BEZNÁZEVNÍK
Časopis asopis pro žáky 2. stupně ZŠ Ivana Sekaniny, Ostrava – Poruba, listopad, prosinec 2013/14
A už je tady konec října a s ním nám dobře e známý svátek zvaný Halloween. Ale víte vůbec, vůbec, co to ten Halloween vlastn vlastně je? Jedná se o anglosaský svátek, který k nám přišel z anglicky mluvících zemí, tedy nejpopulárnější n je v USA, Kanadě,, Velké Británii nebo v Irsku. V České republice tradiční příliš říliš není, (my častěji dodržujeme Svátek všech svatých a Dušičky), Duši ale i tak se najdou lidé, kteříí tradici Halloweenu poctivě poctiv slaví. Oblékají se do kostýmů,, vydlabávají dýn dýně a vyrážejí na lampiónové průvody. vody. Jeden takový se uskutečnil čnil i na naší Sekanince. Zvláště ě se na tento průvod pr těšívají šívají naši nejmenší kamarádi, pro které je velkým zážitkem pochod s lampióny naším setmělým obvodem. Všichni se vždy těšíme t šíme na jeho zakončení, zakon ani tentokrát nás Sdružení družení rodičů rodi nezklamalo a připravilo řipravilo pro nás krásný ohňostroj na baseballovém hřišti h Arrows.
ZE ŽIVOTA IVOTA ŠKOLY Halloween Na Halloween nezapomněli ani v naší úžasné školní jídelně. Připravili si pro nás zvláštní menu: Kuřecí játra s upíří rýží… Tímto děkujeme paní vedoucí školní jídelny a všem našim pracovníkům v kuchyni, že se takto podílejí na všech školních aktivitách a snaží se něčím oživit a obohatit náš jídelníček, který je vždy výborný.
Čertovská kuchyně Děkujeme jim také za to, že nezapomínají ani na další významné dny v kalendářním roce. 5. prosince si na sebe vzali tradiční mikulášské a čertovské kostýmy. Paním kuchařkám to s čertovskými rohy moc slušelo, pan kuchař Lesa byl úžasný Mikuláš. Moc se nám líbil, ale bylo nám ho i líto, neboť pod hustý bílým plnovousem se musel hodně potit. Snad ho aspoň čerti nezlobili.
Třída 8. A navštívila dne 4.11. 2013 Arcelor Mittal Ostrava a.s. – hutní komplex, který se zabývá výrobou oceli. Tam na nás už netrpělivě čekal Hutníček. Zavedl nás do přednáškového sálu za příjemnou paní Věrou Válkovou, která nám povídala zajímavosti z desetileté historie Arceloru Mittal a připravila si pro nás několik soutěží a her. Venku pak stál autobus, který nás provezl areálem. Před nastoupením do autobusu jsme si museli obléknout v zájmu naší bezpečnosti pláště, brýle, helmu a špunty do uší. Byli jsme připraveni!! Všichni jsme se moc těšili a byli jsme moc zvědavi na přímý provoz. Z celé exkurze jsme se vrátili nadšeni ☺. Nela Kolářová, 8. A
PŘÍRODOVĚDNÝ JARMARK Kdo se dne 7. 11. objevil na naší škole, nestačil se divit. V hale školy uviděl nespočet různých pokusů, z oborů chemie, fyziky, přírodovědy i informační technologie. Přírodovědná část: Mohli jste si vyzkoušet, jaké máte znalosti o stromech a jejich listech. Také jsme viděli lebku krávy, nebo zub žraloka. Vyzkoušeli jsme si, jak se vyrábějí svíčky z medové plástve. Technická část: Pan učitel Martínek si pro nás přichystal testík o počítačích a také jsme se pokusili počítač poskládat. Fyzikální část: Komu z vás se podařilo roztočit 10 káč najednou? Mně ne. Zkusili jsme si pomocí statické elektřiny přichytit na kovovou tyč kousky polystyrénu. Dokonce jsme se dotkli i blesků.
Chemická část: Tančící rozinky Pokus spočívá v tom, že do kádinky nalejeme ocet (kyselina octová), nasypeme rozinky a přisypeme jedlou sodu (uhličitan sodný). Při reakci octu a sody vzniká mimo jiné i oxid uhličitý, který rozinky nadnese. Když se rozinky dotknou hladiny, bublinky oxidu uhličitého prasknou a rozinky padají zpátky ke dnu. Takto se to opakuje, proto „tančící rozinky.“ Na podobném principu funguje i nafukování balónků. Jen se do octu nepřidávají rozinky, ale ocet se naleje do PET láhve, přidá se soda a oxid uhličitý, který uniká, přitom nafoukne balónek.
Práce našich šesťáků Příběhy živých, neživých věcí Akvárium Jednoho dne mě postavili na skříňku. Nasypali do mě plno malých kamínků, které tlačily, a aby toho nebylo málo, nalili do mě až po okraje vodu. Po probuzení jsem zjistil, že ve mně plavou malí barevní kamarádi, kterým se ve mně líbilo. Ovšem jen do té doby, než se ozvala velká rána: „Bum!“ Najednou jsem byl prázdný a voda byla všude kolem. Ze skříňky jsem putoval do velké bedny, která byla naráz plná skleněných střepů. Střepy prý přinášejí štěstí. Roman Skřípek 6. A Tužka „Ach jo,“ už několik měsíců ležím v plastovém boxu, zasunuta uprostřed regálu malého papírnictví společně se svými kamarádkami. Přes den je zde slyšet hluk spousty rozmanitých hlasů a jen občas mezi nás vloží někdo ruku a některou z nás si vytáhne. „Kdy se dočkám já?“ Jednoho odpoledne najednou ucítím na svém těle zvláštní teplo a ocitám se v něčí dlani, ta dlaň patří malé holčičce. Chvíli mě svírá, zakrátko se převaluji v plastovém košíku ze strany na stranu a než se naději, jedu po nějakém páse jako na klouzačce ….a než bys řekl švec, ležím na dně igelitové tašky, ale … „ Dočkala jsem se!“ konečně mě zase svírá ta teplá dlaň a já mohu splnit to, pro co jsem byla vyrobena. I když jsem pouze tužka, náhle se cítím být užitečná a doufám, že společně se mnou ručka té malé holčičky dokáže popsat, či pokreslit nejeden list papíru. Jméno??
Mezigenerační dialog 2013 Uvádíme další žákovské práce a také vítěznou práci Daniela Wolfa ze 6. A, který se i se svou babičkou vydal na slavnostní předávání cen. A zde je jeho příběh: Učím babičku anglicky Asi před půl rokem za mnou přišla babička s tím, jestli bych ji neučil anglicky. Co ji přimělo k tomu, aby se začala učit anglicky? Tahle otázka dokonce trápila i mamku, která, stejně jako já, nemohla pochopit, proč se babička rozhodla učit anglicky. Doteď to ani jeden z nás neví. Ale nechal jsem to plavat a začal jsem babičku učit. Na počítači jsem pro ni připravil pracovní listy, koupil jsem jí pracovní sešit a pořídil slovník. Začal jsem slovíčky, čísly, pak jsme přešli na barvy a zvířata. Teď už babička umí víc věcí, znalostmi se asi vyrovná chytřejšímu třetákovi. Příští rok bude chodit na kurzy angličtiny.
Můj děda Milan Můj dědeček Milan před 5 lety zemřel. Pamatuji si ho ale dobře. Byl usměvavý, uměl všechno opravit a říkal: „Člověk nemusí být nejchytřejší, ale musí si umět poradit.“ Narodil se v roce 1931 v rodině mlynáře. Jeho otec přišel jako chlapec pěšky do Československa z Ukrajiny v době občanské války. Milan byl nejstarší syn. Dva mladší poslali rodiče studovat do Prahy. Milan se učil mlynářem, protože měl jako nejstarší zdědit mlýn. Než k tomu ale došlo, psal se rok 1948, mlýn byl znárodněn a stal se skladištěm podniku služeb. Milan pracoval jako pomocník v obchodě. Potom narukoval na vojnu. Jelikož býval jeho otec majitelem mlýna, dostal se Milan na Slovensko k „Černým baronům.“ Jeho vojenská služba trvala ne dva, ale 3 a půl roku. Vrátil se domů s polovinou vlasů, hubený, poštípaný od štěnic, s nohama bolavýma od omrzlin a se spoustou vrásek. Do konce života už nemohl jíst těstoviny, rajskou omáčku a nepil kávu (dělali jim ji tam do vody od buřtů). Ale začal zase naplno žít. Cvičil gymnastiku, hrál amatérské divadlo, oženil se.
Vánoce se blíží… Jsem doma, hraji hry a najednou mi někdo volá. Podívám se a je tam napsáno: ,,Ježíšek.‘‘ Zvednu to: ,,Čau, Ježíšku, co potřebuješ?“ ,,Čus, Dane, hele, na ty Vánoce nemůžu přijít.“ ,,Proč? Co se stalo?“ ,,Nestartuje mi motor.“ ,,Aha. A máš karburátor a startér v pořádku?“ ,,Vůbec nevím. Hele, fakt to nejde. Sorry. Čus.“ Dobře. Volám tedy Santovi. ,,Santo? Čest, co děláš?“ ,,Jím cukroví.“ ,,Zase?... mi aspoň pošli!“ ,,Ccccc… To bys chtěl, co?“ ,,Hele, prosím Tě, Ježíšek nemůže, má něco s motorem, a tak…“ ,,Jóóó, ták.. Chceš, abych jel i do Česka, že?“ ,,Ccc.. Prosím tě… Co Ti to udělá.“ ,,Vážně chceš?“ ,,No, jasně...“ ,,Ha! Dobře, přijedu. Hej! Přijď na to cukroví. Samému mi to nechutná.“ „Tak jo. Za 5 sekund jsem tam.“ Dan Kroščen, 8. B Konec Vánoc aneb Ježíšek končí Je Štědrý večer a my sedíme už dvě hodiny u stolu a marně čekáme na zvonek. Talíře jsou prázdné, ořechy vyloupané, jablka rozkrojená, cukroví se ztrácí … Kde je ten JEŽÍŠEK? Jdeme si zapnout televizi. Tam dávají rychlé televizní noviny a oznamují, že rodiny po celém světě nedostaly dnes žádné dárky. Proč? Co se stalo? Ježíšek, Santa i sobi předčasně ukončili kariéru. Prý proto, že nemají dostatek peněz pro elfy a jídlo pro soby. Santa si postěžoval: ,, Rudolfovi už přestal svítit nos. No, uznejte, v takových podmínkách se přece nedá pracovat.“ Ano, to jsou silná slova Santy, který už odmítá v takovýchto podmínkách pracovat. Vypadá to, že letos už budou Vánoce bez dárků, ale i bez dětských úsměvů, rozzářených očí, výkřiků radosti i tichého poděkování. Ne, to je jen jako. Přejeme Vám pěkný vánoční čas, hodně dárků pod stromečkem, radost a veselí, zkrátka ty nejlepší Vánoce. Adam Botur, 8. B
