Bezpečnost a hygiena práce z pohledu práva

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva

Bezpečnost a hygiena práce z pohledu práva Bakalářská práce

Alois Pindjak

Autor:

Bankovnictví, Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

JUDr. Boţena Dolejská

Odborný konzultant:

JUDr. Boţena Dolejská

Praha

duben 2010

Prohlášení

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a s pouţitím uvedené literatury.

V Jihlavě dne 8. 4. 2010

Alois Pindjak

Poděkování

Vřele tímto děkuji za projevenou pomoc vedoucímu práce a všem včetně školy za podporu při realizaci mojí diplomové práce. Vřele tímto děkuji za cenné rady a připomínky JUDr. Josefu Necidovi z úseku právního oddělení a ing. Jiřímu Semerádovi z úseku bezpečnosti práce oba z Oblastního inspektorátu práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu se sídlem v Českých Budějovicích, pobočka Jihlava. Za konzultace a odborné náměty děkuji také Mudr. Ludmile Harantové vedoucí oddělení hygieny práce na Krajské hygienické stanici kraje Vysočina se sídlem v Jihlavě. Děkuji za vřelý přístup, vstřícnost, profesní připomínky a odborné konzultace především mojí vedoucí bakalářské práce JUDr.: Boţeně Dolejské, vyučující předmětu občanské právo, správní právo a právo sociálního zabezpečení a zdravotního pojištění na BIVŠ Praha.

Anotace Český jazyk: shrnutý význam a shrnuté výsledky bakalářské práce-max.200 slov Široká veřejnost nemá dostatek informací v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci /BOZP/ .Mezery v této oblasti musí zaplnit kvalitní a věcné informace v oblasti /BOZP/ a jejich hluboké prohlubování za podmínky aktuálnosti a komplexnosti dostatku informací o BOZP. Jedině tak se dosáhne pochopení společenského významu a zapojení široké veřejnosti do této problematiky a to mnoţstvím aktivit v oblasti sluţeb BOZP, poradenství, výchovy a vzdělávání ze strany soukromých subjektů, odborů i kolektivních smluv.

Anglický jazyk: There is a very limited amount of information concerning the Labour Protection and Fire Protection Problems among the general public. These gaps must be filled by quality and factual information on the LPFPP and their continuous deepening on the conditions of a recency and complexity of a sufficient amount of LPFPP information. This is the only way to reach the understanding of the social importance and the general public engagement to this problems by volume of various activities within the field of LPFPP services, consultancy, education, and training on the behalves of the private subjects, trade unions as well as collective labour agreements.

5.

Obsah práce-Bezpečnost a hygiena práce z pohledu práva

Osnova: /rozdělena do kapitol/ Úvod 1. Definování základních pojmů 1.1 Pracovní poměr 1.2 Legislativa pracovního práva 1.3 Legislativa vztahující se k bezpečnosti a hygieně práce 2. Bezpečnost práce 2.1 Současná právní úprava dané problematiky 2.2 Zhodnocení právní úpravy 2.3 Problémy vyskytující se v dané právní oblasti (příklady z praxe) 3. Hygiena práce 3.1 Současná právní úprava dané problematiky 3.2 Zhodnocení právní úpravy 3.3 Problémy vyskytující se v dané právní oblasti (příklady z praxe) Závěr (v širším obsahuje konečné zhodnocení daného tématu) Cíl práce: Cílem práce je popsat a hlavně analyzovat současnou právní úpravu v oblasti bezpečnosti a hygieny práce, rozbor těchto dvou témat na vybraných příkladech z praxe a prokázání kvality či negativa dané úpravy. Literatura: Čerpáno bude z legislativy, která se této problematice věnuje: Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce. Zákon č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce. Zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce. Budou vyuţity i další zákony a publikace vztahující se k dané problematice, spolu s veřejně publikovanými případy, které se k tématu vztahují.

6. Úvod Problémové situace, teze a otázky bakalářské práce Ţijeme, v době třetího tisíciletí k němu patří fakt, ţe práce musí být vykonána za podmínek neohroţující ţivoty a zdraví coţ podtrhuje její přirozený aspekt. Aspekt opírající se o: 1. morálně-etickou hodnotu - hodnota ţivota a zdraví člověka 2. právní aspekt – právo na bezpečné pracovní podmínky – obsaţeno v mezinárodních smlouvách, normách evropského a českého práva 3. ekonomický aspekt – prokazatelné úspory při péči o bezpečnost práce oproti moţným důsledkům. Bezpečnost práce není soukromou záleţitostí, ale věcí veřejného zájmu. Pracovní úrazy a nemoci z povolání způsobují kaţdoročně mnohamiliardové ztráty a to nejen zaměstnavatelům a zaměstnancům, mají přímý dopad do veřejných systémů nemocenského, zdravotního a sociálního pojištění, ovlivňují vývoj zaměstnanosti, ţivotní podmínky a ţivotní prostředí. Významné bylo v našem právním řádu postupné promítnutí směrnic a dalších dokumentů Evropské unie a to harmonizační novelou zákoníku práce /z.č.155/2000Sb./ a přijetí nové právní úpravy zákoníku práce /z.č.262/2006 Sb./ která obsahuje základní práva a povinnosti v této oblasti. Zákon 309/2006 Sb., upravuje další poţadavky a zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo při poskytování sluţeb mimo pracovní vztahy a také činnost koordinátora bezpečnosti a ochrany při práci na staveništi. V roce 2003 v květnu vláda přijala otevřený materiál s názvem Národní politika-bezpečnosti a ochrana zdraví při práci. Téhoţ roku v září byl zřízen stálý poradní orgán s názvem Rada vlády pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci. Tento orgán je sloţen ze zástupců ústředních orgánů státní správy, sociálních partnerů a řady odborníků z teorie i praxe a projednává důleţité otázky nad rezortním charakterem. Několik let je úspěšně realizován program „Bezpečný podnik“ v jehoţ rámci bylo oceněno jiţ 48 podniků. Vyhlásil ho ministr práce a sociálních věcí v roce 1996 s cílem zvýšit u právnických a podnikajících fyzických osob úroveň bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ochrany ţivotního prostředí, vytvářet podmínky pro efektivní systém řízení a zajistit tak vyšší úroveň kultury práce a pracovní pohody. Garantem programu je Státní úřad inspekce práce a souladu se zákonným poţadavkem prevence.

7. Literární rešerše

- zdůvodnění a vyuţití uvedených pramenů

Při sběru všech dostupných informací a materiálů jsem se hlavně snaţil zachytit a shromáţdit danou problematiku pomocí nejaktuálnějších pramenů a v současnosti veškeré platné dostupné literatury, platných zákonů a dalších zdrojových materiálů, které jsou na dnešním trhu k dispozici. Čerpal jsem z řady odborných obecných, ale i tematicky zaměřených knih. Aktuální otázky a problémy dnešní praxe a samotné profesní činnosti jsem nejpodstatněji zachytil v odborných časopisech a internetových odvětvových webech. Nezbytou pomocí byly přímé zkušenosti kompetentních orgánů působících na poli této konkrétní činnosti. Snaţil jsem se vycházet z rozmanitých pramenů, abych co nejlépe pochopil danou problematiku a samotnou podstatu zvoleného tématu. Veškeré získané prameny jsem se snaţil v této práci vyuţít coţ se určitě objevu je v této bakalářské práci. Vzhledem k tomu, ţe téma bezpečnosti a hygieny práce je bezesporu zajímavé a velmi tématicky obsáhlé zaměřil jsem se jen na vystiţení podstatných, nejdůleţitějších a nejzajímavějších tezí.

8. Volba metodologie

- vysvětlení konkrétního přístupu

Při koncepci této práce jsem se snaţil postupovat adekvátně řešenému problému. Konkrétní přístup jsem zvolil dle moţností daných rozsahem práce. Při zvoleném tématu jsem se musel zaměřit jen na podstatné problémy a zamyslet se pouze nad věcmi, které s danou problematikou bezprostředně souvisejí. Proto jsem se zaměřil nejprve na legislativu pracovního práva, legislativu bezpečnosti a legislativu hygieny práce. Snaţil jsem se právní úpravu zhodnotit a upozornit na vyskytující se problémy. Tématicky jsem se musel omezit spíše na obecnou problematiku této široké materie, která se vyskytuje v nejrůznějších oblastech lidské činnosti. Bezpečnost a hygiena práce se neustále vyvíjí vzhledem k povaze, náročnosti a druhu práce, dodrţování a pouţívání konkrétních pracovních postupů a různých pracovních činností. Podstatný vliv na bezpečnostní a hygienické předpisy má vznik a rozvoj nových technologií. Bezpečnost a hygiena práce nás doprovází na kaţdém kroku.

9. Vlastní tělo práce - obsahem jsou příslušné kapitoly Kapitola I. Definování základních pojmů 1.1. Pracovní poměr 1.2. Legislativa pracovního práva 1.3. Legislativa vztahující se k bezpečnosti a hygieně práce

Kapitola II. Bezpečnost práce 2.1. Současná právní úprava dané problematiky 2.2. Zhodnocení právní úpravy 2.3. Problémy vyskytující se v dané právní oblasti

Kapitola III. Hygiena práce 3.1. Současná právní úprava dané problematiky 3.2. Zhodnocení právní úpravy 3.3. Problémy vyskytující se v dané právní oblasti

10. Vlastní práce

Kapitola I. Definování základních pojmů

1.1. Pracovní poměr

Otázka pracovního poměru je upravena z.č. 262/2006 Sb., zákoník práce v platném znění a to v části druhé, hlavě I-IV- paragrafech 30-73 zákoníku práce. V této části se zaměříme na otázky pracovního poměru obecně, pracovní smlouvy a zaměříme se také na vznik pracovního poměru, který blíţe upravuje §33 zákoníku práce. Obsah, povinnosti a dobu pracovního poměru zmíníme pouze ve stručnosti. Změny, skončení a neplatnost pracovního poměru s touto otázkou nezbytně souvisí, nebudeme je však podrobněji uvádět. Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr uvedu pouze pro informaci o existenci tohoto pracovněprávního institutu.

Postup před vznikem pracovního poměru /§30 zákoníku práce/ Výběr fyzických osob ucházejících se o zaměstnání z hlediska kvalifikace, nezbytných poţadavků nebo zvláštních schopností je v působnosti zaměstnavatele, nevyplývá-li ze zvláštního právního předpisu jiný postup. Předpoklady, které jsou kladeny zvláštními právními předpisy na fyzickou osobu, jako zaměstnance tím nejsou dotčeny. /př.z.č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích České a Slovenské federativní republiky, České republiky a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů. Zaměstnavatel smí vyţadovat v souvislosti s jednáním před vznikem pracovního poměru od fyzické osoby, která se u něj uchází o práci, nebo od jiných osob jen údaje, které bezprostředně souvisejí s uzavřením pracovní smlouvy.

10

Zákoník práce vymezuje alespoň základní pravidla pro výběr fyzické osoby zaměstnanců, kteří se ucházejí o konkrétní zaměstnání a postup zaměstnavatele při obsazování pracovního místa. Zaměstnavatel můţe získávat nové zaměstnance v potřebném počtu a kvalifikační či jiné struktuře vlastním výběrem /na základě inzerce či doporučení/, nebo za pomoci úřadu práce. Pouze zaměstnavatel rozhoduje o organizační struktuře svých zaměstnanců - neexistují ţádné tabulky či systemizace. Při přístupu k zaměstnání musí být respektována zásada stejného zacházení pro muţe a ţeny obsaţená ve směrnici Rady 76/207/Evropského hospodářského společenství, o realizaci zásady stejného zacházení pro muţe a ţeny, pokud jde o přístup k zaměstnání, odbornou přípravu, postup v zaměstnání a pracovní podmínky. Ve vazbě na Listinu základních práv a svobod, nelze občanovi toto právo na zaměstnání odepřít z důvodu rasy, barvy pleti, pohlaví, sexuální orientace, jazyka, víry a náboţenství, politického nebo jiného smýšlení, členství nebo činnosti v politických stranách nebo politických hnutích, odborových organizacích a jiných sdruţeních, národnosti, etnického nebo sociálního původu, majetku, rodu, zdravotního stavu, věku, manţelského a rodinného stavu nebo povinností k rodině, s výjimkou případů, kdy to stanoví zákon nebo je proto věcný důvod spočívající v předpokladech, poţadavcích a povaze zaměstnání, které by měl občan vykonávat, a který je pro výkon tohoto zaměstnání nezbytný. Není dovoleno činit fyzické osobě nabídky zaměstnání, které by měly diskriminační charakter, a to ani formou inzerce. Kaţdý zaměstnavatel můţe zaměstnávat neomezený počet zaměstnanců. Při zaměstnávání /výkonu závislé práce/ se vzájemné pracovní vztahy mezi zaměstnavatelem a jeho zaměstnanci řídí pracovněprávními předpisy. Zákoník práce nerozlišuje mezi malými a velkými zaměstnavateli. S fyzickou osobou lze uzavírat také dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr, i kdyţ zákoník práce preferuje pracovní poměr. Zaměstnavatel můţe vyţadovat v souvislosti s uzavřením pracovního poměru předloţení výpisu z rejstříku trestů /RT/, doklad o kvalifikaci, potvrzení o zaměstnání, pracovní posudky apod. V souladu se zákonem č.101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, se tak ještě před vznikem pracovněprávního vztahu u zaměstnavatele zamezuje nadbytečnému shromaţďování údajů o budoucím zaměstnanci, a tím i jejich moţnému zneuţití. Před uzavřením pracovní smlouvy dle /§ 31 zákoníku práce/ je zaměstnavatel povinen seznámit fyzickou osobu s právy a povinnostmi, které by pro ni z pracovní smlouvy, popřípadě ze jmenování na pracovní místo vyplynuly, a s pracovními podmínkami a podmínkami odměňování/mzdové/. 11

Podmínky, za nichţ má práci konat, a povinnostmi, které vyplývají ze zvláštních právních předpisů vztahujících se k práci, která má být předmětem pracovního poměru. Zaměstnavatel je povinen zajistit, aby se zaměstnanec před uzavřením pracovního poměru podrobil vstupní lékařské prohlídce pouze v případech stanovených orgány státní zdravotní správy. Tato povinnost se vztahuje například na fyzickou osobu, které vykonávají činnosti epidemiologicky závaţné nebo které mohou ohrozit zdraví spolupracovníků nebo obyvatelstva, na zaměstnance vykonávající činnosti, pro které je vyţadována zvláštní zdravotní způsobilost a další. Případné nesplnění této povinnosti nezakládá neplatnost pracovní smlouvy. Poplatek za vstupní lékařskou prohlídku zdravotní pojišťovny nehradí. Podle názoru Ministerstva zdravotnictví, který se opírá o z.č.20/1966 Sb o péči o zdraví lidu, by měl tyto prohlídky hradit zaměstnavatel, neboť jde o prohlídky stanovené právním předpisem. Určitým problémem však je, ţe v době zdravotní prohlídky před uzavřením pracovní smlouvy nejde ještě o „zaměstnance, ale jen o „zájemce“ o určité konkrétní pracovní místo. Zdravotní prohlídku by si měl hradit zaměstnanec. Není však vyloučeno, aby tyto vstupní prohlídky, které musí zaměstnanec absolvovat podle předpisů státní zdravotní správy, hradil zaměstnavatel. Jestliţe ji uhradí zaměstnavatel na svůj účet,je naplněno ustanovení §24 odst.2 písm.j/bod 2 z.č.586/1992 Sb.,o daních z příjmů,podle něhoţ výdejem/nákladem/ k dosaţení,zajištění a udrţení příjmů jsou téţ výdaje /náklady/ na pracovní a sociální podmínky a péči o zdraví vynaloţené na závodní zdravotní péči poskytovanou zařízením závodní preventivní péče v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy a nehrazeném zdravotní pojišťovnou.Přitom se můţe jednat o úhradu jak za vstupní lékařské prohlídky vykonávané vlastním zařízením závodní zdravotní péče,tak za vstupní prohlídky vykonávané v rámci smluvně zajištěného poskytování závodní zdravotní péče jiným zdravotnickým zařízením, případně téţ o dodatečnou úhradu poskytnutou nastupujícímu zaměstnanci za jím přímo uhrazenou vstupní lékařskou prohlídku. Zaměstnavatel je podle zákoníku práce, §103 odst.1 písm. d, povinen sdělit zaměstnancům, které zdravotnické zařízení jim poskytuje

závodní preventivní péči a jakým druhům

očkování a jakým pracovnělékařským prohlídkám a vyšetřením v rozsahu stanoveném zvláštními právními předpisy nebo rozhodnutím příslušného orgánu

ochrany veřejného

zdraví jsou povinni se podrobit.Vstupní lékařské prohlídky při vzniku prac.poměru by měly být zajištěny v rámci pracovnělékařské péče proto,ţe lékař seznámen

pracovnělékařské péče je

s pracovištěm zaměstnavatele,jeho pracovními podmínkami a potřebami

souvisejícími s ochranou zdraví zaměstnanců.Pouze prostřednictvím pracovnělékařské péče můţe 12

zaměstnavatel zajistit i jednu z dalších povinností na úseku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci uvedenou v §103 odst.1 písm. a/ zák. práce -nepřipustit, aby zaměstnanec vykonával zakázané práce, jejichţ náročnost by neodpovídala jeho schopnostem a zdravotní způsobilosti. Úhrada vstupní lékařské prohlídky je zpravidla řešena v rámci odměny, kterou zaměstnavatel poskytuje lékaři tohoto zařízení na základě smlouvy o poskytování pracovnělékařské péče. Na jednání zaměstnavatele se zájemcem či uchazečem o konkrétní pracovní místo se samozřejmě podle § 16 odst.1.zák, práce plně vztahují ustanovení zákoníku práce o zajišťování rovného zacházení, zákaz diskriminace a zneuţívání práv a povinností na újmu jiného účastníka pracovněprávního vztahu.

Smlouva mezi zaměstnavatelem, který nemá vlastní závodní zdravotnické zařízení, s příslušným lékařem by měla obsahovat podrobně zapracované závazky a formy spolupráce. Smlouva se uzavírá dle občanského zákoníku/§ 51 a §491/. V závazcích lékaře má největší význam obsahová náplň, v čem bude činnost spočívat, komu a kdy bude poskytována. Mezi závazky lékaře by mělo např. patřit: 1/odborná poradenská činnost pro zaměstnavatele a zástupce zaměstnanců v otázkách fyziologie a ergonomie práce, toxikologie, při úpravách pracovních míst, projektování a rekonstrukci pracovišť atd. 2/dohled nad pracovními podmínkami za účelem ověřování zdravotní náročnosti práce, vyhledávání nesprávně upravených pracovních míst apod. 3/ dohled nad zdravím zaměstnanců, zejména provádění lékařských preventivních vstupních, periodických i řadových prohlídek, posuzování zdravotní způsobilosti k práci v konkrétních pracovních podmínkách, 4/ pravidelné kontroly pracovišť, podíl na zajišťování a organizování poskytování první pomoci, spoluúčast na rozborech pracovní úrazovosti apod. Dle § 32 zákoníku práce v případech, které stanoví zvláštní právní předpis /§12 z.č.77/1997 Sb. o státním podniku/ je zaměstnavatel povinen zajistit, aby se fyzická osoba před uzavřením pracovní smlouvy podrobila vstupní lékařské prohlídce. Pracovní poměr, pracovní smlouva a vznik pracovního poměru dle § 33 zákoníku práce Pracovní poměr se zakládá pracovní smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, není-li v zákoníku práce dále stanoveno jinak. Pokud zvláštní právní předpis nebo stanovy 13

vyţadují, aby se obsazení pracovního místa uskutečnilo na základě volby příslušným orgánem, povaţuje se zvolení za předpoklad, který předchází sjednání pracovní smlouvy. Jmenováním se zakládá pracovní poměr pouze u vedoucích organizačních sloţek státu, vedoucích organizačních jednotek organizačních sloţek státu, ředitelů státních podniků, vedoucích organizačních jednotek státních podniků, vedoucích státních fondů, jestliţe je v jejich

čele

individuální

orgán,

vedoucích

příspěvkových

organizací,

vedoucích

organizačních jednotek příspěvkových organizací a u ředitelů školské právnické osoby, nestanoví-li zvláštní právní předpis jinak. Jmenování provede ten, kdo je k tomu příslušný podle zvláštního právního předpisu, popřípadě vedoucí organizační sloţky státu. Jmenováním na vedoucí pracovní místo se zakládá pracovní poměr v případech stanovených zvláštním právním předpisem; nestanoví-li to zvláštní právní předpis, zakládá se pracovní poměr jmenováním pouze u vedoucího a) organizační sloţky státu, b) organizačního útvaru sloţky státu, c) organizačního útvaru státního podniku, d) organizačního útvaru státního fondu, e) příspěvkové organizace, f) organizačního útvaru příspěvkové organizace, g) organizačního útvaru v Policii České republiky. Jmenování podle odstavce 3 provede ten, kdo je k tomu příslušný podle zvláštního právního předpisu; nevyplývá-li příslušnost ke jmenování ze zvláštního právního předpisu, provede je u vedoucího a) organizační sloţky státu vedoucí nadřízené organizační sloţky státu, b) organizačního útvaru organizační sloţky státu vedoucí této organizační sloţky státu, c) organizačního útvaru státního podniku ředitel státního podniku, d) organizačního útvaru státního fondu, v jehoţ čele stojí individuální statutární orgán, vedoucí tohoto fondu, e) příspěvkové organizace zřizovatel, f) organizačního útvaru příspěvkové organizace vedoucí této příspěvkové organizace, g) organizačního útvaru v Policii České republiky policejní prezident.

14

Pracovní smlouva dle § 34 zákoníku práce musí obsahovat: 1.

druh práce, kterou má zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonávat,

2.

místo nebo místa výkonu práce, ve kterých má být práce uvedená v řádku 1

vykonávána, 3.

den nástupu do práce.

Pokud pracovní smlouva neobsahuje údaje o právech a povinnostech vyplývajících z pracovního poměru, je zaměstnavatel povinen podle § 37 ZP zaměstnance o nich písemně informovat, a to nejpozději do jednoho měsíce od vzniku pracovního poměru. Informace musí obsahovat: 1.

jméno zaměstnance a název a sídlo zaměstnavatele,je-li právnická osoba, nebo jméno

a adresu zaměstnavatele, je-li fyzická osoba, 2.

bliţší označení druhu a místa výkonu práce,

3.

údaj o délce dovolené, popřípadě uvedení způsobu určování dovolené,

4.

údaj o výpovědních dobách,

5.

údaj o týdenní pracovní době a o jejím rozvrţení,

6.

údaj o mzdě nebo platu a způsobu odměňování, splatnosti mzdy, termínu výplaty

mzdy nebo platu, místu a způsobu vyplácení mzdy nebo platu, 7.

údaj o kolektivních smlouvách stanovení týdenní pracovní doby a rozvrţení pracovní

doby. Tam, kde je to moţné, čili u délky dovolené, u výpovědních dob a u týdenní pracovní doby a jejím rozvrţení, lze v písemné informaci odkázat na příslušný právní předpis, na kolektivní smlouvu nebo vnitřní předpis. Povinnost písemně informovat zaměstnance o základních právech a povinnostech vyplývajících z pracovního poměru se nevztahuje na pracovní poměr uzavřený na dobu kratší neţ jeden měsíc. Vznik pracovního poměru dle § 36 zákoníku práce Pracovní poměr vzniká dnem, který byl sjednán v pracovní smlouvě jako den nástupu do práce, popřípadě dnem, který byl, uveden jako den jmenování na pracovní místo vedoucího zaměstnance. 15

Jestliţe zaměstnanec ve sjednaný den nenastoupí do práce, aniţ mu v tom bránila překáţka v práci, nebo do týdne neuvědomí zaměstnavatele o této překáţce, můţe zaměstnavatel od pracovní smlouvy odstoupit. Informování o obsahu pracovního poměru dle § 37 zákoníku práce Neobsahuje-li pracovní smlouva údaje o právech a povinnostech vyplývajících z pracovního poměru, je zaměstnavatel povinen zaměstnance o nich písemně informovat, a to nejpozději do 1 měsíce od vzniku pracovního poměru; to platí i o změnách těchto údajů. Informace musí obsahovat a)

jméno, popřípadě jména a příjmení zaměstnance a název a sídlo zaměstnavatele, je-li

právnickou osobou, nebo jméno, popřípadě jména a příjmení, nebo adresu zaměstnavatele, jeli fyzickou osobou, b)

bliţší označení druhu a místa výkonu práce,

c)

údaj o délce dovolené, popřípadě uvedení způsobu určování dovolené

d)

údaj o výpovědních dobách,

e)

údaj o týdenní pracovní době a jejím rozvrţení,

f)

údaj o mzdě nebo platu a způsobu odměňování, splatnosti mzdy nebo platu, termínu výplaty mzdy nebo platu, místu a způsobu vyplácení mzdy nebo platu,

g)

údaj o kolektivních smlouvách, které upravují pracovní podmínky zaměstnance, a označení účastníků těchto kolektivních smluv.

Vysílá-li zaměstnavatel zaměstnance k výkonu práce na území jiného státu, je povinen jej předem informovat o předpokládané době trvání tohoto vyslání a o měně, ve které mu bude vyplácena mzda nebo plat. Informace uvedené v odstavci 1 písm. c), d) a e) a v odstavci 2, týkající se měny, ve které bude zaměstnanci vyplácena mzda nebo plat, mohou být nahrazeny odkazem na příslušný právní předpis, na kolektivní smlouvu nebo na vnitřní předpis. Povinnost písemně informovat zaměstnance o základních právech a povinnostech vyplývajících z pracovního poměru se nevztahuje na pracovní poměr na dobu kratší neţ 1měsíc. Při nástupu do práce musí být zaměstnanec seznámen s pracovním řádem a s právními a ostatními předpisy k zajištění 16

bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jeţ musí při své práci dodrţovat. Zaměstnanec musí být také seznámen s kolektivní smlouvou a vnitřními předpisy. Povinnosti vyplývající z pracovního poměru- dle § 38 zákoníku práce Od vzniku pracovního poměru je: a) zaměstnavatel povinen přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, platit mu za vykonanou práci mzdu nebo plat, vytvářet podmínky pro plnění jeho pracovních úkolů a dodrţovat ostatní pracovní podmínky stanovené právními předpisy, smlouvou stanovené. b) zaměstnanec povinen podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy v rozvrţené týdenní pracovní době a dodrţovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru. Pro pracovní poměr zaloţený jmenováním platí ustanovení o pracovním poměru sjednaném pracovní smlouvou. Zaměstnavatel je povinen předkládat odborové organizaci ve lhůtách s ní dohodnutých zprávy o nově vzniklých pracovních poměrech. Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr § 74 Obecné ustanovení (1) Zaměstnavatel má zajišťovat plnění svých úkolů především zaměstnanci v pracovním poměru. (2) V dohodách o pracích konaných mimo pracovní poměr není zaměstnavatel povinen rozvrhnout zaměstnanci pracovní dobu. § 75 Dohoda o provedení práce Rozsah práce, na který se dohoda o provedení práce uzavírá, nesmí být větší neţ 150 hodin v kalendářním roce. Do rozsahu práce se započítává také doba práce konaná zaměstnancem pro zaměstnavatele v témţe kalendářním roce na základě jiné dohody o provedení práce. § 76 Dohoda o pracovní činnosti1 (1) Dohodu o pracovní činnosti můţe zaměstnavatel s fyzickou osobou uzavřít, i kdyţ rozsah práce nebude přesahovat v témţe kalendářním roce 150 hodin

.

(2) Na základě dohody o pracovní činnosti není moţné vykonávat práci v rozsahu 1

JAKUBKA, Jaroslav. Zákoník práce. Praha : Grada, 2007.

17

překračujícím v průměru polovinu stanovené týdenní pracovní doby. (3) Dodrţování sjednaného a nejvýše přípustného rozsahu poloviny stanovené týdenní pracovní doby se posuzuje za celou dobu, na kterou byla dohoda o pracovní činnosti uzavřena, nejdéle však za období 52 týdnů. (4) Dohodu o pracovní činnosti je zaměstnavatel povinen uzavřít písemně, jinak je neplatná; jedno vyhotovení této dohody vydá zaměstnanci. (5) V dohodě o pracovní činnosti musí být uvedeny sjednané práce, sjednaný rozsah pracovní doby a doba, na kterou se dohoda uzavírá. (6) Není-li sjednán způsob zrušení dohody o pracovní činnosti, je moţné ji zrušit dohodou účastníků ke sjednanému dni; jednostranně můţe být zrušena z jakéhokoliv důvodu nebo bez uvedení důvodu s 15denní výpovědní dobou, která začíná dnem, v němţ byla výpověď doručena druhému účastníku. Okamţité zrušení dohody o pracovní činnosti můţe být však sjednáno jen pro případy, kdy je moţné okamţitě zrušit pracovní poměr. § 77 Společné ustanovení (1) Není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak, vztahuje se na práci konanou na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr úprava pro výkon práce v pracovním poměru; to však neplatí, pokud jde o a) odstupné podle § 67 a 68, b) pracovní dobu a dobu odpočinku, c) překáţky v práci na straně zaměstnance, d) skončení pracovního poměru, a odměnu z dohody o práci konané mimo pracovní poměr (dále jen „odměna z dohody“). (2) Právo zaměstnance činného na základě dohody o pracovní činnosti na jiné důleţité osobní překáţky v práci a na dovolenou je moţné sjednat, popřípadě stanovit vnitřním předpisem, a to za podmínek uvedených v § 199, 206 a v části deváté. U dohody o pracovní činnosti musí však být vţdy dodrţena úprava podle § 191 aţ 198 a § 206.

18

1.2. Legislativa pracovního práva Mezi nejdůleţitější právní předpisy upravující pracovněprávní vztahy jsou: Zákony: 1.z.č. 97/2003 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, ve znění pozdějších předpisů 2.z.č. 262/2006 Sb., zákoník práce v platném znění 3.z.č. 1/1993 Sb., Ústava České Republiky 4.z.č. 3/1993 Sb., Listina základních práv a svobod-čl.28 -právo zaměstnanců na spravedlivou odměnu za práci a na uspokojivé pracovní podmínky 5.z.č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další poţadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování sluţeb mimo pracovněprávní vztahy, ve znění pozdějších předpisů 6. z.č.258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů 7.z.č.251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů 8.z.č. 174/1968Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, ve znění pozdějších předpisů 9.z.č.61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů 10.z.č.59/2006 Sb., o prevenci závaţných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami nebo chemickými přípravky a o změně z.č.258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví 11.z.č.2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, ve znění pozdějších předpisů 12.z.č.245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, ve znění pozdějších předpisů 13.z.č.356/2003 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých zákonů ve znění pozdějších předpisů 14.z.č.22/1997 Sb., o technických poţadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů

19

15.z.č.18/1997 Sb., o mírovém vyuţívání jaderné energie a ionizujícího záření /atomový zákon/ a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů 16.z.č.111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů 17.z.č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů 18.z.č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů /zákon o silničním provozu/, ve znění pozdějších předpisů 19.z.č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců 20.z.č.267/2006 Sb., a o změně zákonů souvisejících s přijetím zákona o úrazovém pojištění

Nařízení vlády: 1.nař.vl. č.361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci 2.nař.vl.č.494/2001 Sb., kterým se stanoví způsob evidence, hlášení a zasílání záznamu o úrazu, vzor záznamu o úrazu a okruh orgánů a institucí, kterým se ohlašuje pracovní úraz a zasílá záznam o úrazu 3.nař.vl.č.495/2001 Sb., kterým se stanoví rozsah a bliţší podmínky poskytování osobních ochranných pracovních prostředků,mycích,čistících a dezinfekčních prostředků 4.nař.vl.č.378/2001 Sb., kterým se stanoví bliţší poţadavky na bezpečný provoz a pouţívání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí 5.nař.vl.č.11/2002 Sb., kterým se stanoví vzhled a umístění bezpečnostních značek a zavedení signálů, ve znění nařízení vlády č.405/2004 Sb., 6.nař.vl.č.27/2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při práci související s chovem zvířat 7.nař.vl.č.28/2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při práci v lese a na pracovištích obdobného charakteru 8.nař.vl.č.168/2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při provozování dopravy dopravními prostředky 9.nař.vl.č.101/2005 Sb., o podrobnějších poţadavcích na pracoviště a pracovní prostředí 10.nař.vl.č.406/2004 Sb., o bliţších poţadavcích na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v prostředí s nebezpečím výbuchu

20

11.nař.vl.č.362/2005 Sb., o bliţších poţadavcích na bezpečnost a zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky 12.nař.vl.č.148/2006 Sb., o ochraně před nepříznivými účinky hluku a vibrací 13.nař.vl.č. 564/2006 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných sluţbách a správě 14.nař.vl.č.567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejniţších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíţeného pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíţeném pracovním prostředí 15.nař.vl.č.589/2006 Sb., kterým se stanoví odchylná úprava pracovní doby a doby odpočinku zaměstnanců v dopravě 16.nař.vl.č.590/2006 Sb., kterým se stanoví okruh a rozsah jiných důleţitých osobních překáţek v práci 17.nař.vl.č.592/2006 Sb., o podmínkách akreditace a provádění zkoušek z odborné způsobilosti 18.nař.vl.č.591/2006 Sb., o bliţších minimálních poţadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích 19.nař.vl.č.290/1995 Sb., kterým se stanoví seznam nemocí z povolání 20.nař.vl.č..480/2000 Sb., o ochraně zdraví před neionizujícím zářením /od-1.4.2008 nahrazeno nař.vl.č.1/2008 Sb./

Vyhlášky: vydané Českým úřadem bezpečnosti práce /ČÚBP/, ve spolupráci s Českým báňským úřadem /ČBÚ/ 1.

vyhl. ČÚBP č.48/1982 Sb., kterou se stanoví základní poţadavky k zajištění

bezpečnosti práce a technických zařízení, ve znění pozdějších předpisů vyhl. ČÚBP a ČBÚ č.50/1978 Sb., o odborné způsobilosti v elektrotechnice, ve znění vyhl.č.98/1982 Sb., 2.

vyhl. ČÚBP a ČBÚ č.18/1979., kterou se určují vyhrazená tlaková zařízení a stanoví

některé podmínky k zajištění jejich bezpečnosti, ve znění pozdějších předpisů 3.

vyhl. ČÚBP a ČBÚ č.19/1979 Sb., kterou se určují vyhrazená zdvihací zařízení a

stanoví některé podmínky k zajištění jejich bezpečnosti, ve znění pozdějších předpisů

21

4.

vyhl. ČÚBP a ČBÚ č.20/1979 Sb., kterou se určují vyhrazená elektrická zařízení a

stanoví některé podmínky k zajištění jejich bezpečnosti, ve znění pozdějších předpisů 5.

vyhl. ČÚBP a ČBÚ č.21/1979 Sb., kterou se určují vyhrazená plynová zařízení a

stanoví některé podmínky k zajištění jejich bezpečnosti, ve znění pozdějších předpisů 6.

vyhl. ČÚBP č.91/1993 Sb., k zajištění bezpečnosti práce v nízkotlakých koupelnách

7.

vyhl. ČÚBP č.85/1978 Sb., o kontrolách, revizích a zkouškách plynových zařízení, ve

znění pozdějších předpisů

vydané Ministerstvem zdravotnictví /MZ/ 1.

vyhláška ministerstva zdravotnictví č.288/2003 Sb., kterou se stanoví práce a

pracoviště, které jsou zakázané těhotným ţenám, kojícím ţenám, matkám do konce devátého měsíce po porodu a mladistvým, a podmínky, za nichţ mohou mladiství výjimečně tyto práce konat z důvodu přípravy na povolání 2.

vyhláška ministerstva zdravotnictví č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro

zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů a náleţitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli 3.

vyhláška ministerstva zdravotnictví č.342/1997 Sb., kterou se stanoví postup při

uznávání nemocí z povolání a vydává seznam zdravotnických zařízení, která tyto nemoci uznávají, ve znění pozdějších předpisů

vydané ministerstvem práce a sociálních věcí/ MPSV/ 1.

vyhláška ministerstva práce a sociálních věcí č. 398/2001 Sb., o stanovení poplatků za

činnosti organizací státního odborného dozoru při provádění dozoru nad bezpečností vyhrazených technických zařízení, ve znění vyhlášky č.112/2005 Sb.,

22

ostatní vyhlášky 1. vyhl.č. 415/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a bezpečnosti provozu při svislé dopravě a chůzi 2. vyhl. č. 266/2005 Sb., kterou se stanoví vzor a provedení průkazu inspektorů Státního úřadu inspekce práce a oblastních inspektorátů práce 3.

vyhl.č.410/2005 Sb., o hygienických poţadavcích na prostory a provoz zařízení a

provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých 4. vyhl.č.252/2004 Sb., kterou se stanoví hygienické poţadavky na pitnou a teplou vodu a četnost a rozsah kontroly pitné vody, ve znění pozdějších předpisů 5. vyhl.č.137/2004 Sb., o hygienických poţadavcích na stravovací sluţby a o zásadách osobní a provozní hygieny při činnostech epidemiologicky závaţných, ve znění pozdějších předpisů 6.

vyhl.č. 263/2007 Sb., kterou se stanoví pracovní řád pro zaměstnance škol a školských

zařízení, zřízených Ministerstvem školství, mládeţe a tělovýchovy, krajem, obcí nebo dobrovolným svazkem obcí

Další předpisy: 1.

Metodický návod ministerstva zdravotnictví /MZ/ pro měření a hodnocení hluku

v pracovním prostředí a vibrací HEM-300-26.4.01-16344 Metodický návod, zajištění jednotného postupu při ověřování podmínek vzniku onemocnění pro účely posuzování nemocí z povolání a ohroţení nemocí z povolání HEM-340-17.2.4/4463 2.

Metodický návod k postupu stanovení PEL a NPK -P látek neuvedených v článcích,

vl.č.178/2001 Sb, kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci, ve znění pozdějších předpisů.

23

3.

Směrnice MZ č.49/1967 Věstníku MZ ze dne.16.12.1967 o posuzování zdravotní

způsobilosti k práci, ve znění směrnic MZ ČR č.17/1970 Věstníku MZd ČR, o změnách v posuzování zdravotní způsobilosti k práci ze dne 21.5.1970

Předpisy zemí Evropských společenství: 1. Směrnice Rady 89/391/EHS ze dne 12.6.1989 o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci-tzv.rámcová směrnice 2. Směrnice Rady 89/655/EHS ze dne 30.11.1989 o minimálních poţadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při pouţívání pracovního zařízení zaměstnanci při práci 3. Směrnice Rady 92/58/EHS ze dne 24.6.1992 o minimálních poţadavcích na bezpečnostní a zdravotní značky na pracovišti 4. Směrnice Rady 89/655/EHS ze dne 5.12.1995, kterou se mění směrnice 89/655/EHS o minimálních poţadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví pro pouţívání pracovního zařízení zaměstnanci při práci 5. Směrnice Rady 92/57/EHS ze dne 24.6.1992 o minimálních poţadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví na dočasných nebo mobilních staveništích 6. Směrnice Rady 90/269/EHS ze dne 29.5.1990 o minimálních poţadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při ruční manipulaci s břemeny spojené s rizikem, zejména poškození páteře zaměstnanců 7. Směrnice Rady 89/656/EHS ze dne 30.11.1989 o minimálních poţadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví pro pouţívání osobních ochranných prostředků zaměstnanci při práci 8. Směrnice Rady 89/654/EHS ze dne 30.11.1989 o minimálních poţadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví na pracovišti 9. Směrnice Rady 93/104/EHS ze dne 23.11.1993 týkající se některých aspektů organizace pracovní doby 10. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2001/45/ES ze dne 27.6.2001, kterou se mění směrnice 89/655/EHS o minimálních poţadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví pro pouţívání pracovního zařízení zaměstnanci při práci 11. Směrnice Rady 90/270/EHS ze dne 29.5.1990 o minimálních poţadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci se zařízeními se zobrazovacími jednotkami

24

12. Směrnice Rady 92/85/EHS ze dne 19.10.1992 o zavádění opatření ke zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci zaměstnankyň krátce po porodu nebo kojících 13. Směrnice Rady 91/383/EHS ze dne 25.6.1991 doplňující opatření ke zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců s pracovním poměrem na dobu určitou či s dočasným pracovním poměrem 14. Směrnice Rady 94/34/ES ze dne 22.6.1994 o ochraně mladistvých při práci 15. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/92/ES ze dne 16.12.1999 o minimálních poţadavcích na zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví pracovníků ohroţených výbušným prostředím a dalších přibliţně 25 směrnic Mezinárodní organizace s celosvětovou působností: Mezinárodní organizace práce-/MOP/-mezinárodní úmluvy a doporučení -

cíl ochrana zdraví jedince

-

dokumenty na úseku:

1.

základních práv a svobod

2.

zaměstnávání pracovníků

3.

pracovních podmínek/ odměňování, pracovní doba a noční práce/

4.

bezpečnost a ochrana zdraví při práci

5.

sociálního zabezpečení souvisejícího se zaměstnáním

2

2. Světová zdravotnická organizace – WHO-rezoluce valného shromáţdění

- cíl ochrana zdraví jedince Společné cíle Mezinárodní organizace práce, Světové zdravotnické organizace a Evropské unie: Tři hlavní cíle: 1. udrţení a podpora zdraví pracovníků a jejich pracovní schopnosti

2

Seznam vyhášených mezinátodních smluv. 1. [s.l.] : [s.n.], 2010. 1 s. Dostupné z WWW:

<www.mzv.cz>.

25

2. zlepšování pracovního prostředí a pracovních postupů s ohledem na zajištěné bezpečnosti a ochrany zdraví při práci 3. vytváření organizace práce a pracovní kultury ve smyslu zdravého a bezpečného pracoviště ke zlepšení sociálního klimatu, provozu na pracovišti, nejen ke zvýšení produktivity práce, ale i k tomu, aby se pracovníci mohli uplatnit i ve starším věku a pokračovali v aktivním pracovním ţivotě, pokud jim to jejich zdravotní stav dovoluje

1.3.

Legislativa vztahující se k bezpečnosti a hygieně práce

Oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je ošetřena v celé řadě právních a ostatních předpisů. Základními právními předpisy v oblasti bezpečnosti jsou: 1.z.č. 262/2006 Sb., zákoník práce v platném znění 2.z.č. 309/2006 Sb., kterým se upravují další poţadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovně právních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování sluţeb mimo pracovně právní vztahy /zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci/, ve znění z.č. 362/2007 Sb. 3. z.č. 390/2006 Sb., zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci 4.nař.vl. č. 101/2005 Sb., o podrobnějších poţadavcích na pracoviště a pracovní prostředí 5.nař.vl.č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci /ochranné nápoje/ 6.z.č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích

.ŠUBRT a KOL - Bezpečnost a ochrana zdraví při práci,právní stav k 15.5.2009.2 Olomouc: Anag ,2009 4)JANÁKOVÁ, ANNA. Bezpečnost a ochrana zdraví při práci. 3. Olomouc: Anag, 2004. 3)BOŘIVOJ

26

7.z.č. 224/1995 Sb., k vedení a obsluze plavidel / ve vnitrozemské plavbě/ 8.nař.vl. č.11/2002 Sb.,-upravuje bezpečnostní značky a signály Základními právními předpisy v oblasti ochrany zdraví při práci jsou:3 1.z.č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů 2.z.č. 20/1966 Sb,o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů 3.nař.vl.č. 494/2001 Sb.,-upravuje ohlašování prac.úrazů 4.vyhl.č.385/2006 Sb., o zdravotní dokumentaci 5.z.č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění zaměstnanců 6.vyhl.č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií 7.vyhl.56/1997 Sb., kterou se stanoví obsah a časové rozmezí preventivních prohlídek 8.vyhl.č.195/2005 Sb.,-upravuje zdravotní prohlídky 9.vyhl.č.393/2006 Sb.,-upravuje lékařské prohlídky pro příslušníky bezpečnostních sborů 10.nař.vl.č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci 11.nař.vl.č.148/2006 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací 12.nař.vl. č.1/2008 Sb., o ochraně zdraví před neionizujícím zářením

Právní a ostatní právní předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci dle § 349 zákoníku práce jsou předpisy na ochranu ţivota a zdraví, předpisy hygienické a protiepidemické, technické předpisy, technické dokumenty a technické normy, stavební předpisy, dopravní předpisy, předpisy o poţární ochraně a předpisy o zacházení s hořlavinami, výbušninami, zbraněmi, radioaktivními látkami, chemickými látkami a chemickými přípravky a jinými látkami škodlivými zdraví, pokud upravují otázky týkající se ochrany ţivota a zdraví. Proto v rámci zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je nutné plnit poţadavky vyplývající ze zákonů. 1.

zákona o poţární ochraně z č.133/1985 Sb., ve znění pozdějších předpisů

2.

zákona o chemických látkách a chemických přípravcích z č.356/2003 Sb., ve znění

pozdějších předpisů 3.

zákon o odpadech-z.č. 185/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů

BOŘIVOJ. ŠUBRT a KOL - Bezpečnost a ochrana zdraví při práci,právní stav k 15.5.2009.2 Olomouc:Anag, 2009 5)

27

4.

zákon o integrovaném záchranném systému z. č.239/2000 Sb., ve znění pozdějších

předpisů 5.

a z mnoha dalších právních předpisů, technických předpisů / právní předpis obsahující

technické poţadavky na výrobky nebo pravidla pro sluţby či upravující povinnosti při uvádění výrobku na trh, případně do provozu nebo při jeho pouţívání např, nař.vl.č.21/2003 Sb., kterým se stanoví technické poţadavky na osobní ochranné prostředky / a technických norem /např. ČSN 33 1500:19-90 Elektrické předpisy. Revize elektrických zařízení/. Pravidla a opatření týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci jsou uvedena v právních a technických předpisech, technických normách a v interních předpisech jednotlivých firem.

Kapitola II. Bezpečnost práce 2.1. Současná právní úprava dané problematiky I. Bezpečnost a ochrana zdraví při práci, jako součást řízení lidských zdrojů Bezpečnost a ochrana zdraví při práci je součástí personálního řízení tedy řízení lidských zdrojů /Human Resources Management/ coţ v podstatě znamená lépe propracovanou formu personálního managementu, vyuţívající komplexní postupy a propojení s ostatními oblastmi řízení. Zahrnuje i odpovědnost liniových manaţerů za personální řízení a participaci zaměstnanců a jejich zástupců v rámci sociálního dialogu. Ve všech vyspělých zemích se prosazování systémového přístupu k řízení organizací stává součástí státní politiky, která je zaměřena na předcházení úrazům, nemocem z povolání a poškození ţivotního prostředí v důsledku pracovních činností a na vytvoření podmínek pro zachování maximální pracovní kapacity pracovní síly. Česká republika se postupně přizpůsobuje podmínkám přebíráním právních předpisů, postupů a metod uplatňovaných 28

v zemích Evropské unie a naplňováním poţadavků Úmluv a doporučení Mezinárodní organizace práce (ILO), včetně principů a zásad tzv. „Správné praxe v řízení zdraví, ţivotního prostředí a bezpečnosti při práci v průmyslových a jiných podnicích“. V zásadách národní politiky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci pro Českou republiku je zahrnut poţadavek na uplatňování systémového přístupu při řízení organizací a vytváření optimálních podmínek pro zavádění systémů řízení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v organizacích. Národní příručka je základním rámcovým dokumentem pro zpracování příruček ostatních zaměstnavatelů. Zavedení systému řízení bezpečnosti práce není v České republice zákonnou povinností, avšak zavedením efektivního systému řízení a trvalým zvyšováním úrovně bezpečnosti práce lze dosáhnout větší ochrany zdraví při práci, sníţení počtu pracovních úrazů, nemocí z povolání a ztrát na ţivotech a majetku. Zvyšování úrovně péče o bezpečnost práce, ochranu zdraví a ţivotního prostředí, úrovně kultury práce a pracovní pohody je prostředkem k dosaţení větší prestiţe podniku nejen v České republice, ale i v konkurenčním prostředí Evropské unie. Největší část bezpečnosti a ochrany zdraví při práci ve stavebním podniku se soustřeďuje na staveniště a stavební práce na něm probíhající, proto se tato práce a zejména její praktická část zabývá právě problematikou bezpečnosti práce na staveništi a postupy, které její zajištění provázejí. Teoretická část pojednává hlavně o současné situaci bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v České republice a principech jejího zajištění a kontroly. SEZNAM právních předpisů pro činnost koordinátora bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na staveništi a projektanta v přípravné fázi: 1.

směrnice Rady č. 89/391/EHS

2.

směrnice Rady č. 92/57/EHS

3.

stavební zákon č. 183/2006Sb.

4.

vyhláška č. 491/2006Sb.- která upravuje vyhl.č. 137/1998Sb. o obecných technických

poţadavcích na výstavbu 5.

zákon č.262/2006Sb. - zákoník práce

6.

zákon č. 309/2006Sb. - BOZP, pracovněprávní vztahy, poskytování. sluţeb ve znění

zákona č. 362/2007Sb. 7.

zákon č. 251/2005Sb. - o inspekci práce

8.

NV č.591/2006Sb.- min. poţadavky na BOZP na staveništi 29

9.

NV č.592/2006Sb.- akreditace, zkoušky z. oboru způsobilosti.

10.

NV č.101/2005Sb.- poţadavky na pracoviště a pracovní prostředí

11

.NV č. 361/2007Sb. - podmínky ochrany zdraví při práci

12.

NV č. 362/2005Sb. - pracoviště s nebezpečím pádu z výšky a do hloubky

13

NV č. 378/2002Sb.- bezpeč. provoz, pouţívání strojů, nářadí

14.

NV č. 168/2002Sb. - provoz, údrţba, opravy vozidel

15.

NV č. 11/2002Sb. - bezpečnostní značky a signály

16.

NV č. 494/2001Sb. - evidence pracovních úrazů

17.

NV č.495/2001Sb.-poskytování OOPP, mycí, čistící, prostředků. Desinfekce.

18.

NV č. 21/2003Sb. - technické poţadavky na OOPP

19.

vyhl. č.48/1982Sb.- poţadavky na zajištění BOZP a technické zařízení

20.

vyhl. č. 50/1978Sb.- odborná způsobilost v elektrotechnice. § 3

21.

zákon č. 379/2005Sb. - o alkoholismu a toxikománii

22.

vyhláška č. 499/2006Sb. - o dokumentaci staveb

23.

zákon č. 183/2006 Sb. – stavební zákon

Periodické školení zaměstnanců o bezpečnosti a ochrany zdraví při práci – ukázka z praxe Osnova školení: Délka trvání: cca 120 min. - zákon č.262/2006Sb., zákoník práce § 101 aţ 108, 32,37,41,106,238,275.301,322,387 - NV č. 494/2001Sb. o evidenci, hlášení a zasílání záznamů pracovních úrazů § 1,3,5 - NV č. 495/2001Sb, kterým se stanoví podmínky pro poskytování OOPP, mycích, čistících a desinfekčních prostředků § 2,3,4,5 - NV č.11/2002Sb. ve znění NV č.405/2004, kterým se stanoví vzhled a umístění bezpeč. značek a signálů § 2,3,5 - nařízení vlády č. 378/2001Sb. kterým se stanoví bliţší poţadavky na bezpečný provoz a pouţívání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí. - Vyhl. č. 288/2003 Sb. - práce zakázané ţenám a mladistvým, těhotným ţenám a matkám do 9. měsíce po porodu, § 2,4,6 a § 103 odst.1 bod h) a odst.4 ZP 30

- Vyhl. MZd č.56/1997 Sb. - obsah a časové rozmezí preventivních zdravotních prohlídek - směrnice MZd č.49/1967 ve znění č. 17/70 o posuzování zdravotní způsobilosti k práci - zákon č. 48/97 Sb. o závodní zdravotní preventivní péči - zákon č. 258/2000Sb. o ochraně veřejného zdraví a vyhl. MZd.č.432/2003Sb. - zákon č. 379/05 Sb. o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomániemi, zákaz kouření - zákon č.251/2005 o inspekci práce - Vyhl. č. 50/1978 Sb. o odborné způsobilosti v elektrotechnice ve znění vyhl.č.98/82, §3,4 - Vyhl.č.48/1982 Sb. - poţadavky na zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení ve znění vyhl. č.192/2005 -Vyhl. č. 601/2006 Sb, a NV č.591/2006 § 6,7,11 a zákon č. 309/2006Sb. o bezpečnosti práce a technických zařízení při stavebních pracích § 2,5,6,9 - NV č. 362/2005Sb. poţadavky na pracoviště s nebezpečím pádu - NV č. 101/2005Sb.o podrobnějších poţadavcích na pracovišti a pracovním. prostředí. - NV č.361/2007Sb. - podmínky ochrany zdraví při práci - NV č.168/2003Sb. o bezpeč. práce a technických. zařízení při provozu, údrţbě a opravách vozidel § 3 a příloha č.1 - seznámení s konkretními riziky pracoviště podle § 103 odst. 2 ZP, zákazy a příkazy dle pracovního zařazení, kategorizace prací, informace o smluvním lékaři a kdo poskytne na pracovišti první pomoc v případě úrazu, umístění lékárničky, seznámení s havarijním plánem pokud je zpracován a politikou jakosti a ochranou ţivotního prostředí - Místní bezpečnost, předpisy pro provoz a obsluhu strojů a zařízení – sklady, nářadí apod. - Pracovní řád - seznámení s jeho obsahem, včetně organizačního řádu a mzdového předpisu. - Zásady první pomoci při úrazu elektrickým proudem- postup, vyproštění postiţeného, obnovení dýchání, masáţ srdce, zástava krvácení a podrobně. 31

- Poţární ochrana, dodrţování zákazů manipulace s otevřeným ohněm a kouření na pracovišti, umístění hlavních uzávěrů elektroměru, vody a plynu, umístění PHP a zásady správného pouţití přenosných hasících přístrojů podle druhu hasiva, PPS, oznámení vzniku poţáru na č. 150 nebo 112 na integrovaný záchranný systém /IZS/.

Základní pojmy Pro vysvětlení principu systému bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je pouţita řada pojmů, které jsou pro danou problematiku specifické a jsou nezbytné k jejímu pochopení.

Audit - Systematický, nezávislý a dokumentovaný proces, vedoucí k získání důkazů a jejich objektivnímu hodnocení, s cílem stanovit v jakém rozsahu jsou splněna definovaná kritéria Interní audit - pro interní účely samotnou organizací nebo jiným subjektem z jejího pověření Externí audit - prováděný druhou nebo třetí stranou Bezpečnost - Stav, při němţ je riziko ohroţení nebo vzniku škody vyloučeno nebo sníţeno na přijatelnou úroveň Bezpečnost při práci - Stav pracovních podmínek, které vylučují anebo minimalizují působení nebezpečných a škodlivých činitelů pracovního procesu a pracovního prostředí Cíle na úseku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci - Celkové cíle týkající se úrovně bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, které vyplývají z politiky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a které jsou kvantifikovány Dodavatel - Právnická nebo podnikající fyzická osoba, poskytující organizaci své produkty, sluţby nebo informace Dokumentovaný postup - Postup, který je vytvořen, dokumentován (zaznamenán), uplatňován a udrţován Efektivnost systému řízení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci - Rozsah, ve kterém jsou plánované činnosti realizovány a plánované cíle dosaţeny

32

Základní pojmy Havárie - Neplánovaná, náhlá, neţádoucí událost, zapříčiněná selháním lidského faktoru, technického zařízení nebo materiálu nebo přírodními vlivy, která má za následek závaţné poškození zdraví nebo smrt osob, případně hospodářských zvířat, škodu na ţivotním prostředí nebo majetku, včetně výrobních ztrát. Hodnocení rizika - Určení velikosti rizika na základě analýzy moţných následků uvaţované / předpokládané mimořádné události a pravděpodobnosti jejího vzniku Hodnocení zdravotních rizik - Odhadnutí míry a závaţnosti zátěţe na subjekt vystavený zdraví škodlivým faktorům Identifikace nebezpečí - Proces zjišťování zdrojů nebezpečí, jejich velikosti, charakteru a umístění Integrovaný systém řízení - Systém řízení sjednocující prvky systému řízení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, systému environmentálního řízení a systému řízení jakosti, umoţňující vzájemné sladění a provázání poţadavků těchto systémů Inspekce práce - Zahrnuje dozor nad dodrţováním předpisů zajišťujících bezpečnosti a ochranu zdraví při práci a pracovněprávních předpisů Kategorizace prací - Povinnost předepsaná Zákonem 258/2000 Sb. Management bezpečnosti a ochrany zdraví při práci - Zajišťuje soulad přípravy a řízení pracovní činnosti s organizací výroby v podmínkách bezpečného pracovního prostředí Mimořádná událost - Neplánovaná událost, která způsobí úraz či jinou škodu na zdraví člověka či na majetku nebo poškození ţivotního prostředí Nápravné opatření - Opatření k odstranění příčiny zjištěné neshody nebo jiné neţádoucí situace, přijímané s cílem zabránit jejich opětnému výskytu Následná prověrka systému řízení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci - Kaţdoroční ověřování shody systému řízení bezpečnosti práce s poţadavky programu "Bezpečný podnik", prováděné v organizaci, která je drţitelem osvědčení "Bezpečný podnik" Nebezpečí - Zdroj nebo situace s potenciálem pro vznik škody, skrytá vlastnost způsobit škodu nebo úraz Nebezpečná práce - Činnost představující určité riziko

33

Nebezpečná překáţka - Stav subjektu, který svým působením ohroţuje bezpečný průběh pracovní činnosti Nebezpečné prostředí - Prostor se zvýšeným nebezpečím vzniku pracovního úrazu Nehoda - Neţádoucí událost, která je příčinou úrazu nebo smrti Nemoc z povolání - Vzniká nepříznivým působení chemických, biologických nebo jiných škodlivých vlivů pracovního prostředí Nesoulad - Odchylka od pracovních norem vedoucí ke vzniku ohroţení Neustálé zlepšování - Proces soustavného zlepšování systému řízení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, kterým se dosahuje zvyšování celkové úrovně v souladu s politikou a cíli organizace na úseku bezpečnosti práce. Odborná způsobilost - Prokazatelná schopnost vykonávat určitou činnost, získaná na základě vzdělání, znalostí a zkušeností, osobních schopností a provozní praxe Ohroţení - Stav, ve kterém je objekt / subjekt vystaven působení nebezpečí Organizační struktura - Stanovení odpovědností, pravomocí a vztahů mezi zaměstnanci Ověřování - Potvrzení prostřednictvím poskytnutí objektivních důkazů, ţe specifikované poţadavky byly splněny Politika bezpečnosti a ochrany zdraví při práci - Oficiální vyjádření vrcholového vedení organizace o svém závazku a záměrech, které je třeba splnit v zájmu zvyšování úrovně bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Práce ve výškách a nad volným prostorem - Činnost subjektu, při které je subjekt ohroţen pádem z výšky, do hloubky, přepadnutím nebo sesuvem Pracovní podmínky, pracovní prostředí - Soubor podmínek, z kterých se práce na daném pracovišti provádí, které zahrnují fyzikální, chemické, biologické, sociální a psychologické faktory, ovlivňující bezpečnost zaměstnance při práci Pracovní pohoda - Stav fyzické, duševní a sociální pohody na pracovišti, který je předpokladem kvalitní práce a bezpečného chování při práci Pracovní úraz - Poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, k níţ došlo při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s jejich plněním Preventivní opatření - opatření k odstranění příčiny potenciální neshody nebo jiné neţádoucí potenciální situace, přijímané s cílem zabránit jejich výskytu Procesní přístup - aplikace systému procesů v organizaci spolu s identifikací těchto procesů, jejich vzájemným působením a řízení Program na podporu zdraví na pracovišti - soubor poţadavků, reprezentujících nové pojetí 34

zdravotní výchovy, které nejsou podloţeny právními předpisy, ale představují nadstandard v péči organizace o zdraví svých zaměstnanců Prostředky kolektivní ochrany - Ochraňují více subjektů Prostředky osobní ochrany - Prostředky, které ochraňují subjekty při pracích spojených s rizikem Přezkoumání systému řízení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci - Pravidelné a systematické hodnocení vhodnosti, přiměřenosti, efektivnosti a účinnosti systému řízení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, s ohledem na politiku a stanovené cíle. Přijatelné riziko - Riziko sníţené na úroveň, která můţe být organizací tolerována, s přihlédnutím k zákonným povinnostem a politice bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Příručka bezpečnosti a ochrany zdraví při práci - Dokument, v němţ je specifikován systém Riziko - Kombinace pravděpodobnosti nebo četnosti výskytu a následků určité nebezpečné události, míra ohroţení Řízení rizik - Přijetí odpovídajících opatření k eliminaci nebo sníţení velikosti rizika na přijatelnou úroveň, s ohledem na účinnost opatření, proces vyloučení nebo minimalizace rizik Skoronehoda - Neplánovaná událost vyvolaná činností člověka nebo přírodními vlivy, která můţe vést k ohroţení ţivota, zdraví, ţivotního prostředí nebo majetku Systém řízení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci - Část celkového systému řízení organizace, která zahrnuje organizační strukturu, plánovací činnosti, odpovědnosti, praktiky, procesy a zdroje při vývoji, uplatňování, naplňování, přezkoumání a udrţování politiky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a tím přispívá k řízení rizik bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Úroveň bezpečnosti a ochrany zdraví při práci - Měřitelné výsledky, tj. dosaţené parametry, hladiny, ukazatelé, které byly stanoveny jako měřítko úspěšnosti zavedení systému řízení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a které byly stanoveny organizací na základě její politiky, cílů a cílových hodnot na úseku Výkon - Měřitelný výsledek systému bezpečnosti a ochrany zdraví při práci Zainteresované strany - Dodavatelé, odběratelé, subjekty působící v pronajatých prostorách nebo objektech organizace, zákazníci, obce, kraje a státní orgány Zdraví - Stav úplné fyzické, psychické a sociální pohody

35

Zdravotní péče - Zajištění zaměstnavatelem závodní preventivní péče pro zaměstnance v rozsahu stanoveném předpisy včetně sledování jejich zdravotního stavu, za účelem zjištění jeho změn způsobených expozicí nebezpečí, kterému jsou při práci vystaveni Zůstatkové riziko - Riziko, které nebylo odstraněno v etapě projektu a montáţe zařízení a bývá uváděno v návodu pro obsluhu. Ţivotní prostředí - Prostředí, ve kterém organizace provozuje svou činnost, zahrnující ovzduší, vodu, půdu, přírodní zdroje, rostliny, ţivočichy, lidi a jejich vzájemné vztahy.

36

Systém bezpečnosti práce v České republice Česká republika je vázána Ústavou České republiky, Listinou základních lidských práv a svobod, směrnicemi Rady a ratifikovanými mezinárodními smlouvami, z kterých vychází právní rámec problematiky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Na základě směrnice Rady 89/391 Evropské hospodářské společenství z 12. června 1989, o provádění opatření ke zvýšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci, byla přijata řada dílčích směrnic týkajících se rizik a aspektů práce. Vedle směrnic Rady jsou mezinárodní standardy bezpečnosti a ochrany zdraví při práci jsou obsaţeny v úmluvách Mezinárodní organizace práce. Platná právní úprava bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v České republice je obsaţena především v zákoníku práce, zákoně o ochraně veřejného zdraví, zákoně o péči o zdraví lidu, zákoně o technických poţadavcích na výrobky, zákoně o obecných poţadavcích na bezpečnost výrobků a v zákoně o prevenci závaţných havárií. Dalšími důleţitými právními předpisy jsou např. zákon o inspekci práce, o koordinátorovi bezpečnosti a ochrany zdraví při práci ve stavebnictví, a další nařízení vlády, vyhlášky apod.

Současný stav bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v České republice Po vstupu České republiky do Evropské unie došlo k výrazné harmonizaci českých právních norem a předpisů s poţadavky Evropské unie. Na základě Evropského akčního plánu zdraví a ţivotního prostředí byla v České republice schválena státní politika zdraví a ţivotního prostředí v návaznosti na to národní Akční plán zdraví a ţivotního prostředí (usnesení vlády č. 810 ze dne 9. 12. 1998). O plnění úkolů vyplývajících z tohoto plánu informuje vládu Rada pro zdraví a ţivotní prostředí.

Cíle Národní politiky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci Cíle národní politiky České republiky vychází z cílů Evropské unie, která sleduje dosaţení stanovených úkolů. Těmito úkoly jsou zejména volný pohyb zboţí (zboţí a výrobky bezpečné, neohroţující zdraví a ţivotní prostředí), volný pohyb pracovníků (zabránění sniţování sociálních standardů) a sníţení ohroţení ţivotního prostředí riziky vznikajícími při pracovních činnostech. Politika státu v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci vychází z nového chápání pojmů bezpečnost, zdraví, ochrana při práci, pracovní systémy, ve kterých není bezpečnost a ochrana zdraví při práci vnímána jen jako protiúrazová prevence, případně jako prevence nemocí z povolání a nemocí souvisejících s prací, ale zahrnuje i 37

podmínky pro uspokojivou práci, včetně přizpůsobení práce a pracovních podmínek potřebám pracovníků.

Cíle národní politiky jsou formulovány tak, aby byly odstraněny stávající nedostatky. Preferovány jsou preventivní opatření, minimalizace ohroţení škodlivinami, úrazů a nemocí z povolání, prevence stresů a posilování právní odpovědnosti. Nezbytné bude motivování zaměstnanců, aby se bezpečná práce „vyplatila“ a důsledné vyuţívání všech dostupných nástrojů k zajištění poţadavků bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, včetně poradenských a konzultačních sluţeb. Hlavním cílem Národní politiky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v České republice je vytvoření funkčního komplexního systému pro řešení problematiky bezpečnosti práce a pohody při práci, zahrnujícího i nový model inspekce práce. Systémem analýzy, hodnocení a prevence rizik je zajištěna evidence a sdílení databází poškození zdraví v důsledku pracovní činnosti, součástí je vzdělávání a motivace zaměstnanců k aktivní účasti. Dalším cílem je zjednodušení a větší stabilita právní úpravy a zvýšení právního vědomí. Prvním bodem kontrolních akcí státního úřadu inspekce práce na rok 2009 je bezpečnost práce ve stavebnictví. Cílem úkolu je dodrţování předpisů na staveništích vedoucí k prevenci úrazů. Kontroly se zaměřují hlavně na práce ve výškách, montáţní práce, zemní práce a na dopravu na staveništi. Oblastní inspektorát práce provádí kontrolu zejména v oblastech doručování oznámení o zahájení prací, určení koordinátora a povinností s tím souvisejících, plánu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, informovanosti, školení, zdravotní způsobilosti zaměstnanců, bezpečnosti pouţívání strojů, nářadí a staveništních rozvaděčů, poskytování osobních ochranných pracovních pomůcek k zajištění prostředků kolektivní ochrany, zajištění staveb a staveniště a jiných bezpečnostních opatřeních vyplývajících z předpisů.

_______________________ JAROSLAV. Bezpečnost práce. Praha : Praha Euronium, 2008. č.174/1968 Sb : o státním odborném dozoru nad bezpečností práce. [s.l.] : [s.n.], 1968. 8)Zákon č. 251/2005 : o inspekci práce. [s.l.] : [s.n.], 2005. 200 s. 6)ČERMÁK, 7)Zákon

38

2.2. Zhodnocení právní úpravy Propagace, osvěta a poradenství Orgány státního odborného dozoru poskytují bezplatné poradenství v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, dosaţený stav však stále není uspokojivý. Příčiny jsou nejen v nedostatku finančních prostředků, ale hlavně v nedostatečné výuce o této problematice na školách všech stupňů a v seznamování zaměstnanců s právními předpisy a riziky vznikajícími při práci jimi prováděné. Cílem je vytvořit znalostní základnu pro potřeby podnikatelské sféry v prevenci rizik a výcviku osob, podporovat zavádění systémů řízení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v podnicích, vytvářet systém vzdělávání a výchovy na všech školách, vychovávat vysoce kvalifikované odborníky, podporovat rozvoj a výzkum a vést kampaně. Velmi důleţité je také zajištění mezinárodní spolupráce a aktivní účast našich odborníků v mezinárodních institucích a programech.

Odpovědné orgány a instituce Dodrţování předpisů v bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je prosazováno a vynucováno systémem orgánů státního odborného dozoru. Z hlediska bezpečnosti práce se jedná se především o tyto orgány: Státní úřad inspekce práce a jeho organizační jednotky - Oblastní inspektoráty práce. Důleţitými jsou rovněţ organizační útvary ministerstev, zejména Ministerstva práce a sociálních věcí, Česká inspekce ţivotního prostředí, Česká obchodní inspekce, státní poţární dozor, stavební úřady, orgány obcí atd. Kromě orgánů státního odborného dozoru vykonávají kontrolu nad bezpečnosti a ochrany zdraví při práci také odborové orgány působící u jednotlivých zaměstnavatelů. Inspekce práce se řídí zákonem 251/2005 Sb. o inspekci práce, ze dne 3. května 2005, a jeho změnami 230/2006 Sb. a 264/2006 Sb.

1. Státní úřad inspekce práce Státní úřad inspekce práce je účetní jednotkou, správním úřadem. V jeho čele je generální inspektor. Za účelem státního úřadu inspekce práce řídí inspektoráty, je vůči nim nadřízeným sluţebním orgánem v organizačních věcech státní sluţby a sluţebních vztazích zaměstnanců vykonávajících ve správních úřadech státní správu. Dále úřad vykonává tyto činnosti: 39

-

odborně vede inspektoráty a poskytuje jim odbornou pomoc

-

zpracovává roční program kontrolních akcí (předkládá jej ministerstvu ke schválení)

-

koordinuje kontrolu prováděnou inspektoráty ve vztahu k činnosti jiných správních

úřadů -

je oprávněn poţadovat od jiných správních úřadů informace potřebné k výkonu

kontroly -

vydává a odnímá průkazy inspektorům

-

vykonává kontrolu

-

ukládá opatření k odstranění nedostatků zjištěných při kontrole

-

kontroluje plnění opatření k odstranění nedostatků

-

rozhoduje ve správním řízení:

v prvním stupni o přestupcích nebo správních deliktech v prvním stupni o uloţení pořádkové pokuty za nesplnění povinností přezkoumává rozhodnutí vydaná inspektorátem přezkoumává ve správním řízení rozhodnutí o uloţení pořádkové pokuty vydaná inspektorem úřadu zákazu vydané inspektorem úřadu -

poskytuje nezbytné informace z výkonu kontroly jiným správním úřadům

-

předkládá ministerstvu podněty ke zlepšení právní úpravy

-

podílí se na mezinárodní spolupráci

-

poskytuje základní informace a poradenství právnickým i fyzickým osobám

-

zpracovává roční souhrnnou zprávu o výsledcích kontrolních akcí

-

spolupracuje na programech osvěty

-

vede a zajišťuje provoz informačního systému o pracovních úrazech a informačního

systému zaměřujícího se na rizika při výkonu práce a opatření k jejich odstraňování

2. Oblastní inspektoráty práce Oblastní inspektoráty práce jsou správními úřady, pro účely hospodaření s majetkem státu včetně prostředků státního rozpočtu mají postavení vnitřních organizačních jednotek Státního úřadu inspekce práce. V čele je vedoucí inspektor. OIP působí zejména v těchto oblastech: -

vykonává kontrolu

-

ukládá opatření k odstranění nedostatků zjištěných při kontrole

-

kontroluje plnění opatření k odstranění nedostatků 40

-

neprodleně kontroluje závady, o nichţ byl vyrozuměn odborovou organizací

-

má oprávnění kontrolovat příčiny a okolnosti pracovních úrazů a účastnit se šetření

-

poskytuje údaje o pracovních úrazech pro vedení informačního systému

rizik při výkonu práce a opatřeních přijatých k jejich odstranění předkládá úřadu podněty ke zlepšení právní úpravy -

poskytuje informace a zpracovává zprávy o plnění svých úkolů

-

vyjadřuje se k vybraným projektovým dokumentacím staveb

-

poskytuje základní informace a poradenství

-

rozhoduje ve správním řízení v prvním stupni o:

-

přestupcích a správních deliktech

uloţení pořádkové pokuty za nesplnění povinností přezkoumává ve správním řízení rozhodnutí o uloţení pořádkové pokuty vydaná inspektorem zákazu vydaného inspektorem

Základní prvky systému řízení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci Základními prvky systému řízení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a jeho neustálého zlepšování jsou přezkoumání a zlepšování, kontrola, měření a hodnocení, zavedení a provoz, plánování a politika bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Systém řízení bezpečnosti při práci je realizován jako dynamický proces, navazující na ostatní systémy řízení v podniku. Zárukou jeho funkčnosti, efektivnosti a vývoje je neustálé zlepšování.

41

Obr. 2.3.1-1: Části systému managementu OH&S

Politika bezpečnosti a ochrany zdraví při práci Vedení organizace stanoví politiku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a seznámí s ní všechny, kterých se týká. Systém řízení prosazuje v celém rozsahu prováděných činností a současně zajišťuje ochranu ţivotního prostředí na všech pracovištích i v jejich okolí. Politika musí být stanovena tak, aby byla pro danou organizaci specifická a odpovídala prováděným činnostem a rizikům z nich vyplývajících. Musí být v souladu s celkovou politikou podniku a součástí jeho strategie a vyjadřovat jasný závazek. Pro všechny zainteresované strany, včetně zaměstnanců, musí být srozumitelná a prosazovat poţadavky předpisů. V pravidelných intervalech bude přezkoumávána vhodnost politiky a prosazovány principy neustálého zlepšování.

Obr. 2.3.2-2: Politika OH&S

42

Kategorizace prací Kategorizace prací se řídí zákonem č.258/2000 Sb. § 37 a vyhláškou č. 432/2003Sb. ve znění pozdějších předpisů. Podle míry výskytu faktorů, které mohou ovlivnit zdraví zaměstnanců, a jejich rizikovosti pro zdraví se práce zařazují do čtyř kategorií. Do kategorie se nezařazují práce prováděné na pracovištích staveb prozatímně uţívaných ke zkušebnímu provozu, který nepřekročí jeden rok. Do třetí a čtvrté kategorie zařazuje práce příslušný orgán Krajská hygienická stanice, do druhé kategorie je zařazuje zaměstnavatel sám. Práce, které nebyly do ţádné kategorie zařazeny se, povaţují za práce první kategorie. Při zařazování prací do kategorií se posuzují pracovní podmínky a to zejména mnoţství prachu, působení chemických látek, hluku, vibrací, neionizujících záření a elektromagnetických polí, fyzická zátěţ a pracovní poloha, zátěţ teplem nebo chladem, psychická a zraková zátěţ, práce s biologickými činiteli a ve zvýšeném tlaku vzduchu. Při výkonu prací kategorie 1 není pravděpodobný nepříznivý vliv na zdraví. Nepříznivý vliv na zdraví u prací v kategorii 2 lze očekávat jen výjimečně, nejsou překračovány hygienické limity faktorů stanovené zvláštními právními předpisy. Při pracích v kategorii 3 jsou překračovány hygienické limity a ochrana pracovníků není spolehlivě zajištěna technickými opatřeními, proto je zajišťována osobními ochrannými pracovními pomůckami. Do třetí kategorie se zařazují také práce a při nichţ se vyskytují opakovaně nemoci z povolání nebo nemoci související s prací. Vysoké riziko ohroţení zdraví, které nelze zcela vyloučit ani při pouţívání dostupných a pouţitelných ochranných opatření se nachází v kategorii 4.

Pracovní úrazy Pracovní úrazy upravuje nařízení vlády č. 494/2001Sb. a zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce. Pracovními úrazy a nemocemi z povolání vznikají podniku náklady na odškodnění pracovníka a další finanční náklady současně s problémy a ztrátami. Z nedodrţení bezpečnosti práce vyplývají ztráty přímé (ztráty produktu, materiálu, škody na zařízení, pokuty, sankce a odškodnění) a ztráty nepřímé (narušením vztahů v podniku, ztrátou zákazníků a image). V zákoníku práce je určeno, který úraz je pracovní uvedením, co spadá

43

do plnění pracovních úkolů a co s ním není v přímé souvislosti (§ 273, §274 zákona 262/2006 Sb.). Ohroţením nemocí z povolání se rozumí změna zdravotního stavu vznikající při výkonu práce při pracovních podmínkách, za nichţ vznikají nemoci z povolání, ale nedosahující stupně poškození odpovídající nemoci z povolání (§ 347 zákona č. 262/2006 Sb.). Moţností vzniku nemocí z povolání je několik. Vznikají bezprostředně na pracovišti i po krátké době zaměstnání, opakovaným kontaktem se škodlivou látkou, mnohonásobnou expozicí nebo se objevují aţ o mnoho let později. Legislativou jsou uvedeny nemoci z povolání odškodňované společností. Vyjmenovány jsou v seznamu nemocí z povolání v nařízení vlády 290/1995 Sb. s uvedením podmínek, za kterých vznikají. Zaměstnavateli vzniká odpovědnost za škodu při pracovních úrazech a nemoci z povolání. V §367 zákoníku práce je uvedeno, za jakých podmínek ho lze zprostit odpovědnosti zcela nebo zčásti. Zaměstnavatel vţdy určí míru spoluviny zaměstnance na úrazu. Zaměstnanci vzniká nárok na náhradu škody, kdyţ utrpí pracovní úraz nebo je uznána nemoc z povolání. Zaměstnavatel poskytuje náhradu v rozsahu, ve kterém za škodu odpovídá a to za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, bolest a zatíţení společenského uplatnění, účelně vynaloţené náklady na léčení a za věcnou škodu. Zaměstnanec musí bezodkladně nahlásit pracovní úraz, který se mu stal nebo kterého byl svědkem. Zaměstnavatel je povinen příčiny úrazu vyšetřit za účasti zaměstnance, pokud byla pracovní neschopnost delší neţ 3 dny nebo pokud došlo k úrazu s následkem smrti, vypracovat záznam o úrazu a vést dokumentaci pracovního úrazu. Evidenci všech úrazů vede zaměstnavatel v Knize úrazů a bez zbytečných odkladů podává informace příslušným institucím. Dále vede evidenci zaměstnanců, u nichţ byla uznána nemoc z povolání a přijímá opatření proti opakování se úrazů. Povinné je také zapisování skoro nehod a okolností, při kterých vznikly, do Knihy skoro nehod. Povinností zaměstnavatele je zajistit zaměstnancům první pomoc. Určí zaměstnance organizující první pomoc, spolupracuje se zařízením závodní preventivní péče, vytváří plány a opatření pro zdolávání mimořádných událostí, identifikuje rizika, vybaví lékárničky, které průběţně kontroluje a vybaví pracoviště prostředky pro přivolání záchranné sluţby. Z průzkumů SÚIP vyplynuly nejčastější příčiny úrazů ve stavebnictví. Dochází k nim nejčastěji při nezajištění výkopů proti sesutí stěn, nedostatečném vybavení a zajištění při pracích ve výškách, jako je nezajištění konstrukcí, nezajištění otvorů a volných okrajů 44

pracovišť, nepouţívání osobního zajištění proti pádu pracovníka, nebezpečný způsob provádění bouracích prací, neodborná obsluha nebo manipulace se stroji a mechanismy, nezakryté pohyblivé nebo rotující části strojů, špatný technický stav vázacích prostředků a nosných lan zdvihacích zařízení, pouţívání zařízení svislé dopravy osobami, přestoţe není určeno pro přepravu osob a nedostatečná ochrana ţivých částí elektrických zařízení. V uplynulém předminulém roce 2008 se stalo nejvíce úrazů při pracích ve výškách, zemních pracích, zejména zasypáním ve výkopu či pádem do výkopu a při manipulaci s břemeny. Nejčastějším pracovním úrazem při provádění prací ve výškách je propadnutí střešním pláštěm. V současné době trend úrazovosti ve stavebnictví klesá, ale počet smrtelných úrazů roste. V roce 2007 bylo 36, v roce 2008 42 smrtelných pracovních úrazů. Největší počet smrtelných pracovních úrazů se stalo při pracích ve výškách. Z těchto 23 pracovní úrazů jich 55% bylo ve stavebnictví. Z tohoto důvodu se státní úřad inspekce práce zaměří a zaměřuje zejména na kontrolu kotvících bodů, dodrţení upřednostnění kolektivního zajištění zaměstnanců pracujících ve výškách, kontrolu kompletnosti lešení a zajištění místa pod místem práce ve výškách. Ze strategie Evropské unie na léta 2007-2012 vyplývá členským státům cíl sníţit počet úrazů o 25%. Toto sníţení je však ve stavebnictví smělým cílem. Jeho naplnění do konce roku 2012 je v tomto odvětví velmi problematické a otázka dosaţitelnosti je často diskutována. Shrneme ještě jednou právní úpravu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a příklad periodického školení:

SEZNAM právních předpisů pro činnost koordinátora bezpečnosti a

ochrany zdraví při práci na staveništi a projektanta v přípravné fázi 1.

směrnice Rady č. 89/391/EHS

2.

směrnice Rady č. 92/57/EHS

3.

stavební zákon č. 183/2006Sb.

4.

vyhláška č. 491/2006Sb.- která upravuje vyhláška č. 137/1998Sb. o obecných

technických poţadavcích na výstavbu 5.

zákon č.262/2006Sb. - zákoník práce

6.

zákon č. 309/2006Sb. - BOZP, pracovněprávní vztahy, poskytování sluţeb ve znění

zákona č. 362/2007Sb. 7.

zákon č. 251/2005Sb. - o inspekci práce 45

8.

NV č.591/2006Sb.- min. poţadavky na BOZP na staveništi

9.

NV č.592/2006Sb.- akreditace, zkoušky z odboru způsobilosti

10.

NV č.101/2005Sb.- poţadavky na pracoviště a pracovní prostředí

11.

NV č. 361/2007Sb. - podmínky ochrany zdraví při práci

12.

NV č. 362/2005Sb. - pracoviště s nebezpečím pádu z výšky a do hloubky

13

NV č. 378/2002Sb.- bezpeč. provoz, pouţívání strojů, nářadí

14.

NV č. 168/2002Sb. - provoz, údrţba, opravy vozidel

15.

NV č. 11/2002Sb. - bezpečnostní značky a signály

16.

NV č. 494/2001Sb. - evidence pracovních úrazů

17.

NV č.495/2001Sb.-poskytování OOPP, mycích a čisticích prostředků a desinfekce

18.

NV č. 21/2003Sb. - technické poţadavky na OOPP

19.

vyhláška. č.48/1982Sb.- poţadavky na zajištění BOZP a technické zařízení

20.

vyhl. č. 50/1978Sb.- odborná způsobilost v elektrotechnice. § 3

21.

zákon č. 379/2005Sb. - o alkoholismu a toxikománii

22.

vyhláška č. 499/2006Sb. - o dokumentaci staveb

23.

zákon č. 183/2006 Sb. – stavební zákon

Periodické školení zaměstnanců o bezpečnosti a ochrany zdraví při práci Osnova školení: Délka trvání: cca 120 min. - zákon č.262/2006Sb., zákoník práce § 101 - 108,32,37,41,106,238,275.301,322,387

-

nařízení vlády č. 494/2001Sb. o evidenci, hlášení a zasílání záznamů pracovních úrazů § 1,3,5 - nařízení vlády č. 495/2001Sb, kterým se stanoví podmínky pro poskytování osobní ochranné pracovní, mycích, čistících a desinfekčních prostředků § 2,3,4,5 - nařízení vlády č.11/2002Sb. ve znění NV č.405/2004, kterým se stanoví vzhled a umístění bezpeč. značek a signálů § 2,3,5 - nařízení vlády č. 378/2001Sb. kterým se stanoví bliţší poţadavky na bezpečný provoz a pouţívání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí

46

- Vyhláška. č. 288/2003 Sb. - práce zakázané ţenám a mladistvým, těhotným ţenám a matkám do 9. měsíce po porodu, § 2,4,6 a § 103 odst.1 bod h) a odst.4 zákoníku práce - Vyhláška ministerstva zdravotnictví č.56/1997 Sb. - obsah a časové rozmezí preventivních zdravotních prohlídek - směrnice ministerstva zdravotnictví č.49/1967 ve znění č. 17/70 o posuzování zdravotní způsobilosti k práci - zákon č. 48/97 Sb. o závodní zdravotní preventivní péči - zákon č. 258/2000Sb. o ochraně veřejného zdraví a vyhláška ministerstva zdravotnictví č.432/2003Sb. - zákon č. 379/05 Sb. o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomániemi, zákaz kouření - zákon č.251/2005 o inspekci práce - Vyhláška č. 50/1978 Sb. o odborné způsobilosti v elektrotechnice ve znění vyhláška. č.98/82, §3,4 - Vyhláška. č.48/1982 Sb. - poţadavky na zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení ve znění vyhl. č.192/2005 - Vyhláška. č. 601/2006 Sb,a nařízení vlády č.591/2006 § 6,7,11 a zákon č. 309/2006Sb. o bezpečnosti práce a technických zařízení při stavebních pracích § 2,5,6,9 - nařízení vlády č. 362/2005Sb. poţadavky na pracoviště s nebezpečím pádu - nařízení vlády č. 101/2005Sb.o podrobnějších poţadavcích na pracoviště a pracovním prostředí. - nařízení vlády č.361/2007Sb. - podmínky ochrany zdraví při práci - nařízení vlády č.168/2003Sb. o bezpeč. práce a technických zařízení při provozu, údrţbě a opravách vozidel § 3 a příloha č.1 - seznámení s konkrétními riziky pracoviště podle § 103 odst. 2 zákoníku práce, zákazy a příkazy dle pracovního zařazení, kategorizace prací, informace o smluvním lékaři a kdo poskytne na pracovišti první pomoc v případě úrazu, umístění lékárničky, seznámení s havarijním plánem pokud je zpracován a politikou jakosti a ochranou ţivotního prostředí - Místní bezpečnost, předpisy pro provoz a obsluhu strojů a zařízení - sklady, nářadí a podobně. - Pracovní řád - seznámení s jeho obsahem, včetně organizačního řádu a mzdového předpisu - Zásady první pomoci při úrazu elektrickým proudem - postup, vyproštění postiţeného, obnovení dýchání, masáţ srdce, zástava krvácení a podobně.

47

- Poţární ochrana, dodrţování zákazů manipulace s otevřeným ohněm a kouření na pracovišti, umístění hlavních uzávěrů elektroměru vody a plynu, umístění PHP a zásady

správného pouţití přenosných hasících přístrojů podle druhu hasiva, oznámení vzniku poţáru na č. 150 nebo na integrovaný záchranný systém 112 /IZS/

2. 3. Problémy vyskytující se v dané právní oblasti Přednosti a nedostatky v bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v České republice V ČR existuje informační systém vytvořený na základě výsledků činnosti orgánů státního odborného dozoru. Předností je také vzrůstající počet zaměstnavatelských subjektů se zájmem o účast v programech zaměřených na zlepšování úrovně bezpečnosti a ochrany zdraví při práci ve stavebnictví jako je „Bezpečný podnik“ nebo „Společně bezpečně“. Nedostatkem je ne vţdy dostatečné ocenění důleţitosti bezpečnosti práce, snaha o co nejniţší cenu i na úkor bezpečnosti, dělení odpovědností za jednotlivé fáze přípravy a realizace staveb, rozptýlenost právní úpravy v této oblasti, chybějící zdroje omezující rozvoj osvěty a propagaci a nedostatek nástrojů podněcujících zaměstnavatele, aby uplatňovaly prvky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v praxi. Další nedostatky byly zjištěny státním odborným dozorem zejména v péči o bezpečný stav provozních a výrobních budov, v poskytování a pouţívání osobních ochranných pracovních pomůcek, v organizaci a řízení bezpečné práce a v péči o stroje a zařízení. Státní odborný dozor vyuţívá zákonných oprávnění nejen k udělování pokut, ale také k vyřazení nevyhovující budovy či strojního zařízení z provozu nebo k zákazu pouţívání výrobních technologií. Chyby jsou také v plánování a nejsou plněny úkoly prevence rizik. Bezpečnost práce se stále pohybuje na hranici minima.

____________________ 9)DANDOVÁ,

2008.

10)Kolektiv

EVA. Bezpečnost a ochrana zdraví při práci v otázkách a odpovědích. 2. Praha : [s.n.],

autorů Odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání. Ostrava Sagit, 1995.

48

V České

republice

neexistuje

také

dostatek

ekonomických

nástrojů

ke

zvýšení

zainteresovanosti a podpoře prevence i ze strany zaměstnavatelů a stávající ekonomické nástroje nejsou dostatečně vyuţívány. Chybí také systémové vytváření ekonomických a lidských zdrojů na národní úrovni. Vztah účastníků trhu práce k problematice bezpečnosti a ochrany zdraví při práci také negativně ovlivňuje rozdílnost zájmů jednotlivých orgánů, státního odborného dozoru a to, ţe často není prováděna kontrola dodrţování předpisů přímo při výkonu práce. Ve stavebnictví je ze všech odvětví nedostatků nejvíce. Zjištěny byly v roce 2007 hlavně v informovanosti mezi zhotoviteli stavby, nevedení dokumentace o informacích a nedostatečná koordinace prováděných prací. Zaměstnanci nejsou informováni o rizicích pro konkrétní činnosti a jejich školení nevystihuje činnosti a chybí důraz na konkrétní práci jimi prováděnou. V mnoha případech chybí zajištění konstrukcí proti pádu z výšky, nebo nejsou dostatečně pevné, stabilní a odolné. Problém je také v zajištění pracovníků proti pádu při pouţívání osobních ochranných pracovních prostředků, na střechách. Výkopy na veřejných prostranstvích nejsou zajištěny zábradlím a nejsou zřizovány lávky pro chodce. Zejména u menších staveb není zajištěno staveniště proti vniku cizích osob oplocením. Zanedbávána je péče o stroje a zařízení a revize a označování elektrických zařízení na staveništi. Oproti minulosti bylo celkově zaznamenáno mírné zlepšení, zlepšuje se i provozování technických zařízení, ale u většiny firem malého a středního rozsahu stále chybí systém vnitřní kontroly zajištění bezpečnosti práce. Specifika ve stavebnictví Stavebnictví má svá specifika a bezpečnostní poţadavky k prováděným činnostem jsou značně náročné. Netýká se to jen malých a středních firem, ale zejména osob samostatně výdělečně činných, které často vykonávají nebezpečné práce, jako jsou práce ve výškách při montáţi a demontáţi dočasných stavebních konstrukcí, práce tesařské, klempířské a pokrývačské. Nejen osoba samostatně výdělečně činná, ale i malé firmy provádějící stavební činnost, mají nízkou úroveň vědomí o bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a rizicích, kterým jsou vystaveny. Bezpečnostní poţadavky vnímají jako zbytečně zdrţující od práce. Poznatky z kontrol signalizují, ţe na stavbách jsou nezřídka prováděny práce na dohodu o provedení práce, kdy zaměstnanec je zaměstnáván na určitou pracovní činnost /zejména na práce spojené s pokládkou střešních konstrukcí, klempířských prací a prací spojených s montáţí a demontáţí dočasných stavebních konstrukcí/ a ze strany zaměstnavatele je pouze ústně a jen v obecné formě poučen, co má dělat. Není seznámen s povinnostmi pro zajištění 49

jeho bezpečné práce. Neznalost, případně nedodrţování předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, se pak negativně odráţí na úrazovosti. I kdyţ předpisy týkající se bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, jak zákon č.309/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, tak nař.vl.č.591/2006 Sb., jsou platné jiţ dva roky, mnoho kontrolovaných subjektů, zejména osoba samostatně výdělečně činná, na tyto předpisy dosud nezareagovalo. Pokud budeme, konkrétní v roce 2008 bylo na oblastním inspektorátu práce nahlášeno 42 smrtelných pracovních úrazů /cizí státní příslušníci 20% /. Oproti loňskému roku došlo ke zvýšení počtu smrtelných úrazů o 16,6 %-tedy z 36 počtu smrtelných úrazů. I kdyţ celková pracovní úrazovost ve stavebnictví vykazuje v dlouhodobém horizontu klesající tendenci, smrtelná pracovní úrazovost má dlouhodobě kolísavý charakter. Je třeba účinnými kontrolami pomoci vytvářet bezpečné prostředí na staveništích a i při stále se zvyšující stavební produkci dosáhnout sniţování počtu smrtelných pracovních úrazů. Závěry ke kontrolním akcím roku 2008- dle Orgánů inspekce práce Ze závěru kontrolních akcí roku 2008 obecně vyplývá, ţe v oblasti bezpečnosti práce přetrvává neznalost předpisů v této oblasti a nízká úroveň vědomí o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a rizicích, kterými jsou zaměstnanci vystaveni, zejména u malých podnikatelských subjektů, včetně podnikajících fyzických osob. U nově vzniklých subjektů je shledáván přístup pozitivnější. U drţitelů osvědčení „Bezpečný podnik“ dochází ke sniţování pracovní úrazovosti, k zlepšení pracovních podmínek a pracovního prostředí. Tyto změny lze zaznamenat mezi malými podnikatelskými subjekty, kteří jsou drţiteli osvědčení „Bezpečný podnik“. Zaměstnavatelé si na základě zjištěných nedostatků uvědomují účelnost opatření v prevenci rizik. Kontrolní činnost často přiměje zaměstnavatele k rychlé nápravě zjištěných porušení, přispívá ke zvýšení právního vědomí zaměstnavatelů a ke zvýšení informovanosti o jejich povinnostech. Nedostatečnou komunikaci mezi jednotlivými stupni řízení, komunikaci se zaměstnanci a absenci vnitřní kontroly dokladuje skutečnost, ţe velká část zjištěných závad bývá odstraněna ještě v průběhu kontroly. Integrovaná inspekce prováděná podle zákona o prevenci závaţných havárií přispěla rovněţ ke zlepšení stavu na úseku bezpečnosti práce. V roce 2008 nedošlo k ţádné závaţné havárii způsobené vybranými nebezpečnými látkami.

50

V oblasti pracovních vztahů a pracovních podmínek přetrvává nízká znalost právních předpisů, především upravujících oblast odměňování a náhrad, často i vědomé nerespektování předpisů ze strany zaměstnavatelů. K účinné prevenci přispělo i poradenství poskytované v průběhu kontrol. Dochází ke sníţení počtu podávaných podnětů. S měnící se ekonomickou situací je v oblasti bezpečnosti a ochraně zdraví při práci i v oblasti pracovních vztahů a pracovních podmínek nezbytně nutné hledat nové formy preventivního působení. Orgány inspekce práce k těmto skutečnostem přihlíţejí při plnění úkolů v roce 2009 a budou zohledněna i při sestavování programu kontrolních akcí na rok 2010. Program „Bezpečný podnik „ je kaţdoročně zařazován do úkolů Národní politiky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Realizace tohoto programu umoţňuje zavedení komplexního, efektivního a neustále se zlepšujícího systému řízení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, vedoucího k dosaţení vyšší úrovně ochrany zdraví při práci, a ochrany ţivotního prostředí. Z hlediska prevence je cílem programu především vytvoření podmínek pro předcházení vzniku mimořádných událostí /úrazů,havárií/ Kontrola plnění poţadavků programu „Bezpečný podnik“ je od jeho zavedení v roce 1996 prováděna všemi oblastními inspektoráty práce na základě ţádostí organizací o ověření shody jimi zavedeného systému řízení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci se stanovenými kritérii. Při prověrkách oblastním inspektorátem práce ověřují jejich splnění. V roce 2008 bylo vydáno osvědčení „Bezpečný podnik“ celkem 22 subjektům kaţdoročně provádí následné prověrky systému řízení u subjektů, které jiţ osvědčení „ Bezpečný podnik „ vlastní/ v celkovém počtu 25 subjektů/. Pokud byly v průběhu kontroly zjištěny neshody v systému řízení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, byly projednány se zástupci vedení a do konce prověrky odstraněny. V roce 2008 bylo předáno osvědčení celkem 22 subjektům na základě splnění stanovených podmínek. U subjektů - drţitelů osvědčení je nutné konstatovat, ţe dochází v souladu s plněním poţadavku neustálého zlepšování ke sniţování pracovní úrazovosti a ke zlepšování pracovních podmínek a pracovního prostředí. _ ________________________ Pavel. Národní příručka Systém řízení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci-1 . Praha:Ministerstvo práce a soc.věcí : [s.n.], 2003. 11)EU-Posviťme na břemena /informace pro zaměstnavatele a pracovníky ve stavebnictví. 1. Státní úřad inspekce práce Opava, : [s.n.], 2008. 10)ŠALAMON,

51

EVIDENCE RIZIKOVÝCH PRACÍ -VZOR (dle zákona 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví § 40 odst.a)

Jméno a příjmení ……………………………………………………………………………….. Datum narození: ……………………………………………………………………………………… Riziková práce vyhlášena orgánem ochrany veřejného zdraví dne :6-9/2008-3696 ze dne 9.7.2008 Zahájení výkonu rizikové práce dne: 1. 10. 2008…………………………..………………………. Druh

rizikové

práce:

práce

ve

skladu

za

provozu

motorových

vozíků

………..………………….. Kategorie:

3

……………………………………………………………………………………….. Typ rizikového faktoru

CHEMICKÉ LÁTKY

(biologický činitel)

OXID UHELNATÝ

Datum měření

19. 2. 2008

Číslo protokolu

11753-11756/2008

Naměřené hodnoty

198,4 MG/m3

52

Počet odpracovaných směn: rok/měsíc

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12

směn/rok

hod/cel. 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 Datum a druh provedených lékařských preventivních prohlídek: rok

datum

druh prohlídky

2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 Datum ukončení rizikové práce: ………………………………………………………………… Zaměstnanec převeden k: ……………………………………………………………………….. Podpis vedoucího zaměstnance: …………………………………

53

výsledek, opatření

Kapitola III. Hygiena práce 3.1. Současná právní úprava dané problematiky

1. Pravomoc a působnost orgánů v oblasti ochrany zdraví při práci Zákonem č.258/2000 Sb.,o ochraně veřejného zdraví s účinností od 1.1.2001 byly zřízeny orgány ochrany veřejného zdraví, které nahradily dosavadní orgány hygienické sluţby a to do 31.12.2000 v souladu se zákonem č.20/1966 Sb. o péči o zdraví lidu ve znění pozdějších předpisů. 2. Soustava orgánů ochrany veřejného zdraví Období do 1.1.2003 Soustavu orgánů ochrany veřejného zdraví

v době od 1.1.2001 do 1.1.2003 tvořily

Ministerstvo zdravotnictví,krajští hygienici /krajský hygienik působící v hlavním městě Praze-hygienik hlavního města Prahy/,okresní hygienici /v okresech Plzeň –město,Brnoměsto, hl. město Praha- se jmenovali městští hygienici/, Ministerstvo vnitra a Ministerstvo obrany. Období od 1.1.2003 Státní zdravotní dozor a většinu ostatních úkolů státní správy na úseku veřejného zdraví plní správní úřady /orgány státní kontroly/, které se nazývají krajská hygienická stanice / v Praze hygienická stanice hlavního města Prahy/ a to od 1.1.2003. Zdravotní ústavy se zákonem vytvořily z laboratorních částí hygienických stanic. Sídlí ve 13 krajích a hlavním městě Praze. Zdravotní ústavy jsou ze zákona zdravotnická zařízení a mají postavení příspěvkových organizací a zřizovatelskou funkci k nim plní Ministerstvo zdravotnictví. Úkoly krajských hygienických stanic a hlavní činnost zdravotních ústavů jsou stanoveny zákonem. č.258/2000 Sb.

54

S účinností od 1.1.2003 tvoří soustavu orgánů veřejného zdraví 1. Ministerstvo zdravotnictví- orgán státního zdravotního dozoru druhého stupně a ústřední správní úřad, který spravuje úsek ochrany veřejného zdraví - Hlavní hygienik České republiky zřízen při ministerstvu zdravotnictví-orgán ochrany veřejného zdraví 2. krajské hygienické stanice /Hygienická stanice hlavního města Prahy/ 3. Ministerstvo vnitra 4. Ministerstvo obrany

1. Úkoly Ministerstva zdravotnictví od 1.1.2003 -orgán státního zdravotního dozoru druhého stupně Stěţejní úkoly jsou: 1. řízení a kontrola výkonu státní správy v ochraně veřejného zdraví 2. řízení a kontrola krajských hygienických stanic /včetně Hygienické stanice hlavního města Prahy/ 3. rozhodování o opravných prostředcích proti rozhodnutím krajských hygienických stanic 4. řešení stíţností na postup krajských hygienických stanic při výkonu státní správy na úseku ochrany veřejného zdraví Ministerstvo zdravotnictví je ústřední správní úřad - řídí, tvoří a uskutečňuje národní politiku na úseku ochrany veřejného zdraví, provádí analýzy a zpracovává koncepce pro další rozvoj, zajišťuje mezinárodní spolupráci a plní úkoly z mezinárodních smluv, odpovídá za právní úpravu na tomto úseku a usměrňuje výkon státní správy v ochraně veřejného zdraví, které provádí Ministerstvo obrany a Ministerstvo vnitra. Je první instance v případech rozhodování o některých věcech výroby a dovozu vybraných výrobků, povolování a evidence stanovených činností, řízení očkování včetně nákupu očkovacích látek, prvoinstančně rozhoduje na úseku ochrany státních hranic před zavlečením infekčních onemocnění ze zahraničí a ochrany obyvatelstva pro případ nastalé či hrozící epidemie, při výskytu nebezpečných výrobků nebo nejakostních vod, při ţivelních pohromách a jiných mimořádných událostech, pokud mají být opatření provedena celostátně nebo na území několika krajů.

55

Ministerstvo zdravotnictví rozhoduje také na návrh krajských hygienických stanic za podmínek daných zákonem č.258/2000 Sb. V § 37 o kategorizaci prací vykonávaných na jejich pracovištích. Ministerstvo zdravotnictví je také oprávněno přijímat opatření na základě a v mezích přímo pouţitelných předpisů a to na základě zákona 392/2005 Sb. s účinností od 27.9.2005 kdy došlo k novele zákona 258/2000 Sb. Tato novela včlenila do zákona 258/2000 Sb., opravný prostředek proti rozhodčí metodě vyšetřování faktorů pracovních podmínek a hodnocení sledování zátěţe organismu neupravené právními předpisy, kterou je Ministerstvo zdravotnictví /hlavní hygienik České republiky/ oprávněno stanovit. Tato rozhodčí metoda zahrnuje strategii odběru, transportu, uchovávání a zpracování vzorků, jejich analýzy, hodnocení a kontroly kvality měření. Zaměstnavatel nebo tzv. samozaměstnavatel můţe do 3 dnů ode dne doručení podat proti rozhodčí metodě písemné námitky. O námitkách rozhoduje ministr zdravotnictví do 30 dnů ode dne jejich doručení. Na základě námitek rozhodčí metodu buď změní, zruší nebo potvrdí a námitky zamítne. Proti rozhodnutí o námitkách nelze podat odvolání.

2. Úkoly krajských hygienických stanic od 1.1.2003 Krajské hygienické stanice /včetně Hygienické stanice hlavního města Prahy/ plní následující úkoly: 1. vykonávají státní odborný dozor nad ochranou zdraví při práci 2. vydávají rozhodnutí, povolení, osvědčení a plní další úkoly státní správy včetně státního zdravotního dozoru v oblasti ochrany veřejného zdraví, pokud není příslušné Ministerstvo zdravotnictví 3. rozhodují ve věcech kategorizace prací a podmínek ochrany zdraví zaměstnanců vykonávajících rizikové práce 4. plní úkoly dotčeného správního úřadu ve věcech ochrany veřejného zdraví 5. nařizují, organizují, řídí či provádějí opatření k předcházení vzniku a zamezení šíření infekčních onemocnění včetně mimořádných opatření při epidemii a nebezpečí jejího vzniku

56

6. vykonávají státní zdravotní dozor nad plněním povinnosti zaměstnavatele zajistit závodní preventivní péči a nad plněním povinnosti zaměstnavatele poskytovat zařízení vykonávajícímu závodní preventivní péči informace, které ukládá zvláštní právní předpis 7. usměrňují činnost zdravotnických zařízení a zařízení sociální péče v oblasti hygieny provozu a prevence infekčních onemocnění včetně nemocničních nákaz 8. provádějí hodnocení a řízení zdravotních rizik 9. kontrolují a řídí místní programy ochrany a podpory veřejného zdraví 10. podílejí se na úkolech integrovaného záchranného systému 11. ukládají sankce za nesplnění povinností uloţených zákonem nebo rozhodnutím orgánu ochrany veřejného zdraví na základě zákona 12. vydávají právní předpisy, kterými stanoví mimořádná opatření při epidemii a nebezpečí jejího vniku a opatření při výskytu nebezpečných výrobků, nejakostních vod, při ţivelních pohromách, a jiných mimořádných událostech. 13. plní další úkoly, které stanoví zvláštní zákony /například zákon o ochraně spotřebitele zákon o potravinách a tabákových výrobcích, zákon o chemických látkách a chemických přípravcích/

3. a 4. Úkoly Ministerstva vnitra a Ministerstva obrany po 1.1.2003 Ministerstvo vnitra a Ministerstvo obrany nadále plní úkoly státní správy v ochraně veřejného zdraví v ozbrojených silách a v ozbrojených bezpečnostních sborech /vyjma Vězeňské sluţby České republiky/ a nad jimi uţívanými objekty. Ministerstvo vnitra plní úkoly státní správy v ochraně veřejného zdraví i pro Bezpečnostní informační sluţbu. Zaměstnanci orgánů ochrany veřejného zdraví-jejich oprávnění a povinnosti po 1.1.2003 Státní zdravotní dozor je forma výkonu státní kontroly a podmínky /kontrolní řád/ jsou upraveny zákonem. č.552/1991 Sb. o státní kontrole. Jde o obecnou právní normu, která platí, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Zákon č. 258/2000 Sb. obsahuje některé odchylky od zákona o státní kontrole.

57

Zaměstnanci orgánů ochrany veřejného zdraví jsou po předloţení sluţebního průkazu oprávněni vykonat státní zdravotní dozor a plnit další stanovené úkoly v provozovně, v jiné stavbě nebo zařízení. Při zahájení výkonu kontroly musí být přítomna kontrolovaná osoba – podnikatel, kterýkoliv jeho zaměstnanec, člen statutárního orgánu Po spolupracující, rodinný příslušník nebo fyzická osoba, která je podnikatelem či jiná fyzická osoba, která vykonává nebo zabezpečuje činnost, která je předmětem činnosti podnikatele. Povinnou přítomnou osobu seznámí s výsledkem kontrolního zjištění a předá ji stejnopis protokolu. Proti protokolu o kontrolním zjištění lze podat do 3 dnů námitky ode dne seznámení, vyjma bezpečnost výrobků a jakost vod-zde přímo do protokolu. O námitkách rozhoduje ředitel příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví dle zákona o státní kontrole. Od 1.1.2006 pokud je do 3 měsíců od doručení námitek zahájeno s kontrolovanou osobou správní řízení o uloţení sankce nebo opatření v přímé souvislosti se skutečností obsaţenou v protokolu, vyřídit námitky v rámci tohoto správního řízení. Další oprávnění zaměstnanců ochrany veřejného zdraví dle zákona 258/2000 Sb: 1. ověřovat totoţnost fyzické osoby dle osobních dokladů /občanský průkaz, cestovní pas/ za jejichţ přítomnosti provádějí státní zdravotní dozor 2. provádět měření a odebírat materiál a vzorky -pořizují o tom protokol 3. pořizují obrazovou dokumentaci o zjištěných skutečnostech 4. nahlíţet do dokladů, dalších písemností a záznamů dat-činit z nich výpisy a poţadovat písemná či ústní vysvětlení 5. v nezbytném rozsahu dle zákona nahlíţet do zdravotnické dokumentace vedené zdravotnickým zařízením včetně zdravotnické dokumentace zaměstnanců vedené zařízením vykonávajícím závodní preventivní péči a činit si z ní výpisy Zákon č.258/2000 Sb. stanoví zachovávat mlčenlivost o individuálních údajích fyzických osob a obchodním tajemství aţ na dále uvedené výjimky a to v nezbytně nutném rozsahu sdělit jiné osobě či orgánu státu: 1. písemný souhlas fyzické osoby, které se informace přímo týká 2. orgánu ochrany veřejného zdraví 3. lékaři v rámci návazné zdravotní péče 4. osobám blízkým, pokud jde o údaje o zdravotním stavu, které jsou nezbytné pro ochranu veřejného zdraví

58

5. zdravotní pojišťovně k vyměření přiráţky a pro řízení o náhradě škody a okresní správě sociálního zabezpečení k vyměření přiráţky 6. zdravotnickému zařízení oprávněného dle zvláštního právního předpisu uznávat nemoci z povolání v souvislosti se šetřením nemocí z povolání 7. orgánu inspekce práce v souvislosti se šetřením pracovního úrazu 8. orgánu sociálně-právní ochrany dětí v souvislosti s ochranou zdraví dětí a mladistvých 9. Veřejnému ochránci práv v souvislosti se šetřením podle zvláštního zákona 10. státnímu zástupci a po podání ţaloby téţ předsedovi senátu Některé zvláštní právní předpisy ukládají oznamovací povinnost -např. trestní řád, právo na informace /zákon.č.106/1999 sb. o svobodném přístupu k informacím/, z.č. 123/1998 Sb. o právu na informace o ţivotním prostředí -stanoví podmínky poskytovat informace na ţádost ve stanoveném rozsahu, pokud se vztahují k činnosti a působnosti těchto orgánů. Za podmínek zákon. č. 258/2000 Sb., si zaměstnanci orgánů ochrany veřejného zdraví mohou přizvat k účasti na plnění úkolů zaměstnance zdravotního ústavu, popřípadě jiné odborně způsobilé osoby. Státní zdravotní dozor Státní zdravotní dozor je státní kontrola nad dodrţováním zákazů a plnění dalších povinností, které jsou stanoveny: 1. přímo pouţitelnými předpisy evropského společenství 2. zákon č.258/2000 Sb. 3. zvláštními právními předpisy /zejména zákoník práce/ a jeho prováděcími předpisy k ochraně zdraví při práci před riziky plynoucími: a/ z fyzikálních, chemických a biologických faktorů pracovních podmínek b/z nepříznivých mikroklimatických podmínek c/ z fyzické a duševní zátěţe a nad souvisejícími pracovními podmínkami včetně vybavení pracovišť a dále nad plněním povinností uloţených rozhodnutím nebo opatřením orgánu ochrany veřejného zdraví vydaným na základě výše uvedených právních předpisů.

59

Zákon číslo 258/2000 Sb., výslovně uvádí, ţe státní zdravotní dozor na úseku ochrany zdraví při práci je státním odborným dozorem nad ochranou zdraví při práci ve smyslu zákoníku práce.

Oprávnění orgánů ochrany veřejného zdraví při výkonu státního zdravotního dozoru Orgány ochrany veřejného zdraví provádí dozor nad plněním povinností, které stanoví zákon či na základě rozhodnutí a zvláštními právními předpisy, tedy i zákoníkem práce. Funkčně příslušná je krajská hygienická stanice /Hygienická stanice hlavního města Prahy/. Správní obvody stanoví příloha č.2 zákon. č.258/2000 Sb. a vykonává státní zdravotní dozor nad pracovišti v příslušném správním obvodu. Oprávnění /mimo jiné/: 1.

pozastavit výkon činnosti – a to do doby odstranění závady

prověřit znalosti nutné k ochraně veřejného zdraví u zaměstnanců, kteří vykonávají činnosti epidemiologicky závaţné a případně rozhodnout, ţe tyto znalosti nemá 2.

zakázat nebo omezit pouţívání nejakostní pitné vody, teplé vody nebo vody jiné

jakosti-do doby odstranění závady, jakoţ i stanovit účel, pro který lze takovou vodu pouţívat 3.

určit nápravná opatření nebo změnit nápravná opatření do doby odstranění

závady 4.

pozastavit provoz nebo pouţívání zdroje hluku, vibrací nebo zdroje neionizujícího

záření, je-li to nezbytné k ochraně veřejného zdraví- k ochraně zaměstnanců při práci-do doby odstranění závady 5.

uloţit určení, měření faktorů pracovních podmínek ke zjištění, zda není ohroţeno

veřejné zdraví nebo určení příčiny poškození zdraví-jen drţitel autorizace, akreditace či osvědčení pro příslušný obor měření a vyšetřování 6.

uloţit hodnocení zdravotního rizika osobě, jejíţ činnost můţe být zdrojem

takového rizika 7.

nařídit okamţité uzavření provozovny nebo pozastavení výkonu činnosti na dobu

nejdéle 2 následujících provozních dnů -od okamţiku zjištění porušení povinnosti, které můţe mít za následek ohroţení ţivota nebo zdraví

60

8.

nařídit opatření k provedení rizik plynoucích z fyzikálních, mikroklimatických,

chemických, nebo biologických faktorů pracovních podmínek, fyzické nebo duševní zátěţe a ze souvisejících pracovních podmínek 9.

nařídit změnu opatření přijatých zaměstnavatelem k ochraně zdraví při práci

10.

stanovit přísnější nejvyšší přípustné hodnoty škodlivých faktorů pracovních

podmínek, neţ stanoví zvláštní právní předpisy: -

více škodlivých faktorů na pracovišti

-

při vysokém fyzickém zatíţení vystavených působení škodlivých faktorů

-

při překračování limitních hodnot biologických expozičních testů

-

dle potřeby ochrana zdraví mladistvých zaměstnanců, studentů, spolupracujících

mladistvých rodinných příslušníků nebo ţáků na výukových pracovištích 11.

nařídit z protiepidemických důvodů lékařské prohlídky či jiná vyšetření

k předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění 12. nařídit fyzické osobě, která vylučuje choroboplodné zárodky, ale není nositelem opatření dle zákona. č.258/2000 Sb, vyjma léčení. V případech, ţe ze zákona plyne, ţe opatření uloţené příslušným orgánem ochrany veřejného zdraví je platné do doby odstranění závady, zákon stanoví současně, ţe osoba, které bylo nápravné opatření uloţeno /zaměstnavatel/, je povinna neprodleně informovat příslušný orgán ochrany veřejného zdraví o odstranění závady. Současně, spočívá-li závada v skutečnosti, kterou lze měřit /např. hluk, vibrace, prach/ nebo u níţ lze provést její laboratorní vyšetření /např. vzorek pitné vody, teplé vody/, předloţit i důkaz o dodrţování povinností stanovených přímo pouţitelnými předpisy Evropských společenství a národními právními předpisy nebo uloţených na jejich základě rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví. Provádění státního zdravotního dozoru podle zákona o státní kontrole a zákona. č. 258/2000 Sb,o ochraně veřejného zdraví ve znění pozdějších předpisů nepodléhá reţimu správního řádu. Oblast správního řízení je s účinností od 1.1.2006 upravena z.č. 500/2004 Sb., správní řád. Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví stanoví některé odchylky a to: 1.

ve věcech kategorizace prací,

2.

o uloţení provedení mimořádných měření faktorů pracovních podmínek /§ 39 odst.

2 písm. a/ z.č.258/2000 Sb./, 3.

o stanovení rizikových prací,

61

4.

o stanovení:

a/ minimálního rozsahu a termínů sledování faktorů pracovních podmínek, b/ minimální náplně a termínů periodických lékařských preventivních prohlídek a minimální náplně vstupních a výstupních lékařských preventivních prohlídek, c/ lékařských preventivních prohlídek po skončení rizikové práce pro výkon rizikových prací, 5.

o stanovení způsobu a minimální četnosti sledování zátěţe organizmu

zaměstnanců vykonávajících rizikové práce faktory pracovních podmínek, 6.

o stanovení hygienického limitu faktoru pracovních podmínek neupraveného

prováděcím předpisem, včetně metody jeho stanovení v pracovních podmínkách a souvisejících opatření k ochraně zdraví při práci, 7.

o stanovení nápravných opatření /viz výčet výše/,

8.

o uloţení pokuty za správní delikt

je jediným účastníkem řízení zaměstnavatel nebo tzv.“ samozaměstnavatel.“ Rozhodování ve věcech kategorizace prací a stanovení rizikových prací Příslušný orgán ochrany veřejného zdraví /krajská hygienická stanice/

na návrh

zaměstnavatele nebo tzv. „ samozaměstnavatele“ nebo z vlastního podnětu je oprávněn rozhodovat ve věcech kategorizace 1.

o zařazení prací do třetí a čtvrté kategorie,

2.

o tom, ţe práce druhé kategorie je prací rizikovou

3.

o vyřazení prací z třetí nebo čtvrté kategorie

4.

o tom, ţe práce druhé kategorie jiţ není práce riziková.

Novela z.č. 258/2000 Sb.,o ochraně veřejného zdraví s účinností od 1.10.2003 z.č. 274/2003 Sb., významně změnila to,ţe jiţ příslušný orgán ochrany veřejného zdraví rozhoduje pouze o zařazení prací do třetí a čtvrté kategorie. Do druhé kategorie zařazuje práce zaměstnavatel sám vnitřním opatřením a o zařazení a rozhodných údajích informuje příslušný úřad. Ostatní práce se povaţují za práce kategorie první. Kategorizace prací- spojena s povinnostmi zaměstnavatele, které vycházejí ze zákoníku práce. Povinnost vyhledávat rizika, zjišťovat příčina a zdroje, přijímat opatření k jejich

62

odstraňování. Měřením zjišťovat a kontrolovat rizikové faktory a jejich hodnoty. Omezit na nejmenší moţnou rozumně dosaţenou míru. Pravidelné získávání aktuálních informací o úrovni výskytu rizikových faktorů pracovních podmínek. Dnes pouze jediný zvláštní právní předpis přímo stanoví zařazení práce do kategorie a to z.č. 18/1997 Sb., atomový zákon. Nová vyhláška č.432/2003 Sb.,kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií,limitním hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů a náleţitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli nahradila od 1.1.2004 vyhl. 89/2001 Sb.jiţ neobsahuje seznam příkladových prací.Vychází se pouze z hodnocení rizikových faktorů pracovních podmínek a z konkrétních podmínek výkonu dané práce. Od 27.9.2005 má orgán ochrany veřejného zdraví oprávnění sdělovat Ministerstvu práce a sociálních věcí a orgánům státního odborného dozoru nad bezpečnostní práce /s účinností od 1.7.2005 jsou to orgány inspekce práce/

údaje o výskytu prací zařazených do

kategorie třetí a čtvrté a prací kategorie druhé stanovených úřadem jako rizikové. Zaměstnavatel je povinen sdělit svým jednotlivým zaměstnancům, do jaké kategorie je zařazena jimi vykonávaná práce. Evidenční povinnost zaměstnavatele platí i na dřívější rozhodnutí vydaná podle směrnice č.49/1967 Věstníku Ministerstva zdravotnictví o zdravotní způsobilosti k práci, totiţ podle §106 odst.2 z.č. 258/2000 Sb., pozbývají platnosti aţ poté, kdy nabude právní moci rozhodnutí příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví o tom, ţe zařazuje do kategorie třetí nebo čtvrté. Příslušný orgán ochrany veřejného zdraví rozhoduje také o sledování faktorů pracovních podmínek a stanovení lékařských preventivních prohlídek. Platí pouze pro rizikové práce a pouze u lékařských prohlídek, které nestanoví právní předpis.

Takovými právními předpisy jsou například: a/ vyhláška. č.101/1995 Sb, kterou se vydává Řád pro zdravotní a odbornou způsobilost osob při provozování dráhy a dráţní dopravy,

63

b/ vyhláška č.450/2000 Sb., o kapitánském slibu, zkouškách, odborné a zdravotní způsobilosti členů posádky lodě, průkazech způsobilosti, námořnických kníţkách a o zdravotní péči o členy posádky lodě, c/ vyhláška č.89/2003 Sb., kterou se stanoví poţadavky na zdravotní způsobilost příslušníků Celní správy České republiky a vady a stavy, které vylučují přijetí uchazeče do sluţebního poměru nebo vylučují nebo omezují výkon sluţby / zrušena k 1.1.2007/. Orgán ochrany veřejného zdraví má právo stanovit zaměstnavateli, „samozaměstnavateli,“ pro výkon rizikových prací, s ohledem na expozici zaměstnanců rizikovým faktorům pracovních podmínek: 1/ minimální rozsah a termíny sledování faktorů pracovních podmínek, 2/ minimální náplň a termíny periodických lékařských preventivních prohlídek a minimální náplň vstupních a výstupních lékařských preventivních prohlídek, 3/ lékařské preventivní prohlídky po skončení rizikové práce, jde-li o takové vlivy, které se mohou nepříznivě projevit i po delší době.

Působnost orgánu ochrany veřejného zdraví v některých dalších zvláštních případech Ověření podmínek vzniku onemocnění pro účely posuzování nemocí z povolání Postup při uznávání nemocí z povolání upravuje vyhláškač.342/1997 Sb., kterou se stanoví postup při uznávání nemocí z povolání a vydává seznam zdravotnických zařízení, která tato nemoci uznávají. O uznání rozhoduje příslušné zdravotnické zařízení. Orgán ochrany veřejného zdraví ověřuje podmínky vzniku onemocnění. Zřizování komisí v případech stanovených zákonem o ochraně veřejného zdraví Orgánu ochrany veřejného zdraví zřizuje podle citovaného zákona komisy ve dvou případech: 1.

jde-li o přezkoušení znalostí nutných k ochraně veřejného zdraví /znalostí tzv.

hygienického minima/, jsou podmínkou výkonu činností epidemiologicky závaţných a 2.

jde-li o přezkoušení znalostí pro výkon činností či řízení a kontroly činností ve

speciálně ochranné dezinfekci, dezinsekci a deratizaci

64

Dle zákona. č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví je moţné získat tato osvědčení: 1.

osvědčení k provádění speciální ochranné dezinfekce, dezinsekce a deratizace,

s výjimkou speciální ochranné dezinfekce prováděné zdravotnickým zařízením v jeho objektech, jakoţ i speciální ochranné dezinfekce, dezinsekce, deratizace v potravinářských nebo zemědělských provozech, 2.

osvědčení k řízení a do nad prováděním speciální ochranné dezinfekce, dezinsekce

a deratizace v potravinářských nebo zemědělských provozech, 3.

osvědčení k provádění speciální ochranné dezinfekce, dezinsekce a deratizace, při

které se pouţívají toxické nebo vysoce toxické chemické látky a chemické přípravky. Osvědčení se vydává a je platné na dobu 5 let konkrétní fyzické osobě podnikateli či jeho odbornému zástupci. Od 1.1.2004 jiţ nelze osvědčení nahradit rozhodnutím o autorizaci, uděleným na základě zrušeného zákona č.157/1998 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích.

Orgán ochrany veřejného zdraví jako dotčený orgán státní správy Zejména stavební /zákon č.183/2006 Sb./ váţe výkon státní správy na účast dotčeného orgánu státní správy /správního úřadu/.Obecně dotčený orgán státní správy je podle těchto zvláštních zákonů oprávněn uplatňovat v řízeních, upravených zvláštním zákonem, ochranu jemu svěřených veřejných zájmů. V případě orgánu ochrany veřejného zdraví jde o zájmy vymezené především zákonem č.258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a hodnocení a řízení zdravotních rizik. Jde o odhad míry závaţnosti zátěţe populace vystavené rizikovým faktorům ţivotních a pracovních podmínek a způsobu ţivota. Výsledek hodnocení je podkladem pro řízení zdravotních rizik-coţ je rozhodovací proces s cílem sníţit zdravotní rizika. Povinná osoba si tedy musí k řešení zvláštním zákonem upravené věci obstarat sama stanovisko dotčeného správního úřadu.

65

Prevence vzniku a šíření infekčních onemocnění Orgán ochrany veřejného zdraví uplatní tuto pravomoc v případě, ţe pracoviště zaměstnavatele je ohniskem nákazy, nebo v případě obecné ochrany zdraví populace nebo jejich skupin před vznikem a šířením infekčních onemocnění. Ohniskem nákazy je dle z.č.258/2000 Sb., místo, ve kterém se šíří nákaza-jeho součástí je nebo byl zdroj nákazy fyzické osoby podezřelé z nákazy a sloţky jejich prostředí. Orgán ochranný veřejného zdraví je oprávněn nařídit podle povahy infekčního onemocnění: 1.

zákaz provozu zařízení, provozovny nebo jiné činnosti,

2.

zákaz přepravy určitými dopravními prostředky,

3.

omezení výroby, pozastavení prodeje a zákaz uţívání vody, potravin a dalších

výrobků podezřelých z kontaminace, 4.

provedení ohniskové dezinfekce, dezinsekce a deratizace a asanace /hygienické

zabezpečení / vody a jiných míst a výrobků podezřelých z toho, ţe obsahují původce onemocnění. Ohnisková dezinfekce, dezinsekce a deratizace je citovaným zákonem definována jako činnost směřující k ochraně zdraví fyzických osob a k ochraně ţivotních a pracovních podmínek před původci a přenašeči infekčních onemocnění, škodlivými a epidemiologicky významnými členovci, hlodavci a dalšími ţivočichy v ohnisku nákazy. Jednotlivým fyzickým osobám, které jsou podezřelé z nákazy nebo onemocněly infekčním, onemocněním, můţe příslušný úřad dle povahy infekčního onemocnění formou rozhodnutí uloţit, aby se např. podrobily izolaci, podání specifických imunologických preparátů nebo chemoprofylaktik, potřebnému laboratornímu vyšetření, lékařské prohlídce či karanténním opatřením / mezi ně patří karanténa, lékařský dohled a zvýšený zdravotnický dozor, uvedeno v § 2 z.č. 258/2000 Sb./, povinnost dodrţovat omezení nebo se zdrţet činnosti, která by mohla vést k dalšímu šíření infekčního onemocnění, nebo podmínky výkonu takové činnosti. Dle naléhavosti můţe orgán ochrany veřejného zdraví vyhlásit protiepidemická opatření ústně-den kdy bylo oznámeno rozhodnutí - uvede se do zápisu a neprodleně doručí adresátovi písemné vyhotovení. Do 3 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozhodnutí lze podat odvolání, které dle zákona nemá odkladný účinek. Orgán ochrany veřejného zdraví je oprávněn v případě epidemie nebo nebezpečí jejího vzniku rozhodnutím uloţit:

66

1. zákaz nebo omezení výroby, úpravy, úschovy, dopravy, dovozu, vývozu, prodeje a jiného nakládání s výrobky, kterými můţe být šířeno infekční onemocnění, popřípadě příkaz k jejich zničení, 2. zákaz nebo omezení styku skupin fyzických osob podezřelých z nákazy s ostatními fyzickými osobami včetně zákazu nebo omezení trhů, shromáţdění, uzavření zařízení sociální péče, škol, ubytovacích podniků a provozoven nebo omezení jejich provozu, 3. zákaz nebo omezení výroby, úpravy, dopravy a jiného nakládání s pitnou vodou, vodou uţívanou ke koupání, zákaz pouţívání vod ze studní, pramenů, vodních nádrţí, rybníků, potoků a řek, 4. příkaz k provedení ohniskové dezinfekce, dezinsekce a deratizace na celém zasaţeném území, 5. příkaz k varovnému označení objektů, v nichţ došlo k infekčnímu onemocnění, a text tohoto označení, 6. mimořádné očkování a preventivní podání jiných léčiv, 7. zákaz nebo nařízení další určité činnosti k likvidaci epidemie nebo nebezpečí jejího vzniku. Příslušný úřad pro ochranu veřejného zdraví /krajská hygienická stanice/ v případě mimořádné události stanoví mimořádná opatření, která nejsou uvedena v zákoně nařízením krajské hygienické stanice. Vyhlášení se provede vyvěšením na úřední desce krajské hygienické stanice na dobu 15 dnů. Den vyhlášení je první den vyvěšení nařízení. Nařízení nabývá účinnosti patnáctým dnem následující po dni vyhlášení, pokud není v nařízení stanovena jiná lhůta. Podobně se oznamují i správní rozhodnutí orgánu ochrany veřejného zdraví, nejsou-li správnímu úřadu účastníci řízení známi. Další oprávnění orgánu ochrany veřejného zdraví u zaměstnavatelů, kteří se zabývají provozováním stravovacích sluţeb: 1. oprávnění nařídit odběr a uchovávání vzorků podávaných pokrmů-z důvodu zdravotní nezávadnosti či podezření na vznik infekčního onemocnění 2. určit rozsah a dobu plnění této povinnosti

67

Závodní preventivní péče-oprávnění Státní zdravotní dozor nad plněním povinnosti zajistit závodní preventivní péči Zákon o péči o zdraví lidu uloţil zaměstnavateli novelou účinnou od 1.4.1992 povinnost zajistit pro zaměstnance závodní preventivní péči s cílem zajistit ochranu zdraví zaměstnanců. Kontrolní oprávnění orgánu ochrany veřejného zdraví bylo zaloţeno zákonem č. 258/2000 Sb. Dosud nebyla zákonem upravena šíře informační povinnosti zaměstnavatele ve vztahu k lékaři závodní preventivní péče. Je však v zájmu zaměstnavatele i zaměstnanců, aby lékař závodní preventivní péče měl co nejširší znalosti o podmínkách výkonu prací, aby mohl v jejich souvislosti posoudit ochranu zdraví zaměstnanců. Přezkum opatření zařízení závodní preventivní péče orgánem ochrany veřejného zdraví Dle § 39 odst.2 z.č. 258/ 2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, můţe zařízení vykonávající závodní preventivní péči poţádat zaměstnavatele o provedení mimořádných měření faktorů pracovních podmínek a ten je povinen taková měření zabezpečit. Nejprve se můţe obrátit na příslušný orgán ochrany veřejného zdraví o přezkum takového opatření zařízení závodní preventivní péče a to dle zákona o péči o zdraví lidu. Nejde o správní řízení, povinnost zaměstnavatele je dána zákonem. Orgán ochrany veřejného zdraví posuzuje důvody k provedení mimořádných měření a opatření potvrdí nebo shledá nedůvodným.

Ukládání pokut za správní delikty zaměstnavatele, náhrada nákladů Správní pokutu za nesplnění či porušení právní povinnosti zaměstnavatele nebo, „samozaměstnavatele“ lze uloţit na základě z.č. 258/2000 Sb. za nesplnění či porušení povinností stanovených: 1.

z.č. 258/2000 Sb.,

2.

zvláštními předpisy, pokud upravují působnost v oblasti ochrany veřejného zdraví,

68

3.

přímo pouţitelnými předpisy Evropských společenství,

4.

právním předpisem krajské hygienické stanice,

5.

zvláštními právními předpisy k ochraně zdraví při práci /zákoník práce a jeho prováděcí předpisy v této oblasti/

6.

zvláštními právními předpisy k zajištění a výkonu závodní preventivní péče.

Horní hranice pokuty činí 2000 000 Kč, pokud došlo k poškození zdraví fyzické osoby, vzniku nebo hrozbě epidemie pak se horní hranice pokuty zvyšuje na 3000 000 Kč. Při opakovaném zjištění a to do 3 let ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o uloţení předchozí pokuty, stanoví se horní hranice pokuty ve výši desetinásobku uvedených částek, tj. 20 000 000 Kč, resp. 30 000 000 Kč. Pokutu aţ do 100 000 Kč můţe orgán ochrany veřejného zdraví uloţit zaměstnavateli za uvedení nepravdivých údajů a informací a dále za ztěţování či maření výkonu státního zdravotního dozoru. Upuštění od uloţené pokuty:/není na to právní nárok/,nutno vypořádat v odůvodnění rozhodnutí -současně musí být splněny 1. náprava protiprávního stavu bezprostředně po jeho zjištění, 2. Orgán ochrany veřejného zdraví - nutná účinná součinnost, 3. nesmí dojít k poškození zdraví fyzických osob ani ke vzniku nebo hrozbě epidemie. Pokutu ukládá a vybírá orgán ochrany veřejného zdraví s účinností od 1.1.2006 po novele z.č. 258/2000 Sb., z.č. 444/2005 Sb., celní úřad přísl. dle sídla orgánu ochrany veřejného zdraví, který pokutu uloţil. Náklady vzniklé plněním povinnosti nese osoba, které je povinnost uloţena, pokud z.č. 258/2000 Sb., nebo zvl. pr. Předpis nestanoví jinak. Náklady při výkonu státního zdravotního dozoru se řídí zákonem o státní kontrole. Dle zákoníku práce náklady vzniklé výkonem kontroly nad bezpečností a ochranou zdraví při práci hradí stát. Činnost orgánu veřejného zdraví je hrazena ze státního rozpočtu. Orgán ochrany veřejného zdraví můţe uloţit kontrolované osobě /zaměstnavateli/ úhradu nákladů přizvanému zdravotnímu ústavu nebo Státnímu zdravotnímu ústavu. Ne však náklady orgánu ochrany veřejného zdraví.

69

Obvykle jde o náklady za laboratorní vyšetření, měření a související náklady /odběr vzorků, zpracování protokolu atd. /. Náhrada nákladů správního řízení dle z.č.500/2004 Sb., správní řád je odlišná. Zde se pouţije paušální částka stanovená prováděcím právním předpisem – vyhl.č.520/2005 Sb. v řízeních,která byla vyvolána porušením právní povinnosti účastníka takového řízení.Paušální částka činí 1000 Kč a zvyšuje se aţ na nejvýše 6000 Kč ve zvláště sloţitých případech nebo pokud byl přibrán znalec.

3.2. Zhodnocení právní úpravy Při hodnocení právní problematiky hygieny práce je třeba se zaměřit na níţe uvedenou problematiku pracovnělékařské péče se zaměřením na podstatné právní instituty.

Závodní preventivní péče – pracovnělékařská péče Úmluva Mezinárodní organizace práce /MOP/ č. 161 z roku 1985 o závodních zdravotních sluţbách /Occupational Health Services Convention/, jíţ je Česká republika signatářem /Úmluva byla publikována pod č. 145/1988 Sb.,/ ukládá zavést systém závodních zdravotních sluţeb pro všechny zaměstnance. Závodní preventivní péče je starší pojem starší české legislativy a pojem pracovnělékařská péče stanoví novější právní předpisy. Oba názvy znamenají totéţ. Z.č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu v § 40 je dána povinnost zaměstnavatelů. Dle § 81 ZPZL je organizace povinna- právnická osoba i podnikající fyzická osoba povinna zajistit pro své zaměstnance závodní preventivní péči. Bliţší podmínky vyhlášky ministerstva zdravotnictví zatím nestanovila. Je nutné přesto vycházet ze starších a novějších předpisů.

___________________________ A KOL, Šubrt, et al. Bezpečnost a ochrana zdraví při práci. 2. Olomouc : [s.n.], 2007. 2 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu -§ 9 odst.2, § 18a, §35a, §40,z.č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění : § 21odst.3,§ 35,z.č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví. [s.l.] : [s.n.], 12)BOŘIVOJ 13)Z.č.

1966/2000.

70

Právní úprava pracovnělékařské péče-zhodnocení právní úpravy Pracovnělékařskou péči /závodní preventivní péči/ v současnosti upravují zejména tyto předpisy: 1. z.č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu-§ 9 odst.2, § 18a, §35a, §40, 2. z.č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění- § 21odst.3,§ 35, 3. z.č. 262/2006 Sb., zákoník práce- § 32,§ 41 odst.1 písm.a/,b/,d/ a f/, § 52 písm.d/ a e/, § 56 odst.1 písm.a/,§ 94 odst.2, § 102 odst.6,§ 103 odst.1 písm.a/ aţ e/,§ 106 odst.4 písm. b/, § 108 odst.3 písm.b/, § 235 odst.3 písm.c/,§ 245 odst.2, § 247 odst.1 a 3, 4. zákon o BOZP- §2 odst.1 písm.f/, 5. z.č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikací- §84 a § 87 a prováděcí vyhl.č.277/2004 Sb., o stanovení zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel /zkrácený název/, 6. z.č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví - §19 odst.2,§ 40 písm.a/ bod 3,§ 82 odst.2 písm. e/,n/ a o/ a odst.4, § 92 odst.1, 7. nejobecněji pracovnělékařské preventivní prohlídky upravuje směrnice ministerstva zdravotnictví /MZ/ č.49/1967 Věstníku MZ-je nadále platná na základě § 14 odst.3 z.č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv /je však značně zastaralá/ 8. vyhl.101/1995 Sb., kterou se vydává Řád pro zdravotní a odbornou způsobilost osob při provozování dráhy a dráţní dopravy, 9. nař.vl.č.352/2003 Sb., o posuzování zdravotní způsobilosti zaměstnanců jednotek hasičských záchranných sborů podniků a členů jednotek sborů dobrovolných hasičů obcí a podniků, 10. nař.vl.č.590/2006 Sb., kterým se stanoví okruh a rozsah jiných důleţitých osobních překáţek v práci-bod 2 přílohy.

Obsah a zajištění závodní preventivní péče -zhodnocení Závodní preventivní péče je vykonávána dle § 35 a zákon o péči o zdraví lidu v níţe uvedených 3 sloţkách: /nelze se omezit pouze na lék.prohlídky/

71

1. odborná poradenská činnost pro zaměstnavatele, zaměstnance a zástupce zaměstnanců-v otázkách ochrany a podpory zdraví a sociální pohody zaměstnanců, zejména v záleţitostech, týkajících se technologií, technického vybavení, výběru osobních ochranných pracovních pomůcek, stanovení reţimu práce a odpočinku, včetně rozvrhu pracovní doby, při školení zaměstnanců v oblasti první pomoci a ochrany zdraví při práci a v obdobných záleţitostech, 2. preventivní činnost s hygienickým zaměřením- pravidelný dohled na pracovištích a v dalších zařízeních podniku, vyhodnocení expozice zaměstnanců rizikovým faktorům pracovních podmínek, podíl na kategorizaci prací a vyhlašování rizikových prací, spolupráce s orgány státního zdravotního dozoru, 3. preventivní činnost s klinickým zaměřením, tj. předepsané lékařské preventivní prohlídky zaměstnanců a poskytování první pomoci. Smlouva o zajištění závodní preventivní péče/analogie §724-§732 občanského zákoníku /OZ/ smlouva příkazní,nepojmenovaná smlouva-není jako výslovný smluvní typ upraven/.Smlouva mezi zdravotnickým zařízením /dodavatelem/ a zaměstnavatelem je uzavřena dle § 51 a § 491/1,2 OZ-z.č.40/1964 Sb. Moţnost volby se tedy netýká závodní preventivní péče/§9/2 ZPZL/Platí to však pouze na lék prohlídky či další výkony zařazené do systému závodní preventivní péče. Fyzická osoba si tedy přednostně nemůţe svobodně zvolit svého lékaře, klinického psychologa a zdravotnické zařízení. Toleruje se to v případě prací první kategorie – registrující lékař jako náhradní způsob zajištění závodní preventivní péče. Pokud však jde o druhou a vyšší kategorii spolu k zajištění písm. b/ a c/ je nezbytné mít smlouvu uzavřenou alespoň pro tyto účely. Pokutu do výše 2000 000 Kč můţe dle §92/1 z.č. 258/2000 Sb, o ochraně veřejného zdraví uloţit krajská hygienická stanice /v Praze- Hygienická stanice hlavního města Prahy/ jako orgán státního zdravotního dozoru.

Systém lékařských preventivních prohlídek Ač je právní úprava částečně zastaralá a obtíţně přehledná lze určit níţe uvedenou strukturu zdravotní způsobilosti zaměstnance k práci:

72

1. vstupní prohlídky a/před vznikem pracovního poměru- § 32 zákoníku práce, § 8 směrnice č.49/1967 – o posuzování zdravotní způsobilosti k práci- věstník ministerstva zdravotnictví je nutné u všech zaměstnanců nastupujících do pracovního poměru, závodní preventivní péči mají povinnost zajistit všichni zaměstnavatelé-lze i náhradním způsobem b/ při změně práce- tj. při změně pracovní smlouvy v ujednání o druhu práce nebo při převedení zaměstnance na jinou práci-pokud nebyla posuzována v rámci předchozí lékařské prohlídky 2 periodické prohlídky- dle směrnice podmínka pro výkon práce-rizikové práce, práce při nichţ můţe zaměstnanec ohrozit zdraví spolupracovníků nebo obyvatelstva /například řidiči z povolání, ţelezniční zaměstnanci, letci z povolání, obsluha některých stavebních strojů, jeřábníci a vazači břemen, řidiči výtahů a obsluha transportních zařízení, osoby pracující s výbušninami a zaměstnanci škol, školských zařízení a zařízení sociální péče/ a dále zaměstnanci, u nichţ je vyţadována zvláštní zdravotní způsobilost /zaměstnanci v podzemí a hutích, ve výšce a lodníci/.Periodicitu stanoví právní předpis například řidiči z povolání 1x za 2 roky a po dovršení 50 let věku kaţdoročně /§87/2 z.č. 361/2000 Sb./ 3. řadové prohlídky- § 15 směrnice př pro administrativu a řídící pracovníky a jednodušší manuální činnosti-tam kde nejsou předepsány periodické-min. 1x za 5 let a u starších 50 let min.1x za 3 roky 4. mimořádné prohlídky-v případech stanovených právním předpisem-př.rizikové práce pokud je nařídí orgán hyg. sluţby 5. výstupní prohlídky- v případech, kdy musí být vstupní /§9/1 směrnice/,obtíţné před skončením pracovního poměru zaměstnance přinutit-zejména v zájmu zaměstnavatele zjistit důsledky práce na jeho zdravotní stav 6. následné prohlídky- §12/8 směrnice, u rizikových prací, po skončení rizikové práce v rizikovém prostředí-dohoda orgánu hygienické sluţby s přísl. oddělením nemocí z povolání

73

Zaměstnanci pravidelně pracující v noci-periodická prohlídka min. 1x za rok, § 94/2 dle zákoníku práce jinak dle potřeby a vstupní a mimořádné Mladiství- vstupní a periodické prohlídky. min. 1x za rok- v obou případech platí pouze pro prac.poměr Zaměstnanci mají povinnost podrobit se pracovnělékařským prohlídkám vyšetřením nebo očkováním, kt. stanoví zvl. právní předpisy, tj. i směrnice č.49/1967 Věstníku ministerstva zdravotnictví a dalšími právními předpisy-§106/4 písm.b/ n ZP/ .Jinak jde o porušení pracovní kázně- můţe být i důvod pro výpověď z prac. poměru/§52/g ZP / či okamţité zrušení pracovního poměru /§ 55/1 písm. b ZP/. U vstupních a periodických prohlídek /§ 12-14 směrnice/ bez prohlídky nelze práci vykonávat. Finanční úhradu lék, preventivních prohlídek hradí zaměstnavatel. Vyjma první pomoci a prohlídek sub2 vyjma řidičů 4 a 6 -hradí lékařskou prohlídku zdravotní pojišťovna -§ 35z.č.48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. Dle § 101/6 ZP náklady spojené se zajišťováním bezpečnosti a ochrany zdraví při práci hradí zaměstnavatel, nesmějí být přenášeny přímo ani nepřímo na zaměstnance. Vţdy musí uhradit u noční práce a u mladistvého-§ 94/2 a § 247/1 ZP. Systém lékařských prohlídek se nevztahuje na zaměstnance pracující na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr/dohoda o provedení práce a o pracovní činnosti/.Na ně se nevztahuje zákoník práce ani směrnice 49/1967 Věstníku ministerstva zdravotnictví /MZ/ či speciální předpisy. Výstupem lékařské preventivní prohlídky je lékařský posudek, kde je uvedeno, zda je zaměstnanec způsobilý či nezpůsobilý konat příslušnou práci či jen za stanovených podmínek /př. s brýlemi, vsedě, v teple atd./

Pracovněprávní důsledky lékařských preventivních prohlídek Zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci, který.se podrobil lék.prohlídce,vyšetření nebo očkování, případnou ztrátu na výdělku, ve výši průměrného výdělku, tj. poskytnout náhradu mzdy /§103/1 písm.e nZP. Od 1.1.2007 jde o důleţitou osobní překáţkou v práci. /dříve překáţka v práci z důvodu obecného zájmu/. Pracovnělékařská prohlídka je úkon v rámci bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a zaměstnanec má právo na vyslání zásadně v pracovní době.

74

Pokud lékařský posudek konstatuje, ţe zaměstnanec nesmí přísl. práci vykonávat, nemůţe ho zaměstnavatel dále takovouto prací zaměstnávat /§103/1 písm.a ZP- náročnost práce neodpovídá zdrav.způsobilost/ Zaměstnavatel můţe podat opravný prostředek -§77§77b z.č.20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu. Návrh na přezkoumání lékařského posudku se podává u zdravotního zařízení, které je vydalo, jinak se postupuje správnímu úřadu, který vydal, rozhodnutí o registraci či jeho zřizovateli. Zaměstnavatel je povinen převést zaměstnance na jinou práci dle § 41/1 písmena a zákoníku práce pokud pozbyl dle lékařského posudku nebo rozhodnutí přísl. správního úřadu dlouhodobě způsobilost konat dále dosavadní práci- je nutná dlouhodobost ztráty zdravotní způsobilosti. Ze stejného důvodu můţe dát zaměstnanci výpověď z pracovního poměru /§52písm,e,ZP/ .Speciálním důvodem je zdrav nezpůsobilost doloţena zmiňovanými dokumenty pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohroţení touto nemocí, anebo pokud dosáhl zaměstnanec na pracovišti, určeném rozhodnutí přísl. orgánu ochrany veřejného zdraví nejvyšší přípustné expozice v hornictví /§41/1písm.b a §52 písm. d.ZP/ Za daného právního stavu je nutné připustit, ţe podkladem pro převedení zaměstnance na jinou práci nebo pro dání výpovědi ze zdravotních důvodů můţe být i lékařský posudek vydaný kterýmkoliv ošetřujícím lékařem, včetně registrujícího lékaře zaměstnance. Je moţné převedení na jinou práci na dobu do skončení pracovního poměru na základě výpovědi /§52 písm. d nebo e, dle-zákoníku práce/ stejně jako dání výpovědi. Nepřevedení zaměstnance na jinou práci znamená překáţku na straně zaměstnavatele – je nutné poskytnout náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu do skončení pracovního poměru /§208 ZP/. Pokud dá zaměstnavatel zaměstnanci výpověď pro zdravotní nezpůsobilost /§52 písm. d.ZP/ tj. z důvodu pracovního úrazu, nemoci z povolání či dosaţení expozice, přísluší zaměstnanci odstupné ve výši nejméně 12 násobku průměrného měsíčního výdělku /§67 ZP/.Pokud je převeden na jinou, méně placenou práci z výše uvedených důvodů i z důvodu obecné zdravotní nezpůsobilosti /§41/1 písm. a a b n,ZP/,přísluší mu doplatek ke mzdě či platu do výše průměrného výdělku, kt. dosahoval před převedením /§139/1 nZP/. I tehdy pokud ukončil pracovní poměr a nastoupil u jiného zaměstnavatele, protoţe dosavadní nemá jinou vhodnou práci /§139 /2 n,ZP/.Doplatek mu bude poskytovat další a on se bude refundovat u původního. Analogicky se postupuje i u případného dalšího pracovního úrazu či nemoc z povolání.

75

Za převedení na jiný druh práce nelze povaţovat dohodu o změně druhu práce změnou pracovní smlouvy. Převedení na jinou práci je jednostranný právní úkon, který se zaměstnanec musí podrobit i proti své vůli. /§41/3 novela ZP/. V případě pracovního úrazu nebo uznané nemoci z povolání přísluší zaměstnanci náhrada za ztrátu na výdělku v rámci náhrady škody /§370, §371 novela ZP/, kterou uhradí příslušná pojišťovna, u které je zaměstnavatel pojištěn pro účely své odpovědnosti za pracovní úrazy a nemoci z povolání. /§365 novela ZP a § 205 d dřívějšího zákoník prácenevztahuje se pouze na organizační sloţky státu/

3.3. Problémy vyskytující se v dané právní oblasti Platná právní úprava v oblasti hygieny práce je částečně zastaralá a někdy obtíţně přehledná. Na některých místech právních předpisů nelogická a nesmyslná. Příklad: doplatky do průměrného výdělku dle nového zákoníku práce.

Především firemní kultura ovlivňuje bezpečnost a hygienu práce proto si uvedeme níţe uvedený nástin problémů a následného řešení. Firemní kultura závisí na řadě ukazatelů, mezi něţ patří péče o zdraví a bezpečnost pracujících, o jejich osobní rozvoj a o jejich aktivní a iniciativní přístup k řešení problémů organizace.

Novější

ergonomické

koncepce

zdůrazňují

hodnotu

komplexního

systémového přístupu k otázkám bezpečnosti práce a ochrany zdraví na pracovišti. Praxe se dle mého názoru musí zaměřit na kulturu práce, bezpečnost práce, ochranu zaměstnanců, pracovní prostředí a pracovní podmínky. Novější ergonomické koncepce zdůrazňují hodnotu komplexního systémového přístupu k otázkám bezpečnosti práce a ochrany zdraví na pracovišti. Základním poţadavkem je trvalá a intenzivní pozornost, kterou věnuje vrcholové vedení společnosti této problematice, jakoţ i zapojení všech zaměstnanců do aktivní spolupráce na tomto poli. ______________________________ 14)

JANÁKOVÁ, ANNA. Bezpečnost a ochrana zdraví při práci. 3. Olomouc : Anag, 2004.

76

Podle odhadu Evropské unie dochází v členských zemích Evropské unie ročně k více neţ sto tisícům smrtelným pracovním úrazům. Prevenci a osvětě, která by sníţila počet úrazů zaviněných z nedostatečné ochrany zdraví a bezpečnosti práce, se věnuje Evropská agentura pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci. Ta loni spustila první celoevropský portál, který zveřejňuje informace související s předcházením rizik v práci http:://osha.eu.int. Kultura podniku závisí na řadě ukazatelů, mezi něţ patří péče o zdraví a bezpečnost pracujících, o jejich osobní rozvoj a o jejich aktivní a iniciativní přístup k řešení problémů organizace. Tato aktivita zaměstnanců se prospěšně projevuje i v ekonomice celého podniku. Dle mého názoru je nutné se zaměřit především na níţe uvedené postřehy a tyto nepodceňovat a přijmout a poučit se ze zahraniční praxe a přijmout zahraniční zkušenosti: 1. INVESTICE DO PRACOVNÍHO PROSTŘEDÍ ZLEPŠUJÍ ZDRAVÍ LIDÍ Několik příkladů úspěšné implementace těchto ergonomických zásad dokumentuje, jakých úspor je moţno dosáhnout pomocí sníţení nemocnosti, úrazů, nehodovosti, a jak se pozitivně projevují ve zlepšené produktivitě práce. Profesor Andy Imada z Univerzity v Jiţní Kalifornii uskutečnil před několika lety velký makroergonomický intervenční program ke zlepšení bezpečnosti a zdraví ve společnosti, která vyrábí a šíří produkty nafty. Strategickým plánem bylo zlepšení bezpečnosti, organizační změny ke zlepšení pracovních podmínek a zvýšení bezpečnosti a tři makroergonomické akční plány: zlepšení účasti lidí, zlepšení komunikací a integrace bezpečnosti do kultury organizace. V programu bylo vyuţito participativního přístupu tak, ţe řídicí pracovníci začlenili do akce všechny úrovně managementu a dozoru, personál terminálů a plnicích stanic jakoţ i řidiče kamionů. V průběhu několika let byly zkoumány mnohé

aspekty

designu

organizace

a

struktury

managementu

i

procesy

z

makroergonomické perspektivy. Byly provedeny modifikace zařízení vycházející z participativního přístupu, byly vytvořeny nové metody výcviku bezpečnosti navrţené zaměstnanci, zaměstnanci dostali více příleţitostí k výběru nových nástrojů a zařízení pro svou práci. Po dvou letech po začátku instalace programu bylo dosaţeno sníţení úrazů o 54 %, nehod motorových vozidel o 51 %, úrazů mimo práci o 84 %, zameškaných pracovních dnů o 94 %. O čtyři roky později došlo k dalšímu sníţení nepracovních úrazů. Prof. Imada

77

soudí, ţe největší příčinou těchto zlepšení bylo to, ţe se podařilo úspěšně začlenit bezpečnost do organizační kultury. 3. DŮLEŢITÉ JE VTÁHNOUT DO ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ ZAMĚSTNANCE Pojišťovací společnost Tokyo Marine and Fire Insurance Company Inc. v USA provedla školení v r. 1992 o ergonomii v sedmi podnicích, které tvořily její zákazníky. Školení v trvání jednoho dne se zúčastnili inţenýři, personál oddělení pro lidské zdroje a členové komisí pro bezpečnosti práce. Výcvik byl zaměřen na techniky hodnocení pracovních podmínek samotnými pracovníky a provádění zlepšení (participativní ergonomie). V šesti podnicích

byly

údaje

ze

seminářů

pouţity

k

implementaci

ergonomického

participativního programu, sedmý podnik se toho nezúčastnil. V šesti podnicích byly zjištěny tyto výsledky: pokles úrazů ze 131 na 42 (sledované období: 6 měsíců před a po zavedení změn), v dolarech to byl pokles z částky přes 600 tisíc na 72 tisíc. Sníţení úrazů bylo docíleno ne jednou velkou, ale mnoha malými změnami. U sedmého podniku nedošlo k ţádnému srovnatelnému poklesu, nýbrţ spíše ke zhoršení. 3. ERGONOMIE JE TAKÉ SOUČÁSTÍ KULTURY FIRMY Management společnosti Deere and Company (největší výrobce zemědělských strojů v severní Americe) v r. 1979 konstatoval, ţe tradiční intervence jako např. školení zaměstnanců ve zvedání břemen a konzervativní lékařská péče samy o sobě nemají úspěch vzhledem ke sníţení úrazů. Rozhodli se pouţít ergonomických principů ke sníţení fyzického stresu při práci. Ve všech továrnách, slévárnách a distribučních střediscích v USA a v Kanadě byli ustaveni koordinátoři ergonomie, vybraní z oddělení průmyslového inţenýrství a bezpečnosti práce. Byli proškoleni v ergonomii, prováděny byly analýzy práce, v nichţ podnik zavedl vlastní postupy. Program byl zaloţen na široké participaci zaměstnanců. Jde o jeden z nejznámějších úspěšných bezpečnostně ergonomických programů. Od r. 1979 byl zaznamenán pokles incidence úrazů zad, v r. 1984 se sníţily náklady na kompenzaci o 32%. Kaţdým rokem byly zavedeny stovky aţ tisícovky ergonomických zlepšení. V současné době je ergonomie zabudována do operační kultury podniku. 4. SNÍŢENÍ NEGATIVNÍHO VLIVU POČÍTAČŮ NA ZDRAVÍ LIDÍ Od 80. let minulého století se datuje velký rozmach počítačů, které pronikly do mnoha lidských činností. U nás k tomu došlo asi s desetiletým zpoţděním, nicméně dnes si nelze

78

představit ani jednu kancelář bez počítače. Brzy se zjistilo, ţe obrazovky počítačů sice přinášejí mnohá zlepšení práce, avšak je s nimi spojena řada potíţí zaměstnanců, především se zrakem a s pohybovou soustavou. Kvalita původních obrazovek se sice v průběhu času velmi zlepšila díky vyšší schopnosti rozlišovat malé detaily a barvy, nicméně kvalita pracovního prostředí zůstala stejná, ne-li v některých případech dokonce horší. V samotné praxi je moţnost vidět a posoudit mnoho kancelářských pracovišť nasbírat tím řadu odborných zkušeností, coţ určitě potvrdí kaţdý z Vás. 5. NEPODCEŇOVAT ZRAKOVÉ POTÍŢE A SNIŢOVÁNÍ VÝKONU Průzkumy na pracovištích bylo zjištěno, ţe aţ 70 % uţivatelů si stěţuje na potíţe se zrakem: zarudlé oči, svědění, pálení, zvýšené slzení, někdy zamlţené a rozmazané vidění, případně i dvojité vidění předmětů. Rozsáhlý výzkum potvrdil, ţe jde o projevy únavy zraku a ţe práce u obrazovek nevede ke zhoršování stavu očí, nýbrţ ţe jde o přechodné stavy. Únava je tím vyšší, čím déle člověk u obrazovky nepřetrţitě pracuje. Dostavuje se sice v mírné formě jiţ po 2 hodinách práce, zřetelnější je po 4 hodinách a po osmihodinové práci se potíţe silně zvyšují. Příčiny jsou zhruba dvojí: zaostřování pohledu do blízka a přizpůsobování zraku poměrům jasu v místnosti. Zaostření pohledu obstarává oční čočka, která se smršťuje pomocí drobných vnitroočních svalů. K uvolnění těchto svalů dochází při pohledu do dálky. Kromě toho jsou zde ještě zapojeny další drobné svaly, ovládající souhlasné pohyby obou očí; čím blíţe je předmět, tím více jsou namáhány. Velmi kontrastní poměry jasu vedou k projevům námahy očí mechanismem adaptace na světlo či tmu.

6. NEPODCEŇOVAT POKLES POZORNOSTI Člověk trpící zrakovými potíţemi není zákonitě dobře soustředěn na svou práci, dopouští se chyb a jeho pracovní výkon silně klesá. Lidé s vadami zraku (obvykle to bývá krátkozrakost, dalekozrakost a astigmatismus, méně často pak latentní šilhání) bývají náchylnější k zrakovým potíţím. Důleţitá je správná korekce vady - dobře korigované vady práci u obrazovek nevadí. Setkáváme se, se situacemi, kde v podlouhlé místnosti byly umělé světelné zdroje v ose přímého pohledu pracovníků nad jejich monitory, naopak v jednom případě šlo o velmi vysokou místnost, v níţ osvětlovací tělesa nedostatečně osvětlovala strop, který byl velmi tmavý. V dalších dvou případech byla okny vidět plocha stěn budov, které za slunečného

79

počasí byly oslnivě bílé. Pozornost lidí u počítačů je tak přitahována tímto jasem; pracovníci se neubrání pohledům na oslňující plochu. Ve výškových budovách bývá problém průhled na jasnou oblohu ve vyšších patrech. Velkým problémem jsou "moderní" budovy, v nichţ je celá stěna prosklená. Ty jsou pro počítače krajně nevhodné. 7. NAMÁHAVOST SEDAVÉHO ZAMĚSTNÁNÍ A POTÍŢE Mnoho ergonomů právem tvrdí, ţe sedavá práce je namáhavá. Platí to zejména tehdy, udrţuje-li člověk delší dobu neměnnou polohu těla. Při strnulém sezení dochází ke statické zátěţi svalů udrţujících polohu hlavy, krku, ramen a trupu, coţ znamená, ţe svaly pracují pasivně, nepohybují se. Je blokován průtok krve a rády se vytvářejí drobné lokální spasmy (kontraktury), které začínají bolet, přičemţ se bolest šíří i do okolních partií. 8. OBECNÉ ERGONOMICKÉ ZÁSADY PRO SEZENÍ U POČÍTAČE - povaţuji toto za důleţité nepodceňovat vzhledem k nemocím z povolání Hlavní zásadou je, ţe člověk nemá sedět ztrnule, ale co nejvíce a často se pohybovat. Jde o tzv. dynamické sezení, při kterém je prospěšná častá změna polohy těla. Je lépe měnit polohu dříve, neţ se objeví bolestivé pocity. Důleţité jsou téţ časté preventivní minipřestávky, které jsou prospěšné nejen pohybovému aparátu, ale i zraku, při kterých člověk vstane, protáhne se, podívá se z okna do dálky a na chvíli vypne z pracovního soustředění. Pro počítač se osvědčuje správný nábytek, zejména stůl a pracovní ţidle. Výška pracovního stolu má být v přiměřeném vztahu k výšce sedadla, a to tak, aby předloktí svíralo v lokti s nadloktím úhel větší neţ 90° při rukách poloţených volně na klávesnici. Je-li úhel menší, vede to k větší námaze ramenního pletence. To znamená, ţe výšku sedadla je třeba uzpůsobit výšce pracovního stolu. Důleţitá je podpěra zápěstí; osvědčují se pruţné podloţky před klávesnicí, které usnadňují práci na klávesnici. Uvedené poměry platí i pro intenzivní práci s myší. Pracovní sedadlo má mít mírně zvednutou zadní část a zkosenou a zaoblenou přední hranu, aby nedocházelo ke stlačování stehen. Je-li nutno (zejména u menších lidí) zvýšit sedadlo a nohy nedosáhnou na podlahu, osvědčují se noţní podloţky. Pracovní ţidle má usnadňovat zaujetí správné polohy trupu, aby zátěţ páteřních plotének byla optimální. Toho lze docílit jednak zvednutím pánve pomocí polštáře či klínové podloţky, jednak podpěrou zad v oblasti přirozeného prohybu

80

páteře směrem dopředu. Tím se narovná trup, aniţ jsou staticky namáhány zádové svaly udrţující polohu těla. Na co si dát při instalaci počítače pozor Okna nasměrovaná na východ či na západ propouštějí příliš mnoho jasu půl dne, okna směrem na jih celý den. Okna se proto musí clonit, a to sníţí celkové osvětlení místnosti, takţe se musí celodenně svítit, coţ znamená zvýšené náklady na elektrickou energii. Všeobecně řečeno: příliš mnoho světla není pro počítačové obrazovky vhodné, ale současně ani příliš velká tma ne - dochází k velkému kontrastu mezi jasem obrazovky a tmavým prostředím. Za tmy je dobré v místnosti svítit. Totéţ vlastně platí i pro dívání se na televizi - tlumené světlo v místnosti je lepší neţ tma. Dále je třeba dávat si pozor na lesklé předměty v zorném poli - čím větší je plocha předmětu, tím je to pro zrak horší. Například sklo na pracovní stůl nepatří, jednak pro odlesky světla a jednak proto, ţe studí na ruce. Lesklá podlaha přitahuje pohled. Obecně platí, ţe předměty leţící pod zrakovou osou způsobují námahu zraku více neţ předměty nahoře. Jak únavě zraku předcházet Výzkum i praktické zkušenosti přinesly několik zásad, které je třeba dodrţovat, aby se lidem u obrazovek pracovalo dobře: Obrazovka by měla být od očí v minimální vzdálenosti 40 cm, můţe být i dále, ne však blíţe. Záleţí téţ na velikosti pouţívaného písma: čím menší je písmo, tím více namáhá zrak. Vyhovuje obvyklá velikost písma 12 (pochopitelně záleţí i na typu fontu a způsobu zobrazení). Horní okraj obrazovky má být ve výši očí sedícího pracovníka. Čím je výše, tím více namáhá oči a krční svaly. Při pohledu nahoru oči vysychají, člověk méně mrká a tím se neobnovuje slzný film na povrchu oka, který chrání oko před prachem a bakteriální infekcí a jinými vnějšími vlivy. Typické potíţe se pak projevují jako škrábání či jako pocit cizího tělesa v oku. Obrazovka nemá být umístěna tak, aby se na ní zrcadlilo okno anebo naopak, aby pracovník seděl čelem k oknu (kontrast většího jasu okna a menšího jasu obrazovky). 9. ZAMĚŘIT SE NA OCHRANU ZDRAVÍ Pomalu se stává zvykem, ţe mnohé firmy, akciové společnosti, podnikatelé a především zaměstnanci dávají přednost co nejvyšším výdělkům na úkor zdraví. Do jedné věty by se daly shrnout poznatky z kontrol stavu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci provedených

81

svazovou inspekcí bezpečnosti práce v odvětvích dřevozpracujícího průmyslu, lesního a vodního hospodářství v České republice. 10. NEPODPOROVAT VYSOKOU PSYCHICKOU ZÁTĚŢ A STÁLÝ STRES Někde zaměstnavatelé vytvářejí podmínky pro bezpečnou a zdraví neohroţující práci – například můţeme uvést akciová společnost ELK Doubrava z Plané nad Luţnicí. Mnohem častěji se při kontrolách setkáváme s porušováním předpisů. Inspektoři bezpečnost práce kromě jiného zjistili, ţe stále významnějším rizikovým faktorem je vysoká psychická zátěţ. Vyplývá to z rostoucího pracovního tempa a důrazného zvyšování nároků na kvalitu práce, ale také z nejistot v zaměstnání, coţ vyvolává stálý stres. Samostatnou kapitolou ovlivňující podmínky pro bezpečnou práci jsou pak nízké sazby v odměňování např. při těţbě a zpracování dřeva v lese. Ty nutí zejména osobu samostatně výdělečně činnou ke zvyšování pracovního tempa bez ohledu na bezpečnost práce.

Z přehledu nejčastěji se vyskytujících rizik a porušování předpisů bezpečnosti práce, který odborníci jako metodickou pomůcku předloţili zaměstnavatelům, je zřejmé, ţe tato oblast je podceňována. Dokonce jsme se setkali s tím, ţe školení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci probíhalo podle neplatných předpisů, znalosti nebyly průkazně ověřeny a nově přijatí zaměstnanci nejsou seznámeni s pracovními postupy, natoţ aby byli zacvičeni. Nebezpečným nešvarem se stává krácení odpočinku mezi směnami a nedodrţování bezpečnostních přestávek na pracovištích se zvýšeným výskytem rizikových faktorů, jako je nadměrná hlučnost, prašnost a monotónnost.

11. ZAMÉŘIT SE NA NOVÉ TECHNOLOGIE, ORGANIZACI A ŘÍZENÍ PRÁCE Přestupků a jevů ohroţujících bezpečnost práce je mnohem více. Některé jsou snadno odstranitelné, kupříkladu pouţívání poškozeného nářadí a pracovních a ochranných pomůcek. Jiné vyţadují soustavnou pozornost, např. zavádění nových technologií a organizace a řízení práce. V ţádném případě nelze připustit, aby honba za penězi odstavila bezpečnost práce na vedlejší kolej, jak se bohuţel v mnoha případech stává.

_________________________ 15)

Kolektiv a spol. Bezpečnost a hygiena práce. Praha : [s.n.], 2008.

82

11. Závěry a doporučení - kritická diskuse nad zjištěnými výsledky bakalářské práce, výsledky a okolnosti, vyvození obecných závěrů Ze zjištěných výsledků bakalářské práce je nutno konstatovat, ţe bezpečnost práce je u nás nedostatečná. Předseda Českého úřadu bezpečnosti práce/ČÚBP/ ing. Jaromír Elbel hodnotí bezpečnost práce dle dostupných materiálů v České republice z hlediska počtu inspektorů SOD, pracovních úrazů a zmiňuje pro budoucnost nutnost koordinátora stavebních prací. Pokud se zamyslíme nad otázkou stavebnictví, bezpečností práce musíme konstatovat. Ţe je nedostatečné předávání rizik vyplývajících vykonávaných činností mezi jednotlivými dodavateli staveb, systémové postupy pro pracovní činnost a vyhodnocení rizik a aby pracovnici měli k výkonu dané práce potřebnou odbornou a zdravotní způsobilost, měli příslušné instrukce k činnostem, které mají provádět a byli seznámeni s případnými riziky práce na daném pracovišti. Předseda českého úřadu bezpečnosti práce /ČÚBP/ ing. Jaromír Elbel hodnotí bezpečnost práce v České republice z hlediska počtu inspektorů státního odborného dozoru/SOD/, pracovních úrazů a zmiňuje pro budoucnost nutnost koordinátora stavebních prací.

Podle vyjádření předsedy Českého úřadu bezpečnosti práce Jaromíra Elbela na bezpečnost práce v České republice dohlíţí pouhých 243 inspektorů. Pro dozor na stavbách má pak Český úřad bezpečnosti práce a jeho osm územních inspektorátů k dispozici jen 145 stavebních specialistů. Stavebnictví zaujímá v počtu smrtelných pracovních úrazů druhé místo za průmyslem. J.Elbl je toho názoru, ţe ve stavebnictví by mělo působit nejméně 450 inspektorů a stále by jich bylo málo.Pracoviště sledují také kontroloři odborů.Podle předsedy úřadu například Odborový svaz Stavba České republiky, inspektory úřadu práce informuje o výsledcích svého dohledu. Podniky, kde odboráři nezjistí závady, nejsou pak primárně vybírány ke kontrole. __________________________ 16)Bezpečnost

práce. [s.l.] : [s.n.], 2008. 200 s. Dostupné z WWW: < www.bozpinfo.cz/knihovnabozp/citarna/clanky/bezpecnost_prace/Staveniste>.

83

V roce 2002 se ve stavebnictví stalo 5545 pracovních úrazů, z toho 46 smrtelných. Celková pracovní neschopnost trvala 259 395 dní, v přepočtu tak bylo z aktivního pracovního ţivota na jeden rok vyřazeno 710 lidí. Průměrné ztráty na úrazu se odhadují na 210 000 korun, smrtelné zranění stojí společnost 8,5 milionu korun. Roční ztráty kvůli pracovním úrazům činily za rok asi 21 miliard korun. Úrazy ve stavebnictví mají dle praxe na svědomí nedostatky v návrhu investičního projektu, špatná organizace, plánování a sledování prací více firem a dodavatelů. Nejčastěji se přihodí při práci ve výškách a nad volnou hloubkou, při rekonstrukcích a bourání, ve výkopech a kvůli nedostatečné péči o technická zařízení a stroje.

Důleţitá je funkce koordinátora K poklesu počtu úrazů na stavbách by měl přispět koordinátor. Se zavedením této funkce počítá zákon o minimálních poţadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na staveništích. Koordinátor by se měl zabývat bezpečnostními opatřeními jiţ při přípravě projektu a měl by sladit činnosti více dodavatelů. Zaměřil by se například na pořádek na staveništích, umístnění pracovišť, výběr příjezdových cest, manipulaci s materiálem, údrţbu technického zařízení, pravidelné kontroly i skladování odpadu a surovin. Jeho působení má přispět také ke zprůhlednění nákladů a stanovení reálných termínů dokončení. Dozor koordinátora na státních stavbách si vyţádá ze státních peněz na 256,5 milionů korun. Svaz podnikatelů ve stavebnictví odhadl náklady na zařízení funkce koordinátora v podnikatelské sféře na 650 milionů korun. Předem ale musím upozornit, ţe nezačne platit zákon č. 266/2006 Sb., o úrazovém pojištění, neboť jeho účinnost byla opětovně odloţena, tentokrát k datu 1.1.2013. Nebude vydáno ani delší dobu avizované nové nařízení vlády, které by nahradilo nařízení vlády č. 494/2001 Sb., kterým se stanoví způsob evidence, hlášení a zasílání záznamu o úrazu, vzor záznamu o úrazu a okruh orgánů a institucí, kterým se ohlašuje pracovní úraz a zasílá záznam o úrazu, neboť bylo rozhodnuto, ţe nové bude vydáno s účinností k datu 1.1.2011, aby se zaměstnavatelé mohli na něj řádně připravit. Pracovní prostředí a zdraví Práce a pracovní prostředí patří k významným determinantám zdravotního stavu jednotlivce i celé populace. Vedle vlivu pozitivního můţe mít práce na zdraví i vliv

84

negativní sahající od bezvýznamných změn (pracovní stigmata) přes závaţnější důsledky (nemoci z povolání) aţ po případy smrtelné. Studium vlivu práce a pracovních podmínek na zdraví je hlavní náplní činnosti Centra pracovního lékařství státního zdravotního ústavu /SZÚ/.

Ochrana zdraví a stres Syndromem vyhoření jsou postiţené zejména organizace, jejichţ kultura vytváří stresující pracovní prostředí. K jednomu z preventivních opatření vzniku stresu, které jsou v kompetenci personálního manaţera, patří posílení vnímání reality zaměstnanců. Stres V současné době se mnohé firmy snaţí vyhovět poţadavkům trhu a intenzivně pracují na tvorbě své dobré pověsti. Vnější obraz však ne vţdy odpovídá vnitřní realitě – zákazníkovi chceme ukázat svojí hezčí tvář. Uchazeči o zaměstnání si na základě PR společnosti tvoří svoje očekávání. Pokud jsou nereálná, dochází po nástupu do práce k rozčarování a deziluzi. Vnímání reality Je přirozené, ţe se zaměstnanci snaţí zorientovat v prostředí společnosti, resp. v její aktuální situaci. Pozorují, ptají se, diskutují, dívají se, a tak si tvoří svojí vlastní představu o tom, jaká je jejich role a co se od nich očekává. Pokud se tato představa shoduje s potřebami firmy, máme vyhráno. Bohuţel není tomu vţdycky tak. Při hlubším pohledu na fungování organizací zjistíme, ţe v nich často existuje hned několik paralelních realit. Jinak vnímá společnost dělník a jinak například pracovník finančního oddělení. Organizace se můţe prezentovat svým zákazníkům odlišně, neţ jak jí vnímají její zaměstnanci. Na poradě výkonných manaţerů se prezentuje jiná realita, neţ ta, kterou vidí pracovníci na přepáţce. Tyto rozpory přispívají ke stresu na pracovišti a podporují vznik syndromu vyhoření.

85

Příčiny stresu: Oblasti, které významně přispívají k vzniku stresu na pracovišti, a personální manaţeři je mohou ovlivnit: nejasné vymezení rolí, kompetencí a zodpovědností nekompromisní poţadavky na vysoký a nekolísavý výkon se závaţnými důsledky v případě omylu, spolu s malou moţností ovlivnit povahu práce špatná organizace práce konflikt rolí zaměstnance nedostatek informací nejednoznačná komunikace oficiální informace jsou v rozporu s pozorovanou realitou Pro názornost uvedu dva příklady. Nový prodavač se při přijímacím pohovoru dozví, ţe je důleţité, aby obslouţil co nejvíce kupujících a prodal co nejvíce zboţí. Od toho se bude odvíjet výše jeho prémie. Prodavač se tedy den co den snaţí a těší se na výplatní pásku. Jeho vedoucí má však jiný pohled na věc. V poslední době překračuje mzdové náklady a tento měsíc s tím bude muset něco udělat. Rozhodně se, ţe nově příchozím zaměstnancům zkrátí prémie. Projektový specialista tráví spoustu bezesných nocí nad svým úkolem. Při rozhovoru s kolegyní z vedlejšího oddělení je ujištěn o tom, ţe před měsícem se na poradě vedení tento projekt prezentoval jako nezajímavý a neperspektivní. Pro prodavače i projektového specialistu jsou popsané situace nanejvýš nepříjemné. Jejich úsilí není korunováno předpokládanou odměnou. Namáhají se zbytečně. Můţou se cítit oklamáni, nebo dokonce pro společnost nedůleţití. Jak takovým situacím můţeme zabránit? Vytvářejme podmínky pro šíření srozumitelných, jednoznačných a pravdivých informací. Srozumitelné informace jsou ty, které jsou sděleny jazykem posluchačů, jednoznačné informace nedávají moţnost pro fámy a pravdivé informace korespondují s realitou všedního dne. Pracovníci díky nim mohou zaměřit svoje úsilí „správným“ směrem a pravděpodobnost, ţe budou dlouho pracovat na něčem, co posléze nikdo neocení, se minimalizuje. Kdy a jak můţeme účinně pomoct? Řiďte se rčením: Přijetí nového zaměstnance aneb Dům se pozná podle základů. Vstupní pohovor by měl obsahovat relevantní seznámení se společností, prostor pro vyjasnění vzájemných očekávání mezi zaměstnancem, personalistou a vedoucím

86

pracovníkem, důkladné obeznámení se s popisem práce a s kompetenčním modelem. Výrazně pomůţe krátkodobý pracovní plán, spolu s určením osoby, která bude zodpovídat za začlenění nového pracovníka a samozřejmě kvalitně zpracované informační materiály. Popisy práce a kompetenční modely Vytváření, průběţná aktualizace a pouţívání popisů práce (kompetenčních modelů), poskytují zaměstnanci, vedoucímu manaţerovi a personalistovi dostatek prostoru k vytváření vzájemných dohod. Při tvorbě popisů práce vedoucích pracovníků bychom neměli zapomínat na to, ţe jsou přímo odpovědní za informovanost (resp. neinformovanost) svých podřízených. Také nezapomínejte při hodnocení a odměňování, ţe chybějící odměna se stává trestem. Při hodnocení má hodnotící moţnost podávat zpětnou vazbu, koučovat, informovat hodnoceného o nových skutečnostech, uvádět věci na pravou míru, vysvětlovat svoje očekávání, popisovat roli hodnoceného v organizaci a v neposlední řadě dozvídat se nové informace. Cílem je tvořit takové dohody, jejichţ plnění nepovede k deziluzi a stresu pracovníka. Personální manaţer můţe pomáhat při samotném rozhovoru (jako mediátor či kouč hodnotícího) a při tvorbě kvalitního hodnotícího archu. Vzdělávání: učit se, učit se, učit se Profesionální manaţer je zároveň personálním manaţerem. K tomu, aby tuto roli manaţeři přijali, potřebují dostatek informací a moţností si v bezpečných podmínkách vše vyzkoušet. Vzdělávejme tedy průběţně vedoucí pracovníky v nejnovějších trendech personální práce a vytvářejme jim pro ni vhodné podmínky. Zlepšením vnímání reality a osobní zodpovědnosti se věnuje velmi intenzivně koučování.

______________________ Aleš. Firemní kultura ovlivňuje bezpečnost práce : Human Resources management. 1. [s.l.] : [s.n.], 2006. 18)ŠTĚPÁNEK, Zdeněk. Zdraví až na druhém místě : Revue Sondy . 12. [s.l.] : [s.n.], 2009. 6 s. 17)HLADKÝ,

87

12,Seznam pouţité literatury - dle abecedního pořadí příjmení autorů Bibliografie: 1. Šubrt Bořivoj a kol,- Bezpečnost a ochrana zdraví při práci, právní stav k 15.6.2009,2 vyd.,Olomouc Anag, 2007 2.Čermák Jaroslav -Bezpečnost práce,Praha Eurounion Praha,2008 3.Dandová Eva -Bezpečnost a ochrana zdraví při práci v otázkách a odpovědích, 2 vyd, Praha Aspi, 2008 4. Jakubka Jaroslav a kol,- Zákoník práce prováděcí nařízení vlády a další související předpisy s komentářem k 1.1.2007, právní stav k 1.1.2007,1 vyd.,Olomouc:Anag,2007 5.Jakubka Jaroslav -Zákoník práce 2007 s výkladem, právní

stav

k 1.1.2007,Praha,

Grada 2007 6. Poradce -Zákoník práce nový zákon č. 262/2006 Sb, právní stav k 1.1.2007,Český Těšín:poradce, 2006 7. Galvas, Milan a kol,-Pracovní právo České republiky,1vyd,Brno:Masarykova univerzita, 1997 8.Píchová Irena -Aktuální otázky péče o bezpečnost a ochranu zdraví při práci,1 vyd, Brno:Masarykova univerzita,1993 9.Jakubka Jaroslav-Interní předpisy zaměstnavatele v pracovněprávních vztazích,právní stav k 1.4.2004,1 vyd.,Praha:Aspi, 2004 10.Galvas Milan-Pracovní právo do kapsy-2 díl, 1.vyd, Šlapanice Era 11.Kolektiv autorů- 234 dotazů a odpovědí z praxe pracovního práva,Olomouc:Anag,2001 12.Kolektiv autorů-Daně.účetnictví,vzory a případy 3/08, Neugebauer, Tomáš-kapitola Bezpečnost a ochrana zdraví při práci,Český Těšín: Poradce, 2008 13.Janáková,Anna-Abeceda

bezpečnosti

a

ochrany

zdraví

při

práci,3

vyd.,Olomouc,Anag,2004 14.Soubor právních předpisů k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení,4 vyd.,Praha:Aspi,2009 15.Kolektiv autorů-Odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání Ostrava,Sagit,1995 16.Tomeček Milan-Průvodce bezpečností práce pro malé a střední zaměstnavatele, Praha, Sociopress, 2003

88

Související literatura 17.Veber Jaromír a kol.-řízení jakosti a ochrana spotřebitele-1 vyd.,Praha:Grada,2002 18.Kolektiv autorů-Abeceda personalistiky 2007-1 vyd.,Olomouc:Anag,2007 19.Kolektiv autorů- Meritum personalistika 2006,právní stav k 1.12.2005-Praha:Aspi,2005 20. Foot, Margaret a Hook,Caroline-Personalistika-1 vyd.,Praha,Computer Press, 2002 21.Armstrong, Michael-Řízení lidských zdrojů-10 vyd.,Praha:Grada,2007 22.Brooks,Ian –Firemní kultura jedinci,skupiny, organizace a jejich chování, 1 vyd, Brno,Computer Press, 2003 Pomocné příručky: 23.Šalamon Pavel-Národní příručka Systém řízení bezpečnosti a ochrany zdraví při práci-1 vyd.,Praha,Ministerstvo práce a sociálních věcí,2003 24.Jaroš Jaromírakol -BOZP poradce bezpečnosti a ochrany zdraví pro podnikatele, zaměstnavatele,odborné pracovníky-otázky a odpovědi-2/2003-10 roč, Roţnov pod Radhoštem,RoVS,2003 25.Kolektiv-Analýza rizik při práci,Praha:Fortuna,2001 26.Hrnčíř,Evţen-Prevence nemocí z povolání - 1 vyd.,Praha:Gregor a syn,1999 27.Ševčik,Stanislav-Profesní etika-Roţnov p.Radhoštem:ROVS 28.Kovo Masz-Rodinný podnik,Vídeň:Masz 29.SÚIP-Posviťme si na břemena/prevence onemocnění spodní části zad v odvětví dopravy a v odvětví zdravotní péče/,EU,2007 30.EU-Posviťme na břemena /informace pro zaměstnavatele a pracovníky ve stavebnictví/,1 vyd.,Státní úřad inspekce práce Opava,2008

Periodika: 1. Kolektiv-Bezpečnost a hygiena práce-Praha:Wolters Kluwer, 8/2009 2. Hladký, Aleš. Firemní kultura ovlivňuje bezpečnost práce.,Human Resources

management, č. 1, 2006 3. Štěpánek Zdeněk- Zdraví aţ na druhém místě, Revue Sondy 12/2009, s. 6 4. Králová,Jana- hrm – 1-2/ 2008

89

Zákony: 1. zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce - § 32,§ 41 odst.1 písm.a/,b/,d/ a f/, § 52 písm.d/ a e/, § 56 odst.1 písm.a/,§ 94 odst.2, § 102 odst.6,§ 103 odst.1 písm.a/ aţ e/,§ 106 odst.4 písm. b/, § 108 odst.3 písm.b/, § 235 odst.3 písm.c/,§ 245 odst.2, § 247 odst.1 a 3,

zákoník práce § 101 aţ 108, 32,37,41,106,238,275.301,322,387 2. zákon č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce. 3. zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce 4. zákon.č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu -§ 9 odst.2, § 18a, §35a, §40, 5. zákon.č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění - § 21odst.3,§ 35, 6. zákon o BOZP- §2 odst.1 písm.f/, 7. zákon. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikací- §84 a § 87 a prováděcí vyhláška. č.277/2004 Sb., o stanovení zdravotní způsobilosti k řízení motorových vozidel /zkrácený název/, 8.z.č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví - §19 odst.2,§ 40 písm.a/ bod 3,§ 82 odst. 2 písm. e/,n/ a o/ a odst.4, § 92 odst.1, 9. nejobecněji pracovnělékařské preventivní prohlídky upravuje směrnice MZ č.49/1967 Věstníku MZ-je nadále platná na základě § 14 odst.3 z.č. 309/1999 Sb.,o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv /je však značně zastaralá/ 10. vyhl.101/1995 Sb., kterou se vydává Řád pro zdravotní a odbornou způsobilost osob při provozování dráhy a dráţní dopravy, 11.nař.vl.č.352/2003 Sb.,o posuzování zdravotní způsobilosti zaměstnanců jednotek hasičských záchranných sborů podniků a členů jednotek sborů dobrovolných hasičů obcí a podniků, 12. nař.vl.č.590/2006 Sb, kterou se stanoví okruh a rozsah jiných důleţitých osobních překáţek v práci-bod 2 přílohy. 13. zákon č. 48/97 Sb. o závodní zdravotní preventivní péči 14. zákon č. 258/2000Sb. o ochraně veřejného zdraví a vyhl. MZd. č.432/2003Sb 15. zákon č. 379/05 Sb. o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomániemi, zákaz kouření 16. zákon č.251/2005 o inspekci práce 17. Vyhlášky. č. 288/2003 Sb. - práce zakázané ţenám a mladistvým, těhotným ţenám a matkám do 9. měsíce po porodu, § 2,4,6 a § 103 odst.1 bod h) a odst.4 ZP

90

18. Vyhlášky, MZd č.56/1997 Sb. - obsah a časové rozmezí preventivních zdravotních prohlídek 19. Vyhlášky č. 50/1978 Sb. o odborné způsobilosti v elektrotechnice ve znění vyhlášky. č.98/82, §3,4 20. Vyhlášky č.48/1982 Sb. - poţadavky na zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení ve znění vyhlášky. č.192/2005 21. Vyhlášky. č. 601/2006 Sb, a NV č.591/2006 § 6,7,11 a zákon č. 309/2006Sb. O bezpečnosti práce a technických zařízení při stavebních pracích § 2,5,6,9 22. NV č. 494/2001Sb. o evidenci, hlášení a zasílání záznamů pracovních úrazů § 1,3,5 23. NV č. 495/2001Sb, kterým se stanoví podmínky pro poskytování OOPP, mycích, čistících a desinfekčních prostředků § 2,3,4,5 24. NV č.11/2002Sb. ve znění NV č.405/2004, kterým se stanoví vzhled a umístění bezpeč. značek a signálů § 2,3,5 25. NV č. 378/2001Sb. kterým se stanoví bliţší poţadavky na bezpečný provoz a pouţívání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí 26. NV č. 362/2005Sb. poţadavky na pracoviště s nebezpečím pádu 27. NV č. 101/2005Sb.o podrobnějších poţadavcích na pracovišti a pracovním prostředí 28. NV č.361/2007Sb. - podmínky ochrany zdraví při práci 29. NV č.168/2003Sb. o bezpeč. práce a technických zařízení při provozu, údrţbě a opravách vozidel § 3 a příloha č.1 30. směrnice MZd č.49/1967 ve znění č. 17/70 o posuzování zdravotní způsobilosti k práci 31. směrnice Rady č. 89/391/EHS 32. směrnice Rady č. 92/57/EHS 33. stavební zákon č. 183/2006Sb. 34. vyhláška č. 491/2006Sb.- která upravuje vyhlášky. č. 137/1998Sb. o obecných technických poţadavcích na výstavbu. 35. zákon č. 309/2006Sb. - BOZP, pracovněprávní vztahy, poskytnutých sluţeb ve znění zákona č. 362/2007Sb. 36.NV č.591/2006Sb.- min. poţadavky na BOZP na staveništi

91

37.

NV č.592/2006Sb.- akreditace,zkoušky z odboru způsobilosti

38.

NV č. 362/2005Sb. - pracoviště s nebezpečím pádu z výšky a do hloubky 39. NV č. 378/2002Sb.- bezpeč. provoz, pouţívání strojů, nářadí 40. NV č. 11/2002Sb. - bezpečnostní značky a signály

41. NV č. 21/2003Sb. - technické poţadavky na OOPP 42. vyhláška č.48/1982Sb.- poţadavky na zajištění BOZP a technické zařízení 43. vyhl. č. 50/1978Sb.- odborná způsobilost v elektrotech. § 3 44. zákon č. 379/2005Sb. - o alkoholismu a toxikománii 45. vyhláška č. 499/2006Sb. - o dokumentaci staveb 46. zákon č. 183/2006 Sb. – stavební zákon

Internetové články: 1. www.suip.cz 2. www.bozpinfo.cz 3. www.mzv.cz 4. www.anag.cz 5. www. i- poradce. cz 6. www.grada.cz 7 www.wkcr.cz 8. http:://osha.eu.int

Semináře: 1.ROVS - Katalog vzdělávání červenec-prosinec 2009-Roţnov pod Radhoštěm:Roţnovský vzdělávací servis, 2009

92

Osobní konzultace: 1. Děkuji za rady a připomínky JUDr. Josefa Necida z úseku právního oddělení a ing. Jiřího Semeráda z úseku bezpečnosti práce oba z Oblastního inspektorátu práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu se sídlem v Českých Budějovicích, pobočka Jihlava. 2. Za konzultace a odborné náměty děkuji také Mudr. Ludmile Harantové vedoucí oddělení hygieny práce na Krajské hygienické stanici kraje Vysočina se sídlem v Jihlavě. 3. Děkuji za vřelý přístup, vstřícnost, profesní připomínky a odborné konzultace mojí vedoucí bakalářské práce JUDr. Boţeně Dolejské vyučující předmětu občanské právo správní právo a právo sociálního zabezpečení a zdravotního pojištění na BIVŠ Praha.

93

13. Seznam pouţitých zkratek /obrázků, grafů, tabulek, příloh/ pouţité zkratky jsou vysvětleny přímo v textu pouţité další přílohy jsou taktéţ čitelně popsány a vysvětleny přímo v umístění a pouţití

94

14. Přílohy – konkrétní 2 případy z praxe 1. Jak na smrtelný pracovní úraz po pádu z lešení O tom, ţe osoba samostatně výdělečně činná /OSVČ/ bezpečnost práce příliš neřeší, se můţeme přesvědčit z následujícího popisu pracovního úrazu, kdy samozaměstnavatel bez osobní ochranné pracovní pomůcky přelézal konstrukci trubkového lešení ze třetího do čtvrtého patra. Pracovní úrazy a lešení Situace Rozestavěné lešení u třípatrového domu s obytnou střešní nástavbou mělo v době úrazu postavena čtyři patra pracovních podlah a celkovou výšku 9,7 m. Trubkové lešení stavěné podél dvorní fasády mělo půdorys písmene L, délka strany rovnoběţné s uliční fasádou byla 10,9 m a druhá kratší strana měla délku 4,7 m. Na levé kratší straně lešení byly na jednotlivých patrech umístěny dřevěné sbíjené ţebříky slouţící pro přístup k jednotlivým patrům lešení. Úrazový děj Onoho dne probíhala montáţ fasádního trubkového lešení ve dvorní části domu do doby, kdy byla postavena pracovní podlaha čtvrtého podlaţí. V té době bylo na lešení pět pracovníků, v kaţdém podlaţí jeden. Postiţený pracovník se snaţil přelézt ze 3. do 4. patra po konstrukci lešení, aby mohl pomoci s dokončením montáţe čtvrtého, případně pátého patra. Při tomto výstupu došlo k jeho pádu z lešení na betonovou podlahu dvorku. Jiný pracovník přivolal záchranku. Přestoţe byl zraněný transportován letecky do nemocnice, po třech dnech hospitalizace na následky zranění hlavy a páteře zemřel. Šetření úrazu Zjistilo se, ţe pracovníci montáţ trubkového lešení prováděli jako občanskou výpomoc pro majitele domu. S ţádným z nich nebyl uzavřen pracovněprávní vztah; u všech byl zjištěn alkohol v krvi (1,1 – 1,8 ‰); ţádný z pracovníků nepouţíval a ani neměl k dispozici osobní ochranné pracovní pomůcky proti pádu z výšky (bezpečnostní pás nebo postroj s bezpečnostním lanem); ţádný kromě zraněného nebyl vyškolen pro provádění montáţe a demontáţe lešení;

95

pro přístup pracovníků na jednotlivá patra byly na lešení umístěny dřevěné sbíjené ţebříky, ty ale nebyly postiţeným pouţívány; s postupem výstavby lešení nebyla jednotlivá pracovní patra od výšky 2 m opatřena na volných okrajích dvoutyčovým zábradlím, ale pouze jednotyčovým; vnitřní okraj pracovních podlah vzdálený od fasády domu více neţ 25 cm nebyl opatřen ţádným zábradlím; v místech odskoku lešení do písmene L nebyla pracovní podlaha v jednotlivých patrech souvisle pokryta dřevěnými podláţkami (mezery mezi podláţkami 20 – 25 cm). Porušení povinností ze strany zraněného - samozaměstnavatele: § 3 odst. 1 písm. b) a § 3 odst. 3 nařízení vlády č. 362/2005 Sb., o poţadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky, tím, ţe při montáţi trubkového lešení vystupoval z 3. do 4. patra této konstrukce ne po ţebříku, ale po konstrukci lešení bez řádného zajištění proti pádu a nepřijal tak technická nebo organizační opatření k zabránění pádu z výšky, propadnutí nebo sklouznutí nebo k bezpečnému zachycení na pracovišti ve výšce nad 1,5 m nad okolní úrovní a nepouţil ani prostředky osobní ochrany, kterými jsou osobní ochranné pracovní pomůcky proti pádu (systém zachycení pádu) a to jak při výše uvedeném výstupu po lešení tak i při vlastní montáţi nejvyššího patra lešeňové konstrukce (dočasné stavební konstrukce). Závěr Oblastní inspektorát práce dle § 5 odst. 1 písm. e) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů, provedl kontrolu příčin a okolností pracovního úrazu. Byly zjištěny nedostatky v péči o bezpečnost a ochrany zdraví při práci na straně zraněného. Protoţe byl samozaměstnavatel, nemohla být uloţena pokuta 2. Oprava za chodu stroje způsobila amputaci prstů pracovníka Pracovník – dělník v kovárně - prováděl opravu v pracovním prostoru lisu a stroj zapomněl vypnout. Toto opomenutí ho stálo amputaci čtyř prstů na pravé ruce.

96

Pracovní úrazy a stroje Situace Dva pracovníci pracovali u lisu LDO 315A. Jeden pracoval na pracovišti ohřevu výkovků. Druhý předehřáté výkovky odebíral a za pomocí zakládacích kleští je vkládal do nástroje ustaveného na lisu, kde prováděl ostřiţení výkovků. Po určité době se prostřídali. Úrazový děj Postiţený pracovník prováděl na lisu ostřiţení výkovků. Po ostřiţení 150 ks výkovků došlo na pravém ostřihu nástroje k uvolnění střiţníku (trnu). Pracovník přerušil práci na stroji za účelem utaţení střiţníku, stroj ale nevypnul. Připravil si inbus klíč a přizval ke spolupráci svého kolegu, který za pomoci dřevěného hranolu přidrţoval střiţník, aby zabránil jeho otáčení. Při dotahování inbus klíčem pracovník pravou rukou sešlápl noţní ovládací pedál, došlo ke zdvihu beranu lisu se střiţníkem, který přidrţoval pravou rukou v prostoru střiţnice (spodního ustřihovacího krouţku), čímţ došlo k amputaci 1. aţ 4. prstu na jeho pravé horní končetině. Šetření úrazu Zaměstnavatel doloţil zdravotní způsobilost pro pracovní zařazení postiţeného zaměstnance i doklad o provedeném školení. Z návodu k obsluze, se kterým byl zaměstnanec seznámen, vyplývá povinnost obsluhy při pracovní činnosti v pracovním prostoru lisu stroj zastavit. K ustřihovacímu lisu měl zaměstnavatel vyhovující závěrečný zkušební protokol po rekonstrukci stroje. Zaměstnavatel tedy neporušil ţádný předpis k zajištění bezpečnosti práce. Zaměstnanec porušil § 106 odst. 4 písm. d) zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů – nedbal podle svých moţností o svou vlastní bezpečnost, o své zdraví i o bezpečnost svého kolegy, kterého se bezprostředně dotýkalo jeho jednání. Zaměstnanec nedodrţel při pracovní činnosti utahování střiţníku odstřikovacího nástroje v pracovním prostoru lisu povinnost zastavit, vypnout stroj v souladu s bezpečnostními pokyny a předpisy, s kterými byl prokazatelně seznámen v průběhu zaškolení na pracovišti a při periodickém školení.

97

Závěr Opatření přijatá zaměstnavatelem podle § 105 odst. 5 zákoníku práce: Seznámení zaměstnanců s pracovním úrazem, proškolení zaměstnanců s návody k obsluze. Tato opatření lze hodnotit jako dostatečná. Postiţenému nelze uloţit pokutu, protoţe porušením povinností nebyla naplněna skutková pokuta spáchání přestupku, tak jak jsou definovány v § 17 z. č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů.

¨

98

15. Oficiální zadání bakalářské práce Bezpečnost a hygiena práce z pohledu práva Anglický název: Labour protection and hygiene ragarding the law point of view.

99