých lesích v ostrůvkovitých skupenstvích. Kvete bíle. Děti si často pletou sněţenku a bleduli. Sami tak mohou přesvědčit o rozdílech mezi těmito rostlinami. (Anděra, 2010; Barwinek, 1980; Jůza, 2004; Průvodce naší přírodou, 2010) Přehled vybraných druhů ţivočichů Mravenec lesní – je 6 – 9 mm velký a najdeme ho na místech s dostatečným mnoţstvím slunce, kde si mravenci budují kopulovitá mraveniště z větévek, jehličí, listů, písku a podobného materiálu. Mraveniště s dětmi zkoumáme. Pouze zrakem. Je to zákonem chráněný druh. Podobně jako ve včelím úlu, má mraveniště určitý řád, který se podmiňuje mravenčí královně. Zkoušíme si mravenčí chůzi. Obdivujeme jejich píli a vytrvalost. Svinka obecná – velikost 12 – 17 mm. Při hrozbě nebezpečí se svine do klubíčka. Najdeme ji nejčastěji pod kameny. S dětmi hledáme temná místa a obdivujeme hmyz, který se zde nachází. Mlok skvrnitý – noční tvor s nápadnými ţlutými (někdy oranţovými) skvrnami, kterými nás upozorňuje na jedovatou látku v jeho kůţi. Je velice mrštný, i kdyţ stavba jeho těla tomu nenasvědčuje. Přes den ho zahlédneme pouze po delším období dešťů. Pokud se v naší lokalitě mloci vyskytují, patří mezi obdivovaná zvířata dětmi. Při pozorování se učíme trpělivosti. Skokan hnědý – ţije převáţně na souši, ovšem ve vlhkých oblastech. Na podzim nachází zimoviště na dně malých vodních ploch či v zemi. Barva jeho těla je v různých odstínech hnědé. Má silné zadní stehna, coţ mu umoţňuje aţ metrové skoky. Zkoušíme si s dětmi skoky skokana. Porovnáváme barvu skokana s ostatními ţábami.
29
Ještěrka obecná – je nejrozšířenější z našich druhů ještěrek. Barva samečka a samičky se lišší. S dětmi při pozorování rozlišujeme pohlaví. Vyhledává slunná místa a ţiví se převáţně hmyzem. Její velikost je kolem 20 cm. Při nebezpečí upoutá lovce na ocas, který se při kontaktu ulomí a ještěrka můţe uniknout. Ocas opět dorůstá. Slepýš křehký – beznohý ještěr, který je často zaměňován s hadem. Ukrývá se nejvíce
v houštinách.
Při
útoku
je
bezmocný. Jeho tělo je pokrytou souvislou vrstvou šupinek. Pokud budeme mít štěstí, můţeme opatrně slepýše chytit a hmatem zkoumat jeho kůţi. Poté ho opět pustíme. Zmije obecná – dobře rozpoznatelná podle typické klikaté tmavé čáry na těle. Hlavu má zúţenou do trojúhelníkového tvaru. Má velice dobrý sluch, který jí pomáhá při lovu potravy. Pokud ji zahlédneme, chováme se tiše, všímáme si klikaté čáry na těle. Vysvětlíme dětem moţná nebezpečí. (Anděra, 2010; Barwinek, 1980; Jůza, 2004; Průvodce naší přírodou, 2010)
30
3 LES V OBSAHU KURIKULÁRNÍCH DOKUMENTŮ RVP PV A EVVO 3.1 RVP PV Rámcový vzdělávací program pro předškolní výchovu (RVP PV) se stal v roce 2001 jedním ze základních a hlavních kurikulárních dokumentů vzdělávacího systému v České Republice. V roce 2004 byl dále upraven a zpřesněn na základě zkušeností. Naše země ovšem nebyla jediná, která se rozhodla učinit důleţitý krok a dát vzdělávání větší volnost spojenou se sjednocenými podmínkami pro všechny mateřské školy. Do roku 1989 byly MŠ v určitém slova smyslu svázány doporučenými materiály, které byly kontrolovány a určovaly učitelkám i dětem obsah a časovou dotaci pro celý rok. Je proto dobré, ţe RVP PV přinesl do předškolního vzdělávání novou etapu volnějšího reţimu. Volnost ovšem za určitých pravidel. Pravidla jsou v dnešním školském systému důleţitá, ve smyslu sjednocenosti rozdílů mezi zařízeními poskytující předškolní vzdělávání. „Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání vymezuje hlavní poţadavky, podmínky a pravidla pro instituciální vzdělávání dětí předškolního věku. Tato pravidla se vztahují na pedagogické činnosti probíhající ve vzdělávacích institucích zařazených do sítě škol a školských zařízení. Jsou závazná pro předškolní vzdělávání v mateřských školách, v mateřských školách s programem upraveným podle speciálních potřeb dětí a v přípravných třídách základních škol“ (RVP PV 2004, s. 4) „Koncepce předškolního vzdělávání je zaloţena na týchţ zásadách jako ostatní obory a úrovně vzdělávání a řídí se s nimi společnými cíli: orientuje se k tomu, aby si dítě od útlého věku osvojovalo základy klíčových kompetencí a získávalo tak předpoklady pro své celoţivotní vzdělávání, umoţňující mu se snáze a spolehlivě uplatnit ve společnosti znalostí.“ (RVP PV 2004, s. 5) Dále v RVP PV najdeme doporučení pouţívat proţitkové a kooperativní učení, hry a činnosti, které jsou zaloţené na přímých záţitcích dítěte a podporují dětskou zvídavost. A právě na přímých záţitcích je postaveno i učení se a poznávání v přírodě. Rozdílný dojem zanecháme v dítěti, pokud mu ukáţeme obrázek stromu oproti tomu, pokud strom uvidí na vlastní oči, sáhne si na kůru, listy, plody. „V předškolním vzdělávání by měli být
31
uplatňovány aktivity spontánní i řízené, vzájemně provázané a vyváţené, v poměru odpovídajícím potřebám a moţnostem předškolního dítěte“. (RVP PV 2004, s. 7) „Záměrem předškolního vzdělávání je rozvíjet kaţdé dítě po stránce fyzické, psychické i sociální a vést je tak, aby na konci svého předškolního období bylo jedinečnou a relativně samostatnou osobností.“ (RVP PV 2004, s. 8) Abychom podpořili nejen jedinečnost dítěte, ale poskytli dětem dostatek prostoru, musíme během dopoledne nechat děti hrát si samotné. Z počátku to jistě bude těţké, nalézat v přírodě dostatek podnětů ke hře, pokud nemá dítě k dispozici různé hračky, na které bylo zvyklé. Postupem času ovšem zjistí moţností okolí kolem sebe. Ale podle čeho máme vlastně vycházky, výlety a celé dopoledne v lese plánovat? Obrátíme se jistě ke vzdělávacímu obsahu RVP PV, jehoţ nabídka je pestrá, srozumitelně napsaná a pomůţe nám jako pomůcka při dosahování cílů. Obsah je shrnut do pěti oblastí – Dítě a jeho tělo (biologická oblast), Dítě a jeho psychika (psychologická oblast), Dítě a ten druhý (interpersonální oblast), Dítě a společnost (sociálně – kulturní oblast) a Dítě a svět, která je zaměřená na environmentální oblast. Poslední oblast je pro nás z hlediska výchovy a vzdělávaní v přírodním prostředí nejdůleţitější. Cíle a výstupy samozřejmě plníme i v ostatních oblastech. OBSAH oblasti Dítě a svět Rámcový vzdělávací program pro předškolní výchovu nám nabízí příklad vzdělávací nabídky. V našem případě se zaměříme na činnosti, které můţeme uskutečnit přímo v lese: - vycházky do okolí, přirozené pozorování přírody a ţivota v ní - poučení o moţných nebezpečích v lese (jedovaté rostliny, nebezpečná zvířata, nebezpečí při silném větru v lese) dostupnými a přiměřenými prostředky, tzn. názorné obrázky, přímá zkušenost, podána hravou formou, která by děti poučila - přirozené a zprostředkované poznávání přírodního okolí, sledování změn a rozmanitosti v přírodě (ţivá i neţivá příroda, rostliny a ţivočichové, přírodní jevy, krajina jako celkem, podnebí, počasí a roční období) - vyuţívání encyklopedií při pozorování rostlin a ţivočichů (převáţně hmyzu) a práce s literárními texty (vyuţití pověstí, pohádek, bajek a říkadel, které se váţou k lesnímu prostředí) 32
- praktické činnosti, při nichţ se dítě seznamuje s různými přírodními materiály - pozorování stavu ţivotního prostředí v ekosystémech a všude kolem nás - zařazování ekologických her a aktivit - pracovní činnosti a smysluplné činnosti, které přispívají k péči o ţivotní prostředí - vyuţívání běţných situací a praktických ukázek pro rozvíjení povědomí dítěte o charakteristických rysech naší země (pokusy s podnebím a zákonitosti přírody) - kognitivní činnosti (přirozené rozvíjení slovní zásoby, výslovnosti a řeči jako takové kladení otázek, hledání odpovědí, vyprávění, besedy, poslech) CÍLE oblasti Dítě a svět Příklady dílčích cílů, které pedagog u dítěte podporuje - seznamuje dítě s prostředím, ve kterém ţije a vytváří k němu vztah - vytváří elementární podvědomí o prostředí kolem nás a to přírodním, kulturním a technickém. Jejich rozmanitosti, zvláštnosti a zákonitosti. - pochopení ţe lidská činnost můţe prostředí nejen pomoci, ale také uškodit - osvojení si jednoduchých poznatků a dovedností potřebných k péči o okolí, podílí se na vytváření zdravého a bezpečného prostředí, seznámení s nebezpečnými vlivy - rozvíjí se úcta k ţivotu ve všech jeho formách - dítě si rozvíjí schopnosti přizpůsobovat se prostředí a reagovat na jeho změny - vytvoření povědomí o sounáleţitosti kaţdého člověka se světem, přírodou a celou Zemí Abychom mohli porovnat kvalitu vzdělávání s výsledky dětí, nabízí nám RVP PV i očekáváné výstupy, tzn. to, co dítě zpravidla na konci předškolního období dokáţe: - orientuje se ve známém prostředí i v ţivotě tohoto prostředí - je seznámen a zná rizika a nebezpečí, se kterými se můţe setkat - má povědomí o kulturním, přírodním, technickém světě - vnímá rozmanitosti světa, jeho řád, různorodost - přizpůsobí se změně prostředí a chápe, ţe svět kolem něho se mění
33
- má povědomí o významu ţivotního prostředí, uvědomuje si, jakým způsobem by se mělo chovat - rozlišuje aktivity, které mohou jeho okolí škodit a které mu naopak pomáhají - pomáhá pečovat o okolní prostředí Do cesty úspěchu nám ovšem můţou vstoupit určitá rizika: - nedostatek příleţitostí vidět pestrost a změny světa - nedostatečné nebo nepřiměřené informace, nepravdivé nebo ţádné odpovědi na otázky dětí - jednotvárná nabídka činností, málo podnětné, neuspořádané, prostředí - nabídka témat, která jsou dítěti příliš vzdálená a v ţivotě takřka nevyuţitelná - předávání „hotových“ poznatků a pouţívání abstraktních pojmů - převaha zprostředkovaného poznávání světa (obrazy, filmy) - nedostatek pozornosti prevenci vůči vlivům, které mohou být pro dítě nebezpečné - špatný příklad dospělých
3.2 EVVO V
České
republice
existuje
celorepublikový
plán
s názvem
Státní
program
environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty (EVVO), který si klade za úkol rozvíjení tématu environmentální výchovy celorepublikově. „Akční plán Státního programu environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v České republice na léta 2010-2012 s výhledem do roku 2015 představuje soubor konkrétních opatření pro daný tříletý časový úsek, které napomohou dosaţení cílů Státního programu environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v České republice.“ (CENIA, česká informační agentura ţivotního prostředí. [Online] [2012.]). Pravidelně je vydám akční plán v rozmezí dvou aţ tří let, podle kterého rezorty plní plánované cíle. Pro ukázku zde uvádím výňatek z aktuálního plánu (2010 – 2012), který se zaměřuje na děti mladšího a předškolního věku.
34
Ranný věk dítěte a předškolní vzdělávání Jako kladné body uvádí ministerstvo ţivotního prostředí velký zájem pedagogů mateřských škol o problematiku a programy EVVO. Chybějící je podle plánu společná koordinace. Záporně se plán vyjadřuje k omezenému kontaktu dětí od 0 – 6 let s přírodou, coţ přikládá za vinu rostoucímu trendu zejména ve větších městech. První cíl, kterého by měla Česká republika dosáhnout je zejména větší informovanost rodičů dětí předškolního věku o příznivém vlivu přírodního prostředí na rozvoj a zdraví dítěte. Druhý cíl, by pak měl do výchovně-vzdělávacího procesu mateřský škol systematicky začlenit principy EVVO. (CENIA, česká informační agentura ţivotního prostředí. [Online] [2012.]) Bohuţel je otázkou, zda tento plán bude splněn a nezůstane tak jen pouhou myšlenkou na papíru. V obecném dokumentu o environmentální výchově a osvětě v ČR, který je součástí směrnice č. 90/313/EHS, o svobodě přístupu k informacím o ţivotním prostředí se uvádí jako klíčový problém „nedostačující připravenost většiny pedagogických pracovníku. Jen zřídka se objevují kursy a semináře zahrnující nejen studium ekologie či ţivotního prostředí, ale i didaktiku environmentálního vzdělávání a výchovy. Tento stav se významně odlišuje od stavu v některých jiných evropských zemích.“ (CENIA, česká informační agentura ţivotního prostředí. [Online] [2012]) Z pozice pedagogů je tedy potřebné věnovat se samostudiu i vyhledávání a absolvování kurzů, aby mohla být výuka podána kvalitním a plnohodnotným způsobem.
35
4 VYUŢITÍ LESA PŘI EDUKACI V MATEŘSKÉ ŠKOLE – PŘÍKLAD ALTERNATIVNÍ LMŠ Ve školním roce 2010/2011 bylo v České republice 4880 mateřských škol (státních, soukromých i církevních). (Český statistický úřad, Předškolní vzdělávání. [Online] [2012]) Je otázkou zda tento počet mateřských škol je schopen nabídnout edukaci všem zájemcům, tj. dětem od 3 let do doby předpokládaného nástupu do povinného vzdělávání. Při zápisu do mateřských škol se nám naskýtají obrázky čekajících rodičů před školou, jen aby měli místo „jisté“. Rodičům dětí, které se do běţné státní mateřské školy zkrátka nevešly, většinou nezbývá nic jiného neţ zvolit soukromou či alternativní mateřskou školu. Nabízím tedy jednu z alternativ předškolního vzdělávání – Lesní mateřské školy (LMŠ), ze kterých si můţeme vyjmout dobré příklady do praxe a vyuţít je v běţných a soukromých mateřských školách.
4.1 Inspirace v zahraničních lesních mateřských školách Lesní mateřské školy jsou specifických alternativním typem vzdělávaní dětí předškolního věku. V zahraničí jsou součástí vzdělávací soustavy státu. Jsou to tedy státní instituce, stejně jako klasické mateřské školy. „Základním znakem LMŠ je, ţe většina programu probíhá „venku za kaţdého počasí“ v prostředí přírody.“ (Vošahlíková 2010) V zahraničí jsou velmi rozšířené dva typy LMŠ – samostatná LMŠ a integrovaná LMŠ. Integrovaná
škola
je
podle
pedagogického
slovníku spojení různých typů nebo stupňů škol. V zahraničí existující typy spojení představující širokou škálu organizačních i obsahových variant. V našem případě můţeme říci, ţe integrovaná LMŠ je součástí běţné mateřské školy. Má k dispozici celou budovu při nepříznivém počasí. Ve většině případů se prvky výuky v lese prolínají se vzdělávacím programem běţné MŠ. Samostatná LMŠ můţe mít více podob. Jedná se o mateřskou školu, která má, anebo nemá zázemí. Jako zázemí můţeme v tomto případě povaţovat jurtu (tradiční obydlí mongolských kočovných kmenů, skládající se z kruhové dřevěné lehké konstrukce a plachty), maringotku, chatku nebo vlastní budovu. Převáţně 36
v Německu ovšem fungují školy i bez zázemí. Skupina se schází na předem určeném místě (můţe to být i konečná stanice metra), která se kaţdý týden mění. Pedagog má dopředu dohodnuté zázemí s místní školou, knihovnou, tělocvičnou, které můţe s dětmi vyuţít při nepříznivém počasí.
4.1.1 Norsko Celá země a všichni občané Norska chápou zdraví jedince jako základní ţivotní hodnotu. K tomu směřují nejen zákony, ale i vzdělávání jedinců od narození. V Norsku fungují mateřské školy jiţ i pro novorozence. Jejich vzdělávací soustava je odlišná, je ovšem otázkou, zda je to chápáno v dobrém slova smyslu či nikoliv. Vyčerpávající popis fungování mateřský škol v Norsku nám poskytuje publikace od Lacinové (1999), z které při psaní této kapitoly převáţně čerpám. Mateřská škola je rozdělena na stupně podle věku. I kdyţ tyto skupiny mají vlastní pedagogy (na skupinu maximálně 22 dětí připadají 3 pedagogové, z nichţ musí mít alespoň jeden vysokoškolské vzdělání v oblasti předškolní pedagogiky), po celý den spolupracují všichni dohromady (tj. děti od narození do 6 let). Toto míšení poskytuje obrovské moţnosti ve spolupráci, komunikaci a učení se od starších. I přesto, ţe v mateřských školách jsou tak malé děti, tráví 80% času venku. V Norsku se všeobecně uznává názor, ţe není špatné počasí, ale špatné oblečení. Proto jsou děti i učitelé vybavení tak, ţe i kdyţ prší, mohou trávit čas na školní zahradě. Mimo to jsou v budově školy přístupné sušáky, pro případ, ţe by někdo přece jen promokl. Lacinová (1999) se ve své knize nezmiňuje přímo o lesních mateřských školách, o jejich přítomnosti v severské zemi nás mohou přesvědčit dostupné články a videa na internetu. Musíme ovšem počítat s cizím jazykem (angličtina, norština). V knize se setkáváme pouze s pojmem parkové mateřské školy. Jedná se o typ zařízení, který existuje v Norsku uţ 30 let. Navštěvují ji děti od 1 do 5 let a fungují v městských parcích, kde jim jako zázemí slouţí malá chatka se sociálním zařízením. Otevření tohoto typu škol se přizpůsobuje počasí (jiná provozní doba v létě a v zimě). (Lacinová, 1999)
37
4.1.2 Německo V Německu začaly LMŠ fungovat na počátku devadesátých let. Z počátku, stejně jako u nás byla veřejnost k tomuto druhu zařízení skeptická. Postupem času se ovšem myšlenka LMŠ rozvinula natolik, ţe v dnešní době je podobných zařízení kolem jednoho tisíce. Přesný údaj není moţné zjistit, protoţe ne všechny školy vystupují jako samostatné organizace. Předpokládá se, ţe toto číslo dále poroste. Peter Häfner (2002) ve své práci popisuje celý vývoj Lesních mateřských škol v Německu. Od počátků aţ do roku 2002. Dále se také zmiňuje o rozdílech mezi běţnou mateřskou školou a lesní mateřkou školou. Děti se vzdělávají v přírodním prostředí – les, louky, pole, pláţe. Jako zázemí mají většinou maringotku a v některých případech jsou dohodnutí s místními organizace, ţe mohou v jejich prostorách trávit čas při nepříznivém počasí. Časový harmonogram programu je vesměs závislí na potřebách rodičů a také dětí. Mění se s ročním obdobím.
4.2 České lesní kluby pro děti předškolního věku – inspirace pro běţnou mateřskou školu V České republice zatím nejsou Lesní mateřské školy zařazeny do školského systému, nemohou se proto nazývat mateřskými školami. Najdeme je jako dětské kluby nebo občanské sdruţení. Fungují převáţně jako neziskové či soukromé organizace. Principy a charakteristickými znaky se markantně nelišíme od zahraničí. Je to dáno především tím, ţe lesní kluby jsou inspirované zahraničními zařízeními, která se ve své výuce opírají o přírodu. V ČR se často setkáváme s prvky Waldorfské pedagogiky (např. práce s různými materiály, svobodný projev fantazie) a Montessori pedagogiky (např. způsob komunikace s dětmi). Základním znakem výuky a pomyslným sloganem LMŠ je „venku za kaţdého počasí“. Vošahlíková (2010) zpracovala ve spolupráci s Kordulovou cíle kladené v rozvoji dítěte. Mohli bychom proto říci, ţe jsou to společné znaky pro všechny LMŠ: učit se celostně, tzn. všemi rovinami vnímání rozvíjet jemnou a hrubou motoriku prostřednictvím rozmanitých podnětů a moţností pohybu v přírodě podpořit smyslové vnímání přímou zkušeností 38
rozvíjet kreativitu a fantazii při vyuţití rozmanitých přírodních prvků podpořit vědomí sounáleţitosti mezi dětmi navzájem a se ţivou a neţivou přírodou proţít rytmus změn ročních období a přírodních jevů seznámit se s místem a přírodním prostředím, které je blízké a vytvořit si k němu pozitivní vztah zaţít a poznat rostliny a ţivočichy v jejich původním ţivotním prostředí, poznat různé ekosystémy umoţnit dětem, aby poznaly své tělesné hranice proţít ticho a naučit se být citlivější k mluvenému slovu poznat hodnoty lesního společenství a hodnoty lidské společnosti. (Vošahlíková, 2010) Tyto cíle můţeme provázat s cíli z RVP PV, které zmiňuji v kapitole 3. Vidíme i podobnost - seznamuje dítě s prostředím, ve kterém ţije a vytváří k němu vztah (RVP PV) / seznámit se s místem a přírodním prostředím, které je blízké a vytvořit si k němu pozitivní vztah (Vošahlíková) - vytváří elementární podvědomí o prostředí kolem nás a to přírodním, kulturním a technickém. Jejich rozmanitosti, zvláštnosti a zákonitosti (RVP PV) / zaţít a poznat rostliny a ţivočichy v jejich původním ţivotním prostředí, poznat různé ekosystémy (Vošahlíková) - pochopení ţe lidská činnost můţe prostředí nejen pomoci, ale také uškodit (RVP PV) / podpořit vědomí sounáleţitosti mezi dětmi navzájem a se ţivou a neţivou přírodou (Vošahlíková) - dítě si rozvíjí schopnosti přizpůsobovat se prostředí a reagovat na jeho změny (RVP PV) / proţít rytmus změn ročních období a přírodních jevů (Vošahlíková) Stejně jako se řídí běţné mateřské školy rámcovým vzdělávacím programem pro předškolní vzdělávání, vyuţívají ho i tyto zařízení. Zmiňuji dva dobré příklady z praxe, jejichţ koncept nebo samotné činnosti v jejich programu by se daly vyuţít v běţné mateřské škole. 39
4.2.1 Šárynka Dětský klub inspirovaný LMŠ se nachází v rezervaci Dolní Šárka na Praze 6. Ideální poloha v rozmanité přírodě dává nejen dětem, ale i pedagogům více moţností při tvorbě programů i volných her. Je zde k dispozici les, louka, potok, permakulturní zahrada, velké ohniště, ale i dobrá dostupnost města, jakoţto výuková pomůcka při mnoha tématech (např. bezpečnost, doprava, povolání, kultura). Jako zázemí slouţí skupině jurta, kde se odehrává program při nepříznivém počasí. Denní program má svá pravidla a rituály, které zůstávají stejné po celý rok. Ranní scházení probíhá jiţ venku, zpravidla v zahradě a blízkém okolí jurty. Poté následuje přivítání v kruhu u ohniště. Dopoledne děti často putují na vzdálenější místo. Pokud není určený jasný cíl, zůstávají děti v okolí jurty, kterou mohou kdykoliv vyuţít pro činnosti určené dovnitř. Oběd probíhá v jurtě nebo na zahradě. Děti, které zůstávají i odpoledne, vyuţívají jurtu ke spánku. Pokud je ovšem hezké počasí, mohou děti spát i na zahradě ve spacácích.
4.2.2 Semínko Mateřská škola Semínko jiţ funguje jako ekoškolka. K ní patří i integrovaná lesní mateřská škola, která v září rok 2010 získala od MŠMT povolení k pokusnému ověřování fungování lesní mateřské školy v České republice. Celý areál MŠ Semínko, který je součástí Toulcova Dvora v Praze, je vybudován tak, aby působil co nejpřírodněji. I kdyţ je zázemí této školky v klasické budově, uvnitř působí spíše jako obrovská chata. Okna aţ na zem, velké dřevěné schodiště do podkroví, přírodní výzdoba. I výukové materiály a hračky jsou převáţně z přírodních materiálů. V této školce mají děti výhodu, ţe vše mají tzv. „na dosah ruky“. Budovu, zahradu s obrovskou pergolou, ohniště, potok, rybník, louky s pasoucími se zvířaty, chlévy a svoji zahradu se zeleninou a bylinkami. Program a celý reţim dne je srovnatelný s klasickou mateřskou školou. Semínko má navíc vypracovaný vlastní koncept environmentální výchovy, který je součástí ŠVP. Celý program se řídí zásadou „za kaţdého počasí venku“. Děti nechodí pouze do lesa, ale vyuţívají i louku, rybník, sad, pole. „Součástí programu venku je i pomoc na poli při sbírání mandelinek či při sklizni. Děti pravidelně navštěvují zdejší farmu, pozorují domácí zvířata, vývoj jejich mláďat, poznávají léčivé byliny a rostliny a průběţně o ně pečují.“ (Vošahlíková, 2010)
40
Inspirativní pro běţné mateřské školy mohou být zejména tyto prvky: - program, který se odehrává venku (včetně stolování), to pro běţnou mateřskou školu znamená na školní zahradě - výzdoba a výukové materiály z přírodnin - učení se přímým záţitkem (pozorování hmyzu lupou) a všemi smysly (ohmatání stromů, přivonění, poslouchání šustění listí) - úzká spolupráce s rodiči např. pomocné práce při úpravě zahrady - předávání nehotových poznatků dětem (zkoumání, pokusy) - přizpůsobení zahrady (stavby z přírodních materiálů; členitý povrch; přírodní traviny, stromy s čímţ souvisí přirozený ţivot v nich; pergola, do které je moţné umístit stoly a ţidle) - ochrana přírody – ekologické čisticí prostředky, kompost na rostlinné zbytky z kuchyně, posekanou trávu ze zahrady, listí; pouţívání dešťové vody při zalévání zahrady; třídění odpadu
41
5 PEDAGOG V PŘÍRODNÍM PROSTŘEDÍ V RVP PV (2004) najdeme kapitolu, která se věnuje povinnostem předškolního pedagoga. Je zde zmíněna odpovědnost pedagoga a jakýsi návod, jak má vykonávat odborné činnosti, vést děti a jeho povinnosti ve vztahu k rodičům. Všechny povinnosti, vlastnosti či schopnosti, které má pedagog v prostředí běţné mateřské školy by měl mít samozřejmě i učitel, který se zabývá výchovu a vzděláváním v přírodě. Průcha (1995) ve své knize uvádí kapitolu s názvem Charakteristiky „ideálního učitele“. Jak jiţ název kapitoly naznačuje, ideální učitel pravděpodobně neexistuje a je velice těţké ho popsat. Můţeme ovšem podle výzkumů např. Holečka, kterého i sám autor v knize cituje, nastínit alespoň některé ţádané vlastnosti učitele z pohledu ţáků. Zmiňuji se nyní o studentech středních škol, kde je přístup daleko odlišný od mateřských škol, ale pro názorný příklad, si můţeme výsledek výzkumu uvést. Z odpovědí ţáků vyplynulo, ţe ideální učitel je pro ně ten, který má ve třídě přirozenou kázeň, dětem naslouchá a je vidět, ţe mu nejsou lhostejní, jeho výuka je zajímavá a přínosná. I Dostál (1985, s.226) zmiňuje vlastnosti a rysy úspěšného pedagoga. Je to zejména vztah k dětem, schopnost motivovat a podněcovat chápání dítěte, umění navázat kontakt, ochota spolupracovat, projevit zájem o společnou práci, dobré vyjadřovací schopnosti, přívětivost, tělesná energie, nápaditost, spolehlivost, pevná vůle a dobrá paměť. Pedagog zabývající se vzdělávání dětí v přírodě, chcete-li přímo v lese, by měl mít určitý vztah k přírodě. Tento pojem se velice těţko definuje. Krajhanzl (2009) napsal, ţe „moţností, jak rozmanité vztahy k přírodě popsat, je pojmosloví osobního vztahu jedince k přírodě, a pojmenovává je: potřeba kontaktu s přírodou, environmentální senzitivita, postoj k přírodě a ekologické vědomí.“ Pojmenování potřeba kontaktu s přírodou, si můţeme vysvětlit na příkladu člověka, který rád navštěvuje přírodu a vyhledává ji. Často jezdí na výlety (do přírody samozřejmě), stěhuje se blíţe k přírodě. V jeho domově dominují přírodní materiály a motivy. Schopnost pro kontakt s ţivotním prostředím souvisí více se vzděláním. Tento člověk je nejen pohybově, tělesně, smyslově a intelektově vybaven tak, aby mu pobyt v přírodě za pomoci minimálního vybavení nedělal problémy. V neposlední řadě by měl být pedagog alespoň v malé části ekologicky zaměřen. Pobyt v přírodě celý den, popřípadě část dne, vyţaduje šetrné zacházení s okolím. Pravděpodobně by výuka neprobíhala správně, pokud by po kaţdé návštěvě lesa zanechala skupina poházené odpadky mezi stromy. 42
Bohuţel pouhý kladný vztah k přírodě není dle mého názoru dostatečný pro přijetí pedagoga do mateřské školy. Do jeho rukou budou vloţeny děti, které se rozvíjejí pod jeho vedením. Pedagog v mateřské škole by proto měl být adekvátně vzdělaný (SpgŠ, VOŠ, VŠ zaměřené na edukaci dětí v předškolním věku). Pedagog v mateřské škole plní mnoho funkcí, mezi něţ patří zejména role učitele/ky. Učitel/ka v mateřské škole diagnostikuje, projektuje, motivuje a hodnotí. Dále navazuje citový vztah k dětem ve skupině, kdy se stává pečovatelem/kou. Setkává se s mnoho lidmi (děti, pracovníci v MŠ, rodiče, zřizovatel aj), kdy se stává komunikátorem. Některé slavnosti a odpolední programy předpokládají zapojení rodičů, v tu chvíli se stává vůdcem pro děti i dospělé. (Dostál, 1985) Ţádný zákon nezakazuje přítomnost muţe, co by edukátora v mateřské škole, proto jsem pouţila v předchozím odstavci oba dva tvary (muţský i ţenský). Ovšem společnost je neúprosná a dle mnohých názorů i finanční ohodnocení tohoto oboru není pro muţe atraktivní. Pokud se podíváme do diskuzí na rodinných serverech, jako jsou například www.rodina.cz, www.babinet.cz, nebo na portál www.rvp.cz můţe se dočíst plno názorů, jak od ţen, tak i od muţů na téma učitele v mateřské škole. Je překvapující, ţe většina lidí by muţe coby učitele v mateřských školách přivítala. Skutečnost je ovšem opačná. Příspěvek od Míši G dokazuje fakt, jak to vidí česká společnost: „Dobrý večer všem, já si nemyslím, ţe by muţi nechtěli pracovat s malými dětmi i kdyţ pro některé jsou předškolní děti přece jenom hodně malé, a sami to uznávají. Ale zároveň se domnívám, ţe také jeden z důvodů, proč se muţi nevyskytují v mateřských školách je problém finanční. Pravě muţi se v naší společnosti řadí do hlavy rodin a tudíţ i hlavních ţivitelů rodiny a co si budeme nalhávat, v MŠ si člověk moc peněz nevydělá. Myslím si, ţe jedním z důvodů proč muţi neučí v MŠ je také historický kontext. Kdyţ se podíváme do dějin MŠ, tak se některé osobnosti hlásili k tomu, aby předškolní výchova byla vloţena do rukou ţen, v 19. století byly zakládány kurzy, které byly přímo pro "učitelky" MŠ (nikde se neobjevil termín učitel muţ), ale kdyţ se podíváme na úplný začátek na první předškolní zařízení, které vzniklo v roce 1832 v Praze Na Hrádku, tak jeho prvním učitelem byl MUŢ - Jan Vlastimil Svoboda, který se velmi zaslouţil o rozvoj předškolního vzdělávání. Přichází snad takovíto muţi jednou za 200 let do MŠ.“ (Gondeková, Michaela. Metodický portál RVP, diskuzní fórum, téma: Muţ coby učitel v MŠ. [Online], poslední editace 18.5.2009 [Citace: 3. ledna 2012.]) Na webových stránkách http://www.vyplnto.cz/realizovane-pruzkumy/muz-jako-ucitel-vms/ je dostupný výzkum Muţ jako učitel v MŠ i s vyhodnocením. Výsledky mne samotnou 43
překvapily. Z celkového počtu 88 respondentů se více jak 92 % nesetkalo s muţem v mateřské škole, 79% by ovšem uvítalo, pokud by muţ učil v mateřské škole. Pokud se podíváme na pedagogické sloţení dětských lesních klubů, které se zabývají edukací dětí předškolního věku v přírodním prostředí, ve většině případů je součástí alespoň jeden muţ. Největší výhoda práce muţské populace v mateřských školách (obecně ve vzdělávacích zařízeních) jsou v rozdílném pohledu na věci oproti ţenám, muţská autorita, muţské řešení problémů. Pokud by působil pedagog v přírodním prostředí další jeho výhodou je fyzická zdatnost a kondice. Dle slov Pavla Cibulky, který působí v dětském klubu U Tří veverek, vidí svojí výhodu nejvíce v jiném pohledu na danou situaci. Dále přiznává, ţe tato práce je i fyzicky náročná, proto je důleţitá fyzická zdatnost a síla, kterou mohou muţi nabídnout. I z mého pozorování bylo vidět, ţe děti v něm pravděpodobně vidí větší autoritu. Nechci tím ovšem říci, ţe by se ho bály. Zkrátka výraznější muţský hlas v dětském dovádění více vynikl. Další plus učitelům muţům přidávají i zkušenosti běţných mateřských škol, kde jiţ nějaký muţ působil. Pokusím se tedy shrnout proč muţe v mateřských školách uvítat a proč v mateřských školách nejsou. Dnešní společnost je neúprosná a předpojatá, proto se muţi v profesích, které dříve vykonávaly pouze ţeny, nevyskytují. Pokud ano, tak v malém počtu. Pravděpodobně také nejsou muţi v mateřských školách díky malému finančnímu ohodnocení. Moţná se tato situace změní, s novými tabulkami pro platové ohodnocení učitelů. Proč muţe ano? Muţi mají jiný pohled na věc. V situacích, kdy by se ţeny pedagoţky aţ přehnaně bály o dětskou skupinu, se muţi chovají zpravidla klidně a s rozvahou. Přistupují k dětem odlišně neţ ţeny, tzn., ţe k nim nepřistupují jako matky, ale jako otcové. Pro chlapce jsou to vzory a pro děvčata ochránce. Jde především také o komunikaci s dětmi. Hlubší hlas budí v dětech přirozenou autoritu, méně často pouţívají zdrobněliny a snaţí se dětem vysvětlovat věci, tak jak doopravdy fungují. Nemaskují je za kouzelné příběhy a pohádky. Tím vnášejí do vzdělávání více reality. Je dobré, kdyţ se tento přístup vyrovnává s pedagogem ţenou, tzn., skupinu vede zároveň jeden muţ a jedna ţena. Poslední a důleţitou výhodou je také zpravidla větší fyzická zdatnost. Zejména pedagog v přírodním prostředí jí potřebuje denně. Pedagogovi umoţňuje rozšiřovat činnosti o části, na které by ţena neměla dostatek síly (v zimě táhne děti na saních), ulehčuje to práci s většími pomůckami (ţíněnka, kladina), v lesních klubech sekají dříví a rozdělávají oheň, konstruují pomůcky (houpačky). 44
Tento pohled na věc ovšem můţe rychle obrátit jedna špatná zkušenost. Napovídá tomu i příspěvek z diskuze od autorky Naty „Zrovna včera jsem se na třídní schůzce dozvěděla, ţe paní učitelka, která učí moji 4letou dceru, odchází a na její místo nastoupí mladý muţ. Moje reakce ale bohuţel není, ţe jsem nadšená. Souhlasím, ţe by ve školství mělo být více muţů, ale kvalifikovaných s pedagogickým vzdělaním. Tento pan učitel ale bohuţel nic takového nemá a jediné jeho zkušenosti jsou, ţe kdysi pomáhal vest skauta a měl taneční kurzy pro děti. Nyní sám cvičí Zumbu. Takto malé děti nikdy nevedl, sám děti nemá. Připadá mi podivné, ţe by chlap v tomhle věku šel jen tak pracovat do školky a to bez předchozí kvalifikace a zkušeností. Nikdo ho nijak zvlášť nezná a mnoho o něm neví. Dva prsteny na kaţdé ruce na mne také neudělaly valný dojem. Nejsme nijak konzervativní rodina, ale přeci jenom mám obavy. Zneuţívání dětí není zase aţ tak vzácné a většinou se odhalí aţ kdyţ je pozdě“ (Naty. Rodina [Online], c1999-2011, [Citace: 8. ledna 2012.]) Stejně tak, jako v běţných mateřských školách, procházejí pedagogové výběrovým řízením i v dětských lesních klubech. Je proto na ředitelce, zda ve svém týmu uvítá opačné pohlaví a dokáţe správně zhodnotit kvality uchazeče o práci pedagoga v mateřské škole (běţné i lesní). Učitel by také měl být kreativní, a proto by nemělo vedení MŠ zapomínat, ţe bude tvořit vzdělávací program. Součástí pohovoru by tak mohla být i malá zkouška toho, co by pedagog s dětmi v přírodě dělal.
45
6 MOŢNOSTI VYUŢITÍ BIOTOPU LESA Les, jako velice rozmanité přírodní prostředí je ve výukových programech často opomíjen. Setkáváme se s jednodenními programy pro celé skupiny, které pořádají organizace jako například Sdruţení Tereza, Lesy hl. m. Prahy, Ochrana fauny České republiky, Čmelák a podobně. Je ale na kaţdé škole, zda moţnost nabídky programů vyuţije, popřípadě zda jsou rodiče ochotní, za takový program zaplatit. V mateřských školách se často setkáváme s prací s přírodninami. Většinou je ovšem sbírají učitelky a děti tak dostanou hotovou část výrobku, o které nevědí, z čeho pochází, na co se pouţívá, kde roste, případně čeho je součástí. Ve městech je z organizačních důvodů sloţité chodit na procházky a výlety do přírody. Alespoň jednou týdně by se ovšem tato aktivita mohla objevovat ve třídním vzdělávacím programu. Pro děti je rozdílné proţívání přírodního prostředí na zahradě mateřské školy a v lese. Pro kaţdé prostředí platí jistá pravidla a zásady, které by děti měly znát a dodrţovat. Zejména bychom ovšem měli přihlíţet k lesu, jako k prostředí, které můţe dítě rozvíjet dalším směrem. Pomocí nových materiálů, her, aktivit. V rozvoji hrubé motoriky povaţuji za přínosné prvky do výuky zejména vlastní zkušenosti z nových pohybů překonávání přírodních překáţek, jako jsou spadlé kmeny stromů, pařezy, balvany, potoky, srázy. Ovšem ani jemná motorika není v lese opomíjena. Sběr malých předmětů jako jsou například jahody, vyţaduje trpělivost a dostatečný cit, který děti vyuţívají i při zkoumání drobných ţivočichů, které si často kladou do dlaní. Výhodou je objevování přírody všemi smysly. Zejména na jaře pociťujeme touhu přičichnout si ke kvetoucím rostlinám, poslouchat ptáky, objevovat zemi hmatem, rozeznávat rodinu zelených barev podle odstínů případně ochutnat lesní ovoce. Pokud děti chtějí zahlédnout ţivého tvora, musí se nejdříve naučit trpělivosti, tichosti a v neposlední řadě také ohleduplnosti.
6.1 Plán pro mateřskou školu s běţným provozem Pokud zde uvádím mateřskou školu s běţným provozem, myslím tím školu s přibliţně podobným časovým harmonogramem a rozloţením činností během dne: 6:30 - 8:30 scházení dětí, spontánní činnosti, individuální a skupinové hry a didaktické činnosti 8:30 - 9:00 ranní cvičení v tělocvičně, zaměstnání tělesnou výchovou, pohybové činnosti 9:00 - 9:20 hygiena, dopolední svačina 46
9:20 - 10:00 činnosti řízené učitelkou s didaktickým zaměřením, relaxační, kompenzační činnosti, jazykové a smyslové hry 10:00 - 11:20 pobyt venku 11:30 - 12:00 oběd, hygiena 12:00 - 12:30 převlékání, příprava na spánek, pohádky 12:30 - 14:15 spánek, odpočinek 14:15 - 14:45 hygiena, odpolední svačina 14:45 - 16:15 rozcházení dětí, odpolední zájmové hry a činnosti (Mateřská škola Poděbradova Ostrava, příspěvková organizace.[Online] [Citace: 27. prosince 2011.] ) Pro školy s podobným programem bych doporučovala dvě varianty přiblíţení dětí přírodě v závislosti na umístění mateřské školy. Jednak mohou být aktivity v lese zahrnuty více dní v týdnu v kratších intervalech, pokud je les dostupný budově mateřské školy. Školy ve městě si mohou zvolit variantu jednou týdně větší část dne, tj. 8:30 aţ 11:20 hodin. Ukázkový plán výuky po měsících Název programu: PUTOVÁNÍ SE SKŘÍTKEM PAŘÍZKEM 1) Září Jak se chovat v přírodě Pařízku? - Určení si pravidel při pobytu v lese zábavnou formou a pomocí obrazového materiálu – například nevzdalovat se od skupiny, nelámat větve, nelézt po naskládané hromadě klád aj. Vysvětlení pojmu znečišťování a snaha pomoci lesu – např. při svačině v lese neodhazujeme odpadky. Na procházce v lese - Prvotní vnímání přírody všemi smyly. Pozorování přírody kolem nás – rostliny, zvířata. Vyuţití encyklopedií při určování rostlin. Hry „na zvířátka“. Co to roste v jehličí - Pozorování a určování hub. Zpracování hub. Vyuţití příběhů z knihy Lexikon houbových skřítků – Socha. 47
2) Říjen Nezapomeň deštník skřítku! - Význam vody pro ţivot na Zemi. Pozorování deště, vznik deště. Zkoumání rozdílů mezi kapkou vody a proudem vody. Pokusy s vodou. Barvy duhy, vznik duhy. Co to plave v potoce? - Vycházka k potoku nebo rybníku v lese. Ţivot ve vodě a kolem ní. Specifické vodní rostliny. Vítr náš kamarád - Uţitečnost i moţná nebezpečí větru (větrné elektrárny a mlýny/ tornáda a nebezpečí pádu stromů a větví v lese). Pozorování krajiny ve větru (určování směru podle korun stromů). Konstrukce draka a jeho pouštění. 3) Listopad Pařízku, kdo obarvil listy? - Odpověď na otázku, proč jsou listy barevné a opadají ze stromu. Rozdíly mezi listnatým a jehličnatým stromem. Určování barev kolem nás. Sběr barevných listů a tvorba z nich. Proč se kácí stromy? - Význam lesa pro člověka. Způsoby zpracování dřeva. Vyuţití dřeva kolem nás zpětná názorná ukázka na stolu, skříni, domech, kuchyňském náčiní. Zkoumání různých částí pokáceného stromu – borka, kmen, větve, listy, plody, pařez a letokruhy. 4) Prosinec Uspáváme les - Pozorování „odpočívajících“ stromů. Zimní spánek zvířat. Barevnost krajiny v zimě.
48
Vánoce u skřítka v lese - Zdobení stromů kolem krmelce jídlem pro zvířata (šišky obalené lojem a semínky pro ptáky, viz. kapitola 6.2). Umístění kaštanů, ţaludů, starého chleba a jiným pochutin pro zvířata do krmelce. 5) Leden Stavíme ze sněhu - Vyuţití sněhu v lese ke stavění iglú. Multikulturní výchova – ţivot Eskymáků, zvířata na Severním a Jiţním pólu. Zimní sportování se skřítkem - Sportovní den v lese. Klouzání po zamrzlých kaluţích. Bobování a sáňkování z mírného kopce. Uvědomění si vlastností povrchu sněhu, pokud je zmrzlí, čerstvě napadaný, udusaný, uklouzaný. 6) Únor Masopustní rej v lese - výroba masek na motivy přírody. Vyuţití přírodních materiálů. Co nám řeknou stopy - Pozorování stop zvířat ve sněhu. Určování za pomocí encyklopedií. Odlití stop do sádry a následné porovnávání. Rozdíly mezi obtiskem lidského chodidla a zvířecí stopy. Ptáčku, co to zpíváš? - Poslouchání zvuků přírody. Porovnávání zpěvu různých ptáků (pro zpětnou reprodukci vyuţití nahrávek). Napodobování – např. hluboký zpěv, vysoký zpěv, krátké zvuky, dlouhý zpěv. 7) Březen Jaro přichází - Pozorování probouzející se přírody. Jarní květiny. Rozpouštění se ledu na vodní hladině. Pučící stromy a jejich první zelenající se listy – porovnávání rozdílů a určování druhu za pomocí encyklopedií. 49
Semínko - Nový ţivot – sázení semena stromu. Etapy růstu. Význam vody pro rostlinu. Dlouhodobé pozorování a zodpovědnost za rostlinu. 8) Duben Pleteme pomlázku - Povídání o vrbě, vrba v pohádkách. Tradice velikonoc a pomlázky. Pletení jednoduché pomlázky. Svět malých zvířat - Ţivot brouků, pavouků, housenek a jiného hmyzu. Pozorování, určování podle encyklopedie. Význam malých tvorů pro les. Škůdci. 9) Květen Kolik znáš květů Pařízku? - Květy v lese. Všímání si barev. Rozdíly v lese listnatém a jehličnatém. Určování podle encyklopedie. Vzácné květiny. Skřítek ve včelím úlu - Ţivot včel ve včelím úlu. Význam pro člověka i rostliny. Návštěva včelaře, výroba svíček z včelího vosku. Ochutnávka medu. Skřítkovi kamarádi z lesa - Lesní zvířata. Stopování podle peří, trusu i stop. Chráněné druhy zvířat. Co najdu pod lupou - Zkoumání půdy za pomocí lupy (případně mikroskopu). Ţivot v půdě a potřebné ţiviny pro rostliny. 10) Červen Co to piješ dobrého skřítku? - Hledání bylin v lese. Vyuţití smyslu čichu v porovnávání a určování druhu. Výroba vlastního čaje. Léčivé účinky. Poučení o moţném nebezpečí vhodnou formou. 50
Co to jíš dobrého skřítku? - Sběr lesního ovoce. Porovnávání chuti, vůně, velikosti, barvy. Výroba šťávy z bobulí. 11) Červenec Pařízek ve Slunečním království - Ochrana proti slunci. Význam slunečního záření pro ţivé organismy. Pokusy se sluncem (stíny, vysychání půdy). 12) Srpen Kde se vzal papír - Mechanická výroba papíru v továrnách. Recyklace papíru a ruční výroba. Zdůraznění významu recyklace a „pomoci“ lesům. Cestujeme do cizokrajných zemí - Porovnávání rostlin z českých lesů a cizích zemí. Názorné ukázky (například listy z palmy, květy ibišku, kaktusy). Vyuţití knih.
51
6.2 Činnosti v mateřské škole s lesní tématikou Lesní kluby, které se zabývají výchovou a vzděláváním dětí od tří let do věku předpokládaného nástupu do základní školy prozatím nejsou zařazeny do systému školství v České republice. Z hlediska kutikulárních dokumentů proto pro ně není povinností tvořit program podle RVP PV. Podle slov předsedkyně Asociace Lesních mateřských škol Terezy Vošahlíkové je ovšem snahou, aby i tyto soukromé instituce dodrţovaly principy RVP PV ve svých školních vzdělávacích programech. Školní vzdělávací program (ŠVP) klubů a institucí s lesní tématikou je často inspirován ţivly. Zejména proto, ţe děti jsou s nimi denně v kontaktu a pobyt v přírodě nám usnadňuje jejich pozorování. (Vošahlíková, 2010) Toto schéma je často pouţívané i pro tvorbu programů pro děti v ekologických centrech. To co je pro děti z klasických mateřských škol pouze jednodenní program v ekocentru, za který škola platí, je pro děti v přírodních školách kaţdodenní realita. Například ukázky z ekocentra Paleta, která pořádá programy pro mateřské školy: pečení brambor na poli, vlastnoručně vyrobený čaj z bylin s ochutnávkou, pozorování ţivota ve vodě, pletení pomlázky či výroba krmítka. Dalším typickým znakem programů těchto mateřských škol je udrţování všech tradičních svátku během roku spojených s tvorbou předmětů. Samozřejmostí jsou Velikonoce, Vánoce, Den Matek, ale i svátky, které se pomalu zapomínají – vynášení Morany, Filipojakubská noc, Sv. Martin, Sv. Barbora, podzimní posvícení. Záleţí samozřejmě na regionu, hlavní myšlenkou je ovšem připomenutí si tradic, které s těmito svátku souvisejí. Moţná nabídka činností v mateřské škole s lesní tématikou. Jaro (z části se můţeme inspirovat ţivly, jak jsem se jiţ zmínila výše) - častý kontakt se zemí, sázení rostlin, zkoumání ţivočichů, kompostování - pozorování probouzení přírody, rození mláďat, zkoumání rostlin, - tvorba a vynášení Morany a Filipojakubská noc, Otevírání studánek - trhání vrbového proutí, pletení pomlázky, malování vajec 52
Léto - vyuţití ţivlu vody k pozorování na půdě, potřeba vody pro ţivot, vodní ţivočichové, pokusy s vysycháním, bouřky a letní deště, duha, - vyuţití slunce k pozorování – velikost stínů, teplo slunečního záření, ochrana proti slunečnímu záření, regulace tepla - letní pochutiny z lesa (jahody, maliny, ostruţiny, borůvky, bez, houby), sběr, pozorování, vyuţití, poučení o moţném nebezpečí Podzim - pozorování a pokusy s větrem - co nám příroda můţe nabídnout – dozrávání obilí, brambor, jablek, šípků, jeřabin (zpracování, ochutnávka, moţnosti vyuţití, úprava polí) - oslavy letnice, výroba a pouštění draků, lampionový průvod, oslava Sv. Martina, zvyk draní peří, posvícení, vinobraní, sklízení lnu - sběr materiálů na výrobu v zimě (šišky, plody, mech, větvičky, kamínky apod.) Zima - vhodné období pro rozdělávání ohně a názorné ukázky jeho dobrých, ale i špatných vlastností případně moţných nebezpečí a významu pro lidi - pozorování zimní přírody a vlastností sněhu, stavění ze sněhu a jeho pouţívání při hrách - pomoc zvířatům v zimě, výroba krmítka, činnosti u krmelce, - stopování zvířat podle otisků ve sněhu, rozlišení zvířat, které v zimě spí, které nespí a ptáci, kteří odlétají do teplých krajů
53
6.3 Vycházky do lesa V této podkapitole bych ráda ukázala názornou vycházku do lesa v kaţdém ročním období i s nabídkou konkrétních činností. Jedná se pouze o ukázkový materiál, vzhledem k tomu, ţe kaţdá mateřská škola má jiné moţnosti ať uţ časové, personální, finanční. Vycházku bych charakterizovala jako kratší časový úsek, trávený mimo budovu. V našem případě v lese, na louce, na poli či jiném přírodním prostředí. Pomůcky, které potřebujeme k aktivitám mimo školu, a její zahradu je důleţité volit přiměřeně. Musíme myslet na to, ţe pomůcky je zapotřebí na místo dopravit. Dále bych doporučovala nosit s sebou alespoň jednu karimatku pro případ, ţe by si některé dítě chtělo v lese odpočnout a sednout si na zem. Součástí batohu pedagoga by měl být balíček první pomoci. Jaro Všemi smysly Očekáváné výstupy dle RVP PV: vnímat a rozlišovat pomocí všech smyslů; ovládat koordinaci ruky a oka, zvládat jemnou motoriku, pojmenovat většinu toho, čím je obklopeno; vyjadřovat samostatně a smysluplně myšlenky, pocity, nápady; vědomě vyuţívat všech smyslů a všímat si věcí kolem sebe; vnímat, ţe svět má svůj řád, je rozmanitý a pozoruhodný, nekonečně pestrý a různorodý Místo: nejlépe les, rozhraní lesa a louky Doba: 1,5 hodin Pomůcky: rolička od toaletního papíru pro kaţdé dítě, oboustranná samolepící páska, nůţky, hadrové pytlíčky, kelímky od jogurtu Realizace: Na počátku celé vycházky, po cestě na určené místo, je nutné děti vhodně namotivovat. Můţeme pouţít například atmosféru velké výpravy do přírody. Stanou se z nás badatelé a budeme zkoumat přírodu. Jakmile dorazíme na určené místo, kaţdé dítě dostane ruličku od toaletního papíru z části polepenou oboustrannou lepicí páskou. Úkolem dětí bude hledat zajímavé tvary a barvy mezi rostlinami a přírodninami (kromě ţivočichů) a nalepit si je na ruličku. Kaţdý si tak vyrobí paletu a kukátko potřebné pro další část aktivity. Kukátkem objevujeme s dětmi zajímavé struktury a detaily v přírodě (kůra stromů, pučící větvička, ţilky na listech, mech na kameni apod.). Zároveň dětem 54
vysvětlujeme a probíhá beseda. Mezitím můţe druhá učitelka připravit do sáčků, různé věci, které jsme před tím našli (plody, kameny, šišky, listí, kůra, tenká větvička z keře apod.). Děti poté budou hmatem poznávat věci v sáčcích. Nejprve hádají, vše ukáţeme a všímáme si vlastností jednotlivých věcí a pocitů dětí, kdyţ si osahávali věci (bylo to studené, mokré, příjemné, dlouhé apod.). Dále budou mít děti za úkol najít si kaţdý svůj strom. Pokud jsme na místě, kam se vracíme i při jiných vycházkách, můţe strom být od teď kamarádem dítěte a při kaţdé návštěvě ho dítě půjde pozdravit. Děti si svůj strom dobře prohlédnou, pohladí ho po kůře, mohou ho obejmout, pokud chtějí. Jestli mají nějaké trápení nebo přání mohou ho stromu pošeptat. (Pokud vidíme, ţe si dítě se stromem začne povídat, můţeme se ho zeptat, o čem si povídají). Na závěr před odchodem z lesa si můţeme připravit voňavý koktejl. Dětem rozdáme kelímky, do kterých budou sbírat různé věci, které jim v přírodě voní (květiny, listy rozmělněné v prstech, jehličí apod.) Poté si všichni přivoníme ke všem kelímkům. Nakonec se rozloučíme se svými kamarády stromy. Léto Barevné království Očekávané výstupy dle RVP PV: koordinovat lokomoci a další pohyby těla, vědomě napodobit jednoduchý pohyb podle vzoru; vnímat a rozlišovat pomocí všech smyslů; vědomě vyuţívat všech smyslů a všímat si věcí kolem sebe; naučit se zpaměti krátké texty; vnímat příběh, pohádku; vnímat, ţe svět má svůj řád, je rozmanitý a pozoruhodný, nekonečně pestrý a různorodý Místo: les, louka Doba: 1 hodina Pomůcky: kolíčky, kartičky s barvami, šišky, kelímky od jogurtu, lopatka Realizace: Nejprve se na místě s dětmi protáhneme po cestě. Zahrajeme si na malá semínka, která postupně rostou. Posadíme se do tureckého sedu. Postupně a pomalu natahujeme jednu ruku, poté druhou pomalu vstáváme, sepnuté ruce nad hlavou a poté se rozvíjí poupátko – ruce roztahujeme. Můţeme opakovat několikrát. Jsme malé pampelišky, můţeme vyuţít básničku například od Františka Hrubína - Pampeliška. Květ pampelišky se otevírá a zavírá. Nakonec nám zbělá a místo květu zůstanou chomáčky chmýří se semínky. 55
Paní učitelka pořádně foukne a všechno chmýří se rozletí (děti se rozutečou). Chmýří pomalu dopadá na zem (děti se zklidňují a opět si sedají na zem), semínko se zavrtá do země (děti se schoulí do klubíčka) a příští rok z něj zase vyroste nová pampeliška. Následuje debata o tom, jak vlastně semínko vypadá, názorná ukázka semínka z květiny, ze šišky, z plodu, z jablka apod. Porovnáváme a vysvětlujeme dětem koloběh. Při tom se zmiňujeme o opilování včelami. Můţeme si zahrát honičku motivovanou včelím rojem. Pro motivaci další činnosti můţeme pouţít příběh O víle Barvínce z publikace Ekologická výchova v mateřských školách, který si upravíme. V příběhu se děti dozvídají o víle, která se svými skřítky maluje krajinu, protoţe vţdy kdyţ prší, tak se všechny barvy smyjí. Skřítci jsou ovšem nepořádní. Jednou po dešti, kdyţ se chystali jít barvit listy na zeleno, jeřabiny na oranţovo, kmeny stromů na hnědo …, nemohli svoje barvy najít. Někam se jim zatoulaly. Víla byla smutná, protoţe krajina začínala blednout a ztrácet svoje krásné barvy. Víla potřebuje naši pomoc děti. Pomůţeme jí všechny ty barvy najít? V době, kdy učitelka vypráví příběh, druhý pedagog na ohraničeném místě rozvěsí pomocí kolíčků barevné kartičky. Děti se přesunou k prostoru a budou mít za úkol hledat barevné karty podle toho, jako barvu určí učitelka. (Karty jsou různě na keřích, větvích stromu, mezi trávou, za pařezem apod., vţdy v dosaţitelné výšce pro dítě). Nakonec víla Barvínka dětem poděkuje, ţe ji našly všechny barvy. Dle časových moţností můţeme kolíčky pouţít na různé pohybové aktivity (hra Na Blechy). Asi 15 minut před plánovaných odchodem se děti postaví do kruhu a zavřou oči. Kaţdému dáme do otevřené dlaně šišku. Můţe děti vybídnout, aby si věc prozkoumaly nejdříve hmatem, neţ otevřou oči. Poté rozdáme kelímky od jogurtu. Kaţdé dítě si nabere hlínu a společně zasadíme semínko ze šišky. Kelímek si kaţdý vezme do školy a průběţně se budeme o zasazená semínka starat a pozorovat, jestli nám vyrostou sazenice. Podzim Materiál z přírody Očekávané výstupy dle RVP PV: vnímat, ţe svět má svůj řád, je rozmanitý a pozoruhodný, nekonečně pestrý a různorodý; zvládnou základní pohybové dovednosti a prostorovou orientaci; zvládnou jednoduché pracovní úkony; Místo: smíšený les, lesní cesta Doba: 1 – 1,5 hodin 56
Pomůcky: škrabka na brambory alespoň pro polovinu dětí, umělohmotná pevná jehla, reţná niť, encyklopedie ptáků Realizace: Při příchodu do lesa (nejlépe smíšeného) se rozhlédneme kolem sebe. Všímáme si barev a prostředí kolem nás. K první činnosti motivujeme děti příběhem o větru, který shodil stromům jejich obleky (listí) a to je teď poházené po celém lese. Tuto část vyuţijeme pro pohybovou aktivitu. Budeme se snaţit všechno to listí co nejrychleji nanosit na velkou hromadu. Po chvíli ovšem usoudíme, ţe je toho listí tolik, ţe to při dnešní procházce nezvládneme. Při té příleţitosti vysvětlíme dětem, jak je důleţité, ţe listy zůstanou přes zimu na zemi (ţiviny, ochrana kořenů před mrazem). Poté rozdělíme skupinu na poloviny. První skupina si pomocí škrabek na brambory vytvoří ozvučná dřívka. Stačí nařezat asi 15 centimetrů dlouhé středně tlusté větve z bezu. Děti z nich za pomocí škrabek oloupou kůru. Kaţdé dítě bude mít dvě, které necháme ve třídě vyschnout. Jakmile půjde dřeň vytlačit špejlí, dřívka dostanou zvuk a kaţdé dítě tak bude mít svůj nástroj na doprovázení písní. Druhá skupina bude hledat přírodniny jako jeřabiny, šípky, brslen, ţaludy, ořechy apod. (Podle situace můţeme činnosti doplňovat básničkami či popěvky. Pokud například děti najdou ořech z lísky, pouţila bych píseň Líska z knihy Zpíváme a nasloucháme hudbě s nejmenšími. V písni se zpívá o ţluvě, sojce a dlaskovi. V encyklopedii si s dětmi můţeme najít obrázky těchto ptáků a všímat si, jestli náhodou některého z nich nezahlédneme.) Poté si kaţdé dítě můţe vytvořit náramek pomocí navlékání plodu na niť. Skupiny se po dokončení práce vymění. Po dokončení činností a návratu do mateřské školy učíme děti zodpovědnosti za svoje věci. Kaţdé dítě si ponese svoje výrobky samo. Zima Pomáháme zvířátkům Očekávané výstupy dle RVP PV: vnímat, ţe svět má svůj řád, je rozmanitý a pozoruhodný, nekonečně pestrý a různorodý; postupovat a učit se dle pokynů a instrukcí; být citlivý ve vztahu k ţivým bytostem, zvířatům i věcem; Místo: les s krmelcem Doba: 1 – 1,5 hodin
57
Pomůcky: sirky (křesadlo), ztuţený tuk, provázek, nůţky, různá semena, šišky, hrnec, naběračka Realizace: Zimní procházku lze motivovat jako pomoc zvířátkům, které nemají v zimě dostatek jídla. Zahrajeme si na myslivce a zvířata nakrmíme. (Děti by jiţ ráno ve třídě měli mít téma myslivce a jeho pomoci lesu a zvířatům). Nejlépe naplánujeme cestu ke krmelci, aby děti na vlastní oči viděly, jak vypadá. (Pokud máme moţnost, můţeme si myslivce přizvat na naši procházku). Aţ dorazíme ke krmelci, zopakujeme si s dětmi, co všechno se dává do krmelce a jaké zvířata sem chodí jíst. Poté půjdeme po stopách zvířat ve sněhu. Budeme si všímat otisků, trusu, okousaných větví stromů či plodů a šišek pod stromy. Mezitím druhá učitelka rozdělá oheň a v hrnci rozehřeje ztuţený tuk. Aţ bude tuk rozpuštěný, dostane kaţdé dítě šišku s provázkem. (Šišky jsme si v lese nasbíraly na podzim a v teplém prostředí třídy ve škole se rozevřely.) Děti společně s učitelkou mohou do tuku zamíchat různá semínka. Poté polijeme opatrně kaţdou šišku směsí. Tuk rychle ztuhne a děti je mohou rozvěsit po stromech kolem krmelce. Pár šišek si děti mohou vzít i na školní zahradu.
58
7 EMPIRICKÝ VÝZKUM 7.1 Cíle výzkumu a výzkumné otázky Cílem mého výzkumu je porovnat reakce dětí z lesních klubů, které tráví většinu času dne v přírodě s reakcemi dětí z klasické mateřské školy, které tráví v přírodním prostředí maximálně 2 hodiny denně. Výzkumná otázka: Jaký je rozdíl mezi znalostmi, proţíváním a činy v lesní prostředí u dětí z běţné mateřské školy a u dětí z dětských lesních klubů? Cíle výzkumu: Zjistit jaký je rozdíl ve znalostech o lesním prostředí u dětí z běţné mateřské školy a u dětí, které navštěvují dětský lesní klub Zjistit jaký je rozdíl v proţitcích v lesním prostředí u dětí z běţné mateřské školy a u dětí, které navštěvují dětský lesní klub Zjistit jaké jsou dětské výpovědi o chování v lese u dětí z běţné mateřské školy a u dětí, které navštěvují dětský lesní klub
7.2 Pouţité výzkumné metody Pro výzkum jsem pouţila metodu interview. Gavora (2000) jej vysvětluje jako ústní dotazník, kde jsou otázky i alternativy odpovědí jasně dány. Pro navození raportu (Gavora popisuje, jako navození přátelské atmosféry) jsem pouţila předem připravenou motivaci, abych děti zaujala a byly otevřenější. Otázky jsem měla připravené a byly pro všechny děti stejné. Odpovědi jsem ponechala volné, můţeme proto mluvit o nestrukturovaném interview. Interview bylo zaznamenáváno na diktafon a ručně do záznamového archu.
7.3 Výzkumný vzorek Pro dostatečný počet respondentů bylo třeba navštívit více organizací a to Dětský lesní klub U Tří veverek v Hradci Králové, Dětský lesní klub Sýkorka Brno – Mokrá Hora, Dětský lesní klub Stromík v Pozořicích a Mateřskou školu Polanecká Ostrava – Svinov. 59
Dotazovány byly děti ve věku od tří do šesti let. Celkem proběhlo interview s 26 dětmi, z čehoţ bylo 13 dětí z dětských lesních klubů. Výzkumný vzorek byl vybrán náhodně podle věku tak, aby v obou skupinách byl stejný počet tříletých, čtyřletých, pětiletých a šestiletých dětí. Nejvíce jsou v mém výzkumu zastoupeny tří a čtyřleté děti.
7.4 Realizace výzkumu Výzkum byl realizován na různých místech a v různých dnech. U Tří veverek, Hradec Králové, 10. 2. 2012 Stromík, Pozořice, 15. 2. 2012 Sýkorka, Brno – Mokrá Hora, 16. 2. 2012 MŠ Polanecká, Ostrava-Svinov, 28. 2. 2012 a 29. 2. 2012 Během interview byly děti tázány na tyto otázky: V závorce uvádím maximální moţný počet získaných bodů při správné odpovědi. V oblasti kognitivní 1) Kdo se stará o les? [1b.] 2) Řekni mi tři zvířata, které ţijí v lese?[3b.] 3) Jaké rostliny najdeš v lese? Co roste v lese? [3b.] 4) Jaký je rozdíl mezi městem a lesem? [1b.] 5) Potřebuje člověk les, je pro něho důleţitý, v čem a proč? [2b.] V oblasti proţitkové 6) Chodíš rád do lesa? Proč? [2b.] 7) Bojíš se v lese? Proč? Čeho? [1b.] 8) Co se ti v lese nelíbí? Proč? [1b.] 9) Pozoroval jsi někdy v lese zvířata? Která? [2b.] 10) Co jsi v lese zaţil? Popiš nějaký záţitek. [1b.]
60
V oblasti konativní 11) Co uděláš, kdyţ uvidíš (najdeš) v lese malého tvora např. mravence nebo pavouka? [1b. ] 12) Víš, jak se máš chovat v lese? [2b.] 13) Co uděláš s obalem od svačiny např. sáček nebo alobal, kdyţ v lese nikde není odpadkový koš? [1b.] 14) Jak můţeš pomoci lesním zvířatům v zimě? [1b.] 15) Co řekneš kamarádovi, který v lese kopne do houby? [1b.]
61
7.5 Výsledky výzkumu Na následujících stranách uvádím výsledky mého výzkumu po jednotlivých otázkách, seřazených do tří oblastí (kognitivní, proţitková a konativní). Z grafů jsou zřejmé nejčastější odpovědi a jejich četnost v poměru dětí z lesních klubů a běţné mateřské školy. Tabulky s podrobnějšími čísly jsou na konci práce v přílohách. Vysvětlivky:
L děti – děti z lesních klubů B děti – děti z běţné mateřské školy
OBLAST KOGNITIVNÍ Cíl: Zjistit jaký je rozdíl ve znalostech o lesním prostředí u dětí z běţné mateřské školy a u dětí, které navštěvují dětský lesní klub 1) Otázka Interpretace odpovědí: L děti odpověděly všechny správně, coţ přikládám častému pobytu v lese, u krmelce a jedna skupina dětí, se kterými jsem pracovala má dokonce zázemí v hájovně, coţ děti pravděpodobně ovlivnilo. Děti s běţné mateřské školy dle mého názoru nikdy myslivce (hajného) neviděli na vlastní oči. Také pojem hajný neznaly. V pohádkách se toto pojmenování vyskytuje méně a dětem chybí přímá zkušenost.
62
2. otázka Interpretace odpovědí: Obě skupiny dětí měly za úkol vyjmenovat 3 zvířata, bohuţel některé B děti si na 3 zvířata nevzpomněly, proto uvádím i odpovědi nevím. L děti odpovídaly konkrétněji a s větší četností. Často se objevovala zvířata, se kterými mají osobní zkušenosti (ptáky a brouky pozorují, kance chodí v zimě krmit). Zohledňovaly i roční období v odpovědi – v zimě všichni spí. Zatím co B děti jmenovaly i zvířata, které do lesa nepatří (tygr, kočka). B děti pravděpodobně nemají dostatečnou zkušenost s lesním prostředím. Lesní zvířata, která se běţně objevují v pohádkách, znají, ale nevědí, ţe ţijí v lese.
63
Pořadí odpovědí
1. 2.-3. 2.-3. 4.-7. 4.-7. 4.-7. 4.-7. 8.-11. 8.-11. 8.-11. 8.-11. 12.-16. 12.-16. 12.-16. 12.-16. 12.-16.
L děti ptáci kanec, zajíc kanec, zajíc mravenec, srnka, veverka, v zimě všichni spí mravenec, srnka, veverka, v zimě všichni spí mravenec, srnka, veverka, v zimě všichni spí mravenec, srnka, veverka, v zimě všichni spí kos, liška, sýkorka, brouci kos, liška, sýkorka, brouci kos, liška, sýkorka, brouci kos, liška, sýkorka, brouci pes, datel, strakapoud, had, medvěd pes, datel, strakapoud, had, medvěd pes, datel, strakapoud, had, medvěd pes, datel, strakapoud, had, medvěd pes, datel, strakapoud, had, medvěd
1. 2.-3. 2.-3. 4. 5.-6. 5.-6. 7.-10. 7.-10. 7.-10. 7.-10. 11.-15.
B děti veverka medvěd, nevím medvěd, nevím liška srnka, zajíc srnka, zajíc kráva, žába, jelen, ježek kráva, žába, jelen, ježek kráva, žába, jelen, ježek kráva, žába, jelen, ježek kůň, tygr, vrána, kočka, ptáci
64
3. otázka Interpretace odpovědí: Nejčastější odpověď u L dětí byla obecná (stromy), poté jiţ v dalších pořadích zmiňovaly konkrétní rostliny. Mezi nimi zmínily i listí, které bych povaţovala za špatnou odpověď. B děti nejčastěji odpovídaly kytky, aţ poté si vzpomněly na stromy. Obě skupiny byly v této otázce zdrţenlivější. B děti nemají dostatečnou zkušenost. L děti se při otázce v lese kolem sebe rozhlíţely, ovšem vše bylo pod sněhem, proto dlouho vzpomínaly, co všechno v lese roste. Rostliny nejsou, tak jako zvířata, běţnou součástí pohádek a příběhů, proto si je děti tak dobře nezapamatují.
65
Pořadí odpovědí
1. 2. 3.-7. 3.-7. 3.-7. 3.-7. 3.-7.
L děti stromy jahody maliny, tráva, listí, pampeliška, bříza maliny, tráva, listí, pampeliška, bříza maliny, tráva, listí, pampeliška, bříza maliny, tráva, listí, pampeliška, bříza maliny, tráva, listí, pampeliška, bříza
houby, keře, bledule, sasanka, 8.-13. jabloň, borůvky houby, keře, bledule, sasanka, 8.-13. jabloň, borůvky houby, keře, bledule, sasanka, 8.-13. jabloň, borůvky houby, keře, bledule, sasanka, 8.-13. jabloň, borůvky houby, keře, bledule, sasanka, 8.-13. jabloň, borůvky houby, keře, bledule, sasanka, 8.-13. jabloň, borůvky
1. 2. 3. 4.-9. 4.-9. 4.-9. 4.-9. 4.-9. 4.-9.
B děti kytky stromy nevím houby, tráva, kapradí, pampeliška, sněženka, borůvky houby, tráva, kapradí, pampeliška, sněženka, borůvky houby, tráva, kapradí, pampeliška, sněženka, borůvky houby, tráva, kapradí, pampeliška, sněženka, borůvky houby, tráva, kapradí, pampeliška, sněženka, borůvky houby, tráva, kapradí, pampeliška, sněženka, borůvky
66
4.otázka Interpretace odpovědí: Odpověď, kterou jsem čekala, bylo rozdělení město – domy, les – stromy. Děti ovšem otázku klasifikovaly spíše z pohledu motoristy. Ve městě jezdí auta, v lese ne a rostou tam stromy. Převáţně B děti dokázaly popsat pouze město. Přikládám to opět malé osobní zkušenosti s lesním prostředím.
67
5. otázka Interpretace odpovědí: Odpovědi u této otázky byly dle mého názoru ovlivněny věkem respondentů. Vysoký počet tří a čtyřletých dětí se ukazuje v odpovědích. Vysoký počet dětí u obou skupin není schopno si uvědomit, jestli je les důleţitý. Pouze jeden předškolák ve skupině L dětí, dokázal velice konkrétně popsat funkci lesa – tvorba kyslíku. B děti vyvozovaly odpověď z vlastních zkušeností.
68
VYHODNOCENÍ KOGNITIVNÍ OBLASTI Lesní OT OT OT OT OT celkem kluby 1 2 3 4 5 D1 1 3 3 1 0 8 D2 1 1 2 1 0 5 D3 1 3 1 1 2 8 D4 1 2 2 1 1 7 D5 1 3 3 1 0 8 D6 1 3 3 1 2 10 D7 1 3 1 1 0 6 D8 1 2 3 1 0 7 D9 1 3 1 1 0 6 D10 1 3 3 1 0 8 D11 1 3 2 1 0 7 D12 1 3 3 0 1 8 D13 1 3 1 1 0 6 celkem 13 35 28 12 6 94
Běžné D 14 D 15 D 16 D 17 D 18 D 19 D 20 D 21 D 22 D 23 D 24 D 25 D 26 celkem
OT 1
OT 2 1 0 0 1 0 1 1 0 1 1 1 0 1 8
2 1 2 3 1 2 3 2 3 2 3 3 3 30
OT 3 0 0 1 1 1 1 2 1 1 2 1 1 1 13
OT 4
OT 5 0 0 1 0 0 0 1 1 1 1 1 1 1 8
celkem 0 0 0 0 0 0 2 0 2 2 2 0 0 8
3 1 4 5 2 4 9 4 8 8 8 5 6 63
Po obodování a vyhodnocení všech otázek z kognitivní části je zřejmý rozdíl v dosaţeném počtu bodů. Děti z lesních klubů získaly více bodů ve všech otázkách. Můţeme proto říci, ţe děti z lesních klubů mají širší znalosti o lesním prostředí oproti dětem z běţné mateřské školy. Největší rozdíl v bodovém hodnocení je v otázce číslo tři (Jaké rostliny najdeš v lese? Co roste v lese?). Přisuzuji tento rozdíl nedostatečnému přímému kontaktu s lesním prostředím u dětí z běţné mateřské školy. Pokud bychom odpovědi porovnávaly s otázkou číslo dva, kdy děti měly říci zvířata ţijící v lese, je zde menší bodový rozdíl. Se zvířaty z lesního prostředí se běţně děti setkávají v pohádkách, jsou vyobrazeny na různých didaktických materiálech a děti se o nich záměrně učí. Rostliny ovšem tak známé nejsou a děti mají menší moţnost se s nimi setkat v běţné mateřské škole
69
OBLAST PROŢITKOVÁ Cíl: Zjistit jaký je rozdíl v proţitcích v lesní prostředí u dětí z běţných mateřské školy a u dětí, které navštěvují dětský lesní klub 6. otázka Interpretace odpovědí: Děti z lesních klubů mají zkušenosti s lesním prostředím, proto chodí rády do lesa, převáţně kvůli činnostem, které tam se skupinou dělají. I kdyţ byly B děti méně úspěšné v otázce číslo 2 a 3, kde jmenovaly rostliny a ţivočichy z lesa, zde uvádí, ţe právě kvůli nim chodí rády do lesa.
70
7. otázka Interpretace odpovědí: V této tabulce jasně vidíme, ţe B děti odpovídaly méně často ne, ovšem často nevěděly, zda se v lese bojí. Usuzuji z této odpovědi, ţe s lesem nemají dostatečné zkušenosti, na to, aby mohli objektivně na tuto otázku odpovědět. Některé děti se bojí zvířat, jako je liška či medvěd. Ovšem s těmito zvířaty se pravděpodobně nikdy nesetkaly. Pouze v nich vidí něco nebezpečného, a proto k nim mají respekt. Usuzuje to o malé znalosti těchto zvířat a nedostatečných osobních zkušenostech. Celkem se v lese bojí 53,8 % L dětí a 46,1% B dětí. Nebojí se 46,2% L dětí a 15,4% B dětí.
71
8. otázka Interpretace odpovědí: B děti opět zmiňují nebezpečná zvířata. Ukazuje to na nedostatečnou zkušenost. Odpověď nevím, můţeme interpretovat jako kladný vztah k lesu, tzn. líbí se mi všechno. V této otázce jsou děti nejvíce ovlivněné pedagogickým působením. U L dětí je pravděpodobně silnější, zmínily nepořádek v lese.
72
9. otázka Interpretace odpovědí: B děti přiznávají, ţe zvířata nepozorovala. Pokud ano, nevzpomínají si která, coţ vyvolává otázku, zda to pro ně bylo dostatečně zajímavé. Nebo spíše lţou a zvířata nikdy nepozorovala. Můţeme si také myslet, ţe vlastně nevědí, jak takové pozorování vypadá. Je zde také zmínka o pozorování při jízdě autem. Zde se jedná pouze o zahlédnutí zvířete, které bylo pravděpodobně jediným setkáním dítěte s divokým zvířetem. L děti díky častému pobytu v lesním prostředí často sledují ptáky a také hmyz.
73
10. otázka Interpretace odpovědí: Vysoká četnost odpovědí nevím u obou skupin ukazuje na prozatím malé zkušenosti s ledním prostředím. Zřejmě prozatím nezaţily ţádný výrazný záţitek s citovou vazbou, který by si zapamatovaly.
74
VYHODNOCENÍ PROŢITKOVÉ OBLASTI Lesní kluby D1 D2 D3 D4 D5 D6 D7 D8 D9 D10 D11 D12
OT OT OT OT OT 6 7 8 9 10 celkem 2 1 0 2 0 5 1 1 0 2 1 5 1 0 0 2 1 4 2 0 1 2 0 5 2 0 0 2 1 5 1 1 1 2 1 6 2 0 1 2 0 5 2 0 0 2 0 4 2 1 1 0 1 5 2 1 0 2 1 6 1 1 0 2 1 5 1 0 0 2 0 3
Běžné D 14 D 15 D 16 D 17 D 18 D 19 D 20 D 21 D 22 D 23 D 24 D 25
D13 celkem
1 20
D 26 celkem
0 6
1 0 5 22
1 8
3 61
OT 6 OT 7 OT 8 OT 9 OT 10 celkem 2 1 0 2 1 6 1 0 1 0 0 2 1 1 0 2 0 4 1 1 0 1 0 3 2 1 0 0 0 3 2 0 0 2 0 4 2 0 0 2 1 5 1 1 0 0 0 2 2 0 0 0 1 3 2 0 0 1 1 4 0 0 1 0 0 1 0 1 1 0 1 3 2 18
1 7
1 4
1 11
0 5
5 45
V proţitkové oblasti opět získávají více bodů děti z lesních klubů. Nejvíce se bodové hodnocení liší u otázky číslo 9. Je zde rozdíl deseti bodů, který dokazuje větší zkušenosti dětí z lesních klubů s pozorováním zvířat. Pozorováním si děti procvičují trpělivost, která je důleţitá při získávání dalších dovedností. U ostatních otázek se bodové hodnocení liší maximálně o tři body, coţ ukazuje, ţe i B děti mají záţitky z lesního prostředí. Ať uţ kladné, či záporné.
75
OBLAST KONATIVNÍ Cíl: Zjistit jaký je rozdíl v činech vykonaných v lesním prostředí u dětí z běţné mateřské školy a u dětí, které navštěvují dětský lesní klub. 11. otázka Interpretace odpovědí: L děti mají podle grafu zkušenosti s potkáváním hmyzu v lese. Dokáţí odhadnout situaci a popsat, jak by se zachovaly. Důleţité je, ţe se zde objevuje i odpověď – neublíţím mu – která ukazuje na soucit dětí s malým hmyzem. B děti jsou zvyklé pouţívat encyklopedie a různé klíče k určování rostlin a ţivočichů. To jim pomáhá v rozvíjení znalostí a u dětí probouzí touhu poznávat. Podle odpovědí B děti neměly moţnost reagovat na situaci, kdy viděly hmyz (ať uţ v lese nebo na chodníku).
76
12. otázka Interpretace odpovědí: Nejznámější pravidlo, které si vybavily obě skupiny dětí, bylo nekřičet. Je to dáno zejména přístupem dospělých k pobytu v lese. Uţ od malička dětem vštěpují, ţe se v lese nekřičí. Je to v pořádku, ovšem neměly bychom zapomínat ani na další důleţité pravidla, která by se měla dodrţovat. L děti jsou ovlivněné v této otázce pravidly, které v lesních klubech mají (v kaţdém klubu jsou odlišné), díky kterým dokázaly odpovědět konkrétněji.
77
13. otázka Interpretace odpovědí: Děti z lesních klubů v lese většinou svačí. Mají proto přímou zkušenost, co dělat s obaly, které jim po svačině zbydou. V odpovědi – schovám si ji do krabičky, myslí umělohmotnou uzavíratelnou nádobu, ve které mají svačinu z domu. U odpovědi dětí z běţné mateřské školy – vţdy je tam popelnice – se naskýtá otázka, zda dítě bylo někdy v opravdovém lese, nebo zda navštěvuje pouze lesoparky, kde jsou odpadkové koše, lavičky a upravené cesty.
78
14. otázka Interpretace odpovědí: Děti z lesních klubů mají opět přímou zkušenost s krmelcem a krmením zvěře v zimě. Často mají u svého zázemí krmítko pro ptáky, kde pravidelně pozorují ptáky. Zvířata krmí plody, které samy na podzim nasbíraly (kaštany, ţaludy). Děti z běţných mateřských škol odpověď ve větší míře také znaly, ovšem můţeme se jen domnívat, zda tuto aktivitu osobně dělaly.
79
15. otázka Interpretace odpovědí: Mnoho dětí se pravděpodobně s touto situací nesetkalo, proto je častou odpovědí nevím. Pokud tuto situaci zaţilo, pravděpodobně ji neřešilo – řešil ji dospělí. Děti proto nemají osobní zkušenosti. Dokázaly říci, ţe je to špatná věc a ţe se to nedělá.
80
VYHODNOCENÍ KONATIVNÍ OBLASTI Lesní kluby D1 D2 D3 D4 D5 D6 D7 D8 D9 D10 D11 D12 D13 celkem
OT OT OT OT OT 11 12 13 14 15 celkem 1 2 1 1 1 6 1 1 1 1 0 4 0 1 1 1 1 4 1 1 1 1 1 5 1 1 1 1 0 4 0 2 1 1 1 5 1 1 1 1 1 5 0 1 1 1 0 3 1 1 1 1 0 4 1 1 1 1 1 5 0 1 1 1 1 4 1 1 1 1 1 5 1 1 1 1 9 15 13 13
1 9
5 59
Běžné D 14 D 15 D 16 D 17 D 18 D 19 D 20 D 21 D 22 D 23 D 24 D 25 D 26 celkem
OT OT OT OT OT 11 12 13 14 15 celkem 0 1 1 0 1 3 0 0 1 0 0 1 0 1 1 1 0 3 0 1 1 1 0 3 0 1 1 1 1 4 0 1 1 1 0 3 1 2 1 1 1 6 0 0 1 1 0 2 1 1 1 1 1 5 0 2 1 1 0 4 0 1 0 0 1 2 0 0 1 1 0 2 0 1 1 1 2 12 12 10
1 6
4 42
I v třetí části otázek dosáhly děti z lesních klubů většího bodového ohodnocení. Bodové hodnocení se nejvíce liší u otázky jedenáct, kde se projevují osobní zkušenosti dětí z lesních klubů. Niţší počet bodů u dětí z běţné mateřské školy je způsoben zřejmě nedostatečnými zkušenostmi s činnostmi v lesním prostředí.
81
7.6 Závěry výzkumu V provedeném výzkumu se mi potvrdily moje domněnky, kdy jsem očekávala, ţe děti z běţné mateřské školy budou mít malé osobní zkušenosti s lesním prostředím a činnostmi s tímto tématem spojenými. V celkovém bodovém hodnocení získaly děti z lesních mateřských škol 214 bodů. Děti z běţné mateřské školy pouze 154 bodů. U všech tří oblastí byly lépe bodově ohodnoceny děti z lesních klubů a ukázalo se, ţe děti z běţných mateřských škol mají malé nebo ţádné osobní zkušenosti s lesním prostředím. Cílem mého výzkumu bylo zjistit jaký je rozdíl mezi znalostmi, proţíváním a činy v lesním prostředí u dětí z běţné mateřské školy a u dětí z dětských lesních klubů? Můţeme tedy říci, ţe rozdíl je zejména ve zkušenostech dětí, které následně ovlivňují další vývoj odpovědí. Děti z lesních klubů mají širší znalosti o lesním prostředí zejména díky vysokému podílu času, který zde tráví. Osobní zkušenosti se zvířaty, rostlinami a děním v lese, jim přirozeně rozšiřují znalosti. Děti z běţných mateřských škol znalosti teoretické mají, ovšem chybí jim přímá zkušenost, která by dokázala teoretické znalosti propojit s ţivým lesním prostředím a ucelit tak celkové vnímaní lesního prostředí. Proţívání lesního prostředí je opět spojeno s osobní zkušeností dětí. Obě skupiny dětí chodí rády do lesa, něčeho se bojí a něco v lese zaţily. Ovšem je rozdílné, ČEHO se bojí, PROČ chodí rády do lesa a CO zaţily. Děti z běţné mateřské školy se v lese bojí spíše z nevědomosti, chodí do lesa zejména kvůli potřebám člověka (sběr hub) a mají málo silných emočních záţitků, které by jim utkvěly v paměti. Poslední část výzkumu, i kdyţ se budu opakovat, je znovu závislá na přímých zkušenostech dětí s lesem. Děti z lesních klubů uspěly lépe, díky pravidlům, které mají ve svých klubech zavedené. Sami chodí v zimě krmit zvířata, pozorují hmyz a v přírodě denně svačí. Proto vědí, ţe přírodu musí chránit a pomáhat jí. Děti z běţné mateřské školy mají zkušenosti menší, ale teoretické znalosti je v některých otázkách dokázaly navést ke správné odpovědi. Je zajímavé, ţe běţné děti vědí, ţe v zimě se zvířata chodí krmit, i kdyţ pravděpodobně málo z nich někdy neslo do krmelce kaštany. Pokud bychom provedly s těmito dětmi druhý výzkum, který by ovšem obsahoval otázky, které se zaměřují na městské prostředí, pravděpodobně by byly úspěšnější děti z běţné 82
mateřské školy. Myšlenkou mé bakalářské práce je ovšem poukázat na kladný vliv přírodního prostředí na dítě.
83
ZÁVĚR V teoretické části bakalářské práce jsme se přesvědčily, ţe prostředí, ve kterém se pohybujeme, má vliv na vývoj celé naší osobnosti. Odrazuje se v našem chování, myšlení i způsobu ţivota. Především děti, které v mateřské škole získávají znalosti, dovednosti zkušenosti, ale i postoje a návyky, bychom proto neměly ochudit o kontakt s přírodním prostředím. Vybrala jsem velice bohatý biotop, na kterém jsem se pokusila demonstrovat nejprve v teoretické a následně i v praktické části, důleţitost pobytu dětí na čerstvém vzduchu. Při pročítání odborné literatury jsem byla překvapena, ţe jiţ před patnácti lety sepsala Mikšíková (1987) podrobnou publikaci, co vše se dá s dětmi v přírodě pozorovat, zkoumat a proţívat a přesto je dnes realita v mateřských školách rozdílná. To dokazuje i výzkum, ve kterém jsem porovnávala skupinu dětí, která tráví v lese větší část dne a skupinu děti z běţné mateřské školy. Výsledky dokazují nedostatečné osobní zkušenosti dětí z běţné mateřské školy s lesním prostředím. Změnit to můţeme právě my, učitelky mateřských škol, které do běţného vzdělávání přidáme prvek vzdělávání v přírodě. Doporučuji vyuţít přírodu kolem nás, která můţe naučit děti něco nového.
84
SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY 1. Anděra, Miloš. Encyklopedie naší přírody. Praha: Slovart, 2000, 2004, 2010. 978-80-7391-390-8. 2. Bacus, Anne. Vaše dítě ve věku od 3 do 6 let. Praha: Portál, 2004. 80-7178-862-7. 3. Cibulka, Pavel. osobní sdělení. Hradec Králové: 3.1.2012 4. Číhař, Jiří a kolektiv. Příroda v České a Slovenské republice. Praha: Academia, 2002. 80-200-0938-8. 5. Činčera, Jan. Enviromentální výchova: od cílů k prostředkům. Brno: Paido, 2007. 978-80-7315-147-8. 6. Gavora, Peter. Úvod do pedagogického výzkumu. Brno: Paido, 2000. 80-85931-79-6. 7. Häfner, Peter. Natur- und Waldkindergärten in Deutschland -eine Alternative zum Regelkindergarten in der vorschulischen Erziehung. Dizertační práce. Bürgstadt, 2002. 8. Horká, Hana. Teorie a metodika ekologické výchovy. Brno: Paido, 1996. 80-85931-33-8. 9. Jančaříková, K.; Franěk, M.; in kolektiv autorů. Člověk +příroda = udrţitelnost?. Praha: Zelný kruh, 2009. 978-80-903968-5-2. 10. Jůza, Jan. Přírodověda s didaktikou pro primární školu. Plzeň: Aleš Čeněk s. r. o., 2004. 80-86473-72-4 11. Kopecká,E; Vostradovaská, H; Strejčková, E. in kolektiv autorů. Děti, aby byly a ţily. Praha: Ministerstvo ţivotního prostředí, 2005. 80-7212-382-3. 12. Kolektiv autorů. Ekologická výchova v mateřských školách. Pardubice: Ekocentrum PALETA, 1996. 13. Lacinová, Ivana. Co dělají mateřské školy v Norsku pro zdravý vývoj dětí aneb Nikdo není malý. Kroměříţ: Spirála, 1999. 80-901873-3-1. 14. Lada, Josef. Veselý krok přes celý rok. Liberec: Dialog, 2000. 80-86218-42-2. 15. Lorenz, Konrad. Takzvané zlo. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1992. ISBN: 80-2001098-X 85
16. Mikšíková, Zdeňka. Seznamování dětí předškolního věku s přírodou I. Olomouc: rektorát Univerzity Palackého v Olomouci, 1987. 17. Opravilová, Eva a kolektiv. Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání. Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2004. 80-87000-00-5. 18. Opravilová, Eva. Rok v mateřské škole. Praha: Portál, 2003, 2011. 978-80-7367-703-9. 19. Patočka, Karel. Náš les. Praha: Albatros, 1989. 13-729-89. 20. Průcha, Jan; Walterová, Eliška a Mareš, Jiří. Pedagogický slovník. Praha: Portál, 1995. 80-7178-029-4. 21. Průcha, Jan. Učitel: současné poznatky o profesi. Praha: Portál, 2002. 80-7178-621-7. 22. Průvodce naší přírodou. Praha: Svojtka & Co., 2000. 80-7237-317-X. 23. Raková, Milena; Štíplová, Ljuba a Tichá, Alena. Zpíváme a nasloucháme hudbě s nejmenšími. Praha: Portál, 2009. 978-80-7367-543-1. 24. Reuysová, Eva a Viehoffová, Hanne. Jak s dětmi trávit volný čas. Praha: Portál, 1996. 80-7178-073-1 25. Socha, Radomír. Lexikon houbových skřítků. Praha: XYZ s.r.o., 2010. 978-80-7388451-2. 26. Šimik, Ondřej. Základy seznamování s přírodou a společností. Ostrava, 2007. 27. Těthalová, Marie a Jančaříková, Kateřina. Všichni potřebujeme mít kontakt s přírodou. Informatorium 3-8, 2009, č.9, s. 8 – 9. 28. Vošahlíková, Tereza. Ekoškolky a lesní mateřské školy. Praha: Ministerstvo ţivotního prostředí, 2010. 978-80-7212-537-1. 29. Zapletal, Miloš. Vycházky a výlety s dětmi. Praha: Portál, 2003. 80-7178-750-7.
86
Internetové zdroje Asociace lesních mateřských škol, Zázemí lesní MŠ [Online][Obraz pouţit 22. února 2012.] http://www.lesnims.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=59&Itemid=71 CENIA, česká informační agentura ţivotního přostředí. [Online] [Citace: 14. února 2012.] http://www.cenia.cz/web/www/web-pub2.nsf/$pid/MZPMSFHZA1MF Český statistický úřad. [Online], poslední editace 5.12.2011, [Citace: 8. ledna 2012.] http://www.czso.cz/csu/2011edicniplan.nsf/p/3301-11 Dudík, Jan. WIKIPEDIE, otevřená encyklopedie. [Online], poslední editace 8.2.2012, [Citace: 16. listopadu 2011.] http://cs.wikipedia.org/wiki/Biotop Gondeková, Michaela. Metodický portál RVP, diskuzní fórum, téma: Muţ coby učitel v MŠ.
[Online],
poslední
editace
18.5.2009
[Citace:
3.
ledna
2012.]
http://diskuze.rvp.cz/viewtopic.php?t=383&f=94 Košan, Petr. Petr Košan. [Online], c2012, [Obraz pouţit 30. Března 2012.] http://petrkosan.webnode.cz/news/divoka-prasata-v-ulicich-zbraslavi-/ Mateřská škola Poděbradova Ostrava, příspěvková organizace.[Online] [Citace: 27. prosince 2011.] http://www.podebradova.moravskaostrava.cz/?page=texty&id=5 Naty. Rodina [Online], c1999-2011, [Citace: 8. ledna 2012.] http://www.rodina.cz/scripts/diskuse/novep_tree.asp?all=yes&id=3367&typ=1 PŘÍRODA.cz.[Online], c2004 - 2012 [Citace: 12. listopadu 2011.] http://www.priroda.cz/slovnik.php?detail=118 Šoltésová, Jana. příroda.cz, Modřín opadavý [Online],c2004 - 2012, [obraz pouţit 30.březa 2012.] http://www.priroda.cz/lexikon.php?detail=763 Úlehlová, Lucie. Vyplňto.cz, Muţ jako učitel v MŠ (výsledky průzkumu) [Online], 2011, [Citace: 2. ledna 2012.] 87
http://www.vyplnto.cz/realizovane-pruzkumy/muz-jako-ucitel-v-ms/ Vymazal Miloš. Garten.cz, Rostliny – křivatec ţlutý [Online],2001 - 2012, [Obraz pouţit 22. února 2012.] http://www.garten.cz/a/cz/3543-gagea-lutea-krivatec-zluty/ WIKIPEDIE, otevřená encyklopedie, [Online], poslední editace 2012, [Citace: 2. ledna 2012.] http://cs.wikipedia.org/wiki/Les WIKIPEDIE, otevřená encyklopedie, [Online], poslední editace 2012, [obraz pouţit 30. března 2012.] http://cs.wikipedia.org/wiki/Mlok_skvrnit%C3%BD WIKIPEDIE, otevřená encyklopedie, [Online], poslední editace 2012, [obraz pouţit 30. března 2012.] http://cs.wikipedia.org/wiki/Kapra%C4%8F_samec WIKIPEDIE, otevřená encyklopedie, [Online], poslední editace 2012, [obraz pouţit 30. března 2012.] http://cs.wikipedia.org/wiki/Slep%C3%BD%C5%A1_k%C5%99ehk%C3%BD
88
SEZNAM POUŢITÝCH SYMBOLŮ %
procenta
aj.
a jiné
apod.
a podobně
b
bod
cm
centimetry
č
číslo
ČR
Česká republika
h
hodina
hl.m.
hlavní město
kg
kilogram
LMŠ
lesní mateřská škola
mm
milimetr
m.n.m.
metrů nad mořem
MŠ
mateřská škola
MŠMT
Ministerstvo školství, mládeţe a tělovýchovy
RVP PV
Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělání
ŠVP
Školní vzdělávací program
tj.
to je
89
SEZNAM OBRÁZKŮ Obrázek 1: křivatec ţlutý Obrázek 2: mlok skvrnitý Obrázek 3: modřín opadavý Obrázek 4: kapraď samec Obrázek 5: prase divoké Obrázek 6: slepýš křehký Obrázek 7: Jurta dětského klubu Šárynka
90
SEZNAM TABULEK Tabulka č. 1: Výsledky Hmatek Tabulka č. 2: Kdo se stará o les Tabulka č. 3: Řekni mi tři zvířata, která ţijí v lese Tabulka č. 4: Jaké rostliny najdeš v lese Tabulka č. 5: Jaký je rozdíl mezi městem a lesem Tabulka č. 6: Potřebuje člověk les Tabulka č. 7: Chodíš rád do lesa Tabulka č. 8: Bojíš se v lese Tabulka č. 9: Co se ti v lese nelíbí Tabulka č. 10: Pozoroval jsi někdy v lese zvířata Tabulka č. 11: Co jsi v lese zaţil Tabulka č. 12: Co uděláš, kdyţ uvidíš malého tvora Tabulka č. 13: Víš, jak se máš v lese chovat Tabulka č. 14: Co uděláš s obalem od svačiny Tabulka č. 15: Jak můţeš pomoci lesním zvířatům v zimě Tabulka č. 16: Co řekneš kamarádovi, který kopne do houby
91
SEZNAM PŘÍLOH PODROBNĚJŠÍ VÝSLEDKY VÝZKUMU Tabulka č. 2: Kdo se stará o les 1) Kdo se stará o les? Počet lesní kluby myslivec 8 hajný 4 pán 1 nevím 0 celkem 13
Lesní kluby v % 61,5% 30,8% 7,7% 0,0% 100,0%
Počet běţná MŠ Běţná MŠ v % 7 53,8% 1 7,7% 0 0,0% 5 38,5% 13 100,0%
Tabulka č. 3: Řekni mi tři zvířata, která ţijí v lese 2) Řekni mi tři zvířata, která ţijí v lese? Počet lesní kluby Lesní kluby v % kos 2 5,1% kanec 4 10,3% mravenec 3 7,7% ptáci 6 15,4% srnka 3 7,7% veverka 3 7,7% zajíc 4 10,3% pes 1 2,6% datel 1 2,6% strakapoud 1 2,6% liška 2 5,1% had 1 2,6% medvěd 1 2,6% kočka 0 0,0% sýkorka 2 5,1% kráva 0 0,0% vrána 0 0,0% brouci 2 5,1% tygr 0 0,0% kůň 0 0,0% ţába 0 0,0% jelen 0 0,0% jeţek 0 0,0% nevím 0 0,0% v zimě všichni spí 3 7,7% Celkem 39 100,0%
Počet běţná MŠ Běţná MŠ v % 0 0,0% 0 0,0% 0 0,0% 1 2,6% 3 7,7% 6 15,4% 3 7,7% 0 0,0% 0 0,0% 0 0,0% 4 10,3% 0 0,0% 5 12,8% 1 2,6% 0 0,0% 2 5,1% 1 2,6% 0 0,0% 1 2,6% 1 2,6% 2 5,1% 2 5,1% 2 5,1% 5 12,8% 0 0,0% 39 100,0% 92
Tabulka č. 4: Jaké rostliny najdeš v lese 3) Jaké rostliny najdeš v lese? Co roste v lese Počet lesní kluby Lesní kluby v % stromy 7 25,0% jahody 5 17,9% maliny 2 7,1% houby 1 3,6% tráva 2 7,1% listí 2 7,1% kapradí 0 0,0% keře 1 3,6% pampelišky 2 7,1% bledule 1 3,6% sasanka 1 3,6% kytky 0 0,0% bříza 2 7,1% sněţenka 0 0,0% jabloň 1 3,6% borůvky 1 3,6% nevím 0 0,0% celkem 28 100,0%
Počet běţná MŠ 3 0 0 1 1 0 1 0 1 0 0 4 0 1 0 1 2 15
Běţná MŠ v % 20,0% 0,0% 0,0% 6,7% 6,7% 0,0% 6,7% 0,0% 6,7% 0,0% 0,0% 26,7% 0,0% 6,7% 0,0% 6,7% 13,3% 100,0%
Tabulka č. 5: Jaký je rozdíl mezi městem a lesem 4) Jaký je rozdíl mezi městem a lesem? Lesní kluby Počet lesní kluby v % město=auta les=stromy město=domy nevím v lese rostou houby v lese si hrajeme v lese jsou bobky ve městě je chodník v lese v noci šustí listí ve městě se krade celkem
6 2 1 1 1 1 1 0 0 13
46,2% 15,4% 7,7% 7,7% 7,7% 7,7% 7,7% 0,0% 0,0% 100,0%
Počet běţná MŠ Běţná MŠ v % 3 4 4 0 0 0 0 1 1 13
23,1% 30,8% 30,8% 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% 7,7% 7,7% 100,0%
93
Tabulka č. 6: Potřebuje člověk les 5) Potřebuje člověk les, je pro něho důleţitý, v čem a proč? Počet lesní Lesní kluby kluby v% Počet běţná MŠ Běţná MŠ v % nevím 9 69,2% 9 69,2% ano, ale nevím proč 2 15,4% 0 0,0% abychom měli kde sbírat houby 1 7,7% 2 15,4% abychom si měli kde uříznout vánoční strom 0 0,0% 1 7,7% ano, protoţe tam rádi chodíme 0 0,0% 1 7,7% tvorba kyslíku 1 7,7% 0 0,0% celkem 13 100,0% 13 100,0% Tabulka č. 7: Chodíš rád do lesa 6) Chodíš rád do lesa? Proč?
ano, protoţe si tam hrajeme ne ano, kvůli sběru hub ano, navštěvují tam známou ano, kvůli rostlinám a ţivočichům ano, ale neví proč celkem
7 0 0 0
Lesní kluby v% 53,8% 0,0% 0,0% 0,0%
0 2 1 1
Běţná MŠ v % 0,0% 15,4% 7,7% 7,7%
0 6 13
0,0% 46,2% 100,0%
4 5 13
30,8% 38,5% 100,0%
94
Tabulka č. 8: Bojíš se v lese 7) Bojíš se v lese? Proč? Čeho? Počet lesní kluby ano, sovy 1 ano, klacků 2 ano, duchů 1 ano, křičícího jelena 0 ano, medvěda 0 ano, lišky 1 ano, tmy 2 nevím 0 ne 6 celkem 13
Lesní kluby v % 7,7% 15,4% 7,7% 0,0% 0,0% 7,7% 15,4% 0,0% 46,2% 100,0%
Počet běţná MŠ 0 0 0 1 1 0 4 5 2 13
Běţná MŠ v % 0,0% 0,0% 0,0% 7,7% 7,7% 0,0% 30,8% 38,5% 15,4% 100,0%
Počet běţná MŠ 1 0 1 9 2 0 13
Běţná MŠ v % 7,7% 0,0% 7,7% 69,2% 15,4% 0,0% 100,0%
Tabulka č. 9: Co se ti v lese nelíbí 8) Co se ti v lese nelíbí? Proč? Počet lesní kluby nepořádek 3 keře 1 vlk 0 nevím 8 medvěd 0 bobky 1 celkem 13
Lesní kluby v % 23,1% 7,7% 0,0% 61,5% 0,0% 7,7% 100,0%
95
Tabulka č. 10: Pozoroval jsi někdy v lese zvířata 9) Pozoroval jsi někdy v lese zvířata? Která? Počet lesní kluby Lesní kluby v % ano, mravence 3 23,1% ano, ptáky 4 30,8% ano, při jízdě autem 0 0,0% ano, ţábu 0 0,0% ano, srnku 0 0,0% ano, veverku 1 7,7% ano, brouky 2 15,4% ano, kamzíky 1 7,7% ano, ale nevím která 0 0,0% nevím 1 7,7% ne 1 7,7% celkem 13 100,0%
Běţná MŠ v Počet běţná MŠ % 0 0,0% 0 0,0% 1 7,7% 1 7,7% 1 7,7% 2 15,4% 0 0,0% 0 0,0% 2 15,4% 2 15,4% 4 30,8% 13 100,0%
Tabulka č. 11: Co jsi v lese zaţil 10) Co jsi v lese zaţil? Popiš nějaký záţitek. Počet lesní kluby viděl zvíře 1 pozorování nakládky stromů 1 hrál si 3 přímí záţitek ten den 1 pozorování s encyklopedií 1 viděl v zoo mamuta 1 viděl hon myslivců 0 jízda na kole lesem 0 sběr hub 0 nevím 5 celkem 13
Lesní kluby v % 7,7% 7,7% 23,1% 7,7% 7,7% 7,7% 0,0% 0,0% 0,0% 38,5% 100,0%
Počet běţná MŠ 2 0 0 0 0 0 1 1 1 8 13
Běţná MŠ v % 15,4% 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% 0,0% 7,7% 7,7% 7,7% 61,5% 100,0%
96
Tabulka č. 12: Co uděláš, kdyţ uvidíš malého tvora 11) Co uděláš, kdyţ uvidíš (najdeš) v lese malého tvora např. mravence nebo pavouka? Počet lesní Lesní kluby v Počet běţná Běţná MŠ v kluby % MŠ % budu se dívat 5 38,5% 1 7,7% pouţiji encyklopedii 1 7,7% 0 0,0% řeknu to učitelce 1 7,7% 0 0,0% řeknu to kamarádům 1 7,7% 0 0,0% nebudu na něj sahat, aby mi neublíţil 0 0,0% 1 7,7% neublíţím mu 1 7,7% 0 0,0% nevím 4 30,8% 11 84,6% celkem
13
100,0%
13
100,0%
Tabulka č. 13: Víš, jak se máš v lese chovat 12) Víš, jak se máš chovat v lese? Počet lesní Lesní kluby v kluby % nekřičet 4 30,8% neubliţovat zvířatům 1 7,7% neubliţovat stromům 2 15,4% nechodit daleko 2 15,4% podle pravidel 2 15,4% nic nejíst 1 7,7% neodhazovat odpadky 1 7,7% nedělat oheň 0 0,0% nevím 0 0,0% celkem 13 100,0%
Počet běţná MŠ 6 1 1 0 0 0 1 1 3 13
Běţná MŠ v % 46,2% 7,7% 7,7% 0,0% 0,0% 0,0% 7,7% 7,7% 23,1% 100,0%
97
Tabulka č. 14: Co uděláš s obalem od svačiny 13) Co uděláš s obalem od svačiny např. sáček nebo alobal, kdyţ v lese nikde není odpadkový koš? Počet lesní Lesní kluby v kluby % Počet běţná MŠ Běţná MŠ v % schovám ho do krabičky 3 23,1% 0 0,0% do batohu 7 53,8% 5 38,5% doma do koše 3 23,1% 7 53,8% vţdy je tam popelnice 0 0,0% 1 7,7% celkem 13 100,0% 13 100,0% Tabulka č. 15: Jak můţeš pomoci lesním zvířatům v zimě 14) Jak můţeš pomoci lesním zvířatům v zimě? Počet lesní kluby Lesní kluby v % nevím 0 0,00% nakrmíme je 13 100,00% celkem 13 100,00%
Počet běţná MŠ 3 10 13
Běţná MŠ v % 23,1% 76,9% 100,0%
Tabulka č. 16: Co řekneš kamarádovi, který kopne do houby 15) Co řekneš kamarádovi, který v lese kopne do houby? Počet lesní kluby Lesní kluby v % Počet běţná MŠ nedělá se to 8 61,5% 5 nelíbí se mi to 1 7,7% 1 nevím 4 30,8% 7 celkem 13 100,0% 13
Běţná MŠ v % 38,5% 7,7% 53,8% 100,0%
98
