BIG: BROŽURA č.I
Heidrun Brandau, Karin Ronge Násilí na ženách v domácím prostředí Staré cíle - nové cesty BIG. e.V. Berlínská iniciativa proti násilí na ženách Koordinační centrum berlínského projektu proti domácímu násilí
Předkládaná brožura je jednou ze tří publikací, kterou berlínský modelový projekt proti domácímu násilí uveřejňuje.
Brožura 1 informuje o násilí páchaném na ženách a možnostech obrany proti němu Brožura 2 informuje o právních rámcových podmínkách efektivní obrany proti domácímu násilí Brožura 3 informuje o možnostech a hranicích smysluplné činnosti v rámci projektů proti domácímu násilí
BIG. e.V. Berlínská iniciativa proti násilí na ženách Koordinační centrum berlínského projektu proti domácímu násilí Paul-Linke-Ufer 7
10 999 Berlín
Telefon 030 61 70 91 00 Telefax 030 61 70 91 01 Berlín, 1997, 2. vydání © proFem, Gorazdova 20, 120 00 Praha 2
Brožura vyšla za podpory Spolkového ministerstva pro rodinu, seniory, ženy a mládež a berlínského senátního výboru pro práci, profesní vzdělávání a žen.
NÁSILÍ PÁCHANÉ NA ŽENÁCH
Násilí na ženách existuje celosvětově a prakticky ve všech kulturách. Po staletí byly mužské mocenské nároky a násilí akceptovaným právem. V Německu bylo například mužské právo vlastnit svou ženu zrušeno teprve v roce 1928. Dnes je rovnoprávnost pohlaví právně zajištěna a násilné chování je trestné. Všichni lidé mají právo na život bez násilí a diskriminace a na svobodný rozvoj osobnosti. Přesto jsou ženy stejně jako dříve obětmi tělesného, psychického, sexuálního a ekonomického násilí.Západnímu ženskému hnutí se před dvaceti lety podařilo prolomit společenské tabu a tím i mlčení o násilí na ženách a především ukázat vysokou míru mužského násilí v soukromém prostředí. První známkou toho, že společnost začíná brát tento problém vážně, je veřejné financování potřeb zneužitých žen. Bohužel jsou ženské domy a exilové byty stále jediným místem, kde mohou ženy vystavené násilí najít pomoc a podporu. Nezměněn zůstává fakt, že je násilí na ženách nedostatečně trestně stíháno a je vnímáno jako problém čistě soukromý. Velká část veřejnosti a většina institucí odsunuje stále zneužívání žen do domácího intimního prostoru, přestože připouští nutnost celkové ochrany žen a donucení mužů k zodpovědnosti.
Mužské násilí namířené proti ženám je každé individuální jednání a každá společenská struktura, která: §
ohrožuje a zraňuje tělesnou a duševní integritu ženy, oklešťuje její hodnotu, status a autonomii
§
je požita jako prostředek k výkonu moci a kontroly nad ženami proto, aby byl zachován historicky podmíněný mocenský poměr mezi muži a ženami
pozn.: Brožura vychází z reálií a zkušenosti Spolkové republiky Německo. V České republice a ostatních postkomunistických zemích je situace samozřejmě poněkud složitější.
MÝTY A FAKTA
Existuje mnoho mýtů o násilí páchaném na ženách. S jejich pomocí je násilí omlouváno nebo je přenášena odpovědnost na ženu samotnou. Mají samozřejmě zpětný vliv na ženy a na ty, kteří by jim byli schopni pomoci. ► Mýtus 1 "Stává se to jen v určitých společenských vrstvách" Německé, ale i mezinárodní studie dokazují, že násilí na ženách je široce rozšířené, zasahuje do všech společenských vrstev, a to nezávisle na příjmech, dosaženém vzdělání, kultuře a společenském statutu.1. ► Mýtus 2 "Bije mě jenom proto, že je opilý" Výzkumy neprokazují, že příčinou násilných činů je alkohol.2 Alkohol může sloužit jako jeho spouštěč a je využíván k překonávání prahu studu. Ne všichni opilí se ale nutně stanou násilníky a opilost není omluvou násilného jednání. ► Mýtus 3 "Určitě ho provokovala" Násilné činy bývají v jistých situacích takto odůvodňovány a vina je přičítána ženě. V zásadě se ale mohou stát všechny situace každodenního života a všedního dne záminkou k tomu, aby muž ženu zneužil: ženy "provokují", pokud jsou jiného názoru, ale i tehdy, když se pokouší přizpůsobit. To však nemůže být důvodem ani záminkou legitimizace jakékoli násilí. Pachatel je za svůj čin zodpovědný. ► Mýtus 4 "Ona si ho přece vybrala" Také touto větou je možné přesunout odpovědnost za násilí na ženu. Sotva který muž se od počátku vztahu chová násilnicky. Násilí většinou začíná subtilním nátlakem či verbálním varováním. Následné násilí muž často omlouvá jako výjimečné vyšinutí a slibuje, že se to už nebude opakovat. ► MÝTUS 5 "Může ho přeci opustit" Právě ve chvíli, kdy se žena rozhodne odejít, musí počítat s nárůstem násilných výpadů. Muž se pokouší různými prostředky zamezit tomu, aby jeho agresivita vyšla na světlo. Pokud žena odejde, musí se vyrovnat s předsudky a možnými pocity viny za to, že rozvrací rodinu a bere dětem otce. S odchodem je ve většině případů spojeno mnoho existenčních problémů, žena a její děti ztrácejí důležité sociální vztahy a materiální zajištění. Odchod nezaručuje zastavení násilných výpadů. Ženy bývají často svým ex-partnerem pronásledovány léta. Přistěhovalkyně s
podmíněným stálým pobytem v zemi (partner musí být státní příslušník) jsou kromě toho ohroženy vykázáním ze země. ► MÝTUS 6 "Cizinci zacházejí se svými ženami mnohem hůře než Němci" Ve všech kulturách, kde jsou ženy utlačovány, jsou ženy obětmi násilí. Každá kultura produkuje specifické formy násilí. Žádný národ nebo kultura nepodmiňuje existenci "lepších" nebo "horších" mužů. Mužská agresivita se vyskytuje jen v té míře, jakou daná společnost toleruje a na kterou nebere zřetel. ► MÝTUS 7 "Bylo to v hádce, prostě mu uletěla ruka" Násilné jednání je zlehčováno a omlouváno vnějšími vlivy. Muži, kteří se navenek skvěle ovládají, si vybíjejí svůj stres a vztek na ženách a dětech. Jejich násilné chování zpravidla není výjimečné "ulítnutí", ale součást komplexního zneužívajícího systému. ► MÝTUS 8 "Je to přece soukromá věc" Násilí není normální součástí vztahu. Svatební smlouva nebývá ještě svolením k násilí. Násilné činy ať už uvnitř nebo vně soukromé sféry jsou postižitelné činy. Ženy musí mít právo na ochranu před mužským násilím.
MÍRA VÝSKYTU NÁSILÍ NA ŽENÁCH Násilí je ovšem běžnou součástí života mnoha žen. Místem činu je často vlastní byt a jedná se o kriminální čin. O skutečné míře mužského násilí v domácím prostředí přitom v Německu není možné získat žádné přesné údaje. V policejních kriminálních statistikách (PKS) není mužské násilí na ženách samostatnou kategorií. Můžeme ovšem počítat s vysokými statistickými údaji. §
Podle policejních průzkumů jsou muži pachateli v 91%. případů domácích hádek (Steffen 1991). Jiné mezinárodní studie mluví dokonce o tom, že v 95 - 97% případů jsou viníky muži. 3
§
Z reprezentativního vyhodnocení rozvodových řízení vyplynulo, že v polovině zkoumaných případů byly manželské konflikty řešeny násilně. (Sack/Eidmann, 1985).
§
Reprezentativní výzkum ve starých a nových spolkových zemích vykazuje, že téměř každá třetí žena zažije násilné chování svého partnera či manžela. 4
§
k 75% znásilnění dojde v sociálně blízkém prostředí. Podle výzkumů je policie zpravena jen o 10-30% takových případů.
§
Düsseldorfský institut soudního lékařství zjistil, že žena je pětkrát častěji obětí vraždy svým mužem než obráceně; ze 172 usmrcených žen je 68 zavražděno manželem, 37 druhem nebo přítelem a 10 jiným rodinným příslušníkem nebo příbuzným (2/3 z kruhu rodiny).
§
každá sedmá žena v Německu byla minimálně jednou za život vystavena násilí nebo sexuálnímu zneužití. Na 350 000 žen bylo v období mezi rokem 1987 a 1991 znásilněno svým manželem. 5
§
Jedna kanadská studie dokazuje, že pro ženu jsou nejrizikovější - co se ohrožení života týče - ty situace, kdy se s partnerem rozchází. Pravděpodobnost zabití je v těchto případech pětkrát vyšší než jindy. 6
§
V Německu existuje 320 ženských domů, které ročně vyhledá více než 45.000 žen a stejné množství dětí. 7, 8
Tato část se zabývá násilím zaměřeným proti ženám. Pojem domácí násilí má ukázat, že toto násilí se odehrává pod "ochrannými křídly" vlastních čtyř stěn, tedy "doma". Používají jej především muži.
pozn.: Ačkoli se muži dopouštějí násilí v téměř absolutní většině (viz výše), nelze opomenout skutečnost, že v rodinách dochází i k jiným formám násilí, u nichž jsou pachatelé různí (násilí vůči dětem, násilí vůči starým lidem, násilí vůči partnerům apod.) Domácí násilí velice úzce souvisí s rozložením moci.
FORMY NÁSILÍ 9
Sexuální násilí znásilnění, nucení ženy proti její vůli k sexuálním praktikám, sexuální napadání, jednání se ženou jako se sexuálním objektem Fyzické násilí píchání, tlučení, pošlapávání, škrcení, svazování, spoutávání, ohrožování předměty a zbraněmi, způsobování zranění, odpírání spánek a jídlo Emoční násilí kontrolování, co žena dělá, s kým se setkává, s kým mluví, kam chodí, prohlašování ženy za blázna, obviňování v každé situaci, výhružky odejmutí dětí
Psychické násilí zastrašování, urážení, vyhrožování, zastrašování pomocí pohledů, gest, chování, ničení jejího vlastnictví, schovávání ho Sociální násilí využívání mužských privilegií, chování se vůči ženě jako k pomocné síle, služce, dělání veškerých rozhodnutí, využívání dětí jako prostředku nátlaku, znemožňování ženy v sociálním prostředí Ekonomické násilí zákaz práce, donucování k práci, nechávání prosit o peníze, dělení jejích peněz, jejich zamlčování nebo odebírání
Příčiny násilí: Neexistují žádné specifické faktory, které zapříčiňují násilí. Mužské násilí v domácím prostředí je komplexní souhra ekonomických, fyzických, psychických a sociálních podmínek, které jsou zapříčiněny asymetrickým poměrem mezi pohlavími, k mužské moci a dominanci v naší společnosti. 10
CO ZNEUŽÍVANÁ ŽENA PROŽÍVÁ? Paní R. má zřetelná poranění na obličeji a horní části těla. Zakrývá je make-upem a říká, že upadla. Lékař se jí na nic víc neptá. Paní R. nemůže často kvůli zranění do práce. Má strach, že svou práci ztratí. Její zaměstnavatel ji zdánlivě chápe, ale přesto dostává paní R. výpověď. Paní R. telefonuje své známé. Zmíní se, že její manžel... Manžel zničí telefon. Paní R. je kontrolována na každém kroku. Ztratila prakticky kontakt se svými známými a neopouští byt. Známí jí říkají, že by měla odejít. Paní R. utíká ke svým rodičům: její muž se jí omluví.
Cítí se vina, že neumí žít v manželství. Rodiče říkají, že by mu měla dát ještě jednou šanci. Paní R. volá policii, že její muž zuří a těžce ji ohrožuje. Je v šoku, může sotva mluvit. Policisté uklidňují manžela, hovoří o rušení nočního odcházejí.
klidu,
Paní R. chce svého muže udat. Zbije ji proto tak, že musí navštívit nemocnici. Nic víc už nenaznačuje ze strachu z dalšího násilí. Paní R. utíká do azylového domu, vše opouští. Potřebuje nutně klid. Musí ale vyřizovat mnoho věcí - finance, rozvod, pečovatelské právo, změnu školy pro děti, nový byt a další. Paní R. podává nyní udání. Zneužití, které prožila, může dokázat atestem. Státní zástupce odkládá řízení pro nedostatek veřejného zájmu. Paní R. se může vrátit do své staré práce. Vyhledá ji tam její muž a vyhrožuje dalším násilím. Paní R. musí požádat o sociální pomoc. Rozvodový soud vyslýchá nejprve otce, který působí velmi dojmem. Paní R. potřebuje vyjádření úřadu sociálního zabezpečení. Říká, že nechce sebe ani své děti znovu vystavovat násilí.
dobrým
Úřad ji povinuje ke společným rozhovorům s mužem. Paní R. požaduje připsání manželského bytu. Její muž stojí přede dveřmi...
Účinky násilí prožívá každá žena rozdílně. Určité životní podmínky ovšem zhoršují její situaci. Děti jsou vždy postiženy násilím, které je namířeno proti jejich matce. NÁSILÍM POSTIŽENÝM IMIGRANTKÁM MŮŽE NÁSLEDNĚ HROZIT VYHOŠTĚNÍ § 19 cizineckého zákona platného v SRN uzákoňuje povolení k pobytu v případech přistěhovaných manželů německých státních příslušníků. Pro ženy, které pocházejí ze zemí nespadajících do EU, znamená tento zákon závislost na manželovi. Co se povolení k pobytu týče, vlastní povolení mohou získat nejdříve po třech letech. Běžně musí takové smíšené manželství "přežít" na území Německa 4 roky. To zapříčiňuje úplnou materiální a existenční závislost na manželovi, případně vyhoštění ze země při rozchodu nebo rozvodu před uplynutím dané "manželské" doby. Pro zneužívané ženy znamenají pravidla určující podmínky pobytu neuvěřitelné komplikace. Muži je využívají jako donucovací prostředek, jímž mohou buď nutit ženu zůstat, nebo se jí snadno zbaví. ŽENY S POSTIŽENÍM JSOU V ODPOVÍDAJÍCÍ MÍŘE ROVNĚŽ OBĚŤMI MUŽSKÉHO NÁSILÍ Opustit násilnický vztah je pro ženu s postižením podstatně znesnadněno. Institucionální podmínky zohledňují její situaci jen velice omezeně nebo vůbec ne. Azylové domy a úniková místa pro postižené ženy jsou stejně málo samozřejmé jako
spolehlivé odpovídající informace a nabídky poradenské pomoci (např. slepecké písmo nebo překladatelky znakového písma na úřadech a ve službách). Fyzické, psychické a sexuální násilí vůči ženám s postižením je obzvlášť tabuizováno. Násilí se v těchto případech neomezuje jen na rodinné a intimní vztahy, neboť systém absolutní odkázanosti na vnější asistenci dává prostor k zneužívání a tím vlastně vydání na pospas. DĚTI Z NÁSILNICKÝCH VZTAHŮ JSOU ZNEUŽÍVANÉ DĚTI 11 Dcery a synové jsou téměř vždy svědky násilných výpadů proti matce. Otec je využívá jako nátlakového prostředku a většinou jsou i oni obětí tělesného, duševního a často i sexuálního násilí: podle jedné studie jsou děti zneužívané ženy rovněž zneužívány otcem a stupeň násilím páchaném na dětech odpovídá stupni násilí páchaném na ženě. Přitom jsou dívky ve větším nebezpečí než chlapci.12 Děti jsou poznamenány následky násilí, i když nejsou zrovna jeho přímou obětí. Jsou to často oni, kdo "zveřejní" atmosféru prožitého násilí. Nápadné chování, opoždění ve vývoji a psychosomatické poruchy mohou poukázat na možnou zkušenost s násilím.
KDYŽ ZNEUŽÍVANÁ ŽENA A JEJÍ DĚTI HLEDAJÍ POMOC Než se žena se svou prosbou o pomoc obrátí na nějakou instituci, je pravděpodobné, že už zkusila mnoho způsobů, jak svou situaci řešit. Její příběhy mohou mnohým připadat neskutečné. Působí možná vyděšeně, apaticky či agresivně. To je důsledek života v násilnickém prostředí. 13 Její zážitky se nedají redukovat jen na "partnerské hádky", protože tato žena zažila ponížení, byla v ohrožení života, je zraněna na těle i na duchu. Neprožila hrůzu násilí jen proto, že její partner či manžel jednou ztratil kontrolu sám nad sebou, ale proto, že tento muž používal násilí jako systematický prostředek, jímž ženu kontroloval a ovládal. Její sociální okolí jí už nemůže pomoci, protože jí buď nevěří, nebo ji není schopno před násilím uchránit. Žena zažívá pocity viny, protože opouští rodinu, za jejíž udržování se cítí odpovědna. Má strach odejít, protože ji čeká naprosto nezajištěná existence. Nemůže zůstat, protože je v nebezpečí života.
Jak je v takových případech možné pomoci? Co je nutné vědět, má-li být pomoc efektivní? §
znalost problematiky a pochopení situace
§
znalost dynamického vývoje násilí
§
vědomí o tom, že žena a děti jsou v eminentním nebezpečí právě v období po odchodu od muže
§
jasné a zřetelné jednání proti násilnickým zásahům
§
priorita bezpečnosti a ochrany ženy a jejích dětí
§
osvěta o právech ženy
§
zbavit ženu viny, zodpovědnost za násilí je jednoznačně přiřčena muži
§
cílené a koordinované zákroky
Je důležité, aby zneužitá žena a její děti pocítily a zažily všestrannou pomoc při zabezpečení života bez násilí.
BERLÍNSKÁ INICIATIVA PROTI NÁSILÍ NA ŽENÁCH Ženské domy, azylové byty a specifické poradny jako zařízení pro zneužité ženy dnes již neodmyslitelně patří k naší (německé) společnosti. Nesmějí ale zůstat jedinou odpovědí na tento společenský problém. Berlínská senátorka zodpovědná za otázky práce a žen konstatovala, že debata o násilí v Německu "je stále málo podporována", že se musí zvýšit celospolečenská pozornost vůči mužskému násilí a je nutné vytvořit širokou koalici všech zainteresovaných zařízení a institucí k zamezení násilí na ženách. 14 Také spolková vláda Německa se již delší dobu zabývá různými možnostmi, jak by bylo možné dosáhnout změn v pojímání domácího násilí. V Berlíně se sešly feministické projekty proti násilí, aby diskutovaly nové cesty a strategie potírající násilí na ženách. Byly přitom brány na zřetel jiné země, kde feministické iniciativy dosáhly zákonných, politických a sociálních změn s cílem odbourat násilí. V srpnu 1993 založily zástupkyně ženských projektů spolu s jednotlivými ženami a muži Berlínskou iniciativu proti násilí na ženách. Iniciativa má následující cíle: §
nejvyšším cílem je ochrana a bezpečnost žen a dětí postižených násilím
§
posílení zákonného postavení zneužitých žen a dětí
§
zajištění různých a dostačujících ochranných opatření a bezpečného ubytování pro ženy a děti, nabídnutí pomoci a podpory v delším časovém úseku
§
učinit viníka zodpovědným a zajistit sankcionování násilí
§
zastavení, odbourání a odsouzení mužského násilí
§
osvěta a preventivní opatření vedoucí k odbourání násilí
§
koordinovaná a kontrolovaná intervence na právní a institucionální úrovni
§
společnost a její instituce musí převzít zodpovědnost za odbourání násilí páchaného na ženách a jejich dětech
"BERLÍNSKÝ INTERVENČNÍ PROJEKT PROTI DOMÁCÍMU NÁSILÍ"
Z tohoto zázemí vznikl v Berlíně modelový "Berlínský intervenční projekt proti domácímu násilí", který je podporován Spolkovým ministerstvem pro rodinu, seniory, ženy a mládež a který začal pracovat 1.10.1995. Zodpovědným za tento projekt je "BIG". Tato organizace spolupracuje s dalšími institucemi na tom, aby vyvinuly efektivní strategii proti násilí na ženách. Orgány a funkce intervenčního projektu Projekt je rozdělen na jednoroční "přípravnou" fázi a tříletou "hlavní" fázi. Ve zkušební fázi pracují především projektový tým, kulatý stůl a plénum osob, kteří jsou členy BIG. Projektový tým má za úkol iniciovat zavedení jednotlivých grémií, starat se o vzájemnou informovanost všech zainteresovaných osob, projektů a institucí a zabývat se hlavními body činnosti, která by měla být vykonána v přípravné i hlavní fázi. Kulatý stůl je centrálním koordinačním orgánem intervenčního projektu. Kolem kulatého stolu se všichni účastníci dohadují na zásadách a cílech projektu a vypracovávají návrhy efektivních zásahů. Systémem paritního zastoupení kulatého stolu účastní delegáti občanských projektů proti násilí, projektového týmu (BIG e. V.) a delegáti různých senátních frakcí, Spolkového ministerstva a Zemské berlínské komise proti násilí. Plénum BIGu je zastupováno delegáty u kulatého stolu. V plénu se jednotlivé pracovní kroky hodnotí, doplňují a dotvářejí.
V pilotní fázi jde o strukturální přípravu a koordinaci projektu. Těžištěm práce je popis stávající situace, analýza slabých míst, obsahová příprava oblastí intervence, práce s veřejností a rozpracování konceptu hlavní fáze. V průběhu hlavní fáze nastoupí oborové skupiny s detailní činností v praxi.
Mimořádný význam pro úspěšnost intervenčního projektu v rámci domácího násilí mají následující body: 1. Policie Pokud ženy udají násilné chování svého muže či partnera policii nebo zavolají policejní pomoc, jedná se často o jejich poslední krok po mnoha různorodých pokusech změnit svou situaci. V případě "rodinných sporů" vidí úředníci a úřednice svou úlohu převážně v urovnání a opětovném nastolení "sociálního klidu". Policie jen velmi zřídka nebo vůbec ne provádí detailní vyšetřování toho, co se v rodině stalo, zřídka dá impuls k trestnímu stíhání a zadržení viníka. V mezinárodním měřítku byla učiněna zkušenost, že efektivní změna tohoto stavu může nastat jen v případě, když bude jednání policie podrobně předepsáno služebními řády a předpisy, bude kontrolováno a policie bude spolupracovat s ostatními institucemi. 2. Zákony a právní znění Pokud chce zneužitá žena či žena vystavená vyhrožování vystoupit proti pachateli na základě trestního či občanského práva, je často konfrontována s faktem, že je na násilí, které prožila, nahlíženo jako na soukromá událost. Její udání nebývá zpravidla státním zástupcem dále prověřováno. Soudní vyšetřování násilného deliktu nebývá také v těchto případech podle stávajících kritérií započato - většina je ukončena osvobozením nebo mírnou pokutou. Právní systém ale musí při hodnocení případů domácího násilí zohledňovat, jakou roli hraje čin násilí v kontextu přerozdělení moci v daném vztahu. Právníci a právničky musí pochopit, že pachatel buduje a upevňuje svou moc prostřednictvím násilí a zastrašování. Policejní a právnická pomoc musí spočívat v efektivní ochraně ženy, důsledném vyšetření a v trestním řízení proti pachateli. 3. Zajištění pachatele K tomu, aby byla zajištěna bezpečnost žen a jejich dětí, je nezbytné zadržení pachatele a jeho právní sankce. Pachatelům bylo dosavadní praxí "sděleno", že se nemusejí obávat právních konsekvencí svých činů. Žádná instance je nevolá k zodpovědnosti a nezakazuje jejich chování. Jen zřídka jsou nasazována taková opatření jako zadržení. Přitom zkušenosti jiných zemí potvrzují odstrašující a preventivní charakter konsekventního postupu. 16 Z hlediska efektivní ochrany jsou důležité občanskoprávní nařízení (...) Dále musí být zavedeny "sociální tréninkové kurzy", které mohou být využity jako usvědčující instituce v případě osvobození pachatele. 4. Podpora žen a dětí Nezbytně nutné je zajištění dostačujícího a finančně zabezpečeného ubytování pro zneužitou ženu a její děti. Ani nové formy intervence nemohou nahradit tato zařízení. Aby se žena mohla vyvázat z násilnického prostředí, musí mít ve většině případů zajištěny základní existenční podmínky. Sociální zařízení a instituce musí ženy podpořit a nabídnout rozsáhlou pomoc v jejich nelehké životní situaci. Přitom je třeba zajistit i specifické požadavky jako třeba nabídka poradenství a informací v různých jazycích, podpora žen s postižením, zajištění povolení k pobytu imigrantkám a zvládnutí zvláštní situace dívek a chlapců. K posílení situace žen patří obsáhlé poradenství v oblasti jejich právních možností, stejně tak doprovod a pomoc při jednotlivých krocích.
Principy účinné intervence §
všechny cíle a kroky intervenčního Projektu proti domácímu násilí musí být postaveny na faktech a nesmějí vycházet z mýtů. Stávající nepravdivé představy se musí dlouhodobě odbourávat.
§
mužské násilí musí být sledováno ve všech souvislostech: násilí v jeho měřítku, formách a dynamice vychází z nerovného postavení žen a mužů a současně potvrzuje tuto nerovnost.
§
násilí na ženách patří do kategorie fundamentálního porušování lidských práv a skoncuje se s ním jen za předpokladu, že společnost nebude dále jednání pachatelů tolerovat a omlouvat.
§
společnost musí prostřednictvím svých institucí podniknout cílené kroky, aby umožnila ženám a jejich dětem život bez násilí.
§
ohnisko intervence leží v zastavení násilí, ne v udržování či ukončování partnerských vztahů.
§
intervence proti domácímu násilí musejí vycházet z potřeb postižených žen. To má být zajištěno neustálým diskutováním přijatých kroků a opatření s postiženými ženami a spolupracovnicemi ženských pomocných projektů.
MEZINÁRODNÍ PŘÍKLADY
1. Projekt Domestic Abuse Intervention (intervence proti domácímu násilí DAIP) v Duluth Od 70. let vznikly v USA na komunální úrovni stovky komisí a pracovních skupin, aby analyzovaly důvody a problémy domácího násilí a připravovaly návrhy možných řešení. V Duluth se z iniciativy Ženského domu pod střechou DAIP 9 shodla odpovědná zařízení na komunální a okresní úrovni za účasti soukromých osob na písemně fixovaných strategiích a koordinovaném jednání. Je písemně dáno, že pouze pachatel násilí je zodpovědný za svůj čin a že společenství musí pomocí různých prostředků ochránit ženu od pokračujícího násilí: §
policie má za úkol pachatele zajistit, jakmile zjistí, že došlo k násilí, nebo že vzniklo nebezpečí ohrožení života. Policie musí připravit písemnou zprávu a ženu informovat o jejích právech, současně musí informovat DAIP.
§
spolupracovnice DAIP zkontaktuje danou ženu a poreferuje o jejích právních možnostech (právo na ochranu), o ženských azylových domech, o DAIP a skupinách nabízejících pomoc.
§
domnělý pachatel je do zahájení trestního stíhání (do 36 hodin) zadržen. Spolupracovník DAIP zkontaktuje pachatele ve vězení. Pokud se tento ke své vině přizná, nebo je shledán vinným, nařídí vyšetřovatelé obyčejně předvyšetřování. Pokud se jedná o první případ, dostane pachatel trest v délce od 30 do 40 dní. Podmínkou je také účast na programu pro násilníky. Soudce může na přání ženy pachateli kontakt s ní zakázat nebo ho omezit.
Důležité komponenty projektu: §
skupiny pomáhající ženám
§
komunální síť proti domácímu násilí
§
rozvoj na právní úrovni
§ §
monitorování, pozorování a kontrola nasazených prostředků doprovod a poradní činnost pro ženy
§
konfrontace s pachatelem - programy pro pachatele
§
vyhodnocení celkového procesu a programu pro pachatele z pohledu ženy.17
2. Národní strategie v Austrálii V Austrálii je rozpracováním a koordinací národních strategií proti násilí na ženách pověřena národní komise proti násilí na ženách (NCVAW). Cílem národních strategií je odstranění násilí na ženách z australské společnosti a jsou tím formulovány principy a kroky, jakými má australská vláda přispět k dosažení tohoto cíle. Předseda vlády se k principům NCVAW připojil a bylo jmenováno na 16 ministrů a ministryň, kteří - zaopatřeni odpovídajícími jednacími návrhy programů - jsou pro prosazení strategií obzvláště důležití. NCVAW rozpracovalo hlavní problémy a vybavilo je odpovídajícími náměty právního jednání. 3. Prostředky ochrany ženy v Evropě i mimo ni S poznatkem, že samotná změna trestního práva k odpovídající ochraně ženy před násilím nestačí, byly v 70. letech v USA, Austrálii, Kanadě, na Novém Zélandu, v Anglii, Skotsku, Holandsku, Norsku a Irsku zavedeny občanskoprávní nařízení k ochraně. Od roku 1989 fungují ve Švédsku, od roku 1994 v Malajsii. V USA a Austrálii jsou tato nařízení stále podporována trestním řádem, jejich porušení může nicméně vést k trestněprávním důsledkům. Obsahy těchto nařízení se orientují podle specifických potřeb ženy. Pachateli může být v podstatě zakázáno jakékoli jednání, které ženu zraňuje, ohrožuje ji nebo obtěžuje. Předběžná nařízení začnou působit v den oznámení, termíny soudu jsou pak určeny v rozmezí dvou týdnů. Podle jedné australské studie spočívá pro většinu dotázaných pomoc takového ochranného prostředku v tom, že násilí přestalo, nebo podstatně pokleslo. 18
Zainteresované osoby a instituce v těch zemích, kde probíhá změněná intervenční praxe, docházejí k jednoznačnému závěru, že rozhodujícím činitelem proti domácímu násilí je souhra trestních, občanskoprávních, politických a sociálních prostředků. Rozsáhlá nabídka pomoci a podpory pro ženy je stejně důležitá jako potrestání a kontrola pachatele.
POZNÁMKY 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18.
Srovnej Godenzi (1995), Wirtschafts-und Sozialrat der Vereinten Nationen zitiert in Logar, Rosa: Parlamentarische Enguete (1993) Srovnej Godenzi (1995), S. 148/149. Srovnej Nancy Lemon, in: Dokumentation der Berliner Präventionsdebatte (1994), National Comittee on Violence Against Women (1992) Diese und folgende Angaben, in: Wrage/ Marth/ Helf (1995) KFN Výsledky výzkumu Nr. 37, (1995) Studie im Auftrag des Bundesministeriums für Familie, Senioren, Frauen und Jugend. Srovnej Crawfoed/Gartner (1992), zitiert in Egger (1995) Srovnej Wrage, Gudrun (1995) Srovnej Definice Berlínské iniciativy proti násilí na ženách Grafické znázornění vycházející z cyklu násilí projektu DAIP Pojem asymetrrického vztahu mezi pohlavími od Wragge a dalších Srovnej Egger (1995), S. 69. Bowker (1982), Egger (1995) Srovnej Herman (1993) Bergman, senátorka pro práci a ženy, in: Dokumentace berlínské prevenční debaty Srovnej Steffen (1991) Srovnej Baer/Schweikert (1995) Informace o projektu DAIP: Pence (1985), Röseman (1994), in: Dokumentation der Berliner Präventionsdebatte, S. 77 Srovnej Stubbs/ Powell
LITERATURA Asmus, Mary E./Rimeester, Tineke/ pence, Ellen L. (1991) Prosecuting Domestic Abuse inDuluth: Developing Efective Prosecution Strategies from Understanding the Dynamics of Abuse Relationships, Hamline Law Review, Vol, 15, str. 115 – 166, Minnsota Baer, Susanne/Schweikert, Birgit (1995): Intervention gegen häusliche Gewalt in den Usa und in Australien. „Community response“ und gerichtliche Anordnungen, in: Zeitschrift Familie partnerschaft Recht, Nov. 1995 Berliner Initiative gegen Gewalt gegen Frauen (BIG e.V.) (1995): Stellungnahme von BIG e.V. zum Modellvorhaben berliner Interventinsproject gegen häusliche Gewalt, Berlin Brandau, Heidrun/Hageman-White, Carol/Haep, Margret/ Del Mestre, Annette (1990): Wege aus Mißhandlungsbeziehungen, Pfaffenweiler Bundesministerin für Frauenangelegenheiten (Hg.) (1993): Test the West. Geschlechterdemokratie und Gewalt, Wien Egger, Renate/ Frösch, Elfriede/Lercher, Lissa/ Logar, Rosa/Sieder, Hermine (1995): Gewalt gegen Frauen in der Familie, Wien Godenzi, Alberto (1995): Gewalt im sozialen Nahraum, Basel und FfM Hageman-White, Carol (1992): Strategien gegen Gewalt im Geschlchterverhältnis, Pfaffenweiler Herman, Judith, L. (1993): Die Narben der gewalt, München Logar, Rosa, (1993ú Parlamentarische Enquete: „Gewalt in der Familie“, Referat Gewalt gegen Frauen in der Familie, Wien National Committee on Violence Against Women (1992), The National Strategy on Violence Against women, Barton: Commonwealth of Austria New South Wales Domestic Violence Committee (1990), Domestic Violence: You don´t have to put up with it… Women´s Coordination Unit Pamphlet, Sydney Notruf Gladbect (1989), Untersuchung zur Übertraggbarkeit des Amerikanische Modells DAIP: Intervention gegen Gewalt in der Familie, im Auftrag des Bundesministeriums für Jugend, Familie, Frauen und Gesundheit, Gladbeck
Pence, E./Duprey, M./Paymar, M./McDonell, C. (1985), Justice System´s Response to Domestic Assault Cases - A Guide for Policy Development Duluth, Minnesota: Domestic Interveniton Project. Sack, Fritz, Eidmann, D. (1985): Gewalt in der Familie, Forschungsprojekt im Auftrag des Ministeriums für Arbeit, Gesundheit und Soziales des Landes Nordhein-Westfalen, (Kurzfassung) Hannover Schall, Hero/ Schirmacher, Gesa (1995): Gewalt gegen Frauen und und Möglichkeiten staatlicher Intervention, Stuttgart Senatsvewaltung für Arbeit und Frauen (1994): "Sag mir, wo die Männer sind...", Dokumentation der Berliner Präventionsdebatte zur Gewalt gegen Frauen am. 9. und 10. September 1993, Berlin Steffen, Wiebke/Polz, Siegfield (1991): Familienstreigkeiten und polizei, München Wetzels, Peter/Pfeiffer, Christian (1995): Sexuelle Gewalt gegen frauen im öffentlichen und privaten Raum, Kriminologisches Forschungsinstitut Niedersachsen, KFN Forschungsberichte Nr. 37, hannover, im Auftrag des Bundesministeriums für Familie, Senioren, Frauen und Jugend Wrage, Gudrun/Märth, Dörte Helf, Margret (1995): Lehrgangskonzeption für die Polizei zum Thema "Männliche Gewalt gegen Frauen", im Auftrag des Bundesministeriums für Familie, Senioren, Frauen und Jugend, Bonn Unabhängige Kommission zur Verhinderung und Bekämpfung von Gewalt in Berlin (1993): Gewalt gegen Frauen und mädchen, Gutachten der Arbeitsgruppe "Gewalt gegen Frauen und Mädchen", Berlin
