Bezpečnost a sekuritizace Romů v České republice

Bezpečnost a sekuritizace Romů v České republice

Zpráva z kvantitativního šetření Otevřená společnost, o.p.s.

Bezpečnost a sekuritizace Romů v České republice Zpráva z kvantitativního šetření Autorský tým Mgr. Et. Mgr. Ondřej Špaček, Ph.D.

Grafická úprava a sazba Jan Čumlivski

ISBN 978-80-87110-44-8 Vydala Otevřená společnost, o.p.s., Uruguayská 178/5, Praha 2 www.otevrenaspolecnost.cz v roce 2016 Publikace byla vydána v rámci projektu „Security or Securitization: Assessment of Policing Policy and Practices relating to Roma“, který finančně podpořil OSI Think Tank Fund. Projekt realizovala Otevřená společnost, o.p.s., ve spolupráci s organizací Romodrom, o.p.s.

Obsah Úvod

4

Cíle šetření 5 Metodika šetření 6 1. Sběr dat 6 2. Postup analýzy 6 3. Reprezentativita vzorku

7

Pocit bezpečí 9 1. Rozdíly v pocitu bezpečí 14 2. Rozdíly ve zdrojích ochrany 21 Interakce s policií Vzorce lokalit Shrnutí

27

24

22

Úvod

4

Publikace, kterou držíte v rukou, přináší výsledky unikátního výzkumu, který se věnuje tématu sekuritizace a bezpečnosti v sociálně vyloučených romských lokalitách v České republice. Na tuto publikaci, která přináší výsledky z kvantitativního výzkumu, navazuje publikace, která prezentuje výsledky z kvalitativního výzkumu. Obě publikace dohromady tak podávají ucelený pohled na vnímání bezpečnosti a policie romskými obyvateli sociálně vyloučených lokalit u nás. Věříme, že výsledky výzkumu budou důležitým podkladem pro práci policie, obcí i státu v přístupu k sociálně vyloučeným romským lokalitám u nás. Stejně tak věříme, že se bude s výsledky pracovat i při tvorbě koncepčních materiálů, politik a případných legislativních změn. Martin Marek, manažer programu Policie jako služba veřejnosti Otevřená společnost, o.p.s.

Cíle šetření

5

Cílem dotazníkového šetření bylo zachytit povahu interakce mezi Romy a policií, a to výhradně s pohledu Romů-respondentů. Šetření se tematicky zaměřovalo na pocit bezpečí, mapovalo zdroje pomoci v případě ohrožení a detailně se zabývalo důvěrou v policii a zejména zachycením interakce respondentů s policií v posledních třech letech. Tam, kde to bylo možné, byly otázky v dotazníku formulovány v souladu s dostupnými výzkumy obecné populace (CVVM), což umožnilo provést vzájemné srovnání. Vzhledem k omezené velikosti vzorku a relativně nízkému počtu deklarovaných případů interakce s policií se analýza zaměřila na důvěru vůči policii a deklarovaný záměr obrátit se na policii v případě ohrožení. Důraz byl kladen také na roli lokality jako ústředního faktoru vysvětlující rozdíly v tendenci obrátit se na policii v případě ohrožení.

Metodika šetření

6

1. Sběr dat Sběr dat proběhl v průběhu června a července 2015 v 15 obcích, ve kterých společnost Romodrom poskytuje služby většímu počtu klientů. Standardizovaný dotazník byl vyplněn prostřednictvím standardizovaného rozhovoru s tazatelem. Tazateli byli vyškolení pracovníci Romodromu. Respondenti byli vybráni náhodně mezi klienty Romodromu, celkově byl dotazník vyplněn s 294 respondenty.

2. Postup analýzy V následující analýze se v prvé řadě zaměřujeme na popis charakteristik získaných dat. U rozsáhlejších otázek s mnoha položkami (např. zdroje ohrožení, oblasti ohrožení) je následně použita faktorová analýza pro identifikování hlavních dimenzí, které sdružují související položky. Faktorová analýza je pokročilá vícerozměrná statistická metoda, která na základě korelační matice umožňuje identifikovat latentní (skryté) dimenze, které stojí za jednotlivými proměnnými. V následujících výstupech vždy používáme tzv. rotované řešení faktorové analýzy. V odpovídajících tabulkách je pak pro účely popisu uvedena u každé zdrojové položky (proměnné) faktorová zátěž, tj. síla vztahu danou položkou a danou dimenzí. Faktorová zátěž se pohybuje v rozmezí od –1 do 1, přičemž hodnoty blízké –1 či 1 značí silný vztah mezi faktorem a danou proměnnou, naopak hodnoty kolem nuly ukazují na relativní nezávislost. Položky, které výrazně sytí danou dimenzi jsou v prezentovaných tabulkách vždy barevně označeny. Druhý krok analýzy hledá souvislost mezi měřenými postoji a pohlavím, věkem, typem bydlení a lokalitou respondenta. Pro každý tento vztah byla využita míra nelineární asociace eta. Hodnotu eta2 lze interpretovat jako podíl variance závisle proměnné (např. postoje),

7

který může vysvětlit nezávisle proměnná (např. věk či lokalita). Poslední krok analýzy se zaměřuje na rozdíly v charakteristikách jednotlivých lokalit. Lokality se ukazují jako klíčový vysvětlující rámec, v rámci kterého je možné uvažovat o odlišném vnímání řady aspektů bezpečí, vztahů k institucím, policii a jiným řešeným otázkám. Kromě agregátních charakteristik založených na odpovědích respondentů zde byly využity i data o charakteru lokalit, která byla sestavena před samotným provedením šetření na základě informací od organizace Romodrom.1

3. Reprezentativita vzorku V současné době se nelze opřít o širší statistiku zabývající se cílovou populací, proto posouzení reprezentativity uskutečněného výběrového šetření může být založeno pouze na více či méně intuitivním posouzení sociodemografických charakteristik souboru respondentů. Z hlediska věku a pohlaví výrazně nepřevažuje žádná specifická skupina. Oproti struktuře obecné populace je nadhodnoceno zastoupení nejmladší věkové kategorie, naopak výrazně nižší zastoupení má skupina starší 50 let. Převážná většina respondentů bydlí v nájemním vztahu, především soukromých bytech (36 %) nebo na ubytovně (26 %). Oproti tomu v obecních bytech bydlí pouze 15 % respondentů. Pětina respondentů bydlí ve vlastním bydlení.

1

Z metodologického hlediska je nutné poznamenat, že nelze zcela vyloučit, že část rozdílů mezi lokalitami může do určité míry odrážet i odlišnosti mezi způsobem dotazování (tazateli) či zaměřením konkrétní pobočky Romodromu.

Tabulka 1 Základní charakteristiky výběrového souboru Pohlaví

muž žena

N 138 156

procent 47 53

Věk

18–29 30–39 40–49 50+ není uvedeno

96 81 52 61 4

33 28 18 21 1

Bydlení

vlastní obecné nájemné soukromé nájemné ubytovna není uvedeno

58 44 105 76 11

20 15 36 26 4

romská etnicitaa) ano ne

285 9

97 3

Celkem

294

a) připsání romské etnicity při náhodném setkání (posouzení tazatele)

8

9

Pocit bezpečí

Výsledky dotazu zaměřeného na deklarovaný pocit bezpečí byly u respondentů srovnatelné s těmi, které se objevují při obdobných otázkách položených obecné populaci. Celých 65 % respondentů se cítí bezpečně (26 % rozhodně, 39 % spíše), při zaměření otázky na samotné místo bydliště se bezpečně cítilo 73 %, což je pouze o 10 procentních bodů méně než u obdobné otázky položené ve výzkumu CVVM v únoru 2015 (83 %).

Tabulka 2 Pocit bezpečí respondentů ve srovnání s obecnou populací (CVVM), v % Cítíte se bezpečně

Rozhodně ano 26

24

Rozhodně ne 11

283

Spíše ano

Spíše ne

39

N

Cítíte se bezpečně v místě bydliště

30

43

20

8

292

CVVM únor 2015a

25

58

13

3

1062

a) Reprezentativní vzorek populace 15+, znění otázky: „Řekněte mi prosím, cítíte se bezpečně … b) v místě Vašeho bydliště?“

Zaměříme-li se na konkrétní oblasti života, ve kterých respondenti pociťují ohrožení, lze rozlišit několik širších skupin obav. Nejčastěji respondenti vyjadřovali obavu o své sociální zabezpečení. Celých 70 % respondentů se obává ohrožení svého příjmu, stejně tak 66 % se bojí ztráty bydlení. Obavy spojené s fyzickým ohrožením jsou podstatně méně časté. Okolo třetiny respondentů se obává o svou osobní bezpečnost (37 %) či zdraví (31 %). Specifickou stránkou ohrožení, která u respondentů nebyla spojena s fyzickým ani sociálním aspektem, je obava o majetek, která se objevila u 37 % dotazovaných.

Tabulka 3 Ohrožení podle oblastí života

ohrožení příjmu ohrožení bydlení, ztráta bydlení ohrožení blízkých osob strach z ponížení strach z budoucích problémů ohrožení osobní bezpečnosti ohrožení majetku ohrožení zdraví ohrožení života

10

Oblasti ohroženía podíl v % fyzické sociální majetek 70 –0,15 0,69 0,52 66 0,05 0,68 –0,09 43 0,67 –0,05 0,21 38 0,24 0,60 0,21 38 0,33 0,71 -0,08 37 0,75 0,07 0,28 37 0,22 0,01 0,87 31 0,71 0,29 –0,12 16 0,77 0,27 –0,02

a) Dotazované oblasti života byly na základě odpovědí respondentů sdruženy do empiricky obdobných celků prostřednictvím faktorové analýzy. Lze tedy např. říci, že lidé, kteří vyjadřovali obavu z ohrožení blízkých osob, také pravděpodobně měli strach o osobní bezpečnost, své zdraví a život.

N = 221–284 Křížové srovnání ukazuje (viz 4), že obecně deklarovaný pocit bezpečí, respektive pocit bezpečí v místě bydliště je chápán především v dimenzi fyzického ohrožení. Vyjádření obav v oblasti fyzického ohrožení dosahuje více než dvakrát vyšší úrovně korelace s obecnými otázkami (0,46) než obavy v oblasti sociální (0,19). Lze tedy předpokládat, že ptáme-li se na pocit bezpečí, respondenti se vyjadřují zejména na osobní pocit fyzické bezpečnosti, spíše než na sociální dimenzi (ztráta příjmu či bydlení, ponížení).

11 Tabulka 4 Vztah mezi obecně deklarovaným pocitem bezpečí a oblastmi ohrožení Oblasti ohroženía Cítíte se bezpečně Cítíte se bezpečně v místě bydliště

fyzické 0,46 0,36

sociální 0,19 0,20

majetek 0,19 0,24

Uvedeny jsou hodnoty Spearmanova korelačního koeficientu. Hodnoty blízké 1 (popř. –1) značí silnou korelaci (vztah mezi proměnnými), hodnoty blízké 0 naopak slabou korelaci.

a) Faktorové skóre, viz tabulka 3

N = 283–292 Obdobně i zdroje obav respondentů lze nalézt v třech obecnějších kategoriích. Nejčastěji se respondenti bojí skupin, které lze spojit s běžně chápanou kriminalitou. Více než 70 % respondentů se tak obává extrémistů či narkomanů, podobně 68 % zločinců a necelá polovina mafie či organizovaného zločinu. Okolo čtvrtiny respondentů pociťuje ohrožení ze strany širokého spektra státních či soukromých institucí, od „sociálky“ (31 %), majitele bytu (28 %), policie (25 %) po bezpečnostní agentury (17 %) či úřady obecně (29 %). Určitým zdrojem obav také pro respondenty mohou být obyvatelé města, častěji z jiných částí města (30 %), ale také z vlastní čtvrti (22 %) či dokonce sousedé (16 %).

12

Tabulka 5 Zdroje ohrožení

Zdroje ohroženía běžná místní podíl v % instituce kriminalita obyvatelé extrémistů 72 0,05 0,66 0,11 narkomanů 71 0,12 0,73 0,10 zločinců 68 0,08 0,86 0,09 mafie, organizovaného zločinu 49 0,16 0,74 0,13 sociálky 31 0,76 0,12 -0,10 obyvatel jiných částí města 30 0,16 0,20 0,54 úřadů 29 0,80 0,19 -0,01 majitele bytu, domu či ubytovny

28

0,64

0,01

0,23

policie, bezpečnostních složek obyvatel mojí čtvrti

25 22

0,65 –0,01

0,09 0,17

0,34 0,82

příslušníků soukromé bezpečnostní služby

17

0,63

0,18

0,43

sousedů rodiny a blízkých osob

16 6

0,05 0,24

0,08 0,00

0,79 0,40

a) Dotazované zdroje ohrožení byly na základě odpovědí respondentů sdruženy do empiricky obdobných celků prostřednictvím faktorové analýzy. Lze tedy např. říci, že lidé, kteří vyjadřovali obavu z extrémistů, také pravděpodobně měli strach z narkomanů, zločinců a mafie.

N = 249–288 Kategorie pociťovaných obav samozřejmě úzce souvisí se zdroji ohrožení (lidé, skupiny), které respondenti deklarovali (viz 6). Fyzické ohrožení je nejčastěji spojováno se skupinami tradičně asociovanými s kriminalitou (zločinci, narkomani apod.), podobně ale též i s místními obyvateli. Sociální ohrožení je spojeno především s institucemi (sociální odbor, úřad, majitelé bytů/ubytovny apod.), též ale s běžnou kriminalitou. Obava o majetek, jako vybočující a neurčitě zakotvená oblast ohrožení není významně spojena se strachem z žádné z těchto skupin.

Tabulka 6 Vztah mezi oblastmi ohrožení a zdroji ohrožení (Spearmanův korelační koeficient) Zdroje ohroženía Oblasti ohroženía Fyzické Sociální Majetek

instituce

běžná kriminalita

0,11 0,36 0,04

0,32 0,25 0,06

místní obyvatelé 0,33 –0,03 0,14

Uvedeny jsou hodnoty Spearmanova korelačního koeficientu. Hodnoty blízké 1 (popř. –1) značí silnou korelaci (vztah mezi proměnnými), hodnoty blízké 0 naopak slabou korelaci.

a) Faktorové skóre, viz tabulka 3 a 5.

N = 294

13

1. Rozdíly v pocitu bezpečí

14

Shrnující přehled ukazuje, že pohlaví ani věk nepředstavují podstatné faktory, které by odlišovaly respondenty z hlediska pocitu bezpečí. V průměru můžeme najít obdobná vyjádření napříč věkovými kategoriemi a u obou pohlaví. Typ bydlení podstatněji ovlivňuje, zda respondenti vyjadřovali obavu o svůj majetek či nikoli. Zatímco obyvatelé nájemních bytů tuto obavu vyjadřovali průměrně často (cca ve 30-40 % případů), u obyvatelů vlastního bydlení se jednalo o 61 %, naopak mezi obyvateli ubytoven pouze 16 %. Jako klíčový rozlišující faktor ale vystupuje lokalita výzkumu. Více než 30 % odlišností v tom, nakolik respondenti považují za zdroj ohrožení oficiální instituce, stejně jako běžnou kriminalitu, lze připsat rozdílům mezi jednotlivými lokalitami. I ostatní aspekty pocitu bezpečí úzce souvisí s lokalitou dotazování. Tento faktor vysvětluje přibližně 20 % rozdílů.

Tabulka 7 Podíl vysvětlené variance u proměnných pocitu bezpečí podle základních faktorů

Cítíte se bezpečně Cítíte se bezpečně v místě bydliště Oblasti ohrožení Fyzické Sociální Majetek Zdroje ohrožení Instituce běžná kriminalita místní obyvatelé

Faktor pohlaví věk typ bydlení 0,00 0,01 0,04 0,00 0,00 0,01

lokalita 0,23 0,18

0,00 0,01 0,00

0,01 0,03 0,00

0,04 0,02 0,07

0,28 0,21 0,18

0,01 0,02 0,00

0,02 0,01 0,00

0,05 0,02 0,02

0,32 0,31 0,14

Hodnota udává míru asociace eta2, kterou lze interpretovat jako podíl vysvětlené variance. Hodnota 1 by znamenala, že daný faktor zcela a bezezbytku „předpovídá“ odpověď na danou otázku. Hodnota 0 znamená, že na základě dat nelze prokázat vztah mezi daným faktorem a odpověďmi na danou otázku.

15

16

Bezpečí a policie

Policii ČR vyjádřila důvěru necelá polovina respondentů (49 %), což je o něco méně než obdobná hodnota pro obecnou populaci (61 %, CVVM březen 2015). Rozdíl je patrný zejména při posuzování nedůvěry vůči policii. Zatímco u výzkumu CVVM vyjádřil nedůvěru každý desátý respondent, v případě tohoto šetření se jedná o dvakrát častější postoj (20 %). Tato nedůvěra se může odrážet i v nižší ochotě obracet se na policii v momentě, kdy by se respondent stal obětí trestného činu či přestupku. Pouze třetina respondentů tvrdí, že by se v takovém případě rozhodně na policii obrátila (34 %). Další třetina tuto možnost pouze spíše připouští (34 %). Zbývající část respondentů by pomoc policie spíše nebo rozhodně nevyhledávala.

Tabulka 8 Důvěra vůči Policii ČR

Důvěra Policii ČR CVVM březen 2015a

14 8

35 53

32 29

Rozhodně ne 20 10

V případě, že by se stal/a obětí trestného činu/přestupku by se obrátil/a na policii

34

34

22

11

Spíše ano Spíše ne

ano

N 281 1 022

a) Reprezentativní vzorek populace 15+, znění otázky: „Řekněte prosím, důvěřujete nebo nedůvěřujete … b) policii ČR“

284

17

Skutečnou obětí trestného činu či přestupku2 se ve výzkumném souboru stalo pouze 15 % respondentů (6). Vzhledem k relativně menšímu rozsahu dotazníkového šetření nelze tento fragment hlouběji analyzovat. Přibližně polovina z této části (8 %) přitom uvedla, že oslovila policii.

Tabulka 9 Viktimizace a oslovení policie Stal/a se obětí trestného činu/přestupku

%

Ano, oslovil/a policii Ano, neoslovil/a policii Ne

8 7 85

Otázka se zaměřovala na trestné činy/přestupky, které se mohly odehrát v posledních třech letech

V případě ohrožení by respondenti hledali nejčastěji pomoc v rámci svých sociálních sítí (rodina 87 %, přátelé a známí 65 %) a u terénních pracovníků (84 %). Až se značným odstupem je rozšířené přesvědčení o možnosti hledat pomoc u policie. Polovina respondentů by hledala pomoc u státní policie, méně než třetina u městské policie či asistenta prevence kriminality (30 %). Zcela zásadní nedůvěru respondenti chovají k lidem na ulici. Pouze 7 % respondentů si myslí, že by v případě ohrožení u nich mohli hledat pomoc. 2

Přesněji řečeno zde hovoříme o respondentech, kteří deklarovali, že se stali obětí takového jednání. Nelze přitom posoudit, zda by myšlenou situaci takto bylo skutečně možné kvalifikovat či nikoli.

18

Na základě vzorců odpovědi pak lze uvažované zdroje ochrany rozdělit na tři klíčové skupiny. Oficiální institucionální zdroje zahrnují policii a soukromé bezpečnostní služby. Respondenti, kteří by hledali ochranu u těchto institucí, by také zároveň častěji věřili i obyvatelům čtvrti či lidem na ulici. Druhá dimenze ochrany se vztahuje přímo ke specifickým institucím – sociálním službám. Tito lidé by se obraceli především na terénní pracovníky, popřípadě úřad. Třetí skupina by pak spoléhala zejména na neformální sociální vazby – rodinu, přátelé a známé.

Tabulka 10 Ochrana před nebezpečím podíl v % rodina terénní pracovník přátelé a známí státní policista úřad městský policista asistent prevence kriminality obyvatelé vaší čtvrti příslušníků soukromé bezpečnostní služby lidé na ulici ve městě

87 84 65 50 36 30 28 19

Zdroje ochranya sociální sociální instituce služby sítě –0,17 0,03 0,74 0,12 0,82 0,05 0,25 –0,01 0,73 0,63 0,30 –0,20 0,14 0,77 –0,02 0,84 0,11 –0,13 0,72 0,17 0,05 0,65 0,01 0,35

12

0,65

0,14

0,10

7

0,59

0,01

0,03

a) Dotazované potenciální zdroje ochrany a pomoci byly na základě odpovědí respondentů sdruženy do empiricky obdobných celků prostřednictvím faktorové analýzy. Lze tedy např. říci, že lidé, kteří by pomoc hledali u policistů, se také častěji vyjadřovali v tom smyslu, že by jim pomoc mohl poskytnout asistent prevence kriminality či obyvatelé města.

N = 197–288

19

Rozdíly ve způsobech hledání bezpečí jsou podle očekávání propojeny s mírou důvěry policii a v tendenci se obrátit na policii v případě potřeby (viz 11). Respondenti, kteří policii více důvěřují, by u ní i častěji hledali ochranu. Stejně tak by i o něco častěji využívali místní sociální služby – terénního pracovníka či místní úřad. Naopak lidé, kteří policii příliš nevěří, by se častěji obraceli na své známé a příbuzné, i když tato souvislost není zase tak silná.

Tabulka 11 Vztah mezi důvěrou k policii a zdroji ochrany (Spearmanův korelační koeficient) a

instituce Důvěra Policii ČR Obrátil/a by se na policii

0,29 0,36

sociální služby 0,13 0,21

sociální sítě –0,09 –0,10

Uvedeny jsou hodnoty Spearmanova korelačního koeficientu. Hodnoty blízké 1 (popř. -1) značí silnou korelaci (vztah mezi proměnnými), hodnoty blízké 0 naopak slabou korelaci. a) Faktorové skóre, viz tabulka 9

N = 281–284

20

Osobní znalost příslušníků bezpečnostních složek (popřípadě pracovníků obecního úřadu, kteří řeší bezpečnostní otázky) je mezi respondenty spíše méně obvyklá. Příslušníky městské či státní policie zná o něco více než jedna třetina respondentů. Asistenta prevence kriminality či pracovníka obecního úřadu pak jedna pětina. Pokud někoho z těchto institucí respondenti znají, častěji se pak vyjadřují i v tom smyslu, že mu důvěřují. Pracovníka soukromé bezpečnostní služby znalo osobně pouze něco přes 10 % respondentů, přičemž většina z nich těmto lidem nevěřila.

21

2. Rozdíly ve zdrojích ochrany

Podobně jako ve vnímání pocitu bezpečí se pohlaví, věk a do značné míry ani typ bydlení neukazuje jako významný rozlišující faktor pro odlišnou úroveň důvěry v policii či pro potenciální zdroje ochrany pro respondenty. Naopak, silná diferenciace důvěry v policii souvisí s lokalitou výzkumu. Rozdílné lokalitě lze připsat téměř 20 % rozdílnosti postojů k policii. Podobně odlišnosti v míře spoléhání se na oficiální instituce jsou z celé třetiny připsatelné odlišným situacím v různých lokalitách.

Tabulka 12 Podíl vysvětlené variance u proměnných důvěry v policii a zdroje ochrany podle základních faktorů Faktor pohlaví Důvěra policii ČR Obrátil/a by se na policii Zdroje ochrany instituce sociální služby sociální sítě

věk

typ bydlení

lokalita

0,01 0,00

0,02 0,03

0,01 0,00

0,20 0,20

0,00 0,00 0,00

0,01 0,01 0,03

0,01 0,02 0,04

0,33 0,27 0,17

Hodnota udává míru asociace eta2, kterou lze interpretovat jako podíl vysvětlené variance. Hodnota 1 by znamenala, že daný faktor zcela a bezezbytku „předpovídá“ odpověď na danou otázku. Hodnota 0 znamená, že na základě dat nelze prokázat vztah mezi daným faktorem a odpověďmi na danou otázku.

22

Interakce s policií

Snaha retrospektivně zachytit sociální interakce mezi policií a respondenty je velice obtížná a získané data je nutné chápat jako provizorní a lze předpokládat, že jsou zatížena nemalou chybou měření. V hrubých rysech nám nicméně mohou poskytnout relevantní informace o charakteru vztahu mezi zkoumanou populací a policií. V první řadě je možné říci, že respondenti byly výrazně častěji policií oslovování, než, že by sami policii vyhledávali (8). Zatímco pouze 8 % respondentů vyhledalo policii proto, že se stalo obětí trestného činu a 11 % z jiného důvodu, tak téměř třetina respondentů (31 %) byla sama policií z různých důvodů oslovena. Zároveň je ale potřeba poznamenat, že nemáme k dispozici srovnávací data, která by umožňovala tento rozdíl porovnat se situací u obecné populace. Lze předpokládat, že i tam častěji nastává situace, kdy policie aktivně oslovuje, než naopak.

Tabulka 13 Interakce mezi respondentem a policií v posledních třech letech, v % Obrátil/a se na policii – oběť trestného činu Obrátil/a se na policii – jiný důvod Policie se obrátil/a na respondenta

Ano Ne 8 92 11 89 31 69

Nejčastější důvod, kvůli kterému policie vyhledávala respondenty, bylo podání svědectví (31 %) a při pátrání po třetích osobách (26 %). Ve 14 % případů byli respondenti předvolání k podání vysvětlení, stejný počet případů pak je možné klasifikovat pod širokou kategorii „provinění“, která zahrnuje jak přestupky, tak vyšetřování trestných činů či doručení pošty ze soudu.

23

Tabulka 14 Důvod oslovení policií % z oslovených % z celku svědectví zjišťování informací při pátrání po třetí osobě podání vysvětlení kontrola (OP, alkohol) „provinění“ jiné, nezařaditelné Celkem

31 26 14 4 14 10

10 8 4 1 4 3 31

Vzorce lokalit

24

Následující část analýzy výzkumného šetření se přesouvá z úrovně jednotlivých respondentů na agregátní úroveň celých lokalit. Na základě dat bylo možné vypočítat agregátní údaje (např. průměrný pocit bezpečí či průměrné hladiny faktorového skóre) za jednotlivé lokality. Celkem bylo výzkumem pokryto 15 lokalit3, přičemž v každé bylo dotazováno přinejmenším 10 respondentů, v průměru dokonce 20. Přestože se nejedná o počet, který by umožňoval velmi přesné odhady, lze pro účely tohoto výzkumu považovat toto množství za dostatečné. Agregátní charakteristiky lokality byly vypočteny jako průměrné hodnoty daných proměnných nebo vypočtených faktorových skór (viz předchozí kapitoly). Záměrem následující analýzy je odhalit vzorce situací v šetřených lokalitách. Vzhledem k omezené velikosti vzorku nebylo vhodné do analýzy zařazovat všechny používané proměnné. Výběr byl založen především na základě jejich jedinečnosti. Kupříkladu tedy byla zařazena otázka zaměřená na „pocit bezpečí“, ale nikoliv již „pocit bezpečí v místě bydliště“, protože obě proměnné spolu úzce souvisí a i v předcházejících analýzách vykazovaly obdobné vztahy s dalšími proměnnými. Stejně tak byla z identifikovaných dimenzí oblastí ohrožení a zdrojů ochrany vybrána pouze jedna reprezentující proměnná.4 Na základě hierarchické shlukovací analýzy byl soubor 15 lokalit rozdělen do třech skupin. První skupina zahrnuje 8 lokalit, kde se respondenti cítí poměrně bezpečně a zároveň důvěřují oficiálním institucím pro zajištění bezpečnosti. Z respondentů si zde 73 % myslí, že by jim pomohla státní policie a 84 % by se také na policii v případě 3

Z této analýzy byla vyřazena jedna lokalita, kterou zastupoval pouze jeden respondent.

4

Standardní postup by využíval konstruované faktorové skóre dané dimenze, avšak ve výsledné interpretaci by se pak jednalo o abstraktní veličinu, která by neměla přirozený význam. Využití reprezentující proměnné tak umožňuje popisovat strukturu lokalit přímo v jazyce podílu konkrétních odpovědí.

25

potřeby obrátilo. Oproti ostatním lokalitám by zde pomoc mezi přáteli a známými hledala také pouze polovina respondentů (56 %). Druhý typ lokalit zahrnuje 4 případy, ve kterých je sice mezi respondenty podobná úroveň pocitu bezpečí jako v prvním případě, ale panuje zde výrazně nižší důvěra v oficiální instituce. Pomoc u policie by zde hledalo pouze 54 % respondentů, přičemž pouze 29 % si myslí, že by státní policii v případě potřeby pomohla. Řešení by zde respondenti hledali především u přátel a známých (74 %). Oproti ostatním typům lokalit by zde výrazně méně respondentů hledalo pomoc u terénního pracovníka (53 % oproti 93 %). Třetí typ zahrnuje pouze tři případy a kombinuje výraznou nedůvěru v policii s malým pocitem bezpečí. Bezpečně se zde cítí pouze 47 % respondentů, naopak 60 % vyjadřuje obavu o svou osobní bezpečnost. Trestný čin by policii nahlásilo pouze 36 % respondentů a pouze 7 % si myslí, že státní policie by problém mohla řešit. Stejně jako v druhém případě by respondenti pomoc hledali u přátel a známých, avšak zároveň by také výrazně využívali pomoci terénního pracovníka (93 %). Na rozdíl od ostatních lokalit mezi těmito není žádná, kde by byly hlášeny aktivity, které by směřovaly na řešení otázek bezpečnosti či vztahu s policií.

Tabulka 15 Vzorce lokalit podle shlukové analýzy (struktura v %)

cítí se bezpečněa ohrožení – fyzické (osobní bezpečnost) ohrožení – sociální (ztráta bydlení) ochrana – instituce (státní policie) ochrana – sociální služby (terénní pracovník) ochrana – sociální sítě (přátelé a známí) obrátil/a by se na policiia

Skupina 1 2 3 70 75 47 30 24 60 65 64 72 73 29 7 93 53 93 56 74 74 84 54 36

data o lokalitách (vyjádření Romodromu) etnická segregace ubytovny problémy s bezpečností

63 75 38

50 50 50

67 67 33

problémy se vztahy s policií 25 aktivity týkající se bezpečnosti/vztahu s policií 71

25 67

33 0

Počet lokalit

4

3

8

a) odpovědi „rozhodně ano“ + „spíše ano“; v ostatních případech ano/ne

26

Shrnutí

27

•

Respondenti v šetření vyjadřovali nižší důvěru v policii ČR (49 %) než je obvyklé u obecné populace výzkumů veřejného mínění (61 %, CVVM). Tento relativně malý rozdíl se více projevuje v explicitní nedůvěře vůči policii, kterou vyjadřuje každý pátý respondent (oproti každému desátému u obecné populace).

•

Vztah respondentů k policii se odráží ve způsobu, jakým by podle jejich vyjádření řešili situace ohrožení či nebezpečí (samotné situace, kdy se respondenti stali obětí trestného činu či přestupku, není možné vzhledem k počtu respondentů podrobit hlubší kvantitativní analýze). Pomoc by nejčastěji hledali u rodiny (87 %), terénních pracovníků (84 %), popřípadě u přátel a známých (65 %). Pouze 50 % respondentů by hledalo pomoc u státní policie, a méně než třetina u městské policie či u asistenta prevence kriminality.

•

Důvěra v policii ani předpokládané zdroje ochrany (instituce x sociální sítě) nevykazují výraznou korelaci s individuálními charakteristikami respondentů (pohlaví, věk, typ bydlení). Naopak silné rozdíly se objevují mezi jednotlivými lokalitami výzkumu. Lze tedy předpokládat, že odlišný přístup policie v jednotlivých místech šetření vede k odlišné míře důvěry vůči policii a (ne)využívání policii v krizových situacích.

•

Rozdílné charakteristiky lokality ukázala i shluková analýza. Na jedné straně se zde objevují lokality s relativně vysokým pocitem bezpečí, který se buď zakládá na důvěře k policii a státní institucím, či na zakotvení v sociálních sítích a akceptovatelné úrovni nedůvěry vůči policii. Na druhé straně se pak objevují lokality, kde by sice respondenti také hledali ochranu u známých, popřípadě u terénních pracovníků, avšak úroveň nedůvěry v policii i pocit fyzického ohrožení je zde velmi vysoký. Z hlediska charakteristik lokalit se tyto lokality vymykají tím, že oproti ostatním zde neproběhly či neprobíhají žádné aktivity, které by se týkaly bezpečnosti či vztahu s policií.

Líbila se Vám tato publikace? Podpořte Otevřenou společnost, o.p.s. v jejích aktivitách: Bankovní údaje:

Raiffeisenbank, a.s. Č. účtu: 5021018050/5500 SWIFT/B.I.C.: CZ89 5500 0000 0050 2101 8050 Dar můžeme přijmout, pouze pokud uvedete vaše celé jméno a adresu.