Méně státu, více občanům Méně státu, více občanům Méně státu, více občanům Méně státu, více občanům Méně státu, více občanům Méně státu, více občanům Méně státu, více občanům Méně státu, více občanům Méně státu, více občanům Méně státu, více občanům Méně státu, více občanům Méně státu, více občanům Méně státu, více občanům Méně státu,
Občasník Strany svobodných občanů – červenec 2014
BERAN 2
Výsledek voleb je pro Svobodné zásadním průlomem
3
Dobrým členem a příznivcem II.
5
Oslava Dne daňové svobody
6
Chrudimští Svobodní si již komunálky vyzkoušeli
8
Praha 4 rozdělená
Slíbili jsme vám europoslance a díky vám ho máme! 4
3
2
1
číslo 1 | ročník 1
strana 1
www.svobodni.cz
Výsledek voleb je pro Svobodné zásadním průlomem Petr Mach se stal prvním poslancem zvoleným za Svobodné, symbolicky tak završil pět let od chvíle, kdy založil stranu a po něž je jejím předsedou. Jak člověk vstává s pocitem, že je prvním svobodným europoslancem? Nejprve chci poděkovat i zde na stránkách Berana všem členům a příznivcům za podporu. Členové a příznivci Svobodných vytvořili za pět let existence strany mohutnou sílu, která dokázala z nuly udělat ze Svobodných parlamentní stranu. Mám z toho obrovskou radost. Ten týden po volbách byl pro mě hrozně hektický. Hlavní vlna zájmu médií trvala asi tři dny a v tu dobu jsem nestihl prakticky nic dalšího než dávat rozhovory. Pak jsem jel na první jednání do Bruselu, abych se tam zorientoval v tom, co mě čeká, a vedl jednání s možnými partnery. Zbytek týdne jsem musel ještě zkoušet u státnic. Skutečným poslancem budu, až zahájí parlament jednání – na začátku července. Pak teprve budu mít právo hlasovat a budu se cítit jako „svobodný“ europoslanec, zástupce svých voličů. Berete úspěch v eurovolbách jako průlom, nebo jako výsledek malé volební účasti? Účast ve volbách byla sice malá, ale stejně to je pro Svobodné naprosto zásadní průlom. Prostě jsme překonali pětiprocentní hranici v parlamentních volbách a jsme parlamentní stranou. To je nezpochybnitelný fakt. Máme mnohem větší šanci přetavit tento úspěch do úspěchu ve volbách do Poslanecké sněmovny. Co musí politik udělat a na co myslet, aby se nestal, cituji vás, „bruseločlověkem“? Nastavil jsem si předem ochranu proti zbruselovatění – nehodlám se tam stěhovat a hodlám si ponechat své povolání, to je v mém případě přednášení na vysoké škole. Musím se zkrátka dál potýkat s problémy, se kterými se setkávají lidé zde. Nechci být odtržený od reality naší země.
Jste předsedou Svobodných, učíte na dvou školách, teď přibyl poslanecký mandát. Jak to budete zvládat časově? Působení ve školách omezím. Budu moci učit už jen na jedné škole. Zprofesionalizujeme činnost strany, abych nedělal administrativní činnosti, které jsem dělal dosud a které mi braly dost času, jako je správa databáze, sběr nominací pro volby apod. S kým byste chtěl ve Štrasburku spolupracovat v rámci frakce trvaleji a kdo je pro vás partnerem například pro jednotlivá hlasování či jednotlivá témata? Dopředu jsme deklarovali, že chceme být ve frakci s nám blízkými stranami. To je hlavně UKIP ve frakci EFDD (Evropa svobody a přímé demokracie). Richard Sulík ze Slovenska ale míří do frakce evropských liberálů, kde bude nejspíš spolu s hnutím ANO. Alternativa pro Německo zas možná skončí ve frakci ECR, kde budou spolu s britskými konzervativci. Možné je zůstat i mimo frakce jako nezařazený.
Asi nebudeme mít kandidáty ve všech obvodech do Senátu. Nemáme ještě dost připravených kandidátů, takže se možná někteří z nás budou přiklánět k volbě cizího kandidáta, který nám myšlenkově bude nejblíže. Nebudeme ale dělat žádné handly. O našich kandidátech rozhodnou členové a příznivci v primárkách. Naše politika se natolik liší od ODS či TOP09, že těžko může kohokoliv napadat dělat nějaké předvolební koalice. Po volbách samozřejmě budeme spolupracovat a hledat společné cíle se všemi, kteří nám budou aspoň trochu blízcí! Nemáte pocit, že byl „ukraden“ původní význam pojmu liberální? Za liberály se označují i zelení milovníci regulací, do názvu frakce si liberalismus dali i prokazatelní eurofederalisté, kterým regulace rovněž nejsou cizí. To je ten věčný boj o pojmy. Já o sobě budu vždy tvrdit, že jsem liberál, ale pro mnoho voličů je to asi matoucí, když pak to samé o sobě tvrdí třeba pan Bursík. Nestačí si dát nějakou nálepku, musíme neustále vysvětlovat naši politiku na konkrétních případech.
Jak vlastně vnímáte celoevropské výsledky voleb do evropského parlamentu? Evropské lidové strany a evropské sociálně demokratické strany mají stále většinu, tak se domluví jako obvykle na předsedovi Evropské komise a budou dál chrlit jednu regulaci za druhou. Ale opoziční hlas bude mnohem více slyšet. Současný kurz EU se prostě začal pomalu ale jistě rozpadat.
Čekají nás komunální volby. Najdou vás voliči na nějaké kandidátce? Nebudu kandidovat. Budu plně vytížen mandátem v europarlamentu. Jak jsem už říkal, musím omezit i výuku ve školách, tak bych určitě nestíhal práci zastupitele na úrovni města. Takže nebudu kandidovat ani ve Stodůlkách, ani do pražského magistrátu.
Jste spokojen s podobou a rozsahem předvolební kampaně? Co by se podle vás mělo změnit, aby byl volební úspěch ještě výraznější? Jsem velmi spokojen. Utratili jsme nanejvýš 5 milionů korun, a všechny billboardy byly velmi pečlivě vybrané. Naši lidé byli vidět v ulicích, myslím, že se nedalo udělat o mnoho víc.
Co budou muset udělat Svobodní, aby obstáli v politickém systému a dokázali, že jsou etablovanou stranou, se kterou je třeba počítat? Myslím, že postupujeme dobře krok za krokem, zůstáváme pevní ve svých názorech, jsme stále více vidět a slyšet. Musíme prostě jen pokračovat a nedělat chyby, neustupovat z našich myšlenek.
Takzvané pravicové strany nyní hovoří o potřebě integrace pravice, TOP 09 a ODS chce stavět společné kandidáty v senátních volbách. Myslí to podle vás vážně, nebo z nich mluví obavy z růstu Svobodných?
Martin Rumler
strana 2
www.svobodni.cz
Dobrým členem a příznivcem – část II. Co dělají volené orgány? Jakou mohu dostat centrální pomoc? „Co tam sakra nahoře dělají?“
Pomoc sdružením
Strana je dobrá tak, jak jsou dobří a schopní její členové. Jedním z hlavních práv členů je volit svá krajská a republiková vedení. Předsednictva dělají ze své činnosti zápisy, které by měly být členům přístupné na webu, případně na interní wikipedii (http://wiki.svobodni.cz/). Tam se můžete dozvědět, jaká byla vydána stanoviska a jaké jsou novinky ve straně. ReP a ReV jdou příkladem a na webu lze najít zápisy z jednání a další důležité dokumenty. Vzhledem k proměnám webu je ale relativně nesnadné je najít.
Na centrální úrovni funguje několik týmů, které Vám mohou pomoci. Korektor
[email protected]
Karel Jára ustanovil a vede tým korektorů. Pošlete jim text. Rádi ho opraví. Než budete text v jakémkoli médiu, plakátu či letáku publikovat, důrazně doporučuji poslat ho na tuto adresu. Promptně obdržíte text opravený tak, aby nám nedělal ostudu.
Grafik
[email protected]
Jiří Rybář ustanovil a vede tým grafiků (zatím nejproduktivnější grafičkou zde je Jana Hermanová – veliká pochvala). Pošlete jim popis a dostanete zpátky grafiku podle aktuálního manuálu. Nejde ale prosím o grafiku k probíhající kampani, ale o plakáty na lokální akce, FB záhlaví, obrázky na web místních sdružení či jiné nápady. Dobrá grafika dá dost práce a grafici pracují dobrovolně, nikoliv za odměnu – chvíli to tedy trvá, počítejte s tím.
Tisk
[email protected]
Máte-li potřebu vytisknout malé množství lokálních materiálů a nevíte, kde a jak – ozvěte se mi. Bude-li to možné, vyhovím a pokusím se Vám dodat požadované množství letáků, plakátů, vizitek apod.
Kancelář
[email protected] Telefon: 773 697 985
Členové Republikové kanceláře odpovídají na telefonické hovory, SMS zprávy a e-maily. Můžou upravovat uživatelské údaje (změna bydliště, fotka apod.). ReK má také dobrý přehled o tom, co se ve straně děje, a dokáží vás minimálně odkázat na patřičné místo, hledáte-li něco konkrétního. Prosím s drobnými dotazy se obracejte na kancelář, a ne na předsedu strany.
1) Musíte se přes vrstvy webů dostat až na původní web. (volební -> nový -> původní)
2) Přihlásit se a pak se Vám objeví menu „Pro členy“
Čekáme vaši pomoc při besedách a jejich organizaci
3) V něm jsou zápisy a další dokumenty k nahlédnutí a posouzení.
červenec 2014
Pokud se od krajského předsednictva dozvíte o akci Svobodných v blízkém městě, tak prosím pomozte, co nejvíce to jde, tím, že na takovou, často velmi zajímavou akci pozvete osobně co nejvíce lidí. Takto se budují dlouhodobé kontakty. Akce neděláme pro Svobodné, ale proto, aby Svobodní přivedli na besedy své známé a známé známých. Ti často při klidné besedě zjistí, že naše argumenty mají hlavu a patu a že jsou jim představitelé Svobodných sympatičtí. Akce nevnímejte jako servis pro Vás, ale jako prostředek šíření našich názorů a programu dále. Proto prosím zkuste příště zvážit a věnovat několik desítek minut pozváním svého okolí, a to nejen prostřednictvím Facebooku. Tomáš Pajonk, místopředseda strany
strana 3
Šel bych do toho znovu S volebním manažerem Petrem Pořízkem o volební kampani. Jak dlouho trvala příprava a samotný průběh kampaně před volbami do Evropského parlamentu? Celkově příprava, průběh a uzavření kampaně trvá skoro půl roku. První přípravné schůzky a konzultace proběhly už v lednu, od února pracoval základní tým i pracovní skupiny volebního štábu. Na konci února jsme představili kandidáty a od poloviny dubna se potom rozjela hlavní část kampaně. V květnu proběhly volby a v červnu ještě doděláváme účetnictví a uzavření. Kolik lidí se na kampani podílelo? Základní tým tvořilo 5 lidí, v pracovních skupinách volebního štábu se aktivně zapojilo okolo dalších 30 lidí. Důležitá byla i komunikace se 14 krajskými koordinátory. V kontaktní kampani pracovalo 15 stálých pracovníků a dalších asi 50 lidí a 28 kandidátů se různě střídalo v městech. Celkově odhaduji, že se na kampani aktivně podílelo 180–200 lidí. Další stovky členů a příznivců přispěly propagací myšlenek ve svém nejbližším okolí. Byla to vaše druhá kampaň v krátké době. Čím se lišily a co je naopak spojovalo? Loňská kampaň byla na základě mimořádného termínu voleb, bylo méně času na přípravu. Letošní kampaň jsme připravili pečlivěji, měli jsme výzkumy a testování. Také bylo více prostředků na venkovní reklamu a měli jsme zkušenosti z aktivit na internetu. Obě kampaně naopak spojovalo podobné provedení kontaktní kampaně. Překvapilo vás něco příjemně či nepříjemně? Nepříjemný byl celkový menší zájem o volby do EP jak u veřejnosti, tak u členů a příznivců. Museli jsme čelit námitkám, proč takovou kampaň vlastně děláme a jestli to není zbytečné. Naopak příjemné bylo zjištění, BERAN občasník Strany svobodných občanů. Vydává: Strana svobodných občanů, Perucká 2196/14, 120 00 Praha 2, IČ: 71339612. Odpovědný redaktor: Martin Rumler (
[email protected]). www.svobodni.cz. Evidence MK ČR E 20310. Toto číslo vychází v červenci 2014.
že se v našich řadách objevují další a další příznivci a členové ochotní a schopní přiložit ruku k dílu. Jste si vědom, že část veřejnosti vnímala pomazánkové máslo nebo žárovky jako populismus? Jako populismus to vnímali někteří naši intelektuálněji zaměření členové a lidé, kteří se zajímají hlouběji o politiku v souvislostech. Naším záměrem ale bylo v pozitivním duchu oslovit i potenciální voliče, kteří nás neznají, o problémy EU se zajímají jen okrajově a z negativ EU si vybavují hlavně tyto „drobnosti“. Odpovídala konečná podoba kampaně vašim představám, nebo jste musel často ustupovat? Celkový směr kampaně se podařilo udržet, byly pouze menší kompromisy ohledně některých organizačních záležitostí. Kolik hodin denně vám práce v kampani zabrala? V přípravné fázi to bylo 8–10 hodin, v horké kampani pak 10–12 hodin. Šel byste do toho znovu? Tak určitě! Je totiž skvělé pracovat s lidmi zapálenými pro naše myšlenky. S mírnou pauzou na regeneraci a dohnání restů v osobním životě, samozřejmě. Zaujalo vás něco v kampaních politické konkurence něco, nad čím jste si řekl, škoda, že to nenapadlo nás? Spíš mě překvapila celkově poměrně nízká aktivita politické konkurence. A potom taky třeba to, jak jsme všichni monitorováni policií, když chystáme veřejné akce. Například 1. května na Hradčanech byli už připraveni těžkooděnci k rozehnání demonstrace jiného politického uskupení, které na facebooku ohlašovalo pálení unijní vlajky. S ironickou a veselou akcí Svobodných ale nebyl problém. Martin Rumler
strana 4
PŘIHLÁŠKA NA LETNÍ AKADEMII SVOBODNÝCH Letní akademie Svobodných se bude konat ve dnech 30. a 31. 8. ve Středočeském kraji v penzionu Vltavanka na Slapech. Na akademii budou přednášet například předseda Svobodných a čerstvý europoslanec Petr Mach, Jiří Kinkor, Petr Hampl a další. Poplatek zahrnující ubytování a snídani činí za víkendový seminář 990 Kč. V případě zájmu jen o jednodenní účast je poplatek 650 Kč. Zájemci o podrobné informace nechť napíšou na e-mail organizátorky:
[email protected].
Harmonogram akademie (předpokládaný program) Sobota 30. 8. 9.00
Příjezd účastníků
9.30–10.50
Petr Mach – Ekonomie liberálů a socialistů
11.00–12.30
Jiří Kinkor – Úvod do filosofie, svět idejí
12.30–14.00
Pauza na oběd
14.00–15.20
Jiří Kinkor – Úvod do objektivismu
15.30–18.30
Jiří Payne – Komunální politika
Neděle 31. 8. 9.00–10.20 Petr Hampl – Cílová skupina liberálů 10.30–12.00 Radim Smetka – Komparace decentralizace států 12.00–13.30 Pauza na oběd 13.30–14.50 Radim Lecián – Umění vyjednávání 15.00–18.00 Beseda – Komunální praxe – Petr Zavadil, Jiří Kubíček, Jiří Pánek, Václav Jakl
www.svobodni.cz
Oslava Dne daňové svobody Strana svobodných občanů oslavila ve čtvrtek 26. června Den daňové svobody. Tímto dnem se označuje pomyslný okamžik, od kterého jde veškerá mzda na konto občana. Do té doby naopak veškerý příjem připadá státu. Také letos Den daňové svobody připadl dle výpočtů společnosti Patria Finance na 27. června – to znamená, že téměř půl roku musíme všichni pracovat na daně pro stát! Svobodní přichystali akce pro veřejnost v několika městech po celé ČR. V Praze, ve všech krajských městech a v několika dalších rozdávali noviny speciálně vytištěné k tomuto účelu (asi 60 tisíc kusů). Ve Zlíně se uskutečnil koncert na náměstí a byla zdarma zmrzlina – ovšem půlka kopečku byla vždy odebrána coby symbolická daň. „Chceme se spolu s občany zamyslet nad tím, proč naši předkové Den daňové svobody slavili na konci února, a my až v červnu. A také si užít to, že už jsme daně zaplatili. Chceme také lidi upozornit na vysokou míru zdanění a neustálé změny v daňové soustavě, které znejisťují občany a komplikují jim život. Dlouhodobě nabízíme řešení v podobě snížení daní a vládních výdajů,“ vysvětluje Tomáš Pajonk, místopředseda Strany svobodných občanů.
červenec 2014
Různé metody výpočtu K výpočtu dne daňové svobody existují různé metody. Ta, kterou užívá společnost Patria Finance, rozděluje rok na dvě části v poměru odpovídajícímu podílu celkových daňových příjmů a čistého národního důchodu. Den daňové svobody vypočítává každoročně i Liberální institut. Loni získali lidé podle jeho výpočtů daňovou svobodu 11. června. Institut vypočítává den daňové svobody z dat OECD, přesněji z jejich odhadu podílu veřejných výdajů na hrubém domácím produktu. Zásadní rozdíl je tedy v tom, že zatímco výpočet Liberálního institutu bere v potaz VÝDAJE státu, výpočet Patria Finance je založen na PŘÍJMECH státu. (red)
strana 5
Chrudimští Svobodní si již komunálky vyzkoušeli Poslední chrudimské komunální volby pro nás byly zcela novou zkušeností. Snažili jsme se sestavit kvalitní kandidátní listinu v čele s významnou osobností, kterou bezpochyby bývalý ředitel gymnázia Eduard Beránek byl. Volební heslo jsme vytvořili s ohledem na osobnost pana Beránka, a znělo proto „Slušnost a poctivost pro Chrudim“. Kampaň byla vedena pozitivně, nicméně jsme neopomněli uvádět pofiderní veřejné zakázky tehdejšího vedení města a stavět se do role opozice vůči starostům zvoleným za ODS. Eduard Beránek získal více než dvojnásobný počet hlasů, než byl průměr kandidátky, což jednoznačně ukazuje, jak je důležité mít v čele důvěryhodnou a známou osobnost. Obecně jsme vycházeli z doporučení, že ve větších městech se vyplatí více sázet na značku politické strany a propagovat jen lídra či úplnou špičku kandidátní listiny a v městech menších je lepší se snažit vystavovat celou kandidátní listinu (tzv. tablo) a dát větší prostor i ostatním kandidátům. Základem naší kampaně byla kontaktní kam-
paň, kterou jsme uspořádali ve všech částech Chrudimi, tedy na třinácti místech. Tuto kampaň jsme samozřejmě výrazněji propagovali na našem webu a i ve volebních novinách. Jedna z akcí byla významnější, konala se na hlavním Resselově náměstí za přítomnosti čelních kandidátů. Ve všech propagačních materiálech jsme zmiňovali tři programové priority. Mezi ně patřil vyrovnaný rozpočet, transparentní rozhodování a zlepšení komunikace s občany. Do všech chrudimských schránek jsme rozeslali osmistránkové volební noviny. Jejich základem byl rozhovor s lídrem a jeho vizitka, zkrácený volební program, komentáře první pětky kandidátů, podpora známých Chrudimáků, návod, jak volit (aby ve složitém volebním systému voliči využili všech svých hlasů), kalendář kontaktní kampaně a také „tablo“ všech kandidátů, které se dalo rozložit i jako plakát. Využili jsme i sítě našich podporovatelů živnostníků k rozmístění plakátů do výloh, v ulicích jsme rozdávali rozkládací letáky velikosti A5 a těsně před volbami ještě jednou do všech schránek
rozeslali malý letáček velikosti A6, jako připomenutí a ukončení naší kampaně. Důležitý byl rovněž kontakt s místními médii, respektive hlavně s Chrudimským deníkem. Snažili jsme se velmi pružně reagovat na objevující se témata komunálních voleb rozesíláním prohlášení našeho lídra. Jsem přesvědčen, že i díky tomu jsme byli častěji zmiňováni. Výsledkem pro nás byl zisk osmi procent hlasů a dvou mandátů v zastupitelstvu. Následovala koaliční jednání, která byla pro všechny „vyjednavače“ obrovskou zkušeností a potvrzení pravidla: „Nikomu nevěř!“ I přes naši poměrně malou sílu v zastupitelstvu a přese všechny problémy spojené s déle než roční účastí v radniční koalici se nám podařilo například zastavit návrh na trvalé zvýšení daně z nemovitosti, otevřít diskusi o dotacích pro dospělé sportovce či o smysluplnosti některých evropských projektů. Josef Káles, koordinátor Svobodných v Chrudimi a člen ReV
Veřejné statky v demokratickém státě Před několika měsíci jsem v článku Státní zásahy jako ničitelé informací kritizoval dotace a přerozdělování. Jeden ze čtenářů mě kontaktoval s připomínkou, že ačkoliv je má argumentace validní pro nedobrovolné přesuny zdrojů a bohatství od jedněch k druhým, nijak jsem se nevypořádal s problémem takzvaných veřejných statků, což bych rád napravil v rámci tohoto textu. Jaké statky bývají běžně nazývány veřejnými? Jsou to takové, z jejichž spotřeby nelze nikoho snadno vyloučit a zároveň s počtem uživatelů daného statku nijak výrazně nerostou náklady na jeho provozování. Mezi typické příklady patří třeba pouliční osvětlení (těžko lze někomu vzít užitek ze světla lamp bez odstranění dotyčného z jejich dosahu a náklady na údržbu těchto lamp nerostou v závislosti na tom, kolika lidem svítí) či majáky (upřít jejich světlo jen některým lodím je v podstatě nemožné a cena
majáku bude též neměnná bez ohledu na to, kolika lodím pomůže). Potíž s takovými statky spočívá v tom, že pokud se příliš mnoho jednotlivců rozhodne nepodílet na jejich financování, neboť statek budou moci následně využívat tak jako tak (protože je velmi obtížné či nemožné je z užívání vyloučit), nemusí být nakonec dostatek zdrojů na jeho pořízení. Tento stav bývá často označován velmi neurčitým pojmem „selhání trhu“, kterým jsou většinou popisovány situace, ve kterých se volnotržní řešení liší od státního a osobním preferencím mluvčího více vyhovuje to druhé. V rámci tohoto článku se však nechci tímto vágním pojmem zabývat, neboť považuji za irelevantní hodnotit, zda došlo k selhání, či nikoliv; i kdyby k selhání trhu (ať už to znamená cokoliv) došlo, podstatné je dle mého názoru pouze to, zda daný problém stát dovede řešit lépe, nebo ne.
strana 6
Proč jsou vlastně se zřizováním a údržbou takzvaných veřejných statků v tržním prostředí takové obtíže? Inu, mnoho lidí si totiž řekne, že raději počkají, až daný statek zaplatí ti ostatní (zatímco oni sami nic nepřispějí), protože ze spotřeby stejně nebudou vyloučeni, takže mohou mít z onoho statku užitek i bez toho, aby nesli náklady. Kdyby tak uvažovali všichni, ve výsledku nebude pořízeno nikdy nic. Realita však typicky bývá taková (stačí se podívat do historických období, kdy tyto statky nezřizovaly státy), že ti, kdo daný statek chtějí či potřebují nejvíce, jej zafinancují, zatímco mnoho černých pasažérů se sveze bezplatně. Takový stav mohou mnozí chápat jako nespravedlnost, kterou je třeba řešit – a s touto žádostí se obracejí na stát. A jaké řešení stát nabízí?
www.svobodni.cz
Na první pohled se může zdát, že černé pasažéry vyloučí jednoduše tím, že „veřejný statek“ zaplatí z erárních peněz. Již druhý pohled však ukazuje, že tyto peníze též nebyly vybrány zrovna rovnoměrně, neboť někteří přispěli výrazně více než jiní (a mnozí se dokonce nepodíleli vůbec). To však zdaleka není vše; se státním diktátem přicházejí další problémy. Stát nemá žádný způsob, jak rozeznat, zda se nějaký statek skutečně vyplatí za dané náklady pořizovat, či nikoliv. Víme-li například, že pouliční osvětlení v nějaké lokalitě by stálo dva miliony, pak jediný způsob, jak rozhodnout, zda jej lidé skutečně chtějí (a nevyužili by raději ty dva miliony jinak), je nechat dotyčným jejich peníze a počkat, zda se na ono osvětlení dobrovolně složí; pokud ne, znamená to, že preferují nákupy jiných statků. Stát tuto možnost prostě nemá,
neboť peníze lidem vezme, takže už dále není jak zjistit, co by si za ně vlastně chtěli doopravdy koupit. Dalším úskalím, specifickým pro demokratická státní zřízení, je princip, na kterém stojí samotné volby. Řekněme, že je třeba demokratickými prostředky vyřešit následující problém: Na to, aby občan přispěl na stavbu veřejného osvětlení, musí odpracovat desítky či stovky hodin, přičemž šance, že zrovna jeho příspěvek bude tvořit hranici mezi zřízením a nezřízením onoho osvětlení, je nízká, takže se mnoho z nich raději rozhodne nepřispívat. (Zde je třeba si uvědomit, že cílem není bezpodmínečné vybrání peněz na stavbu osvětlení, ale zejména rozhodnutí, zda je taková investice skutečně tou nejlepší volbou, co s penězi udělat.) A před jakým dilematem stojí každý jednotlivec, když probíhají demokratické volby? Na to, aby volič učinil skutečně fundované rozhodnutí o tom, který hlas do urny nakonec vhodí, musí strávit
Solární energie: skutečný zabiják klimatu Elektřina z fotovoltaických elektráren má přispět k ochraně podnebí. Ve skutečnosti je dopad fotovoltaiky na životní prostředí ničivý. Z nepřikrášlených údajů vyplývá, že solární energie má na svědomí výrazně více skleníkových plynů než uhelné elektrárny. Solární energie je čistá, elektřina z fosilních zdrojů nečistá. To se dnes učí každé dítě. Protože se při provozu solárních panelů neuvolňuje žádný CO2, propagují politici fotovoltaické systémy jako ekologicky výhodné. Do jejich výstavby proudí dotace ve výši mnoha miliard. Při spalování zemního plynu a uhlí vzniká CO2. To je důvod, proč je elektřina z fosilních zdrojů považována za špatnou. Zapomíná se, že k výrobě solárních kolektorů je také potřeba hodně energie, která je spojena s významnými emisemi skleníkových plynů. Při exaktním výpočtu nám vyjde, že uhlíková stopa solární energie je skutečně zničující. Dnes pocházejí solární panely asi z osmdesáti procent z Číny. Zejména výroba ultra čistého křemíku je energeticky náročná. V Číně pochází elektřina především z uhelných elektráren. Podle Jiaotong University v Pekingu je na výrobu jednoho metru čtverečního solárního panelu zapotřebí více než 300 kg uhlí. Během
červenec 2014
tohoto procesu se uvolní 1 100 kg CO2. Pro fotovoltaiku jsou ale dále zapotřebí i různá pomocná zařízení, jako jsou měniče, baterie, měděné kabely, přepínače, přístroje a nosiče, při jejichž produkci se také uvolňuje CO2. Emise CO2 na metr čtvereční panelu se tím zvyšuje o 13 procent na 1 243 kg. Pro výrobu křemíku jsou používány čisticí plyny, které unikají do atmosféry a podle IPCC atmosféru ohřívají. Trifluorid dusíku má na atmosféru 16 600 krát větší vliv než CO2, hexafluorid síry pak více než 23 900 krát. Podle studie v prestižním vědeckém časopise PNAS odpovídá množství těchto plynů, které se uvolní při výrobě jednoho metru čtverečního solárního kolektoru, 513 kg CO2. Ale to není vše: výroba solárních modulů potřebuje asi dvacet chemikálií a látek, které se nevyskytují v přírodě. Musí se vyrábět v energeticky náročných procesech. Podle Silicon Valley Toxics Coalition, výzkumné organizace,
strana 7
desítky či stovky hodin studováním programů politických stran a pátráním v minulosti jejich představitelů, aby zjistil alespoň něco o jejich důvěryhodnosti, přičemž šance, že zrovna jeho hlas bude tvořit hranici mezi tím, zda jeho favorit dostane či nedostane rozhodovací pravomoc, je nízká. A tak se mnoho z nich raději rozhodne nevolit, případně volit jen podle usměvavých tváří na plakátech či jiného podobného kritéria. Jedná se pouze o posunutí daného problému o úroveň výš. Z úplně stejného důvodu (příliš velké náklady přinášející jen malou šanci na to, že se něco změní), kdy se mnoha jedincům nevyplatí přispívat na pořízení nějakého veřejného statku, se jim nevyplatí ani rozumně a odpovědně volit. Takže ačkoliv financování takzvaných veřejných statků v tržní ekonomice s sebou přináší určité problémy, stát tyto problémy nejen neřeší, ale vytváří ještě mnoho dalších. Martin Urza
která se zabývá průmyslovými metodami, které jsou šetrné k životnímu prostředí, se tak při výrobě metru čtverečního solárního panelu uvolní dalších cca 30 kg CO2. Celkově odpovídají emise skleníkových plynů při výrobě jednoho metru čtverečního solárního panelu 1 786 kg CO2. Kolik elektrické energie může být z jednoho metru čtverečního vyrobeno? Podle německého Ministerstva životního prostředí je průměrný roční výnos v Německu 86 kilowatthodin (kWh). To platí pro relativně nové moduly. Tím, jak moduly stárnou, se produkce elektřiny v nich snižuje asi o jedno procento ročně. Se stářím panelu se také množí provozní výpadky. Průměrná roční produkce je proto zhruba jen 80 kilowatthodin/m2. Při předpokládané životnosti 25 let lze proto reálně počítat s výrobou 2 000 kWh z 1 m2 solárního panelu. Množství CO2, které se uvolní při výrobě jedné kWh solární energie je 893 g. V moderních uhelných elektrárnách s účinností 52 procent je na jednu kilowatthodinu emitováno pouze 846 g CO2. Těžba uhlí sice také spotřebuje nějakou energii, ale pouze jen asi jedno procento následného energetického výkonu.
Emise CO2 na kilowatthodinu elektřiny vyrobené z uhlí se proto zvýší o maximálně 10 g. Energie vynaložená na výstavbu uhelné elektrárny je prakticky zanedbatelná.
Solární elektřina je obrovsky materiálově intenzivní Solární elektřina zatěžuje atmosféru mnohem silněji než údajně škodlivá elektřina z uhlí. V porovnání s elektřinou z plynu je zátěž dokonce více než dvakrát vyšší: V moderních plynových elektrárnách vzniká pouze 400 gramů CO2 na jednu kilowatthodinu. Hlavním důvodem této nepříznivé bilance je, že solární
energie je extrémně materiálově náročná: velké plochy kolektorů vyrábějí pouze skromné množství elektřiny. Ve skutečnosti je uhlíková stopa solární energie ještě mnohem horší: výroba je totiž závislá na počasí, a je proto nespolehlivá. Musí být k dispozici jiné elektrárny, které zajistí zásobování elektřinou. Řeší-li se to tak, jako to dělá Německo – tedy především pomocí uhelných elektráren – tak ty musí být z technických důvodů téměř v nepřetržitém provozu. Tím se produkuje množství dalšího CO2 – a to i když svítí slunce. I kdybychom měli dostatek úložišť, kam by se přebytečná solární energie ukládala – které v současnosti nemáme – část energie by se
Praha 4 rozdělená Zastupitelstvo městské části Praha 4 na svém jubilejním 20. zasedání ve středu 18. června podle očekávání schválilo usnesení, kterým zřizuje na svém území pět volebních obvodů pro podzimní komunální volby. Občané tak nebudou volit všech svých 45 zastupitelů, ale opět pouze 9 „svých“ v tom obvodu, do kterého podle schváleného usnesení spadá jejich volební okrsek. Ze zákona na to zřejmě zastupitelé právo mají, takže ho využili. Překvapilo mě však odůvodnění návrhu Radou městské části, která dospěla k názoru, že cokoliv jiného než stejná podoba obvodů jako minule by prý bylo označeno za volební inženýrství (tzv. gerrymandering). Svobodní Praha 4 byli jedni z mála, kteří se na věc snažili upozornit a aktivně proti ní vystupovali. Strana zelených vystoupila stejně jako před čtyřmi lety proti během projednávání příslušného bodu a nehlasovala pro usnesení. Nečekaně věc podpořil i nezávislý zastupitel Václav Krištof z Klubu pro Prahu 4, který dokonce předložil protinávrh na zřízení pouze jednoho obvodu, ten byl ale odmítnut, pro hlasovalo jen asi šest zastupitelů, kterým tímto děkujeme (doplnil bych jména, ale výsledek hlasování zatím není uveden veřejně). Má snaha alespoň předem zjistit postoje místních stranických organizací a posléze jednotlivých zastupitelů narazila na neochotu komunikovat. Jediní Piráti se nechali slyšet, že nepodpoří aktivitu jiné strany, se kterou nepřišli sami. Na e-maily zastupitelům mi odpovídali pouze pan starosta Caldr a zastupitelé Jan Schneider, Martin Píša a částečně
Ladislav Kunert. Nechci kategoricky předjímat, že ostatní mě prostě ignorovali, chyba mohla být na mnoha místech, ale 4 ze 45 je poněkud zarážející výsledek. Petici proti vzniku obvodů, kterou jsme také organizovali a věnovali jí poměrně dost času, poněkud pohřbil fakt, že mi pan starosta do mailu sdělil, že by otázku rád probíral v květnu. Petici jsme tedy cílili na konec dubna, nebylo na to pak moc času, což se projevilo i na výsledku – 293 podpisů. Pak se ukázalo, že se o tom bude jednat až červnu. Vědět včas o červnovém termínu, měli jsme minimálně měsíc navíc… K tomu radnice odbyla svou zákonnou povinnost na petici písemně odpovědět sdělením, že květnové zastupitelstvo nemá věc na pořadu jednání (ano, žádal jsem v průvodním dopisu, aby petici vzali na vědomí pro účely květnového jednání, takže mi technicky vzato ochotně vyhověli). Dalším kanálem vyslovení nesouhlasu byl (a stále je, byť bude potřebovat aktualizaci textu) web http://nerozdelena-praha4.cz/. Nemám zprávy, jak moc se nápad umožnit lidem napsat jejich zastupitelům osvědčil, zřejmě ale příliš ne. Olomoucký originál http://nerozdeleni.cz/, jehož autorovi děkuji za spolupráci a pomoc, fungoval lépe, tam
strana 8
v důsledku transformace energie ztrácela. V přečerpávacích vodních elektrárnách se tak dá reprodukovat maximálně 75 procent původní energie. Podíl CO2 na kilowatthodinu elektřiny tak opět výrazně vzroste. Každý, kdo horuje za solární energii, nechť počítá s výrazně zvýšenou emisí skleníkových plynů! Kdepak jsou zelení politici, aby označili solární energii za zabijáka klimatu? Alex Reichmuth a Ferruccio Ferroni Článek vyšel ve WELTWOCHE, 20/2014 | 15. května 2014; http://www.weltwoche.ch/, přeložil Jiří Vodička
zrušení obvodů dosáhli a „nátlak“ na zastupitele přes e-maily prý sehrál svou roli. Závěrečnou epizodou celého boje bylo mé vystoupení v rámci projednávání bodu na zastupitelstvu – http://youtu.be/BtmX3_Mm5VE. Prý to nebylo špatné, já ale musím přiznat, že připravený jsem měl ten projev lépe, než jak jsem ho odříkal. Jak jsem u toho vypadal, to jsem se raději ani zpětně nedíval, posuďte sami. Každopádně efekt přirozeně žádný, pouze mě pan radní Píša pochválil, že jsem neváhal uvést svou politickou příslušnost. To ovšem nebyla ctnost, ale záměr Svobodné Praha 4 alespoň trochu zviditelnit. To je tedy shrnutí dění a části činnosti naší pobočky v minulých dnech a týdnech. Nyní se musíme vypořádat s faktem existence pěti obvodů. Někteří naši členové sice ještě zvažují soudní cestu, ale pobočka jako taková přijímá politický stav takový, jaký je. Nedá se říct, že bychom to nečekali a nebyli připraveni. Naštěstí (a přitom bez žádného zvláštního úmyslu) bylo možné do každého ze staronových obvodů nasadit kvalitního lídra z čela původně připravené „společné“ kandidátky. Není to možné předem přesně spočítat, ale snad by na úspěch mělo stačit v obvodu získat 7–8 % hlasů. Naše výsledky z květnových voleb do EP byly v těchto obvodech od 6,5 do 7,5 – takže nic není ztraceno, ačkoliv se naše výchozí pozice ztížila. Kampaň už intenzivně připravujeme a o mandáty v zastupitelstvu se přes nepřízeň stávajícího radničního establishmentu popereme. Držte nám v říjnu palce! Alois Sečkár
www.svobodni.cz
