Bengálské ohně Chemikálie a pomůcky: chlorečnan draselný KClO3 , moučkový cukr, dusičnan barnatý Ba(NO3)2, dusičnan strontnatý Sr(NO3)2, třecí miska, filtrační papír, lžička, stojany, provázek Postup: Postupně rozetřeme v misce všechny chemikálie. Přesypáváním na papíře připravíme směsi: 1 g KClO 3 + 1 g cukru + 2 g Sr(NO3)2 = červený oheň 1 g KClO 3 + 1 g cukru + 2 g Ba(N03)2 = zelený oheň Směs zabalíme do filtračního papíru, balíček položíme na nehořlavou podložku a zapálíme např. hořící špejlí. Pokud máme prostor, můžeme jednotlivé balíčky mezi sebou svázat provázkem (nebo zápalnou šňůrou, viz níže) a zavěsit mezi tyče. Možné je také uspořádat pokus v kovové misce. Princip: Chlorečnan draselný má silné oxidační účinky, látkou, která se oxiduje, je v tomto případě cukr. Z cukru vzniká za vysoké teploty karamel, který voní a má hnědou barvu. Barnaté a strontnaté ionty barví plamen (Sr2+ červeně, Ba2+ zeleně). Cukr je možno nahradit škrobem. Pokus provádíme nejlépe venku nebo v digestoři. Rovnice: 2KClO3 → 3O2 + 2KCl
R. Sloup 2004
Blesky ve zkumavce Pomůcky a chemikálie: držák na zkumavky, zkumavka, kádinka 250 ml, kyselina sírová H2SO4, manganistan draselný KMnO4, ethanol C2H5OH Postup: Kyselinu sírovou ve zkumavce opatrně převrstvíme ethanolem a pak do zkumavky vhodíme pár zrnek manganistanu draselného. Na rozhraní obou kapalin se tvoří jiskry, děj probíhá podle rovnic: 2KMnO4 + H2SO4 → Mn2O7 + K2SO4 + H2O 2Mn2O7 → 4MnO2 + 3O2 6KMnO4 + 9H2SO4 → 5O3 + 6MnSO4 + 3K2SO4 + 9H2O C2H5OH + 3O2 → 2CO2 + 3H2O Vysvětlení: Podobně jako v pokusu „Zapálení kahanu bez zápalek” vzniká oxid manganistý a ozon. Po zahřátí poskytují kyslík a ten prudce reaguje s ethanolem. Metodické poznámky: – stěny zkumavky musí být suché, zkumavku je vhodné chladit – množství KMnO4 nesmí být velké, aby kapaliny nevzkypěly – blesky se objevují až po chvíli – používat obličejový štít
Černý cukr Chemikálie a pomůcky: kádinka 400 ml, cukr krupice (jemná) C12H22O11, kyselina sírová H2SO4, Petriho miska, rukavice Postup a princip: Do větší kádinky umístěné v Petriho misce nasypeme asi 20 g pískového cukru (nebo rozetřeme 3 kostky cukru) a nalijeme na něj asi 50 ml koncentrované kyseliny sírové. Po chvíli by mělo být vidět, jak cukr černá a bobtná. Kyselina sírová má dehydratační účinky a odnímá cukru vodu. Tím dochází k jeho zuhelnatění (černá hmota). Zároveň vzniká velké množství plynů, které vytlačují hmotu vzhůru. V ideálním případě může dojít k tomu, že cukr z kádinky vystoupá ven. Pozor, při pokusu se uvolňuje oxid siřičitý! Provádíme tedy pokus pouze na větraném místě nebo v digestoři.
Důkaz kyslíku Chemikálie a pomůcky: kuželová baňka, roztok peroxidu vodíku H2O2 (cca 10%), oxid manganičitý MnO2 (manganistan draselný KMnO4), špejle, sirky Postup: Do baňky s 10 ml peroxidu vodíku přisypeme na špičku lžičky oxidu manganičitého nebo manganistanu draselného. Můžeme sledovat bouřlivou reakci provázenou vznikem velkého množství plynu – kyslíku. Po chvilce vsuneme do baňky žhnoucí špejli, která se v nadbytku kyslíku rozhoří jasným, svítivým plamenem, neboť kyslík podporuje hoření. Katalyzovaným rozkladem (manganistanem draselným, dvojchromanem draselným nebo oxidem manganičitým) peroxidu vodíku vzniká kyslík Rovnice: 2H2O2 → O2 + 2H2O
Faraonovi hadi I. K přípravě faraonových hadů literatura uvádí řadu návodů. Vesměs se jedná o sypané materiály ve staniolu, miskách nebo materiály spojené vhodným tmelem.
Chemikálie a pomůcky: oxid chromitý Cr2O3, sacharoza (cukr krupice), hydrogenuhličitan sodný (jedlá soda) NaHCO3, ethanol C2H5OH, kovová miska, odměrný válec (50 ml), třecí miska s tloučkem, filtrační papír, špejle Postup: Oxid chromitý nasypeme do misky, uprostřed hromádky vyhloubíme důlek. Smícháme cukr krupici s jedlou sodou v hmotnostním poměru 9:1 (např. 18 g cukru + 2 g sody). Tuto směs rozmělníme v třecí misce. Takto připravenou směs nasypeme do vyhloubeného důlku v oxidu chromitém a misku podložíme archem filtračního papíru. Ethanolem (40–50 ml) rovnoměrně navlhčíme oxid chromitý (směs cukru se sodou musí zůstat suchá) a opatrně zapálíme hořící špejlí. Po chvilce hoření začne v misce vyrůstat „had”.
Princip: 2NaHCO3 → CO2 + H2O + Na2CO3 Spalování organických látek. Tělo hada je tvořeno uhlíkem vznikajícím při spalování cukru. Růst hada je způsoben vytlačováním produktů spalování oxidem uhličitým, který vzniká i při rozkladu hydrogenuhličitanu sodného. Poznámka: Oxid chromitý lze nahradit jemným popelem nebo pískem (pak ale musíme zvýšit množství ethanolu).
Faraonovi hadi II. Chemikálie a pomůcky: rtuť Hg, kyselina dusičná HNO3, roztok chloridu železitého FeCl3, thiokyanatan draselný KSCN, škrob (C6H10O5)n Příprava: Níže uvedený návod je sice pracný a zdlouhavý, ale výsledek je zaručený. V digestoři přelijeme 30 g rtuti 60 ml koncentrované kyseliny dusičné. Když bouřlivá reakce spojená s vývojem oxidů dusíku ustane a veškerá rtuť se rozpustí, vyvaříme oxidy dusíku (při zahřívání již neunikají hnědé dýmy). Po ochlazení k reakční směsi přikapáváme pár kapek roztoku železité soli (jako indikátor srážení). Potom si připravíme nasycený roztok thiokyanatanu draselného. Tento roztok za míchání a chlazení postupně dávkujeme do roztoku dusičnanu rtuťnatého tak, aby nevzniklo trvale červené zabarvení směsi thiokyanatanu železitého Fe(SCN)3 a komplexních thiokyanatanů [Fe (SCN)(H2O)5]2+ a [Fe (SCN)6]3-. Dříve než odsajeme vzniklou sraženinu thiokyanatanu rtuťného, připravíme si roztok škrobu rozvařením lžičky škrobu ve 100 ml vody. Sraženinu thiokyanatanu odsajeme na Büchnerově nálevce, promyjeme roztokem škrobu a tvarujeme oválky velikosti fazole. Jednotlivá vajíčka vysušíme při 50° C.
Postup: Jednotlivá „vajíčka“ na volném prostranství zapalujeme. Z každého vajíčka se při hoření „vylíhne“ had, jehož velikost závisí na velikosti vajíčka. Jeho zbarvení závisí na množství použitého škrobu . Při použití menšího množství škrobu vzniká had téměř bílý, použijeme-li škrobu více, had je tmavší. Princip: Při zapalování začne prudká exotermická reakce, při níž se vyvíjí velké množství plynů. Ty tlačí na lehkou škrobovou složku vajíčka a vytlačují spečený škrob ven ze „skořápky“ do volného prostoru. Na vzduchu okraje hada chladnou a ten roste dál do délky. Poznámka: Zapalujeme venku nebo v digestoři!
Hasící přístroj Pomůcky a chemikálie: odsávací baňka (alespoň 500 ml), malá zkumavka, nasycený roztok jedlé sody NaHCO3, roztok kyseliny chlorovodíkové HCl (15%), saponát, pryžová zátka, ethanol C2H5OH, vata Postup: Baňku naplníme do poloviny roztokem sody. Do malé zkumavky dáme roztok kyseliny a pomalu ji vsuneme do baňky. Přidáme saponát a baňku zazátkujeme. Založíme oheň zapálením smotku vaty namočeného v ethanolu. Odvodnou trubici namíříme na oheň a baňku rychle překlopíme dnem vzhůru. Nesmíme povolit zátku, nejlepší je ji držet celou vnitřní dlaní. Rychlá tvorba pěny v baňce vypudí kapalinu a pěnu směrem na oheň. Rovnice: NaHCO3 + HCl → CO2 + H2O + NaCl Vysvětlení: Po překlopení baňky se promíchá kyselina s roztokem sody a dojde k rychlé neutralizaci, při které vzniká velké množství plynu (CO2). Ten napění saponát a tlakem pěny a plynu je obsah baňky vypuzen ven – hasící efekt.
Hořící sníh (pěna) Pomůcky a chemikálie: karbid vápenatý CaC2, voda, dělicí nálevka, frakční baňka, kádinka 500 ml, špejle, sirky, saponát Postup a princip: V aparatuře pro vývoj plynu připravíme ethyn tak, že do frakční baňky nasypeme několik kousků karbidu vápníku a z dělící nálevky přikapáváme vodu. Probíhá bouřlivá reakce podle rovnice: CaC2 + 2H2O → Ca(OH)2 + C2H2 Vznikající plyn jímáme do velké kádinky nebo pneumatické vany s vodou a saponátem. Po odstranění aparatury přiblížíme ke vzniklým bublinkám hořící špejli. Ethyn (triviálně acetylen) je velmi hořlavý plyn, který se vzduchem tvoří výbušnou směs, která prudce vzplane čadivým plamenem.
Hořící sníh (postup podle K. Poláčka: „Bylo nás pět“) Postup a princip: Princip je stejný jako u předchozího pokusu. Kousky karbidu hodíme do sněhu a počkáme až začne reagovat. Unikající páry ethynu zapálíme hořící špejlí.
R. Sloup
Chemické jo-jo Chemikálie a pomůcky: odměrný válec nebo velká zkumavka, fenolftalein, voda, benzín nebo toluen C6H5CH3, sodík Na Postup a princip: Do středně velkého válce nalijeme do poloviny vodu a přidáme několik kapek fenolftaleinu. Vodu převrstvíme stejným množstvím benzínu nebo toluenu. Do válce vhodíme kousek sodíku (válec je možné přikrýt hodinovým sklem). Sodík v benzínu nereaguje a klesá, až se dotkne vodní hladiny. S vodou reaguje prudce a vznikající plynný vodík (uvolňující se bublinky) ho „vystřelí“ opět vzhůru do benzínové vrstvy – sodík takto poskakuje v benzínové vrstvě, což připomíná jo-jo. Voda se postupně barví fialově fenolftaleinem díky zásaditému prostředí, které tvoří vznikající roztok hydroxidu sodného. Rovnice: 2Na + 2H2O → 2NaOH + H2
Létající plechovka Chemikálie a pomůcky: granulovaný zinek Zn, kyselina chlorovodíková HCl, Ehrlenmayerova baňka (200 ml), plechovka od nápojů, špejle Postup: Do dna plechovky prorazíme otvor (průměr cca 5 mm). Do Ehrlenmayerovy baňky vhodíme několik granulí zinku a přelijeme asi 60 ml HCl zředěné v objemovém poměru 2:1. Vznikající vodík jímáme do plechovky otočené dnem vzhůru, otvor v plechovce ucpeme prstem. Plechovku naplněnou vodíkem (stále dnem vzhůru!) postavíme šikmo na špejli, aby se do ní mohl nasávat vzduch, nebo ji necháme stát na baňce. Po chvíli unikající vodík zapálíme hořící špejlí, ozve se silný výbuch a plechovka vyletí prudce vzhůru. Princip: Zn + 2HCl → ZnCl2 + H2 2H2 + O2 → 2H2O Vznikající vodík uniká otvorem vzhůru, protože je lehčí než vzduch. Vodík tvoří se vzduchem výbušnou směs. Jakmile se vytvoří výbušná koncentrace, skočí plamen do plechovky a směs naráz vzplane. Tlakem vznikající vodní páry je plechovka vymrštěna vzhůru.
R. Sloup 2008
Nehořlavá bankovka Pomůcky a chemikálie: bankovka, kádinka, chemické kleště, sirky ethanol C2H5OH Postup: Bankovku namočíme do 50% roztoku ethanolu. Přebytečný roztok z bankovky jemně vymačkáme, uchopíme kleštěmi za roh a zapálíme. Jakmile plamen uhasne, můžeme dát bankovku prohlédnout. Rovnice:
C2H5OH + 3O2→ 2CO2 + 3H2O
Vysvětlení: Při hoření se páry těkavého ethanolu ze směsi rychleji uvolňují a hoří na povrchu papíru. Voda zůstává v papíru, odpařuje se a ochlazuje jej. Tak zabraňuje jeho hoření. Metodické poznámky: Bankovka nesmí být mastná a její okraje roztřepené!
R. Sloup, 2008
Podřezání studenta tupým nožem Pomůcky a chemikálie: nůž, vata, kádinky 100 ml, roztoky chloridu železitého FeCl3 a thiokyanatanu draselného KSCN (cca 10%) Postup: Studenta dezinfikujeme namočenou vatou na vnitřní straně předloktí a pak řízneme nožem. Skutečnost je „tajemstvím“, ale probíhá podle rovnice: FeCl3 + 3KSCN → Fe(SCN)3 + 3KCl Vysvětlení: Jde o substituční reakci, při které dochází k záměně kationtů v roztocích solí a tím i ke změně jejich barvy. Vatu namočíme v roztoku FeCl3 a nůž opláchneme předem v roztoku thiokyanatanu. Samozřejmě „řežeme“ tupou stranou nože ☺.
Propanbutanové divadlo I. Pomůcky a chemikálie: plechový kanálek, stojan, držáky, svíčka, sirky, velká a široká kádinka, zkumavka, (teploměr), tlaková láhev na PB, případně láhev s plynem do zapalovače Postup: Z tlakové lahve „přelijeme“ asi 3 ml kapalného plynu do zkumavky. Pokud chceme, umístíme do něj teploměr a po chvilce odečteme teplotu. Pak nalijeme kapalinu do kádinky. Pod šikmo upevněný plechový kanálek postavíme zapálenou svíčku. V okamžiku, kdy se kapalina ze dna kádinky odpaří, vylijeme její obsah do kanálku. Proběhne prudká reakce a plyny shoří podle rovnic: 2C4H10 + 13O2 → 8CO2 + 10H2O 2C3H8 + 10O2 → 6CO2 + 8H2O Vysvětlení: Plyny jsou skladovány a využívány většinou stlačené, při jejich uvolňování dochází k rozpínání a poklesu jejich teploty. U nižších uhlovodíků se teplota snižuje až pod 0 °C. Plyny můžeme přelévat stejně jako kapaliny. Protože jsou propan i butan plyny těžší než vzduch, zůstávají po odpaření na dně kádinky. Po vylití se zase rychle posunou po žlábku směrem dolů ke svíčce, kde vzplanou. Metodické poznámky: Při zapalování svíčky mějte PB směs dostatečně daleko! Při přelévání dejte pozor na ruce, obličej a na ofinku! Nelekněte se, oheň je velký, ale nejvíc si můžete ublížit sami.
Propanbutanové divadlo II. Pomůcky a chemikálie: Stojan na zkumavky, sirky, zkumavky, (teploměr), tlaková láhev na PB, případně láhev s plynem do zapalovače, voda Postup: Do zkumavky nalijeme asi 2 cm3 vody. Z tlakové lahve přidáme asi 3 ml plynu. Pokud chceme, umístíme do něj teploměr. Pak postavíme zkumavku do stojánku. Páry nad zkumavkou zapálíme sirkou. Proběhne reakce a plyny shoří podle rovnic: 2C4H10 + 13O2 → 8CO2 + 10H2O 2C3H8 + 10O2 → 6CO2 + 8H2O Vysvětlení: Plyny jsou skladovány a využívány většinou stlačené, při jejich uvolňování dochází k rozpínání a poklesu jejich teploty. U nižších uhlovodíků se teplota snižuje až pod 0 °C, přesto v kádince vřou. Plyny můžeme přelévat stejně jako kapaliny. Protože jsou propan i butan plyny těžší než vzduch, zůstávají po odpaření na dně zkumavky. Odpařením se ale zvětšuje jejich objem, proto pozor na otevřený oheň v okolí! Poznámka: Při zapalování plynu do zapalovače nezapalujeme směs ale pouze butan.
Prskavky Chemikálie a pomůcky: práškový hliník Al, práškové železo Fe, dusičnan barnatý Ba(NO3)2, dextrin nebo škrob, třecí miska s tloučkem, štětec, obličejový štít Postup: K 5,5 g jemně rozetřeného dusičnanu barnatého přidáme 2,5 g práškového železa, 0,5 g práškového hliníku a 1,5 g dextrinu. Ke směsi přidáme takové množství vody, aby vznikla hustá kaše. Tuto kaši štětcem naneseme na železný drát a necháme zaschnout. Po zaschnutí jedné vrstvy musíme nanést ještě další vrstvy. Prskavky hoří teprve po dokonalém zaschnutí podle rovnic: 4Fe + 3O2 → 2Fe2O3 4Al + 3O2 → 2Al2O3 Poznámka: Pokus lze uspořádat také v misce, ovšem samozřejmě bez dextrinu, potom jej iniciujeme opatrně např. hořící špejlí. Používáme obličejový štít!
Reakce manganistanu draselného s glycerolem Chemikálie a pomůcky: manganistan draselný KMnO4, glycerol C3H5 (OH)3, třecí miska s tloučkem, porcelánová miska (hodinové sklíčko), kádinka (100 ml), pipeta Postup a princip: Na porcelánovou misku (hodinové sklíčko) nasypeme lžičku jemně rozetřeného manganistanu draselného a z pipety opatrně přidáváme glycerol. Po chvilce manganistan vzplane a hoří intenzívním plamenem. Manganistan draselný je silné oxidační činidlo a glycerol oxiduje až na oxid uhličitý a vodu podle rovnice: 14KMnO4 + 4C3H5(OH)3 → 7K2CO3 + 7Mn2O3 + 5CO2 + 16H2O
Složení slin Pomůcky: zkumavky, pipety, nálevka, filtrační papír, univerzální indikátorový papírek, skleněná tyčinka Chemikálie: roztoky AgNO3, (w = 5%), molybdenanu amonného (w = 2%), FeCl3, BaCl2 (oba w = 5%), šťavelanu amonného (w = 4%), roztoky kyseliny octové, dusičné a chlorovodíkové (w = 10%) Princip: Sliny obsahují kromě bílkovin také řadu rozpuštěných solí. Po odstranění většiny bílkovin vysrážením lze dokázat jejich ionty pomocí charakteristických analytických reakcí. Pracovní postup: a) Odběr slin: Ústa několikrát dobře propláchneme vlažnou vodou. Sliny pak necháme volně vytékat do připravené zkumavky. b) Stanovení pH: Pomocí univerzálního indikátorového papírku stanovíme pH slin. c) Stanovení některých iontů: K 5 cm3 slin přidáme po kapkách roztok kyseliny octové až do vzniku zákalu. Směs přefiltrujeme přes filtrační papír. Z filtrátu odebereme 1 cm3 a provedeme následující zkoušky: Důkaz chloridu: K filtrátu přidáme roztok dusičnanu stříbrného, vznikne bílá sraženina. Důkaz síranu: Filtrát okyselíme zředěnou kyselinou dusičnou a přidáme roztok chloridu barnatého. Vznikne bílá sraženina. Důkaz vápenatých iontů: K filtrátu okyseleného roztokem HCl přidáme 0,5 cm3 roztoku šťavelanu amonného. Vznikne bílá sraženina. Důkaz thiokyanatanu: Filtrát okyselíme roztokem HCl, přidáme roztok chloridu železitého. Vzniká červené zbarvení.
Sopka Chemikálie a pomůcky: dichroman amonný (NH4)2Cr2O7, lžička, špejle Postup: dichroman amonný nasypeme na nehořlavou podložku do kužele, který zapálíme hořící špejlí nebo zahřejeme nad kahanem. Princip: Tepelný rozklad dichromanu amonného probíhá podle rovnice: (NH4)2Cr2O7 (s) → Cr2O3 (s) + N2 (g) + 4H2O (g) oranžový zelený Vznikající plynný dusík a vodní pára nadnáší částečky Cr2O3 do vzduchu a bezprostředního okolí. Ty mají oproti původnímu dichromanu výrazně nižší hustotu, ale větší objem. Reakce připomíná žhnoucí sopku chrlící popel.
Poznámka: Dichroman amonný patří mezi látky nebezpečné – N, T+, E ! Vzniklý oxid chromitý můžeme využít při pokusu „Faraonovi hadi“, viz výše.
Zapálení kahanu bez zápalek Chemikálie a pomůcky: lihový kahan, tyčinka, kádinka, lžička, manganistan draselný KMnO4, kyselina sírová H2SO4 Postup: Asi čtvrt malé lžičky jemně rozetřeného manganistanu draselného přelijeme malým množství kyseliny sírové, aby vznikla hustá kaše. Tyčinkou naneseme částečky kaše na knot lihového kahanu prosyceného ethanolem, který se vznítí. Rovnice:
2KMnO4 + H2SO4 → Mn2O7 + K2SO4 + H2O 2Mn2O7 → 4MnO2 + 3O2 C2H5OH + 3O2 → 2CO2 + 3H2O
Vysvětlení: Reakcí koncentrované kyseliny sírové s manganistanem draselným vzniká oxid manganistý, který se při styku s organickými látkami rozkládá za vzniku tepla, které způsobí vznícení. Metodické poznámky: Knot musí být provlhlý lihem a směs čerstvě připravená - pozor na bezpečnost! Pokud nemáme lihový kahan, postačí bavlněný provázek namočený v ethanolu.
Zápalná šňůra Pomůcky: kádinka, bavlna Chemikálie: chlorečnan sodný NaClO3, hexakyanoželezitan draselný K3 [Fe(CN)6] (červená krevní sůl) Postup: Do horkého roztoku 50 ml vody, 18 g chlorečnanu sodného a 2 g červené krevní soli namáčíme silnější bavlněnou přízi. Přebytečnou kapalinu odstraníme protažením šňůry mezi prsty. Usušíme ji a chráníme před vlhkem. Rovnice: 2NaClO3 → 2NaCl + 3O2 Vysvětlení: Bavlna se nasytí chlorečnanem, který se při zapálení šňůry rozkládá na kyslík a chlorid. Spalování probíhá tím rychleji, čím více vzduchu se ke šňůře dostane. Metodické poznámky: Místo chlorečnanu sodného lze použít i chlorečnan draselný. Vhodné použití šňůry je při zapalování např. „bengálských ohňů“ (viz výše).
Zkáza Titaniku Chemikálie a pomůcky: skleněná vana, fenolftalein, voda, sodík Na, papírová lodička Postup a princip: Do skleněné vany nalijeme do poloviny vodu a přidáme několik kapek fenolftaleinu. Směs promícháme. Do papírové lodičky vložíme 2-3 kousky sodíku a opatrně ji položíme na hladinu. Odstoupíme do vzdálenosti asi 1,5 metru. Po chvilce se papír nasaje vodou a sodík zvlhne. S vodou potom reaguje prudce podle rovnice: 2Na + 2H2O → 2NaOH + H2 Vznikající plynný vodík vzplane od reagujícího sodíku a páry sodíku barví plamen žlutě. Pokud se lodička rychle nepotopí, vzplane také. Voda ve vaně se postupně barví fialově fenolftaleinem díky zásaditému prostředí, které tvoří vznikající roztok hydroxidu sodného.
Poznámka: Pokus je možné provézt také s draslíkem, plamen bude zabarven do fialova a reakce bude rychlejší.
Zubní pasta pro slony Chemikálie a pomůcky: kuželová baňka (500 ml), roztok peroxidu vodíku H2O2 (30%), nasycený roztok jodidu draselného KI, saponát, potravinářské barvivo, lžička, tyčinka Postup: Do větší nádoby nebo do výlevky postavíme kuželovou baňku o objemu alespoň 500 ml. Do baňky nalijeme 50 ml koncentrovaného peroxidu vodíku a přidáme 20 ml saponátu, např. Jaru. Je možné také přidat asi půl sáčku potravinářského barviva. Směs promícháme tyčinkou a pak do ní rychle! nalijeme 10 ml nasyceného roztoku KI. Pozorujeme vznik „zubní pasty pro slony“. Princip: Peroxid vodíku se vlivem jodidu draselného rozpadá na kyslík a vodík podle rovnice: H2O2 → H2 + O2 Vznikající plyny pronikají do roztoku a vytváří se saponátem velké množství pěny, které je vytlačováno zúženým hrdlem baňky. Přidané barvivo dodá pěně požadovanou barvu zubní pasty. Pokud budete používat starší roztok jodidu, bude barva pěny žlutá.
