BÍLEK.
KALVÁRIE. (DŘEVOZBA.)
F.
SVĚTLOISK
VILÍM. -
UNIE
[Illegible]
[Il egible]
BÍLEK.
FRANTIŠEK Símě, cíl
Fr.
soucitným
propast s
duší
a
jistě jako
není
místech,
vzešla
chápali jehož
vyšel
dnes
chvít
přemůže Ne
lidí
rachot
nutí,
ti,
na
klesání,
aby
lomoz
a
před
znamenitou, si
lety
bylo a
vzal
práci tu
nadpři-
jež
počátku
s
výtvarného, ba
skep-
se
uznáva-
jejich
zůstali,
tiché,
není
rachotem
a
musí
struny
ěistým
sly-
dlouho tónem
svým
víru. dosud
v
veřejnosti
Rudolfíně
však
bez
umělci,
»Zlobu
povšim-
skončení
Po
nebylo
než odpovědít:
známo.
svou
zůstala
odklidit,
nezbývalo
zpět,
konečně
zastřeni
povšimli, neporozuměli.
přijala šiji
slovo
klidným
která
až
vzácný,
davu
zlaté
je
neujalo,
Bílkovy.
aby
všedního
5
símě
umělce
hřmotem
hlas než
Na
oficielně
aby
jenž
Bílkových
asi
nutné
ji
znít,
půdu.
nedůvěrou,
práce
světla,
tichý
nás
u
od
zrak,
pole
se
těch,
bylo
Vyšel
nezorané
tvrdou
podivně
v
větší
s
dosud
sluchem,
prací
kdož
kdy aby
Ve-
neko-
let,
sám.
laskavějších,
není
byly
nového
neúnavně
práci
něho
k
lehkostí
a
Bílek
vhodil,
Málo
A
jsou
takový
Casu«,
vůle,
květ.
F.
suchou,
na
pohrdáním
a
než
jen
mnoho
a
on,
lehce
se
není
kde
vypráhlé
na
proměnila
ozdravovali
A a
a
propast
možný je
stojí
zahrad
Bílkovo.
Yystavil poprvé
stavy,
již
přijímány
údělem
bylo
nese
je
konce,
semena
do
zářící
veličin,
ohlušeno.
semena
první
se
úsměvem
slepým
šáno
není
tajemství,
jistotou
s
jedině
rozsévač,
zanesl
je
práce
ných
letí
ale
kde
jímž
rány.
rozevřená
jako
ní;
srd-
se
naše
hojit
ním
přes
se
Výši
ve
let,
svá
umění
tickým
Jeť
za
skromný,
věcného
důlek,
světě
krásou
rozenou
se
že
kam
a
nese
bolestně
se
první
vítr
pták
nepatrný
svá
vhodil
i
před
okem
výtvarném
neznámý
ale
a
života
Smrti.
našem
jako
aby
přes
závratný
nečný,
leží
hlubokým
jako
Vznesl
V
si
vytknul
sebevědomý
žití
našeho
vědomé,
kde
těžší
rozbolestněným, přichází
svým
lehkou
duše
nej
tichý,
a
a
rány
se
smíru.
a
těžkou,
prudký
bolavé
Ty
úlohu
Svčtl
rozsévat
a
Bílek.
Přichází cem
Vyjít
nikde
když
vý-
dobré
naléhali
»Nemám,
kam
113
SV. Z
»
JAN,
DETAIL
GOLGOTY.«
ji
bych Po v
odmítavém Mánesu
deňské
bylo,
Těch
několik
vláze
jeho
i
a
kdo
nickou
*) Bílkovo
5
rozlila
přijali
známo.*)
je
vystavoval
Čechů«
mnohé
životě
v
uznávaných
zastavit
a
v
hvězda
je
tok
Bílek
pan
»Orbu«
a
Bílka.
a
Marné
kapacit,
čistého
zjevem
svou
zl-
album
záři,
byly jako
náručí
Ví-
ve
ukazuje
marné
jako
by
tryskajícího
pramene
to
neočekávaným umění.
vypráhlé
byla,
že
i
kartonů
nákladem
dnes
našeho
ba
Fr.
ni-
tech-
lehkostí
s
N.
r
průměrně neměli
opiěí
Života«.
Bílek
výtva
zručností,
»Modlitby«
»Nového
símě
Pravda
našeho
bychom
routinou,
přesností,
že
A
zjevy
kdy
toužící
pole vzácné
to
stojí
poli
na
Ne,
šikovnou
sochařských vyšlo
první chvíle,
přijali
nejpozoruhodnejsimi
odlévacskou
od
nadšením.
s
zplozená
obratností,
prací
ti,
poslaní
výtvarného
sochařovými,
oddány
otevřenou
Pravdě mezi
šedého
by
s
svou
jeho
dokonalostí,
znamkami Cena
stalo,
se
práce.
jež Bílkovi
semeni,
vyšlá
Bílek
plochého
koho,
jeho
a
zaricí
nictví.
prací
Rudolfině
v
»Pád
oficielně
chtít
duší,
po
setby
Pravdy
jako
se
s
země.
umění
snaha po
změnilo
zasypáváním
hlubin
panujících
poslední
chování
Co
Vltavy.«
»Krista«, obé
doby
odmítavé
se
z
svého
té
do
ji
chování
Secessi
Od
z
hoďte
dal,
a
textem
i po-
Jičín
1896
GOLGOTA, HORA
LEBEK.
slávou
našeho
pole dobru
že
šení
pro
lilincí osobní
mi
ctí,
jak
říci
Bílka
národního
je
i
zorů
se
boku
snah
pouhým
s
promění
kámen,
u
nás
jenž
leč
zvykem,
nej vyššího
v
srdce
tlačí
a
ve-
mé
péro
diktuje,
nechť
hanu,
anebo
po
měli.
a
budoucnost buď
v
v
list
těžký stromu
není
lénce,
všem,
uznání, nost'
a
jeho
nese
Není
mlčení. kterou
té,
sobě
v
sebezapření hrdiny,
a
činí
život
pohlíží,
A
pohled.
oficielního toho i
veřej-
nápadná
je
naše
obecenstvo
sym-
nedostalo
podpory,
přijímá,
myšBílka
p.
přece
níž následkem
s
reserva,
práce
které
na
oficielní
své
smrt
na
vlastnosti,
první
snad
Stojí
život,
život
na
nikdy
mu
na
opravdově
na
než
co
samo.
se
kdo
věčného
a
chvály jiné
jsou
patickým se
smrti
nazírání
to
toho,
obhajování
bylo
Dílo
vzdání
ono
nízkém
na
stupni
vzdělání? Co tak
vřele
druzí
a
jeho
kam
jeho
tak
nemožno
Umě ní
mu
spěje úzce
cíle
v
Člověk, Jeť
jeho tvorbou,
od
výtvarníka.
ale
m,
od-
vina?
to
Bílek
a
uměním.
celou
s
člověka
není
Čí
svým
spjata
jedni
chladně
jaký je
se
oddělit
tak
Proč
chovají?
se
především povědít,
chce,
osoba že
práci
uměním?
svým
nadšeně
a
k
Chci co
Bílek
chce
mítavě
je
pad-
by
zárodek
obsahuje
ná-
stojí
jsme
ničím, které
hlavu,
člověk
jeho
jakých
věčnou
ve
sobě
pohanění,
jehož
davových
poslání lidí,
mou
je
běžných
a
významu
člověk,
je
nezměří,
nejsem
dusí
při mou
za
Vím
Bílek
oko
nástrojem na
nás
ma-
»Dílo
úrovní
buď
budou
plným přesvědčením:
pro
nikým,
napíšu,
tuto
co
nad-
jakou
největších
rány
hrdiny
jen,
vznášející
Nejsem
nou-li
již
kulturního,
vší
nad
liký,
že
maličkostí.
krátkozraké
dosah
vážné
ono
strannické
bude
vykládat
takových smět
Frant.
je
vytýkáno
urážku,
nedbám
a
marné
jako
Vážné
Bílkovo,
lidičci
duši,
sebezapření
ono
na
Bílek.
mi
dílo
nepřinesl
horoucí, milující
tu
oddanou
Bohu
život,
na
Vím,
mi
i
František
jako
nikdo
výtvarníctví
lidstva
nazírání
ale
nepřevýšil,
jej
prostřed-
v
Věcného ,
T->
•
V
Života.
,
4
Františka
Bílka mi
nedopřává pocit
pro
páni,
na
bude
ale
jich Marné
PODOBIZNA
UMĚLCOVY.
ta
nese-li
života,
významu, než
místa,
umlčování
je
sobě
žít dál
klidem
s
umění
již
práce v
je oni
zárodek
pohlížet Bílek.
pan
které-
ponižování
MATKY
koliv DETAIL
TRÁMU Z DÍLNY.
práce,
života
116
o
umění
kem
k
života.
dosažení
obsahuje-li
věčného
každá
v
sobě
plamen,
linie
povídá
snaze
člověkem,
jenž
bra
z
práce náš
ruky,
proč,
celým
od-
člo-
bratrem, stvořen
Božímu.
Každá k
je odpovědí
byt k
čemu
o-
jeho vůbec
život.
Jde a
u
své
být
být
tah
Každý
má
věkem,
vlastní
svou
může i
staří
ti
klidni
Bílkovo
oku,
v
vykonali,
silou,
jeho
srdci
v
píšu
.
radosti.
jimž
trnem
a
zůstanou
Nechť
že
Myšlénka,
rovně,
přímě,
bezohledně,
plněným domý ke
vůli
všem,
srdcem
na-
lidstvu,
vě-
se
láskou
svého
samostatně
k
poslání. kteří
přemýšleti
o
Obrací
se
mají
dobrou
úkolu
člověka
VOLNÉ SMĚRY.
zde
na
On
smrtelnosti.
nerozbiji
velké
doby
synth
umění,
literárního
Německa
cii,
i
době
i
Bohu.
k
je
zdá-li
z
nás
u
historická, smrti.
proto a
typickou,
osamoceným,
nabývá
stále
Pohlížet
křesťanů, v
toužící
Bílkovo
Fran-
za
a n
i~p
je
umění
není
okem
krok
rostorem
básníka
snad
jen
vysokému
v
co
naší
je vzácností
cennější
a
nazpět,
být
nadšených jenž
Simona těch
básníků
prvních
protože ani
žít
časem
skutečným
clo-
vatelů
jediným doby. nic
mystiků,
nejvyšší a
podobného
onu
křídla
k
od ne-
duše
zde
Pravdy;
onomu
mystických
hra
duší
z
gotické
hlasatelů,
těch
velkých bratr
kathedrály, znatelů
typickým
výtvorům
bratrem
Assissi,
zůstává
svou
Giotta,
Angelica,
cudných,
a
práce
formy
svým
měří
jeho
svá
du-
vznešených.
pravdy,
přec
Jeho
oko
Františka
stavěli
náběh.
ty
čistým,
údělem
a
prostých
anonymů, jež
být
bratrem
duší
Memmi,
duší
rachetických,
od
jenž
chystající
podporou
jsou
rozevírá
uvolněna
čistých, On,
Atu
letu,
a
zdánlivě
dostalývětší
jež
chce
vzdálenost
ně-
nové,
a
duše.
umění
svědomí
omezeno
a
tím
základů
slabých
ničí,
smírnou
významu.
život
není
jeho
lenosti
nikoliv
se
člověk
jako
by
skoku, formy,
vymožené
člo-
protože vzácným
a
dalekému
k
asi
zpět,
jediné
a
šablonu,
Vrací
umění.
tvoíá
a
vnitřního
věcné
pouze
šab-
formou
je
co
hmoty
obrazem
je
tak
Rozbíjí
kroků
několik
vše
odmítá
;
symbolem
skutečného
tradici
»pakulturu«,
viditelné
jenž
přírody,
pravdy.
se
dítětem
se
svou,
odhazuje,
umění
po
to
dosud
jedinou;
většího
na
Pravdě
že
obsahu
ševní
předchůdcem doby příští;
ale
formu
nového
Bílek není anachronismem jinde již odložili. době
si
všechnu
sebe
obrazem
formy,
chóru
Anglii,
od
stává
a
Ty
projevem poměru se
lonu
signály
v
anachronismem,
bereme
že
proto,
jež
A
lidem
kterým
již
je
doba,
kaž d é
m
OLTÁŘNÍ SMRT
Odhazuje
Jako
Nové.
hlasy
Ruska,
ducha,
zárodky
uměleckého,
Spi rituál ném, věka
sobě
zaznívají
polnic,
prvních hnutí
vstříc
však
Jdeme
v
nesou
a
po
vznešené,
naše
A
kosmopolitická
hledavá,
sám,
umění
bylo
lidského
snah
modlitbou.
je
přednosti
její
jakým
clov ě ke
být
doby.
ne-
touží
On
znamená,
věkem
reformovat,
umění klidné,
nej vyšších
jež
neklidná,
stavět.
:
její
a
ale staví
ničil,
a
Výrazu,
křesťanské
esou
duše ale
bořit,
ne
čeho
z
umění
onom
přichází
aby rozbíjel
má
protože
otázkou
jeho především
života, otázkou
otázkou
lidskosti,
on
umění
Jeť
zemi.
svým,
ukazo-
zůstává
synem
formou
starého
a
své
nepodávají
křesťanského
DESKA:
SV. CYRILA.
STUDIE »KRISTU.«
KE
KRESBA.
ZRAKU UMĚLEC PODOBAPŘÍSTUPNOU VYTVOŘIL. JAK SIFORMOU KRISTA JI ZEVNĚ,
SMĚRY
VOLNÉ
to
umění; jsou
století.
našeho nikdo v
duše.
Linie
příkrá,
jen
umění
jemství
vážný,
Ale dech
lidstvu
jeho
jako
ta-
je
lidské,
umění
na
přírodu:
jak
je dobrá,
Příroda
jsem
ti
přírody, bídu
a
celém,
A
nám
ukazuje
ní k
máš
se
nám
o
A
pro
chci
tu
jenž
dílem
v
tone
dílo
je
odkrývá
ností,
je
nikdy »Věř í
praví votem,
mv
a
dílem
svým
není
našem
v
i
všem
v
kosmu
bylo
duše
s
života,
němž
po
bytosti,
jenž by
životem
své
umění
Jeho forma
je
život
nic
padělky lehce
a
společného
tak
vylhanou za-
myšlénky
chemickými duševního
různých
na
těmi
polích
umění.
lek
než
mít
nedá
lenka
pravé dělků. srdce
než
napodobitelů dobrých,
A
ti,
jeho
zvrhnout,
se
dobro
nemůže
nemůže
kteří
s
mít
Bí-
myšjako pa-
opravdovostí
půjdou jeho cestou, nemohou,
žít
životem
čistým, vznešeným,
té
doby
a
dosažení
Umě ní
a
předčasvlažnost
a
nenávidí
ji
nejvyššího
starat
i
Duch
je životem,
bodu
se
umění,
v
prá
v
jsoucno
o
i
c
a
cíle?
jeho
není
cílem,
všem
ale
je
výrazem
veni,
zde
žije
»dělají
svou
snahou
umění
v
naší
nevidí
ducha, Jsou
lidské,
všem
je,
si
koupit
času
básníků,
umělců,
kariéru«
ti,
již
sou-
blahobytu.
uvažovat
inteligence,
za
posta-
moc,
měšťanského
podobného
pal-
talentu.
řády,
bohatého
ani
Jsou
jongleurství
život,
jemu
místa
většina život
kromý
jichž
svého
docílení
a
kteří
společnosti
pohodlný
uznání
bolestná.
kej klířství
celé
»štrébrům«,
seda
těm,
duše,
výtkou
nadání
i
obratností,
s
obchodnictví ostrou
vážná
těžká,
závod
o
jaký je jakou
mají
tom, sou-
cestou
být
apo-
světla!
štoly Ale
cena
toho
prozařuje.
a
Proč
se.
výtkou
zuje
mladou
věčně
ta !«
čivou
jak
věčného
a
Pohodlí
zapla-
ne
NEJVYŠŠÍHO ŽIVOTA
dobro
o
své
život.
záplavy
a
smrti
sílou
mnou
dosažení
Umění
těm
to,
výtvarnictví
aby
čistou,
dravou
se
jeví
než
a
pracovalo,
velké
záplavy
stárnutí.
životem
se
chci,
živné
i
věčný
ž iv
Pravda
lidstva
mocna
i
buďme
duší jenž je
o
se
vede
a
aby vítězství
Chci,
obrazem
naší
nenávidím,
ne
němž
po
protože
je
směrům,
třeba
zdravou,
Není
Proto
Pravdy
Proto
starejme
tu
žití,
jediným
je
dobro
pro
všeho
pí-
zvěří
ucel.
mlčení.
o
cíl
Ten
družnou
života,
to
pravého
Bůh,
a
cesty
jest.
jest,
směry
ale
za
všech,
ve
ale
vzor
Jedna,
symbolem
o
za
Ten
jedno
světa
Slova
cenu
mělkost
cítění těmi
snobismu,
jeho
s
již
svařeninami
surogáty,
jeho
které
každou
svou
chudobu
žila
jen
cesta
Ne
sebe.
život
každého
člověk,
pravé
a
venými
ži-
Pravdy.
za
chtějí
«
Bílek.
pravdy,
vyrábí těm,
originalitou
y
snad
Fr.
symbolismu,
se
kryti
světě
jako
výrazem
Nemá
svým
je Písmo Pravdy,
Život
je
Prav
důsledně
tak
práce
d
od
rozmnožit
cílem
větu
tu
určeno
ného
promluvit.
považuji
co
květinkou
cesta
mělo
velkou
Věc-
uměleckém
němu
aby
částí
jsem
žádám
co
a
a
ne
neumírá.
Ta
nitra
celým
k
jakoby
věčné
nikdy
přichází
jenž ale
vrcholící
tužbou
vepsal
větu
jme-
protože
vítězství
něj
v
být
ba
příkladnou
čemu
neumírá.
sílu
šící
našel
jeho
věčné
to
dechem,
je
říci, a
promluvil
bratřím
k
přátelé
umění?
platnou,
Dobro
básník
svého
věčného
výrazem
celým a
organické, souvislost
bude
a
když
nim
vše,
právo
tvoříme
a
sílu
tu
květu,
žije
pěvcem,
za
především
základ
Být
a
má
který
Proč
v
vše
k
aby
»Nejsem
snaze.
Bílka
sochařem
jen
em,
svým
nesmírností
jehož
ptejte
není
stromech,
ve
čím
»Ano, protože
bás
je
tebe.
o
úžasu. Jeho
se
krásná,
jsi,
co
—On
linie,
před
ukazuje
příroda
jsi,
život«.
života«.
přírodě,
v
dobra
je
odpoví Vám:
živé
jenž
pravdu
Čím
tvůj
je
smysl
nuje,
jak
společnosti
mateřská, starostlivá
ukazuje,
šťasten,
výrazné
v
»Hleď,
čemu
k
všeho
příklad
jako
a
očistě
k
spěje
žil,
sám,
pravil
jej,
vyzvali
umělce ;
Bílkovo
je-li
své
každé
z
pěvcem«
Mánesa
celku,
scestí.
být,
z
potok,
to
laskavý
dnešnímu
připomínající
moře,
Bílka.
Františka
ten
vane
lesní
jako
rozbouřené
jako
laskavá
a
tiše
plynoucí
tu
se
měkká
zas
bo-
až
někdy
jaký
člověk.
velký
»Nejsem
duchem
a
každý
zá-
známo
vyvoleným
žít
mocnými,
s
kompro-
bez
odříkání,
nese
forma
je
výrazná,
a
jinde
měsíce,
práce
který
hrdinského
housti
silná
živá,
vlnící
tu
misů
posvěceným.
svatým
záře
tajemství
lidem
básníkům,
velkým
lestně
Toto
čem
v
ráz
forma
proč
doby,
plným
zákonu
podrobeny
své
doby,
výslovný
nesou
neodkryje,
tajemství
od
doby,
Jsou
rozumem
sobě
visí
naší
bolesti
výkřiky
naší
člověka
výkony
Bílek
nesoudí
nikoho, jeho
umění.
v
a
tom
především spočívá
neodsu-
velká
ethická
TOMU VZAL PROTI RUCE,
PŘIBIL.
ABY
ROZPÍNAJCMU
ČLOVĚK,
HO
KŘN NA
VYPAD T NÁM HŘEB
A
K
MUSEL JAK
A
LÁSKOU KLADIVO
JAK
PAPRSLEK
SLUNCE
NA
DŘEVĚ ŽIVOTA UMÍRÁ.
SMĚRY.
VOLNÉ
nesuďme
vzdělává; nila
Nesuďme
je.
neoseli
světa
»Potřeba A
dílem.
svoji,
koncepcí
plnou
předním
místě.
se
svým
není
poutí
svou,
V
runu,
moře,
ORBA.
DŘEVOŘEZBA.
a
život:
kresbě
spí
v
nás
třetí které
byl
nese
se
byl
své, jeho je
je
již
klíně
políbil, kladivo
umění
aby
jsme již
i
nezorali,
jenž
i
my,
námi
osudu
je
hoden,
dobra
vyoraných
setbu
vzešla
se
i
v
ní
bodem
ukazuje po
kdybychom
hřeby,
bodem na
jimiž
valilo
celý
a
jeho
poor
a
u
tem,
zen
Velkolepou
svým
pro
jeví
nové,
že
tvorbu,
jeho
se
jý
něm
v
uvadnu
Bílek
to na
typicky
člověk.
a
znak
nesmrtelnosti
vtiskla
vidí
Bílek
vlny, Krista
která v
něm
v
ěele
narážející místě
byli. tělo.
übohý,
jenž
bratrskou
chrámu,
vlny. On
celo!
v
staletí
po
Kristův
život
probodne Jidáš
typickou tak
formově
oěistěn
trvající,
svým
tak
mi
hanba
jemuž
Bílek
odpovídá
Bílek
celý
i °
je
a
spatné-i
sudme
Proto,
tvořící.
s
try
chleba.*
lásky
Zdá
spaliť
Kristu
mrcho-
_
bratrské
posledním
a
dát
tu
stává,
se
brázdách
v
musíme
nejvyšším
jen
a
čtoucímu
pisatelek
krev
doby
myšlénkově
písmem
tím
proti
a
vinník,
tisíciletí
Jidáš
své
významu.
dílo
to
na
dvě
Jidáš
spánkem. z
Jeť
po
Apoštolové
každý
lidskosti
zatracenec,
smilování.
Krista.
kterým
bylo
uči-
hodni.«
soudu
níž
po
pole
neúprosně,
a
výrazu
názorem
To
o
život
zásadám
Těmto
a
svěřeno
a
ranu
sdedenym
světa
jet
krvi,
pole
jimž
zasadila
mu
doba
nase
jez
.
otcem
ai
sami
jsme
světa
potřeba
těch,
polem,
je
on
bratrskou
spitého vinou
ale
ranou,
hospodáři
a
krutě
dáváme
kterým
mužem
neboť
špatné,
lotra
otravné;
surovou
Otci
to
a
ani
nikoho,
nikdy
je
když
dostál.
vinnost
bejlí
jen
plodícím
vištěm,
símě
pro
Nesuďme
špatným.
símě
ani
pole
neboť
výtvarníka,
ani
nesuďme
nepřítele,
ani
»Nesuďme
a
On
Všichni lidstva
nějž
zavinili
líbá
líbá,
duši,
Krista
druhý
jsou
vlny
zradu
tak,
klade
ěástí
vyvrhelem
volá
jež
valila, o
drnuhou
Jidas
by
zradila
se
rozbiji.
&ebou
jak
svým by
trnovou
toho
nazván,
ho ko-
velikého dal
po-
VÝZNAM
SLOVA
MADONNA.
VOLNÉ
SMĚRY.
slední
políbení,
naše viny,
»My, duše
Když
cíle
duše
jaloví
světce
k
životem
o
vídá dál: chce
máme
děj
radost
nout,
neuměl
stopy hřálo a
on
chtěl
té
počal
torných,
velká
radost
synech
psala
své
Ale do
také té
líbilo
koukol
se
mu
slova
ta
to
pěkně
domů, psal též, mu
ozdobou
než
úmysl
Pak
druhou,
byla,
stín
až
přicházely
až
konečně
tilo
to
přišed
a
je
takový
jako život jedna
pouze krásné
»Ale
Příkrý
ani
názor
ty«,
svůj velký význam.
důsledný
až
do
má
a
za
krásná se
ztra-
nesuďme
dodává
Bílkův
byla
neměla
,
neodsuzujme
jak
a
slova
vlny
písmena i
kdosi
je krásné,
I
To
světlo,
a
to
ve-
nadšené.
Přišel
sobě
»zdobiti«.
rozdíl jako smrt.
v
jeho
v
povstaly
a
krásná
sama
nemo-
budila
plynula.
ale
příby-
lesklost
pro
jeho
pokolení
řekl:
a
svítilo,
srdce
Tak
vzešel.
místnosti
Psát
se.
svůj
čisté
modlitby,
obsáh-
jí
písmen
celá
až
sobě
v
potomkům
ve
modlitby.
chrámy;
člověku,
ještě
jež
spí-
ve
pocítil
tom
slova,
první
též
hřálo
vpisovati
při-
úchvatný
vyjádřiti
co
užívaje při
tek,
dobrá
zanechat
je,
kde
a
dech
aby
odpo-
a
ni,co jím
nemohl
radosti, těšilo
a
člověka,
ten
člověk a
básník,
se
ta
vytkla
potřebu
a
cíli:
jím
slabý
pro
Když
cítil
umě
jež píše
žalost
a
táže
Potřeba,
potřeba,
psal.
A tu
jsme
cím našem nitru,
aby
o
je
oc
kde
Vesmíru,
a
k
cas,
nitra
prameni
u
zlo
zvěří
dál,
o
nějž
z
cíli
se
shromážděních
ve
iv
!
STUDIE
KONĚ
ve
ale
bychom
všeho
dobra
života.
všímat
hynem,
bojovat
něco
abychom ani
porodili,
tehdy,
života
základního
pro
svět,
dobro
svého
!
Nejde
uměli.
Když
až
v
jen
když
mu
musíme
uměli, dobra
svatém
pak
synem,
něco
Abychom si
lidské
více
a
ještě
bez
rvoucí.
se
společnosti
výtvarnictvi
Bude-li
syn.
útvar
a
nezištně
brát,
pecku
a
v
a
prostě.
právě
zde
Kdyby nebyl
tak
krajnosti,
vší
nemohl
si
průchod
vypocítavosti. žádný
zjedná Jen
smír
s
všude
umění
jsme
milovat
pohodlím
světlem
ve
všem
a
leností,
byli
svým
Pravdu, ale
s
KU
chléb
o
protože
lačných,
kosť
kůrku,
výchova
cizině,
kde
davů
od
»Pracujme
nenávidět,
stupňů
kompromis,
celým
se
určení
umění,
a
beze
a
jedinému
tolik
být?
rozená
doma
samo
Žádný
übírat
a
Světlu.
»Pr
me,
svaté.«
je
jeho
uštvaní
umění
dobra.«
k
Věcnosti
cíli života
a
Pravdy
iv
tvořit
přemýšlející
umění
jas
všeho
žít,
svým
kteří
dosud
zrazujeme
a
apoštoly.
všude,
matkou
bude
třeba
tom
jako
živným,
líbáme
nám
Odpusť
Kristovy.
hlavy
vždyť
žádán
býti
jen
svému
našeho
bolestech
v
k
místo
o
se
vzdělání,
uplatnili se
vytržen
dobro
a
Dobro
—to
nestarejme v
stane
třeba
snadno
zrodí
při
milci
dobra
Bílek
praví
má
právem
chleba
smrtí
se
postaráno:
Ať
více,
dejme
svou
jsme,
poznat
vůbec.
je
i
nám
se
vědět,
dotkla
sa
neproklínejme
umění,
a
ale
vypocítavosti
bychom
jak
vše
o
lidstvo
zuby,
bez
A
nadšení
je
dali
korunovat
takhle
věd
nás
od
ten
starat,
nebude
jsme
to,
o
otcové
a
která
»ZLOBĔ
máme
vzchází.
moře,
vlny
odpouštíme, neodsuzujme,
my
zákonodárci
co
se
chleba
i
jakož
kapkou
poslední
byl
ona
přísností
ČASU.«
VOLNÉ SMĚRY.
by
tou
s
úžasu
a
vytrysklé oni
a
kdy
poznali
oněmí,
co
aby
přírodě
špatným bez
jest se
tím
»Krátký písmo
nás
ústa
tím
slova
je
žila,
atu
větu
béřu
stvořen
uměním
obzor
člověka,
jako
vše
jenž k
zuby
ty
z
zděděné, Jehož
podstat
zná o u
umění
jimž a
svo
životem
nebylo
Jemuž
jí,
toť
toho,
»proč«
»proč«
uměním si
udělal
dáno
umělec
a
musí
cíl;
nás
má
to
býti
příroda
vzbuzené,
chleba,
rozumí
jen
ten,
základ
vší
přírody
ale
jenž
z
Něho
mluvy,
dědičné
ty
mluví
Jeho
a
děje,
pro
člověku
»Slovu«
o
velkého
není
jiné.
ani
není
možný,
duše
záleží
Světle
po
ního
tím
a
ne
ale
sebe,
jako
tom
Není
lem
i
různými, by
se
A
zlaté nitrem a
votě, a
pevné
myšlénce ného
nitra,
nikdo
jednou, nejvíce více snad
jako
v
a
tvorbu
nelze
v
ten
ži-
jeho
moc
vyšší
že
dílo,
dojatého
a
»Mně
uškodit, pravil ti,
chtěli,
prospěli.«
člověku,
se
sílu
horoucně odan-
snad
trochu
ěisté
Proto
zvítězit musí.
üblížit
v
vylévala
v
hloubi
nemůže
jí
zříd-
ozývá
a
tvorbě,
dobra
umění
tón
Pravdy.«
z
a
pastviny
přesvědčení,
jež vychází
v
»Věřím
oddanost
ta
sebe.
být
ten
chví
jeho
v
bliž-
jak praménky
a
člověka:
vítězství
klid
má
zas
struny
touze
Láska
oživovala
duší.«
plod
než
c
uměním
a
ně-
vzrůst
nebude
Ona
bytí našeho,
a
povinném
nebude
a
bratrů.
světě
ví
dokud
lidskosti,
že
v
pravá
teprv
Život.
méně
milování
v
je
o
bez
stravující
milování bližního V
T
neznáme-li
vězme, v
kla-
se
lidstva
podstaty, a
To
života
A
květ
na-
zachování
a
pravého
hož
jako
duše.
nehynoucím.
své
jsou
a
oběť
v
cesta
Světla
které
naší
jíž
je-
svojí,
obživení
věkům
se
vytkla
Růst
oltář
na
On
prací.
Božího.
cíl
potřeba,
dem
lidstva
dojmy,
i
umělec
obrazu
jest.
základ ta
»proč«
mluvou
přímo,
toť
je
němu
k
své
svou
smyslem
mluví
dobrým
všeho
ve
je
je
Jestliže
symbol
pro
svým
Příroda
nemá
Bílek
vše
to
na
již
směr.
zakotveno
kořím,
tvůrce.
a
ať
říci,
svůj
ústa naše
Až
snahy
které
dílo,
a
význam,
pro
»A v
chtěl
odpovídá
cíle.«
svým
co
příčinu,
svou
Božímu,
ale
dosažení
dojmy naše
obraz
podobou
době,
v
»Proč
hluboce
se
je
UMĚLCOVA. =
praví,
člověk?
je
níž
smyslu,
žijeme
dorozuměli.
se
před
věta,
Dílo
všeho:
Jeho
abychom
ale
My
proč
PODOBIZNA
Křováky,
mezi
cenu.
člověk,
je
co
slova
nejčistším
v
pokory
symbolem
je
přijdem
nesmírnou
krásná
jedna
o u
»Když
srdce.
má
tvoříme,
dobré
obrazu
umění,
pro
prostředek
Nemluví
vše.
řekne,
pohnutku,
to
je
k
A
podává
svou
přemůže
která
nitra,
jeho
modli t b
jsou
tak
základ
za
posilou
pak
byl
hřála.
dílo má
Největší
nám
mluvíme,
dílo
Každé
každé
béře,
dítě
Jako
ještě
podobou.
práce
modlitba,
tu
jiného:
odpovídat je
duše
jejich
naše
tvůrcem ;
mluvícího,
plnit
z
ohlasem
je
rozehřátého
nadšením
a
chceme?
Člověk
jako
dnom.
néco
jsme
směrem
nechce
dojatého
tryská
to
smyslu.
»proč«.
v
hloubi
práce
jeho Jeho
před Vesmírem.
napsána,
proč,
Jeho či
z
křepčí,
tvoříme,
v
duše
jeho
Každá
tvořit.
vroucností
již mně
mně
nej-
Zastavuji
dlouze ale
lip,
mi
se
při Bílkovi
objasnit jeho než
když
FRAGMENT
DÍLNY
OT
TRÁM
UMĚLCOVY.
JIDJOVO POLÍBENÍ.
ukáže vídá tak
člověk
se
život,
jasné jen těm,
jež je
ným
rozumem.
ným
rozumem
jako
život
Srdcem
být a
A
užíváno.
Můžete
panující
nedostatky. takoví
lidé
některou ho
taky
vacím a
v
nepatrnou
při chytli« sklem:
nezabocil
střední zlatého
128
chlad-
V
telete,
především
odkryjí duše
ji
je
cesty
vyšlapané,
a
se
a
tohle,
především, nestal
plochost
vedoucí
líným
zvětšo-
pod
líbí?
aby
»že
radostí,
as
starost
tak
jeho
na
básníkovy
vám
se
rozum
stře dnost
předem
ukážou Vám
níž
musí
umění
inquisitorů
nejasnost
daleko,
jest
v
pro
umírněnost
na
srdcen:
zjevu
ukáže
se
srdcem.
středním,
žiti
a
k
ne-
lidí
oltáři
tukem
za-
člověka.
Kdo
Křesťanství
není
však
to
vonných
sudků
v
tu
Onen
lity,
soudce
za
i
ti,
strachu,
odsouzence,
člověkem Ale
Bílkovi
již
ne-
a
vytřeště-
zakrývaného
übozí
»vždyť
vý-
nesuďme
prospívají,
nejvíce üblí-
mi
prospěli.« tazích
dlužno
nemá
jeho
ponětí
sedmi
snad
jeho
slepotě
žijí
a
stránce Bíl-
zůstává
pečeťmi zapečetěnou, umění, nýbrž
zeleného kouzlem
věky
tarasem
velkého
na
mystické
tomu
Bílkova vinou
že
hledět o
poslání,
vinou
květů,
luhu
plného
netěší
se
tvrdí,
sami
co
ti,
před-
zděděných že
jeho
ne-
není?
naprostý
kterým
plácí, jeho
Je
zdí,
za
vidí,
a
tito
umění knihou
předností.
již
mi
velkých
kovo
Bílka
na
především
je
i
říká:
chtěli,
Ve
přísný
vždyť
sám
jak
jako
povaluje!
bombast
jenž zasluhuje pokárání.
nikoho,
je Pochopením.
ta
O,
cesty,
netecností. Umění
koutku
tohle
příliš
a
hledí
uměle
ocích
pohodlně
t, jež miluje
plnýma
jej
jejích
os
n
tak
nadšení,
očima
nýma
d
stře
o
tiché
pouhým
u
jejich
přístupným.
UMĚLCOVA.
a
tohle
aby
DÍLNA
malém
ne-
návidí
života
důsledností
S
a
;
pr
posuzuje
je Bílek,
společnosti
bytosti
ta
chlad-
mystického
že
výminečného, jakým v
srdcem
jest stvořeno,
jisti,
býti
bytosti,
A
zvaným
Láskou,
je
umění
mozkům
její
rostlým
tak
chápat
Pro člověka
totéž:
srdce
chápání
srdce
pro
a
Bílkovo
umění
posuzují
se
odpo-
Jeť
není než leností
musí
důsledně
jeho
výrazem
již chápou
ty,
pro
čem
v
zásadám.
jeho
dokonalým
prosté
celý,
tu
se
ovšem
formy,
tak
nedostatek
nezvyklé
bana-
a
obecenstvo
průměrné docela
nízkosti
schází. a
tak
To
podkouzlo
výrazu
plné,
VOLNÉ
SMĚRY.
nedá
činí
Bílka
z
žádné
do
vřadit
se
umělce
plastiky
tak
davové
produkci
Vás
Mezi
prací
stem
zastavíte
a
života
koncentrovaný
k
Vesmíru, x\
v
podává
Bílek
své
vrchole
je
din
stí.
o
vtělil nám
který
ukřižovaném. Bohu
V
jedinosti.
Jeho
v
Je
dojaté duše
své
k
se
duše,
je modlitbou
sluje
Kristu
Přimknout
takový
utonout
a
díle
tomto
umělecké
nesmírné
dosáhl lidské
a
Stojíme prací i
před
Kristus
zasvětil
nichž
umělcova celkem
reliéfním
znázorňuje
kříži
oku
jak
svém
velkém
kříž
vztýčen
přibili.
S
duší
než
nezná
Spasitelovu,
dvou
řenech
stromu,
z
vy-
obrazu
Kristova
kresbě
na
zobra-
skonal.
Kristus
Velký
Veliký,
nadšení
dlužno
Ve
přibité
jak
Ale něhož
na
jsme
na
tuto
uvykli
Kristus
témže
kříž
se
ji
upro-
kříži,
v
uroben, lehce,
ko-
jen
akcenty,
i
pronesl:
Dokonáno
něco
Je
prostých
a
výrazně
klidné
ty
jež
bolest
vryla.
»Zastav
význam. i
Něm
Svícen
o
v
podobě
ruky
Svaté
velkém
tomto
chlubením
a
přece
umělecká
cudnost
Je
tolik
modlitbě,
na
prostém
sebezapření nevtírá
jež
dovedností
projevuje
kahanec,
virtuositou,
a
jaká
distinkce
tahem,
každým
se
Snahy
podobou
se
a
po-
Tvůrce. nezříme
Tu
a
popředí
práce.
tato
k
v
skutecueho 5
svůj
přemýšlej
a
rukou
Bílkově,
se
uniení
tu
co
by
pozvedající
stojí
díle
Vykoupeni.
významná
dílo.
doplňují
a
žádným a
chléb
a
tra-
neměla
chceš
sepjatých
podobě
Písmo
jež
kdo
se,
mluví
v
oltáři
čárky,
sobě«,
kalich
v
ani
zbytečného,
příštího
a
bodem,
celá
zobrazena
utrpení
lidského
gedie
svou
zabodnuta
středem, hlavním
tu
nářek
desky níž
v
tak
a
provedením
do
kající
zůstává
myšlénkově
ale
plné
svým
Kristova,
Hlava
trnová koruna,
života
jsou jako tichý
ale
modlitbě
v
misteria
velkého
neodvrací
cíle,
vážných
jednoduše
desce
tak
jež
rysy,
těch
v
na
symboly
hlavního
duše,
o
jimiž
vryty
prosté
a
od
oko
mystického
liniích,
A
Kalvarie.
před smrtí
jest.
hluboce
a
bo-
plna
Ježíš
která
slova,
výrazu,
Krista:
utrpení
Kristova
matka
hřeby,
ruce
plochu,
prkennou
vykládáno
znovu
lestného
jehož
velkou
pro
a
znovu
jenž svým příkladem je
sym-
srdcem
se
dívat
znázorněnou:
lotrů.
střed
těla
Ten
je
Kalvarie,
sochařsky
Kristu,
V
sobě.
zobrazuje:
než
myšlénku
to
nad-
v
postupně
nepředpojatou,
jež
vidět
jimiž
dobou
mraky
Není
řezaná
í.
prostým,
práci.
o
Kalvarie,
tomuto
uhlové
v
krucifixu
Vykoupen
Nad na
jeví,
to
se
podobu
poslední okamžik,
zuje
bol
se
k
dnem
myslel
dřeva
Studie
myšlénka každá
Je
ze
před
Bílkovým,
níž
o
život
celý
velikosti.
jsou
vyjela,
let,
práce
kříži,
na
přirozené v
tří
posledních
nocí, jíž
dílem
novým
tvoří
jez
pozadí,
desku, jednoduchými rysy jsou vryty
Nic
snahy.
V
zemřel.
epicky
je
Vykoupení,
symbol
svém
ve
plný
forma
jenž
modlitbu
velký
onen
tah,
linie,
lidskosti,
citu
Bohu,
horoucí
tu
němu
nesmrtelnosti
výraz
významu všeho
plna
velká
Jeho
mystická.
a
zvláštní
to
k
čarou
rovnou
taková
pohybu,
a
výrazná
k
Je
velké
ve
pohled přivábí.
první
půjdete
se.
která
výrazné, na
však
ono
individualitu,
básnickou
velkou
onu
kategorie,
šlénky
celé
v
Kristové,
nepadá konečné
její
k
zemi,
ale
něco
je
držení
těla,
a
tíži se
ale
klid
V
my-
postavě
íysické bolesti,
prostorů
do
Lásky,
byzantinského těch
v
pod
vznáší
Dobroty
splývá,
čistotě.
prvotní
neklesá
která
těla,
křesťanské
vítězství
Vykoupení,
jistotu
zápas
bolestný
níž
s
v
natažených
tom
v
ne-
jedno
klidném které
rukou,
v
myšlénkově mrak
táhne
svíjející na
se
stromě
naznačeni
přes
těla.
jsou
oba
jejich mrtvá, kdysi
Na
života,
temže na
lotři. v
stromě
němž
Kristus
Černý
tiše,
rovně
bolestech
byly
přibiti,
radostné
pro
nás
A
a
přibity, záře
pocit,
že
odevzdaně
leží
tváři
plné
vté z
příštího stojíte
na
kříži,
dobroty
a
kam
tiché
vykoupení.
před
uměleckým
dílem,
CHÝNOV.
citu
Jeť
srdce.
Bílkovy vzdán
svému
As
Kalvárií
které
své
silným
nenávisti
hříchu.
jako
u
živou
musel
láskou
jeho
realisticky
a
»Jak
a
každé
nám
k
hřeb
pravdě,
po
ale
aby
mu
symbolem ného
díla
obraze.
Název
»Sen, bude
lidstva déle
zdát;
života
ždém
lese
ji podává. Tomu,
vzal
kladivo
Jakou
cestou
se
který
odka-
v
naleznete:
při
osvětlený
něho
vedle
strom,
par-
tichý,
slunce
západu
dřevě
na
Prostá
přírody,
vnitřní
nej-
poslední
jak
slunce
kout,
novou,
všeho
před
umírá.«
z
němž
o
probuzením
paprsek
tie
ukazuje
je:
nám
se
věč-
a
již
života,
svém
ve
kráse
své
ve
Pravdy
lehlý
proti
ruce,
přibil.«
duší
s
jakou
formou
člověk,
jarního
jsou
cem,
neúprosný
obsah
Tentýž
už
To
žáru,
plný
vý-
formu
najde
vláha
jako
výraznou
ho
dílo,
myšlénku.
vzpínajícímu
kříž
ana
geniálně
práce,
vypadat
svatě.
a
všestranným
prudký,
silný,
ode-
celý,
jak
tichý
a
hlasem
volající
vrchol
následující
svou
pro
uměl-
pak
jak
Bílek,
klidný
ale
deště,
ve
potvrzuje,
je
Bílek
celé
člověk
něm
v
souvisí
případnou
vždy
ovládla
přesvědčení, jedině, prostě
znovu
tvarníkem
není
je
silou
podmaněni
Ukřižovaném
tomto
v
tvorby,
jste
která
myšlénky,
a
covo
tak
nevtírá,
nijak
se
druhý,
oštěpený, usýchající, skála
nad
vodou,
níž
z
A
vystupují páry.
tam
tom
v
v
bral?
Sel
bahnem
sláva
rostou,
kde
neblahá
vábící
Sláva,
její jak
vlasy
šelmy, bena a
jako
výraz to
v
i
lidské
obraz
plné
zdo-
kostmi
oplzlý
nejnižších
zhovadilosti
a
oči
to
je
jeho
neblahý,
tělo
bídy
ruky;
lidskými
člověk
smilné
tváři,
vlastní
do
lebek,
její,
zraky
pohledu
přírodu,
na
světleném
pudů,
člověka.
cího
stromě vidí
kříži,
na
vidí
umírá, svítí
doby
v
obraz
to
tvář
i
dnes,
kutny
halí
dbajíc
Slova
duši,
duši
umírá.
své
duše
kříž
na
vodách
ať
do
tělo;
naší, fraku, to
Života,
Přála
bych
nás,
z
vraždíme němž
po
umělci,
či
nikdy
ne-
toto
dílo
bronzu;
v
ne-
vlastní
svou
se
do
kdy
mohl
by
provést
Pravdu
uniformy
každý
Jednoho
bije
když do
jeť
to
práce, jež by zasluhovala, zdobila
aby
miste naši ním
se
příhodném
ku
ducha, zírání
jinu.
Je
souvisící
strán-
direktní
nazírání
krásy,
od-
a
přírodu
na
tu
na-
její
a
kra-
na
opět
práce v
níž
podán duševní pohled
na
Golgotu. k
němu
dnom, lůně.
zelený
s
Kalvarií,
Příroda o
mluví
Slovu
jež skryto
Skála,
v
voda,
i strom
večera
A
den,
jenž
Je-
jejím strom
uschlý,
světlený zapadajícím
o-
slun-
a
oštěpeného
snad
stáli ?
A
tichý
září V
evang.
stalo
leží
bylo
to
k
a
krajiny. To
také
strom
A
jako
umírá.
pomalu
mladé, na
měsíc
zas
je-
Ona
vzpomínka
tam
ty,
smutný
světélkem
svým
hvězdy,
měsíc v
Písma
nechává
číst:
zasazení
kresbami
na
stránku
basrelief
jsou
němž
jenž
dřeva
ze
do
zdi.
v
jak
na
vyřezaný,
níž
mrakem
a
dojmy
Ten
řádky.
Kristus
tvoří
sv., ote-
Evangelium
stránkou, mezi
Ma-
Tělem
slovo
to
nakreslen
zahalený
reliefu,
slova
Výklad
jak
otevřenou
hlavní,
opakován
Jana
s
pultě
objasněny
na
Slovo,
Je
určená
na
celé
z
letního
klid
břízky
kmitavá
čtenáře sv.
se.
deska
Panny
.
názvem:
práci,
uvádí
počátku
jejich Marie
zemí.
jiné
dona, vírá
a
nad
.
večernice
kam
a
le-
a
jiný:
zde
to
zaslíbenou
ještě
přeražen.
pařez
.
telete,
vane
byl
se
malý,
zlatého
vychází
stromu,
tulí
stromu
Solný
hlavou
obraz to
vichrem
kříže
u
vidí
viny
Sodomu,
tam,
dechem
;
Ábela,
Kaina
řvoucích
těch
měsíc
ruce
i
Dálnou
nad
stromy,
stromek
zas
A
krajině
dva
nebyly
již
nevidí.
naše
kol
slávou
laskavým svým
téže
v
vřava i
vidí
pak
Mojžíšovy,
leskem
své
Cháma,
té
skála
jako
rozpíná
parami,
poušti
večernice,
se
U paty
novou
jeho
slepý
zrak
ostatním
všestranného
jeho
za
lásce
v
tak
to člověk
skála, tvrdý
počínaje,
dáli
v
tících
kmitá
nám
k
na
desky A
zem.
zbytek
Bílkovým ještě
Tanec
dílo.
toto
k
se
místě
o
pro
Vraťme
halme
Zmí-
veřejnost. níže
pracím
prvním
na
sloup,
žití;
přibivší,
Prokletí
světa,
nám mnohým
Marii,která
Jej
Evy
a
Potopu
Rozbité
oštěpeném, který pomalu
zakalených
Adama
od
zmírají-
Pannu
v
Zel,
roz-
stromu
v
proti Tomu, jenž ve
o-
temném světa
tom
v
tom
v
sluncem
zapadajícím
pjaté rámě Krista
slavný.
prostřed
u
hadů,
rukou
A
se.
co
Řím
a
leží
prameny
palmy
a
světluška
jejímž objetí zahynul:
v
nevěstka,
krku
na
usmívá
a
Jerusalem
zaťaté
zuby,
vavříny
světská
dříme
Řecko,
Babylon,
kde
v
slunci,
kus
desku
list
země v
po-
zadí
spojuje
a
udělána
zátiší
co
Jak
knihy:
Kristus,
počátku
době
temné
zem,
tu
cející
měsíčkem
nevrlou od
se
básník
ukazuje velmi
je
není
na
huje
v
dovedli
Pannu
udělat
ženy
(ev.
lezl
pod
velké
míře
křížem
mohutné
tělo
jimiž Práce
tvorbu; ale
Tak
V
hledal
4.)
cenu
mladíka
s
a
kterém
Cyril
oběma
světci,
zápřeží na
léše
času u
naše
a
moře
»Pravda«,
»Velkost a
na-
i
kříž
čena.
jí
nevěrou
všeobecná, Co
snaživců, jež sazovali,
věda
A
pro
sdědili
trosky
socha
ní
jménem
i
svou
ohněm.
její
v
um
tak
Co
jsme.
»Podobenství
ě ní
svým pod-
a
pálením
i život
poznání
Velkém
na-
Atak
samu.
věnem?
naším
bude
o
kopyt
smývalo
Pravdu
Co
nadpři-
náboženská, je jí
ni-
a
dupotem
pravdy
hlubé
ničila
velikých vod,
u
rozbouřená
voda
zobrazováním
ji.
rývalo
»Zloba
omýlána
do
bila
a
táhnouce, aja
vzduchem
vodou,
otřásala
všedním
času
Cyrila jednom
v
svůj. Stojí
deska
sv.
dosud
výstražná
vlivem
Ničena
hrom
vše
Jana,
věk
věno«.*)
jež
»zdraví,
ve
smrt
brázdu
jednu
rozbouřeného,
znovu-
Oltářní
hle, bratře,
:
tam
a
neumírá«.
konce
padám,
rozenost.
kostele
byli,
jsme
obživil
představující
slova
nás
by
Method.«
a
země
do
Pán,
nás
nikdy
se
poslední jeho
oře
tak
a
zvíře
jak
Proto
své
»Sv.
katedrál.
jsem
sv.
po
orbě
v
věda
všechno,
kdy
zrodil
smrť.
svou
vládnout
v
Chýnově.
v
indivi-
umělcově
snaze
vystavit ji
a
obsa-
básnickou
gotických
bolu,
v
odvra-
Bílkovu
svou
Marii
11.
osvětloval
přírodu.
nalezl
zaoral
svojí,
novou
naší
v
básnickou
lebek.
Jana
sv.
pak
akcenty,
stránkou.
městečka
rodného
hned
jednoduchými
na
mistři
hora
slunce,
přístupnou,
Je mimo
jen
či
»Golgota«
i
tak
technickou
listu
tváří,
opět
pro
vy-
na
a
Ty
je
desce
Madonou
to
velké
ve
trpění
hvězdy,
pohled
která
co
velké
Světla.
na
umělcovu.
dlátem
ji
zadní
ospalou
s
ruce,
první
znamenitá
k
významná
sobě
dualitu
svého
Na
totéž
co
zem
Jeho
kreslené
bylo
knihou,
jako
určen
byl
liniemi
ta
pouhé.
s
sochařstvím,
jádřeno
na
celek
v
se
západu
V
podlehlo V s
osobě
Jana
sv.
od
křiže
Pracovník ale
i
vinul
a
kam
znázorněno
k
něhož
z
v
sejmutí
Jí bylo svaté
v
se
děj
sklání.
přítomný,
přítomný
cílí.
kříže.
s
jež
Jan
a
děj
se
budoucnosti
celé
jest,
jenom
silná.
velká,
nohám
jejím
netvoří
minulý,
celé
odporučeno
pláči
v
každý
děj
lidstvo
Krista
odevzdanosti,
zůstala
Ona
jen
bolu,
Proto Těla
vy-
zde
je
Kristova
o
Cechu.«**)
Jakoby
naším
bude
českou, národ,
nad
trpící
nízkostí,
hlubokého
Chrámu
pro
Velkého
dechu
posledního
duší
upadl
slova
co
jeho
bratrské
symbolickou báseň,
tuto
významu
niž
v
velká
umělec
otázku
na
rozbolestněnou
s
na
zapomenuv
Velkého do
odpověď
v
věnem,
lásky vytvořil plnou
ř
s/
stupních
uštvaní,
übití,
svatého Písma
dech,
Boha,
hájící
Na
nás.
v
zde
již
ale
jej
odnesli.
ležel,
jak
šího
lidstva
viny je
s
desce
sníživ
se
náš v
v
oráč tu
orba
země:
ze
»Desatera«
v
je
naší
je
oře
těžce,
Kristus tvrdou
sňali,
kde
nejsmutněj-
sama,
naše
potu tváře
nás,
jej
lebek,
»Orba
velký
jak
»Orba.«
Veškerá
trest.«
úmorně
je,
Hora
horou
děje
názvem:
dobývána
na
/
lebkami.
prosycena
Práce
znát
není,
tak
zemřeli
Evangelium
bratrské
bitého sni
půdu.
Protože
člověk
Krista,
po
něm
chopením kovy, jež
jeho
leží
u
se
vztahující
sledovat onu
ton
dílem.
ale
již
bude
struny
snaha
roz-
ruka
je
ne-
a
po-
láskou
s
souvislost
zlaté A
nohou
u
Chrámu,
Kdo
vycítí
jako
žel, nepovstali víc.
a
lásky
pozvedla.
práce
Bíl-
myšlénky, zní
jeho,
celým odkrýt
ztu-
*) hlou
Cechové
poslední
vinou
Reprodukováno
**) Repr.
ve
»Vol.
v
»Zlaté
Směr.«
Praze.«
roč.
11.
131
DEKORATIVNÍ
NÁDOBY
Z
KAMENINY.
VOLNÉ
souvislost
nám
jasnou
se
Jako
práce
jejich
mluví k
podnes
částí C h
á
r
nám
m
srdcí
horoucně
jež dílo
i
tak
vroucností,
souvislé
je
aby celá generace
přál,
i Budoucností postavila. snahou, Přítomnosti
svou
Každá této
několik
Husův
ten
mluvil
jež
pomník
On o
staví
vraždy
ale
staré,
němž
bíledni.
na
kde
konkurs,
regulováno, aby
zohaveno
jest
prostředka
postavili
časy, chvále
ku
ne
na
bude
věčné
na
to
vypsán
náměstí
jak
lidství,
měněn
byl
by
nové
mluvily
o
tomu
Takovým veške-
sympathie
jedné
snaze!
povahu
a
jenž
vrch,
jež
práce,
schop-
prací
pro-
krokem
každým
za
mo-
súčastnili,
se
Hus.
ten
a
;
les,
v
žil
získali
světa
vzdělaného
by
nová
A
svou
svou
jemuž
jen
bychom
Kdo kdo
zna
žil
duch,
cítil
a
chovalo-li
se
by
všechny
by
šímu celý
života
způsob
doposud neprzní krásný
nerozlučný
Jdeme-li
jih,
se
stického, měkké
kraj
duchů,
pluh
a
hrn-
a
Továrny
i kosa jsou
pevného
nám
jež
zvláštní
onen
snivosti,
ten
lidu.
který
dal
český
člověka
typ
přísného,
a
lid
taměj-
představou jihočeského
s
stopě
po
utvoří
lidu
lesnictví
a
Za-
sobě
v
vytkla
orba
:
ji
my-
nádechem
s
vyvrcholen
Chelčickém,
v
v
,
/
svatého
Husova
jména
jenž dopadne
Gambetta-monument, projekty k
asi
sobě
o
se
světec, němž
Ne
kácením
řením
na
více
v
kde
zmrzačené
zeleném,
by
bylo
všech,
a
životem
132
A
čím
elegantního
vršek
nám
a
tam
byl
kde
naší
je
nechť
poetů,
pomníku
době.
nejdát
jenž by v
jak
spo-
kapitálu
promluví stoKtí
Lid
snaha
XVIII.,
tento
náš
na
kámen
jehož
je
o
dělnické
vyvrhel
ať
v
pro
mřou, tam,
a
Versailles tím
roz-
lidu
násilím
živoří
sobectví,
lučná
Husů
stromy porostlém vrchu,
naší generace.
lený
v
chudoba,
životy strádají,
jemu
si
svého
hranol,
pickým
způsobem, tak
cítění V
tiše
práce
překročíte dob
ných
domovem. stolem
a
a
a
lid toť
názor, svým
ty-
slovan-
pevným,
pojmů
germánského
vůně
tichém
rybníky,
skromně
práh
A
od
městečku
lesy a
velikých
Pravdu
měkkým
duše
tvrdosti.
Chýnově,
vroubeném
životní
odráží
jenž
těchto
je
Neroz-
Březiny.
jihočeský kraj
Jejich
různícím
se
jeho
a
v
essenci.
zvláštní
ským,
sobě
si
tím
je
jím je
jako
obou
představa
typisujících
nejčistší
lidu,
Otakara
příbuzná
mi
mystické,
a
tá-
»Podo-
sám
On
Cechů«.
pevné
něž
na
visi:
tragické
západu
rasy
velká,
bylo
té mrtvé,
okradení,
každý je historickým,
století
Tam
té
z
člověka,
navrhuje,
život
krve,
vrcholným
půda
Husova
té
typem
krás-
získá
z
Velkém
o
své
ve
hrdinech
i
obětí,
heroických
prohřeší?
možno-li
povinností
vrch
jež
považují. továrny
ti
a
se
Což
tvo-
by osvěžení duše
kde
Žižkovský
žití
lečnosti,
předešlé
Bílek
ale
krás,
Bílkův projekt
A
vzpomíná
žil
příkladu
Velkého
nebude
benství
bratrich
Českých
v
těch
svého
srdce
Husovi,
borských,
»strany«
vzorem
tichosti
v
jako
odbývaly.
Husovi
zděděných
bylo
byl útočištěm
čtvrti,
je
lid
kde
»chleba.«
vzor
Hus,
byl
asi
zas
politické
na
jakýsi
který
boje
a
jeho svatého
místo,
třeba,
naše
způsobem
Nového,
umění.
vývoj
aby
věky
než
nějšího
míří
měl
dle
jímat, aby
tím
jakým
by
pomník
své tlachy
tam
že
tom,
Ze
leda
ničemu,
proti na
Palackého
na
ale
pomník,
že
původní
z
věků jeho hlavními živiteli.
čířství jsou od
takřka
něco
ještě
příroda
divno,
Táborská.
z
zachoval
tu
sama
jihočeského,
nebude
pochází
Cechách
českobratrské,
lidu
tomu
Bílek,
v
A
život
ním,
s
je
jakým
jihočeský.
novém,
kde
projektu,
ideálu
rého
ukázala
žít
snahou
jichž
zavírat
nimi !
s
všichni
všichni,
skutkem
života
tam
skuteč-
životem
museí
do
práci
lopotné
po
žít do
by
výtvarníci
a
cenu
jež leží
a
nost,
kde
Ne
ale
architektura
derní
krve
než
místě
aspoň
chvíli
umělecká,
jako
hrobě
horší
na
»slibuje«,
za
jejichž
nepřemýšlel
se
ne
na
nikdo
to
do
si
tvůrčí
jiném,
všimněte
A
staví.
proč
místě
si
pomník
generace,
obyčejně
nové,
dosud
Jen
ví,
památek,
drze
se
celé
díla
místa,
člověka.
ného
otázku
aby
mohl
by
měl
aby
mi,
Husovým
však,
člověk
a
starých
buduje
všechny
by
se
snahou
svou
chce
a
zdá
a
slouží,
odkrýval
jak
tom,
o
pomník,
snaze
umělec
pravý
Bílek
jeho práce
pomníkem.
úkolem.
životním
dílem,
svým
Jsouť
rozřešil.
sní
let
vypadat celým
učinil
si
již
stavby,
měl
je těžkým kamenem ohromné
práce
jeho
Již
o
chrámy.
myšlénkově
a
si
jež by
u,
vel-
těch
duší
význam modlitby,
svou
jeddnotné
tak
Bílkovo,
měla
a
právem
gotické ze
tryskala
Bohu
oddaných
stavěli
již
anonymů,
kých
vším
že
bratrem
být
stává
Věčností
s
Myslím,
může
nazván
Bílek
že
určitou.
a
nitra
svého
žije
František
domu,
ovane
ta
jizba
pokrytým
bílá
a
übrusem,
své
životem Bílek.
vás
patriarchálních
odlehlém,
a
jako
zvyků,
světlá,
v
předeným
Když dáv-
z
jež
tu
níž
za
matkou
umělcovou, sedíte, naplněna je atmosférou počestnosti
a
prostoty.
čických
ze-
úsměvem
za-
sedá
s
nebo vás
u
Tak
to
Husů,
vítá,
modlitbou
týž
snad
vypadalo
táž matka,
otec,
uprostřed
jenž
jež k
rodiny
u
Chel-
vlídným
obědu a
za-
čeledě.
SMĚRY.
VOLNÉ
SMĚRY.
Jako
nicí
dřevěnou
a
od
dál
sadu,
Bílkova
Není
to
kopie
sochaři
o
Již
bývá.
zdi
na
hlavy lidé
děsivé
o
svět;
ale
Proto
onen
bolestné
větví
Nic
prostoru. Kalvarii na
leží
ném
modelu
je
dokonalou
Všimněte
zraje. té
neb
kol
který ždý
telete.
mohl
by
Tu
podat
životu
posun
těch
k i
jakoby
se
ze
:
vtělí,
por-
lehce
dle
zachyceny však
práce V
duši
jakmile
kolem
tance
pohyb, tu
jak
přec
Své
do-
Jidáše, i
jediný
odpozorovaný.
příč-
v
stavby,
slávou,
ani
po-
těchto
své
a
A
práci.
doplnění
za
model,
tří
bílém
v
modelu.
není
vší
může
rozumět
umění šího
jenž
didaktické
ka-
studie
třídu
k
je
lidu
nejnižší,
výšinách i
chudými
s
jen
bratra snaze
žití
podává
dospět
šťastné,
býti
mít
bude
v
umění
kovo
umění
je
býti
spěje
přímo
svých
ve
A
světlo. v
práci
ním
je
modelovat třeba pro
tu
mu
volá,
kmeny
a
od
svého do
v
si
vásy,
na
nichž
Bílek
bedlivě
by
přišly
lidu
žije
večera,
včelínu,
nádoby
majolikový;
zakosí
lip,
rána
přehlížení
vytočit
krb
nedovolí,
životem
tichým
hrnčíře
seda
pravdy
mapách
ponořen
střeží
snem
o
anebo
a
tu
Bílek
se
sou-
i
když
zajede
pak
vyřezává
půdu.
u
do
ale
Ai
símě, v
ku
nej-
třeba
je
si
těch
v
ducha,
vrchol
ale
je
duší
s
Jen
ve
Lásky
a
a
lidstvo
spokojenému
lidstvem
zítra,
od
si
budou-
chvíle,
ruku.
kdy
A
Bíl-
společnosti,
člověk
Životem.
vypo-
ské
duše
Březiny, hož
když
srdce
ni
jeho
ztratil,
není
srovnává
život
zní
bije
v
sluncem,
ujme
jako
se
Života Končím
velkého
v
a
lepší
hlas
zahřívá
vyhřátá promění
Věčného, slovy
básníka
nadějný
naději
jež
zůstává
půda
Smrti.
Bílkovy,
Sám
padne,
Života.
není
jež
se
zapadne,
na
Strom
němž
svého
je
jež
po
lesa
Tam
květiny,
až
co
do
Věčností.
očistě
tom,
Tak
bohatýry
Tím
pravého umělce-člověka
a
své
v
cílem,
osvěže-
různé
pažitu,
na
okamžiku
sáhá.
podáme
k
však
ne
aby
radostnému,
dnes,
snaze
ale
Pravdy
teprve
lásce
bratrské
Ve
básníka
práva.
můžeme
cnosti
umění
k
povznesení
vypjaté
s
před
niž-
porozuměl.
jichž
očistě žít životem po
možno může
ruku
si
stvořeno
němu,
v
jemu
duše
kde
vrcholem,
k
tvor
nejen
na
pro
setkat,
vegetující
u
pohledu
k
se
se
duchem,
jako
takový
trpící
v
jakoby
duše lidská
shledává
se
umění,
nejprostší,
absolutné,
kam
met,
s
snahy
umění
i
člověka.
poslední
.
fotografické
jít,
roz-
nepředstavuji
ním
je
jemuž
je
duši,
trpící
snížení
lidské
mu
jež nepředpojatě
skutečného
vyšších
ale
ale
jeho
dílo,
tendenční,
a
blahosklonném ten
lid
a
vší pakultury,
útěchu
pro
a
cítící
každou
Bílkově v
člověk,
dav,
společ-
aby
životě
v
.
kůrku
duše
žádá,
jako
pro
protože
Kristus
hledá
.
»naše
mody
Bílkův
.
kost,
o
a
Bílek
říká
On
popro
bylo
ne
čistý člověk, prost
Uměním
každého
i
lidu.
každý
vzdělání
ale
se
lid,
pro
kasty.
strádající,
a
jíž
před s
hřeje,
mně
jiným
žaludků
pojmů
prost
pro
matky
postav
se
všech
i
1i d,
a
duše
člověk,
vypadá
Ostatní
ženoucí
vřavy
zlatého
si
jako
živné
jsou
kterou
prosta
nejvyšší
charakter
myšlenka,
zraje
tvoří
prací
k
živého
on
rozdělanou
Bílek
dle
ono
sochařovy
pracuje
životností.
Bílek
nepracuje jeho
i
podoba
:
nost«,
prost
jímž
níž
do
Na
jak
vidět,
rvoucí,
světlé
oken.
pavlači.
v
se
Orbu,
sílu
části
pecku
které I
tak
modliti
obecenstvo,
jiné.«
pro
těl
massu
Golgotu,
řezaná,
co
trámy
podpěrné
trétech
dřevě
ve
a
umělec
určené
trámu,
světle,
tu
si
neví,
vypravoval
mé
je
Prostý
který
se
uznání,
je
bylo
a
umění
své
uměl
přebývá,
písmen
práce
tvoří
byl
je stálým pramenem
jež
a
sekáči,
tomu
pro
to
to
ote-
pracující
němu.
jal
a
mi
»To
nežádám
Spasitele.
rozlévají
a
návrhy
čerpá
otce,
až
zde
síň,
než
tichém
mezi
něhož
z
dobizna
s
světla
než
pohled,
jež z
velká
to
jistí
hlavy,
kolem
se
nevidět
tu
Evangelium,
vody,
co
vinou
plném
v
stole
duši,
o
a
člověka
modelované
padají proudy
stran
ní
k
že
neusmejou.«
lítostivý
a
se
Bílkovo,
Atelier
a
úst
trnoví,
a
zemi
věřte,
dodal:
a
k
člověk,
kosu
Bílek
Krista.
pracuju,
Mluví
byla
oltářem
návratu
odložil
atelier,
je
polí,
do
polích
v
rameni,
na
ten
Bílek,
zem?
vidící
Boží,
na
mluvící
Písma,
z
nim
smutný výraz
tulícího
na
jiné reliefy,
citáty
se
bolestný,
rozevření
dívá
A
víc
nikdy
k
kosou
s
které
svatí
a
sekáč
jen
relief
mně
čistí
dříve
vyvolenci
to
ke
večerního
hodině
v
svém Kristu
o
vedou
lidé
přicházeli
tu
pracoval
jež
atelieru,
hnutím
atelieru
»Jsou
dvéře
vřeny,
Bílek
Když
sny.
měl
a
co
pře-
nanášený
jsou
která
zde
jenž
okna
pravil
mluví
Co
dům
ví.«
u
mluví,
zvěsti,
jsou
nebe,
se
nim
duchem.
chudí
jim
k
země
1
m
dobách,«
jistých
v
velká
maltě
v
nám
»Země
selských,
básníku,
vidět
dálky
z
sta-
je
potřeby.
užito;
nich
z
a
obrovský,
:
»kdy
z
lidové
dle
staveb
starých
němž
v
tvůrce;
stavěli:
vine
se
dům,
ten
prostý
předkové
kroků starého
údolí
v
života
lome-
svou
svahu
na
prozrazuje svého
jak
dobré,
mluví
A
dílna,
tak,
věný
stojí
nímž
pod
se
jenž několik
pavláčkou,
olšinami.
potok
dům
ten
domácího
statku
ovocného
to
vypadá
myslivna
bratr-
Otakara
zvonu,
naše
je-
žití:
133
VOLNÉ
JARO !
POZDRAVUJEME JAK V
OKNA
ANDĚLY
NESMÍRNO
KDE
JARO!
POZDRAVUJEME
TŘESENÍ KŘÍDEL NEKONEČNOSTI VĚČNOSTI
LUSTRŮ
VÍTÁME
SESÍLENÝCH
ČEKAJÍ
S
KRESBAMI
NA
!
SYMBOLICKÝMI,
SVÝCH
ROZŽAL
JSI
TVÉHO,
VZKŘJENÍ.
O
ZJASNĚLÉHO
ZRAKU
ODVAHU
SLAVNĚJŠÍ
JINÁ
CHRÁMU
DUŠÍ
NETRPĚLIVOST
NÁS,
NOCÍ,
S
OBLOUKŮM
ÉTHERNÝM
K
PLAMENY
STŘÍDAJÍ
SE
MALOVANÁ
SKLENUTÁ
VŠECHNY
DNI
HLE,
!
JARA,
PÍSNĚ, VYSVOBOZENÍ!
HŘMÍCÍ
ZDENKA
Z.
BRAUNEROVA. BRAUNEROVA.
BRAUNEROVA:
OBYDLÍ S DÍLNOU UMĚLCOVOU CHÝN
Péčí
a
nákladem
spolku
»MANES«.
Zodpovědný
Reprodukce
redaktor
JOS.
fotocinkografie
J.
SCHUSSER.
VILÍMA
v
V
OVĚ.
Tiskem
Praze.
Dra EDV.
GRÉGRA
v
Praze
SMĚRY.
