Vyšší odborná škola, střední škola, jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky a základní škola MILLS, s.r.o. Čelákovice
Bezdomovci jako oběti agresivního chování Sociální práce
Vedoucí práce : Mgr. Alena Bicanová
Vypracovala : Eva Chudějová Weberová
Čelákovice 2014
Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracovala samostatně a všechny použité písemné i jiné informační zdroje jsem řádně ocitovala. Jsem si vědoma, že doslovné kopírování cizích textů v rozsahu větším absolventská než je krátká doslovná citace je hrubým porušením písemné i jiné Prohlašuji, že předložená práce je mým původním autorským autorských práv ve smyslu zákona č. 121 / 2000 Sb., je v přímém rozporu s interním dílem, které jsem vypracovala samostatně a veškeré zdroje a odbornou literaturu, ze předpisem školy a je důvodem pro nepřipuštění absolventské práce k obhajobě. kterých jsem čerpala, v práci řádně cituji a uvádím v seznamu použité literatury.
V Čelákovicích, 16.4.2014
Eva Chudějová Weberová
2
Poděkování Chtěla bych tímto poděkovat všem, kteří se podíleli svými zkušenostmi, připomínkami a korekturami na vzniku této absolventské práce. Zvláštní poděkování patří vedoucí mé práce, paní Mgr. Aleně Bicanové, za odborné vedení práce a také mým kolegům z azylového zařízení Domu humanity v České Lípě za cenné podněty a návrhy.
3
Obsah Úvod ___________________________________________________________ 5 1
2
Cíl absolventské práce _________________________________________ 7 1.1
Hlavní cíl ___________________________________________________________ 7
1.2
Dílčí cíle____________________________________________________________ 7
Teoretická část _______________________________________________ 8 2.1
Bezdomovectví ______________________________________________________ 8
2.1.1 Příčiny bezdomovectví ____________________________________________ 9 2.1.2 Kořeny bezdomovectví ___________________________________________ 11 2.1.3 Chudoba ______________________________________________________ 12 2.1.4 Sociální vyloučení a resocializace ___________________________________ 13 2.1.5 Formy bezdomovectví ____________________________________________ 13 2.2 Problémy bezdomovců ______________________________________________ 14 2.2.1 Sociální služby pro bezdomovce ____________________________________ 16 2.2.2 Programy sociálního začleňování ___________________________________ 17 2.3 Agresivita a násilí ___________________________________________________ 18 2.3.1 Druhy agresivity_________________________________________________ 19 2.3.2 Příčiny agresivity a násilí __________________________________________ 20 2.3.3 Eliminace agresivity ______________________________________________ 20 2.4 Kriminální chování __________________________________________________ 21 2.4.1 2.4.2 2.4.3
3
Pachatel trestného činu __________________________________________ 22 Viktimologie a viktimizace _________________________________________ 23 Shrnutí teoretické části ___________________________________________ 24
Praktická část ______________________________________________ 25 3.1
Průběh zkoumání __________________________________________________ 26
3.2
Vyhodnocení dat ___________________________________________________ 28
3.3
Zhodnocení výzkumu ________________________________________________ 40
4 Diskuze _____________________________________________________ 41 Závěr __________________________________________________________ 42 Rezumé ________________________________________________________ 43 Seznam použité literatury _________________________________________ 44 Přílohy ________________________________________________________ 47 Příloha č. 1 : Strukturovaný dotazník _______________________________________ 47 Příloha č.2: Souhrn výsledků průzkumného šetření ____________________________ 49 Příloha č.3: Statistika Policie ČR, rok 2012 ___________________________________ 51 Příloha č.4: Statistika Policie ČR, rok 2011 ___________________________________ 52
Seznam grafů a tabulek ___________________________________________ 53
4
Úvod Bezdomovci se stávají poměrně často obětmi agresivního chování, ale málokdy se sledují a vyhodnocují údaje o fyzickém napadení v této skupině sociálně vyloučených lidí. Většinou bývají k dispozici pouze odhady, podobně jako u kvantifikace celkového počtu bezdomovců. Jedním z důvodů chybějících věrohodných údajů o počtu fyzicky napadených bezdomovců je častá neochota bezdomovců obracet se na orgány činné v trestním řízení, řešit agresivitu a fyzické násilí vůči sobě nebo i jen mluvit s kýmkoliv včetně pracovníků sociálních služeb o této problematice. S ohledem na podstatu bezdomovectví, sociální zázemí, způsob života a chování bezdomovců se dá nicméně častější agresivita vůči této skupině lidí očekávat. S bezdomovci se setkal ve svém životě nepochybně skoro každý, jejich počet se zvláště poslední dobou vlivem nepříznivé hospodářské situace zvyšuje a jsou více vidět, zejména v blízkosti koncentrace většího počtu lidí u nákupních center, nádražích, náměstích, parcích, v dopravních prostředcích. Svědkem agresivního chování vůči bezdomovcům je ale málokdo, většina lidí se snaží této skupině vyhnout. Důvodem bývá jednak jejich nevábný vzhled a odér linoucí se z jejich oděvů, a pak také nevhodné způsoby a nepříjemné obtěžování při žebrání. V těchto případech se jedná o bezdomovce žijících na ulici, kteří se snaží sehnat prostředky na alkohol a cigarety, a kteří se pro problémy s návykovými látkami nebo s chováním nemají šanci dostat do azylových domů, domů na půl cesty nebo denních center. Ovšem i tato skupina se přizpůsobuje svému okolí a snaží se minimalizovat riziko svého napadení. Nelze si nevšimnout, například v Praze u hlavního nádraží, že bezdomovci posedávají na lavičkách většinou ve dvou, bývají vcelku nenápadní a své okolí ničím neprovokují. Tato práce se zabývá problematikou agresivity páchanou na bezdomovcích, se kterou jsem se setkala poprvé v nízkoprahovém centru Naděje v Liberci, a posléze v terénu, kde jsem tyto lidi kontaktovala. Teoretická část práce popisuje základní terminologii bezdomovectví, chudoby a sociálního vyloučení vůbec. Dále se věnuje formám, příčinám a kořenům bezdomovectví, co je agresivita a násilí a proč vzniká, jak agresivitu eliminovat, kdo je pachatel trestného činu a oběť. V této práci vycházím především z odborné literatury o problematice bezdomovectví, ale čerpám i z vlastních poznatků s cílovou skupinou osob bez přístřeší, se kterou pracuji jako 5
pracovník v sociálních službách. Praktická část obsahuje vlastní průzkumové šetření formou dotazníků. Hlavním cílem tohoto šetření bylo zdokumentovat a upozornit na tuto problematiku a také se pokusit zjistit, jaké osobní zkušenosti mají bezdomovci v Libereckém kraji s násilím a jaké procento takto zdokumentovaných případů násilného chování je oznámeno a evidováno Policií České republiky.
6
1
Cíl absolventské práce Cíl práce, zaměřený na agresivní chování vůči bezdomovcům, je rozdělen na hlavní a
dílčí cíl.
1.1
Hlavní cíl Hlavním cílem je popsat příčiny a formy bezdomovectví a uvést evropské členění
typologie bezdomovectví podle evropské organizace FAENTSA a popsat opatření na sociální začlenění bezdomovců podle současných evropských a národních programů.
1.2
Dílčí cíle Dílčím cílem je popsat příčiny a druhy agresivity a zmapovat četnost agresivního
chování vůči bezdomovcům v Libereckém kraji, a to jednak ve velkých městech, a pro srovnání i v menších obcích, s cílem potvrdit nebo vyvrátit předpoklad větší míry agresivity lidí ve větším městě s vyšší mírou anonymity občanů.
7
2
Teoretická část
2.1
Bezdomovectví Bezdomovectví se historicky objevuje v podstatě odedávna ve formě tuláků, žebráků,
kočovníků, potulných řemeslníků a podobně. Významnou měrou se o rozmach bezdomovectví zasloužila chudoba. Za vlády Josefa II. byl zaveden zákon ukládající obcím nad 800 obyvatel zřídit na svém území chudobinec, sirotčinec, základní školu a šatlavu. Pomoc chudým lidem poskytovala zpočátku především církev a různé charitativní organizace. K akceleraci a rozmachu bezdomovectví dochází ve druhé polovině 19. století vlivem industrializace, rozvoje techniky, stěhování obyvatel do měst a rozšíření nouze a chudoby ve větším měřítku. Pod pojmem bezdomovec je chápána osoba bez domova v širším slova smyslu, než jen jako osoba, která nemá střechu nad hlavou a přespává venku nebo v provizorních podmínkách. Domov v tomto smyslu je chápán nejen jako střecha nad hlavou, ale zejména jako pocit bezpečí, jistoty, soukromí, pohodlí. Popis bezdomovce jako osoby, která ztratila nebo opustila domov, své ubytování, kdo neumí řešit své problémy a přijímá pomoc od sociálních pracovníků nepostačuje, jelikož by byla opomenuta skrytá nebo potenciální forma bezdomovectví [HRADECKÝ, 1996]. Legislativa pojem bezdomovec nepoužívá, pracuje jen s pojmem „osoba bez přístřeší“, přičemž přístřeší není nikde jasně definováno a dále též „osoba v nepříznivé sociální situaci spojené se ztrátou bydlení“. Tento pojem se již více přibližuje jevu bezdomovectví než dříve používaný „osoba společensky nepřizpůsobivá“. Bezdomovectví lze stručně vymezit jako stav extrémní sociální izolace bez možnosti, dovednosti nebo ochoty tento stav změnit [ŠTĚCHOVÁ, 2008]. Podle mezinárodně uznávané definice bezdomovectví, tak jak ji uvádí evropská organizace FEANTSA (the European Federation of National Organisations working with the Homeless), je bezdomovectví absencí vlastního, trvalého a přiměřeného obydlí. Bezdomovci jsou lidé, kteří nejsou schopni získat vlastní, trvalé a přiměřené obydlí, nebo si nejsou schopni takové obydlí udržet kvůli nedostatku finančních prostředků nebo kvůli jiným sociálním bariérám [www.feantsa.org, 15]. Výhodou této definice je skutečnost, že zahrnuje
8
nejen zjevnou, ale i skrytou a potenciální formu bezdomovectví včetně osob, jejichž bydlení je neadekvátní standardům v dané společnosti. Britské organizace definují bezdomovce jako osobu dočasně ubytovanou u přátel nebo v rodině, přespávající v noclehárnách nebo ubytovnách, žijící ve velmi stísněných podmínkách bez soukromí, v podmínkách domácího násilí nebo zneužívání, žijící v podmínkách ohrožujících zdraví, bydlící někde nelegálně, žijící násilně odloučena od rodiny, a v neposlední řadě jako někoho, kdo si nemůže finančně dovolit žít někde bez ztráty základních potřeb [www.gov.uk, 23]. Bezdomovectví není jen ztrátou materiální, například bytu, střechy nad hlavou, ale hlavně ztrátou společenské role. Člověk přichází o zaměstnání, o rodinu, ztrácí příbuzenské vazby a kontakty s přáteli až nakonec je jedinec izolován a zůstává na okraji společnosti a je v kontaktu jen s komunitou ostatních bezdomovců a eventuálně pomáhajících sociálních pracovníků. Bezdomovci navíc trpí horším uplatněním nároků na sociální pomoc z důvodu zhoršené schopnosti komunikace s orgány sociální péče a neznalosti svých práv. Bezdomovectví je potřeba chápat více jako proces a multidimenzionální fenomén než jen jako statický proces, který postihuje zranitelné členy domácností v různých ohledech jejich života. To mimo jiné umožňuje hodnotit a srovnávat bezdomovectví z různých pohledů, například z oblasti krizové situace, nápravy či prevence a nalézt efektivní a systémový způsob řešení problému.
2.1.1
Příčiny bezdomovectví Bezdomovectví jakožto společenské vyloučení se projevuje různými formami
nouze a chudoby. Nouze může mít několik forem [HRADECKÝ, 1996], může se jednat o nouzi:
hmotnou, pokud příjem nedosahuje výši životního minima;
sociální, jestliže není člověk z důvodu závažných okolností (věk, zdravotní postižení, nemoc) schopen uspokojit své základní životní potřeby;
morální, když k uspokojení základních životních potřeb dochází nedůstojným způsobem. Příčiny bezdomovectví mohou být objektivního nebo subjektivního charakteru.
Objektivní příčiny jsou ovlivněny sociální politikou státu a vnějšími faktory (politika
9
zaměstnanosti, sociální politika, posilování vzdělanosti, přírodní vlivy – například požáry, povodně a sociální vlivy – války, rasové nepokoje, pandemie). Subjektivní příčiny mohou být povahy materiální, vztahové, osobní a institucionální. Do této kategorie můžeme zahrnout ztrátu bydlení, zaměstnání, zadluženost, ztrátu živitele rodiny, porušené vztahy v rodině, rozvod, násilí a zneužívání, duševní nebo tělesnou chorobu, alkoholismus, drogovou závislost, sociální nezralost, propuštění z vězení, ústavu nebo dětského domova. Podle dokumentu EU o bezdomovectví „Confronting Homelessnes in the European Union“ z roku 2013 jsou rizikové faktory a spouštěče (podněty) způsobující bezdomovectví následující [www.ec.europa.eu, 14]: 1) strukturální příčiny – ekonomické procesy (chudoba, nezaměstnanost), bytová politika, sociální pojištění a péče, přistěhovatelství a státní příslušnost. Spouštěče – neschopnost splácet úvěry a hypotéky, soudní vystěhování z bytu, ztráta ubytování, změna bydliště kvůli hledání zaměstnání, imigranti, změna občanství, blokován přístup k sociálním službám; 2) institucionální příčiny – nedostatečné nebo nekoordinované služby, rozdělovací mechanismy, institucionální péče, dlouhodobý pobyt v nemocnici, propuštění z vězení. Spouštěče – nedosažitelná podpora v případě potřeby, ztráta domova po propuštění z ústavní péče; 3) vztahové příčiny – funkčnost rodiny, situace v rodině ( násilí, zneužívání), rozpad rodiny (rozvod, úmrtí, odloučení). Spouštěče – opuštění domova, domácí násilí, osamělý život; 4) osobní příčiny – hendikepovaní, dlouhodobě nebo duševně nemocní, osoby s nízkým vzděláním nebo osoby závislé (drogy, alkohol). Spouštěče – nemoci, nedostatečná pomoc a podpora, zvyšující se závislost. I když se často říká, že každý je sám zodpovědný za svůj život a může ho ovlivnit, stát se bezdomovcem může v podstatě kdokoliv a kdykoliv pouhou souhrou okolností. V pasti chudoby se může ocitnout každý, a to když to nejméně čeká. Až na výjimky není bezdomovectví věcí individuálního výběru a volby, ale je to důsledek sociálních a ekonomických vlivů a postupného sociálního propadu až k rezignaci na lepší alternativu. Bezdomovci pak již nejsou schopni nadále participovat na způsobu života, který je standardní pro většinu populace [VÁGNEROVÁ, 2004].
10
2.1.2
Kořeny bezdomovectví Fenomén bezdomovectví způsobují oblasti života jedince a společnosti, které se
mohou stát problémovými nebo nefunkčními, a mezi něž můžeme zařadit : domov a absence domova, rodina, mladí a staří lidé, bydlení, vzdělání, kvalifikace, zaměstnání, zdraví, kriminalita, minority, migrace, sekty, vliv médií, prevence [HRADECKÁ, HRADECKÝ, 1996]. Podle evropské typologie ETHOS (the European Typology of Homelessness and Housing Exclusion) existují čtyři kategorie bezdomovců:
bez střechy nad hlavou (přežívají venku, příležitostně v noclehárnách);
bez bytu (v ubytovnách pro bezdomovce, ve zdravotnických zařízeních, ve věznicích);
v nejistém bydlení (u příbuzných, v bytě bez právního nároku, ve výpovědi z bytu);
v nevyhovujícím bydlení (boudy, chatrče, maringotky, na pracovišti, přelidněné byty). Organizace FEANTSA odlišuje pojem bezdomovectví a domácí vyloučení kvůli
odlišným národním zvyklostem a definicím. Taktéž v některých státech není nejisté bydlení a bydlení v nevyhovujících podmínkách pokládáno za bezdomovectví. Rozdělení dle typologie do čtyř kategorií je z důvodu pokrytí všech existujících forem bezdomovectví v EU. V principu lze rozdělit způsob vyloučení bezdomovců do tří domén [HRADECKÝ, 2007]: 1) vyloučení z fyzické domény – žádné obydlí nebo místo vhodné k obývání; 2) vyloučení z právní domény – žádný právní nárok na užívání prostoru; 3) vyloučení ze sociální domény – žádný soukromý a bezpečný osobní prostor pro sociální vztahy. Ztráta zaměstnání je nejčastěji zjišťovanou příčinou a podnětem pro bezdomovectví. Více než tři čtvrtiny bezdomovců má nízké vzdělání a pochází z dělnických profesí. Po ztrátě zaměstnání slabší osobnosti začnou pochybovat o svých schopnostech a ztrácí sebeúctu. Společně s nedostatkem financí se situace ještě víc komplikuje a dochází k negativním změnám ve stylu života. Bohužel tomuto trendu napomáhá nízká mobilita pracujících a nedostatek pracovních míst nabízených společně s ubytováním. Rodina a krize tradiční rodiny má na bezdomovectví zásadní vliv, mnohem většímu riziku je vystavena osoba osamělá, která rodinu opustila nebo byla rodinou opuštěna. Dnes
11
tvoří úplné rodiny pouhou třetinu populace, zbytek jsou rodiny s jedním rodičem, nekompletní. Vícegenerační rodiny se
stávají
výjimkou. Rizikové
rodiny zvyšují
pravděpodobnost sociálních problémů včetně sociálního vyloučení. Do rizikových rodin patří rodiny s alkoholikem nebo drogově závislým, s trestně stíhaným členem rodiny či s duševní poruchou, rodiny se zanedbávanými nebo týranými dětmi, rodiny svobodných matek, rodiny romské, rekonstruované, rodiny migrantů. Špatný způsob výchovy dětí a případné neshody v rodině mohou negativně ovlivnit vývoj dítěte, které může ztratit sebejistotu, sebedůvěru a pocit bezpečí a hůře bude navazovat dlouhodobé přátelské vztahy a pevné rodinné svazky.
2.1.3
Chudoba Chudoba je komplexní problém lidské civilizace zahrnující množství fenoménů od
neschopnosti uspokojit své základní potřeby, nedostatečný přístup k přírodním zdrojům, ke vzdělání, zdraví a základní hygieně, k lidským právům a ochraně před kriminalitou, a v neposlední řadě i nedostatečnou kvalitou či ztrátou bydlení. Stav hmotné a sociální nouze způsobený chudobou může vést až k bezdomovectví. Přes celosvětový značný technologický a sociální pokrok lidstva je stále chudoba velkým problémem i ve velmi rozvinutých státech. Chudobu lze označit za stav, kdy jedinec nemůže získat prostředky a uspokojit své životní potřeby na přiměřené úrovni, a kdy tento stav trvá delší dobu a ovlivňuje více oblastí života. Člověk, který se ocitne v chudobě, podléhá po čase deprivaci a je odkázán na život bez společensky uznávaných hodnot, jenž ta která společnost uznává za svůj standard. Chudoba může být chápána buď z pohledu postiženého jedince jako subjektivní, nebo z pohledu okolí jako objektivní. Objektivní chudoba slouží ke stanovení oficiální hranice pomocí ukazatele životního minima a můžeme jí rozdělit na absolutní a relativní. Absolutní chudobou je již jedinec ohrožen na své existenci z důvodu nemožnosti uspokojovat své základní potřeby, zatímco při relativní chudobě neuspokojuje své životní potřeby v míře typické pro danou společnost. Příkladem může být nižší úroveň bydlení, nedostatek věcí, nemožnost spoření finančních prostředků a podobně. Relativní chudoba je spojována s možným sociálním vyloučením. Chudoba bývá v největší míře zapříčiněna nízkými výdělky v souvislosti s nedostatečným vzděláním a nízkou kvalifikací, nezaměstnaností a pak také rozdíly ve vlastněném majetku, jelikož vlastněný majetek bývá často zdrojem dalších příjmů.
12
2.1.4
Sociální vyloučení a resocializace Sociální vyloučení neboli exkluze bývá častou příčinou, ale i důsledkem
bezdomovectví, a je to situace, kdy je jedinci nebo skupině osob znemožněna jejich plná účast na ekonomickém, sociálním, politickém a občanském životě, a kdy jejich příjmy a zdroje jsou natolik nepřiměřené, že je vylučují ze standardu a kvality života obvyklého v dané společnosti. Sociální vyloučení má různé dimenze, do kterých patří:
ekonomická dimenze - příjmová chudoba, nízký plat, dlouhodobá nezaměstnanost;
sociální dimenze - bezdomovectví, kriminalita, nefunkční rodina, rozpad rodiny;
politická dimenze - neschopnost participace, upírání práv, nízká volební účast;
komunitní dimenze - nedostupnost nebo kolaps služeb, devastované prostředí;
individuální dimenze - ztráta sebevědomí, nemoc či jiný handicap, chybějící vzdělání;
prostorová dimenze - koncentrace vyloučených a kumulace rizikových faktorů. Projevem sociálního vyloučení je život v ghettech, závislost na sociálních dávkách a
výskyt různých forem sociálně patologických jevů. Velkým problémem sociálního vyloučení je, že postižený jedinec se adaptuje na danou situaci změnou životních hodnot, přestává plánovat budoucnost, trpí beznadějí a žije ze dne na den. Resocializace, čili sociální začlenění do normálního života ve společnosti, je pak mnohem obtížnější. Cílem resocializačních programů je pomoci klientovi najít smysl života, obnovit rodinné vztahy, najít nové přátele nebo partnery, získat přiměřené bydlení a zdroje k jeho udržení. K tomuto cíli má směřovat pomoc a pokud tato pomoc selže, musí klient dostat možnost žít důstojným životem například v azylovém domě, v chráněném bydlení pro zdravotně postižené, v domovech pokojného stáří.
2.1.5
Formy bezdomovectví Bezdomovci nejsou pouze osoby, které můžeme vidět na ulicích, nebo osoby
hledající přístřeší v azylových domech. Bezdomovectví má více různých forem:
zjevné bezdomovectví - tvoří jen špičku ledovce, ale je nejvíce vidět;
skryté (latentní) bezdomovectví - vyznačuje se bydlením ve sklepích, demoličních
13
objektech, příležitostným bydlením u přátel, příbuzných nebo známých, bydlením ve squatu, přičemž lidé takto bydlící nevyhledávají veřejné služby a nejsou evidováni;
potencionální bezdomovectví - patří sem osoby reálně ohrožené ztrátou bydlení z důvodu nevhodných nebo nejistých bytových podmínek a čekatelé na propuštění z institucionálních zařízení (vězení, dětský domov, psychiatrická léčebna), a pak také nemalá skupina migrantů, přistěhovalců a azylantů; problémovým bydlením může být z ekonomického hlediska (důvodem je nákladné bydlení) i bydlení v podnájmu, zejména pokud chybí písemná podnájemní smlouva;
bezdomovectví
jako životní program - lidé, kteří mají sklon k nekonvenčnímu
způsobu života, jsou svobodomyslní a svou cestu si zvolili sami a dobrovolně. V dnešní době mají hospodářské a sociální podmínky v Evropě tendenci vylučovat z životních příležitostí určité skupiny osob, z nichž nejzranitelnější jsou lidé vyloučení z hospodářského života – například dlouhodobě nezaměstnaní, mladí a staří lidé, ženy, invalidé nebo rodiny s nemocným členem, lidé institucionálně poznamenaní, příslušníci minorit a cizinci [HRADECKÁ, HRADECKÝ, 1996]. Z hlediska pravděpodobnosti, že se člověk stane bezdomovcem, jsou nejrizikovější skupinou samostatně žijící lidé, samostatně žijící rodič s dítětem nebo mladí lidé bez možnosti hospodářského uplatnění. Muži jsou ohroženi více než ženy, u žen se setkáváme spíše se skrytou formou bezdomovectví. Z obyvatel velkých měst se rekrutují bezdomovci častěji než z obyvatel menších obcí. Nejčastějšími typy bezdomovců jsou osoby žijící na ulici, neschopné si vytvořit osobní vztah, osoby nemocné fyzicky nebo psychicky, alkoholici, uživatelé drog, patologičtí hráči, osoby společensky neadaptabilní, osoby v depresi, mladí nezaměstnaní lidé, osoby bez trvalého bydliště a bez zaměstnání, osamělé ženy s dětmi nebo těhotné bez domova, týrané děti, osamělí důchodci, propuštění vězni, migranti, lidé postižení ztrátou některého z lidských smyslů.
2.2
Problémy bezdomovců Díky nezaměstnanosti, zvyšování cen a ubývání volných pracovních míst roste
počet lidí, žijících pod hranicí chudoby, to jest pod hranicí životního minima. Dle Českého 14
statistického úřadu dosahuje počet domácností, žijících pod hranicí chudoby, již téměř 10%. Nezaměstnaných lidí bylo začátkem roku 2014 kolem 640 tisíc (míra nezaměstnanosti 8,6%), z toho dlouhodobě nezaměstnaných 43%. Lidí neaktivních, kteří nepracují, aktivně práci nehledají a nesplňují tak podmínky pro nezaměstnané, bylo v témže období 168 tisíc [www.czso.cz, 26]. Bezdomovci těžko hledají práci hned z několika různých příčin. Jednak často nemají žádné doklady a obstarat si nové nezřídka nedokážou bez cizí pomoci. Pak pro trvalý pracovní vztah nemají potřebné zázemí, nemají kde se nerušeně vyspat a bydliště „nádraží“ nebo „azylový dům“ nedává moc šancí k získání trvalé práce. Důležitou roli hraje také doba bez práce, čím déle člověk zůstává nezaměstnaný a bez domova, tím více ztrácí schopnost pracovat. Získat zpět potřebné pracovní návyky po dlouhé době nečinnosti je velmi obtížné. Taktéž pravidelný režim bývá pro bezdomovce problém, naučit se bydlet a pravidelně platit za bydlení vyžaduje značné úsilí a mnohdy je třeba pomocí cílených programů a tréninků bezdomovcům v tomto pomoci. Zdravotní stav bezdomovců bývá dalším závažným problémem, zhruba 65% z nich trpí nějakou chorobou nebo postižením [HRADECKÁ, HRADECKÝ, 1996]. Nekvalitní strava a nedostatečná hygiena tento stav ještě zhoršuje. V neposlední řadě přetrvává negativní postoj společnosti k bezdomovcům. Většina lidí vnímá bezdomovce jako osoby, kterým se nechce pracovat, a kteří konzumují množství alkoholu, drog a holdují cigaretám, a že tato situace jim vyhovuje a nechtějí ji měnit. Jenže tento povrchní vjem vyplývá z neznalosti a je spíše strkáním hlavy do písku před řešením problému. Velká část bezdomovců je nepochybně schopna svou tíživou sociální situaci zvládnout, především ti, kteří měli v minulosti normální práci a jsou motivování se začlenit zpátky do pracovního procesu a do společnosti. Bohužel v současnosti není mnoho cílených programů, jak tuto skupinu integrovat zpět do společnosti. Změnu by mohla přinést politika Evropské unie, která se tomuto problému v poslední době více věnuje a snaží se podporovat členské země v hledání řešení s cílem minimalizace tohoto extrémního sociálního vyloučení. Strategický program EU v této oblasti má název Strategie Evropa 2020 a je blíže popsán v následujících kapitolách.
15
2.2.1
Sociální služby pro bezdomovce Do organizací poskytujících služby bezdomovcům patří orgány státní správy a
samosprávy, neziskové organizace a církve. Podle svého zaměření poskytují zejména následující druhy služeb: ubytování, nízkoprahová denní centra, poradenství a terénní sociální služby. Ne všechny organizace poskytují veškeré tyto služby a také ne všichni klienti mají o tyto služby zájem. Část bezdomovců nevyužívá žádné služby ani nečerpá dávky sociální pomoci. Nejžádanější pomocí je levné ubytování. Poskytuje ho většina organizací a to ve více formách: noclehárny, azylové domy, domy na půl cesty, samostatné byty. Mezi organizace, které se u nás věnují bezdomovcům, patří především Armáda spásy, občanské sdružení Naděje, Česká katolická charita, sdružení Emauzy, Azylové domy a sdružení Nový prostor. Azylové domy poskytují především ubytování osobám v obtížné sociální situaci. Jejich zřizovatelem bývají většinou neziskové a charitativní organizace a ve větších městech i obce jakožto samosprávný orgán. Uživatelé azylových domů (ale i ostatních zařízení) se musejí přizpůsobit základním pravidlům, například mít osobní doklady, potvrzení od lékaře před nástupem do zařízení, podílet se na platbě za ubytování. Armáda spásy je mezinárodní organizace s původem v Anglii, působící ve více než 100 zemích světa. Je založena na polovojenské struktuře a kromě nocleháren a ubytoven poskytuje i denní centra s možností stravování, hygieny, ošacení a kulturních aktivit. Kromě služeb pro bezdomovce zde najdou pomoc i senioři a děti. Naděje je občanské sdružení založené v roce 1990 a je spojené s osobností Vlastimily Hradecké. Poskytuje nejen hmotnou, ale i morální pomoc, poradenství, zdravotní péči i terénní služby. Bezdomovcům pomáhá okamžitou pomocí v akutní tísni i dlouhodobými resocializačními programy s cílem postupného návratu do normálního života. Sdružení Emauzy poskytuje služby pouze pro muže v menších zařízeních s prvky komunitního života, obzvláště ubytování a stravování. Podmínkou pomoci jsou veřejně prospěšné práce a pracovní zapojení klientů ve sdružení, například na zemědělských farmách. Délka pobytu není předem omezena, ale pohybuje se většinou od 6 do 12 měsíců. Sdružení Nový prostor vzniklo v roce 1998 a pomoc sociálně potřebným je založena primárně na prodeji časopisu Nový prostor. Prodávajícími jsou převážně bezdomovci, kteří část prodejní ceny časopisu mohou využít pro své potřeby, pro obnovení
16
pracovních návyků a začlenění se do společnosti. Sdružení Nový prostor provozuje i denní centrum a organizuje kulturní a sportovní aktivity. Organizace, poskytující sociální služby bezdomovcům, nejsou vždy vybaveny pro poskytnutí pomoci klientům s jakýmkoli zdravotním postižením. Zdravotní stav bezdomovců je složitou otázkou, zhoršený zdravotní stav a často i postižení bývá už na počátku jejich dráhy. Mezi bezdomovci je téměř čtvrtina osob s přiznaným invalidním důchodem prvního až třetího stupně [HRADECKÝ, 2007]. Ne vždy je ale vyplácen kvůli nesplnění podmínek nebo kvůli tomu, že o důchod nebylo požádáno. Způsob života bezdomovců vede k podstatnému zhoršení jejich zdravotnímu stavu a vede i k vyšší ohroženosti jako potenciální oběti trestné činnosti nebo naopak jako pachatele trestných činů.
2.2.2
Programy sociálního začleňování V rámci Evropské unie byla v roce 1989 založena Evropská federace národních
sdružení pracujících s bezdomovci – FEANTSA. Tato organizace koordinuje aktivity národních sdružení a je zaměřena na odstraňování bezdomovectví v Evropě. Sdružuje více než 130 členů z 30 zemí, z toho 25 z členských zemí EU. FEANTSA spolupracuje úzce s Radou Evropy a evropskými institucemi, ale i s mezinárodními organizacemi, např. Spojenými národy. Financována je Evropskou komisí a jejími hlavními úkoly je podpora a implementace účinných opatření v boji proti bezdomovectví, řízení a rozšiřování výzkumných projektů a sběr dat pro porozumění zákonitostí vedoucích k bezdomovectví,
podpora a výměna
informací a zkušeností v boji proti bezdomovectví, zlepšování veřejného povědomí o komplexnosti a mnohotvárnosti bezdomovectví. V roce 2010 vyhlásila Evropská unie program Strategie Evropa 2020 jako součást strategických kroků na 10 let s tím, že do roku 2020 sníží počet lidí žijících pod hranicí chudoby o 20 milionů. Tato strategie pro inteligentní a udržitelný růst představuje hlavní hospodářskou reformní agendu Evropské unie s výhledem do roku 2020. V oblasti boje s chudobou a sociálním vyloučením je její stěžejní iniciativou Evropská platforma pro boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení (European platform against poverty and social exclusion - EPAP), která je zaměřena na podporu hospodářské, sociální a územní soudržnosti. Za účelem naplnění cílů Strategie Evropa 2020 vypracovávají jednotlivé členské země svůj
17
národní program reforem. Národní program reforem České republiky 2011 nese název Investice pro evropskou konkurenceschopnost, příspěvek České republiky ke Strategii Evropa 2020 [www.vlada.cz, 16]. Tento program reforem vytyčuje oblasti a konkrétní cíle, které mají zajistit kvalitu a udržitelnost veřejných financí, optimalizovat podporu výzkumu, vývoje a inovací, zlepšit podnikatelské a spotřebitelské prostředí a zmodernizovat průmyslovou základnu, zvýšit mobilitu pracovních sil a snížit strukturální nezaměstnanost, rozvíjet kvalifikované pracovní síly s ohledem na potřeby trhu, podporovat kvalitu práce a celoživotní vzdělávání, podporovat sociální začleňování a boj proti chudobě. Závazkem České republiky v této oblasti je, že do roku 2020 udrží hranici počtu osob ohrožených chudobou, materiální deprivací nebo žijících v domácnostech bez zaměstnané osoby na úrovni roku 2008. A dále, že ČR vyvine úsilí vedoucí ke snížení počtu osob ohrožených chudobou, materiální deprivací nebo žijících v domácnostech bez zaměstnané osoby o 30 000 osob. Na podporu výše uvedeného závazku byl vládou ČR v oblasti práce s bezdomovci vypracován program s názvem Koncepce prevence a řešení problematiky bezdomovectví v ČR do roku 2020. Cílem této národní koncepce je minimalizace počtu domácností a jednotlivců přicházející o bydlení nebo přebývající na ulici. Podpora má být zaměřena na prevenci a sociální začlenění bezdomovců, kteří se mohou a chtějí vrátit do obvyklého života, na doplnění a ustálení sítě služeb přes bydlení s podporou až po samostatné bydlení a na rozšíření současné podoby sociální práce s bezdomovci o koncept zaměřený nejprve na bydlení (Housingfirst). Smyslem je pomoci bezdomovcům získat byt a normální bydlení, ne jen ubytování nebo přístřeší [www.vlada.cz, 17].
2.3
Agresivita a násilí Osoby bez domova se stávají terčem násilí a agresivních útoků častěji než běžná
populace se standardními sociálními vazbami. I když agresivita a násilí provází společnost odedávna, nabývají v dnešní době některé formy násilí nebývalých rozměrů, příkladem je kupříkladu terorismus a rasisticky motivované útoky. Této situaci napomáhá i prezentace násilí v médiích. Násilí je otázkou nejen psychologickou a sociologickou, ale i politickou. Jaké jsou důvody násilného chování? Ačkoli všeobecně uznávaná definice agresivity neexistuje,
18
lze agresivní chování z hlediska sociální patologie definovat jako porušení sociálních norem, jako chování omezující práva a narušující integritu sociálního okolí [FISCHER, ŠKODA, 2009]. Agresivita je označení pro tendenci k útočnému a násilnému jednání vůči druhé osobě nebo okolí. Násilí bývá někdy za agresivitu zaměňováno, jedná se ale jen o pojem používaný v souvislosti s lidským jednáním a chováním. Přírodní vědy používají tradičně pojem agresivita, například u zvířat. Existuje ovšem i zdravá míra agresivity, které říkáme asertivita, což je schopnost se zdravě sociálně prosazovat, společensky přijatelným způsobem. Od pojmu agrese musíme odlišit pojem hostilita, což je nepřátelský postoj nebo tendence k nepřátelskému chování a jednání, vedoucí až k agresivnímu nebo mstivému chování [ŘEZÁČ, 1998]. Zatímco agrese je asociální technika dosahování cílů, je hostilita cílem sama o sobě. Cílem hostilního jedince je ubližovat druhým, i když mu nebrání aktivně ani pasivně v uspokojování jeho potřeb.
2.3.1
Druhy agresivity Z hlediska společenské nebezpečnosti je vhodné rozlišovat různé druhy agresivity, pro
které je typické destruktivní zaměření [FISCHER, ŠKODA, 2009]:
zlostná agresivita – reaktivní forma agrese, vyjádření nevole, málo zaměřené jednání z hlediska cíle s výjimkou odplaty, která je mnohem společensky nebezpečnější;
instrumentální agresivita – vždy se jedná o prostředek k dosažení cíle, nemusí jít ale vždy o sociálně patologický jev, pokud vede k odvrácení škod a nebezpečí (krajní nouze, nutná obrana);
spontánní agresivita – agresivní chování a způsobená bolest přináší emocionální uspokojení, příkladem může být sadizmus. Z pohledu primární motivace a uspokojení potřeb je nutné odlišovat agresivitu
predátorní a agresivitu ideologickou. U predátorní agresivity nositelé produkují násilí pro uspokojení materiálních potřeb jako formu obživy. Typickými představiteli jsou lupiči, vrazi a psychiatričtí pacienti. Naproti tomu ideologická agresivita je motivována společensky negativním uspokojováním potřeb bezpečí, jistoty nebo seberealizace. Příkladem mohou být
19
etnické čistky nebo řádění fotbalových fanoušků. V této skupině ideologické agresivity se často vyskytují i jedinci napadající bezdomovce.
2.3.2
Příčiny agresivity a násilí Příčiny mohou být buď vrozené, nebo získané. Vrozené dispozice k agresivitě jsou
v populaci rozloženy rovnoměrně a jsou užitečné a potřebné k ochraně a obraně vlastního teritoria a vytvoření společenské hierarchie [FROMM, 1973]. Získané dispozice mají povahu sociokulturní a jsou odrazem sociálních faktorů, přičemž agresivnímu chování se lze naučit napodobením a odpozorováním. Motivace k agresivnímu chování bývá reakcí na neuspokojení některé potřeby [VÁGNEROVÁ, 2004]. Ve vztahu k bezdomovcům bývá motivujícím podnětem k násilí citová deprivace agresora, nedostatek empatie, neznámé prostředí a koncentrace cizích lidí, kterým člověk nerozumí. To vše zvyšuje pocit ohrožení a sklon k agresivní reakci. Pocity ostatních lidí jsou pro citově deprivovaného jedince lhostejné, dokonce někdy jsou lhostejní i sami k sobě. Potřeba seberealizace a sebepotvrzení může být za určitých okolností obtížná. Jako kompenzace pocitu slabosti, nedostatku sebejistoty, sebeúcty, ocenění vlastní osoby může agrese sloužit jako náhradní uspokojení této potřeby. K příčinám agresivního chování a napadání bezdomovců patří nezřídka potřeba vzrušení a aktivity z pocitu nudy a deprese [FROMM, 1973]. Útok proti sociálně a fyzicky slabšímu jedinci, často podnícený alkoholem nebo drogou, se stává aktivizujícím podnětem a vytržením z pocitu prázdnosti.
2.3.3
Eliminace agresivity Nejúčinnějším prostředkem ke snížení agresivity vůči sociálně vyloučeným osobám
jsou preventivní metody zaměřené na výchovu a ovlivňování cílové skupiny. Působení na důsledky nebývá již tak účinné a zahrnuje poradenství, psychoterapii, sociální výcvik a farmakologickou léčbu. Prevence agresivity může mít podobu psychologického, sociálního nebo pedagogického působení a podílí se na ní široká vrstva společnosti od odborníků, 20
politiků, úřadů, zájmových a kulturních institucí a spolků, vychovatelů, učitelů až po hromadné sdělovací prostředky. Protože míra tolerance k agresivnímu chování je určována postoji společnosti, mají na veřejnost značný vliv přirozené autority, které jsou pro ostatní vzorem, a které často lidé napodobují. Častou metodou pro eliminaci agresivity je psychoterapie s různými tréninkovými, terapeutickými aktivitami s využitím sociálního výcviku a individuálního poradenství včetně intervencí v krizových situacích. Tato terapie vychází z teorie, že příčinou agresivních reakcí jsou chybné způsoby chování a myšlení, a že tyto vzorce chování jsou naučené a tudíž je lze rozpoznat a odnaučit se jim.
2.4
Kriminální chování S problematikou sociálního vyloučení a bezdomovectví je kriminální chování spojeno
jak navenek (kriminalita bezdomovců) tak dovnitř (kriminalita vůči bezdomovcům). Kriminalitu můžeme definovat jako výskyt chování, které je v dané společnosti trestné. Trestným činem je podle trestního zákoníku (Předpis č. 40/2009 Sb.) protiprávní čin, který trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně. K trestní odpovědnosti za trestný čin je třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li trestní zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti. Delikvence je širším pojmem, jenž zahrnuje jak kriminální chování, tak přestupky a trestnou činnost nebo nežádoucí chování dětí a mládeže. Kriminální jednání a delikvenci můžeme chápat jako sociálně patologický jev a poruchu sociálně adaptačních schopností s průvodním znakem mravní narušenosti jedince. Trestné činy se dělí na přečiny a zločiny. Přečiny jsou všechny nedbalostní trestné činy a ty úmyslné trestné činy, za něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby do pěti let. Zločiny jsou všechny trestné činy, které nejsou podle trestního zákona přečiny; zvlášť závažnými zločiny jsou ty úmyslné trestné činy, na něž trestní zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně deset let [www.zakonyprolidi.cz, 20]. Přestupek je úmyslné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označen a nejde-li o jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních právních předpisů.
21
Příčiny kriminálního chování jsou podobné jako u agresivity. Roli tu hrají biologické faktory a věk. Muži a zejména mladší populace se dopouští trestného jednání mnohem častěji než ženy. Vrozené vady centrální nervové soustavy a dysfunkce mozku jsou předmětem zkoumání a mohly by mít souvislost s vyšší četností případů kriminálního jednání. Psychickým faktorům a zejména mentálním schopnostem je věnována značná pozornost. Mezi delikventy se vyskytuje vyšší podíl osob trpících disociální a emocionální poruchou osobnosti. Méně časté jsou poruchy sexuální orientace – pedofilie, sadizmus. Sociální faktory hrají nejvýznamnější roli, především rodina a vliv rodiny, kde si jedinec vytváří vzorce chování. Dysfunkce rodiny nebo ztráta funkčního zázemí má značnou souvislost s recidivou kriminálního chování. Významným sociálním faktorem je dosažená úroveň vzdělání a postavení ve společnosti. Nízká kvalifikace nevytváří dostatečné pracovní zkušenosti, dovednosti a návyky. S tím souvisí i trávení volného času – nevhodně trávený volný čas v anonymních partách bez sociální kontroly vyvolává vyšší míru kriminality. Z výše uvedeného je zřejmé, že bezdomovci jsou z hlediska rizik typickými adepty.
2.4.1
Pachatel trestného činu Pachatelem je dle zákona ten, kdo svým jednáním naplnil znaky skutkové podstaty
trestného činu nebo jeho pokusu či přípravy, je-li trestná. Pachatelem je i ten, kdo k provedení činu užil jiné osoby, která není trestně odpovědná, anebo sama nejednala nebo nejednala zaviněně. Trestní zákoník rozlišuje pachatele, spolupachatele a účastníka trestného činu. Účastníkem může být organizátor, návodce nebo pomocník. Osoba, která v době spáchání činu nedovršila patnáctý rok svého věku, není trestně odpovědná. Dalšími výjimkami z trestní odpovědnosti je nepříčetnost pro duševní poruchu, krajní nouze, nutná obrana, svolení poškozeného, přípustné riziko a oprávněné použití zbraně. Pro pochopení motivace, struktury potřeb a hodnotového systému pachatelů trestných činů je vhodné znát osobnost pachatele a postihnout psychologické charakteristiky, shodné pro určité specifické skupiny. Především z hlediska praxe se osvědčila typologie pachatele podle Netíka [HÁJEK, NETÍK, NETÍKOVÁ, 1997], členící pachatele na typ socializovaný, neurotický, nesocializovaný, mentálně isuficientní, deviantně socializovaný a typ s masivní psychickou poruchou.
22
Podle výpovědí mnoha bezdomovců (mimochodem nejen u nás v České republice) bývají často pachateli trestné činnosti sami uniformovaní policisté, kteří se snaží na "zakázku" veřejnosti vytlačit bezdomovce mimo centra měst nevybíravými prostředky včetně bití. Není se pak čemu divit, že v naprosté většině mají bezdomovci s policií vyhrocené a napjaté vztahy a na policii se obracejí jen v nejnutnějších případech.
2.4.2
Viktimologie a viktimizace Obětí se stává jedinec postižený kriminálním činem, přírodní nebo jinou katastrofou
[HARTL, HARTLOVÁ, 2000]. Vědní disciplína, která se zabývá obětmi trestných činů s cílem minimalizovat riziko stát se obětí, se nazývá viktimologie. Rizikovými faktory, jenž zvyšují pravděpodobnost, že se jedinec stane obětí trestného činu, jsou uvedeny v následujících kapitolách. Osobnostní faktory – důvěřiví a bojácní lidé se častěji stávají obětmi než seběvědomí jedinci, rizikovější skupinou jsou i ženy, fyzicky slabší osoby, senioři a děti. Behaviorální faktory – jsou spojeny s rizikovější lokalitou jako je nádraží, opuštěné nebo neosvětlené místo, park. Vyzývavé chování, provokování a touha po dobrodružství nesou s sebou také nebezpečí většího rizika. Sociální faktory – rizikovou skupinou jsou alkoholici, narkomani, prostitutky, uprchlíci, ale také bezdomovci. Uvedené skupiny působí na agresora dojmem, že nejsou tak silně chráněni příslušností k určité sociální skupině jako ostatní. Viktimizace je poškození a újma, kterou oběť utrpí v souvislosti s trestným činem [VÁGNEROVÁ, 2004]. Viktimizace je stresující událost, která je nenadálá, neočekávaná a nepředvídatelná. Je obtížné se s ní rozumově vypořádat a někdy zanechává trvalé psychické následky. Viktimizace má tři fáze - primární, sekundární a terciální.
V primární fázi vznikají fyzické, finanční a citové újmy spojené s nespavostí, úzkostnými stavy, fobiemi a podobně.
Sekundární fáze vzniká v reakci okolí na trestný čin. Oběť trpí pocitem zneuctění a nespravedlnosti, nedůstojnosti, ztrátou důvěry a pocitem izolace. Někteří
23
psychologové používají termín "neviditelné rány". Hodně záleží na jednání a chování okolí, přístupu policie a soudů, známých, rodiny.
Terciální fáze viktimizace odvisí od skutečnosti, jak se jedinec vyrovnal s krizovou situací. Pokud ho tato událost změnila psychicky natolik, že není schopen se vrátit do běžného života a do práce, ačkoli případ je již dávno uzavřen, mluvíme o terciální viktimizaci. Ta se může projevit až posttraumatickou stresovou poruchou chování a prožívání jako následek extrémního stresového prožitku.
Oběť se s útokem na svou osobu vyrovnává v první fázi ve formě šoku, následuje fáze nastupující adaptace a nakonec fáze konečné adaptace, kdy se oběť vrací do svého běžného soukromého a pracovního života a neexistuje již emocionální provázání s trestným činem.
2.4.3
Shrnutí teoretické části U bezdomovců se otázkou viktimizace odborná literatura příliš nezabývá, proto se
násilí páchané na bezdomovcích stalo předmětem této práce. O problému viktimizace se u bezdomovců dozvídáme nejčastěji až z novinových nebo televizních zpráv, když dojde k nějakému excesu (umrznutí, upálení). Teprve potom se zainteresované instituce začnou více zajímat o daný problém. Nicméně nějaká hlubší studie s návrhy řešení neexistuje, navíc předcházení viktimizace u bezdomovců preventivním působením na jejich chování stěžuje skutečnost, že bývají mimo kontakt s institucemi a nebo že již nebývají schopni jakoukoli pomoc přijmout. Z praxe i teoretických poznatků je zřejmé, že bezdomovcem se stává člověk zpravidla kombinací několika nepříznivých okolností, týkajících se jeho životní situace, specifických povahových vlastností a slabých sociálních vazeb. Bezdomovci zpravidla žijí s pocitem bezmoci, zklamání a křivdy a nepřipouštějí si svůj podíl viny na tomto stavu. Jsou zranitelnější a snáze podléhají psychickému a fyzickému násilí. Většina z nich žije stereotypním způsobem života a snaží se uniknout z reality tohoto světa v alkoholové nebo drogové závislosti. Mezi bezdomovci je vysoké procento pachatelů trestné činnosti, ale často se stávají i obětmi trestných činů.
24
3
Praktická část Pro naplnění hlavního cíle praktické části práce bylo naplánováno šetření s
bezdomovci v terénu formou průzkumu. Předmětem tohoto průzkumu bylo zmapování viktimizace u bezdomovců v Libereckém kraji s cílem vyhodnotit četnost agresivního násilí vůči této cílové skupině. Průzkum byl zaměřen jednak přímo na konkrétní výzkumný vzorek, a jednak na srovnání trestné činnosti páchané na bezdomovcích ze statistických údajů Policie České republiky. Důvodem tohoto srovnání je, pokusit se zjistit procentuální četnost nahlášených případů napadení bezdomovců a četnost zjištěnou výpovědí průzkumného vzorku v terénu. Předpokládaným zjištěním by měl být rozdíl mezi nahlášenými a nenahlášenými případy fyzického napadení. Dalším důležitým cílem práce je srovnání četnosti fyzického napadení cílové skupiny ve velkých městech a menších obcí. Výsledky práce jsou určeny pro lepší informovanost pracovníků, kteří pomáhají bezdomovcům v nízkoprahových centrech a azylových domech.
Průzkumná otázka: jaký podíl dotazovaných respondentů se stalo obětí fyzického násilí a liší se tento podíl ve velkých městech oproti menším obcím?
Průzkumný vzorek: cílovou skupinou pro výzkum byli zvoleni bezdomovci na Liberecku. Místem pro oslovení výzkumného vzorku byly s výhodou velké koncentrace bezdomovců vybrány především azylové domy nebo nízkoprahová centra. V menších obcích, kde tato zařízení chybějí, byli bezdomovci oslovováni přímo v terénu, po předchozí poradě se sociálními pracovníky dané obce.
Průzkumná metoda: byla zvolena kvantitativní metoda ve formě anonymního dotazníkového šetření z důvodu oslovení co největšího počtu respondentů, přičemž záměrem bylo oslovit minimálně 50 respondentů. Výhodou této metody je jednoduchost a rychlost, lze snadněji oslovit mnoho respondentů v krátkém čase, a dále i jednoznačnost odpovědí z důvodu omezeného počtu možností. Naopak nevýhodou jsou povrchní informace, které z principu nemohou jít do hloubky, větší riziko, že získáme nepravdivé odpovědi nebo nedostaneme informace, které jsme zamýšleli získat.
25
3.1
Průběh zkoumání Příprava a průběh průzkumu byly rozděleny do několika etap:
příprava dotazníku a časový harmonogram;
výběr respondentů;
charakteristika respondentů;
rozhovory s respondenty;
vyplňování a návratnost dotazníků;
analýza dat.
Postup jednotlivých etap:
Příprava dotazníku a časový harmonogram
-
bylo použito anonymního dotazníku,
uvedeného v příloze č. 1. Otázky byly formulovány co nejjednodušeji pro snadné pochopení. Byl také zpracován časový plán jednotlivých etap průzkumu: říjen 2013 - vypracování dotazníku a výběr regionu a respondentů, listopad a prosinec 2013 - realizace rozhovorů s respondenty a vyplnění dotazníků, leden 2014 - analýza a interpretace dat, únor 2014 zpracování dat do písemné podoby.
Výběr respondentů - byli osloveni bezdomovci z Libereckého kraje, především z azylových a nízkoprahových center (Liberec, Jablonec nad Nisou, Česká Lípa), ale i bezdomovci žijící na ulici (Česká Lípa, Mimoň, Stráž pod Ralskem).
Charakteristika respondentů - všichni respondenti byli bezdomovci pohybující se v Libereckém kraji. Většina z nich ztratila kromě bydlení i rodinu a přátele a byli vesměs postiženi různými zdravotními problémy. Téměř všichni respondenti byli závislí na alkoholu. Cílová skupina zahrnovala obě pohlaví a všechny věkové skupiny od osmnáctiletých až po seniory a pobírala sociální dávky.
Rozhovory s respondenty - respondenti byli nejdříve seznámeni s účelem a cílem práce, se způsobem, jak vyplnit dotazník a anonymitou prováděného šetření. Pokud některý z
26
respondentů odmítnul zodpovědět na některou otázku, byl celý dotazník z průzkumného šetření vyřazen. Těchto případů nebylo mnoho, vyskytly se pouze tři.
Vyplňování a návratnost dotazníků - dotazníky byly vyplňovány samotnými respondenty za přítomnosti autorky. Výhodou této formy byla možnost upřesnit otázky, pokud jim respondent nerozuměl, a reagovat na případné dotazy. Z tohoto důvodu byla návratnost dotazníků velmi vysoká, z 53 respondentů jich odevzdalo zcela vyplněné dotazníky 50 a návratnost tak dosáhla 94%.
Analýza dat - získaná data z dotazníků a rozhovorů jsou zpracována v tabulkové formě jednotlivě za každou otázku včetně komentáře a také v grafickém vyjádření. V příloze č.2 jsou uvedeny odpovědi respondentů na jednotlivé otázky v souhrnné tabulce podle místa šetření.
27
3.2
Vyhodnocení dat
Tabulka č. 1 Otázka první - pohlaví respondentů Pohlaví
Absolutní četnost
Relativní četnost
muž
37
74 %
žena
13
26 %
Zdroj: vlastní výzkum
Graf č. 1 Pohlaví respondentů
N = 50 respondentů
Pohlaví respondenta žena 26%
muž 74%
Zdroj: vlastní výzkum
V uvedeném grafu respondentů jsou převládající skupinou muži. To odpovídá dostupným statistickým údajům v České republice, neboť ženy bývají více zastoupeny ve skupině skrytého (latentního) bezdomovectví, které není tolik podchycené a prozkoumané. Převaha mužů je v cílové skupině osob výrazná. V zahraničí, například v Británii nebo Spojených státech, je podíl žen jakožto bezdomovců o něco vyšší než u nás, kolem 40%, zejména v zastoupení osamělých žen s dětmi [www.gov.uk, 23].
28
Tabulka č. 2 Otázka druhá - věková skupina respondentů Věk
Absolutní četnost
Relativní četnost
do 20 let
6
12 %
od 20 do 35 let
11
22 %
od 35 do 50 let
15
30 %
nad 50 let
18
36 %
Zdroj: vlastní výzkum
Graf č. 2 Věková skupina respondentů
N = 50 respondentů
Věková skupina respondentů do 20 let 12% nad 50 let 36%
od 20 do 35 let 22% od 35 do 50 let 30%
Zdroj: vlastní výzkum
Převládající věkovou skupinou respondentů jsou lidé ve středním věku a zejména ve věku nad 50 let. Respondentů této věkové skupiny byla více než třetina z celkového počtu. Vyšší zastoupení starší generace je typickou záležitostí České republiky, v zahraničí se rekrutuje více bezdomovců z mladé generace. Je to dáno tím, že v České republice se po změně režimu v roce 1989 starší generace nedokázala přizpůsobit konkurenčním podmínkám pracovního trhu, protože byli zvyklí na to, že se o ně stát postará a zajistí jim práci a odpovídající bydlení.
29
Tabulka č. 3 Otázka třetí - nejvyšší ukončené vzdělání respondentů Vzdělání
Absolutní četnost
Relativní četnost
základní
28
56 %
vyučen
14
28 %
střední úplné
7
14 %
vysokoškolské
1
2%
Zdroj: vlastní výzkum
Graf č. 3
Nejvyšší ukončené vzdělání respondentů
N = 50 respondentů
Nejvyšší ukončené vzdělání respondenta střední úplné 14%
vysokoškolské 2%
základní 56%
vyučen 28%
Zdroj: vlastní výzkum
Z grafu vyplývá, že nejméně je zastoupena skupina lidí s vysokoškolským vzděláním následovaná respondenty se středním úplným vzděláním. Převládající skupinou jsou vyučení a respondenti se základním vzděláním. Lze říci, že rozdělení podle vzdělání je typické a nijak významně nevybočuje z uváděných statistických údajů [HRADECKÁ, HRADECKÝ, 1996].
30
Tabulka č. 4 Otázka čtvrtá - doba bez přístřeší Doba
Absolutní četnost
Relativní četnost
do 1 roku
12
24 %
1 až 3 roky
15
30 %
více než 3 roky
23
46 %
Zdroj: vlastní výzkum
Graf č. 4
Doba bez přístřeší
N = 50 respondentů
Doba bez přístřeší do 1 roku 24% více než 3 roky 46% 1 až 3 roky 30%
Zdroj: vlastní výzkum
Téměř polovina respondentů je bez přístřeší déle než 3 roky, což platí jak pro ženy, tak pro muže. Při dlouhodobé ztrátě domova a zázemí se výrazně zhoršuje pravděpodobnost sociálního začlenění bezdomovců do společnosti z důvodu ztráty motivace a pracovních i sociálních návyků.
31
Tabulka č. 5 Otázka pátá - aktuální přístřeší respondentů Přístřeší
Absolutní četnost
Relativní četnost
azylový dům
21
42 %
ubytovna
12
24 %
venku
17
34 %
Zdroj: vlastní výzkum
Graf č. 5 Aktuální přístřeší respondentů
N = 50 respondentů
Momentální přístřeší respondentů venku 34%
azylový dům 42%
ubytovna 24%
Zdroj: vlastní výzkum
Většina dotazovaných bezdomovců využívá služeb azylových domů. Z grafu vyplývá, že značná část bezdomovců přebývá na ulici, z dotazovaných takto odpovědělo 13 mužů a 4 ženy. Někteří bezdomovci využívají v zimním období azylové domy nebo ubytovny, ale někteří zůstávají venku i přes zimu. S ohledem na roční dobu dotazníkového šetření (podzim a zima 2013) lze odhadovat, že zhruba 15% dotázaných přebývá venku i přes zimu. Bezdomovci, kteří přebývají venku, se shlukují do skupin z důvodu většího pocitu bezpečí a lepší ochrany svých věcí. Při šetření bylo zjištěno, že část z nich žije pod mostem, ve stanech nebo v provizorních objektech za městem. Většinou jde o alkoholově nebo drogově závislé, kteří se neradi přizpůsobují pravidlům. Jeden z kontaktovaných bezdomovců si uzpůsobil betonový bunkr z druhé světové války pro celoroční bydlení.
32
Tabulka č. 6 Otázka šestá - urážení respondentů Posměšky
Absolutní četnost
Relativní četnost
výjimečně
7
14 %
často
2
4%
nikdy
41
82 %
Zdroj: vlastní výzkum
Graf č. 6 Urážení respondentů
N = 50 respondentů
Urážení respondentů výjimečně 14% často 4%
nikdy 82%
Zdroj: vlastní výzkum
S posměšky nebo urážením se kupodivu většina dotazovaných bezdomovců setkává zcela výjimečně, možná i díky omezenému kontaktu s běžnou populací obyvatel a profesionálnímu přístupu v kontaktních centrech, azylových domech, ubytovnách a ostatních sociálních centrech.
33
Tabulka č. 7 Otázka sedmá - násilí vůči respondentům Četnost napadení
Absolutní četnost
Relativní četnost
jednou
9
18 %
vícekrát
8
16 %
nikdy
33
66 %
Zdroj: vlastní výzkum
Graf č. 7 Četnost fyzického napadení respondentů
N = 50 respondentů
Četnost fyzického napadení jednou 18% vícekrát 16%
nikdy 66%
Zdroj: vlastní výzkum
Celkem 34 procent dotazovaných bezdomovců se stalo obětí fyzického napadení alespoň jednou nebo vícekrát. Tento podíl je velmi vysoký ve srovnání s rizikem fyzického napadení ostatních, sociálně nevyloučených, občanů. Z rozhovorů s napadenými bezdomovci vyplynulo, že velká část bezdomovců byla napadena v době pobírání sociálních dávek v barech nebo restauracích, kam opakovaně dotyční chodí, a kde si pachatelé mohou vypozorovat jejich zvyky a vybrat jako snadnou oběť. Bohužel v tomto ohledu jsou bezdomovci nepoučitelní, nemění své zvyky, chodí na stejná místa a stávají se relativně snadnou kořistí.
34
Tabulka č. 8 Otázka osmá - znal respondent agresora? Znalost agresora
Absolutní četnost
Relativní četnost
ano, vždy
3
18 %
ano, někdy
3
18 %
ne
11
64 %
Zdroj: vlastní výzkum
Graf č. 8 Znal respondent agresora?
N = 17 respondentů
Znal respondent agresora ? ano, vždy 17% ano, někdy 18% ne 65%
Zdroj: vlastní výzkum
Agresora znala jen malá část napadených. V případě, že oběť agresora znala, se jednalo o opakované napadení stejnou osobou při vymáhání finančních dluhů. Napadené ženy byly ve dvou případech obětmi krádeže a v jednom případě šlo o znásilnění. Muži se při dotazníkovém šetření mnohem častěji vyhýbali jasným a konkrétním odpovědím než ženy. Zejména u otázek souvisejících s příčinou napadení a osobou agresora se někteří mužští respondenti zdráhali odpovídat a byla patrná nechuť se na toto téma bavit.
35
Tabulka č. 9 Otázka devátá - znal respondent důvod napadení? Znalost důvodu
Absolutní četnost
Relativní četnost
ano, vždy
4
24 %
ano, někdy
3
18 %
ne
10
58 %
Zdroj: vlastní výzkum
Graf č. 9 Znal respondent důvod napadení?
N = 17 respondentů
Byl znám důvod napadení ? ano, vždy 23% ne 59%
ano, někdy 18%
Zdroj: vlastní výzkum
Důvod napadení většina dotazovaných bezdomovců neznala. U respondentů, kteří uváděli, že agresora znali, byl většinou znám i důvod fyzického napadení. V těchto případech se jednalo o vyřizování účtů z důvodů dlužných finančních částek, což vyplynulo z osobních hovorů s respondenty.
36
Tabulka č. 10 Otázka desátá - věková skupina agresora Věk
Absolutní četnost
Relativní četnost
do 20 let
2
12 %
od 20 do 35 let
3
18 %
od 35 do 50 let
6
35 %
nad 50 let
6
35 %
Zdroj: vlastní výzkum
Graf č. 10 Věková skupina agresora
N = 17 respondentů
Věková skupina agresora do 20 let 12% od 20 do 35 let 18%
nad 50 let 35%
od 35 do 50 let 35%
Zdroj: vlastní výzkum
Věková skupina agresorů odpovídá svým rozdělením přibližně věkové skupině dotazovaných bezdomovců (viz otázka č.2), ukazuje to na široké věkové spektrum agresorů. Pouze necelá třetina agresorů byla mladší než 35 let a ze šetření vyplynulo, že z této věkové skupiny nebyl žádný zjevný důvod k napadení pouze v jednom případě. Oslovení respondenti nepotvrdili tak domněnku častých agresivních útoků mládeže, naopak bezdůvodné fyzické útoky byly častější u starší populace. Pouze v jednom případě byl respondent bezdůvodně napaden skupinou mladých výrostků a došlo k tomu ve větším městě, v menších obcích se s tímto problémem respondenti nesetkali.
37
Tabulka č. 11 Otázka jedenáctá - byla vyhledána po napadení zdravotní pomoc? Vyhledání pomoci
Absolutní četnost
Relativní četnost
ano, vždy
3
18 %
ano, někdy
3
18 %
ne
11
64 %
Zdroj: vlastní výzkum
Graf č. 11 Byla vyhledána zdravotní pomoc?
N = 17 respondentů
Byla vyhledána zdravotní pomoc ? ano, vždy 17% ano, někdy 18%
ne 65%
Zdroj: vlastní výzkum
Dvě třetiny fyzicky napadených bezdomovců nevyhledaly žádnou zdravotní pomoc a řešily svou situaci svépomocí. V ostatních případech bylo napadení již natolik vážné, že bylo nezbytné zavolat záchrannou službu nebo vyhledat zdravotnické zařízení.
38
Tabulka č. 12 Otázka dvanáctá - byla vyhledána po napadení policie? Vyhledání policie
Absolutní četnost
Relativní četnost
ano, vždy
2
12 %
ano, někdy
1
6%
ne
14
82 %
Zdroj: vlastní výzkum
Graf č. 12 Byla vyhledána po napadení policie?
N = 17 respondentů
Byla vyhledána policie ? ano, vždy 12% ano, někdy 6%
ne 82%
Zdroj: vlastní výzkum
Naprostá většina napadených bezdomovců policii po fyzickém napadení nevolá. Výjimkou jsou pouze případy spojené se zdravotním postižením po napadení nebo pokud jsou respondenti okradeni a přijdou o finanční hotovost nebo nějaké cennosti. Častým důvodem neohlášení fyzického napadení jsou dle výpovědí bezdomovců špatné zkušenosti s policií, bývají prý pronásledováni a vytlačováni z veřejných prostranství, a proto se velmi neochotně obracejí na Policii ČR.
39
3.3
Zhodnocení výzkumu Z dotazníkového šetření vyplývá značná procentuální četnost fyzického napadání
cílové skupiny, bezdomovců v Libereckém kraji. Třetina respondentů uvedla, že byli fyzicky napadeni. Ve velkých městech v Liberci (170 tisíc obyvatel) a Jablonci nad Nisou (90 tisíc obyvatel) bylo vyhodnoceno celkem 15 případů fyzického napadení ze 17, to je téměř 90%. Naopak v menších městech v České Lípě (40 tisíc obyvatel), Mimoni (6 tisíc obyvatel) a Stráži pod Ralskem (4 tisíce obyvatel) byly fyzické útoky vůči bezdomovcům výjimkou. To potvrzuje skutečnost, že s větší koncentrací lidí a větší anonymitou se riziko napadení výrazně zvyšuje. Statistika evidovaných případů trestné činnosti páchané na bezdomovcích a skupině bezdomovců v letech 2011 a 2012 (zdroj Policie ČR, příloha č.3 a 4) uvádí počet napadených 80 až 90 ročně, což je 0,8 % v procentuálním vyjádření k odhadovanému počtu bezdomovců v ČR kolem 11 500 osob. Násilná kriminalita celé populace v ČR činí dle statistik Ministerstva vnitra ČR 0,2 % [www.mvcr.cz, 25]. Z dotazníkového šetření vychází procento napadených bezdomovců 33 %, tedy každý třetí z respondentů uvedl, že byl fyzicky napaden. Srovnání výsledků dotazníkového šetření se statistikami Policie ČR ohledně četnosti napadení bezdomovců ukazuje na značný nesoulad v podílu napadených bezdomovců a jen potvrzuje skutečnost známou z odborné literatury, že bezdomovci v naprosté většině případy fyzických útoků orgánům činným v trestním řízení nehlásí a s policií nespolupracují (dle průzkumného šetření 82% napadených policii nekontaktovalo). Verifikace výsledků: podle norem pro aplikovanou statistiku [www.unmz.cz, 14], pokud je k dispozici úplná informace o náhodném výběru, jako v tomto případě, by měl být minimální počet pozorování alespoň 25. Protože celkem se zúčastnilo dotazníkového šetření 50 respondentů, je požadavek normy splněn a výsledky lze považovat za statisticky významné. Netýká se to ale bohužel otázek číslo 8 až 12, kdy odpovídalo už jen 17 respondentů a tudíž výsledek je nutné brát s určitou rezervou pro nízký počet pozorování. Zevšeobecnění výsledků by bylo v tomto případě již sporné.
40
4 Diskuze Téma závěrečné práce bylo pro mne velice zajímavé, už jen z toho důvodu, že v odborné literatuře se o agresivitě vůči bezdomovcům můžeme setkat jen okrajově. Při zpracování tématu teoretické části jsem vycházela především z bohaté a přínosné literatury od Vlastimily a Ilji Hradeckých, cenným zdrojem informací pro mne byly také internetové stránky Evropské unie a organizace FEANTSA s množstvím podkladů. V praktické části jsem spoléhala především na své profesní zkušenosti a odbornou zdatnost mých kolegů v práci. Výsledky praktické části pro mne nebyly žádným překvapením, v podstatě kopírovaly mou osobní zkušenost s cílovou skupinou. Výsledky výzkumu potvrzují závěry odborné literatury o větším riziku napadení sociálně vyloučených skupin. Vyšší riziko je zřejmé už ze statistik Policie ČR, bezdomovci se stávají zhruba 4x častěji obětmi násilí než je celorepublikový průměr. A to jsou pouze oficiálně vedené případy. Dotazníkové šetření ukazuje řádově vyšší procentuální počet fyzických útoků, i když věrohodnost tohoto údaje by bylo zapotřebí ověřit důkladnější analýzou u většího počtu respondentů a srovnáním s ostatní, sociálně nevyloučenou populací. Jako velký problém vidím velice špatné vztahy a silnou nedůvěru bezdomovců vůči policejním složkám, ať už se jedná o městskou či republikovou policii. Tento vzájemný postoj a vztahy na bodu mrazu v podstatě znemožňují účinnější pomoc bezdomovcům, aby se mohli lépe bránit a předcházet fyzickým útokům. Narovnání těchto vztahů, lepší informovanost a profesionální přístup policie by měl být naprostou samozřejmostí. Domnívám se, že státní instituce a orgány samosprávy by se měly zasadit o zlepšení této situace.
41
Závěr Závěrečná práce je zaměřena na agresivní chováním vůči bezdomovcům. V teoretické části jsou uvedeny základní popisy bezdomovectví a agresivního jednání, praktická část se věnuje viktimizaci bezdomovců a četnosti agresivního chování k bezdomovcům v Libereckém kraji. Ve své praxi jsem se setkala s různým přístupem k bezdomovcům, zejména z řad laické veřejnosti. Jejich pohled na tuto problematiku bývá povrchní. Základní služby sice pro bezdomovce existují, ale chybějí individuální programy na cílené začlenění bezdomovců do společnosti. V některých menších obcích fungují programy pro občany na hranici sociálního vyloučení velice dobře. Obec umožňuje těmto lidem, kteří chtějí a mají zájem pracovat, získat pracovní smlouvu od obce a pracovat například při úklidu a údržbě obecního majetku. Podobně by to mohlo probíhat i ve větších městech, ale většinou tomu tak není. Příčinu vidím spíš v neznalosti, nízké kvalifikaci a neochotě a pohodlnosti zodpovědných lidí něco měnit, než v systému a legislativě sociální práce. Výsledek průzkumu dle mého názoru splnil vytyčené cíle a potvrdil teoretické předpoklady ohledně zvýšeného rizika agresivního chování vůči bezdomovcům. Zčásti je toto riziko způsobeno vnějšími vlivy, ale zčásti i nezodpovědným chováním bezdomovců, kteří často navštěvují riziková místa. Uskutečněné šetření v terénu potvrdilo předpoklad vyššího rizika fyzického napadení bezdomovců ve větších městech oproti menším obcím a taktéž skutečnost, že bezdomovci se stávají terčem útoku mnohem častěji než ostatní průměrná populace lidí. Jako doporučení pro další výzkum navrhuji realizovat hlubší a podrobnější analýzu agresivního chování vůči sociálně vyloučeným skupinám a srovnání s nevyloučenými skupinami. S časových důvodů to nebylo možné v této práci uskutečnit. Skutečnost, že bezdomovci svá napadení neohlašují, přispívá ke zvýšení útoků agresorů, kteří si připadají beztrestní. Proto navrhuji svým nadřízeným a kolegům v práci, abychom na bezdomovce, s nimiž přijdeme do kontaktu, apelovali a vysvětlovali jim, že ohlášení je nejen v jejich zájmu, ale i v zájmu ostatních. I když si to mnozí nemyslí, jsou bezdomovci podle mé zkušenosti převážně lidé velmi citliví a právě argument, že pomohou někomu jinému, může být pro ně silnější, než kdyby to měli udělat jen pro sebe.
42
Rezumé This final assignment deals with homelessness focused on aggression committed to this target group. Homeless people are among one of the most socially excluded groups in the Czech Republic. Become and to be homeless brings with it serious negative effects for both himself homeless and
its surroundings and society. One of these affects is aggressive behaviour. The
theoretical part deals with homelessness, forms and causes of homelessness, social exclusion of this group, the victim and offender of criminal act, the opportunity to help the homeless. The author draws on theories of homelessness and also from own experience of working with this target group. The aim of practical part is to explore and document the problems of agrressive behaviour towards homeless people in Liberec region. As a research method was chosen questionnaire form in the field research and in places of the highest concentration of homeless people such as humanity homes, low treshold facility Hope - Liberec, homeless people living outdoors. The main finding is that the homeless people are becoming the victims of agressive behavior, how often and whether this aggressive behaviour deviates from the average frequency of their societal values.
Keywords: homeless people, homelessness, social exclusion, poverty, aggressive behaviour, victim of the offence, offender.
43
Seznam použité literatury
Bibliografie: [1] FISCHER, S., ŠKODA, J., Sociální patalogie: Analýza příčin a možnosti ovlivňování příčin sociálně patologických jevů. 1.vyd., Praha: Grada Publishing, 2009, ISBN 978-80-2460139-7. [2] FROMM, E., Anatomie lidské destruktivity, Praha 1997: NLN, 520 s., ISBN 80-7106-232-4. [3] HÁJEK, S., NETÍK, K., NETÍKOVÁ, D., Psychologie v právu. Praha : C.H.Beck 1997, 152 s., ISBN 80-7179-177-6. [4] HARTL, P., HARTLOVÁ, H., Psychologický slovník. 1.vyd., Praha : Portál, 2000, ISBN 807178-803-1. [5] HRADECKÁ, V., HRADECKÝ, I., Bezdomovectví: extrémní vyloučení. Praha: 1.vyd., Naděje 1996, ISBN 80-902292-0-4. [6] HRADECKÝ, I. a kol., Definice a typologie bezdomovectví. 1.vyd., Praha: Destiny 2007, ISBN 978-80-86451-13-8. [7] KOHOUTEK, R., Základy psychologie osobnosti, Brno: CERM 2000, 263 s., ISBN 80-720156-8. [8] MATOUŠEK, O. a kol., Základy sociální práce, 2.vyd., Praha: Portál 2007, 268 s., ISBN 97880-7367-331-4. [9] ŘEZÁČ, J., Sociální psychologie, Brno 1998: Paido, 268 s., ISBN 80-85931-48-6. [10] ŠTĚCHOVÁ, M., LUPTÁKOVÁ M., KOPOLDOVÁ B., Bezdomovectví a bezdomovci z pohledu kriminologie, Praha: 2008, Institut pro kriminologii a sociální prevenci, 55 s., ISBN 97880-7338-069-4. [11] VÁGNEROVÁ, M., Psychopatologie pro pomáhající profese, 3. rozš. vydání, Praha : Portál 2004, 872 s., ISBN 80-7178-802-3. 44
Seriálové publikace: [12] Odborný časopis Sociální služby. Měsíčník vydávaný Asociací poskytovatelů sociálních služeb ČR. Tábor: 1998-. ISSN 1803-7348. Elektronické dokumenty: [13] Confronting Homelessness in the European Union. Portál EU. [online]. 2013. [cit.20.2.2013]. Dostupný z www: < http:// http://ec.europa.eu/social/key Documents.jsp> [14] ČSN 01 0224 Aplikovaná statistika. Pravidla stanovení odhadů a konfidenčních mezí pro parametry Weibullova rozdělení. Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví. [online]. 2013. Dostupný z www: < http://www.unmz.cz/urad/csn-on-line> [15] ETHOS Typology on Homelessnes and Housing Exclusion. Portál FEANTSA. [online]. 2005. Dostupný z www: < http://www.feantsa.org/spip.php? article120&lang=en> [16] Investice pro evropskou konkurenceschopnost: Příspěvek ČR ke Strategii Evropa 2020. Portál Vlády ČR. [online]. 2012. [cit. duben 2012]. Dostupný z www:
[17] Koncepce prevence a řešení problematiky bezdomovectví v ČR do roku 2020. Portál Vlády ČR. [online]. 2013. [cit. červenec 2013]. Dostupný z www: < http://www.vlada.cz/ assets/media-centrum/aktualne/Koncepce-prevence-a-reseni-problematiky-bezdomovectviv-CR-do-roku-2020.pdf> [18] Opening Doors: Federal Strategic Plan to Prevent and End Homelessness. Portál FEANTSA. [online]. 2010. Dostupný z www: [19] Předpis č. 108/2006 Sb. Zákon o sociálních službách. Portál Zákony pro lidi.cz. [online]. 2006. Dostupný z www: < http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2006-108> [20] Předpis č. 40/2009 Sb. Trestní zákoník. Portál Zákony pro lidi.cz. [online]. 2009. Dostupný z www: < http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2009-40> [21] Sociální pedagogika a sociální práce. Praha 2012. Portál JAKOB. [online]. Dostupný z www:
45
[22] Sociální začleňování. Portál MPSV. [online]. 2013. [cit. 9.5.2012]. Dostupný z www: [23] Statutory homelessness: January to March 2013 and 2012/13, England. Portál vlády UK. [online]. 2013. [cit. 6.6.2013]. Dostupný z www: [24] Zpráva o bezpečnostní situaci na území ČR za rok 2012.. Portál Ministerstva vnitra. [online]. 2013. Dostupný z www: < http://www.mvcr.cz/clanek/statistiky-kriminalitydokumenty.aspx> [25] Zpráva o situaci v oblasti vnitřní bezpečnosti a veřejného pořádku. Portál ministerstva vnitra, odbor bezpečnostní politiky. [online]. 2013. [cit. 16.5.2012]. Dostupný z www: [26] Životní podmínky (EU-SILC). Portál Českého statistického úřadu. [online]. 2013. Dostupný z www:
46
Přílohy Příloha č. 1 : Strukturovaný dotazník Dobrý den. Jmenuji se Eva Chudějová Weberová a jsem studentkou 3. ročníku Vyšší odborné školy MILLS, Čelákovice, obor sociální práce. Provádím průzkum, kde zjišťuji postoj bezdomovců k agresivitě. Ráda bych Vás proto požádala o vyplnění dotazníku vztahujícího se k této problematice. Dotazník je anonymní. Získaná data budou použita jako zdroj k vypracování absolventské práce. Neexistují žádné dobré či špatné odpovědi. Délka vyplňování dotazníku nepřesáhne 10 minut. Děkuji za Váš čas.
1. Pohlaví a ) muž b) žena 2. Věková skupina respondenta a) do 20 let b) od 20 do 35 let c ) od 35 do 50 let d ) nad 50 let 3. Vaše nejvyšší ukončené vzdělání? a) základní b) vyučen c) střední úplné d) vysokoškolské 4. Jak dlouho už jste bez přístřeší? a) méně než jeden rok b) jeden až tři roky c) více než tři roky 5. Kde nyní přebýváte? a) azylový dům b) ubytovna c) venku
47
6. Setkal jste se někdy s posměšky nebo pohrdáním k Vaší stávající situaci? a) ano, výjimečně b) ano, vždy c) ne 7. Stal/a jste se obětí násilí na Vaší osobě? a) ano, jednou b) ano, vícekrát c) ne
8. Znal/a jste agresora? a) ano, vždy b) ano, v některých případech c) ne 9. Znal/a jste důvod svého napadení? a) ano, vždy b) ano, v některých případech c) ne 10. Jaký byl přibližný věk agresora/ů? a) do 20 let b) od 20 do 35 let c) od 35 do 50 let d) nad 50 let 11. Vyhledal/a jste po napadení zdravotní pomoc? a) ano, vždy b) ano, v některých případech c) ne 12. Obrátil/a jste se na policii s žádostí o pomoc? a) ano, vždy b) ano, v některých případech c) ne
48
otázka č.1a otázka č.1b otázka č.2a otázka č.2b otázka č.2c otázka č.2d otázka č.3a otázka č.3b otázka č.3c otázka č.3d otázka č.4a otázka č.4b otázka č.4c otázka č.5a otázka č.5b otázka č.5c otázka č.6a otázka č.6b otázka č.6c otázka č.7a otázka č.7b otázka č.7c otázka č.8a otázka č.8b otázka č.8c
15
8 1 2 4
1 3 5 3 3 3 2 4 3 4 3 2 1 8 2 7
1 4 4 1 5 4 1 4 4 2 5 1 4 1 1 8 2 8 2
7 1 1
3
2
3 1 1 2 4 6
1
1 1
1 3 3 6
1
1 2
2 1 1 1 1
2 3
2 1 1
3 2 3 1 2
3
2
1
5
3
3
2
1
5 2
1 2
3
2
1 4
1
2
49
ženy - Mimoň
muži - Mimoň
ženy - Stráž p.R.
muži - Stráž p.R.
ženy - Jablonec n.N.
muži - Jablonec n.N.
10 9
3 5 4 3 8 5 1 1 1 2 12 5 7 3 3 1 11 7
ženy - Česká Lípa
muži - Česká Lípa
ženy - Liberec
muži - Liberec
Příloha č.2: Souhrn výsledků průzkumného šetření
3 4 1 2 3 1 1 1 5 1 6
1
1
5 1
1 1
2 2 1
2 1 1 1 1
1 1
1 1
4 1
2
4
50
1
ženy - Mimoň
muži - Mimoň
ženy - Stráž p.R.
muži - Stráž p.R.
ženy - Jablonec n.N.
1
muži - Jablonec n.N.
muži - Česká Lípa
2
ženy - Česká Lípa
ženy - Liberec
muži - Liberec otázka č.9a otázka č.9b otázka č.9c otázka č.10a otázka č.10b otázka č.10c otázka č.10d otázka č.11a otázka č.11b otázka č.11c otázka č.12a otázka č.12b otázka č.12c
Příloha č.3: Statistika Policie ČR, rok 2012
51
Příloha č.4: Statistika Policie ČR, rok 2011
52
Seznam grafů a tabulek Graf č. 1 Pohlaví respondentů - celkový počet 50 respondentů .............................................. 28 Graf č. 2 Věková skupina respondentů - celkový počet 50 respondentů ................................ 29 Graf č. 3 Nejvyšší dosažené vzdělání respondentů - celkový počet 50 respondentů .............. 30 Graf č. 4 Doba bez přístřeší - celkový počet 50 respondentů .................................................. 31 Graf č. 5 Aktuální přístřeší respondentů - celkový počet 50 respondentů .............................. 32 Graf č. 6 Urážení respondentů - celkový počet 50 respondentů ............................................. 33 Graf č. 7 Četnost fyzického napadení respondentů - celkový počet 50 respondentů ............. 34 Graf č. 8 Znal respondent agresora? - celkem 17 respondentů............................................... 35 Graf č. 9 Znal respondent důvod napadení? - celkem 17 respondentů?................................. 36 Graf č. 10 Věková skupina agresora - celkem 17 respondentů................................................ 37 Graf č. 11 Byla vyhledána zdravotní pomoc? - celkem 17 respondentů ................................. 38 Graf č. 12 Byla vyhledána po napadení policie? - celkem 17 respondentů ............................. 39 Tabulka č. 1 Pohlaví respondentů ............................................................................................ 28 Tabulka č. 2 Věková skupina respondentů ............................................................................... 29 Tabulka č. 3 Nejvyšší dosažené vzdělání respondentů ............................................................ 30 Tabulka č. 4 Doba bez přístřeší................................................................................................. 31 Tabulka č. 5 Aktuální přístřeší respondentů ............................................................................ 32 Tabulka č. 6 Urážení respondentů ........................................................................................... 33 Tabulka č. 7 Násilí vůči respondentům..................................................................................... 34 Tabulka č. 8 Znal respondent agresora? .................................................................................. 35 Tabulka č. 9 Znal respondent důvod napadení? ...................................................................... 36 Tabulka č. 10 Věková skupina agresora ................................................................................... 37 Tabulka č. 11 Byla vyhledána po napadení zdravotní pomoc? ................................................ 38 Tabulka č. 12 Byla vyhledána po napadení policie? ................................................................. 39
53
